Číslo: 24 Ročník: XI. Vydán dne:

Číslo: 24

Ročník: XI.

Vydán dne: 12. 6. 2015 ……….

Obsah: Rozhovor Karneval Recitační soutěž Muzikál Den vody Den Země Naše škola má talent Noví prvňáci Deváťáci na útěku Moje rodina za II. svět. války Práce žáků Kulinářský koutek

1

ROZHOVOR S PANÍ UČITELKOU ANDREOU SEKANINOVOU

1. Čím jste chtěla být jako malá? Překvapivě učitelkou. Už jako malá jsem hrála hru, kde moje plyšové hračky byly mými imaginárními žáky. 2. Kdo vás přivedl k angličtině? K tomuto, pro mne krásnému a zvučnému jazyku, mě přivedli moji rodiče, kteří mě jako sedmiletou přihlásili do kurzu pro děti. Zprvu jsem se na ně trochu zlobila, ale postupem času se angličtina stala mým koníčkem, který mě drží doposud. 3. Myslíte si, že máte profesi snů? Tuto profesi jsem chtěla dělat už jako malá a šla jsem si za svým snem. Myslím si totiž, že když člověk opravdu chce, dosáhne všeho. 4. Jak vypadají chvíle, kdy máte volno? Svůj volný čas ráda trávím nejraději procházkami v přírodě se svým pejskem, který je neskutečný živel. Obecně příroda a blízkost zvířat mě velmi nabíjejí. 5. Co vám dokáže dobít energii? Jednoznačně bublinková koupel. 6. Máte domácí mazlíčky? Ano, jak už jsem řekla, máme doma psa – devítiletého erdelteriéra, se kterým chodím denně na dlouhé procházky. 7. Kdo vás naučil dobře vařit? Určitě moje maminka, které jsem vděčná za ručně sepsanou knihu receptů. I přesto jí ale velmi často volám a doluji z ní další typy ohledně vaření. Je fajn mít se na koho obrátit. 8. Zastáváte názor, že šaty dělají člověka? Určitě ano. Když se člověk hezky oblékne a upraví náležitě svůj zevnějšek, musí se zákonitě i jako člověk dobře cítit. 9. Jaké jsou vaše koníčky? Je toho mnoho, ale z těch hlavních to bude určitě cestování a s tím spojené kempování, vaření, cizí jazyky, zvířata a hudba. 10. Kde se vidíte za 5 let? To si s dovolením nechám pro sebe.

2

KARNEVAL V kulturním domě ve Starém Hrozenkově se 15. února uskutečnil již tradiční maškarní karneval, pořádaný ZŠ a MŠ spolu se Školskou radou a velkým přispěním rodičů, zvláště maminek. Co se rozmanitosti a nápaditosti masek týká, bylo znát, že fantazie dětem ani rodičům rozhodně nechybí! Celé odpoledne doprovázela hudební show pana Michalčíka a jeho syna Petra, při které se děti dostatečně vyřádily. Karnevalový program byl velmi pestrý. Děti s obrovským nadšením soutěžily v různých disciplínách, legračních hrách, tančily, výskaly, radovaly se při diskotéce. Všechny děti dostaly malý dárek, díky sponzorům. Je velmi dobře, že tato akce oslovuje každým rokem více lidí. Byli bychom rádi, kdyby se příště osmělilo ještě více dospělých a stejně jako jejich děti přišli na karneval v maskách. K dobré zábavě přispěl i pocit, že se nám akce opět povedla.

RECITAČNÍ SOUTĚŽ – 3. ročník Třídní kola recitační soutěže se uskutečnila v průběhu měsíce února. Žáci si měli zvolit báseň přiměřeně vhodnou jejich věku, a to jak obsahem, tak rozsahem. Text básně měl být odlišný od jiných spolužáků. Mladším či nerozhodným žákům pomáhali s výběrem básniček jejich učitelé. 3 nejlepší žáci pak postoupili do školního kola. Jeho uzávěrka byla 3. března. Již za účast v třídním kole obdrželi žáci kredit a další pak za účast v kole školním. Školní kolo proběhlo dne 4. března 2015, jako obvykle na terase naší školy. Vítězové z každé kategorie (3 místa) obdrželi věcné ceny. Další účinkující dostali za odvahu sladkou odměnu. No a diváci, kterých také nebylo málo, měli opět kulturní zážitek. Fandili, tleskali a smáli se, nebo se i dojímali. A nad vším bedlivě dohlížela správná porota. VÝSLEDKY RECITAČNÍ SOUTĚŽE I. kategorie (žáci 1. – 3. ročníku) 1. místo – Adéla Valášková (2. ročník) 2. místo – Veronika Adámková (2. ročník) 3. místo – Ondřej Rapant (1. ročník)

II. kategorie (žáci 4. – 5. ročníku) 1. místo – Magdaléna Pípová (5. ročník) 2. místo – Yachim Svoboda (5. ročník) 3. místo – Zuzana Straňáková (4. ročník)

III. kategorie (žáci 6. – 9. ročníku) 1. místo – Ester Mlčůchová (9. ročník) 2. místo – Natálie Gabrhelová (9. ročník) 3. místo – Tereza Brostíková (6. ročník)

