Život a dílo EGW – prorocké napomínání a NZ naomínání
PROROCKÉ NAPOMÍNÁNÍ A NZ KŘESŤANSKÉ NAPOMÍNÁNÍ Studijní materiál pro předmět Život a dílo EGW. Tento materiál není samostatně úplný a je doplňkem kurzu. R. Mach, M.A., TS CASD Sázava, 2006.
I. PROROCKÉ NAPOMÍNÁNÍ ODPOVĚDNOST PROROKA Jsme.li tázáni, proč se napomínat, častěji odpovídáme SZ textem z Ezechiele: Ez 3:16 -21 Když uplynulo sedm dní, stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Lidský synu, ustanovuji tě strážcem izraelského domu. Uslyšíš-li z mých úst slovo, vyřídíš jim mé varování. Řeknu-li o svévolníkovi: »Zemřeš«, a ty bys nepromluvil a svévolníka nevaroval před jeho svévolnou cestou, abys ho přivedl k životu, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe...Jestliže bys však spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on přestane hřešit, bude žít, protože se dal varovat, a ty jsi svou duši vysvobodil." Prorok (což nejsme my všichni) má zodpovědnost varovat člověka před hříchem a záhubou. Ano, ale... toto je prorocké pověření. Prorokem je ten, komu Bůh (nikoli obrazně) sděluje své poselství a posílá jej(pověřuje, dává autoritu) k druhým. Máš-li tedy takovouto konkrétní zvěst o druhém člověku od samotného Nejvyššího, jsi povinen ji doručit (viz např. EGW a Svědectví). Prorocké slovo typicky bývalo ostré a razantní - Bůh ví, co je třeba. Máš-li však jiný důvod pro napomenutí (nikoli prorocký), pak se řiď NZ pravidly pro napomínání. Navíc o prorockém povolání víme ještě něco: Jer 20:8-9 "Sotvaže promluvím, upím, přivolávám násilí a zhoubu, neboť Hospodinovo slovo mi přináší jen potupu a pošklebky po celé dny. Řekl jsem: 'Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit', avšak je v mém srdci jak hořící oheň, je uzavřeno v mých kostech, jsem vyčerpán tím, co musím snášet, dál už nemohu..." Je to nepříjemný, tísnivý, stresující, nevděčný úkol; úkol, který by si sám nevybral. Je-li však poslán, cítí zodpovědnost, váhu Božího slova, a jde. Častěji se setkáte s 'proroky' jiného druhu; mají vlastní obsah poselství i motivaci - buďto svou úzkostí a neurózou, nebo zálibou v konfliktu a kárání druhých (dohánění něčeho na druhých, viz poslední část). Když jsem se setkal s podobnými osobami, bylo jim v tomto napomínání dobře, mnoho jim to dávalo. To ale není pravá ani zdravá motivace. Nejsi-li pověřen Bohem, nemáš-li od něj konkrétní slovo, pak pro Tebe neplatí model SZ proroka či prorokyně, ale křesťana - spolubratra, který se v tomto řídí ustanoveními NZ (a v SZ nachází principy v pozadí konkrétních aplikací).
Vlastní pocitový doprovod Příklad 1: 2 Kor 1:21-2:11 – co vnitřně cítil Pavel, když napomínal mnohé zlořády v Korintu? Zármutek... Příklad 2: Povolání EGW do prorocké služby: "Zdálo se mi to nemožné, " napsala. "Pouhé pomyšlení na něco takového ve mně vzbuzovalo hrůzu." Přála si dokonce i zemřít. (LS 69-70, Setkání, 329) "Oznamovat lidem to, co mi bylo zjeveno o jejich chybách, bylo pro mne velkým utrpením. Mrzelo mne, když jsem je viděla ztrápené a zarmoucené. Často jsem proto poselství zjemňovala a předávala je tak opatrně, jak jen to bylo možné. Potom jsem odcházela s úzkostí v srdci a plakala" (Setkání s EGW, 330) "Nikdy jsem na to neměla povahu a působí mi to nepopsatelné duševní utrpení" (3SM 36-37, Setkání, 330) Tedy nepravou motivací je: Má osobnost, mé sebeprosazení, tvrdost, hranatost... Moje radost z napomenutí, kritiky... ("zjistil/a jsem, že mám ten dar, a proto budu napomínat..." - podezřelé) Toto není motivací k napomínání. (Má takový napomínatel právo toto konat? Odpovědnost celého společenství. "Zkoumej sám sebe člověk...")
