BirdLife I N T E R N AT I O N A L
ročník IX/ číslo 1
Jaro 2002
Lyska černá (Fulica atra)
Foto Jan Ševčík
Z OBSAHU Hlas pro tento den . . . . . . . . . . 2 Akce Falco a Aquila 2002 . . . . . . . . . 3 Zpívání kopřivám . . . . . . . . . . . 4
Čáp bílý v České republice . . . . . . . . . . . 5 Stránky mladých ornitologů . . . . . . . . .6,7 Záchranné stanice . . . . . . . . . . . 8 Nečekaná a vzácná návštěva . . 9 Jak se psalo o ptáku roku 2002 . . . . . . . . . . 10
Koliha tenkozobá a BOU . . . 11
Za ptáky do světa - Arménie . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Úvodem
Ten zvláštní opojný pocit z blížícího se jara zná každý milovník přírody, když se v únoru a březnu brouzdá mezi poli, po hrázi rybníka lemovan é mohutn ý mi duby nebo zapomenutou lesní pěšinou. Vždy plnými doušky nasává vlahý vzduch plný nejrozmanitějších vůní, pátrá vzpomínkami po důvěrně známých místech a vybavují se mu milé, kdysi prožité okamžiky. Zvláštností této roční doby je, že nikdy neomrzí ani nezevšední, ač se neustále opakuje se zarytou pravidelností. Podmanivé kouzlo předjaří tkví snad i v tom, že je nelze zastavit a dosyta si je tak vychutnat. Skupinky drobných pěvců toulajících se krajinou ožívají a do hejnek koroptví do té doby trpělivě vyčkávajících ve skrytu závěje nebo křoviska u cesty se vkrádá neklid. Vždyť už během někdy velmi chladného února musí za hlasitého čiřikání přesvědčit a získat ty nejlep ší partnery pro vý chovu budoucího potomstva. K předjarní přírodě neodmyslitelně patří i vítání všem dobře známých poslů jara: sk řivan ů, špačk ů, čejek a konipasů. Prodlužující se den a podvečerní zpěv kosů lákají k častějším vycházkám za soumraku, při
nichž můžeme z temné stěny lesa zaslechnout monotó nn í houkán í kalouse ušatého nebo kvílivý sten "hejkala" puštíka. Vydáme-li se ještě hlouběji do lesů nebo k řece se skalnatými stráněmi, může nás polekat trochu strašidelná píseň lásky mohutného výra velkého. Pozdní předjaří je také obdobím počátku tahu mnoha ptačích druhů z jižněji položených zimovišť na sv á hn ízdišt ě v severn ě jší ch oblastech Evropy či Asie. Zvlášť atraktivní a ornitology hojně vyhledávané bývají v této době rybn íky a další vodní plochy místy doslova nabité vodním ptactvem, mezi nimiž každý občas objeví "svůj" nový ptačí druh. Pro milovníka opeřené fauny nabízí tedy předjarní příroda tolik lákadel, že by bylo velkým hříchem ji odbýt pouhým pohledem z okna a povzdechem nad neúprosným během času. Přeji tedy vám všem, ať v této krásné dob ě při svých toulkách načerpáte mnoho inspirujících zážitků a povzbuzení do další práce, a to nejen na poli poznávání a ochrany ptactva. Třebas právě letos v předjaří se vám, kromě jiného, podaří spatřit právě ten váš vysněný ptačí druh. Miroslav E. Šálek
zpravodaj sekce ochrany ptáků České společnosti ornitologické
PTAČÍ SVĚT
2
JARO 2002
Hlas pro tento den Zvukový atlas naší přírody v rozhlasovém vysílání a na audiokazetách Ambiciózní projekt Českého rozhlasu a vydavatelství Radioservis je právě v polovině. V minulých dnech byly vydány další dvě devadesátiminutové audiokazety Hlas pro tento den. Milovníkům přírody je tedy k dispozici již pět kazet se sedmi hodinami záznamu, které obsahují hlasové projevy rovné stovky živočichů komentované předními odborníky. Projekt Hlas pro tento den navazuje na stejnojmenný cyklus, který tehdejší Československý rozhlas vysílal v 60. letech. Bohužel, informace obsažené v tehdejších komentářích jsou již z valné části překonané, a proto začal být Hlas pro tento den od poloviny 90. let natáčen v nové verzi. "Další odlišností oproti Hlasu z 60. let je i to, že zatímco tehdy se používaly nahrávky zvířat pořízené ve Švédsku, nyní máme k dispozici nahrávky od nás" říká vedoucí projektu Mgr. Miroslav Bobek. "Rozdíl mezi zpěvem například drozdů žijících u nás a ve Švédsku sice pozná jen odborník, ale jsme rádi, že můžeme představit výsledky čtyřicetileté práce autora nahrávek ing. Pavla Pelze." Kromě nejtypičtějších hlasů - samozřejmě především zpěvu Komentované nahrávky ptáků, hmyzu, žab a savců. Rozsáhlý buklet ptáků - představuje Hlas pro tento den u jednotlivých druhů i řadu s obrázky jednotlivých druhů a jejich charakteristikou. Cena: jedna dalších projevů, např. vábení, varování, hlasy uvědomovací či kazeta 129 Kč (105,74+DPH), komplet pě ti kazet jen 599 Kč potravní. Komentáře našich předních zoologů, mezi kterými nechy- (490,98+DPH). Připravujeme: 2CD Hlas pro tento den - ptáci lidských bí prof. Karel Šťastný, doc. Karel Hudec nebo dr. Jiří Formánek, sídel (2002), 349 Kč. Přijímáme předběžné objednávky. pak vedle základních informací seznamují i s novými poznatky Radioservis a.s., Jeseniova 36, 130 00 Praha 3, informace a objednávky nebo i se zážitky z přírody. na tel. 02/227 513 48, nebo na záznamníku 02/215 513 48, e-mail:kataKolik nahrávek vlastně mají autoři k dispozici? "Vlastně ani
[email protected], internetový obchod: http://www.radioservisnevím, kolik zvukových záznamů jsem dosud ulovil," přiznává ing. as.cz/katalog (sekce katalog - mluvené slovo) Pavel Pelz. "Pořizuji nahrávky od roku 1957 a asi po deseti letech jsem se o to přestal zajímat. Jsou jich tisíce a troufám si tvrdit, že nahrávky dvou set našich živočichů. Nové "Hlasy" vysílá každou jsou u mne k dispozici nahrávky prakticky všech druhů našich sobotu rozhlasový magazín Meteor. Textové verze se zvukovými ptáků, žab i savců." ukázkami jsou dostupné na internetové stránce Kompletní Hlas pro tento den bude na deseti audiokazetách www.rozhlas.cz/hlas. Bohdana Pfannová (
[email protected]) a zhruba čtrnácti hodinách záznamu obsahovat komentované Jak vznikaly nahrávky? Jelen evropský
Nahrávání hlasů a zvuků během říje jsem věnoval mnoho nocí po řadu let. Nikdy jsem nenahr á val z posedu a v ždy jsem d ával přednost opatrnému "plížení" terénem. Pokusy o nahrávání jsem dělal v Krušných horách,
Brdech a na Š umav ě, kde jsem poblíž Boubína zažil s jelenem neobvyklou příhodu. Stál jsem v noci pod okrajovými stromy na horsk é louč ce a p á tral po s ý ci rousn ém. V měsíční tiché noci jsem najednou uslyšel na cestě kroky. Měsíční světlo probleskovalo mezi stromy a pojednou jsem uviděl mohutného desateráka, jak zvolna kráčí směrem k louce. lehounký vítr vál od louky do lesa, takže jelen o mé přítomnosti nevěděl. Ani jsem se pod stromem nepohnul, nechtěl jsem své čekání na sýce pokazit. Spoléhal jsem na to, že mě jelen včas navětří a odběhne. Nestalo se. Jelen se najednou octl vedle mne. Když mě spatřil, vzepjal se na zadní běhy, takže se jeho hlava se zakloněným parožím na záda ocitla metr nad mojí hlavou. Zřetelně jsem z bezprostřední blízkosti viděl lesknoucí se světla a cítil jak z otevřené huby vyrazil proud dechu a páry. V protisv ětle jasn ého měsíčního světla to vypadalo, jako by z jeho huby vyšlehl plamen. Jelen se na zadních prudce ve skoku otočil a byl ten tam. Ještě chvíli jsem poslouchal, jak na úzké cestě zalamuje a lomozí v houštině. Nevím, kdo se tehdy víc polekal..
Jeřáb popelavý
O nahrávky hlasů jeřábů jsem se pokoušel od roku 1971 v Německu, v přírodní rezervaci Serrahn, kde jsou dvě nádherná velká jezera a rozlehlé bažiny, rašeliniště a rákosiny s odumí raj íc í mi, zhruba metr vysok ý mi borovicemi. V těchto místech tehdy hnízdily asi čtyři páry jeřábů. Po šest let jsem se k nim marně pokoušel přiblížit na vzdálenost, odkud bych mohl pořídit zdařilé nahrávky jejich hlasů. Do bažin jsem chodil čím dál tím častěji. Ještě za tmy jsem se plížil několik set metrů téměř po kolenou, ale jeřábi vždy odletěli dřív, než stálo za to zapnout magnetofon. Teprve sedmý rok jsem zjistil, že jeřáby neplaším já, ale tlupa prasat, která přede mnou pomalu ustupovala bažinou. Po těchto zkušenostech jsem se začal chovat jako lovec a respektovat směr větru, abych divo čáky nezradil. Pod celtou, v půlmetrové vodě a ve tmě, jsem se pak dokázal k jeřábům přiblížit asi na 30 metrů a čekat několik hodin na příležitost. Tak jsem mohl nejen pozorovat jejich chování poblíž hnízda, ale především pořídit zvukové záznamy jejich hlasů. Pavel Pelz
PTAČÍ SVĚT
JARO 2002
3
Akce Falco a Aquila 2002 - boj o přežití pokračuje Ušlechtilý sokol a majestátní orel jsou pro mnohé symbolem krásy a volnosti, pro některé lidi jsou však také symbolem peněz a bohatství. Symbolem peněz jsou pro obchodníky se zvířaty, kteří je prodávají vychloubačům, kteří se chtějí pochlubit něčím, co mnoho lidí nemá. Obchodníci se zvířaty neváhají s vidinou zisku vybrat mláďata z posledních hnízd a je jim jedno, že takto ohrožují přežití vzácných dravců. Na území ČR a Slovenska hnízdí pouze desítky párů sokolů, rarohů a orlů. Každé vykradené a zničené hnízdo představuje při působení dalších faktorů (úrazy na sloupech elektrického vedení, otravy, zástřely) velké ohrožení. V případě, že nebudou mláďata, hrozí postupné zestárnutí a vymření rodičovských párů s následným vyhynutím druhu. Již od roku 1990 se snaží ochránci přírody chránit ohro žen á hnízda přímou ostrahou pomocí dobrovolných strážců, kteří 24 hodin denně za každého počasí po dobu hnízdění hlídají životy a svobodu mláďat. Za dobu trvání Akce Falco a Akce Aquila se podařilo uhlídat více než sedm desítek mláďat. Obě akce budou pokračovat i v letošním roce, protože jak ukazují případy vykradených a zničených hnízd v minulých letech nejen na Slovensku, ale i v ČR, má jejich ostraha stále opodstatně-
ní. Nábor strážců koordinuje Klub ochrany dravců a sov při sdružení Děti Země za podpory nadace Partnerství. Hl íd á n í v š ak nen í mo ž né bez pomoci dobrovoln ý ch str áž c ů , kte ří jsou ochotni ob ětovat týden volna a pomoci. Hlíd á se v různých koutech ČR i Slovenska, většinou v týdenních turnusech od soboty do soboty od dubna do července 24 hodin denně za každého počasí. Strážní skupiny (čtyři až osm lidí) jsou ubytovány v základním táboře (chata, ma-
ringotka, stan), z kterého vyrážejí do krytu pod hnízdo, kde se po několika hodinách střídají a hlídají klid kolem. V případě, že se nám, ale hlavně dravcům rozhodnete pomoci, můžete si psát o podrobnější informace nebo se přímo hlásit na adrese: Centrum dětí a mládeže, Radka Jindrová, Dukelských hrdinů 328, 407 21 Česká Kamenice, tel. 0605/ 468263, e-mail:
[email protected]. Pavel Koubek
Dravci a sovy 2002
Pozvánka na výstavu
Letní soustředění začínajících
ornitologů Pálava 2002 Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Národním muzeem Praha, AgentuZveme opět mladé začínající ornitology rou ochrany přírody a krajiny ČR, Českou tentokrát už na třetí ročník odchytové akce na inspekcí životního prostředí, Celní správou Pálavě, kter á se uskute č n í od 1. do 8. ČR a Ochranou Fauny ČR vás zvou na výsta- července. Chytat se bude tak jako loni na Pavlovských vrších (listnatý les, dubohabřina) vu s názvem Pašovaná radost, která proběhne pod odborným vedením a dohledem RNDr. v období od 21. března do 9. června 2002 Josefa Chytila ze správy CHKO Pá lava. v Národním muzeu v Praze. Tábor je určen pro zcela samostatné jedince, Tématem výstavy je problematika mezi- stravu si zajistí každý sám. Ubytování je národního obchodu s ohroženými druhy živo- skromné, v chatě ve vlastním spacáku. Kapačichů a rostlin, který společně s ničením cita tábora je omezená, maximálně 15 lidí. Podrobnější informace zašleme na vyžáp ř irozen ý ch stanovi šť p ř edstavuje jednu z nejv áž n ějších p říčin ubý vá ní některý ch dání. Centrum ekologické výchovy Pálava, druh ů . Pt á ci, jako ž to velmi atraktivn í N á m ě st í 3 2, 69 2 0 1 Miku lov , tel. 0625/513 399, fax 0625/511 130, e-mail: obchodní artikl, se často stávají předmětem
[email protected] a nezřídka také oběťmi tohoto bezohledného Josef Chytil obchodování, ať již legálního či nelegálního. Výstava vám nekonvenční formou poodhalí smutn é z á kulis í mezin á rodn í ho obchodu s domácími mazlíčky a v neposlední řadě vás seznámí s CITESem - aneb Washingtonskou Podrobnější informace a přihlášku obdrží- úmluvou o mezinárodním obchodu s ohrote na výše uvedené adrese, případně si o ně ženými druhy volně žijících živočichů a planě můžete napsat na adresu sekretariátu ČSO a od rostoucích rostlin, jejímž posláním je výše 1. března 2002 je též naleznete na interne- zmíněný obchod regulovat a zmírnit tak jeho katastrofální dopad na volně žijící populace. tových stránkách ČSO.
