Isaac Asimov Já, robot

ARGO TRITON

Isaac Asimov Já, robot Copyright © 1950 by Isaac Asimov This translation published by arrangement with The Doubleday Broadway Publishing Group, a division of Random House, Inc. Translation © Oldfiich âern˘, Alexandr Kramer, Zuzana Mayerová, 1981 Cover photo © Tonis Pan | Bigstockphoto.com Cover © Luká‰ Tuma, 2012 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2012 ISBN 978-80-7387-491-9 (Triton) ISBN 978-80-257-0472-1 (Argo) Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz Nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3 www.argo.cz

Vûnováno Johnu W. Campbellovi, Jr., kmotrovi v‰ech robotÛ

Pfiedmluva Povídková sbírka Já, robot patfií do zlatého fondu science fiction a lze ji smûle oznaãit za jednu z nejznámûj‰ích prací svûtové literatury obecnû. V ãeském literárním svûtû jsou roboti spjati s dílem Karla âapka, ale v anglo-americké literatufie patfií jednoznaãnû ke jménu Isaaca Asimova. Právû tento autor se jejich vyuÏitím proslavil natolik, Ïe je dnes povaÏován za patrnû nejv˘znamnûj‰ího spisovatele science fiction minulého století. Asimov nebyl nikterak v˘razn˘m stylistou, naopak, jeho práce jsou napsány co nejprost‰ím slohem nad‰eného vûdce se schopností pfiedávat ãtenáfiÛm vûdecké poznatky srozumitelnou cestou. A právû to byl talent, pro kter˘ byl cenûn snad nejvíce, nemluvû o oddanosti fantastickému Ïánru a jeho neúnavné popularizaci. Robotické povídky ze souboru Já, robot ãerpají z klasického období svûtové science fiction. Jde pfiedev‰ím o práce vydávané bûhem ãtyfiicát˘ch let v magazínu Astounding, jenÏ tehdy kladl dÛraz pfiedev‰ím na jiÏ zmínûné, pokud moÏno hodnovûrné vyuÏití vûdy ve fantastické literatufie. Asimov tento cyklus budoval postupnû, tak jak stoupala jeho popularita mezi ãtenáfii. Na poãátku je‰tû nemûl pevnû stanovené slavné zákony robotiky, podle nichÏ se následnû fiídí. Devût prací obsaÏen˘ch v této sbírce tak tvofií pouze jádro k rozsáhlému cyklu, kter˘ se rozrÛstal aÏ do autorovy smrti v roce 1992. I u nás je historie publikování tohoto cyklu pomûrnû bohatá a nûkteré knihy uÏ vy‰ly vícekrát v rozdíln˘ch podobách. Ve svûtû a v poslední dobû i u nás se Asimov neobjevil jen na kniÏních pultech, ale také v televizi a na plátnech kin. Robotické –7–

Isaac Asimov / Já, robot

povídky se své televizní podoby doãkaly jiÏ v 60. letech v rámci dnes jiÏ zapomenut˘ch britsk˘ch seriálÛ Out of This World a Out of the Unknown. V dal‰ích letech se televizní adaptace Asimovova díla objevovaly jen sporadicky, men‰í vzepûtí lze vysledovat koncem 80. let, ale celkovû lze fiíct, Ïe se televizním ani filmov˘m tvÛrcÛm nedafiilo plnû postihnout kvalitu autorské pfiedlohy. Za zmínku stojí první velkorozpoãtov˘ projekt, snímek Andrew – ãlen na‰í rodiny (v originále The Bicentennial Man, USA 1999) s Robinem Williamsem v hlavní roli. Snímku v‰ak u‰kodila reÏisérská úãast Chrise Columbuse, jenÏ film nedokázal zcela oprostit od sobû vlastní rodinné zábavy. To bohuÏel neprospûlo morálnû nároãnému pfiíbûhu robota, kter˘ si nade v‰e pfieje stát se lidskou bytostí. Ani prozatím poslední filmové zpracování autorova díla, pomûrnû znám˘ snímek Já, robot (v originále I, Robot, USA 2004) reÏiséra Alexe Proyase s Willem Smithem v hlavní roli, se nevyhnulo jistému zklamání, pfiedev‰ím ze strany znalcÛ pfiedlohy. V rámci hollywoodské touhy po atraktivitû nabídl snímek místo pfiem˘‰livé science fiction pouze líbivou akãní podívanou. Pfiesto se nemusíme vzdávat v‰ech nadûjí, jednou se jistû doãkáme dÛstojného filmového zpracování, a pokud ne, vÏdy se mÛÏeme vrátit na zaãátek, k pÛvodním povídkám, jeÏ pfies úctyhodné stáfií neztrácejí své kouzlo. Martin ·ust

–8–

Tfii robotické zákony 1. Robot nesmí ublíÏit ãlovûku nebo svou neãinností dopustit, aby ãlovûku bylo ublíÏeno. 2. Robot musí uposlechnout pfiíkazÛ ãlovûka, kromû pfiípadÛ, kdy tyto pfiíkazy jsou v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe pfied zniãením, kromû pfiípadÛ, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním nebo druh˘m zákonem. P¤ÍRUâKA ROBOTIKY 56. vydání, 2058 n. l.

