Číslo 52 prosinec 2015 zdarma

str. 1

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku

Číslo 52 prosinec 2015 zdarma

Vydává Úřad městyse Kamenice u Jihlavy

Opravený kostel sv. Jakuba Většího v Kamenici

Sponzoři novin: Josef Burián, Kamenička 4 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Marie Machová Pekárna Kamenice, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463 Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice 258 (Brodek) Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice FLORAKO, Jaroslav Kolařík, Kamenice 37 Květiny a dárkové zboží, L. Příhodová, Kamenice 317 STOCO, s.r.o. - prodejna, montáže termofasád - Kamenice č. 16 Jana Jonášová, Kamenice 175 Petr Benda, zem. práce a opr. mot. vozidel, Kamenice 253 VHST, s.r.o., Pelhřimov TOMIreko, s.r.o., Karlovo nám. 49, Třebíč

ASTERA G, s.r.o. - papírové obaly, tisk a vydavatelství, Jihlava PENADOP, s.r.o., Jiří Pesr, Řehořov 24 Potraviny u Jansáku, s.r.o., Kamenice 436 Lukáš Jelínek, Truhlářství Kamenice 139 SYNER VHS Vysočina a.s., Jihlava ZEOS s.r.o., Kamenice GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 LACTOENERGO, s.r.o., Na Hranici 8, Jihlava AQUECON, a.s., Praha 4 - Nusle STAVONA Jihlava, s.r.o., Jihlava ENVIRO-EKOANALYTIKA, s.r.o., Velké Meziříčí Anna Hobzová, Skorkovského 164, Brno ESKO - T, s.r.o., Třebíč COLAS CZ, a.s., Praha 9 VIA ALTA a.s. Třebíč Vinotéka Fontána Kamenice Jelínek a spol., s.r.o., Jihlava Jindra Pokorná, Kamenice 484 Guesto, Renáta Zemanová, Řehořov 97 A.S.A, s.r.o., Dačice SWIETELSKY stavební, s.r.o., Pelhřimov

str. 2

Rok 2015 končí, ať žije přestupný rok 2016! Opravdu, příští rok bude o 1 den delší. Tak se snad podaří splnit vše, co máme v plánu. Samozřejmě záleží i na přidělených dotacích. Co se týká nových dokumentů – zadáme pořízení nového územního plánu a nového lesního hospodářského plánu. Vznikne také pasport místních komunikací a projektová dokumentace na úpravu městečka. Z větších investic chystáme rekonstrukci ulice Nad Poštou, včetně nové kanalizace, položení datového kabelu a bezpečného přechodu přes silnici od školy k bytovce 396. Nového povrchu a nových obrubníků se dočká také parkoviště a místní komunikace kolem DPS. Žádost o finanční příspěvek budeme podávat na zateplení hasičovny. Děti se mohou těšit na zbrusu nové vybavení dětského hřiště u koupaliště a rekonstrukci kuchyňky a sociálního zařízení 4. oddělení MŠ v budově školy. Projektově se řeší připojení vrtu v Blažetíně, nově vystrojen a opraven bude také vodojem Cyrilka. Rybník Kremlák bude mít nový čep, znovu bude postavena lávka přes potok ke Komínkům. Razantní modernizace se snad dočká fotbalové hřiště Líchy, včetně zavlažování a umístění dětských prvků. Uvidíme, jestli se tato akce zvládne najednou nebo na etapy. Jednáme také o dotaci na školní hřiště - projektová dokumentace byla pořízena letos. V Řehořově vybudujeme inženýrské sítě k nové výstavbě na Vejpustku a bude dokončena projektová dokumentace na II. etapu kanalizace a výstavbu ČOV ve všech 3 stupních: územní rozhodnutí, stavební povolení a realizační projekt.

Adventní koncert ŠUM Měřín 12.12. v kostele

V Kameničce bude opravena poškozená kanalizace, malé sportovní hřiště, osazeny nové vstupní dveře do kulturního domu a připojen zhotovený vrt na pitnou vodu. Ve Vržanově bude vyměněna přípojka vody do kulturního domu. A samozřejmě vás čeká i spousta společenských, kulturních a sportovních akcí, na které se už teď můžete těšit! Věříme spolu se všemi členy zastupitelstva, že to opět zvládneme! A vám, našim občanům, přeji ze srdce vše dobré: Dobré zdraví, Dobrou práci, Dobré rodinné i mezilidské vztahy, Dobré přátele a dobrou chuť (nejen v období Vánoc a Silvestra), ale po celý rok 2016! A nakonec ještě jeden slíbený vyzkoušený dobrý recept pro naše hospodyňky na Vánoce: NEBESKÁ ROLÁDA 5 vajec, 120 g práškového cukru, 2 lžíce kakaa, 1 šlehačka, ½ balíčku vanilkového cukru. Ušleháme tuhý sníh z bílků, přimícháme žloutky a zlehka vmícháme prosátý cukr s kakaem. Rozetřeme na předem připravený plech, který máme vyložený pečícím papírem, potřeným tukem a vysypaným polohrubou moukou. Pečeme asi 8 minut v hodně vyhřáté troubě. Po vychladnutí potřeme ušlehanou šlehačkou s vanilkovým cukrem a zatočíme. Dáme do ledničky ztuhnout. Eva Jelenová, starostka městyse

str. 3

Vážení spoluobčané V měsíci prosinci se snažíme dokončit to, co jsme za celý rok nestihli. V tomto adventním čase a v tomto největším shonu však nezapomínáme na své přátele a blízké. Každý z nás vychutnává spolu s nejbližšími chvíle klidu a vzácné vánoční atmosféry, tak i já vám chci popřát a napsat několik slov. I když Vánoce a konec roku s sebou přinášejí chvíle, které věnujeme výběru dárků, úklidu a přípravě vánočních dobrot, přesto si najdeme chvilku na rozloučení se starým rokem s kolegy z práce nebo dobrými lidmi. Všichni v tomto čase oslavujeme, přejeme svým blízkým a lidem ve svém okolí všechno dobré, bilancujeme a jistě máme důvody k zamyšlení. Vánoce jsou nejkrásnějšími svátky především pro naše nejmladší. Radující se dítě, s nádherně zářícíma očima nad právě rozbaleným dárkem, je ovšem odměna i pro rodiče a jeho nejbližší. Přál bych si, abyste všichni prožili tuto dobu bez zbytečného spěchu, stresu a aby Vás nic netrápilo. Přeji těm nejmenším hodně dárků, úsměvů a splněných přání. A všem ostatním přeji hlavně hodně spolehlivých a dobrých lidí kolem sebe a přátel, na které se mohou vždy spolehnout. Dále přeji klid a dostatek rodinné pohody, neboť záleží pouze

na každém z nás, jakou vánoční atmosféru si vytvoříme a nenecháme si sváteční pohodu kazit. Také bych Vám popřál do nového roku 2016 pevné zdraví a životní optimismus.Věřím, že tak jako městysi a jeho částem, tak i vám, jeho občanům, se mnohé v tomto roce vydařilo a to, co se nepodařilo, se podaří v následujícím čase. Do nového roku si proto přejme vždy najít dostatek sil, odvahy i trpělivosti s každou, byť sebemenší životní výzvou. Je třeba naslouchat, vnímat okolí, pohodu a krásu, kterou mnohdy nestačíme zachytit a ztrácíme tím krásné chvíle a prožitky s našimi nejbližšími a lidmi ze svého okolí. Také chci poděkovat za práci zaměstnancům městyse, kteří svojí prací přispívají k odstranění věcí, které vás občany trápí a svojí prací přispívají k udržování majetku městyse. Dále děkuji za spolupráci všem členům zastupitelstva městyse,všem fungujícím spolkům a spolupracovníkům úřadu městyse a také všem, kteří se podílejí na rozvoji našeho městyse a není jim osud Kamenice a jeho částí Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku, lhostejný. Přeji krásný nový rok 2016. Miloš Duba, místostarosta městyse

Vánoční přání otce Řehoře Jedna matka vypráví, že si vyšla se svým dvouletým synkem na návštěvu k babičce. Když už tam byla nějakou chvíli, přivezl babičce muž z firmy HOTOVÁ JÍDLA oběd. Polichotil mladé ženě, jaké má krásné dítě a jen tak mimochodem dodal, že manželka má doma osm dětí. Vykřikla: „Osm dětí! Mám tak ráda svého drobečka, že si nedokážu představit, jak bych tu lásku mohla rozdělit mezi osm dětí!“ Muž jí odpověděl: „Milá paní, láska se přece nedělí, ale násobí!“ Vánoční svátky jsou časem lásky, která k nám sestoupila z nebe od Boha v podobě malého děťátka – Ježíška. Tato láska se rozšířila na celý svět, takže každý, kdo tuto lásku přijal, snaží se

ji násobit a rozdávat dál. Jejím vyjádřením jsou i dárky, které si navzájem předáváme. Když jsem přijel pracovat do České republiky, strašně mě oslovilo, že dárky tady přináší Ježíšek. A mám za to, že je tomu tak. Nebýt Jeho …ty dárky a lásku s nimi spojenou bychom možná nedostali. A tak přeju všem, ať to Boží Děťátko a láska, kterou nám přináší, vstoupí do všech srdcí a rodin. Ať se skrze vzájemné obdarovávání sdílení násobí a ve všech zůstává navždy. Vánoční svátky, plné radostí, pokoje a lásky a šťastný nový rok přeje otec Řehoř

str. 4

Dění v Kameničce… Vážení čtenáři, rádi bychom Vás seznámili s děním v Kameničce v tomto roce. Silvestrovský večer vyvrcholil půlnočním ohňostrojem a my před kulturním domem přivítali nový rok. Kulturní akce zahájilo tradiční Tříkrálové zpívání. Děti se na vystoupení pilně připravovali a předvedli divákům vydařené pásmo s vánoční a betlémskou tématikou. Při Tříkrálové sbírce 10. ledna vykoledovali Denisa Bočková, Bára Bumbálková a Tomáš Solař

24.590,- Kč. Děti se mohly těšit i na následující den, kdy byl v kulturním domě pořádán dětský karneval. Užily si krásné odpoledne se soutěžemi, tombolou, tancem i občerstvením. Na jaře se uskutečnil country bál s hudební skupinou Modrá stopa. Účast byla sice nižší, ale příznivci tohoto stylu hudby si večer užili. 11. dubna k nám zavítal amatérský divadelní soubor NaKop Tyjátr z Jihlavy s černou francouzskou komedií s třemi dámami a jednou lavičkou. Jejich představení „Ach, ta něha našich dam“ diváky rozesmálo. 22. dubna u nás zasedalo zastupitelstvo městyse s nejvyšší účastí občanů v rámci všech dosavadních schůzí

7.330,- Kč. Peníze byly zaslány na konto Charity ČR a byly použity pro potřebné. Tímto bychom rádi všem dárcům poděkovali. I letos se samozřejmě uskutečnil společenský ples s bohatou tombolou. 14. února se konal masopustní průvod za hojné účasti nejrůznějších masek. Ve prospěch místních hasičů byla letos vybrána rekordní částka

v tomto volebním období. Velkou diskuzi vyvolal projekt nového velkokapacitního kravínu v Kameničce, s jehož výstavbou drtivá většina obyvatel Kameničky kvůli souvisejícím negativním vlivům a rizikům na životní prostředí nesouhlasí. Tento nesouhlas vyjádřili prostřednictvím petice. Rada městyse se zavázala zastávat postoj v souladu s touto peticí. Pálení čarodějnic v Kameničce má každý rok nenapodobitelnou okouzlující magickou atmosféru – ostatní části našeho městyse mohou jen tiše závidět… Ke Dni matek si děti pod vedením manželů Bumbálkových připravily pohádky „O Palečkovi“ a „Království

str. 5 (Zlo)zvyků“. Po vystoupení nemuseli diváci spěchat domů, protože pro ně bylo nachystané velmi dobré pohoštění, které upekly místní dámy. V červnu proběhla dětská hasičská soutěž, na kterou v srpnu navázal 5. ročník soutěže o Pohár starosty SDH Kamenička. Účast na obou akcích byla vysoká. Soutěže jsou každoročně výborně zorganizované. Na závěr školního roku byl pro děti připraven skákací hrad, odvážlivci se mohli podívat na svět z koňského hřbetu. Počasí se vydařilo a děti se mohly těšit, co dalšího jim nadcházející prázdniny přinesou.

