Isaac Asimov TûÏká planeta. Copyright 1971 by Isaac Asimov

Asim - Tûžká pl A5 - zlom

15.12.1956 13:08

Stránka 1


15.12.1956 13:08

Stránka 2


15.12.1956 13:08

Stránka 3


15.12.1956 13:08

Stránka 4

Isaac Asimov TûÏká planeta Copyright © 1971 by Isaac Asimov Published by arrangement with the Doubleday Broadway Publishing Group, a division of Random House, Inc. All rights reserved, including the right to reprodukce this book or portions thereof in any form. Translation © Jaroslav Veis a Robert Tschorn, 2002 Cover photo © Rashevskaya | Dreamstime.com Cover © Luká‰ Tuma, 2011 © Stanislav JuhaÀák – Triton, 2011 ISBN 978-80-7387-493-3 (Triton) ISBN 978-80-257-0471-4 (Argo) Nakladatelství Triton, VykáÀská 5, 100 00 Praha 10 www.triton-books.cz Nakladatelství Argo, Milíãova 13, 130 00 Praha 3 www.argo.cz


15.12.1956 13:08

Stránka 5

Úvodem UÏ dlouho zastávám názor, Ïe vûdeckofantastická literatura mÛÏe sehrát dÛleÏitou a uÏiteãnou roli pfii poznávání svûta. To mû vedlo i pfii sestavování této antologie; vybral jsem do ní dvanáct povídek, které – alespoÀ já si to myslím – mohou probouzet zvûdavost a vyvolávat zajímavé i vzru‰ující otázky. A moÏná tfieba i ovlivnit rozhodování, jaké povolání si zvolit. Netvrdím, Ïe v‰echny povídky v tomto v˘bûru jsou z vûdeckého hlediska pfiesné, i kdyÏ nûkteré samozfiejmû odpovídají stupni rozvoje vûdy v dobû jejich vzniku. KoneckoncÛ science fiction nemÛÏe (vyjma pfiípadÛ vûdou inspirovaného pfiedvídání) b˘t pfiesnûj‰í, neÏ jí umoÏÀují vûdecké poznatky doby. Povídka napsaná v roce 1925 mÛÏe pfiesnû popisovat devátou planetu na‰í soustavy Pluto (objevenou v roce 1930) jen náhodou a totéÏ platí i o povídkách z roku 1935, v nichÏ se setkáváme s atomovou bombou, o jin˘ch z roku 1945, kde jsou umûlé druÏice, nebo o tûch z roku 1955, ve kter˘ch jsou popsány kvazary – a tak dál. Na druhé stranû mnoho autorÛ úmyslnû ponûkud pozmûní nûkter˘ ze základních pfiírodních principÛ tak, aby vznikla zajímavá zápletka. Ten, kdo se v daném oboru vyzná, to udûlá ‰ikovnû, ménû zbûhl˘ odborník neohrabanû. Ale dokonce i v druhém pfiípadû mÛÏe povídka b˘t uÏiteãná. Nerespektovan˘ ãi pfiizpÛsoben˘ pfiírodní zákon totiÏ vzbudí víc zájmu neÏ t˘Ï zákon pfiesnû citovan˘ a dokonce vysvûtlen˘. Mohly se události, o kter˘ch autor pí‰e, vÛbec pfiihodit? A kdyÏ ne – tak proã? JestliÏe se ãtenáfi takhle vypraví za poznáním skuteãnosti, dozví se


15.12.1956 13:08

Stránka 6

Isaac Asimov / TûÏká planeta

o vûdû obyãejnû mnohem víc neÏ ze spousty vzornû pfiedveden˘ch ‰kolních pokusÛ. Nebylo to v‰ak jediné hledisko v˘bûru. Vybíral jsem zároveÀ povídky, které povaÏuji za dobré, sv˘m zpÛsobem chytré a zároveÀ napínavé. Kdo si je chce pfieãíst jen pro potû‰ení a zábavu, nemusí se snaÏit nijak o nich uvaÏovat a na moje komentáfie mÛÏe klidnû zapomenout. Ty jsou urãeny ãtenáfiÛm, ktefií se chtûjí pustit trochu do hloubky. SnaÏím se v nich vÏdy struãnû nastínit vûdeckou podstatu problému, poukázat na hodnotu povídky a nûkdy také vysvûtlit, kde se autor dopustil chyb. KaÏd˘ z komentáfiÛ doplÀuje nûkolik otázek a podnûtÛ k zamy‰lení; úãelem je zamûfiit pfiípadnou zvídavost ãtenáfie smyslupln˘m smûrem. Nejsou to jednoduché otázky a nûkdy se dokonce ptám, i kdyÏ vím, Ïe odpovûì zatím neexistuje. NesnaÏím se napovídat a neuvádím klíã k odpovûdím. Seznam literatury na konci knihy sice uvádí ke kaÏdé povídce prameny, z nichÏ se ãtenáfi mÛÏe dozvûdût víc o dané problematice – odpovûdi v nich v‰ak nevyãte. Zato se octne pfied spoustou dal‰ích problémÛ, které jsem pfied nûj já nepostavil a které ho snad povedou dál. Chci prostû, aby ãtenáfi stál co nejvíce na vlastních nohou. Nechci na fie‰ení ukazovat prstem, chci probouzet zájem, z nûhoÏ se mÛÏe stát vá‰eÀ poznávat. NeÏádám, aby se v‰ichni ãtenáfii zajímali o v‰e, co zde naznaãuji, ale moÏná, Ïe v nûkolika z nich tyto povídky – nebo tfieba jedna jediná – vyvolají touhu po vûdûní. Najdou-li se takoví, které nadchne tfieba zlomek z toho, co v této kníÏce chci ukázat, natolik, aby propadli hledání, pak jsem dosáhl mnohem víc, neÏ kdybych sestavil sebezajímavûj‰í v˘bûr. Isaac Asimov

–6–


15.12.1956 13:08

Stránka 7

Stanley G. Weinbaum

Odysea z Marsu

WEINBAUM, STANLEY G(rauman) (1900–1935) Americk˘ SF autor, do Ïánru vstoupil ve ‰kolním ãasopisu Mercury povídkou The Lost Battle (1917). Profesionálnû se literatufie zaãal vûnovat aÏ ve 30. letech, kdy se témûfi okamÏitû proslavil povídkou A Martian Odyssey (Wonder Stories 1934), pozdûji zafiazenou organizací SFWA mezi nejlep‰í SF povídky publikované do roku 1965. PÛvabn˘ pfiíbûh setkání s podivn˘m pfiátelsk˘m mimozem‰Èanem se stal základním kamenem Weinbaumovy krátké literární dráhy a doslova zastínil tehdej‰í dobrodruÏné historky o „stfietu se slizk˘mi pfií‰erami z vesmíru“. Nevelkou povídkovou tvorbu mapují napfi. soubory Dawn of Flame and Other Stories (1936), A Martian Odyssey and Other Stories (1974) ãi u nás vydan˘ titul Odyssea na Marsu (AFSF 1992).

–7–


15.12.1956 13:08

Stránka 8

Stanley G. Weinbaum

(I) Jarvis se protáhl tak rozko‰nicky, jak jen to ve stísnûné velitelské sekci Area ‰lo. „Koneãnû vzduch, kter˘ se dá d˘chat!“ radoval se nad‰enû. „Po té fiidinû venku mi pfiipadá hust˘ jako polévka.“ Hlavou ukázal ke kulatému okénku, za nímÏ se prostírala plochá krajina, zalitá ponur˘m svûtlem bliÏ‰ího mûsíce. Dal‰í tfii muÏi v kabinû – nûmeck˘ inÏen˘r Putz, biolog Leroy z Francie i astronom a souãasnû velitel Harrison si ho s uznáním prohlíÏeli. Chemik Dick Jarvis byl ãlenem posádky slavné v˘pravy Ares, jedním z prvních lidí, ktefií kdy poloÏili nohu na povrch Marsu. Uplynulo sotva dvacet let, co potfie‰tûn˘ Ameriãan Doheny uskuteãnil i za cenu vlastního Ïivota atomov˘ v˘buch, a deset let od stejnû lehkováÏné Cardozovy cesty na Mûsíc. Nepoãítáme-li pÛltucet dal‰ích mûsíãních expedicí a ne‰Èastn˘ de LanceyÛv let ke svÛdné Venu‰i, byli muÏi z Area prvními lidmi, ktefií okusili jinou neÏ pozemskou gravitaci, a urãitû prvními pozem‰Èany, ktefií úspû‰nû opustili spoleãenství Zemû a Mûsíce. Ta sláva je stála dost práce, pfiekonávání obtíÏí i nepohodlí; uÏ na Zemi museli strávit dlouhé t˘dny v aklimatizaãních komorách a pfiipravovat se na fiídk˘ vzduch Marsu, dal‰í mûsíce se trmáceli v nepatrné raketû s vûãnû vynechávajícími reaktivními motory jednadvacátého století vzduchoprázdn˘mi prostorami vesmíru, tváfií v tváfi naprostému neznámu. Jarvis se znovu protáhl a ukazovákem si osahal citlivou, napÛl oloupanou ‰piãku omrzlého nosu. Spokojenû zazíval. „Tak sakra,“ vybuchl najednou Harrison, „doslechneme se nûkdy, co se ti vlastnû pfiihodilo? Jednodu‰e si zmizí‰, deset dní se neozve‰, záchranná raketa je kvÛli tobû dnem i nocí v pohotovosti a nakonec tû Putz objeví v místním mraveni‰ti, jak se bratfiíãkuje‰ s nûjak˘m nepoveden˘m p‰trosem. Tak spusÈ – aÈ to z tebe neleze jak z chlupat˘ deky!“

