146 „Sopotek" konala slunci ko cti. V zemích však nesvevských Čili německých: v Dolních Saších (Oldenbursku), v Hanoversku, v Hessku, v Holandě, ve Frislandě, Jutsku a na Selandě slavnosti Svatojanské se neslaví, nébrž pálí se tam ohně času velikonoě* piho, co památka podobné slavnosti pohanské, na uvítání jára u Němců ondy obyčejoé *). Tu připomínáme také obyčej pohan* ský v zemích svevských, dle něhož vynášeli času jarního smrt (zimu) ze vsi, utopujíoe ji, kteréž slavnosti v zemích nesvev* ských nebývalo *). IV. Bozdíliép&mátky areheologlckéx doby poh&iské t seiieh svevskýck i íe m T s k je i. Rozdíl mezi Svevy a Nesvevy čili mezi Slovany a Němci patrný jest také v žarovištích pohanských a u věcech v nich nalezených. Jest sice nesnadno, uhodnouti z povahy pohrobiště, ze spůsoby věcí nebožtíkům do hrobů daných aneb z .kovu, z ně* bož jsou dělány, zdali popelnice neb ta neb ona věc pochází od Slovanů nebo od Němců, rovněž jako nyní z povahy hřbitovů křesťanských, z rakví a z památek zemřelým do rakve přidaných s jistotou určiti nelze, bylli nebožtík té neb oné národnosti, poněvadž věci zemřelým do hrobů dávané u všech národů křesťan ských jsou sobě velmi podobny.. Nicméně jsou mnohé známky, dle kterýchž znalcové vůbec žaroviště v zemích svevských a věci y nich zachované rozeznávají od žaroviší a věcí v nich naleze^ ných v zemích nesvevských. Přátelé archeologie, kteří ohledali památky z hrobů pohanských v českém Museum v Praze, v ka binetech Drážďanském a Berlínském a.ve sbírkách Střelických a Vratislavských, praví, že věci tam chované vůbec pocházejí od •» . 1) J. Grimm Deutsche Mythologie, S. 581. Grimm, pokládaje eeíou Germanii za německou, má za to , že příčina, proč v některých zemích, na př. v Saších á Hanoversku, pálí se ohně jarní a v jiných, na př. v Gernheimu u Mohuěe, v Normbersku, okolo Fuldy, v Míšni atd., ohně letní, zakládá se v tom, že národ německý jest dvojího kmene, saského a franckého; v zemích prý, kdež bydlejí potomoi kmene saského, pálí se ohně velkonoění, v zemích pak, kde bydlejí Frankové, ohně Svatojanské. Vlak tento výklad není podstatný, neboř v Lužici, ve Slezsku, v Cechách, na Moravě a na Slovensku nebydlejf potomci ani toho ani onoho kmene a pálí še tam ohně Svatojanské. — *) J. Grimm Deutsche Mythologie^ S. 728.
10
146 téhož národu, a že se také velmi srovnávají s pověstnými pohrobními památkami Halštatškýini} chovanými veVídni a v Linci 1). Také M. Kalina z JaethenŠteina shledává velkou po* dobnosť památek pohanských ze žarovišť Českých s památkami, nalezenými ve Slézsku, v Brambořích, Pomořanech, Lužici, Míšni, Duřinkách a v Rakousích *). Fr. Kruše, jenž se zanášel mnohá léta zpytováním starobylých památek slézských, dostav se po tomně do Dobrosoli a ohledav památky Škopovské a Dobrosolské, pronesl se, že zcela se srovnávají s Kobelnickými, Kar vinskými, Soboteckými a jinými ve Slézsku *); že by se však podobaly hesským neb dolnorýnským, které také znal, toho nepodotkl. Duřinské starožitnosti jsou vesměs takové jako lužické a slézské 4). O starožitnostech pohanských v Liinebursku praví J . Waechter *), že se dělí dle řeky Jilemné (Ilmenau); jiné (ně mecké) že jsou na levém břehu a jiné (slovanské) na pravém. Danneil, porovnávaje pohrobiště a památky z nich vykopané okolo Lozdy (Salzwedel) s jinými, má onyno vůbec za slovanské, zejména na Molochsberku, na Zaskenberku, u vsí Briez, Cheine a j. •) Ano i hradišťka v Holsatsku u Selže a Ellu, a věci ze zlata, bronze a z jantaru v nich nalezené, jsou vesměs takové jako v zemích svevských 7). Jinačí však jsou a od starožitností svevských liší se pohrobní památky Helmštedtské v Brunšvicku, jež popsal a vyobrazil Bode 8), památky hanoverské (až na Liineburské), jež popsal a vykreslil J . Waechter, památky Nordendorfské ve Švábích9), a jiné, nalezené v krajinách původně německých. 