Isaac Asimov Oblázek na obloze

Isaac Asimov Oblázek na obloze Z anglického originálu The Pebble in the Sky, vydaného v roce 1992 nakladatelstvím Spectra, pfieloÏil Petr Kotrle. Obálka Renata Brtnická. Redakce Jolana âermáková. Sazba Petr Teichmann. Autorsk˘ medailon Martin ·ust. Vydal Stanislav JuhaÀák – TRITON jako svou 1677. publikaci, v edici TRIFID svazek 482. a nakladatelství ARGO, jako svou 1950. publikaci, v edici FANTASTIKA svazek 37. Vydání tfietí (v Tritonu druhé, v Argu první). Vytiskla tiskárna Centa, spol. s r.o. Brno. ISBN 978-80-7387-661-6 (Triton) ISBN 978-80-257-0845-3 (Argo) Knihy nakladatelství Triton si mÛÏete objednat na www.tridistri.cz za zv˘hodnûné ceny. Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS, sklad: V zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel: 226 519 383, fax: 226 519 387 e-mail: [email protected], www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

1

Mezi dvûma kroky Dvû minuty pfied tím, neÏ navÏdy zmizel z povrchu Zemû, jak ji znal, si Joseph Schwartz vykraãoval poklidn˘mi ulicemi chicagského pfiedmûstí a recitoval si Browninga. Sv˘m zpÛsobem to bylo neobvyklé, neboÈ Schwartz by náhodnému kolemjdoucímu stûÏí pfiipadal jako typ, kter˘ si recituje Browninga. Vypadal pfiesnû jako to, co byl: krejãí na penzi, postrádající to, ãemu dne‰ní vzdûlanci fiíkají „spoleãenské vzdûlání“. A pfiesto velkou ãást své zvídavé povahy uspokojoval právû ãetbou. Ve své nekritické hltavosti fu‰oval prakticky do v‰eho a díky skvûlé pamûti si o v‰em uchovával pfiehled. Tak napfiíklad kdyÏ byl mlad‰í, pfieãetl si dvakrát Browningova Rabína Bena Ezru, a dodnes ho umûl nazpamûÈ. Vût‰ina mu zÛstávala záhadou, ale tfii první ver‰e byly v tûch posledních letech zajedno s tlukotem jeho srdce. Pfiedná‰el si je hluboko v nûmé pevnosti svého ducha i toho sluneãného, záfiivého dne poãátkem léta roku 1949: „Stárni, jako stárnu já! Nejlep‰í nás je‰tû ãeká, podzim Ïivota, pro kter˘ bylo jaro stvofieno...“

–7–

Isaac Asimov / Oblázek na obloze

Schwartz to proÏíval cel˘m srdcem. Po nelehkém mládí v Evropû a o nic snaz‰ích zaãátcích ve Spojen˘ch státech bylo poklidné stáfií pfiíjemné. Mûl svÛj dÛm, své peníze, mohl jít do penze, a tak ‰el. ManÏelka byla zdravá, dvû dcery dobfie provdané, mûl vnuka, ze kterého se mohl v tûch posledních nejlep‰ích letech tû‰it… âím by se trápil? Jistû, byla tu atomová bomba a nestoudné fieãi o tfietí svûtové válce, ale Schwartz vûfiil v to dobré, co je v ãlovûku. ¤íkal si, Ïe dal‰í válka nebude. ¤íkal si, Ïe Zemû jiÏ nespatfií to slunci podobné peklo zlostnû explodujících atomÛ. A tak se vlídnû usmíval na dûti, které míjel, a v duchu jim pfiál rychlou a nepfiíli‰ komplikovanou cestu mládím ke klidu toho nejlep‰ího, co je teprve ãeká. Zvedl nohu, aby pfiekroãil hadrovou Anãu, u‰pinûnou, ale usmûvavou panenku, která leÏela uprostfied chodníku a je‰tû ji nikdo nezaãal hledat. Ani nedo‰lápl a... V jiné chicagské ãtvrti stál Ústav jaderného v˘zkumu, kde moÏná mûli jin˘ názor na základní hodnoty lidské povahy, ale zpola se za nû stydûli, neboÈ je‰tû nebyl zkonstruován Ïádn˘ pfiístroj, kter˘ by je kvantitativnû zmûfiil. KdyÏ o tom pfiem˘‰leli, ãasto vystaãili s pfiáním, aby nûjak˘ nebesk˘ zásah zabránil lidské povaze (a té zatracené lidské vynalézavosti) promûnit kaÏd˘ nevinn˘ a zajímav˘ objev ve smrticí zbraÀ. Pfiesto by tent˘Ï ãlovûk, kter˘ nedokázal nasadit uzdu své zvûdavosti a vzdát se jaderného v˘zkumu, jenÏ by jednoho dne mohl smazat ze svûta pÛlku Zemû, neváhal v nouzi nasadit svÛj Ïivot, aby zachránil Ïivot tfiebas i bezv˘znamnému kolegovi. Tím, co upoutalo pozornost doktora Smithe, byla modrá záfi za chemikov˘mi zády. Pov‰iml si jí, kdyÏ míjel pootevfiené dvefie. Chemik, vesel˘, hvízdající si mladík, pfievracel titraãní nádobu, do které pfiedtím dopl-