Skupina pro ochranu a výzkum dravců a sov při České společnosti ornitologické si vás dovoluje pozvat na již čtvrtou celostátní konferenci s mezin á rodn í úč ast í Dravci a sovy 2002. Setkání se již tradičně uskuteční v Mikulově na Moravě, a to ve dnech 20.-22. září 2002. Cílem konference je prezentace nejnov ě jší ch v ý sledk ů v ýzkumu voln ě žijících dravců a sov formou odborn ý ch referá tů a posterů a vý mě na zkuš enost í v oblasti praktické ochrany jednotlivých druhů. Konference by rovněž měla přispět k propagaci ochrany dravých ptáků. Součástí setkání budou i doprovodné akce, např. neformální posezení ve vinném sklípku a pro z ájemce bude též p řipravena ornitologická exkurse. Kontakt: Lucie Stejskalová Kontaktní e-mail:
[email protected]
V letoš n ím roce budeme již po čtvrté sledovat přílet vlaštovek. Podobná sledování probíhala v letech 1994, 1996 a 2001 a zúčastnilo se jich mnoho pozorovatelů z řad členů i nečlenů ČSO. Cílem akce je zjistit, kdy se u nás letos vlaštovky při návratu ze zimovišť v Africe objeví a výsledky porovnat s výsledky minulých sledování. Všímejte si tedy v březnu a dubnu, kdy se objev í prvn í vla štovky, a okamžitě n ám pošlete zprávu. Ta by měla obsahovat:
Vlaštovky počtvrté
1. Datum a čas prvního pozorování vlaštovky v roce 2002 2. Jméno obce, kde byly vlaštovky pozorovány 3. Okres 4. Počet pozorovaných vlaštovek 5. Prostředí, kde jste vlaštovky pozorovali (např. u rybníka, nad polem atd.) 6. Stručný údaj o počasí (srážky, oblačnost, teplota) 7. Jméno, adresa a věk pozorovatele
8. Kde jste se o akci dozvěděli (např. Ptačí svět, rozhlas, noviny a příp. které apod.) Zprávu zašlete na adresu ČSO, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10, svá pozorování můžete posílat i e-mailem na adresu
[email protected]. Zprávu označte zřetelně heslem "VLAŠTOVKY". Vý sledky budou zveřejněny v Ptačím sv ě tě a v š ichni pozorovatelé , kteří n ám pošlou svá hlášení, obdrží brožurku o vlaštovkách.
Česká společnost ornitologická oznamuje změnu telefonního a faxového čísla z 02/78 66 700 na 02/748 66 700.
PTAČÍ SVĚT
4
Zpívání kopřivám
JARO 2002
přepočítával na peníze. Každá z dalších chvil by tak u ž p ř edem m ě la š mouhu. Takto "odlehčen" mohu své výzkumy opravdu žít. Mohu si dovolit vn í mat i jemnou v ů ni rozkvetlých trnek, v jejichž věčném přítmí klečíc na kolenou navazuji dva červíky a pocit z překlapnuté, pocukávající síťky je pomyslnou "třešničkou na dortu". Slavíci jsou dokonalost sama, hnízdí jedenkr á t v roce a mohou se tedy dob ř e nachystat. Po příletu v klidu často několik dní hledají své odložené zpěvníky. Jsou dobrými rodiči a své hnízdo neopustí, ani když nad hlavou padnou kopřivy. O návratnosti svědčí kontrolní odchyty a krom několika nálezů v okolí, jiných výsledků kroužkování nemám. A tak docela v klidu si urovnávám vteřiny ze společných setkání, vedu jim výkazy o váze, čtu v rozevřených křídlech. U těchto rezavých se mi podařilo doložit křížení a další zjištění dávají tušit, že nepůjde o výjimečný jev. Stejn ě složité je to u modráčk ů. Když v čase jarního průtahu porovnávám jednotlivé cestovatele, zjišťuji, že jejich zařazení je často obtížné. I u rozlišení pohlaví to není vůbec jednoduché. Uvážím-li, že zastávky na našem území mohou spojovat i velmi vzdálené cíle
Jsou to dvě desítky let, co jsem si z kroužkovací stanice odnesl prvních třicet kroužků na slavíky. V dolnobousovské kotlině už na mne v hnízdech čekala slavičí omladina a dodnes si pamatuji onu sérii čísel. Zrodila se záliba na celý život. Dnes, kdy počty slavíků v součtu provázejí tři nuly, to nejsou už pouze ti obecní, přibral jsem i jejich příbuzenstvo. V ornitologii jsem patriotem, jinde kroužkuji jen výjimečně. Rodný kraj je mi nejbližší, naučil jsem se v něm číst. Na velké vzácnosti se tu musí čekat a být ve střehu. Těší však mnohem víc. A stejně tak je to i se slavíky. Poté, co jsem si prvně v lukách u Koprníku okroužkoval slavíka tmavého a připsal jej ke stovkám obecných, co jsem poprvé na ledě vytáhl ze sklopky vytouženého modráčka středoevropského, přišel konečně den uprostřed dubna, ve kterém jsem se dočkal i toho rezavohnědého. Pro Mladoboleslavsko jsem tak potvrdil určením v ruce všechny čtyři druhy slavíků. Ten obecný je nejčastějším v oblasti a právě on mne přivedl kdysi k ornitologii. Nikdy se nestane, abych hodiny času jim věnované,
různých zeměpisných polohách, tolik mne nepřekvapuje, když každý modráček vypadá trochu jinak. Jeden má bílou hvězdu velikou, zatímco druhý pouze jediné bílé pírko, schované v náprsence. Třetí má na bílé hvězdě okrový přeliv, poznatelný pouze při určení v ruce. A pak se chytí sameček s nápadně dlouh ý m k řídlem, na jeho ž velk ém št ítu zvláštního lesku a odstínu modré, hvězda chybí docela. A pak jsou tady ještě samičky. Ta s hn ízdní nažinou, měla v promodralé n áprsence b ílou skvrnu s příměs í rezavé . Všechny tyto úkazy jsou kombinací vlivů stáří, kondice, svatebního, či prostého šatu, příslušnosti a zřejmě i křížení. Slavíci jsou nesnadná skupina, ale pátrání se vyplatí vždy. Proto i letos v půli března čase mých narozenin, nalévám zas po roce kávu do hrnečku s portrétem modráčka, toho, co tudy kdysi proletěl. Půjdu jim znovu pomalu naproti. Zhruba o měsíc později pak vyměním kroužky za větší, to už ti rezaví budou doma zpívat kopřivám. Těm, co chrání jejich samič ky, vmáčknuté do sv ý ch hromá dek suchého listí. Vydám se za nimi. Už dávno tu slavíci nezpívají pouze kopřivám. Pavel Kverek
Zarazit kůlek do rybníka a... Ka ž d ý ornitolog, který sleduje v ý skyt ptactva na vodn ích ploch ách, můž e jistě uvádět různé příklady míst a předmětů, na které zvláště některé vodní druhy při odpočinku usedají. Často je to přirozená vegetace (nejčastěji stromy, keře a některé další velké rostliny při pobřeží nebo na ostrovech), ale i předměty, které se určitou dobu pohybují na vodní hladině. Řada těchto odpočívadel však jako dílo člověka nevyhlíží přirozeně, a tak ptáci dosedají na skutečně kuriózní předměty a místa jako jsou například plovoucí plastové lahve, odsávací bagr nebo kostel záměrně zatopené obce. Při pozorování vodního ptactva na rybníkách Dolní a Horní ve Svitavách jsem se zaměřil právě na místa, na která vodní ptáci usedají. Na Horním rybníku jsou "k dispozici" p ř edev ší m dv ě plaveck á odpo čí vadla, na
kterých jsem již zaregistroval kromě racků chechtavých i racka bělohlavého. S oblibou tu také vysedávají rybáci obecní. Právě při odpočinku jsem u jednoho zaznamenal i přítomnost kroužku na noze, což zjistit v letu je asi dost obtížné. Mezi další ptáky, kteří zde nacházejí trochu klidu na jinak dost rušném rybníku, patří kormoráni, pisíci, vlaštovky nebo konipasové bílí. Díky poměrně početné hnízdn í kolonii racka chechtavého se na Dolním rybníku objevuje nebývale pestrá druhová skladba racků a rybáků. K podpoře jejich výskytu i možnosti si kromě lovu odpočinout, jsem zde před ned á vnem instaloval n ě kolik d ř ev ě n ý ch kůlků. Některé jsem jen zapíchl do bahna, jiné spojil do podoby bidélka. Všechna tato odpočívadla jsem umístil na rozhran í hladiny a zblochanového okraje racčí kolonie. Na
bid élk ách jsem pak pozoroval kormorána velkého, ledňáčka říčního nebo volavku popelavou. K mému překvapení i skupinu čtyř pisík ů a sl í pku zelenonohou. P ři vypu š tě n í rybníka odtud potravu vyhlížel moták pochop nebo krahujec obecný. Na svisle zapíchnutých kůlcích se k mé radosti s oblibou zastavují rackové (mimo chechtavého třeba i bouřní) a rybáci. Kromě rybáků obecných a černých, to byla v loňském roce i čtveřice rybáků bahenních, kteří se zde střídali v odpočinku při sbírání potravy z hladiny. Jejich sledování je nezapomenutelným (a vzhledem k velmi malé pozorovací vzdálenosti) ojedinělým zážitkem. Jsem rád, že moje rozhodnutí podpořit snad častější výskyt zvláště racků a rybáků a poskytnout jim možnost odpočinku, bylo šťastné a úspěšné. Jiří Mach
Pozorování hnízdění kosa černého v Orlové v roce 2001 Jednoho dne jsme na naší zahradě zjistily hnízdo kosa černého a překvapilo nás, že zrovna hnízdí v krmítku pro ptáčky. Dalo by se říct, že má ideální podmínky pro hnízdo. Nad hn ízdem je stříš ka, kter á ho chrá ní před deštěm. Ze tří stran má krmítko tenké desky, které ho chrání před větrem a různými predátory.
