ročník XII/ číslo 4
Zima 2005
Sojka obecná (Garrulus glandarius)
Foto Tomáš Bělka
Šťastná třináctka?
Z OBSAHU n Akce ČSO v roce 2006 . . . . . . . . . . . . . 2 n Z Evropského festivalu ptactva . . . . . . 3 n Výsledky akce
Pták roku 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 n Pták roku 2006
– orel mořský . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 n Stránky pro děti . . . . . . . . . . . . . . . . 6, 7 n Po stopách Zdeňka Klůze. . . . . . . . . . . 8 n Rok vlhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 n Výsledky fotosoutěže
„Život českého venkova“ . . . . . . . . . . 10 n Ještě k ptačí chřipce . . . . . . . . . . . . . . 11 n Za ptáky do světa – Izrael . . . . . . . . . 12
Rok 2006 klepe na dveře a mohlo by se zdát, že nebude nijak výjimečný. Ne tak pro ČSO. Příští rok totiž uplyne již 80 let od založení naší společnosti v roce 1926, a to už je pořádný důvod k oslavě. Od svého vzniku prošla společnost mnoha změnami, a to, že je dnes respektovanou nevládní organizací účelně prosazující ochranu ptáků a jejich prostředí na mnoha úrovních, i organizací snažící se přiblížit život ptáků nejširší veřejnosti, je i zásluhou Vás, našich členů. K oslavám nadcházejícího výročí připravujeme mnohé akce. Jednou z nejvýznamnějších bude zářijová ornitologická konference v Mikulově. Ale změnu zaznamenáte již brzy na jaře. V obvyklém čase k Vám nedorazí starý známý Ptačí svět, ale pouze čtyřstránkové Zprávy spolkové. Ale už v dubnu obdržíte nové vydání Ptačího světa, s dvojnásobným počtem stránek a s barevnými fotografiemi. Konečně se tak po letech plní sen zakladatelů časopisu a jeho následných redaktorů, kteří před dvanácti lety vdechli Ptačímu světu život a jehož podoba se za tu dobu jen málo změnila. Byli to Jirka Janda, Honza Hora a Jana Jandová. Po pěti letech práce se s Ptačím světem loučí i současná redakce, z nichž většina se stává členy nové, mnohem širší redakční rady nově vzniklého časopisu, který si ponechává
zavedené jméno Ptačí svět. Z postu odcházející hlavní redaktorky bych velmi ráda poděkovala všem, kteří se mnou těch pět let na tvorbě časopisu spolupracovali a bez jejichž práce by Ptačí svět jen těžko mohl čtyřikrát ročně vycházet. Jejich výčet by zabral hodně místa, takže se předem omlouvám, že zmíním jen některé. Děkuji zejména Saše Trublové, s kterou jsme časopis přebíraly a Petru Voříškovi, který nás „do toho navezl“, a zejména v začátcích byl naší velkou oporou. Lucce Hoškové děkuji za neocenitelnou pomoc při naplňování jednotlivých čísel a Vaškovi Bartuškovi za nápady a originální podobu dětských stránek. Svojí nástupkyni v roli hlavní redaktorky pak přeji hodně sil, odhodlání, nápadů a pracovitých kolegů při tvorbě „nového“ Ptačího světa. A v neposlední řadě to nejdůležitější – spousty spokojených čtenářů. Věřím, že bude třináctka v ročníku pro časopis šťastná. A doufám, že se Ptačí svět v novém provedení bude líbit a že bude jeho obsahově i graficky obohacená podoba symbolickou odměnou i pro jeho zakladatele. Vám všem přeji příjemné prožití vánočních svátků, šťastné vykročení do nového roku a těším se na další pravidelná setkávání s Vámi na stránkách Ptačího světa. Barbora Kaminiecká (Houdková)
zpravodaj České společnosti ornitologické
2
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2005
Z KALENDÁŘE AKCÍ ČSO V ROCE 2006
4. název nejbližšího většího města a příslušného okresu 5. stručný údaj o počasí 6. odkud se pozorovatel o akci dozvěděl (z rozhlasu, z novin ap.) 7. jméno, adresu a věk pozorovatele. Současně nás prosím okamžitě informujte, pokud ve Vašem okolí dojde k ničení hnízd či celých hnízdišť vlaštovek (včetně např. zasíťování vletových otvorů, znemožnění hnízdění apod. Tyto zbytečné aktivity se mohou objevit v souvislosti s panikou kolem možného šíření ptačí chřipky při jarním návratu stěhovavých ptáků z Afriky. Se souhrnem výsledků vás seznámíme v některém z dalších čísel Ptačího světa. Zprávu zašlete ihned po prvním pozorování vlaštovky na adresu: ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10 - Hostivař. 5. Vítání ptačího zpěvu Vítání ptačího zpěvu se uskuteční již tradičně na začátku května. Načasování akce ne2. Fenologické dotazníky cháváme na jednotlivých organizátorech, na V únoru všichni členové ČSO a další zá- některých místech si asi budete muset přivstat. jemci obdrží tradiční formuláře, do kterých Prosíme všechny, kteří budou akci připravobudou zaznamenávat přílety a poté i odlety vat, aby do sekretariátu ČSO do konce března jednotlivých tažných ptáků. Počet sledova- 2006 nahlásili místo, datum a čas srazu a další ných druhů závisí na časových možnostech informace. Seznam míst konání Vítáni ptačího pozorovatelů a na jejich znalostech ptáků. zpěvu naleznete v dubnovém čísle zpravodaje Uvítáme jakýkoliv počet údajů, třeba i o jedi- pro členy ČSO. ném druhu. 6. Exkurze 3. VI. Jihočeská ornitologická konference Letos jsme pro vás opět připravili dvě, tenJiž po šesté pořádá Jihočeský ornitologic- tokrát obě dvoudenní, členské exkurze. O ký klub – pobočka ČSO tradiční konferenci. zimní exkurzi se dočtete na straně 4, jarní výTa proběhne 25.-26. února 2006 v prostorách let bychom rádi uspořádali do Významného Jihočeské Univerzity v Českých Budějovi- ptačího území roku 2006, kterým budou Bolecích. Přihlášku na konferenci, kterou je potře- tice. Jelikož se jedná o vojenský výcvikový ba zaslat organizátorům do 15.1. naleznete prostor, čeká nás mnoho vyjednávání, nicmév již rozeslaných Zprávách ČSO 61, či na ně doufáme, že se exkurzi podaří uspořádat webu ČSO. koncem května, popř. v červnu. Podrobnosti a 4. Přílet vlaštovek přesný termín se dozvíte v některé z příštích V roce 2006 budeme opět sledovat přílet tiskovin ČSO. vlaštovky obecné. 7. IBA roku 2006 – Boletice Vaše zpráva by měla obsahovat: Již po čtvrté vyhlásíme Významné ptačí 1. datum a čas prvního sledování vlaštovky území roku – tentokráte půjde o Boletice, kteobecné v roce 2006 ré jsou současně ptačí oblastí soustavy Natura 2. prostředí, v jakém byla vlaštovka pozorová- 2000 a také vojenským výcvikovým prostona (např. u řeky, na sídlišti ap.) rem. Právě vojenské aktivity, a s tím spojený 3. počet pozorovaných jedinců omezený vstup do oblasti, pomohly rozvoji 1. Pták roku – orel mořský ČSO již tradičně vydá brožurku Pták roku, tentokráte věnovanou orlu mořskému. Chceme opět připomenout význam dravců a činíme tak prostřednictvím největšího dravce Evropy. Ač v minulosti na mnoha místech vyhuben, poslední dobou jdou jeho stavy velmi potěšitelně nahoru, na čemž mají svůj podíl i četná ochranářská opatření. Přesto není zdaleka uchráněn nebezpečí, velké ohrožení pro něj představují zejména nelegální zástřely a trávení. Doufáme, že s pomocí brožurky se nám podaří nejen upozornit na tohoto majestátního dravce, ale také vyburcovat veřejnost, aby si více všímala nezákonného pronásledování ptáků. K brožuře bude opět přiložen dotazník, jehož vyplněním můžete i vy přispět k ochraně ptáka roku 2006 – orla mořského. Nově jsme pro Vás zorganizovali vycházky za ptákem roku, v jejichž průběhu se můžete s orlem mořským přímo setkat – jejich přehled naleznete na str. 5.