Letos se nám dobře jezdí po opravených silnicích. Jsme rádi, že si Kameničku k výstavbě rodinných domů vybírají další mladí lidé a že je v tomto městys podporuje. Neméně významnou investiční akcí je hledání dalších zdrojů pitné vody prostřednictvím průzkumných vrtů. Na dětském hřišti jsou nově natřené dřevěné prvky. Pevně věříme, že v příštím roce dojde k výraznější obnově – že si děti budou moci hrát na dalších zcela nových atrakcích a některé stávající budou opraveny. Kateřina Kopečná, Pavel Kopečný

Štrůdlobraní 25. 10. v orlovně Štrůdlobraní - 1. místo Karel Koch

str. 6

KamNET, Wi-Fi a optická síť Hej předsedo! Kam se poděl K-NET? „Nepoděl se nikam, ale kvůli legislativním změnám a kolizím obchodních jmen se muselo občanské sdružení K-NET změnit na spolek a přejmenovat se na KamNET,z.s. Shodou okolností K-NET letos dovršil svých 10 let, členská základna narostla na 368 členů a v závěru letošního roku jsme se navíc stali nájemcem optické sítě obce.Letošní rok byl na novinky velmi bohatý, zejména k tomu přispělo dění kolem optické sítě, na které již několik let předem byla připravovaná živná půda, aby se letos mohlo provést zprovoznění.“

Optická síť Kolem optické sítě se toho událo velmi mnoho a popsat vše by bylo nad rámec tohoto článku, takže Vás seznámíme pouze s těmi nejdůležitějšími informacemi. Spolek KamNET poskytuje pro Městys Kamenice technickou podporu projektů, které se dotýkají realizace Datové dálnice Kamenice, tzn. optické sítě v obci. Taktéž v rámci svých možností provádí osvětu nových technologií vůči veřejnosti. Spolek KamNET se přihlásil do výběrového řízení na poskytovatele služeb vypsané Městysem Kamenice. KamNET dlouhodobě zvažoval vhodnou technologii pro nasazení do optické sítě, nakonec se rozhodl pro technologii PON (passiveoptical network) v provedení GPON (Gigabit PON). Celková kapacita aktivní části sítě je nyní 10Gbit/s. PON technologii tvoří OLT jednotka (ústřední prvek v serverovně pro rozvod optického signálu) a ONU jednotka (koncová jednotka v domácnostech). Nyní je připojeno 35 klientů do optické sítě, celková investice do technologieoptické sítě byla téměř 200 tisíc Kč. Nové služby jako např. internetová televize je využívána 18 klienty. Díky přechodu hlavního připojení z Řehořova přes optický kabel, bylo možné navýšení přívodní linky internetu ze 100Mbit/s na 300Mbit/s.

Bezdrátová síť U bezdrátového internetu došlo také k několika změnám. Domácnosti připojené ve Strážce na přípojný bod Wi-Fi jsou již všechny na optické síti, takže byl tento přípojný bod veStrážce zrušen. V letošním roce byla provedena investice ve výši 180 tisíc Kč do výměny technologie Wi-Fi na „učitelské“ bytovce a stožáru, aby bylo možné členům zajistit lepší kvalitu signálu a vyšší propustnost.

KamNET Dne 3. 5. 2015 proběhla výroční členská schůze. Mimo odhlasování legislativních změn byla zvolena

nová rada a nová kontrolní a revizní komise. Bylo oznámeno vypnutí staré Wi-Fi sítě 2.4 GHz ke konci roku 2016, vypnutí se dotkne pouze několika desítek členů, které doposud nepřešli na 5GHz síť. Podrobněji si o programu členské schůze můžete přečíst na našich stránkách nebo v posledním článku vydaném v Kamenovinách. Rada KamNET připravila pro členy využívající připojení přes Wi-Fi vánoční dárek, pro pomalé připojení je navýšena rychlost z 6Mbit/s na 8MBit/s. Pro WIFI připojení je dostupná navíc služba IPTV, více se dozvíte na stránkách KamNET www.kamenice.org. Děkujeme členům, kteří se aktivně zapojili a budou se i nadále zapojovat do budování přístupu ke službám sítě internet do domácností a jiných subjektů. Spolu s tím, jak roste spolek KamNET, vzniká stále více práce kolem provozu sítě a i jejího dalšího rozvoje. Jenom v letošním roce rada KamNET a několik členů odvedli stovky hodin práce. Stále hledáme pomoc v řadách našich členů i nečlenů, zapojit do činnosti se může každý a navíc se tak může dostat k zajímavým technologickým novinkám. Rada KamNET www.kamenice.org

str. 7

Datová dálnice Kamenice Vážení spoluobčané, rok 2015 je téměř za námi a tak přichází i bilance nad projektem „Datová dálnice Kamenice“ jakožto datové optické sítě v obci, jehož počátek byl v roce 2012. V letošním roce se úspěšně podařilo dokončit 1. etapu výstavby optické sítě, která zahrnuje hlavní přívod do obce a páteřní rozvod po obci - byla vybudována za finanční podpory ROP Jihovýchod a Kraje Vysočina. Velké díky také patří spolku KamNET, zejména členům výboru, kteří významně pomohli s konzultací technologického řešení tohoto projektu.

Zafukování optického kabelu

Mimo hlavního přívodu a páteře v obci byla letos kompletně dokončena ulice ve Strážce, na Sádce a připojení do základní školy. Projektově se připravilo také připojení do Domu pečovatelské služby a Úřadu městyse Kamenice, které bude dokončené na jaře příštího roku. Při realizaci kanalizace a vodovodu v části obce Řehořov

se podařilo položit pod hlavní silnicí páteřní optickou síť, tímto se realizace optické sítě v Řehořově v následujících letech velmi usnadní. V srpnu došlo k zahájení testovacího provozu sítě a od té doby je již obec Kamenice připojená přes optický kabel a začalo oživování přípojek ke členům. Tento projekt je koncipován jako otevřená síť, takže Městys Kamenice následně vypsal nabídku na pronájem infrastruktury. O pronájem měli zájem dva subjekty: Spolek KamNET a firma M-SOFT, s kterými byla podepsána nájemní smlouva. Další etapou je postupné vytváření přípojek k nemovitostem v závislosti na současných a následných opravách inženýrských sítí a místních komunikací. Pro brzkou realizaci také přispívá všeobecný zájem občanů. Na Úřad městyse Kamenice bylo doposud podáno 77 žádostí o přípojku, z toho je 35 přípojek zrealizováno a aktivně využíváno. V současné době je připraven plán rozvoje pro ulici Nad poštou, větší část Cihelny, ulice Třebíčská, ulice Pod Městečkem a v neposlední řadě celá místní část Řehořov. Vypracování projektů na tyto lokality je financováno z Fondu Vysočiny a rozpočtu městyse Kamenice. Také vyzýváme občany, kteří mají zájem o přípojku v těchto lokalitách, aby měli podanou žádost na Úřadu městyse Kamenice, pokud již tak doposud neučinili. Pro více informací můžete kontaktovat Úřad městyse Kamenice anebo se můžete podívat na webové stránky obecního úřadu http://www.kameniceujihlavy.cz, kde naleznete další informace a hlavně také zakreslení optické sítě, který bude předložen na stavební úřad pro získání příslušného stavebního povolení. Děkujeme spoluobčanům za pochopení některých omezení, které nás při budování doprovází, a také si velmi ceníme aktivní pomoci od našich spoluobčanů. Budeme se těšit na další spolupráci, která přispěje ke snadnější realizaci optické sítě v obci a místních částech i v dalších letech.

Mikuláš 6. 12. v orlovně

str. 8

Srí Lanka - Markéta Semrádová Právě jsme přistáli na docela malém ostrůvku s názvem Srí Lanka, je 18. 8. 2015, spousta z vás Srí Lanku zná už z vyprávění, či vlastní zkušenosti anebo naopak ne. Proto jsem se rozhodla vám o SL napsat pár řádků. Zatímco ČR má kolem 10,5 milionu obyvatel, Srí Lanka má asi dvakrát tolik, tzn. kolem 21,5 milionu obyvatel. Rozlohou je však ČR o 13 256 větší než SL, která má rozlohu 65 610 km2. No dovedete si to představit? Naše dlouhá cesta vedla z Prahy, absolvovali jsme 6-tihodinový let do Dubaje, kde jsme přestoupili na další letadlo do Colomba po 3-hodinovém mezipřistání. V Dubaji jsme přistáli zhruba kolem jedné hodiny ranní, v tu chvíli tam bylo 40 stupňů Celsia. Bylo to něco neuvěřitelného. Málem jsme padli. Když jsme po dalším 5ti-hodinovém letu přistáli v Colombu, bylo to, jak když jsme se ocitli v jiném století a na jiné planetě. Už hned na letišti bylo všechno takové strohé, prodávaly se tam pračky a ledničky, které vypadaly, jakoby už je někdo používal. Šli jsme dál k východu, kde už na nás čekal přítelův dědeček, který je rozený Srílančan, se svojí ženou a dalšími příbuznými. Všichni nás přivítali s úctou a byli velice milí a přátelští. Zajímavostí je, že všichni, ať už jsou to děti, či dospělí nebo dokonce i starší lidé, se mladší vždy klaní starším, při příchodu a odchodu si pokleknou a pokloní se. Je to velice zajímavé, člověk vidí, jakou mají mladší ke starším úctu. Kdežto v naší zemi se někteří lidé v podstatě ani nepozdraví, což je smutné. Nasedli jsme do auta, nějaké poutání, či přesný počet lidí v autě tady nehraje roli. V autě pro 8 lidí nás jelo 9 nebo 10, někdy i 11, musí být připoután jenom řidič a spolujezdec. Jezdí se tu po levé straně s volantem na pravé. Ale to je jízda!!! Průměrnou rychlostí se tam jezdí kolem 50 km/h a to jen tam, kde jede míň aut. Což se stává málokdy, většinou jedete v rozmezí tak 30-50 km/h, což je vážně katastrofa, ale to se dalo čekat, je tam velice přelidněno. Ať jsme projížděli městem, vesnicí, nebo jen přírodou, dá se říct, že všude jsou lidi… Taky se tam vyskytuje nehorázná spousta potulných vychrtlých psů, kteří buď kulhají, nebo jsou pokousaní… Je hrozné se na to dívat, zvlášť když jste milovníci těchto zvířat. Při pohledu na tyto nebohé opuštěné tvory nám soucit rval srdce. Všude jsou auta, autobusy, motorky, lidé, psi, kola a tzv. TUK TUKY! Což je taková tříkolová rikša, vpředu ji řídí tuktukář řídítky a za ním jsou 3 místa pro cestující. Samozřejmě jsme se svezli, je to obrovský zážitek, cítíte se ohroženě, ale zároveň je to adrenalin a srandovní a velkolepý zážitek. Každý, kdo má možnost dostat se do této nebo podobné země, by

měl alespoň jednou jízdu tuk tukem vyzkoušet. Protože to stojí za to. Avšak spoustu lidí zde denně umírá právě na silnicích. Nejvíce však v tuktukách a na motorkách. Cestování je tam velice náročné, my jsme měli tu možnost jezdit autem, což byla obrovská výhoda. Přespávali jsme buď u dědy anebo u příbuzných.Proto jsme měli možnost nahlédnout přímo do jejich každodenního života, to bylo bezva. Baráčky tam mají velice skromné, nečekejte rozhodně žádný přepych. Děti před domem běhají většinou naboso nebo v pěnových žabkách, všichni tu chodí v žabkách nebo bosky. Zda si dítě něco píchne do nohy, tady snad ani nikoho nenapadne. Nad hlavami nám skákaly opice hned před domem a k tomu ještě všude byly palmy s kokosem, banány- žluté, zelené a červené- nikde jinde jsem nejedla tak čerstvé, zralé a vynikající ovoce. Doma už je to o něco horší, žijí mnohem skromněji než my, mají malinké koupelničky, kam se vejde umyvadlo, pračka, sprcha a ještě záchod. Tato místnůstka ovšem nemá více než 1,5 m x 2m. Lidé zde nepoužívají toaletní papír, ale pro nás byl připraven, mají vedle toalety hadici, kterou se umývají a potom ošplouchnou i záchodové prkénko, takže je v celé koupelně mokro, sprcha tam vypadá tak, že ze zdi vede starobylý kohoutek s dírkami, žádný závěs, nic… takže po osprchování je mokro úplně všude a ještě ke všemu teče pouze studená voda,která odtéká do podivné hnusné díry. V tom vedru to není až tak hrozné, ale člověku trvá, než si zvykne na tyto podmínky, občas se vám pod nožkami objeví brouk, mravenec, pavouk anebo malá ještěrka, ty jsou doma v podstatě pořád, maličké ještěrky, které se živí moskyty a lezou po stěnách. Kuchyně nejsou o moc lepší, plynový hořáček nebo ohýnek s kotlíkem bohatě postačí. Koukali jsme, co jsou srílanské ženy