–9–

Úvod Nahlédl jsem do sv˘ch poznámek a nezamlouvaly se mi. Strávil jsem v Národní americké spoleãnosti pro v˘robu robotÛ, a. s., tfii dny, ale mohl bych je klidnû prosedût doma s Encyklopedií Telluricou. Susan Calvinová se pr˘ narodila roku 1982, coÏ znamenalo, Ïe teì je jí pûtasedmdesát. To vûdûl kaÏd˘. Docela se hodilo, Ïe Národní americké spoleãnosti pro v˘robu robotÛ je také pûtasedmdesát, neboÈ toho roku, kdy se doktorka Calvinová narodila, Lawrence Robertson poÏádal o povolení zaloÏit spoleãnost, z níÏ se postupem doby stal ten nejpodivuhodnûj‰í prÛmyslov˘ gigant v historii lidstva. To také vûdûl kaÏd˘. Ve dvaceti letech Susan Calvinová nav‰tûvovala psychomatematick˘ semináfi, na nûmÏ doktor Alfred Lanning z Národní americké pfiedvedl prvního pohyblivého robota vybaveného hlasem. Byl to velk˘, neohraban˘ a nepûkn˘ robot, kter˘ páchl strojním olejem a byl pfiedurãen pro práci v dolech na Merkuru. Ale mluvil a jeho fieã dávala smysl. Susan na semináfii nic nefiekla. Nezúãastnila se ani boufilivé diskuse, která tenkrát následovala. Byla to nepfiístupná dívka, obyãejná a nenápadná, a pfied svûtem, kter˘ nemûla ráda, se bránila neproniknuteln˘m v˘razem a vysokou inteligencí. Ale jak pozorovala a naslouchala, pocítila záchvûvy prvotního nad‰ení. Absolvovala v roce 2003 na Kolumbijské univerzitû a zaãala s postgraduálním studiem kybernetiky. V‰echno, co se od poloviny 20. století udûlalo na ‚poãítacích strojích‘, bylo Robertsonem a jeho pozitronick˘mi mozkov˘mi

– 11 –


buÀkami postaveno na hlavu. Míle obvodÛ a fotobunûk ustoupily houbovitému glóbu z platinomiridia o velikosti lidského mozku. Nauãila se vypoãítávat parametry nezbytné k zavedení moÏn˘ch promûnn˘ch hodnot do pozitronického mozku. Umûla na papífie zkonstruovat takové mozky, jejichÏ reakce na dané stimuly se daly správnû pfiedvídat. V roce 2008 sloÏila doktorát a byla pfiijata u Národní americké spoleãnosti pro v˘robu robotÛ jako ‚robopsycholoÏka‘. Tím se stala první velkou pfiedstavitelkou nové vûdy. Lawrence Robertson byl tehdy pofiád je‰tû pfiedsedou správní rady spoleãnosti; Alfred Lanning byl jmenován fieditelem v˘zkumu. Cel˘ch padesát let sledovala, jak se smûr lidského v˘voje mûní – a obrovsk˘mi skoky postupuje vpfied. Nyní odcházela do dÛchodu – alespoÀ na papífie. Pfiinejmen‰ím dovolila, aby se na dvefiích její pracovny objevilo jméno nûkoho jiného. To bylo v podstatû v‰echno, co jsem o ní vûdûl. Mûl jsem dlouh˘ seznam jejích publikovan˘ch prací, pfiihlá‰en˘ch patentÛ, chronologické podrobnosti o její kariéfie – udûlal jsem si podrobn˘ obraz o jejím vûdeckém Ïivotû. Ale to nebylo to, co jsem se chtûl dozvûdût. Pro svou sérii reportáÏí pro Meziplanetární tiskovou agenturu jsem potfieboval vûdût víc. Daleko víc. ¤ekl jsem jí to. „Paní doktorko,“ fiekl jsem nejbombastiãtûji, jak jsem umûl, „v oãích vefiejnosti jste totoÏná s Národní americkou spoleãností pro v˘robu robotÛ. Vá‰ odchod do dÛchodu znamená konec jedné éry a...!“ „Jde vám o pocity?!“ Neusmála se na mû. Myslím, Ïe se nikdy neusmívá. Pohlédla na mû ostfie, ale ne nazlobenû. Cítil jsem, jak mnou její pohled proniká, a vûdûl jsem, Ïe jsem pro ni neobyãejnû prÛhledn˘. Jako v‰ichni ostatní.