u
nádherné přírody včetně mnoha vzácných ptačích druhů, z nichž jmenujme alespoň chřástala polního, tetřívka obecného, jeřábka lesního, tetřeva hlušce, kulíška nejmenšího, datlíka tříprstého ad. Oblast je přitom stále ohrožena nejrůznějšími rozvojovými projekty, např. potenciální výstavbou mamutího lyžařského areálu. ČSO ve spolupráci s jihočeským Sdružením Calla vydá brožuru Příroda Boletic, významného ptačího území roku 2006 a ptačí oblasti soustavy Natura 2000. Naplánováno je rovněž slavnostní vyhlášení IBA roku. 8. Světový festival ptactva Uskuteční se o víkendu 7.-8. října 2006. Podrobné pokyny a seznam míst konání uveřejníme v podzimním zpravodaji pro členy ČSO. 9. Celostátní ornitologická konference k 80ti letům ČSO Hlavní akce spojená s oslavami významného výročí ČSO proběhne 22.- 24.9. 2006 v Mikulově na Moravě. Konference si klade za cíl shrnout vývoj a nejnovější poznatky z výzkumu a ochrany ptactva v ČR. Součástí budou i doprovodné akce jako výstavy, promítání, společenský večer, exkurze a další. Zváni jsou všichni zájemci o výzkum a ochranu ptactva. Podrobné informace budou uveřejněny v tiskovinách ČSO a na webu ČSO během prvního čtvrtletí roku 2006. 10. Pracovní skupiny Zájemci o určitý ptačí druh nebo skupinu druhů se mohou zapojit do činnosti specializovaných pracovních skupin ČSO. Je to např. skupina pro čápy,chřástala polního, vodní ptáky, brodivé ptáky, dravce a sovy, kurovité ptáky, bahňáky či kavku. Nabízíme také možnost se zapojit do těchto dalších programů ČSO: Významná ptačí území (IBA), Jednotný program sčítání ptáků v ČR, Sčítání hnízdních populací vodních ptáků, Mezinárodní sčítání vodních ptáků, Sledování migrace dravců, Faunistický výzkum a další. Podrobné informace o činnosti pracovních skupin a o dalších programech poskytnou jejich vedoucí, jejichž adresy si můžete vyžádat v sekretariátu ČSO. Výbor a sekretariát ČSO
Pozvánka na 4. ornitologický ples „na Barče“
Výbor a sekretariát ČSO spolu s Kroužkovací stanicí srdečně zvou všechny členy, přátele a příznivce České společnosti ornitologické, jakož i všechny milovníky ptactva a dobré zábavy na čtvrtý ornitologický ples. Kdy? V pátek 27. ledna 2006 od 20:00 do 1:30 Kde? KD Barikádníků – Barča, Praha 10, Saratovská 20 (5 min pěšky od stanice metra A Strašnická) Vstupenky v ceně 180,- Kč lze zakoupit či zamluvit v sekretariátu společnosti. Výtěžek z plesu bude věnován na projekty zaměřené na ochranu ptactva v České republice. Stejně jako v předešlých letech se můžete těšit na pestrou tombolu. Pokud byste chtěli darovat věcnou cenu do tomboly, ozvěte se sekretariátu ČSO nejpozději do 20. ledna. Za poskytnuté ceny předem děkujeme.
ZIMA 2005
PTAČÍ SVĚT
Ohlédnutí za Evropským festivalem ptactva Evropský festival ptactva, pořádaný organizací BirdLife International, se letos konal 1.-2. října. Během tohoto víkendu se okolo 40 000 lidí z celé Evropy vydalo do podzimní přírody a společně pozorovali téměř 3 miliony ptáků. Ve 35 zemích Evropy se konalo 1427 akcí (vycházky, besedy, soutěže pro děti, návštěvy ekologických farem atd.), což poukazuje na vzrůstající oblíbenost akce nejen mezi ornitology, ale i v řadách široké veřejnosti. Nejpočetnějším sledovaným druhem byl špaček obecný, následován lyskou černou a pěnkavou obecnou. V České republice se letošní festival konal na 50 místech. I přes většinou deštivé počasí, zimu a mlhu se festivalu zúčastnilo 2083 lidí, z toho 1130 dětí (nejmladší účastník měl pouhé 2 měsíce). Během vycházek často spojených s ukázkou odchytu a kroužkování ptáků pozorovali účastníci celkem 141 druhů ptáků, počet sledovaných jedinců byl 71412. Nejpočetnějším druhem se letos s naprostým přehledem stal špaček obecný (40757 jedinců). Nejvíce jich napočítali na rybnících Žehuň (22100) a Nesyt (15500). Obě tyto lokality byly současně místy s největším počtem pozorovaných ptáků. Přehled deseti nejpočetnějších druhů je uveden v tabulce. Nejpestřejší pozorování zažili na rybníku Žehuň (78 druhů), na Tovačovských rybnících (64 druhů) a v Českých Budějovicích (45 druhů). Ze zají-
Festival v Záhlinicích
Foto Adolf Goebel
mavých pozorování můžeme uvést např. vzácnější dravce – několik luňáků červených, motáka pilicha, orla mořského, ostříže lesního či sokola stěhovavého. Na Žehuni byl zastižen dokonce i jeden z nejvzácnějších pěvců Evropy – rákosník ostřicový. Účastníci vycházky kolem Boleveckých rybníků měli možnost spatřit kulíka bledého a rybáka velkozobého, kteří k nám zalétají při svých podzimních a jarních toulkách. Přestože pozorování na Tovačovských rybnících bylo ovlivněno ranním honem na kachny, pozorovatelé zastihli vzácného hosta z řádu bahňáků – jespáka písečného. Vodouše kropenatého viděli v Ratibořicích a Hostivicích, kde byl pozorován také polák malý. Zajímavý pozdní výskyt kvakoše nočního byl zaznamenám v Albrechtičkách. Tradiční vycházky do přírody byly doplněny řadou dalších zajímavých aktivit. Nejčastěji se jednalo o přednášky a besedy o ptactvu a jejich ochraně doplněné promítáním. Někteří organizátoři nabídli účastníkům návštěvu záchranných stanic živočichů, zoologických sbírek muzeí či výstavu fotografií, budek, vycpanin atd. V ZOO Olomouc byl návštěvníkům k dispozici informační stánek ČSO, její středomoravské pobočky MOS a Ornitologické stanice muzea Komenského v Přerově, který navštívilo 646 lidí včetně senátorky Jitky Seitlové, ministra Martínka či primátora Olomou-
Ptačí svět od příštího roku v novém V příštím roce čekají ČSO oslavy 80. výročí založení a také mnohé změny. Jednou z nich bude i představení nové podoby Ptačího světa. První číslo v novém kabátě obdržíte zhruba v polovině dubna. Časopis bude konečně barevný a rozsahem dvojnásobný, tedy 24 stran. Obsahově bude obohacen o mnoho nových rubrik, ale setkáte se i se starými známými – zachována bude např. rubrika „Za ptáky do
světa“ či dětské stránky. Nově se v časopise dozvíte novinky z vědy i ornitologické zajímavosti, pravidelně budete moci číst zprávy z Významných ptačích území a zajímavosti ze sekretariátu ČSO. Oblíbenou se určitě stane i rubrika „Zaostřeno na…“, kde budeme pravidelně přinášet zdařilé fotografie vybraného druhu. Nebude chybět ani část věnovaná ochraně ptáků, zajímavostem z ptačí říše a
3 Deset nejpočetnějších druhů ptáků pozorovaných během Evropského festivalu ptactva v ČR Pořadí Druh Počet 1. Špaček obecný 40 757 2. Kachna divoká 6 516 3. Čejka chocholatá 2 866 4. Racek chechtavý 2 402 5. Lyska černá 1 954 6. Husa velká 1 900 7. Pěnkava obecná 1 520 8. Kormorán velký 1 225 9. Holub hřivnáč 1 013 10. Čížek lesní 666 ce pana Tesaříka. Ani letos nechyběla mezinárodní účast. Holýšovského festivalu se zúčastnilo 9 hostů ze spřízněné německé organizace. Na řadě míst se organizátoři zaměřili i na ty nejmenší. Např. v Praze – Satalicích, Hostivicích a na Šumpersku pro děti uspořádali hry a soutěže. Jako doprovodná akce festivalu se v Národním Muzeu v Praze konala přednáška s názvem „Kouzlo jeřábí písně“, které se k naší radosti zúčastnilo 80 lidí. Na závěr bychom mohli zmínit zajímavé pojetí festivalové akce – pozorování ptactva spojené s výlovem Bohdanečského rybníka. Více informací o průběhu festivalu můžete najít na www.birdlife.cz nebo na http://eurobirdwatch.birdlife.org. Všem organizátorům, kteří se na přípravě a zdárném průběhu všech akcí podíleli, patří velký dík nejen za odborné vedení a předání cenných informací a zkušeností, ale také za ochotu, obětavost a zájem, s jakým tyto akce uspořádali. Doufáme, že se všichni opět setkáme na Světovém Festivalu ptactva 2006. Jana Holečková místo zde bude i pro příspěvky našich čtenářů. Zatím bude časopis z kapacitních a finančních důvodů vycházet dvakrát ročně, čtyřikrát ročně však naši členové obdrží Zprávy spolkové. Z nich se naši členové dozví zejména o pravidelných akcích (Vítání, Festival aj.) a o dalším dění úzce spjatém se životem v ČSO Zprávy ČSO v podobě, jak vycházely dosud, zaniknou, o „jejich“ články se podělí rozšířená Sylvia, Ptačí svět a zmíněné Zprávy spolkové. Barbora Kaminiecká