1
Život a dílo EGW – prorocké napomínání a NZ naomínání
II. NOVOZÁKONNÍ
VŠEOBECNÉ NAPOMÍNÁNÍ
Křesťanské napomínání je úzkým, velmi specifickým, pozitivním zlomkem obecného spektra "napomínání", jak uvidíme. Pravá motivace k napomínání 1) Koloským 3:16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte (didaskó) a napomínejte (noutheteó) a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. Novotný (BS): jeden z předních darů Kristovy církve Slovo Kristovo, když v nás přebývá, to způsobí - Kristův vliv. Zájem o druhého. 2) Ř 2:4-8 Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. On `odplatí každému podle jeho skutků´. Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. Ř 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. Boží dobrota a láska, evangelium; nebezpečí pádu; Duch Ježíšův; starost o bližního, pomoc; to, co mu pomůže, co vede ku pokání... to je motivací křesťanského napomínání. Novotný: radostné vědomí Boží milostivé lásky, nikoli tvrdost strohého zákonictví... Boží dobrota, evangelium, milost - vede k tomu, aby i ten druhý zůstával v milosti. Všimněte si: nikoli Boží hněv, ale dobrotivost Boží "tě chce přivést ku pokání". Napomínání je také duchovním darem Římanům 12:6-8 "Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat (ho parakalón), nechť povzbuzuje (en té paraklései). Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí." Výčty duchovních darů nacházíme v Řím 12 (a v 1 Kor 12). Ale je tam něco o napomínání? v. 8 - ČEP: Kdo dovede povzbuzovat (ho parakalón), nechť povzbuzuje (en té paraklései). KP: Též kdo napomíná, v napomínání..." Který překlad má pravdu? "Napomínati" - tak kralická Bible překládá jeden hebrejský (zahar) a 5 řeckých výrazů. Hebr. zahar =být varován (osvícen, apod.). V NZ jde nejčastěji o parakalein (přivolat, promluvit naléhavě, žádat, prosit, zvát, domlouvat, napomínat). Díky nové motivaci (Boží láska) je obtížné toto slovo přesně přeložit /vystihnout (Novotný). Obojí je, jak uvidíme, správné. Ti, kdo mají tento duchovní dar, uplatní "napomínání" častěji, než druzí. Principy SZ a NZ však v tomto zavazují i ostatní věřící, jsou-li konfrontováni se situací, kdy je třeba takto promluvit. To je zřejmé i z NZ veršů, které o napomínání mluví obecně, pro všechny (viz bod 2. 1. – Kol 3:16 "...se vší moudrostí se navzájem učte (didaskó) a napomínejte (noutheteó)...). Co přesně v NZ znamená "napomínat"? 1) Nejčastější ř. termín pro napomínati: "Parakaleó" "Parakaleó" - to call to one's side, call for, summon 2b1) to strive to appease by entreaty 2c) to console, to encourage and strengthen by consolation, to comfort 2e) exhorting and comforting and encouraging 2f) to instruct, teach Usage: AV - beseech (naléhavě žádat) 43, comfort 23, exhort 21, desire 8, pray 6, intreat 3, misc 4, vr besought 1; 109
Kraličtí: prositi, modliti se, napomínati ve smyslu přátelského domlouvání, napomenutí, potěšení, žádost (každý význam lze dokladovat řadou textů, viz Novotný, 467). Sk 15:32 Také Juda a Silas bratry velmi povzbudili (parakaleó) a posílili (episteridzó) mnoha slovy; vždyť i oni byli proroci.