Rodina na Srí Lance

str. 9 schopny ukuchtit za těchto podmínek. Přecházel nám z toho všeho zrak. Člověk přehodnocuje svoje priority a mnohem víc si potom váží toho, co má doma, teplou vodu a čisto… Typickým Srílanským jídlem je rise and curry. Je to rýže a kari, vždy donesou veliký tác plný rýže a k tomu v miskách takové přílohy, jako je kuře nasekané i s kostmi na malé kousky v omáčce, nebo zeleninu hodně opepřenou, fazolky se zeleninovou směsí anebo brambory v kokosové omáčce a rybu opět nasekanou na malé kousky i s kostmi. Všechna tyto jídla velice pálí a nesmí jim chybět chilli, poprvé jsem myslela, že shořím. Pro Srílančany je rýže nejlevnější, jedí ji ke snídani, k obědu i večeři. Když jdou do restaurace, opět si dají rise and curry. Je to pro ně nejlevnější a nají se z toho celá rodina. Oni si všechny tyto dobroty dají na jeden talíř, od každého trochu a jedí pravou rukou, všechno si zamíchají dohromady a pustí se do jídla. Lžíci používají akorát tak na jogurt. Obvyklé pití je zde velice kvalitní, přírodní a velmi silný černý čaj s mlékem a pořádnou dávkou cukru, nic nepijí vychlazené, ani alkohol. Aby nebyli nemocní. Je to zvláštní, u nás v létě každý vyhledává vychlazené nápoje. Lidé zde večeří pozdě večer, kolem deváté nebo desáté hodiny. Když ale pijí alkohol, večeří teprve až dopijí, to znamená kolem půlnoci nebo jedné hodiny ráno. Děda nám vysvětloval, že by jim bylo špatně a motala by se jim hlava. Většinou pijí nějakou kořalku a míchají si ji s tonikem, nebo sodou, či spritem nebo kolou. Děti však musí být v oddělené místnosti anebo se alespoň nepřibližovat. Je to jejich kultura, která se musí respektovat. Do 18 let dítě nesmí sedět s dospělými, když popíjí. Bylo mi těch dětí líto, když jsme si dávali alkohol se spritem a k tomu různé pochutiny a děti musely být jinde. Bylo nám však řečeno, že to musíme respektovat. Co se týče nákupů, v obchodě vidíte několik prodavačů. Většinou Vám nabízí oblečení pouze muži, ženy jsou spíše v domácnosti, vaří a starají se o děti. Na SL je chudě, ale lidi jsou tu určitě spokojenější než u nás. I když je tam bída, jsou skromní a nezávidí si. Mluví se tu sinhálsky, anglicky a tamilsky, my se dorozumívali anglicky a s dědou česky. Navštívili jsme spoustu památek, jako je Sigyrialion rock- Lví skála- archeologické naleziště. Dambulla-nejrozsáhlejší a nejzachovalejší královský skalní chrám, Temple oftheTooth- chrám, kde je Budhůvzub, Sloní sirotčinec Pinnawala- útulek, kde se starají o slony, čajové plantáže Nuwara Eliya. Čajové plantáže jsou jedno z krásných míst Srí Lanky, je tam nádherně. Lidé, kteří sbírají čajové lupínky musí denně nasbírat 14 kg/ osobu, na plantážích jsou celý den, praží jim na hlavu, a pak se tahají s těžkými pytli domů, za měsíc si vydělají 15 000 Rps (srílanských rupií). Což je v přepočtu 3000 Kč.

Sloní sirotčinec Pinnawala

Normální rodina tu vyžije s 50 000 RPs. Na celý rok, což je 10 tisíc korun na naše. Ve srovnání s jejich svatbami je to nemyslitelné. Svatba je tam vyjde na 600 000 Kč. To je nepředstavitelné a doteď to nemůžeme pochopit, svatba je tam pro ně prostě NĚCO. Všechny šaty se šijí nové, nic se nepůjčuje, je to nádhera, měli jsme možnost zahlédnout svatbu, všude mají nazdobená auta, několik stovek živých kytek. Zásnuby zde trvají celý týden, budoucí nevěsta s ženichem mají šaty a každý den jiné, po roce mají svatební den, opět se nechává šít všechno nové, svatba trvá několik dní a pak mají ještě tzv. DEN, KDY JEDOU DOMŮ. Zase mají jiné šaty, všechno je pozlacené a hodně přezdobené, pro nás dá se říct až přeplácané. Také jsme se zrovna trefili s výběrem termínu, jelikož na přelomu srpna se zde koná největší sloní slavnost, tzv. PERAHERA, my jsme měli tu možnost se na ni podívat. Koná se v městě Kandy, můžu říct, že tak velkolepý zážitek jsem ještě neměla možnost spatřit, až tady a na vlastní oči. Vydali jsme se na cestu,děda žije v Matale, což je zhruba 30 km od Kandy… Auto jsme však museli nechat u strejdy a k průvodu dojet tuk tukem a pak kousek pěšky… V ulicích seděly rodiny s dětmi na zemi… Dříve lidé z města pronajímali týdny dopředu židle ostatním,aby se mohli podívat na slavnost. Za jednu židli si účtovali v přepočtu tisíc korun, což je pro Srílančany nemožné… tento způsob však zrušili a tak teď lidé sedí po ulicích na zemi… všude bylo mraky Srílančanů s velmi tmavou pletí… a mezi nimi … nás pár bílých, bylo to zvláštní, trošku strašidelné… byla tma… Na Srí Lance se celý rok stmívá už kolem 18:30 hodin… my jsme však stáli za zábradlím a dlouhé minuty a hodiny čekali na průvod. Asi po 2 dlouhých hodinách jsme se přece jenom dočkali… Bylo to něco neuvěřitelného, jsem ráda, že jsme si tento průvod, který trval 4 hodiny nenechali ujít. Stálo to za to… Viděli jsme neskutečné množství tanečníků, všichni byli bosí a procházeli po asfaltové ulici… někteří byli do půl těla nazí, druzí měli

str. 10 bílo-červené oblečení, každému však nechyběl kousek zlatého šperku. Tančili, zpívali, bubnovali a aby toho nebylo málo, asi dva metry od nás každou chviličku procházeli pozlacení, osvětlení sloni, kteří měli na sobě neuvěřitelnou škálu látek, před zraky nám prošlo 80 slonů… byla to nádhera… nepopsatelné. Každému bych přála tuto krásu vidět. Když jsem se doma před odletem na Srí Lanku koukala na internet právě na Peraheru, smála jsem se tomu, jak jsou tanečníci neohrabaní, nejsou sehraní a každý si tancuje po svém… Až když jsem viděla a cítila to nadšení lidí, co můžou druhým předvést, jak na vlastní oči je to úplně jiné než se dívat na video. Jsou absolutně přesní a sehraní… tloukla jsem si do hlavy… Jeden z nejhezčích zážitků na Srí Lance. Druhý týden jsme se vydali na velice dlouhou cestu k moři, bylo to zhruba 140 km, skoro jako od nás do Prahy, s tím rozdílem, že V ČR to jedeme hodinku a půl, max. 2 a na Srí Lance jsme tento úsek jeli 7 hodin, bylo to něco strašného, pořád vedro, zastavování, drkocání, cloumání… myslela jsem, že to nikdy neskončí. Když jsme však dorazili na pláž Pasikudahbeach, kde nebyl nikdo a před námi zářil bílý jemňoučký píseček a za ním průzračný Indický oceán a jenom my… na cestu, kterou jsme absolvovali, jsme okamžitě zapomněli… Bezmyšlenkovitě jsme se vrhli do moře, které bylo jako kafe, mělo 35 stupňů Celsia. Něco jako teplá vana. Byla to bomba. Zůstali jsme v něm až do tmy a vychutnávali si krásy Srí Lanky. Druhý den jsme si půjčili vodní skútry, bylo to super, vyblbli jsme se a užívali si každé minuty strávené na pláži… měli jsme to tam jenom pro sebe… Sem tam se někdo zastavil vykoupat, ale velmi zřídka…

Jízda na slonovi v Habaramě

opuštěná pláž byla jen naše… Zajímavostí zde je, že Srílančani se nemohou koupat, kde chtějí. Dám příklad… byli jsme na pláži, která byla opravdu obrovská, několik km… SL mají na této pláži vyhrazený asi 50-ti metrový kus, kde se mohou koupat… Není to fér, místní lidé si nesmí jít, kam chtějí a turisté ano. Turistům prý vadí místní lidé s jinou pletí. Nám to přišlo neohleduplné a podpásové. Pokud se chtějí vykoupat, musí na tyto vyhrazená místa. Na začátku pláže je voják, který hlídá. Po 4 dnech jsme se přesunuli do oblasti Trincomalee, další jedno z úžasných míst. Mít rodinu na SL má samozřejmě své výhody, a tak nám strejda domluvil pobyt ve vojenském areálu u námořnictva. Když jsme však projížděli místními ulicemi, moře nás moc nenadchlo, byly tam kameny a špatný přístup k moři, byli jsme docela zklamaní. Do chvíle, než jsme přes kontrolu několika vojáků vjeli do areálu, jeli jsme kolem různých zástupů vojáků, což nevidíme ani u nás… dotrmáceli jsme se až na konec areálu, mysleli jsme, že už nás nemůže nic překvapit, protože jsme opravdu zažili nádherné chvíle… avšak nic netušící jsme přijížděli k nádhernému hotelu se soukromou pláží, nemohla jsem tomu uvěřit. Že jsme zažili celodenní válení u opuštěného moře jsem nějak pochopila, ale že jsem se dívala z postele na naši pláž, kam nikdo jiný nemohl… To byl prostě luxus. Měli jsme nádherný hotel, ve kterém jsme si tři dny pobyli… velice dobře nám vařili a zde jsme měli poprvé na SL v koupelně teplou vodu… Nevěřili jsme svým očím, z ložnice jsme si vyšli přímo k oceánu… tady už byla voda studenější, ale to nám nevadilo… opět jsme se mohli celé hodiny čvachtat v oceánu, kam nikdo jiný nemohl přijít, jenom my. Při vstupu do oceánu jsme se dívali do nádherně azurového průhledného a čistého moře a kochali se tou krásou… ale najednou se kolem nás začaly plavit tyrkysovo-průhledné zakulacené tvary… Okamžitě jsme si nasadili brýle a pod hladinou zkoumali tyto tvory… Byly to medúzy… nikdy jsme je neviděli, proto jsme byli u vytržení, jednou jsem viděla popálenou ruku od medúzy, měla jsem strach… byly všude kolem nás, chtěla jsem ven, ale zároveň se koupat. Pracovníci hotelu hned přiběhli k moři a ptali se nás, jestli se něco děje, že jsme neklidní… vylovili jsme medúzu… Muž na ni sáhl a poklepával ji, říkal, že nám nic neudělají, že se nemusíme bát. Naštěstí byly neškodné, některé byly docela malé, ale některé byly velké jako fotbalový míč. I větší. Snažili jsme si jich nevšímat a neřešit to… nechtěně jsme na ně několikrát šlápli, opravdu nám nic neudělaly… Zde jsme měli možnost se potápět a pozorovat podmořský svět, viděli jsme nepřeberné množství ryb různých barev, různých tvarů. Také jsme viděli rejnoka. Bylo to neuvěřitelně krásné. Na závěr bych chtěla říct, jak jsme se vozili na slonech. Poprvé jsme se vezli na slonech v takové ohrádce,