1) P. J . E. Vocel sice také shledává, že mnohé věci z doby pohanské, nale zené v Čechách, jsou Halštatským velmi podobné, má vŽak ty i ony za keltické (Pravěk I, 133), třeba že ryzí česká jména míst, kde byly onyno vykopány, i slovanská ondy krajina Halžtatská zřejmě ukazují ke společnému původu slo vanskému. — 9) M. Kalina von Jaethenstein Die heidnischen Opferplatze Bdhmenis, S. 212. — 8) Fr. Kruše Deutsche Alterthumer. I. 1., S. 83. — 4) Tam též I. 3. S. 12. — 5) Johann K. Waechter Statistik der im Konigreiohe Hannover vorhandenen heidnischen Denkmaeler. Hannover 1841, S. 11—22. — 6) F. Kruše Deutsche Alterthumer I. 5. S. 48. Die Alterthumer bei Salzwedel. — 7) H. Schreiber Almanach fíir Gesch. u. Alterthumskunde. Freiburg 1839, a W. Strobel Vaterlandische Geschichte des Elsasses. Strassburg 1851. S. 25. — 8) F. Kruše Deutsche Alterthiimer 111. 1., S. 115. — 9) Vyobrazeny a popsány jsou v časopise Zeitschrift des histor Centralvereins na r. 1862.
147 V čem žaroviště v zemích ondy svevských se srovnávají a v čem od žarovišť v zemích nesvevských se liší, toho do po drobná vypočítávat! není úkolem naším; vytkneme toliko některé hlavní věci. Předkem nacházejí se v zemích svevských žaro viště neobyčejné velikosti, kterýchž v zemích nesvevských severně od Mohanu na Dolním Rýně až k Dolnímu Labi není. Taková veliká žaroviště jsou: u Slaného v Čechách, u Slivna (Schlieben) v nynějších Saších, u Přelovic v Meklenbursku, u Má slová za Vratislaví ve Slézsku, u Nové Vsi nad Děvínem v Staré Moravě a j. Na žarovišti u Slaného nahromaděno jest takové množství střepů z nádob, kostí zvířecích a jiných věcí, že dle úsudku M. Kaliny z Jaethenšteina nejméně 1000 let žertvy bo hům se tam pálily *), a žaroviště toto věkem svým jde až nad dobu Kristovu; taktéž praví archeolog K. Preusker o žarovišti u Slivna, že jde původem svým až do časů Tacitových a výše *). Ježto pak nelze za jiné míti, nežli že na tom i onom žarovišti lidé jednoho náboženství a jednoho jazyka modloslužby své ko nali, vychází z toho, jakž i Kalina z Jaethenšteina má za pravé, že Čechové na vrchu Slaném a Srbové na hradišti Slivenském pálili žertvy bohům svým již za Časů Kristových i dříve, aneb jinak, že Slované již za oné dávné doby byli v držení obojí kra jiny *). Totéž rozumí se také o žarovištích u Přelovic, u Má slová, u Děvína Moravského a j. Zvláštní památky archeologické, nalezené toliko v zemích *) M. Kalina v ..Jaethenstein Die heidn. Opferplatze, S. 28. — *) K. Preusker (Blieke in die vaterl. Yorzeit III, 107 u. 108) píše o tom: „Kein Ort in ganz Deutschlánd besitzt eine solche Menge merkwiirdiger Grábhiigel und zugleich einen solchen Opferheerd und zahlreiche máchtige Schutzwalle herum, wie die Qegend um Schlieben; — daher die Schliebener Gegend mit hoher ‘Wahrscheinlichkeit ais jener heilige Hayn der Semnonen anzunehmenr ist, von welchem die Romeř bereits vor 18 Jahrhunderten Kundě erhielten, die mithin ais eine der áltesten von hiesiger Gegend gelten wird.“ — 8) P. Yocel (Pravěk zeme České I, 57) odporuje mínění Kalinovu, že by starožitnosti v Čechách, pocházející z doby Kristovy a starší, byly slovanské, vytýkaje Kalinovi, „že tímto výrokem svým přetnul jedním rázem uzel gordický ethnografíckých otázek k pravěku vlasti naší se vztahuj ících.“ Nám však se vidí, že v skuteěnosti žá dného takového uzlu gordického není, nébrž že si ho udělali archeologové sami, kteří do střední Evropy od řeky Buhu až k Rýnu kladou samé Kelty, aě tam po nich není ani stopy.
