Číslo 56 prosinec 2016 zdarma

str. 1

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy

Číslo 56 prosinec 2016 zdarma

Opravená komunikace objízdné trasy ve Vržanově

Sponzoři novin: Josef Burián, Kamenička 4 Guesto, Renáta Zemanová, Řehořov 97 PROGEO Jihlava spol. s r.o., Lazebnická 12, Jihlava VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Marie Machová Pekárna Kamenice, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463 EMZET vysoušení s.r.o., Kamenice 28 Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16 Jana Jonášová, Kamenice 175

VHST, s.r.o., Pelhřimov ASTERA G, s.r.o. - papírové obaly, tisk a vydavatelství, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436 Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139 SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava ZEOS s.r.o., Kamenice GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 STAVONA Jihlava, s.r.o., Jihlava ENVIRO-EKOANALYTIKA, s.r.o., Velké Meziříčí Anna Hobzová, Skorkovského 164, Brno ESKO - T, s.r.o., Třebíč Vinotéka Fontána Kamenice Jelínek a spol., s.r.o., Jihlava Jindra Pokorná, Kamenice 484 LACTOENEGRO s.r.o. Jihlava, Na Hranici 8, Jihlava FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 Projektová a stavební firma Ulrich, Přední 14, Jihlava Skládky VHS Jihlava s.r.o., Pávovská 5, Jihlava

str. 2

Vážení! Rok 2016 byl rokem několika důležitých investičních akcí. Nově byl vystrojen a opraven vodojem Cyrilka, včetně zhotovení přístupového chodníku a oplocení. Zrekonstruované jsou ulice Homolkova a vedle DPS. Upravené prostranství vzniklo před garážemi u fary i s novým chodníčkem. Částečně byl obnoven také chodník u DPS. Nové je sociální zařízení a kuchyňka pro 4. oddělení mateřské školy v budově ZŠ. Natřeny byly šindelové střechy na tvrzi a kapličkách u Kameničky a u Řehořova. Na hřiště Líchy bylo zakoupeno zavlažovací zařízení a traktůrek na sečení trávy. V Řehořově se připravují inženýrské sítě pro výstavbu 10 rodinných domků, je postaven dřevěný sklad u hřiště. V Kameničce bylo doplněno dětské hřiště o zajímavé atrakce, nové dveře jsou v kulturním domě a tamním hasičům byl předán nový automobil s přívěsným vozíkem. Ve Vržanově mají novou sekačku a krásné dětské hřiště podle vlastního výběru z několika nabízených sestav. Je to jen stručný výčet. Samozřejmě ani letos nás neminuly poruchy na vodovodních řadech a z důvodu kůrovce se muselo více kácet. Také jsme koupili pozemky potřebné pro další záměry městyse. Letošní rok byl také rokem příprav dalších projektů: • Projektová dokumentace „ Kanalizace a ČOV Řehořov – II. etapa“ všech 3 stupňů. • Projektová dokumentace na připojení vrtů v Blažetíně a v Kameničce. • Studie obnovy městečka, která bude realizovaná po etapách- nejdříve bychom rádi nechali opravit chodník k nákupnímu středisku. Dále je potřeba položit nový vodovodní řad v ulici pod kapličkou, který je v havarijním stavu.

Nový chodník u DPS

Oprava rybníka v Kameničce

• Kompletní změna proběhne v ulici Nad Poštou. • Požádáno je o dotace na víceúčelové hřiště u školy a na dětské hřiště u koupaliště. • Vzniknou nová stání na kontejnery u hřbitova. • Opravu vyžadují varhany v kostele a pokud dostaneme finance, bude zrestaurovaná socha sv. Jana Nepomuckého v Řehořově. • Cenovou nabídku máme také na ulici vedoucí od Svobodů k Šuhajům a na část cyklostezky, která vede po vržanovském katastru od chat ke splavu. • Připravená je k podání další žádost na modernizaci kamenické hasičovny. • Vzniká také projekt týkající se základní školy – výtah, nové vybavení některých odborných učeben, zpevnění plochy mezi tělocvičnou a budovou školy a sklad nářadí na školní zahradě. • Rok 2017 bude také stěžejním rokem pro vznik územního plánu a lesního hospodářského plánu. Oba důležité dokumenty by mohly být dotačně podpořeny. V neposlední řadě budeme připravovat parcely na výstavbu rodinných domů, případně garáží. V letošním roce jsme také byli svědky hodnotných kulturních a sportovních akcí: srazu šedesátníků, setkání ročníků 1942 – 1946, oslav výročí v Řehořově s pozvanými rodáky a výročí SDH v Kameničce, turistického pochodu na Bílou horu, který připravil Stanislav Caha s vržanovskými občany. Na místě pan místostarosta s našimi pracovníky instalovali pamětní tabulku. Ani v roce příštím nebude o kulturu nouze. Opět nás také čeká pořadatelství Dne mikroregionu Loucko. Děkuji VŠEM, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli. Vážím si spolehlivých lidí, mezi které patří pan místostarosta, radní, zastupitelé, zaměstnanci úřadu, členové osadních výborů a fungujících spolků. Paní účetní i paní matrikářce děkuji za profesionalitu a ojedinělý přístup ke všem, s kterými jednají. A všem spoluobčanům, kteří zvelebují náš městys i místní části. Krásně rozsvícený vánoční strom a slavnostní výzdoba je jakoby odměnou

str. 3 v tomto předvánočním čase. Čekáme na narození Ježíška a nám se letos narodilo 28 dětí! Příští rok bude mít zase „jen“ 12 měsíců, ve kterých se budeme snažit, co nejvíce z výše uvedených plánů uskutečnit. Pevné zdraví a hodně potřebných sil přeje Eva Jelenová, starostka

Poděkování a blahopřání do nového roku 2017 Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych v tento sváteční čas, Vám všem poděkoval za přístup a spolupráci se mnou a s naším úřadem. Dále děkuji starostce, kolegům z rady a zastupitelstva za tvořivý přístup při projednávání jednotlivých úkolů a v neposlední řadě děkuji všem našim zaměstnancům za práci, kterou pro městys v letošním roce vykonali. Přeji všem hodně zdraví, štěstí a osobní pohody ve zbylých dnech letošního roku a hlavně dětem také sněhové závěje, rampouchy za oknem a samozřejmě nám všem šťastné a veselé Vánoce. Vůně vánočního stromku a vánočního stolu jsou pro nás nezapomenutelné, asi i proto se na Vánoce tak hodně těšíme. Vánoce však nejsou jen o dobrém jídle a krásných dárcích, ale i o setkání rodičů se svými dětmi, vnoučaty a blízkými, se kterými se během celého roku tak často nevidí. Ta neopakovatelná atmosféra, která patří k Vánocům, se každý rok opakuje a vždy nám připomíná, že je třeba se zastavit, oddechnout si a věnovat se svým blízkým a neodkládat nic, co jim chceme říci, protože zítra již může být pozdě. Zároveň do nového roku 2017 přeji všechno nejlepší, hodně štěstí, zdraví, lásky, osobního a pracovního uspokojení. Miloš Duba, místostarosta

20 let Lesního družstva obcí Měřín, 4. 11. 2016. Místostarosta Duba a pan Klíma (náš lesní hospodář).

Přání pro Ježíška Pokaždé na Štědrý večer, když sedím na faře o přestávce mezi jednou a druhou půlnoční, vzpomínám na rodinu, jak jsme slavili doma. Jako v každé polské rodině bylo připraveno dvanáct chodů jídla a jeden talíř navíc. Toto volné místo nám mělo připomínat, že Boží syn nemohl nalézt místo na této zemi, kde by se mohl narodit. A my mu to místo rádi poskytneme. Je pozván mezi nás a kdykoliv by přišel, bude vítán. Pod ubrusem bylo seno na památku toho, že se Ježíš narodil v chudobě. A přesně takové seno mu Marie dala pod hlavičku. Po čtení z Evangelia o narození Ježíše Krista, odzpívané koledě a krátké modlitbě každý dostal do rukou chleba (oplatek) a začínal čas přání a smíření. Lámali jsme si od sebe navzájem chleba a přitom přáli všechno dobré a omlouvali se za spáchané křivdy a prosili za odpuštění. Ulomené kousky chleba jsme snědli. Byly přitom často vidět slzy v očích. Takhle plni dobrých přání, smíření se sebou, mohli jsme teprve sednout ke stolu a pustit se do hodování. Možná by někdo řekl, že je to příliš moc symbolů. Ale právě tyto symboly nám pomáhají porozumět a uchopit to, co je neuchopitelné. Hlavně v tento večer pochopit a přijmout lásku, jakou Bůh dává člověku. Jak je mu člověk vzácný, že se z lásky k němu také stal člověkem. A to tím nejvíc chudým, křehkým, aby ho každý mohl přijmout. Tolik bych si přál, aby všichni lidé pochopili, jak je nám Bůh blízký. Jak pořád hledá místo, kde by se mohl narodit a nalezl trošku tepla a lásky. On nepotřebuje dárky pod stromeček, ale kousek místa v našich srdcích, v našich rodinách, u našeho stolu. Tolik bych si přál, aby to místo našel! Tolik bych Ti, Ježíšku, přál, abys o těchto Vánocích, plných dobrého jídla, dárečků a smíchu nebyl sám! Otec Řehoř

Tom Bumbálek

str. 4

NOVÉ WEBOVÉ STRÁNKY PRO MĚSTYS KAMENICE U JIHLAVY Vážení spoluobčané, jistě jste se již všimli, že na adrese http://www.kameniceujihlavy.cz je vytvořena nová moderní webová prezentace našeho městysu, která si klade za cíl zvýšit komfort dostupnosti informací všem skupinám občanů i dalším uživatelům a posílit roli těchto webových stránek jako pilíře informačního systému obce. Na první pohled je vidět nový design stránek v souladu s moderními trendy v této oblasti, úprava struktury obsažených dat za účelem jejich uživatelské optimalizace a přidání prvků pro zvýšení možnosti zpětné vazby v podobě snazší komunikace občanů s úřadem. Nový WEB podporuje mobilní zařízení a mobilní přístupy k informacím, obsažených na webových stránkách implementací responzivního designu, tj. automatickou optimalizací pro všechny druhy zařízení (mobily, note-

booky, netbooky, tablety, PC aj.). Vlastnosti zařízení, na kterém jsou stránky prohlíženy, jsou automaticky rozpoznány a jak samotná stránka, tak i její obsah je zobrazovacímu zařízení přizpůsoben takovým způsobem, aby bylo dosaženo optimálního zobrazení obsahu uživateli. Někdy jsou stránky na PC zobrazeny veliké a je nutno při prohlížení rolovat po obrazovce. Podle sdělení autorů stránek je to soudobý trend, mít weby s vysokým záhlavím, uvidíme, jak si na to zvykneme. Základ webu, tj. systém pro správu webových stránek, je založen na redakčním systému vismo Online, který díky svému intuitivnímu ovládání umožní zapojit do publikační činnosti i méně počítačově znalé uživatele. Aktualizace stránek proto může být prováděna i několikrát denně, a to z libovolného počítače připojeného

k internetu. Díky tomu byly delegovány odpovědnosti za části webových stránek na jednotlivé zastupitele, kteří po absolvování školení jsou již schopni publikovat jednotlivé články a akce z Kamenice a místních částí, jak v textové tak i obrazové podobě. Takže se svým příspěvkem se můžete obrátit na následující zastupitele nebo pověřené osoby: Příspěvky z Kamenice a Brodku – zastupitelé Milan Souček, Roman Procházka, Jiří Nevosad Příspěvky z Řehořova - zastupitelka Michaela Mutlová Příspěvky z Kameničky - zastupitel Pavel Kopečný Příspěvky z Vržanova - pan Jiří Michal V platnosti ovšem stále zůstává i možnost obrátit se na obecní úřad, kde starostka, místostarosta a vybraní zaměstnanci mají také možnost zveřejňovat potřebné informace. Je potřeba mít své články připravené v některém z publikačních formátů, předat je vybrané osobě v digitální podobě v souboru s příponou např. PDF, DOC, RTF, HTML, zjednodušené HTML či TXT a vlastní zveřejnění nebude zdlouhavé. Na co se tedy nově na našem webu zaměřit z pohledu uživatele: Modul Kalendář akcí - Aplikace slouží k evidenci a zobrazení libovolných, nejčastěji společenských akcí (kulturních, sportovních apod.). Uživatel webových stránek volí konkrétní datum v kalendáři, nebo období, které jej zajímá (dnes, zítra, o víkendu, týden, dva týdny, bez omezení), případně může pracovat s intervalem od-do.

str. 5 Modul Odběr novinek - Aplikace na rozesílání avíz občanům o novinkách na webu. Modul umožňuje registrovaným uživatelům odebírat službu zasílání zpráv o novinkách na webu. Nyní záleží pouze na Vás, kdy se do aplikace přihlásíte.

