Číslo 15 září 2006 zdarma

str. 1

Zajímavé čtení pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku

Číslo 15 září 2006 zdarma

Vydává Obecní úřad Kamenice u Jihlavy

Sponzoři novin: Müller Luboš, Řehořov 72 GASTROMSERVIS Ferda Miloš, Kamenice 476 PEJCHAL s.r.o., Jaroslav Pejchal, Kamenice 33 VOTOP s.r.o. Znojemská 84, Jihlava Jiří Vaněk, Kamenice 238 Keramika U slunečních hodin, Kamenice 28 Truhlářství Jiří Prukner, Kamenice 321 GAMA Kamenička, Ing. Miloš Mach a Marie Machová Pekárna AGROSTAR, Kamenice 38 Řezník-uzenář, Josef Kratochvíl, Kamenice 220 Průmyslové zboží Novotný Jan, Kamenice 220 JEMKA, Ing. Karla Jelínková, Kamenice 18 Řezníček Jaroslav – Drobné zboží, textil Potraviny, Bohumil Paul, Kamenice 442 Autoklempířství Stanislav Sedlák, Kamenice 463

STAVOSPOL, spol. s r.o., U Městského nádraží 10, Jihlava Sdružení klempířů a pokrývačů, Jan Čermák, Kamenice 472 Vysoušení EMZET, Miloš Žáček, Kamenice č. 258 (Brodek) Autodoprava Radek Krčál, Řehořov 76 Pohostinství TEMPO, Jan Kratochvíl, Kamenice 34 Pohostinství Tomáš Hrdlička, Kamenice 493 Pohostinství Na Líchách, Jan Bourek, Kamenice MUDr. Jan Kudrna, praktický lékař, Kamenice Jan Kozák - finanční poradce, Kamenice 291 Astera G - Matky Boží 1, Jihlava Jaroslav Dvořáček ml. , Kamenice 368

str.

2

Najdete nás v hostinci U Kratochvíla - Kamenice u Jihlavy 34. Hostinec je otevřen denně a k příjemnému posezení slouží každý pátek a sobotu nově otevřený salónek s barem. Tento salónek je možno využít pro 30 osob na objednání kterýkoliv den k různým příležitostem: např. oslavy, schůze, školení, srazy i svatební hostiny. Těšíme se na Vaši návštěvu a příjemné posezení! S pozdravem Jan Kratochvíl a kolektiv

str. 3

Ohlédnutí za uplynulými čtyřmi lety Kamenice, Řehořov, Kamenička, Vržanov a Brodek obnoveny jsou záchody u tělocvičny a parkety mají přibližně 1752 obyvatel. S potěšením konstatujeme, v tělocvičně, na sklonku loňského roku byla realizována že nám občané pomalu přibývají. 1. etapa rekonstrukce školní kuchyně. Čekáme na Počátečním úkolem nového zastupitelstva obce bylo vyřízení 2. etapy. V těchto dnech se připravuje malé hřiště připravit územní plán a současně nastartovat výstavbu nad školkou, které může využívat škola i sportovně rodinných domků.Nový územní plán je již v platnosti a založená mládež. stal se závazným dokumentem obce.Aktuálně jsou Žádost na inovaci školního hřiště je podána na zpracovány manipulační řády na všechny obecní rybníky ministerstvu a rádi bychom , kdyby se dostala do státního a zadán je nový lesní hospodářský plán, který se vždy rozpočtu 2007.Byl by to pěkný dárek škole ke 40. výročí po 10 letech obnovuje.Byla vydána nová vyhláška o založení školy. odpadech a umístěny nové kontejnery na třídění papíru a Školu podporujeme i v ekologických aktivitách skla. v rámci mikroregionu. Dvakrát ročně je firmou Služby města Jihlavy odvážen Firmu BOSCH jsme požádali o příspěvek na nový netříděný domovní odpad. Tato novinka roku 2003 se koberec do MŠ a vedení firmy nám vyhovělo. (Stejně setkala s velkým zájmem. Není to záležitost levná, ale tak firma přispěla na tréninkové míče pro malé fotbalisty.) máme jistotu, že odevzdaný materiál neskončí v blízkém Bylo vydlážděno venkovní sezení u MŠ. Malým dětem lese, ale legálně na skládce v Henčově. i jejich blízkým jsme předali dětské hřiště v hezkém místě Od roku 2003 se prodalo 11 stavebních parcel, je Kamenice. Jednotlivé atrakce jsou bezpečné, v plánu dokončeno 9 garáží.Dalších 5 připravených parcel se máme ještě další vybavení, hlavně pískoviště. snažíme nabídnout. Na devíti pozemcích soukromníků se staví, což nás také těší.Další lokalitu pro přípravu parcel jsme koupili. Samozřejmě, že inženýrské sítě se postaví až po prodeji zbývajících stavebních míst u školy. V obci září novotou dvě budovy. Modrý komplex výrobního družstva Horizont, který stojí mezi zdravotním střediskem a hasičovnou na pozemku, který vlastnila obec. A zelená budova ČOV, která již byla uvedena do trvalého provozu.Zatím se nám nepodařilo sehnat velké peníze na II. etapu kanalizace. Každým rokem se mění pravidla, podle nich se dělají projekty a stále slyšíme, že Kamenice je příliš drahá. Nemůžeme za to, že obec je dlouhá a členitá a že cena Nová dlažba Oprava fasády věže kostela a příprava branky s DPH se bude pohybovat kolem 90 parkoviště za kostelem miliónů korun. Dnes máme již na stole hotové projekty pro stavební řízení, na které jsme z kraje Budova domu s pečovatelskou službou je domovem obdrželi dotaci 400.000,- Kč. Žádost je na Ministerstvu i pro radnici. V oknech všech bytů byly instalovány zemědělství ČR a měla by být vyřízena v prvním čtvrtletí žaluzie a okna byla utěsněna, aby se zamezilo ztrátě tepla. příštího roku. Mezi tím musíme dokončit stavební Zprovozněny byly domovní zvonky a bezpečnostní povolení a veřejnou soutěží vybrat zhotovitele zavírání hlavních dveří. Za příspěvku OÚ byly vybaveny stavby.Jsme optimisté, a proto přípravy této důležité klubovny. Když je potřeba, snažíme se vypomoci např. stavby běží dál. dovozem obědů. Při umisťování nových klientů zasedá Ve škole, která je naší příspěvkovou organizací,jsou sociální komise obce. Spolupráce je na dobré úrovní. Tak kompletně rekonstruovány dívčí a chlapecké toalety, by tomu u sousedů v jednom domě mělo být vždy!

str.

4

Ve zdravotním středisku bylo hned v roce 2003 vyměněno PVC v celém objektu. Rekonstrukcí prošlo i sociální zázemí bytu, který je součástí zdravotního střediska. Další obecní budovou je hasičovna, kde je nová průmyslová podlaha v garážích, všude je vymalováno, členové jednotky JPO III mají nové zásahové oblečení. Na počátku roku 2007 dostanou repasované hasičské auto, které nahradí dosavadní již nevyhovující vozidlo. Ke 130. výročí založení SDH v Kamenici jsme přispěli částkou 30.000,- Kč na zhotovení praporu.V podzimních měsících dojde k výměně linolea v zasedací místnosti. V bytě, v budově hasičovny byla vyměněna původní kuchyňská linka, která byla již nevyhovující. V ulici kolem hasičovny směrem ke škole, na obnoveném chodníku k DPS i kolem kostela bylo umístěno nové osvětlení, což zvýšilo bezpečnost obyvatel v těchto místech.

Příprava místní komunikace v Cihelně a nový asfaltový koberec

V Kamenici a v místních částech bylo vyměněno a doplněno dopravní značení místních komunikací.Jsou dokončené silnice kolem Tomášů, u nové výstavby v Cihelně, stejně jako u hostince.Z dotace mikroregionu Loucko z projektu“ Cesty, které nás spojují“byly

zpevněny cesty kolem hřbitova na Kameničku a část cesty ke Kolínu, kde bylo navíc upraveno odvodnění.Přibyly chodníky pod kostelem, před provozovnou masny, parkoviště před školou a park naproti Kozům. Zatím se nám nepovedlo ze státu na obec převést chodníky a zelená prostranství kolem Jednoty, které by také opravu potřebovaly.Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových však naší žádost řeší. Naopak jsme byli velmi rádi, že jsme iniciovali vyčištění potoka Kameničky, které zařizoval vlastníkLesy české republiky. Podařilo se nám získat dotaci na bezplatné připojení knihoven k internetu, příspěvek na tiskárnu a z grantového programu „Knihovny 2005“ byl pořízen moderní nábytek do všech tří zařízení, kde to voní knihami a časopisy. Velmi jsme usilovali o napojení na značené trasy. To se nám před rokem podařilo a zelená turistická značka spojuje všechny místní části a výletníkům chce ukázat naše významné památky.Věnovali jsme jim hodně pozornosti. Největší položkou byla úprava velkých schodů ke kostelu. Každý schod měl jinou šířku a velmi těžko se po nich šlo. Proto byla za částku 1.450.000,- Kč provedena jejich celková rekonstrukce, kterou bylo vyřešeno odvodnění a postaveno bezpečné zábradlí. Malé schody ke kostelu a vstup byl zhotoven stejnou firmou o rok později. Restaurovány byly boční dveře do kostela. Nasvícená věž kostela byla letos opravena za 200 tisícové podpory obce.Před dokončením je dlážděné parkoviště v těsné blízkosti kostela a osazení zadní branky.Ze svého neutěšeného stavu se nádherně vyloupla kaplička Cyrila a Metoděje směrem na Brodek a kaplička sv. Jana Nepomuckého u Kameničky.V renesanční tvrzi je nové sociální zařízení, místnosti jsou nově vymalované, okna natřena, ve vstupní síni jsou stylová svítidla. Z grantového programu „Klenotnice Vysočiny“ jsme získali příspěvek na vitríny a nástěnky do muzea, jehož historická část byla o letošní pouti slavnostně otevřena. Odborně očištěny jsou obě kašny, pomník věnovaný obětem válek i křížek u kostela. Za přítomnosti veřejnosti byl před rokem odhalen pomníček s pamětní deskou v místech, kde se narodil významný hudební skladatel František Vincent Kramář. K historickým budovám patří i zdejší orlovna a sokolovna. Z obecního rozpočtu jsme přispěli 15.000,Kč na nákup nových židlí.Je to vlastně kamenický KD, a proto bychom chtěli organizaci OREL přispět také na další opravy- hlavně sociálního zázemí.Estetické prostředí by mělo být i před budovou.Konají se tu divadelní představení, taneční žáků 9. tříd, setkání jubilantů, srazy rodáků,podzimní posezení Sdružení pro pomoc mentálně postiženým i soukromé oslavy. Před třemi lety jsme vážně