2
Život a dílo EGW – prorocké napomínání a NZ naomínání
1 Korintským 14:3 Ten však, kdo má prorocký dar, mluví k lidem pro jejich duchovní užitek (oikodomé, budování), napomenutí (paraklésis) i povzbuzení (paramythia). 1 Korintským 14:31-32 Jeden po druhém můžete všichni prorocky promluvit, aby všichni byli poučeni a všichni také povzbuzeni (parakaleó). Prorok přece ovládá svůj prorocký dar. Filipským 2:11 Je-li jaké povzbuzení v Kristu (paraklésis en Christó), je-li jaké útěchy v lásce (paramythion agapés), je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování... 2) Druhý obvyklý termín pro napomínati: Meaning: 1) to speak to, address one, whether by way of admonition and incentive, or to calm and console 1a) to encourage, console
"Paramytheomai" - "para" - směrem k, mluvit - mluvit k někomu přátelsky, blízce... Spolu s podst. jménem pouze 6x v NZ. U Pavla spíše doplňuje důležitější "parakaleó". 3) Další termíny:
pareinein protrepein nútheteó
Oba hlavní termíny kombinují význam napomenutí s významem útěchy a je tedy těžké přesně je od sebe odlišit. U obou těchto slov jsou významy útěchy i napomenutí zakořeněny v evangeliu, které samo kombinuje indikativ a imperativ, tedy motivující zprávu (krásnou zprávu, povzbuzení) a nárok (výzvu, napomenutí). 1 (Novotný: jde o jeden z vrcholných projevů křesťanova života) Napomínání je tedy duchovním darem, který má velice blízko k povzbuzení. Napomínáme-li někoho s úmyslem pomoci, výsledkem by měla být jeho motivace k dobru. Měl by být motivován, nikoli zlomen, povzbuzen ke změně. Používání těchto termínů v NZ Efezským 6:4 "Otcové, nedrážděte (parorgidzó, provokovat, rozhněvávat) své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni (paideia) a napomenutích (nouthesia) našeho Pána." U dětí to vadí, ale u dospělých se to může? Dovolote mi to vztáhnout i na dospělé: - nikoli provokovat, hněvat, probouzet vzdor (ne ke konfliktu, vzdoru). Ó, jak časté! (Ať si to přebere, patří mu to...?) Příklad: Žd 13:22 Prosím (parakaleó) vás, bratří, přijměte toto slovo (logos) napomenutí (paraklésis); píšu vám jen krátce. Nov.: Celý list Žd jako slovo napomenutí 1 Tes 2:3 Naše poselství (paraklésis) nepochází z omylu ani z nekalých úmyslů, ani vás nechceme podvést. 1 Timoteovi 4:12-14 Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. Než přijdu, ujmi se předčítání (anagnósis), kázání(?) (paraklésis), vyučování (didaskalia). Nezanedbávej svůj dar (charisma), který ti byl dán podle prorockého pokynu, když na tebe starší vložili ruce. Sk 20:30-31 I mezi vámi samými povstanou lidé, kteří povedou scestné řeči, aby strhli učedníky na svou stranu. Buďte proto bdělí a pamatujte, že jsem se slzami v očích po tři roky ve dne v noci každému z vás neustále ukazoval cestu (noutheteó, varovat, klást na mysl, připomínat). Římanům 15:13-14 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plni dobroty (agathosyné), naplněni veškerým poznáním (gnósis), takže sami můžete ukazovat cestu (noutheteó) jeden druhému
1
Kittel, TDNT (abridged version), 785.
