Jezdec obalka
30.6.2006
13:31
Stránka 1
Zvláštní agenti FBI, technička Alicia a psycholog Brady, vyšetřují sérii zločinů, které spojuje způsob zavraždění obětí – stětí sekerou. Alicia je odbornicí na nové technologie FBI, Brady se zabývá profily zločinců a ani jeden z nich obvykle nepřichází do styku se zločinci. Svou práci však dělají tak dobře, že pachateli vražd začnou být nepohodlní. Kniha Jezdec přichází připomíná román Dana Browna Da Vinci Code, žánrově se však více blíží kriminálnímu thrilleru. Zápletka Liparulova příběhu není o apokalypse, jak napovídá název, ale o jedincích, kteří si s ostatními umějí pohrávat takovým způsobem, že hrozbu apokalypsy účinně přivolávají. Robert Liparulo představuje velmi různorodé lidské charaktery: myšlení a pocity jeho postav jsou natolik přesvědčivé, že čtenář nedokáže odolat kouzlu vyprávění ani ve chvíli, kdy ví, že naslouchá myšlenkám vraha.
ISBN 80-7197-289-4
,!7I 0H1-jhcijb! www.krakatit.cz/talpress
Copyright © 2005 by Robert Liparulo Translation © 2006 by Hana a Martin Sichingerovi Cover © 2006 by Martin Zhouf Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat bez souhlasu nakladatele.
ISBN 80-7197-289-4
Ženám, které mi dokázaly vždycky osladit život: mé ženě Jodi, mé dceři Melanii, mé matce Mae Gannon; a mé sestře Lyndě, která zamířila domů až příliš předčasně.
PRVNÍ Č Á S T
COLORADO Zemřít bude hrozně velké dobrodružství. – J. M. Barrie, Peter Pan Ach, jak bych si přál být Antikristem! – Percy Bysshe Shelley
1
Před pěti lety Asijský dům, Tel Aviv, Izrael Obličejem se opíral o teplý kov a do zad se mu zarývala pistole. Mohl ji vyndat z pouzdra a položit před sebe nebo dokonce držet v ruce, ale až ta chvíle nadejde, bude muset být rychlý a zbraň by mohla překážet. Čekal už dlouho, dostal se sem dávno předtím, než začali přicházet první hosté. V téhle chvíli se zdálo, že ve třetím patře rozlehlé budovy už je pořádně plno. Ventilační šachtou se k němu nesly hlasy, kovové stěny je zkreslovaly a on je vnímal jako rozbouřenou směsici tónů tu a tam přerušenou ostrým zasmáním. Zavřel na chvíli oči a snažil se porozumět konverzaci, ale ozvěna a cizí řeč mu nedovolily rozpoznat ani jediné slovo. Luco Scaramuzzi zvedl tvář z louže potu a posté zamžoural skrz čtvercovou, šedesát centimetrů širokou mřížku pod sebou. Na mramorové podlaze stále rozeznával malou tečku v místě, kam dopadla ze špičky jeho nosu krůpěj potu, kterou nestačil setřít. Kdyby tečka byla střed hodin, záchod by byl na dvanácté, umyvadlo a toaletní stolek na druhé a dveře – na které Luco nedohlédl – na třetí. Přestože byla velká místnost určena jako umývárna pro jednoho, kolem toalety se tyčila ořechová příčka. Díky příčce se může spustit seshora, aniž by ho člověk – cíl – stojící u umyvadla zahlédl. 9