Po prvn í snůšce a úsp ěšn ém vyvedení mláďat zůstalo hnízdo prázdné několik dnů. Když jsme se rozhodly vyhodit staré hnízdo, znovu tam seděla kosice, která snesla šest nových vajíček. O pár dnů později jsme se šly podívat do hnízda a zjistily jsme, že je vykradené. Místo šesti vajíček tam měl kosí pár jenom čtyři. Nenechal se však odradit a seděl
1. hnízdění
2. hnízdění
3. hnízdění
Celkem
%
5.4
6.5
6.6
-
-
Počet vajec ve snůšce
4
6
6
16
100%
Počet vylíhlých mláďat
4
4
6
14
87,5%
Počet vyvedených mláďat
4
4
6
14
87,5%
1. vejce sneseno
na vejcích dál. Po druhém vyvedení mláďat jsme čekaly, jestli nebude náhodou hnízdit i potřetí - a stalo se. Po třetím hnízdění jsme čekaly jestli nezahnízdí počtvrté, ale nezahnízdil. První vejce v prvním hnízdění bylo sneseno 5.4.2001 a posledn í ml á d ě ve t řetí m hnízdění bylo vyvedeno 2.7.2001. Hnízdění trvalo 89 dnů. Během hnízdění bylo sneseno celkem 16 vajec, z nichž bylo vylíhnuto a vyvedeno 14 mláďat. I když jsme samce a samici neokroužkovaly, domníváme se , že by to mohl být stejný pár, který dokázal třikrát po sobě snést vajíčka a vyvést mláďata. Obsah hní zda jsme čty řikr át tý dně kontrolovaly a zapisovaly do notesu. Hnízdění kosa černého je zaznamenáno v tabulce. Veronika a Barbora Zedníkovy
PTAČÍ SVĚT
JARO 2002
5
Čáp bílý v České republice na přelomu třetího tisíciletí s pohledem na léta 1934 až 1994 Čáp bílý (Ciconia ciconia) se těší velké pozornosti našich ornitologů již od předminulého století. Teprve roku 1934, na popud pana profesora Sch ü tze z Vogelwarte Rossitten, se v celé Evropě uskutečnil první mezinárodní sčítání hnízdících párů čápa bílého. U nás v Čechách provedl sčítání s pomocí několika nadšenců dr. W. Heinrich a na Moravě K. Plachetka. Zajímavostí je, že sčítání na Moravě bylo provedeno pomocí četnických stanic. Pan Plachetka měl bratra zemským náčelníkem četnictva, které sídlilo v Brně. Četníci pak na svých pochůzkách v terénu snadno zjistili počty existujících hnízd čápa bílého. V Čechách bylo napočítáno 118 hnízdících párů a na Moravě a ve Slezsku jen 76 hnízd. Celkem se vylíhlo 495 mláďat, kolik jich bylo vyvedeno prameny neuvádějí. Za deset roků mělo být provedeno druhé mezinárodní sčítání čápů bílých, ke kterému bohužel nedošlo, neboť v Evropě právě zuřila druhá světová válka. Při náhradním druhém mezinárodním sčítání čápů bílých se naši ornitologové soustředili jen na sčítání čapích párů v Českobudějovickém kraji v roce 1958, jak o tom píší autoři dr. Walter Černý a dr. Jiří Formánek. Moraváci za to provedli celostátní sčítání čapích párů v roce 1974 jen na Moravě a ve Slezsku pod vedením pánů dr. Karla Hudce, ing. Č estm í ra Folka, d á le pak Kondělky, Hladíka a Slavíka. Napočítali 240 párů a 399 mláďat. Tak že k řádn ému celostá tn ímu sčítá ní hnízdících párů čápa bílého došlo až v roce 1984, kdy bylo vyhlášeno mezinárodní sčítání v celé Evropě a přilehlých zemích Afriky.
Tenkrát již byla v Československu založena pracovn í skupina pro v ý zkum, ochranu a evidenci čápa bílého při České společnosti ornitologické zásluhou pánů dr. Karla Hudce, ing. Čestmí ra Folka, Františ ka Obhlídala a dalších. Tato skupina pod vedením Bohumila Rejmana a sedmi krajských koordinátorů (Benedy, Vondráčka, Theinera, Fialy, Folka a Junga) uskutečnila úplné sčítání hnízdících párů a napočítala v Čechách 339 a na Moravě a ve Slezsku 309 párů, které vyvedly 1246 mláďat. Od tohoto roku byly každoročně sčítány hnízdící páry a vydávány souhrnné zprávy o výsledcích hnízdění. Tak že č tvrté mezin árodn í sčítání čáp ů v roce 1994 zastihlo naše ornitology řádně p ř ipraven é s bezvadn ě organizovanou pracovní skupinou, která v tomto roce, který mimochodem byl mimo řá dn ě p ří zniv ý (migrační poměry příznivé, počasí stabilní, teplé s nepatrnými srážkami a aktivita sčítacích týmů mimořádná), napočítala v Čechách 415 a na Moravě a ve Slezsku už překvapivě více 438 párů, kterým se vylíhlo celkem 2247 mláďat. Uhynulo 131 mláďat, takže vyvedeno bylo 2116 mláďat! Tyto výsledky byly zatím v průběhu veškeré ho s čí tá n í od roku 1934 nejú sp ěšn ě j ší a nejpočetnější. Všechna předchozí i následující sčítání již tak optimální nebyla. Teprve na přelomu třetího tisíciletí v roce 2001 bylo při 17. celostátním sčítání hnízdíc ích p á r ů čá pa b í lé ho v Č R napo čí t á no v Čechách 408 a na Moravě a ve Slezsku 485 párů s celkovým počtem mláďat 1909. Bohužel během hnízdění došlo v měsíci červnu a hlavně měsíci červenci k trvalým dešťům
a k citelnému ochlazení (některý den měl průměrnou teplotu jen 7oC!), což bylo příčinou hromadnému úhynu mláďat na hnízdě. P řesto můž eme s uspokojen ím konstatovat, že stavy čápů bílých v České republice se od prvního sčítání z roku 1934 zvýšily zhruba čtyřikrát a rovněž populační přírůstky jsou téměř čtyřikrát větší! Což je stav velmi uspokojivý, i když na druhé straně jsme zaznamenali varovné signály v podobě klesajícího trendu čapí populace v ostatních zemích, hlavně v západní Evropě. Bohumil Rejman
Hnízdo čápa bílého v Českých Heřmanicích, červen 1973 Text a foto Bohumil Rejman
Pták roku, poštolka obecná na okrese Louny Podobně jako na mnoha dalších místech u nás je poštolka obecná i na okrese Louny obecným jevem. Shodná je i její biologie. Při sledov á n í jej í ho mo ž n é ho v ý skytu na 80 místech okresu byla zastižena na 77 lokalitách. Její hustota činila 119 - 152 exemplářů na 100 km2 a stala se tak nejhojn ě jším dravcem. Samozřejmě i na okrese Louny se její početnost mění podle prostředí a i zde je početnější v zastavěném území s rozptýlenou zelení než ve volné přírodě. Nachází zde nejenom dostatek hnízdních možností, ale pravděpodobně zde dochází v závislosti na klimatických podmínkách k dřívějšímu hnízdění než ve volné přírodě. V zimách 1993/94 1997/98, když jsem sledoval pohlaví zimujících poštolek (F - 44,44%, M- 50%, neurčený sex 5,56%), jsem epigamní projevy (svatební
lety a páření) zaznamenal přímo v Lounech již 23.1. (Viz. Ptáci kolem nás, 2:18/1999). Poměrně běžným jevem je poštolka obecná v okolí Loun i v zimě, kdy se u nás objevují i jedinci ze severněji položených zemí Evropy. Na okrese Louny tak byla zastiž ena poštolka kroužkovaná v Německu a za hranicí okresu poštolka kroužkovaná ve Finsku. Náhodně jsem zaznamenal i odchylky v lovu její běžné potravy. Při kontrole počtu hn ízd íc í ch zdivo č el ých domác ích holub ů v kostele v obci Obora poblíž Loun, jsem u hnízda poštolky ve výklenku okna zaznamenal i zbytky mlad ých holubů, takže se v některých případech stává i jejich predátorem. Ve druhém případě, který jsem zaznamenal, jsem pozoroval poštolku naletující stále na jedno a totéž místo na zemi. Když jsem k místu došel, nalezl jsem asi jedno-
denního zajíčka, kterého jsem musel bohužel vzhledem k jeho zraněním utratit. Ještě po m é m odchodu tam po š tolka naletovala a hledala svou kořist. I to se tedy může stát. Záv ěrem bych chtěl připojit poznámku o věrnosti poštolek jak se o tom zmiňuje v Ptačím světě VIII/4 2001 ve svém příspěvku paní M. Dudková. Před mnoha lety se mi stal případ, za který se dodnes stydím. Stalo se mi při lovu holubů hřivnáčů, že jsem omylem zastřelil samičku poštolky. Nevím, odkud se v tu chvíli vzal sameček, který bez ohledu na možné nebezpečí stále poletoval okolo a naříkal. Je to víc než 20 let, ale z paměti mi to asi nevymizí nikdy. Bohužel, změnit jsem to již nemohl. Herbert Tichý
Neobvyklé potravní chování volavky popelavé Volavka popelavá se živí výhradně živočišnou potravou. Tvoří ji hlavně ryby, v menší míře obojživelníci, plazi, drobní savci, zcela výjimečně i mladí ptáci (Hudec a kol., 1994). Sauer (1996) uvádí dokonce lov dospělých potápek malých.