10*
148 svevských,jsou popelnice v elik o sti n eob yčejn é,srp y bron zové a nčkteré m ince. Popelnice^ ježto velikostí s t o u spfisobily podivení archeologů, vykopány jsou v Dobrosoli, u Slivna, u Hradu Kammen (Burg-Chemnitz) v Míšni, u Kolína, Ovencc, u Heraltic a u Ylenec v Čechách, u Mojetíoa na Moravě, v Ia valdě ve Sléxaku, pod Taunusem nad Mohučí a j^ srpy bron zové, eo znak rolníku slovanských, nalezly se u Kunovic blíž Lipska, u městečka Berky nedaleko Waimaru, u Slivna v Saších, u Jinec, Domažlic, Rataj, Chooenic a Jaromíře v Čechách, u Drahonovie v Moravě, u Cáhlova v Horních Rakousích a j- *) Mince pak, jež lze pokládali za výhradně svevské, jsou tak ře čené misky duhové ijpaUMat tridit). Nalezly se r. 1771 u ve likán množství (v ceně 12,800dukátu) naHradisfku u Podmokel v Čechách, po r&znu též u Plzně, u Křivoklát, u Berouna a n Sušice; na Moravě u Holešova, na několika místech na Slovensku, v Ravořích u Ingolstatu, Gagersu a j ^ a n a Horním Rýně v zemi ondy Tribucké; tedy vesměs v zemích slovanských. Mince Pod mokelské měl již Adaugt Yoigt, hledě k místu, kde byly nale zeny, i k jich množstv^ za staročeské. Ze pak několik takových penízu našlo se i na Dolním Rýně, nejde z toho již, že by nebyly slovanské, ježto mince roznesou se po světě k jiným národům také obchodem. Mezi věci archeologické, která svědčí o slovanském oby vatelstvu v Čechách, co jediném v době historické, počisti sluší také lebky z doby pohanské. Příiodozpytec švédský Retzius vy hledal, že lebky keltické a německé liší se rozměrem od lebek slovanských, ježto onyno jsou v průměru o 1.362 delší než širš^ tyto jen o 1.183krát. Dr. E. Grégr, změřiv dle tohoto vy počtení 17 lebek, nalezených v pohanských mohylách u Libočan f) Worbs, superintendent Převozský, porovnav popelníce a jiné pohanské památky Lavaldské re Slezsku s památkami, natečenými pod Tannasem nad láohréí, a shledav je býti aobě podobné, prohlzinje (F. Krase Dentsehe AltethGmer I. 1. S. 1—19) popelnice Lavaldské a jiné slezské za německé, poněvadž pod Tannasem zajisté prý bydleli Němci. A vsak památky pod Tannasem, o nichž tato řeě jest, nalezly se na jih ode zdi římské (Pfalgvaben) proti zemi Hemké (Chatské), v kteréž. krajině dle podobnosti k pravdě bydleli po slední výstřelky Slované, snad Yangioni, ěímŽ ono mínění Worbsovo se vyvrací aneb nejistým ěiní.