Ostrý závan vyčpělého vzduchu mu zvedl žaludek a donutil ho zalapat skrz mřížku po vzduchu. V budově sídlilo několik velvyslanectví, umělecká galerie a restaurace – a spousta lidí, jídla a odpadků vytvářela opravdu nesnesitelný zápach. Když se vypnula klimatizace, teplota ve ventilační šachtě se navzdory pozdní noci rychle vyhoupla k teplotám slunného letního dne a do potrubí pronikly všechny druhy pachů. Pak se klimatizace spustila, všechny pachy vyhnala a zmrazila pot na jeho těle. Před tím ho Arjan varoval. Vysvětlil mu, že během operace, při které musí zůstat v úkrytu, nutně vystaví tělo a smysly vlivům, kterým se člověk obvykle vyhýbá: extrémnímu vedru a chladu; dlouhému pobytu na těch nejnepohodlnějších místech a v nejnepohodlnějších pozicích; kontaktu s hmyzem, hlodavci, hnilobou. Poradil mu, aby se zaměřil na jedno místo, a dokud znovu nezíská rovnováhu, myslel na něco příjemného. Luco si našel lahvičku parfému na toaletním stolku. Vybavil si jeho vůni, pak si představoval, jak ji vdechuje, když prsty odhrnuje vlasy z olivově hnědé křivky šíje, a ve rtech znovu ucítil tep. Zaslechl, že se otevřely dveře toalety, a schoval obličej do tmy. Zadržel dech, a když se ozvalo klapání dámských podpatků, vydechl. V jeho zorném poli se objevily boty, pak nohy a tělo. Pochopitelně byla elegantně oblečená. Nejen kvůli recepci, tato místnost byla rezervována pro speciální hosty – pro cíl, jeho rodinu a doprovod: lidi, od nichž se očekávalo, že budou vypadat skvěle. Žena se zastavila před zrcadlem u toaletního stolku, pohlédla na sebe a zašla do kabinky. Otočila se a vyhrnula si šaty. Sedla si a její punčochy přehnuté přes oba palce se svezly dolů. Horní část dveří přepážky zakrývala Lucovi výhled na její klín a během dvou předchozích dámských návštěv zjistil, že na tom nic nezmění, i když se sebevíc natahuje. Tak potichu ležel a pozoroval její obličej. Měla ho krásný jako modelka, velké zelené oči, vystouplé lícní kosti a rty příliš plné na to, aby byly přirozené. Skončila, spláchla a šla k umývadlu, kde se mu ztratila z dohledu. To ho ujistilo, že plán byl velmi pečlivě promyš10
len. Umyla si ruce, chvilku si pohrála před zrcadlem – odhadoval, že nanášela make-up – a odešla. Dveře se dovřely až k zárubním a on čekal na klapnutí západky. Neozvalo se… Někdo dveře přidržel. Do zorného pole se potichu vkradla pánská bota a nohavice od kalhot. Luco přestal dýchat. Čekej na bodyguarda, připravoval ho Arjan. Vejde dovnitř, aby to tam prohlédl. Možná spláchne záchod a pustí vodu do umyvadla, ale sám je nepoužije. Ten, kdo přijde po něm, je tvůj muž. Cíl samozřejmě pozná, ale pár vteřin náskoku umožní jeho mysli přejít od ostražitosti k pohotovosti. TeO už viděl celého bodyguarda, svalovce s hranatými čelistmi nacpaného v obleku od Armaniho. Strážce přistoupil ke stolku a otočil a zkontroloval každou lahvičku a kartáč. Poklekl na jedno koleno, s větší elegancí, než Luco čekal, a zespodu prohlédl umyvadlo a stolek. Umývárna byla před začátkem recepce pečlivě zkontrolovaná, ale překvapení nemá nikdo rád. Luco