ŽIVOT ŠŤASTNÝ. květen. Magické slunce Proč nás tolik fascinují východy a západy slunce? A kde můžete zažít ty nejkrásnější?

magazín o životním stylu

2013

ŠŤASTNÝ

ŽIVOT splňte si své tajné sny

květen Maroš Kramár

Když herec baví hlavně sám sebe

Tatarák

Oblíbená pochoutka v podání nejlepších šéfkuchařů

Magické slunce Proč nás tolik fascinují východy a západy slunce? A kde můžete zažít ty nejkrásnější?

JEDNY Z NEJSTARŠÍCH JODOVÝCH LÁZNÍ V EVROPÌ

ZALOŽENY V ROCE 1867

SPECIALISTÉ V LÉÈBÌ POHYBOVÉHO APARÁTU, OBÌHOVÉHO A NERVOVÉHO SYSTÉMU, GYNEKOLOGICKÝCH A KOŽNÍCH ONEMOCNÌNÍ PØÍRODNÍ MOØSKÝ LÉÈIVÝ ZDROJ TØETIHORNÍHO PÙVODU JODOBROMOVÁ SOLANKA

PØÍMÝ PØEKLAD Z LÙŽKA NA LÙŽKO, ØÍZENÝ PROGRAM VÈASNÉ POOPERAÈNÍ REHABILITACE PACIENTÙ S ENDOPROTÉZOU

IKTOVÝ PROGRAM - ØÍZENÝ PROGRAM ZDRAVOTNÍCH SLUŽEB NAVAZUJÍCÍ NA PRODÌLANÉ AKUTNÍ ONEMOCNÌNÍ MOZKU

ODBORNÝ LÉÈEBNÝ ÚSTAV REHABILITAÈNÍ S LÙŽKOVOU LÉÈEBNÌ REHABILITAÈNÍ PÉÈÍ KOMPLEXNÍ A PØÍSPÌVKOVÁ LÁZEÒSKÁ LÉÈEBNÌ REHABILITAÈNÍ PÉÈE, AMBULANTNÍ LÉÈBA, SAMOPLÁTECKÉ A WELLNESS POBYTY

PESTRÉ KULTURNÍ VYŽITÍ

ŠPIÈKOVÁ GASTRONOMIE

WWW.DARKOV.CZ +420 596 372 210 [email protected]

Editorial

splňte si své tajné sny

Peníze nebo čas, to je oč tu běží

Z

Ameriky nedávno přišla zajímavá, byť poněkud pochmurná zpráva. Statistici spočítali, že Američané stráví v práci mnohem více času než dříve. Zatímco před čtyřiceti lety běžný americký občan odpracoval za rok nějakých 1 600 hodin, dnes je to o 200 hodin více, tedy 1787 hodin. Američané jsou tak společně s Korejci nejvytíženějším národem vyspělého světa (jen pro srovnání - Němci odpracují za rok jen 1413 hodin). Zřejmě mají prostě v krvi zakódovánu touhu po úspěchu a bohatství, více pracují, více vydělávají a mohou si tak koupit více televizí, ledniček a aut. Ale už jim nezbývá tolik času a sil na reálný život, takže zbytky volného času tráví hlavně u konzumní zábavy zprostředkované televizí či internetem. A život jim utíká. Své o tom ví australská zpěvačka a publicistka Bronnie Ware, která pracovala v léčebně nevyléčitelně nemocných a vyzpovídala tam stovky umírajících lidí. Všichni jí na konci života opakovali totéž. „Kéž bych tolik nepracoval. Kéž bych si dovolil být v životě šťastnější!“ A to je přesně to, oč v životě běží. Peníze jsou sice fajn, ale opravdovou cenu má jen čas a naše schopnost ho dobře a odpovědně využít. Jenže právě to si většina lidí uvědomí až ve chvíli, kdy už jim ho moc nezbývá. A proto se vám snažíme v každém našem čísle nabídnout a ukázat řadu zajímavých tipů, které mohou váš život zpestřit a udělat vás opravdu šťastnými. Ať už je to cestování, netradiční zážitky, kvalitní gastronomie či odvaha splnit si svůj dětský sen - to vše může dát životu novou náplň a smysl. Doufáme, že vás naše články zaujmou a přejeme vám příjemné a inspirativní čtení.

ŠŤASTNÝ

ŽIVOT měsíčník elektronický časopis

Vydavatel IZIP, a.s. Hvězdova 33, Praha 4 www.izip.cz

Inzerce: [email protected]

Šéfredaktor: Libor Budinský

Editor: Markéta Křížová

Grafická podoba: Vítězslav Cinger

Číslo 4 vyjde na konci června.

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

3

Obsah

8

14

OBSAH

22

Citát měsíce

Walt Disney: „Všechny naše sny se mohou splnit - máme-li odvahu se jim věnovat.“

O čem se mluví

nejkrásnější místa světa

8 Maroš Kramár o svém nejúspěšnějším představení

hospody a hospůdky

6 Jsou dnešní děti chytřejší než jejich vrstevníci před padesáti lety? 22 Vydejte se s námi do Amsterdamu Galerie slavných

téma

24 Nezapomenutelná atmosféra Hliněné bašty 10 20 rad, jak si chránit zrak a sluch

Jak si žije

14 Horolezec, který zdolává osmitisícovky

Nezapomenutelné zážitky

16 Země Půlnočního království - Laponsko

RELAX

20 Vychutnejte si západ a východ slunce 4

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

gurmánský manuál

26 Kde ochutnat nejlepší tatarák

DĚJINY NÁPOJŮ

28 Odkud se vzal rum?

tipy měsíce

30 Co vás nesmí minout

Příběhy slavných

34 Šílený génius Vincent van Gogh



ŠŤASTNÝ

Výsledky SOUTĚŽE

ŽIVOT

Klientská soutěž, která byla uveřejněná v březnovém vydání e-magazínu ŠŤASTNÝ ŽIVOT - a probíhala od 11. března 2013 do 18. dubna 2013, má již své výherce!

splňte si své tajné sny

Výherci, kteří splnili podmínky účasti soutěže, vyhrávají kávovar značky Sencor 9050 (Espresso/Capuccino). Šťastnými výherci se stávají:

kamil matuška, Říčany Ing. Zbyněk Smetana, Zdiby -Brnky Výhercům blahopřejeme a věříme, že se šálkem dobré kávy stráví nejednu příjemnou chvíli i při čtení nových vydání magazínu Šťastný život. Výherci budou kontaktováni redakcí magazínu na kontaktním emailu, který uvedli při registraci do soutěže.

Využijte penzijní reformu ve svůj prospěch – sjednejte si Důchodové spoření Na každých vložených 1 000 Kč získáte příspěvek od státu 1 500 Kč Celý život budete platit nižší odvody na sociální pojištění, a jejich významnou část si přesměrujete na své soukromé spoření jako velmi výhodný státní příspěvek.

Spočítali jsme pro vás, kolik si s novým důchodovým spořením našetříte

Váš věk

Úspory jsou předmětem dědictví

35 let

Peníze, které si naspoříte, zdědí v případě nenadálé události vaši blízcí. Sjednáním nového Důchodového spoření tak zabezpečíte nejen sebe.

40 let 45 let

Váš měsíční plat 20 000 Kč 400 Kč

600 Kč

867 645 Kč 400 Kč

600 Kč

595 707 Kč 400 Kč

600 Kč

391 506 Kč

30 000 Kč 600 Kč

900 Kč

1 301 467 Kč 600 Kč

900 Kč

893 560 Kč 600 Kč

900 Kč

587 259 Kč

40 000 Kč 800 Kč

1 200 Kč

1 735 289 Kč 800 Kč

1 200 Kč

1 191 413 Kč 800 Kč

1 200 Kč

783 011 Kč

50 000 Kč 1 000 Kč

1 500 Kč

2 169 112 Kč 1 000 Kč

1 500 Kč

1 489 266 Kč 1 000 Kč

1 500 Kč

978 764 Kč

Na vaše úspory navíc nabízíme GARANCI – jako jediní na trhu! Více informací o nabízené GARANCI naleznete na www.pfcp.cz.

* „Příspěvkem od státu“ se rozumí 3 % z hrubé mzdy, které místo na základní důchodové pojištění odvedete na důchodové spoření.

Doplňující informace k tabulce:

Více informací získáte

ve všech pobočkách nebo u poradců České pojišťovny, ve všech pobočkách České pošty, u vybraných finančních poradců, na internetových stránkách www.pfcp.cz nebo na naší infolince 840 111 280.

Sjednat Důchodové spoření

Doba spoření při určitém věku klienta je odvozena od doby odchodu mužů do důchodu (pro ženy se liší s rostoucím věkem a počtem dětí), která vychází z materiálu Ministerstva práce a sociálních věcí pro muže. Ve výpočtu zhodnocení je zohledněna investiční brzda dle zákona (přesun do konzervativního fondu s blížícím se koncem spoření, jehož výnos činí 2 %). V celkové naspořené částce je zahrnuto předpokládané roční zhodnocení 5 % (odpovídá vyvážené strategii). Uvedený příklad má pouze ilustrativní charakter.

Klienti starší 35 let si mohou uzavřít Důchodové spoření pouze do 30. 6. 2013!

Komentář Aktuálně

Jsme stále chytřejší?