– 12 –

Úvod

Ale fiekl jsem: „Ano.“ „Pocity u robotÛ? To je protimluv.“ „Ne, paní doktorko. Jde mi spí‰ o va‰e pocity.“ „No, mû uÏ také naz˘vali robotem. Urãitû vám fiekli, Ïe na mnû není nic lidského.“ To byla pravda, ale nemûlo smysl to pfiiznávat. Vstala ze Ïidle. Nebyla vysoká a vypadala kfiehce. Následoval jsem ji k oknu a oba jsme vyhlédli ven. Administrativní budovy a továrny spoleãnosti tvofiily malé mûsto, rozloÏité a plánované. Z v˘‰ky to v‰echno vypadalo jako placatá letecká fotografie. „KdyÏ jsem sem pfii‰la poprvé,“ fiekla, „pfiidûlili mi malou místnost v budovû, která stála tam, kde je dnes poÏární zbrojnice.“ Ukázala prstem. „Zbourali ji je‰tû dfiív, neÏ jste se narodil. V kanceláfii jsem byla s tfiemi dal‰ími lidmi. Patfiila mi poloviãka stolu. V‰echny roboty jsme vyrábûli v jediné budovû. Tfii roboty t˘dnû. Teì se rozhlédnûte kolem.“ „Padesát let,“ neodpustil jsem si, „je spousta ãasu.“ „Ne, kdyÏ se na nû díváte zpûtnû,“ fiekla. „Ptáte se sám sebe, jak to, Ïe tak rychle ubûhly.“ „Kolik vám je?“ chtûla vûdût. „Dvaatfiicet.“ „Pak jste nezaÏil svût bez robotÛ. Byly ãasy, kdy lidstvo stálo tváfií v tváfi vesmíru samo a bez pfiítele. Teì má ãlovûk bytosti, které mu pomáhají. Tyto bytosti jsou silnûj‰í neÏ on, jsou vûrnûj‰í, uÏiteãnûj‰í a jsou mu absolutnû oddány. Lidstvo uÏ není samo. Napadlo vás tohle nûkdy?“ „BohuÏel ne. Mohu vás citovat?“ „MÛÏete. Pro vás je robot jako robot. Pfievody a kov, elektronika a pozitrony. Mozek a kov. Vyrobili je lidé. A kdyÏ to bude nutné, tak je lidé také zniãí. JenÏe vy jste s nimi nespolupracoval, neznáte je. Jsou ãist‰í a lep‰í rasa neÏ my.“

– 13 –


Pokusil jsem se ji jemnû pobídnout. „Rádi bychom od vás usly‰eli nûkteré vûci. Va‰e názory na roboty. Meziplanetární tisková agentura je známá v celé Sluneãní soustavû. Máme, paní doktorko, tfii miliony potenciálních ãtenáfiÛ. Mûli by se dozvûdût, co jim o robotech mÛÏete fiíct.“ Nebylo tfieba, abych ji pobízel. Nesly‰ela mû, ale pfiesto mi vycházela vstfiíc. „To by mûli vûdût od zaãátku. Tenkrát jsme prodávali roboty pro pouÏívání na Zemi – bylo to dokonce je‰tû pfiedtím, neÏ jsem tu zaãala pracovat. Tehdy je‰tû roboti samozfiejmû neumûli mluvit. Pak se trochu polid‰tili a to vyvolalo odpor. Odborové svazy samozfiejmû protestovaly proti robotÛm pfiebírajícím práci lidí a rÛzné církevní instituce pfii‰ly se sv˘mi povûrãiv˘mi námitkami. Bylo to zcela nesmyslné a zcela zbyteãné. Ale pfiesto se to stalo.“ Nahrával jsem si ji na svÛj kapesní magnetofon a snaÏil jsem se pfiitom, aby nebyly vidût pohyby mé ruky. KdyÏ se v tom trochu cviãíte, nauãíte se nahrávat, aniÏ pfiitom musíte tu hraãiãku vyndat z kapsy. „Tak napfiíklad pfiípad Robbieho,“ povzdechla. „Nikdy jsem ho nepoznala. Rozebrali ho rok pfiedtím, neÏ jsem tu zaãala pracovat. Byl nemoÏnû zastaral˘. Ale vidûla jsem tu holãiãku v muzeu...“ Odmlãela se, ale já nic nefiekl. Její oãi zvlhly a ona se pohrouÏila do vzpomínek. V‰ak také bylo na co vzpomínat. „Doslechla jsem se o tom pozdûji, a kdyÏ nám spílali do rouhaãÛ a tvÛrcÛ ìábelsk˘ch bytostí, vÏdycky jsem si na nûj vzpomnûla. Robbie byl nevokální robot. Nemohl mluvit. Byl vyroben a prodán v roce 1996. To bylo je‰tû pfiedtím, neÏ nastala úzká specializace, takÏe byl prodán jako chÛva...“ „Jako co?“ „Jako chÛva.“