3

MUZIKÁL V úterý 3. března 2015 jsme se my, žáci druhého stupně, spolu s našimi učiteli vydali do Městského divadla Zlín na slavnou muzikálovou komedii My fair lady. Muzikál jsme se školou ještě nezhlédli, o to více jsme tedy byli zvědaví. Podle hry George Bernarda Shawa - Pygmalion vznikl jeden z nejslavnějších muzikálů, který již v roce 1956 zazářil na Broadwayi a dále se dočkal i filmového zpracování. Zápletka příběhu je jednoduchá. Dokáže upjatý profesor fonetiky Henry Higgins zkrotit a celkově přetvořit divokou květinářku Lízu Doolitlovou v dámu vyšší společnosti? Ano, a dokázal ještě mnohem více. Zvládnul se změnit nejen on, ale i jeho žačka. A vše jako ve filmech o Popelkách skončilo šťastně. Na tomto představení byly zajímavé až fascinující i další věci, jako např. kostýmy, scéna, samozřejmě hudba, zajímavý průběh děje, nálada a vtip, výrazy i gesta, které zaujaly nás i středoškoláky. Místy jsme se připadali jako na plese. Taková tam panovala slavnostní a neodolatelná atmosféra. Jednoduše, bylo se na co dívat.

4

DEN VODY Světový den vody – tento den sice připadá na 22. 3., jenže v naší škole se slavil již v pátek 20. 3. 2015. Všichni ve škole se oblékli do modrých triček, protože tato barva vodu symbolizuje. Tento den si žáci, ale i učitelé chtěli maximálně užít aktivitami a tím, že se ten den dalo sledovat 75 procentní zatmění planety Slunce (v čase od 9:45 do 11:30). Žáci se sešli na terase školy, kde se dozvěděli trochu teorie o vodě, jejím koloběhu, našich podmínkách v okolí a trasu, kterou se pak vydali. Zanedbatelná nebyla ani ochutnávka vzorků vod, a to z různých bližších míst, z vodovodu, z balené vody. Žáci trochu vypili, dále srovnávali a vybírali ten nejlepší vzorek. Pak se vydali do terénu. Žáci I. a II. stupně se rozdělili u kulturního domu. I. stupeň si prohlédnul lom a Brodský potok. 6. a 7. třída prošla Vápenice, prohlédla si zdejší potoky a procházka byla dovršena soutokem Trstná. 8. a 9. třída se vydala po stopách Krátkovského potoka, cesta pak končila u jeho soutoku. Tento projektový den si všichni skvěle užili.

5

DEN ZEMĚ

Významný den – 22. 4. 2015 Den Země – jsme letos pojali výletově i pracovně. Mateřská škola spolu s první a druhou třídou se zajely podívat do Starého Města do ojedinělé kovozoo v areálu firmy Rec Group. Opět zde byly k vidění krásné věci a zvířata, např. gepardi, gorily, krokodýl, kočky, klokan, rodinka tučňáků a řada dalších, maják navigující návštěvníky do areálu společnosti, loď Naděje. V tomto místě je ekoland, v zahradě se nachází skákací hrad, trampolínky, posezení i bludiště, dětské masáže a malování na obličej a řada dalších atrakcí pro děti. Starší žáci se pokoušeli, a to mnohdy s velkým úsilím, o zvelebení okolí školy. Tam pracovali hlavně žáci I. stupně. Naši starší žáci čistili střed vesnice – okolí u hřbitova, cestu ke kempu, vedlejší cestičky a silnice. Jen malí šesťáci našli u hřbitova množství pytlů odpadu a dokonce 15 pohozených pneumatik! Z vykonané práce měli všichni samozřejmě obrovskou radost. Ten výsledek prostě stál za to. Díky všem se přiložení rukou k dílu. Je potřeba se o naši přírodu starat, protože jinou prostě mít nebudeme.

6

DIVADLO 23. 4. 2015 navštívilo opět naši školu Divadélko pro školy z Hradce Králové. Letos si pro nás připravili dvě představení, pro I. stupeň pohádku „Pohádka ze starého mlýna, aneb Nebojte se hastrmanů“ a představení pro žáky II. stupně „Jak jste to myslel, pane Shakespeare?“. Obě představení byla pro žáky nejen poučná, ostatně jako vždy ta teorie prostě nechyběla, což je jen dobře, ale navíc nápaditá a hlavně zábavná. Žáčci se aktivně účastnili některých výstupů, nebáli se, brali to hlavně jako legraci, ne úlevu z vyučování. Ostatně spoustu věcí už věděli z hodin literární výchovy. Všichni ale rozhodně ocenili výkony a zapálení herců. Budeme se těšit na spolupráci a návštěvu herců i v následujících letech!