str. 5 uvažovali o zprovoznění kina v orlovně. Projekt ZEMSKÁ KINA, který podávali mladí lidé z Telčestudenti filmových škol, tenkrát z formálních důvodů nevyšel, ale nyní vidíme, že nemusíme litovat. Situace s promítáním filmů není nikde růžová. Sály se zavírají, protože provoz je prodělečný, návštěvnost je malá.Jinak by tomu nebylo ani u nás.Po počátečním zájmu lidé radši skončí u videa v teple svých domovů. K osudu sokolovny se vrátíme v některém z příštích vydání . Nyní jednáme intenzivně s nejvyšším vedením župy plk. Švece a snažíme se společně najít cestu, jak majetkově vyřešit vzniklou situaci, která je otevřená již 13 let. Všichni vidíme, že budova potřebuje opravit, ale není naše.A investice do cizího majetku je vždy nejistá. Věříme, že se najde cesta dohody a dočkáme se kulturnějšího prostředí i zde. Nezapomínáme ani na zeleň.V obecních lesích, které máme na 11 místech a na rozloze 169 ha, se pokračovalo ve výsadbě tisíců nových stromků. O ty se musí pravidelně pečovat nátěry, postřiky a stále hlídat trávu, která by stromek zadusila.Je potřeba také lesy čistit od suchých jehličnatých a listnatých exemplářů. Pracovníci v lese se snaží pokrýt poptávku po palivovém dřevě, kterého je stále méně. Zajistili jsme odbornou úpravu stromů v místních částech i v Kamenici na městečku, u kapličky, naproti faře, na hřbitově, ještě letos čekají na prořezání vzrostlé stromy za ohradní zdí kostela.Ve dvou případech jsme využili příspěvku z programu Péče o krajinu. Zahradním architektem byl zpracován projekt na probírku a následné vysazení stromů a keřů na hřbitově. Se souhlasem majitele byl dotací 30.000,- Kč snížen a zpevněn lihovarský komín, kde je dlouhodobě postaveno čapí hnízdo. Důležité byly také opravy vodáren, nátěry plotů a označení uzávěrů vody v obcích.Přesto nás často zaskočí poruchy, kterých jsme si za 4 roky užili opravdu hodně.Mravenčí práce při hledání místa poruchy, objednání techniky, nákup potřebného materiálu, asistence většiny pracovníků úřadu, špatné počasí, v zimě brzká tma - to jsou nepříjemné situace, které se týkají našich občanů velmi úzce. Najednou neteče voda, kterou tolik k životu potřebujeme. Jsme vám vděční za to, že se moc nezlobíte a dáte nám čas na řešení vzniklého problému. Byla zakoupena cisterna na čerpání septiků, která se hodně využila při napojování jednotlivých domácností na čistírnu.Bezplatně nám z vyřazeného vojenského materiálu byla převedena cisterna na pitnou vodu. Dále jsme ještě obdrželi dvě nové polní kuchyně s příslušenstvím, které již byly využity při různých větších akcích . Před rekonstrukcí je veřejný rozhlas, jež bude

bezdrátový a propojí Kamenici, Řehořov, Kameničku, Vržanov i Brodek. Do místních částí jde z plánovaného rozpočtu vždy částka 2 mil korun, ta je rozpočítána podle počtu obyvatel. Osadní výbory si vždy určí priority následujícího roku, které se stávají součástí jejich rozpočtů. Proto se tu tolik změnilo.Posuďte sami: V Řehořově nejprve proběhly razantní úpravy v budově bývalé školy. Po pečlivém zajištění proti vlhkosti, novém rozvodu elektřiny, osazení stylových oken, vydláždění chodby, zde vznikla krásná pošta, ordinace lékaře a knihovna.Následně se začalo

KD Řehořov - nové barové pulty Jirky Dočekala

KD Řehořov - pokládka nové parketové podlahy

KD Řehořov - stále dobře naladěný parketář Sláva Čermák

str.

6

Otevření KD Řehořov po rekonstrukci

koly automobilů.Za jejich krásný vztah k přírodě jim patří náše poděkování. V Kameničce je vyměněna krytina na kulturním domě, dokončuje se venkovní posezení vedle KD a začne se tu budovat obecní byt. Zhodnoceno bylo i KD Řehořov - hudební vystoupení dua vnitřní vybaveníkoupeny byly nové Armagedon židle, desky stolů, sporák, nádobí, závěsy, moderní hudební aparatura, kterou využíváme i pro další obecní akce mimo Kameničku. Upraveny byly některé komunikace, odtokové kanálky, otočka autobusu a černá skládka nad obcí.Složitě byla odbahněna hasičská nádrž, která slouží v zimě jako kluziště.Vydlážděn byl park a redukovány přerostlé tuje.. S výměnou elektrických sloupů došlo k instalaci nového veřejného osvětlení, což přispělo k estetickému vzhledu obce.Pro nejmladší generaci je již rok v provozu dětský koutek a vedle nové hřiště pro mládež.V letošním roce byl zpracován plánek na výstavbu několika rodinných domků, neboť mladí chtějí v jejich Kameničce zůstat. Ve Vržanově bylo nejprve vyměněno osvětlení, které odstartovalo i další vylepšení obce. Odborně byly ošetřeny stromy na návsi a následně prohlášeny za památné.Asfaltových povrchů se dočkaly všechny místní komunikace vytvořen byl barevný park s příjemným

s přístavbou společenského sálu a garáží pro hasiče za necelé dva mil. korun. Zmodernizována byla i stávající klubovna hasičů. Celou budovu čeká příští rok nátěr fasády a úprava před vchodem. Vznikne zde malé parkoviště a zelené zákoutí s lavičkou. Nezapomeneme ani na dětské hřiště a hřiště pro hodnotné využití volného času. Postavena byla zvonička s elektrickým pohonem, kolem které bude ještě letos upraven park s chodníkem, KD Řehořov - kolaudace Ing. Meran cestičkami, lavičkou, dalším mobiliářem a informační tabulí, která je již postavena a návštěvníkům je od léta k dispozici. Travnaté prostranství bude rozděleno dřevinami. Prodána byla obecní budova bývalého zdravotního střediska. K připravovaným parcelám byl položen nový vodovodní řad. Za to jsme darovací smlouvou od soukromého vlastníka dostali jednu parcelu, která je stále na prodej za 300,- Kč/m 2 . Vyspraveny byly komunikace. Se souhlasem obce bylo ochranáři umístěno do hasičské nádrže přes léto zařízení, které pomůže vzácným obojživelníkům přežít a dostat se na pevninu. O žabky se ve volném čase starají i mladí ochránci ze školy. Vždy v jarních měsících přenáší nad Kamenicí desítky těchto zvířat, která by jistě skončila pod Kaplička u Kameničky - stav před opravou a po ní.

str. 7 posezením. Lidé se mohou nadále scházet v KD, který má novou střechu, efektní dřevěné obložení sálu, moderní WC. Zvonička je také obnovena a třikrát denně sama vyzvání. Ke Dni dětí bylo letos předáno nové hřiště s pískovým povrchem, plotem a brankami.Těší nás, že je plně využívané a že přispělo ke zdravému životnímu stylu místních i chalupářů .Zastávka v obci byla opravena.Nahoře u silnice vyrostla nová dřevěná čekárna za podpory kraje Vysočina, odtud vedou nové schody jištěné zábradlím. Brodek se poprvé v historii pyšní veřejným osvětlením a má novou trafostanici, která vyřešila problémy s kolísáním napětí. Cyklisté i pasažéři řídkých autobusových spojů se mohou schovat do útulné dřevěné čekárny, která tu vyrostla v loňském roce. A teď ze soudku duchovního: Čtyřikrát ročně vychází zdarma časopis Kamenoviny. Děkujeme všem sponzorům! Za finanční podpory kraje Vysočina – „EDICE Vysočiny III“- byla vydána a 29. 7. 2006 slavnostně pokřtěna kniha o kostele a tvrzi v Kamenici.Už teď vidíme, že o knihu je velký zájem nejen mezi patrioty, ale také mezi těmi, kteří se zajímají o historii. Kamenice je prezentována v několika publikacích a časopisech, podporujících cestovní ruch. Vydána byla i nová pohlednice. Těší nás, že funguje společenský život. Pravidelné zábavy, bohatá plesová sezóna, divadelní představení v Kamenici i Kameničce, koncerty, setkání rodáků i jubilantů, tradiční běh „Kamenická patnáctka“, hasičská soutěž „Memoriál MUDr. Arnošta Káby“, bohatý pouťový program, dny mikroregionu Loucko, na kterých se používá stan a sezení dotované z programu obnovy venkova, fotbalové zápasy mužů, dorostu i žáků, dny zdraví a Země, předvánoční zpívání koled. Programy při otvírání hřišť, kulturních domů, výročí spolků, svěcení kapličky, zvoničky, studánky- to vše jsou drahé kamínky mozaiky života v obci. Jsme šťastni, když se lidé baví, jsou v dobré náladě, jsou si blízcí. Naplňuje nás to dobrým pocitem, že jsme k té pohodě přispěli i my. Jen si udělat čas a být ve správný čas na správném místě! Ne vždy se vše podařilo, ale to už tak bývá. Nesmíme se nechat odradit, musíme být trpěliví, i když čas neúprosně běží a někdy je proti nám. Jednáme s úřady, shromažďujeme podklady, dokumentaci, vyjádření a v neposlední řadě finance.Stohy papírů jsou jenom začátek dlouhé cesty realizace. Námětů a plánů je ještě mnoho.Každý týden se snad přijde na něco, co by se mělo řešit. Něco se musí provést ihned, jiný problém počká.Čtyři roky jsou velmi krátká doba na uskutečnění všeho. Musíme však říci, že minimum nápadů, které jsme řešili na jednáních zastupitelstva, zůstalo nevyřízených.