se při té myšlence usmál. Strážce se znovu postavil, rozhlédl se, pohledem zamířil k mřížce. Luco zabojoval s nutkáním stáhnout se rychle dozadu, mohl by pohnout kovovým plátem, na kterém ležel, nebo by zapraskal sádrový obklad stropu umývárny. Představoval si, jak oči strážce prohlížejí šroubky, které zdánlivě připevňovaly mřížku pevně k otvoru. Ve skutečnosti to byly jen hlavičky nalepené v místech, odkud Luco vyšrouboval skutečné šroubky. Nyní držel mřížku jediný drát uchycený z opačné strany. Strážce zkontroloval záchod, polstrovanou lavici naproti umývadlu a úzkou skříňku u dveří, ve které bylo pár malých ručníků a několik roliček toaletního papíru. Každý jeho pohyb byl rychlý a účelný. Dělal to v minulosti už nesčetněkrát – pravděpodobně se mu o tom i zdálo – a nepočítal s tím, že někdy najde něco, co potvrdí oprávněnost jeho existence. Nečekal to ani tentokrát. Koneckonců, jeho šéf byl neškodný ministerský předseda demokratické země, která měla jen málo nepřátel. ZášP by musela být osobní, ne politická. 11
Nebo předurčená, pomyslel si Luco. Předurčená. Strážce potichu promluvil na kohosi v chodbě. Dveře se zavřely a pevně zaklaply. Někdo zamkl. Cíl vešel do zorného pole. Vyprázdnil z křišPálové sklenky zbytek jantarové tekutiny, hlasitě si říhl, a když sklenku odkládal, téměř minul toaletní stolek. Zápasil s kalhotami, břicho mu narostlo příliš dokulata, aby dohlédl na vlastní zip, což mu způsobovalo potíže s přebytečnými háčky a knoflíky ručně šitého poklopce. Cíl nechal dveře kabinky otevřené. Stál u záchodové mísy, kalhoty a trenýrky zmačkané kolem kotníků, a aby se mu lépe mířilo, tlačil boky dopředu, jako když močí dítě. Sebejistý zabiják by akci provedl právě teO, jen by se stáhl kousek dozadu a střelil cíl skrz mřížku do hlavy. A on si mohl, pochopitelně, profesionála najmout. Arjan by to pro něj udělal; dokonce o ten úkol požádal. Ale tohle musím udělat já. Pokud to neudělám sám, nemá to smysl. Když vyslovil svůj požadavek, začal Arjan svého šéfa na tuhle chvíli připravovat, zařídil dopravu a alibi, ověřil časový rozvrh a detaily plánu. Zařídil mu trénink s loajálními incursori*. Ti ho připravili po fyzické i psychické stránce, napěchovali mu hlavu vědomostmi z balistiky a anatomie, z umění boje muže proti muži, naučili ho být ve střehu a skrývat se – alespoň v tom nejdůležitějším okamžiku. Arjan mu vysvětlil, že vzhledem k určenému termínu by použití ostřelovací pušky z velké vzdálenosti nebylo proveditelné. Zastřelit muže ze vzdálenosti tří set metrů vyžaduje zručnost! vyštěkl. To není jako ve filmech, člověče. Trvá léta, než se naučíš spolehlivě zabíjet. A budeš mít jen jeden pokus, nemám pravdu? Měl. A tak se kdesi v Arjanově temné mysli rozsvítil nápis „zabít zblízka“, zavedl Luca až sem, do ventilační šachty, a do rukou mu vložil drát, kterým přidržoval mřížku na otvoru. Začal ho * Incursori, italsky výsadkáři. (Pozn. překl.)