Modul Hlášení rozhlasu – Aplikace umožňuje občanům přehrávání hlasových relací místního rozhlasu, každý si může tyto relace doma přehrát v libovolném čase. Relace budou zveřejněné nejméně měsíc od data hlášení a poté budou smazány.

Hlášení by mohlo být rozšířeno o zasílání zpráv v textové podobě pro občany, kteří se nemohou připojit na internet a nemohou přehrávat na svých telefonech zvukové soubory. Pokud byste měli o takovou službu zájem, prosím o kontaktování úřad městyse, kde paní Dvořáčkové nahlásíte své jméno a příjmení a telefonní číslo, na které požadujete textovou zprávu zaslat a odzkoušíme tento způsob komunikace. To jsou jenom některé typy, které je možno využít na našem webu. Postupně budeme jednotlivé stránky aktualizovat a snažit se přehledně poskytovat informace pro Vás, občany, kteří je z našeho webu budete chtít

čerpat. Je pravda, že s příchodem internetu jsme všichni získali přístup k obrovskému množství informací, které se navíc stále exponenciálně zvyšuje. My vás ovšem nechceme odradit množstvím publikovaných dat, ale pouze dát jednu z možností k přehlednému získání potřebných informací z Úřadu městyse Kamenice. Pořád budeme rádi předávat informace verbálně a nebo v písemné podobě, pokud o ně budete mít zájem. Miloš Duba

Dětské hřiště Kamenička

Nové dětské hřiště ve Vržanově

str. 6

Zpívání u vánočního stromu v Řehořově V prvním adventním týdnu, v sobotu 3. listopadu v letošním roce, se sešel snad celý Řehořov u již, v pořadí třetího, rozsvícení vánočního stromku a zvoničky v Řehořově. V loňském roce byla poprvé umístěna speciální poštovní schránka, která slouží pouze pro posílání dopisů Ježíškovi. Malý i velcí mohou napsat Ježíškovi dopis o všem, co hezkého je v letošním roce potkalo, co se jim povedlo, co je trápí nebo i to, co se jim třeba nepovedlo. Ježíšek vždy se svými pomocníčky zvládne všechny dopisy přečíst a odpovědět každému, kdo mu napíše. V letošním roce k rozsvícenému stromu přibyly

krásné postavy s Betlémskou hvězdou. Autorům, Aničce Haičmanové, její mamince a tetě děkujeme. Také děkujeme Janě Krčálové a Tomášovi Štefkovi za zpěv a zvukový doprovod při zpívání vánočních koled. Zvuk a zpěv z improvizovaného pódia, se nesl celým Řehořovem a pomohl naladit krásnou vánoční atmosféru, která byla doplněna profesionálním doprovodem a zpěvem. Také obdiv zasluhují všichni ti, kteří se nestyděli a pomohli

doprovázet profesionální zpěváky a s radostí si zazpívali. Zpívali jsme společně koledy, popíjeli výborný svařák a ochutnávali cukroví, které pro tento účel speciálně napekly místní ženy – a moc jsme si všichni pochutnali. Letos poprvé jsme si mohli zkusit štěstí výběrem oříšků, ve kterých byla důmyslně ukryta přáníčka či věštby, jež se jistě všem splnila nebo ještě určitě splní. V neposlední řadě si ocenění zaslouží i naše dívky, ženy a manželky, které každoročně tuto akci připravují a organizačně ji zajišťují a musíme konstatovat, že se jim to zase v letošním roce podařilo. Dubovi

str. 7

Vzpomínky na vodě Milan Jelen

S velkým zájmem přišli diváci z Kameničky a okolí zhlédnout tradiční podzimní představení Divadelního souboru Zmatkaři Dobronín, které se konalo 13. listopadu v KD v Kameničce. V originálu se hra skotské v současnosti šedesátileté autorky Shelagh Stephensonové nazývá Memory of Water (1995), Slovenské národní divadlo ji před lety uvedlo pod názvem Pamäť vody a v roce 2002 byl natočen britský film BeforeYou Go. Dobronínští inscenovali pod titulem Vzpomínky na vodě. Ve hře vystupuje 6 postav. Je to zesnulá matka Vi a její tři dcery Mary, Teresa a Catherine. Vedlejšími postavami jsou dva muži. Tři ženy středního věku se setkávají po delší době v domě svého dětství. Jsou tu kvůli tomu, aby pohřbily svou matku. Ačkoliv je příběh

lefonicky nejmladší ze sester Catherina dozvídá, že ji opouští její přítel. V samotném závěru hry se situace uklidňuje a sestry k sobě pomalu nacházejí cestu. Není to pravá sesterská láska, ale zdá se, že po smrti matky začne mezi 3 ženami nová etapa vztahů, které by se mohly časem zlepšit. V režii Ladislava Valeše se představili Lenka Pokorná, Martina Nováčková, Markéta Brodinová, Tereza Fialová, František Kunst a Jan Hejral. Ač byla hra trochu truchlivá, myslím si, že se divákům líbila a mnozí se těší, s čím přijdou Zmatkaři příště.

Příprava inženýrských sítí v Řehořově

časově omezen 2 – 3 dny, za tuto dobu sestry proberou svůj problematický vztah k Vi. Ačkoliv své dětství a mládí prožily prakticky společně, každá z nich hodnotí tuto dobu jinak, vidí ji ze svého pohledu – možná až sobecky. Nedokážou se vžít do kůže té druhé. Stále se hádají, jsou plné emocí a svou situaci i v této pohnuté době „léčí“ často alkoholem. Vypadá to, že všechny žijí naprosto opačné životy, než které si vysnily. Na jevišti se občas objeví i matka Vi, která, zdá se, svoji neúspěšnou životní pouť přenesla na dcery. Další napětí ve hře vyostří Mike, ženatý přítel Mary, který bilancuje mezi svou manželkou a přítelkyní a vztah k Mary postupně ochladne. Další postavou je Frank – manžel Teresy, který je zároveň jejím obchodním partnerem v oblasti zdravé výživy. Sdělí své manželce, že ho toto podnikání vůbec neuspokojuje. Navíc se te-

Opravená vodárna Cyrilka

str. 8

Přírodními skvosty Rumunska do Delty Dunaje Jan Jelínek

V tradici mezinárodních expedic pořádaných společně s dalšími školami regionu jsme v roce 2015 pokračovali expedicí do delty Dunaje. Rumunsko je rozlehlá země a jak vyplývá už z názvu, cesta do cíle celé expedice, tedy delty Dunaje, byla naplánována tak, abychom při ní neminuli zajímavosti čarokrásné rumunské přírody. První zastávkou byly solné doly a solný kras v Praidu. Krasové útvary, které známe u nás v podobě vápence, jsou zde na povrchu i pod povrchem tvořeny solí. Povrchový solný kras je zajímavý zejména tzv. solnými škrapy, tedy masívy soli vystupujícími na povrch. Zde jsou narušovány povětrností a tvoří zvláštní zvrásněné útvary. Solné doly, to je takový rumunský Disneyland v podzemí. Najdete zde množství obchodů, restaurací, dětských hřišť a dalších atrakcí, včetně kostela. Vše je obklopeno solí a zdejší ovzduší je díky tomu léčivé, a proto si zde i pod vedením lektorů můžete hromadně zacvičit, aby se vám lépe prokysličily plíce. Večer pak následovalo první stavění stanů v kempu u termálního bazénu a podvečerní koupání v léčivé vodě. Další den nás náš autobus odvezl do oblasti pohoří Muntii Bodocului, které je prosyceno množstvím sirných vývěrů a jeskyní. Na oblast navazují dvě rozsáhlá pole bahenních vývěrů a sopek s názvy Piclele Mari a Piclele Mici. Krajina je to naprosto fantastická, nejrůzněji tvarovanými bahenními sopkami od maličkých až po několikametrové probublává skrz řídké bahno metan a bahno se rozlévá okolo nich. Touto scenérií jsme byli naprosto očarováni a jen neradi jsme v zapadajícím slunci sestupovali do kempu v údolí. Útěchou nám pak byl fantastický kuskus se zelím a kuřecím masem, který nám uvařil náš úžasný expediční kuchař a průvodce Tonda Mikulenka.

Následující ráno vyrážíme směr Tulcea, což je starý přístav, který zde bývá označován jako „práh“ delty. Po trajektu přes Dunaj si prohlížíme nové muzeum delty plné akvárií s nádhernými rybami řeky i Černého moře. Následně nás už autobus veze do rybářské vesnice na břehu největšího říčního jezera Razim. Zdejší lipovanští rybáři nás hostí skvělými rybími specialitami – máme možnost ochutnat místní rybářskou polévku a pečené candáty, vše je naprosto skvělé! Dostat se do vnitřní delty, do husté sítě kanálů a rákosin dnes už je velmi obtížné – oblast je chráněnou rezervací, my jsme ale díky Tondovým kontaktům na místní rybáře měli možnost na jejich rybářských lodích po dva dny obdivovat její krásu. V kanálech se neustále pohybuje velké množství vodních a na vodu vázaných živočichů – volavky bílé, stříbřité, červené i popelavé, kolpíci, pelikáni, labutě, bukači, ledňáčci, mandelíci, vlhy, sladkovodní želvy……… byl by to dlouhý seznam. Druhý den odpoledne vyrážíme směrem k Černému moři. Po cestě se ještě zastavujeme u mešity v Babadagu a pak nás krátce přivítala Histria – ruiny římského města, ze kterých na nás doslova dýchala tisíciletá historie…….. V podvečer nás rychlé čluny v jiné části jezera Razim vezou směrem k písečné kose oddělující jezero od moře. Paprsky zapadajícího slunce se třpytí na vodní tříšti, kterou zvedá člun, a ve svěžím větru všem vlasy jenom vlají……. Guru Portitei, tak se písečná kosa jmenuje, nás vítá hučícím mořem a nádhernou pláží, posetou miliony mušliček. Večer si zpestřujeme ohníčkem z usušených chaluh ve vyhrabané jámě, protože od moře pořád vane. Zpíváme s kytarou a nad námi se rozsvěcují hvězdy…… Spaní pod širákem v pískových záhrabech na pláži patří

str. 9 k nejnezapomenutelnějším zážitkům z cesty. Moře je ráno ukryté do mlžného oparu, který ale Slunce svými paprsky rychle rozežene a my si pak celý den užíváme ve vlnách nekonečně se valících k pobřeží….. Po večeři jsme vyhřátí z pláže nasedli do autobusu a následoval noční přejezd přes velkou část Rumunska – projíždíme i Bukureští. Časně ráno – venku je ještě tma, se budíme již v úplně jiné části země. Baile Herculane – tak se nazývá naše další zastávka. „Pojďte do termálu“ zní Tondova hláška spícím autobusem………. „dělá si z nás legraci“, běží kdekomu hlavou. Nicméně s čelovkami na hlavě (ti nejodvážnější plavky v ruce) sestupujeme k opravdu originálnímu rumunskému termálu. Na břehu řeky Cerna zde nalézáme několik menších betonových nádržek, do kterých vtéká horká (v místě vtoku asi 56°C) termální voda. Koupel je na vlastní nebezpečí a tak ji okusí jen někteří dospělí a ostatní si alespoň namočí nohy. Zážitek je to opravdu velmi vřelý. Pak si ještě prohlížíme místní secesní nádraží, na kterém kdysi zastavoval i Orient Expres a pokračujeme dál. Kdo by si myslel, že po těchto „termálech“ nás už nemůže dnes nic překvapit, ten se spletl. Tonda náš autobus nasměroval přímo k Dunaji k obřímu skalnímu portrétu dáckého krále Decebala a o kousek dál nás vyschlým korytem potoka dovedl přímo ke skalnímu průchodu skrz hory k Dunaji……. Rozeklaným kaňonem jsme

se zanořovali stále hlouběji, až masív přešel v rozlehlou jeskyni. Místy jsme přebrodili mělká jezírka, a to už nás vítal pohled na Dunaj skrz monumentální portál jeskyně. Řeka zde vytváří směrem k jeskyni záliv a voda byla příjemně teplá, tak někteří odvážlivci vyzkoušeli koupel v řece. Nadšení z neobvyklého zážitku nám vydrželo po celý zbytek cesty do dalšího postupného cíle naší cesty – rumunského Banátu. V Banátu jsme navštívili jednu z českých vesnic s názvem Eibenthal (Tisové údolí). Místní lidé jsou neuvěřitelně srdeční a vesnička zařízlá mezi kopci dýchá klidnou a přátelskou atmosférou. Člověk se tu prostě cítí……skoro jako doma. Nehledě na to, že se pustíte

do řeči s kolemjdoucím a on se s vámi poněkud archaickou češtinou hned pouští do hovoru. A to nemluvím o hostině, kterou nám místní nachystali večer po příjezdu i druhý den. Pak jsme ještě v další české vesnici Svatá Helena navštívili nádhernou vyhlídku nad Dunajem a v domě našeho průvodce po Rumunsku, banátského rodáka Franty Salaby, se nacpali rumunskou specialitou zvanou mici. Je to směs kořeněného mletého masa ogrilovaného v podobě válečků a je to opravdu skvělé. Je to k neuvěření, jak tenhle báječný čas rychle utekl, ale nedá se nic dělat. Doslova přecpáni zážitky, skvělými dobrotami všeho druhu a srdečností místních lidí opouštíme Banát a s ním i celé Rumunsko. Tak někdy „La revedere!“

Kolaudace sanace svahu na Kameničku a mostu u Vržanova14. 12. 2016

str. 10

Zimní sporty a co Vy? S touto anketní otázkou jsme oslovili členy našeho obecního zastupitelstva. Zde jsou jejich odpovědi.