–8–


15.12.1956 13:08

Stránka 9

Odysea z Marsu

„Z chlupat˘ deky?“ divil se zmatenû Leroy. „Z jaké deky?“ „Harrison chce, aby Dick mluvil nahlas a ne jako skrz deku,“ vysvûtloval mu váÏnû Putz. Jarvis s velitelem se na sebe podívali, aniÏ dali najevo jen náznak smíchu. „Jasnû, Karle,“ fiekl Jarvis. „Budu mluvit nahlas a zfietelnû.“ Odka‰lal si a zaãal. „Mûl jsem pfiíkaz,“ vyprávûl, „poãkat, aÏ tady Karl odstartuje na sever, a vlézt pak do své létající sauny a vyrazit smûrem k jihu. Urãitû si, veliteli, vzpomínáte, Ïe rozkaz znûl nepfiistávat, jen se porozhlédnout po zajímav˘ch místech. Cvakal jsem tedy obûma kamerami a svi‰tûl si to asi tak ‰est set metrÛ nad povrchem k jihu. Tak vysoko jsem letûl jednak proto, Ïe kamery zabíraly vût‰í zorné pole, a taky proto, Ïe níÏ rozmetávají spodní trysky v tomhle poloviãním vakuu, kterému se tu honosnû fiíká vzduch, ohromné mraky prachu.“ „Tohle v‰ecko uÏ víme od Putze,“ zavrãel Harrison. „Co filmy, jsou v pofiádku? Potfiebujeme je, aby pomohly zaplatit náklady téhle investice – pamatuje‰ se pfiece, jak se vefiejnost vrhla na první fotky z Mûsíce.“ „Filmy jsou v bezpeãí,“ odsekl Jarvis. „TakÏe jsem si to sypal pûkn˘m fofrem – jak jsme tu‰ili, nemají v tomhle vzduchu kfiídla zrovna velk˘ vztlak, pokud ãlovûk neletí alespoÀ sto sedmdesát za hodinu, a tak jsem radûji zapnul spodní trysky. Díky tomu jsem nevidûl zrovna nejlíp, co je pode mnou – ale na to, abych zjistil, Ïe je to stejná ‰edá pláÀ jako tahle, kde jsme pfiistáli, mi to úplnû staãilo. Klidnû jsem se vzná‰el nad pahorky s vûãn˘m kobercem z pohybliv˘ch mal˘ch rostlin, co jim Leroy fiíká biopody, a jen kaÏdou hodinu podle pfiíkazu hlásil svou polohu, i kdyÏ jsem vÛbec netu‰il, jestli mû sly‰íte.“ „Ale sly‰eli jsme,“ k˘vl Harrison. „Asi po dvou stech padesáti kilometrech se povrch pode mnou zmûnil,“ pokraãoval Jarvis. „Dostal jsem se nad oranÏovû zbarvenou

–9–


15.12.1956 13:08

Stránka 10

Stanley G. Weinbaum

píseãnou pou‰È. Napadlo mû, Ïe jestli jsme se pfii pfiistávání nespletli a tyhle ‰edé planiny jsou skuteãnû Mofie Temnot, pak by oranÏová pou‰È mohla b˘t Xanthus. KdyÏ jsem pak pfieletûl pfies dal‰í ‰edou planinu, o níÏ jsem soudil, Ïe je to Mofie âasu, a znovu narazil na pou‰È, byl jsem si uÏ jist˘, Ïe je to Thyle I. nebo II. a Ïe jsme se pfii pfiistávání nespletli.“ „Putz uÏ urãil na‰i pfiesnou polohu víc neÏ pfied t˘dnem,“ zavrãel velitel. „Pokraãuj.“ „Hned,“ uklidÀoval ho Jarvis. „O tfiicet kilometrÛ dál – nebudete mi to vûfiit – jsem objevil kanál.“ „Putz uÏ jich vyfotografoval stovky. Co kdybys nám fiekl nûco, co jsme je‰tû nesly‰eli?“ „Vidûl Putz nûjaké mûsto?“ „AlespoÀ dvacet, jestli tedy povaÏuje‰ ty kopce z bláta za mûsta.“ „Hm...“ Jarvis se zatváfiil trochu kysele. „Odteìka budu mluvit uÏ jen o vûcech, které Putz nevidûl.“ Podrbal si svûdící nos a pokraãoval: „Vûdûl jsem, Ïe touhle roãní dobou trvá den ‰estnáct hodin, takÏe jsem si po osmi hodinách – jedenáct set kilometrÛ daleko – fiekl, Ïe je nejvy‰‰í ãas vypravit se zpátky. Uletûl jsem v té dobû skoro padesát kilometrÛ nad druhou pou‰tí, Thyle, kdyÏ mû najednou PutzÛv miláãek nechal na holiãkách.“ „Na holiãkách? Co ti udûlal?“ Putz se tváfiil velice starostlivû. „Zaãal slábnout tah. Nejdfiív jsem ztratil v˘‰ku a nakonec jsem sebou plácnul do písku, div jsem si nerozmaãkal nos o ãelní sklo.“ Znovu si znechucenû sáhl na zranûn˘ orgán. „Pokusil ses tfieba um˘t spalovací komoru kyselinou sírovou?“ vyptával se Putz. „Olovo nûkdy vytváfií druhotné záfiení...“ „Pch!“ udûlal znechucenû Jarvis. „Samozfiejmû, Ïe jsem se o to nepokusil – tedy ne víc neÏ desetkrát. Náraz navíc zlomil pfiistávací vzpûry a zoh˘bal spodní trysky, takÏe i kdyby se mi nakrásnû povedlo uvést motor do chodu, co potom? NeÏ bych uletûl dvacet kilometrÛ s reaktivními plyny tryskajícími pfiímo z motoru,

– 10 –


15.12.1956 13:08

Stránka 11

Odysea z Marsu

roztavil bych si podlahu pod nohama. ·tûstí, Ïe tu kilo vydá jen ãtyfiicet deka, jinak bych byl sám na placku.“ „Já bych to opravit dokázal,“ vyrazil ze sebe inÏen˘r. „Vsadím se, Ïe to nebylo nic váÏného.“ „Asi má‰ pravdu,“ souhlasil ironicky Jarvis. „Nic váÏného, jenom to jaksi nechtûlo do vzduchu. Mohl jsem si tedy vybrat, jestli si sednu a budu ãekat, aÏ mû nûkdo z vás objeví, nebo se pokusím vrátit pû‰ky: bylo to zhruba jedenáct set kilometrÛ a dvacet dní pfied posledním moÏn˘m datem odletu. To je pûtapadesát kilometrÛ na den. Rozhodl jsem se pro pochod. Nadûje, Ïe mû objevíte, byla v obou pfiípadech stejná a navíc jsem tak alespoÀ mûl co dûlat.“ „Urãitû bychom tû na‰li dfiív,“ fiekl Harrison. „O tom nepochybuju. KaÏdopádnû jsem si udûlal z bezpeãnostních pásÛ provizorní nosiã, hodil na záda nádrÏ s vodou, pfiipnul opasek s náboji a revolver, do kapes nastrkal pár Ïelezn˘ch dávek a vyrazil na cestu.“ „NádrÏ s vodou,“ vydechl mal˘ biolog, „má pfiece ãtvrt tuny.“ „Nebyla plná, takÏe na Zemi by mûla asi sto kilo, to znamená tady nûco kolem ãtyfiiceti. A vzhledem k tomu, Ïe i m˘ch devadesát kilo Ïivé hmoty se tady na Marsu smrsklo na nûjak˘ch pûtatfiicet, nesl jsem celkem sedmdesát, pûtasedmdesát kilogramÛ, vlastnû o patnáct míÀ, neÏ nosím bûÏnû na Zemi. Nemysli, Ïe jsem si to nespoãítal, neÏ jsem se pro to pochodové cviãení rozhodl. Jo – a pfiibral jsem si taky vyhfiívan˘ spací pytel. Vyrazil jsem okamÏitû, osm hodin denního svûtla znamenalo moÏná i tfiicet kilometrÛ. Byla to hrozná nuda, ‰lapat pískem a ‰iroko daleko nic nezahlédnout, ani Leroyovy plíÏivé biopody. Bûhem hodiny jsem se v‰ak dostal ke kanálu, vyschlé, skoro sto metrÛ ‰iroké r˘ze, rovné jako Ïelezniãní traÈ na mapû pfiikládané k jízdnímu fiádu. Vlastnû tam obãas nûjaká vláha b˘t musela. V r˘ze totiÏ rostl pûkn˘ zelen˘ trávník. KdyÏ jsem na nûj ‰lápl, uhnul mi z cesty.“

