Islámská kaligrafie. Maturitní práce. Veronika Dvořáková. Střední škola knih, o. p. s. Vedoucí práce Mgr.A. Magdalena Chunchalová

„2014-15 Maturitní práce“

Střední škola knih, o. p. s.

Maturitní práce

Islámská kaligrafie Veronika Dvořáková

Vedoucí práce – Mgr.A. Magdalena Chunchalová

2014 – 2015

1


„Potvrzuji, že jsem tuto maturitní práci zpracovala samostatně a že jsem v ní použila pouze tu literaturu a informační zdroje, které jsem uvedla v seznamu použitých informačních zdrojů a současně v poznámkovém aparátu. Beru na vědomí, že porušení této zásady povede k hodnocení mé maturitní práce stupněm 5 – NEDOSTATEČNÝ.“

V Blansku 12. 2. 2015

…......................


Obsah 1 Anotace.....................................................................................................................................3 2 Úvod.........................................................................................................................................4 3 Kaligrafie.................................................................................................................................5 4 Kaligrafie v dnešním světě.......................................................................................................5 5 Podstata arabského umění........................................................................................................5 6 Historie islámské kaligrafie.....................................................................................................7 7 Arabské písmo obecně ............................................................................................................8 8 Arabská abeceda.......................................................................................................................8 9 Druhy písem.............................................................................................................................8 10 Potřeby kaligrafa..................................................................................................................10 10.1 Rozeznávání pera .........................................................................................................11 10.2 Důležitost prostředí .....................................................................................................11 10.3 Barvy a výroba tuše......................................................................................................12 10.4 Shrnutí a zásady............................................................................................................12 11 Slavní kaligrafové ...............................................................................................................13 12 Arabské rukopisy u nás a ve světě ......................................................................................17 13 Závěr....................................................................................................................................18 14 Obrazová část.......................................................................................................................19 15 Seznam citací.......................................................................................................................29

2


1 Anotace CZ Tato práce se zabývá islámskou kaligrafií. Nastíníme historii arabského písma, pokusíme se přiblížit podstatu tohoto islámského výtvarného umění a tím poukázat na jeho složitost a důležitost pro celosvětové kaligrafické umění. Dále se dočteme dělení arabského písma, jak se písmo tvoří, jaké pomůcky k tomu písař potřebuje a také jaké zásady je třeba dodržovat. Na závěr uvedeme slavná jména některých arabských kaligrafů a ukážeme si na názorných příkladech, jak islámská kaligrafie vypadá a jak různorodá může být.

AJ This work deals with Islamic calligraphy. We outline the history of the Arabic script, try to aproach the essence of the Islamic art and thereby show its complexity and importance to the global calligraphic art. Furthermore, we read dividing the Arabic script as font form, what tools to scibe needs and what principles should be followed. In conclusion we introduce the famous names of some Arab calligraphers and we will show by illustrative examples of how Islamic calligraphy looks like and how diverse can be.

3


2 Úvod Islámský svět je nám sice povědomý, současně je však i podivně vzdálený. V mysli většiny západního světa zapsán jako násilnický, radikální a vraždící živel. Cílem této práce nebude ho obhajovat, ani se nehodláme zabývat se politickou situací či náboženstvím jako takovým. Cílem této práce bude přiblížit islámské umění kaligrafie, nahlédnout do jeho historie a nastínit jeho podstatu a poselství. Tím se pokusit vysvětlit nemalou důležitost islámské kaligrafie pro tamější svět a svět vůbec. Dále si budeme klást za cíl dokázat, že kaligrafie, zvláště pak ta arabská, není jen psaní „pěkných“ písmen a slov, ale že jde o složitou a velice těžkou formu umění. Budeme se snažit alespoň se dotknout bohatství a dech beroucí rozmanitosti tohoto islámského výtvarného projevu, se kterým se setkáme všude v arabských zemích. Bez písma by dnes nemělo lidstvo tu kulturu, kterou má. I moderní civilizace je spjata s vývojem písma, neboť prostřednictvím písma jsou uchovávány myšlenky pro příští generace. Nás bude hlavně zajímat, jak arabské písmo vzniklo, jak se vyvíjelo, dozvíme se něco o již zmíněné historii arabského písma a o způsobech jeho psaní. Víme, že písmo je záznamem řeči a že vyjadřuje naše duševní a kulturní potřeby co nejpřesněji a jednoznačně, a to i moderním způsobem psaní písma na internetu. Charif Ahbouh ve své knize Kouzlo arabské kaligrafie říká, že „psaný jazyk je jako zbraň v rukách, neboť písmem pronikáme k jiným národům. Učíme-li se písmo, převezmeme s ním i jazyk našich učitelů a skze něj sdělíme vše....“. V průběhu práce si vysvětlíme, proč je kaligrafie pro arabský svět tak důležitá a proč už se ji po celá staletí snaží rozvíjet, porozumět jí a stále ji zdokonalovat.