Miloš Duba Já zimní sporty určitě můžu. Ať je zima nebo sníh, tělo svoje protáh‘ bych. Ať si mrzne, ať je led, zimní sporty dělám hned. Dnes sice již vyznávám pouze lyžování na běžkách a někdy, když zima dovolí, vytáhnu staré brusle a projedu se na ledě. Není toho sice mnoho, ale i tak mne po těchto aktivitách bolí celý člověk.

Jaroslav Hlaváček Zimu milujeme celá rodina. Na začátku sezony, pokud tomu dovolí přírodní podmínky, vyrazíme na svahy Vysočiny, abychom si po dlouhém letním odpočinku rozpomněli, jak se to s těma „prkýnkama“ na nohách dělá. Po rozcvičce na místních sjezdovkách, vezmeme útokem hory. Beskydy, Krkonoše, ale v poslední době především Šumavu. Na sjezdovkách řádíme celá rodina, a tak jsme již pokořili mnoho svahů našich krásných hor. Ovšem není ani od věci poznávat krásy hor i z jiné stránky. A tak se nebráníme ani běžkám. Ovšem pouze turistickou třídou, neboť většina běžeckých tras vede od chaty k chatě s patřičným občerstvením. A pokud by nás omrzely lyže, tak zamrzlé Lipno poskytuje nádherné scenérie, které se dají sledovat při bruslení po několika kilometrových upravených trasách. Zimní sporty zkrátka milujeme.

Pavel Javůrek Přesto, že zimu nemám moc rád, tak co se týče zimních sportů téměř všechny vyznávám. Horší je to ale s aktivním pojetím, tam preferuji jenom dívání a fandění. Výjimkou je lyžování. Přesto, že jsme tento sport s mojí manželkou poznali aktivně poměrně dlouho, tak o to intenzivněji, pokud to jenom jde, provozujeme. Nejprve jsme začali každý rok jezdit na běžky do Krkonoš, ale pak jsme poznali sjezdové lyžování a to, že se s kopce svezu a nahoru mě vyvezou, se nám samozřejmě zalíbilo více. Jezdíme převážně s celou naší rodinou do italských Dolomit na Kronplatz, kde se nám moc líbí a kde si každý vybere ten pro něho vhodný kopeček a už to frčí.

Eva Jelenová Zima a zimní sporty jsou návratem do mého krásného dětství. Sněhu bylo tolik, že tvořil vysoké bariéry

kolem silnic, kterými projíždělo pár automobilů za den. Bydleli jsme v Třešti nedaleko stadionu, kde byla dvě umělá kluziště. Na větším trénovali hokejisté, a to menší bylo pro nás malé bruslaře. Dodnes mám schovanou permanentku z 1. třídy, kterou nám vydával nadšený sportovec, tělocvikář a správce pan učitel Široký, který měl mimochodem kořeny v Bítovčicích. Už ve čtyřech letech jsem k Vánocům dostala brusličky - spodek byl správný se zoubky, ale bota byla hnědá. Moc jsem si přála ty bílé krasobruslařské, které časem také dorazily! Počátek šedesátých let byl zlatým věkem tohoto sportu zásluhou Hanky Maškové a sourozenců Pavla a Evy Romanových. Dokonce, když jsem si od maminky nechala vytrhnout třetí mléčný zoubek, mohla jsem se každý večer dívat na mistrovské jízdy našich medailistů. Sáňkování také mělo svůj půvab. Jezdili jsme opravdu dlouhé trasy z několika kopců přes místní komunikace, kde byl minimální provoz.

str. 11 Lyže jsme s bráchou měli dřevěné s vázáním na řemínky. Často vzpomínáme na tuto veselou historku: Přijel k nám dědeček z Brna, který byl velice pečlivý a pořádkumilovný. Při úklidu napustil lyže leštěnkou zn. DIAVA a červená stopa se za námi táhla půl kilometru do polí. Tenkrát jsme neměli šanci se ztratit! V současné době se zase těšíme na sníh s vnoučátky a je veliká škoda, že je ho tak málo.

Milan Jelen Rané dětství jsem prožil ve Velké Úpě v Krkonoších. Byl to ráj pro zimní sporty. Sněhu bylo většinu roku až po můj čtyřletý krk dost. Jezdil jsem na lyžičkách staršího typu s řemínky a na saních. V pěti letech jsem se přesunul na Kladensko do Stochova. Tam napadlo bílé nadílky o poznání méně. Preferoval jsem nadále sáňky a  vzpomínám na  poměrně prudkou nablýskanou klouzačku, která mohla mít snad 100 metrů. Poté jsme se přestěhovali do  Panenské Rozsíčky u Třeště. Nadmořská výška přes 600 metrů opět sněhu a  ledu svědčila. Pamatuji si na  hokejové bitvy mezi chlapci z  Rozsíčky, Bezděkova a  Stájiště. Náš tým obvykle tahal za kratší konec. Sportovně založený učitel – můj taťka – organizoval občas pro mládež závody v běhu i ve skoku na lyžích a dokonce i v kombinačním závodě. Skákali jsme tak 2 – 4 metry a běhání s vázáním kandahár (s 2 polohami) nebylo optimální. Další vzpomínky jsou z  období dospívání a  téměř dospělosti. Telečské gymnázium mohlo být pro mě hokejovou vstupenkou do NHL. Ale protože v té době ani nejlepší hráči naší ligy za moře nesměli odejít a já byl ve výkonnosti o řádný kus za nimi, musel mi stačit turnaj v Nedvědicích. Zde jsme dostali školení od Bystřice nad Pernštejnem 13:2 a s nejlepším jihomoravským týmem Gymnázia Elgartova z Brna dokonce 22:3. Těší mě, že jsem 1 z našich mála gólů dal i já. Ačkoliv mě nechtěl náš učitel pro slabé výkony na led pouštět, „unikl jsem“ od půlky kluziště k soupeřově modré čáře. Protože mě soupeři snadno dobruslili, nezbývalo mi nic jiného než vystřelit smrtící střelu. Dělovka se mi však nezdařila a puk zvolna klouzal k brance. Brankář měl možná reflex na jinou rychlost nebo se nemohl smíchy soustředit, ale k mé radosti skončil černý projektil v brance. Povinný lyžařský výcvik probíhal na  Slovensku v Malé Fatře v letovisku Vrátná dolina. Tam jsem zaujal publikum hned první jízdou, kdy jsem místní střední sjezdovku sjel šusem bez pádu, což si tu málokdo troufl. Obdiv přítomných spolužáků a spolužaček poněkud vyprchal, když se dověděli, že dosud neumím na lyžích oblouky. Ale i ty jsem se do konce týdne celkem solidně naučil.

Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích mám spojenou s tím, že jsem byl vybrán jako pomocná vědecká síla katedry tělesné výchovy. Vědeckost mírně finančně honorované funkce spočívala v tom, že jsem před lyžařskými kurzy vydával v  půjčovně kolegům a kolegyním lyže, hůlky a příslušnou obuv a po ukončení výcviku (pokud z tohoto materiálu něco zbylo) jsem vše zase pečlivě ukládal zpět do  polic. Samotný lyžařský výcvik mám spojený se sjezdovkou Kobyla v prostoru Zadov – Churáňov, kterou jsem vcelku zvládl, ale poprvé jsem se tu setkal s jízdou na boulích na jednom z postranních svahů. Trochu jsem se bál, nebylo to však tak strašné. Proběhly i závody na běžkách. Protože ty moje (ze zmíněné půjčovny) byly už od počátku poruchové, půjčil mi své (toho jsem si velmi cenil) odborný asistent Řepka a já jsem se tak mohl umístit v první třetině startovního pole (především zásluhou kvalitního materiálu!). V zimních sportech jsem potom v Kamenici od svých 25 let jen paběrkoval. Spíše jsem organizoval turnaje v ledním hokeji a soutěže v běhu na lyžích a jezdil jsem s talentovanými žáky na okresní lyžařské závody. Asi třikrát jsem na dřevěných školních běžkách absolvoval běžeckou část lyžařského výcviku pro sedmáky. Za tuto krátkou dobu se mi podařilo zlomit dvě lyže z přírodního křehkého materiálu. Poprvé to bylo při skocích z meze a  podruhé jsem při velkém mrazu na  konci výcviku zapíchl sundanou lyži patkou do sněhu a k mému velkému překvapení špička odlétla. Musím ještě zmínit několik kratších lyžařských vyjížděk mezi Řehořovem, Kameničkou a Novým rybníkem spolu s manželkou. Ale to bylo tenkrát, kdy nebyla o sníh v našich končinách nouze.

Josef Kalný Zimní sporty mám velice rád. Jako malý kluk jsem hrával hokej na zamrzlém rybníku kousek za domem. Bruslení mám rád doteď, i když většinou chodím na rybník spíše jako velice efektivní „rolba“, aby měly děti kde bruslit. Také jsem se se po dlouhé době vrátil k lyžím. Je obrovská škoda, že v posledních letech je zima u nás v ČR taková krátká a nijaká. Na druhou stranu v dnešní době - plné možností, není žádný problém se za sněhem vydat někam dál. A třeba se konečně vyplní předpověď meteorologů a  dočkáme se krásné zimy i  tady u  nás, nechme se překvapit.

Pavel Kopečný Popsat do  pár řádků všechny vzpomínky a  emoce, které mám spojené se zimními sporty a  dětskými zimními radovánkami, je nemožné. Proto jen velmi stručně nezapomenutelné střípky, které mě zrovna napadají. Nemohu zapomenout, jak nám tatínek udělal před garáží ze sněhu mantinely, nastříkal vodu z hadice

str. 12 a za chvíli jsme mohli vyjet na ledovou plochu. A když jsme chtěli na větší led, stačilo z domu přímo v bruslích vyrazit na zamrzlé koupaliště – po pár krocích jsme byli na místě. A když jsme zatoužili po pořádném rybníku, tak nedaleko byl Nový, kde jsem zažil hokejové bitvy během školních turnajů a nespočet dalších hokejových dramat, včetně zápasů jeden na jednoho proti kamarádovi Mirkovi. Všichni už utekli domů, ale my se nemohli odtrhnout od hokejek a hráli jsme jen proti sobě nekonečné souboje – dokud jsme viděli na puk. Doma ze mě ale maminka neměla radost – z pohledu na moje otlučená modrá kolena běhal mráz po zádech.. Nejraději by mi možná brusle schovala. Ale nemohla – věděla, že hokej miluji. Nadšení nejen pro hokej, ale i pro ostatní zimní sporty a radovánky, po mně zdědily i moje děti, jak dokumentuje foto sáňkařské naděje Martínka a jeho osobní trenérky Adélky…

Miroslav Krul Na  zimní sporty už jenom vzpomínám. Běžky a brusle mám, ale zima už není taková, co bývala.Když se vrátím ve  vzpomínkách do  dětství, vidím pokaždé zasněženou a uklouzanou Lamencovu uličku, která byla pro nás pod městečkem parádním kluzištěm. Stačilo nám jedno prkénko, tři staré brusle a „letadélko“ bylo na světě. Aby nám to lépe jezdilo, večer jsme polévali uličku vodou z potoka. Taky se nám ale často stávalo, že ulička byla druhý den posypána popelem. Avšak to nás, malé závodníky, nikdy neodradilo. Na to si jistě dobře vzpomíná i můj kolega zastupitel Jirka Vaněk. Bývaly tam závody až do večera, v uličce bylo pouliční osvětlení a to nám mohli ostatní kluci jen závidět.