Vzácný host v Tovačově
Podzim je dobou přípravy rybníků na předvánoční výlovy. Jejich hladina se postupně regulovaně snižuje a nejvýše položená místa dna se vynořují jako nevábné bahnité plochy. Právě ony však jsou doslova magnetem na řadu protahujících ptáků, především z řádu bahňáků. Ti se specializují na vyhledávání nejrůznějších bezobratlých živočichů v bahně nebo na vlhkých polích a loukách. Podobná místa jsou pro ně vítanou příležitostí k odpočinku a doplnění sil. O tom, že i relativně malý kousek obnaženého břehu může z nebeských výšin stáhnout ptáky, jejichž tah v této oblasti by jinak ani nemusel být vůbec zjištěn, se přesvědčili během
prvního říjnového víkendu jak ornitologové, tak i početní účastníci exkurze pořádané Moravským ornitologickým spolkem k Evropskému festivalu ptactva. K vidění totiž byla opravdová rarita, mladý jespák písečný. Jespák písečný hnízdí na Špicberkách, v Grónsku a na Sibiři. V hnízdištích však pobývá jen zhruba dva měsíce. U mláďat dokonce ani není přesně známo, v jakém stáří dokáží samostatně létat. V době tahu se jespáci píseční zdržují především na mořském pobřeží. Zálety do vnitrozemí jsou vzácné. Vzhledem k tomu, že tito ptáci se nikdy nesetkali s lidmi, nevyvinula se u nich obvyklá plachost. Adolf Goebel
Jespák písečný zavítal na Moravu Foto Jiří Polčák
4
PTAČÍ SVĚT
Vyhodnocení ankety Skřivan polní – pták roku 2005 Pomalu končí rok 2005, a tak nadešel ten správný čas vyhodnotit anketu skřivan polní - pták roku 2005. Bohužel byla účast v anketě oproti předchozím letům velmi nízká, přesto i tentokrát přinesla některá zajímavá pozorování. Celkem došlo na adresu společnosti 23 vyplněných dotazníků a dvě hlášení o zimování skřivana. Odpovědí na otázku, proč dotazníků došlo poskrovnu, bude asi víc, ale faktem je, že pozorovat skřivana polního stojí přece jen více úsilí než pozorovat vrabce domácího nebo rorýse obecného. A jak potvrdily některé Vaše dopisy, skřivan už zdaleka nepatří mezi tak běžné druhy, jako tomu bylo ještě před pár desítkami let. K příletu skřivana polního přišlo celkem 21 hlášení. Přestože se jedná o malý vzorek, potvrdil některá známá fakta. V tabulce je vidět, že skřivani se na různých místech České republiky objevují postupně podle nadmořské výšky a s ní souvisejících klimatických podmínek. V jednom případě byl pozorován zpívající skřivan už 5. února (Uničov, okr. Olo-
mouc), ale je otázkou, zda se nejednalo spíše o zimujícího jedince. Další zaznamenaný přílet byl totiž až o tři týdny později (viz tabulka). Výška porostu je po zimě vždy malá, ve dvou případech ležela dokonce na zemi ještě sněhová pokrývka nebo zbytky sněhu, ale určitě stojí za pozornost dva případy pozorování skřivanů na úhorech, které jsou v naší krajině jen ojedinělým prvkem. Potvrzuje to jejich význam důležitého potravního zdroje v období po návratu na hnízdiště. Z hnízdního období se sešlo celkem 21 hlášení. Z prostředí byly nepatrně častěji zastoupeny polní plodiny oproti travním porostům. Výška porostu se zpravidla pohybovala od 10-20 cm, ojediněle přesáhla 20 cm. Pokud
Datum Obec (nadmořská výška v m) Okres
Poznámka
26.2
Střížovice (225)
Mladá Boleslav
na úhoru
6.3
Žleby (250)
Kutná Hora
zpěv zaznamenán až 10.3.
12.3
Chodov (430)
Sokolov
břeh retenční hráze, zpěv 16.3.
17.3
Čistá (390)
Svitavy
30 cm sněhu, přelet nad vesnicí, zpěv
19.3
Jaroslavice (340)
Zlín
na úhoru, zpěv
21.3
Dačice (470)
Jindřichův Hradec na strništi, zpěv 23.3.
22.3
Kruh u Jilemnice (440)
Semily
okraj pole, místy sníh, 24 ex., zpěv
25.3
Netín ( 550)
Žďár nad Sázavou
zpěv
28.3
Vrchlabí (500)
Trutnov
12 jedinců
5.4
Kašperské Hory (730)
Klatovy
pole + pastvina, zpěv
Přílet skřivana polního v roce 2005
ZIMA 2005 tomu tak bylo, jednalo se o velmi řídký porost (řepa, kukuřice nebo ruderál). Tato pozorování potvrzují, že v hnízdním období skřivan preferuje nízký a řídký porost, který mu lépe umožňuje střežit svůj hnízdní okrsek. Zajímavé informace o zimním výskytu skřivana polního poslal Martin Kodera z Brandýsa nad Labem. Podle jeho pozorování byl ve středním Polabí za posledních 15 let zjištěn výskyt skřivana ve 12 zimách. Počty ptáků byly v jednotlivých případech značně rozdílné, nejčastěji se pohybovaly od 1 - 5 jedinců, ale výjimečně zde zimovaly až desítky skřivanů. Ze zimy 2004/2005 poslal tři pozorování skřivanů z lokality u Staré Boleslavi. Při prvním z 9. prosince zaznamenal 6 jedinců, 20. prosince to byli už jen tři jedinci, ale ještě 7. ledna byly na lokalitě zjištěni dva jedinci. Teplota byla tento den příjemných 7 °C. Další pozorování poslal Miroslav Bártl z Lázní Bohdaneč, který 1. února 2005 pozoroval hejnko šesti skřivanů u obce Černá u Bohdanče na poli s krmnou kapustou. V tomto případě byla teplota 0 °C (v noci -4 °C) a na poli ležel 3 cm vysoký sněhový poprašek. Tato pozorování potvrzují, že pranostika o zpěvu skřivana na Hromnice může být v některých oblastech pravdivá. Celkově však zimování skřivanů polních v českých zemích zůstává spíše výjimkou a určitě bude zajímavé sledovat, jak se bude počet zimujících skřivanů v následujících letech měnit. Na závěr bych chtěl všem, kteří si nejenom užili setkání se skřivanem polním v přírodě, ale navíc také vyplnili a poslali dotazník nebo dopis na adresu České společnosti ornitologické, poděkovat za jejich příspěvek. Václav Zámečník, zemědělský koordinátor
Zimní expedice 2006 pro členy ČSO – jižní Morava Milí členové ČSO, po loňském úspěchu jsme pro vás připravili zimní expedici 2006 opět na jižní Moravu, kde zimě můžete vidět zajímavé druhy ptáků. Letošní expedice proběhne 17.- 19. února 2006. Ubytování zajištěno již od pátku v turistické ubytovně v Mikulově, doprava na místo po vlastní ose. Doprava během exkurze společným autobusem. V sobotu, časně ráno (6:30), navštívíme Střední nádrž Nové Mlýny – jedinečné zimní shromaždiště husí velkých, kde budeme svědky ranního rozletu husí. Pokračovat budeme trochu pěšky, trochu autobusem po dalších zajímavých zastávkách. Oběd v Dolních Věstonicích. Sobotní večer završíme posezením ve vinném sklípku. V neděli se vydáme do další ptačí oblasti – Soutok-Tvrdonicko, místa známým výskytem nejen dravců, kde strávíme zhruba 5-6 hodin. Předpokládaná cena exkurze je 350 Kč za osobu (organizace, doprava) plus 200 Kč osoba/noc za ubytování. Jídlo si hradí každý sám. Cena za večer ve vinném sklípku s občerstvením bude pro zájemce asi 300 Kč za osobu. Přihlášky zasílejte písemně do 16. ledna 2006 na adresu ČSO, Hornoměcholupská 34, Praha 10, 102 00 nebo e-mailovou adresu:
[email protected]. Podrobnější informace a složenku na zaplacení obdrží přihlášení členové koncem ledna. Exkurze je omezena počtem 40 míst v autobuse – pojedou ti, kdo se přihlásí včas. Těšíme se na viděnou!