12
pomalu odmotávat z vyčnívajícího šroubku. Pak si zopakoval Arjanovy pokyny a drát sundal. Proud moči řinoucí se z cíle mu napověděl, že má ještě pár vteřin k dobru. Z igelitového sáčku v kapse vyndal navlhčenou žínku. Otřel si obličej, setřel pot a prach z očí a trochu se osvěžil. Arjan ho varoval, že nespočet misí selhal kvůli spěchu a chlapským mýtům o válečnících bojujících navzdory svým handicapům. „Pot v očích je nevýhoda, které se můžeš vyvarovat, tak to udělej!“ přikázal mu. Luco se osušil žínkou z jiné kapsy. V gumových rukavicích, které měl na sobě, se mu lepily prsty, ale bylo to lepší než se pokoušet zvládnout drát a pistoli zpocenýma rukama. Chirurgické rukavice byly, jak se dozvěděl, příliš tenké, aby zabránily zanechání otisků prstů. A Arjan se k použití rukavic od začátku do skončení akce vyjádřil jasně – dokonce tak jasně, že je Luco musel nosit celý poslední týden výcviku. Cíl si natáhl kalhoty a rukou objel dokola, aby si zastrčil košili. Jakmile se otočil a vykročil k umyvadlu, Luco škubl drátem a nechal mřížku spadnout. Mezi palcem a ukazovákem mu proklouzla struna navázaná na drát, zarazila se o uzel na svém konci a zastavila mřížku pár centimetrů od zdi. Do umyvadla začala téct voda. Vzepřel se na silných pažích a přemístil se přímo nad otvor. Prostrčil nohy ven a spustil se na zem. Pokrčil nohy v kolenou a téměř neslyšně přistál špičkami na mramor. Ještě v podřepu vytáhl pistoli z pouzdra. Byla to China 64, starý model, ale vhodný pro práci zblízka. Hlaveň byla stejně dlouhá jako u jiných zbraní, ale měla tlumič; jeho závěr byl uzamykatelný – a teO byl v poloze, jak si ověřil, v níž tlumil zvuk vyhozeného náboje a pootočení komory vlastní každé poloautomatické pistoli. S podzvukovými náboji ráže .7,65 mm to byla nejtišší pistole, která kdy byla vyrobena. Stoupl si za cíl, který se skláněl nad umyvadlem a oplachoval si obličej. Skvělé. Zamykatelný uzávěr zbraně mu poskytoval jen jednu možnost vystřelit. Další výstřel by vyžadoval nejméně 13
pět vteřin na přípravu – věčnost, pokud zraněná oběP křičí a zmítá sebou a bodyguardi z druhé strany vykopávají dveře. Jeho úkolem bylo okamžité zneškodnění… okamžitá smrt. To znamenalo, že kulka musí zasáhnout mozkový kmen, ke kterému se nejsnáz dostane zezadu. Zamířil pistolí na bod, ve kterém se ocitne hlava muže, až se narovná. Ale muž, stále předkloněný, sáhl po ručníku, shodil ho na podlahu a sehnul se, aby ho sebral. Koutkem oka zahlédl Luca a otočil se k němu. Upřel pohled na pistoli a zvedl ruce na znamení kapitulace. Pak se Lucovi podíval do obličeje. Zmateně přimhouřil oči, pootevřel ústa. Ví, že mě už viděl, došlo Lucovi. „Ti darò qualsiasi cosa oppure,“ úpěnlivě žadonil muž. Dám ti, cokoliv budeš chtít. Snažil se ho hlasem uklidnit, zřejmě věřil, že spoluprací odvrátí smrt. „Sono sicuro che lo farai,“ řekl Luco. Jsem si jistý, že to uděláš. Popošel o krok dopředu, dotkl se hlavní pistole rýhy mezi nosem a rty muže – zlehka, jako by mu dával pomazání – a stiskl spoušP. Temeno muže vybuchlo. Z bodu, v němž zrcadlo na zdi za ním zasáhla kulka, se rozběhlo množství prasklin, které se ihned pokryly kousky mozku, krví a úlomky kostí. Jako zázrakem žádný z úlomků nespadl. Zvuk byl sotva hlasitější než cvaknutí kohoutku. Luco zachytil klesající tělo a jemně ho položil na zem. Pak ho udeřil do nosních dutin odporný zápach. Narovnal se a snažil se nadechnout. Něco spadlo ze zrcadla a mlaskavě přistálo na odkládacím pultě. Do krku se mu nahrnuly zvratky. Přitiskl si dlaň přes ústa a snažil se je zatlačit zpět. S rukou na ústech se přinutil prozkoumat zavražděného – mozkovou hmotu na toaletním stolku a na zrcadle; krev na těle i v rostoucí louži pod hlavou, z níž se oddělil potůček a plazil se ke kanálku v podlaze blízko toalety; obličej zkřivený hrůzou, otevřená ústa, vyplazený jazyk, vytřeštěné oči. Chtěl si to pamatovat. Vrátil se k větracímu otvoru, vyskočil a vytáhl se do šachty. 14