str. 11

Sloní sirotčinec Pinnawala

DEN ZVÍŘAT Mezinárodní den zvířat se slaví po celém světě od roku 1931, vznikl v italské Florencii úmluvou ekologů, kteří chtěli upozornit na situaci ohrožených druhů. Datum 4. října bylo vybráno na počest sv. Františka z Assisi, patrona všech zvířat, jenž tento den slaví svůj svátek. Svatý František z Assisi hlásal skromný život v chudobě a pečoval o opuštěná a nemocná zvířata, která nepovažoval za bytosti nižší než je člověk. Takový přístup k živočichům nebyl u křesťanů ve 13. století typický. Zemřel večer 3. října 1226 a o dva roky později byl prohlášen za svatého. Svátek má připomenout lidem, že všechna zvířata jsou živí tvorové a důležitá součást naší planety. Lidé by se měli ke zvířatům chovat ohleduplně, bez jakýchkoliv projevů týrání a omezování jejich svobody. Česká republika se oslav oficiálně zúčastnila poprvé až v roce 1994 a letošní rok se k nim připojila i naše škola. V pondělí 5. října se na školní zahradě a hřišti uskutečnila společná akce školy s veřejností. Proběhla v rámci realizace projektu „Využití přírodní zahrady ve výuce i dalších aktivitách“, který je finančně podporován grantovým programem Fondu Vysočiny. Účastníci si mohli vyzkoušet své znalosti o zvířatech i dovědět se něco nového na sedmi stanovištích. První zastavení mělo název „Stopy“ – k obrázkům živočichů bylo třeba přiřadit správnou stopu, kterou dané zvířátko zanechává ve sněhu. Druhé stanoviště pod názvem „Boudo, budko, kdo v tobě bydlí?“ vyzkoušelo účastníky v odhadu, který „domeček“ patří ke zvířátkům na fotografiích. Další dvě stanoviště prověřila praktické schopnosti dětí: při „Chytání rybiček“ si všichni mohli ulovit svou rybku a ve dvojicích si vyzkoušet, kdo je rychlejší při navíjení

seděli jsme si jak na lavici… Slon je opravdu veliký, taky že to byla pěkná výška. Ale aby to bylo o něco zajímavější, kluk, který šel vedle slona a dával mu povely, mi řekl, abych si přelezla slonovi za krk. Celá nadšená jsem vstala a nějak se přesunula slonovi za krk, dostala zeleninu, kterou jsem ho krmila, nikdy na to nezapomenu, bylo to skvělé. Chvíli jsem si na něm poseděla a došli jsme k bahnitému jezírku, Srílanský kluk dal povel, slon natáhl do chobotu vodu a pěkně nás tím ohodil. Byla to sranda. Když jsme byli v sloním sirotčinci, ještě jednou jsme se svezli na slonech, tentokrát jen ve třech, bez jakýchkoliv zábran nebo ohrádek, pouze na slonově kůži. Byla to bomba! Stále mi nedochází a nemůžu uvěřit, co už jsem všechno prožila. Zážitky nám nikdo nevezme… Tak cestujme a zažívejme dobrodružství. provázku (neboli vlasce) s chycenou rybičkou. Na zastavení pod názvem „Hop!“ si mohli vyzkoušet, jestli doskočí z místa stejně daleko jako například blecha, hranostaj, kobylka,… a dověděli se o nich něco zajímavého navíc. Páté stanoviště se jmenovalo „Zvířecí rodinky“ a děti na něm hledaly trojice – zvířecí mámu, tátu a dítě. Připomněly si také jejich hlasy. Na šestém, nazvaném „Ptačí nohy“, přiřazovali k fotografiím našich i cizokrajných ptáků obrázky jejich nohou, podle toho, jakým způsobem získávají potravu. A konečně poslední stanoviště „Živočišné přírodniny“ umožnilo dětem i jejich rodičům poznat a osahat si skutečné části těl nejrůznějších živočichů ze sbírek přírodopisného kabinetu. Zároveň byly na zahradě rozmístěny samoobslužné karty, kde zájemci mohli plnit různé zvířecí luštěnky. Součástí karet bylo správné řešení, takže si mohli hned zkontrolovat své výsledky. Po splnění všech úkolů na stanovištích všechny děti čekala malá sladká odměna. V průběhu odpoledne dobrovolníci vysadili u zahradního plotu různé dřeviny, aby pomohli s jeho ozeleněním. Součástí akce bylo také budování kompostiště spojené s odborným výkladem. Atrakcí zvláště pro děti byla čerstvě chycená užovka hladká, která pak byla večer vypuštěna ze svého dočasného vězení ve velké zavařovací sklenici zpět na zahradu. Den zvířat, kterého se zúčastnilo asi 60 dětí a rodičů, byl zakončen posezením u táboráku a opékáním špekáčků. Počasí bylo teplé a slunečné, odpoledne se vydařilo. Fotografie si můžete prohlédnout na školním webu. Velké poděkování patří žákům, kteří obsluhovali jednotlivá stanoviště, bez jejichž pomoci by se Den zvířat nemohl uskutečnit. Byli to žáci navštěvující přírodovědný kroužek David Boček, Daniela Rybníčková a Lenka Prokopová ze 6. třídy a dále Zuzana Bartošová, Adéla Jirovská a Nikol Stejskalová z 8. třídy, David Chládek a Simona Ryglová ze 6. třídy. Dagmar Nevosadová

str. 12

Hasiči Kamenice v roce 2015 Sbor dobrovolných hasičů v Kamenici má v současné době 128 členů, z toho je 36 členů do 18let. Tím je nejpočetnějším sborem na okrese Jihlava. Letošní rok byl pro hasiče v Kamenici velmi bohatý. Svou činnost zahájili uspořádáním tradičního plesu, na který si mimo jiné připravili naši členové z řad mladších mužů půlnoční překvapení, tím jen umocnili výbornou atmosféru. Na poli kulturním nemůžeme určitě opomenout ani masopust, který je neodmyslitelnou součástí každoročního kulturního života v Kamenici. Další počinem, ze kterého se již stala tradice je každoroční košt mladých vín, kde si mohou hosté nejen ochutnat výborné víno, ale i poslechnout cimbálovou hudbu. Tato akce je pořádána ve spolupráci s Orlem Kamenice. Společně s ostatními spolky bylo letos uspořádáno i rozsvícení vánočního stromu na městečku, ze kterého se, jak doufáme, tradice teprve stane.

Další velkou letošní akcí byly pro náš sbor oslavy 140. výročí od založení sboru. Součástí těchto oslav byl den otevřených dveří v hasičovně. Zde bylo možné si prohlédnout nejen současnou techniku, kterou jednotka sboru používá, ale i starší kusy výzbroje i výstroje. Zároveň byly vystaveny trofeje, které sbor získal na poli sportovním. Návštěvníky zaujala velmi pěkně připravená expozice, která pomocí fotek a historických materiálů, jako byli například kroniky a staré účetní knihy, mapovala historii sboru. Odpoledne pokračovalo slavnostním průvodem ke kostelu, odslouženou mší za náš sbor a svěcením zásahové techniky. Slavnostní den byl zakončen slavnostní schůzí, kde byla předána členům různá vyznamenání. Po schůzi následovalo přátelské posezení s hudbou. Nedílným odvětvím činnosti dobrovolných hasičů v Kamenici je i požární sport. I letos se zapojila všechna

družstva na nejrůznějších soutěžích. K lepším výkonům družstvům celou sezonu jistě dopomáhala zrenovovaná požární stříkačka, která byla pro sportovní účely vylepšena. Z největších úspěchů jmenujme například postup mužského družstva na krajské kolo do Petrovic (TR), kde nám jako nováčci na této úrovni 8. místem určitě ostudu neudělali. Družstvo žen postoupilo taktéž na krajské kolo, kterého se bohužel ze složitých personálních důvodů nemohlo zúčastnit. Proto je pro ně největším úspěchem skvělé 3. místo z okresního kola. Smolnou sezonu měli naši mladí hasiči, kdy ještě před půlkou sezony došlo při závodech ke zranění hlavního vedoucího, čímž byla sportovní sezona prakticky ukončena. Nicméně i přesto, že byla sezona takto zkrácená, se podařilo dosáhnout několika úspěchů. Např. 2. místo v jihlavské lize v požárním útoku s časem 17,84. V kategorii dorostu zazářil Tomáš Neckař, který se zúčastnil krajského kola v Třešti a ve své kategorii obsadil 3. místo.

str. 13 Z dalších letošních aktivit sboru stojí určitě za zmínku i natření kontejneru na železo, vydláždění parkovacího stání před hasičovnou, renovace a úprava hasičské Avie pro lepší uložení materiálu. Dále byl po celý rok sbírán kovový odpad do kontejneru vedle hasičovny. Zde bych chtěl občany upozornit, že kontejner má sloužit především pro vkládání železného odpadu, ne pro jeho vybírání a odnášení. Letos jsme po dlouhé době prováděli sběr i svážením odpadu přímo od domů. Sbor vybírá i  elektroodpad (staré elektrické spotřebiče). Letos se podařilo vybrat 4,48t spotřebičů. Když se píše o kamenických hasičích, nelze nezmínit ani činnost jednotky a její zásahy. Za letošní rok byla jednotka povolána celkem ke 14 zásahům. Z toho bylo 6 zásahů na požár. Druhým nejčastějším zásahem bylo

řezání stromů padlých na vozovku. 1x jednotka pátrala po  pohřešované osobě a  jednou jsme čistili ucpanou kanalizaci. Tento rok jsme poprvé asistovali při zásahu, na který je naše jednotka předurčena. Jedná se o poskytování humanitární pomoci lidem, kteří uvízli na dálnici při nehodě nebo jiné poruše. 8.2. u Velkého Beranova havarovalo 16 nákladních, 33 osobních aut a 1 autobus. Naše jednotka zde poskytovala teplý čaj a  přikrývky lidem, kteří při velmi nízkých venkovních teplotách zůstali uvězněni na místě nehody nebo v koloně, která se zde vytvořila. Pro jednotku to byla nová a velmi cenná zkušenost. Závěrem mi dovolte popřát všem občanům městyse klidné a šťastné prožití svátků bez účasti hasičů i jiných záchranných složek. Výbor SDH Kamenice

str. 14

Jak ten čas letí… Jaro, léto, podzim, zima, to je celý rok. Stejně letos jako loni, tak i napřesrok. Podzim. Každému se vybaví něco jiného. Vůně spadaného listí, vůně hub, ovoce. Sklízí se úroda ze zahrádek, úroda na polích. Příroda se obléká do podzimních barev. Také mateřská škola dýchá podzimem. Malujeme a modelujeme ovoce, zeleninu, výtvarně si hrajeme s listy,…

Prosinec. A jak se zpívá v písničce – po jaru zas přijde léto, podzim po létu, a nežli se nadějeme, zima už je tu. Ve třídách se zpívá o čertech, o Mikulášovi, andělích.

V tento čas jsme navštívili keramickou dílnu p. Nejedlé, která si pro nás připravila ukázku práce na hrnčířském kruhu, děti si mohly samy zpracovat hlínu a připravit dárek pro maminku a pro tatínka. Také jsme si byli prohlédnout staré loutky, nádobí,… v místní tvrzi. Další

Zdalipak Mikuláš přijde i letos a přinese dárečky? Mikuláš opravdu přišel a děti dostaly krásné balíčky, za které bychom chtěli poděkovat p. Svatoňové ze třídy Ježečků.

návštěvu jsme přivítali v mateřské škole. Přišel za námi psí kamarád Max, který má složené canisterapeutické zkoušky. Mohli jsme si s ním hrát různé hry, pohladit ho, učesat. Chtěli bychom tímto poděkovat p. Nejedlé, p. Rečové a p. Lélyové za zpestření chladného podzimu.

str. 15 „Leze ježek, leze v lese, jablíčko si domů nese…“, vzpomínají na podzim děti ze třídy Medvídků. „Hvězdička stříbrná jehličím voní, v zavřeném pokoji zvoneček zvoní…“, recitují děti ze třídy Veverek. „Koleda, koleda, cukr, mák, dostal rýmu sněhulák…“, zpívají Lištičky o sněhulákovi.