#
Při minulé zimní expedici jsme měli štěstí na brkoslavy severní Foto Ota Vorel
Přihláška na zimní expedici ČSO 2006
Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Adresa(včetně PSČ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telefon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
E-mail . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Přihlašuji na dvoudenní expedici celkem . . . . . . . . . . . osob. Mám zájem o ubytování pro . . . . . . . . . . osob. Datum. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Podpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
ZIMA 2005
PTAČÍ SVĚT
5
Orel mořský – Pták roku 2006
divoké. Ač dokáže ulovit i zdravou kořist, vyhledává především defektní či uhynulé jedince, čímž se řadí mezi druhy vykonávající v přírodě sanitární funkci. Současná legislativa zajišťuje orlům mořským úplnou ochranu. Podle vyhlášky k zákonu o ochraně přírody a krajiny je zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. V Evropské unii je zařazen v Příloze I. Směrnice o ptácích. Přes vysoký stupeň ochrany však u nás stále dochází k úmyslnému pronásledování, zejména k nelegálním zástřelům. Ještě zrůdnější činností je kladení otrávených návnad, které, ač nelegální, se v posledních letech velmi rozšířilo. I když travičství není zřejmě přímo namířeno proti orlům mořským, představuje v současné době nejkritičtější faktor v jeho ochraně, který může v krátké době nepříliš početnou populaci zcela zlikvidovat. Pro aktivní ochranu orla mořského je tedy nejdůležitější zajistit klid ke hnízdění a především si všímat všech náznaků nelegální činnosti, která může orly (i jiné ptáky) ohrozit, ať již se jedná o trávení, zástřel, rušení na hnízdech či zničení hnízda. Při náznaku jakéhokoliv podezření je proto nezbytné ihned kontaktovat Policii ČR či místně příslušné orgány ochrany přírody. Ochotně pomůže i koordinátor programu ČSO Volná křídla Zdeněk Vermouzek na telefonu 605 578 746. Více se o orlovi mořském i o možnostech jeho ochrany dozvíte v brožuře Pták roku 2006 – orel mořský, kterou v lednu vydává Česká společnost ornitologická. Jan Ševčík a Lucie Hošková
Ptačí druh, který pro příští rok vybral výbor České společnosti ornitologické jako Ptáka roku, se veskrze liší od minulých „ptáků roku“ – na rozdíl od nich není tak hojný, avšak jeho početnost se zvyšuje, také vzrůst a vzezření nejsou drobné, ale spíše majestátní, velice dobře symbolizující významné výročí, které ČSO v příštím roce slaví. Přesto, nebo právě proto, je orel mořský (Haliaeetus albicilla) velice vhodným „Ptákem roku“ a je nám ctí Vás s ním blíže seznámit. Orel mořský je mohutný, největší evropský orel s rozpětím křídel až 2,5 metru, kterého si snad nelze s jiným dravcem splést. Při kroužení jsou charakteristická dlouhá, „prknovitá“ křídla s prstovitě roztaženými ručními letkami a dopředu vyčnívající hlava s mohutným zobákem, který je u mladých ptáků tmavý, u dospělých výrazně žlutý. U dospělých ptáků je navíc nápadný bílý ocas. S orlem mořským se nejčastěji setkáme v okolí větších vodních nádrží či řek, ale může se vyskytnout kdekoliv na území státu, spíše však v nížinách. V zimě po zámrzu ho často spatříme sedět na ledu uprostřed rybníka. Sedící orel už nepůsobí tak impozantním dojmem jako v letu, připomíná spíše mohutnou, zdaleka viditelnou načepýřenou slepici. Orel mořský zažil v průběhu minulých století tvrdé pronásledování, dokonce byl ve značné části západní, střední a jižní Evropy vyhuben. Koncem dvacátého století se však v důsledku ochrany na řadu původních hnízdišť v Evropě vrátil a jeho početnost dále narůstá. Podle údajů z publikace BirdLife International Birds in Europe 2004, vzrostla jeho populace za posledních deset let přibližně o 50%. V současnosti je evropská populace orla mořského odhadována na 5000 párů, což představuje více než 50 % populace světové. Nebylo tomu tak ale vždy. V Čechách zanikla poslední hnízdiště v polovině devatenáctého století, na jižní Moravě patrně hnízdili ještě ve 20. letech dvacátého století. V následujících desetiletích bylo území státu pouze pravidelným zimovištěm, především pak území Třeboňska. Protože zde existovaly i vhodné podmínky pro hnízdění orlů, zejména vhodné lesní porosty i dostatek potravy, zahájili v osmdesátých letech minulého století jihočeští ornitologové a orgány ochrany přírody aktivity, mající za cíl obnovení původních hnízdišť, jako např. intenzivní přikrmování zimujících ptáků, stavba umělých hnízd či vysazení celkem devíti mladých orlů, pocházejících z odchovů Clause Fentzloffa ze SRN. První úspěš-
né hnízdění proběhlo v roce 1986 a jednalo se o pár z vypuštěných jedinců. Na základě chování orlů i pozdějších nálezů poměrně starých hnízd lze ale s největší pravděpodobností předpokládat, že zde již v této době hnízdili i ptáci z divoké, původně zimující populace. Reintrodukční projekt tedy přišel v době, kdy zde již vznikala hnízdní populace přirozeným šířením, podobně jako i v jiných oblastech střední Evropy. V následujících letech se počet hnízdících párů postupně zvyšoval, orli začali obsazovat další vhodné lokality i v jiných oblastech České republiky, jako je Českobudějovicko, Jindřichohradecko, Českolipsko či Břeclavsko. Celkový počet hnízdících párů orla mořského na území České republiky je v současné době odhadován na 25-30. Stoupá i počet zimujících ptáků, zejména na Novomlýnských nádržích na jižní Moravě a na Třeboňsku. Potravu orla mořského tvoří především ryby a vodní ptáci, v menší míře i různí savci. Po zámrzu rybníků tvoří z velké části potravu různá uhynulá zvířata, která orel v krajině najde, včetně velkých savců jako je srnec či prase
V zimě orla mořského často zastihneme hodovat na zamrzlé hladině
Pojďte s námi za Ptákem roku 2006!
Česká společnost ornitologická pro Vás připravila několik vycházek za orlem mořským. 1. Vodní dílo Nové Mlýny 29.1.2006, sraz v 7:00 na přelivu mezi 1. a 2. zdrží VDNM, nebo 8:30 na parkovišti před rybárnou v jihozápadním rohu střední nádrže VDNM. Vede: Josef Chytil, tel.: 519 510 585, 602 225 748, e-mail:
[email protected] 2. Třeboňsko 4.2.2006, sraz v 8:30 na železniční zastávce Lužnice. Trasa povede přes Velký Tisý Rožmberk. Vede: Jan Ševčík, Tel.: 384 721 400, e-mail:
[email protected]
3. Novozámecký rybník 29.1.2006, sraz v 8.00 u autobusové zastávky (u Jestřebí) poblíž křižovatky silnic Jestřebí-Dubá a Doksy-Česká Lípa. Vede: Miroslav Honců, tel.: 487 824 145, 737 403 965, e-mail:
[email protected] 4. Tovačov 18.2.2006, odjezd do Tovačova v 10:00 linkovým spojem z autobusového nádraží v Přerově (zastávka č.13). Je možné přijít na autobusové nádraží do Tovačova na 10:25. Trasa vycházky dle okolností. Vedou: Adolf Goebel (776 064 743, e-mail:
[email protected]), Zdeněk Vermouzek (605 578
Foto Jan Ševčík
746, e-mail:
[email protected]), Jiří Polčák a Jaroslav Zámečník. 5. Záhlinice 19.2.2006, sraz v 8:30 před hospodou U čápa. Vede Pavel Šálek, tel.: 606 541 859. POZOR! Uvedená místa a datum se mohou změnit. Závisí na momentálním výskytu orla mořského, stavu vody, zamrznutí atd. Prosíme, pozorně sledujte www.birdlife.cz, nebo kontaktujte vedoucí vycházek na uvedených tel. číslech. Děkujeme za pochopení. Zájemci z jiných regionů si mohou zamluvit ubytování skrze turistická informační centra v Mikulově, Třeboni, České Lípě a Přerově, jejichž kontakty ochotně poskytneme v sekretariátu ČSO (
[email protected], tel. 274 866 700)
6
PTAČÍ SVĚT
u
ZIMA 2005
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
Zapojte se do mezinárodního internetového projektu pro děti!
u
Oslavte s námi 15. výročí Ptáka roku!
Od 1. února naleznete na webových stránkách ČSO odkaz na celoevropský projekt pořádaný partnery BirdLife International v celé Evropě. Projekt se jmenuje Návrat jara (v originále Spring Alive) a jeho cílem je sledovat návrat čtyř ptačích jarních poslů z afrických zimovišť na evropská hnízdiště. Spolu s dětmi z celé Evropy tak máte možnost sledovat přílet čápa bílého, vlaštovky, kukačky a rorýse. Svá pozorování můžete sami na webu zadávat a následně pak na mapkách a v tabulkách sledovat, jak se jaro postupně šíří Evropu. Svým pozorováním a zapojením se do projektu pomůžete prohloubit naše znalosti o tažných ptácích a dětem i dospělým po celé Evropě dáte vědět, že jaro už je i u nás. Projekt je plánován na několik let, získaná data tedy mohou být velice cenná.
Orel mořský je v řadě již 15. ptákem roku, kterého ČSO vyhlásila. A jelikož příští Ptačí svět vyjde již barevně, rozhodli jsme se toto půlkulaté výročí oslavit s těmi nejmladšími. Vzpomenete si vy nebo vaši rodiče na všechny Ptáky roku? Pojďme spolu do historie – skřivan polní, rorýs obecný, vrabec domácí… Dál už musíte pátrat sami. Nakreslete, vymodelujte nebo jinak výtvarně zpracujte libovolného Ptáka roku a obrázek nebo fotografii svého dílka nám pošlete spolu s rokem, ve kterém byl ten váš Pták roku vyhlášen. Moc bychom si přáli, aby se nám jich na stránkách Ptačího světa sešlo všech 15. Nejhezčí Ptáky roku barevně otiskneme a autorům pošleme nějakou maličkost pro radost. Zaslaná dílka budou rovněž vystavena při různých akcích ČSO. Hodně zdaru při pátrání po minulých Ptácích roku a těšíme se na vaše výtvory, které pošlete nejpozději do konce února na adresu ČSO (fotografie je možné poslat i e-mailem).