149 a jinde v Čechách, shledal, že 15 jich jest krátkých a toliko dvě; vykopané v mohyle a Šárky, že jsou delší, tedy nepochybně cizí 1). Z kteréhož nálezu jde na jevo, že v Čechách byli jen oby vatelé slovanští, a že tu nebylo ani Keltů (Bojů) ani Němců (něm. Markomanů), leěpohostinu, ježto v hrobeohpo nich památek není. Co se týče věcí v zemích svevských zemřelým do hrobů přidávaných, na př. pistonů, sponek, jehlic a p., shledáno, že jsou sobě mnohem podobnější, nežli těm, které se nalézají v zemích nesvevských, na př. na řekách Emži, Weseře a j. Kdoby se o nesvevských ěili německých starožitnostech lépe chtěl pouěiti, nechř nahlédne ve spisy archeologické v úvodu napřed jmenované, v nichž jsou zevrubně popsány a vyobrazeny. A však kdežto my všeliké památky starodávné v Germanii dělíme na svevské a nesvevské ěi na slovanské a německé, dovozují proslulí archeologové se vší jistotou* že všechny tyto věci jsou keltické co pozůstatek národu, kterýž prý před Slovany a Němci obýval ve vší Germanii od Rýna až k Visle*). Ale neohať tito archeologové nejprvé prokáží, že Keltové byli prvotními obyva teli řeěené krajiny, pak vezmeme výrok jejich archeologický na uváženou. Posavadní však důvod jejich, že jen v krajině až po Vislu nalézají se pohrobní věci bronzové, a za Vislou nic, ne rozhoduje ničeho o národnosti obyvatelů předvislanských a zavislanských, jakož mosazné neb stříbrné křížky a jiné věci, dávané nyní v rozličných zemích křesťanům zemřelým do rakví, nejsou *) Viz Živu na r. 1858, str. 223. Dr. Grégr změřil kromě toho několik lebek novočeských a nalezl, že se staročeskými pohanskými na vlas se srovná vají, že tedy Čechové před tisíoi léty byli těla rovně tak silného a velkého jako nynější jich potomci. — *) Nejdále v tomto dovozování zabíhá J . £ . Vooel, jenž má i jedinou věc bronzovou, v Čechách nalezenou za důkaz někdejšího obyvatelstva keltického v této zemi. Pravit na př. (Pravěk I, 140) o bronzové sošce, vyobrazující kance, ježto byla r. 1848 nalezena u Vokovic v Šárce blíž Prahy, že jest „nepopiratelnou památkou Bojů kultických v Čechách,“ protože takové sošky nalezeny byly. také v Gallii. Ale tato soška, svého spůsobu jediná v Čechách, jestli skutečně dílo galské či keltické, byla snad některým kupcem ze západu nebo nějakým domácím obyvatelem donošena, rovněž jako p á n v ice řím sk é, vykopané na Hradištku blíž Písku, u Lysce blíž Tepiio a naObřiství, a m ince řím sk é, nalezené u Mošova na Moravě, z kterýchžto nálezů římských zajisté nikdo nebude dovozovat!, že by Římané, v Čechách a na Moravě byli bývali stále domovem.
150 znamením té neb oné národnosti. Jestliže tedy v zemích polských a ruských za Vislou nenalézají se starožitné věci bronzové, nejde z toho, že by před Vislou bylo bývalo obyvatelstvo jiného jazyka nežli za Vislou, nóbrž ukazuje to spíše k tomu, že v oněch rozle hlých rovinách nebylo kovů k dělání bronze potřebných, a žc tudíž obyvatelé těch krajin nemohli věcí bronzových po sobě zůstaviti. V. Rozdílné zřízení osad a rozdělení polí, též rozdílná stsTbs domft v zemích sYevských a nesvevských. Velmi důležitá známka, dle kteréž vyznačiti lze sídla Svevů * a Nésvevů a tudíž i rozhraní mezi Slovany a Němci v staré Germanii, jest spůsob zakládání osad, stavení domů a rozměřování rolí v zemích svevských a nesvevských. Na tento rozdíl v by dlištích Slovanů a Němců obrátili zření teprv v době nejnovější někteří badatelé starožitností v Němcích. Každý, kdo byl v Mohuěi, v Řezně a Pasově, městech památných již z doby římské, shledal, že tato města, co se týěc hradeb, náměstí, ulio úzkých a křivých, zachovala se podnes s nepatrnými proměpami tak, jak byla za ěasů římských. A co platí o těchto městech, pla.tí vůbec o starých osadách, ježto byť i domy v nich shořely neb věkem sešly, a noví obyvatelé do nich přišli, vždy původní rozměr za chovávají, v jehož prvotní rozdílnosti poznati lze i rozdílnou národnost zakladatelů. Tento rozdíl zvláště v oěi bije na někdej ším rozhraní Slovanů a Němců, a tím jest to, že k němu ponejprv ukázáno na Dolním Labi a v Duřinkách. Již r. 1825 vytýká J. Danneil, dávaje zprávu o slovanských hrobech pohanských v krajině Lozdecké (Salzwedcl), že'vesnice ondy slovanské okolo Lozdy jinak jsou staveny, majíce vůbec podobu podkovy, nežli vesnice německé od Lozdy na západ *). J. Hanssen praví taktéž o vesnicích na ostrově Imbře (Fehmarn) blíž Šlesviku, že mají po dobu slovanskou, aě nejsou staveny do okrouhlá, nébrž více do ětveřhranu *). Jiný pilný badatel této věci, Viktor Jakobi, roz bírá zevrubně rozdíl ve stavbě osad v Starohradsku a Liinebursku, kteréž země prošel a ohledal, pravě, že vesnice tamější (ondy) *) Fr. Kruše Deutsche Alterthiimer I, 5, 49. — 2) J . Hanssen Histor. stat. Daretellung der Insel Fehmarn, S. 102 u. 296.
