číslo 3 (11) ročník 3 září 2011

číslo 3 (11)

ročník 3

září 2011 http://www.obec-hlina.cz

Pohled na Hlínu z Podevsí, říjen 2009.

2

Hlínské rozhledy, číslo 3 (11), ročník 3

proměny obce aneb Hlína včera a dnes

1938; č. p. 54 – Obchod u Průšů.

2011; č. p. 54.

3

Hlínské rozhledy, září 2011

N

aši milí čtenáři, setkali jste se v životě anebo máte v rodině nějakou milou babičku či prababičku, takovou, která jako by vypadla z oka těm babičkám pohádkovým? Moje prababička často používala rčení – „to mě zase přidělalo pár vrásek navíc“. Její tvář v devadesáti sedmi letech byla opravdovou krajinou zbrázděnou desítkami vrásek, uprostřed kterých se zrcadlily dvě laskavé a upřímné oči. Její oči měly pořád jiskru života a její ruce neznaly, co je odpočinek či lenošení. Určitě by se hodila do oněch starých pohádek, kde by zcela nefalšovaně mohla ztvárnit ty milé a dobrosrdečné babky kořenářky anebo babičky, které si vždy věděly rady. Kromě mé prababičky jsem pak ještě měla štěstí, že jsem potkala i několik málo dalších báječných babiček, ačkoli to byly cizí ženy a babičkovsky prostě působily. A těmto vzácným bytostem, které by člověk sotva na prstech jedné ruky spočítal, patří určitě velká vděčnost. Stačí se totiž projít po kterémkoliv hřbitově a číst si data na náhrobcích a člověk zjistí, kolik lidí se nedožilo ani středního věku, natož stáří. Jenže mě vždycky rozčiluje, když někdo vidí stáří vytržené z celku života a ještě z něj dělá soukromou tragédii. Když někdo zredukuje člověka na starce a celý lidský život na jednu z životních kapitol. Že si člověk ve stáří nemůže dovolit to, co mohl v mládí, není ještě důvodem k tomu, aby si zoufal. Naopak. Stáří méně obtěžkané nepodstatnými věcmi mládí může dokonce znamenat svým způsobem nejsvobodnější fázi života. Člověk má příležitost přemýšlet nad životem s větším odstupem a díky životním zkušenostem dokáže lépe rozlišit hodnoty trvalé od těch pomíjivých. Protože na tom, jaký je člověk ve stáří, pracoval celý život a tudíž je za to taky osobně zodpovědný. A nelze se vymlouvat na zlou dobu či na nepříznivé okolnosti. Ty byly vždycky. A přesto tu vždycky byli i lidé radostní a příjemní, kteří se tou zlou dobou nenechali otrávit. Ona to dokonce

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 6 Události v obci 25 Vyhodnocení letní soutěže 27 Kalendář připravovaných akcí 27 Společenská rubrika 28 Jak se žije hlínským chalupářům 30 Rozhovor s Martinem Dostalým 32 Historické okénko 38 Hlína na starých mapách 6 43 Nejkrásnější hlínská kuchařka 44 Povídání o rodinných svátcích 52 Recepty aneb dobroty pro vás 54 Za hranicemi obce 55 Pranostiky na každý den 4 57 Závěrečné slovo 58 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích

Doteky obce

4


není ani otázka povahy. Na tu se mnozí také rádi vymlouvají. Spíše je to otázka vůle. Buď chci nebo nechci. A když chci, tak se i ve stáří dá ještě leccos na sobě vylepšit. I zpravodaj Hlínské rozhledy již není mladým zpravodajem a mnozí z vás si určitě schovávají i jeho starší vydání. A redakce Rozhledů se pořád snaží na zpravodaji něco vylepšovat a vždy jsme vděční za vaše příspěvky, názory, články a podněty. Podzimní Rozhledy si pro vás nachystaly doslova plný košík sladkého ovoce v podobě dvou rozhovorů. Jeden bude s dalším občanem hlínským a podruhé budeme rozmlouvat s několika chalupáři. Nebude chybět ani přehlídka všech letních akcí, které se na Hlíně uskutečnily, kterým bude bezesporu dominovat velmi úspěšné divadlo. A pokračovat budeme i v povídání o mapování Hlíny a o krásném mostě zvaném „Železňák“, který se dříve pyšně klenul nad údolím Jihlavy. Také ve společenské rubrice přivítáme několik malých občánků naší obce, protože letošní léto bylo opravdu štědré a na Hlíně se narodila čtyři miminka. Příjemné listování a inspirující čtení v podzimním zpravodaji Vám přeje za celý redakční tým Kamila Veselá

Vážení spoluobčané, uplynuly tři měsíce, v rukou právě máte nové číslo rozhledů a já se opět pokusím přiblížit vám dění v obci z pohledu obecního úřadu. Hned v úvodu však musím konstatovat, že se nic výjimečného nestalo a tak se na obecním úřadě řeší průběžně záležitosti, které jsme si naplánovali a o kterých jsem Vás již dříve informoval. Krátce připomenu jednotlivé akce a jejich stav. Je zpracován projekt na prodloužení vodovodu a dešťové kanalizace v ulici Křenové. Bylo požádáno o stavební povolení. Přidáváme ještě v této části opravu asfaltové komunikace, která má spoustu výmolů a je dosti poškozená tekoucí dešťovou vodou. Realizace bude zřejmě v říjnu. Sanace vlhkého zdiva a oprava venkovní fasády na obecní budově č. p. 49 se

nám trochu komplikuje. Firma, se kterou jsme byli dohodnuti na realizaci bohužel své závazky nesplnila. Proto jsme nuceni hledat jinou společnost, aby v co nejrychlejším čase práce provedla a mohla být opět po prázdninách místnost využívána pro výtvarnou i další společenskou činnost. Z dalších drobnějších úkolů uvedu, že byl zakoupen vozík za obecní malotraktor a snad již bude obec v úklidových a dalších pracích soběstačná. Byla provedena kontrola a revize všech obecních stromů, prořezání a u některých i zpevnění korun. Snad tedy již od těchto stromů nehrozí v jejich okolí žádné nebezpečí. V současné době také zastupitelstvo projednává nabídku firmy MADREV k odkoupení pozemků pod bývalou drůbežárnou a v jejím okolí, které tato firma společně s Pozemkovým fondem ČR vlastní.


Domnívám se, že zastupitelstvo tento nákup schválí, protože odhadní cena těchto pozemků není velká a obec získá další prostory za obecním úřadem, což posílí záměr vybudovat v těchto místech prostory pro sportovní vyžití obyvatel obce. Další otázkou zůstává nabídka k odkoupení objektu bývalé drůbežárny od společnosti, která ji v současné době vlastní. V tomto případě zastupitelstvo o odkoupení zatím neuvažuje vzhledem k odhadní ceně objektu ale také vzhledem k pochybnostem zda obec vůbec takovou budovu potřebuje a jaké by bylo do budoucna její využití, provozní náklady a náklady na opravy a údržbu. O všech těchto záležitostech bude na veřejných zasedáních zastupitelstva informováni a pokud na ně přijdete, tak i vy máte možnost se k tomu vyjádřit. Nyní ještě pár slov k naší rozhledně. V letošním roce se zastupitelstvo rozhodlo na základě žádostí okolních informačních center měst, ale i turistů, upravit otevírací dobu rozhledny o prázdninách na každodenní provoz a nyní mohu konstatovat, že rozhodnutí bylo správné. Návštěvnost rozhledny se zvýšila, prodej propagačních materiálů vzrostl, což se projevilo i v příjmech za toto období. Mohu tedy sdělit, že zvýšené náklady na obsluhu rozhledny byly beze zbytku příjmy pokryty a ještě nemalá část zůstala v obecní pokladně. V závěru svých řádků bych ještě splnil slib z minulého čísla rozhledů a věnoval se záležitosti soudního sporu s manželi Procházkovými. V úvodu malé připomenutí vývoje tohoto sporu. Manželé Procházkovi koupili v roce 1988 od obce Neslovice obecní budovu č. p. 49. Zastupitelstvo naší obce v roce 1991 podalo žalobu na neplatnost této

5

kupní smlouvy. Soudní spor trval téměř 10 let a v závěru Krajský soud rozhodl o neplatnosti této smlouvy a určil majitelem obec Hlína. Procházkovi rozhodnutí respektovali a z budovy se odstěhovali, současně však uplatnili vůči obci Hlína nárok na vrácení kupní ceny budovy a na vyrovnání se ohledně technického zhodnocení budovy. To vše proběhlo v roce 2004 a již dříve jsem Vás o podrobnostech informoval. Obec proti jejich požadavkům uplatnila námitku týkající se neuhrazeného nájemného za dobu, po kterou manželé Procházkovi budovu i se zahradou užívali a žádné nájemné neplatili. Okresní soud Brno-venkov, který spor řešil rozhodl o tom, že Procházkovi mají nárok na vrácení kupní ceny a úhradu nákladů s technickým zhodnocením budovy. V této chvíli tak obec měla vyplatit žalobcům nárokovanou částku a uhradit náklady sporu (soudní poplatky, znalecké posudky, právníky obou stran sporu) vše v celkové hodnotě téměř 144 000 Kč. Zastupitelstvo dlouho jednalo o tom, zda se vůči tomuto rozhodnutí odvolat či ne. Hlasováním v poměru 5 : 3 nakonec bylo rozhodnuto podat prostřednictvím právního zástupce obce odvolání ke Krajskému soudu. Odvolání potom bylo pro nás úspěšné a Krajský soud výrok Okresního soudu zrušil a žalobu v plném rozsahu zamítl. V tomto výroku také určil, že náklady řízení uhradí žalobce, tedy manželé Procházkovi, což se již stalo. A jaké vlastně bylo zdůvodnění? Dá se říci, že na spor který trval téměř 6 let celkem prosté. Bylo konstatováno, že manželé Procházkovi měli o navrácení kupní ceny žádat obec Neslovice, která jim v roce 1988 nemovitost prodala. V otázce technického zhodnocení budovy potom

6

Krajský soud konstatoval, že nárok na její uplatnění již byl promlčen. Toliko tedy vyjádření ze spisů. Ale dovolte, abych ještě k celé záležitosti vyjádřil svůj názor. Především mi není vůbec jasné jak je možné, že jeden soud rozhodne tak a druhý úplně naopak, asi výklad paragrafů, naštěstí pro obec příznivý. Na druhé straně se domnívám, že celý spor byl naprosto zbytečný. Procházkovým


jsme nabízeli vrácení 34 000 Kč, které obec za budovu od Neslovic obdržela, ale zdálo se jim to bohužel málo, na naši nabídku nepřistoupili a podali žalobu, která pro ně nedopadla dobře. Ale tak to již v životě chodí. Tak a to by pro tuto chvíli bylo vše a v příštím vydání zase nashledanou. Miloš Dostalý, starosta obce

Informace Z obecního úřadu Hlína má již celkem 269 obyvatel!

Od 1. ledna 2011 nám výrazně přibylo obyvatel. Hlína se stává atraktivní lokalitou a to je velmi pozitivní zpráva, že je zájem o bydlení v naší obci. Od počátku roku se do obce přistěhovalo celkem 23 lidí, jeden člověk se odstěhoval a narodilo se 6 miminek. Obecní evidence obyvatel pak vykazuje v tomto období jednu svatbu a také tři rozvody manželství. Celkem žije na Hlíně 269 obyvatel.

Pohádková cesta pro děti a dospělé u Rozhledny Vladimíra Menšíka měla velký úspěch!

Středisko volného času Ivančice a Obecní úřad Hlína uspořádali v neděli 5. června 2011 u rozhledny velkolepou akci k oslavě Dne dětí. Pro děti bylo připraveno několik stanovišť, která obsluhovala pohádková stvoření jako například Sněhurka, Pepek Námořník, Červená Karkulka a další. Pohádkové bytosti dětem nabídly rozmanité úkoly, které děti s nadšením plnily. A tak se skládalo i skákalo, tvořilo, jezdilo s lodí i stlala postýlka. Děti za splněné úkoly dostaly razítka a ty pak vyměnily za připravené sladké ceny. Během celého odpoledne nechyběla ani hudba a dobré občerstvení a také maxi houpačka. Všechny tyto atrakce přilákaly spoustu návštěvníků, malých i velkých ke hlínské rozhledně. Děkujeme všem pořadatelům této akce za velmi příjemné odpoledne!


Pohádková cesta, 5. června 2011.

7

8


S úsměvem na rozhlednu Vladimíra Menšíka

V sobotu 18. června 2011 se uskutečnil třetí ročník MTB časovky z Ivančic na Hlínu pod poetickým názvem „S úsměvem na rozhlednu Vladimíra Menšíka“. Závod na pět kilometrů byl letos skvěle obsazen. Počet 65 závodníků zaskočil i organizátora akce, který s vyhlídkou deštivého počasí takovou účast opravdu nečekal. Dalším překvapením byly velmi kvalitní časy, a to ve všech kategoriích. Mnoho závodníků přijelo s vidinou překonání traťového rekordu a tím i nároku na vypsanou finanční prémii, krerá byla motivací pro každého zúčastněného cyklistu. I když letošní časy byly opravdu výborné, nikomu se nepodařilo rekord trati zajet. Ten odolává už od 1. ročníku, kdy jej v čase 16:08 minut zajel Radovan Kyjovský. Letos byl k času nejblíže Olda Jeřábek z Brna s časem 17:10 min. Ten se tak stal i vítězem kategorie M2 muži od 31 do 50 let. Tuto kategorii ovládli cyklisté z Brna, kdy si pro 2. místo dojel Jiří Pražák s časem 18:36 min. a bronz patřil Jiřímu Kuchaříkovi – 19:06 minut. Kategorii M1 muži do 30 let ovládnul opět brněnský jezdec Lukáš Janků s výborným časem 18:23 min., což je 3. nejlepší čas všech ročníků. Druhé místo obsadil jezdec ze Zbýšova Ladislav Stratil s časem 18:50 min. a pro 3. místo si dojel závodník, který dorazil až z Prahy, a to Jan Dancingem s časem 20:23 min. Největší překvapení závodu byla kategorie M3 muži nad 50 let, kde se oproti loňsku čas zlepšil o 8:58 min. O tento skvělý počin se postaral Jiří Rašovský z Kuřimi s časem 19:13 min. Pro 2. místo si dojel jezdec z Nových Bránic Milan Škoda s časem 21:34 min. a 3. místo obsadil ivančický jezdec a loňský vítěz kategorie M3 Pavel Navrátil s časem 23:00 min. V kategorii žen se očekával velký souboj dvou vítězek předešlých ročníků, a to Evy Štefulíkové z Ivančic a Jany Břinkové z Oslavan. Organizátoři akce pevně věřili ivančické opoře a zároveň hráčce prvoligového badmintonového klubu BC 66 Ivančice, že po loňském 3. místě opět dosáhne na místo první. Eva nás nezklamala, dala do závodu všechny své síly a zvítězila s časem 27:15 min. Druhé místo patřilo také ivančické závodnici, a to Haně Konečné s výborným časem 27:39 min. 3. místo obsadila závodnice ze Zastávky u Brna Petra Řezáčová s časem 28:27 min. Loňská vítězka Jana Břinková se umístila na 4. místě s časem 28:55 min. Letošní ročník byl oproti předešlým obohacen ještě o kategorii dětí. Tato kategorie vznikla na žádost klubu Atc Tiro Blansko, který se chtěl zúčastnit cyklistické časovky. Organizátoři k této žádosti přistoupili, bohužel se s tímto záměrem už nepodařilo oslovit místní školy a oddíly. Doufejme tedy, že příští ročník přiláká více mladých závodníků a závodnic do 15 let. Vítězem dětské kategorie se stal Štěpán Stloukal z oddílu Atc Tiro Blansko s výborným časem 23:21 min. Tento čas ho v celkovém pořadí 65 závodníků zařadil na skvělé 32. místo. A to mu je pouhých 11 let. Pro 2. místo si dojel jeho devítiletý bratr Richard Stloukal s časem 28:19 minut. Jako nejmladší závodník tohoto ročníku se umístil v celkovém pořadí na krásném 54. místě. Organizátoři děkují za skvělou účast a hlavně všem sponzorům co podpořili tuto akci

9


a kteří dávají prostor sportu v našem okolí. Více informací o závodě - výsledky a fotky naleznete na stránkách www.oslavany.net. Zde bude také v dubnu 2012 zveřejněn termín 4. ročníku MTB – ČASOVKY „S ÚSMĚVEM NA ROZHLEDNU V. MENŠÍKA“. Tento příspěvek je převzat z regionálního informačního portálu www.zrcadlo.info, 1. července 2011.