Jeden z jarních poslů – čáp bílý
Víte, kdy byla Ptákem roku vyhlášena vlaštovka obecná? Foto Barbora Kaminiecká
ZIMA 2005
PTAČÍ SVĚT
7
8
PTAČÍ SVĚT
Lotseninsel 2004 – aneb po stopách Zdeňka Klůze Na přelomu září a října roku 2004 se skupina sedmi východočeských ornitologů rozhodla navštívit severní část dnešního Německa, konkrétně pak lokalitu Lotseninsel na břehu Baltského moře ve Spolkové republice Šlesvicko-Holštýnsko, kde v nadpisu jmenovaný ornitolog v době 2. světové války krátce působil. Zdeněk Klůz (1920 – 1979) byl jedním z předních českých ornitologů minulého století. Dlouhá léta působil jako člen výboru Československé ornitologické společnosti a „stál“ u zrodu její východočeské pobočky. Spolupracoval s Kroužkovací stanicí při Národním muzeu, pro níž zajišťoval část výroby kroužků, byl členem i mnoha dalších ornitologických organizací a spolků. Příkladnou se také stala jeho rozsáhlá publikační činnost. Lotseninsel je významnou ptačí lokalitou v severním Německu, nyní zákonem chráněnou jako NSG (Naturschutzgebiet) OeheSchleimünde. Celé území spravuje regionální ornitologický spolek Verein Jordsand. Zdeněk Klůz zde pracoval od půlky dubna do poloviny července roku 1944 ve funkci strážce rezervace, přičemž získal cennou oologickou sbírku pro Národní muzeum v Praze. Svá pozoro-
vání z ostrova pečlivě a podrobně zapisoval, takže vznikl hodnotný doklad o tehdejší podobě území i zjištěné avifauně. Toto Klůzovo nejrozsáhlejší původní dílo nikdy oficiálně v tisku nevyšlo, takže když se Východočeská pobočka České společnosti ornitologické při Východočeském muzeu v Pardubicích stala majitelem příslušného rukopisu a s ním souvisejících fotografií, rozhodla se ad hoc složená redakční rada (M. Černý, T. Diviš, J. Prášil) obrazně řečeno splatit dluh tomuto mimořádně pracovitému odborníku. Publikace „Léto na Ptačím ostrově“ vyšla v prosinci 1997. V následujících letech se mezi některými východočeskými ornitology občas diskutovaly otázky typu: „A kde vlastně ten Lotseninsel leží? A jak teď asi vypadá?“ K odpovědi se však stále nikdo neměl. Až v dubnu 2004 se členové Klubu milovníků dálkových pohledů
Jeden z mnoha pozorovaných druhů – jespák obecný
Foto Tomáš Bělka
ZIMA 2005 rozhodli, že otázky budou zodpovězeny přímo na místě. Přes léto se zdařilo sehnat dostatek studijních materiálů a především díky L. Schröpferovi i kontakt na spolek Verein Jordsand. Akce proběhla od 28.9 do 1.10. Pro nedostatek místa zde není možno popisovat její průběh, ani přehled zjištěných druhů ptáků, proto se omezujeme jen na krátké zhodnocení výsledků. Už u vstupu do NSG jsme zjistili pravdivost námi získaných map. Lotseninsel teď opravdu není Insel (= ostrov), jelikož moře v minulých desetiletích naplavilo do bývalé úžiny dost materiálu dostačujícího k jeho splynutí s pevninou. Dle literárních údajů však v poslední době začíná převažovat odnos materiálu do moře a dochází k častému přelití vody přes pevninu, takže může dojít k opětovnému oddělení části poloostrova. Hlavní cíl výpravy, najít místo pobytu Zdeňka Klůze, byl splněn během následujících dní. Původní obydlí, prostá dřevěná chata, ani v jeho zápiscích zmiňovaná solitérní osika zde již nejsou, takže muselo dojít na srovnání archivních fotografií, pořízených samotným Zdeňkem Klůzem, s realitou. Po chvíli bylo dotčené místo orientačně určeno v centrální části poloostrova – dnes jde o částečně zatravněnou písečnou dunu bez jakéhokoli pozůstatku stavby. Ostatně takový je celý povrch NSG, volný a mírně zvlněný za stálého přetváření vodou i větrem. Stavby stojí pouze na hranicích v místech potenciálního vstupu. V tomto ohledu se lokalita naopak zase až tak nezměnila. Krom povětrnostních podmínek k tomu jistě přispěla i kvalitní péče spravujícího spolku. Jediným záporem naší akce tak asi zůstává jen zvolený podzimní termín, který neumožnil srovnání aktuálního stavu hnízdních populací přímo na místě. Snad někdy příště!? Upoutávku připravil Martin Fejfar, celé vyprávění naleznete na webových stránkách ČSO
existují záruky, že tu bude trvale chráněn a zkoumán,“ pochybuje o kompetentnosti cenNová fosílie nutí vědce poopravit si názor na něco tak „jasného“ jako je „prapták archeopte- tra k výzkumu jedinečné fosílie archeopteryryx“.Tým vedený paleontologem Geraldem Mayrem ze Senckenbergova muzea ve Frankfurtu xe paleontolog Mark Goodwin z University nad Mohanem představil na stránkách vědeckého časopisu Science zatím poslední a bezkonku- of California v Berkeley. Zdroj: www.osel.cz, renčně nejlépe dochovanou fosílii archeopteryxe. podle časopisu Science Z lebky zkameněliny vědci vyčetli další diTento objev svědčí ve prospěch názoru, že přeložil a upravil Jaroslav Petr nosauří znaky, které nebyly na starších exem- dnešní ptáci jsou potomci dinosaurů, kteří na plářích patrné. Ještě větší překvapení přinesl konci druhohor před 65 miliony roků „zapovědcům pohled na dokonale zachované nohy mněli“ vyhynout. Vášně vzkypěly kolem dalpravěkého opeřence. Na druhém prstu měl vy- šího osudu vzácné fosílie. Solnhofenské lotažitelný dráp. Ten je považován za znak ty- my, z kterých nález pochází, jsou v soukropický pro některé dinosaury. Jeho zabijáckou mém vlastnictví, a proto jsou soukromým verzí byl vyzbrojen například dravý Deinony- majetkem i všechny fosílie, které se v tamějchus. Zároveň nezná současná věda žádného ším vápenci využívaném pro litografii najptáka, který by takový dráp měl. Podobnost dou. Exemplář popsaný Mayrem skončil v jednohy archeopteryxe se zadní končetinou dino- né soukromé švýcarské sbírce. Po smrti majisaurů dokládá i umístění prvního prstu. Ptáci tele v 70. letech se snažila vdova fosílii projej mají obrácen dozadu a drží se s jeho pomo- dat Senckenbergovu muzeu. To však na ni cí na větvích. Archeopteryx měl mít podle do- nesehnalo dost peněz. Fosílii proto nakonec savadních názorů první prst postaven obdob- koupilo soukromé muzeum Wyoming Dinoně. Dokonale zachovaná fosílie ale jasně do- saur Center sídlící v americkém městečku kazuje, že archeopteryx měl tento prst obrácen Thermopolis. Zakladatelem muzea je švýcardopředu jako dinosauři. Zřejmě tedy nevyse- ský veterinář a amatérský paleontolog Burk- Jedinečně dochovaná fosílie archeopteryxe ledával ve větvích stromů, ale vedl celkem „pří- hard Pohl, který doufá, že „thermopoliský ar- žela desetiletí v soukromé sbírce a nikdo o ní zemní“ život. cheopteryx“ přitáhne do muzea davy. „Ne- neměl potuchy
Prapták nebo dinosaurus?
ZIMA 2005
PTAČÍ SVĚT
Rok vlhy Skládka už takřka pohltila starý hliník. Kusy asfaltu a betonu se bizarně snoubí s odloženými přebytky brambor a krmné řepy, tu a tam cudně překrytými lebedou a svízelem. Červencovým sluncem rozpálený vzduch se tetelí nad horizontem. Po krku mi stéká další kapka potu a lačně se vpíjí do už tak vlhkého trička. Je teprve devět hodin ráno, ale žízeň už přešla do frontálního útoku. Po x-té sahám po lahvi s minerálkou, když tu náhle, jakoby z jiného světa, zazní z vrcholu akátu, který mi poskytuje alespoň iluzi stínu, tlumené „uru“. Vlha pestrá (Merops apiaster) je pozoruhodný pták. Pestrou paletou barev se našim „standardům“ dost vymyká a případů, kdy lidé považují vlhu za papouška uniklého ze zajetí, existují desítky. Však je také jediným, v Evropě pravidelně hnízdícím zástupcem čeledi, jejímž hlavním domovem je horký africký kontinent. Miluje otevřenou krajinu od nížin po pahorkatiny se zvlněným reliéfem a pestrou mozaikou biotopů s dostatkem její výhradní potravy - létajícího hmyzu. Pro hnízdění vyhledává šikmé, písčité a hlinité stěny, do kterých hloubí přes metr dlouhé
Elegantní i tajemná vlha pestrá
nory zakončené hnízdní komůrkou. Stěny nemusejí být ani příliš vysoké, mnohdy postačuje sotva půl metru. Zajímavostí je, že naše vlhy na rozdíl od těch, které hnízdí uvnitř souvislého areálu, upřednostňují hlinité, zejména sprašové stěny. Vlha nepatří mezi příliš plaché ptáky. Letos jsem pozoroval dva páry hnízdící v nízké stěně jedné z teras nově založeného vinohradu. Rodiče nerušeně krmili své potomky necelých deset metrů od pracujících vinařů. Na další jihomoravské lokalitě úspěšně vyhnízdil jiný pár přímo na motokrosové dráze.