P

odle nových výzkumů dosahují děti v IQ testech stále lepších výsledků. A i když se rozdíly na první pohled nezdají příliš závratné (jsou to zhruba tři procentní body každých deset let), v dlouhodobém měřítku jde o velmi zvláštní jev. Je ale opravdu zapříčiněn zvyšující se inteligencí přicházejících generací, nebo je za tímto posunem skryto ještě něco jiného? Někteří odborníci tvrdí, že jedním z důvodů tohoto „růstu“ inteligence by mohl být tzv. Flynnův efekt. Děti žijí ve stále složitějším a výkonnějším prostředí, kterému se musejí přizpůsobit a díky tomu se některé složky jejich inteligence vyvíjejí rychleji než dříve. Oproti tomu již zmíněné inteligenční testy procházejí během desetiletí jen malými technickými úpravami, jejich struktura je tedy téměř neměnná a pro „moderní“ děti příliš jednoduchá. To by tedy znamenalo, že se až tak nemění obecná inteligenční kapacita, ale spíše se zlepšuje její využití. Nicméně v úvahu přicházejí i jiné možnosti. Jednou z nich je správná výživa, na kterou se čím dál častěji klade větší důraz a u které byl vliv na fungování mozku prokázán již mnoha výzkumy. Ale ani toto vysvětlení není v odborném světě všeobecně akceptováno. A tak si vědci budou dál lámat hlavu, jestli se během příštích padesáti let stane z průměrně inteligentní generace mírně geniální společnost, kde IQ kolem 130 nebude výjimečné, ale obvyklé.

Galerie slavných

Někdy se směji více než diváci

J

Je zřejmě nejznámějším slovenským hercem v Česku. Mimo televizní a seriálové role také moderuje pořad Zázraky přírody a hraje v několika divadelních představeních. Mezi ta nejúspěšnější patří komedie Vše o mužích, z repertoáru Studia Dva, která má za sebou 300. reprízu a stále vyprodává česká divadla. A proč se zrovna „Muži“ stali tak obrovským diváckým hitem a Divadlo Palace, kde je v Praze hrají, pravidelně praská ve švech? Maroš Kramár to komentuje slovy: „Představení má takový úspěch proto, že i když na pódiu hrajeme jen tři, každý z nás

8

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

střídá čtyři různé postavy. To je pro nás, herce, vždycky velká výzva, když můžeme hrát několik postav v jednom představení. Navíc to autor hry Miro Gavran napsal velmi moderně, takže se dějové linky prolínají a my skáčeme doslova jako střihem z postavy do postavy. Stačíte si jen převléknout svetr a už jste někdo jiný.“ Ale samozřejmě nejde jen o převlékání, každá postava má jiné chování i vystupování, a tak musejí herci změnit také řeč, protože jeden mluví rychle a nahlas, druhý zase potichu a pomalu. „A to je zajímavé jak pro herce, tak pro diváka, který musí být stále ve střehu,“ připomíná

15 Kramár a dodává, že ani pro herce to není úplně jednoduché. „V jedné scéně končíte úplně rozesmátý a okamžitě musíte pokračovat na vážno. Ale mě vždycky bavilo dělat tragikomedii. V jednu chvíli lidi rozesmějete, ale hned vzápětí jim ukážete, že život je také smutný a komplikovaný. V takové chvíli vlastně šlapete proti proudu, protože lidé se chtějí dále smát, jak jste je předtím rozbláznili, a najednou přijde smutné a vážné téma, kdy začnou přemýšlet. A když pár diváků donutíte k tomu, že po slzách ze smíchu vyhrknou ještě pár slz smutku, tak to je neskutečný zážitek. Tohle já miluji,“ rozplývá se potomek slavné herecké rodiny. A tak zatímco původní, v podstatě vážná verze představení Vše o mužích trvala hodinu čtyřicet bez přestávky, teď hrají herci přes tři hodiny. „Hra je sama o sobě výborně na-

psaná. My jsme ji navíc obohatili obrovským kvantem improvizace a diváci jsou nadšení,“ vysvětluje slovenský herec, který však mluví nejen na jevišti plynně česky. I sami herci si ale občas uvědomí, že už možná zašli příliš daleko. „Sranda a improvizace musí být vždy pro diváka, nesmí si to dělat herci mezi sebou. A já mám někdy pocit, že už to s tou improvizací přeháníme a smějeme se na pódiu více než diváci,“ přiznává herec. Bouřlivý smích má bohužel i jednu stinnou stránku, protože některé dialogy není moc slyšet. Podle Kramára to má však i pozitivní důsledek. „Ti, co sedí vzadu, často mnoho věcí neslyší. A proto musí přijít znovu a sednout si dopředu, aby slyšeli všechno. A tak se nám lidé hodně vrací. Dokonce máme jednu rekordmanku, která Muže viděla už asi dvacetkrát,“ uzavírá s úsměvem Kramár.

Maroše Kramára můžete kromě hry Vše o mužích vidět také v představení Soukromý skandál.

Maroš Kramár (54) pochází z bratislavské herecké rodiny, jeho otec i dědeček byli herci. Vystudoval brněnskou konzervatoř, řadu let působil v divadlech v Brně a v Bratislavě, často hraje také v televizních seriálech (Letiště). V současné době se objevuje velmi často v Praze, kde hraje ve hrách Vše o mužích či Soukromý skandál, které uvádí Studio Dva. Je ženatý, jeho manželka je právnička. Má dceru a dva syny.

Maroš Kramár s Filipem Blažkem během představení Vše o mužích.

Téma

14

20 rad

jak chránit zrak a sluch

M

oderní člověk tráví stále více času civěním na monitor počítače, televizní obrazovku či displej chytrého telefonu, navíc přitom žijeme v hlučném prostředí, které chceme ještě přehlušit hlasitou hudbou. Výsledek je zřejmý. Naše smysly vadnou, a nejvíce dostávají zabrat právě naše oči a uši. Lékaři tvrdí, že dokonce plná třetina lidí má nějaký problém se zrakem a sluchem už před čtyřicátým rokem života, takže je třeba začít oba smysly chránit. Jak na to?

1

Pozor na klimatizaci

Moderní civilizace nám kazí zrak na každém kroku. A nemu-

2

sí to být jen tím, na co se díváme. Velkou hrozbu představuje klimatizace, která je součástí mnoha moderních budov. Klimatizace vysouší oči, navíc při práci u počítače upíráme zrak na obrazovku, zapomínáme mrkat, a tím oko omývat. Lékaři hovoří o syndromu suchého oka či přímo o kancelářském syndromu, kterým dnes trpí téměř každý dvacátý pacient, který přijde do ordinace očního lékaře. „Slzný film oka se vysušuje a lidé cítí v očích pálení a řezání,“ vysvětluje oční lékařka Šárka Pitrová. Pokud pacient problém neřeší, může vzniknout chronický zánět rohovky a spojivky. Jestli vás oči také pálí, zkuste následující test. Dvakrát mrkněte, a pak se dívejte upřeně před sebe a snažte se

nemrknout tak dlouho, jak vydržíte. Pokud vás do pěti vteřin začne oko pálit, slzný film se přerušil moc brzy a vy můžete trpět výše uvedeným syndromem. V takovém případě by bylo dobré navštívit lékaře.

2

Noste sluneční brýle

Další nebezpečí představuje ozonová díra a velké množství škodlivého ultrafialového záření. A právě ultrafialové paprsky mohou být podle lékařů jednou z příčin vážného onemocnění sítnice, odborně zvaného podmíněná makulární degenerace. Ta je u lidí starších 65 let nejčastější příčinou úplné ztráty zraku. I proto odborníci radí: noste sluneční brýle co nejčastěji, bez ohledu na roční ob-

dobí a počasí. Výroba plastových čoček s UV filtrem je už dnes naštěstí docela levná, takže by vás měly ochránit i běžně prodávané brýle.

měsíci odpustíte všechny elektronické přístroje, televizí počínaje a tabletem konče, prokážete tím svým očím ohromnou službu.

3

7

U televize a počítače si rozsviťte

Lidské oko není přizpůsobené strnulému pozorování jednoho bodu. Zraku nedělá dobře ani neustálé ostření na krátkou vzdálenost, což je již zmíněný případ monitoru počítače. Navíc technika nyní velmi razantně předběhla evoluci: zatímco pračlověk ostřil na blízko jen minimálně a ani zemědělci před sto lety nemuseli svůj zrak nijak zvlášť namáhat, dnes se bez nakrátko upřeného pohledu neobejdeme. Pokud chcete ulevit namáhanému zraku, dodržujte následující pravidla: nepiště na počítači ve tmě a také na televizi se nedívejte v tmavé místnosti, ale v obou případech si rozsviťte.

4

Používejte šetrnější metody

Navštivte lékaře

Některé problémy by nás ale trápily i bez civilizačních zlozvyků. S přibývajícími léty se zhoršuje pružnost oční čočky, a tak zatímco v deseti letech zaostříme i na vzdálenost osmi centimetrů, průměrný sedmdesátník už k tomu potřebuje celý metr. Doporučená vzdálenost pro čtení je minimálně 30 centimetrů, s přibývajícím věkem ji ale stále zvětšujeme, až musíme k lékaři pro brýle. A právě návštěva očního oddělení je mimořádně důležitá. Lékař nám totiž změří nitrooční tlak, který v mnoha případech signalizuje nebezpečný zelený zákal, při kterém postupně odumírají nervové buňky zrakového nervu. „Po čtyřicátém roce života by měl člověk chodit k očnímu lékaři

Také šetrnou prací s počítačem můžete svým očím ulevit. Jak? Fíglů je celá řada, stačí třeba místo bílé plochy a černých písmen nastavit žlutá písmena na modrém pozadí. Taková kombinace oči tolik nedráždí a je vhodná obzvlášť pro ty, kteří tráví u počítače celé hodiny.

5

Trénujte oči

6

Pomoc přírody

Spousta lidí chodí pravidelně do fitness center, ale kdo z nás cvičí také zrak? Přitom pravidelný trénink očí pomáhá při práci s počítačem a současně chrání zrak do budoucna. Jedním z doporučovaných cviků je ostření na různě vzdálené předměty – první by měl být půl metru před očima, druhý dva metry a třetí pět metrů. Podstatou tréninku je ostřit postupně na všechny předměty. Cvik opakujte minimálně desetkrát. Další cvičení začíná tak, že si zahřejeme dlaně třením o sebe a přiložíme je na zavřené oči. Pod dlaněmi se pak podíváme, několikrát zamrkáme a potom koulíme očima doprava a zase doleva. Nakonec pohybujeme očima do čtverce a v úhlopříčkách. Unavenému zraku pomáhá chození do přírody a do lesa. Pravidelná relaxace pohledem do zelena je starý, ale vyzkoušený recept, který má blahodárné účinky. Když si alespoň jeden víkend v 3

14

alespoň jednou ročně. Jenže málokdo to opravdu dodržuje a zadělává si tím na opravdové problémy,“ říká primář očního oddělení Nemocnice Na Homolce Petr Novák.