Michaela Mutlová Já osobně mám zimní sporty velice ráda, ale pouze a jen z bezpečné vzdálenosti, nejlépe od televizní obrazovky. Jsem zimní nesportovec a nestydím se to přiznat. Samozřejmě v  dětství jsem chodila bruslit, sáňkovat a absolvovala jsem povinné lyžařské kurzy.

Příroda prý zařídila zimu,aby si vše odpočinulo a já to mileráda a poctivě dodržuji. Mé děti se věnují zimním sportům a já jsem spokojená, když se mi vrátí ve zdraví domů.

Jiří Nevosad Když si zavzpomínám na  70 a 80 léta minulého století, kdy bylo všude mnoho sněhu a  teploměr klesal hluboko pod nulu, bylo pro zimní sporty ideální počasí. Já jsem začínal na  bruslích v  šesti letech. Na hřišti na Lichých se vždy na  podzim objevily mantinely a  naši tátové připravovali kluziště. Když jsem přišel ze školy, hodil aktovku do rohu, vzal brusle, hokejku a běžel na hřiště. Domů, to mně musel táta z hřiště vyhodit, když přišel večer upravovat led. Na tomto kluzišti jsem strávil mnoho volného času. Pokud se nešlo na kluziště, vytáhli jsme sáňky nebo igelitové pytle a  utíkalo se ke  Klokučce. Na Vánoce v roce 1979 jsem dostal první lyže. Tuto sezónu jsem toho ale moc nenalyžoval, jelikož jsem si 5. ledna zlomil nohu, kterou jsem měl až do března v sádře. Další zimní sezonu jsem začal lyžovat a lyžování mně baví dodnes. Dnes je to s možností zimních sportů slabší, rybníky jsou zamrzlé málo. Na  lyžování máme postavených v okolí několik lyžařských středisek, vybavených moderní technologií zasněžování, ale bohužel počasí nám nepřeje. Byl bych rád a  všem bych to moc přál, aby byly po  delší době zase hezké bílé Vánoce a  děti využily vánoční prázdniny ke sportu a zimním radovánkám.

Roman Procházka V  posledních letech zimním radovánkám v  našich podmínkách počasí moc nenahrává, i když kdo má chuť, příležitost si jistě najde. Já osobně mám rád teplejší počasí, takže přes zimu si zajdu s kamarády zahrát do tělocvičny raději florbal. A když jsem se před několika lety odhodlal, že bych si mohl jít opět zabruslit a pořídil jsem

str. 13 si k tomu nové brusle, tak i toto odhodlání nedopadlo příliš příznivě a na led jsem vyrazil, co by se na prstech jedné ruky spočítalo. Teď se snad můžu těšit, až ještě trošku povyrostou synové, že se najde příležitost brusle znovu oprášit. A doufám, že k tomu přidáme i nějakou tu jízdu na svahu, kterou jsem také v posledních létech zanedbával.

Stanislav Sedlák Zimní sporty jsem rád provozoval všechny - lyže, běžky i brusle. S přibývajícím věkem a průběhem zim na Vysočině, jsou možnosti omezené. Občas si zajedeme zalyžovat na  zasněžené kopce v  okolí. Jezdívali jsme pravidelně na  hory, ale to už jsme poslední dva roky také vynechali.

lý, jezdíme s mými kluky lyžovat na sjezdovku do Luk nad Jihlavou, někdy také do Velkého Meziříčí. Mojí lyžařskou událostí roku je vždy jeden víkend v únoru, kdy vyrážíme s  partou kamenických běžkařů na  upravené horské tratě, kde se snažíme překonat svoje sportovní limity. Před dvěma roky jsme zdolali Jizerskou padesátku. Letos bych rád naučil mého mladšího syna bruslit, tak si budu přát, ať máme tuto zimu hodně slunečných dnů se sněhem a ledem, abychom využili naše zimní sportovní náčiní, které poslední roky zahálí na půdě.

Lenka Šmídová Já a sporty všeobecně - to nejde moc dohromady. Ale pokud se mám s nějakým sportem potkat, tak v zimě ráda jezdím na běžkách nebo bruslím. Dříve jsem kolem Kamenice „proběžkovala“ spoustu míst,ale v posledních letech, kdy je sněhu poskrovnu, už toho moc nenajezdím. Rodině, která bravurně brázdí sjezdovky na Vysočině i našich horách jsem slíbila, že se taky skamarádím se sjezdovými lyžemi, ale po několika marných pokusech zůstávám u svých běžek.

Jiří Vaněk Již jako kluk v dětských letech jsem se na zimu velmi těšil. Chodíval jsem na Kremlák hrát hokej a na Vrchy zase lyžovat. Dětské časy utekly a je to již hezkých pár let, co jsem přesedlal na běžky. Když je u nás dost sněhu, mám rád trasy na Radošov, Řehořov i Studnice. Je to pro mě velký relax a nejraději vyrážím sám. Užívám si i každoroční týdenní dovolenou převážně na našich horách. Je to především o dobré partě kamarádů, večerních hrách, živých hudebních produkcích na vlastní nástroje a provozování různých srandiček. Každé ráno se vyráží na svah i do stopy, pokud není barový den. Vysvětlím: barový den je za nepříznivého počasí většinou jedenkrát za  pobyt. Všem čtenářům Kamenovin přeji radost ze zimních sportů.

Nejraději mám vyjížďky na běžkách po vrcholcích hor a zasněženém okolí Kamenice. (Lyžovat se dá i při „trenýrkové“ teplotě).

Souček Milan Když už má začít to jedno z nevyzpytatelných ročních období, kdy je krátký den a dlouhá noc, většinou plískanice a jen pár krásných slunečných dnů (někdy i se sněhem), tak se aspoň já z naší rodiny těším na zimní sporty. Když je sníh, za poslední roky většinou ten umě-

str. 14

Štrůdlobraní v orlovně 23. 10. 2016

Dětské divadelní vystoupení pod vedením Jarmily Semerádové

Vítězný štrůdl Zuzky Bajerové

1. místo - Zuzka Bajerová

2. místo - Jarka Konečná

3. místo - Mirka Černá

Ocenění diváků - Martin Vaněk

str. 15

Pozvánka Městys Kamenice a Sestry Havelkovy (Anna Vávrová, Olga Bímová a Petra Kohoutová)

Vás srdečně zvou na Vánoční koncert: 27. 12. 2016 v 18.00 hodin v kostele sv. Jakuba Většího v Kamenici u Jihlavy. Vstupné dobrovolné bude použito na opravu varhan v kostele! Těšíme se na Vaši návštěvu!

Soubor tvoří dámské vokální trio Olga Bímová, Petra Kohoutová a Anna Vávrová, dámy, které propadly kouzlu rané swingové hudby a již řadu let provázejí své posluchače do období mezi dvěma světovými válkami plného rytmu, tance, inspirace, čistých ideálů, romantických lásek a snů. Sestry Havelkovy působily mnoho let jako trio v Originálním pražském synkopickém orchestru. V roce 1994 již jako kvarteto natočily první sólové album Až tě tvá dívenka zklame… Pokusily se zde dobově interpretovat

První sraz rodáků v Řehořově Slunečná sobota 10. září 2016 v obci staré sedm století. Není divu, že když přišla pozvánka na setkání řehořovských rodáků, zaplavila mě radost a netrpělivé očekávání – každou chvíli se mi pak před očima přehrával vzpomínkový film s dávnými příběhy, v nichž figurovali lidé, kteří už nežijí, ale také o spolužácích a kamarádech z dětství – některé z nich jsem léta neviděla: prázdniny v roce 1960 byly totiž poslední, které jsem v rodné obci strávila, pak už jsem jen navštěvovala rodiče a sestru; otec zemřel v roce 2002, maminka 2008, sestra se odstěhovala… Hned úvodem sdělím, že První sraz rodáků v Řehořově se opravdu po všech stránkách (včetně zářivého

staré trampské písně za doprovodu kytary, kontrabasu a violinofonu. Písně se staly inspirací a podkladem k natočení televizního klipového filmu, v němž Sestry Havelkovy nejen zpívají, ale i hrají (scénář a režie Ondřej Havelka). V roce 1995 odcházejí Sestry Havelkovy společně s Ondřejem Havelkou z OPSO a stávají se součástí nového orchestru Melody Makers Ondřeje Havelky. Zároveň však pokračují v sólových aktivitách. Budují si svůj malý orchestr pod vedením Jaroslava Šimíčka a natáčejí druhé album Bláznivý den – tentokrát z písní českého swingového autora Jiřího Traxlera. V roce 2001 vydávají Sestry Havelkovy album třetí s názvem Modravých dálek volání a před Vánocemi 2004 album čtvrté,které nese název Hot And Sweet Christmas. Snaha souboru Sestry Havelkovy o zachování nejčistší stylovosti se netýká jen vlastní interpretace a instrumentace českých, amerických a německých písní z 30.let, ale i celkového jevištního pojetí, průvodním slovem počínaje a dobovým projevem a dobovými kostýmy konče.

letního počasí) vydařil – nepochybně se o něm v obecní kronice jako o významné události zmíní pečlivá řehořovská kronikářka Mirka Štefková. Od léta roku 1989 je Řehořov místní částí městyse Kamenice u Jihlavy – pracovníci úřadu s osadním výborem Řehořov zajišťovali program, který byl tak bohatý, že by stačil na dvě taková setkání… Většina z nás, kteří nebydlíme v místě, dala přednost popovídání s vrstevníky a jen okrajově sledovala program, který by si ale pro své kvality zasloužil plné pozornosti. Ale pěkně po pořádku – prezence účastníků byla před bývalou školou, která v současnosti slouží jako kulturní a společenský dům. Měla jsem trochu trému, když jsem podle pokynů v pozvánce přesně v poledne přicházela ke škole, v níž jsem strávila prvních pět let školní docházky a v prvním ročníku musela čekat, až mi starší spolužák Lojzík Šimků otevře a já budu moci vstoupit – nedosáhla jsem totiž na kliku dveří vedoucích do školní budovy… Další část článku, včetně fotografií, naleznete na http://www.svatosi.cz

str. 16

Podzim, zima v mateřské škole Podzim klepe na dveře, javory se chvějí. Ve strakaté zástěře moc se neohřejí. Podzimní rovnodennost 23. září ohlašuje začátek podzimu. Vzduchem poletují třpytivá vlákna babího léta, pouštíme draky, tvoříme větrníky, stromy se zbavují listí, zvířátka si dělají zásoby na zimu, někteří ptáci se připravují na dlouhý let za sluníčkem,…

krajin. Děti plní úkoly, rozvíjí si poznatky o způsobu života vlaštovky, ježka, veverky, špačka. Vlaštovka se vypraví za ježkem, pro kterého děti vytvoří domeček z listí. Leze ježek, leze v lese, jablíčka si domů nese,… Ježek se zimy nebojí. Posílá vlaštovku za veverkou. Lez, veverko, lez, zná tě celý les,… Děti pomáhají veverce sbírat oříšky a hází je do hnízda na stromě. Vlaštovka stále nevěří, že bude brzy zima a letí se zeptat špačka. Ale budka je prázdná. Teprve nyní uvěří, že zima je již blízko a tak letí „přes hory a lesy“ do Afriky. Tam čeká děti sladká odměna za dobře splněné úkoly. Pohádková cesta se všem líbila. Rozloučili jsme se s podzimem a čekalo nás ještě jedno podzimní rozloučení. Paní učitelka M. Navrkalová ze třídy Ježečků odchází na mateřskou dovolenou.