–8–

1. Mezi dvûma kroky

nil roztok na náleÏit˘ objem. Bíl˘ prá‰ek lenivû klesal kapalinou a pomalu se rozpou‰tûl. Na první pohled nic podezfielého. Pak ale instinkt, kter˘ ho pfiedtím zastavil, donutil doktora Smithe jednat. Vtrhl dovnitfi, popadl metr a smetl v‰echno, co bylo na desce stolu, na podlahu. Ozvalo se v˘hruÏné zasyãení taveného kovu. Doktor Smith cítil, jak mu na ‰piãku nosu sklouzla slza. Mladík zíral na betonovou podlahu, na které zatím stfiíbfiit˘ kov staãil ztuhnout do tenk˘ch cákancÛ. Je‰tû byly Ïhavé a sálaly. „Co se stalo?“ za‰eptal. Doktor Smith pokrãil rameny. Ani on si nebyl jist˘. „Nevím... ¤eknûte mi, co jste vlastnû dûlal.“ „Nic jsem nedûlal,“ zaúpûl chemik. „To byl jen vzorek surového uranu. Provádím elektrolytické zji‰Èování mûdi... nevím, co se mohlo stát.“ „AÈ to bylo cokoli, mladíku, mohu vám fiíct, co jsem vidûl. Nad tím platinov˘m tyglíkem byla vidût koróna. Vznikalo tûÏké záfiení. Uran, fiíkáte?“ „Ano, ale surov˘ uran a ten není nebezpeãn˘. Chci fiíct, Ïe jednou z nejdÛleÏitûj‰ích podmínek ‰tûpení je vysoká ãistota, ne?“ Rychle si jazykem olízl rty. „Vy se domníváte, Ïe to bylo ‰tûpení, pane? Není to plutonium a nebylo bombardováno.“ „A nebylo ho kritické mnoÏství,“ doplnil doktor Smith zamy‰lenû. „AspoÀ ne takové, jaké za kritické mnoÏství povaÏujeme.“ ProhlíÏel si mastkovou desku stolu, oÏehl˘ a zpuch˘fiovatûl˘ nátûr skfiínûk a stfiíbfiité cákance na podlaze. „Ale uran taje pfii 1800 stupních Celsia a jaderné jevy zatím neznáme tak dobfie, abychom si mohli dovolit ukvapené závûry. Urãitû je to tady fiádnû zamofiené rozpt˘lenou radiací. AÏ ten kov zchladne, mladíku, mûl by se odloupat, sebrat a dÛkladnû analyzovat.“ Zamy‰lenû se rozhlédl, pak pfie‰el k protûj‰í zdi a nad teãkou ve v˘‰i ramen zneklidnûl. „A co je tohle?“ zeptal se chemika. „To tu bylo vÏdycky?“