NAŠE ŠKOLA MÁ TALENT Dne 30. 4. 2015 se podruhé u nás konala soutěž Naše škola má talent. Letos to, pravda, bylo v hodně menším měřítku než v loni, což učitele mrzelo, ale nedá se nic dělat. Zároveň ale potěšilo to, že přihlášení žáci do soutěže se opravdu doma pilně připravovali a mnohdy předvedli krásné výkony. Některé kousky jsme zhlédli zcela poprvé a poprvé také vystoupila herecká skupina. A jak to celé dopadlo? 1. místo si odnesly dívky z šesté třídy – Tereza Brostíková a Sára Macková za čtyřruční hru na klavír. Jejich 2 skladby byly opravdu úchvatné, až naskakovala husí kůže. Krása. 2. místo si zasloužili herci (opět ze šesté třídy) za hru Popoluška a nakonec krásné 3. místo obdržel David Bartoš za hru na heligonku, na kterou se učí teprve krátkou dobu, a přesto našel odvahu se předvést ostatním. A předvedla se také, mimo soutěž, mateřská škola, která nám zkrátila přestávku rozkošným tanečkem.

7

DEN MATEK Den matek se konal v neděli 10. 5. 2015 od 15 hod. v Kulturním domě ve Starém Hrozenkově. Přicházeli rodiče, maminky i tatínkové, babičky i dědečkové, či přátelé školy, dokonce i bývalí žáci. Všichni se těšili na příjemně strávené odpoledne. Tak jaké to tedy bylo? Jako první vystupovali školáčci s tanečky a písničkami, pak přišli na řadu žáci základní školy. Ti vystupovali s tanci, písněmi, divadelními i sportovními výkony… Předvedli se páťáci i osmáci s country tanci. Bylo těžké posoudit, kdo byl lepší. Také tančila tradičně zumba, tam vystupovaly holky z prvního stupně. „Přijeli“ k nám i kouzelníci z Londýna v podání Honzy a Hanky z 9. třídy. Nechyběl dokonce balet Labutí jezero, který skvostně předvedli kluci ze 6. třídy. To byla velká legrace, stejně jako divadlo Popoluška. Žáci z prvního stupně si nacvičili také skákání přes švihadlo. Suverénně si se švihadlem vedla i Venda Brostíková z 8. třídy. Na závěr jsme přišli my, deváťáci. Než jsme šli vystupovat, zatáhla se opona. Někteří byli určitě nervózní, ale dopadlo to dobře. Nic jsme nepokazili a nakonec bouchly konfety. Všechna představení měla velký úspěch. Ohlasy po vystoupeních byly opravdu dobré. Někteří říkají, že deváťáci to měli skvělé. Po základní škole přišla ZUŠ a úplně poslední vystupoval Kopaničárek. Simona Michalčíková Škola dne 10. května pořádala pro maminky představení. Každá třída měla připravené své představení, které pilně nacvičovala i několik týdnů. Celkem bylo nacvičeno 14 čísel (písničky, básničky, pohádky, tanečky, sportovní i baletní výkony, kouzelnické představení, recese…). Děti také vyrobily 120 přáníček a všechny se ženám rozdaly. I já jsem se se svou třídou zúčastnila, dokonce 2x. Jednou jako kouzelník s pomocníkem Honzou Křížem, podruhé téměř s celou třídou, když jsme se loučili s dospělými a popravdě i s učiteli. Kouzelnické představení se nepovedlo podle mých představ, ale vždy je těžší zaujmout kouzlem dospělého, který nad tím zdravým rozumem přemýšlí, než dítě. To se nechá unášet vším, co připomíná magii. Naopak, třídní představení bylo ještě lepší, než se očekávalo. Všichni spolužáci se už od začátku těšili na naše poslední vystoupení. Když konečně nadešel čas, pobrali jsme, co nejvíce rekvizit. Jakmile se zatáhla opona a my se připravili, začala na mnohých panovat nervozita. Ještě teď se mi třesou ruce při vzpomínce, jak stojím a čekám na signál. Všichni jsme se mačkali u opony, ale když jsme slyšeli smích lidí, bylo nám to jedno, prostě jsme si to užili! Vše se seběhlo tak rychle, že jsme si téměř neuvědomili, že už hraje písnička „Aj tak sme stále frajeri“ a vešli jsme na pódium, stoupli si vedle sebe, Ondra nesl ceduli s nápisem „Aplaus“, mávali jsme, klaněli jsme se a nakonec jsme vystřelili barevné zářivé konfety. Rychle jsme si pobrali rekvizity a zmizeli jsme v šatně. Tak skončila naše show. Myslím, že na toto nikdy nezapomeneme. Je škoda, že se nezúčastnili úplně všichni ze třídy, ale byla to jejich volba. Budu vždy vzpomínat na tu zábavu i na trému, které k tomu patří. Hana Lacinová

8

NOVÍ PRVŇÁCI Toto jsou děti, které nastoupí od 1. 9. 2015 do 1. třídy. Těšíme se na vás! Bachůrek Vladimír Brostík Vojtěch Hela Lubomír Husaříková Elena Michalčík Radim Michalčík Lukáš Michalčík Tomáš Sedláková Veronika Spačková Mia Steiner Tadeáš Strapinová Martina Svoboda Bartoloměj Šišláková Julie Vrablík Václav

DEVÁŤÁCI NA ÚTĚKU Tak, jak se budeme těšit na nové tváře, nové prvňáčky, musíme se bohužel rozloučit s našimi deváťáčky. Snad si hned brzy zvyknou na nové spolužáky, školu či dojíždění a bude se jim dobře dařit. Tak hodně štěstí v první linii!