– 11 –


15.12.1956 13:08

Stránka 12

Stanley G. Weinbaum

„CoÏe?“ vyskoãil Leroy. „Pfiirozenû, Ïe to byli nûjací bratránci tûch tv˘ch biopodÛ. Jednoho jsem chytil – mal˘, trávû podobn˘ lístek, dlouh˘ asi jako mÛj prst, se dvûma tenk˘ma nohama jak stopky.“ „Kde ho má‰?“ Leroy hofiel dychtivostí. „Pustil jsem ho, musel jsem pfiece dál. Tráva pfiede mnou uskakovala a za mnou se sbíhala a pak jsem se znovu vy‰plhal na oranÏovou pou‰È. ·el jsem umínûnû dál, proklínal písek a pfii té pfiíleÏitosti i tvÛj uprskan˘ motor, Karle. Tûsnû pfied soumrakem jsem dorazil na okraj pou‰tû a pfied sebou vidûl Mofie âasu. Mohlo mû to potû‰it? Zaãal jsem proklínat i vás tfii za to, Ïe jste mû nedokázali je‰tû pofiád najít.“ „Zkou‰eli jsme, co jsme mohli, blázne,“ vrãel velitel. „JenÏe nic platné mi to nebylo. Nakonec jsem si fiekl, Ïe bych mûl vyuÏít posledních zbytkÛ svûtla a dostat se z útesu tvofiícího hranici pou‰tû. Na‰el jsem si prÛrvu, po níÏ se dalo snadno sestoupit, a spustil jsem se dolÛ. Mofie âasu se niãím neli‰í od toho zdej‰ího; bláznivé rostliny a armády plazivcÛ. Mrkl jsem kolem a rozloÏil jsem si spací pytel. AÏ do té doby jsem totiÏ nezahlédl nic, co by mû v tom polomrtvém svûtû doopravdy vystra‰ilo, tedy nic nebezpeãného.“ „Opravdu ne?“ divil se Harrison. „Zatím ne! V‰echno popofiádku. Zrovna jsem se chystal vlézt do spacáku, kdyÏ jsem zaslechl ten nejdivoãej‰í kravál, jak˘ si dovedete pfiedstavit.“ „Kravál? Co je to?“ vyptával se Putz. „Rámus,“ vysvûtloval mu Leroy. „Jako kdyÏ se Ïene stádo krav.“ „Skoro správnû,“ souhlasil Jarvis. „Nevûdûl jsem, co se dûje, a tak jsem se vypravil zjistit, kdo ten povyk tropí. Znûlo to nejspí‰, jako kdyby hejno vran chroustalo spoustu kanárkÛ najednou – hvizdy, kejhání, krákorání, hrãení, tlukot, na co si vzpomenete. A tak jsem objevil Ëuíla.“

– 12 –


15.12.1956 13:08

Stránka 13

Odysea z Marsu

„Ëuíla?“ „To je ta p‰trosí zrÛda,“ vysvûtloval Jarvis. „A Ëuíl je jedin˘ zpÛsob, jak obstojnû vyslovit jeho jméno, aby se pfii tom ãlovûk nepoprskal. Sám si fiíká spí‰ ‚Èrrruuírírl‘.“ „To on tropil tolik rámusu?“ „Ano. Nûco ho totiÏ právû pojídalo – nebo se k tomu alespoÀ chystalo. V takové situaci by kviãel kaÏd˘.“ „CoÏe?“ „V‰echno, co jsem vidûl, byla hromada uzlovit˘ch ãern˘ch konãetin obmotan˘ch kolem tvora, kter˘ skuteãnû pfiipomínal p‰trosa. Nechtûl jsem nejdfiív do zápasu zasahovat, fiíkal jsem si, Ïe v nejhor‰ím budu potom mít jen jednoho protivníka, ale po chvíli se mi ten p‰trosovi podobn˘ zaãal líbit víc. Mezi pískáním a skuãením zasazoval ranci chapadel ostr˘m pÛlmetrov˘m zobanem silné rány. A pak jsem zahlédl malou ãernou tornu nebo kuffiík, kter˘ mûl zavû‰en˘ kolem krku. Znamenalo to, Ïe buì sám myslí, nebo nûkomu takovému musí patfiit! Vytáhl jsem revolver a vystfielil na jeho protivníka. Chapadla sebou trhla a cel˘ ten odporn˘ ãern˘ ranec se s nechutnû sav˘m zvukem vlil do úzkého otvoru pod skaliskem. Jeho soupefi dlouze a hlasitû zaklapal, zakymácel se na siln˘ch nohách podobn˘ch golfov˘m holím a otoãil se ke mnû. DrÏel jsem zbraÀ pfiipravenou a ãekal, co bude. MarÈan vypadal jako pták jen na první pohled. Ten dojem vznikal hlavnû díky zobanu, kter˘ byl docela ohebn˘, a zrovna teì se jeho konec k˘val ze strany na stranu jako sloní chobot. Mûl nohy se ãtyfimi prsty a nahofie v˘rÛstky, jimÏ se dalo fiíkat ruce. Trãely z malého okrouhlého tûla; nad ním ãnûl dlouh˘ krk s drobounkou hlaviãkou a – s tím zobanem. KdyÏ se narovnal, byl o pût centimetrÛ vy‰‰í neÏ já. Ale proã o nûm mluvím, vÏdyÈ Putz ho vidûl taky.“ InÏen˘r pfiik˘vl. „To se ví, Ïe jsem ho vidûl.“

– 13 –


15.12.1956 13:08

Stránka 14

Stanley G. Weinbaum

(II) „Dívali jsme se jeden na druhého. Potom tvor zaãal znovu klapat a ãifiikat a nastavil ke mnû prázdné ruce. Pochopil jsem to jako pfiátelské gesto.“ „MoÏná,“ vtipkoval Harrison, „vidûl tvÛj nos a myslel si, Ïe jste brá‰kové.“ „Pch! Vy jste ale veselá kopa, veliteli! KaÏdopádnû jsem schoval bouchaãku, fiekl nûco jako ‚To nic,‘ nebo ‚To byla jen maliãkost,‘ tvor ke mnû pfiikráãel a tak jsme se skamarádili. Slunce uÏ bylo pûknû nízko a mnû bylo jasné, Ïe mám nejvy‰‰í ãas zapálit si oheÀ nebo vlézt do svého spacího pytle. Rozhodl jsem se pro oheÀ. Vybral jsem si u paty útesu místo, kde by mi skála mohla odráÏet trochu tepla taky na záda. Z vysu‰ené vegetace kolem jsem zaãal lámat klacky; mÛj nov˘ kamarád se dovtípil, co dûlám, a hned jich pfiinesl celou náruã. KdyÏ jsem hledal zapalovaã, zalovil MarÈan ve svém vaku a vytáhl nûco, co vypadalo jako rozÏhaven˘ uhlík. Staãil jedin˘ dotek a vy‰lehly plameny. Sami víte, jakou práci dá rozdûlat v téhle atmosféfie oheÀ. Zajímavé bylo i Ëuílovo zavazadlo samotné. Stiskls ho na kraji a do‰iroka se rozevfielo, stiskls ho uprostfied a zavfielo se tak dokonale, Ïes nena‰el ‰ev. Rozhodnû lep‰í uzávûr neÏ zip. Chvíli jsme civûli do ohnû a já se rozhodl nûjak s MarÈanem navázat konverzaci. Ukázal jsem na sebe a fiekl ‚Dick‘. Jemu to okamÏitû zapálilo, natáhl ke mnû kostnat˘ pafiát a fiekl ‚T˘k‘. Potom jsem ukázal na nûj a on vydal zvlá‰tní hvizd – znûlo to nûjak jako Ëuíííl, ale já to prostû nedokáÏu napodobit. V‰echno se zaãalo hladce vyvíjet a abych zdÛraznil, Ïe jde o jména, opakoval jsem ‚Dick‘ a potom jsem ukázal na nûj ‚Ëuíl‘. JenÏe dál jsme se nepohnuli. Zaklapal, snad nesouhlasnû, a fiekl nûco jako ‚p–p–prút‘. To byl ale jen zaãátek: zatímco já