–9–


„Co, pane?“ Mladík nervóznû pfiistoupil a prohlédl si místo, na které star‰í muÏ ukazoval. Byla tam malinká dírka, jakou mohl zanechat do zdi zaraÏen˘ a pak vytaÏen˘ hfiebík – jenÏe to by musel prorazit omítku a cihly v celé tlou‰Èce stûny, neboÈ na druhé stranû bylo vidût denní svûtlo. Chemik zavrtûl hlavou. „Toho jsem si nikdy nev‰iml, pane. Ale taky jsem to nikdy nehledal.“ Doktor Smith na to nefiekl nic. Pomalu couvl a pro‰el kolem termostatu, hranolovité bed˘nky z tenkého ocelového plechu. Motorkem pohánûné míchadlo se monotónnû otáãelo a vífiilo vodu a elektrické Ïárovky pod hladinou, slouÏící k ohfiívání, stfiídavû blikaly, souãasnû s cvakáním rtuÈového relé. „A tohle, to tady bylo?“ Doktor Smith lehce po‰krabal nehtem skvrnku u horního okraje ‰ir‰í strany termostatu. Byla to ãistá, kruhová dírka provrtaná kovem. Voda aÏ k ní nesahala. Chemikovy oãi se roz‰ífiily úÏasem. „Ne, pane, to tam nikdy pfiedtím nebylo. Za to dám krk.“ „Hm, je to i na druhé stranû?“ „No nazdar. Chci fiíct ano, pane.“ „Tak, pojìte sem a podívejte se tûmi dírkami. Vypnûte termostat, prosím. ZÛstaÀte tam.“ PoloÏil prst na dírku ve stûnû. „Co vidíte?“ zvolal. „Vidím vá‰ prst, pane. Tam je ta dírka?“ Dr. Smith neodpovûdûl. S klidem, kter˘ zdaleka necítil, fiekl: „Podívejte se opaãn˘m smûrem. Co vidíte teì?“ „Teì nic.“ „Ale na tom místû stál tyglík s uranem. Díváte se pfiesnû na to místo, ne?“ MuÏ váhavû pfiipustil: „Asi ano, pane.“ Dr. Smith pfielétl oãima jmenovku na stále je‰tû otevfien˘ch dvefiích a mrazivû pfiikázal: „Pane Jenningsi, to, co se tu stalo, povaÏujte za nejpfiísnûji tajné. Rozumíte?“

– 10 –


„Ov‰em, pane.“ „Pojìme pryã. Po‰leme sem chlapce z radiaãního, aby to tady zkontrolovali, a my dva budeme muset absolvovat prohlídku na o‰etfiovnû.“ „Myslíte, Ïe jsme dostali silnou dávku záfiení?“ Chemik zbledl. „Uvidíme.“ Ale pfiíznaky nemoci z ozáfiení nebyly potvrzeny. Krevní obraz byl normální a zkou‰ka vlasov˘ch kofiínkÛ také nic neodhalila. Nevolnost, kterou cítili, byla nakonec prohlá‰ena za psychosomatickou a Ïádné dal‰í symptomy se uÏ neobjevily. A v celém ústavu se nena‰el nikdo, tenkrát ani pozdûji, kdo by vysvûtlil, proã se tyglík se surov˘m uranem, kterého zdaleka nebylo kritické mnoÏství a nebyl vystaven pfiímému neutronovému bombardování, z niãeho nic roztavil a vyzáfiil smrtící a mnohoznaãnou korónu. Jedin˘ závûr byl ten, Ïe v poznatcích o jaderné fyzice zÛstávají podivné a pováÏlivé mezery. Doktor Smith nenalezl dost odvahy, aby ve zprávû, kterou nakonec sestavil, sdûlil celou pravdu. Nezmínil se o dírkách v laboratofii, nemluvû o tom, Ïe ta, která byla nejblíÏ místu, kde stál tyglík, byla stûÏí viditelná, ta na druhé stranû termostatu o chlup vût‰í a tou ve zdi, která byla od osudného místa tfiikrát dál, by se dal prostrãit hfiebík. Paprsek roz‰ifiující se pfiímo úmûrnû mohl mít pfied sebou nûkolik kilometrÛ, neÏ zemské zakfiivení staãilo povrch dostateãnû odklonit, aby nedo‰lo k dal‰ím ‰kodám. Tou dobou by mûl tfii metry v prÛmûru. Pak by se naprázdno vyzáfiil do kosmu, rozpt˘lil se a zeslábl jako prapodivn˘ kaz v jeho struktufie. Nikdy se s touto pfiedstavou nikomu nesvûfiil. Nikdy nikomu nefiekl, Ïe si dal‰í den, kdyÏ byl je‰tû na o‰etfiovnû, nechal pfiinést ranní noviny a pozornû si pro‰el v‰echny sloupky.