Na drátech se slétly vlaštovičky, jsou jak noty, jak noty do písničky,… V mateřské škole se chystáme na pohádkovou cestu „O poslední vlaštovce“. Počasí nám nepřálo, pršelo, a tak jsme „cestu“ připravili v prostředí mateřské školy. Každá třída má svojí vlaštovku, kterou doprovází do teplých

str. 17 Besídka pro rodiče proběhla 23. listopadu. Zde se děti s paní učitelkou rozloučily. A co přináší prosinec? Mikuláši, Mikuláši, neber sebou čerta radši. Vezmi sebou anděly, ti nám něco nadělí,…

Chystáme vánoční besídky s tvořivým odpolednem. Děti pilně nacvičují básničky, písničky, koledy,… Všichni se těšíme na rozsvícený stromeček a dárky. 22. prosince půjdeme v tomto roce do mateřské školy naposledy. Vánoční svátky budeme prožívat v rodinném kruhu se svými nejbližšími. V pondělí 5. prosince se mateřskou školou rozezněl čertí zvon a do tříd přichází Mikuláš s Andělem a dvěma čerty. Mikuláš má velkou zlatou knihu, do  které během roku zapisoval hodné a  zlobivé děti. Všechny děti přesvědčují Mikuláše, že byly hodné a kdo zlobil jen trošičku, určitě se polepší. Za to dostanou od anděla krásné dárky. Písnička, básnička na šťastnou cestu a Mikuláš pokračuje dál…

Chtěli bychom popřát všem dětem a jejich rodičům, prarodičům a známým šťastné a veselé Vánoce, pevné zdraví a hodně úspěchů v příštím roce 2017. M+H

Čerti a čertidla, vařila povidla,… Ve třídě Veverek následovalo „Čertovské strašení“. Děti v krásných čertovských kostýmech soutěžily, nosily zlobidla v pytli, házely polínka do kotle,… Vánoční stromeček zavoněl v pokoji, maminka u stolu jablíčko rozkrojí. A když ho rozkrojí, uvidím hvězdičku, co byla schována v červeném jablíčku.

str. 18

Výroční schůze SDH Kamenice, 2. 12. 2016

Jarmark ve škole 2. 12. 2016

Sklad sportovního materiálu u hřiště v Řehořově

Košt mladých vín 16. 11. 2016

str. 19

Myslivecké akce

Zvěřinové hody 15. 10. 2016 - jídelníček

Letní akce myslivců - dětský den Zvěřinové hody 15. 10. 2016 - pan M. Sobotka u trofejí

Poslední leč 3. 12. 2016 - tombola

Zvěřinové hody 15. 10. 2016 - trofej

str. 20

POLICIE ČR informuje FYZICKÉ NAPADENÍ DOBRONÍN Policisté OOP Polná šetří případ fyzického napadení, ke kterému došlo 1.10.2016 ve 02:45 hod. po předchozí slovní rozepři mezi dvěma muži. Útočník opakovaně udeřil poškozeného do obličeje do oblasti jeho levé tváře. Na místě provedena dechová zkouška u obou mužů byla s výsledkem 1,8 ‰ alkoholu v dechu, kdy jeden z mužů odmítl dechovou zkoušku. Policie věc šetří jako přestupek proti občanskému soužití.

ZALOŽENÍ ČERNÉ SKLÁDKY KAMENIČKA Majitel pozemku v katastru obce Kamenička oznámil policistům, že na jeho pozemku došlo k založení černé skládky. K tomuto oznámení policii dodal fotografie pořízené na místě a jeho okolí. Majitel uvedl, že nemá podezření na konkrétní osobu, avšak dodané fotografie poukazovaly zjevně na to, že od uvedené skládky zeminy byly, v době pořízení fotografií, vyjeté koleje od vozidel vedoucí k pozemku v obci Kamenička, kde v dané době docházelo k terénním úpravám - výkopu základu na rodinný dům. Majitel pozemku, kde byly prováděny stavební práce, byl ztotožněn, ale ten důrazně odmítl, že by měl cokoliv společného s touto skládkou. Jako důkaz policii poskytl účtenky od vývozu zeminy do lomu v Kamenici a taktéž Protokol z kontrolní prohlídky stavby Stavebního úřadu městyse Luka nad Jihlavou, který zde prováděl tuto kontrolu na základě podnětu, který poukazoval na to, že by stavitel měl nezákonně likvidovat zeminu z výkopových prací. Dále bylo proto ve věci prováděno bližší šetření, a to na Úřadu městyse Kamenice, kde byly zjišťovány další potřebné poznatky. Taktéž bylo hovořeno se správcem lomu v Kamenici. Tímto šetřením tak bylo postupně zjištěno, že zemina vyvážená do tohoto lomu není zaznamenávána v přesném množství - jedná se pouze o hrubé orientační započítávání, přičemž konkrétně v tomto případě se množství nákladních vozidel vyvezených na toto místo mohlo lišit o blíže neurčený počet. Dále k věci podali výpověď jednatelé firem, které se podílely v uvedené době na stavebních úpravách. Tito jednatelé, kteří v rámci tohoto případu zastupovali své firmy, provedli po seznámení s okolnostmi případu vlastní interní šetření mezi zaměstnanci, kteří se na uvedených pracích přímo podíleli. Po provedení tohoto šetření jednatelé firem shodně ve výpovědi uvedli, že jejich firmy byly majitelem stavby zjevně uvedeny v omyl. Zadavatel prací

jím jakožto zákazník, na místě uvedl, že je domluvený s majitelem (nedalekého pozemku), kde se nachází les v nerovném terénu, a rozhodl, že se bude část zeminy vyvážet na toto místo do lesa a část do lomu v Kamenici. Tímto způsobem mělo být na uvedené místo vyvezeno 15 až 20 plných nákladních vozidel zeminy o přibližné celkové hmotnosti okolo 100 tun. Následně bylo provedeno opětovné podání vysvětlení majitele stavby. Ten se po provedení seznámení s průběhem dosavadního šetření případu, k celé věci doznal. Sdělil, že úmyslně uvedl firmy, které pro něj pracovaly, v omylu. Tímto svým jednáním je tak muž podezřelý ze spáchání přestupku spočívající v „neoprávněném založení skládky nebo odkládání odpadků nebo odpadu mimo vyhrazená místa“. Majitel pozemku si vyčíslil způsobenou škodu na cca 50 000,- Kč.

NP KRÁDEŽ NAFTY ZE STAVEBNÍCH STROJŮ RESSLOVA POLNÁ NP v době od 15:15 hod. dne 6.10.2016 do 06:50 hod. dne 7.10.2016 prostříhal pletivo oplocení stavby při areálu fy. DAFE PLAST Polná, ul. Resslova, Polná, kdy vzniklým otvorem vnikl do areálu. Zde postupně v řadě zaparkovaných strojů nejprve u NA Tatra 815, odstranil a odcizil visací zámek z víčka nádrže, ze které odcizil 70 l. nafty, dále tímto poškodil víčko nádrže v hodnotě 200,-Kč, dalším strojem v řadě byl smykem řízený nakladač zn. CATERPILLAR 226, u kterého odstranil a odcizil visací zámek z víčka nádrže, ze které následně odcizil 30 l. nafty. Dalším poškozeným strojem byl CATERPILLAR 428E, u kterého nezjištěným způsobem překonal zamykací mechanismus víčka nádrže, nádrž následně otevřel a z ní odcizil 50 l. nafty, poškozením víčka vznikla škoda ve výši 1000,-Kč, posledním strojem byl válec ozn. VV 1400, kde z víčka nádrže odstranil a odcizil visací zámek, poté z nádrže odcizil 70 l. nafty, odcizením shora uvedených zámků vznikla škoda 50,-Kč na jednom, výše uvedeným jednáním NP vznikla spol. PSJ, s.r.o., škoda přesahující částku 10.000,- Kč. Policisté věc šetří jako trestný čin „Krádež.“

OHROŽENÍ POD VLIVEM NÁVYKOVÉ LÁTKY KAMENICE Dne 12.10.2016 v 15:35 hod. byl na komunikaci č. 3518 ve směru jízdy od obce Kamenička směr Kamenice kontrolován řidič malého motocyklu. Řidič při kontrole nepředložil žádný doklad (OP, ŘP, OTP motocyklu, zelená karta). Řidič při jízdě na motocyklu neměl nasazenou přilbu. Motocykl byl bez registračních značek. Dále byla u řidiče provedena dechová zkouška, která byla pozitivní a naměřená hodnota činila 1,10 promile alkoholu v dechu a opakovaná dechová zkouška uká-

str. 21 zala hodnotu 1,16 promile alkoholu v dechu. Řidič byl vyzván k odběru krve nebo biologického materiálu, což bezdůvodně odmítl. Lustrací v policejních databázích bylo zjištěno, že řidič motocyklu je veden jako neřidič. Jmenovanému byla na místě zakázána další jízda. Policejní orgán řidiči sdělil podezření pro přečin "Ohrožení pod vlivem návykové látky".

ZANEDBÁNÍ POVINNÉ VÝŽIVY POLNÁ Muž v období od 10. 7. 2016 do 10. 10. 2016 si řádně neplnil svoji vyživovací povinnost ke své dceři, která se připravuje na své budoucí povolání studiem. Tato povinnost mu vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Třebíči ve výši 2.000,-Kč měsíčně splatných vždy do každého 10. tého dne v  měsíci předem k  rukám matky, čímž za uvedené období dluží na výživném částku 8.000,-Kč.

NÁLEZ PODEZŘELÉHO PŘEDMĚTU PŘI VÝKOPOVÝCH PRACÍCH NA NÁMĚSTÍ V POLNÉ Dne 3.11.2016 v 9.30 hod. na zdejší součást OO PČR Polná oznámil starosta obce Polná Jindřich Skočdopole, že pracovníci místního hospodářství při rekonstrukci chodníku na Husově náměstí v obci Polná při výkopových pracích nalezli starou studnu, ve které se na jejím dně nachází předmět připomínající nevybuchlou munici. Na místo se dostavila hlídka OOP Polná, kdy následně se

NÁLEZ PENĚŽENKY BČS MOL STŘÍTEŽ Dne 31.10.2016 v 13:20 hod. telefonovala na zdejší součást OOP ČR Polná obsluha BČS MOL Střítež, že na  BČS nalezla peněženku, kterou zde zapomněla jí neznámá paní, podle dokladu turistka. Policisté na místě provedli zadokumentování dokladů a hotovosti. Kontrolou bylo zjištěno, že se v peněžence nachází několik desítek bankovek a mincí různých států (eura, dolary, srbské dináry, forinty atd.) po převodu v celkové výši přesahující částku 30.000 Kč. Dále zde byly doklady a  osobní písemnosti. Policistům se podařilo cestou cizinecké policie a  Maďarské ambasády kontaktovat majitelku věcí.

ZATAJENÍ NÁLEZU MT LUKA N. JIHL. Dosud neznámý pachatel v  době od  15.00 hod. do 16.30 hod. dne 2.11.2016 nejspíše v čekárně na zdravotním středisku v obci Luka nad Jihlavou zatajil nález mobilního telefonu Sony Ericsson Xperia mini bílé barvy, ve kterém byla vložena SIM karta a paměťová karta. Pachatel tímto jednáním způsobil majitelce telefonu škodu ve výši 1.000,- Kč.