Vánoční svátky patří k těm nejkrásnějším svátkům, které jsou zakončením roku. Je to čas kouzel, tichých zázraků. Tmavé zimní noci jsou vyplněny teplým svitem svíček a jemným blikáním vánočních světýlek. V pondělí, 7.prosince, se rozsvěcuje krásná jedle v hlavní chodbě MŠ. Tentokrát s výzdobou pomáhaly také děti. Otázky – co asi dostanu pod stromeček, dostanu panenku, auto, roboty? Já bych si přál lyže… „zvoní“ Chystáme se na vánoční besídky s rodiči ,zazpíváme babičkám a dědečkům v DPS v Kamenici, vystoupíme na benefičním koncertu ZŠ a MŠ. Poté nám zbývá už jen pár dní do Štědrého dne. Chtěli bychom popřát:

v celé mateřské škole. Ježíšek bude mít moc práce, aby splnil všechna dětská přání. Kromě přání se ozývají písničky, básničky a koledy. „Vzal vrabeček na taneček sýkorku, měli spolu jedno sólo na dvorku…“, tancují děti ze třídy Ježečků.

hodně zdraví, smůly málo, štěstí, co by za to stálo. V ten krásný, vánoční čas, ať přání vyplní se každému z vás. Krásné a pohodové Vánoce plné klidu, štěstí, radosti a usměvavé dětské tváře přeje kolektiv Mateřské školy v Kamenici. M+H

str. 16

Kameničtí žáci v Londýně Lucie Štefková a Martin Vaněk Ve dnech 29.11. – 4.12. 2015 se naše 6. a 8. třída zúčastnily jazykového zájezdu do Velké Británie. Kolem poledne v neděli jsme vyjeli od kamenické školy. Našimi pedagogy byli paní zástupkyně J.Nováková, vyučující anglického jazyka L.Šmídová a třídní 6. třídy M.Vrzáček. Přistoupili jsme do autobusu, který již obývali sedmáci z Podhartě ve Dvoře Králové. Dlouhá cesta vedla přes Německo, Nizozemí a Belgii. Nakonec jsme dorazili do francouzského přístavu Dunkerque. Tam jsme se nalodili na trajekt a asi po dvou hodinách jsme dopluli do anglického Doveru.

Za další hodinu jsme se octli v Londýně. Nejprve jsme si prošli světoznámý park s královskou observatoří v Greenwichi, ve kterém jsme hledali a našli nultý poledník, kde bylo pořízeno mnoho fotografií. Pak jsme se vydali do National Maritime Museum a líbila se nám také plavba parníkem po Temži. Večer si nás vyzvedly „naše“ rodiny, u kterých jsme byli během celého pobytu ubytováni. V úterý a ve středu probíhala výuka po skupinách v místním komunitním centru. Tam jsme trávili asi 4-5 hodin. Angličtí lektoři pro nás měli připraven naučný program a zahráli jsme si i hry. Měli jsme štěstí na velmi dobrou průvodkyni, která nás seznámila se všemi nejvýznamnějšími pamětihodnostmi v Londýně. Jmenujme třeba Tower of London, Tower Bridge, Buckinghamský palác se střídáním stráží,

Westminsterskou katedrálu a Westminsterské opatství, House of Parlament a nezapomněli jsme ani na Big Ben. Zaujalo nás také obří vyhlídkové ruské kolo London Eye, zde jsme si mohli ve 4D kině prohlédnout, jak probíhala jeho výstavba. Velmi zajímavé bylo velké Muzeum Londýna i Muzeum geografie, kde jsme mohli na vlastní kůži „zkusit“ zemětřesení. Zážitkem byla návštěva katedrály St. Paul. Z druhé největší chrámové kopule na světě jsme si mohli prohlédnout velkou část anglického hlavního města i s místními mrakodrapy. Viděli jsme také Shakespearovo divadlo. Náš pobyt, plný pestrých zážitků, rychle uběhl a nastal čas loučení s Londýnem a jeho okolím. Přišel poslední den a my jsme měli příležitost nakoupit suvenýry a malé dárky pro naše nejbližší. Večer jsme se sešli u autobusu a vydali jsme se na zpáteční cestu. Část cesty na trajektu foukal silný vítr, který nás na vlnách trochu pohoupal, ale jinak už naše cesta probíhala celkem hladce až do Kamenice. U školy na nás čekali rodiče i sourozenci, kteří si nás odvedli nebo odvezli domů. Byl to pro nás skvělý zážitek s mnoha zkušenostmi a účastníci se těší, že pokud se jim naskytne podobná příležitost, rádi se do Londýna opět podívají.

str. 17

Soutěž mladých chovatelů 2015 Rádi vás informujeme o dalším velkém úspěchu žáků naší školy na okresní úrovni. V úterý 24. 11. 2015 se v DDM Jihlava konala soutěž mladých chovatelů. Úkolem dětí bylo řešit 3 testy v oboru akvaristika, teraristika i ostatních příbuzných oblastech. Dále měly poznat 10 drobných živočichů. Výborných výsledků tu dosáhli sourozenci Mihulkovi ze ZŠ a MŠ Kamenice. V kategorii II. stupně žáků 6. – 9. třídy se Matěj Mihulka podělil

o 1. místo se Zuzanou Šteflovou ze ZŠ Křížová v Jihlavě v konkurenci 24 účastníků. Jeho bratr Šimon Mihulka ho napodobil v kategorii žáků 1. – 5. ročníku. Skončil také na 1. místě mezi 18 žáky. Nejlepší účastníci získali za odměnu poukázky na nákup chovatelských potřeb. Z výsledků : 6. - 9. ročník 1. Z. Šteflová M. Mihulka 3. A. Kloučková J. Straka 5. M. Urbánek

ZŠ Křížová Jihlava ZŠ Kamenice ZŠ Kollárova Jihlava ZŠ Křesťanská Jihlava ZŠ Kollárova Jihlava

50 bodů 50 bodů 46 bodů 46 bodů 42 bodů

1. - 5. ročník 1. Š. Mihulka 2. V. Vejnar 3. V. Dvořáková K. Plavec 5. N. Mácová J. Urban

ZŠ Kamenice ZŠ Puklice ZŠ Seifertova Jihlava ZŠ Havlíčkova Jihlava ZŠ Masarykova Telč ZŠ Rošického Jihlava

43 bodů 41 bodů 36 bodů 36 bodů 24 bodů 24 bodů

Oběma chlapcům srdečně blahopřejeme a rádi se doslechneme o jejich dalších úspěších i o dobrých zprávách, které se budou týkat ostatních dětí z našich obcí.

POLIcIE ČR informuje

muži jízdu s vozidlem zakázali. Muž je podezřelý ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky, případ policisté dále prověřují.

Tragická dopravní nehoda Řidič vyjel s vozidlem do příkopu Ve středu 21. října přijali policisté po osmé hodině večer na tísňové lince 158 oznámení, že na silnici mezi Polnou a obcí Věžnička havarovalo vozidlo a řidič je zjevně opilý. Na místo vyjela ihned policejní hlídka. Policisté na místě nalezli automobil Ford Mondeo, který byl v příkopu. Za volantem seděl dvaatřicetiletý muž. Policisté nejprve zjistili, zda není zraněný. Muž byl v pořádku, byl ale zjevně značně opilý. Řidičský průkaz nepředložil. Policisté provedli u muže dechovou zkoušku, při které mu naměřili hodnotu 2,03 promile alkoholu. Opakované zkoušky u něho ukázaly hodnoty 2,05 a 1,96 promile alkoholu v dechu. Policisté opilému

Ve čtvrtek 15. října došlo na Polensku k tragické dopravní nehodě. Třicetiletý řidič vozidla Seat Cordoba jel ve směru na Zábornou. Po desáté hodině večer při projíždění zatáčkou přejel s vozidlem do protisměru a poté mimo komunikaci, kde narazil do vzrostlého stromu. Při dopravní nehodě utrpěl řidič těžká zranění, kterým na místě podlehl. Příčinu a veškeré okolnosti tragické nehody policisté prověřují.

Výbuch v Dobroníně V sobotu 24. listopadu přijali policisté před polednem oznámení o výbuchu a následném požáru v bytovém domě v Dobroníně. Při události byla zraněna jednaše-

str. 18 desátiletá žena a pětiletá dívka, obě byly letecky transportovány do brněnské nemocnice. Při evakuaci domu se navíc zranil starší muž. Po přijetí oznámení na místo vyjela hlídka obvodního oddělení a následně kompletní výjezd jihlavského územního odboru. Policisté místo ohledali, provedli šetření, byl přivolán i soudní znalec. Kriminalisté zahájili úkony trestního řízení pro podezření z přečinu obecné ohrožení z nedbalosti, příčiny a okolnosti neštěstí jsou předmětem dalšího prověřování.

Muž se vloupal do prodejny, budovy dětského tábora a odcizil jízdní kolo Policistům se podařilo dopadnout muže, který se dopustil tří krádeží. V průběhu srpna a září se vloupal do  prodejny, odcizil jízdní kolo a  krádež spáchal také v objektu dětského tábora. Muže důvodně podezřelého ze spáchání trestného činu policisté zadrželi. Policejní komisař na základě shromážděných důkazů zahájil trestní stíhání pětadvacetiletého muže z Jihlavska, který byl obviněn ze spáchání pokračujícího přečinu krádeže. Jedná se o recidivistu, který byl v minulosti již desetkrát soudně trestán. Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn letos v květnu. Muž je obviněn z toho, že se v polovině srpna vloupal do  prodejny v  Třešti na  ulici Havlíčkova. V  obchodě odcizil téměř dvacet lahví různého alkoholu, vína a lihovin. Na přelomu srpna a září vnikl do areálu dětského tábora, který se nachází mezi obcemi Luka nad Jihlavou a Svatoslav. Muž se po vypáčení ocelových závor zajišťujících dveře dostal do hlavní budovy a prohledal ji. Odcizil elektrocentrálu, padesát metrů kabelu a plné propanbutanové lahve. Na konci září odcizil obviněný muž v  Jihlavě na  ulici Jiráskova ještě jízdní kolo. Při krádežích způsobil celkovou škodu za  necelých třicet tisíc korun. Odcizené věci muž prodával za výrazně nižší ceny náhodným osobám. Získané peníze používal pro svoji potřebu a nákup drog. Případ policisté dále vyšetřují. Za spáchané krádeže hrozí obviněnému muži trest odnětí svobody až na tři roky.

Seniora muž ohrožoval jednoruční kosou Policisté zasahovali u závažného případu, ke kterému došlo v menší obci na Polensku. Svého blízkého příbuzného tam ohrožoval jednoruční kosou pětapadesátiletý muž. Přivolaní policisté nebezpečného muže, který z místa po činu utekl, vypátrali a zajistili. Policejní komisař zahájil jeho trestní stíhání. Muž byl obviněn ze spáchání dvou trestných činů a na podaný návrh byl vzat do vazby. Případ pro policisty začal, když přijali na tísňové lince 158 před jednou hodinou v noci oznámení od seniora,

kterého ohrožoval jeho blízký příbuzný, a  muž žádal okamžitou pomoc. Na místo ihned vyjela hlídka obvodního oddělení Polná. Po příjezdu policisté zjistili, že se zde podezřelý muž již nenachází. Seniorovi, který měl drobná zranění a byl ve velmi špatném psychickém stavu, poskytli nezbytnou pomoc. Po podezřelém agresivním muži začali okamžitě v  lokalitě pátrat. Během krátké doby pětapadesátiletého muže nalezli. Jednoruční kosu, kterou při činu použil, měl u sebe. Policisté podezřelého muže i kosu zajistili. Vzhledem k tomu, že byl muž pod vlivem alkoholu, policisté ho převezli na protialkoholní záchytnou stanici k vystřízlivění. Při dechové zkoušce mu byla naměřena hodnota 1,72 promile alkoholu. Místo činu policisté ohledali, zadokumentovali a provedli šetření. Prověřování případu převzali kriminalisté jihlavského územního odboru, kteří zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání dvou trestných činů. Dále policisté zahájili řízení o  vykázání podezřelého muže z obydlí svého příbuzného. Po  vystřízlivění pětapadesátiletého muže převezli policisté na  oddělení policie a  umístili ho do  cely. Muž byl obviněn z přečinu nebezpečného vyhrožování spáchaného se zbraní a  přečinu poškození cizí věci. Pětapadesátiletý muž byl obviněn z toho, že přišel opilý k domu svého příbuzného, rozbil uzamčené dveře, dostal se do bytu v přízemí a s jednoruční kosou v ruce nejprve seniorovi vyhrožoval usmrcením. Poté muže slovně napadl a jednoruční kosou ho ohrožoval, čemuž se napadený muž bránil. Senior z místnosti unikl oknem ven, útočník z bytu odešel. U domu poškodil ještě zaparkované vozidlo, u kterého rozbil čelní sklo a okno. Z místa poté utekl. Přivolaní policisté ho následně vypátrali nedaleko domu a zajistili ho. Škoda, kterou obviněný muž poškozením dveří a vozidla způsobil, byla předběžně vyčíslena na dvacet tisíc korun.Obviněnému muži hrozí za  spáchanou trestnou činnost trest odnětí svobody až na tři roky.