Venkovní posezení u KD Kamenička a místostarosta Jan Zeman při obhlídce stavby.

K dobré komunikaci mezi obcí a lidmi okolních vsí přispěla i výjezdní zasedání zastupitelstva obce. Každý rok jsme jednou navštívili útulné KD v Řehořově, Kameničce a Vržanově a těšili se na návštěvu místních obyvatel. Teď je na Vás, na občanech, abyste naši práci posoudili a zhodnotili. Těšíme se na Vaše nové podněty, které přináší život a jeho všední dny.Děkujeme všem, kteří s námi aktivně spolupracovali, všímali si života kolem a upozorňovali na to, že není něco v pořádku. Děkujeme pracovníkům Obecního úřadu v Kamenici, zastupitelstvu a radě obce, členům výborů a komisí, členkám sboru pro občanské záležitosti, knihovnicím, kronikářkám, panu hrobníkovi,firmám i řemeslníkům, kteří odvedli veliký kus poctivé práce, všem, kteří nás v naší mnohdy nelehké práci podporovali. Pochvalu si právem zaslouží i zaměstnanci školy, DPS, zdravotnický personál, hasiči, sportovci, členové všech místních spolků a všichni lidé, kteří jakkoliv přispěli k lepšímu vzhledu a dobrému chodu našich obcí v období 2002 – 2006. Přejeme Vám hlavně zdraví a sílu zdolávat všechno, co přinese další den. Eva Jelenová Jan Zeman

str.

8

Letošní pouové události 28.7. – 30.7. Začínáme nedělí, kdy se uskutečnily dvě mše zasvěcené patronu našeho chrámu svatému Jakubu Většímu, který je vlastně symbolem naší pouti. Děti a dospívající mládež zaujaly lunaparkové atrakce Jaroslava Fialy. K pouťovému veselí neodmyslitelně také patří taneční zábavy. V Kamenici tentokrát zahrály kapely Jordán (pátek), Rockle (sobota) a skupina Hornet (ta hrála v neděli), jejíž příbuznou část jsme si mohli už letos poslechnout na plese SRPDŠ pod názvem Fontána. Když tu mluvíme o hudebních skupinách, nesmíme

posluchačka konzervatoře v Brně houslistka Blanka Pollaková a její kolegyně z pražské konzervatoře violoncellistka Magdalena Grygarová V historické budově tvrze mohli diváci zhlédnout tradiční stálou expozici kamenických rodáků i aktuálních reprodukcí fotografií ze současnosti naší obce v horním poschodí. Dole se představili místní včelaři s výstavou, kde neinformované zasvětili do tajemství a zajímavostí, které se týkají chovu včel. Mohli jsme tady dokonce spatřit roj

Zuzana Řezníčková

zapomenout na pohlazení po duši od country seskupení živých včel s barevně označenou královnou. Výstavu pak Druhej dech, které koncertovalo na Líchách. v neděli obohatila Zuzana Řezníčková z Jihlavy. Ta nám V orlovně náš pouťový program obohatila cimbálová předvedla, jak dokonale dokáže zdobit perníčky muzika z Dolních Bojanovic pod jménem Zádruha, která z medového těsta. v sobotu trochu konkurovala taneční zábavě pro mladé. V malé místnůstce v přízemí Hrádku na nás čekala Bouřka a krátká dešťová přeháňka provázely slavnostní otevření první části historické expozice v naší tvrzi. Tato událost byla spojena se křtem nové knihy o dvou nejvýznamnějších historických budovách v Kamenici. Kromě představitelů obce a návštěvníků z řad obyvatel se slavnosti zúčastnil i autor knihy Jaroslav Sadílek a také zaměstnanec jihlavského muzea pan PhDr. Zdeněk Jaroš. Ke křtu patří i umělecké vystoupení. To tentokrát zajistili náš mladý nadějný houslista Jiří Vaněk, Magdaléna Grygarová a Blanka Pollaková Jiří Vaněk

str. 9

Jakub Tomáš a Kateřina z Valdštějna

ukryta ve výklenku Kateřina z Valdštejna, jejíž šaty vyrobil Jakub Tomáš z Kameničky za pomoci svých příbuzných a přátel. Paní Špernogová, Klimentová a archív jihlavského muzea připravily základní vybavení

pamětní síně tvrze. Z dalších tvůrců připomenu pana Zbyňka Zronka a Antonína Bínu. Ve velké místnosti bývalé obecní knihovny vystavovali své práce studenti Soukromé střední umělecké školy grafické v Jihlavě. Obdivovali jsme například knihu

Josef Prukner, jednatel včelařů

vytvořenou z chlebového těsta nebo několik fotografií dívky, která ze svých bohatých dlouhých vlasů dokázala vytvořit prakticky všechna písmena naší abecedy. Zasloužený obdiv sklidila i šestnáctiletá studentka z Kamenice Andrea Čepová, která zde představila

několik svých děl z prvního ročníku. Zajímavé a pěkné byly i ostatní výtvarné počiny, nashromážděné v této síni. K pobavení diváků na hřišti přispělo též fotbalové utkání ženatí proti svobodným, přestože „ženáče“ musili posílit někteří mladíci, kteří zatím své „ano“ neřekli. Celkově se závěr července vydařil a staří i mladí se již určitě těší na příští rok.

str. 10

III. spolkový den „Mikroregionu Loucko“ Po Kamenici a Velkém Beranově přivítaly občany našeho mikroregionu Bítovčice. Setkání obyvatel zúčastněných obcí se tentokrát uskutečnilo v termínu 24. a 25. června 2006 převážně na fotbalovém hřišti a v jeho nejbližším okolí. Velkou a organizačně náročnou akcí byl turnaj mladších žáků v kopané, na který bylo pozváno 10 družstev z blízkého okolí i vzdálenější míst. K poslechu zde zahrála dechová hudba Mladá Lučanka. Po 13 hodině v neděli byl spolkový den oficiálně zahájen starostou Bítovčic panem Jaroslavem

kterého se spontánně zapojili i dva muži,strženi rytmem. Na své si přišli i příznivci motocyklů a automobilů. Byly tu vystaveny motorky – veteráni. Své umění předvedla mužská část rodiny Bendovy a Ivo Kaštan, šestinásobný účastník Rallye Paříž – Dakar. Obdivovali jsme jejich umění v trucktrialových vozech na prudkém

Částkou. Poté se již rozjel program naplno. Organizátorům se tentokrát poprvé podařilo zajistit účast všech 6 výběrů pro turnaj v malé kopané. Ve finále napínavého klání se utkali zástupci Luk a Kamenice. Úspěšnější byli Loučtí. Všechny diváky pobavila vystoupení sportovního kroužku dětí z Bítovčic a cvičení žen – aerobiku, do svahu. Při některých jejich akcích se až tajil dech. Ivo Kaštan ukázal svůj motocykl a ochotně rozdával všem zájemcům autogramy. Na zabavení dětí byly připraveny různé soutěže. Tradičně se spolkového dne zúčastnily i naše keramičky od „Slunečních hodin“, které potěšily diváky svými výtvory. Pro hudební fanoušky vystoupila country skupina z Luk „Druhej dech“. Samozřejmě bylo zajištěno pro všechny návštěvníky bohaté občerstvení všeho druhu. Ke spokojenosti organizátorů přispělo i krásné počasí. Opět byl využit velký stan našeho mikroregionu. Nezbývá nám než se těšit na IV. spolkový den, o jehož pořadateli se rozhodne později.

str. 11

str. 12

Činnost Charitní pečovatelské služby Kamenice Charitní pečovatelská služba nabízí seniorům a zdravotně postiženým z Kamenice a okolí tyto služby: • Dovoz obědů, nákupů, léků • Úklid, praní prádla • Pomoc při hygieně, pedikúru • Zapůjčení kompenzačních pomůcek • Poradenství v oblasti soc.dávek • Společné aktivity – ruční práce, výlety apod. Zájemci o některou z našich služeb nás mohou kontaktovat buď osobně na Domově pokojného stáří v Kamenici , nebo telefonicky na čísle 56 72 73 308.

v červnu. Kromě klientů a doprovodného personálu bylo třeba naložit též invalidní vozíčky, aby se po ZOO lépe „šlapalo“. Vše se podařilo, výlet se vyvedl, počasí bylo krásné, všichni viděli vše, co chtěli. Byla to sice „fuška“ dostat vozíček až k výběhu medvědů, ale když se chce….Na výletě nechyběla dobrá nálada ani občerstvení, které v letním parnu přišlo opravdu k chuti a udělalo sladkou tečku za tímto výletem.