Pohled na start závodu.

Kategorie do 15 let – stupně vítězů.

Kategorie ženy – stupně vítězů.

Kategorie muži do 30 let – stupně vítězů.

Kategorie muži od 31 do 50 let – stupně vítězů.

Kategorie muži nad 50 let – stupně vítězů.

10


Hasičská soutěž na Hlíně

V sobotu 11. června 2011 se na Hlíně uskutečnila soutěž hasičských zásahových jednotek. Soutěže se účastnilo celkem 7 družstev mužů – Ketkovice, Mělčany, Dolní Kounice, Střelice, Prštice a Hlína „A“ a „B“. Také přijela soutěžit 3 družstva žen ze Silůvek, Nových Bránic a Mělčan. Neúčast družstva žen z Hlíny byla z důvodu svatby na Hlíně. Takže Hlínu reprezentovala pouze dvě družstva mužů. A byl to velký soutěžní boj. Nakonec si první místo odnesli muži z Mělčan s časem 16,86, na druhém místě skončili s rozdílem několika vteřin muži z Dolních Kounic s časem 16,92 a třetí byli muži ze Střelic s časem 19,42. Hlína „A“ skončila na pátém místě a Hlína „B“ na sedmém místě. Výsledek ženských závodnic byl následující: První byly ženy z Nových Bránic, druhé ženy ze Silůvek a třetí ženy z Mělčan. Následovalo slavnostní nastoupení, předání pohárů a cen, příjemná zábava, dobré jídlo a pití a to vše za pěkného počasí.

Společný nástup, 11. června 2011.

Spokojení diváci, 11. června 2011. < Tabulka s výsledky soutěže, 11. června 2011.


11

> Družstvo mužů Hlína „A“: Zdeněk Havlík, Petr Hošek, Tomáš Sedlák, Ondra Havlík, Jaromír Kocáb ml., Libor Čech ml., Radek Čech, 11. června 2011.

< Start družstva mužů Hlína „A“, 11. června 2011.

Start družstva mužů Hlína „B“, 11. června 2011.

Útok družstva mužů Hlína „B“, 11. června 2011.

12

Premiéra divadelního představení Sněhurka a sedm trpaslíků


V neděli 3. července 2011 se na Hlíně v lesním divadle měla konat premiéra divadelní pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků. Hlínští ochotníci, hasiči a další dobrovolníci měli vše pečlivě připravené, ale zklamalo počasí. O víkendu se prudce ochladilo a neděle takřka celá propršela. Proto bylo divadelní představení již v neděli v ranních hodinách odvoláno a na webu obce Hlína byl vyhlášen náhradní termín pro premiéru a to 5. července. V úterý 5. července 2011 bylo počasí velmi příznivé a tak se podařilo sehrát premiéru představení, která byla velmi úspěšná. Počasí bylo výborné, herecké výkony skvělé a návštěva rekordní. Přišlo se podívat celkem 1 180 platících diváků. Druhé představení bylo sehráno ve středu 6. července v 15.00 hodin a také toto představení mělo úspěch po všech stránkách. Navštívilo je celkem 621 platících diváků. A jací vlastně byli? Vy, co jste viděli, určitě budete s námi souhlasit, že byli báječní! Příchozí diváky, kteří zaplnili celé hlediště (a mnozí seděli na vlastních židličkách, na zemi na bundách, nebo postávali pod korunami stromů), vítala krásně upravená scéna jeviště. Na části jeviště byl zámecký palác s dominantním čarovným zrcadlem a na další části pak byla chaloupka malých trpaslíků. Vše dozdobené květinami, lesními stromky, nechybělo ani jezírko a další nezbytné rekvizity, které do pohádky patří. Návštěvníky divadla na úvod přivítal starosta obce Miloš Dostalý a pak už to začalo…. Sedm přerostlých trpaslíků v malých šatech na prasknutí pak během celého představení předváděli, že jsou duší i tělem výborní herci a šprýmaři. Na jeviště nastoupili s patřičným pracovním nářadím a také přijeli na vlastním voze. Skvělý výkon předvedla i zlá královna, která se na konci pohádky utancuje a zmizí záhadně z jeviště a zůstane po ní jenom dým. Perfektní pěvecký i herecký výkon pak podala i krásná Sněhurka a její zachránce, princ. Musíme připomenout i další role herců a hereček, z nichž se někteří prostřídali i v několika rolích. Rovněž je nutné zmínit i nové mladé herce a herečky, děti, které vystupovaly v rolích lesních zvířátek. Kouzelná pohádka, výborné herecké výkony, smích a velký potlesk diváků, tak nějak by se v krátkosti dalo shrnout divadlo 2011 v lesním prostředí na Hlíně. Lesní divadlo si letos do své historie připíše ještě jedno velké nej: a to, že na premiéru divadla Sněhurka a sedm trpaslíků přišlo a přijelo celkem 1 180 diváků, což je zatím rekordní návštěvnost! Poděkování patří nejen všem hercům a herečkám, ale i všem ostatním lidičkám, kteří se podíleli na přípravě divadla, tedy skvělým zvukařům, nápovědě, kostymérům a maskérům, stavitelům jeviště i lavičkového hlediště, výběrčím vstupenek, občerstvovacímu týmu, který nabízel uzené cigáro a další dobroty, sponzorům divadla a všem těm dalším a dalším lidem, kteří pro divadlo žijí!

13


Zahájení starostou M. Dostalým. Ples na zámku, 5. července 2011.

„My jsme sedm trpaslíků“, 5. července 2011.

Macecha – M. Pulgretová.

Vypravěčka – M. Kocábová.

Zvířátka – Terezka Putnová, Simonka Jelínková, Zuzka Nosková.

14


...Přistoupil k rakvi a sklonil se k ní. Poté ji políbil. V tu chvíli se Sněhurka nadechla a znovu ožila...

Červená Karkulka – I. Dostalá.

Myslivec – J. Sliacky.

Rejpal – D. Vodáková.


15

Sponzoři divadla ČEZ – partner obce Ing. Aleš Černušák, Hlína Vasyl Popovych, Hlína Smíšené zboží Hoškovi, Hlína Stolařství Šimbera, Mělčany Libor Čech – zámečnictví, Hlína Vinařství Jan Plaček, Moravské Bránice Pila Tetčice, a. s. Vítězslav Mach – střechy, tesařství Madrev, s. r. o., Hlína Jan Rybníček – foto a videoslužby, Silůvky Obecní úřad Hlína

Osoby a obsazení

Vypravěčka Miroslava Kocábová Sněhurka a zrcadlo Kristýna Pulgretová Princ a zrcadlo Rostislav Šťastný Macecha Milana Pulgretová Myslivec Jozef Sliacky Štístko Ilona Dostalá Šmudla Vlastislav Bouška Kejchal Milan Hošek Rejpal Dana Vodáková Prófa Martin Dostalý Stydlín Tomáš Hošek Dřímal Gabriela Nosková Náhončí Aleš Musil Náhončí Tomáš Hošek Zvířátka Zuzka Nosková, Verunka Nesvačilová, Nelinka Nosková, Terezka Putnová, Simonka Jelínková, Tomáš Pavlovský, Kompars Tereza Mezníková, Veronika Šmerdová, Pavla Novotná, Anežka Kilhofová _______________

Na přípravě divadla se podíleli

režie: Jozef Sliacky asistent režie: Milana Pulgretová scéna: Milana Pulgretová Milan Hošek masky: Táňa Podlipná, Anežka Kilhofová nápověda: Věra Hošková hudba: orchestrální zpracování ozvučení: Jiří Jelínek a Pavel Dočkal Jaroslav Beer

16


> Sněhurka bloudí lesem, 6. července 2011.

Myslivec má zabít Sněhurku, 6. července 2011.

Dřímající Dřímal, 6. července 2011.

< Příjezd trpaslíků ze šichty v dolech, 6. července 2011.

17


Nezbytná nápověda–V. Hošková. Sláva, Sněhurka je zachráněna, 6. července 2011.

Závěrečné zpěvy trpaslíků, 6. července 2011.

Pohled do zcela zaplněného hlediště, 6. července 2011.

Vynikající občerstvení.

18


Rozhledna Vladimíra Menšíka na Hlíně otevřela i ve všední dny

Hlínská rozhledna během letních prázdnin změnila otevírací dobu pro návštěvníky. Rozhledna byla pro vás v době letních prázdnin otevřena nejen o víkendech (10.00–17.00 hodin), ale i ve všední dny, kromě pondělí, a to od 10.00 do 17.00 hodin. A zájem z řad turistů byl opravdu velký!

Hlínská rozhledna Vladimíra Menšíka přivítala již padesátitisícího návštěvníka!

Další důvod k oslavě mají hlínští občané, kdy je v popředí opět jejich rozhledna, která v sobotu 30. července 2011 v poledních hodinách přivítala již padesátitisícího návštěvníka. Majitelem padesátitisící vstupenky na hlínskou rozhlednu se stal pan Milan Valachovič z Gbelů na Slovensku, který se svými kamarády dorazil na naši rozhlednu na kole. Zástupci obce Hlína, která je majitelem rozhledny, tedy starosta pan Miloš Dostalý a místostarostka paní Jana Vašulínová byli při této slavnostní události a padesátitisícímu návštěvníkovi předali věcný dar v podobě dalekohledu, různých upomínkových předmětů a také dekretu o doživotním vstupu na rozhlednu zdarma. Pan Valachovič zápisem v pamětní knize návštěv poděkoval za přijetí a obdarování a také neopomněl na vrcholku rozhledny vyzkoušet nový dalekohled.

Jubilejní návštěvník rozhledny pan Milan Valachovič přebírá dekret o bezplatném doživotním vstupu na rozhlednu a věcné dary od starosty obce Hlína pana Miloše Dostalého.

19


Brněnský deník, úterý 2. srpna 2011.

20


Hlínské divadelníky opět přerušil déšť

V neděli 7. srpna 2011 se konalo další opakování velmi úspěšné divadelní hry Sněhurka a sedm trpaslíků, kterou hlínští tradičně hrají v lesním divadle. Již půl hodiny před začátkem představení bylo provizorní parkoviště na poli u lesa zcela zaplněno vozidly a sehnat místo pro sezení v lesním hledišti bylo již takřka nemožné. A tak nadšení diváci posedali na přinesené plastové židličky a sedátka, další vybavení karimatkou tuto rozprostřeli na zem a sedli si, jiní postávali nebo seděli třeba na mikině či svetru. Není divu, návštěvnost tohoto představení se vyšplhala opět vysoko, prodalo se 862 vstupenek pro dospělé a 55 vstupenek pro děti. Hlínští ochotníci nastoupili na jeviště velkolepě a s nadšením se pustili do báječné a veselé pohádkové hry. Ale počasí se neslitovalo a asi po 20 minutách jejich hereckých výkonů začalo pršet. Diváci vyčkávali a většina z nich, vybavena pláštěnkami a deštníky zdatně odolávala přívalům dešťové vody. Někteří diváci se odhodlali k odjezdu, protože déšť zesiloval a vidina jeho konce byla takřka v nenávratnu. Promočení herci dále neúnavně hráli svoje role a stejně promočení diváci je odměňovali potleskem. Nakonec, téměř po odehrané hodině bylo představení ukončeno, protože silný déšť se dostal i do techniky ozvučení a přerušil její činnost a hlínské divadlo utichlo. Zklamaní a promočení herci se smutně dívali k obloze, která nemilosrdně posílala provazce vody… Přesto ti, co alespoň část divadla viděli, nemusejí litovat, protože to byl opravdový zážitek. A všichni, kteří chtěli vidět divadlo ještě jednou a to celé představení, byli pozváni na další opakování divadla 21. srpna, kdy po předložení vstupenek z onoho deštivého představení, byli na divadlo puštěni bez placení.


21

Nohejbalový turnaj a taneční zábava

Měsíc srpen byl na Hlíně opět ve znamení sportovních aktivit, tedy tradičního nohejbalového utkání. V sobotu 13. srpna 2011 si celkem 11 týmů změřilo svoje síly a vytrvalost na hřišti za obecním úřadem. Kromě soupeřů museli hráči nohejbalu čelit také vrtkavému počasí a jeho rozmarům, takže během zápasů zažili déšť i sluníčko. Po vyřazovacím kole se do užšího výběru dostalo celkem 8 družstev a závěrečné pořadí na prvních třech místech dalo znát, že hlínští prostě hrát nohejbal umí. Na třetím místě skončil hlínský tým Krišpíni, na druhou pozici se dostali medlovští Bobíci a zlatou, tedy první cenu si odnesli opět hlínští, tým Nekopnem si. Po slavnostním předání cen a pohárů se pokračovalo v zábavě dále až do pozdních nočních hodin. K tanci a poslechu na venkovním place hrálo DUO Leszczynski a všichni se skvěle bavili.

Grafické znázornění rozpisu zápasů – vyřazovací část, 13. srpna 2011.

< Společné foto vítězných družstev a nejlepšího hráče turnaje, 13. srpna 2011.

22


Diváci schovaní před nepřízní počasí, 13. 8. 2011.

Celkový pohled na hřiště, 13. 8. 2011.

Lákavé ceny pro vítěze, 13. srpna 2011.

1. místo – Nekopnem si, Hlína – 13. srpna 2011.

3. místo – Krišpin, Hlína – 13. srpna 2011.


Víkend v lesním divadle na Hlíně

23

Ojedinělou a historicky první akcí, která se uskutečnila o víkendu 20.–21. srpna 2011 na Hlíně, můžeme již nyní zhodnotit jako velmi zdařilou a co do návštěvnosti i počasí velmi úspěšnou. V tomto předposledním víkendu v měsíci srpnu se na Hlíně tradičně uskutečňuji Rozmarýnové hody. Ale hlínští se pro letošní rok rozhodli dát hodům trošku odpočinku, tudíž se nekonaly, a namísto hodů se uskutečnila akce s názvem Víkend v lesním divadle. Sobota byla ve znamení dechových kapel, které vystupovaly na divadelním jevišti hlínského lesního divadla. A mnozí účinkující z tohoto netradičního jeviště byli doslova paf. A jak říkali, na takových jevištních „prknech“ ještě nehráli a nezpívali a mnohé z nich celkové prostředí i atmosféra divadla velmi nadchla. Program dechových kapel byl opravdu zajímavý. Ve 14.00 hodin proběhnul koncert dechové hudby PETROVANKA, od 15. hodiny pak koncertovala SIVICKÁ KAPELA a po ní se předvedla dechová hudba MORAVĚNKA. Vše bylo doprovázeno vyprávěním Libora Pantůčka. Celým program hudby k poslechu moderovali paní Květa Navrátilová a pan Jiří Helán. Celková návštěvnost dechových kapel pak přesáhla 300 lidí, kteří si přišli poslechnout krásné písně v příjemném lesním prostředí. A v nedělním víkendovém programu bylo představení lesního divadla Sněhurka a sedm trpaslíků. Počasí nám tentokráte velmi přálo a do přeplněného hlediště dorazilo i 133 diváků se vstupenkami z předchozího divadelního představení ze 7. srpna, které nebylo pro déšť celé dohráno. Tito diváci pochopitelně po prokázání se platnou vstupenkou měli na nedělní představení vstup zdarma. Celému Víkendu v lesním divadle dominovala příjemná atmosféra, krásné počasí, dobré občerstvení a báječná zábava!