4


3 Kaligrafie Kaligrafie pochází z řeckého slova kallos, což znamená krása a slova grafos, což znamená psaní. Jedná se tedy o krásnopis, umění krasopisu. V kaligrafii nejde ani tak o čitelnost písma, jak o jeho estetičnost a krásu. Každý znak může být jiný, záleží na písařově rozpoložení, prostředí či náladě. Nejedná se tedy o typografii. Znaky jsou tvořeny náhlým impulsem, improvizací.

4 Kaligrafie v dnešním světě Nebývalý rozvoj informačních technologií koncem minulého a začátkem tohoto století je vyvrcholením procesu, který začal již před sto lety vynálezem psacího stroje. Stále méně potřebujeme psát rukou, důležitější je zvládnout klávesnici než krasopis. Možná právě závislost na technice a její neosobnost paradoxně přivedla mnoho lidí k tomu, aby začali oceňovat a sami praktikovat umění kaligrafie. Ve světě se v této souvislosti setkáme hlavně s čínskou, japonskou a arabskou kaligrafií. Jakožto dosud fungující a každodenně využívaný druh umění, který je pro tyto národy nepostradatelný, zárověň nesoucí vzkaz dávné historie.

5 Podstata arabského umění V Islámu je jedním z nejuznávanějším druhem umění právě kaligrafie. Vedle naturalistických, abstraktně rostlinných a geometrických prvků užitých ve výzdobných systémech ji najdeme všude, uplatňuje se ve všech oborech ornamentální výzdoby. Není to tedy jen psaní či tvoření na papír, ale umění užité v chrámech, mešitách, na nádobách denního využití. Všeobecně je rozšířen fakt, že Islám zakazuje vyobrazení člověka. Jde ale o pohou fámu, žádný takový zákaz v Koránu nebo kdekoli jinde neexistuje. Arabští umělci zobrazovali živé bytosti, stromy, listy, květy. Lidské postavy jsou zobrazeny v přirozených postojích a s realistickým výrazem. Jsou znázorňováni lidé různých profesí a při různých činnostech – ve škole, ve veřejných místnostech, v knihovnách, na trzích a podobně. Někteří umělci však měli a mají zálibu v abstraktním geometrickém dekoru. Podstatou islámského umění jež vyrůstá z téže ideje, je popření hmoty. Myšlenka přetváření nabývá proto neobyčejného významu. Ornamentální výzdoba povrchu nejrůznějšího druhu a z nejrůznějších materiálů nekonečně opakovanými schématy slouží k témuž účelu – zakrýt a oslabit hmotnou strukturu, ať je tomu 5


v monumentální architektuře nebo na malé kovové skříňce. Vzniká tak svět, který se vzdaluje skutečným předmětům, nadřazuje se nad reálné formy, což umožňuje překonat individuální a neopakovatelný rys uměleckého díla a zahrnout jej do většího a jedině skutečného světa nekonečného a nepřetržitého bytí. To jim svou symbolikou umožňuje právě ornament a již zmíněná kaligrafie. Nejedná se o znouze ctnost, ale o zálibu v tomto způsobu tvorby, způsobu projevu. Na popularitě jí ovšem dodává i fakt, že Korán zdůrazňuje důležitost psaní a čtení. Podle legendy prvni slova, která Bůh řekl Mohhamedovi bylo „čti!“. Před vznikem Islámu, tedy před 7.stoletím před naším letopočtem se psávala spíše poezie. Oslavovala přírodu, satiru, milostné vztahy, ale po nástupu náboženství se na dlouhou dobu opisovaly už jen súry (Boží slovo z Koránu) a výroky proroka Muhameda.