– 14 –

Robbie „Osmdesát, devadesát, sto.“ Glorie si pfiestala zakr˘vat oãi sv˘ma baculat˘ma rukama a chvilku jen tak stála. Krãila nos a mÏourala ve sluneãním svûtle. Pak se odpoutala nûkolika opatrn˘mi krÛãky od stromu a snaÏila se rozhlíÏet na v‰echny strany najednou. Natahovala krk, aby vypátrala, jaké moÏnosti nabízí hou‰tina kefiÛ po její pravici, a pak je‰tû trochu popo‰la, aby si mohla tmavé kfioví prohlédnout z lep‰ího úhlu. Kromû neustálého bzuãení hmyzu a obãasného zapípání ptáka, kter˘ se odváÏil na polední slunko, tu vládlo hluboké ticho. Glorie na‰pulila pusu. „Urãitû se schoval v domû, i kdyÏ jsem mu uÏ aspoÀ tisíckrát fiekla, Ïe to není Ïádná hra.“ S pevnû sevfien˘mi tenk˘mi rty a pfiísnû pokrãen˘m ãelíãkem se rozhodnû vydala k jednopatrovému domu na konci pfiíjezdové cesty. Pfiíli‰ pozdû za sebou usly‰ela za‰ustûní, po nûmÏ následovalo typické klapání Robbieho kovov˘ch nohou. Otoãila se a vidûla, Ïe její spoleãník vítûznû opustil úkryt a teì upaluje k pikole. Glorie rozmrzele zakfiiãela: „Poãkej, Robbie! To není hra, Robbie! Slíbils, Ïe nebude‰ utíkat, dokud tû nenajdu.“ Její krátké noÏky proti Robbieho obfiím kroãejÛm vÛbec nic nezmohly. Pak, tfii metry od pikoly, Robbie najednou zvolnil a zaãal se témûfi plouÏit. Glorie, která nabrala divokou rychlost, kolem nûho ud˘chanû pfielétla a dotkla se pikoly jako první.

– 15 –


Vítûznû se obrátila na Robbieho a s ãern˘m nevdûkem ho za jeho sebeobûtování odmûnila v˘smûchem na adresu jeho bûÏeck˘ch schopností. „Robbie neumí utíkat,“ vykfiikovala, jak nejhlasitûji ve sv˘ch osmi letech dovedla. „VÏdycky ho pfiedbûhnu! VÏdycky ho pfiedbûhnu!“ skandovala. Robbie neodpovûdûl, samozfiejmû – nikoliv slovy. Místo toho pfiedvádûl útûk, pomalouãku se vzdaloval a Glorie najednou utíkala za ním a on jí v poslední chvíli vÏdy uhnul a nutil ji krouÏit v bezmocn˘ch kruzích a její nataÏené ruce bezmocnû mávaly ve vzduchu. „Robbie!“ zakviãela. „Zastav se!“ A ud˘chanû se fiehtala. Robbie se najednou otoãil, popadl ji a zatoãil se s ní dokoleãka, takÏe se pro ni svût na chvíli obrátil vzhÛru nohama a ‰piãky stromÛ smûfiovaly dolÛ, k modrému vzduchoprázdnu nebe. Koneãnû zase stála na trávû, opírala se o Robbieho nohu a pofiád pevnû svírala jeho tvrd˘ kovov˘ prst. Po chvíli opût popadla dech. Neohrabanû napodobila svou matku: zbyteãnû si urovnávala rozãep˘fiené vlasy. Pfiitom otáãela hlavou, aby se podívala, jestli si neroztrhla ‰aty. Pleskla Robbieho pfies trup. „Uliãníku. Já ti naplácám.“ A Robbie se skrãil a pfiikryl si obliãej rukama, takÏe musela dodat: „Ne, nenaplácám ti, Robbie. Ale stejnû, teì se schovám já, protoÏe ty má‰ del‰í nohy, a kromû toho jsi slíbil, Ïe nebude‰ utíkat, dokud tû nenajdu.“ Robbie k˘vl hlavou – malou krychliãkou se zaoblen˘mi rohy a hranami, která byla pomocí krátkého stonku pfiipevnûna k vût‰ímu rovnobûÏnostûnu slouÏícímu coby trup. Poslu‰nû se otoãil ke stromu. Jeho planoucí oãi se zastfiely slab˘m kovov˘m závojem a z útrob mu vycházelo pravidelné, hlasité tikání. „Nedívej se a nepfieskakuj v poãítání,“ varovala ho Glorie a utíkala se schovat.