Víkend v lesním divadle – vystoupení dechových kapel, 20. srpna 2011.

24


Štístko – Ilona Dostalá.

Šmudla – Vlastislav Bouška.

Kejchal – Milan Hošek.

Víkend v lesním divadle – vystoupení dechových kapel, 20. srpna 2011.

Rejpal – Dana Vodáková.

Prófa – Martin Dostalý.

Dřímal – Gabriela Nosková.

Stydlín – Tomáš Hošek.


Vyhodnocení soutěže o nejkrásnější rozkvetlý dům na Hlíně

25

V letních Rozhledech jsme již potřetí vyhlásili soutěž O nejkrásnější rozkvetlý dům na Hlíně, kde hodnotíme letní květinovou výzdobu, dekorace domů, letních posezení, pergol, altánků, zahrádek. Bohužel, nám do redakce nedorazila ani jedna soutěžní fotografie od vás, hlínských občanů a chalupářů, kteří byste se chtěli pochlubit svojí letní výzdobou. A to je velká škoda. Když pak paní Gábina Nosková procházela obcí a chtěla nafotit vaše výzdoby, tak zjistila, že domy si zdobí prakticky pořád ti samí občané a že bychom museli oceňovat opět ty stejné, některé dokonce již potřetí. Naše redakce by totiž moc ráda viděla i další, nové výzdoby vás ostatních a to se právě nyní nestalo. Mohli bychom zase uvést ta jména lidí, kteří měli velmi krásnou výzdobu a vlastně ji mají Kvetoucí zákoutí paní Jitky Krobotové. každý rok. Tak jsme se v redakci shodli na tom, že nyní neoceníme žádnou výzdobu a na pár fotkách vám ukážeme některé výzdoby, které nás zaujaly. A věříme, že příští rok bude výzdob více a že s námi budete více spolupracovat a my zase budeme moci předat tři ocenění a dárky. Na obrázcích vám přinášíme nafocenou výzdobu návsi obce, tedy ozdobenou budovu školy, autobusovou zastávku a další. A také jedno nafocené zákoutí chalupářky paní Jitky Krobotové. Třeba vás naše obrázky pro příští soutěže inspirují!

> Výzdoba bývalé školní budovy.

26


Několik pohledů na květinovou výzdobu centra obce.

27


Říjen 2011

• Neděle 2. října 2011 – Drakiáda u rozhledny – od 14.00 hodin – pátý ročník hlínské drakiády u rozhledny Vladimíra Menšíka – neváhejte a již nyní popřemýšlejte o tom, jakého draka vyrobíte a přijďte si s námi zasoutěžit v neděli odpoledne k rozhledně, anebo se jen podívat jak se u rozhledny lítá! _______________

Prosinec 2011

• Neděle 4. prosince 2011 v 17.00 hodin – Mikulášská na Hlíně – Tradiční průvod andělů a andílků s lucerničkami a pochodněmi obcí Hlína za doprovodu hudby s nadílkou Mikuláše. • Neděle 11. prosince 2011 v 15.00 hodin – Adventní koncert v kostele sv. Kunhuty – příjemné odpoledne s milou vánoční hudbou v hlínském kostele.

Hned na úvod naší společenské rubriky máme jednu obrovskou gratulaci a to k narození dokonce čtyř miminek. V červenci se narodil kluk Ján Adamovič a v srpnu to byla dokonce tři miminka, holčičky Terezie Šmídová, Kateřina Chaloupková a jeden kluk, Denis Sklenařík. Popřejme všem miminkům a jejich rodičům jen to nejlepší třeba malou krásnou básničkou: Je to jako pohádka, když se začne život děťátka. Přinese lásku, radost i smích, stane se pokladem rodičů svých. Ať děťátko má všeho dost, v životě jen pro radost. Zdraví, štěstí, veselosti, jak v dětství tak v dospělosti.

Rodičům ať radost dělá budoucnost ho čeká skvělá. Celý život bez nesnází, ať ho úspěch doprovází!

V měsíci říjnu 2011 oslaví na Hlíně paní Marie Jalová a paní Marie Eichlerová významné životní jubileum. V měsíci prosinci 2011 pak bude oslavovat pan Tomáš Poul také velké životní jubileum. Popřejme jim tedy hodně energie, elánu, zdraví, pohody, štěstí a úspěchů do dalších let.

28


Jak se žije chalupářům na Hlíně

Chataření a chalupaření bývá považováno za český fenomén především díky vztahu Čechů ke svým tzv. druhým domovům. Svou roli zde nepochybně hraje i to, že chaty a chalupy zastřešují (i doslova) mnoho aktivit, jimž se Češi s oblibou věnují. Jednou z těchto výrazných činností volného času je i zahrádkaření v nejrůznějších podobách - zahrada či zahrádka je jednou z prvních viditelných vizitek chataře a chalupáře. Chataření, jehož kořeny sahají až k trampingu v dobách první republiky, dosáhlo nebývalého rozvoje v normalizační době. Chalupaření se podílelo na záchraně našich venkovských sídel nejen po odsunu obyvatelstva po 2. světové válce, ale i po odlivu venkovského obyvatelstva do měst za prací v 60. až 70. letech. Další změny nastaly na přelomu tisíciletí, kdy se senioři i mladé rodiny stěhují do chatařských a chalupářských oblastí natrvalo. Venkovské oblasti nabízejí lidem z velkoměst i městeček aktivní i pasivní odpočinek v klidném a krásném prostředí. I naše malebná Hlína má významné zastoupení chalupářů, tedy osob zde nežijících natrvalo, ale přijíždějících sem na víkendy, dny svátků a dovolených a v případě osob již v důchodovém věku třeba i na delší pobyt přes celé léto, podzim i jaro. Některé z hlínských chalupářů jsme požádali o zodpovězení několika otázek. _______________

Jako první nám odpovídali hlínští chalupáři manželé Jitka a Miloš Krobotovi

Jak dlouho máte chalupu na Hlíně a jak pravidelně sem jezdíte? Letos už je tomu osm let, co jsme na Hlíně chalupu koupili. Já sem přijíždím každý týden a trávím zde několik dní, protože mám v Brně ještě nějaké povinnosti a můj manžel je zde téměř celoročně. Čím Vás Hlína jako obec se svým okolím okouzlila, že jste se rozhodli pořídit si chalupu právě tady? Oslovila nás krásná krajina, malebné prostředí a zázemí této obce a to vše nedaleko města Brna. Okolí Hlíny velmi dobře znám a ještě více je zná manžel, protože se zde, nedaleko Hlíny, v obci Padochov narodil, trávil dětství a pobýval zde až do třiceti let. Co Vám zde, z pohledu chalupářů, schází a co byste naopak pochválili? Ocenili bychom snad více laviček a to nejen na návsi, ale i v dalších částech obce, protože my starší už si častěji potřebujeme odpočinout. Také by se tu hodilo i vícero odpadkových košů. A co se nám tu líbí? Určitě čilý společenský ruch a kulturní akce, které se na Hlíně konají. Zejména divadlo se nám moc líbí, každoročně jsme pravidelnými návštěvníky představení v lesním divadle.Také bychom chtěli pochválit činnost pana starosty Dostalého, to jak se o obec stará, jak je obec upravená, je zde plno kytiček. Také si ceníme značné informovanosti obyvatel obce a to nejen prostřednictvím místního rozhlasu, ale především díky zpravodaji Hlínské rozhledy, který je na dosti vysoké úrovni a my ho vždy přečteme od začátku až do konce. Manžel je velký čtenář a pravidelný návštěvník obecní knihovny. Je velmi spokojen s celým zázemím knihovny a nabídkou knížek.

29


Nakonec bych chtěla pochválit i místní smíšené zboží paní Věrky Hoškové. I když nejsem příliš častým zákazníkem, moc oceňuji, že je zde široký výběr všeho potřebného, bezvadná otevírací doba a také milá obsluha. Dovedete si představit, že byste ve Hlíně měli trvalé bydliště a že byste již nebyli chalupáři, ale hlínští občané? Určitě bychom si to, zejména já, dovedli představit, že bychom byli na Hlíně natrvalo. V současné době to však není možné, protože mám stále v Brně povinnosti pečovatelské a to ke svým starým rodičům. Manžel, který je tu téměř stále - je už skoro Hliňákem a zpět do paneláku do Brna bych ho již těžko dostávala. _______________

Odpovídala paní Jitka Krobotová

Jako druzí nám odpovídali další chalupáři, paní Milena a pan Juraj Bubelínyovi

Jak dlouho máte chalupu ve Hlíně a jak pravidelně sem jezdíte? Chalupu máme od roku 2001, pravidelně sem jezdíme každý týden na víkend (i v zimě), v létě ještě častěji. Čím Vás Hlína jako obec se svým okolím okouzlila, že jste se rozhodnuli pořídit si chalupu právě tady? Hlínu i chaloupku jsme poprvé uviděli v nejkrásnějším měsíci roku, tedy v květnu, proto není snad více co dodat… Co Vám zde, z pohledu chalupářů, schází a co byste naopak pochválili? Z pohledu chalupářů nám nechybí naprosto nic a velká pochvala patří všem, kteří se obětavě starají o veškeré společenské a sportovní akce v obci. Dovedete si představit, že byste ve Hlíně měli trvalé bydliště a že byste již nebyli chalupáři, ale hlínští občané? Ano, představit si to dovedeme, poněvadž Brno, kde trvale bydlíme, není odsud daleko. Na druhé straně však musím přiznat, že bychom se patrně i nadále cítili býti Brňáky. _______________

Odpovídali manželé Bubelínyovi

A do třetice odpovídali dlouholetí hlínští chalupáři, manželé Karel a Ludvika Fialovi

Jak dlouho máte chalupu ve Hlíně a jak pravidelně sem jezdíte? Chalupu máme od roku 1982 a jezdíme sem pravidelně, celoročně. Čím Vás Hlína jako obec se svým okolím okouzlila, že jste se rozhodnuli pořídit si chalupu právě tady? Okouzlila nás tím, co člověku, který žije ve městě, ve shonu a hluku schází, tj. krásnou přírodou, klidem, pohodou a v neposlední řadě vlídným přijetím místních lidí.

30


Co Vám zde, z pohledu chalupářů, schází a co byste naopak pochválili? Z pohledu chalupářů nám neschází nic, naopak chválíme vše, co se odehrává v této obci, myslíme tím veškeré akce společenské, kulturní, sportovní a jiné konané pro lidi. Dovedete si představit, že byste ve Hlíně měli trvalé bydliště a že byste již nebyli chalupáři, ale hlínští občané? Dovedeme si to představit! Vždyť po třiceti letech života na Hlíně se cítíme více jako „Hlíňáci“. Vztah celé naší rodiny k obci Hlína nejlépe vystihuje přání našeho čtyřletého vnuka: „Jezdit k dědovi a babičce na naši Hlínu!“ _______________

Odpovídala paní Luďka Fialová

Redakce Hlínských rozhledů velmi děkuje za vstřícnost všem osloveným chalupářům a za velmi pěkné odpovědi. Přejeme nejen jim, ale všem chalupářům na Hlíně, aby se jim zde stále dobře chalupařilo, odpočívalo aktivně i pasivně a aby se na Hlínu rádi vraceli.

ROZHOVOR S JEDNÍM Z VÁS, s jedním z hlínských občanů

V jarním vydání Hlínských rozhledů, které vyšlo v letošním roce jsme vám přinesli rozhovor s jedním z vás, z hlínských občanů. Tehdy jsme hovořili s paní Danou Vodákovou. A protože příjemných a zajímavých lidiček je na Hlíně opravdu hodně, rozhodnuli jsme se v povídání s nimi pokračovat. Tentokrát jsme zpovídali jednoho charismatického mladého muže, velmi pracovitého a společenského, který v letošním roce přešel ze stavu svobodných mužů do stavu ženáčů. Takže mu ještě dodatečně gratulujeme k tomuto krásnému životnímu rozhodnutí! A mnozí z vás už vědí o kom bude řeč! Na rozhovor jsme pozvali Martina Dostalého, který je vždy přítomen na všech společenských i sportovních akcích, každoročně jej můžete vidět i na prknech divadla v lesním prostředí a pokud jde o jakoukoliv pracovní činnost a po- Martin Dostalý jako Ivánek ve své moc při akcích v obci, rozhodně ho zde najdete nejoblíbenější roli v divadelní hře Mrazík, mezi prvními. Se svojí krásnou ženou Ilonou 2009. tvoří milý pár, který v současnosti buduje svůj společný dům. Martina jsme požádali o malý rozhovor a tady jsou jeho odpovědi: Patříš k těm občanům, kterým není lhostejné dění v obci a účastníš se vlastně všech společenských i kulturních akcí, které obec pořádá. Jak hodnotíš společen-


31

ské akce na Hlíně a co tě nejvíce baví a nejvíce se ti líbí? V naší obci žijeme opravdu velice pestrým kulturním životem a jsem za to rád. Myslím, že bychom si toho měli vážit, protože jsme jedna z mála obcí v okolí, kde to ještě funguje. Ze všech akcí mám nejraději hlínské hody. Líbí se mi na nich, že spojí celou obec a lidé alespoň těch pár dní „táhnou za jeden provaz“ a zapomenou na starosti normálního života. Jsi velmi úspěšným hercem hlínského divadla, pravidelně každý rok tě vidíme na jevišti v hlavních rolích. Která z tvých hereckých figur byla tou nejoblíbenější, která se ti nejlépe hrála? Nejlépe se mi hrála role pana purkrabího Čeňka z Valdštejna ve hře Noc na Karlštejně. Byla to má první větší role, první rekordní návštěvnost a myslím, že jsme si to všichni velice užívali. Ale nejoblíbenější postavou byl pro mě Manželé Martin a Ilona Dostalí, 2011. Ivánek z Mrazíka. Tuhle pohádku jsem zbožňoval od dětství a bylo mi velkou ctí ztvárnit postavu ruského bohatýra. Jaké jsou tvoje zájmy a koníčky? Jak trávíš svůj volný čas? Mým velkým koníčkem je kromě divadla také vinařství a vůbec kultura kolem vína. Rád se s přáteli účastním různých hodů, koncertů a ochutnávek vín. Svůj volný čas momentálně trávíme s manželkou na budování rodinného domku, zahrady a sklípku. Co si myslíš, že by bylo dobré na Hlíně ještě udělat? Co by dle tvého názoru ještě občané uvítali? Myslím, že by bylo dobré na Hlíně vybudovat nějaký parčík, kde by se dalo v klidu posedět v přírodě. Třeba u rybníku na Paloučkách nebo rozhledny. To by jistě uvítali maminky s dětmi a starší spoluobčané Máš něco, co bys rád sdělil čtenářům zpravodaje, tedy zejména občanům obce Hlína? Nebojte se přijít pomoci na přípravy různých akci, ať už jsou to hody, divadlo či den dětí…., neděláme to přece jen pro sebe. Jsi společenský, pracovitý a velmi sympatický mladý muž, který nezkazí žádnou srandu. Jaké je tvoje životní motto? Žij každý den tak, jako by byl tvůj poslední. Redakce zpravodaje děkuje Martinovi za příjemné povídání a moc mu přejeme ať se mu vše daří!