ABSOLVENTSKÝ ROČNÍK 2014/2015 A JEJICH ZVOLENÉ ŠKOLY

Bílková Anna Gabrhelová Natálie Chovanec Dominik Kalužová Jarmila Kříž Jan Lacinová Hana Mlčůchová Ester Michalčíková Simona Ostravský Filip Pažitný Šimon Starý Ondřej Šopíková Denisa Žeravčíková Gabriela

SPŠOA Uh. Brod – obráběč kovů GJAK Uh. Brod SOU Uh. Brod – opravář zemědělských strojů COPT Uh. Brod - rytec SŠ letecká, Kunovice Obchodní akademie UH – inf. technologie SŠ UH - hotelnictví COPT Uh. Brod – mechanik seřizovač SPŠOA Uh. Brod – mechanik - elektrotechnik SPŠOA Uh. Brod – mechanik - elektrotechnik SPŠOA Uh. Brod – mechanik - elektrotechnik SOU Uh. Brod - pekař Obchodní akademie UH

Našimi třídními byli: 1. třída: Mgr. Radovan Randiak 2. 2. - 4. třída: Mgr. Marie Urbanová 3. 5. třída: Věra Svobodová 4. 6. -7. třída: Mgr. Přemysl Janeček 5. 8. - 9. třída: Mgr. Josef Bartoš

9

VZPOMÍNKY DEVÁŤÁKŮ V první den školy si pamatuji, jak jsme dostávali věci a pak jsme šli do školy všichni natěšení. Když se na to zpětně po dalších letech dívám, tak nechápu, jak jsem se na to mohl těšit. Protože to pondělní ráno mě po celých 9 let zabíjelo. Sranda byla taky s panem školníkem. A pořád je. Když jsme mu pomáhali třeba vybrat a řezat vánoční stromeček. Pan školník u toho nadával, protože mu spadl sníh z toho smrku za krk. Největší sranda byla ale s panem učitelem Janečkem. Měl srandovní i vyučovací hodiny. Třeba, když nám v zeměpisu maloval obrázky k tématům. Vůbec se to nepodobalo tomu, co chtěl namalovat. V hodinách pana Bartoše je dobře, protože nemáme čas mluvit. Dá se s ním mluvit skoro o všem. Mám ho ráda jako učitele. V osmé třídě jsme dostali pana učitele Bartoše. Skoro všichni ho neměli rádi, ale dalo se s ním docela dobře popovídat o motorkách. Nejlepší jeho hodiny byly pracovky. Ty mě moc bavily. Paní učitelka Mikysková učí ČJ a Vz. Co o této dámě říct? Tak asi to, že je milá, umí dělat srandu a vždy zařídí pěkné představení nebo exkurzi. Na střední školu se těším hodně, hlavně na nové lidi, kamarády i zkušenosti. Nejlepší na tom je, že mě na tuto konkrétní školu přivedl pan ředitel, protože jednou v dějepisu mluvil o středních školách a zmínil se o škole v Kunovicích. Pak jsme to prodiskutovali s rodiči a bylo hotovo. Spaní v družině, na to vzpomínám nejraději, protože tam byly stezky odvahy. To bylo vzrůšo! Když jsme se jednou šli dívat na terasu školy na film, tak pan ředitel vyskočil s maskou ze sborovny a ti, co šli první, tak si snad museli měnit spodní prádlo. Jednou se spaní v družině nepovedlo. Měla být stezka odvahy, a prostě všichni zaspali. Jediné, co mě mrzelo, bylo, když jsem musel odejít z družiny. Tam nás měla paní Trechová, která pekla výborné buchty. Jen mě velmi štvalo, že jsme museli pořád něco vyrábět. Dále vzpomínám na moje vyhrané soutěže, sběr léčivých bylin, recitační soutěže. V tom jsem na sebe pyšná. Recitace mě vždy bavila a doufám, že v ní budu moct pokračovat i na střední škole. Chybí mi občas pan učitel Vráblík a jeho vyprávění o leteckých katastrofách. Každopádně jsem ráda, že jsem chodila na tuto základní školu. Vzpomínky mám hezké i slabší. Chci všem učitelům i učitelkám popřát: „ PEVNÉ NERVY!!!“

10

MOJE RODINA ZA II. SVĚTOVÉ VÁLKY – PROJEKT K 70. VÝROČÍ UKONČENÍ SVĚTOVÉ VÁLKY „Pořád si to pamatuji, válka začala 1939, bylo mi 9 let. Cikány a Židy brali do aut a odváželi je do koncentračních táborů. Z Vyškovce na Lány se střílelo 14 dní. Kolem baráku nám létaly granáty, nebylo jídlo…“, říká prababička se slzami v očích. Jedenkrát, jak jsem šla z Hrozenkova do Černých, letělo moc letadel, okna drnčela… hrozný rachot… Měly těžký náklad, a tak shodily bomby… teď je tam kaplička na památku. Bylo to opravdu hrozné, neměli jsme se jak bránit, měli jsme jen kryt ze dřeva. Kdyby tam spadla bomba, zemřeli bychom…. Ester Mlčůchová