– 11 –


JenÏe ve velkém mûstû zmizí nûkolik lidí beze stopy kaÏd˘ den. A nikdo se s kfiikem nepfiihnal na policii a neblouznil o tom, jak mu pfied oãima zmizel ãlovûk (nebo pÛlka?). AspoÀ takov˘ pfiípad nikdo neohlásil. Doktor Smith se nakonec pfiinutil zapomenout. Josephu Schwartzovi se to pfiihodilo mezi dvûma kroky. Zvedl pravou nohu, aby pfiekroãil hadrovou panenku, a na okamÏik pocítil závraÈ – jako by se ho na nepatrn˘ zlomeãek vtefiiny zmocnil nûjak˘ vír a pfievrátil ho naruby. KdyÏ pravou nohou opût do‰lápl, zalapal po dechu a cítil, jak se mu podlamují kolena a sklouzává do trávy. Dlouho ãekal se zavfien˘ma oãima – a pak je otevfiel. Byla to pravda! Tam, kde pfiedtím kráãel po betonu, teì sedûl v trávû. Domy zmizely! Bílé domy s trávníkem okolo, stojící tu v jedné fiadû za druhou, ty v‰echny zmizely! A to, na ãem sedûl, vÛbec nebyl trávník, neboÈ tráva byla pfierostlá, neudrÏovaná a kolem byly stromy, spousta stromÛ a na obzoru je‰tû víc. V tu chvíli pfii‰el ten nejhor‰í ‰ok, neboÈ nûkteré listy na stromech byly ãervenohnûdé a on cítil, jak mu v záhybu dlanû jeden takov˘ kfiehk˘ mrtv˘ list praská. Byl sice mûstsk˘ typ, ale podzim poznal. Podzim! VÏdyÈ kdyÏ zvedal pravou nohu, byl ãervnov˘ den a kol sebe mûl svûÏí, záfiivou zeleÀ. KdyÏ mu to do‰lo, automaticky se podíval pod nohy, vykfiikl a sh˘bl se. Ta Hadrová panenka, kterou pfiekraãoval, ten maliãk˘ pozÛstatek reality… To ne! Pfievracel ji v roztfiesen˘ch rukách a nemohl si pomoci, ani ona nebyla celá. Nebyla v‰ak jen natrÏená, ale pfiekrojená. Ale jak! âisÈounce pfiekrojená po délce, takÏe v bavlnûné vy-