32


„Železňák“

Překlenul široké, romantické údolí řeky Jihlavy na nové železniční trati Brno–Vídeň a 15. září roku 1870 byl slavnostně uveden do provozu. V lidové řeči místních i okolních zvaný „Železňák“, jinak také „Čertův most“, Bránický, Kounický, ale i Ivančický viadukt. Ve své době velkolepé dílo moderní techniky, obdivované širokou veřejností i odborníky, byl postaven v letech 1868–1870. Za tuto krátkou dobu se na pěti pilířích ve výšce 42 metrů nad hladinou řeky Jihlavy rozklenula 373,5 metrů dlouhá kovová „pavučinka“ projektantů Karla von Rupperta a Aloise Rogenhoffera, která spojila s železničním světem novou brněnsko-vídeňskou cestu. Stavbu mostu realizovala francouzská firma Cail a comp. a jeho konstrukci zhotovili v belgicko-francouzských železárnách ve Fives-Lill. Vlastní stavba a zprovoznění mostu za tak krát- Demontáž konstrukce mostu ký čas, bylo vzhledem na technické možnosti od hrušovanské opěry, 1991. tehdejší doby velkým vyznamenáním pro všechny zúčastněné. Pravidelný provoz na této trati doplňovaly spousty zájezdních vlaků, jejichž účastníci často před mostem vystupovali a obdivovali se monumentálnímu dílu. V roce 1909, tedy rok před vypršením provozní záruční doby mostu, po něm odmítl jet i císař František

Reprodukce snímku železničního mostu ze začátku dvacátého století.


33

Josef I. s vojskem na manévry. Než se však pořádně rozkoukal, stalo se. Most přečkal obě světové války, kdy ho nešetřily ani těžké nákladní vlaky s vojenskou technikou. Bylo tomu již dávno, co skončila garanční doba jeho provozu, ale on sloužil dál. Sloužil 108 let, než se s ním veřejnost oficiálně rozloučila 10. června 1978 slavnostními jízdami vlaků, taženými parními lokomotivami. Poslední vlak po něm pak přejel 9. listopadu 1978 v 7.02 hodin ráno. „Železňák“ byl chloubou a neodmyslitelnou součástí našeho regionu. Velká škoda, že se na své stáří stal překážkou pro všechny. Z původně halasných projevů o jeho zachování budoucím generacím, si jej nakonec jako horký brambor přehazovaly různé instituce. Nikdo ho nechtěl. A tak se po 121 letech, v roce 1991 do jeho konstrukce zakously plameny autogenů, aby alespoň část tohoto díla znetvořily a daly tak podnět k jeho úplné likvidaci. Takto rozpitván tu stál dalších osm let, než bylo definitivně rozhodnuto o jeho konci. Počátkem září roku 1999 firma Schwarzmüller a Sohn most pomocí mohutného jeřábu demontovala. Ponecháno bylo pouze jedno pole s pilířem na bránické straně, jako památka. Spíše než památka, je to však memento všem, kteří se o jeho zánik „zasloužili“, neboť v tomto případě platí dvakrát, že lidská hloupost je věčná. Dodatek závěrem: Často se vyprávělo a psalo o spojitosti Gustava Eiffela s viaduktem. Zprávy o jeho působnosti zde, doloženy nebyly, ale stejně tak nebyly vyvráceny. Jedno je však jisté, že pan Eiffel doposud dluží blíže neurčenou částku v jednom moravském hostinci. Kdo ví, možná, že jeho cesta z něj vedla tehdy právě k nám. Vladimír Voborný Použitá literatura: Kuba Josef (1978): Ivančický viadukt. Bernard Václav: Spory o pastýřku oblaků a viadukt. Použité snímky z archívu autora.

Pohlednice železničního mostu ze 60. let minulého století. (Foto J. Zapletal – nakl. ORBIS Praha).

34


Výpis ze školních kronik obce Hlína Školní rok 1909/1910

V tomto školním roce poprvé na Hlíně vyučováno ženským pracem ručním. Učitelka Otilie Ryšavá narodila se r. 1882 v Neslovicích, vzdělávala se na obecné škole ve svém rodišti a na škole měšťanské v Ivančicích. Zkoušce podrobila se v Brně roku 1905. Roku 1908 ustanovena zatímní učitelkou ručních prací při dvojtřídní škole obecné v Německých Bránicích a letošního roku též na Hlíně. Přebývá na Hlíně a odtud dochází do Něm. Bránic. Obec Hlínská přispívá jí na byt ročním obnosem 48 K. Školní děvčata chodila do ručních prací neobyčejně pilně a velice ráda. Počet školních dětí: Na poč. šk. roku bylo ze všech školou povinných dětí 32 chlapcův a 41 děvčat, celkem 73 (o jeden více než loni). Do zdejší školy chodilo 29 chlapcův a 39 děvčat (=68). Z nich požívalo všeobecné úlevy 6 chlapcův a 8 děvčat (=14). Dva hoši chodili do měšťanské školy v Ivančicích a jeden hoch a dvě děvčata byli přijati na ústavě pro hluchoněmé v Ivančicích. Koncem šk. roku bylo ze všech školou povinných dětí 30 chlapcův a 38 děvčat, celkem 68, do zdejší školy chodilo 27 chlapcův a 36 děvčat =63. Vyučování nebylo ve šk. roce ničím přerušováno. Docházka školní byla po celý rok pilná, činilo procento zameškané návštěvy celkem 2,7, takže nebylo potřebí nikoho pro nedbalou docházku školní vykazovati. Na jaře dala místní rada školní pořídit tělocvičnou hrazdu na letní cvičiště. Dosud se na nářadí necvičívalo. Hrazdu zhotovil Jan Bořil, truhlář na Hlíně, za 9 K 40 h. Okresní porada učitelská konala se ve velkém sále Besedního Domu v Brně den 22. června. Bylo na ní projednáno o návrhu normálních seznamů učebných pomůcek pro jednotlivé kategorie obecných škol a o péči o dítě slabomyslné. Školní inspekce ani visitace zdejší školy v tomto školním roce vykonána nebyla. Zkouška z náboženství konala se v Neslovicích v pondělí dne 23. května. Školní děti vyšly o 6 hodině ráno z Hlíny. C. k. zemská školní rada schválila výnosem ze dne 27. dubna 1909, č 7736, aby se na obecných školách směly pořádati dvouhaléřové měsíční sbírky pro zemskou komisi pro ochranu dětí a péči o mládež v Brně. Sbírky tyto na zdejší škole pořádány a výsledek obnosu 4 K 10 h a v desíti měsíčních zásilkách prostřednictvím poštovní spořitelny poslán České sekci zemského komitétu pro ochranu dítek a péči o mládež v brně. Došlo vynesení c. k. zemské školní rady ze dne 25. února 1910, č. 12795, týkající se bezpečnostních opatření proti ohni ve školních budovách, dle něhož má býti umožněno bez úrazu a rychle vykliditi školní budovu, nastane-li nebezpečí. Vydán zemský zákon ze dne 27. dubna 1910, č. 40, dle něhož jest rozděliti třídu neb ročník na oddělní souběžná, chodí-li do třídy této nebo do ročníku tohoto osmdesát dětí. V obci panoval opět čilejší ruch stavební. Mimo několik přestaveb (zvl. Hostinec H. Nesvačila) provedeny novostavby domů č. 59 a 60 a popudem Turistického Sboru Klubu českých velocipedistů v Ivančicích postavena nad Hlínou stavitelem Fr. Ryšavým z Ivančic 20 m vysoká rozhledna za 2 400 K, která poskytla žákům našim i školním dětem okolních osad mnoho cenných názorů pro vyučování zeměpisné. Také přivábila do naší obce mnoho okolního obecenstva, neboť za čtvrt roku od 24. dubna do 24. července vystoupilo na zdejší rozhlednu 1 616 osob, školních dětí v to nepočítajíc.


35

Školní rok 1910/1911

Na počátku školního roku bylo všech dětí školních 31 chlapcův a 37 děvčat, celkem 68. Do zdejší školy chodilo 27 chlapcův a 35 děvčat, celkem 62. Z nich požívalo úlev 8 hochů a 9 děvčat, celkem 17. Do měšťanské školy v Ivančicích chodili 2 hoši. V zemském ústavě pro hluchoněmé v Ivančicích byli přijati 2 hoši a 2 děvčata, tedy 4 žáci. Vzhledem k minulému roku jeví se úbytek u všech školou povinných dětí o 5 žákův a u dětí ve zdejší škole o 6 žáků. Koncem školního roku bylo všech školních dětí: 30 hochův a 35 děvčat (=65), ve zdejší škole pak 26 hochův a 33 děvčat (=59). Dne 19. února zemřel náhle výlevem krve do mozku zdejší učitel náboženství P. Ign. Brach, farář v Neslovicích. Pohřbu v Neslovicích dne 22. února účastnily se školní děti za dozoru správce školy. Dne 1. března přijel administrátor P. Vincenc Hašek, dříve kaplan v Dol. Kounicích a působil do dne 8. června, načež se odebral administrovat faru v Bořeticích. Téhož dne přibyl do Neslovic p. Karel Krčál, farář v Ostrově, a vede od té doby duchovní správu. Vyučování nebylo ve šk. roce ničím přerušováno. Docházka školní byla pilná, celkové procento zameškané docházky školní bylo 2,6, o 0,1 % méně než loni. Také nebylo třeba napomínati rodičů, aby děti pilnějí do školy posílali. Visitace zdejší školy vykonána byla dne 24. dubna 1911. Zkouška z náboženství s dětmi školními z Hlíny letošního roku předsevzata nebyla, byly zkoušeny pouze děti neslovické. Také okresní porada učitelská nebyla letošního roku konána. Škola naše dostala od Turistického Sboru Klubu českých velocipedistů v Ivančicích dar 20 K na důkaz uznalosti za námahu, kterou měl správce školy se správou zdejší rozhledny, a na školní pomůcky poukázala Občanská záložna v Ivančicích rovněž 20 K. Oběma dárcům poděkovala dopisy místní rada školní se správou školy. C. k. zemská školní rada oznámila výnosem ze dne 28. dubna 1911, č. 10907, že dle přípisu biskupské konsistoře v Brně nevodí mnozí správcové přifařených škol děti školní na průvod Božího Těla. Poněvadž bylo počasí příznivé, vypravili se žáci za dozoru správce školy letos poprvé na Boží Tělo do Neslovic. Děti vyšly o ¾ na 7 ráno a přišly o ½ 2 ho. odpoledne. Dle výnosu c. k. zemské školní rady ze dne 7. března 1910, č. 6763 a ze dne 27. srpna 1910 konala se v tomto šk. roce osmá zemská konference učitelská od 29. září do 1. října 1910 v posluchárnách c. k. České vysoké školy technické v Brně. Byly projednány tyto referáty: 1) revise učebních osnov pro školy obecné 2) péče o mládež 3) o právních a hmotných poměrech učitelstva 4) škola měšťanská jako škola lidová, zařízení, vybudování a zdokonalení její. Ke konci roku 1910 provedeno v říši naší sčítání lidu. V obci naší napočítáno bylo 60 domů a 355 obyvatelů, přibylo tedy za posledních 10 let 8 domů a 28 obyvatelů (8 %). Ke konci července nastalo nebývalé vedro a sucho, teploměr vystupoval den ze dne na 33 stupňů Celsia ve stínu. Na rozhlednu hlínskou vystoupilo do 1. srpna 1911 celkem 3 478 návštěvníků. Pozn.: Doslovný opis ze školních kronik obce Hlína.

36


Hlína na stránkách dobového tisku

Viadukt přes údolí Jihlavky u Ivančic na Moravě

Na železnici, kterouž společnosť dráhy severní staví směrem z Mikulova k Jihlavě, jednou z prací nejzajímavějších zajisté jest viadukt v oudolí Jihlavky nedaleko Ivančic. Místo obrovské navážky zdělán jest vlastně železný most mřížový trojího rozpjetí spočívající na dvou pilířích železných. Obrázek náš zhotoven jest dle fotografie zdělané v srpnu r. 1869, kdež se o viaduktu pracovalo. Světozor, číslo 17, ročník IV, 22. dubna 1870, str. 131–132. Hlavička týdeníku Světozor, č. 17, vydaného v Praze v pátek 22. dubna 1870.

Železniční most přes údolí Jihlavy u Ivančic na Moravě, kreslil František Chalupa. František Chalupa, (8. 10. 1828–16. 4. 1897), malíř a ilustrátor Jeho ilustrace krajiny a architektury pravidelně přinášely časopisy Květy, Světozor a také Zlatá Praha. Vytvořil množství olejomaleb. Společně s malířem Antonínem Gareisem zhotovili blahopřání císaři Františku Josefovi a Alžbětě ke stříbrné svatbě. S manželkou provozoval závod na vyšívání praporů; nejzdařilejší z nich si objednal Mlynářský spolek, Typografická beseda a sokolské jednoty v Chicagu a St. Louis.