na místo dostavila i jednotka HZS kraje Vysočina - stanice Polná, která provedla odklopení kamenného poklopu. Po  ohledání vnitřku studny na  jejím dně z  vody trčel válcový předmět připomínající orezlou leteckou pumu. Z tohoto důvodu byla na místo přivolána Pyrotechnická služba ČR - expozitura České Budějovice a dále druhá jednotka HZS kraje Vysočina - stanice Polná, SDH Polná, psovod Jihlava, PEO Jihlava a lezecká skupina HZS kraje Vysočina. Hlídka Policie ČR OOP Polná na místě provedla zajištění místa nálezu. Po  vyhodnocení všech dostupných informací bylo Policií ČR rozhodnuto o vyklizení celého prostoru Husova náměstí. Policisté ve  spolupráci s  HZS provedli za účelem ochrany života a zdraví osob evakuaci a vyklizení celého prostoru Husova náměstí v Polné. Husovo náměstí bylo zajištěno do příjezdu Pyrotechnické služby. Na místě přivolaný pyrotechnik po částečném odpuštění vody slanil do studny a identifikoval předmět jako dřevěnou konstrukci bývalého čerpadla studniční pumpy a na místě vyloučil, že by se mohlo jednat o výbušninu. Po identifikaci předmětu bylo celé opatření ukončeno. Studnu si na místě převzali pracovníci místního hospodářství, kteří provedli zajištění proti možnému pádu cizí osoby do studny. Závěrem bychom chtěli říci, že policisté musí vždy brát vážně jakoukoliv možnou hrozbu, kde muže dojít k ohrožení života, zdraví nebo škodě na majetku. Vyklizení náměstí zasahujícím jednotkám komplikovali neukáznění občané, kteří nerespektovali natažené pásky

str. 22 s nápisem „Policie ČR, zákaz vstupu“ a pásku podlézali a vstupovali do zakázaného prostoru. Nejsmutnější je, že tak někteří činili i s dětským kočárkem. Zároveň se ukázala bezchybná spolupráce v rámci Integrovaného záchranného systému a představiteli MÚ Polná. Zejména bychom chtěli vyzvednout aktivní přístup a pomoc starosty města Polná pana Jindřicha Skočdopole, který se od samého počátku zahájení akce všech úkonů aktivně účastnil, kdy na žádost Policie ČR zejména zajistil pro případnou evakuaci občanů dopravní prostředky a evakuační budovy, bez kterých by nebylo možno případnou evakuaci většího množství osob zdárně provést. Ironií je, že policisté hned druhý den, tedy 4.11.2016 v odpoledních hodinách zasahovali u nálezu nevybuchlé dělostřelecké miny, kdy se ve 14.33 hodin se osobně dostavil na OOP Polná majitel společnosti Seneco spol. s.r.o., , který oznámil, že při výkopových pracích za objektem firmy Dafeplast v Polné na ulici Resslova byl nalezen neznámý předmět, který vypadá jako nevybuchlá munice. Na místo vyjela hlídka OOP Polná, která zajistila místo nálezu a potvrdila, že se na místě nachází pravděpodobně dělostřelecká mina. Cestou IOS Jihlava byl vyrozuměn pyrotechnik (expozitura České Budějovice, který se na místo dostavil v 15.30 hodin. Nalezený předmět identifikoval jako dělostřeleckou minu rumunské výroby ráže 82 mm z období 2. světové války. Nevybuchlou munici na místě zajistil a převezl k likvidaci.

ZANEDBÁNÍ POVINNÉ VÝŽIVY POLNÁ Žena v období od 15.3.2016 do 10.11.2016 si řádně neplnila svoji vyživovací povinnost k nezletilé dceři, která jí od 1.1.2014 vyplývá z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ve výši 500,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám otce, kdy v daném období nezaslala žádnou platbu, čímž tak

Předání opravdových klíčů k novému autu SDH Kamenička

za uvedené období dluží na výživném otci částku ve výši 4.000,- Kč.

UBLÍŽENÍ NA ZDRAVÍ Policisté OOP Polná vyšetřují postřelení ženy při konání mysliveckého honu v lokalitě k. ú. Dobroutov, kde došlo k postřelení jednoho z účastníků tohoto honu. K postřelení mělo dojít při střelbě na škodnou zvěř. Zraněná jevila známky šoku, proto byla přivolána rychlá záchranná služba a poškozená byla letecky transportována do Nemocnice Jihlava, kde se podrobila operaci. Jmenovaná nebyla v bezprostředním ohrožení života. Na místě byla přítomna hlídka OOP Polná, která provedla zajištění prostoru a identifikačních údajů osob nacházejících se na místě. Dále provedla prvotní zjištění děje události a dohledání stop. Policií byly zajištěny dvě dlouhé střelné zbraně a munice, které byly následně odeslány na odbornou expertizu. Dle dosavadního výsledku šetření se jednalo o zranění způsobené odraženým brokem. npor. Jan Kunkela, DiS., zástupce vedoucího obvodního oddělení Polná

str. 23

Mikulášské představení DS J. Lišky z Třeště „Vánoční zvoneček vypravuje“, 4. 12. 2016

Natřená střecha kapličky u Kameničky Natřená střecha na tvrzi a kapli u Řehořova (nahoře)

str. 24

Noc sokoloven I tento rok jsme se v září zapojili do celorepublikové akce Noc sokoloven. Kamenická sokolovna je v tento večer otevřena dětem, jejich rodičům, ale i všem ostatním, kteří na ní mají určitě mnoho vzpomínek. Děti plnily několik úkolů, vyzkoušely si různé sporty a řada z nich se zapotila u sokolského kvízu, kde se dozvěděly něco o sokolské historii. Večer jsme zakončili tradičním opékáním špekáčků a ty nejstatečnější děti v sokolovně i přespaly. Rozhodně akci zopakujeme i příští rok

SK Kamenice 1933 – fotbal Fotbalový tým mužů SK Kamenice 1933 zahájil novou sezónu opět v nejnižší soutěži okresního přeboru 4. třídy skupiny A. V této skupině je 7 týmů a novinkou je, že soutěž se hraje na 3 kola. Naše mužstvo si po skončení podzimní části zatím vede velice dobře. Patří mu první příčka se ziskem 20 bodů se skórem 36 vstřelených a 11 obdržených branek. Z devíti odehraných zápasů jsme 6krát zvítězili, 2krát remizovali a jen jednou jsme odešli poraženi. Tyto výsledky jsou dány kvalitním tréninkem a především stabilizaci a zkvalitněním kádru. V týmu máme i dva nejlepší střelce soutěže Ivana Trundu s 12 brankami a Tomáše Bumbálka s 8 brankami.

a doufáme, že se do sokolovny přijde podívat ještě více rodičů s dětmi a ostatních pamětníků. TJ SOKOL KAMENICE, Miroslav Kopečný ml.

Nedílnou součástí fotbalu je i péče o hřiště a přilehlé okolí. Jedná se především o sečení a zavlažování trávníku. O tuto činnost se starají zejména Tomáš Nejedlý a Martin Bumbálek, za což jim patří velký dík. V letošním roce zažádal Městys Kamenice o dotaci na celkovou rekonstrukci fotbalového hřiště včetně umělého zavlažování, ale bohužel dotace nevyšla. Doufejme tedy, že se zadaří někdy v budoucnu. Nicméně nás městys podpořil a zakoupil novou travní sekačku a samozavlažovací vozík. Tímto bych chtěl vedení Městysu Kamenice poděkovat. Letos jsme se jako klub zapojili i do kulturního života v Kamenici a uspořádali jsme první fotbalový ples. Návštěva byla slušná a myslím, že všichni přítomní se dobře bavili. Doufám, že v tomto trendu budeme i nadále pokračovat. Dále jsme zapojeni do projektu „Kopeme za fotbal“, který pořádá společnost STES s pivovarem Gambrinus. I zde si vedeme dobře a odměnou jsou velice pěkné zážitky jako např. již dříve sehrané utkání v Ďolíčku s Bohemians Praha nebo prohlídka stadionu a zápas

str. 25 FC Vysočina Jihlava. Nyní nás čeká další odměna, a to trénink s prvoligovým trenérem týmu FC Slovácko. V současnosti nás čeká zimní přestávka, během které se budeme snažit kvalitně potrénovat a dobře se připravit na jarní část soutěže. Věřím, že se nám bude dařit stejně jak na podzim a výsledkem bude postup o soutěž výš. Tímto bych chtěl pozvat všechny fanoušky fotbalu na jarní zápasy a o podporu našeho týmu. Sportu zdar a fotbalu zvlášť. Lukáš Sobotka

Pinec v sokolovně Kamenický oddíl stolního tenisu, pokračoval v uplynulém roce v rozšiřování své základny. Tréninky dětí navštěvovalo během roku již 28 dětí a zvýšil se i zájem v řadách dospělých. Proto jsme se rozhodli pro sezónu 2016/2017 přihlásit do 3. třídy okresního přeboru druhý tým. První tým dokončil v tomto roce svoji úvodní sezónu v nejvyšší okresní soutěži, a byť je její úroveň již na hranici našich možností, několik mužstev jsme potrápili. Po reorganizaci soutěží pokračujeme tento rok v 1. třídě a určité zlepšení bylo vidět hned ve druhém zápase, když jsme rezervní tým Brtnice porazili 17:1. Do zápasů naší rezervy se zapojili vedle zkušených matadorů už i nejstarší žáci a vůbec si nevedeme špatně, před vánoční přestávkou to vypadá na klidný střed tabulky.

RETRO – výstava v Tančícím domě v Praze. Vzpomínáte?

Tabulka IV. Třídy, skupina A, podzim 2016 Nestejný počet utkání je způsoben systémem soutěže a lichým počtem účastníků. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Kamenice Střížov Bítovčice B Kostelec B Jamné B Smrčná Cejle B

9 10 9 9 9 10 10

6 6 5 4 4 2 1

2 1 1 3 1 0 2

1 3 3 2 4 8 7

36:11 35:20 19:22 30:23 26:25 17:32 13:43

20 19 16 15 13 6 5

0 0 0 0 0 0 0

0 0 0 0 0 0 0

Tuto sezónu se nám podařilo do sokolovny koupit, díky podpoře městysu i finančním darům našich členů, tři certifikované stoly TIBHAR. Nové stoly nejsou jedinou věcí, na kterou si zvykáme.Všechny soutěže se už musí hrát s plastovými míčky, ty jsou opět ještě o maličko větší, než ty celuloidové, které se před několika lety už jednou zvětšovaly, ale jak je vidět, tak vedení světové organizace ITTF, to nestačí… Pro nás to znamená jen další starosti a peníze navíc, míčky praskají častěji a jeden tréninkový stojí 15 Kč, ten na zápasy dokonce dvojnásobek. Když si tedy přijdete zahrát za námi do sokolovny pinec, dávejte pozor, ať na nějaký nešlápnete :-) TJ SOKOL KAMENICE, Miroslav Kopečný ml.

str. 26

Společenská kronika Vyprovodili jsme na poslední cestě: Kadela Josef Blažková Jaroslava Dočekalová Marie Doboš Jan

Narozené děti

Řehořov Kamenice Kamenice Řehořov

Stále vzpomínáme!

Vidláková Nela Vodičková Jindřiška Lukáčová Karolína Jeřábková Megan Kratochvílová Eva Kalný Ferdinand Duchanová Adéla Škrdlová Rozárie Hintnausová Kristýna Kratochvíl Patrik

Řehořov Kamenice Kamenice Kamenička Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice Kamenice

Ať vyrůstají ve zdraví !!!

VÝZNAMNÁ VÝROČÍ OSLAVILI: LISTOPAD Žáková Alena Valová Marie Klimeš Stanislav

Kamenice Kamenice Řehořov

92 let 80 let 80 let

PROSINEC Čermáková Jarmila

Kamenice

92 let

BLAHOPŘEJEME!!!

Program plesové sezóny: 14. 1. 2017 14. 1. 2017 4. 2. 2017 11. 2. 2017 25. 2. 2017 4. 3. 2017

Vržanov SDH KDU-ČSL Kamenička Masopust Sportovní

Manželé Pavelcovi a manželé Matulovi svatba 20. 11. 1966 Blahopřejeme ke zlaté svatbě

str. 27

KRAJSKÉ VOLBY 2016 Kraj Vysočina

Výsledky v kraji voličů 413 171 obálek 154 270 platné hlasy 151 790 % účast 37,34 % 1. ČSSD 19,37 2. ANO 2011 17,04 3. KDU - ČSL 13,41 4. KSČM 11,40 5. ODS 9,10 6. Starostové pro Vysočinu 6,84 7. SPD + SPO 6,40 8. Žijeme Vysočinou, SZ,TOP 09 4,96 9. Starostové pro občany 4,94 10. Česká pirátská strana 1,77 11. SSO 1,09 12. Změna pro Vysočinu 0,98 13. Úsvit 0,78 14. DSSS 0,55 15. Strana soukromníků 0,33 16. Ne organizované imigraci 0,29 17. Koruna česká 0,21 18. Moravané 0,15 19. Pravý blok 0,13 20. Národní demokracie 0,08 21. SPR - RSČ 0,07

29 407 25 875 20 368 17 311 13 819 10 390 9 728 7 531 7 509 2 697 1 657 1 501 1 187 846 501 452 328 231 209 131 112

Výsledky v Kamenici voličů 1529 obálek 571 platné hlasy 555 % účast 37,34 % 1. KDU - ČSL 29,90 2. ČSSD 16,21 3. ANO 2011 15,67 4. KSČM 9,18 5. SPD + SPO 6,48 6. Žijeme Vysočinou, SZ,TOP 09 5,22 7. Starostové pro občany 4,86 8. Starostové pro Vysočinu 4,32 9. ODS 4,14 10. Česká pirátská strana 2,34 11. SSO 0,90 12. Strana soukromníků 0,36 13. Ne organizované imigraci 0,18 Změna pro Vysočinu 0,18 15. Pravý blok 0,00 Koruna česká 0,00 Národní demokracie 0,00 Úsvit 0,00 Moravané 0,00 SPR - RSČ 0,00 DSSS 0,00