6


6 Historie islámské kaligrafie Arabové se nejdříve seznámili se západní fénickou abecedou a v době velkého rozmachu aramejštiny, což bylo v 1.tisíciletí před n. l., sáhli po její grafické výbavě. Dochované památky z tohoto období ukazují hranatý jihoarabský typ písma, který se používal až do začátku 7. století. Teprve tehdy ustupuje písmu severoarabskému, které je založeno na písmu nabatejském. Království nabatejské vzkvétalo v období 169 př.n.l.- 106 n.l. Zde byla zachována řada nápisů jejichž významným společným prvkem je myšlenka spojování písmem. V době, kdy je sýrština oficiálním jazykem církve této oblasti, zůstává sdělovacím prostředkem prostých lidí převážně arabština a její znaková soustava. Arabské písmo vzniklo tedy z nabatejské varianty písma, které vzniklo z písma aramejského. První arabský nápis pochází z roku 328 n.l. Islám od základu změnil myšlení lidí. Postavení arabštiny se jeho příchodem změnilo tím, že se stala nosným prvkem svaté knihy Koránu. Nastala doba rozkvětu arabštiny a tím i jejího ojedinělého výtvarného projevu – kaligrafie. Islám se hned po svém vzniku zmocňuje rozsáhlého území rozkládajícího se od Antlatického oceánu až k Indii. Arabština a její znaková soustava se stává jednotícím prvkem různých ras, jazyků i kultur, což platí až do současnosti. Z aramejského písma vzniklo mnoho písem, nás však zajímají písma, která vznikla v Sýrii nebo na severu Arabského poloostrova, jako palmýrské nebo nabatejské, z něhož vzniklo písmo sinajské, kúfické a karmatické. Z písma kúfického vzniklo písmo magribské, z písma karmatického písmo naschí, díwání a jiné. Písmo an-naschí pravděpodobně vzniklo v Egyptě po jeho dobytí Araby. Každá doba, každá vláda vtiskla arabské kaligrafii svůj rys. Odhaduje se, že arabská kaligrafie měla od 7. století více než 150 novátorů. Mezi nejrozšířenějšími písmy stále zůstávají písma jako je kúfické, an-naschí, tult, ruqa a díwání. Velmi charakteristickým znakem pro písma odvozená z aramejštiny je směr psaní zprava doleva. Tvarem písma stojí arabskému asi nejblíže stará syrská abeceda, která se píše také zprava. V ní se zachovaly části Starého zákona. Dekorativní účinek zde spočívá plnou vahou na písmu. Bez znalosti obsahu citátu můžeme proto mnohdy celkovou koncepci ukázky nespávně pochopit. 7


7 Arabské písmo obecně Toto písmo se skládá ze tří typů tahů, a to vodorovného, kolmého a příčného. Délku písmen lze měnit a to hlavně horizontálně. Některé nápisy nečteme, ale luštíme – kaligraf neočekává, že budeme číst, protože písmena reprezentují symbol, stačí uvědomění si jeho přítomnosti, spojené s vírou a úctou. Plastičnost písma vzniká protahováním a vázáním písmen, která plynou nad a pod linie, jež postupují mezi určitými písmeny. Hlava písma je určující a neměnná, napojení se mění podle pozice ve slově. Písmo musí mít vnitřní rytmus. Písař vidí při psaní v každém písmenku symbol a tvar, má však být uvolněný ve vyjádření ve vztahu k písmu. Některé tvary vyjadřují tvář, jiné zvířata nebo ovoce. Někteří kaligrafové se snaží vyjadřovat vše pouze prostřednictvím kaligrafie. Zájem o arabštinu a Islám vedl k tomu, že byl postupně vytvořen systém psaní a výslovnosti. Kaligrafie vzala v úvahu všechny změny a přitom je založena na geometrických a dekorativních pravidlech a jejich přísném dodržování. Je to něco jako rytmus v hudbě. Jednotlivá písmena mají vzájemné poměry a proporce, vztah k mezerám je uspořádán tak, aby byl respektován celek. Najdeme zde ohraničenou plochu i vyplněné tvary.