Dopisy z kraje

37

Z Hlíny. (Vzor národní statečnosti.) Obec naše asi půl druhé hodiny od Ivančic vzdálená svou rozkošnou polohou vévodí širokému a dalekému kraji. Jest proto i ráda výletníky v létě navštěvována. Letos v létě vylítl si k nám mezi jiným po dvakráte též německý správ- Hlavička deníku Moravská orlice, č. 259, něji řečeno židovský tělocvičný spolek Ivančický „Tur- vydaného v Brně v úterý 11. listopadu 1890. nverein“ za tím účelem, by pěstoval zde politiku. Přišel přepracovávati žulovou povahu našich občanů pro příští volby obecní v Ivančicích, jelikož více rolníků zdejších má v Ivančicích právo volební. Poměry turnérům byly na oko příznivé. Starostou obce naší jest totiž muž rozšafný, který ale zároveň jest hostinským. Jako kavky slítli se všichni turnéři po dvakráte do hostince jeho, piva v lahvích bylo všude nazbyt a když bylo vše nejvíce rozjařeno, připíjelo se vzornému starostovi a výtečnému hostinskému „Gut Heil“ a přiťukováno mu „wacker“, což pan hostinský jako bývalý statečný v bitvách otuželý vojín s úsměvem přijal. Po této dvojici expedic rozšiřováno v Ivančicích, že Hlína jest pro příští volby obecní získána a následkem toho i pantáta Panovský dříve ještě, než byl ve svůj úřad purkmistrovský úředně uveden, neváhal za blátivého počasí zavírati jednou nenadále k nám na Hlínu, by svého kollegu staršího, starostu z Hlíny, pozdravil a ostatním pánům voličům za jich statečnosť již napřed dle starého a dobře osvědčeného zvyku svého ruku stiskl. Když tak za letní doby byla u nás půda výtečně připravena, přišli dnové, kdy chtěli židé ivančičtí kliditi ovoce svého namáhání a sice při nedočkavé, nestálé své povaze židovské již nyní, poněvadž doba do příštích voleb obecních jest jim trochu daleká. Poslali jednoho krásného dne posla na Hlínu s balíkem žlutě brožovaných spisků ku panu starostovi, by spisky ty na Hlíně co nejvíce rozšířil a odporučil. Nevěda, co v nich jest, přijal je, jakmile ale obsah brožurek těch (byl to otevřený list spořitelny a úvěrní pokladny v Ivančicích) seznal, vrátil je, pokud je ještě měl, spořitelně a úvěrní pokladně v Ivančicích s přípisem, kterýž doslovně tuto uvádíme. Přípis ten zní takto: Vracíme Vám tímto několik výtisků „otevřeného listu“ a litujeme těch ostatních zničených, s poznámkou, že se ledabylou lží zaslepiti nedáme. Podnět k tomu zavdal onen nemotorný „Překlad“, kterým jste si jen ostudu utržili a lid proti svému ústavu pobouřili; i vrah své oběti při posvátném výkonu ušetří — a Vy —— Důvěru v záložnu ivančickou nezviklá nikdo; my známe lépe než-li Vy, výbor její, jenž sestává z mužů jen a jen poctivých; úředníci záložny jsou odborníci. Co se v otevřeném listě píše, je závisť, nemoudré chvástání a vychvalování sebe, které až přes příliš duchem nekřesťanským zavání. Věru, bídně se ústavu Vašemu vésti musí, když donuceni jste takových prostředků se chápati proti ústavu majícímu za sebou minulost čtvrtstoletí působnosti nejblahodárnější, když blátem pokaliti jej chcete proto, abyste svému na nohy pomohli. Záložna má své užitky z nás, z lidu, a vrací je opět nám, lidu. Trnem v oku je Vám též její nový dům; vězte, že i my, lid, jsme ten stavěti pomáhali pro sebe. Nám jest dům ten útulkem, pramenem, z něhož posilu národní proti našim křtěným i nekřtěným nepřátelům vždy a vždy čerpati chceme. Od nynějška ušetřte nás svými hanopisy, bychom nebyli donuceni, sluhům Vašim dáti z příbytků svých důkladný vyhazov. To sobě pamatujte! Na Hlíně, dne 2. listopadu 1890. Za obecní představenstvo: Jan Nesvačil, starosta. To jest mluva zajisté jadrná, kteráž zasluhuje vzhledem ke skutečně nezřízeným útokům na občanskou záložnu v Ivančicích veřejného povšímnutí a starosta takový jakožto vzor národní statečnosti veřejného uznání. Moravská orlice, číslo 259, ročník XIX (XXVIII), 11. listopadu 1890, str. 4.

38


O vojenských mapováních byla v našem seriálu řeč již dvakrát (Hlínské rozhledy č. 7, 9). Jestliže druhé navázalo na první po sedmdesáti letech, třetí na to druhé už po čtyřiceti. Dobou používání a počtem vydání však mapy třetího vojenského mapování významně předčily obě předchozí.

Díl 6.

Hlína na třetím vojenském mapování

Třetí vojenské mapování

Prohra v prusko-rakouské válce (1866) přiměla Rakousko-Uhersko přistoupit k novému podrobnému mapování země. Jestliže označíme vojenský motiv za prvotní, hned za ním stála potřeba zmapovat významné změny v krajině, které měla na svědomí prudce tepající industrializace se všemi doprovodnými jevy a procesy. Celkově nové mapování proběhlo v období 1870–1883, z toho na Moravě v letech 1876–1878. Měřítko mapování bylo zvoleno již dekadické, a to 1 : 25 000. Zaměřování polohopisu probíhalo v terénu nad grafickým podkladem mapy stabilního katastru. Výškoměrem a barometricky mapovaný výškopis vázal vždy na nejbližší body trigonometrické sítě. Byl zobrazen jak tradičními šrafami, tak nově i kótami a poprvé i vrstevnicemi, byť jen v intervalu 100 m výšky. Primárním výstupem byly tzv. topografické sekce (také „toposekce“) 1 : 25 000. Jedenácti barvami byly zobrazeny tyto prvky obsahu mapy: polohopis a šrafování výškopisu (černá), kamenné objekty, trigonometrické body, mosty a silnice (červená), vodní toky a břehová čára (tmavě modrá), vodní plochy (světle modrá), zahrady a sady (modrozelená), louky (zelená), pastviny (žlutozelená), vinice (žlutá), okraje lesů (tmavě zelená), plochy lesů (šedozelená), vrstevnice a skály (žlutohnědá). Mapa zůstala po celou dobu své existence tajnou až do nedávného zveřejnění na internetu. Zde je k prohlédnutí na adrese http://oldmaps.geolab.cz, ovšem ne v plném pokrytí území ČR. Černobílé varianty toposekcí najdeme navíc i na stránkách Ústředního archivu zeměměřičství a katastru ČÚZK, tj. http://archivnimapy.cuzk.cz. Zde je již dosaženo plného pokrytí státního území. Odvozením obsahu topografických sekcí vznikla tvz. speciální mapa (lidově „speciálka“) 1 : 75 000, která byla hlavním výsledkem třetího vojenského mapování. Dosáhla nesmírného rozšíření a popularity a používala se hojně ještě dlouho po druhé světové válce! List mapy speciální je složen ze čtyř topografických sekcí. Mapa byla tištěna nejprve


39

pouze jednobarevně, po reambulaci dostaly plochy lesa zelenou výplň. Mapy dnes najdeme rovněž na internetu na http://oldmaps.geolab.cz, stejně jako toposekce a obě předešlá vojenská mapování. Třetím článkem mapové tvorby třetího mapování je tzv. generální mapa 1 : 200 000. Jeden její list obsahuje osm listů speciálky. Mapa je to čtyřbarevná s obsahem: polohopis a popis (černá), vodstvo (modrá), lesy (zelená) a terénní reliéf (hnědá). Po vzniku samostatné Československé republiky (1918) převzal agendu třetího vojenského mapování nově vzniklý Vojenský zeměpisný ústav (1919). Došlo k postupné reambulaci všech tří mapových děl a k jejich dalšímu vydávání až do 50. let 20. století.

Obr. 1: Hlína a okolí na topografické sekci třetího voj. mapování (list 4357/3, rok 1876)

Obraz Hlíny na třetím vojenském mapování

Pro srovnání vývoje použijeme nejpodrobnější z map, tedy toposekce 1 : 25 000 (obr. 1). Mapy speciální a generální ponechejme jako doplňkové. Od popisu obce v minulém díle (Brno a okolí, 1839; Hlínské rozhledy č. 10) přibylo na Hlíně za čtyři desítky let v obci jen několik málo domů a možná několik hospodářských objektů mezi ulicí V dědině a neslovickou silnicí. Jinak ovšem zůstává prostor kolem silnice neobydlen, včetně Kozích horek. K zásadním změnám došlo v tomto období v dopravě. Prastará kounicko-neslovická cesta byla proměněna v okresní silnici, označovanou v době svého vzniku za Kounicko-Bítešsko-Žďárskou. Tato nová silnice v Neslovicích proťala již vybudovanou okresní silnici Tetčicko-Ivančicko-Krumlovskou. Úprava cesty v silnici umožnila snazší cestování hlínským především do Zastávky, Babic, Zbýšova a Padochova za prací v dolech a navazujících povrchových průmyslových podnicích. Možná zároveň s hlavní silnicí, možná o několik let později byla vybudována silnice

40


Šlapánsko-Modřicko-Hlinská, tedy silnice z Hlíny do Prštic. V případě úseku Hlína – Prštice šlo z menší části o úpravu dosud používané lesní cesty, z větší části ale o novostavbu. Vyzdvihněme zejména novou křižovatku pod Hlínským kopcem nebo serpentiny nad Karhánkem. Původní spojku z Neslovic na Prštice pod Špidlenami, kterou nahradila právě nová silnice, už třetí vojenské mapování neeviduje. Byla tedy po stavbě křižovatky buď zaorána nebo zmizela pod náletem dřevin na okraji lesa. Na všechny tři strany od nové křižovatky spatřujeme na mapě kolem silnice stromořadí. Téměř současně s výstavbou silnic byla postavena (1870) železniční trať Střelice – Hrušovany n. Jev. – Vídeň. Pro obyvatele Hlíny se díky ní staly brněnské továrny a firmy přístupnějšími, byť museli denně absolvovat sestup a výstup k vlaku do Silůvek, v některých případech i do Bránic. Cesta Zajíčkem ke dráze do Silůvek ještě zůstává v podobě pěšiny. Lesní cestou se stává teprve dole u potoka, po zaústění do cesty od současného lesního divadla. Proti předchozím starým mapám je třetí vojenské mapování bohaté na popisy. Před prvorepublikovou reambulací je název obce „Hlina“ stále veden krátce a doplněn jako u všech sídel nadmořskou výškou svého středu. V našem případě je to kóta „425.8“ a vztahuje se k patě kostela. Zajímavé je, že výraz „Hlina“ byl na toposekci použit dvakrát: jako geonymum pro název sídla a jako oronymum pro pojmenování hory, a to Hlínského kopce! Mimo něj čteme z mapy další, již známá, oronyma: „Veselá – hora“ (2x), „Stará – hora“ a „Bukovina“. Jako Veselá hora je pojmenována jednak (dnešní) Veselá hora s odlesněným temenem západně obce, jednak lesní trať U Brněnky proti Kopaninám při křížení staré „Brněnky“ s neslovicko-kounickou silnicí (mapový list 4357/1). Z názvů místních tratí v mapě najdeme: „KOPANINY“, „HLINKY“, „Zajíček“, „Na piskách“, „Dobra drva“, „Spálené seno“ a další. Kromě zmíněné výškové kóty kostela nacházíme ještě přibližně desítku dalších kót v okolí obce, zejména u křížků, při rozcestích, na vrcholech kopců, na soutocích vodotečí atd. Na okraji mapového listu je neslovická silnice popsána návěstím „v. Roβsitz“, tedy „z Rosic“. Na mapě už je zaznamenán i kříž vpravo od ústí nové silnice z Prštic do nové silnice z Neslovic, tedy ve své současné pozici. Znamená to ovšem, že současný kříž (s vročením 1884) byl alespoň jednou obnoven, neboť na mapě (1876) vidíme jeho předchůdce. Na speciálce (obr. 2) nacházíme zjednodušenou situaci, popsanou pro toposekci. Nepodařilo se zajistit starší vydání mapy, a tak sledujeme stav krajiny brzy po druhé světové válce. Popis „Veselý kop.“ nahradil oba popisy „Veselá – hora“ z toposekcí a je umístěn spíše ke Kopaninám, tedy k lesní trati „U Brněnky“. Ve Špidlenách je ke značce hájovny přidána ještě textová signatura „mysl.“, tedy myslivna. Výškových kót, s ohledem na třikrát zmenšené měřítko, ubylo. Obec je vztažena k zaokrouhlené kótě kostela „426“. Dále byly jako důležité vybrány kóty pro trigonometrický bod Na kopci „451“, u kříže na Staré hoře „393“, v lese na rozcestí U Brněnky „431“, na kótě Hardalína „426“, Bukoviny „381“, Babí hory „350“, na Polodílech nad drahou nad silůveckým nádražím „329“ a některé další.


41

Obr. 2: Hlína a okolí na speciální mapě třetího voj. mapování (list 4357, rok 1947 po reambulaci)

Z mapy výborně vystupuje silniční síť, sklon reliéfu, lesní průseky, železnice a dále značky symbolizující vzrostlou vegetaci, ať už stromořadí, sady, solitérní stromoví či les (ve spojení s barvou). Generální mapa (obr. 3) opět přináší zjednodušení a zpřehlednění situace za cenu ztráty detailu. Tentokrát můžeme srovnat prostor Hlíny a jejího zázemí v podobě původní a reambulované. Reambulace přinesla kromě aktualizace polohopisu zejména užití českého názvosloví. Hlínu reprezentuje zjednodušený zákres zástavby se symbolickou značkou kostela uprostřed a popis „Hlina“, resp. „Hlína“. Dále na obou mapách nacházíme geometrickou značku výškové kóty s popisem „449“ m n. m. pro trigonometrický bod Na kopci. (Je zajímavé, že na speciálce kreslič použil údaj 451 m n. m., byť přebíral informaci z toposekce, kde stojí 449.3 m n. m.). Na reambulované verzi přibyla velmi dobře patrná značka hájovny Ve Špidlenách a velmi špatně čitelná značka vlevo do písmene „H“ z výrazu Hlína. Nejspíše symbolizuje barokní boží muka nad obcí, ovšem odsunutá do chybné pozice za silnicí z důvodu nedostatku místa v kresbě.

Závěr

Mapy třetího vojenského mapování pokrývaly ve velkém i středním měřítku plochu celého území státu po dobu 80 let. Ať už byly mapami válečnými, tajnými nebo mapami pro odbornou (např. geologické) či širokou veřejnost (např. turistické), sloužily spolehlivě několika generacím. Žádný z dalších kartografických projektů (až do roku 1955), ať už starého Rakouska, tak nové ČSR, nedal vzniknout lepšímu dílu, které by pokrylo celé naše území. Díky reambulaci a desítkám obnovených vydání byla zejména speciální mapa téměř stále aktuální.

42


Obr. 3: Hlína a okolí na generální mapě třetího voj. mapování (list 34°49° BRÜNN/BRNO, vlevo rok 1898, vpravo rok 1946 - po reambulaci).

Speciálka blízkého okolí je stále inventářem knihovny nejedné domácnosti. Často rozřezaná, podlepená a složená do kapesního vydání bývá k mání v antikvariátech. Shromáždění, digitalizace a zveřejnění toposekcí – překrásných barevných topografických map – ještě vyzdvihlo a zviditelnilo mimořádnost tohoto kartografického počinu. Třebaže Hlína dál stojí skromně opodál a shlíží zpod osluněného temene vrchoviny, z map třetího vojenského mapování přesvědčivě a víc než kdy před tím vyznívá její malebná poloha a rozmanité okolí. Prameny a literatura: © Agentura ochrany přírody a krajiny ČR – pracoviště Brno; VÚKOZ, v.v.i. – oddělení ekologie krajiny Brno. Mapová sbírka Geografického ústavu Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Kratochvíl A. (1904): Vlastivěda moravská. II. Místopis. Ivančický okres. Musejní spolek v Brně, Brno. S. 25.

Dušan ADAM, Ivančice

43


Nejkrásnější hlínská kuchařka aneb nej recepty z Hlíny Hubení lidi mě fakt štvou! Obvzlášť, když říkají věci, jako: „Víš, já se prostě někdy zapomenu najíst.“ Už jsem zapomněla, kde bydlím, kam jsem zaparkovala auto nebo třeba kam jsem dala klíče. Ale NIKDY, NIKDY se nezapomenu najíst! Musíte být tak trochu blbí, abyste se zapomněli najíst, ne?!

autor: Halina Pawlovská

Člověk by měl mít z jídla pokaždé požitek. Nic špatného nevidím na tom, když to jedlík s konzumací chutné stravy občas trochu přežene. Jídlo a život patří k sobě. Kvalitní jídlo znamená kvalitní život. Důležitá je duševní rovnováha. Lidé, kteří neumějí dobře jíst, nemají tak kvalitní život jako ti, kteří to umí. Dobře jíst však neznamená spořádat hromady jídla, měly by to být dobré věci, které uvedou člověka do psychického zdraví. Teď zbystřete všichni, kdo znáte anebo máte doma schovaný nějaký svůj oblíbený recept, recept po mamince či babičce, který je hotovým kulinářským zážitkem anebo jste přímo sami autoři nějakého zajímavého receptu! Zpravodaj Hlínské rozhledy ve spolupráci s Obecním úřadem Hlína a spolkem žen Babinec vyhlašuje soutěžní sbírku receptů, které považujete za vaše nejoblíbenější a nejmilejší. Co pro to musíte udělat? Svůj oblíbený recept pošlete napsaný na emailovou adresu redakce zpravodaje [email protected] nebo recept stačí napsat na kousek papíru a předat v úředních hodinách na Obecním úřadě Hlína paní Gábině Noskové anebo paní Janě Vašulínové v Babinci. Do receptu uveďte přesný druh surovin a jejich váhy, krátce popište postup přípravy, případně servírování nebo nějaké vaše doporučení. Nezapomeňte napsat svoje jméno a adresu.