11

Jednoho dne v srpnu roku 1944 byla moje prababička na zahradě, když tu náhle letěl poškozený německý bombardér nad Žítkovou. Bombardér byl poškozený, a aby doletěl dál, začal se odlehčovat, a proto začal na Žítkovou pouštět bomby, které potom začaly dopadat do lesa, do polí a jedna spadla i vedle domku mojí prababičky. Bombardér byl ale natolik poškozený, že mu nepomohlo ani to, když odhodil nálože. Opodál narazil plnou rychlostí do stodoly a z letadla ani ze stodoly nic nezůstalo. V padesátých letech byla na tom místě postavena kaplička na památku této události. Šimon Pažitný

Mému dědečkovi byly necelé 4 roky, když začala II. světová válka. Začal mi vyprávět: „Když jsem byl jednou sám na zahradě, rodiče byli na poli, a za mnou přišel Němec, který chtěl seno pro své koně. Já jsem se lekl a bál jsem se, a tak jsem utekl pryč na louku.“ Při této vzpomínce se lehce zasmál. „Nějaká paní hlásila vždy na začátku v rozhlase:“ Achtung! Achtung!“ Pamatuji si to, jako by to hlásila včera. Když začali bombardovat okolí Slavičína, tak maminka vzala deku, chleba a šli jsme se rychle schovat pod vrbu k říčce. Při tomto bombardování zemřelo 28 letců.“ Tuto část řekl se smutkem v hlase, ale pokračovat stále vy vypravování. „Přes Divnice, když jely transporty, tak u toho transportu byli přivázáni koně, šest jich bylo. Němci ty koně tak mastili tím bičem a zajatci šli s holýma nohama po prašné cestě.“ Zavrtěl hlavou a pokračoval. „No, ale když vybírali mrtvé z jámy, tak jsem viděl poprvé Číňana. Mrtví byli zasypaní vápnem a všichni je vybírali s rukavicemi, až na toho Číňana, ten se toho nebál a vybíral je s holýma rukama“, odpověděl s respektem v hlase. Gabriela Žeravčíková

O II. světové válce mi vyprávěla babička, která ji zažila. Babička bydlela v Těšově a ke konci války, když jí bylo 12 let, se k Těšovu blížila fronta. Rusové a Němci se odstřelovali a granát zasáhl jednoho mladého chlapce, kterého zabil. Otec babičky přiběhl domů a všechny tři děti zavedl do sklepa, kde se schovali. Rusové přišli do Těšova. Dědečkovi vzali dobytek a koně, které si teprve před třemi měsíci koupil. Němci vyhodili do povětří železniční most a také most přes řeku. U dědečka si Rusové zřídili na dvoře polní kuchyni, zabili prasata a drůbež. Anna Bílková

Moje babička si na válku pamatuje celkem dobře. Vyprávěla mi například o tom, jak šla její maminka mlít mák, a voják si myslel, že jde telefonovat a chtěl ji zastřelit. Anebo, jak se svou sestrou a dvěma dalšími dívkami utíkaly s „nošama“ na zádech a letadla nad nimi začala střílet. „Lehly jsme si na zem do příkopy a pištěly jsme“, říká babička. „Kulky nám létaly kolem uší.“ Také si vzpomíná, jaké byly příkopy pro vojáky. Byly hluboké, a když do něj voják vlezl, byla mu vidět jen hlava a někdy ani to ne. „Už bych to nechtěla zažít, bylo to hrozné, ale nikomu z nás se nic nestalo.“ Simona Michalčíková

12

Tento příběh je z vyprávění mojí babičky, kdy její rodiče prožili II. světovou válku. Když šla fronta německých vojáků přes Vyškovec, zůstali vojáci týden u domu jejich rodičů. Na Vyškovci odstřelovali školu a byli tam schovaní partyzáni. U domu stála velká dutá lípa, tam si rozložili polní kuchyň, kde si vařili. Než přišli vojáci, babiččini rodiče měli zabité prase a aby jim ho nevzali, dali maso do hrnce a spustili ho do lípy u domu. Pak došlo k velké přestřelce. Rodiče babičky museli v maštali oddělat dřevěné mosnice (trámy, na kterých stály krávy) a schovat se, aby je vojáci nezastřelili. Když Němci odešli, hned se tam usadili Rumuni, kteří spávali ve stodole na seně. Byli hrozně špinaví a vařili si prý pořád jen fazole. Když pak všichni odešli, šli si babiččini rodiče pro maso do lípy, ale už bylo celé shnilé. Jak fronta postupovala, bylo moc pašeráků, kteří pašovali zboží na Slovensko, protože blízko byla hranice. Na Mikulčině vrchu se usadili Němci, kde měli celnici. Tam potom lidé nosili, co vypěstovali a vychovali (drůbež). Němci to od nich kupovali. Byla to těžká doba. Když na to vzpomínali, velice plakali a děkovali, že to vůbec přežili. Měli bychom si v dnešní době vážit toho, že máme mír. Jarmila Kalužová