8 Arabská abeceda Arabština má 34 fonémů, z toho je 28 souhlásek a 6 samohlásek. Základní tvary tvoří 17 písmen, ostatní se rozlišují přidáním teček. Vzhled každého písmene závisí na tom, kde písmeno ve slově stojí, jestli na začátku slova, uprostřesd a nebo na konci, či stojí-li samostatně. Arabština nemá velká písmena na začátku vět, proto má text zvláštní ráz. Řádky jsou plynulé, tečou zprava doleva, což textu dává půvab a neobvyklý rys, že vypadá jako „rozsypaný čaj“.

9 Druhy písem Když Arabové obsadili nová uzemí, nastalá situace si žádala věnovat více pozornosti vzdělanosti, hlavně pak psaní a čtení. Nejznámějším písmem bylo al-muházija, používalo se v běžné korespondenci, složitější písma se používala při psaní Koránu. Některá města začala prosazovat svá písma a celé kaligrafické školy. A tak vznikla písma

8


al-makkí a al-basrí. Po nástupu čtvrtého chalífy a na počátku jeho vlády v Kúfě bylo opět oživeno písmo kúfické, které se stalo písmem svaté knihy Koránu. Sloužilo rovněž k výzdobě církevních budov a nových mincí. V úředním styku se používala písma jiná. Arabská kaligrafie tradičně uznává základní i další druhy písem. Jedná se o: 1) At-tut – tento druh se proslavil nejvíce v Egyptě a vzniklo z něj písmo at-tultajn. Hojně se používá v mešitách, v současnosti také v novinách či v názvech knih. Písmo je vznešené, vyvážené, během psaní dodržuje zásadu, podle níž se každé písmeno mírně o třetinu sváže. 2) An-nasch (naschí) - písmo se proslavilo v Sýrii, kde se od 7. století začalo používat pro opisování knih. Dnes je používáno v tiskárnách pro tisk knih a novin. Nashí má jistý šikmý sklon a je kulatější než at-tult. Zároveň je souměrné, uspořádáno švihem. Z naschí se vyvinulo mnoho dalších forem písma. 3) Ar-ruqa – je nejsnažší písmo, sloužící k denní potřebě. Využívá se v novinách, v inzerátech. Je snadné a hezké. Vychází z písma tult, písmena jsou však přesnější, kulatější a nemusí mít špičku. 4) At-talíq – toto písmo působí dojmem jakoby jednotlivá písmena a slova visela na pomyslné čáře, má svůj švih, jakoby tahy byly vedeny zleva. Ve 13.století s ním přišli perští krasopisci. Vyšlo z něj písmo nastalíq, což je druh plynulý a vybraný. Stejně jako jeho zdroje získalo oblibu hlavně v opisech perské literatury. Čerpá z tvaru ptáku, především kachny. Kaligrafové je prodloužili, zakulatili nebo vytvořili krk. Různá šířka tahu poskytuje nevídanou dynamiku. V 15.století vzniklo v Íránu písmo fárisí. 5) Ad-díwání – je písmo pro kancelářskou potřebu. Začali jej používat v Turecku na úřadech. Mělo osobitý ráz, obtížně se však čte, je velmi zdobné. Vedle tohoto písma vzniklo písmo at-tugra jako oficiální forma pro podpis. Z díwání pak vzniklo ještě písmo žalí-díwání, které působí dojmem vokalizovaného písma. Je zdobné a vyžaduje od 9


čtenáře velké znalosti. 6) Ar-rajhání – znamená odpočívající, voňavý. Pochází z an-naschí, rozdíl je v délce a šířce písmen, použitá linie je jiná. Písmo je husté, často je koncové písmeno předchozího slova navázáno na počáteční písmeno slova následujícího. 7) Al-muhaqqaq – písmo je dynamické, monumentální, se zdůrazněním vertikálních i horizontálních tahů. Je rozšířeno v Egyptě, Íránu a v Indii.

Kromě právě vyjmenovaných existují ještě další písma. Je to například Al-ižáza, které se používá v názvech súr v Koránu. Také Al-magribí, které původně vzniklo z písma kúfického a rozšířilo se v Andalusii. Je charakteristické svými křivkami. A nebo At-táž, což je písmo, které se objevilo v 1. polovině 20. století, nad písmeny se kreslí korunka. Dnes se často užívá pro svatební oznámení.