Foto Jiří Bohdal
Ornitologické zájezdy se slevou pro členy ČSO CK Carabus Louny se dohodla s Českou společností ornitologickou na spolupráci při organizování několika zájezdů s ornitologickým programem v roce 2006. Členové ČSO, jejich rodinní příslušníci a přátelé tak mají možnost navštívit velice atraktivní ornitologické lokality za zvýhodněné ceny! Jedná se o následující zájezdy : Dunajská delta (3.5.-14.5. nebo 7.6.-18.6.), Dunajská delta na lodích i suchou nohou (3.5. - 13.5. nebo 7.6. - 17.6.), Za supy, orly a dropy do Španěl (22.5.- 4.6. nebo 4.9.-17.9.), Příroda jižní Ukrajiny a severního Krymu (12.6.-25.6.). CK Carabus je osvědčená cestovní kancelář, jejíž služby pravidelně využívá mnoho milovníků přírody. Dovolujeme si upozornit, že ČSO i CK Carabus vyžaduje přísné dodržování zákonů na ochranu přírody ve všech navštívených zemích včetně zákazu dovozu rostlin, živočichů i ostatních přírodnin! Podrobný program uvedených zájezdů naleznete na www.birdlife.cz nebo přímo na webových stránkách CK Carabus www.carabus.cz. Pokud máte o některou z uvedených akcí zájem, zašlete tuto informaci společně s názvem a termínem zájezdu, Vaším jménem, adresou a dalšími kontakty (telefon, fax, e-mail) nejpozději do 31.1. 2006 do CK Carabus, Školní 2641, 440 01 Louny, příp. mailem na
[email protected]., tel. 415 65 28 84. Pokud uvedete svoji příslušnost k ČSO, čeká vás sleva na ceně zájezdu!
9 U nás hnízdí s přestávkami od padesátých let minulého století, trvale až po roce 1985. Celá populace je soustředěna na Moravě, případy hnízdění v Čechách je možno spočítat na prstech jedné ruky. Až do letošního roku gradovala početnost vlh v roce 1996, kdy zahnízdilo 115-120 párů na 29 lokalitách. V největší kolonii na Kroměřížsku bylo tehdy zjištěno 35 párů. Tento rok však překonal všechny dosavadní statistiky. Už v polovině května, záhy po příletu, docházely zprávy o obsazených hnízdištích. Převažovaly, jak je ostatně pro hnízdění na okraji areálu typické, menší kolonie s několika páry. V několika případech však zahnízdilo více než deset párů. Mezi nimi mě zaujala informace o kolonii s více jak dvanácti páry. Využil jsem jedné z cest na jih Moravy a kolonii navštívil. Leží v areálu bývalé cihelny, přímo na okraji vesnice. Tři čtyři starší nory obsadili vrabci polní a v jedné krmil mladé pár bělořitů. Mnohem více nor však bylo úplně nových. Na první pohled bylo jasné, že první odhad byl značně podhodnocený. Ačkoli převážná většina párů zrovna zahájila inkubaci snůšek, nad cihelnou poletovalo nejméně dvacet ptáků. Odhad se tedy posunul mírně nad dvacítku párů. Později, počátkem července, se počet ustálil na dvaatřiceti. A to se ještě v blízkém okolí kolonie usadilo dalších osm párů! Podle předběžných údajů letos hnízdilo v České republice více než 150 párů vlh a není vyloučeno, že konečné číslo bude ještě vyšší. Podobná situace nastala i v sousedním Rakousku, kde letos vyhnízdilo více než 370 párů. Počet vlh zde neustále stoupá, od roku 2001 se zvýšil více než trojnásobně. Ačkoli těžištěm rakouské populace je jihovýchod země, dva až tři páry letos úspěšně vyhnízdily i v okolí Salzburgu. Pro vlhy je typické kolísání početnosti často způsobené ztrátou vhodných hnízdních příležitostí. Některé stěny zarostou vegetací, jiné zmizí díky rekultivaci nebo třeba pod nánosem tuhých odpadů. Jednou z cest, jak vlhám pomoci, je pravidelná údržba hnízdních stěn, popř. jejich vytváření na příhodných místech, pochopitelně po projednání s příslušným orgánem ochrany přírody a vlastníkem pozemku. Vlhy si tu trochu péče rozhodně zaslouží! Lukáš Viktora
Pelikáni bílí na jižní Ukrajině Foto Petr Velenský
10
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2005
Jak dopadla fotografická soutěž „Život českého venkova“? Mezinárodní fotografická soutěž „Euro- pe’s Countryside Alive“, která v České republice proběhla pod názvem „Život českého venkova“, byla součástí kampaně BirdLife International „Farming for Life”. Cílem této kampaně je reforma Společné zemědělské politiky, která zásadním způsobem určuje podobu zemědělského hospodaření v zemích Evropské unie. Jak dokládají výsledky monitoringu běžných druhů ptáků, dochází právě díky intenzivnímu zemědělství k trvalému poklesu početnosti ptáků zemědělské krajiny. V České republice se do soutěže zapojilo 1. místo: Ivan Mikšík – Ráno (jižní Čechy, celkem 60 snímků ve třech soutěžních katego- okres Třeboň) riích. Více než polovinu tvořily fotografie v ka- 2. místo: Ivan Mikšík - Pole s vrabci tegorii Ptačí portrét (31 snímků), nejmenší zá- 3. místo: Ivan Mikšík - Praha (Újezd) jem byl o kategorii Zemědělství ve 21. století Kategorie Zemědělství v 21. století (11 snímků). Tři nejlepší fotografie vybírala 1. místo: Tomáš Hrubý – Skotský náhorní skot sedmičlenná komise složená z členů výboru a v Krkonoších sekretariátu ČSO, fotografa Jana Ševčíka a 2. místo: Erik Leo – Chmel při svítání malíře Jana Hoška. A jaké fotografie odborná 3. místo: René Náplava – Vinobraní na malé rodinné vinici (Milotice) porota vybrala? Tři nejlepší fotografie v každé kategorii Kategorie Ptačí portrét byly oceněny diplomem a drobnými cenami, 1. místo: Jan Veber – Koroptev polní ve svém nejlepší snímek soutěže, kterým byl zvolen přirozeném prostředí portrét koroptve v přirozeném prostředí od 2. místo: David Jirovský – Vrabec domácí Jana Vebera, získal navíc dalekohled. Předání 3. místo: Tomáš Hrubý – Sýkora modřinka, již- cen za druhá a třetí místa proběhlo poštou, ní Čechy u Třeboně ceny za první místa v jednotlivých kategoriích a vítěznou fotografii měly být slavnostně přeKategorie Příroda zemědělské krajiny
Vítězný snímek soutěže – portrét koroptve polní
Foto Jan Veber
Naše vlaštovky jsou již v „teplých krajích“ Českou republiku už ovládlo nepříjemné zimní počasí s teplotami kolem nuly a sněhovými přeháňkami a na teplejší dny a ptačí zpěv si budeme muset zase několik měsíců počkat. Naše vlaštovky se teď mají, alespoň pokud jde o venkovní teplotu, rozhodně lépe. Jedna z nich, kterou označil loni na hnízdě v Antošovicích na Ostravsku pan Alfréd Kubenka, byla již 9. listopadu letošního roku odchycena ornitologem na zimovišti v Africe v provincii Katanga na hranicích Konga a Zambie ve vzdálenosti 7031 km. Bezesporu se jedná o unikátní výsledek. Spolupracovníci Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze označili hliníkovými kroužky od roku 1934 přes 220 000 vlaštovek a zmíněný nález je teprve pátým z území Konga. Vlaštovky od nás odlétají v první polovině září a ze zimovišť ve střední a jižní Africe se vracejí v dubnu. Letos proběhl odlet „hlavní vlny“ kolem 10. září - v druhé zářijové dekádě evidujeme několik kontrol našich kroužkovanců na rákosinných nocovištích v Maďarsku. Podzimní tah je pomalejší než jarní návrat - na jaře jsou vlaštovky schopny překonat za den až 300 km a cestu ze zimovišť tak zvládnou zhruba za měsíc. Jaroslav Cepák, Kroužkovací stanice
1. místo v kategorii Zemědělství Foto Tomáš Hrubý dány v průběhu listopadové schůze ČSO, ale bohužel se dva ze tří oceněných fotografů nemohli schůze zúčastnit, a tak se slavnostního ocenění nakonec dočkal pouze Ivan Mikšík. Pokud máte zájem podívat se na tři nejlepší fotografie z každé kategorie, najdete je na webu ČSO www.birdlife.cz v sekci Ptáci a zemědělství. V evropském finále se bohužel žádná z českých fotografií neprosadila. Nejlepší evropské fotografie si můžete prohlédnout na webové stránce www.birdlifecapcampaign.org/frameset.htm. Václav Zámečník, zemědělský koordinátor
2. místo v kategorii Ptačí portrét
Foto David Jirovský
Záhadná vejce S neobvyklým dotazem se na ČSO obrátila paní Lenka Dvořáková. V říjnu objevila v Alpách ve Vysokých Taurech v oblasti Ankogelu ve výšce kolem 2500 m neobvyklý úkaz. Skálu polepenou desítkami ptačích vajec. Pisatelka sice nevěřila, že by tohoto byl schopen nějaký pták, ale kdo by lepil vejce na skálu v oblasti, kam se lze dostat pouze pěšky? Na to jsme nebyli schopni odpovědět ani my, ale co můžeme s určitostí vyloučit je, že by to bylo dílo nějakého poblázněného opeřence. Ze zaslaných fotografií je patrné, že se jedná o výtvor lidské ruky, byť se myšlenkových pochodů neznámého „umělce“ asi nikdy nedopátráme.