Muž kradl naftu Policejní inspektor sdělil podezření ze spáchání přečinu krádeže šestačtyřicetiletému muži z Jihlavska, který v areálu společnosti v obci Dobronín odcizil téměř 300 litrů nafty. Ve středu 14. října nalezl před šestou hodinou večer u objektu odcizenou naftu v kanystrech muž, který případ oznámil policii. Policisté na  místo vyjeli a provedli šetření. Muže podezřelého z krádeže se jim podařilo vypátrat. V jeho vozidle policisté nalezli i další kanystry s  odcizenou naftou, které zajistili. Policisté provedli ohledání místa činu, šetření, dále výslechy osob a  shromáždili důkazy. Zjistili, že muž krade pohonné hmoty v areálu již přibližně od srpna. Naftu přečerpával do připravených kanystrů pomocí čerpací pistole s úmyslem ji prodat nebo použít pro vlastní potřebu. Škoda,

str. 19 kterou způsobil, přesáhla sedm tisíc korun. Na základě shromážděných důkazů policisté sdělili muži podezření ze spáchání trestného činu. Případ řeší ve zkráceném přípravném řízení.

Krádež příruční tašky O své osobní věci přišel v sobotu 7. listopadu šestapadesátiletý muž v Dobroníně. Před sedmou hodinou večer

tlačil jízdní kolo, na kterém měl připevněnou plastovou přepravku s odloženou pánskou příruční taškou. Pachatel využil nestřeženého okamžiku a tašku s věcmi odcizil. Okradený muž přišel mimo jiné o klíče a peněženku, která obsahovala osobní doklady a finanční hotovost. Krádeží způsobil pachatel škodu téměř dvacet tisíc korun. Případ policisté prověřují pro spáchání trestného činu krádeže, po pachateli pátrají.

Tomáš bednář zaměstnanec ZEOS Kamenice s.r.o. 35 let sport: triatlon, kombinace plavání, cyklistika, běh. reprezentant ČR v dlouhém triatlonu 2005 - 2010 triatlonu se věnuji 20 let. 5x ME, 2x MS, spousty závodů evropských a světových pohárů. 35 závodů v dlouhém triatlonu (3,8 km plavání + 180 km kolo + 42 km běh) nejlepší čas 8:42 h zhruba 800 závodů na kratších tratích roční tréninkové objemy: 800 km plavání - 12 000 km kolo - 3 000 km běh 15 - 25 hodin týdně, 10 - 15 fází za týden. procestoval jsem po závodech komplet celou Evropu, nejdál jsem byl v Malajsii.

K závodění na nejvyšší úrovni potřebuji špičkové vybavení: plavecký neopren: cena 16 000 Kč od sponzora cyklistický závodní speciál v hodnotě 160 000 Kč od sponzora, tréninkové kolo v hodnotě 100 000 Kč od sponzora běžecké vybavení v hodnotě 10 000 Kč od sponzora na každý rok, atd....

Sezona 2015 Rok 2015 byl pro mě jako na houpačce. Vše jsem rozjel pozvolna v lednu v Izraeli, pak přišlo zranění, které mi zabránilo v pohybu celý únor a březen a vypadalo to na ukončení závodní kariéry. V dubnu se vše špatné zlomilo a díky MUDr. Tomášovi Skačánymu jsem se znovu dostal do tréninku. Už koncem dubna jsem v Itálii opět dobře závodil a na následném týdenním soustředění v Lido di Jesolo jsem položil kvalitní tréninkový základ do dalších závodů. Na začátku května jsem absolvoval půlku v Grazu, kde se mi povedlo plavání a kolo, na běhu to ještě nebylo ono, ale to jsem čekal. V červnu následovalo pět triatlonů v pěti týdnech vše na OH distancích se zakázanou jízdou v háku. V Linzi se mi zadařilo, v horském TT v Schliersee jsem výrazně ztratil v posledním dlouhém kopci což ovlivnilo celkový výsledek, v Langau jsem zajel svůj vysoký standart, v Chiemsee jsem do poslední chvíle bojoval o TOP 10 a v Linzi jsem už jen doběhl silou vůle a ve velkém horku v cíli zkolaboval. V druhé půlce července jsem se prosadil do TOP 10 na závodě v Obertrumu, to samé se mi povedlo začátkem srpna v Kremsu. Největší zklamání jsem z celého roku zažil v Litschau, můj nejoblíbenější závod jsem nedokončil. Nejelo mi to v teple a měl jsem i technické problémy s kolem

str. 20 a tak jsem závod radši předčasně ukončil. Mrzelo mě to hodně, protože jsem na místních tratích často trénoval. Hned týden na to jsem, ale dostal pozvánku na závod světové serie do Budapeště. Připavil jsem se na maximum a závod si dokonale užil. Výkon i výsledek byl odpovídající mé kondici a formě. Domů jsem odjížděl spokojen. V září následoval Podersdorf, který už mi tak nevyšel, chybělo mi v něm trochu štěstí, abych byl s výsledkem spokojen. Vše jsem si vynahradil o týden později v Konigsdorfu, kde jsem dlouho bojoval o Top 5, ale nakonec mě časová pětiminutová penalizace posunula na 9. místo.

- Zámečnictví Klimeš www.zamecnictviklimes.cz - Stall Expo International, Inc. www.stallexpo.com - autodoprava Robert Boček Rakov - autodoprava René Svoboda Jihlava - autoopravna Sedlák Kamenice Materiální: - Penco www.penco.cz (výživa) - Maxbike www.maxbike.cz (časovkový speciál Maxbike+ zapletená kola Token) - SLS3 www.slstri.cz/ (kompresní podkolenky a návleky) - Blueseventy www.blue70.cz (neopren Helix) - Tufo www.tufo.cz (galusky) - Razier (přilba + brýle) - KOI (závodní přilba) - JPK Axis Jihlava (team) - PTeam (závodní kombinéza) - Deník (mediální partner) - tritraining (prezentace)

Koncem září následovala těžká půlka na Elbě a 10. místo celkového pořadí řadím mezi svoje největší úspěchy v celé kariéře... V půlce října jsem triatlonovou sezonu ukončil v Chorvatsku. 15. místo beru všemi deseti. V kvalitní konkurenci se mi závod povedl na maximum. Velké poděkování za podporu v roce 2015 patří především moji rodině, všem přátelům, kteří mi fandili, jezdili se mnou po závodech a i těm co mě finančně podpořili. Dále všem pořadatelům, kteří mi umožnili startovat na všech závodech v roce 2015 a samozřejmě i sponzorům:

Poslední leč 5. 12. v orlovně

str. 21

Naše příjmení - desátá část

Člověk – jeho rodina a příbuzenský vztah: • Rodič, Otec, Voců (=otcův), Tatíček – Fotr (Vater), Fotuřík – Matička, Macecha – Manžel, Muž, Mužík • Dítě, Dítko, Pacholík, Škvrně, - Synek, Synáček – Hoch, Hošek, Hošna – Klouček, Chlapec, Chlápek – Čada (mladík), Mládenec, Ostarek (mladík vypadající staře) – Panic, Jinoch, Junec, Vejrostek – Parobek, Ogarek, Šohaj • Nevlastní děti: Sirotek, Sirota – Pastorek, Schovanec, Chovanec – Nalezený, Nalezínek, Sebranec, Kýhos (neznámo čí) – ve významu hanlivém: Spratek, Fakan, Bastard, Panchártek • Děd, Dědeček – Starček, Šada, Šádek (stařec) – Šíd, Šita (šedivý) – Bába, Babula, Babička – Vnuk, Vnouček – Baťa, Báťa (bratr, příbuzný, dobrák, „báťuška“), Batěk, Batulka – Bratko, Bratránek – Strýc, Strejček, Stryk – Ujec (matčin bratr), Ujka, Vujka – Tetenka, Synovec, něm. Neff • Kmotr, Kmoch, Kmůcha – Zítek (zeť), Zídek, Zetěk – Svak, Sváček – Švagr, Švagerka, Švaříček – Devera (bratr manžela); z něm. Witwer (=vdovec): Vitvar, Vitvera – Ženíšek – Přítel, Kamarád, Kamarát – Kumpán, Frajer, Kalán (galán) Dle postavy a vzhledu člověka: • Veliký, Velký, Hrubý (staročesky = velký) – Obr, Obrda – Sochor, Sochorec, Sochůrek – Vysoký, Vysocký, Vysůček – Bidlo, Stýblo, Tkanička; z něm. Gross, Grosl, Grössel; z maď. Nagy, Naď • Malý, Malík, Mališ – Málek, Malásek, Maloň – Drobný, Drobník – Mrňa, Titěra, Blecha – Mucha,

16.11.2015 Košt mladých vín s cimbálovou kapelou Zádruha

Knotek; z něm. Klein, Klajn, Klán, Klejna; z maďKis, Kiš, Kisch – Krátký, Kratina, něm. Kurz • Hubený, Hubenka, Hubeňák – Suchý (staročesky = hubený), Suchan, Suchoň – Kost, Kůst, Kostýnek – Kostna, Kostroun, Kostrhun – Outlý, Slabý, Slaba – Slabina, Slabák, Slaboch – Štěpina, Tříska – Dlouhý, Dlouhán; něm. Lang, Langer • Silný, Síla, Silák – Hrana, Hranáč; z něm. Kraft, Kraftl, Krofta – Tlustý, Tlustoš, Tlusťák; něm. Dick, Dyk – Tučný, Tuček, Tučmandl; z něm. Feist, Fajst – Koula, Vařbuchta, Baloun – Týla (otylý), Tyl, Sádlo – Břicháč, Břoušek, Kobera – Pupek, Báchor – Boubela, Hrouda, Hruda Dle tělesných vad: • Hrbatý, Hrbek, Hrbáček, Hrbas – Křivý, Křivka, Křivánek – Skrúcaný, Krůsta, Krutek – Skrčený, Krča, Krčka – Krčál, Krčil, Krčín – Sehnoutek, Sehnula – Pochýlený, Pochylý, Pochyla – Chýla, Chýlek, Chylka; z něm. Schramme (jizva): Šrám, Šrámek, Šraml – Šrom, Šromek, Šromota – Kyml (pahýl ruky nebo nohy), Kymla, Kymlička • Flek, Flíček, Fleček – Znamenáček (skvrna na tváři), Znamenák, Znamínko – Strup, Stroupek – Piha, Pihera, Pihan – Boula, Puchýř, Vosejpka, Záděra – Churavý, Choura, Chura, Žaludek, Žaloudek – Plička (plíce), Plic, Plitz – Ledvina, Ledvinka, Ledvoň – Slezina, Bezslezina – Kejla (kýla), Šlacha, Žíla, Žilka – Kašlík Části těla poutající pozornost: • Hlava, Hlávka, Hlavica – Hlavička, Hlavinka, Hlavizna – Kotrba, Šášinka, Makovička – Křivohlavý, Křivohlávek – Nos, Nosek, Nosál, Beznoska – Piksa (ostrý a zdvižený nos), Pixa, Pikous, Pikna – Ouško, Ušák, Bezucha, Bezoušek – Klabouch (převislé uši), Klaban, Klabík • Huba, Hubálek, Hubatka – Papula, Tlamsa, Tlamička; z něm. Maul (huba): Maulík, Maulius – Moule, Moulík, Moulis – Pysk, Pisk, Mulač (pyskatý) – Kabela (široká ústa), Kabeláč, Kabele – Zub, Zoubek, Zubel, Bezubka • Krček, Krkoška, Hrdlík, Krlín – Vohryzek – Lalouček, Volák, Volavý (staročesky = volatý), Pelikán • Vlas, Vlásek, Vlasák – Kučera, Kudrna; z něm. Kraus – Krul, Kadeřávek, Kadera – Pačes, Cop,

str. 22 Vrkoč – Chochol, Rulík, Lelík – Ježatý, Štětina, Hříva – Zrzavý, Zrza, Zerzáň – Rezek, Rzounek – Ryšavý, Ryšlavý – Liška, Šafrán, Šafránek – Bělohlávek, Černohlávek – Šedivý, Šeda, Šedek – Plešák, Opršal, Vopršal (vypadané vlasy) – Lysý, Lejsek – Holý, Holík, Holan, Holas – Česánek, Nečesal, Drbohlav • Očko, Okáč, Vokáč – Okoun, Vokoun – Vočadlo, Bulva – Šilhavý, Šilhan – Mžourek, Mžika – Brejla, Mrkal, Koukal – Krhoun (slzící oči), Krhounek, Krhůtek – Pětivoký (vševidoucí) • Fous, Fousek, Fouska – Černohous (staročesky úsy = vousy) – Kňárek, Kozibrádka – Brada, Bradáč, Brádek, Brátek • Ručka, Roučka, Ruček – Bezruka, Bezrouk, Bezruč – Prstek, Bezprstý, Krátkoruký – Palec, Paleček, Bezpalec _ Pazour, Pazourek, Paznehtík • Noha, Noháč, Nohal, - Nohava, Nohavec, Nohavica – Nohýnek, Nohel, Nohejl – Nožička, Nožica – Tlapa, Tlapek, Hnát, Hnátek – Pata, Kotník, Stehno, Koleno – Kulhavý, Kulhan, Kulhánek – Klecanda, Klečka, Klečák – Chromý, Chromík, Chrůma – Šmatlán, Šmatlánek, Šmatla – Rejnoha, Šejnoha, Valnoha,

Vítání občánků na úřadu městyse dne 17. 10.