10 Potřeby kaligrafa Každý kaligraf musel mít své vlastní nářadí a nástroje, které byly jeho osobním tajemstvím. Výbava se však sestávala ze základních pomůcek: –

různá pera (aglám)

–

ostrý nůž (sikkín)

–

krabička na pera (maglama)

–

kousek látky, na níž se pera pokládala (matraša)

–

hadřík k otírání pera (mimsaha)

–

tuš/inkoust (midád, hibr)

–

tvrdý kámen sloužící jako brousek (misann)

Nádobí na tuš bylo ze skla, keramiky nebo z kovu. Jakmile je kaligraf připraven i duševně, může zahájit psaní, začíná tvořit a zdobit. Svoji vlastní osobnost prosazuje pomocí ozdob nad nebo pod písmeny, případně uvnitř písmen.

10


10.1 Rozeznávání pera Vše, co zde bylo právě uvedeno, se však ještě vzájemně liší podle oblastí a škol. Každý kaligraf podle své zkušenosti vlastní jiný druh pera – šíře jeho špičky také určuje styl textu. Hovoříme-li o druhu per, je třeba uvést, že se k tomuto účelu používalo rákosu wásití v Íráku nebo ámurí či misrí z Egypta. Pera se odlišovala barvou kůry, tvrdostí a tloušťkou. Kvalitní pero musí splňovat několik podmínek: –

nesmí být příliš tvrdé

–

barva má být temně hnědá, dužina naopka bílá

–

délka může být střední nebo dlouhá

–

tloušťka může být střední nebo silná

Seříznutí pera je doslova věda i umění. Má být jako jazyk uprostřed s rozštěpem, seřezává se kolmo k ose. Také se doporučuje, aby jazyk pera byl dlouhý jako článek palce nebo jeho nehet. Pero může být řezané i nakoso. Před Islámem znali Arabové pera z kovu nebo kamene (rydla a dláta), aby písmo mohli rýt (tesat) do kamene nebo dřeva. Později byla pera dřevěná, vyrobená ze dřeva týkového nebo z větve datlovníku, upravená do špičky, do tak zvaného qalamu. Pero se připravuje dle druhu písma: –

pro písmo tult – pero musí být seříznuto silnější, pravá nožka jazyka je o dva vlasy delší než levá, jazyk má mít vyhloubení, aby tuš plynule stékala

–

pro písmo naschí – obdobně jako pro písmo tult

–

pro písmo muhaqqaq – pero má být tenčí než pro písmo tult, rozštěp je však otevřenější, seříznutí má zešikmené

–

pro písmo ar-rajhání – pero jako u písma muhaqqaq, ale jazyk je kratší než u písma tult, celkově delší, se středním rozštěpem a pravou stranou o něco širší než levou, u některých písem bývá pravá nožička dvakrát silnější než levá.

10.2 Důležitost prostředí Kaligrafové tvrdí, že při psaní hraje velmi důležitou roli okolní prostředí, především teplota a vlhkost. Doporučují mírnou teplotu. Papír v horku křehne a ztrácí ohebnost, v chladu (zvýšená vlhkost) vlhne a měkne, proto je pro práci nejvhodnější v létě ráno, v zimě kolem poledne. Další doporučení bylo ráno pracovat poblíž okna obráceného k východu, v poledne k 11


jihu a večer k západu. Každý kaligraf má mít kromě zachování základu kaligrafie svůj styl a fantazii. Jen tak vznikne dílo neopakovatelného kouzla, krásy a vtipu. Když píše, čas se alespoň na chvíli zastaví. Každý kaligraf musí být trpělivý, stále hledající inspiraci ke sdělení vlastních schopností a krásy.

10.3 Barvy a výroba tuše Pokud se týče použitých barev, nejrozšířenější je v kaligrafii barva černá jako barva základní. Při psaní písaři dále používaly barvu zlatou a stříbrnou, modrou, zelenou, oranžovou, fialovou, žlutou a červenou. Tyto barvy byly rostliného nebo minerálního původu, ovšem technika přípravy byla tajena. Kaligraf musel rovněž umět vyrábět tuš. Psalo se inkoustem, který se vyráběl následovně. V hliněné nádobě se pálila vlna z břicha ovcí, saze z vlny se pak kamenem rozemlely na prah, přidala se voda a arabská guma a směs se znova zahřívala, čímž byla získaná základní hmota. Podle potřeby se pak vždy kousek rozpustil ve vodě a dle stupně zředění se namíchala barva černá, nebo tmavě hnědá. ( Ve srovnání se současností jde o nejkvalitnější „třenou tuš“, která již však byla nahrazena syntetickými materiály.) Tuš se vyráběla ze sazí, jeden díl na čtyři díly arabské gumy, plus jeden až dva díly duběnek. Tato směs se rozpustila ve vodě. Tento vzniklý roztok musel mít konzistenci jako medová voda. Poté se našlehala a byla připravena ku psaní.