Babička dříve bydlela v uličce naproti hospody U Pošty a kolem jejich domu tekl a stále teče potůček. V době osvobození šel babiččin tatínek, František Michalčík, ze Žítkové na Hrozenkov. Na vyškovské straně mezi tehdy ještě polovičními stromy byly skrytí Němci. Pradědeček se rozhodl jít po louce, měl takový zelený obleček, který byl v té době moderní, ale jeho nevýhoda byla, že se barvou podobal vojenské uniformě. Babička dodala, že nikdo neví, proč se vlastně rozhodl v takovém obleku jít po louce, když všude byli Němci. Snad aby si zkrátil cestu. Jenže Němci si ho všimli a kvůli jeho zelenému oblečku si mysleli, že je to voják a začali po něm střílet. V momentu se prý pradědeček sedl a po zadku pomalu sjížděl po louce dolů k potoku. Babička odbočila a začala přepočítavat, jak daleko to mohlo být. Nakonec se dohodli na 150 metrech, je to jen odhad. Když byl konečně u potoku, zul se a boty hodil někam do křoví a bosý šel potokem až domů. Teprve doma, až z něj opadl nával adrenalinu, si všiml, že má na zadku úplně prošoupané kalhoty. Na závěr bych chtěla dodat, že byl praděda úplně v pořádku, až na ten sedřený zadek. Od té doby se také vyhýbal veškerému zelenému oblečení a ze zážitku se stal příběh, který babička pojmenovala: „Jak tatínek šel s holým zadkem po potoku“ a stále se směje nejen ona, ale i ostatní, když příběh vypráví. Teď se nad tím člověk zasměje, ale pradědečkovi v té době do smíchu nebylo. Hana Lacinová

13

Maminka mi vyprávěla, jak její tatínek vzpomínal na dětství prožité za války. Popisoval, jak u nich na statku měli němečtí vojáci ustájené koně. Na tyto vojáky neměl špatné vzpomínky. On a jeho sourozenci od nich občas dostávali malou sladkost a jeho otec tabák. Chovali se k dědečkovi a jeho rodině slušně, chodili vždy čistě a upraveně. Koně u pradědečka byli do konce války. Na konci války, když Starý Hrozenkov osvobodila rumunská armáda, viděl tyto známé vojáky ve velmi zuboženém stavu. Spojenci je vedli jako zajatce. Natálie Gabrhelová

14

Můj pradědeček Josef Michalčík se narodil v roce 1923 ve Starém Hrozenkově. Na základní vojenskou službu nastoupil do Nového Jičína. Tam se uplatnil jako osobní řidič jistého generála Josefa Ejema ( nar. 1892, čestný občan Radotína, český a československý odbojář, generál a politik. Po válce předseda Krajského výboru Svazu protifašistických bojovníků. Zemřel v roce 1957)., který ho povýšil do hodnosti četaře. Pan generál byl činný v odbojovém protifašistickým hnutí a v důsledku toho byl na konci roku 1940 nacisty uvězněn do koncentračního tábora Osvětim a poté do Buchenwaldu až do konce války. Ondřej Starý

15

PRÁCE ŽÁKŮ Dopis nejoblíbenějšímu spisovateli Dobrý den, pane Lado! Pane malíři, Vaše obrázky jsou nádherné. Mám rád tu zimu i krásné pohádky, jako je třeba Mikeš. Právě tento příběh čtu. Jen je škoda, že Mikeš utekl kvůli takové prkotině, jako je rozbitý krajáč se smetanou…Ještě, že se pak vrátil. Smetana… taková hloupost, a on udělá všem dokola takový smutek. Nejvíc se mi líbilo, jak byl Mikeš ve škole. A pamatuji si třeba: „Dnes ráno jsem dostal krásnou hrušku. Co zapomněl Franta udělat? Zapomněl nám dát každému kousek. 1 +1 = 11.“ Umíte opravdu krásně malovat. Kdo Vás to naučil? Poutavý a pravdivý je třeba obrázek Zabijačka. Čím jste rád kreslil, jak se Vám podařilo obrázky a knihy vydat? Hrál jste na nějaký hudební nástroj? Proč jste ilustroval knihy pro děti? Já vím proč. Protože máte zlaté srdce. Vidíte, měl bych na Vás tolik otázek. Pane Lado, upřímnou čest Vám vzdávám. S pozdravem J. Ch. Bartoš Dobrý den, paní spisovatelko Allisonová! Jmenuji se Sára Macková a miluji Vaši knížku Pátračka Gilda. Je to skvělá kniha. Je nejlepší, jakou jsem kdy četla. Musela jsem si ji přečíst dvakrát, protože zbožňuji příběhy, kde se vyskytují duchové. K této Vaší knížce bych chtěla říct, že Vás velmi obdivuji. Moc se mi líbí Váš způsob psaní i příběh samotný. Ráda bych se s Vámi setkala, ale vzhledem k tomu, že mluvíte anglicky, asi bych Vám příliš nerozuměla. Mám ale stejně několik otázek. Jak dlouho jste tuto knihu psala? Já bych totiž nevymyslela něco takového ani za sto let. Chystáte se něco dalšího napsat? Kde jste čerpala inspiraci? Snad za několik let si porozumíme. Mějte se pěkně. S pozdravem Sára