– 14 –


15.12.1956 13:08

Stránka 15

Odysea z Marsu

jsem byl pofiád ‚T˘k‘, on byl nûjakou dobu Ëuíl, potom P–p–prút a jindy zas ‰estnáct dal‰ích pazvukÛ. Zkusil jsem tedy ‚skálu‘, po ní ‚hvûzdu‘, ‚strom‘, ‚oheÀ‘ a kdoví co dal‰ího, ale nedokázal jsem se dovûdût jediné slovo. Nic si neudrÏelo stejn˘ název déle neÏ minutu: jestli tohle je jazyk, tak já jsem alchymista! Nakonec jsem nechal pokusÛ a zaãal mu fiíkat Ëuíl, coÏ, jak se zdálo, pfiijal. Ëuílovi se nûkterá z m˘ch slov zalíbila, pár se jich dokonce nauãil. PovaÏoval jsem to za slu‰n˘ úspûch, zvlá‰È kdyÏ byl zvykl˘ na jazyk, kter˘ se tvofií jen tak mezi fieãí. JenÏe já pofiád nemohl pfiijít na kloub tomu, jak mluví on: buì jsem nûco nepostfiehl, nebo jsme prostû kaÏd˘ mysleli docela jinak – a spí‰ bych se klonil k tomu druhému. Pro tohle tvrzení mám víc dÛvodÛ. Po nûjaké dobû jsem nechal jazyk jazykem a zkusil matematiku. Nadrápal jsem na zem, Ïe dvû a dvû se rovná ãtyfiem, a pfiedvedl jsem to názornû s kamínky. Taky teì Ëuíl pochopil, o co jde, a ukázal mi, Ïe tfii a tfii je ‰est. Znovu se zdálo, Ïe máme ‰anci k nûãemu dojít. KdyÏ jsem vidûl, Ïe Ëuíl nûkdy chodil do ‰koly, nakreslil jsem krouÏek jako Slunce, ukázal na nûj a pak na poslední odlesk zapadajícího sluneãního kotouãe. Pak jsem pfiikreslil Merkur, Venu‰i, matiãku Zemi a Mars, na kter˘ jsem ukázal a zároveÀ se rukou rozmáchl, jako bych tím gestem chtûl zahrnout celou planetu. A zaãal jsem uvaÏovat, jak budu prezentovat dal‰í my‰lenku, Ïe totiÏ mÛj domov je na Zemi. Ëuíl nákresu porozumûl okamÏitû. Sklonil k nûmu svÛj zoban a se spoustou hrãení pfiidal k Marsu Deimos a Phobos a pak dokonce pfiikreslil k Zemi Mûsíc! Chápete, co to dokazuje? Îe tihle tvorové musí pouÏívat dalekohledy, Ïe tu existuje vyspûlá civilizace!“ „Nedokazuje!“ odpovûdûl Harrison. „Mûsíc je odtud vidût jako hvûzda páté velikosti. Mohli ho zahlédnout pouh˘m okem.“

– 15 –


15.12.1956 13:08

Stránka 16

Stanley G. Weinbaum

„Mûsíc ano, jenomÏe Merkur odtud není vidût! A Ëuíl o nûm vûdûl, pfiikreslil Mûsíc ke tfietí planetû, ne ke druhé. Kdyby o Merkuru nevûdûl, umístil by Mûsíc ke druhé planetû a Mars by byl ten tfietí a ne ãtvrt˘. Chápe‰?“ „A sakra,“ zabruãel Harrison. „KaÏdopádnû,“ pokraãoval Jarvis, „jsme u astronomie zÛstali. Ukázal jsem na nákresu Zemi, potom na sebe a abych v‰e zdÛraznil, ukázal jsem je‰tû na Zemi, která zelenavû záfiila nad obzorem. Ëuíl zaãal klapat tak rozãilenû, aÏ jsem si byl jist˘, Ïe mi rozumí. Skákal jako ìas, ukazoval na sebe a potom na oblohu, znovu na sebe a znovu na oblohu, nûkam na své tûlo a potom na Velk˘ vÛz, na svou hlavu a na BlíÏence, na svoje nohy a hned nejménû na pÛl tuctu dal‰ích hvûzd, a já jen otvíral oãi. A potom se zniãehonic odrazil. Páni, to byl skok! Vystfielil pûtadvacet metrÛ vysoko, otoãil se, po hlavû sletûl dolÛ a zabodnul se zobanem pfiesnû do stfiedu sluneãní soustavy, kterou jsem nakreslil v písku. âestné slovo.“ „Cvok,“ usoudil velitel. „Pfiesnû tohle mû taky napadlo. Koukal jsem s vykulen˘ma oãima, jak doluje hlavu z písku a staví se na nohy. Bylo mi jasné, Ïe vÛbec nepochopil, co mám na mysli, a pustil jsem se znovu do vysvûtlování. Skonãilo naprosto stejnû, Ëuíl pfiistál na nose uprostfied nákresu.“ „Tfieba je to nûjak˘ místní zvyk.“ „MoÏná,“ pfiipustil nejistû Jarvis. „KaÏdopádnû vÛbec nepochybuju, Ïe Ëuíl byl ze mû zmaten˘ nejménû tak, jako já z nûj. Vnímali jsme svût kaÏd˘ z jiného pohledu, pfiiãemÏ ten jejich je asi stejnû pravdiv˘ jako ten ná‰. A pfiestoÏe jsme se nemohli domluvit, Ëuíl se mi líbil a mûl jsem podivnou jistotu, Ïe ani já jsem se mu nejevil zápornû.“ „ProtoÏe jsi stejn˘ cvok jako on,“ usoudil velitel. „Chcete, abych pokraãoval, nebo ne? Tak poslouchejte. OheÀ moc nehfiál, zatímco spacák ano. Vlezl jsem dovnitfi a asi za pût

– 16 –


15.12.1956 13:08

Stránka 17

Odysea z Marsu

minut se mi zaãalo zdát, Ïe se dusím. TakÏe jsem ho pootevfiel – a brr! Do nosu mû pra‰til ãtyfiicetistupÀov˘ mráz, ãímÏ jsem vedle boule z pfiistávacího manévru získal je‰tû tuhle pfiíjemnou omrzlinku. KdyÏ jsem se probudil, byl Ëuíl pryã. Ale sotva jsem se vyhrabal ze spacáku ven, zaslechl jsem nûjaké ãifiikání a pak se zapíchl zobanem vedle mû. A neopustil mû, ani kdyÏ jsem vyrazil dál na sever. Pohyboval se opravdu zvlá‰tním zpÛsobem. Skok co skok padesát metrÛ, plachtil vzduchem nataÏen˘ jako kopí a pfiistával na zobáku. Zdálo se, Ïe ho mÛj namáhav˘ zpÛsob cestování trochu pfiekvapil, ale po nûkolika okamÏicích se pfiizpÛsobil a jen obãas vyrazil velk˘m skokem dopfiedu, aby vzápûtí skoãil zpátky. Zpoãátku mû pohled na jeho zobák mífiící pfiímo na mû znervózÀoval, ale Ëuíl dopadl vÏdycky tûsnû vedle mû do písku. PlouÏili jsme se Mofiem âasu a oba jsme mluvili – ne Ïe bychom si rozumûli, ale jen tak, abychom udrÏeli konverzaci. Zpíval jsem si a obávám se, Ïe Ëuíl také: pfiinejmen‰ím nûco z jeho hrãení se zdálo mít slab˘ nádech rytmu. Obãas Ëuíl pfiedvádûl, jak nechápe smysl na‰eho jazyka. Byl schopen ukázat na vrstvu naplavenin a fiíct ‚skála‘ a totéÏ slovo opakovat, kdyÏ ukázal na oblázek. Nebo se dotkl mé ruky a fiekl ‚T˘k‘ a potom to opakoval. Skuteãnost, Ïe nûjaké slovo mÛÏe znamenat dvakrát po sobû totéÏ nebo Ïe t˘mÏ slovem se dají oznaãit dvû rÛzné vûci, ho zcela zfiejmû fascinovala. Napadlo mû pfiitom, zda se jeho jazyk nepodobá jazykÛm nûkter˘ch primitivních kmenÛ, které neznají obecné pojmy. Takové jazyky nemají napfiíklad v˘razy pro vodu nebo ãlovûka obecnû – jen pro de‰Èovou nebo mofiskou vodu a siláka nebo tfiasofiitku. Nechápou, Ïe de‰Èová a mofiská voda jsou jen rÛzné podoby téÏe vûci. Nechápavost ov‰em nebyla ËuílÛv pfiípad, prostû jsme se v nûãem záhadnû li‰ili. Ëuíl rozhodnû nebyl Ïádn˘ hlupák a upfiímnû fieãeno