Pečovatelská služba je poskytována každý všední den. Kromě každodenní pravidelné péče nabízíme našim klientů i doprovodné aktivity. Ty, které jsme zrealizovali v uplynulé době, jsme krátce zapsali takto: Společný výlet V dubnu se klienti a pracovníci charitní pečovatelské služby vydali na společný výlet do Dačic do Domovinky, kde se konala velikonoční výstava. Zde jsme měli možnost si prohlédnout nejen velikonoční kraslice, dekorace, výšivky, ale i keramiku, hedvábí a jiné výrobky, které zde byly k vidění a které vytvořili klienti charitních zařízení či obyvatelé z Dačic. Po prohlídce výstavy nás čekalo i malé občerstvení. Posilněni pěkným zážitkem a dobrým moučníkem jsme se vydali na zpáteční cestu s kratičkou zastávkou u pramene Dyje. Výlet se všem moc líbil, všichni byli spokojení a již se těší na další výlet na výstavu , která bude ( pokud nám počasí bude přát ) před Vánocemi. Oslava Dne matek I na Domově jsme oslavovali Den matek. Přišly děti z mateřské školy v Kamenici, s paní učitelkou Hrubou, aby našim obyvatelům nejen popřály, ale je i potěšily pásmem písniček a říkanek o jaru a o maminkách. Dále nás pak navštívily děti z Bítovčic, které si připravily pod vedením paní Smejkalové taneční vystoupení. Z obou těchto návštěv měli všichni přítomní radost. Výlet do ZOO Na našem domově se mohou scházet k nejrůznějším aktivitám nejen senioři, ale i zdravotně postižení. Pro ně byl také určen výlet do zoologické zahrady, který se konal

Oslava narozenin V červenci se na domově konaly hned dvě velké společné oslavy narozenin. Jednu z nich měla zdravotně postižená mládež, která se zde schází pravidelně jedenkrát týdně. Dva jubilanti slavili svá kulatá výročí a ostatní ta „nekulatá“. Náladu nezkazila ani letní bouřka, která znemožnila uspořádat slavnost venku pod slunečníky. V druhé části vzpomněli svá jubilea obyvatelé domova, kteří se narodili v červenci a srpnu. Jen pro zajímavost, v těchto dvou měsících má narozeniny třetina obyvatel domova. V červenci se nejen oslavovalo, ale i pilně pracovalo v dílničce. Malovali jsme hedvábí, sklo, květináče, batikovali jsme trička, pletli jsme košíky. Novým výrobkem, vytvořeným našimi klienty jsou krásní květináčoví panáčci a panenky, o něž je velký zájem a kteří se u nás v dílničce dlouho nezdrží. Po srpnovém volnu se vše opět rozbíhá naplno. Nejen poskytovaní pečovatelské služby, ale i odpolední aktivity. Klienti spolu s terapeutkou už vymýšlejí nové výrobky. V říjnu se totiž bude charita opět prezentovat na brněnském výstavišti na veletrhu Rehaprotex, jehož součástí je výstava Pro váš úsměv, kde jsou představována

str. 13 odůvodněním, že více finančních prostředků v rozpočtu kraje již není. Tato situace trvá již několik let, každý rok se snažíme využít co nejvíce možných dotačních zdrojů. Ale ani nový zákon o sociálních službách, který bude platit od ledna příštího roku, nám nezaručuje zlepšení, pouze nám ukládá za povinnost býti stále kvalitnější, absolvovat registraci, audit apod. Jsme tedy velmi rádi za podporu, které se nám dostává ze strany Obecního úřadu Kamenice, děkujeme i všem dárcům, kteří nás podporují nejen finanční částkou, ale i nákupem našich výrobků či drobnou výpomocí. a prodávána díla klientů sociálních služeb z celé ČR. O naše práce je velký zájem. Díky tomu, že své výrobky zpeněžíme, získáme opět finance na nákup dalšího potřebného materiálu na nové výtvory. Velmi nás těší zájem o nabízené služby. Co nám ale dělá vrásky na čele, je neustálý nedostatek finančních prostředků. V sociálních službách, kterou Charitní pečovatelská služba je, bývá stálý nedostatek financí. Je to dáno tím, že sociální služby nejsou poskytovány za tržní ceny, ale za částky nižší či bezplatně dle vyhlášky. Všechny takové služby musí být dotovány i dalšími subjekty a sponzorskými dary. (Těch není mnoho, příspívat na služby pro seniory a zdravotně postižené v malé obci není pro většinu sponzorů až tak zajímavé). Bohužel ani zmíněné dotace nepokryjí celkový roční rozpočet této služby. V letošním roce nám sice Obecní úřad Kamenice zvýšil dotaci, za což děkujeme, ale Krajský úřad Vysočina dotaci naopak snížil. Ani po několika jednáních a osobních intervencích nedošlo ke změně výše dotace s

A vás všechny ostatní zveme k nám do domova na návštěvu. Každý všední den v době od 7 do 15,30 hodin se můžete přijít podívat na výrobky našich klientů a zakoupením některého z nich podpořit charitní pečovatelskou službu. Za pracovníky Charitní pečovatelské služby Zdislava Součková

str. 14

Expedice „Sever 2006“ Již počtvrté se touto cestou s námi vydáváte do světa. O smyslu našich školních expedic bylo dostatečně pojednáno již v předchozích článcích, takže jen připomenu, že jsou organizovány v rámci nadregionální spolupráce s několika dalšími školami, které jsou stejně jako ZŠ Kamenice zapojeny do mezinárodního projektu GLOBE. Čtenáři Kamenovin si určitě vzpomenou, že naše první zahraniční cesta vedla do Skandinávie, konkrétně do střední a jižní části Norska, kde jsme pobyt zakončili v partnerské škole v Revetalu. Vzájemná spolupráce pak dále pokračovala, v loňském roce jsme strávili pěkný den se skupinou norských přátel v Kamenici a okolí při jejich návštěvě v České republice (viz Kamenoviny č.9, březen 2005). Dobré vztahy je třeba utužovat, a tak po dvou cestách, z nichž jedna vedla do Litvy a druhá do Maďarska, jsme letos opět vyrazili směrem na sever. Cestu pro nás již tradičně připravila cestovní kancelář Kudrna Brno, konkrétně pan Michal Stanovský - redaktor Severských listů a vynikající znalec celé Skandinávie, který s námi zároveň jel jako průvodce. Po čtyřhodinové cestě na trajektu ze Sassnitzu do Trelleborgu nás naši zkušení a spolehliví řidiči Honza a Renata zavezli do nedalekého pobřežního města Torekov. Zde jsme poprvé „rozbili“ tábor (nocovali jsme ve stanech) a poté se vydali na průzkum mořského pobřeží, kde nás přivítalo slanomilné rostlinstvo – např.růže svrasklá, jitrocel přímořský, trávnička přímořská, ječmenice písečná a další druhy. Kromě této zvláštní květeny jsme obdivovali kamenité pobřeží, kde někteří nadšenci neodolali a vykoupali se v moři vyhřátém na příjemných 18 st. C. K velké radosti naší „mládeže“ byl zdejší kemp vybaven řadou atrakcí pro děti, takže volný čas navečer všichni trávili střídavě na ohromné nafukovací trampolíně, báječné otočné houpačce a dalších atrakcích. Dostatečně vyřádění jsme pak spořádali první večeři od našeho polního kuchaře Tondy. Úžasné kulinářské zážitky, které nám tento vynikající bavič a originál od přírody po celou dobu expedice připravoval, jsou slovy nepopsatelné a patří k tomu nejlepšímu, co jsme cestou zažili. Další den jsme se za veselého šumění pravého skandinávského deště vydali směrem k Gőteborgu. Nejrozsáhlejší švédské rašeliniště Store

Mosse je pověstné zejména výskytem obrovského množství druhů ptáků, např. jeřábů popelavých. Jenže po výstupu na pozorovací věž se nám naskytl senzační pohled na široširá močálovitá hnízdiště, která zela dokonalou prázdnotou. Ukázalo se, že všichni ptáci mají už milostné hrátky dávno za sebou, což se nakonec vzhledem k roční době dalo očekávat. Švédští ochranáři ale počítají i s turisty, kteří sem přijedou v opravdu nevhodnou dobu, a tak jsme se o vzácných opeřencích dozvěděli alespoň z informačních tabulí a v nedalekém místním muzeu, kde byl vstup zdarma, stačilo vyzout boty před vchodem. Tehdy došlo k nedorozumění, díky kterému jsme byli jediní, kdo prošel po uzounké lávce rašeliništěm. Zatímco ostatní účastníci zájezdu odhodili svoji propocenou obuv a šli si užívat tlačenici do nevelkého muzea, my jsme po zralé úvaze, že chceme vidět přírodu raději živou, vyšli ve směru k rašeliništi. Nikoho přitom nenapadlo, že vzniknou nějaké komplikace, vždyť bylo jasně řečeno, že se sejdeme ve tři hodiny u autobusu. Průchod rašeliništěm stál opravdu za to. Úzká lávka se táhla zdánlivě do nekonečna, místy se lehce potápěla do rašeliny a ta se vlnila a čvachtala. Okolo nás všude číhaly masožravé rosnatky a my jsme se kochali vegetací, která dokázala na tomto nehostinném, ale mimořádně krásném místě přežít. Ve tři hodiny jsme byli u autobusu sami. Byli jsme tam sami i o půl čtvrté, ve čtyři a teprve v půl páté se mobilem ozval zoufalý Michal, že jsou ještě asi tři kilometry od nás a ať nasedneme do autobusu a přijedeme pro ně. Dnes už nikdo nezjistí, kdo přišel na nápad, že „Kamenice šla okolo jezera (túra asi 15 km lesem, ze kterého nebylo nikam vidět)“ a je tedy potřeba nás dohnat. Každopádně všechno dobře dopadlo a po skvělé Tondově houbové praženici bylo vše zapomenuto. Mimochodem – houby se ve Skandinávii nehledají, tedy nechodí se na houby, ale pro houby (asi jako když si u nás skočíte do zahrádky pro pažitku). Večer nás uvítal další krásný kemp, tentokrát na mořském pobřeží u Göteborgu. Východ slunce dalšího dne nás již zastihl v plné aktivitě, jelikož jsme se vydali obhlédnout zdejší ledovcem ohlazené skály. V balení stanů už jsme působili jako zkušení profesionálové, takže odjezd autobusu nikdo