Dne 27. července 2001 jsem spole čně s n ě kolika kolegy zaznamenal neobvyklé potravní chování volavky popelavé na rybníku Řežabinec v okrese Písek. Tento rybník je součástí NPR Řežabinec - Řežabinecké tůně. V jeho zadní části se nachází ostrovní pásy vodních rostlin. Na této lokalitě hnízdí řada chrán ě ný ch a ohrož en ý ch druh ů vodního
ptactva (např. potápka černokrká, slípka zelenonohá, racek chechtavý, rybák obecný, již zde vyhnízdil i racek černohlavý) a mnoho dal ší ch druh ů zde protahuje (p ředev ší m vrubozobí, brodiví a bahňáci). Byl horký letní den, když jsme zde prováděli pravidelné sčítání vodního ptactva. Náhle mě kolega upozornil na zajímavý jev. Dospělá volavka popelav á se sna žila zab ít mlád ě potápky černokrké. Několikrát za sebou ho vzala do zobáku a hodila zpět na zem. Mládě se však stále hýbalo, a proto byly údery zobáku stále intenzivnější. Matka mláděte plavala bezmocně ještě s jedním potomkem kolem
volavky (v př edchozí ch dnech jsme tuto potápku pozorovali vždy s oběma mláďaty). Asi po deseti minutách bylo mládě zcela mrtvé. Volavka si ho ještě chvíli nadhazovala a poté ho pozřela. To jí dělalo zpočátku nemalé problémy, několikrát při polykání natáhla krk a otevřela zobák. Pak sousto vydatně zapila. Následující hodinu stála bez pohnutí. Celý tento akt trval přibližně patnáct minut a byl skutečně zajímavou podívanou. Lov mláďat ptáků volavkou popelavou je velmi vzácným jevem, mnohá literatura ho ani neuvádí. Tomáš Had
PTAČÍ SVĚT
6
✦
JARO 2002
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
✦
Taiwan za odměnu Jak již byla ornitologická veřejnost informována, v mezinárodní soutěži Zachraňme ptáky - zachraňme stromy - zachraňme Zemi organizované BirdLife International uspěly děti z Rožnova pod Radhoštěm a jejich prvenství ve střední a východní Evropě jim zajistilo týdenní pobyt na Taiwanu. Vítěze jsem na jejich cestě doprovázel a se čtenáři Ptačího světa bych se rád podělil o své zážitky. Naše skupina, tedy žákyně Lucka a Darina, paní učitelka Zezulová a já, se po dlouhém a únavném letu ocitla na letišti v Taipei. Hostitelé z taiwanské partnerské organizace Wild Bird Federation Taiwan (WBFT) se nás ujali a od té chvíle až do konce pobytu se vzorně starali nejen o nás, ale i o vítězné výpravy z Nov ého Zélandu, Singapuru, Libanonu, Seychel, Nigerie, Finska a Ekvádoru. Program byl p ř izp ů soben v ě ku d ě t í a zahrnoval návštěvy ZOO, různých muzeí, termálních lázní, loutkového divadla, školy a keramické dílny. My dospělí jsme si museli nechat zajít chuť na větší brouzdání přírodou a malebn é hory jsme pozorovali pouze z dálky. Oficiální přebírání cen se odehrávalo v konferenčním sále hotelu Grand, jednoho z nejluxusnějších v Taipei. V předsálí byly vystaveny soutěžní výtvarné práce. Kromě zmíněného keramického stromu z Rožnova, který stál opřen o zeď v ose místnosti, zde byl např. pták z novinového papíru vyrobený d ětmi z Finska, koláž z Nového Zélandu, malba na hedvábí z Lotyšska, ukrajinský obrázek čápů na hnízdě vytvořený ze slámy, plakát od dětí z našich Dolních Věstonic a množství dalších maleb, koláží, plakátů i libret divadelních her. Před každou z vystavených prací stá lo za to se zastavit, každ á vypovídala o vztahu jejích malých tvů rců k ochraně ptáků, stromů a Země tak, jak znělo téma sout ěž e. Mal í Afri č an é d í ky vrozen é mu temperamentu dali př ednost pantomim ě a písničce. Protože se hodnotitelská komise nemohla rozhodnout mezi pantomimou z Nigérie a písničkou Let them fly ze Seychel, udělala výjimku a v africké oblasti vyhlásila vítěze dva. Obě skupiny nám své produkce rády při různých příležitostech během celého pobytu předváděly. Jak jsem se již zmínil, nedostali jsme se příliš do přírody. Přesto se mi podařilo spatřit řadu zajímavých ptáků. Všude poblíž vody se velice hojně vyskytovaly volavky stříbřité. Na příhodných místech se to jimi jen bělalo. Byly zde vidět i volavky bílé, ale podstatně vzácněji. Racek mongolský připomíná chováním i vzhledem racka chechtavého. U mořské laguny jsem zahlédl letět pisilu čáponohou. Z korun stromů se mnohde ozýval zvučný hlas. To se tam proletovala hejnka družných spole čensk ý ch ptá k ů - bulbulů čínsk ý ch. Nejsou plaší a tak je možno si je dob ře prohlédnout. Je pro ně charakteristická bílá kresba nad okem. Vlaštovka tichomořská zdá se má stejnou oblibu v sezení na drátech jako vlaštovka obecná. Z měkkozobých tu byla k vidění hrdlička kropenatá i hrdlička červenopásá. Ťuhýka hnědého jsme zastihli poblíž silnice. Statného tmavého ptáka s dlouhým vidličnatým ocasem sedícího u silnice na drátě jsme určili jako dronga černého. V hejnku prol é zala vzrostlou vegetac í kruhoo č ka japonská. P ěkné bylo pozorování kvakoše indomalajského v městském parku v ChangHua. Nafilmoval jsem ho, jak rozvážně přešlapuje v houštině. President WBFT Simon Liao,
který nás provázel, potvrzoval, že není běžné tohoto ptáka spatřit. Ptáci, na které je zde upřena pozornost odborníků a kupodivu i široké veřejnosti, jsou endemity nebo kriticky ohrožené druhy jako nap ř . pita dev ítibarv á, kvako š japonsk ý , ostnák bažantovitý a kolpík malý. U posledně jmenovaného druhu se zastavím podrobněji. Navštívili jsme areál tržiště, kde kromě stánků s obvykl ým zbo ží m, j ídlem, umělecký mi předměty byla i řada stánků s ornitologickou literaturou, dalekohledy apod. Především se tu ale pěstoval jakýsi "kult" kolpíka malého. Black-faced Spoonbill (jak se anglicky podle tmavých tváří kolpík malý nazývá) zde byl ve všech možných (i nemožných) provedeních. Are á lem se prochá zeli mladí ci navle čení v ply š ov é masce kolp íka, co ž vzhledem k horkému počasí muselo být velmi obětavé. Nedovedu si p ř edstavit, ž e by se u n á s veřejnost byla schopna takto nadchnout pro věc ochrany nějakého zvířecího nebo ptačího druhu. Nedaleko od tohoto areálu je mořská laguna, kde bývá možno kolpíky pozorovat. Pozorovací stanovi š tě je vybaveno stativovými dalekohledy pod přístřešky stínícími před sluncem a chránícími před nepohodou ukázka taiwanské preciznosti. Měli jsme štěstí a před našimi zraky se brodilo hejnko zhruba 200 kolp í k ů malý ch, co ž je asi č tvrtina celosvětové populace tohoto vzácného druhu. Vztah Taiwanc ů k ochran ě p ří rody a k ekologické výchově mi připadá velice inspirativní. Muzea, která jsme měli možnost nav štívit, jsou živ é instituce s názorn ými a přehlednými expozicemi. Neustále jsme tam potkávali skupinky dětí oblečené do tepláčků jednotné barvy. Praktické to opatření proti ztracení se a vyjadřující příslušnost k určité škole. S potěšením jsme tyto různobarevné skupiny pozorovali. Taiwanští školáci byli zase u vytržení z naší skupiny obsahující indi á ny z Ekv á doru, č ernochy z Afriky
Česká výprava přebírá cenu
i blonďaté Finky. Velikým překvapením pro nás byla návštěva základní školy. Byli jsme přivítáni všemi žáky a u čiteli školy shromážděnými v prostorné aule. Součástí kulturního programu bylo vystoupení asi čty řicetičlenného žákovského orchestru akordeonistů a vibrafonistů. Rovněž pěvecký sbor a orchestr zobcových fléten měly po několika desítkách členů. Specielně pro tuto příležitost dě ti nacvičily balet v maskách ptáků . Na Čajkovského hudbu tančili sovy, pisily, krasky, ostnáci i kolpíci. Kostýmy i tanec nezapřely znalost živých vzorů. Během sv é týdenní n ávštěvy Taiwanu, který portugalští mořeplavci výstižně nazvali Ilha Formosa, což znamená nádherný ostrov, mne zaujalo několik skutečností. Taiwan je zemí velikých protikladů. Mezi moderními mrakodrapy se krčí barevné chrámy postavené v tradičním čínském slohu vyzdobené draky a různými fantastickými bytostmi. U nás je č asto zd ůraz ňov ána hrozba, kterou pro Taiwan představuje pevninská komunistická Čí na. Tam jsem tento probl ém nec í til. Taiwanci jsou velmi přátelští a usilují o navazování vztahů se zeměmi celého světa. Nejspíš tak chtějí vystoupit z určité izolace, ve které se vlivem ČLR ocitají. Jak jsem již naznačil v p ř edch á zej í c í m odstavci je vzd ě l á n í a vý chova (i ekologická) mlad é generace jednou z nejdůležitějších priorit. Co můžeme Taiwancům jen závidět, je vysoká úroveň vztahů a spolupráce mezi vládními a nevládními organizacemi. Taiwanská spole č nost překonala v nedávné minulosti představy, že ze všeho nejdůležitější je rozvoj průmyslu a těžby surovin. Nyní se Taiwanci s houževnatostí a vervou, která je pro ně typická, pustili do ochrany životního prostředí a zacelují jizvy, které příroda utrpěla během budování hospodářského zázraku. Přál bych si, aby i naše společnost jednou takto vyspěla. Jiří Sládeček
Foto Marco Lambertini
PTAČÍ SVĚT
JARO 2002
✦
7
STRÁNKY MLADÝCH ORNITOLOGŮ
Dnes se v tajenkách opět vrátíme na naše území. S oběma druhy se můžete u nás v přírodě setkat a jejich pozorování je vždy krásným zážitkem. U prvního druhu zejména díky zajímavým svatebním obřadům, u druhého se zase setkáme se zvláštním způsobem sběru potravy. Ani jeden z druhů není příliš hojný, proto si zaslouží přísnou ochranu. Ještě napovíme, že za oběma druhy se musíte vydat k vodě. V minulém čísle se v tajenkách skrývali holub stěhovavý a jeřáb bělohřbetý. Úspěšnými řešiteli byli tentokrát Monika Pořízová ze Skochovic, Klára Mrázová z Prachatic, Pavel Beneš z Dačic, Jan Beránek z Ořechova u Brna a Štěpánek Kupka z Krtel. Výsledky kvízu z minulého čísla: 1b, 2c, 3b, 4b, 5c, 6a, 7c, 8b, 9a, 10b, 11a, 12b, 13a, 14b, 15b. S nelehkými otázkami si nejlépe poradili Jan Beránek z Ořechova u Brna a Pavel Beneš z Dačic. Oběma zasíláme slíbenou knížku.