8

Dodržujte správný jídelníček

Špenát, kapusta, saláty a další zeleně zbarvené druhy zeleniny obsahují lutein a zeaxanthin, které chrání sítnici oka před poškozením způsobeným například ultrafialovým zářením. Podle doktorky Emily Graubartové z očního centra v Atlantě jsou tyto dva karotenoidy spojeny se sníženým rizikem rozvinutí šedého zákalu a makulární degenerace. Důležité jsou také antioxydanty. Bobulovité ovoce, hroznové víno, pomeranče či švestky pomáhají minimalizovat poškození volnými radikály, které je způsobeno například znečištěním životního prostředí, a které také může urychlit degeneraci očních čoček.

9

Nebojte se vitamínů

Studie odborníků z National Eye Institute ukázala, že vitaminové doplňky s vitaminy C a E, betakaroténem,

mědí a zinkem zpomalují vývoj pokročilé makulární degenerace u pacientů s vysokým rizikem tohoto onemocnění. „Berte multivitaminy s minerály každý den jako vhodný preventivní krok,“ radí i doktorka Graubartová, specialistka na oční choroby.

10

Dejte si do těla

Pravidelný tělesný pohyb má kladný vliv nejen na kardiovaskulární systém, ale může pomoci i při ochraně vašeho zraku. Podle některých studií snižuje aerobní cvičení oční tlak a pomáhá tak celkově snižovat riziko glaukomu (zeleného zákalu). Optimální je cvičit alespoň 30 minut třikrát týdně, vyzkoušet můžete třeba svižnou chůzi, běh, plavání nebo aerobik.

11

Bydlete v tichu

A nyní přejdeme od zraku ke sluchu. Naše smysly se po tisíciletí vyvíjely v přírodě a právě ta je pro jejich provoz optimálním prostředím. Pro sluch je nejpříjemnější šumění lesa, kde se zvuková hladina pohybuje pod hranicí 30 decibelů. Jenže většina lidí v „civilizovaných“ zemích tráví většinu dní úplně jinde a svůj sluch nezdravě zatěžuje téměř 24 hodin denně. Zapnuté rádio při snídani, cesta do práce hlučným autobusem, společné kanceláře pro dvacet lidí, nabité hospody a diskotéky. To všechno

náš sluch permanentně opotřebovává. Takže první rada zní: ztište se.

12

Nechte uši odpočinout

Málokdo si všiml, že zvuk v multikinech je mnohem silnější, než býval ve starých kamenných sálech. Hlasitější jsou také reklamy v televizi – aby upoutaly divákovu pozornost, zní o poznání silněji než ostatní program. Stálý zvukový atak unavuje nervy, které tím pádem nefungují tak, jak by měly. „Když začne pískat nebo hučet v uchu, říká se, že je to pláč odumírajících vláskových buněk,“ říká primář ORL Nemocnice Na Homolce Jan Paska. Pokud takové poškození nastane, neexistuje obvykle žádný lék, který by sluch navrátil zpět. Nové vláskové buňky si člověk vytvořit nedokáže, a tak jediná cesta je nechávat sluch čas od času pořádně odpočinout.

13

Neposlouchejte hudbu v metru

Sluchátka jsou možná vůbec největším nepřítelem naší sluchové výbavy. Mnoho lidí si ve snaze uniknout hlučnému okolnímu prostředí pouští nahlas hudbu a paradoxně tím ničí uši ještě více. Lékaři kritizují hlavně to, když někdo poslouchá hudbu ve vlaku, metru či autobuse. Abychom nahrávky totiž vůbec slyšeli, musíme zvýšit hlasitost přístroje

15 téměř na maximum. Nadměrné vibrace membrány ve sluchátku způsobí velký akustický tlak, a tím přetěžují zranitelné buňky ve vnitřním uchu. Zhruba sto decibelů je pro náš sluch kritická hranice, ale ti, kdo mají sluchátka ve voze metra, si do uší sto decibelů pouští naprosto běžně.

14

Na koncert jen párkrát do roka

„Vůbec nejhorší je hudba, kde se rychle mění tiché a hlasité zvuky,” upozorňuje psycholožka Zdeňka Židková, která se podílí na osvětové kampani s názvem Zabiják hluk. „Pětina mladých lidí, kteří pravidelně navštěvují různé koncerty, slyší hůře než ostatní. Pokud budou pokračovat, ve třiceti budou mít sluch na úrovni šedesátiletého člověka. Přichází nahluchlá generace,“ říká o ohrožení lidského smyslu a varuje před častými návštěvami podobných akcí.

15

Pozor na návykovost

To, proč některé z nás tolik těší hlasitá hudba, má i zajímavé chemické vysvětlení. Při zvýšené hladině hluku

se do těla vyplavuje stresový hormon adrenalin, který nám pomáhá překonat rizikovou situaci. Vedle adrenalinu se ale v těle spouští i produkce endorfinů, přirozených opiátů, které slouží jako tlumiče bolesti – a pokud bolest není, zvyšují dobrou náladu. Takže zatímco ve sluchátkách to pořádně duní, endorfiny v nás vyvolávají příjemné pocity a právě tato situace je značně návyková. Mnoho lidí tak pro zlepšení nálady využívá nebezpečně hlasitou hudbu, a tím si pravidelně kazí sluch.

16

Kupte si špunty

Všudypřítomný hluk dopravy atakuje náš mozek, a tím způsobuje velmi časté bolesti hlavy a poruchy soustředění. Organismus je přetížený a dostává se do stavu rozmrzelosti a deprese. Někteří lékaři se dokonce domnívají, že za pětinou infarktů stojí dlouhodobý akustický stres. Nadměrný hluk také prodlužuje dobu usínání a současně snižuje kvalitu samotného spánku. Používejte proto špunty do uší, nebo investujte do kvalitních zvukotěsných oken. Vaše uši vám budou vděčné.

17

Pořiďte si naslouchátko

18

Čistěte správně

19

Nebezpečná facka

Pokud už je pozdě a problémy se sluchem naplno propukly – nezoufejte. I pro vás se dají nalézt vhodná řešení. Podle primáře Jana Pasky už dnes lékaři běžně operují pod mikroskopem zvukovod, středoušní kůstky i protržený bubínek. Do vnitřního ucha ale zatím vstoupit neumějí, a pokud člověku začnou odumírat sluchové buňky, pomůže mu buď stále dokonalejší naslouchátko nebo kochleární (takový je latinský název hlemýždě v uchu) implantát. To je zařízení, které zprostředkovává sluchové vjemy elektrickou stimulací sluchového nervu ve vnitřním uchu. Lékaři stále dokola upozorňují na nešťastné používání špachtliček na čištění uší. Lidé si občas myslí, že se o své uši velmi pečlivě starají, a přitom si tyčinkou ládují ušní maz do zvukovodu jako do kanónu. Tím se v uchu vytvoří zátka, kvůli které pak hůř slyší. V takovém případě je nejlepší vyhledat lékařskou pomoc.

Člověk by se divil, jak může uchu ublížit obyčejná, špatně trefená facka. Velmi snadno dokáže prorazit bubínek, a jak dosvědčují lékaři, podobných případů není málo.

20

Pozor na kávu, kouření a fastfoody

Chraňte si i své ostatní smysly! Přestože čich a chuť řada z nás považuje za smysly druhé kategorie, jsou také velmi důležité a podobně jako zrak a sluch, i čichové a chuťové orgány moderního člověka vytrvale chřadnou. Čichové buňky vysychají v budovách s klimatizací, na ztrátě chuti se podepisuje kouření, pravidelné pití kávy, ale i příliš mnoho kořeněných pokrmů. Největším zabijákem chuťových buněk jsou však fastfoody, a to především čínské bufety. Devastaci chuti má na svědomí nenahraditelné ochucovadlo v podobě glutamátu sodného, který sice prohlubuje chuť jídla, ale při dlouhodobé konzumaci paradoxně vede k tomu, že chuť ztrácíme.

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

13

Jak si žije

Mrazivý pohled z očí do očí. Nanga Parbat, 7 tisíc metrů a rozhodování, co dál. Před námi nikdo a za zády jsou jen naše stopy hluboko zabořené v nestabilním sněhu. Pokračovat vzhůru, nebo otočit dolů, do bezpečí…

Horolezec

 

Marek Holeček (39) je jedním z nejzkušenějších českých horolezců. Absolvoval více než dvě desítky výprav po asijských a jihoamerických velehorách a na svém kontě má nejen řadu prvovýstupů, ale i sólový výstup na osmitisícovku. V loňském roce úspěšně absolvoval jeden z nejtěžších výstupů planety v podobě sólo výstupu na Nanga Parbat tzv. Kinshoferovou cestou. A nebylo to nic pro padavky.

H

orolezectví se v posledních letech věnuje stále více lidí, ale jen málo z nich je na nebezpečné hory opravdu připraveno. „Většinou je to velký risk, aniž si ho rádoby horolezci dostatečně uvědomují. Málokdy jsou dobře fyzicky, psychicky a technicky připraveni. Smysl podobné aktivity není jen vylézt nahoru, užít si mrazivou krásu přírody a zažít na vlastní kůži pořádné dobrodružství, ale člověk se také musí vrátit zpátky, aby si

14

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

mohl všechny krásné vzpomínky potom vychutnat,“ prozrazuje svůj postoj k horám a horolezectví Marek Holeček. „Navíc na vrcholu si to nikdy neužijete. Vládne tam šílený stres a jedinou vaší touhou je zmizet zase rychle dolů. Alespoň já to tak mám nastavené, protože nahoru pokaždé vylezu s vyplazeným jazykem,“ svěřuje se jeden z nejlepších současných českých horolezců a dodává, že velkým oříškem je také sehnat peníze na expedice. Jedna výprava vyjde třeba i na 700 tisíc korun. „Když jsem před lety odjížděl na svou

první cestu, tak jsem si myslel, že je to asi jediný výstup, který za život udělám. To vydání peněz bylo obrovské. Ale pak jsem si řekl - já to chci - a od té doby jezdím každý rok,“ směje se horolezec.