str. 15 nezdržoval. Před přejezdem do Norska nás ještě čekala zastávka u švédského městečka Tanum. Tentokrát se nejednalo o nijak náročnou túru, ani o přírodní krásy, které jsou zde všudypřítomné. Užaslí jsme hleděli na placaté skály pokryté roztodivnými skalními rytinami

prehistorického stáří. Mezi četnými zvířaty, pitoreskními postavičkami a neurčitými ornamenty nás zaujaly zejména postavy jakýchsi „mimozemšťanů“ (vypadalo to, jako by měli na hlavách skafandry) a rytina pradávných milenců ve vášnivém objetí. Plní prazvláštních pradojmů jsme ani nevnímali, jak nás autobus převezl přes nový dálniční most nad Svinesundskou úžinou – a už jsme byli v Norsku. Plánovaná návštěva muzea polární lodi Fram v Oslu nás všechny naplnila očekáváním nevšedních zážitků, na které jsme si ale museli počkat, protože muzea otevírala až v 10 hodin. Získaný čas jsme vyplnili ve Vigelandově parku mezi sochami tohoto slavného umělce. Popisovat pocity při procházení mezi stovkami dokonalých studií obnažených lidských těl by bylo marnotratným plýtváním časem. Je to tak trochu jiný svět, který je třeba vidět a zažít. Polárník Frijdtof Nansen je pro Nory daleko větším pojmem než u nás známější Amundsen. Stejně velkým pojmem a symbolem je také jeho polární loď Fram, kterou Norové z úcty k tomuto člověku (poté co přestala sloužit svému účelu) vytáhli na břeh a kolem ní postavili muzeum. Krásné je, že celou loď si můžete doslova osahat, postavit se ke kormidlu, prohlédnout si kajuty, lodní kuchyni, strojovnu – prostě chcete-li, můžete se na chvíli vcítit do role polárníka, který na přelomu 19. a 20. století stráví dlouhých šest měsíců na zamrzlé lodi někde poblíž severního pólu. Nabitý program nás ještě tentýž den přivedl na okraj pohoří Hardangervidda, kde jsme měli prožít zbytek našeho naplánovaného času před příjezdem do Revetalu. První procházka lesotundrou na nedaleký kopec (1124 m.n.m.) všechny doslova uchvátila, takže nikomu nevadilo přeskakování močálovitých tůněk, prodírání porosty borůvek, či brodění zurčící říčkou s křišťálově čistou vodou. V poklidném kempu uprostřed hor jsme si pak do noci měli u hřejivého táboráku o čem povídat.

Noční teplota byla pravda pro nocování ve stanu mírně nepříznivá (2 st.C), ale nikdo nezmrznul, ani neonemocněl a ráno nás chlad donutil k neobyčejně rychlé aktivitě při sklízení bagáže a stanů. Při nejdelší a nejkrásnější túře horskou tundrou ve zmiňované Hardangerviddě se naštvaní trolové opět rozhodli nám cestu lehce znepříjemnit, a tak nám vlastně nevědomky umožnili dospět k poznání, že Norsko je za deště opravdu kouzelné. Po cestě do kempu poblíž Oddy ještě obdivujeme hučící vodopády zvané Fossli – jeden z nich má přes 300 a druhý okolo 600 metrů výšky a pak už příjemně unavení usínáme v deštěm zmáčených stanech. Poslední balení stanů bylo pro všechny ulehčením a už jsme netrpělivě očekávali příjezd do Bueru, odkud jsme vzhlíželi do strmého svahu k ledovcovému splazu Buerbreen. Cesta nahoru okolo burácející ledovcové řeky vyplavila všem dostatek adrenalinu do krve, když jsme přecházeli po lanových můstcích a přidržovali se pomocných lan, abychom se dostali k ledovci co nejblíže. Zážitek stál doopravdy za to, i když terén a momentální pozice ledovce nám nedovolila si na něj „sáhnout“. Tonda nás ještě naposledy nasytil vynikajícími mexickými fazolemi a večer už jsme strávili v hostitelských rodinách v Revetalu. Program na pobřeží moře, který pro nás následující den naši norští přátelé připravili, sestával z lovení krabů a projížďky mezi skalisky na bachraté lodi. Zbytek dne všichni vyplnili nejrůznějšími aktivitami, které obstarávaly jednotlivé hostitelské rodiny. Loučení bylo veselé, vždyť se určitě ještě někdy uvidíme! Při zpáteční cestě bylo dost času na sdělování zážitků, které jsme zakončili malou prezentací našich „vědeckých“ poznatků, jež jsme v průběhu expedice získali. Řečeno slovy kuchaře Tondy: „Historie lidstva bude od této

expedice rozdělena na vše, co se stalo před expedicí a na to, co bude po ní“ . Na závěr bych chtěl vyjádřit naději, že nás čeká ještě mnoho cest, a osobně doufám, že jejich průběh bude vždy bezproblémový a programově nabitý jako v případě této cesty na sever.

str. 16

Psí či lidské exkrementy Všichni pejsci jsou v podstatě přítulná zvířátka. Trošku však znejistíme, když na ulici či silnici potkáme osamocené zvíře (někdy pěkně nevycválané), které nás trošku i hodně ohrožuje. Nebo do toho šlápnem… Nevěříte, opravdu se to může stát, když třeba bezstarostně jdete po chodníku a vytřeštěnými zraky nerentgenujete v pološeru povrch před sebou a odvážně se bavíte s osobou, která jde vedle vás. Matematicky vzato, je-li naše chodidlo dlouhé asi 25 cm a náš krok měří tak 0,75 m , máme šanci přesně 1:3, že se nám to skutečně podaří. Potom je zábavné pozorovat rejdění podrážky po zeleném pažitu nebo rozpačité přejíždění např. papírového kapesníčku na spodní části obuvi. Čichové receptory vypnuty ! Tu malou stranu bychom psíkům prominuli (i proto, že ji provádějí na vertikální úrovni), ale tohle ne… Co dělat ? Zkusíme to s papírovými sáčky, roztomilými lopatičkami a speciálními psími koši. Zaměříme se na chodníky, okolí obchodů, veřejných budov a místa, která slouží k hraní dětem nebo k přesunu osob. Myslím, že každý je schopen posoudit, kam pokroutku miláček usadí. Nebojte, nechceme nikoho nutit, aby stopoval svého svěřence po loukách, lesích a pustinách. Tam, kde jde o biologický koloběh, nás to nebolí. Uvidí se, zda dokážeme tento typ čistoty trochu zlepšit. Hovínka psů bychom tedy měli teoreticky vyřešena, ale co my / lidé / ? Nepodezíráme vás, že by byl podobný problém i s volně pobíhajícími jedinci homo sapiens. Tyto exkrementy jsou poněkud jiné. Pozorovali jste někdy kuřáka třeba na autobusové zastávce? Doběhne asi tak 3 minuty před odjezdem. Protože koncentrace kyslíku v plicích po krátkém chvatu na spoj překročila nebezpečné hodnoty, je třeba dodat nikotinovou transfúzi z kouzelné papírové krabičky. Pochopitelně bus je tu, co by dup… a teď následuje to kuřácky typické. 60% cigarety pod názvem vajgl, nedopalek či špaček míří k zemi. Ti první hodní ho zuřivě rozšlapou a požárníci je zvlášť za suchého léta velmi pochválí. Estéti však pláčou. Ti druzí hodní nechají zbytek lahůdky doutnat, kdyby si ji chtěl ještě někdo méně majetný dokouřit. Co také jiného udělat s vajglem? Když ho hodím do koše, začne jeho obsah klidně hořet a to je určitě horší než těch pár tisíc ozdob, které neúnavní uklízeči po nás rádi odstraní. Kdyby byly obce a města co k čemu, daly by na každou zastávku plechový popelník a v historii oblíbené plivátko (taky chuťovka). Jestli to ale nebude tím, že je kouření na těchto místech zakázáno. A to máme ještě štěstí, že zmiňovaná cigaretka nebyla poslední. To by třeba zmuchlaná krabička přispěchala za nedopalkem, aby mu nebylo smutno (ale není, nebojte se, není tu sám). Tato situace jednoduché řešení nemá. Vlastně ano… Kouřit tam, kde k tomu jsou podmínky a nikoho svou zálibou neobtěžuji. A co naše dětičky? Koupí si nanuk, čokoládu nebo