161 slovanské jsou okrouhlé a stavení v nich že jdou vedlé sebe, kdežto vesnice německé nemají určité formy a stavení v nich jsou roztroušená. Prohlížeje k tomuto založení osad a stavbě dvorců v nich, též k příhodnému rozdělení země na kraje a roz měření polností při osadách v krajinách někdy slovanských, pro náší se Jakobi, že Slované, co původcové všeho toho, tímto zřízením země neobyčejný důmysl na jevo dali, a zároveň prokázali, že co národ vzdělaný byli majetníci těch krajin od doby pravěké, zajisté již od více než 2000 roků ,). Zvláště důkladně vylíčil rozdíl v zakládání osad, stavbě domů a rozdělování niv obecních. v zemích slovanských a neslovanských archivář Jiří Landau. Konav pěší cesty po Duřinkách, Míšni, Lužici a Slézsku, a po Hessku a krajinách Porýnských, podal zprávu o svém zkoumání ve spise: „Der Bauernhof in Thtiringen und zwischen der Saale und Schlesiena (1862), kdež ukazuje, že vesnice v Duřinkách, v Míšni a dalších krajinách na •východ zcela jinak jsou založeny a statky sedlské v nich staveny, nežli v Hessku a jiných západních zemích německých. V Du řinkách jsou vesnice více méně okrouhlé a statky vedlé sebe, do vsi jest jediný příchod a výjezd ze statků jde vůbec dovnitř na návsí travou porostlé, na kterémž bývá rybníček a zde onde i kostelík. Za statky jdou okolo vsí zahrady též do okrouhlá a za nimi samorostlé ploty, ježto se od polí oddělují. V Hessku a ve vedlejších zemích staroněmeckých staveny jsou statky či dvorce po různu a beze všeho pořádku. Z toho patrno, praví Landau, že v obojí zemi bydleli od prvopočátku dva rozdílní národové, kteří stále se tu usadivše osady rozdílným spůsobem zřídili, t. v Duřinkách a v zemích odtud na sever, jih a východ— Slované, v Hessku a v zemích od Hesska na západ — Němci. To stvrzuje se také tím, žo v Duřinkách a zemích vedlejších měřila se pole ode dávna na malé lány slovanské, ježto měly 15 jiter, v Hessku však a na Porýní na velké lány německé, ježto měly 30 jiter*). f) V. Jakobi Slaventhum und Teutsohthum, S. 18. — *) Šíře o tom vis v rozpravě LaudayovŠ v Dokladech.
162 9
VI. Hrady t ieníeh STCvskýek a icbytf kradft t íe a ie k ■esTCTskýek. Rozdíl mezi Svevy a Nesvevy jeví se také ve zřízení by dlišť. Svevové obývali v osadách spojených a měli hrady ěili místa upevněná; Nesvevové ale bydleli v rozptýlených vesnicích, ano dle Tacita i v doupatech pod zemí (specus subterrcmei!), nema jíce hradů pevných s obyvateli. Co hradů svevských setýěe, píše Julius Caesar *), když chtěl do země Svevské přes Rýn vtrhnout*, že Svevové, uslyševše o tom, ze sněmu obecného ňa všechny strany vyslanými nařídili, aby obyvatelé místa pevná (oppidď) opustivše na jednom místě se shromáždili, na Římany tu očekáva jíce. Tacitus pak vypravuje, kterak Katvalda r. 19. po Kr., dobyv Marobudova královského' hradu (caaůrum), mnoho kořistí v něm nabyl a přeběhlíky a kupce římské tam nalezl*); a k r . 