Strach mi pomáhá

Na stěně však zažívá chvíle, kdy mu do smíchu vůbec není. A přiznává, že má častokrát i strach. „Jasně že mám strach. Je to přirozená vlastnost, která je dána lidem, kteří chtějí přežít. Strach je zdravý, ale nesmí vás paralyzovat. Musí dávat nápovědy, ale nesmí vás vnitřně deptat. Hlavně mu-

15 Na horách v Jižním Tyrolsku můžete poobědvat čerstvé ryby i typické jídlo tyrolských horalů. Říkají mu císařský trhanec a dnes ho rádi s brusinkami, Lezení má různé podoby, styly, náplně. Každý z nich je drsnou, nebezpečnou zábavou s pravidly, která diktuje sama příroda.

Naučit se lézt a zvládnutí pohybové dovednosti je jeden ze stavebních kamenů, který dává další prostor pro nadstavbu, kterou vyžaduje pohyb v horách.

síte v noci spát. Musíte se naučit odpočívat, zapomenout na stres, na únavu, na nedostatek vody, prostě na všechno, co vás druhý den čeká,“ popisuje své stavy v nejvyšších partiích velehor Marek Holeček a s trochou nadsázky si pokládá otázku, proč tam člověk vlastně leze, když pak trpí a kňučí jako pes? „Protože mě to baví,“ říká s úsměvem Holeček, a už zase s vážnou tváří dodává, že jednou z nejdůležitějších věcí ve vysokých horách je správná intuice. „Musíte věřit, že vás vede správná intuice, že máte schopnost dotáhnout všechno ke zdárnému konci. Ta víra vám může připadat bláznivá, ztřeštěná, ale bez ní neuděláte jeden jediný krok navíc. Pokud atakujete náročné cíle, tak „bezpečnou“ hranici překračujete už od samotného začátku. Tak to prostě je. Ovšem vždycky věřím ve

šťastný návrat a snažím se pro to udělat maximum.“

Koule v batohu

Pokud chcete dosahovat opravdových vrcholů, musíte brát horolezectví jako životní styl, musíte se mu naplno oddat. „Já sám mám nejradši výzvy, které jsou zahalené v tajemství, ne klasické „turistické“ atrakce. Kvůli tomu jsem však spoustu měsíců mimo domov, což je náročné pro moji rodinu, tedy pro mou přítelkyni a dcerku. Ale mám velké štěstí - moje přítelkyně Klára má totiž nejen velké pochopení pro mou zálibu, ale také skvělý smysl pro humor, což se třeba nedávno projevilo tím, že mi na cestu do batohu přibalila vrhačskou kouli, která byla asi sedm kilo těžká. Naštěstí jsem to zjistil už na letišti, kde mi ji taky zabavili,“ uzavírá s úsměvem horolezec.

Marek Holeček a šáša, kterého dostal za snímek „Chytnout nebe za kšandy“.

3

Nezapomenutelné zážitky

Během svátku Půlnočního slunce se na severu zapalují ohně.

Syrovou divočinou

LaponskA

Už týden se táhnu divočinou daleko nad polárním kruhem. Krajina je stále stejná, úzké říčky jako nitky spěchají mírně zvlněnou zemí plnou jezer, močálů a řídkých severských lesíků. Prostě takový bažinov. Nejsou tu žádné cesty, ale ani žádné ploty či jiné lidské hranice, a tak mohu jít přímo za nosem. Teprve nedávno roztál sníh, který se tu drží od října do května, všude je mokro, země pod mýma nohama je nasáklá jako houba, šedivá obloha pomalu temní a hladinu jezera čeří první drobné kapky deště.

Po stopách hadráků

Přespal jsem v malé chatce, kterých je tu všude plno. Budím se brzy, ale než vyrazím dál, musím po sobě trochu uklidit, naštípat dřevo a připravit ho na oheň, neboť takový je zvyk místních tuláků a traperů, kteří táhnou jarním Laponskem. Nic se tu neplatí, dokonce v chatce najdete i plechovku s kávou. Tihle Finové jsou prostě dokonalí. No Finové, není to přímo

jejich domovina, ta leží až o stovky kilometrů níže. Tady, vysoko nad polárním kruhem, se vždycky toulali jen Sámové, hrdý přírodní národ, který tu po staletí kočoval se stády polodivokých sobů. Sámové nosili jen sobí kožešiny, oblékané chlupem dovnitř přímo na tělo (samozřejmě bez spodního prádla), a tak si vysloužili jméno Laponci. Ale tohle slovo nemají moc rádi. Pochází totiž ze staré švédštiny,

Život v drsných severských podmínkách nebyl nikdy jednoduchý.

kde lapp znamená hadr, takže si dovedete představit, jak jim to asi zní... Hadráci.

Jazykem mrtvých

Slovo Sámové naopak znamená lidé z  močálů. Potkal jsem je před dvěma dny a byl to zážitek jako z hollywoodského slaďáku. Jen si to představte. U ohně stojí divoká sámská dívka, bubnuje na bubínek a prozpěvuje starobylým jazykem tajemné písně. Její hrdelní zpěv připomíná daleko více jakési halekání na soby, než nějakou píseň. Ale tradice sámských joiků patří k  dědictví, které nesmí být zapomenuto, vždyť Sámové svými hrdelními výkřiky dokázali nejen uklidnit rozčilené stádo, ale také si prý uměli popovídat s duší zemřelé bytosti. Tedy jako by mluvili jazykem mrtvých. Což o to, když jsem to „óólo luláála ula ulajáá oló ólajláá“ jenom poslouchal, bylo mi ještě hej. Ale na konci rituálu jsem musel pokleknout a donutit své hrdlo k famóznímu výkonu. „Tak jak se dělá na soba? Dokážeš svolat své rozuteklé stádo,“ burcuje mě okatá Tytöt. „Ulááá ulááá,“ pokusil jsem se, jenže další zvuk mi zamrzl v krku. Ale dívka zabalená v kožešinách a ozdobená barevnou čepicí byla velkorysá. „Šest, možná i sedm sobů bys asi ukočíroval. A také uspokojíš stejný po-

čet žen,“ vydává Tytöt svůj ortel. Ale už mi neřekne, jestli myslí najednou, nebo za celý život.

Můj milý sobe

Odpoledne přicházím na vlčí farmu, která stojí nedaleko městečka Levi. Šlachovitý padesátník Reijo Jääskeläinen je místní legendou, patří totiž k nejslavnějším laponským

musherům. Žije u jezera, kde má obrovskou psí farmu s několika desítkami nádherných hafanů. U brány mě ovšem nevítá Reijo, ani jeho psi, ale ochočený sob Pekkia, stojící na dřevěném stole. „Nazdar chlape. Musíš ho políbit, jinak tě dál nepustí. Vycvičil jsem ho,“ volá Reijo a směje se od ucha k uchu. Vtip je to prima, ale tak pro zájezd japonských

U ohně stála divoká sámská dívka, bubnovala na bubínek a starobylým jazykem prozpěvovala tajemné písně, kterými si Sámové uměli prý i popovídat s dušemi zemřelých lidí. ŠŤASTNÝ ŽIVOT

17

turistů. Já se ale se sobem líbat nechci. Nešlo by to nějak podlézt nebo obejít? Sob nekompromisně kroutí hlavou. A tak zavírám oči a nakláním se dopředu. A pak přijde mlask... No, skoro jako od maminky.

Psi místo auta

Většina Reijových psů v zimě tvrdě maká, den co den tahají sáně s turisty. „Skoro každý, kdo přijede do Laponska, se chce projet se psím spřežením. Ale psy to baví. A ještě víc je baví samotné závody, ale tam se dostanou jen ti nejlepší,“ vypráví mi Reijo, zatímco se nemohu nasytit podmanivého pohledu do divokých vlčích očí jeho miláčků. Pořídit si psí spřežení ovšem není levný koníček – tři roky starý vycvičený pes vyjde na dva a půl tisíce euro, takže pokud sáně táhnou čtyři psi, vyjde vás jedno spřežení stejně jako nové auto.

Když dopijeme kafe, podá mi Reijo prut. „Skoč k jezeru a nachytej nějaké ryby k večeři,“ prohodí stejným tónem, jako by mě posílal do sklepa pro brambory. Šourám se ke břehu jezera, rozbalím prut a naho-

žádnou šanci. A já pomalu přitahuji vlasec a za chvíli z vody vytáhnu krásného duhového pstruha. A za minutu přijde druhý a pak třetí. To je rychlejší, než nákupy v supermarketu.

Psí spřežení není vůbec levný koníček – tři roky starý vycvičený pes stojí až dva a půl tisíce euro, takže pokud sáně táhnou čtyři psi, vyjde vás jedno spřežení stejně jako nové auto. dím. Jednou, dvakrát, třikrát.. To bude asi marné. Počtvrté, popáté... A najednou ťuk, v rukou ucítím jemný tah, jak ryba zkouší návnadu. Morseovka z cizí říše. A najednou zatáhne naplno, zaseknu a už cítím v rukou její sílu, jak se rve, jak ještě zkouší bojovat o svůj život. Ale marně, je moc malá a nemá

Když o půlnoci svítí slunce

Reijo ryby vykuchá, hodí je nad oheň a jeho chatu zalije vůně čerstvě pečeného masa. Mezitím už rozfajroval kamna v malé kůlně na břehu jezera, která mu slouží jako sauna a kam se přemístíme s lahví piva Lapin Kul-

ta, což ve finštině znamená Laponské zlato. Zatím je tu příjemně, ale po půl hodině začne Reijo polévat horkem rozbělené kameny vodou, takže se po chvíli cítím jako v nějaké turbo prádelně. Když už je peklo k nevydržení, vyběhnu ven a hupsnu do jezera. Celým tělem mi projedou tisíce ostrých jehliček, vždyť voda v jezeře má nějakých deset stupňů, ale za chvíli bolest zmizí a já plavu mimo čas a prostor v nádherném snu a toužím, aby nikdy neskončil. Přestože se pomalu blíží půlnoc, chladné slunce se líně koulí nad obzorem a ne a ne za něj zapadnout. A já si plavu v opuštěném jezeře, jako bych byl vikingský bojovník z dávných časů. Prostě taková krásná pohádka z Půlnočního království.