brambůrky. Papají a papají, až jim v ruce zbude jen obal. A co s ním, i když je či není nablízku koš? Správně, na zem s ním. Mimochodem, viděli jste někdy dítě školou povinné, že by hodilo odpadek tam, kam patří. Já jednou ano. To byl pěkný vítr a desetiletý chlapec právě dojedl tatranku. Papírek jako vždy uchopil pečlivě do dvou prstů a s rozkoší ho pustil živlu napospas. Ve větru to není taková nuda, že to hned spadne na zem, ale vznáší se to a doletí neznámo kam. Lepší než drak. A představte si, že tentokrát se obal vznesl a spadl… Hádejte kam…Neuhodli jste, do koše. Mladý muž byl tak překvapen, že ho tam nechal. Já teda už od malička jsem byl vychováván tak, že jsem nikdy ani malý papírek či jiný zbytek nehodil na zem. A když mi snad ulítl, uháněl jsem za ním, dokud jsem ho nepolapil. Mám ale trochu másla na hlavě. Mohl za to však zase ten protivný vítr. To jsem byl jednou s dětmi v tělocviku na hřišti. Zapisoval jsem si výsledky do sešitu, který jsem potom nechal pět minut ležet. Všechno hlavní jsem měl zapsáno, ale asi 30 pomocných papírů formátu A 4 bylo volně uvnitř. Zvedl se uragánek a já překvapeně se svou třídou sledoval, jak zmiňované zápisky velké jako tečky od berušky letí v půlkilometrové výšce. Už jsem je nikdy nenašel (popravdě ani nehledal). Přísnost s odpadky odkládám, týká-li se ohryzků, slupek nebo pecek. Domnívám se, že tento organický materiál, pokud je dovedně vhozen do křoví, kopřiv nebo nejlépe zahrabán do půdy, nemůže životnímu prostředí ublížit. Ale asi nejhorší jsou černé skládky. Přesto, že obec zajistí likvidaci veškerého odpadu, mnohým lidem to vůbec nevadí. Klidně napěchují modrý pytel starými botami a textilem, červený starými hrnci a porcelánovými střepy a hurá k lesu. Nedaleko krmelce pod modřínem pak najdou zvířátka i lidé smutné dárky. O obrovské černé skládce nad Meránem by nám více pověděli někdejší deváťáci, kteří se postarali o její likvidaci. Všichni si určitě myslíme, že ideálně čistý stát pravděpodobně na světě neexistuje. Ale mrkněte do Monaka, do Monte Carla…. Tento stát – město je rozlohou jen o nepatrný kousíček větší než Kamenice (asi 2 km2 ). Papírek nebo špaček, o větších neřestech ani nemluvě, tam nikdo neviděl už několik let. Nevím, jestli to bude tím, že je tam mnohem více uklizečů nebo zda jsou lidé pořádnější, ale je to fakt. Pojďme si všichni na toto letovisko v budoucnosti trošku zahrát. Nemáme sice kasino, okruh formule 1, japonskou zahradu nebo knížecí palác. Ale zato máme tvrz, kostel, krásné ulice i parčíky… Na to, abychom knížectví v čistotě dohonili, určitě máme. Jde jen o to, aby nám vždy přišlo divné, že někde něco nepatřičného leží. Nesmíme svinstvo brát jako samozřejmost, která k našemu životu neodmyslitelně patří.

str. 17

Černobílé cestování - vzpomínky z prázdnin žáků 1. až 5. ročníku ZŠ Kamenice

str. 18

I o prázninách roste v lese tráva. Poradili si s ní pracovníci Obecního úřadu v Kamenici Josef Böhm, Václav Kalina a Alois Šimek

str. 19

Začal nový školní rok – rok 2006/07 V posledním čísle loňského roku jsem rodiče žáků i ostatní veřejnost touto cestou informoval o předpokládaných změnách v našem školství, které se nevyhnou ani naší škole. Jejich začátek se blíží a tím bude příští školní rok. Nebude se jednat o změny vizuální, ale především o změny ve výstupu našich žáků ze základní školy, respektive ve změnách požadavků na jejich kvalitu při výstupu. Informoval jsem vás o tom, že jsme se jako škola přihlásili do hodnotícího procesu, který provádí firma pověřená ministerstvem školství. Dokonce se nám podařilo v uplynulém školním roce projít testy dvou na sobě nezávislých firem. Jednou firmou byla testována 5. a 9. třída a jednou 8. třída. Za výsledky ve srovnání se stejně velkými a stejně situovanými školami se nemusíme stydět. Umístili jsme se vždy v lepší polovině, což ale neznamená, že jsme se tím uspokojili. Jsme si vědomi oblastí, kde máme stále co zlepšovat. Jsem ale přesvědčen, že kdyby naši žáci měli větší zkušenosti v práci s testy, výsledky by mohly být ještě o něco lepší. I to je jeden z důvodů proč jsme se přihlásili k pilotování (ověřování kvality) při tvorbě testů. Pilotování sice nebude tak dopodrobna vypovídat o kvalitě našich žáků a rozhodli jsme se zapojit kompletně celým druhým stupněm školy (tj. 6. až 9. třídou) do komplexního ověřování úrovně vzdělávání na škole a ne jenom osmými třídami, jak tomu bylo dosud. Je to však forma placená a tak by toto mělo stát jednoho žáka asi 59,- Kč. Možná se to někomu zdá mnoho, ale když to převedu na to, co děti „propijí“ v automatu, „prožvýkají“ ve žvýkačkách a bohužel mnozí prokouří za „lihovarem“, pak je tato částka zanedbatelná. Věřím, že všichni rodiče pochopí, že tato částka věnovaná na vzdělávání je vynaložena vysoce efektivně. Dále bych vás chtěl touto cestou částečně seznámit s organizací tohoto školního roku. Bohužel i ten je v trendu předchozích let spojen s úbytkem žáků, který přináší méně finančních prostředků od státu na školu. Z deváté třídy odešlo 33 žáků a do první třídy nastoupilo pouze 11 žáků, přestože u zápisu jich bylo daleko více. Ne všichni se při něm jevili na odklad školní docházky. Nevím, co některé z rodičů k žádosti o odložení vedlo. V jednotlivých třídách máme tyto počty: 1.tř. – 11; 2.tř. – 15; 3.tř. – 13; 4.tř. – 21; 5.tř. – 10; 6.tř. – 26; 7.A – 17; 7.B – 18; 8.tř. – 20; 9.tř. – 26. Celkem školu navštěvuje 177 dětí. I v letošním roce nabídneme dětem řadu volnočasových aktivit, pokračovat budeme v dobré spolupráci se „Školou umění – Měřín“, kde se nám jeví možnost rozšíření nabídky. Zvláštní pozornost bych chtěl věnovat spolupráci se SRPDŠ, které od doby nového vedení paní Adamcovou bylo skutečným partnerem školy a spolupráce byla velmi dobrá a efektivní. Obdivoval jsem úzké vedení SRPDŠ, s jakým elánem se do nelehkých úkolů a spolupráce vrhlo. Jen jsem měl obavy, aby našli pochopení u celé

rodičovské veřejnosti. Bohužel moje obavy se naplnily a zvláště pak, když paní Adamcová začala dálkově studovat vysokou školu, nešlo asi tuto funkci zvládat tak jako dosud a došlo k tomu, že z funkce odstoupila. Chtěl bych jí ještě jednou touto cestou za činnost a spolupráci poděkovat a jen si přeji, aby se našel nástupce se stejným nadšením. Tak jak se nezdála spolupráce s rodiči na odpovídající úrovni bývalému vedení SRPDŠ, tak i já mám stejně neblahý pocit. Přestože jsem v minulém vystoupení rodiče žádal, aby se o školu nezajímali jen před klasifikačním hodnocením, ale aby cítili i svůj díl spoluodpovědnosti za výsledky žáků školy a tím i svých dětí, nestalo se tak. Naopak mám dojem, že někteří docházku dětí do školy vysoce podceňují. V poslední době jsou velmi časté projevy „jednodenních až dvoudenních nevolnost“, ty jsou sice rodiči řádně omluveny, ale spolužáci poukazují na to, že uvedený žák je s nimi odpoledne je vždy venku. Poslední dobou vidím i velký nešvar v „žádosti“ o uvolnění dětí z důvodu rekreace či dovolené rodičů. Slovo žádost jsem dal do úvozovek záměrně, protože jen velmi malá část rodičů žádá. Většinou žádají den dva před nástupem na rekreaci apod. Nejsem z těch, který by se nesnažil vyhovět, ale přesto si myslím, že s některými rodiči by bylo nutné žádost projednat. Zvláště s těmi, kteří žádají o týden v zimě na lyže a v létě o další týden či dokonce o dva. Stane se tak, že dítě na žádost rodičů ve škole schází dva až tři týdny, nějakou dobu je nemocné a to se pak na studijních výsledcích projevit musí. Rekreační pobyt tak na druhé straně může způsobit stres ve škole při dohánění zameškané výuky. Proto jsme se na pedagogické radě dohodli povolovat jeden týden a ostatní opravdu po individuálním projednání a zvážení. Jsem přesvědčen, že tento, dle mého názoru, oprávněný požadavek celá rodičovská veřejnost pochopí. A na závěr bych chtěl ještě vyjádřit přesvědčení, že se nám skutečně k 1.listopadu podaří spustit webové stránky naší školy, v nichž o životě školy budete pravidelně informováni. Bohumil Lála – ředitel ZŠ