10.4 Shrnutí a zásady Arabská kaligrafie, to je umění krásných linií. Arabští kaligrafové se snaží vycházet i z obsahu textu a vše spojit v jeden celek. Může být černobílá nebo barevná, hlavně však vždy vyjadřuje city, myšlenky a vztah písaře k obsahu nebo smyslu toho, co píše. Musí upoutat svou výtvarnou stránkou, smyslem, rytmem a vztahem k prostoru, a přitom musí vytvořit abstrakci, svobodou myšlení a fantasie. Písař věnuje veškeré své úsilí dokonalosti projevu. Arabská kaligrafie je báseň pro oči. Je založena na pěti zásadách: 1. pevné držení pera 2. správně seříznutá špička pera 3. dobrá kvalita papíru 4. lesk tuše (inkoustu) 12


5. ovládání dechu při práci Pohyb ruky při psaní musí být pevný, dokonale zvládnutý, přirozený a zároveň propracovaný. Písmo musí mít řád, vyžaduje soustředění. V písmu se může odrazit i duševní stav písaře, například štěstí, klid, strach, násilí a jiné pohnutky. Písař drží pero na prostředníku pomocí palce a ukazováku. Pero namáčí do inkoustu nebo tuše a píše na papíře, nejlépe bílém. Píše a tvoří různé stavby a tvary s použitím délky a šířky písmen. Ruka písaře musí být lehká, pohyblivá, ale neroztřesená, tahy směřují kupředu, aby vyjadřovaly myšlenky a přání písaře. Mezi písmeny jsou desítky rozdílů a ty právě hrají velkou roli při vytváření umělecké kaligrafie. Velmi důležité je pro písaře ovládání dechu.

11 Slavní kaligrafové Arabská kaligrafie má mimořádnou schopnost přizpůsobení tvarům a fantasií. Vyžaduje vždy dokonalou přípravu, prostředí, soustředění, pravidla, obsah a formu. Pro kaligrafii je písmo posvátné. První, co Bůh žádal od proroka Muhammada, bylo: „Čti!“. Aby mohl číst, musel znát písmo. Písmo je posvátné, nevyžaduje další ilustraci, protože je ozdobou již samo o sobě. Proto kaligrafové začali v hojné míře zacházet s písmem jako s dekorem i ilustrací zároveň. Písmo se stalo hlavním zdobným prvkem mešit, škol, knihoven a veřejných budov v minulosti i v současnosti. Vzniklo mnoho stylů a škol, každý kaligraf měl možnost neomezeně uplatnit svou fantasii, každý vtiskl do své kaligrafie svůj charakter. Postupem času, v důsledku vývoje písma, začali Arabové používat kurzívy. Kurzívami se psalo rychle, neboť se neřídily přísnými formálními pravidly. Kúfické písmo pro svoji zdobnost a bohatou proměnlivost zůstalo později dekorativním prvkem. Z velkých mistrů, kteří vytvořily nové skvělé kurzívy, uvedeme tři slavné osobnosti arabské kaligrafie: 1. Ibn Muqla Abú Alí Muhammad – kaligraf, ministr, spisovatel. Narodil se roku 889 v Bagdádu, zemřel v roce 945. byl třikrát ministrem, zdokonaloval písmo an-naschí. Svým písmem napsal dva exempláře Koránu. Je rovněž autorem knihy o arabské kaligrafii a jejím umění. Stanovil pravidla pravopisu. Je považován za autora význačných kurzív jako tult, naschí, rajhání, muhaqqaq a jiných. Rozdíl mezi písmy jsou poměrně jemné, přesto je velmi lehce rozeznáme. 2. Alí Bin Hilál ( známý pod jménem Ibn al-Bawwáb) – narodil se v desátím století 13