Recepty můžete posílat až do 30. září 2011! A proč máte posílat recepty? Abyste udělali radost nejen sobě, ale i druhým. Na podzim se naše redakce sejde a všechny recepty dá dohromady a sestaví z nich kuchařku, tedy Nejkrásnější hlínskou kuchařku, vaše nej recepty z Hlíny. Kuchařka bude virtuální tedy v elektronické podobě na internetových stránkách obce, a kdo ví, třeba bude i vytištěna v podobě knížečky receptů a pro každého z vás tak milým dárkem. Ale to už prozrazujeme příliš. Takže už nyní zapřemýšlejte a posílejte nám zajímavé a chutné recepty. Také z dodaných receptů vylosujeme jednoho výherce, který dostane zajímavou cenu!

Staňte se i vy autory Nejkrásnější hlínské kuchařky aneb nej receptů z Hlíny!

44


Dřevoryt z titulního listu porodnické příručky J. Rybáka – Knížka potěšitedlná, všechněm těhotným a rodícím manželkám, 1567. Jde o první vyobrazení porodu v české knize.

Malé povídání o rodinných svátcích a oslavách Část první: Narození dítěte – vítání na svět, pověry, kout a úvod

Narození

Příchod nového člověka na svět je často považován za největší událost v lidském životě. Pro každou rodinu je to svátek, bez ohledu na dobu a místo na zemi. Nový život byl vždycky vítán. Rozdíly byly snad jen v tom, že někdy lidé toužili víc po narození syna než dcery a dávali přednost zdravým před nemocnými a slabými. Tato přání měla svou dobovou logiku a nikdy nebyla samoúčelná. Počet dětí V minulosti nebyl počet dětí v rodinách jiný než dnes. Nepoužívala se sice v takové míře ochrana proti oplození, ale o regulaci se postarala nesrovnatelně vyšší přirozená úmrtnost.

Přirozený výběr Pravěcí kočovní lovci zřejmě nedokázali vychovat moc dětí, proto také tehdejší kmeny nebyly příliš početné. Usedlí zemědělci už měli trochu lepší podmínky a mohli si stavět lepší příbytky. Přesto mnoho dětí nepřežilo. Často se říká, že v dávných dobách bylo běžné, že se slabé nebo nadbytečné děti nemilosrdně zabíjely. Nikdo to však nemůže dokázat a upřímně řečeno, zní to dost nevěrohodně. Lidé nebyli v tak špatné situaci, aby více dětí neuživili, vždyť v lesích bylo množství zvěře a výnosy polí nebyly nijak malé.


45

Je pravděpodobnější, že hodně dětí zemřelo hned při narození a další v prvních letech života. Lékařské znalosti byly minimální a těžší nemoci nebo zranění lidé vyléčit neuměli. Vůle otce Rodiny v antickém světě mívaly zhruba tolik dětí, kolik je běžné mít dnes. Otec však mohl rozhodnout o tom, zda si rodina dítě ponechá, nebo je odloží. Zprávy o odkládání dětí se zachovaly hlavně z Řecka. Týkalo se novorozenců, kteří byli zmrzačení nebo nemocní. Některé z odložených dětí měly naději, že se jich někdo ujme či je koupí, z mnohých se stali otroci. Občas se již dospělé dítě po letech se svými rodiči setkalo. K tomu, aby se poznali, sloužily různé amulety, které se dětem dávaly „na cestu“. Také v Římě záleželo na otci, zda dítě přijme. Pokud bylo neduživé nebo byla rodina tak chudá, že už další dítě nemohla uživit, mohla se ho vzdát. V lepším případě skončilo na místě, kde je mohl někdo najít a ujmout se ho, v horším zahynulo. Teprve ve 3. století, kdy už v Římě vládli křesťanští císaři, bylo odkládání dětí zakázáno a prohlášeno za trestný čin. Řecko a Řím zdaleka nebyly jediné starověké civilizace, kde bylo možné nechtěné dítě odložit. Jen máme z těchto zemí více zpráv. Určitě to ale neznamená, že šlo o běžnou a rozšířenou praxi. Rodiče nebyli krutí, jen uvažovali více prakticky. A tehdejší zvyklosti a společenské normy jim to umožňovaly. Středověká křesťanská společnost byla milosrdnější, mnohé rodiny však větší počet dětí stejně nemohly uživit a vysoká úmrtnost si vybírala svoji daň. Právo prvorozených Až na výjimky byli více vítáni chlapci než dívky. Syn byl pokračovatelem rodu, lepší pracovní silou a jeho mužná síla zárukou bezpečnosti. Dívky naopak z rodiny odcházely a v dobách, kdy musely dostat velké věno, aby se provdaly, přišly své rodiče velmi draho. Většinou byl syn s nadějí očekáván alespoň jako prvorozené dítě. A nejen v panovnických rodinách, kde to bylo velmi důležité pro udržení vlády (v Čechách měl prvorozený syn nárok na trůn od 13. století), ale všude, kde byl nějaký majetek, o který bylo třeba pečovat. Pro prvorozeného to znamenalo důslednější výchovu a více učení, více zodpovědnosti a v případě předních rodů často i zkrácený čas dětství. To tehdy, když otec, na jehož místo musel nastoupit, předčasně zemřel nebo byl zabit v boji. Primogenitura (právo prvorozeného na dědictví) vyvolávala i závist a nepřátelství. Z historie známe mnoho příkladů intrik a bratrovražedného boje. Ještě větší komplikací bylo narození dvojčat. Pokud to byli chlapci, často soupeřili o právo prvorozeného (jako synové Izáka Jákob a Ezau, kteří spolu podle Bible bojovali ještě před narozením v matčině lůně). Občas se proto stalo, že byla dvojčata považována za něco podezřelého. Teprve časem se názory začaly měnit a spíš se diskutovalo o tom, které se dostalo dříve na svět, a je tedy prvorozené. V posledních letech vyvolal pozdvižení norský vědecký výzkum, který dokazuje, že prvorození mívají vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. A tak se nabízí otázka, zda prvorození synové nebyli upřednostňováni proto, že byli považováni za chytřejší, než proto, že se narodili jako první. Dědický řád, který zaručoval přednostní právo prvního syna na dědictví, byl běž-

46


ný a všeobecně uznávaný v křesťanské Evropě. U mnoha starších civilizací tomu bylo naopak, například ve starém Egyptě byl dědicem nejmladší syn. Otec faraon tak mohl vládnout mnohem déle, dokud jeho nástupce nedospěl. I ve středověku se našlo mnoho hospodářů, kteří se snažili předávat dědictví co nejpozději. Z podobných důvodů dědili u nás až do 18. století nejmladší synové venkovské selské statky, teprve dědickým řádem z roku 1786 bylo nařízeno předat grunt nejstaršímu. Dávná historie? I dnes řeší některé země světa problémy s nechtěnými děvčátky. Například v Indii touží rodiny hlavně po chlapcích, proto se někdy děvčátek zbavují ještě před narozením. Syn je pokračováním rodinné linie, postará se o rodiče ve stáří, zatímco dívka se vdá do jiné rodiny, a navíc je třeba ji vybavit značným věnem. Tato tradice je hlavně na indickém venkově tak zakořeněná, že se dokonce říká, že komu se narodí dvě dcery, určitě provedl něco špatného. Také současná Čína má s touhou po chlapcích velké problémy. Tamní vláda se snaží pod hrozbou trestů (například ztráty zaměstnání) omezovat počet dětí na jedno, maximálně dvě. Řeší tak překotný nárůst obyvatelstva. Rodí se však mnohem víc chlapců a hrozí, že časem pro ně nebude dostatek žen. Mnohé nastávající maminky jdou totiž na potrat, když se dozvědí, že budou mít holčičku, protože chtějí raději syna. Navíc stoupá počet opuštěných dívek, protože rodina se jich zbavila, aby mohla mít chlapce. Teprve v poslední době se tato čínská politika trochu uvolňuje, ale stále platí, že dvě děti v rodině jsou maximum. _______________

Vítání na svět

Všechny lidské společnosti ve všech dobách vítaly své potomky s láskou. Od pravěku se kolem narození dítěte soustřeďovaly různé obřady a oslavy. Prostřednictvím rituálů byly narozené děti přijímány do kmene, rodiny či církve. Tyto důležité okamžiky zajišťovaly novorozenci pevné místo ve společnosti i mnohá práva. První přijetí Už v nejstarších dobách hrálo důležitou roli první kojení, které znamenalo, že matka dítě přijala. Ještě významnější bylo přijetí otcem. Většinou hned po porodu položili novorozeně na zem nebo na některé z významných míst v domě, odkud je otec zdvihl, a uznal tím za své. Symbolickým středem domu býval stůl (dítě se pokládalo pod něj na zem), ohniště a později i pec nebo práh vstupních dveří. Občas se stalo, že otec dítě nepřijal. Pak ho rodina opustila, jak to bylo možné ve starověku, anebo neuznala jako svého plnoprávného člena. Také z antiky známe podobné zvyky. Součástí řeckého obřadu přijetí (většinou pátý den po narození) bylo obcházení domácího krbu s dítětem v náručí, aby se dostalo pod ochranu bohů. Domovní vstup se zdobil olivovými větvičkami, pokud se narodil chlapec, anebo vlnou, šlo-li o děvče. Za několik dnů se uspořádala hostina pro příbuzné a známé, kteří přinášeli novorozenci dárky, hlavně amulety, jež děti nosily jako ochranu proti uhranutí.


47

Římané také zavěšovali ozdobná znamení na dům, většinou květinové věnečky. Několik dní po narození uspořádali rodinnou oslavu s hostinou, očistnými oběťmi i amulety pro miminko, které zároveň dostalo jméno. U mnoha přijímacích obřadů hrála důležitou roli voda. Rituální koupele nebo polévání známe ze starého Egypta, z judaistických či buddhistických obřadů a samozřejmě i jako křesťanský křest. Byly také součástí antických zvyků, kdy se brzy po narození připravila očistná koupel s přídavkem olejů nebo vína. Obřady spojené s vítáním nově narozeného dítěte byly velmi vytrvalé a provozovaly se po tisíce let. Zbytky pohanských rituálů našich dávných slovanských předků přežily až do konce 19. století. Pokládání dítěte na zem nebo pod stůl sice v průběhu času ztratilo svůj Porodní bába pomáhá při porodu. původní význam, ale zůstalo symbolem při vítání Z porodnické příručky J. Rueffa, 1554. nového člena rodiny. Právě tak jako první koupel, která je v mnoha rodinách významnou událostí i dnes. Běžným zvykem bývalo, že otec dítě pochoval, pokřižoval a poděkoval matce za jeho narození. To se také příliš nezměnilo, protože mnozí otcové, kteří jsou přítomni u porodu, bývají první, kdo novorozeně pochová. A poděkování matce, často spojené s dárkem v podobě šperku, je téměř pravidlem. Nemanželské děti Existovala jedna skupina, která nebyla nadšeně vítána, a to nemanželské děti. Často je nepřijala ani rodina, ani společnost, nejvíc je odstrkovala katolická církev. Tyto děti měly život mnohem těžší než ostatní vrstevníci, protože jejich postavení bylo druhořadé. Nemohly se například vyučit řemeslu (nepřijal by je mezi své členy cech), nemohly se stát měšťanem, obvykle nedědily majetek po svém otci. Ještě hůř než děti na tom byly jejich matky, které žily v opovržení, musely stát na pranýři nebo před kostelem, kde upozorňovaly kolemjdoucí na svůj hřích. Vztah společnosti k nemanželským dětem je jedna z mála věcí, která se ve většině vyspělých zemí zásadně změnila. Oproti minulosti jsou dnes na svět většinou vítány se stejnou láskou a radostí jako všechny ostatní děti. Pověry Narození dítěte provázela více než jiné okamžiky v lidském životě spousta pověr a magických praktik. Týkaly se těhotenství, vlastního porodu a prvních dnů a týdnů života dítěte.

48

Šestinedělka a babička, koupající dítě na titulní straně knihy pro porodní báby od E. Rösslina, 1512.


Kde se vzaly Vycházely ze strachu a z neznalosti, z nedostatku možností, jak zabránit nemocem a neštěstí. Vždyť úmrtnost miminek i malých dětí byla v minulosti hodně vysoká. Ještě v době renesance, pro niž máme hodnověrné doklady, přežívaly v průměru jen dvě z pěti narozených dětí. Zároveň vycházely z víry, že začátek je nejdůležitější pro celý další život, a proto mohou i drobnosti, které se stanou po narození, ovlivnit povahu dítěte, jeho zdraví a další osud. Pověry, které se podařilo zachytit a zdokumentovat, pocházejí většinou z 18. a 19. století. Je však jisté, že jsou často hodně staré, některé vycházejí z dávné pohanské víry v magii. Mnohým lidé věřili ještě v moderním 20. století a ruku na srdce, asi by se jich našlo hodně i dnes.