Reijo mi hází malou krabičku a přidává radu: „Namaž si štípance a hned to přestane!“ Koukám, co je to za zázračný lék a ejhle, tygří mast z Číny. Tak globalizace dorazila už i do Laponska. Ale zabírá to, štípance už nesvědí.

Komáří nálety

A pak už mi Reijo podává plecháček s čerstvě uvařenou kávou, která mě zahřeje, než vyrazím zase dál.

Spát jdeme až ve dvě, ale dlouho se válím a nemohu usnout. Pak na chvíli zaberu, a znovu se budím kolem sedmé. „Jak v tom světle můžete spát,“ ptám se. „My vlastně v létě skoro nespíme, jen v noci ležíme a užíváme si světla. V zimě nás totiž čeká několik měsíců dlouhá noc,“ vysvětluje Reijo a dává vařit vodu na kafe. Nejprve si musím odskočit, vyběhnu mezi stromky, svléknu si kalhoty a najednou pích, pích, usídlí se na mě hejno hladových komárů a než se stihnu vyčurat, odnáším si z předem ztracené bitvy rovných třicet štípanců. „Tak i tahle pohádka má svá ale,“ říkám si a začínám si škrábat svědící místa. Ale

Turisté mohou v Laponsku zadarmo přespat v dřevěných srubech, kde najdou i základní potraviny.

Přestože se pomalu blíží půlnoc, chladné slunce se líně koulí nad obzorem a ne a ne za něj zapadnout. Prostě taková krásná pohádka z Půlnočního království.

Relax

Západ slunce není žádný kýč

Dobrodruzi a cestovatelé z celého světa mají zvláštní koníček - hledají a sledují zajímavé východy a západy slunce. A nelze se jim vůbec divit, neboť zažít západ či východ slunce na nějakém netradičním, symbolickém či krásném místě představuje zážitek, na jaký hned tak nezapomenete.

J

e však třeba připomenout, že východ a západ slunce, byť jsou oba dva jevy spojené s obíháním Země kolem naší zářivé a hřející hvězdy, mají úplně jinou atmosféru a energii. Zatímco východ je chladný, spíše racionální a aktivní či energeticky nabíjecí, takže by se dal přiřadit k mužskému světu, západ slunce je emotivní, hřejivý a melancholický, tím pádem by mohl patřit spíše do ženského světa. Ale oba dva zážitky mohou být úplně stejně úchvatné a můžete si je dopřát na nejrůznějších místech a v nejrůznějších situacích.

20

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

Adamova hora

Třeba na Srí Lance stoupají turisté noc co noc na vysokou Adamovu horu, která je posvátným místem hned několika náboženství. Z vesnice se vychází ve dvě v noci, abyste kolem šesté dorazili na vrchol a mohli z výšky sledovat zrození nového slunce hluboko pod vámi. Stejně úchvatné je i pozorování východu slunce ze slavného buddhistického chrámu Borobudur stojícího nedaleko Yogyakarty na Jávě. Vůbec však nemusíte jezdit tak daleko. Stačí, když máte v létě při cestě k moři štěstí na polohu pláže u vašeho ho-

Západ a východ slunce mají odlišnou atmosféru i energii.

telu a slunce vychází přímo z vody. Pokud si chcete zážitek umocnit, vstaňte ještě před rozedněním a jděte východ slunce přivítat přímo do moře - vidět totiž slunce nořit se z nekonečné masy vody, ve které zrovna plavete, patří k nejkrásnějším a nejromantičtějším zážitkům léta.

Barevné západy

A teď přeskočme celý den a přivítejme západ slunce, který je svým způsobem ještě výraznější a efektivnější. Pokud máte štěstí, a cestě slunce za horizont nebrání opar či oblačnost, celý svět

kolem vás se kýčovitě zahalí do zlatých a červených barev. Příčinou tohoto jevu je zvířený prach a vlhkost v atmosféře, které způsobují rozptyl a odklon slunečních paprsků a vyvolávají tyto výrazné vizuální efekty. Jedny z nejkrásnějších západů slunce zažijete u moře, především v tropických oblastech. Ale dech beroucí západy slunce jsou také v horách, neboť tu žhavý kotouč zapadá hluboko pod vámi. Takže až budete odjíždět na letošní dovolenou, dejte si závazek, že alespoň jednou naplno prožijete východ a západ slunce. Věřte nám, nebudete litovat.

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

91 3

Nejkrásnější místa světa

V centru města jezdí na kole snad každý, půjčit si ho můžete i vy.

Magický

AMSTERDAM

V nevelkém centru jezdí všichni na kole, v každé ulici stojí spousta nádherných hospůdek a celé město je plné netradičních muzeí a galerií. Amsterdam představuje perfektní tip na prodloužený jarní víkend, navíc sem létají nízkonákladové letecké společnosti, takže vás to ani nebude stát majlant.

T

ak romantickou atmosféru, jaká na vás čeká v Amsterdamu, hned tak nenajdete. Celé centrum města je totiž jedním velkým bludištěm ulic, vodních kanálů, grachtů a mostů.

Kolem čtvrté hodiny zmizí z okolních sjezdovek všichni lyžaři a my zůstáváme vysoko v horách

Statistici spočítali, že v Amsterdamu najdete téměř 1 300 mostů, což je světový unikát. Voda je tu prostě všude a na vodě se také bydlí, neboť místní kanály jsou plné obytných hausbótů, které představují romantické, byť poněkud nepraktické ubytování. Místnosti či spíše kajuty ve starých lodích přestavěných na bydlení nejsou vůbec veliké, jak se o tom můžete přesvědčit ve čtvrti Jordaan (a tu si projděte pořádně, neboť je to zřejmě nejkrásnější část města), kde je jeden rodinný haus-

bót zpřístupněn turistům. Pokud ho navštívíte, na vlastní kůži poznáte, že život na lodi není žádný med, neboť děti spí víceméně ve skříni a není tam vůbec žádné soukromí.

Království piv

Ale pojďme zpátky do ulic, které jsou plné vyhlášených amsterdamských hospůdek. Jenom vás nesmí zmást, že je na vývěsních štítech většinou napsáno pouze Cafe. Ovšem když vstoupíte dovnitř, pohltí vás hřejivá a působivá atmosféra staro-

15 bylých hospod anglického střihu, které jsou obložené tmavým dřevem a vybavené minimálně půl tuctem píp, z nichž se točí ty největší holandské či belgické pivní poklady. Jednou z nejkrásnějších hospůdek je krčma De Wildeman, ležící v centru města jen pár set metrů od hlavního náměstí Dam. Tato hospůdka byla založena již v roce 1690 a do dnešních dob přitahuje nejen místní štamgasty, ale i informované turisty, kteří sem přicházejí za pivními speciály tryskajícími z neuvěřitelné palety 18 píp. Není to ovšem úplně levná záležitost, neboť pivo se točí většinou do sklenic o velikosti dvou deci, za kterou zaplatíte klidně i pět euro. Ale na výletě se přeci nešetří.

to jsou dlouhé až dvě hodiny), či při návštěvě muzea malířského génia Vincenta van Gogha (jeho speciální portrét najdete v rubrice Příběhy slavných). Ale ať už jsou nabídky místních muzeí kdovíjak lákavé, nesnažte se stihnout všechno a raději se jedno dopoledne či odpoledne jen tak bezcílně procházejte městem. Jen tak totiž nejlépe poznáte onu magickou atmosféru a přitom bezděky objevíte spoustu nádherných míst, které v průvodcích nenajdete.

Město muzeí

Amsterdam je proslulý jako město plné nádherných muzeí a galerií, které najdete v docházkové vzdálenosti od hlavního náměstí. Za návštěvu stojí především unikátní muzeum tetování či muzeum marihuany, ale turisty přitahuje také muzeum sexu, bible, sýrů či bolsu. Na velké fronty se připravte při návštěvě muzea Anny Frankové, jejíž tragický příběh zná díky zachovalým deníkům celý svět (čas-

Zkuste se jedno odpoledne bezcílně procházet městem. Jen tak totiž poznáte onu magickou atmosféru.

Hospody a hospůdky

Podmanivá atmosféra v Hliněné Baště

Vyhlášený podnik v Průhonicích už patnáct let přitahuje milovníky poctivé gastronomie prezentované v unikátním, romantickém prostředí s nádhernou terasou doslova přilepenou k rozkošnému rybníčku. Hospůdka, za jakou by se nemuselo stydět žádné městečko jižní Francie, nabízí skvělé domácí speciality, jako je třeba pečené kůzlečí maso či kachna se zelím. minulého století.

H

liněná bašta stojí na konci Průhonic a hned při vstupu do restaurace vás uchvátí příjemná rodinná atmosféra, která je jako vystřižená z nějaké venkovské hospůdky na francouzském či italském jihu. Prosklená stěna za24

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

jišťuje spoustu světla, velká terasa u rybníčka přímo láká k  posezení a mohutné trámy staré tři sta let dávají celému prostoru výjimečný rustikální ráz. A když k tomu připočítáme nádherné kočky, které potichu našlapují na podlaze, nebo spí uvelebené na

Nádherná terasa je především v teplých měsících největším lákadlem Hliněné bašty.

některé lavici, je již dopředu jasné, že podobný podnik nenajdete na každém rohu.