3
Život a dílo EGW – prorocké napomínání a NZ naomínání
2. Tes 3:13-15 Vy však, bratří, neochabujte v dobrém jednání. Neuposlechne-li někdo těchto slov, která vám píšeme, dejte mu znát, že k vám nepatří; tím bude zahanben. Ale nejednejte s ním jako s nepřítelem, nýbrž varujte (noutheteó) ho jako bratra. Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. - jestliže někdo dokonce neuposlechl, chybuje, vzdoruje - varujte, napomeňte - ale ne jako nepřítele - Pán vám dej pokoj ve všem - ať je to ku pokoji, nikoli naopak... 3. NA ZPŮSOBU ZÁLEŽÍ TAKÉ ANEB PROČ JE NAPOMÍNÁNÍ NESNADNÉ? a) První problém je posán v části 1 – existuje mnoho negativních typů (a motivací) napomínání b) Jako věřící si někdy můžeme říci: "Co na tom sejde, jak to udělám, hlavně, když řeknu pravdu. Je to na svědectví, vhod či nevhod, padni komu padni... Ať si to přebere/přeberou..." Je to však takto správné? Příklad: Praxe EGW "Potýkáme se s těmito problémy: (EGW) učiní důraznou výzvu k lidem, z nichž někteří myslí povrchně, jsou nekompromisní a zacházejí do extrémů. Poté, aby zachránila dílo před neúspěchem kvůli těmto extrémům, je nucena veřejně napomenout lidi s extrémními názory... Potíž je v tom, že to, co řekne, aby podnítila váhavé, je vzato horlivými jako výzva k extrému, a co řekne, aby napomenula horlivé a neopatrné, berou lidé liknaví jako výmluvu, aby zůstali hodně pozadu." (James White, RH 17. 3. 1868) V každé třídě je také dvojí typ žáků: ti odolní, na které musíte "huknout" - ti citliví, které je třeba jemně povzbudit Co se stane, když to otočíme? "Hukneme" na citlivého a jsme hodní na "hroší kůži"? "Viděla jsem, že mnozí zneužili to, co Bůh ukázal ohledně hříchů a chyb druhých. Vzali nejradikálnější význam toho, co bylo ukázáno ve vidění, a pak to vnucovali druhým do té míry, že to oslabovalo víru mnoha lidí v to, co Bůh zjevil, a také to ubíralo chuť a odvahu církvi." (1T166, Setkání, str. 200) "Někteří vybírají ze Svědectví ty nejtvrdší výroky a bez uvedení okolností, za jakých bylo upozornění či varování vyřčeno, je používají v každé situaci. Vzbuzují tak v druhých zkreslené představy. Jsou vždy připraveni chytit se všeho, co mohou použít, aby svazovali ostatní těsnými a přísnými normami. V jejich snahách o nápravu se odrážejí jejich vlastní povahové rysy... Útočí na lidi... Mohli by a měli by přinášet pokoj, místo toho však vyvolávají spory.... Nikdo by neměl sbírat nejpřísnější výroky, určené jednotlivcům nebo rodinám a uplatňovat je jen proto, že chce mít v ruce hůl a něco prosazovat... Když se jejich vlastní nitro zjemní a podrobí Kristově milosti, budou mít pokorného ducha plného lidské vlídnosti, nebudou vzbuzovat předsudky, vyvolávat rozkol a oslabovat sbory" (3SM 285-7, Setkání, 201). M. L. Andreasen (velmi konzervativní teolog!): "Věřím tomu, přátelé, že bychom měli věnovat pozornost poselstvím, která Bůh dal (prostř. E. Whiteové), vztáhnout je na sebe a nesoudit druhé. Ta netolerance některých lidí, kteří si myslí, že mají pravdu! Nechme je, ať mají pravdu. Ale nesuďme druhé. Domnívám se, že nadešel čas vymezit E. Whiteové jednoznačné místo v našem učení. Nesmíme ji stavět nad Bibli, ani ji nesmíme odmítat. Musíme používat rozum, který nám Bůh dal... Buďte opatrní při uplatňování a vyvozování závěrů. Když s vámi někdo nesouhlasí, nikdy neříkejte, že nedůvěřuje svědectvím. Nemusí souhlasit s vaším výkladem svědectví, ale přesto jim může důvěřovat jako vy a mít na ně vyváženější pohled." (Millian L. Andreasen, 30. listopadu 1948; Setkání s EGW, 202).