Jeřáb bělohřbetý
✦
KŘÍŽOVKY 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12
Klára Mrázová, 12 let, Prachatice
1. Svazek obilí; 2. Bicykl; 3. Odděluje zahrady; 4. Opak velké; 5. Muž (hovorově); 6. Hromadný dopravní prostředek; 7. Vysoký kopec; 8. Předloha; 9. Teplé roční období; 10. Hromada slámy; 11. Neoblečená; 12. Kdo rád spí 1 2 3 4
Pavel Beneš, Dačice
5 6
Holub stěhovavý
7 8 9 10 11 12
Klára Mrázová, 12 let, Prachatice
1. Svatební květina; 2. Povrch těla; 3. Působení; 4. Politické převraty; 5. Kdo se často pere; 6. Kožené pytle; 7. Aromatická bylina (do omáčky); 8. Bál; 9. Mexická měna; 10. Darebák; 11. Povrch kmene stromů; 12. Zkypřit půdu na zahradě
PTAČÍ SVĚT
8
JARO 2002
Národní síť stanic pro handicapované živočichy Snahy o vybudování zařízení pro záchranu dočasně handicapovaných živočichů se v ČR datují od poloviny 70 let. Mezi první a největší patří stanice v Bartoš ovic ích na Moravě a stanice v Dolních Břežanech, v současné dob ě sídlí cí v Praze-Jinonicích. Dnes již můžeme počítat stanice na desítky. S přibývajícím počtem stanic se objevila i potřeba vzájemné komunikace, předávání znalostí a zku šeností, dohody na územní působnosti (aby se nestalo, že někde se sejde pět stanic a jinde se o živočicha nemá kdo postarat) a mnoho dalšího. V roce 1997 se tohoto úkolu ujal Český svaz ochránců přírody, který inicioval vznik Národní sítě stanic pro handicapované živočichy. Hlavní ideou bylo, aby se v na jaké mkoliv místě naší
republiky o nalezeného živočicha měl kdo postarat a aby se nálezce měl kam obrátit o radu a o pomoc. Od začátku byli jedinou výjimkou psi a kočky s vlastním systémem útulků. Samozřejmým důsledkem byla i kontrola a stálé zvyšování nároků a profesní úrovně členů této sítě, takže dnes lze členství v Národní síti brát i jako záruku kvality práce. Neznamená to však, že by ostatní stanice (mimo s íť ) byly nekvalitn í (nap ř . jedna z nejlepších stanic, která je mimo síť, je ve Voticích). Jen jsou třeba příliš úzce specializované, nebo nemají kapacity a netroufají si na tak velký úkol, jako je postarat se o všechny postižené živočichy nalezené ve své oblasti působnosti, nebo mají prostě jiné důvody.
V současné době Národní síť stanic pokrývá prakticky celé území republiky a podařilo se tak vytvořit zcela unik átn í a fungující systém podpory živočichů na b ázi dobrovolníků, nadšenců a přívrženců. Nejedná se o žádný "státní orgán", kde jsou od toho placení úředníci. Tito lidé věnují tomuto poslání často veškerý volný čas a prostředky na tuto činnost shánějí mnohdy obtížně. O to větší dík patří všem za jejich práci. Snažme se jim tedy co nejvíce jejich jistě prospěšnou činnost usnadnit a podpořit je. Nedělají to kvůli penězům nebo zásluhám, dělají to proto, protože si prostě myslí, že je to potřeba, že to tak má být, a že by měl být někdo, kdo se v nouzi postará o naše spolubydlící živáčky. Petr Veselý
První základní pomoc ptákům Každoročně se do rukou lidí dostává velké množství zraněných, nemocných nebo vysílených ptáků. A co dělat, nalezneme-li takového opeřence? Předně je nutno zdůraznit, že pouze péče odborníků dokáže zajistit plné uzdravení a návrat živočicha do přírody. Na nás tedy zbývá poskytnutí první pomoci a co nejrychlej ší doprava zv íř ete do specializovaného zařízení. Zlomeniny Zlomeninu poznáme podle nepřirozeného ohybu nebo pohybu, p ří padn ě opatrn ý m pohmatem (pozor, může být pro ptáka bolestiv é ). Zlomen é k ří dlo p ř ipevn í me k t ě lu leukoplastí, nožku fixujeme k dlaze z dřívka. Otevřené rány Ostříháme zakrvácené peří, ránu desinfikujeme (např. jodová tinktura, septonex,...) a přiložíme resp. přilepíme obvaz. Nepoužívejte zásypy a masti. Staré rány (zápach, zelenavé okraje, popř. larvy much v ráně) omyjeme v teplé vodě, odstraníme špinavé pe ří, vytah áme pinzetou č ervy a desinfikujeme. Pokud rána krvácí, přiložíme obvaz. Otřes mozku Pták ztrácí rovnov áhu, motá se, nepřirozené stáčí hlavu. Takového jedince umístíme do malého prostoru v klidu a šeru. Ochrnutí nohou Po nárazu, např. autem, pták leze pomocí křídel a nepostaví se na nohy. Omyjeme mu
nohy a peří vlažnou vodou a umístíme ho do malého prostoru v klidu a šeru. Spáleniny Spáleniny, např. po zásahu elektrickým proudem, překryjeme obvazem. Omrzliny Omrzliny mohou vznikat na š lapk ách nohou vodních ptáků, vypadají jako puchýře, které mohou praskat, případně jako hluboké zčernalé rány. Ptáka umístíme na suché čisté místo, podestlan é papírem či slámou. Nevhodné jsou piliny nebo hobliny. Vnitřní onemocnění, případně otravy Pták má často průjem, nežere, má načepýřené peří, je apatický, často vyhublý (poznáme podle ostře vystupujícího hřebene prsní kosti). Zde sami nic nezvládneme. Pozor na infekční a parazitické onemocnění. Vysílení, prochladnutí Nejčastěji při špatném počasí, nebo za kruté zimy můžeme najít vyhublého ptáka, který může mít zelený (hladový) průjem a kůži a vnitřek zobáku bledý a chladný. Takového jedince umístíme do teploty kolem 15C aopo kapkách ho násilím napájíme teplým (45 C) silným roztokem glukózy, do něhož přidáme syrový žloutek. Mláďata Často najdeme zdánlivě opuštěná mládě. Vž dy bychom měli pozorně rozvážit, zda
Stanice sdružené v Národní síti 1) Berkut Lázně Kynžvart Zámek 352, 354 91 Lázně Kynžvart tel. 0737/933275, 0602/457576 (0169/392275, 0602/486736)
[email protected] okresy Cheb, Tachov, Karlovy Vary, Sokolov 2) Podkrušnohorský zoopark Chomutov Přemyslova 259, 430 01 Chomutov tel.: 0396/27467, 0602/459526
[email protected] okres Chomutov 3) DES OP Plzeň Zábělská 75, 312 19 Plzeň tel.: 019/7460088, 0777/145960, 0777/194095, 0777/760777
[email protected], http://ptactvo.stb.cz okresy Plzeň-město, Plzeň-sever, Domažlice 4) Rokycany Švermova 748/II, 337 01 Rokycany tel. 0181/72 26 86, 0603/239922, 0604/130618, 0604/974072
[email protected] http://home.worldonline.cz/~cz054890 okresy Rokycany, Rakovník, Beroun 5) Spálené Poříčí Plzeňská 55, 335 61 Spálené Poříčí tel. 0185/ 594842, 0606/575566
[email protected] * Muzeum Šumavy Kašperské Hory 341 92 Kašperské Hory tel.: 0187/582226, 582426 okresy Plze ň-jih, Klatovy, čá st okresu Příbram 6) FALCO Dolní Týnec Dolní Týnec 39, 412 01 Litoměřice tel.: 0416/791114, 0606/280121 okresy Litoměřice, Louny, Most, Ústí nad Labem, Děčín, Teplice, Česká Lípa 7) Praha-Jinonice Vavřinecká - sad, 158 00 Praha 5 tel.: 0602/205070, 0604/201846 Praha, okres Praha-zá pad, část okresu Mělník
nejsou v okolí skryti jeho rodiče či nelze vypadlé mládě vrátit do hnízda. Někdy postačí, když mládě vysadíme na strom, kde si ho rodiče najdou. Pokud je však mládě vyhublé, prochladlé, opakovaně sedí na zemi či pobíhá a naříká, pomožme mu. Ptačí mláďata přijímaj í potravu mnohokr á t denn ě . Jako univerzální krmivo lze použít vejce na tvrdo, jinak se složení krmiva u různých druhů liší. Doporučujeme proto dle konkrétní situace přímo kontaktovat záchrannou stanici. Při každé manipulaci s ptáky ve volné přírodě je bezpodmínečně nutné zachovávat hygienick á pravidla. Po poskytnutí prvn í pomoci urychlen ě kontaktujte m í stn ě p říslu šnou Záchrannou stanici, popřípadě nejbli žší ho veterin ář e. Mnohdy hroz í nebezpečí zprodlení. Například zlomeniny se u pt á k ů hoj í velmi rychle, tak ž e dlouhodobějším špatným zafixováním zlomeniny můžete způsobit ptáku doživotní invaliditu. Nev íte-li na koho se obrátit a potřebujete kontaktní telefon nebo další informace o stanicích, můžete kontaktovat Kancelář ČSOP (Uruguaysk á 7, 120 00 Praha 2, telefon: 02/225 161 15, fax 02/225 114 96, e-mail
[email protected]), kter á je administrativn í m centrem N á rodn í s í t ě stanic pro handicapované živočichy. Rady První pomoci jsou připraveny dle materiálů Věry Aladzasové - Přibylové 8) Nová Ves, hájenka Makov Nová Ves 10, 398 31 Čížová tel. 0362/879159, 0724/090220
[email protected] okresy Písek, Strakonice 9) ZOO Ohrada 373 51 Hluboká nad Vltavou tel.: 038/7002211
[email protected], www.zoo-ohrada.cz * Sulimo Hluboká nad Vltavou Lesní 690, 373 51 Hluboká nad Vltavou tel.: 038/7967697 * Pomoc přírodě Týn nad Vltavou Na semenci, 375 01 Týn nad Vltavou tel.: 0334/731804, 0603/181493 okresy Jindřichův Hradec, České Budějovice, Prachatice, Český Krumlov 10) Pátek u Poděbrad Pátek 56, 290 01 Poděbrady tel: 0321/792460 (zam.), 0603/864822 okresy Nymburk, Kolín, Jičín, část okresu Mělník Dokončení na str. 9
JARO 2002 11) Stanice při AOPK Libštát Libštát 95, 512 03 Libštát tel.: 0431/692433 okresy Semily, Jablonec nad Nisou 12) Vlašim Pláteníkova 264, 258 01 Vlašim tel./fax 0303/845169, 0303/845965, 603/268461
[email protected], www.csop.cz okresy Benešov, Kutná Hora, Pelhřimov, Praha-východ, Tábor, část okresu Příbram 13) Ropáci Jaroměř P.O. Box 21 B, 551 01 Jaroměř (bývalá Jaroměřská kasárna) tel.: 0437/832325, 0442/812422, 0605/251434 okresy Náchod, Hradec Králové, Rychnov nad Kněžnou, Turnov 14) SOP Pasíčka Bor u Skutče 47, 539 44 Proseč tel.: 0454/321396, 0603/535994, 0603/502862
[email protected] okresy Chrudim, Svitavy, Pardubice, Žďár nad Sázavou, Ústí nad Orlicí 15) Stanice při AOPK Pavlov Pavlov 54, 584 01 Ledeč nad Sázavou tel.: 0452/621293, 0602/205591 okresy Havlíčkův Brod, Jihlava, Třebíč, Pelhřimov, Kutná Hora 16) Zoologická zahrada města Brna U ZOO 46, 635 00 Brno-Bystrc tel.: 05/46432311 (spojovatelka), 05/46223363 (Dr. Král), 05/46210143 (vrátnice)
[email protected], www.zoobrno.cz okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Znojmo, Blansko 17) Sovinecko (dravci, sovy) Stránská 55, 793 51 Břidličná tel: 0647/291000, 0604/613407 (P. Schäfer), 0603/492791 (ing. K. Soukop) www.bruntal-info.cz/csop * ZOO Olomouc (ostatní živočichové) 770 00 Svatý Kopeček tel.: 068/5385348, 068/5385382 http://zoo.olomouc.com okresy Jeseník, Olomouc, Šumperk, části okresů Přerov, Prostějov, Bruntál 18) Bartošovice Záchranná stanice, 742 54 Bartošovice na Moravě tel. 0656/758675, 0602/540037
[email protected], www.csopnj.applet.cz okresy Vsetín, Nový Jičín, Opava, Ostrava, Karviná, Frýdek - Místek, Hodonín, Zlín, Kroměříž, Uherské Hradiště, Vyškov, části okresů Bruntál, Přerov, Prostějov 19) Kladno - Čabárna Kontakt: AVES, Ukrajinská 2226, 272 02 Kladno tel: 0 60 2/3 36 01 4, 072 3/4684 62, 0602/244674 okres Kladno Aktuální informace najdete na www.zachrana-zvirat.cz
PTAČÍ SVĚT
9