– 17 –


15.12.1956 13:08

Stránka 18

Stanley G. Weinbaum

nejsem si jist, zda by od nûj na‰e vysoce velebená lidská inteligence nemohla nûjak˘ ten trik odkoukat. Nemyslím tím, Ïe by byl nûjak˘ skorogénius, ale nepfiehlédnûte jedno: zatímco jemu se podafiilo nûco z m˘ch du‰evních pochodÛ pochopit, já jsem nikdy ani v nejmen‰ím netu‰il, jak to myslí on.“ „ProtoÏe jednodu‰e vÛbec nemyslel,“ navrhl velitel. Putz s Leroyem zatím jen pozornû mrkali. „To mÛÏete posoudit, aÏ v‰echno dopovím,“ fiekl Jarvis. „Trmáceli jsme se pfies Mofie âasu dva dny. ¤eknu vám, na konci toho pochodu jsem byl ochoten doãista souhlasit se Schiaparelliho názvem. Vûãnû stejná ‰edivá pláÀ pokrytá blázniv˘mi rostlinami a nikde ani stopa po jiném druhu Ïivota. Bylo to tak jednotvárné, Ïe jsem byl rád, kdyÏ jsme koneãnû naveãer druhého dne zahlédli pfied sebou pou‰È Xanthus. Cesta mû zaãínala zmáhat, ale Ëuíl vypadal stále stejnû ãerstv˘, i kdyÏ jsem ho nikdy nezahlédl jíst ãi pít. Myslím, Ïe by mohl tûmi sv˘mi sedmimílov˘mi skoky po nose pfiefrãet Mofie âasu za pár hodin, ale drÏel se mû. Jednou nebo dvakrát jsem mu nabídl, aby se napil. PokaÏdé si ode mû vzal hrníãek, nasál nûco vody do zobáku, vystfiíkl ji zpátky a pak mi hrníãek slavnostnû vrátil. Právû kdyÏ jsme zahlédli Xanthus, vlastnû útesy, které ho lemují, zvedl se jeden z tûch nepfiíjemn˘ch píseãn˘ch mrakÛ, ne sice tak hrozn˘, jako jsou zdej‰í, ale zato jsme se nemûli kam ukr˘t. Natáhl jsem si pfies obliãej prÛhlednou fólii ze spacího pytle a v‰iml si, Ïe Ëuíl si zakryl d˘chací otvory péry, která mu vyrÛstala jako knír u kofiene zobáku. A podobn˘m chm˘fiím si stínil i oãi!“ „Pochází urãitû z pou‰tû!“ vyhrkl biolog Leroy. „Proã?“ „Nepil vodu – snadno se pfiizpÛsobil píseãné boufii –“ „To nic nedokazuje. Na téhle vysu‰ené piluli, které se fiíká Mars, není nikde dost vody, aby se jí dalo pl˘tvat. Na Zemi bychom klidnû

– 18 –


15.12.1956 13:08

Stránka 19

Odysea z Marsu

cel˘ povrch planety oznaãili jako pou‰È.“ Odmlãel se. „Boufie se pfiehnala a zbyl po ní lehk˘ vánek, na‰tûstí ne dost siln˘, aby zdvihl písek. Ale pak se zaãaly z útesÛ Xanthu hrnout malé prÛhledné koule, vypadaly jako sklenûné tenisáky. Byly lehounké – tak lehké, Ïe i v tomto fiídkém vzduchu se vzná‰ely – a taky duté. Rozlouskl jsem jich nûkolik, vyvalil se z nich jen nepfiíjemn˘ zápach. Zeptal jsem se na nû Ëuíla, ale v‰echno, co fiekl, bylo ‚Ne, ne, ne‘, coÏ jsem si vyloÏil jako sdûlení, Ïe o nich nic neví. Koule kolem nás poskakovaly jako m˘dlové bubliny a my jsme se plouÏili ke Xanthu. KdyÏ Ëuíl ukázal na jednu z koulí a fiekl ‚skála‘, byl jsem pfiíli‰ unaven, abych se s ním hádal. Teprve pozdûji jsem zjistil, co má na mysli. Rozhodl jsem se nocovat pokud moÏno nahofie na útesu Xanthu. Nebezpeãí se mohlo pfiiblíÏit spí‰e vegetací Mofie âasu neÏ z písku pou‰tû. Ne Ïe bych se tedy za celou dobu setkal s jedin˘m nebezpeãnû vyhlíÏejícím tvorem, vyjma onoho ãerného rance s provazovit˘mi konãetinami, kter˘ se pokusil dostat Ëuíla. Ten v‰ak tak jako tak na své obûti ãíhal a neplíÏil se za nimi. Navíc se zdálo, Ïe Ëuíl vÛbec nespí, ale jednodu‰e noc vÏdy trpûlivû prosedí. Dumal jsem nad tím, jak ho to stvofiení dokázalo polapit, ale nevûdûl jsem, jak se ho zeptat. Nejdfiív jsme museli objevit místo, kde bychom se nejsnadnûji vy‰plhali nahoru. Vlastnû, kde bych se vy‰plhal já, protoÏe Ëuíl se mohl nahoru vyhoupnout snadno, útesy byly sotva dvacet metrÛ vysoké. Koneãnû jsem mohl zaãít stoupat. Lezl jsem nahoru a proklínal nádobu s vodou, kterou jsem mûl na zádech – vadila mi totiÏ pfii ‰plhání –, kdyÏ jsem zaslechl po dlouhé dobû první znám˘ zvuk. A skuteãnû, asi deset kilometrÛ na západ, mezi mnou a zapadajícím sluncem, letûla na‰e pomocná raketa.“ „To jsem byl já,“ vmísil se Putz. „Vypravil jsem se tû hledat.“ „To jsem vûdûl, ale co mi to bylo platné? Mohl jsem viset na útesu, pokfiikovat a mávat na tebe. Ëuíl uvidûl raketu taky; zaãal

– 19 –


15.12.1956 13:08

Stránka 20

Stanley G. Weinbaum

hrãet, ‰tûbetat, skákal vysoko do vzduchu. Pak raketa zmizela daleko na jihu. Vy‰krábal jsem se na vrchol útesu. Ëuíl je‰tû pofiád ukazoval, vzru‰enû klokotal, vystfieloval do v˘‰ky a sná‰el se dolÛ, kde se zapichoval do písku. Ukázal jsem k jihu a na sebe a on fiekl ‚ano, ano, ano‘, ale mûl jsem dojem, Ïe tu létající vûc povaÏuje za mého pfiíbuzného, snad nûkoho z rodiãÛ. MoÏná, Ïe jsem ho v tu chvíli podceÀoval. Byl jsem se silami skoro na dnû a to Ïe jsem na sebe nedokázal pfiipoutat pozornost, mû zlomilo. Vybalil jsem spací pytel a vsoukal se do nûho. Ëuíl se vedle zapíchl zobákem do zemû, napfiímil nohy i paÏe a vypadal na mou du‰i jako jeden z tûch bezlist˘ch kefiÛ tady kolem. Myslím, Ïe tak zÛstal celou noc.“ „Mimikry!“ vyhrkl Leroy. „Vidí‰, urãitû pochází z nûjaké pou‰tû.“

(III) „Ráno,“ pokraãoval Jarvis, „jsme vyrazili dál. Neu‰li jsme ani sto metrÛ, kdyÏ jsem si v‰iml dal‰í zvlá‰tnosti, kterou, vsadím se, Putz neofotografoval. Kam aÏ jsem dohlédl, táhla se fiada mal˘ch pyramid – ne vy‰‰ích neÏ patnáct centimetrÛ. Titûrné jehlany z trpasliãích cihel byly prázdné a vrchol mûly v‰echny proraÏen˘. Ukázal jsem na nû a zeptal se ‚Co?‘ Ëuíl jen neurãitû zavfie‰tûl. Mûl jsem dojem, Ïe ani on neví, co vlastnû máme pfied sebou. A protoÏe fiada tûch podivuhodn˘ch stavbiãek smûfiovala pfiímo na sever, ‰lapali jsme podél ní. Po nûkolika hodinách pochodu nejenÏe pyramidy nekonãily, ale v‰iml jsem si i jiné vûci: rostly. A nejen pyramidy, taky cihly, ze kter˘ch byly zbudované. K poledni nám dosahovaly po ramena. Pofiád mûly zborcené vrcholy a byly prázdné. OÈukal jsem si pár cihel – byl to kfiemen, star˘ snad jako stvofiení samo.“