Kluk nebo holka? Naši předkové mívali dětí víc než dost, s tím problémy nebyly. A tak se většina pověr v době kolem svatby a těsně po ní spíš točila kolem pohlaví budoucího dítěte a jeho zdraví. Dnes je většině rodičů jedno, zda budou mít chlapce nebo děvče, ale v minulých staletích se hodně budoucích maminek modlilo za to, aby prvorozený byl syn, který byl vítanější a mohl v budoucnu převzít rodinné dědictví. I když to bylo nespravedlivé někdy se rodina dívala s nelibostí na ženu, které se rodila samá děvčata. Chuť na sladké, pálení žáhy, skvrny v obličeji, špičaté břicho nebo první pohyb dítěte v levém boku — to všechno ukazovalo na děvče. Měl-li se narodit chlapec, měla matka spíš zálusk na kyselé, první pohyby cítila na pravém boku (nutno podotknout že někde platil tenhle ukazatel obráceně), v těhotenství jí to prý více slušelo, případně ji pobolívaly zuby. A takových „neomylných“ znaků platilo v každém kraji a v každé zemi ještě mnohem víc. Pro jistotu... Podobné to bylo i s pověrami, které měly dítěti zajistit zdraví, případně dobrou povahu. Některé nám dnes připadají naprosto nesmyslné, jiné vyplynuly ze zkušeností babiček a prababiček. Každá budoucí matka chtěla, aby její dítě bylo nejen zdravé, ale také nejhezčí a nejmilejší, proto se pověrami raději řídila. Co kdyby na nich přece jen něco bylo? A tak v těhotenství často myla podlahu a sekala kosou, aby měla lehký porod, málo pila, aby dítě nemělo velkou hlavu, snažila se nebýt zlostná, aby se ani její dítě nevztekalo, nepila alkohol. Velmi rozšířená byla obava z leknutí. Věřilo se, že dítě by pak mohlo mít tzv. oheň (kosmeticky nepříjemná červená skvrna ze zmnožených cévek). Ze stejného důvodu se těhotná žena nesměla dívat do ohně, a když nebylo vyhnutí, neměla si v tu chvíli sáhnout na kůži, zejména na obličeji. Nedoporučovalo se ani příliš zvedat ruce (trhat ovo-


49

ce, mýt okna apod.). Červená barva chránila nejen před uhranutím, ale působila i na veselou povahu dítěte. Těhotné ženy se proto snažily mít na sobě vždycky něco červeného. Dobré vlastnosti měl dítěti zajistit rozšířený zvyk položit novorozeně v pleně po porodu pod stůl (bude chytré, nebude pyšné apod.). Pokud se však narodilo třináctého v pátek, mělo stejně v životě smůlu. Mnoho nebezpečí Mnoho pověr se týkalo smrti dítěte. Většinou jim dnes příliš nerozumíme. Vycházely z faktu, že smrt novorozenců byla velmi častá a její příčiny si lidé neuměli vysvětlit. S tím například souvisel velký strach před uhranutím. Stačilo se na dítě ošklivě podívat, a do roka zemřelo. Věřilo se, že každý člověk může bezděky uhranout, a proto bylo zvykem, že všichni hosté dítě hned pokřižovali, aby se tomu nebezpečí vyhnuli. Stejně platila rozšířená pověra, že květen je nešťastný měsíc a májové děti více umírají. Narodí-li se dítě se zoubkem, do roka zemře (jinde ale zase platilo, že bude moudré); pokud první vyroste dítěti horní zoubek, říkalo se, že si kope hrob. Na závěr připomeňme snad nejrozšířenější pověru, která je známá a často dodržovaná dodnes. Výbavička, a hlavně kočárek se nesmí pořizovat před porodem, jinak hrozí neštěstí. Když už kočárek máme, nesmí se s ním houpat (dříve to platilo pro kolébku). Lidé obecně nechtěli předjímat budoucnost, obávali se, že by ji mohli „zakřiknout“ a přivolat neštěstí. Snad proto má tahle pověra tak tuhý život, i když v ní nenajdeme žádnou logiku. Ale tradice mívá pevné kořeny a stále platí ono známé: co kdyby... Sudičky Snad všechny národy světa věřily, že lidský osud je dán předem a nelze jej změnit. U nás panovalo už před mnoha staletími přesvědčení, že k narozenému dítěti přicházejí tři ženy (jako éterické bílé postavy nebo přívětivé babičky) a se svíčkami v rukou určují jeho osud. Jak vysokého věku se dožije, jestli jeho život uplyne ve štěstí a blahobytu, poslední předpovídala jakou smrtí odejde ze světa. Staří Slované jim říkali rožanice, později známé jako sudice či sudičky. Často si lidé vyprávěli že osud člověka předou jako dlouhou nit, kterou v okamžiku jeho smrti pře- Sudičky se svícemi věští dítěti střihnou (jako přadleny si je představovali už stáří budoucnost. Germáni). Tak vešly i do mnoha lidových pohádek. Aby jejich věštba byla co nejpříznivější, mívaly na stole připraveno trochu jídla (nejčastěji chléb a sůl), dnes bychom možná s nadsázkou řekli úplatek. Také zbytky z křestní hostiny se nechávaly pro sudičky. Je zajímavé, že lidé sice věřili na osud a věštbu sudiček, ale přesto se ji snažili obejít. Nejspíš jejich víra v předurčení osudu přece jen nebyla tak pevná, jak se může zdát. Vzpomeňme na Šípkovou Růženku, která se z věčného spánku nakonec probudila i když jí ho předpověděla sudička.

50


Kout a úvod

O koutu a výšivkami zdobené koutní plachtě, která jej zakrývala, se můžeme dočíst v příbězích popisujících život na venkově ještě v první polovině 19. století. Je to však záležitost mnohem starší, o čemž svědčí i stáří některých koutních plachet, které se v rodinách dědily z generace na generaci. Úkryt Kout tvořila část světnice s postelí a kolébkou, oddělená velkou zavěšenou plachtou, kde odpočívala maminka s dítětem po dobu několika týdnů po porodu. Oba tak byli alespoň částečně chráněni před běžným ruchem v domě, před cizími zraky a před případnou infekcí. Zároveň si lidé mysleli, že jsou tam v bezpečí i před nepřátelskými silami, například čarodějnicemi, které mohly dítě uhranout. Některé maminky musely kout opustit dřív, protože jejich práce byla v hospodářství potřeba. Tehdy si dávaly do boty stébla slámy ze slamníku své postele, aby byly alespoň symbolicky s koutem spojené. Koutnice (nazývaná také boudnice) bývala ze silného konopného nebo lněného plátna a měla uprostřed vyšívaný nebo krajkový pás, jehož otvory žena viděla do světnice. Výšivky, často velmi krásné a pracné, byly složeny ze symbolických ochranných motivů. Někdy se do plachty zapichovala velká jehla, jež měla odradit divoženky a další zlé bytosti, kdyby chtěly ublížit matce nebo dítěti. Ze stejného důvodu mohla hned vedle postele stát ostrá sekera nebo vidle. Zákaz vycházení Kdysi dávno lidé věřili, že žena je po porodu (stejně jako v těhotenství) nečistá, nebezpečná sobě i okolí, protože na ni mohou snadno působit různé temné síly. Proto nesměla vycházet z domu. Mohla by přivolat krupobití nebo blesk a požár, povodeň či neúrodu v celém kraji. Kdyby byla venku v poledne, jistě by přivolala polednici, večer zase klekánici a přes noc mnoho dalších nebezpečných démonů. Divoženky by jí zatím mohly vyměnit dítě za nezdravého podhozence s velkou hlavou, který se nikdy nenaučí chodit ani mluvit. (Ve skutečnosti si tak lidé vysvětlovali narození postiženého dítěte.) Proto šestinedělka trávila tyto kritické týdny v koutě za plachtou. Dlouho tomu věřily hlavně venkovské ženy, takže pokud rodička přece jen vyšla z domu, okamžitě ji sousedky zaháněly zpátky. Nesměla se dokonce ani dotýkat stromů, vody, trávy, krmit domácí zvířata, pracovat na poli, péct chleba atd., protože by všechno zničila. Všechny věci, kterých se dotkla, prý přinášely smůlu.

Hrnec koutňák s polévkou a koláč pro šestinedělku.

Do kouta Bylo zvykem, že příbuzné a sousedky nosily „do kouta“ posilující slepičí polévku a sladký likér, později i sladkosti a bonboniéry, případně nějaké oblečení pro miminko. „Nosit do kouta“ se říkalo ještě dlouho poté, kdy už skutečný kout neexisto-


51

val a chodilo se (respektive chodí se dodnes) jen na návštěvu za novopečenou maminkou a jejím dítětem. Ženy pekly pro šestinedělku spoustu různého pečiva, v každém kraji trochu jiné. Kromě koláčů, buchet a bábovek i smažené šišky, ratolesti, koblihy či trdelníky. Drobné pečivo mělo většinou tvary srdíček, figurek, ptáčků nebo miminek. Úvod Žena se musela očistit. aby mohla po porodu zase vycházet a vykonávat běžnou práci. K tomu sloužil obřad nazývaný úvod. Býval spojením církevního rituálu a lidových pověr. Původně se konal až na závěr šestinedělí, ale doba se postupně zkracovala, protože ženy odmítaly tak dlouho čekat. Koncem 19. sto- Rodící žena. V pozadí se astrologové snaží letí úvod většinou proběhl dva až tři týdny z hvězd vyčíst osud dítěte. Dřevoryt po porodu. Úkolem šestinedělky při úvodu z porodnické příručky J. Rueffa, 1554. bylo obejít — za doprovodu několika vdaných žen — v kostele oltář s dítětem v náruči a s hořící svící v ruce. Přes ramena si přehodila velkou vyšívanou plachtu z jemného plátna, nazývanou úvodnice, kterou dostala již jako nevěsta při svatbě a v níž většinou chtěla být i pohřbena (na Moravě se úvodnice používaly ještě v první polovině 20. století). Nakonec dostala od faráře požehnání, které ji očistilo a zbavilo spolu s dítětem pomyslného nebezpečí. V některých, zejména moravských krajích býval úvod velkým svátkem zakončeným hostinou, která se vyrovnala svatební. K církevnímu obřadu si lidé připojili mnoho zvyků, jež sice církev odmítala, ale nebyla schopná je vymýtit. Někde se ještě před cestou do kostela sešly příbuzné a sousedky a nastražily matce do cesty žhavé uhlí a nůž zabodnutý nade dveřmi, který musela srazit do mísy s vodou. Také ji kropily svěcenou vodou, a když překročila práh, posypaly ji žitem. To všechno proto, aby posílily účinnost rituálu očištění. Problém však měly svobodné matky, které do kostela nesměly. Přesto se jejich obřad konal, jaksi načerno, protože jinak by hrozilo celé vesnici neštěstí. Místo oltáře svobodná matka s několika ženami obcházela doma stůl, nebo se vetřela do kostela tajně při obřadu úvodu šťastnější vdané příbuzné nebo sousedky. Rituál očištění matky po porodu a šestinedělí je velmi starý, odehrával se v antickém světě, znaly ho starověké národy, Židé i Slované. Křesťanská církev jej převzala a přizpůsobila své liturgii. Oficiálně byl zrušen až v 60. letech 20. století, ale již dlouho předtím probíhal jen formálně nebo se vůbec nekonal. Zdroj: Vondrušková, A. (2010): Rodinné svátky a oslavy, Albatros, edice OKO, 340 stran. ISBN: 978-80-00-02318-2

52


Recepty aneb dobroty pro vás Jablečné řezy babičkovské

Na 1 plech potřebujete: 500 g polohrubé mouky, 250 g hery, 1 vejce, 1 vanilkový cukr, 3 lžíce cukru krupice, 3 lžíce mléka, 1,5 kg jablek, 3 vanilkové pudinkové prášky, 12 lžic cukru, vejce na potření. Postup: Heru propracujte s moukou, vanilkovým cukrem, cukrem krupicí i mlékem v hladké těsto. To rozdělte na poloviny a každou zvlášť vyválejte v tenký plát. Oloupaná jablka nastrouhejte nahrubo, smíchejte je s cukrem a pudinkovým práškem a pak už můžete vrstvit. Na plech na pečící papír položte jeden vyválený plát, rozprostřete na něj směs z jablek, přiklopte druhým plátem. Potřete rozšlehaným vejce, propíchejte vidličkou a dejte péct na 180 °C až dorůžova (asi 40 minut). _______________

Jablečný koláč s borůvkami

Potřebujete: 230 g hladké mouky, 3 lžičky prášku do pečiva, 75 g másla, 75 g cukru krupice, 4 jablka, hrst rozinek, 150 ml jablečné šťávy, 1 vejce, hrst borůvek. Postup: Pokud si v moučnících nejvíce vychutnáváte právě chuť čerstvého ovoce, není co řešit – tento je pro vás ideální! Vyšlehejte vejce s cukrem, přidejte rozpuštěné máslo, hladkou mouku, prášek do pečiva a jablečnou šťávu. Dobře promíchejte, přisypte na kostičky nakrájená jablka, celé borůvky (lze použít i jiné ovoce třeba rybíz nebo ostružiny), jen zlehka vařečkou propojte a těsto rozprostřete do vymazané a vysypané koláčové formy. Pečte při 180 °C 45 minut. _______________

Tvarohové pusinky

Na plnou misku potřebujete: 450 g měkkého tvarohu, 250 g hrubé mouky, 2 menší nebo 1 velké vejce, 1/2 sáčku prášku do pečiva, špetku soli, citronovou nebo pomerančovou kůru, olej na smažení a moučkový cukr na obalování. Postup: Do mísy dejte tvaroh, vejce, špetku soli a moukou prosátou s práškem do pečiva a vše spojte do jednolitého hustějšího těsta. Podle potřeby klidně použijte mouky o něco víc, záleží, jak moc vlhký jste měli tvaroh. Kůru použijte buď pomerančovou, nebo citronovou – každá dá dezertu trochu jinou chuť. Rozpalte si olej (zde opravdu na málo stupňů) a nachystejte si misku vystlanou papírovými utěrkami a druhou misku s moučkovým cukrem. Těsto nabírejte na kávovou lžičku a podobně jako noky do polévky ho klaďte do rozpáleného oleje. Pokud by se na lžičku příliš lepilo, občas ji namočte ho vlažné vody. Pusinky smažte dozlatova, pak je nechte okapat od přebytečného oleje a ještě horké je obalte v moučkovém cukru. Jsou vynikající! _______________

Brambory pečené ve vývaru s česnekem

Na 2 porce potřebujete: 200 g malých brambor, 500 ml silného zeleninového vývaru, 3 stroužky česneku, 70 g másla, 1 lžíci olivového oleje, sůl, případně pepř. Postup: Brambory ve slupce omyjte. V pekáčku nebo kastrolu, který půjde dát do trouby, rozpusťte máslo a smíchejte jej s olivovým olejem. Česnek nasekejte najemno a v másle jej orestujte dozlatova. Pak přidejte celé brambory a vše promíchejte. Brambory zalijte silným


53

zeleninovým vývarem (použít můžete i ten z kostky) a přiveďte k varu. V tu chvíli vložte pekáček do trouby předehřáté na 200 °C a brambory zvolna pečte asi 40 minut, až změknou. Hotové brambory přeneste zpět na plotnu a za častého míchání vyvařte přebytečnou tekutinu. Brambory pak budou krásně lesklé a na dně pekáčku vám zůstane úžasná šťáva, kterou je při servírování nezapomeňte polít. Ve finále by na stole neměla chybět sůl! _______________

Vepřové balíčky s nivou

Na 4 balíčky potřebujete: 4 vepřové plátky (plec nebo kýta), 4 lžičky kremžské hořčice, 2 cibule, 15 dkg anglické slaniny na plátky, 20 dkg nivy, 1 červenou papriku, trochu oleje, koření dle chuti. Postup: Plátky zlehka naklepejte, osolte, opepřete a případně i okořeňte, ale není to tak úplně potřeba. Z jedné strany plátek potřete hořčicí (nic se nemá přehánět) a maso položte namazanou stranou dolů na připravený, olejem pomazaný kus alobalu. Na plátek navršte plátky slaniny, na kroužky nakrájenou cibuli, plátky nivy a na proužky pokrájenou papriku. Zabalte do úhledného balíčku a pečte při 180 °C zhruba 60 minut. Podávejte s bramborem, hranolky nebo salátem. _______________

Česneková řepa

Potřebujete: 3 menší červené řepy, 6 stroužků česneku, lžíci olivového oleje, lžíci jablečného octa, sůl. Postup: Doprostřed většího plátu alobalu položte řepy, mezi ně dejte neoloupané stroužky česneku a vytvořte balíček, do kterého ještě před úplným uzavřením přikápněte olej a ocet. Pečte hodinu na 180 °C. Upečenou řepu nechte trochu zchladnout, v rukavicích (řepa šíleně barví) ji oloupejte, nakrájejte na tenké plátky, osolte a podávejte. Výborná je posypaná najemno strouhaným sýrem (parmazánem). _______________

Skořicová jablka

Potřebujete: 4 jablka, lžíci skořice, olej na potření, 4 lžičky meruňkové marmelády, rozinky, třtinový cukr. Postup: Jablka omyjte a pomocí vykrajovátka nebo tenkého nože vyřízněte střed. Ze všech stran je potřete olivovým olejem a obalte ve třtinovém cukru. Položte je na pruh alobalu a do středu nasypte postupně rozinky a trošku třtinového cukru. Následuje lžička marmelády, která celé té dobrotě dodá neskutečnou chuť. Pak zase rozinky a cukr. Nakonec vše poprašte zlehka skořicí, zabalte do alobalu a pečte 25 minut na 170 °C. Jablka jsou vynikající jak horká, tak i studená. _______________

Těstoviny s jemnou houbovou omáčkou

Potřebujete: 500 g těstovin (široké nudle, kolínka, spirálky …) Na houbovou omáčku: 10 dkg anglické slaniny, 1 větší cibule, 40 dkg hříbků nebo jiných tvrdých hub,, pepř, sůl, sojová omáčka, hladká mouka, 200 ml smetany. Postup: Slaninu pokrajte na nudličky a krátce vyškvařte a osmahněte na ní pokrájenou cibuli.