– 12 –


cpávce se ani nitka nepohnula. Vlákna byla pfieru‰ená, rovnû ustfiiÏená. Jeho pozornost upoutal záblesk na levé botû. Panenku nepustil, ale zvedl botu nad levé koleno. ·piãka podráÏky byla tam, kde pfiesahovala svr‰ek, hladce ukrojená. Ukrojená tak, jak by to Ïádn˘ ‰vec ani tím nejostfiej‰ím noÏem nedokázal. âerstvû obnaÏen˘ povrch se skoro tfipytil, jak byl neuvûfiitelnû hladk˘. Zmatek, kter˘ se ho zmocnil, vystfielil z míchy do mozku a zaplavil ho hrÛzou. Pak hlasitû promluvil, protoÏe ve svûtû, kter˘ jinak ze‰ílel, mohl zvuk jeho hlasu pÛsobit uklidÀujícím dojmem. Hlas, kter˘ usly‰el, byl tich˘, napjat˘ a ud˘chan˘. „Tak pfiedev‰ím,“ fiekl, „nezbláznil jsem se. Uvnitfi se cítím stejnû jako dfiív. Jistû, tfieba bych o tom ani nevûdûl, kdybych byl blázen, nebo ne? Ne…“ Cítil, jak se v nûm vzedmula hysterie a potlaãil ji. „Musí b˘t je‰tû jiná moÏnost.“ Zamyslel se. „Îe by to byl sen? Jak to mám poznat, jestli je to sen nebo ne?“ ·típl se a cítil to, ale zavrtûl hlavou. „·típnutí se mi mÛÏe klidnû zdát. To není dÛkaz.“ V zoufalství se rozhlédl kolem. Je moÏné, aby sen byl tak ostr˘, tak podrobn˘ a trval tak dlouho? Kdysi nûkde ãetl, Ïe vût‰ina snÛ netrvá déle neÏ pût vtefiin, vyvolávají je drobné poruchy a jejich zdánlivá délka je jen klam. Chabá útûcha! Nadzvedl manÏetu ko‰ile a pohlédl na hodinky. Vtefiinová ruãiãka bûÏela dál, dál a dál. Jestli to byl sen, tûch pût vtefiin se dost natahovalo. Odtrhl oãi od hodinek a otfiel si chladn˘ pot z ãela. „A co ztráta pamûti?“ Neodpovûdûl si, jen pomalu pohfibil hlavu v dlaních. Jestli zvedl nohu a jeho mysl v tu chvíli vyboãila z vybûhan˘ch, dobfie namazan˘ch kolejí, jichÏ se tak dlouho vûrnû drÏela... Jestli za tfii mûsíce, na podzim, nebo za rok a tfii mûsíce nebo

– 13 –


za deset let a tfii mûsíce do‰lápl na tomto neznámém místû, kdyÏ zase pfii‰el k sobû... Pfiipadalo by mu to jako jedin˘ krok a tohle v‰echno... Ale kde potom byl a co dûlal mezitím? „Ne!“ To slovo vyrazilo ven jako hlasit˘ v˘kfiik. Tak to nemohlo b˘t! Schwartz si prohlédl ko‰ili. Byla stejná jako ta, kterou si ráno oblékl, nebo aspoÀ tehdy, co za ráno povaÏoval, a byla nová. Rozpomenul se, zajel rukou do kapsy saka a vytáhl jablko. Prudce se do nûj zakousl. Bylo ãerstvé a dosud si uchovávalo chlad z ledniãky, ve které pfied dvûma hodinami bylo – nebo pfied tím, co za dvû hodiny povaÏoval. A co ta hadrová panenka? ZmocÀoval se ho vztek. Buì to byl sen, nebo opravdu ze‰ílel. Do‰lo mu, Ïe se zmûnila i denní doba. Bylo pozdû odpoledne, stíny se protahovaly. Náhle a mrazivû na nûj dopadla tichá bezútû‰nost okolí. Potácivû vstal. Bude muset najít lidi, nûjaké lidi. A také nûjak˘ dÛm. A nejlep‰í zpÛsob, jak to udûlat, bude najít nûjakou cestu. Automaticky se obrátil do smûru, kter˘m se stromy zdály b˘t nejfiid‰í, a vykroãil. KdyÏ narazil na rovn˘, neosobní pruh asfaltu, pod sako mu jiÏ zalézal veãerní chlad a vrcholky stromÛ zaãínaly b˘t neurãité a hrozivé. Vrhl se k nûmu se ‰tkavou vdûãností a vychutnával pod nohama jeho pevnost. Av‰ak obûma smûry nebylo nic neÏ prázdno a on znovu ucítil ten ledov˘ dotek. Doufal, Ïe na cestû budou auta. Jak snadné by bylo zamávat na nûkteré a fiíct – v horlivosti to fiekl nahlas: „Nejedete náhodou na Chicago?“ Co kdyÏ byl od Chicaga daleko? Nevadí, do kteréhokoli vût‰ího mûsta, kamkoli, kde by na‰el telefon. Mûl v kapse pouhé ãtyfii dolary a dvacet sedm centÛ, ale vÏdycky mÛÏe zajít na policii... ·el prostfiedkem cesty a rozhlíÏel se na obû strany. Západ slunce na nûj neudûlal Ïádn˘ dojem a ani to, Ïe na obloze vyskakova-