166 90 87 51 36 29 27 24 23 13 5 2 1 1 0 0 0 0 0 0 0

SENÁTNÍ VOLBY 2016 Výsledky v obvodu č. 52 1. kolo voličů obálek platné hlasy % účast 1. Vystrčil Miloš (ODS) 2. Stehlík Michal (KDU-ČSL) 3. Faltus Zdeněk (ANO 2011) 4. Vrzalová Helena (KSČM) 5. Chloupek Rudolf (ČSSD) 6. Kolář Milan (SZ,TOP 09) 7. Paul Petr (SPD) 8. Nápravník Jiří (Koruna česká) 9. Kučírek Zdeněk (Moravané) 2. kolo

1. 2.

voličů obálek platné hlasy % účast Vystrčil Miloš (ODS) Stehlík Michal (KDU-ČSL)

102 892 37 194 35 166 36,15 % 25,71 9 043 16,20 5 698 15,34 5 396 13,02 4 581 10,55 3 713 9,14 3 216 7,21 2 536 1,83 644 0,96 339

Výsledky v Kamenici voličů 1530 obálek 522 platné hlasy 495 % účast 34,12 % 1. Stehlík Michal (KDU-ČSL) 31,11 2. Faltus Zdeněk (ANO 2011) 15,35 3. Vystrčil Miloš (ODS) 13,33 4. Chloupek Rudolf (ČSSD) 11,71 5. Vrzalová Helena (KSČM) 10,10 6. Paul Petr (SPD) 7,27 7. Kolář Milan (SZ,TOP 09) 6,66 8. Nápravník Jiří (Koruna česká) 3,23 9. Kučírek Zdeněk (Moravané) 1,21

154 76 66 58 50 36 33 16 6

102 892 15 396 15 391 14,96 % 53,37 8 144 46,62 7 114

voličů 1 533 obálek 233 platné hlasy 232 % účast 15,20 % Stehlík Michal ( KDU-ČSL) 66,81 Vystrčil Miloš (ODS) 33,18

155 77

1. 2.

str. 28

Z BRODKU DO KAMENICE A ZPĚT 16. část

11. Strach Sousedé se často scházeli a rozprávěli o tom, že válka bude pokračovat. Čekalo se, že Hitler napadne Rusko a tak jsme ve skrytu duše doufali, že si tam natluče čumák. Všude bylo cítit takové zvláštní napětí, které doléhalo i na nás, na děti. Nehráli jsme si na vojáky, ale na zloděje, vlastně spíš na zbojníky. Nekradli jsme, ale přepadávali. Možná jsme si podvědomě představovali, že jsme partyzáni. Ale nahlas to nikdo neřekl. Hra na vojáky nás nějak nebavila. Když někdo řekl vojáci, tak si člověk hned představil německé vojáky a na ty si nikdo hrát nechtěl. Noviny jsme neměli. Všechno jsme se dozvídali ústním podáním. Tatínek žádné noviny nekupoval. Říkal, že je tam samá lež. Je zajímavé, že totéž říkal i po válce. I tehdy měl, bohužel, pravdu. Každou chvíli přijel na kole listonoš pan Procházka a přinesl vyhlášku napsanou německy a česky. Tatínek byl pořád veden jako člen zastupitelstva a tak všechny vyhlášky před vyvěšením směřovaly k nám. Musel jsem s nimi chodit po chalupách a někde ji i přečíst, samozřejmě jen česky. Psalo se tam, že všichni musí plnit dodávky mléka, sádla, vepřového i hovězího masa, obilí, brambor a co já vím, čeho všeho. Vždycky hned za tím byl trest za neplnění. Často tam byl podpis: Říšský protektor Reinhard Heydrich v. r. Moc mi to nebylo jasné. O dodávkách mléka jsem věděl. Každý den jezdilo do Brodku nákladní auto a odváželo mléko v konvích do mlékárny ve Velkém Meziříčí. Měli jsme doma několik konví. Na nich bylo na plechové cedulce vyraženo naše jméno i s adresou. Plné konve auto odvezlo, náhradní prázdné zase dovezlo. Tak to šlo den co den v létě i v sobotu a v neděli. Kvůli tomu se nám doma často mléka nedostávalo a měli jsme jen zelnou polévku. Ale jak se dodává maso? Tatínek mi vysvětlil, že se to jen tak říká. Ve skutečnosti musí každý prodat za rok určitý počet zvířat, tedy býčků, jalovic a prasat pověřeným výkupním podnikům. Domácí zabíjačky byly omezeny, jen na jednu za rok. Také se zakazovalo prodávat věci jako máslo, sádlo a vejce, jak se říkalo „pod rukou“, nebo „načerno“. Zase byl za to hned uvedený trest. Mohli jsme to prodávat jen pověřeným handlířům, aby to bylo počítáno jako dodávka. Byly i vyhlášky, kde se nařizovalo, že každý je povinen hlásit na obci jakýkoliv pohyb cizích osob, že nikdo nesmí nikoho přechovávat anebo skrývat. Za to mohl být až trest smrti.

Jiří Vondrák

Když přijel náš Fanouš na dovolenou, musel se ještě ten den hlásit na obci. Jako že přijel a bude u nás ubytovaný. Po odjezdu to musel náš otec zase ohlásit. Nebylo to jen strašení. Povídalo se o tom, že gestapo dělá prohlídky a lidí zavírá do vězení. Chodil z toho mráz po zádech. Jednou navečer jsem přišel domů už na samý večer. Jindy mě volali již dřív. Tentokrát nic. Ani mě nevadili. Jakoby byli rádi, že nejsem doma. Tatínek si mne vzal stranou a důvěrně mi oznámil: „V Pavlínově byla nějaká kontrola. Hledali tam mládence, co měli jít do Reichu na práci a neodjeli. Navečer 2 mládenci přišli k nám – lesem, aby je nikdo neviděl. Jsou schováni u nás na půdě. Budou tady tak dlouho, dokud nebezpečí nepomine. Čerstvo se najez a běž zase ven. Tebe si nikdo nevšimne. Dobře se dívej kolem sebe. Kdyby přijelo nějaké auto hned za mnou přijď. Potom tě někdo vystřídá.“ Byl jsem venku, co venku, na silnici, ještě dlouhou chvíli, než mě poslali spát a hlídal zase náš Jenda. Spal jsem dost neklidně. Zdálo se mi, že přijelo auto s vojáky. Schoval jsem se za plot. Potom jsem utíkal, ale nemohl jsem z místa. Seskákali z auta a prvně sebrali mě. Probudil jsem se celý zpocený. Když jsem to povídal u snídaně, otec mi vysvětlil, že nejezdí vojáci, ale gestapo a ti jsou v civilu. O gestapu jsem slyšel, ale nevěděl jsem, co to ten civil je, jak ty gestapáky poznám? Jenda se zasmál: „Civil, to jsou obyčejné šaty jako má každý. Možná trochu lepší než máme my.“ „Ale jak potom ty gestapáky poznám?“ „Nepoznáš. Proto nám musíš říci o každém autě, které sem přijede a které neznáš. Přece víš, jaké auto má náš pan doktor Kába. No a nikdo jiný v Kamenici osobní auto nemá. – Možná bys je poznal podle klobouku. Mají takové klobouky se sklopenou střechou a se štětkou, jako měl ten Zábranský, když tu vloni byl.“ Měl jsem z toho veliký strach. Nesmíme nikoho přechovávat a teď máme u nás hned 2 cizí lidi. Co na tom, že jsou to dobří známí našeho strýce v Pavlínově. A Jendovi kamarádi. Za tohle by nás mohli sebrat a třeba i zastřelit. Tak jsem ten den chodil od silnice do lesa a až na konec lesa. Uviděl jsem na Bukovcích četníka. Kvapem jsem utíkal domů a hned jsem to říkal tatínkovi. Vylezl na půdu a něco s mládenci domlouval. Pak šel zase klidně po své práci. Štípal dřevo. Potom se u nás objevil četník. Vysoký statný, v zelené uniformě s helmou na hlavě. Na řemeni měl pušku a po boku bodák a velkou hnědou tašku. Na opasku sumky s náboji. Měl jsem z něj strach

str. 29 a tak jsem se uklidil nahoru na zahradu a jen z povzdáli koukal, co se bude dít. Otec se s ním dobře znal. Přivítal se s ním, podal mu ruku a pozval ho do kuchyně. Maminka zrovna dopékala brambory na loupačku. Měli jsme je mít k večeři. Tak mu je nabídla. K tomu dostal hrnek mléka. Při tom si povídali. Byl jsem v síni, abych také něco slyšel. Četník pověděl všechny novinky. Němci prý se chystají obsazovat Rusko. Musí se vyrábět víc zbraní. - Stěžoval si, jak po nich gestapo pořád chce, aby chytali lidi, co nechtějí jít na práci do Německa. Po chvíli se zvedl, nasadil si přílbu, vzal z kouta pušku a šel ven. Z povzdáli jsem ho sledoval až za les. Viděl jsem, jak došel k Zachovým. Běžel jsem to říci otci. Pochválil mně. Poslal Jendu do lesa pro mládence. Pak jsme si všichni sedli k večeři a povídali. Asi za tři dny se hoši vrátili domů. To jsem si oddechl. Brzy z jara, ještě před tím než přišli cihláři, jsme s Fanoušem a se Slávou cihelnu prošmejdili. Chvíli jsme si hráli v kolně, pak jsme vylezli na pec. Fanouš nás pořád nabádal, abychom se šli podívat dolů do pece. Prý je tam teplo, ale mně se tam nechtělo. Slezli jsme dolů a honili jsme nějaké žáby v kaluži. Fanouš se tam nakoukl a přiběhl celý vyplašený: „Je tam nějaký člověk. - Asi chlap. – Něco tam hledá, - Myslím, že tam spal, nebo co. Pojďte se tam honem podívat!“ Sláva vyskočil a s Fanoušem běželi k peci. Doběhl jsem tam později. Pořád jsem ještě nemohl moc běhat. Zůstal jsem jen u vchodu a nechápavě se díval, jak Sláva vyrazil ven a běžel za pec na louku. Fanouš hned za ním. Potom se vrátili a prohlédli celou pec. Dušovali se, že viděli chlapa, který v té peci spal a pak honem spěšně utekl druhým vchodem ven a hlubokou strouhou vedle louky dolů na spodní louku a do lesa. Bylo to nějaké divné a už se nám tam nelíbilo. Šli jsme po cestě do Pártlova žlabu a přes Bukovce zase domů. Celou cestu jsme se dohadovali, kdo to mohl být. Sláva tvrdil, že je to nějaký Žid. Všichni Židé mají být odsunuti do koncentračních táborů. Někteří prý utekli a schovávají se. Možná, že je to jeden z nich. Vzpomněl jsem si, že minulý týden byl u nás nějaký člověk. Maminka mu prodala pár vajec. Třeba to byl zrovna on, kdoví. Pak jsme na to zapomněli. Ten rok začali cihláři s ruční výrobou cihel brzy. Nikdo netušil, že je to poslední sezona. V cihelně se objevili dva dělníci. Nakopali hlínu, dali ji na velkou hromadu a navozili na ni na kolečkách od Cejpků plevy, přidali trochu písku a začali ji kropit a šlapat. Zpovzdálí jsme je okukovali. Volali na nás, trochu žertem a možná to mysleli doopravdy, abychom jim šli pomoci, že to nic není. Jen tak šlapat bosýma nohama bláto. Nešli jsme. Přišel Jarek Prokopů a hned se k nim přidal. Když to dost rozpracovali, naházeli toho lopatou na stůl, prohnětli a nacpali do dřevěné formy a přebytečnou hlínu

pěkně odřízli. Každý měl jednu formu. Hotovou cihlu vyklopili na stůl, kde je rovnali do řádků malý kousíček od sebe. Když byl stůl plný, přendali je na rovnou podlahu do kůlny. Tam je rovnali do štosů. Kolna měla jen střechu, aby na cihly nepršelo a neměla žádné stěny, to aby cihly dobře uschly. Koncem léta byla kolna plná. Všechny cihly, říkali jim truple, navozili do pece, kde je srovnali tak, že dole nad rošty byla úzká chodbička a kolem truple s malými mezírkami a komínky. Do těchto chodbiček narovnali dřevo a podpálili. Nahoře nad pecí bylo plno malých otvorů, kudy prý se přidávalo drobné uhlí. Za několik dní byly cihly vypálené. Vyvezli je ven k cestě a zase srovnali do štosů, tentokrát už bez mezírek. Pak přijel pan Čumplík s nákladním autem. Naložili mu plnou korbu cihel a on s tím odjel ke Kamenici. Tak sem jezdil kolik dní, než všechny cihly odvezl. Ano, byl to manžel naší paní učitelky. Autodopravce. Na konci roku jsme dostali vysvědčení. Bylo sice již protektorátní, ale bylo celé psáno česky a pořád ještě bylo pět stupňů známek. V příštím roce už bude dvojjazyčné. Měl jsem zameškáno celkem 66 půldnů nejen proto, že jsem byl v nemocnici a doma se zlomenou nohou, ale i kvůli nějakému nachlazení.