– 16 –

Robbie

Vtefiiny odtikaly s nemûnnou pravidelností, víãka se zvedla a Robbieho ãervenû planoucí oãi se rozhlédly. Na chvilku se zastavily u kousku barevné látky vyãnívajícího zpoza velkého kamene. O nûkolik krokÛ postoupil a pfiesvûdãil se, Ïe za kamenem opravdu sedí Glorie. Pomalu, zÛstávaje mezi Glorií a pikolou, postoupil k jejímu úkrytu, a kdyÏ uÏ Glorii bylo jasnû vidût a ani ona sama si nemohla namlouvat, Ïe ji nespatfiil, Robbie ukázal jednou rukou na ni a druhou si klepl na nohu, takÏe to opût zazvonilo. Glorie otrávenû vy‰la ze skr˘‰e. „Ty ses koukal!“ obvinila ho nespravedlivû. „Kromû toho uÏ mû nebaví hrát si na schovku. Chci se svézt.“ Ale Robbieho se nespravedlivé obvinûní dotklo, a tak si opatrnû sedl a tûÏkopádnû kroutil hlavou ze strany na stranu. Glorie okamÏitû pfie‰la do nûÏného lichocení. „No tak, Robbie, já to s tím koukáním tak nemyslela. Svez mû.“ JenÏe Robbieho si tak snadno neudobfiila. Umínûnû zíral na oblohu a je‰tû v˘raznûji vrtûl hlavou. „Prosím tû, Robbie, prosím tû, svez mû.“ Glorie mu ovinula rÛÏové paÏe kolem krku a pevnû se k nûmu pfiitiskla. Pak náhle zmûnila náladu a odtáhla se. „Jestli mû nesveze‰, rozbreãím se,“ a uÏ uÏ zaãínala hrozivû nabírat. Neúprosn˘ Robbie v‰ak této stra‰né moÏnosti nevûnoval nejmen‰í pozornost a potfietí zavrtûl hlavou. A Glorii nezbylo neÏ vytáhnout trumfovou kartu. „Jestli mû nesveze‰,“ fiekla pfiesvûdãivû, „tak uÏ ti nebudu vyprávût pohádky. Ani jednu.“ Tomuto ultimatu se Robbie okamÏitû a bezpodmíneãnû podrobil a pfiikyvoval tak energicky, Ïe se kov na jeho krku rozezvuãel. Opatrnû holãiãku zvedl a usadil si ji na ‰iroká, plochá ramena. Hrozba Gloriin˘ch slz okamÏitû zmizela a Glorie se zalykala ‰tûstím. Na Robbieho kovové kÛÏi, která byla pomocí obvodÛ tep-

– 17 –


lotní regulace udrÏována na nemûnné teplotû 20 °C, se jí sedûlo pfiíjemnû a pohodlnû a krásnû kovov˘ zvuk, kter˘ vydávaly její paty, jak rytmicky poklepávaly na jeho trup, byl okouzlující. „Jsi kluzák, Robbie, jsi velikánsk˘ stfiíbrn˘ kluzák. Roztáhni ruce. – Musí‰, Robbie, kdyÏ jsi kluzák.“ Taková logika byla nezvratná. Robbieho paÏe byla kfiídla zachytávající proudûní vzduchu a z Robbieho se stal stfiíbrn˘ kluzák. Glorie otoãila robotovi hlavu a naklonila se doprava. Robbie prudce zahnul. Glorie vybavila svÛj kluzák motorem, kter˘ dûlal ‚vrrr‘, a zbranûmi, které dûlaly ‚prásk‘ a ‚huííí‘. Zaãala honiãka s piráty a do hry se zapojily zbranû. Piráti jeden po druhém odpadávali. „Dostala jsem dal‰ího. Dal‰í dva!“ kfiiãela Glorie. „Rychleji, chlapi,“ fiekla, „dochází nám munice.“ S neutuchající kuráÏí vystfielila pfies rameno a z Robbieho se stala tuponosá raketa, která se s maximálním zrychlením fiítila vesmírn˘m prázdnem. Utíkal pfies celé pole aÏ k pruhu vysoké trávy na druhé stranû, kde se zastavil tak prudce, Ïe jeho ud˘chaná jezdkynû vykfiikla. Pak ji pfiekotil na mûkk˘ zelen˘ koberec. Glorie ze sebe ud˘chanû a pfier˘vanû vyráÏela: „To bylo príma!“ Robbie poãkal, aÏ chytí dech, a pak ji nûÏnû zatahal za pramen vlasÛ. „Ty nûco chce‰?“ zeptala se Glorie s dokonale nechápav˘m kukuãem, kter˘ v‰ak její obrovskou chÛvu vÛbec neo‰álil. Zatahal ji za vlasy o nûco silnûji. „Já vím. Ty chce‰ pohádku.“ Robbie rychle pfiik˘vl. „Kterou?“ Robbie sv˘m prstem naznaãil ve vzduchu stfievíãky.