– 14 –


ly první hvûzdy. Ani jedno jediné auto. Nic! A uÏ byla opravdu tma. Zdálo se mu, jako by se vracela ta závraÈ, kterou to v‰echno zaãalo, protoÏe obzor nalevo od nûj se matnû zatfipytil. Mezerami mezi stromy spatfiil chladivou modrou záfi. Nebyla plápolavá a rudá, jak by si pfiedstavoval lesní poÏár, byl to bled˘, nehybn˘ svit. A ten asfalt pod nohama jako by se také slabû tfipytil. Sh˘bl se, aby se ho dotkl, ale nic zvlá‰tního neucítil. Jen koutkem oka zahlédl to nepatrné jiskfiení. Najednou si uvûdomil, Ïe po cestû bûÏí a jeho nohy dusají v strohém, nepravidelném rytmu. Uvûdomil si, Ïe v ruce stále svírá rozbitou panenku, a divoce ji odhodil za hlavu. ·kodolibá, posmû‰ná pfiipomínka Ïivota... A pak se zdû‰enû zastavil. Byla to sice hloupost, ale ta panenka byla dÛkaz, Ïe neze‰ílel. A takové uji‰tûní zoufale potfieboval! A tak ‰mátral kolem sebe tmou, lezl po kolenou, dokud ji nena‰el, temnou skvrnu r˘sující se proti na slabouãké záfii. Pustil se dál, ale bûÏet se mu nechtûlo, byl unaven˘. Dostával hlad, ne mal˘, a zmocÀoval se ho opravdu strach, kdyÏ tu napravo zahlédl jiskfiiãku svûtla. Byl tam dÛm! Na jeho divok˘ pokfiik nikdo neodpovûdûl, ale byl tam dÛm, jiskfiiãka reality, která probleskla z té stra‰livé, bezejmenné divoãiny, v níÏ strávil poslední hodiny. Se‰el ze silnice a vzal to nejkrat‰í cestou, pfies pfiíkopy, mezi stromy, kfiovím a pfies potok. Bylo to zvlá‰tní, dokonce i potok slabû záfiil, svûtélkoval. Ale on si toho skoro ani nev‰iml. A pak byl na místû a natáhl ruce, aby se té pevné bílé stavby dotkl. Nebyly to cihly, kámen ani dfievo, ale na tom mu pramálo záleÏelo. Vypadalo to jako matn˘, pevn˘ porcelán, ale to mu bylo fuk. Hledal dvefie, a kdyÏ k nim do‰el a nena‰el Ïádn˘ zvonek, zaãal do nich kopat a vfiískal pfiitom jako ãert.

– 15 –


Uvnitfi usly‰el pohyb a poÏehnan˘, nádhern˘ zvuk lidského hlasu, jiného neÏ jeho. Znovu zafival. „Hej, vy tam!“ Dvefie se s tich˘m, naolejovan˘m zabzuãením otevfiely a v nich stála Ïena, viditelnû znepokojená. Byla vysoká, ‰lachovitá a za ní vyhlíÏela hubená postava pfiísnû se tváfiícího muÏe v pracovním odûvu... Ne, to nebyl pracovní odûv. Schwartz si musel pfiiznat, Ïe vlastnû nic takového dosud nevidûl, ale z nûjakého nepopsatelného dÛvodu mu to pfiipadalo jako ‰aty na práci. Ale moc nad tím nepfiem˘‰lel. Pro nûj byli oni i jejich ‰aty krásní. Tak krásní, jak to ãlovûk chápe jedinû tehdy, kdyÏ spatfií pfiátele. Îena promluvila. Její hlas byl melodick˘, ale pfiísn˘ a Schwartz se musel chytit dvefií, aby se udrÏel na nohou. Jeho rty se pohnuly naprázdno a v tom okamÏiku ho v‰echny ty neodbytné chmury zavalily znovu, pfii‰krtily ho a zastavily mu srdce. Îena totiÏ promluvila jazykem, kter˘ nikdy nesly‰el.

– 16 –

Isaac Asimov Oblázek na obloze

Recommend Documents