Obr. čís. 15: 1. strana vysvědčení z 1. třídy Obecné školy v Kamenici z let 1940 až 1941. Vysvědčení je psáno ještě výhradně jen česky.

str. 30

Obr. čís. 12: 2. strana téhož vysvědčení. Všimněte si trojí stupnice známek, do nichž jsem tehdy přičinil hloupé poznámky

Prázdniny rychle ubíhaly a my jsme šli zase do školy. S Fanoušem jsme šli do druhé třídy. Měli jsme donést vysvědčení z první třídy, ale já jsem se toho bál, protože na konci roku se mi zdálo nespravedlivé, že vedle jedniček mám i dvě dvojky. Tak jsem je opravil na jedničky, naštěstí tužkou. Ale nenašel jsem gumu, abych to vygumoval, a našim jsem se bál o tom něco říci. Nepřinesl jsem je ani přes několikeré upomínání. Ze školy mně nevyhodili a po čase se na to zapomnělo. Tento školní rok nám třídu přestěhovali na radnici. To už jsme chodili do 2. třídy. V 1. patře byly dvě učebny. My jsme byli v té menší, co měla okna k městečku. V té větší byla 3. třída, kam chodila i Fanoušova sestra Máňa a také dcera naší paní učitelky - Věra. Učila je paní učitelka Stehlíková. Záhy jsme se skamarádili skoro se všemi chlapci této třídy. Záviděli nám hodnou paní učitelku. Když jsem doma řekl, že chodíme do třídy na radnici, maminka mě litovala. Tatínek povídal, že do pivovaru je to o kilometr dál. Nechápal jsem, proč mám chodit do pivovaru, když nám řekli, že je to radnice. A byla hned vedle, ta radnice, ale tam jsem se bál přiblížit. Až večer mi Jenda vysvětlil, že tam kdysi býval pivovar. A tak se této budově všeobecně říká Pivovar.

Zase nám přibylo němčiny. Teď už jsme měli 3 hodiny týdně. V náboženství nás pan rada Možný vzal do Orlovny a promítal nám obrázky o životě Pána Ježíše. Vedle mě seděl Sláva Karbanů. Říkal, že už to viděl kolikrát. On totiž v kostele ministroval. Mně to připadalo moc zvláštní a zajímavé. Doma mi Jenda vysvětlil princip. Obrázky jsou vlastně fotografie na průsvitném celuloidovém podkladu a prosvícením se promítnou na plátno, ale nepohybují se. Je to stejné jako film v kině, jenže tam se postavy pohybují skoro jako ve skutečnosti. Tatínek říkal, že se obraz v kině moc třese. Byl prý v kině jednou ve Vídni, když se vracel z orlábu – dovolené – na frontu. Bolely ho oči a bylo mu z toho až zle. Tatínek do kostela nechodil. Jen dvakrát do roka šel na hřbitov: Na svátek Všech svatých a na Velikonoce. Pomodlil se u hrobu svého otce, mého dědečka. Byl to jednoduchý hrob bez obruby, obrostlý trávou. Uprostřed byl malý záhonek, kde rostly nějaké květiny. V hlavách na malém kamenném podstavci stál obvyklý železný kříž s Kristem. Pod ním byl na oválné tabulce nápis. Byl napsán nějakým zvláštním písmem, které jsem neuměl přečíst. Když už bych to byl býval přečetl, byl nápis zašlý a téměř nečitelný. Tak se jen mohu domnívat, že tam bylo něco o dědečkovi. Mnohem později mi teta Cahová říkala, že tatínek nemohl chodit do kostela proto, že ve válce viděl a zažil hrozně moc utrpení, zoufalství a bídy. Zdálo se mu nespravedlivé, aby Bůh tolik utrpení vůbec mohl dopustit. Je zvláštní, že nám o válce vyprávěl všechno možné, ale o lazaretech, kam přivážel raněné, nikdy nehovořil. Možná to spolu nějak souvisí. Zato maminka chodila do kostela skoro pravidelně. Brávala nás s sebou. Mně to v kostele připadalo strašně dlouhé, zvláště když jsem musel stát mezi dospělými a nic jsem neviděl. Později jsem chodil s kamarády. Stávali jsme vpředu blízko oltáře, takže jsme všechno viděli. Na levé straně děvčata a na druhé my chlapci. Trochu mi vadilo, že někteří kluci dost vyrušovali. Aby

Obr. čís. 17: Kostel sv. Jakuba Většího v Kamenici (foto autor 1997)

str. 31 je nebylo vidět, schovávali se za panskou lavici. Ovšem, když pršelo, nebo se chumelilo a nám s Jendou se v neděli do kostela nechtělo, otec říkával: „Zůstaňte doma. Však jste se do Kamenice za celý týden nachodili dost. Odpočiňte si.“ A my jsme byli rádi. Maminka někdy protestovala, ale nebylo to nic platné. Zůstali jsme doma. Ovšem na  velké svátky, jako na Vánoce, nebo na Velikonoce jsme šli do kostela bez řečí a rádi. Hned po prázdninách vyprávěli kluci z Kameničky, že tam v polích gestapo a četníci chytali nějakého člověka. Chytili prý ho, když se schovával v dozrálém ovsu. Povídalo se, že to byl Žid, snad prý nějaký lékař z Jihlavy. Jméno si už nepamatuji. Přišel podzim a  plískanice a na něj se zapomnělo. Mluvilo se hlavně o válce a o tom, že Němci už jsou daleko v Rusku. Lidé si mysleli, že bude brzy po válce, ale tatínek říkal, že Rusy zná, že ti se hned tak nedají a že se válka hodně protáhne. Měl pravdu. Vítězně postupující německá vojska, jak nám je ukazovali v kině, kam jsme se školou museli povinně chodit, se v zimě zastavila a válka neúprosně pokračovala. Začala se projevovat větší bída a ještě větší strach z velkých dodávek. Šel jsem ze školy domů. U Kalnových jsem potkal tatínka s  koněm. Zavolal mě, jestli nechci jet s  ním do Luk. Veze tam obilí na dodávku. Celý šťastný jsem vylezl na  vůz a  těšil se na  výlet. U  Čápových jsme zastavili. Naproti byl takový malý krámek. Tatínek mi objednal párek s hořčicí a rohlík. Snědl jsem to ve stoje u takového vysokého stolečku. Sotva jsem na něj dosáhl. K tomu jsem dostal Zonku. Sám si dal také párek a pivo. Potom jsme vyjeli. Seděl jsem na pytli na voze a rozhlížel se po okolí. Bylo to príma. Projeli jsme Merán, kde jsem obdivoval vysoké téměř holé skály, sjeli jsme z prudkého kopce do Bítovčic a podle řeky až do Luk. Před nádražím v  hospodářském skladišti byla fronta povozů, Museli jsme dost dlouho čekat. Konečně to tatínek složil, dostal peníze a jeli jsme nazpět. Nazpět je to skoro pořád do kopce. Jeli jsme pomalu a bylo mi to už dlouhé. Tatínek mi dal nějaké šumáky a tak jsem si je v puse rozpouštěl. Ze začátku to bylo fajn, ale pak se mi z toho udělalo divně. Za Kamenicí, jsem šel kousek pěšky. Jednak jsem se potřeboval proběhnout a jednak mi začala být zima. Byl už podzim a den se krátil. Navečer bylo chladno. Maminka se doma zlobila. Měla strach, kam jsem se zatoulal. Ale byl to přece jen krásný výlet. Zima začala brzy a byla dost krutá. Vzpomínám si, že jsem jednou přišel do školy brzy ráno. Mnohem dřív než začínalo vyučování. Vyšel jsem o něco dřív, protože napadl čerstvý sníh a šlo se v něm dost těžko. Mrzlo a byl vítr. Asi mně to popohánělo a hodně jsem spěchal, a proto jsem přišel do třídy o hodně dřív. Byla mi hrozná

zima. Paní učitelka už tam byla a topila v kamnech. Když mně uviděla, zděsila se, jak jsem bílý: „Pojď sem honem. Svlékni si zimák a  ruce si dej do studené vody! Mohl bys mít omrzliny! – Dneska jsi měl raději zůstat doma!“ Pomohla mi z  kabátu a  zavedla mně k  umývadlu, kam nalila ze džbánu čerstvou studenou vodu. Chvilku mi třela ruce a pak jsem je celé ponořil do studené vody. Třela mi uši a nos. Až po chvíli mne ruce začali pálit a bolet. Když zčervenaly, do sucha mi je utřela a poslala ke kamnům, abych se ohřál. To už se začali trousit ostatní spolužáci. Divili se, jak to, že jsem v takové zimě vůbec přišel do školy. Věděli, že z Brodku nikdo jiný nepřišel. Potom paní učitelka povídala, co máme dělat, když jsme dlouho venku a začne nám bělat kůže. To je první příznak omrznutí. Máme se třít sněhem, nebo studenou vodou a hledět se zahřát. Jinak by nám ruce, tváře a uši mohly omrznout. A to se nedá vyléčit. Ovšem nejlepší by bylo zůstat doma a ven vůbec nevycházet. Cesta domů byla dost špatná. Po silnici byla projetá sanice. Už se šlo snadněji. Ale vítr zesílil. Naštěstí jsem šel po větru, takže jsem moc nevychladl. Nahoře na  Pelikánovým kopci a  v  Maštalích se tvořily závěje. Místy jsem šel po kolena sněhem. Přes den chvíli svítilo slunce. Trochu to povolilo a pak zase zmrzlo. Od Pospíšilových k našim byla silnice samý led. Druhý den jsem se ráno zase vydal do školy. V komíně sice skučela meluzína, ale u nás bylo klidno. Chalupa je za lesem a na dvoře se vánice nezdála nijak hrozná. I vločky padaly docela rovně. Od Pospíšilových vede silnice mezi lesem a tam bylo velebné ticho. Vločky se tiše a lehounce snášely k zemi. Přesto, že trochu sněhu zase připadlo, šlo se mi docela dobře, i  když nebyla prošlapaná cestička. Nikdo přede mnou nešel. Je to krásný pocit, když člověk jde čistou bílou cestou sám a první. Jen jsem vyšel kousek za les, přihnal se vítr. Ostrý a studený. Byla hrozná vánice. Musel jsem se vrátit domu. Tehdy mi Jenda udělal širónky. Bylo to čtvercové prkénko. Na jeho spodní straně byly v krajích přibity 2 silnější latě, do kterých zarazil staré kosy. Otec je vyřadil, protože byly zrezivělé. Uprostřed byla připojena lať, na kterou přišrouboval takový kříž. Na příčnou horní lať se daly nohy, aby se širónky daly řídit a v dolní lati byla zase zaražená kosa. Vlastně je původně dělal pro sebe. Párkrát se svezl od Pospíšilových až dolů k Hlaváčovým. Pak mi je půjčil a já jsem po prvních nezdarech začal jezdit dolů jako o závod. Vůbec mi nevadilo, že jsem je musel nahoru pracně vytáhnout. Ještě k  jaru býval na silnici led a tak jsem tam jezdil skoro denně. Obratně jsem se vyhýbal místům, kde už nebyl led. Pokračování v dalších číslech

str. 32

Pohodou, setkáním, dětskou radostí, rozjímáním, vůní jehličí i dobrým cukrovím orámované Vánoce a v roce 2017 zdraví a úspěchy ve všech oblastech života přeje Úřad městyse Kamenice

Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 800 kusů. Toto 56. číslo vyšlo v prosinci 2016. Uzávěrka 16. 12. 2016 Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na první a na poslední straně Eva Jelenová.