– 18 –

Robbie

Holãiãka zaprotestovala. „UÏ zase? Popelku jsem ti pfiece vyprávûla uÏ nejmíÀ tisíckrát. Je‰tû tû to neotrávilo? Je pro malé dûti.“ Dal‰í stfievíãky. „Tak dobfie.“ Glorie se soustfiedila, rychle si v duchu probrala podrobnosti pohádky (i se sv˘mi nûkolika vylep‰eními) a zaãala: „UÏ mÛÏu? Kdysi dávno Ïila krásná holãiãka, které fiíkali Popelka. A ta mûla hroznû zlou macechu a dvû hroznû o‰klivé a hroznû zlé nevlastní sestry a...“ Glorie se právû dostávala k vyvrcholení pohádky – uÏ byla pÛlnoc a v‰echno se rychle mûnilo zpátky do své om‰elé pÛvodní podoby. Robbie napjatû a s planoucíma oãima poslouchal – kdyÏ tu byli vyru‰eni. „Glorie!“ Byl to vysok˘ hlas Ïeny, která nevolala poprvé, ale uÏ po nûkolikáté, a zaznívala v nûm nervozita ãlovûka, jehoÏ strach nab˘vá vrchu nad netrpûlivostí. „Volá mû maminka,“ fiekla Glorie, ne zrovna nej‰Èastnûji. „Rad‰i mû odnes zpátky do domu, Robbie.“ Robbie pohotovû uposlechl, protoÏe mu nûco napovídalo, Ïe paní Westonovou je tfieba uposlechnout bez nejmen‰ího rozm˘‰lení. Gloriin otec byl kromû nedûlí, coÏ bylo právû dnes, málokdy pfies den doma – a pokud doma byl, jevil se jako srdeãn˘ a chápající ãlovûk. Gloriina matka v‰ak byla pro Robbieho zdrojem neklidu a on se vÏdy snaÏil nechodit jí zbyteãnû na oãi. Paní Westonová je spatfiila ve chvíli, kdy se vynofiili z vysoké trávy. ·la na nû poãkat do domu. „Mohla jsem se ukfiiãet, Glorie,“ fiekla pfiísnû. „Kde jsi byla?“ „Byla jsem s Robbiem,“ vysoukala ze sebe Glorie. „Vyprávûla jsem mu o Popelce a zapomnûla jsem, Ïe je obûd.“ „·koda, Ïe na to zapomnûl i Robbie.“ Pak, jako by si tím pfiipomnûla robotovu pfiítomnost, otoãila se. „MÛÏe‰ jít, Robbie. UÏ tû

– 19 –


nepotfiebuje.“ A surovû dodala: „A nevracej se, dokud tû nezavolám.“ Robbie se obrátil k odchodu, ale zaváhal, protoÏe Glorie vykfiikla na jeho obranu. „Poãkej, maminko, musí‰ mu dovolit, aby tu zÛstal. Nedovyprávûla jsem mu Popelku. Slíbila jsem mu, Ïe mu povím Popelku, a je‰tû jsem neskonãila.“ „Glorie!“ „âestné slovo, mami, bude tak potichu, Ïe ani nebude‰ vûdût, Ïe tu je. Posadí se na Ïidli v rohu a ani necekne – chci fiíct, Ïe se ani nehne. Viì, Robbie?“ Robbie k˘vl svou masivní hlavou nahoru a dolÛ. „Glorie, jestli s tím okamÏitû nepfiestane‰, t˘den Robbieho neuvidí‰!“ Glorie sklopila zrak. „Dobfie! Ale Popelka je jeho oblíbená pohádka, a já ji nedovyprávûla. A jemu se tolik líbí.“ Robot nespokojenû ode‰el a Glorie potlaãila vzlyknutí. George Weston se cítil dobfie. Bylo to ostatnû jeho zvykem, cítit se o nedûlních odpoledních dobfie. Spofiádal dobr˘, vydatn˘ obûd, natáhl se s nedûlním ãíslem TimesÛ na pfiíjemn˘, mûkk˘, om‰el˘ gauã, na nohou mûl papuãe a na sobû ko‰ili s krátk˘m rukávem. Je snad nûkdo, komu by takhle bylo jinak neÏ dobfie? Proto ho moc nepotû‰ilo, kdyÏ do pokoje ve‰la jeho Ïena. Po deseti letech manÏelství byl pofiád takov˘ nenapraviteln˘ blázínek, Ïe ji miloval a vÏdycky ji rád vidûl. Ale ãas v nedûli odpoledne právû po obûdû byl zasvûcen˘ jemu a jeho pfiedstava o pohodlí znamenala, Ïe ho na dvû aÏ tfii hodiny nechají o samotû. Proto pevnû upfiel zrak na poslední zprávy o Lefebrovû a Yoshidovû expedici na Mars (tahle odstartovala z mûsíãní základny a moÏná Ïe opravdu uspûje) a pfiedstíral, Ïe si manÏelky nev‰iml. Paní Westonová trpûlivû dvû minuty ãekala, pak dal‰í dvû minuty ãekala netrpûlivû a nakonec ticho prolomila.