Stavinoha, Matonoha – Ťapťák, Kejval, Klátil – Kolíbal, Cupák, Hapka • a neunikl pozornosti ani: Chlupatý, Chlupáč, Chloupek – Srstka, Chundela, Huňáček Přeji čtenářům radostné Vánoce a úspěšný rok 2016 V Bechyni 6.12.2015 Karel Nejedlý

str. 23

Společenská kronika Vyprovodili jsme na poslední cestě: Jozef Blahovec

DPS Kamenice

Stále vzpomínáme!

Narozené děti Eliška Jelínková Kamenice Antonie Beránková Kamenice Jakub Fišer Řehořov Vladan Schneider Kamenice Tobias Kolouch Kamenice Filip Šalanda Řehořov Amálie Stejskalová Kamenice Viktorie Samuelová Kamenice Ať vyrůstají ve zdraví !!!

Kam na taneční parket? 9. 1. 2016 16. 1. 2016 30. 1. 2016 30. 1. 2016 6. 2. 2016 13. 2. 2016 20. 2. 2016 27. 2. 2016 5. 3. 2016

Sousedský ples Vržanov JP EXPRESS Hasičský ples Kamenice LÍCHBEND Lidový ples Kamenice LÍCHBEND Masopustní merenda Řehořov SAW Masopustní merenda Kamenice AKORD Ples fotbalistů SK Kamenice 1933 Kamenice BEAT BAND Pekařský ples Kamenice TOTOBAND Společenský ples Řehořov EELLUBEND Školní ples Kamenice UNIBAND

VÝZNAMNÁ VÝROČÍ OSLAVILI: LISTOPAD Alena Žáková Marie Cejnková

Kamenice Kamenice

91 let 85 let

PROSINEC Jarmila Čermáková Kamenice

91 let

BLAHOPŘEJEME!!!

SŇATEK UZAVŘELI: PROSINEC Martin Růžička a Bc. Daniela Hlaváčková

str. 24

Z bRODKU DO KAMENIcE A ZPĚT 12. část Jiří Vondrák

9. Začala nám škola Psal se rok 1940. Válka stále pokračovala a bylo to horší a horší. Dodávek bylo víc a zboží v obchodech stále méně. Tedy takového, co se prodávalo bez lístků. Na lístky bylo zatím všechno k dostání. Dodávky, stanovené zemědělcům, byly o něco vyšší než loni. Teprve mnohem později jsem si uvědomil, že lístky, dodávky a úplná evidence osob a vlastně všeho života, byly průvodní znaky válečného hospodářství. Hospodáři se scházeli u parkánu a diskutovali, jak ty velké dodávky splní. To ještě netušili, že za rok se zase zvýší. Všichni očekávali, že válka brzy skončí a všechno se vrátí do starých kolejí. Ale ti staří, co prožili první válku, říkali, že tahle válka bude ještě delší a mnohem horší. Tanky byly větší, silnější a odolnější. Letecké útoky v první válce nebyly

nic proti tomu, jaké nálety předvedli Němci v Polsku. Možná ani sami netušili, že se jejich předpovědi splní. A tak se střídala víra v brzký konec, ať už bude jakýkoliv, s beznadějí. Ale žít se musí a proto se musí pořád pracovat. To nám všem dávalo trochu zapomenout na špatné vyhlídky. Maminka říkávala: „Pořád jsme na tom lepší než v Polsku. Tam je všechno rozbité, lidí jsou hladem a nemají ani střechu nad hlavou.“ A Jenda dodával: „Anebo v Habeši (dnešní Etiopie) kterou dobývala, nebo již tehdy obsadila italská vojska.“ Když na jaře začalo být teplo, maminka už ráno otevřela dokořán obě okna v pokoji, co vedou na zahrádku. Sedl jsem si na židli k oknu. Široké prkno parapetu mi posloužilo jako kreslící stůl. Chvíli jsem něco kreslil a pak jsem si vzpomněl, že musím jít do školy a měl bych se naučit písmenka. Tak jsem našel nějaký dokument, myslím, že to byla stará kupní smlouva. V záhlaví byla krásně zdobená ornamenty a písmo bylo stejnoměrné a krásně urovnané. Začal jsem písmenka tužkou obkreslovat. Na papír? Ne, hned vedle na ten samý arch. Bylo to moc těžké – nešlo mi to. Pak přišel Jenda a podivil se: „Proč obkresluješ písmena psaná německy a ještě k tomu švabachem? – Počkej, najdu ti něco psaného latinkou.“

str. 25 A  našel mi jiný arch, kde to bylo napsáno česky a krasopisně psacím písmem. Také mi našel čistý papír. Vysvětlil mi, že toto písmenko, co se píše nahoru a dolu s tečkou je měkké i a toto je e a mám prý si zkoušet také I a O a tak dál. Jenže mně už to nebavilo a běžel jsem ven za kamarády. Ještě několikrát jsem se k tomu vrátil, ale bylo to moc jednotvárné a únavné. Navíc se všichni nad těmito pokusy tak nějak divně usmívali. Mnohem jednodušší a zábavnější bylo, když jsem kreslil všelijaké výjevy, zvláště vojáky, nebo rytíře a jejich souboje. Dost často jsem obkresloval postavy z různých kalendářů. Už tehdy jsem zkoušel podle jednoho obrázku v kalendáři nakreslit svatého Cyrila a Metoděje, ale nepovedlo se mi to. Věděl jsem, že to budu zkoušet ještě kolikrát. Počátkem května přinesl listonoš vyhlášku, že se mají všechny děti narozené v roce 1934 dostavit tehdy a tehdy (co to bylo za den už si nepamatuji) k zápisu do 1. třídy Obecné školy v Kamenici. Podepsán řídicí Karban v. r. a starosta, tuším Dočekal v. r. Ze všeho nejvíc jsem se zajímal o to, co to je to v. r. a tak mi Jenda vysvětlil, že to znamená vlastní rukou. Ani to jsem si nedovedl vysvětlit, ale nechal jsem to být. Když bylo potřebí jít k zápisu. Maminka mi přichystala sváteční šaty a klobouček. Nechtěl jsem si ho vzít, vůbec se mi nelíbil. Připadal mi takový dětský a já přece už půjdu do školy. Co naplat, maminka prosadila svou. Byl zrovna takový sychravý den. Jenda vzal kolo, abychom tam byli dřív. Do kopečka k Pospíšilovým jsme šli pěšky. Nahoře mně naložil na „štangli“ a jeli jsme až do Kamenice. Asi až do  školy. Vůbec si nepamatuji, kde jsme byli, jak to probíhalo, zkrátka vůbec nic. Nejspíš to bylo tím rozčílením a očekáváním něčeho nového a neznámého. Mnohem později jsem zjistil, že při tomto zápisu Jenda popletl datum mého narození. Uvedl správně 19. ale místo března zapsali květen. Asi proto, že v květnu se narodil on. Nevím. Celá léta si toho nikdo nevšiml. Jisto je, že mě tento omyl ke konci války zachránil před vstupem do Kuratoria. Jinak jaro i léto probíhalo tak jako jindy. Pro mne zcela bezstarostně. Chodili jsme na jahody i na houby, nebo jsme se jen tak toulali po mezích, nebo krajem lesa a  spřádali všelijaké plány. Třeba, že budeme cestovat někam do cizích krajů. Hlouběji do lesa jsme se báli, abychom nezabloudili, anebo nenarazili na partyzány. Naoko jsme se tvářili jako že bychom je chtěli potkat, ale ve skrytu duše jsme se toho báli. Doma mě nabádali, abych do lesa nechodil, a kdybych uviděl někoho cizího, abych se mu vyhnul. Tak jsme běhali jenom po známých místech. Vždycky v  podvečer jsme se scházeli dole u Hlaváčových na pasece. Hráli jsme mety nebo na země. Když jsme sklidili sena, řekl otec: „Teď když už půjdeš do školy, mohl bys pást krávy na dolní louce sám. Jenda ti je odváže a pomůže zahnat

na louku a pak zase do chléva. Dole u Hlaváčových jsem to zaplaňkoval, tak bys je mohl bez nesnází uhlídat sám. Musíš je hlídat a  včas zahánět, aby někde neudělaly škodu.“ Pásl jsem poctivě. Zaháněl jsem každou krávu, každé tele, které se chtělo dostat přes plaňky na sousední pole. Měl jsem z toho docela trauma, totiž strach. Ještě nyní se mi občas zdá, že mi krávy utekly na sousední pole do žita a já je nemohu odtud vyhnat. Na druhém konci pole sousedé sečou a výhružně mi ukazují, abych krávy odtud vyhnal, ale ono to nejde a nejde. Kozy jsem nechtěl pást. Ty se nedaly uhlídat. Tak je vždycky někde uvázali ke kůlu. Asi jsem se osvědčil, protože jsem později pásal sám všechen dobytek i dole na Žlibku a ještě později i na Bukovcích. Ovšem cestou tam i nazpět mi někdo z dospělých pomohl hlídat dobytek, aby nešel někam na pole. Zvlášť v zatáčce u Hlaváčových se muselo dávat pozor, aby některé tele nešlo k rybníčku a nenapilo se vody. V dalších letech jsem se zcela osamostatnil. Byla to však stálá denní povinnost, někdy až protivná. Musel jsem pást ráno 2 hodiny a odpoledne ještě o něco déle. Když mi to bylo dlouhé a  zeptal jsem se, jak dlouho musím pást, dostával jsem stále stejnou odpověď: „Až se napasou a budou mít tvrdé rohy.“ Nesmysl, rohy jsou přece tvrdé pořád. Změnilo se to, až když jsem začal chodit do školy. Potom pásl dopoledne Jenda nebo i maminka, ale odpoledne to zase čekalo na mě. Ovšem v neděli jsem pásl dopoledne i odpoledne. Na Bukovce jsem si sebou brával starý veliký nůž. Řezal jsem lískové pruty a dělal z nich všelijaké věci, nejčastěji meče, nebo pistole. K výbavě patřil i bič a později dobrá, pevná a dost dlouhá lísková hůl. Na podzim, když začaly plískanice, dávala mi maminka čistý žíněný pytel, který posloužil do deště jako pláštěnka. Měl jsem ho na sobě jen při cestě tam a zpět. Na louce jsem si vždycky našel suché místo pod stromem, kde jsem déšť přečkal. Na zahánění jsem jen rychle vyběhl, otočil krávu zpět na louku a rychle se zase vrátil. Někdy mi tatínek udělal oheň. To když zrovna poblíž oral, nebo vláčil. Nosit dříví a přikládat jsem ovšem musel sám. Sousedé se často navštěvovali. Jednou ve žních, zrovna jsme po obědě sekli žito na druhém dílu u chalupy, začalo pršet. Ještě než se rozpršelo, rychle jsme snopky zavázali a dali do panáku a utíkali domů. U silnice pod mohutnou lípou stál Kristián. Povídal, že jde do Chlumku nakoupit. Tatínek ho pozval dál. Z deště se vyklubala pořádná bouřka. Sedli si ke stolu. Maminka uvařila všem čaj a dala na stůl buchty. Mezi tím bouřka ustala, ale pořád ještě pršelo. Jenda s maminkou spravili dobytek. Pást jsem nemusel. Kristián povídal a povídal. O všem možném. Řeč se samozřejmě stočila i na válku a on vyprávěl, jak byl v 15. roce v Srbsku raněn do nohy. Měl škaredý průstřel nohy kousek nad kotníkem. Z bojiště ho