Nečekaná a vzácná návštěva Náhlá změna počasí, silný vítr a ochlazení provázené sn ěhovými bouřemi těsně před vánoci zp ůsobily neb ývalý zá jem o ptačí krmítka. Jako milovník přírody a pozorování ptáků, sleduji denně návštěvy různých druhů ptáků na krmítku. Těším se na ně a již od listopadu jim předkládám různé druhy sušených bobulí a semen, jež v době zrání sbírám. Pestrá směs návštěvníků přináší mně i mojí manželce radost z pozorování těchto našich malých přátel. Bydlíme v panelovém domě blízko parku, tak že v ý jimkou nejsou ani návštěvy vzácnějších druhů savců a ptáků (kuny, veverky, sovy a dravci). Rád bych se s vámi podělil o příhodu, kterou jsme zažili a která n ám zp ůsobila radost. Dne 22. prosince v půl deváté ráno jsem zahlé dl na krmítku mezi ostatn ími str á vn íky drobn é ho, krá sn ě vybarven é ho samečka červenky obecné. Je mi známo, že tento obyvatel hustých porostů křovin a lesů je méně plachý a trochu zvědavý. Pozoroval jsem jej za oknem z těsné blízkosti, zdál se mi hladový a prochladlý. Několikrát odletěl a opět se vrátil. Když odlétl, otevřel jsem okno a dveře na balkón a odešel odhazovat sníh, že
po vyvětrání opět zavřu. Asi po hodině se manželka vrátila z nákupu a volala: "Pojď rychle domů, máme návštěvu". Jaké bylo moje překvapení, když jsem v kuchyni spatřil v její dlani krásně vybarvenou červenku. Tato prý poletovala v lo žnici, obý vá ku a kuchyni. Jednalo se zřejmě o ojedinělý exemplář, který se nezúčastnil podzimního tahu a rozhodl se zimovat zde. Lituji, že nevlastním klícku, ve které by ve zdraví a hojnosti přežil zimní strádání. Na jaře bych mu opět vrátil svobodu. Takto si dělám výčitky a mám obavu o jeho přežití v letošní zimě s bohatou nadílkou sněhu. Pozoroval jsem nebývale časný letošní odlet rorýsů, červenek a dalších tažných ptáků, což tvrdé zimě nasvědčuje. Ve vhodné době si pořizuji vlastní amatérské nahrávky hlasů ptáků pro svoje potěšení a letošní rok jsem byl úspěšný se zpěvem slavíků obecných v okolí Chrudimi. Poslední zmínka o zimování červenky obecné je z ledna 1998 (V. Lemberk) v knize Obrázky okresu Chrudim, 2001. Jan Korbel
Záchranná stanice AVES Kladno je v provozu
Počátkem roku 2001 byla dána v okrese Kladno do provozu záchranná ornitologická stanice AVES. Je ur č ena p ř edev ším pro příjem, odchov a léčení zraněných nebo jinak ohrožených ptáků. Objekt stanice byl vybudován v členitém terénu u obce Brandýsek, přibližně tři kilometry na východ od okresního města. Jen za deset měsíců její existence přijala stanice řadu postižených živočichů. Z postižených ptáků se jednalo o příjem 121 jedinců různých druhů a dále pak o 24 jedinců patřícím k jiným živočišným skupinám. Celkem tedy bylo přijato za účelem vyléčení 145 živočichů. Přestože některá zvířata byla natolik postižená, že je nebylo možno zcela vyléčit, úspěšného léčení bylo dosaženo u 60 jedinců. Ti byli vypuštěni zpět do volné p ří rody. Jedn á se tedy o v í ce ne ž 40% úspěšnost. Aby bylo mož no sledovat další pohyb vypu štěn ých pták ů, byli v šichni označeni kroužkem. Tím je naděje, že se o nich časem dozvíme, zda se zapojili do reprodukčního procesu.
Záchrann á stanice vznikla z iniciativy několika kladenských nadšenců - členů České společnosti ornitologické společně s iniciativou hlavního sponzora pana Petra Koženého, podnikatele v činnosti revitalizace krajiny a dále pak za pomoci krajského, okresního i městského úřadu. Všichni její pacienti jsou pod stálou veterinární péčí, jejíž zásluhou dochází k tak vysokému procentuálnímu vyléčení. Stanici navštěvuje řada občanů z celého okolí. Stala se součástí výchovného ekologického zařízení města. Návštěvníkům jsou zde poskytovány odborné informace o ekologii a o ochraně přírody. Také je tu prováděn nábor do České společnosti ornitologické. Text a foto Jaroslav Lorenc, Petr Starý
Ptáte se ... Na slepice mi opakovaně útočí nějaký dravec (patrně jestřáb) a odnesl mi již čtyři. Co s tím můžu dělat?
Protože jestřáb je chráněný druh podle vyhlášky 395/1992 Sb. (v kategorii ohrožení), je třeba na jakýkoli zásah proti němu výjimka z podmínek ochrany. Pro ohrožené druhy ji vydává místně příslušný okresní úřad, referát životního prostředí. Bez takovéto výjimky nelze s jestřábem dělat nic. Naopak slepice lze třeba uzavřít do větší voliéry, která je bude chránit i před útoky jiných predátorů, např. kun či lišek. Nevím, jak o slepice pečujete vy, většinou se ale stává, že podobné případy vznikají tam, kde domek stojí na kraji vesnice a drůbež je volně vypouštěna do okolí. Méně časté je, že by dravec pravidelně útočil na dvorek těsně u domu uprostřed vesnice. Uvažovat o odchytu či likvidaci konkrétního ptáka lze pouze tehdy, pokud se dravec opravdu naučil využívat takovýto zdroj potravy opakovaně (!!) a prokazatelně a pokud jsou současně domácí zvířata dostatečně chráněna. V žádném případě nelze něco vyčítat jestřábovi, pokud slepice běhají volně po lese. Zdeněk Vermouzek
PTAČÍ SVĚT
10
Z historie Jak se psalo o ptáku roku 2002 Přetiskujeme zkrácený text, věnovaný poštolce obecné v knize Velký přírodopis ptáků od Karla Kněžourka (Praha, 1910, díl první, str. 620-624)
Poštolka obecná (Cerchneis tinnunculus, L. = Falco tinnunculus, L.) Poštolice, postila, řehec, špergl (od něm. Sperber = krahujec), červená kukačka.-Rus: Pustelga, kobčík; pol.: Sokol pustulka, sokol wiežowy; chorv.: Postolka klikavka; srb.: Vjetruša klikavka; luž. srb.: Pustava, pustavka, pustolka; slovin.: Navadna postovka; něm.: Der Turmfalk, Rüttelfalk, Rotfalk, Kirchfalk. Naše známá poštolka je domovem v celé Evrop ě, vyjma vysoký sever, ač koli i za polárn ím kruhem byla pozorována, v téže šířce obývá i Asii až po Indii, dále celou severní Afriku s ostrovy Kanárskými a Madeirou. Za tahu, obyčejně v září počínajícího, přeletují Středozemní moře do Afriky, kam zaletují od Nilu až po Senegal k rovníku. Mnoho poštolek přezimuje již v jižní Evropě a jednotlivé i v našich a severnějších krajinách, což už před 60 lety bylo konstatováno (Palliardi). Právě 12. prosince 1908 dostal jsem skvostného samce záhy z rána, skoro za šera, u Starkoče střeleného, obyčejně samičky (nebo mladí ptáci) odhodlávají se ku přezimování. Jarní tah odbývá se záhy, obyčejně už v březnu. Za obydlí volívá si ráda roviny, jako její p říbuzn é, avšak ne snad vý hradn ě, n ýbrž i pahorkatinách, v předhořích i středohořích se usazuje a nezřídka i ve vysokých Alpách až po 2000 m se objevuje. Obydlí její obyčejně zříceniny, polozbořené budovy a hrady, vysoké hradební zdi, věže, zámky, chrámy, skály i pobřežní úskalí, zkrátka všude, kde jen místo ku založení hnízda se naskytuje. A není-li takových, pomůže si snadno, usadí se třeba v polním hájku, na okraji lesů (zvláště borových) a j. Vídáme ji ve větších i menších městech tak dobře, jako ve volných polích při n ě jak é z ří cenin ě , v lese jako ú skal í ch pob ř e žn í ch, kde hní zd í mezi racky nebo skalními holuby. W. Schuster píše, že vyjmouc sovu pálenou, ze všech dravců se poštolka hnízdí nejblíže lidským příbytkům. Ze skalních rozsedlin přeložila svoje hnízdiště na hrady a zříceniny, věže chrámové i zámky. Tak obývá věže chrámu Notre-Dame v Paříži, na Petrském chrámu v Římě, Štěpánském dómu ve Vídni, ve zřícenin á ch vyho ř el é ho kr á lovsk é ho z á mku v Kodani. Velmi hojným hnízdivcem je na štrassburském dómu, jakož i v Metách a Remeši, kdežto dóm milánský se jim nějak nezamlouvá. A jako jsou rozmanitá její bydliště, tak také jsou všelijaká její hnízda, dle toho, jsou-li v děrách zdi a skal, nebo na budovách či v nich, na stromech, v ptačích budkách a j. umístěna. Také starých vraních, dravčích nebo holubích hnízd používá po určité úpravě. Se
strakou nebo i vránou jest ji nejednou svésti dosti tuh ý z á pas, ne ž ji vypud í z jejich majetku, jehož se tuze nerady vzdávají. Zajímavé je znáti příčinu, proč tak mnozí ptáci činí (známo tak i o kalousu). Tito ptáci - poštolka i kalous - byli pů vodn ě ptáky doupný mi a z nedostatku dutin v lese brali útočiště ku starým nebo opuštěným hnízdům již hotovým, neboť nelze jen tak rychle naučiti se stavěti, není u každého stejný talent k tomuto umění. Ostatně poštolka je v ohledu tom již na dosti pokročilém stupni stavitelské dovednosti, jelikož umí také a to pěkné hnízdo uplésti. Je trvanlivé a teplé stébly, peří m, chlupy a kousky myší kožešiny vystláno a svěžími ratolestmi březovými vyzdobeno. To je tím nápadnější, že v dutinách bezmála bez vší podložky svá vejce snášívá. Také bylo shledáno, že se hnízdívá společensky, v koloniích, jako její příbuzné, nalezne-li k tomu vhodná místa jako v hájích nebo na okraji lesů, meboť už nalezeny 20-30pá rov é osady po štolčí. Nezřídka hnízdívá se poštolka mezi kavkami, skalními holuby, havrany, volavkami i racky. Landbeck nalezl hn ízd íc í se po štolky ve würtemberském a badenském Černém lese v slaměných koších, jenž tamní venkované zavěšují na lomenice svých baráků, domnívájíce se, že jest to nejlepším ochranným prostředkem k zapuzení jestřábů. Mláďata jsou zprvu oděna bílým chmýřím, které později sešediví a toliko na hlavě zůstává nejdéle patrným. Vylíhnou-li se v dutině nějaké, zůstávají v hnízdě poměrně déle než takové, jež se vylíhnou a vyvedou na stromě. V tom případě opouštějí kolébku svou, aniž by dokonale dovedla létat a skrývají se ve větvích blízkých stromů než jsou s to staré následovati do blízkých polí. A ještě tak dlouho to trvá nežli samostatně se dovedou živiti. Počátky loveckého umění provozují nejprve na hmyzu, hlavně kobylkách, staří jim donášejí myši, kobylky, brouky téměř každé čtvrt hodiny. Sem tam i ještěřici dostanou a jen zřídka kdy ptáčka. Middendorf vypravuje, že koncem srpna celá hejna mladých poštolek se dostavuje na Boganidu (sev. Sibiř), aby se tu vypásly na lumících. Pět tady zastřelených poštolek byly samé samice. Poštolka je ptákem zmužilým, někdy až drzým, lehce lítá, rychle a mrštně pohybujíc křídly, ale daleko ne tak prudce jako dřemlík nebo ostříž. Jest u ní zvláštní, že často zastavuje v letu a jakoby visela na jednom místě ve výši se třepetá, pátrajíc pod sebou po kořisti. Podaří-li se jí to a shlédne kobylku nebo i jen broučka, který bystrému jejímu oku neušel, vrhá se s přitaženými křídly k zemi, uchopí kořist do spárů, odkud ji nejprve, je-li drobná, zob ákem popadne a pozře, s v ětší kořistí