Zajímavé dílko, ale ptáci to určitě nevyrobili Foto Lenka Dvořáková
ZIMA 2005
PTAČÍ SVĚT
11
Tažní ptáci - oběti ptačí chřipky Snad u nás neexistuje člověka, natož milovníka ptáků, aby v průběhu letošního podzimu nezaznamenal šílenství jménem ptačí chřipka. Panika rozpoutaná v tisku a dalších médiích nabývala místy až neuvěřitelných rozměrů. Lidé byli bombardováni každodenními katastrofickými scénáři hrozící pandemie, přičemž hlavní roli „viníka“ hráli stěhovaví ptáci. Pod vlivem těchto zpráv, důkladně živených některými médii, lidé dokonce začali odstraňovat hnízda jiřiček a vlaštovek, které jsou v současnosti na svých afrických zimovištích, nic netuše o nějaké ptačí chřipce. Strach zapříčinil dokonce i odstraňování krmítek z blízkosti lidských obydlí. Do sekretariátu nám volali vyděšení lidé, zda mohou krmit ptáky nebo co mají dělat, když pod skleněnou výlohou našli několik uhynulých sýkorek (do té doby si samozřejmě nikdo nevšiml, že se tam ptáci zabíjejí o sklo). Každoroční přílet poslů zimy – havranů vyvolal další vlnu obav. V průběhu listopadu se sice situace poněkud zklidnila, museli jsme si však přečíst jinou zaručenou zprávu – prý se šíření ptačí chřipky nyní zastaví, neboť skončilo období podzimní migrace tažných ptáků, novou vlnu však prý můžeme čekat na jaře… Pokud by však tažní ptáci chřipku skutečně přenášeli, tak při obrovském počtu migrantů by ptačí chřipka již musela být všude. A ačkoliv o tom média již tolik nepíší, další ohniska se přesto tu a tam objevují, migrace nemigrace. V tomto smyslu také začátkem prosince vydal BirdLife International tiskovou zprávu právě u příležitosti ukončení podzimní migrace, kterou oproti předpokladům nedoprovázelo rozšíření ptačí chřipky do Evropy, Asie ani Ameriky. V ní zcela jasně upozorňuje na fakt, že tažní ptáci nejsou přenašeči, ale spíše oběti ptačí chřipky, neboť se snadno mohou nakazit od nemocné drůbeže. BirdLife International upozorňuje zejména na nutnost dodržování přísných biologických kontrol v chovech a při obchodu
s drůbeží. Nejdůležitější je pak zcela zamezit transportu drůbeže z nakažených oblastí, přísně dodržovat zákaz používání nezpracovaného drůbežího trusu coby hnojiva a krmiva v zemědělství a rybářství (jak je často praktikováno nejen v Asii, ale třeba i v Rusku) a omezit mezinárodní obchod s ptáky chovanými v zajetí, a to včetně exotů. “Takováto opatření skutečně fungují”, říká ředitel Birdlife International Dr. Michael Rands. „Nákaza ptačí chřipky např. pronikla obchodem s drůbeží do Malaisie či Jižní Koreje. Obě země však byly schopné zarazit šíření ptačí chřipky přísnými kontrolami chovů a transportu drůbeže a nyní se v nich tato nemoc vůbec nevyskytuje. A to přesto, že přes obě země táhly statisíce divoce žijících vodních ptáků”.
Pro upřesnění shrňme ještě několik fakt o ptačí chřipce:
n Viry ptačí chřipky se u volně žijících ptáků vyskytují celkem běžně, většinou však v nízkých hladinách, které mohou způsobit maximálně lehčí průběh nemoci. n Vysokopatogenní kmen H5N1, který může být nebezpečný pro člověka, je u divokých ptáků velmi vzácný. U divoce žijících pěvců (např. havrani, vlaštovky či třeba běžní návštěvníci krmítek) dokonce nebyl dosud prokázán. Pravděpodobně vzniká u domácí drůbeže mutací mnohem méně nebezpečných virů a teprve poté je přenášen z drůbeže na divoce žijící ptáky. Ti po nakažení velice rychle onemocní a brzy umírají - v naprosté většině případů objevení kmene H5N1 u divokých ptáků
Obávat se přenosu nákazy od zimujících ptáků je zbytečné Foto Ota Vorel se jednalo o ptáky buď umírající nebo již mrtvé, čili vždy absolutně neschopné delšího letu. n Šíření ptačí chřipky dokonce mnohdy ani neodpovídá migračním trasám a načasování migrace. Např. rozšíření ptačí chřipky z Číny do Ruska proběhlo v době, kdy naprostá většina možných „viníků“ z řad stěhovavých kachen pelichala a nemohla tedy létat. Rovněž rozšíření nemoci v jihovýchodní Asii neodpovídalo průběhu migrace a bylo pravděpodobně způsobeno obchodem s drůbeží a jejím transportem, což je mnohem jednodušší a pravděpodobnější cesta rozšíření ptačí chřipky. U drůbeže je možný přenos urychlen především díky vysoké hustotě chovaných ptáků (která sama o sobě je stresující faktor, oslabující ptáky) a s tím souvisejícím úzkým a dlouhodobým kontaktem s exkrementy, kterými může být virus přenášen. n Neexistuje ani jeden případ, kdy by došlo k přenosu ptačí chřipky z volně žijícího ptáka na člověka. Všechny případy onemocnění lidí ptačí chřipkou (k čemuž došlo pouze v Asii) byly zapříčiněny úzkým kontaktem těchto osob s drůbeží a jejími exkrementy. Další informace jsou k dispozici na www.birdlife.cz, aktuální zpravodajství lze nalézt např. na www.ptaci-chripka.cz Lucie Hošková
Navzdory odporu většiny obyvatel pokračuje na Kypru výnosné vybíjení stěhovavých ptáků Téměř devět z deseti obyvatel Kypru nesouhlasí s nelegálním odchytem migrujících zpěvných ptáků, kteří jsou v místních restauracích podáváni jako delikatesa. Nicméně polovina z dotazovaných tento pokrm zvaný „ambelopoulia“ vyzkoušela a podle 14 % se jedná o jejich oblíbené jídlo. Partnerská organizace BirdLife na Kypru odhaduje, že do roku 2000 bylo na tomto středomořském ostrově každoročně odchyceno více než 1,2 milionů ptáků. Nejčastějším terčem jsou pěnice černohlavé a červenky obecné. Výzkumy však ukazují, že běžně je zabíjeno přes 100 druhů, včetně 42, které jsou v Evropě blízko ohrožení. Dva z nich jsou kyperští endemité pěnice kyperská (Sylvia melanothorax) a bělořit kyperský (Oenanthe cypriaca). Nevybíravé používání sítí a lepů vede i k odchytům neprodejných druhů, jako je např. kalous ušatý nebo celosvětově ohrožená poštolka jižní (Falco naumanni). Do masivní osvětové akce zaměřené na veřejnost se za podpory kyperské vlády a policie společně pustili RSPB (BirdLife ve Velké Británii) a BirdLife Kypru s cílem pokusit se zastavit bezohledný odchyt stěhovavých ptáků.