Dobrý den, pane Čapku! Zdravím Vás upřímně ze Starého Hrozenkova. Kdysi jsem četla Vaši knihu Povídání o pejskovi a kočičce, a moc se mi líbila. Když jsem byla hodně malá, tak jsem ji měla oblíbenou. Chtěla bych se s Vámi setkat a také bych měla několik otázek. Jaká je Vaše oblíbená kniha? Jaké jste zažil dobrodružství v celém životě? Já jsem dostala Vaši knihu k narozeninám a to byl nejlepší zážitek. Máte také domácího mazlíčka? Já mám doma rybičky a morče. Když je ale večer, je to hrůza. Kam jste chodil do školy? Já chodím do školy a bydlím v Bílých Karpatech, a to je moc pěkná oblast. Velice ráda mám přírodu i zvířata, ale nenávidím dvě zvířata, to je had a pavouk. Moje sestřenice Šarlota má doma hada, bojím se proto k ní jít. Mám Vás ráda, protože jste můj oblíbený spisovatel. A spisovatele mám ráda, protože jsou rozumní, píší knihy, které jsou obvykle velmi pěkné. Přijeďte někdy do Starého Hrozenkova. Chci se s Vámi setkat na vlastní oči. Lucie Vaculíková

16

Zdravím Vás, pane spisovateli Čapku! Jste můj oblíbený spisovatel. Moc by mě zaujalo, kdybyste přijel do Starého Hrozenkova do naší školy na besedu. Mám rád Vaši nejhezčí knihu Devatero pohádek. Měl bych na Vás několik otázek. Kde berete nápady na ty pohádky? Chcete napsat další příběh? Třeba o ježkovi a lišce? Také by mě zajímalo, jakého jste znamení. Mohl bych někdy přijet k Vám na návštěvu? Rád bych viděl Vaše knížky, kde právě bydlíte… to mě zajímá. Já jsem znamení rak. Jako první má knížka byla od Vás a od té doby jste můj oblíbený spisovatel. Děkuji za všechno, co děláte pro nás, děti. S pozdravem Dominik Gabrhel

Trenčanský hrad Jednoho rána při snídani jsme přemýšleli, kam bychom mohli jet na výlet. Tatínka napadlo zoo Lešná, ale tam jsme už byli. Tak jsme se vydali tady poblíž, do Trenčína. Moc jsme se těšili. Maminka chystala svačinu, pití a tatínek fotoaparát. Cesta netrvala příliš dlouho. Celou dobu cesty jsme si vyprávěli vtipy, a tak to uteklo jako voda. Konečně jsme dorazili na parkoviště a odtud jsme se vydali na hrad, do mírně prudkého kopečka. Prohlídka hradu se nám velmi líbila, protože se bylo na co dívat. Bylo to zajímavé. Hodně jsme se dověděli o tom, jak se kdysi dávno na hradě žilo. Natolik se nám tam zalíbilo, že jsme se rozhodli na hradě přespat. Ještě před spaním jsme si vyšli na věž a dívali jsme se do blízkého okolí. Poté jsme už museli spát. Noc byla vcelku příjemná až na podivné skřeky a výskoty, kterých jsem se začala bát. Ve dvě hodiny v noci k nám do pokoje zavítala nějaká strašidelná návštěva, a to už jsme se báli všichni. Nakonec jsme zjistili, že to byla vrána, která se dostala otevřeným oknem dovnitř a strašila nás celou noc. Od té doby se bojím každého krá – krá. Po tomto výletu jsme se šťastně vrátili domů a vzpomněli jsme si na známé: „Všude dobře, doma nejlépe.“ Ema Rapantová

Hrad Buchlov V sobotu ráno nám rodiče oznámili, že pojedeme na výlet na nedaleký hrad Buchlov. „Budeme tam i spát“, zvolala maminka. Tak to pak jsme se hodně těšili. Přijeli jsme k hradu a šli jsme si ho hned prohlédnout. Když už se pomalu stmívalo, přijelo najednou další auto, které nám ale bylo povědomé. Až se od auta otevřely dveře, všichni jsme měli velikou radost, protože to byli naši známí s dětmi. Ještě jsme poseděli, povídali si a zazpívali jsme si, ale pak už se šlo spát. V noci se nám ale dobře nespalo. Pořád jsme slyšeli podivné skřípání a taky to táhlé „húúúúúúú“. Taťka hned začal, že to bude určitě duch, který tudy chodí. Dělal si z nás legraci, ale nám to tak legrační nepřipadalo. „Prásk“. Něco spadlo, všichni jsme sebou trhli. Nedalo nám to a museli jsme se jít podívat, odkud jdou ty zvuky. Když jsme byli na chodbě, zvuky stále zesilovaly. Přišli jsme k místu, kde zvuky vycházely, všechny nás přepadl překvapený výraz. Ale hned ho vystřídal výraz veselý. To skřípání se ozývalo z otevřené okenice, která se zapomněla zavřít. To táhlé „húúúúúúúúúú“ se ozývalo pod oknem koruny stromu, na které seděl malý sýček. Avšak na to „prásk“ jsme dodnes nepřišli. Co to mohlo jen být? Určitě nějaký obraz, nebo kousek starého brnění. To už mě netrápilo. Hlavní bylo, že jsme odhalili strašidlo, kterého jsme se původně báli. Ráno jsme se o ty zážitky podělili s našimi přáteli. A po dobré snídani jsme se vydali na cestu zpět. Eliška Sedlačíková