JARO 2002 (myší) však odletuje, aby ji někde pohodlně mohla shltnouti. Nelítá příliš vysoko a chce-li dále, zamává rychle několikrát křídly, krátkou chvíli se nese a opět zamává atd., můžete si toho dobře povšimnout a tímto letem se liší od kukačky, jíž tak často za dravce letícího mívají. Pouze u hnízda a za krásného počasí vznášívá se někdy plavmo a spirálovitě do takové výše, až se skoro ztrácí nadobro. Od krahujce ji rozezn á me po delších a špičatějších křídlech, od ostříže však po delším ocase a váhavějším letu. Fiksíruje-li poštolka něco upřeně svýma velikýma očima, pohybuje nahoru a dolů hlavou, což do jisté míry připomíná ono známé kolébání hlavou u sov. Za potravu slouží jí výhradně všelijaké myši, drobní ptáčci až do velikosti křepelky zřídka se ocitují na její hodovní tabuli, mimo to si pochutnávají i na žábách, ještěrkách, hlemýždích, broucích, cvrčcích, kobylkách a jiných hmyzech. Není tak obratnou, aby dovedla v letu ptáky lapati, ale honívá se za nimi tak dlouho, až umdleni sedají a ona se jich pak snadno může zmocniti, dostane-li na ně chuť, tož obyčejně je popadá, ani sedí. Nejčastěji to b ývá proletářský vrabec, jež druhdy zažene buď pod střechu nebo do plotu, odkud je pokud možno pěkně vytahuje, sem tam hladem puzena odvažuje se i na zpěvné ptáky v klecích. Avšak i tu dlužno dravost podobnou míti za zjev individuelní. Co chtěla kdysi poštolka v kurníku v zimě? Namluvili o ní, že prý šla na slepice a ona jistě za vrabci sem vrazila. Engler oznamuje z Číny, ž e zastř elil v území Kioučanském poštolku, která přišla kdysi o obě čelisti, jež jí byly ranou rozdrceny, takže měla ústa zcela odkryta a přece byl pták ten p ěkn ý ve zv ěřin ě a žaludek jeho byl naplněn kobylkami. Z toho poznáváme, že poštolka nezasluhuje býti prohlašována za škodnou a dle toho hubena, jest zajisté více užitečna než škodliva. Rey prohlédl devět žaludků poštolčích a nalezl toliko jediného ptáčka, ostatně samé myši a exemplář letos (1908) v prosinci střelený měl v žaludku i ve voleti zbytky myší. Náš dosavadní a dávno zastaralý zákon na ochranu ptactva z 1870 dovoluje ji stříleti mezi 15. zářím a 31. lednem, arci s povolením. To ovšem jenom na papíře, ten všecko unese, říkají, ve skutečnosti naši hajní i myslivci je vystřelují z hnízd i s mladými nebo vejci a to bez povolení a pro zobáky a jiní Nimrodi? Často z legrace, aby si bouchli. V zajetí se dá snad nejsnáz ze všech dravců ochočiti a vycvičiti ku volnému vyletování a vletování a dlužno si při tom vésti podobně, jak vylíčeno později u ostříže. Křik poštolčin je jasné vysoké "kli kli kli", jakož i mírné "kidrik kidrik", konečně někdy chraptivé "ki ki". V zajetí se stává, že si vyp ě stují zvl áš tn ího k řiklouna, kter ý sv ý m hlasem až obtížným bývá. A tu znám jeden vý borný a častokrát ověřený prostředek darovati takovému ptáku svobodu a venku se pak křik ten ztratí úplně a doma je klid.
PTAČÍ SVĚT
JARO 2002
11
Koliha tenkozobá a BOU
Přísnější tresty pro překupníky s divokými zvířaty
Nebývá zvykem, aby Britská ornitologická unie (BOU) vydávala svá zvláštní tisková prohlášení. Stalo se - 24. ledna 2002 se takovéto tiskové prohlášení objevilo pod jednoduchým názvem: "koliha tenkozobá". Tiskové prohlášení bylo vydáno společně BBRC (britská faunistická komise, řečeno naší terminologií) a BOU (ta ve Velké Británii zodpovídá, stručně řečeno, za hodnocení a zařazení příslušného pozorování schváleného BBRC).
Další otřesný případ pašování vzácných ptáků z Thajska byl nedávno zaznamenán v Anglii. Celníci na letišti Heathrow v Londýně zadrželi tři muže s podezřelými zavazadly. Jak se ukázalo, dva kufry obsahovaly 23 vzácných dravců a sov doslova napěchovaných v plastikových trubkách o průměru 15 cm. Šest ptáků bylo již mrtvých a další dva uhynuli na následky drastického způsobu přepravy později. Mezi zabavenými ptáky byli orli, luňáci, motáci a několik druhů sov. Následná prohlídka bytu jednoho z pachatelů potvrdila, že nešlo o první případ pašování vzácných zvířat. Byly nalezeny další zakrvavené tuby a kufry a dokonce jeden exemplář ohroženého gibona, kterých je v současné době ve volné přírodě již jen asi tisíc jedinců. Společnost RSPB (Royal Society for the Protection of Birds) uvítala, že hlavní pachatel byl odsouzen k šesti a půl letům vězení. Další spoluviník obdržel trest ve výši 22 měsíců (polovinu podmíněně). Třetí muž byl osvobozen, neboť se neprokázalo, že byl členem pašerácké skupiny. Nepodmíněné tresty jsou jasným signálem všem nelegálním obchodníkům s živým zbožím, že jejich činnost již nebude nadále omlouvána a přehlížena, ale naopak posuzována jako závažný trestný čin. RSPB přesto upozorňuje na nedostatečnou tvrdost zákonů hájících zájmy volně žijících živočichů a rostlin, počínaje u malých pravomocí celn íků a policie. Tento p řípad byl očividným pokusem vyhnout se pravidlům Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), která má za úkol chrá nit rostlinn é a živo č iš n é druhy př ed ilegálním obchodováním. Podle http://www.rspb.org.uk přeložila a upravila Barbora Houdková V minulém čísle Ptačího světa jsme vás informovali o zajištění italského kamionu s tisíci střelenými ptáky. Do uzávěrky tohoto čísla jsme bohužel nedostali žádnou zprávu o prů b ěhu soudn ího procesu s pachateli. O jeho v ý sledku vá s budeme informovat v některém z příštích čísel.
Vůbec první pozorování tohoto celosvětově kriticky ohroženého druhu bylo událostí, že se obě instituce nerozpakovaly jej označit za vůbec nejdůležitější záznam, který ve své dlouholeté historii (BOU byla založena v roce 1858) měli na stole. Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) je mysteriózní druh, u kterého prakticky nikdy nebyla objevena hnízdiště, na základě některých údajů ze 30. let se uvažuje o západní Sibiři. V posledních letech bylo především holandskými ornitology podniknuto několik expedic do oblasti uvažovaných hnízdišť, využívajících nejmodernější techniku, vrtulníky, satelitní snímkování, GPS - a nic. Expedice sice objevily velké množství často zásadních údajů pro ornitologii Palearktu - ale nebyl pozorován jediný exemplář kolihy tenkozobé. Podobná situace je se zimovišti - jednotlivý ptáci jsou výjimečně pozorováni na široké frontě od Kazachstánu přes střední a jižní Evropu až po Maroko. Posledně jmenovan á zem ě byla jedin ý m, pravidelnějším zimovištěm - ovšem od roku 1995 zde nebyla pozorov á na ani jedin á koliha tenkozobá. Druh je považován za vymírající není tedy divu, že když se v roce 1995 objevilo v zimě hejnko 18 exemplářů v severní Itálii, anglické aerolinky sem vypravily n ěkolik speciálních letadel se stovkami anglických "birdwatchers". Výjimečný záznam znamenal také výjimečné úsilí o správnost determinace. Jimmy Steele z BBRC vyvinul obrovské úsilí ke shromáždění všech údajů o tomto druhu, všech fotografií jak z terénu, tak i muzejních exponátů. Komise postupně vylučovala možnosti křížence, netypicky zbarveného jedince kolihy velké nebo malé, veškeré získané materiály byly nakonec shromážděny pro společnou
schůzi v prosinci 2001. Získaný materiál byl tak obrovský (a zároveň měl takovou dokumentační hodnotu), že členové BBRC odmítli možnost jeho zasílání poštou - mj. i kvůli mo ž n é ztr átě .... Před prosincovou sch ů zí dostali všichni členové "pouze" 34-stránkový souhrn. BOU při svém rozhodování o kategorii pozorování mj. vždy zvažuje i možný útěk ze zajetí. V tomto případě měla ulehčenou práci - tento druh nebyl nikdy chován v žádné zoologické zahradě na světě ani v soukromém chovu. Byl proto jednohlasně zařazen do kategorie A (druh s alespoň jedním výskytem ptáka z volné přírody po roce 1950). Jedná se o 557. druh pro Velkou Británii. Schválené pozorování jednoho exempláře ze 4.-7. května 1998 v Druridge Bay, je výjimečné i tím, že se jednalo o ptáka v prvním roce ž ivota: takž e aspo ň ně jaký d ůkaz o hnízdění, a maličká naděje pro možné přežití druhu. Josef Chytil - podle e-mailu konference AERC
Koliha tenkozobá
Kresba Juan Varela
Koliha tenkozobá - co o ní víme? Koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris) je v současné době jedním z nejohroženějších druhů na světě. Její populace je odhadována na méně než 50 jedinců a tento počet se pravděpodobně rok od roku nadále snižuje. Koliha tenkozobá je menší a světlejší než koliha velká (Numenius arquata). Má též kratší a mé n ě zakř iven ý zob ák s ostřejší špičkou. Její peří je kontrastněji zbarveno, na hrudi tvoří srdcovité skvrny. Ve srovnání s kolihou malou (Numenius phaeopus) je koliha tenkozobá světlejší s tenčím zobákem. Nemá světlý proužek peří na temeni hlavy. Ozývá se v letu, hlas zní měkčeji a rychleji než u kolihy velké. Jediné prokázané hnízdění kolihy tenkozobé pochází ze sibiřské lokality nedaleko města Tara severně od Omsku z let 19141924. Jinak byla zastižena pouze na zimovištích, která leží jihozápadně od předpokládaných hnízdišť. Kolihy táhnou přes střední a východní Evropu, cílovými zeměmi jsou Řecko, Itálie, Turecko a severoafrické státy Alžírsko, Maroko a Tunisko. Existují i nepotvrzené záznamy o zimování z Íránu. Ještě v 19. století byla koliha tenkozobá považov ána za velmi běžnou, její početní stavy se dramaticky snížily během 20. století. Stohlavá hejna byla hlášena z Maroka ještě koncem 60. a v 70. letech. V období let 19801990 však již bylo zaznamenáno jen 103 pozo-
rování 316-326 ptáků a v letech 1990-1999 klesl počet záznamů na 74 pozorování 148152 ptáků. Nejnovější záznamy hovoří pouze o pozorování 1-3 jedinců (kromě hejna 19 kolih zastižených v roce 1995 v Itálii). V roce 1994 byla populace kolihy tenkozobé odhadnuta na pouh ý ch 50-270 jedinců , v současnosti však již může být i mnohem menší. Jediné hnízdo kolihy tenkozobé bylo nalezeno na severní hranici bažinaté lesostepi. Při zimním tahu využívají kolihy širokou škálu biotopů od slanisek, stepních a polopouštních oblastí až po brakické laguny a mokřady, rybníky a přílivové zóny mořského pobřeží. Příčiny tak dramatického poklesu populace nejsou zcela zřejmé. Předpokládaná hnízdiště mohou být ohrožována intenzivnějším zeměd ě lsk ý m obhospoda ř ov án í m lesostepn ích oblastí. Také na některých zimovištích zejména v Mediteránní oblasti a v severní Africe dochází k rozsáhlému odvodňování mokřadů. V minulosti mohl sehrát klíčovou úlohu ve vývoji populace nadměrný lov. Podle publikace Ohrožení ptáci světa přeložila a upravila Barbora Houdková
Nový druh pro Maďarsko Kajka Stellerova (Polysticta stelleri) je novým druhem zjištěným na území Maďarska. Postřelený pták byl nalezen 1. ledna tohoto roku nedaleko Budapešti. V jeho těle byl nalezen olověný brok. O několik dní později kajka na následky zranění uhynula. Je hořkou ironií, že se tak neznámý lovec "postaral" o záznam 389. ptačího druhu na maďarském území.