str. 20

Podivná výprava Milan Jelen V posledních letech podnikáme s manželkou a mladší dcerou cesty podél českých a moravských řek. Začali jsme českomoravskou řekou Sázavou. Asi na devětkrát jsme se po toku dostali ze Žďáru n.Sázavou až do Davle u Prahy. Potom přišla na řadu naše blízká Jihlava. Z Jihlávky jsme došli přes Jihlavu, Třebíč až téměř k Pálavě. Letos přišla ke slovu na našem území nejdelší Vltava. Ta je přibližně dvakrát delší než obě dříve jmenované, proto se nám letos podařilo dostat asi tak do půlky. Z Kvildy do Písku. Raději vždy postupujeme od pramene k ústí. Domníváme se totiž, že půjdeme z kopce. Ne vždy je to pravda. Navíc ještě navštívíme mnohé turistické zajímavosti, které jsou od dané řeky trochu dále. Z letošní 211 km dlouhé nabídky jsem vybral cestu 36 km z Frymburku do Vyššího Brodu. Nevybrali jsme si přímější cestu přes Lipno n. Vltavou a Loučovice na levém břehu / kterou trochu známe / , ale delší na opačné straně Lipna. Protože naše základna byla tentokrát v Č. Budějovicích, nejdříve jsme se dostali do Černé v Pošumaví. Zde jsme měli asi hodinu času, která byla využita k návštěvě místního místostarosty původem z Kamenice pana Pavla Moláka, strýce paní Řehořové. On letos Kamenici navštívil. Proto jsme se tentokrát setkali na jeho domácí půdě. Byli jsme bohatě pohoštěni a popovídali jsme si o radostech i problémech obou obcí. Hodinka rychle utekla a za chvíli nás už autobus vezl do známé lipenské obce Frymburku. Přes naší největší nádrž sice vedou asi 4 mosty, z toho 2 železniční, ale hlavní dopravu obstarávají ponejvíce převozníci v Horní Plané, Dolní Vltavici a Frymburku. Je to obvykle snadná volba. Jet 1-2 km na prámu nebo 15 – 50 km po silnici okolo přehrady. Nevýhodou jsou hodinové přestávky mezi jednotlivými jízdami. Když je však na obou březích

Přívoz odjíždí z Frymburku

„narváno“ jezdí přívoz stále sem a tam, dokud všechny pěšáky, cyklisty i motoristy nepřepraví. Když jsme se objevili na frymburském břehu tentokrát, měli jsme trochu strach, zda budeme přepraveni včas, neboť tu probíhalo velké setkání motorkářů a stovky motocyklů se také se svými posádkami snažily dostat na protější břeh. Obavy však byly zbytečné. Převozník perfektně vykonával svoji službu a již na následující plavbu jsme proklouzli a nabrali jsme zpoždění jen 5 minut. První kroky z Frýdavy vedly trochu nelogicky proti toku Vltavy na západ. Bylo to proto, že jsme chtěli navštívit osadu Svatý Tomáš a hlavně zříceninu Vítkův kámen. Cesty byly v těchto končinách poznamenány nedávnými dešti i prací lesních dělníků. Chvílemi se nám turistické značky ztrácely, ale do malé obce i ke zřícenině jsme se dostali bez větších obtíží. Každému určitě návštěvu tohoto místa doporučuji. Jedná se o zříceninu, která je jednou z nejvyšších podle nadmořské výšky (1035 m n.m.). A dojdete k ní mírně zvlněným terénem bez vražedných „stoupáků“. Když vyšplháte na krychlovou věž Vítkova Hrádku (jak zní jiný název této památky), otevře se před vámi překrásné panorama téměř celé Lipenské nádrže, srovnatelné s pohledem z letadla. Pokochali jsme se nádhernou scenérií a fotograficky jsme zvěčnili nejen zříceninu ze 13. století, ale i kostel sv.Tomáše ve Svatém Tomáši… Pak už následoval kus cesty do nižších nadmořských výšek, do Přední Výtoně. Tam jsme skutečně za necelé dvě hodinky dorazili. Byla to poslední výspa civilizace na naší pouti a to nás ještě čekalo 15 – 20 km. Doplnili jsme zásoby jídla a pití a pokračovali do okrajové části Šumavy, kde vlaky i motory aut a autobusů slyšíte jen z velké dálky. Pokračovali jsme přes zaniklé osady Kapličky a Krásná Pole po turistických značkách i lesních silničkách na východ až k Mnichovicím. Cesta byla vcelku příjemná, ale když nám zbývalo do odjezdu posledního vlaku asi 45 minut, zjistili jsme, že nás čeká ještě asi 6 km. Asi jsem to tentokrát výjimečně špatně spočítal. Zkusili jsme ještě trochu zrychlit tempo chůze, jak to jen po 30 km ještě jde, ale stejně bychom potřebovali asi tak půlhodinku. A to jsme ještě chtěli navštívit krásnou místní kapličku Maria rast am Stein / Panna Marie odpočívající na kameni /. To už bohužel nebylo možné. Když jsme došli na okraj Vyššího Brodu, zbývalo do odjezdu přibližně 6 minut a my se už smiřovali s hledáním noclehu v místním hotelu nebo v krajním případě s využitím taxislužby do několik desítek km vzdálených Č. Budě-

str. 21

Společenská kronika Na návštěvě byly členky SPOZ u těchto jubilantů: Květen: Paní Jarmila Paulová z Vržanova

80 let

Červenec: Paní Jitka Javorinová z Kamenice Paní Růžena Jelínková z Kamenice

80 let 90 let

Srpen: Paní Ludmila Kopečná z Kamenice

100 let

Září: Pan František Maštera z Kameničky Pan Václav Caha z Kameničky Pan Václav Bečka z Kamenice

80 let 80 let 80 let

Přejeme krásné slunné podzimní dny!

jovic. Tu napadla moji ženu spásná myšlenka. Oslovila jednoho pána, který cosi vykládal ze svého osobního automobilu, zda by nebyl tak hodný a nedovezl by nás k zastávce vlaku. On překvapivě ochotně souhlasil. Po cestě nám řekl, že slyšel, že se na druhém vyšebrodském nádraží stalo nějaké neštěstí. Na zastávku jsme dorazili včas, řidičovi jsme moc poděkovali a dali mu na benzín. Později se potvrdilo, že pán v autě měl správné informace. Na předchozí stanici byl smrtelně zraněn posunovač a veškerá železniční doprava mezi Lipnem a obcí Rybník / přestup na Č. Budějovice / byla na několik hodin přerušena. Na vlak zde čekalo několik málo lidí. Mobilními telefony jsme komunikovali s nejbližšími železničními stanicemi a dozvěděli jsme se, že bude zajištěna náhradní doprava autobusem. Nevěděli jsme, zda do Rybníku či do Českých Budějovic. Čekali jsme celkem asi hodinu, než přijel autobus, kde jsme se dozvěděli radostnou zprávu, že budeme dovezeni až do krajského města. Zároveň nám však bylo líto průvodčího, který truchlil nad smrtí kolegy, kterého znal. Naše dojmy z červencového výletu tak nakonec byly smíšené. Jednak v nás zůstaly vzpomínky na čarokrásnou šumavskou krajinu a ověřili jsme si, že na světě jsou ještě mnohem závažnější věci než nestihnout poslední večerní vlak.

Z řad našich spoluobčanů odešli: Ludmila Vybíralová Bohumil Sobotka Marie Dobrovolná Ludmila Kopečná Ludmila Kociánová Antonín Vostal Jiří Navrátil František Kubišta František Kuňas

Kamenice 98 Řehořov 70 Kamenice 219 Kamenice 431 Kamenice 481 Kamenice 115 Řehořov 66 Kamenička 15 Kamenice 246

29.5.2006 21.5.2006 1.8.2006 16.8.2006 16.8.2006 2.9.2006 3.9.2006 10.9.2006 15.9.2006

Vzpomeňte s námi! Babička Ludmila Kopečná se dožila úctyhodných sta let a osud tomu chtěl, že nás několik dnů po svém významném jubileu opustila. Do posledních dnů byla v příkladné péči svých blízkých a její dobrá nálada jí neopouštěla. Odešla v tichosti do nebeského království. Přejme ji bezbolestný klid a tiše vzpomínejte!

Do svazku manželského vstoupili dne 29. 7. 2006 slečna Šárka Nováková a pan David Štěpán Na další cestu životem vykročte šťastně!

Jan Kozák - Finanční poradce • Investiční životní pojištění • Neživotní pojištění • Hypoteční úvěry Kamenice 291 Tel.: +420 728 201 509 588 23 e-mail: [email protected]

str. 22 Pocházím z Kamenice a stále jsem ve spojení s rodiči, kteří zde žijí a s přáteli, mezi které patří i paní Zdeňka Hrubá a její rodina. O prázdninách jsem s paní Hrubou navštívila její dceru Zdeňku Nohrovou a rodinu v Libanonu. Co jsme tam zažily a jak jsme se s tím vyrovnaly jsem napsala do svého článku, který pomocí novin a internetu obchází celý svět. Je to mé svědectví a poselství zároveň.

Zažila jsem bombardování Libanonu … Ludmila Kružíková Je brzké červencové ráno – 3 hodiny po půlnoci, když mě vzbudil hlas:“Slyšíš??? Vstávej!!! Bomby!!!“ Vyděšený hlas maminky mé kamarádky, u které jsem krátce v Libanonu pobývala, abych poznala zemi, ve které už 24 let žije se svou rodinou, mi pomohl na nohy. Bylo to jako ve zlém snu: zvuk letadel a krátce na to obrovská rána, záblesk a ticho. Za chvíli znovu. Bombardovali letiště v Beirutu. Nemohla jsem uvěřit svým uším, měla jsem pocit, že oči mne po krátkém spánku ještě klamou. Neklamaly. Byla to pravda. Žádnou z nás, když jsme plánovaly tuhle cestu, ani ve snu nenapadlo, že necelých 16 let po občanské válce, která v Libanonu trvala plných15 let, přijde další bombardování, další ničení země, která se ještě dnes vzpamatovává z té hrůzy, co zažila. Viděla jsem v Národním muzeu v Beirutu film, na kterém je vše zdokumentováno: sarkofágy a další památky zalévali Libanonci do betonu, aby je uchránili před zničením. Sloupoví před muzeem bylo tak zničené od střel, že je až obdivuhodné, jak dokonale je dokázali opravit. Od poslední války Libanonci opravili a vystavěli mnoho nových domů, bytů, nemocnic, hotelů, silnic a dálnic. Velmi prosperující stát, který se v poměrně krátkém čase dokázal vzpamatovat z hrozivého ničení, je dnes znovu terčem pro ostřelovače.