Módní asijské variace Přestože Hliněná bašta slouží svým hostům již přes patnáct let, mnoho štamgastů se zdejší uvolněné atmosféry stále nemůže nabažit stejně jako místních specialit. Hlavní důraz je kladen na čerstvé ryby v  nejrůznějších úpravách. Výtečný je například steak z tuňáka, který se připravuje v hliněné peci, mořský vlk, doráda či halibut. Za zkoušku ovšem stojí i pikantní krevety nebo nezvyklá kombinace lososového či hovězího tataráku, který je podáván s  bramboráčky. Dalším trumfem kuchařů je fantastické domácí pečivo (peče se dokonce dvakrát denně), ať už škvarkové houstičky či sýrové bochánky, jedno lepší než druhé. Přestože na Baště najdete celkem obsáhlý jídelní lístek, to nejlepší se skrývá v denní nabídce a zvlášť na jaře tu na vás čeká spousta kulinárních pokladů. Můžeme doporučit například grilované svatojakubky podávané s hráškovým pyré či grilované thajské krevety, jejichž chuť je zvýrazněna pikantní curry pastou a současně zjemněna koko-

sovým mlékem. Oblíbenou stálicí Hliněné bašty je také v sezamu obalený a prudce osmažený tuňák, který je servírován na salátku z růžového zázvoru.

Steak z bizona Tolik z mezinárodní kuchyně. Do módy totiž přicházejí jídla našich předků, jedním z jarních hitů tedy stoprocentně bude na másle pečené kůzle, které vás překvapí svou jemností a lahodností. Velmi populární jsou také zdejší telecí líčka připravená na červeném víně se švestkami či klasika v podobě pečené kachny se zelím. Pokud naopak hledáte skutečný unikát, který jste ještě nikdy nejedli, pak vyzkoušejte bizoní maso. Chuťově osciluje někde mezi vyzrálým hovězím a zvěřinou, takže pokud máte rádi hodně zemité a rustikální chuťové tóny, steak z bizona bude ta pravá volba. A jestliže stále nebudete mít dost, můžete prozkoumat místní dezerty. Mezi ty nejlepší patří rozhodně domácí ovocné sorbety či víkendové „rodinné“ koláče, které jsou připravované na mnoho způsobů - jednou třeba s rebarborou, jindy zase s povidly, meruňkami či tvarohem, a které chutnají stejně dobře a lahodně, jako v podání našich babiček.

Můžete zde ochutnat jak jídla mezinárodní, tak ta ryze česká.

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

91 3

Gurmánský manuál

jak na

Tatarák?

Pokud by se mělo vybírat nejslavnější české jídlo poslední dekády, pravděpodobně by zvítězil hovězí tatarák, který nabízí snad každá druhá hospoda či restaurace. Jenže všichni dobře víme, že je tatarák a tatarák. A nezáleží jen na kvalitě masa, byť i ta je hodně důležitá, ale také na schopnostech kuchaře, případně hosta, jak tatarák dokonale chuťově vyladí.

26

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

N

ejprve se zastavme u samotné suroviny. Už dávno neplatí, že by se musel tatarský biftek připravovat výhradně z pravé svíčkové. Naopak, ta je hodně suchá a musíte ji pak notně okořenit, aby tatarák dostal ten správný šmak. Proto se často používají jiné druhy masa, třeba část hovězí kýty, která je chuťově výraznější a šťavnatější. Tu používají například v oblíbené restauraci Čestr, ale protože zdejší hovězí zraje celé dva měsíce, maso má velmi výraznou a intenzivní chuť samo o sobě, a proto se už nesmí přebít dalšími ingrediencemi a vůbec se nepoužívá třeba kečup, ale jen špetka soli, hořčice, cibule a kapary. Maso se také zjemní trochou 33 procentní smetany ke šlehání, plus tu běžný žloutek nahrazují žloutkem křepelčím. A konečný výsledek je skutečně famózní.

Tabasco a limetka

Další fígle na přípravu tataráku nám prozradil šéfkuchař restaurace Mlýnec, která se zaměřila na moderně pojatou českou kuchyni. Zde připravují velmi jemný tatarák z telecího masa, které je jemnější a chuťově delikátnější než klasické hovězí. Pokud je s masem spojen nějaký tuk, tak se do tataráku také naškrábe, protože právě tuk zvýrazňuje chuť či takzvanou šťavnatost masa. A jak dochucují tatarský biftek zde? Do masa přidávají najemno nakrájenou šalotku, okurku, trochu dijonské hořčice, sojové omáčky a tabasca. A samozřejmě pepř a sůl, jež nesmí nikdy chybět. Tajným trikem na závěr je použití usušených a rozemletých limetkových listů, které přidají masové směsi zvláštní svěžest. A opět nechybí křepelčí vajíčko.

Romantické omyly

Pokud si myslíte, že k tatarskému bifteku neodmyslitelně patří topinka s česnekem, není to tak úplně pravda, protože i česnek přebíjí krásnou chuť syrového masa, a třeba v Belgii či ve Francii se jí tatarský biftek výhradně s hranolky. Ostatně právě Francie je považova-

ná za kolébku tatarského bifteku, neboť právě tam se na přelomu 19. a 20. století začalo podávat naškrábané či rozemleté syrové hovězí ochucené hořčicí, cibulí, kapary a syrovým žloutkem. A protože se k tomu podávala ještě tatarská omáčka, začalo se této úpravě masa říkat tatarský biftek. Naopak běžně rozšířená a tradovaná teorie, že tento typ masa přinesli do Evropy již v raném středověku tatarští válečníci, kteří si údajně dávali kusy syrového masa pod sedla, je jen romantickou báchorkou.

V Čestru nechávají hovězí maso zrát dva měsíce.

Hovězí zázrak

A na závěr vám poradíme, kam můžete zajít na vyhlášený tatarák. Velmi dobrou pověst má tatarský biftek podávaný v restauraci Na Kopci, který dokonce před lety vítězil v internetových debatách o nejlepším tataráku v metropoli. Tamní šéfkuchař Titus Eliáš, jenž se rozhodl pro francouzskou cestu, použil navíc několik zajímavých fíglů, díky nimž dostalo maso fantastickou chuť - místo běžných okurek používá okurky lehce pálivé a do masa navíc přidává olivový olej a parmazán. A samozřejmě používá šalotku a dijonskou hořčici. Pokud naopak chcete ochutnat tatarský biftek v tradiční české úpravě, vydejte se za ním do Plzně, kde v Pivnici u Feřtů podávají tatarák, který se stal západočeskou legendou.

Chuť vyzrálého masa je mnohem výraznější a intenzivnější.

Dějiny nápojů

tajemství karibského rumu

Rum známe všichni. Děláme z něj vaječný likér či grog, přidáváme ho do kafe, pijeme ho s colou a ještě častěji samotný. V drtivé většině případů však nejde o rum, byť ho tak stále dokola nazýváme, ale o jeho napodobeninu.

A

V muzeu rumu si můžete prohlédnout také 150 let starý destilační přístroj.

no, máme na mysli náš slavný tuzemák, který se ve střední Evropě vyrábí už od 19. století, kdy se mu říkalo čajový rum či rum na vaření, protože pravý Karibský rum byl velmi drahý a do kafe či na vaření ho byla prostě škoda. A tak se vymyslel rum tuzemský, vyráběný z brambor, doslazovaný cukrem a ochucený rumovou trestí. Jenže tento nápoj nemá s pravým rumem, který se připravuje výhradně z cukrové třti-

ny a v ideálním případě zraje léta v sudech, pranic společného. Takže pokud chcete ochutnat opravdu lahodný rum špičkové kvality, musíte se zaměřit na produkty pocházející z Karibiku, především z Kuby, která je považovaná za kolébku moderního rumu a jejíž rumy jsou stejně vyhlášené jako doutníky.

Jak se krotí dráček

Slavný „pirátský“ nápoj se zrodil už na počátku 16. století, k dneš-

nímu rumu měl však hodně daleko. Byl totiž většinou mnohem silnější a značně nekvalitní, takže to byl spíše takový nahořklý dryák, kterému se říkalo drak, případně dráček, a který mohli pít akorát drsní námořníci. A i ti ho často ještě mixovali s cukrem a mátou, aby se zmírnila jeho hořká pachuť (a tak vlastně vzniklo mojito). Přestože první rum se prý začal připravovat na Barbadosu, později se pálil v celém Karibiku. Moderní podobu rumu vymyslel či objevil don Facundo Bacardi, který připlul na Kubu z Katalánska a v roce 1862 založil slavné rumové imperium Bacardi. Jeho potomci však utekli před Fidelem Castrem, a tak svůj rum musí vyrábět na Bahamách či v Portoriku, zatímco na Kubě se dělá Havana Club nebo méně známější značky Santiago či Varadero.

době rumu Havana Club Selección de maestros, který vytvořili největší znalci kubánského rumu z nejjemnějších rumů ve sklepích Havana Club. Rum má jantarovou barvu, lehké aroma pečených pekanových ořechů a jemnou chuť karamelových bonbonů a znalci ho doporučují pít v koňakových sklenkách s kostkou ledu. Přestože ani tento rum není z nejlevnějších a láhev vyjde na 1 400 korun, rozdíl mezi touto speciální rezervou a naším tuzemákem je asi tak velký, jako kdybyste přesedli z dvacet let staré škody Favorit do nejnovější audiny. A i když v ní nebudete jezdit pořád, za vyzkoušení ten rozdíl jistě stojí.

Hodně drahý luxus

Výborný rum pořídíte na Kubě za špičkové ceny - například láhev sedm let starého Havana Club vyjde na nějakých 250 korun, zatímco stejně starý rum značky Varadero je ještě o padesát korun levnější. Naopak nejlepší kubánský rum je patnáctiletý Havana Club, vybraný z těch nejlepších stařených rumů, v jehož vůni můžete objevit tóny vanilky a čerstvých fíků a jehož chuť je příjemně nasládlá s lehkými tóny soli. Tomuto ultraprémiovému rumu odpovídá také značně vysoká cena - v Česku se láhev prodává za astronomických šest tisíc korun. Stejně špičková, ale výrazně levnější je pak novinka v po-

Starobylá plnící linka se už nepoužívá, a tak skončila v muzeu.