Oba partneři věří, že díky jejich úsilí se jim od roku 2002 podařilo zachránit 20 milionů ptáků. Odchyt zpěvných ptáků je na Kypru nelegální již více než 30 let, ale pokuty jsou, ve srovnání s výdělkem za zásobování restaurací, kde se ptáci prodávají až za dvě libry za kus, směšné. Rodinný rozpočet si obyvatelé Kypru dříve obohacovali nastražením několika větví s lepem, dnes jsou však používány odchytové sítě, hlasové nahrávky a úmyslně vysázené lesíky, které mají přilákat protahující ptáky hledající vodu a nocoviště. V některých kruzích má odchyt zpěvných ptáků velkou podporu a je považován za tradiční formu odchytu a měl by tudíž být povolen evropskou legislativou. Místní odpůrci masového odchytu ptáků oponují, že se stal mnohamilionovým průmyslem a nemá s tradicí nic společného. Někteří majitelé restaurací se však obracejí jinam. Potenciálními náhradními zdroji jsou Malta a Itálie, odkud by se ptáci do restaurací dodávali ve zmraženém stavu. Výkonný ředitel RSPB Graham Wynne k problému podotkl: „Většina obyvatel ostro-
va, mohutně podporovaná vládou, si přeje nelegální lov ptáků zastavit. Bohužel, aktivity menšiny lovců, kteří se brání změnám, jsou velkou ostudou pro ostrovní stát, který se nedávno stal členem EU.“ Podle zprávy BirdLife International ze září 2005 přeložila a upravila Klára Hofšteterová
Červenka chycená na lep na Kypru Foto Guy Shorrock/RSPB
12
PTAČÍ SVĚT
ZIMA 2005
Za ptáky do světa
Jaro v Izraeli
Na přelomu března a dubna letošního roku jsem se s kamarádem Vítem Sovou vypravil za ptáky na jih Izraele do přímořského letoviska Eilat. Po nepříjemnostech na mezinárodním letišti Ben Gurion v Tel Avivu jsme se autobusem přemístili 350 km na jih. Hned za městem Beer Sheva začíná poušť Negev s řídkou vegetací a velmi malým osídlením. Kromě nemnohých osad původních arabských obyvatel žijících v plechových domcích je v této oblasti jenom několik malých měst a kibuců. Největším městem ležícím na pobřeží Rudého moře je dnes už padesátitisícový Eilat. Desítky hotelů, písčité pláže, příjemné a slunečné klima a teplá voda umožňující koupání i v zimních měsících učinily z tohoto města turistický ráj. Kromě hebrejštiny je tu často slyšet ruština. Většina Izraelců mluví velmi dobře anglicky. Eilat je ale také známou ornitologickou lokalitou, kam se sjíždějí ornitologové téměř z celého světa. Také proto vám tu na počkání vytisknou v informačním středisku seznam nejlepších ornitologických lokalit v blízkém okolí. Nejvhodnější dobou k návštěvě je tu období jarního a podzimního tahu ptáků. Známý je především masivním tahem dravců, kterých tu na jaře prolétne asi 1 100 000 ve více než 30 druzích. Zjištěno tu bylo celkem přes 430 druhů ptáků. Brzy po příjezdu do Eilatu jsme se vypravili na prohlídku města a k Akabskému zálivu. Nejhojnějšími druhy ptáků ve městě byli vrabci domácí, hrdlička senegalská (Streptopelia senegalensis), hrdlička zahradní a téměř všudypřítomný bulbul arabský (Pycnonotus xanthopygos), jehož silný hlas se často ozýval z korun palem. Pozorovali jsme také vránu lesklou (Corvus splendens) dokonce při stavbě hnízda v korunách stromů. Mezi budovami hotelů občas poletovaly indické majny hnědé (Acridotheres tristis) a vzácně i břehule hnědé (Ptyonoprogne fuligula). Na moři kromě dvou desítek racků chechtavých a osmi racků popelavých (Larus hemprichii) žádní jiní ptáci nebyli. V dalších dnech jsme několikrát, většinou pěšky, navštívili asi 2 km na sever od Eilatu Internacional Birding & Research Center (IBRC), kde se provádí odchyt a kroužkování ptáků. Jsou zde dva menší rybníky obklopené hustou křovinnou vegetací. Právě v ní se provádí odchyt táhnoucích ptáků do několika odchytových zařízení typu helgolandské vrše a také do nárazových sítí. Ročně je tu okroužkováno přibližně 15 - 20 tisíc ptáků. V době naší návštěvy jsem kromě jiných druhů viděl kroužkovat vlhu pestrou (Merops apiaster), dudka chocholatého (Upupa epops), bělořita plavého (Oenathe isabellina) a vzácného sedmihláska malého (Hippolais caligata). V okolí kroužkovací stanice bylo stále živo. V korunách stromů tu čile proletovaly pěnice mistrovské (Sylvia hortensis), pěnice Rüppellova (Sylvia rueppelli), sedmihlásek šedý (Hippolais pallida), bulbulové a hrdličky. Jednou jsme tu pozorovali i ťuhýka běločelého (Lanius nubicus). V křovinách u rybníků se stále ozývaly prinie půvabné (Prinia gracilis). Na rybnících byli z pěti druhů vodoušů
pro nás nejzajímavější vodouši štíhlí (Tringa stagnatilis), dále pisily čáponohé (Himantopus himantopus), jespáci malí (Calidris minuta), kulík mořský (Charadrius alexandrinus) a další. Velkolepé divadlo se odehrávalo i nad našimi hlavami. Denně nad námi protahovaly stovky kání lesních ruských (Buteo buteo vulpinus) a mezi nimi v malém počtu orli stepní (Aquila nipalensis), jednotliví orli nejmenší (Hieraetus pennatus), orlík krátkoprstý (Circaetus gallicus), moták pochop, moták stepní (Circus macrourus), poštolka jižní (Falco naumanni), luňák hnědý a krahujec obecný. Od Akabského zálivu směrem na sever táhli často rackové žlutonozí (Larus fuscus), bělohlaví (Larus cachinans), chechtaví a tenkozobí (Larus genei). Mezi nimi jsme jednou po ránu zaznamenali i chaluhu příživnou (Stercorarius parasiticus). Za příznivého větru byla často vidět hejna desítek čápů bílých a vzácněji i jednotliví čápi černí a volavky. Zajímavé bylo pozorování hejna 30 ibisů hnědých (Plegadis falcinellus) i pohled na táhnoucí vlhy pestré. Zajímavou avifaunu jsme pozorovali také na cestě z Eilatu do IBRC, která je značena pod názvem Bird Sanctuary. Na jedné straně vodní kanál s křovinami a rákosím a na druhé háje datlových palem a pole s kukuřicí nabízely pestrou podívanou. Tady jsme několikrát pozorovali konipasa citrónového (Motacilla citreola), budníčka horského (Phylloscopus bonelli ssp. orientalis), strnady šedokrké (Emberiza caesia), skřivánky krátkoprsté (Calandrella brachydactyla) i jednoho skřivánka menšího (Calandrella rufescens). Na polích byla často k vidění hejna čejek trnitých (Vanellus spinosus). Pole s dozrávající kukuřicí byla navštěvována konipasy lučními (Motacilla flava) a hejny až 500 vrabců pokřovních (Passer hispaniolensis). Dvakrát jsme také pozorovali na drátě sedícího rybaříka jižního (Ceryle rudis), nápadného svým mohutným zobákem. Nad háji datlových palem lovily potravu ve smíšených hejnech vlaštovky obecné, vlaštovky skalní (Hirundo daurica), jiřičky obecné, břehule říční a rorýsi obecní. Několikrát jsme tu pozorovali letící jednotlivé ptáky i hejno až pěti alexandrů velkých (Psittacula krameri), kteří v této oblasti hnízdí. Jednou jsme také navštívili odsolovací nádrže asi 5 km na sever od IBRC. Kromě 15 pi-
Sinajský poloostrov – místo tahu dravců sil čáponohých, jednoho rybáka bahenního (Chlidonias hybridus) a 230 plameňáků růžových (Phoenicopterus ruber) tu mnoho dalších ptáků nebylo. Zajímavější byla pozorování během naší cesty. Zážitkem pro nás bylo sledování páru vlh východních (Merops orientalis) u hnízdní nory i páru dytíků úhorních (Oedicnemus oedicnemus) na hnízdní lokalitě. Z dalších druhů mohu jmenovat ťuhýka rudohlavého (Lanius senator), skalníčka černého (Cercomela melanura) i vedle sebe lovícího bělořita plavého (Oenathe isabellina) a bělořita okrového (Oenathe hispanica). Ve vinicích jsem dvakrát zahlédl letící vzácnou hrdličku kapskou (Oena capensis). Na doporučení jednoho místního ornitologa jsme také vyrazili do hor pozorovat tah dravců. Z vrcholu Mt. Yoash byl nádherný rozhled na horské masívy egyptské části Sinajského poloostrova, Akabský záliv Rudého moře s přilehlým pobřežím Izraele, Jordánska a Saudské Arábie. Tah dravců byl však tento den méně intenzivní nebo probíhal jinou cestou. Během jedné hodiny jsem zaznamenal asi 500 kání lesních ruských, 10 luňáků hnědých a dva orly stepní. Svou přítomností nás tu ale mile překvapil bělořit saharský (Oenathe leucopyga) a skřivan pouštní (Ammomanes deserti). Na závěr bych se rád ještě zmínil o další atrakci Eilatu a tou jsou korálové útesy v Rudém moři. Při potápění jsme tu pozorovali několik desítek druhů pestře zbarvených korálových ryb včetně mořské jehly a murény, mořské sasanky a korály nejrůznějších barev. Barevný svět pod hladinou moře bylo možné pozorovat i z podmořské observatoře na Coral Beach. A právě na pláži poslední den pobytu v Eilatu se mi splnilo mé přání. Nad Rudým mořem táhli dravci. Desítky a stovky ptáků najednou vykroužili do ohromné výše a potom klouzavým letem pokračovali směrem na sever. V největším hejnu kání lesních ruských bylo odhadem až 700 jedinců a za hodinu jsem jich napočítal 3 500. Tak to byla asi jakási třešnička na dortu za naším týdenním pobytem na jihu Izraele, při kterém jsme pozorovali celkem 105 druhů ptáků. Text a foto Ladislav Jasso
Ročník XII/Číslo 4. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 274866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Kaminiecká, technický redaktor: Alexandra Trublová a Martin Fejfar. Stránky pro děti připravuje Václav Bartuška. Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781. Ročník 2005 je finančně podpořen dotací Ministerstva životního prostředí ČR č. 322/05.
SPOLUPRACUJÍCÍ
ORGANIZACE