– 20 –


15.12.1956 13:08

Stránka 21

Odysea z Marsu

„Jak to ví‰?“ zeptal se Leroy. „Podepsalo se na nich poãasí a mûly odrolené rohy. Kfiemen je velice odoln˘ i na Zemi, a tady je poãasí mnohem stálej‰í.“ „MÛÏe‰ pfiesnûji odhadnout, jak jsou staré?“ „Padesát, moÏná i sto tisíc let, nevím. Ty malé, které jsme vidûli ráno, byly moÏná desetkrát star‰í. Zaãínaly se drobit. TakÏe pÛl milionu let? Kdo ví.“ Jarvis se na okamÏik odmlãel. „No a my jsme pokraãovali podle té fiady pofiád dál. Ëuíl na pyramidy párkrát ukázal a fiekl ‚skála‘, ale to uÏ udûlal mockrát pfied tím, ov‰em tentokrát mûl víceménû pravdu. Zkusil jsem se ho znovu zeptat. Namífiil jsem ruku na pyramidu a fiekl ‚lidé?‘ Potom jsem ukázal na nás dva. Odmítavû zaklapal zobákem a pronesl ‚Ne, ne, ne. Ne jedna jedna dvû‘. Navíc si pfiitom tfiel Ïaludek. Beze slova jsem na nûj zíral, takÏe mi v‰echno pfiedvedl znovu. ‚Ne jedna jedna dva. Ne dva dva ãtyfii‘. JenÏe já pofiád vypadal, jako by mi uletûly vãely.“ „Není to snad jasné?“ vykfiikl Harrison. „Jako dva cvoci.“ „Jste dost jednotvárn˘, veliteli,“ fiekl Jarvis zatrpkle. „Já jsem si to alespoÀ za chvíli vyloÏil ponûkud jinak. Pfiem˘‰lejte, co mÛÏe znamenat ‚ne jedna jedna dva‘. UÏ vám svítá?“ „VÛbec ne, a pochybuju, Ïes mohl k nûãemu rozumnému dojít i ty.“ „Já bych fiekl, Ïe se mi to povedlo. Ëuíl pouÏil tûch pár anglick˘ch slov, co znal, aby vyjádfiil ucelenou my‰lenku. Co vás napadá, kdyÏ se fiekne matematika?“ „Tfieba astronomie. Nebo logika!“ „To je ono. ‚Ne jedna jedna dvû.‘ Ëuíl mi tím naznaãoval, Ïe stavitelé pyramid nejsou myslící a logicky uvaÏující bytosti. Chápe‰?“ „Pch. To bych se divil.“ „Taky Ïe se budete divit.“ „Proã,“ pfieru‰il je Leroy, „si ale tfiel bfiicho?“

– 21 –


15.12.1956 13:08

Stránka 22

Stanley G. Weinbaum

„Proã? Asi proto, mÛj drah˘ kolego, Ïe tam má uloÏen˘ mozek. Ne v té nepatrné hlavû, ale uvnitfi trupu!“ „Nesmysl!“ „Nikoli na Marsu. Tady to moÏné je. Zdej‰í fauna ani flóra nejsou pfiíbuzné s niãím na Zemi – a tvoje biopody to dokazují.“ Jarvis se zazubil. „Abych vás dlouho nenapínal, pfienesu se o tfii hodiny dál. Málem jsem tomu nemohl uvûfiit sám, ale pyramidy najednou skonãily.“ „Jak to, skonãily?“ „Jedna – teì uÏ skoro tfiímetrová – byla najednou poslední. A ke v‰emu nemûla rozbouran˘ vrchol. Chápe‰? Ten, kdo ji postavil, byl pofiád uvnitfi: vystopovali jsme ho po pÛl milionu let staré stopû aÏ do souãasnosti. Ëuíl i já jsme zareagovali stejnû. Sáhl jsem po revolveru. Zásobník jsem mûl pln˘ tfií‰tiv˘ch nábojÛ a Ëuíl obratem ruky vylovil z vaku malou, jakoby sklenûnou pistoli. Docela se tvarem podobala na‰im zbraním, snad jen paÏba byla vût‰í, aby dobfie sedûla v jeho ruce se ãtyfimi drápy. Opatrnû jsme se plíÏili podél fiady prázdn˘ch pyramid. Pak se horní vrstva cihel poslední pyramidy zaãala nad˘mat, chvíli praskala a nakonec se vrchol pyramidy rozsypal. Nûco se zaãalo valit ven. Nejdfiív se objevila dlouhá stfiíbro‰edá konãetina, po ní pancéfiovan˘ trup – ‰upinat˘ a stejnû stfiíbro‰edû matn˘ jako konãetina, která ho vytáhla z díry ven. Tvor sebou Ïuchnul do písku. Bylo to tûÏko pfiedstavitelné stvofiení – s tûlem jako obfií sud, jedinou paÏí a otvorem pfiipomínajícím ústa na jednom konci – z druhého pak trãel tuh˘, ‰piãat˘ ocas. Îádné dal‰í konãetiny, Ïádné u‰i, nos – nic! TûÏce o nûkolik metrÛ popolezlo, zarazilo ‰piãku ocasu do písku, namáhavû se vztyãilo a strnulo. Deset minut se stvofiení nepohnulo. Pak se skfiípûním a ‰ustûním, asi jako kdyÏ se maãká papír, se paÏe pohnula k otvoru úst

– 22 –


15.12.1956 13:08

Stránka 23

Odysea z Marsu

a vytáhla cihlu. Opatrnû ji poloÏila na zem. Uplynulo dal‰ích deset minut – a v˘sledkem byla nová cihla. Prostû takov˘ pfiírodní cihláfi a zedník v jednom. UÏ jsem se chystal pokraãovat dál, kdyÏ Ëuíl na tvora ukázal a fiekl ‚skála‘. ‚CoÏe?‘ zeptal jsem se a on to opakoval. Pak po krátké hrkavé pfiedehfie fiekl ‚Ne, ne, ne‘ a tfiikrát hvízdavû vydechl. A já, svûte div se, jsem hned pochopil, co myslí. ‚D˘chání, ne?‘ fiekl jsem zfietelnû a taky pfiedvedl, jak se umím nadechnout. Ëuíl upadl do extáze ‚ano, ano, ano. Ne, ne, ne tycháni!‘ Pak vyskoãil a pfiistál sotva krok od pfií‰ery. Dovedete si pfiedstavit, jak jsem se vypla‰il. PaÏe se zrovna natáhla pro cihlu, já uÏ vidûl, jak Ëuíla chytá a drtí, ale – nic se nestalo. Ëuíl do tvora zabu‰il. PaÏe cihlu peãlivû uloÏila vedle té první. Ëuíl znovu zaklepal na obfií tûlo a fiekl ‚skála‘ a já koneãnû sebral odvahu pfiesvûdãit se sám. Ëuíl mûl zase pravdu. Tvor ned˘chal. Byla to skála.“ „Jak to mÛÏe‰ tvrdit tak jistû?“ vybafl Leroy. âerné oãi se mu zaujatû bl˘skaly. „Jsem pfiece chemik. To zvífie bylo z kfiemene. V písku té pou‰tû musí b˘t ãist˘ kfiemík, kter˘m se Ïiví. Rozumíte? My, Ëuíl, rostliny kolem, dokonce i biopody jsme témûfi v˘luãnû ze slouãenin uhlíku, tenhle tvor v‰ak Ïije díky jin˘m chemick˘m reakcím. Je to Ïivot zaloÏen˘ na kfiemíku.“ „Kfiemiãit˘ Ïivot!“ vykfiikl Leroy. „Tu‰il jsem to a teì mám koneãnû dÛkaz. Musím ho vidût!“ „Dobfie, dobfie,“ uklidÀoval ho Jarvis, „mÛÏe‰ se jít podívat. Je to zvlá‰tní zpÛsob existence. Ten tvor Ïije a pfiitom neÏije, jen kaÏd˘ch deset minut pfiemístí cihlu. Cihly jsou vlastnû jeho odpadní produkt. Na‰ím odpadem je kysliãník uhliãit˘, jeho zase kysliãník kfiemiãit˘. A protoÏe je pevn˘, vznikají cihly. Tvor se zabuduje do pyramidy, a kdyÏ uÏ nemá kam ty cihly ukládat, posune se dál a zaãne znovu. VÛbec se nedivím, Ïe vrÏe. VÏdyÈ je mu pÛl milionu let!“