17

Můj pokojíček Můj dětský pokoj se nachází v jižní straně našeho bytu. Je obdélníkového tvaru, jsou v něm dvě okna. Naproti dveří jsou postele, jedna je dvoupatrová a pak jedna samostatná. Postele jsou dřevěné, z masivu. Naproti postelí stojí velká pracovní plocha. Každý ze sourozenců máme prostor na práci. Nad psacím stolem je umístěna dlouhá polička, ve které září zabudované světlo. Na poličce se nacházejí psací potřeby do školy. Nad policí jsou umístěny tři samostatné police, jsou v nich různé knížky, hračky, fotky a obrázky, které máme nejraději. Pod psacím stolem se nacházejí tři koše. Vedle psacího stolu je umístěna velká knihovna, kde je spousta knížek. Naproti pracovní plochy stojí velká policová skříň, zde jsou hračky, stolní hry, rádio. Vedle skříně stojí i malý stolek s televizí. Při vchodu do pokoje je za dveřmi šatní skříň, kde máme uložené oblečení. Náš pokoj máme vymalovaný dozelena, na oknech visí zelené závěsy a na zdech obrázky. Také zde visí malá nástěnka, kterou zdobí naše výrobky ze školy, fotky a to, co si rádi kreslíme. Dále je na stěně umístěn kapsář pro různé naše poklady. Dětský pokojíček je plný různých hraček, které máme na ozdobu, ale občas se s nimi někdy hrajeme. Rodiče nám pokojíček udělali na míru, každé místo je naprosto využité, a přestože jsme tři, tak nám vyhovuje a moc se nám líbí. Adéla Divínová

18

KULINÁŘSKÝ KOUTEK BRAMBOROVÉ PLACKY Suroviny: 1 kg brambor, 100 g hrubé mouky, 100 g hladké mouky, 2 vejce, 4 dkg slaniny, 4 dkg cibule, sůl, česnek, majoránka, pepř, olej Postup: očištěné syré brambory nastrouháme, přidáme vejce, rozetřený česnek se solí, pepř, majoránku, cibulku (předem osmaženou na slanince) a mouku. Suroviny dobře promícháme a smažíme na oleji tak, aby vznikly malé placky JABLKOVÁ BÁBOVKA Suroviny: 1 a čtvrt hrníčku hladké mouky, 1 hrnek nahrubo nastrouhaných jablek, půl hrnku krupicového cukru, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, 1 lžička mleté skořice, 3 vejce, půl hrnku oleje Postup: Mouku promícháme s nastrouhanými jablky, krupicovým a vanilkovým cukrem, práškem do pečiva a skořicí, přidáme žloutky, olej a nakonec sníh z bílků. Těsto nalijeme do předem olejem vymazané a hrubou moukou vysypané bábovkové formy. Zvolna pečeme. Hotovou bábovku opatrně vyklopíme a pocukrujeme. KINDER ŘEZY Suroviny: 3 vejce, 4 lžíce krupicového cukru, 1 lžíce oleje, 2 lžíce kakaa, 5 lžic polohrubé mouky, půl lžičky prášku do pečiva Na náplň: 250 g měkkého tvarohu, 180 g zakysané smetany, 100 g změklého másla, 6 lžic moučkového cukru, 2 lžíce vanilkového cukru Postup: Vejce s cukrem ušleháme do pěny. Postupně přidáváme olej, prosátou mouku s kakaem a práškem do pečiva. Těsto nalijeme na plech vyložený pečícím papírem. Tenkou vrstvu těsta pečeme asi 10 minut v předehřáté troubě na 180 stupňů. Po upečení necháme vychladnout. Mezitím děláme krém. Máslo ušleháme s cukry do pěny, vmícháme tvaroh a zakysanou smetanu. Vychladlý korpus rozřízneme na polovinu. Jednu polovinu potřeme tvarohovým krémem a na něj dáme druhý korpus. Necháme uležet 4 hodiny v ledničce, pak nakrájíme řezy. Žáci 7. třídy

HEZKÉ LÉTO A PŘÍŠTĚ ZASE AHOJ!

Vydavatel: Mš a Zš Starý Hrozenkov Redakce: žáci II. stupně a Jana Mikysková Adresa redakce: Mš a Zš Starý Hrozenkov 233, 68774 Starý Hrozenkov E-mail: [email protected]

19