54


Přidejte houby nakrájené na kousky, zakapte sojovou omáčkou a za občasného míchání duste asi 15 minut. Houby poprašte moukou, zalijte smetanou, krátce provařte a dochuťte solí a pepřem. Houbovou omáčku nalijte na uvařené těstoviny. _______________

Gnocchi s rajčaty

Potřebujete: Na gnocchi – 1 kg uvařených brambor, 3 vejce a asi 30 dkg hladké mouky Dále potřebujete: rajčata (nejlépe třešňová neboli koktejlová), mletý pepř, sůl, bazalku, máslo, balkánský sýr, libeček. Postup: Buď lze zakoupit již hotové gnocchi v obchodě (lze koupit v obchodě jako chlazené nebo jako polotovar) anebo si je uděláte doma. Ještě teplé brambory rozmixujte a smíchejte s vejci a moukou. Vypracujte měkké a tvárné těsto, které se nelepí, přílišným hnětením ztratí lehkost. Z těsta lžičkou odkrájejte kousky a tvořte nočky, které vložte do vroucí vody a zamíchejte, aby se nepřilepily ke dnu. Jakmile vyplavou na povrch, stáhněte hrnec z tepelného zdroje a nočky cedníkem vyjměte. Na plech rozložte na polovinu překrájená rajčata, osolte, okořeňte a pokapte máslem. Vložte do trouby a krátce je zapečte. Uvařené gnocchi krátce osmahněte na másle, přidejte rozpečená rajčata, rozdrobený balkánský sýr a dochuťte zeleným kořením. Lehce promíchejte a ihned podávaje. Zdroj: www.casopis-dekor.cz, http://www.prozeny.cz/recepty/recepty-a-vareni/

• neděle 18. září–pondělí 19. září 2011 – Rozmarýnové hody, Moravské Bránice. • pátek 23. září–sobota 24. září 2011 – Svatováclavské trhy, (prodej burčáku, trhy, zábavný program), Palackého nám., Ivančice. • pátek 23. září–sobota 24. září 2011 – Výstava bonsají, nádvoří radnice, Ivančice. • sobota 24. září 2011 – Ivančický grilfest –1. ročník, 10.00 hod., nádvoří radnice, Ivančice. • středa 28. září 2011 – Křest barevného nástěnného kalendáře na rok 2012 a pexesa obce Silůvky, výstava obrazů Jiřího Zoufalého, 14.00 hod., Orlovna, Silůvky. • až do neděle 2. října 2011 – Ivančice a okolí v kresbách a grafikách Vladimíra Černého, galerie Památníku A. Muchy v Ivančicích, Palackého nám 9. • sobota 12. listopadu 2011 – Martinské hody, Orlovna Silůvky, hraje Bílovčanka z Velkých Bílovic. • úterý 22. listopadu 2011 – Karel Plíhal – koncert, kino Réna, Ivančice. Předprodej vstupenek od 3. října 2011 v KIC, cena 150 Kč. • neděle 11. prosince 2011 – Adventní koncert, 16.00 hod., kostel sv. Petra a Pavla, Dolní Kounice.

55


budeš mít slámu vysoko. PRANOSTIKY NA KAŽDÝ DEN 25. 9. Mnoho žaludů – veliká a tuhá zima. 26. 9. Na svatého Cypriána Září 1. 9. Jaké počasí na svatého Jiljí se ukazuje, takové po celý měsíc se dodržuje. 2. 9. Na svatého Štěpána krále je už léta namále. 3. 9. Začátek tohoto měsíce přináší lidem i hovadu zlé páry a mlhy. 4. 9. Září jezdí na strakaté kobyle. 5. 9. Jaké počasí je v září, takové bývá v příštím květnu. 6. 9. Září víno vaří a co nedovaří, říjen dopeče. 7. 9. Na podzim počasí čisté, v zimě vánice jisté. 8. 9. O Marie narození vlaštovek tu více není. 9. 9. Září hrozny sbírá. 10. 9. Neprší-li o Mikuláši, bude suchý podzim. 11. 9. Teplé září – říjen se mračí. 12. 9. Mnoho hub v září – velká zima. 13. 9. Čeho červenec a srpen nedovaří, toho září nedosmaží. 14. 9. Po svatém Kříži podzim se blíží. 15. 9. Od Panny Marie Bolestné teplota rychleji klesne. 16. 9. Svatá Ludmila deštěm obmyla. 17. 9. Jsou-li v září noci jasné a suchy, nebude po houbách ani potuchy. 18. 9. Na dešti v září rolníkovi velmi záleží. 19. 9. Jak jelen do říje vchází, tak zase vychází. 20. 9. Když ovoce zraje, chléb nejvíce plesniví. 21. 9. Po svatém Matouši čepici na uši! 22. 9. Na svatého Mořice nesej pšenice – bude samá metlice! 23. 9. Zpustlé štěpnice – prázdné truhlice. 24. 9. Úhory orej hluboko,

chladno bývá často zrána. 27. 9. Na Kosmu a Damiána studeno bývá zrána. 28. 9. Svatý Václav praví: „Pusťte krávy do otavy!“ 29. 9. Kolem Michala daří se nejlépe zimní setba. Vrkají-li ještě holubi, zmýlil si podzim výpočty. 30. 9. Na svatého Jeronýma stěhuje se k nám už zima.

Říjen

1. 10. Teplý podzimek a tuhá zima bude, když na svatého Remigia východní vítr bude. 2. 10. Teplý říjen – studený listopad. 3. 10. Den svaté Terezičky nebývá bez vlažičky. 4. 10. Svatý František zahání lidi do chýšek. 5. 10. Na vatého Placida zima teplo vystřídá. 6. 10. Říjen a březen rovny jsou ve všem. 7. 10. Září víno vaří, říjen mačká hrozen. 8. 10. O svaté Brigitě bývá mlha na úsvitě. 9. 10. Čím déle vlaštovky u nás v říjnu prodlévají, tím déle pěkné dny potrvají. 10. 10. Studený říjen ničí všechen hmyz i pro příští rok. 11. 10. Studený říjen – zelený leden. 12. 10. Včas-li padá lupení, na rok pěkné osení. 13. 10. Nerado-li padá stromů listí, o tuhé zimě nás rádo jistí. 14. 10. V říjnu hodně žaludů a bukvic oznamuje zimy víc. 15. 10. Svatá Terezie zasazuje zimní okna. 16. 10. Svatý Havel do zelí zajel. 17. 10. Svatá Hedvika do řepy medu namíchá. 18. 10. Na svatého Lukáše hojnost chleba i kaše.

56

19. 10. Je-li studený říjen, zjara všechny housenky zhynou. 20. 10. Čím dříve listí opadává, tím úrodnější rok. 21. 10. Svatá Voršila zimu posílá. 22. 10. Když na Uršulu a Kordulu větry dují, po celou zimu nás navštěvují. 23. 10. Podzim praví: Pěkným osením pole odívám. 24. 10. Kvetou-li stromy na podzim podruhé, bude zima až do konce května. 25. 10. Ono pole dobře rodí, po kterém hospodář na podzim často chodí. 26. 10. Když na podzim veverky vybíhají do polí, bude krutá zima. 27. 10. Mokrý podzim přináší sněživou zimu. 28. 10. Na Šimona a Judy leze kočka z půdy. 29. 10. Jestliže si zajíc dlouho pelech nehrabe, bude mírná zima. 30. 10. Když ryjí krtkové na podzim v dolinách, bude tuhá zima. 31. 10. Jsou-li pozdě na podzim bouřky, nebudou brzy mrazy.

Listopad

1. 11. Všichni svatí dluhy platí. 2. 11. Když na Dušičky jasné počasí panuje, příchod zimy to označuje. 3. 11. Na počátku listopada teplo se se zimou hádá. 4. 11. Studený listopad – zelený leden. 5. 11. Jaký listopad, takový příští březen. 6. 11. Cos nedohonil v srpnu a září, v listopadu nechytíš. 7. 11. Je-li v listopadu mokro, roste hojně trávy. 8. 11. Jaké povětří je v listopadu, takové má býti měsíce března. 9. 11. Na svatého Teodora,


sedlák jistě pilně orá. 10. 11. Udeří-li v listopadu brzy zima, stálá nebude. 11. 11. Radost Martina je husa a džbán vína. 12. 11. Na svatého Josafata lepší kožich nežli vata. 13. 11. Když dlouho listí nepadá, tuhá zima se přikrádá. 14. 11. Když záhy začne mrznout, bude mírná zima. 15. 11. Hřmí-li v tomto měsíci, ať se těší rolníci. 16. 11. Na svatého Otmara neuvidíš komára. 17. 11. Když napadá sníh na zelené listí, bude dlouhá zima. 18. 11. Když krtek v listopadu ryje, budou na Vánoce létat komáři. 19. 11. Z ledu Alžběta má brod. 20. 11. Jestliže listopadový sníh dlouho zůstane, víc než hnůj polím prospěje. 21. 11. Když je na Obětování Panny Marie noc jasná, čistá, krutá zima se v lednu chystá. 22. 11. Svatá Cecilie hroudy v poli sněhem kryje. 23. 11. Svatý Kliment víc než kdo jiný si zimu oblíbí. 24. 11. Hřmí-li, když měsíc vstoupí do Střelce, bude na horách dobrý rok. 25. 11. Na svatou pannu Kateřinu sluší se schovati pod peřinu. 26. 11. Je-li sníh jako krupice, přijdou mráz a chladno. 27. 11. Přestane-li sníh vrzati pod nohama, přijde obleva. 28. 11. Padá-li sníh ve velkých a širokých vločkách, přijde obleva. 29. 11. Na Saturnina skučí Meluzína. 30. 11. Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.


57

ZÁVĚREČNÉ SLOVO

N

aši milí čtenáři, čeká nás snad příjemné babí léto tedy ještě teplý slunečný začátek podzimu. Babí léto, barvy života jako ty probarvené listy podzimních stromů, to vše člověku připomíná stáří, moudré a laskavé, které nás nikoho rozhodně nemine, protože kult mládí není věčný, i když se o to mnozí usilovně snaží. Nedávno jsem v jedné knize četla zajímavý rozhovor o stáří, který se odehrál mezi starší paní a plastickým chirurgem: Starší dáma si přisedla v rychlíku do kupé k sympatickému muži středních let. Slovo dalo slovo a ukázalo se, že ten muž je světově uznávaný plastický chirurg. Paní si jen tak zavtipkovala - a řekla mu: „No tak to byste mi jistě dokázal vyžehlit obličej.“ Muž jí s úsměvem odpověděl: „Na to je příliš pozdě. S tím jste měla začít ve čtyřiceti.“ Tím začala dlouhá a zajímavá debata. Stará dáma dala brzy svému spolucestujícímu jasně na srozuměnou, že to řekla jenom v žertu a že by si nikdy žádnou plastickou operaci nenechala udělat. Ani tehdy, kdyby jí byla nabídnuta zdarma. Chirurg byl překvapený, ale ona mu to vysvětlila: „Podívejte se - toto je moje tvář. Patří ke mně. Je v ní vyryt celý můj život. Moje tvář dozrála v radosti i v utrpení. Ne, já žádnou jinou tvář nechci! Operujte lidi, kteří to potřebují - třeba po popáleninách, po autonehodách - tady jsou vaše plastické operace plně na místě. Ale ne takové vrásky, kterých člověk čestným způsobem nabude. Tvář přece odráží nitro člověka - to, co vyrostlo, vyzrálo, vytrpělo…“ A na závěr jak jinak než báseň s názvem „Sonet jako talisman“ od Jana Skácela….

Aby tě před zlým chránil (takový už je svět) dávám ti amulet a nos jej bez přestání

Je proti chvílím krutým zahání z duše hlad a toho kdo má rád uchrání před uřknutím

Snad z nebe na zem spadlo to vzácné zaklínadlo Ve světle létavic

do stříbra jsem vyryl SINE AMORE NIHIL bez lásky není nic Krásné podzimní chvilky třeba ve společnosti Hlínských rozhledů a těšíme se na vás opět v prosinci, při dalším vydání zpravodaje! Váš redakční tým, tedy jmenovitě Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil. HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 3 (11), ročník 3, září 2011. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. listopadu 2011 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: Hlinaci@seznam. cz. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Toto číslo vychází 15. září 2011.

58


Pozdrav z Hlíny 13 Tříokénkovou pohlednici Hlíny zachycující pohled na kvetoucí třešňové sady na Hlíně, pohled na školu s kostelem orámovaný opět kvetoucími třešněmi a hlínskou rozhlednu vydal obchodník Jan Průša a zhotovil ji fotograf Jan Musil v Ivančicích. Pohlednici odeslal 7. května 1915 z poštovního úřadu v Ivančicích Josef Vaňura se svojí manželkou Julií (roz. Pražákovou) a je adresována Františku Kašíkovi (manželovi Marie Kašíkové, roz. Vaňurové, sestře Josefa Vaňury), průvodčímu vlaků, do Nových Čekanic, pošta Tábor. Z textu se dovídáme několik útržkových informací z obce Hlína – v obci je situace napjatá, mají jít k odvodu všichni muži od 18 do 36 roků a také, že tuze krásně kvetou stromy. Mimo to se dozvídáme, že Karolína Vaňurová (24. 4. 1914–6. 3. 2003) je rozpusta a měla potíže s rostoucími zuby. Pozdrav z Ivančic 14 Pod tímto názvem nalezneme pohlednici zachycující pohled na železniční viadukt mezi Moravskými Bránicemi a Ivančicemi. Pohlednice je oražen razítkem ivančického poštovního úřadu s datem 17. listopadu 1906 a byla odeslána spanilomyslné slečně V. Kozlové také do Ivančic. Pohlednice nám nabízí úžasný pohled ze silnice na téměř celou délku viaduktu, v této době ještě bez stromů. Při stavbě viaduktu bylo spotřebováno 1 238 tun svářkového železa a 206 tun litiny. Náklady představovaly asi 755 000 zlatých. Zatěžovací zkouška proběhla 20. srpna 1870, kdy most vyhověl projektovanému zatížení 7,551 t/m. Poté byla uspořádána dle tehdejších zvyklostí vrchním inženýrem Pischofem týden trvající hostina s hudbou a tancem. Po celou dobu provozu budilo tak obrovské dílo podezření a nedůvěru veřejnosti. Již v roce 1921 se uvažovalo se zbudováním nového viaduktu s nákladem asi 50 milionů korun a s tím, že starý viadukt vydrží v provozu ještě asi 10 roků.

Koláž Jana Rybníčka z jeho fotografií pořízených na premiéře divadelního představení „Sněhurka a sedm trpaslíků“, 5. července 2011.

Hlínské rozhledy, září 2011 59

Tříokénková pohlednice Hlíny, vydal Jan Průša, Hlína, fotograf Jan Musil, Ivančice, formát 139 × 90 mm, 1915.

Pohlednice železničního viaduktu mezi Moravskými Bránicemi a Ivančicemi, vydal Theodor Seka, Ivančice, formát 139 × 91 mm, kolem roku 1905.

číslo 3 (11) ročník 3 září 2011

Recommend Documents