– 20 –

Robbie

„Georgi!“ „Hmmm?“ „Povídám, Georgi! Nechá‰ uÏ ty noviny a podívá‰ se na mû?“ Noviny za‰ustily na podlaze a pan Weston obrátil k manÏelce unaven˘ obliãej. „Co se dûje, drahá?“ „Dobfie ví‰, co se dûje, Georgi. Jde o Glorii a ten stra‰n˘ stroj.“ „Jak˘ stra‰n˘ stroj?“ „Nedûlej, Ïe neví‰, o ãem mluvím. Jde o robota, kterému Glorie fiíká Robbie. Ani na chvíli se od ní nehne.“ „A proã taky? Nemá ji nechávat samotnou. A uÏ docela urãitû to není Ïádn˘ stra‰n˘ stroj. Je to ten nejlep‰í robot, kter˘ se dá koupit, a taky vím zatracenû jistû, Ïe mû stál polovinu roãního pfiíjmu. Ale vyplatí se. Je daleko chytfiej‰í neÏ polovina m˘ch podfiízen˘ch.“ Sh˘bl se pro noviny, ale jeho Ïena byla rychlej‰í a sebrala mu je pfied nosem. „Poslouchej mû, Georgi. Nesvûfiím svou dceru stroji – aÈ si je jak chce chytr˘. Nemá Ïádnou du‰i a nikdo neví, co si vlastnû myslí. To se prostû nehodí, aby ta kovová vûc hlídala dítû.“ Weston se zamraãil. „Kdy tû to napadlo? Je s Glorií uÏ dva roky a aÏ dodnes sis Ïádné starosti nedûlala.“ „Ze zaãátku to bylo jiné. Byla to novinka. Hodnû mi to pomohlo v domácnosti a – bylo to v módû. Ale teì nevím. Sousedé...“ „Co je nám do sousedÛ? Podívej se. Robotovi mÛÏe‰ dÛvûfiovat neskonale víc neÏ lidské chÛvû. Robbieho vyrobili pro jedin˘ úãel – aby byl spoleãníkem malému dítûti. NemÛÏe b˘t jin˘ neÏ vûrn˘, láskypln˘ a laskav˘. Je to stroj – je tak udûlan˘. A to je víc, neÏ se dá fiíct o lidech.“ „Ale nûco se mÛÏe porouchat. Nûco... nûkter˘...“ Paní Westonová mûla o vnitfinostech robota jen velmi nejasné povûdomí. „Nûjak˘ kolíãek se uvolní a ta hrozná vûc se zblázní a...“ Nedokázala se pfiinutit, aby tu stra‰nou my‰lenku dokonãila.

– 21 –


„Nesmysl,“ popfiel takovou moÏnost Weston s nedobrovoln˘m nervózním zamrazením. „To je naprosto smû‰né. KdyÏ jsme Robbieho koupili, mûli jsme pfiece dlouhou debatu o prvním zákonu robotiky. Dobfie ví‰, Ïe robot nemÛÏe ãlovûku ublíÏit. NeÏ by se nûco porouchalo do té míry, aby to ovlivnilo tenhle první zákon, robot by byl nepouÏiteln˘. Je to matematicky nemoÏné. Kromû toho je u nás dvakrát do roka mechanik z Národní americké, aby tomu chudákovi udûlal úplnou generálku. ·ance, Ïe by se Robbiemu nûco stalo, je zrovna tak mizivá jako to, Ïe se ty nebo já zcvokneme – vlastnû je‰tû daleko men‰í. Kromû toho, jak bys ho chtûla Glorii sebrat?“ Uãinil je‰tû jeden marn˘ pokus získat noviny a jeho Ïena je nazlobenû odhodila do vedlej‰ího pokoje. „To je právû ono, Georgi! Nechce si hrát s nik˘m jin˘m. Je tady spousta klukÛ a holek jejího vûku, se kter˘mi by se mûla pfiátelit, ale to ona ne. KdyÏ ji k tomu nedonutím, ani se k nim nepfiiblíÏí. Takhle pfiece holãiãka nemÛÏe vyrÛstat. Chce‰, aby byla normální, ne? Chce‰ pfiece, aby na‰la uplatnûní ve spoleãnosti.“ „Maluje‰ ãerty na zeì, Grace. Pfiedstav si, Ïe Robbie je pes. ZaÏil jsem spoustu dûtí, které by psa vymûnily za tatínka.“ „Pes je nûco jiného, Georgi. Musíme se té hrozné vûci zbavit. MÛÏeme to odprodat zpátky spoleãnosti. Ptala jsem se jich a fiekli, Ïe to jde.“ „Ty ses ptala? Tak podívej se, Grace, pfiestaneme pfiehánût. Robot tu zÛstane, dokud Glorie nevyroste, a uÏ se o tom nikdy nechci bavit...“ A s tûmito slovy otrávenû vy‰el z pokoje. O dva veãery pozdûji ãekala paní Westonová na svého muÏe ve dvefiích. „Musí‰ to vûdût, Georgi. Ve vesnici to dûlá zlou krev.“ „Co?“ zeptal se Weston. Ve‰el do koupelny a jakoukoliv moÏnou odpovûì utopil v cákání vody. Paní Westonová ãekala. Pak fiekla: „Robbie.“

