ŽIVOT V BAROKNÍ DOBĚ (17. A PRVNÍ POLOVINA18. STOLETÍ) 5. třída ZŠ BŘEŢANY
Před třicetiletou válkou panovala v českých zemích náboţenská snášenlivost. Skoro po dvě století zde ţili nekatolíci (někdy byli označováni hanlivě jako kacíři) spolu s katolíky. Zlom nastal po bitvě na Bílé hoře, kdy habsburští panovníci jako oddaní katolíci začali tvrdě prosazovat tuto náboţenskou víru. Začalo období nadvlády katolického vyznání jako jediného náboţenství. Jiţ v letech třicetileté války byla vydána nařízení, která zakazovala obyvatelstvu hlásit se k jinému vyznání neţ katolickému. Lidé byli nuceni přestoupit na katolictví. Ti, kdo nebyli ochotni změnit své dosavadní nekatolické vyznání, se museli vystěhovat z českých zemí. Mohl jim být také zabaven jejich majetek. Odejít však směli jen šlechtici a měšťané, poddaní museli zůstat a stát se katolíky.
Baroko
Prosazování katolictví nepomáhal nový umělecký sloh zvaný baroko, který se k nám dostal z Itálie. Nahradil dosavadní renesanční sloh. Zatímco renesance hlásala návrat k starověké řecké a římské kultuře, baroko se snaţilo působit na city lidí pomocí náboţenských témat. Bylo silně spjato s katolickou vírou. V českých zemích se s barokem setkáváme od počátku 17. století do poloviny 18. století.
Barokní stavitelství V barokním slohu se stavěly hlavní církevní stavby – kaple, kostely, chrámy a kláštery. Z té doby však najdeme i barokní zámky, ve městech radnice a domy na náměstích, na vesnicích selská stavení. Jsou vyzdobeny sochami a nástěnnými malbami nebo obrazy. Barokní stavby byly zdobeny sochařskými a malířskými díly. V nich se snaţili umělci zachytit výrazy a nálady svých postav – bolest, radost, strach, náboţenskou pokoru. Na náměstích se stavěly morové sloupy, před kostely a u cest sochy svatých. V malířství se rozvinulo umění nástěnných nebo stropních maleb, kterými říkáme fresky.
Typické znaky barokních staveb a sochařských děl:
Stavby jsou vyplněny mnoţstvím ozdob, Ve vnitřní výzdobě se uţívalo mnoho mramoru, nástěnných maleb a soch (líbivých andělíčků), Sochaři nejraději zpodobňovali svaté mučedníky.
Hudba Dalším prostředkem citového působení církve na lidi byla hudba. V barokní době se hrály v kostelech a chrámech varhanní skladby, které byly součástí bohosluţeb. Na zámcích vznikaly první kapely a začala se zde provozovat opera. Mnoho českých muzikantů odcházelo hrát do ciziny. Tehdy vzniklo známé úsloví ,,Co Čech – to muzikant“. Ve srovnání s dneškem se také ve školách daleko více zpívalo. Školní rády předpisovaly kaţdodenní výuku zpěvu ve všech třídách základních škol. Ve čtvrté třídě, začínala výuka hry na některý hudební nástroj, nejčastěji na housle. Vyspělejší ţáci hráli přímo v kostele na varhany.
Procesí a poutě Katolická církev ve snaze získat i vlaţné, méně aktivní vřící, začala pořádat okázalé církevní slavnosti – procesí a poutě. Ty se postupně staly součástí ţivota tehdejších lidí. Na mnoha místech v českých zemích se vytvářela nová poutní místa, kde se podle tradice měla zjevit Panna Maria, ţil tam některý ze svatých nebo se tam nacházela zázračná socha či studánka s léčivou vodou.
K nejslavnějším poutním místům patřily Svatá Hora u Příbrami, Stará Boleslav, Zelená Hora u Ţďáru nad Sázavou, Klatovy, Svatý Kopeček u Olomouce, Hostýn a další.
Vůbec nejuctívanějším svatým se v těchto dobách stal v českých zemích Jan z Nepomuku (Nepomucký). Jan Nepomucký ţil ve stejné době jako Mistr Jan Hus a byl snad také knězem. Podle pověsti údajně odmítl prozradit králi Václavu IV. tajemství, které mu sdělila královna při zpovědi, a proto ho nechal Václav IV. utopit ve Vltavě. Skutečnost však byla poněkud jiná. Katolická církev udělala z Jana Nepomuckého mučedníka, který konal zázraky. Kdyţ pak byl počátkem 18. století nalezen v jeho lebce neporušený jazyk, který měl dokonce zčervenat, byl ,,na světě“ hlavní zázrak. Jan Nepomucký byl prohlášen svatým. Po celých Čechách se konaly oslavné poutě, sochy Jana Nepomuckého se staly ozdobou vesnických kostelů, mostů a návsí.
Člověk barokní doby byl prakticky po celý ţivot svázán s katolickou církví: od křtu přes svatbu aţ k pohřbu. Lidé se také museli knězi pravidelně zpovídat ze svých hříchů. Barokní kostel svou stavbou a vybavením měl působit na city věřících, měl je ohromit velikostí, nádherou a hudbou. V kostele si musel prostý člověk připadat jako v jiném světě. Z této své malosti pak hledal v davu stejně věřících svou cestu k Bohu.
Kontrolní otázky: 1. Jaká byla situace v českých zemích po bitvě na Bílé hoře z hlediska náboţenské víry? 1. Vyjmenuj charakteristické znaky Baroka.
2. Najděte na mapě vyjmenovaná poutní místa v českých zemích. 3. Jak byl člověk barokní doby svázán s katolickou církví?
Pouţitá literatura: doc. PhDr. Čapka, F., CSc., Vlastivěda 5, Významné události nových českých dějin, Nová škola, s. r. o., první vydání, 2005, ISBN – 80-7289-070-0.
Anotace Ţáci se v prezentaci seznámí s barokním stylem (typickými znaky Baroka), jak ţivota lidí, tak i s Barokem, které zasahuje do hudby, stavitelství, malířství. Dozví se, proč se konala různá procesí a poutě.