9

Aktuality

májový elixír lásky

Jaro je konečně tady a s ním přichází i speciální nabídka drinků Bubblelogy, která zažene žízeň, skvěle osvěží a navíc má pro vás žhavou novinku. Limitovanou edici nápojů pro měsíc zamilovaných - květen. Barvu lásky přináší tropické ovoce red guava, pocházející z Mexika a Střední Ameriky. Tyto plody ale hlavně dodají jedinečně jemnou sladkou chuť a navodí tu pravou májovou náladu. Nenechte si ujít nezapomenutelnou chuť prvního opravdového Bubble tea, značky Bubbleology, která je v České republice jediným Bubbletea, jež se drží britského konceptu a originální receptury produktu a postupu přípravy. Stačí jednou ochutnat a poznáte rozdíl. A co je to vlastně Bubbletea? Nápoj, který si po celém světě získal milióny fanoušků, je původem z Tchaj-wanu, přes celý svět se nyní dostal i do Evropy. Jde o bio přírodní nápoj, který zároveň posiluje imunitu díky blahodárným účinkům zeleného čaje a také pomáhá dodržovat pitný režim. Je vhodný i pro děti, těhotné ženy nebo třeba celiaky a alergiky. Základem studeného nebo teplého bubbletea je černý nebo zelený čaj dochucený ovocnými příchutěmi. Na dně kelímku najdete tapiokové perly, želé nebo praskající kuličky, které vysajete silným brčkem. Vybrat si můžete z ovocných a mléčných verzí, které lze libovolně kombinovat. Více na www.bubbleology.cz

Co by vás nemělo minout

Víno bez alkoholu Rádi byste si dali sklenku dobrého vína, ale budete řídit? Už máte možnost. Na trhu se totiž objevil nový trend – dealkoholizovaná vína. Ta umožňují vychutnat si chuť kvalitního vína, a zároveň se vyhnout nežádoucímu působení alkoholu. Nový e-shop je specialistou na kvalitní španělská a německá vína bez alkoholu a nabízí bílá, červená i růžová dealkoholizovaná vína, která moderním procesem vakuové extrakce ztratí veškerý alkohol. Jejich kvalita a vlastnosti ale zůstávají nezměněné. Zachovávají si vůni, chuť i všechny zdraví prospěšné látky, jejichž pozitivní vliv na lidský organismus prokázala řada výzkumů. Jsou ideální volbou také pro sportovce, nastávající maminky či kojící ženy. Více na www.a-freewine.cz.

Do plavek s NOVÝM TĚLEM

Pochutnejte si na opravdové rýži

Pokud si často dopřáváte rýži, a z ní připravené pokrmy, zapomeňte na tu ve varných sáčcích. Ve vodě, kde se sáčky vaří, končí řada látek této obilniny, a tak je pro dosažení dobré chuti nezbytné použít koření. Snadno se také převaří, nebo naopak nedovaří. Navíc rýže uvařená v běžném hrnci málokdy zaujme výrazným aroma a vynikající chutí. Existuje ale řešení, které umožňuje rýži připravit mimořádně chutně. V plně automatickém rýžovaru se rýže nikdy nepřipálí, a bude správně uvařená přibližně za 30 minut. Spolu s rýží se dá v páře připravovat i řada dalších potravin, například zelenina nebo vejce, ale i nejrůznější kaše, obilniny, omáčky, těstoviny nebo dokonce knedlíky. Další informace na www.sencor.cz.

Zatímco v zimě skryjeme všechny nedokonalosti svého těla do tlustých svetrů a kabátů, na jaře, a především v létě vystavujeme své křivky prakticky odhalené. A pokud se svým tělem nejste po zimních měsících spokojeni, je nejvyšší čas s tím začít něco dělat! Jestliže si však nevíte rady kdy a co jíst, či jak přesně cvičit, abyste co nejefektivněji shodili přebytečná kila, svěřte se do péče odborníků. Pomůže vám v tom web novetelo.cz, kde najdete rady o zdravém stravování, cvičení i pozitivním myšlení. Dočtete se na něm například i to, jaké nástrahy na vás - jako na spotřebitele - mohou číhat v obchodě a můžete si vybrat z mnoha zdravých a chutných receptů, které jsou navíc opravdu ozkoušené. Velkou výhodou je také cvičení v podobě video tréninků, které vám pomůže na cestě za vytouženou postavou. Více na www.novetelo.cz.

Osvěžte si život

Stále máte pocit, že vašim pokrmům něco chybí? A zkusili jste už jídlo dochutit pár kapkami čerstvé citrusové šťávy? Nyní máte možnost zjistit, co dokáže tento vydatný zdroj vitamínů a přírodních antioxydantů. Díky citrus spreji značky Lékué je čerstvá šťáva z citrusů na dosah kdykoliv potřebujete. Stačí jen seříznout špičku citronu, limety, grepu či pomeranče a našroubovat citrus sprej. Zajímavá pomůcka se prodává v sadě ve dvou velikostech, takže se dá bez problémů použít na menší i větší plody a kromě násady s rozprašovačem má také stabilní misku, kterou můžete postavit na stůl. Více informací najdete na www.pottenpannen.cz.

Inspirace

Denisa Palečková založila v roce 2007 centrum pro práci s tělem a osobní rozvoj Tantra Spa.

Klíč ke štěstí

zvaný Tantra masáž Pro mnoho lidí má slovo tantra negativní, až téměř sprostý nádech. Spojují si s ním jakési hromadné sexuální orgie, kde je vše dovoleno. Přitom je to úplně naopak, neboť soudobá tantra učí sexuální energií poznávat, kultivovat a využívat ji v běžném životě.

T

antra masáž, neboli celostní smyslná masáž, je vlastně jakýsi klíč k tajemné třinácté komnatě, kterou většina z nás neumí otevřít. A důležité je hned na začátek připomenout, že v první řadě nejde vůbec o sex, ale o životní energii, která se transformuje z energie sexuální. Sexuální energie je nejsilnější a nejpůvodnější pramen naší životní radosti a síly. Chápeme ji jako jeden z mnoha aspektů lidského života. „Naše práce je založena na porozumění jednotě těla, pocitů, ducha 32

ŠŤASTNÝ ŽIVOT

a duše. Díky zdravému přístupu k sexualitě můžeme lépe rozumět svým potřebám, mít rádi své tělo a pečovat o něj,“ osvětluje podstatu své práce Richard Vojík, který spolu s Denisou Palečkovou již déle než 10 let vede kurzy v oblasti intimity, vztahů a osobního rozvoje. Společně také do Čech zavedli celostní smyslnou masáž, která si rychle získala oblibu pod názvem tantra masáž, a v této oblasti pořádají i profesionální výcvik pro masážní terapeuty, kouče a další odborníky pracujícími s lidmi. Nejjednodušší způsob, jak nahlédnout do zmíněných tajů, je

absolvovat tantrickou masáž, kterou provádějí zkušené masérky a maséři, kteří umějí pracovat se sexuální energií a klientům ukáží, jak silná tato energie ve skutečnosti je. „Při celostní smyslné masáži dochází k uvolnění těla a posílení sexuální energie. Ta je při masáži něžnými doteky rozváděna do celého těla. Přitom nejde jen o nějaké povrchní vzrušení. Masáž má hlubokou léčivou funkci, která dokáže odstraňovat nejrůznější bloky a emocionální zranění, jež často souvisejí právě se sexualitou,“ vysvětluje Denisa Palečková, která spolu s Richardem Vojíkem v Praze

15 Na horách v Jižním Tyrolsku můžete poobědvat čerstvé ryby i typické jídlo tyrolských horalů. Říkají mu císařský trhanec a dnes ho rádi s brusinkami,

Vedle masáží můžete absolvovat i některý z masážních kurzů, kde se naučíte pracovat s touto mocnou energií.

založila v roce 2007 centrum pro práci s tělem a osobní rozvoj Tantra Spa. „Sexualitu chápeme jako mocný zdroj energie, který nám slouží k obnovení životní síly a případně i k léčení těla a duše. Sexualita u nás není cíl, ale nástroj. Podstata celostní smyslné masáže tudíž není jen o doteku na intimních místech, ale o hledání a otvírání nových receptorů, o probouzení nervové soustavy tak, aby se člověk cítil příjemně a oživeně. Masáž je založená na láskyplném dotyku a pomáhá aktivovat radost, optimismus a lásku,“ dodává Palečková, která mimo jiné vystudovala v USA obor

Sexuologická práce s tělem. Vedle masáží může zájemce absolvovat také některý z masážních kurzů, kde se absolventi učí pracovat s touto mocnou energií. A pozor, řada z nich je určená i pro stydlivější povahy. „Někteří lidé se domnívají, že základem všech kurzů tantry je sex a nahota, ale tak to vůbec není. To podstatné se lze naučit i bez svlékání a intimních technik. Proto řada našich kurzů nahotu vůbec nezahrnuje – setkáte se tu naopak jen s výkladem, energetickými konstelacemi, tancem či prací s tělem a dechem,“ uzavírá Denisa Palečková. 3

Příběhy slavných

Na návštěvě u

Vincenta van Gogha Geniální malíř, samouk a blázen

Van Goghova plátna plná zářivých barev představují klenoty všech světových sbírek. Jeho život však byl možná ještě šílenější než samotné obrazy. Nevěříte?

Jedním z nejčastějších témat van Goghových obrazů byly autoportréty.

N

Nejprve rychle nakoukněme do míst, kde van Gogh strávil poslední rok života. V malé místnosti, působící velmi stísněným dojmem, stojí pouze postel, malířský stojan a depresivně vyhlížející zamřížované okno, které nabízí pohled do nádherně prosluněné provensálské krajiny. Vězení s výhledem na svobodu, peklo ve spojení s rájem. Tak může i dnes působit budova bývalého kláštera, která se později změnila na blázinec (a ten zde funguje dodnes).