Na to ráno nezapomenu – sešli jsme se celá rodina u televize a dokud šla elektřina, sledovali jsme, co se vlastně děje. Přišli i sousedé. Ptali se nás: „Bojíte se?“ A já v tu

chvíli zavřela oči, vstoupila do krajiny své duše a tam se rozprostíral božský klid. Odpověděla jsem: „Ne.“ A přitom jsem cítila, jak velkou Boží ochranu dostáváme. Bez stínu pochyb jsem v tu chvíli věděla, že každý náš další krok bude chráněn. A byl. K ránu bombardování ustalo a my jsme se s důvěrou věnovaly plánovanému výletu. Cestou jsme navštívily kostelík sv. Jiřího, ochránce Beirutu a do večera jsme o válce nevěděly. Usoudily jsme však, že tu není stoprocentně bezpečno a všichni, celá rodina, jsme odjeli do hor – 45 km severně od Beirutu. Pro nás to bylo pár příjemně strávených dní na úpatí krásných hor, ale na jihu Libanonu se tvrdě bojovalo. Lidé, kteří tam žijí, začali utíkat – autem, pěšky – kdo jak mohl. Všechny mosty však byly zničené a tak se jen těžko dostávali na sever. A kdo se dostal až do Beirutu, hledal útočiště u svých příbuzných či známých a tak lidé spali po dvou na postelích, aby se vešli, některé byty doslova „praskaly ve švech“. Lidé si vzájemně pomáhali, jak mohli. I k nám do malého bytu v horách přijeli příbuzní a spalo nás tam 11. V tu chvíli si člověk uvědomí, co je to pocit sounáležitosti. Všichni jsou na tom stejně. Všichni mohou přežít, ale všichni také mohou zemřít pod některou z bomb – ostřelovány jsou letiště, přístavy, elektrárny, vysílače, mosty i silnice vedoucí ven ze země do sousední Sýrie. Nejedna bomba zabloudila i na obytné domy, kde v troskách zemřelo mnoho lidí. Začíná boj o přežití – dochází jídlo, benzín – nádrže hoří pod bombami. A otcové rodin se musí nějak dostat do práce – je třeba elektřiny, vody, chleba… život musí fungovat dál. Nikdo, kdo nálet na vlastní kůži nezažil, si to neumí představit. Já už dnes ano. Dodnes se mi o tom v noci zdá – moji přátelé tam zůstali, mají tam rodinu a důležitou práci pro svou zemi. Jsem s nimi ve spojení a snažím se je podpořit alespoň psychicky. S maminkou mojí kamarádky jsem odletěla zpět do naší republiky 17.7.2006 díky naší vládě, která pro nás poslala letadlo do Sýrie. Tam jsme se dostaly z Beirutu autobusy – české velvyslanectví v Libanonu dalo vědět všem stále žijícím Čechům v této zemi, že je pro ně připravený armádní speciál k evakuaci. Někteří toho

str. 23 využili, jiní zůstali. A tak se na celodenní přesun na letiště do syrského města Lázikíja dalo 94 Čechů a Slováků. Cesta to byla velmi psychicky náročná – trvala 10 hodin ve velkých vedrech, bombardován byl přístav v Beirutu hned po našem odjezdu a těsně před hranicemi jsme se dozvěděli o bombě, která nedaleko dopadla. Nejnáročnější bylo asi šestihodinové čekání na hranicích, kdy se do stojících autobusů dostávaly otevřenými dveřmi výfukové plyny ze sousedních autobusů a uvnitř se tvořila plynová komora. Druhou možností bylo jít ven do víc než čtyřicetistupňového vedra. Klimatizace v autobusu nezvládala… Ale i to strastiplné cestování autobusem jsme zvládli a večer už nás čekala příjemná náruč letadla. Celou cestu až na letiště se o nás starali naši velvyslanci, měli jsme dostatek jídla i pití. Patří jim za to velký dík a také naší vládě bych chtěla touto cestou poděkovat, protože později bychom se během ostřelování z Libanonu již nedostali. A tak se moje turistická cesta za krásami a historií Libanonu rázem změnila v evakuační. A jen díky technice a mobilním telefonům jsem byla denně ve spojení se svou rodinou v naší republice, která zažívala horké chvilky při sledování televizních zpráv. Děkuji mému manželovi, který mi důvěřoval a pomáhal mi na cestu se připravit a všem blízkým, kteří mi přáli krásný pobyt a šťastný návrat. Vše se mi splnilo – krásný pobyt (i když kratší, než měl být) i šťastný návrat. A tak za všechno, co se mi v téhle nádherné, přírodou a historií oplývající zemi přihodilo, děkuji. Jsou to zkušenosti, které ovlivnily můj život. Jen ta vzpomínka na bombardování mi kalí mysl a znovu a znovu se vrací. Proč mají umírat desítky a stovky nevinných lidí? Proč mají trpět rodiny bez otců, matek, dětí? Proč má být zničeno to, co dokázali Libanonci z prachu a popela vynést na povrch? Napadá mě věta: „Jak bájný pták Fénix…“ Ano, Libanonci nejsou původem Arabové, jak by si mnozí z nás mohli myslet. Původní obyvatelé této země byli Féničané. Dokládají to i muzejní sbírky. Historie této země je obdivuhodná – kamenná města stará 7 tisíc let – Baalbek (Město Slunce), Byblos - nejstarší trvale obydlené město na světě – bylo založeno koncem 6.tisíciletí př.n.l. a je známo jako místo, kde se zrodila abeceda. Přístav v Byblu vybudovali Féničané již v 1.tisíciletí př.n.l. a dodnes se používá. Palác Beit ed-Dine, palác Deir el-Qamar, město Aanjar, Sidon, Tyre, Tripoli. Jeskyně Jeita – považovaná za největší přírodní div Libanonu. Harissa je nejdůležitějším křesťanským poutním místem v zemi - socha Panny Marie shlíží na celé pobřeží města Jounieh, váží 15 tun a je to dar od Francouzů. A v neposlední řadě cedry – Libanonský cedr je pojem, známý po celém světě a s jeho symbolem se setkáváme na státní vlajce Libanonu. A právě proto, aby se zachovalo toto dědictví našim potomkům a dalším generacím, je důležité, aby se válčení

v jakémkoli koutu naší planety ukončilo a to napořád. Jak je toho možné docílit? Jen jedním jediným způsobem: zatím, co „velké hlavy států“ rokují o tom, jak války zastavit, my všichni zatím můžeme v klidu svých domovů pracovat na transformaci energie na lásku. Nikdo jiný, než člověk toho není vědomě schopen. Každý jsme při svém zrození dostali do vínku určité množství energie. Podle toho, jak s ní zacházíme, nám buď ubývá nebo roste. Souvisí to s naším vztahem k přírodě, k ostatním lidem a živým tvorům a v neposlední řadě sami k sobě.

Téhle energie je v našem světě dost a dost pro všechny, záleží jen na nás, jak jí využíváme. A proto využijme ji ve prospěch zastavení války, posílejme lásku do srdcí všech vojáků, do srdcí všech vojenských velitelů, do srdcí všech, kteří profitují ze zbrojení. Na lásku se nedá odpovědět palbou, LÁSKA prostě JE a šíří se… Vzpomeňte si na pohádky – v nich vždy dobro vítězí nad zlem. A proč? Díky lásce! Jen ona dokáže „hory přenášet“, „skály lámat“, „otevřít oči“ … a kolik dalších přísloví by se v české mytologii našlo… Pohodlně se posaďte, jestli chcete, zavřete oči a s nádechem si představujte, že přijímáte životadárnou energii do svého srdce a s výdechem si představujte, jak z vašeho srdce proudí přímo k lidem LÁSKA – nádherný růžový paprsek lásky. Jedině obrovská vlna lásky může zastavit to ničení lidí a naší planety, jen láska může přinést nám lidem a celému životu na planetě Zemi klid a mír. Přála bych si, aby se lidé probudili ze své dřímoty a udělali něco pro druhé nebo alespoň pro sebe – tu energii může každý využít kdykoli – pro své uzdravení, pro pomoc druhým. Je to ten nejjednodušší způsob a funguje. Učím to jednotlivce už několik let a cítím, že teď nastala chvíle, kdy se to mají naučit všichni, kteří mají zájem. Prosím, věnujte denně pár minut svého času posíláním energie lásky a pomůžete změnit chod dějin. Ludmila Kružíková (roz.Marková) Brtnice E-mail: [email protected]

str. 24

Zpravodaj pro občany Kamenice, Řehořova, Kameničky, Vržanova a Brodku. KAMENOVINY vydává OÚ Kamenice - 588 23 Kamenice č. 481, okr. Jihlava Tel.: 567 273 309, e-mail: [email protected] Na základě zákona č. 46/200 Sb. je registrován u MK ČR pod čís. E - 14 415 Vychází čtyřikrát ročně. Náklad 650 kusů. Toto 15. číslo vyšlo v září 2006. Uzávěrka 21. 9. 2006 Tiskne ASTERA G, Matky Boží 1, Jihlava 586 01. Odpovědný redaktor Mgr. Milan Jelen. Příspěvky přijímá Obecní úřad Kamenice. Foto na titulní a na poslední straně Ivo Gilbert.