Kajka Stellerova Text a kresba Barbora Houdková
PTAČÍ SVĚT
12
Za ptáky do světa
JARO 2002
Arménie
Arménie je hornatá země rozlohou srovnatelná s Belgií. Průměrná nadmořská výška je 2000 m, nejnižší bod má 450 m a nejvyšší 4090 m. Teploty v Arménii v zimě klesají až k -30oC a v létě se naopak vyšplhají až k +40oC. Tolik stupňů tam bylo, když jsem se do této země v srpnu 2000 na tři týdny vydal. Arménii jsem chtěl poznat hlavně po zoologické stránce, čemuž jsem podřídil i přípravu. Třetího srpna jsem přiletěl do hlavního města Arménie, Jerevanu. Tyčí se nad ním národní hora všech Arménů - Ararat. Těžké pomyšlení pro místní, když si uvědomí, že teď už ji má Turecko. Jerevanu se také říká růžové město, protože je postaven z růžového tufu, kterého je všude v okolí dostatek. Město leží v nadmořské výšce 1000 m. Prvn í pt ák, které ho jsem spat řil, byla hrdli č ka senegalsk á (Streptopelia senegalensis). Je zde velmi hojná, podobně jako zdejší hrdlička zahradní. Všude poletovala také hejna vrabců domácích. Vrabci patří k nejhojnějším arménských ptákům a kromě vrabce domácího zde žijí ještě čtyři další druhy, jako nap ř. vrabec plav ý (Petronia brachydactyla). V parku létaly sýkory koňadry a modřinky. Místní říkají, že populace s ý kor klesly, proto ž e je likviduj í vrá ny. V Jerevanu se vskutku velmi hojně vyskytují vrány šedé, ale jsou mnohem větší než jaké jsem byl zvyklý vídat v ČR. V hlavním městě Arménie je i plno sojek, strak a strakapoudů, avšak dobře se tu mají i srostloprstí. Na jaře je zde k vidění hojnost dudků, mandelíků a vlh. Vzácnější jsou jen ledňáčci a vlhy zelené (Merops superciliosus). Jerevanem protéká říčka Hrazdan, která vytéká ze Sevanského jezera. Její údolí je na rozdíl od okolí zelené až do pozdního léta, jelikož je mnohem vlhčí. Nad údolím přelétala káňata lesní a vrány šedé. Občas kolem říčky proběhl obrovský potkan. Na březích jsem nalezl mnoho je š t ě rek Valentinov ý ch (Lacerta valentini) a zahlédl jsem i scinka mabuju obecnou (Mabuya aurata). Velk á hojnost plazů v Arménii je ideální pro orlíky krátkoprsté (Circaetus gallicus), kte ří zde patří k nejhojn ějším dravců m. P ři horním okraji údolí svištěly břehule skalní (Ptyonoprogne rupestris). V Jerevanu je i zoologická zahrada chovající zejména zakavkazskou faunu. Před zahradou jsem chvíli pozoroval konipase lučního p ř edoasijské ho (Motacilla flava feldegg) a poté jsem vstoupil dovnitř. Z místní fauny jsem spatřil chov kachnic bělohlavých (Oxyura leucocephala), husic rezavých (Tadorna ferruginea), frankolínů černých (Francolinus
francolinus) a čukarů (Alectoris chukar). Tito ptáci na mne udělali asi největší dojem. Asi 25 km východně od Jerevanu se nachází Národní park Garni včetně stejnojmenného pohanského chrámu z 1. století př. n. l., který je i významnou kulturní památkou a turistickou atrakcí. Při cestě do těchto míst jsem mohl sledovat arménskou krajinu. Jedná se převážně o polopouštní oblasti s křovisky a suchou travou. Mezi kameny pobíhají štíři, pod kameny se skrývají solifugy a zmije. Všude okolo jsou hory s pustými svahy. Lesy jsou zde vzácné, ale zato se v nich vyskytuje mnoho velkých savců. Ve vyšších nadmořských výškách se rozprostírají alpinské louky, kde se vyskytují pěvušky skalní (Prunella ocularis), tetřívci kavkazští (Tetrao mlokosiewiczi) a velekurové kaspičtí (Tetraogallus caspicus). Během jednoho dne jsem měl možnost pozorovat kolem chrámu Garni šest druhů ptáků. Na drátech u blízké silnice seděly vlhy pestr é (Merops apiaster). Ob č as n ě kter á vzlétla a chvilku se snažila chytit hmyz, který v íř il ve vzduchu. Na rozvalin á ch okolo památky poskakovali brhlíci skaln í (Sitta neumayer). Hlasit ě se ozý vali a sem tam některý z nich našel mrtvou mouchu. V jednu chvíli se přes místo přehnalo hejno bělořitů šedých (Oenanthe oenanthe). Poté jsem ještě zahlédl jednu samici skákající po plotě. Pod chrámem teče říčka Azat, v jejímž údolí se proháněly břehule skalní. Vysoko na nebi kroužil ještě nevybarvený orel skalní (Aquila chrysaetos). Náhle začali po okolních stromech poletovat dva hluční ptáci. Chvíli jsem musel běhat za nimi než jsem zjistil, že se jedná o jednu mladou a jednu dospělou žluvu hajní (Oriolus oriolus). Na závěr svého pobytu jsem se jel podívat na jezero Sevan, které leží asi 60 km severně od Jerevanu v nadmořské v ýšce 1900 m. Sevan je sice největší jezero v oblasti Kavkazu (1298 km2), av š ak jeho plocha se st á le zmen š uje. Po nastolen í sov ě tsk é vl á dy v Arménii propukla vlna industrializace a na říčce Hrazdan, vytékající z jezera, byla postavena tzv. Sevano-Hrazdansk á kask á da. Výsledkem je jedna vodní elektrárna vedle druhé. Koryto toku bylo rozšířeno, což byla
Racek arménský hlavní příčina poklesu hladiny. Odtok z jezera byl moc velký, byl proto vyprojektován 48 km dlouhý tunel, který měl do Sevanu přivádět vodu z jiné říčky - Arpy. Tím se sice pokles hladiny jezera zastavil, nyní jsou však problémy s vodou z Arpy, takže hladina opět klesá. Jezero tehdy ztratilo 420 km2 své rozlohy. Bylo původně 75 km dlouhé, 56 km široké a hluboké 83 m. Sevan je navíc vyveden z vnitřní ekologické rovnováhy co se týče ryb. Původní populaci jezerních pstruhů decimují introdukovaní síhové. Při cestě k jezeru jsem projížděl kolem sopeč ný ch svahů pokrytý ch odshora dolů černým obsidiánem, na kterém se v jednom místě slunila vzácná zmije arménská (Vipera raddei). Na drátech u silnice opět posedávaly všudypřítomné vlhy. Pak jsem dojel k Sevanu. Nad jeho tyrkysovými vodami, které se zdály být nekonečné, se vznášeli rybáci. Co chvíli udělali manévr a vrhli se střemhlav do vody. Byli to vesměs rybáci bělokřídlí (Chlidonias leucopterus), ale pozoroval jsem i immaturního rybáka černého (Chlidonias niger). Největší dojem na mě však udělali rackové arménští (Larus armenicus). Tento druh byl uznán jako samostatný teprve nedávno. Do té doby byl řazen do komplexu racka stříbřitého. Arménský racek byl poprvé objeven a popsán právě u jezera Sevan, avšak hnízdí i na jezerech Van a Urmia. Část populace zimuje na pobřeží Egypta a Izraele. Arm é nie je nesm í rn ě zaj í mav á země z hlediska historického i zoologického. Prolíná se zde fauna Evropy, Předního východu i samostatn á fauna Kavkazu. Endemi č t í obojživelníci a plazi v Zakavkazsku čítají 27 druhů a v Arménii je možno dle literatury pozorovat až 346 druhů ptáků. Dne 24. srpna jsem z Arménie odlétal. Až se příště do této země vydám, rád bych spatřil ve volné přírodě ostatní zvířata jako blatničky, agamy, užovky, tetřívky, velekury, dikobrazy, hyeny a levharty. Jen aby to zde vydrželo! Text a foto Andran Abramjan
Dunajská delta
Zájezd do jižní části biosférické rezervace pod patronátem UNESCA. Pohoří Macin, pohorky Bestepe, Murighiol (výlet na jezera Lisac a Uzlina), Histria na pobřeží jezera Sinoe, v závěru relaxace na pobřeží Černého moře. Pro zájemce možnost zapůjčení člunů a putování po kanálech delty. Ráj pro ornitology a všechny milovníky přírody. 5.6. - 16.6. 6 980 Kč Informace žádejte na CK Carabus, Školní 2429, 440 01 Louny, tel./fax 0395/652 884, e-mail carabus@carabus, www.carabus.cz
BirdLife I N T E R N AT I O N A L
Ročník IX/Číslo 1. Redakce: Česká společnost ornitologická, Hornoměcholupská 34, 102 00 Praha 10-Hostivař, tel./fax 02-74866700, e-mail
[email protected]. Odpovědný redaktor: Barbora Houdková, technický redaktor: Alexandra Horová a Hana Rychlíková. Vychází čtyřikrát ročně v nákladu 3000 výtisků. Sazba a tisk: JAVA Třeboň. Zaregistrováno MK ČR pod číslem E 12781.
