Ivan Wernisch S brokovnicí pod kabátem
Druhé město Brno 2014
© Ivan Wernisch, 2014 © Druhé město — Martin Reiner, 2014 ISBN 978-80-7227-345-4
Na jihu putuji přes Bezútěšnou pustinu, na severu se zastavuji v Hluboce zakopané vesnici, na západě dospívám k Osamělému místu a na východě k Velkým blatům. Tam není dole země a nahoře není nebes, naslouchající nic neslyší a ten, jenž se dívá, má před očima mžitky. Wang Čchung
Hospoda u cesty
Kdys u Hamburku napadlo ho, že by se mohl podívati do Říma k papeži, pustil se z Hamburku do Říma, ale nevěděl, kde Řím leží, a přišel do Strassburku. Tam byl zatčen a dopraven domů. Antonín Heveroch
Představ si
Představ si jemný, hustý déšť. Představ si, že se blížíš k domu. Ten dům se ti líbí. Představ si dům, jaký by se ti líbil. Nyní budu ukazovat, co bych si ještě přál mít v básni: trávník, pěšinu, kočku ve dveřích kůlny, stůl na verandě. Vidíš? Netrvám na ničem. Chceš, aby už byl večer? Dobrá, je tedy večer, v lampě na verandě hoří knot. U lampy někdo sedí a dívá se k tobě. Vidíš ozářený obličej: je to žena, je to muž? Je to smutné? Není? To nechám na tobě. Teď pokládám nohu na kamenný schod, z něhož déšť splachuje bělavé okvětní lístky.
13
Blíže neurčený čas
Okno boudy svítí do jabloňového sadu. U stolu sedí hlídač. Má tmavé sako, pod bradou motýlka. Na nose brýle, před sebou knihu. Muž uvázal na větev provaz, posadil se na zem a opírá se zády o kmen. Dívá se do zářícího okna, vidí hlídače, který se zvedl, odložil brýle, přistoupil ke kamnům a štrachá lopatkou v uhláku. O něco dále, v poli, stojí činžovní dům. V jedné z jeho místností, v růžovém světle červené stolní lampy, leží žena. Její ruka visí z pohovky, prsty se dotýkají podlahy. Na koberci, kam ještě světlo dosahuje, je talíř a na něm rozevřená břitva ukazuje blíže neurčený čas.
14
Raymond ležel na své pryčně…
Raymond ležel na své pryčně a předstíral, že spí. V cele již byla téměř tma. Škvírou ve dveřích sem pronikalo slabé světlo. Chodbou přecházel strážný. Zavírám knihu a zavírám oči. Slyším kroky. Někdo se přibližuje k mým dveřím, míjí je, jde dál. Teď se ozvaly tlumené hlasy. Kniha mě tíží na prsou. Ne, je to zvíře, otvírám oči, je to bílá kočka, která na mě zasyčí a zmizí. Dveře se otvírají, do místnosti vjíždí skřípající stolek na kolečkách. Stojí na něm láhev piva. Hotelová služka ho dostrkala až k mé posteli a oznamuje: Tady máte svůj svatební výlet. Svatební? tážu se, ale je mi jedno, jak žena odpoví, vím, že ať řekne co řekne, nedá to smysl. Raději bych věděl, kdo ve vedlejším pokoji sténá.
15
Dechovka
Cesta vede vykácenou alejí po břehu řeky. Jdu po ní a vedle mne pluje parník, jsem rychlejší než on, proto se občas zastavím a počkám na něj. Na palubě parníku dechový orchestr hraje k tanci, ale není tam nikdo, kdo by tančil. A nyní cesta pokračuje rovně, zatímco řeka odbočuje doprava. Sedám si na pařez a dívám se za parníkem, hudba slábne, pomalu slábne… Začíná pršet, velké kapky pleskají do lopuchových listů.
16
Mrkací panenka
Rychle se šeří, na pohovce se zaleskl drobný obličej. Sedí tam loutka podepřená polštářem. Zablýsklo se, podívám se do zahrady — lopuchy a hluchavky se roztřásly — a když se zas odvrátím od okna, vidím, že panenka se trochu pohnula, zaklonila hlavu. A teď — zamrkala na mě, nebo se mi to jen zdálo? Zahřmělo. Je slyšet vodu odtékající z okapu.
17
Hospoda u cesty
V altánu u potoka, Ve vůni borové smůly a zvětralého piva, Chtěl jsem jen posedět Navždycky V lese skřípal strom V mechu a mateřídoušce kotvila má loď
18
Tmou mohutněly kmeny Bohdanu Kaminskému Tmou mohutněly kmeny, V měsíce záři divné Procházel jsem se sám Já klidný zahaleč U vchodu do zámecké obory se shromáždila četná společnost, Okolo lampy tam Střelecká kapela stála V živé zábavě
19
Cizí město
Když jsem se podíval z okna, viděl jsem řeku, na druhém břehu zeleně ověnčené boudy, za nimi několik dvou a třípatrových domů, pár věžiček, za domy se kouřilo z vysokého komínu tmavočervené továrny, po řece se pomalu sunul černý remorkér a za ním řada člunů naplněných pískem. A napadlo mě: Tolik času jsem utratil za obraz, který teď vidím. A napadlo mě: Chtěl bych vědět, zda má ten obraz takovou cenu? Jsou tam ty boudy, protože se koná slavnost? Postavy kolem nich se pohybují zmateně, jako by úkolem lidí zde bylo jen tak se hemžit.
20
Po letech v B.
Tak jako tehdy Civím z okna hotelu, Pak sejdu k baru A dám si skleničku Brzy ráno pojede vlak Z města si nepamatuji nic Mám pouze pocit, Že na mně navždycky ulpěl něčí tázavý pohled V noci je pokoj osvětlen lucernou z ulice
21
Hospoda na náplavce
Vyšel do tmy, dopil, zahodil sklenku, Posadil se na dřevěný schod Říční mlha Voněla uhelným kouřem A zvonilo v ní Nějaká loď tam Volala o pomoc
22
***
Rozsvěcují se lampy, Končí temný den Jukebox zpívá tvou píseň Cizím, nepříjemným hlasem Jukebox zpívá tvou píseň
23
Karma
V čase monzunových dešťů Na větvích visí cáry lampionů Kniha těžkne, přátelé se vzdalují po řece, Voda se přelévá přes okraj vany A odnáší můj majetek Modrý plamínek se chvěje Nedokážu nekoukat na špičku svého nosu
24
***
V hospodě u cesty Dychtivi příběhů Hledíme na dveře Za oknem Skomírá slunce V okurkové láhvi
25