str. 26 převezli lapiduši na voze na obvaziště, kde mu to lékař ledabyle ovázal, protože pospíchal k dalším raněným. Do rána ležel na zemi na slámě jen pod dekou. Druhý den mu to vyčistili a poslali ho vlakem do nemocnice ve Vídni. Opět mu to vyčistili, převázali a další den ho poslali lazaretním vlakem do Jihlavy. Tehdy tady totiž byla městská nemocnice, kterou rozšířili o  dvě řady dřevěných baráků. Říkali tomu polní lazaret. Odtud ho hned propustili domů s tím, že se bude za měsíc hlásit v nemocnici. Jenže noha se mu nehojila. Povídal, že se mu tam dostala sněť. Tak ho znovu poslali domů. To se několikrát opakovalo, až ho při přezkumu uznali neschopným a zůstal doma trvale a do války už nemusel. Říkal, že mu to tehdy ve Vídni špatně ošetřili. Prý mu na to dali nějaké byliny a tím se to tak zhoršilo. Noha je pořád stejná. Je oteklá, začervenalá a dodnes se mu to nezahojilo a ukazoval ovázanou nohu. Chtěl obvaz sejmout, ale maminka mu to rezolutně zakázala. Pokýval hlavou a nechal toho. Později jsem slyšel toto vyprávění s drobnými obměnami ještě několikrát. Tehdy se u nás zdržel až do 10. hodin večer. Maminka mu dala večeři. Měli jsme zrovna brambory na  loupačku a  mléko. Na nákup nedošel a vracel se domů s prázdnou. Jarka prý nakoupí zítra v Kamenici. Tak mě poslali, abych ho šel s lucernou vyprovodit. Došel jsem s ním až k Americe. Odtud jsem se vrátil. Když jsme šli spát, Jenda mi řekl: „Vypráví, že se mu to nehojilo. Bodejť by se mu to hojilo. Když prý ho propustili z  jihlavské nemocnice domů, dával si na to nějaké byliny, aby se to nezahojilo. Skutečně se to nehojilo, ale nehojilo se to ani potom a nezahojilo se mu to dodnes!?“ Nevím, co je na tom pravdy, ale říkalo se, že na to také zemřel. Jmenoval se Kristián Kratochvil. Bydlel na samotě, které se všeobecně říkalo a vlastně říká dodnes – Amerika. Měl bratra v Americe, tedy ve Spojených státech, možná dva, to už nevím jistě. Ten mu občas posílal různé věci. Ještě před první válkou mu poslal starou vysloužilou lokomotivu. Takovou, co měla dvě malá kola vpředu a dvě velká vzadu a na komíně takový zvláštní široký trychtýř. Viděli jsme ji stát na  dvoře. Tatínek nám vyprávěl, že ji loď přivezla do Hamburku, kde ji posadili na koleje a připřáhli k vlaku. Tak docestovala až do Luk (nad Jihlavou) na nádraží. Vyprávěl, že ji odtud táhlo 6 párů koní po  blátivých cestách do  Kamenice a dál až na samotu. Tehdy ještě nebyly silnice. Táhli ji po vozových cestách. U Panských rybníků nemohli pokračovat údolím k samotě, ale museli jet až na Urbánkův kopec a do Cejpů. Tato cesta byla dostatečně zpevněná. Odtud ji táhli kolem Samotina dolů až k nim. Stejně se tam kousek za Samotínem zařízli do bláta a nedalo se pokračovat. Museli tam jít druhý den a kola podkládat fošnami, až se dostali zase na tvrdou zem. Postavili ji na  dvoře. Lokomotivu. Přes zimu ji trochu opravili.

Strýček Caha, který u nich bydlel, byl kovářem. Ukoval chybějící součástky. Na jaře ji roztopili a řezali s ní dřevo. Oni ji totiž podložili tak, aby zadní záběrová kola byla ve vzduchu. Na jedno kolo dali řemen od cirkulárky a už to šlo. O žních tak poháněli mlátičku. Od té doby se tam říkalo „Amerika“ a jejím obyvatelům „Američané“. No, ne všichni a ne vždycky. Pro nás to byli Kratochvílovi. Vždyť s  jejich Jarkou jsme kamarádili a  později také chodili do školy. Jednou jsme se u nich byli podívat s Fanoušem Hlaváčovým. Lokomotivu pořád ještě používali. Stála uprostřed dvora. Z komína se kouřilo a kolem ní syčela pára. Za ní stála mlátička a u ní fůra obilí. Jarka byla na fůře a podávala snopky na stůl. Strýček dával do mlátičky, paní Kratochvílová odebírala slámu, Kristián vázal snopy a Frantík, co se snad jmenoval Kocourek, odhrnoval ouhrabky a přikládal do lokomotivy dřevo. Co chvíli vylezl na plošinu, otevřel dvířka a hodil tam několik polen. Byla to zvláštní podívaná. Lokomotiva syčela, prskala a  hučela. Kolem ní se vyvalovala pára, od  mlátičky stoupal prach a v tom se pohybovaly jednotlivé postavy. Brzy nás to přestalo bavit, tak jsme šli po mezích sbírat ostružiny. Když jsem přišel domů, nasvačil jsem se a šel pást krávy. Záviděl jsem Fanoušovi, protože u nich pásl krávy dědeček. Fanouš za mnou na chvilku přišel, ale pak šel někam dolů ke Zvíru. Prý tam chytal ryby. Jenže tam byly jen raci a mřenky. Ten rok vyšel náš Jenda školu. Přinesl si kromě vysvědčení z Měšťanské školy v Měříně ještě Propouštěcí osvědčení, v  němž bylo napsáno, že splnil zákonnou povinnost a je zproštěn další docházky do školy, nebo tak nějak. Maminka chtěla, aby šel na gymnázium, ale jemu se tam zřejmě moc nechtělo. Vymluvil se, že je válka. Prý se povídá, že české školy stejně zavřou a do německé nepůjde a  že to vůbec nemá žádnou cenu. Pošilhával totiž po  černém řemesle a  tak až skončily podzimní práce, nastoupil do učení v Kamenici do zámečnictví k Dobrovolným. Tam něco piloval, řezal a vrtal. Moc se mu tam líbilo. Byl tam do jara, pak zas musel pomáhat doma v  hospodářství. Já jsem na  tom vydělal, protože mě vždycky ráno, když jel do práce, svezl na kole do školy. Odpoledne jsem musel jít pěšky. Musím říci, že z počátku to byla cesta nekonečná a únavná. Často jsem odpočíval, než jsem došel domů. Ale to poněkud předbíhám. 2. září 1940 mně maminka připravila sváteční oblečení a šla se mnou pěšky do Kamenice do školy. Obecné školy. Sedli jsme si do lavice já a maminka. Najednou jsem zjistil, že v  lavici hned za  mnou je Fanouš také s maminkou. Paní učitelka Klára Čumplíková nás přivítala. Potom jsme se museli všichni představit a pak rodiče odešli. Dál povídala něco v tom smyslu, že je to pro nás vzácná příležitost jak nabýt vzdělání a jak je to

str. 27

Obr. č. 10: Schody ke staré škole

důležité a že tam budeme chodit proto, abychom získali vědomosti a tak dále a tak dále. V tom najednou Fanouš, který si po odchodu matek sedl ke mně, začal brečet, potom vyskočil a s výkřiky: „Mami – mami“ utekl ven. Tam se chytil maminky a nechtěl se vrátit zpátky do třídy. Paní učitelka nás po chvilce stejně všechny propustila. Ještě před tím nám však řekla, že od zítřka se budeme již učit číst, psát a počítat a že zítra ráno v 8. hodin musíme zase přijít. Venku jsem našel maminku. Šli jsme do cukrárny k Dvořáčkům na zmrzlinu. Potom jsme se stavili do prodejny u Bejblů, tehdy ta prodejna sídlila naproti hostinci pana Záborského. Šli jsme pěšky domů. Fanouš byl s maminkou u tety na Pekařovým, domů přišel později. Cesta byla dlouhá. Museli jsme často odpočívat. Domů jsme přišli v poledne. Převlékli jsme se do všedního. Maminka dokončila oběd a já jsem šel posbírat vejce. Odpoledne jsem šel zase pást. Druhý den ráno mi dal tatínek pětikorunu, ještě tu stříbrnou československou, abych prý měl na slabikář. Do školy mne zavezl Jenda na kole s tím, že po skončení školy už mám jít domů pěšky a sám. Vyložil mně u Záborských, že do školy už dojdu sám. Vydal jsem se po schodech vzhůru ke škole. Vyběhl jsem asi do poloviny, ale schody byly nekonečné. Později jsem přišel na to, že se dají obejít zleva po silnici, nebo zprava po cestě. Naše třída byla hned u vstupu po pravé straně. Sešit a penál mi doma dali do bátošny. Měli jsme je skoro

všichni stejné. Ušité od řemenáře. Jen několik děvčat mělo krásné hnědé, nebo červené aktovky s kapsami. Lavice byly na tu dobu docela moderní. Byla tam polička, kam jsme si dávali bátošny. Na lavici byly zvláštní prohlubně, kde měl každý z nás kalamář ve tvaru jakési boty. Inkoust v nich zatím nebyl. Sedadla se na sednutí sklápěla, a když jsme vstali, zase se zvedla. Seděli jsme po dvou ve dvou řadách. Ve vyučování nám paní učitelka vysvětlila, že musíme v lavici sedět rovně a ruce dávat za záda. Kdo chce něco říci, má se přihlásit tak, že zvedne ruku se dvěma prsty. Nesmíme s nikým mluvit, abychom nevyrušovali, naopak musíme dávat pozor na to, co ona říká. Kdo bude vyrušovat, dostane na packy a hned to názorně předvedla: „Nováku, říkala jsem, že nikdo nemá vyrušovat.“ Tehdy nás oslovovala výhradně příjmením. „Pojď k tabuli! No, neboj se, pojď blíž, ještě blíž. Nastav ruce. Dlaně vzhůru!“ a sekla mu přes ně pravítkem. Jen zasyčel. „Jiní učitelé vyplácejí děti rákoskou nebo ukazovátkem, ale to já neuznávám. Mně stačí pravítko. – Ukazovátko nám má sloužit jenom k tomu, abychom si ukazovali věci na obrázcích.“ Ještě nám řekla, že jsme součástí Protektorátu Čechy a Morava, že naším nejvyšším představeným je Vůdce Adolf Hitler a proto se budeme povinně učit německy. Na stěně nad tabulí visel obraz našeho presidenta dr. Emila Háchy a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Uprostřed ještě visel kříž. Hned řekla, že němčinu budeme mít 2 hodiny týdně a češtinu jen jednu. Ovšem pravda to nebyla, protože jsme měli ještě čtení a psaní a počty a vlastivědu a to všechno bylo česky. Hned jsme se začali učit samohlásky. Slabikáře jsme nedostali. Pětikoruna v kapse mě strašně pálila. Moc rád bych si za ní něco koupil, ale měl jsem strach. Nekoupil jsem nic. Ten den jsem šel domů pěšky a sám. Fanouš šel k Pekařům. Druhý den ráno se pro mne stavili Fanouš a jeho sestra Máňa. U rozcestí se k nám připojily holky Pekárkovy a Jarka Kratochvílova. Učení pokračovalo bez slabikářů. Po škole jsem se svěřil několika kamarádům a ti mne přesvědčili, že slabikáře nebudou, abych si něco koupil. Chvíli jsem odolával, ale pak jsem se nechal zlákat a koupil jsem si malý nůž, co nůž, nožejček – rybičku. Moc jsem po něm toužil. Co je zvláštní, že doma to věděli ještě dřív, než jsem stačil otevřít pusu. A bylo zle. Všichni mi vyhrožovali, že mi otec naseká, až se vrátí večer domů. Když konečně přišel a uviděl můj vylekaný obličej, jen se zamračil a vyžádal si nůž a drobné peníze, co mi zbyly. Co s nim bylo dál, nevím. Snad prý ho vrátil a koupil za to něco jiného. Už o tom nikdy nemluvil. Od té doby jsem chodil do školy sám. S kamarády i s holkami. Tak to šlo den za dnem. Pokračování v dalších číslech

str. 28

Motto: Hudba je univerzální jazyk

Srdečně vás zveme na VÁNOČNÍ KONcERT JAKUbA PUSTINy v neděli 27. 12. 2015 v 18.00 hodin do kostela sv. Jakuba Většího v Kamenici. Účast přislíbili i naši mladí talentovaní muzikanti.

Krásné kulturní zážitky i v roce 2016 přeje Úřad městyse Kamenice!

Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává ÚM Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 800 kusů. Toto 52. číslo vyšlo v prosinci 2015. Uzávěrka 17. 12. 2015 Tiskne ASTERA G, s.r.o., Matky Boží 1, 586 01 Jihlava, www.astera.cz Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Úřad městyse Kamenice. Foto na první a na poslední straně Eva Jelenová.