v Bagdádu, zemřel v roce 1032. Je zakladatelem školy ar-rajhání, zdokonalil písmo al-muhaqqaq. Přepsal 64krát Korán a díwán básníka Salláma. Složil báseň o 28 verších na kaligrafii. 3. Jáqút al-Mustasimí – zemřel v roce 1298, byl vynálezcem kulatého seříznutí rákosového pera a zavedl nové prvky do chápání krásy písma. Vedle těchto zmíněných kaligrafů existují další stovky slavných, z nichž někteří nejsou Arabové. Jmenujme alespoň několik kaligrafů, kteří měli a mají zásluhy o šíření estetické kultury arabské kaligrafie. Ahmád, Kámil – turecký písař, narodil se v Istambulu v 19. století, získal titul vrchní písař, za své služby obdržel řád od tureckého sultána. Jeho písmo zdobí mnoho mešit v Turecku a Egyptě. Al-Alúsí, Alí – kaligraf a soudce, psal písmem tult a naschí, narozen v Bagdádu v minulém století Al-Amásí, Hamdulláh Mustafa – pochází z Buchaly z 15. století, přepsal 47 Koránů a vyzdobil písmem několik mešit. Al-Ámidí Hámid – narozen 19. století v Turecku, byl vyjímečným a nadaným písařem. Psal tult a ruqa, jeho díla v ruqa jsou v mnoha islámských státech. Al-Anwarí al-Bágdádí Ismáíl – žil v Bagdádu v 18. století, vyzdobil několik mešit, teké mešitu al-Ádilín v Bagdádu. Al-Bába, Kámil Sálim – libanonský kaligraf 20. století, je autorem učebnice o kaligrafii. Bint al-Ibarí, Zainab – irácká kaligrafka, měla svou školu, žila na přelomu 11. a 12. století, psala v kúfi. Al-Búsirí, Šárafuddín – básník a kaligraf ve 13. století, je autorem qasídat (dlouhá báseň) alBurdy. Vychoval ve své škole stovky kaligrafů. 14


Al-Bajjátí, al-Badžálí, Hasan Quásim Habaš – irácký kaligraf, narozen roku 1943, vyzdobil mešitu al-Sa dija v Bagdádu. Vydal učebnici o kaligrafii, je mistrem moferního arabského písma. Ad-Dajrání, as-Súrí, Badawí – syrský kaligraf. Psal v tult, je mistrem psaní na mramor, sklo i papír. Fátima – kaligrafka a vychovatelka vladaře, přepsala Korán, žila a tvořila v 11. století. Ibn al-Hajjáž Chálíd – jeden z prvních kaligrafů, který přepsal Korán za vlády Umajjovské dynastie. Vyzdobil mešitu proroka Muhammada v Medíně, žil v 8. století. Ibrahím Salmán – narozen roku 1936, irácký kaligraf a učitel kaligrafie na Bagdádské univerzitě. Ibrat Asmá – turecká kaligrafka z 18. století z Istambulu, její písmo je jemné a zdobné. Al-Iskandarání, Muhammad Ibráhím – egyptský kaligraf, roku 1936 založil v Alexandrii kaligrafickou školu, údajně napsal celý Korán jen na jedinou stránku. Rasá, Júsif Afandí – syrský kaligraf, vyzdobil mešitu v al-Amáwí. Sa ad – vyzdobil mešitu proroka Muhammada v Medíně, žil v 8. století. Sámí – turecký kaligraf, žil v 19. století a byl jedním z nejskvělejších tureckých kaligrafů, používal písmo tult Zidhí Abdulláh – egyptský kaligraf, v 19. století vymyslel nové písmo al-Haram aš-šaríf, tohoto písma bylo využito v výzdobě Kaby.

15


Ibráhím Sajjid – egyptský kaligraf a učitel kaligrafie na Káhirské univerzitě. Vydal knihu o umění a arabské kaligrafii. Ve 20. století byly založeny v mnoha arabských státech kaligrafické školy. Uvedeme jen nejslavnější z nich, jako je například škola káhirská (založena roku 1963), dále jsou to školy V Alexandrii, Damašku, Rabatu a Bagdádu.