– 22 –

Robbie

Weston vy‰el z koupelny s ruãníkem v ruce, zrudl˘ hnûvem. „O ãem to mluví‰?“ „Pofiád se to stupÀuje. Pfiedstírala jsem, Ïe to nevidím, ale uÏ to dál dûlat nebudu. Vût‰ina místních lidí si myslí, Ïe Robbie je nebezpeãn˘. Nedovolují sv˘m dûtem, aby se veãer pfiiblíÏily k na‰emu domu.“ „Ale na‰e dítû je s ním pfiece pofiád.“ „Lidé nejsou v tomto ohledu rozumní.“ „Tak aÈ jdou do háje.“ „Takové fieãi problém nevyfie‰í. Já tam chodím nakupovat. Já je kaÏd˘ den potkávám. A touhle dobou je to, pokud se robotÛ t˘ãe, ve mûstech je‰tû hor‰í. V New Yorku vydali nafiízení, podle nûhoÏ mezi západem a v˘chodem slunce roboti nesmûjí na ulici.“ „Tak dobfie, ale nemohou nám zabránit mít robota u nás doma. Grace, tohle je jedna z tv˘ch kampaní. Já uÏ je znám. Ale nemá to cenu. Odpovûì je pofiád ‚ne‘! Robbieho si necháme!“ Ale pfiece jen svou Ïenu miloval – a co hor‰ího, jeho Ïena to vûdûla. George Weston byl koneckoncÛ jenom ãlovûk – chudák – a jeho Ïena plnû vyuÏila v‰ech prostfiedkÛ, kter˘ch se slab‰í a bezelstní muÏi nauãili celkem rozumnû, ale pfiece jen zbyteãnû, bát. Bûhem dal‰ího t˘dne desetkrát vykfiikl: „Robbie zÛstává tady – a tím to konãí!“, ale v˘kfiiky byly ãím dál tím slab‰í a doprovázelo je stále hlasitûj‰í a utrápenûj‰í vzdychání. Nakonec tedy pfii‰el den, kdy Weston s neãist˘m svûdomím za‰el za dcerou a navrhl, Ïe by mohli zajet do vesnice na krásn˘ visivoxov˘ program. Glorie ‰Èastnû zatleskala. „MÛÏe jít Robbie také?“ „Ne, holãiãko,“ odpovûdûl a zatrnulo mu pfiitom. „Na visivox roboti nesmûjí – ale mÛÏe‰ mu o tom vyprávût, aÏ se vrátíme domÛ.“ Pfii posledních slovech se zadrhl a odvrátil se. Glorie se z mûsta vrátila pfiekypující nad‰ením, protoÏe visivox byla podívaná opravdu nádherná.

– 23 –


âekala, aÏ otec zajede s turboautem do podzemní garáÏe. „UÏ se nemÛÏu doãkat, aÏ o tom budu vyprávût Robbiemu. Tomu by se to hroznû líbilo. Ten Francis Fran couval tak hroznû potichu a nacouval rovnou do leopardího muÏe a musel utíkat.“ Opût se zasmála. „Tatínku, jsou na Mûsíci opravdu leopardí muÏi?“ „Nejspí‰ ne,“ fiekl Weston nepfiítomnû. „Jsou to v‰echno jen hezké v˘mysly.“ UÏ se kolem auta dál ochom˘tat nemohl. Bude to muset vydrÏet. Glorie utíkala napfiíã trávníkem. „Robbie! Robbie!“ Pak se náhle zastavila pfii pohledu na nádhernou kolii, která na ni vzhlíÏela váÏn˘ma oãima a vrtûla ocasem. „To je hezk˘ pes!“ Glorie vy‰la po schodech na verandu, opatrnû se k psovi pfiiblíÏila a pohladila ho. „To je pro mû, tatínku?“ Její matka se k nim pfiidala. „Ano, Glorie. Není pûkn˘? Takov˘ krásnû huÀat˘. Je hroznû hodn˘. Má rád malé holãiãky.“ „Umí hrát hry?“ „Jistû. Umí spoustu vûcí. Chce‰ nûjaké vidût?“ „Hned. Ale chci, aby to vidûl taky Robbie. – Robbie!“ Nejistû se zastavila a zamraãila se. „Urãitû se schovává ve svém pokoji, protoÏe je na mû na‰tvan˘, Ïe jsem ho nevzala s sebou na visivox. Bude‰ mu to muset vysvûtlit, tati. Mnû vûfiit nebude, ale kdyÏ to fiekne‰ ty, ví, Ïe je to pravda.“ Weston pevnû stiskl rty. Podíval se na svou Ïenu, ale ta se dívala jinam. Glorie nad‰enû poskakovala po schodech do suterénu a vykfiikovala pfiitom: „Robbie. Pojì se podívat, co mi táta s maminkou koupili. Koupili mi psa, Robbie.“ Za chvilku se vrátila a byla z ní malá, vystra‰ená holãiãka. „Maminko, Robbie ve svém pokoji není. Kde je?“ Nedostala na svou otázku odpovûì a George Weston zaka‰lal a najednou ho nesmírnû zajímal nazdafibÛh plující mrak na obloze. Glorie zaãínala nabírat. „Kde je Robbie, maminko?“

– 24 –

Isaac Asimov Já, robot

Recommend Documents