– 23 –


15.12.1956 13:08

Stránka 24

Stanley G. Weinbaum

„Jak ví‰, Ïe je tak star˘?“ „Sledovali jsme pyramidy od zaãátku, ne? Kdyby ty první nestavûl on, skonãila by fiada dfiív, neÏ jsme ho na‰li, a zaãala nová zase od nejmen‰ích. Copak to není jasné jak facka? A neboj se, urãitû se rozmnoÏuje, nebo se o to aspoÀ pokou‰í. NeÏ vyplivl tfietí cihlu, za‰umûlo v nûm a vyrazil cel˘ mrak sklenûn˘ch tenisákÛ. Urãitû to jsou v˘trusy, vajíãka nebo semena, fiíkej jim, jak chce‰. Poskakovaly po pou‰ti stejnû jako den pfiedtím po Mofii âasu. UvaÏoval jsem, jak by mohly fungovat, Leroyi. Myslím, Ïe kfii‰Èálová skofiápka je jen obal, asi jako skofiápka u vajíãka, a skuteãn˘m nositelem rozmnoÏovací funkce je onen páchnoucí plyn uvnitfi. Snad nûjak˘m zpÛsobem napadá kfiemík a vyvolává chemickou reakci, na jejímÏ konci je zárodek tvora, se kter˘m jsem se setkal!“ „Mûls to vyzkou‰et,“ navrhl mal˘ Francouz. „Musíme nûkterou z tûch koulí rozbít.“ „Taky Ïe jsem to udûlal, pár jsem jich roztfií‰til o písek. KdyÏ má‰ chuÈ vrátit se za nûjak˘ch deset tisíc let zpátky a podívat se, jestli jsem nezasadil nûjaké pyramidové pfií‰ery, prosím, posluÏ si. Ale dfiív to pozná‰ sotva.“ Jarvis se zhluboka nadechl. „Stejnû je to prazvlá‰tní tvor! Slep˘, hluch˘, bez smyslÛ, bez mozku, jen mechanismus – a ke v‰emu nesmrteln˘. S vûãnou nutností vyrábût cihly, stavût pyramidy, dokud bude mít dost kfiemíku a kyslíku. I potom se jen zastaví, nezemfie. A kdyÏ mu nûjaká náhoda za milion let pfiinese znovu do cesty potravu, rozjede se dál. Kde zatím bude v‰em civilizacím konec... Jak fiíkám, prapodivn˘ tvor, i kdyÏ jsem potom potkal je‰tû nûco neuvûfiitelnûj‰ího.“ „Jak tû tak poslouchám, mám dojem, Ïe musí‰ mít divoké sny,“ zabruãel Harrison. „Náhodou jste se skoro strefil,“ fiekl Jarvis klidnû. „Dravec ze zlého snu, tohle pojmenování docela sedí. Nejhroznûj‰í stvofiení, které si ãlovûk mÛÏe pfiedstavit. Nebezpeãnûj‰í neÏ lev, lstivûj‰í neÏ had.“

– 24 –


15.12.1956 13:08

Stránka 25

Odysea z Marsu

„Tak mluv,“ prosil Leroy. „Toho musím vidût taky.“ „To bych ti zrovna nedoporuãoval.“ Jarvis se znovu zarazil. „Kde jsem vlastnû skonãil? Aha, kdyÏ jsme opustili pyramidovou bytost a dál se trmáceli pou‰tí. Byl jsem unaven˘ a taky jistota, Ïe mû najdete, nebyla po vãerej‰ku zrovna skálopevná. Ëuílovo neustálé hrãení mi zaãínalo jít na nervy, stejnû jako jeho stfiemhlavé skoky. Mlãky a úpornû jsem rázoval jednotvárnou pou‰tí, hodinu za hodinou, se zoufal˘m pfiáním, aby to uÏ skonãilo. Koneãnû jsme do‰li na dohled tenké tmavé ãáry daleko na obzoru. Vûdûl jsem, co to je: kanál, kter˘ jsem v té ne‰Èastné raketû pfielétl. Znamenalo to, Ïe mám za sebou sotva tfietinu pou‰tû. Povzbudivé, co? Pomalu jsme se blíÏili ke kanálu. Pamatoval jsem si, Ïe je z obou stran ohraniãen˘ ‰irok˘m pásmem vegetace a Ïe za ním leÏí mûsto podobné hlinûné homoli.

(IV) UÏ jsem sotva vlekl nohy. My‰lenky na teplé jídlo se mi v hlavû stfiídaly s pfiedstavou, jak pfiíjemná a domácká musí b˘t tfieba dÏungle na Borneu proti téhle bláznivé planetû, a pofiád víc jsem myslel na star˘ dobr˘ New York. A taky na jedno dûvãe, které tam bydlí. Fancy Longovou, znáte ji nûkdo?“ „Ta z televize?“ optal se Harrison. „Myslím, Ïe jsem ji párkrát vidûl. Je to ta pûkná blond˘nka, co uvádí program Yerba Maté?“ „Jo, pfiesnû ta,“ k˘vl Jarvis. „Tro‰ku se s ní znám – není to nic váÏného, jsme spí‰ pfiátelé, ale mûl jsem radost, Ïe se pfii‰la rozlouãit, kdyÏ jsme odlétali. Zrovna na to jsem myslel a pfiipadal si zatracenû osamûl˘, kdyÏ jsem najednou mûl pocit, Ïe mi oãi vypadnou z dÛlkÛ. Pfied jedním z místních gumov˘ch stromÛ stála zrovna ona, Fancy Longová, mávala na mû a usmívala se, docela jako kdyÏ jsme se vidûli naposled.“

– 25 –


15.12.1956 13:08

Stránka 26

Stanley G. Weinbaum

„A pak Ïe ses nezbláznil,“ poznamenal su‰e kapitán. „V tu chvíli bych klidnû souhlasil. Zíral jsem na ni a pak se ‰típl, zavfiel oãi a zase je otevfiel, jenÏe milá Fancy Longová pofiád mávala a usmívala se na mû. Taky Ëuíl nûco vidûl, hrãel, kvokal, ale já jsem ho sotva sly‰el. Letûl jsem k Fancy a vÛbec mû nezajímalo, jak se tu vzala. Byl jsem málem u ní, kdyÏ Ëuíl pfiistál vedle mû a drapnul mû za ruku. ‚Ne, ne, ne‘, jeãel rozvrzanû. Zkou‰el jsem ho setfiást, byl lehk˘ jako z bambusu, ale drÏel se mû pafiáty jako opice a nepfiestával jeãet. Snad mi to jeho kvílení zchladilo hlavu a já se sotva tfii metry od Fancy zastavil. Stála pfiede mnou a byla stejnû skuteãná jako tady Putz.“ „Já? Proã já?“ bránil se inÏen˘r. „Smála se, mávala mi, lákala mû stále víc. Pfiimrzl jsem pár krokÛ od ní a vedle mû vrzal a skuãel Ëuíl. Do‰lo mi, Ïe to nemÛÏe b˘t opravdová Fancy Longová, jenÏe – jenÏe ona tam stála. Nakonec jsem nevydrÏel a zavolal na ni ‚Fancy!‘ A ona nic, jen se dál usmívala. Nepohnula se ke mnû ani o krok. Zato Ëuíl vytrhl sklenûnou pistoli a zamífiil na ni. Chytil jsem ho za ruku, ale setfiásl mû. Znovu na ni zamífiil a fiekl ‚ne, ne tycháni, ne ne tycháni!‘ A já se koneãnû vzpamatoval a uvûdomil si, Ïe ta vûc sice vyhlíÏí jako Fancy Longová, ale ve skuteãnosti k ní má hodnû daleko, asi tak ‰edesát milionÛ kilometrÛ. Ale stejnû se mi nelíbilo, Ïe na ni Ëuíl mífií. Nevím, jak dlouho jsem stál a pozoroval ho, neÏ zmáãkl rukojeÈ své zbranû, pfied hlavní se objevil mal˘ obláãek páry a Fancy Longová zmizela. Místo ní se pfied námi svíjel ãern˘ ranec konãetin jak provazy, dvojãe tvora, pfied nímÏ jsem zachránil Ëuíla. Opravdu dravec ze zlého snu! Mlãky jsem pozoroval, jak dodûlává. Ëuíl hrãel, pak se dotkl mé ruky, ukázal na mrtv˘ chuchvalec a fiekl ‚Ty jedna, jedna, dvû, on jedna, jedna dvû.‘ KdyÏ to zopakoval osmkrát nebo desetkrát, pochopil jsem.“