4
Život a dílo EGW – prorocké napomínání a NZ naomínání
EXKURZ: PROČ EXISTUJE TOLIK NEGATIVNÍHO NAPOMÍNÁNÍ ? aneb 'Když zranění uzdravují a méně zdraví chtějí vést zdravější' (empirie) Zde jsou některá typická pozadí negativního napomínání a také některé další vlivy, které je stimulují (seřazeny směrem od specifických k obecnějším. Tento přehled čerpá z kazatelské zkušenosti a základních teoretických poznatků psychologie a psychiatrie,, nikoli z objektivní studie či výzkumu a je tedy pouze předběžný a orientační. Psychózy: někteří schizofrenici (nezvládnuté hlasy a emoce v nitru, splývání reality s imaginací) paranoici – stále ohroženi a ohrožující, vyžadující Některé psychopatie: například tzv. sudiči a kverulanti - nedovedou jednat či prosazovat vlastní názor jinak. Některé neurózy (vnitřní nejistota, napětí, ohrožení, unavitelnost, neschopnost čelit podnětům a nárokům okolí, snížená tolerance k zátěži) Některé typy osobností: silně nutkavá (pedantická) osobnost - jistota ve stálosti, řádu a neměnnosti, vlastní řád a dokonalost vnucovány druhým, intolerance, "dokonalost") ovládavé, manipulativní, bojovné osobnosti - lidé neschopní prezentovat a prosazovat vlastní postoje jinak, uvnitř velmi zranitelní, navenek velmi "silní" -"autoritářské autority" – vůle a tendence k moci namísto zdravých vztahů; - obecnější snahy vypořádat se se složitostí a rozmanitostí "řádem", represí Další možná pozadí: Komplexy, mindráky ("já ti ukážu, já jsem lepší"; nedostatečná sebehodnota, sebepojetí) Kombinace nadšení a nepřemýšlení či nekompetence (dřívější vojenské prostředí, ale i jinde) Autoritativní, nelaskavá výchova a její vliv Negativní vlivy stáří Uvolnění vnitřního napětí a stresu obecněji Příznak matoucí doby: zvýšená "ostražitost", mentalita obležení Zneužitelné, neodporující (nevychovávající) prostředí sborů Vliv některých našich důrazů, nejsou-li vyváženy Selektivní čtení Písma ("vidím tam jen ostré výroky...") "Syndrom proroka" (v Jeruzalémě se tu a tam objevuje syndrom Mesiáše, mezi námi zase syndrom proroka...). To vše se může projevit se v jakémkoli prostředí, ne pouze ve sboru (ovládavá osobnost v kroužku šití...). Důsledky přemíry těchto jevů diskreditují v očích lidí jakékoli napomínání. Některé praktické příznaky k rozpoznání Všimněte si, jak takový prorok bývá stylizován – obvykle jako známý příklad, tedy EGW nebo "dávný prorok". Tato nepůvodnost o něčem svědčí. "Radost z napomínání" – otevřený nebo skrytý psychický přínos, kompenzace, utišení napětí, "doping", cítí se lépe Výsledek není cílem, hra pokračuje Nedostatek náhledu na sebe (ostrý kontrast vyžadovaného ideálu s vlastní osobní realitou) Většina navzájem nezávislého okolí reaguje velmi negativně Shlížející postoj k druhým Impulzívní, nepromyšlené (nerealistické, nepoužitelné) postoje Proč to nefunguje, když zranění a nemocní uzdravují? Protože přitom pomáhají sobě (svému nitru, napětí, emocím) a nikoli druhému... ©Roman Mach, revize říjen 2006
5