Maloval i v blázinci

Právě tato léčebna v městečku Saint Rémy de Provence byla posledním útočištěm holandského malířského génia, neboť zde našel vyčerpaný a depresemi sužovaný malíř azyl po dalším osudovém záchvatu, který vyústil tím, že si v návalu smutku uřízl ucho. A tak tady strávil poslední, relativně bezpečný rok svého života, neboť po odchodu už ho čekala jen rychlá cesta za smrtí. Ani v blázinci Saint Remy de Provence ovšem nepřestal malovat. Nebyl bláznem v pravém slova smyslu a měl oproti dalším pacientům povolený zvláštní režim. A protože těžké záchvaty deprese, zoufalství, bolesti a halucinací střídaly měsíce, kdy mohl pracovat, zvládl během svého léčení vytvořit

Van Goghovy obrazy se vyznačují především pestrou barevností.

na 150 úchvatných pláten, z nichž celá řada je v budově blázince či v jeho okolí vystavena. Samozřejmě to nejsou originály, ty najdete v nejprestižnějších světových galeriích, ale jen reprodukce, které jsou však často umístěné na místě, kde malíř stál při jejich malování. A

chodovali s obrazy. Právě u nich našel v šestnácti letech uplatnění. Práce se mu dařila, ale po rozchodu s milovanou dívkou byl hluboce otřesen a začal svou práci odbývat, až ji po nějakém čase úplně opustil. A co bylo dál? Van Gogh chce radikálně změnit svůj život, a tak se

Co dovedlo nadmíru talentovaného umělce do blázince? Proč jeho krátký, pouze 37 let dlouhý život doprovázely tak těžké psychické problémy a nešťastný muž nakonec spáchal sebevraždu? tak vedle obrazu můžete spatřit i realitu, což je velmi zajímavá zkušenost. Ale pojďme zpátky k našemu příběhu. Co dovedlo nadmíru talentovaného umělce do blázince? Proč jeho krátký, pouze 37 let dlouhý život doprovázely tak těžké psychické problémy a nešťastný muž nakonec spáchal sebevraždu? O to se přou historici umění a psychologové už více než sto let. A nikdo neumí dát správnou odpověď.

Život jako kometa

Van Goghův život připomíná let komety. Narodil se v roce 1853 v holandském Zundertu. Otec byl farář, ale van Goghovi strýcové ob-

po otcově vzoru rozhodne, že bude šířit víru. Neúspěšně zkouší studovat teologickou fakultu, později absolvuje kurs pro lidové kazatele, aby nakonec získal kazatelské místo mezi nejchudšími horníky. Dobrovolně sdílí jejich bídu, žije v chatrči, spí na slámě… Uteče pár let, než mu dojde, že ani tady nenajde naplnění svého života. Znovu se vrací domů s novým rozhodnutím: bude se věnovat kreslení, které zkoušel už v dětství, a brzy se ukáže, že má naprosto nečekaný talent. Jde to velmi rychle a jeho ruka získává na jistotě. Je to téměř zázrak, neboť co jiným trvá celý život, zvládne van Gogh za dva roky. Roku 1885 maluje svůj první velký

Příběhy slavných

obraz, až magicky působící Pojídače brambor. A když se tak dokonale vyrovná starým holandským mistrům, odchází do Paříže, kde podlehne - tehdy módnímu - impresionismu. A sám si ho přetvoří do vlastní, unikátní podoby. V té době mu ale zbývá pouhých pět let života, které zaplní horečná práce.

Nebezpečná břitva

V Paříži žije van Goghův mladší bratr Theo, který je zde galeristou a snaží se Vincentovi pomáhat ze všech sil v jeho rozjezdu. Van Gogh touží po jakémsi kolektivním pojetí umění a usiluje o založení sdružení avantgardních malířů. Jenže nikdy neměl pořádné štěstí

Když byl van Gogh v nemocnici, místní obyvatelé sepsali petici, v níž malíře nazvali zrzavým šílencem a žádali jeho odchod z města. Van Gogh pak přijal vlastně jediné možné řešení, které mu zbývalo, a dobrovolně nastoupil na léčení v blázinci. na přátele, je totiž až příliš velkou a vyhraněnou osobností. Po neúspěchu tohoto vysněného projektu propadá melancholii, kterou „léčí“ alkoholem a nakonec prchá za sluncem

Van Gogh na svém autoportrétu poté, co si uřízl ucho.

do jižní Francie, do slavné Provence, která ho fascinuje svými zářivými barvami. Roku 1888 se přestěhuje do romantického Arles, kde si pronajme kanárkově žlutý dům stojící těsně u městských hradeb (později byl bohužel zbořen). Van Gogh maluje jako o život a těší se, až za ním přijede snad jediný opravdový přítel - Gauguin. Ale společný život těchto dvou malířů příliš nefungoval, Vincentovo nervové vypětí (snad ovlivněné chronickým úpalem z pravidelné práce na slunci) se radikálně zhoršilo a van Gogh nejprve napadl Gauguina a

Vany v léčebně sloužily mimo jiné i k uklidnění pacientů.

posléze si při nervovém záchvatu uřízl břitvou vlastní ucho. Ve zbědovaném stavu byl odvezen do místní nemocnice, kde ho sice dostali z nejhoršího, ale když se v dalších měsících jeho těžké deprese vrátily, musel zpátky na lůžko. Lékaři na konci 19. století viděli jediné řešení: pobyt v blázinci. A tehdy zasáhlo také veřejné mínění, pokud to tak můžeme nazvat. Když byl van Gogh v nemocnici, místní obyvatelé sepsali petici, v níž malíře nazvali zrzavým šílencem a žádali jeho odchod z města. A když policie uzavřela jeho dům, van Gogh přijal

vlastně jediné možné řešení, které mu zbývalo, a dobrovolně nastoupil na léčení v nedalekém blázinci Saint Paul de Mausole.

Obrazy za miliony dolarů

Přestože většina bláznů v léčebně musela pracovat - neboť lékaři tehdy věřili, že lehká práce v kuchyni či na zahradě pomáhá léčit - van Gogh měl trochu jiný režim, a pokud zrovna netrpěl záchvaty deprese, mohl se procházet po okolí léčebny či malovat. Přestože se jeho stav relativně stabilizoval, z léčebny nakonec na vlastní žádost odešel a přestěhoval se do Auvers nedaleko Paříže. Jenže po dvou měsících se záchvaty vrátily s ještě větší silou a malíř už neměl sílu jim déle vzdorovat. Byl zrovna v přírodě, kde zkoušel malovat, ale nakonec vzal svůj revolver a rozhodl se ukončit život. Nevíme, jestli to byla náhoda nebo záměr, zda se skutečně chtěl zabít, nebo jen zburcovat své okolí, nicméně se pouze postřelil a domů se vrátil pěšky a sám. Prý ani necítil žádnou bolest, navíc rána nebyla sama o sobě smrtelná a van Gogh dokonce kouřil celou noc v posteli svou dýmku. Jenže pak se rána zanítila a 30 hodin po sebevražedném pokusu malíř zemřel. Po celé dvacáté století se budou psychiatři přít, jaká byla příčina jeho šílenství. Nejčastěji se objevuje podezření na schizofrenii, maniodepresivní psychózu či otravu malířskými barvami, občas se mluví také o epilepsii. Jisté však je, že na jeho psychickém stavu se těžce podepsal i „nezdravý“ bohémský životní styl, podpořený nedostatečnou výživou, neustálým přepracováním a nadměrnou konzumací alkoholu, především absintu. Cena jeho obrazů však bude stále stoupat a sto dvacet let po tragické van Goghově smrti se budou prodávat v cenách od 50 do 100 milionů dolarů. Přitom za svého života prodal pouze jeden jediný obraz.

Malířův pokoj v blázinci zůstal zachován v nezměněné podobě.

Socha Vincenta van Gogha na zahradě francouzské léčebny.

Co vás čeká příště?

Jak si zlepšit fyzickou kondici

Zadýcháváte se při dobíhání tramvaje? A co když náhodou nejde proud a musíte jít do osmého patra pěšky? Utrpení, že? Fyzická kondice prostě není v současné době tím, čím bychom se mohli chlubit. Přitom stačí tak málo. Pár minut chůze navíc při cestě z práce, aktivní dovolená na kolech či pravidelná ranní rozcvička a po pár týdnech se budete divit, jak vám to najednou „šlape“.

Toulky kambodžským královstvím

Kambodža je pro cestovatele jedním z nejzajímavějších cílů celé jihovýchodní Asie. Kvůli krvavému Polpotovu režimu a následné občanské válce byla dlouhá léta naprosto uzavřená před vnějším světem. Dnes už je naštěstí turisticky bezpečná, navíc tu téměř na každém rohu najdete nějaké překvapení. V jednom městě jí pavouky, jinde mají domy postavené na hladině jezera a o kus dál zase milují pečené hady. Prostě taková jedna velká cestovatelská maturita.

Nezapomenutelný New York

Tentokrát zamíříme za velkou louži a navštívíme jedno z nejslavnějších, ale současně i nejzajímavějších měst světa, které nosí přezdívku Velké jablko. V New Yorku je všechno tak trochu jinak - třeba metro tu jezdí dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, obyvatelé města snídají svou kávu v kelímku doslova v poklusu a nikdy nestojí na červenou. Ale New York je také plný skvělých muzeí, nádherných secesních mrakodrapů a v jeho srdci dýchá obrovský zázrak se jménem Centrální park.

Co obnáší živá strava

Z Ameriky do Česka dorazila gastronomická novinka, která má název živá strava. Je zakázáno veškeré dušení, vaření či pečení, neboť potraviny mohou projít teplotou maximálně do 40 stupňů. Ale pozor, na tatarském bifteku si také nepochutnáte, protože při přípravě pokrmů živé stravy se používá pouze ovoce, zelenina, ořechy a semínka. Přesto dokážou vitariáni - tak se příznivci živé stravy nazývají neuvěřitelné divy. Tak třeba špagety vykouzlí z cukety a hranolky zase z ředkve.