51 popisuje, kterak Kvadové ve válce s Hermundury a Lugy v hradech svých se bránili4). Nesvevové (Němci) naproti tomu neměli hradů a nenáviděli prý pevností. Když r. 356 Alemané měst Mohuěe, Wormusu, Spiry a některých jiných míst pe vných se zmocnili, položili se dle Ammiana Maícellina táborem na blízku nich v šírém poli a nešli do nich, nazývajíce je kletcemi neb hroby tenaty obtaženými *). A protož spisovatelé novější, kteří pokládají Svevy i Nesvevy za Němce, hledíce k této nechuti Němců ke hradům a místům upevněným, nemohou tomu rozu měti, ěím to jest, že Ptoleméus, o Germanii jinak dobře zpra sený, právě do krajin svevských tolik měst klade, kteráž zvuku němeokého nemajíce, keltickým prý se podobají, na př. Lugidunum, Virunum, Bunitium, Tuliburgium •), a taktéž na Rýně Moguntiacum, Borbetoinagus, Noviomagus a p. *) Tacitus Germania 16. — *) Julius Caesar IV, 19. — 3) Tacitus An nales II, 62. — 4) Tamtéž X II, 29 a 30. — 5) Ammianus Marcellinus XVI, 2. — 6) J . W. Barthold (Geschichte yon Riigen u. Pommem I. 123) pronáší se o tom takto: „Es ist befrem dend, dass Ptolemáus mitgeografischer Genauigkeit im Gebiete unserer altpommerschen Germanen eine nicht un bed eu ten de Zahl St&dte anftthrt, von denen die geografieche Bestimmung nn« Lacíburgium, Alisus, Virunum, Susudata, Viritium, Bunitium, Rhugium, Scurgium, Asoauealis, Setidaya und andere zuweist. Da die Deutschen aber eret viele Jahrhunderte spater das stadtische Leben kennen lemten, sind wir íiber diese friiherén, zu-
168 J . Landau pak praví *), ze podlé toho, kde za dáfné doby v Germanii není hradů a měst a kde jsOu hrady a města,lze ror zeznati zemi starogermánskou (německou) a slovanskou. Při tom dotýká, že čára, která obě části Germanie (německou a slovanskou) od §ebe dělila, šla od Bodamského jezera vzhůru až k dánským ostrovům tak, že města Augšburk (Damasia), Wiirzburk, Fulda, velká čásť krajiny Werrské a východní čásť lesa HarcO, náležely k zemi slovanské. Za taková pradávná města v slovanské části Germanie má Landau: Bamberk (r. 973 civitas Papinbere = Ba bin), Eberach (r. 1023 urbs Eberaha), Vieret na Mohanu (r. 911)* eastrum Crana (r. 1003), castrum Orusina (r. 1003), Třebhošť (castrum vetus Trebgast, r.1'143), Salici (častíum Saloe, Salzburg), r. 741), Homoli (castrum Hamulo r. 741, n. Hammelburg), Erfurt v kraji Husitinském či Usitinakém (Gau Usitin), Saalfeld s hradem Srbským v kraji Orlavskéin (Orlagau), Wiirzburk (r. 086 Wirteburch), sídlo vojvod duřinských, Slatheim (civitas, r. 975), v kraji „Winidun" řečeném, Tiilleda v kraji Helmském,Mezibor (civitas Merseburg r. 1042), Kobolany (Spirige dieta, slavonice autem Kobolan nuncupatur), Mohelno (Mochenleuiaburch, Miicheln), Vrbiny (Uuirbiniburch, Werben), Magdeburg (r. 999), Hamburg (r. 837 civitas Hammaburg), Ratiboř (Razeburg), Staré Hrady (Oldenburg) a j. VIL Srovialosť jmen a obyčeji íáro d i svevských se jmény a obyčeji náradi slovanských v středověko. Prohlížejíce ktomu, kterak houževnatě jména místní, známá z doby římské, na př. Kolín nad Rýnem, Trevir, Bona, Bingium, Mohuc, Pasov, Lentia, Vindobona a j.; po tisíce let se zachová vají, kterak někteří národové němečtí, připomínaní od Ptoleméa a jiných starých spisovatelů, na př. Hesové (Chati), Frisové, Sasové a Frankové, též Kraňci, Helvetové a jiní v týchž kraji-: ver8Íchtliohen Angaben in Verlegebheit. U e b e r a ll seheinen es uns keine d eu tschen Namen zu sein, selbst wenn wir die Endung Burgium oder Furt vernehmen, wie in Laciburgium oder Lupfurdum. Es mogen hier keltische yerseholléne Namen vorliegen und jene Bezeichnungen aus dunkler Vorzeit noch halb yerstanden an den Heerstrassen gehaftet haben,u — *) G. Landau Territorien, S. 268—276. . ; ; ......