16


12 Arabské rukopisy u nás a ve světě Dnes se ve světových knihovnách nachází kolem čtyř milionů arabských rukopisů, z nichž většina nebyla dosud zpracována. Praha se má také čím chlubit. Státní knihovna má přes 200 rukopisů arabských a 150 rukopisů perských. Jsou mezi nimi i rukopisy vzácné, pocházející z 11. až 18. století, některé části jednoho rukopisu pocházejí dokonce z 10. století. Zpracování obsahů rukopisů čeká na novou generaci arabistů a i ty pražské čekají na zpracování obsahu. Rukopisy v Národní knihovně jsou napsány v naschí nebo talíq či nastalíq, někdy i v díwání. Avšak najdou se zde i rukopisy v košatém muhaqqaq nebo v ozdobném tult. Kvalita některývh rukopisů má vysokou úroveň a lze ji spojovat se jmény velkých písařů, případně jejich škol nebo přímých pokračovatelů. Texty mají neopakovatelné kouzlo, švih, plynulost, krásu, spanilost, nádherné tahy a vyvážrnou stavbu, při čemž ve všech těchto aspektech ztělesňují osobnost svého tvůrce.

17


13 Závěr V úvodu jsme si dali za cíl přiblížit islámskou kaligrafii obyčejnému čtenáři. Dostat mu do povědomí alespoň něco málo z obrovské škály písem a způsobů tvoření arabské kaligrafie. Upřímně doufám, že se tak stalo. Připadá mi jako dobrý nápad zakončit vše nějakou moudrou myšlenkou, a tak na závěr přikládám pár citátů o tom, jak promluvili o arabské kaligrafii sami arabové. Po přečtení naší práce snad každý čtenář pochopí, co tím tito lidé chtějí říci a třeba jim dá sám za pravdu. „Řeč je vítr. Chceš-li mu porozumět, nauč se psát.“ „Kaligrafie není jen důležitá, ale i radostná.“ „Pero je flétnou významů.“ „Kaligrafie je pro prince dokonalostí, pro bohatého krásou, pro písaře výdělkem.“ „Písmo je nástrojem vědy.“ „Kaligrafie je jazyk umělce.“ „Kaligrafie je pro arabštinu totéž, co duše pro tělo.“ „Kaligrafie je obraz výrazů a výrazy jsou obrazy chápání.“ „Písmo je pro spisovatele, co šavle pro rytíře.“ „Kaligrafie je klíčem ke kráse i obživě.“ „Arabská kaligrafie uchvacuje svou krásou a harmonií jako všechna ojedinělá díla lidského ducha.“

18


14 Obrazová část

Obrázek č.1.

19


Obrázek č.2

20


Obrázek č.3

21


Obrázek č.4 (Basmala znamená v překladu „Ve jménu Alláha Milosrdného, Slitovného“, je to zkráceně věta „bismi Lláhi ar-Rahmáni ar-Rahími“)

22


Obrázek č.5

23


Obrázek č.6

24


Obrázek č.7

25


Obrázek č.8

26


Obrázek č.9

27


Obrázek č.10

28


15 Seznam citací PRŮŠOVÁ, Jana. Vznik a vývoj písma. Praha : Nakladatelství grafické školy, 2007. ISBN 8086824-04-7. POKORNÁ, Miluše. Kaligrafie - krása písma. Brno : Computer Press, 2005. [email protected]. ISBN 80-251-0293-9. HARRIS, David. Kaligrafie: 100 úplných abeced : podrobný a přehledný průvodce pro každého, kdo by se rád naučil umění krásného psaní. vyd. 1. Praha: Slovart, 2004, 256 s. ISBN 80-7209-610-9. BAHBOUH, Charif. Půvab arabské kaligrafie. 1. vyd. Praha: Dar Ibn Rushd, c2002, 171 s. ISBN 8086149366. Reviews: ERNST J. GRUBE. The World of Islam. London, Paul Hamlyn, 1967. Second impression. Pp. 176. Price 30s. International Studies [online]. 1969, vol. 11, issue 1, s. 102103 [cit. 2015-02-17]. DOI: 10.1177/002088176901100107. Grube Ernest J.: Islámské umění. Artia, Praha, 1973. LENCOVÁ, Radana. Rozhovory o pismu rukopisnem. Praha: Svet, 2007, 151 p. ISBN 8090298680.

29

Islámská kaligrafie. Maturitní práce. Veronika Dvořáková. Střední škola knih, o. p. s. Vedoucí práce Mgr.A. Magdalena Chunchalová

Recommend Documents