– 26 –


15.12.1956 13:08

Stránka 27

Odysea z Marsu

„Já taky!“ vykfiikl Leroy. „Chtûl fiíct, Ïe kdyÏ na nûco myslí‰, pozná ta potvora na co a pfiedvede ti to. Hladov˘ pes by nejspí‰ vidûl kost se spoustou masa. Nebo by ji cítil.“ „Správnû,“ fiekl Jarvis. „Jako návnadu pouÏívá touhy sv˘ch obûtí anebo pfiedstavu snadné kofiisti. Kufie by vidûlo slepici, li‰ka na lovu zase kufie.“ „Jak to dokáÏe?“ zeptal se Leroy. „Co já vím? Jak dokáÏe dole na Zemi had pfiesvûdãit ptáka, aby mu málem odpochodoval mezi ãelisti? A co hlubinné mofiské ryby, které lákají obûti rovnou do chfitánu?“ Jarvis se otfiásl. „To je zákefinost, co? Na‰tûstí uÏ jsme varováni, ale stejnû nesmíme vûfiit ani vlastním oãím. Pfií‰tû mÛÏete uvidût mû – já zas nûkoho z vás –, ale ve skuteãnosti to nemusí b˘t nikdo jin˘ neÏ ná‰ ãern˘ vrah se spoustou chapadel.“ „Jak ho ten tvÛj kamarád poznal?“ zeptal se nedÛvûfiivû kapitán. „Ëuíl? Nejspí‰ zahlédl nûco, co by mû zajímat nemuselo, a kdyÏ mû vidûl, jak jsem pfiidal a jak poulím oãi, do‰lo mu, Ïe nûco není v pofiádku. Nebo dost moÏná, Ïe tvor ze zlého snu mÛÏe vytvofiit jen jeden obraz a Ëuíl vidûl to, co já – nebo nic. Neumûl jsem se ho zeptat. Ale je to jen dal‰í dÛkaz, Ïe jeho inteligence je pfiinejmen‰ím rovná na‰í, ne-li vy‰‰í.“ „Proã si pofiád myslí‰, Ïe je stejnû inteligentní jako ãlovûk?“ zeptal se Harrison. „Tak za prvé, tvor z pyramid. Nejspí‰ nikdy dfiív Ïádného nevidûl. A pfiece poznal, Ïe je to vlastnû jen automat z kfiemíku.“ „Mohl o nûm sly‰et,“ namítl Harrison. „Je to pfiece MarÈan, ne?“ „A co jazyk? Nedokázal jsem pochopit jedinou jeho my‰lenku, a on se nauãil ‰est ãi sedm m˘ch slov. A v‰imnûte si, jak sloÏité a ucelené my‰lenky dokázal pomocí tûchto slov sdûlit. Dokázal mi fiíct, Ïe jeden z tvorÛ, které jsme potkali, je ne‰kodn˘ automat a druh˘ smrtelnû nebezpeãn˘ hypnotizér.“ „Chmm...“ vyrazil velitel.

– 27 –


15.12.1956 13:08

Stránka 28

Stanley G. Weinbaum

„Chtûl bych vidût kohokoli z nás, kdyby znal jen ‰est slov. Dokázali byste s takovou slovní zásobou vyjádfiit jako on, Ïe dal‰í stvofiení je sice inteligentní, ale li‰í se od nás tak, Ïe se s ním není vÛbec moÏné dorozumût?“ „Co jste zas potkali?“ „Po pofiádku. Chci jen fiíct, Ïe nám stojí za to seznámit se s bytostmi, jako je Ëuíl. Tady na Marsu – uvidíte, Ïe mám pravdu – existuje civilizace, která je té na‰í rovnocenná, moÏná víc neÏ rovnocenná. Civilizace, se kterou se mÛÏeme domluvit. Ëuíl to dokazuje. MoÏná, Ïe to bude trvat léta, jejich my‰lení je nám cizí, ale pofiád srozumitelnûj‰í neÏ my‰lení jin˘ch tvorÛ, s nimiÏ jsem se setkal.“ „Nenapínej nás tolik.“ „Mám na mysli obyvatele podél kanálÛ.“ Jarvis se zamraãil. „Myslel jsem si, Ïe tvor ze zlého snu a kfiemíkov˘ automat jsou ta nejprapodivnûj‰í stvofiení, jaké si je moÏné pfiedstavit, ale m˘lil jsem se. Obyvatelé tûch mûst nám jsou je‰tû vzdálenûj‰í a nepochopitelnûj‰í. UÏ pfied bfiehem kanálu jsme narazili na koberec trávy, která nám utíkala z cesty. Pak jsem zahlédl slab˘, naÏloutl˘ potÛãek. Homolovité mûsto, které jsem vidûl uÏ z rakety, leÏelo asi kilometr napravo a docela jsem stál o to vidût ho.

(V) Na první pohled vypadalo mûsto opu‰tûnû. Av‰ak asi sto metrÛ pfied ním jsme narazili na udusanou stezku a pak se objevil i první z jeho obyvatel. Vypadal jako sud na ãtyfiech nohách, se ãtyfima tykadlovit˘ma rukama. Nemûl hlavu, jen tûlo, konãetiny a kolem dokola pás oãí. Na pfiedním konci sudovitého tûla se jako bubínek napínala tenká

– 28 –


15.12.1956 13:08

Stránka 29

Odysea z Marsu

blána. Tvor tlaãil mal˘ mûdûnû zbarven˘ vozíãek a pfiehnal se kolem nás jako uragán. Ani si nás nev‰ímal, i kdyÏ se zdálo, Ïe na stranû, kterou nás míjel, stoãil oãi. Za chvíli se objevil dal‰í, tentokrát s prázdn˘m vozíãkem. A znovu si nás ani nev‰iml. Dostal jsem kuráÏ, a kdyÏ se pfiiblíÏil tfietí, postavil jsem se mu do cesty. Sud se zastavil a zaãal bubnovat na blánu. Ukázal jsem prázdné ruce a mírumilovnû fiekl: ‚Jsme pfiátelé.‘ A co myslíte, Ïe udûlal?“ „Nejspí‰ fiekl ‚Tû‰í mû‘,“ zavrãel Harrison. „UÏ by mû to ani nepfiekvapilo. Místo toho v‰ak tvor znovu zabubnoval a z blány najednou zadunûlo ‚fififiátelééé‘. Pak si do mû ‰Èouchnul trakafiem a kdyÏ jsem uskoãil, jel dál a nechal mû civût. Za okamÏik se pfiihnal dal‰í, ani se nezastavil, rovnou zabubnoval ‚fififiátelééé‘ a odfrãel. Jak se to nauãil, ví bÛh. MoÏná Ïe se nûjak˘m zvlá‰tním zpÛsobem dorozumûli, moÏná byli jen souãástmi nûjakého centrálnû fiízeného organismu, nevím. Ale myslím si, Ïe Ëuíl o tom ví. Sudovití tvorové nás míjeli jeden za druh˘m a pokaÏdé zdravili ‚fififiátelééé‘. Zaãalo to b˘t legraãní, nikdy mû nenapadlo, Ïe na téhle vysu‰ené kouli potkám tolik kamarádÛ. Udivenû jsem se podíval na Ëuíla. Mûl jsem dojem, Ïe mi porozumûl, protoÏe fiekl: ‚Jedna, jedna, dva ano! Dva, dva, ãtyfii ne!‘ Chápete?“ „Jasnû. MarÈanské rozpoãitadlo.“ „Hm... Zaãínal jsem si na ËuílÛv symbolismus zvykat a vyloÏil si to rozpoãitadlo po svém: jedna, jedna, dvû, ano! – jsou to inteligentní bytosti. Dva, dva, ãtyfii, ne! – jejich inteligence je jiného fiádu, odli‰ná od na‰í. MoÏná jsem ho nepochopil, tfieba chtûl fiíct, Ïe jsou na nízké úrovni my‰lení a dovedou uvaÏovat jen o jednoduch˘ch vûcech: jedna, jedna, dvû, ano, ale ne uÏ o tûch sloÏitûj‰ích: dva, dva, ãtyfii, ne. Ale podle toho, co jsme pak vidûli, bych se klonil k prvnímu vysvûtlení. To uÏ se tvorové hnali zpátky. Trakafie mûli plné kamení, písku, zlomkÛ gumov˘ch rostlin a podobn˘ch nesmyslÛ. Vybubnovali

– 29 –


15.12.1956 13:08

Stránka 30

Stanley G. Weinbaum

pozdrav, kter˘ vlastnû vÛbec pfiátelsky neznûl, a utíkali dál. Pfiedpokládal jsem, Ïe tfietí uÏ je ten mÛj znám˘, a rozhodl jsem se, Ïe si s ním trochu popovídám. Vkroãil jsem mu do cesty a ãekal. Pfiifiítil se, zadunûl ‚fififiáteléé‘ a zastavil se. Podíval jsem se na nûj a ãtyfii nebo pût z jeho oãí se podívalo na mû. Pak znovu zkusil heslo a strãil do mû trakafiem. Ale já stál pevnû. A pak ten blázen natáhl ruku a ‰típl mû do nosu.“ Harrison se rozesmál. „Tomu fiíkám smysl pro krásu.“ „Vy moÏná,“ zabruãel Jarvis. „Ale co já? Nejdfiív jsem o nos pfii‰el pfii pádu, pak mi omrzl. Zajeãel jsem ‚au!‘ a uskoãil. Tvor zmizel. Ale od té doby v‰ichni zdravili ‚fififiáteléé, au!‘ Pomalu jsme s Ëuílem kráãeli k nejbliÏ‰í homoli. Sudy nám nevûnovaly nejmen‰í pozornost a pofiád jen tahaly to své smetí. Pak se cesta zaãala svaÏovat k otvoru jako do staré dÛlní ‰achty. Nahlédl jsem dovnitfi. Svítilo se tam a nezdálo se, Ïe to je pochodeÀ, vypadalo to spí‰ jako elektfiina. Zaãal jsem b˘t zvûdav˘ a ve‰el jsem dovnitfi. Ëuíl se vlekl za mnou, i kdyÏ trylky a ‰tûbetáním protestoval. Svûtlo vycházelo z ãerného prutu zasazeného do zdi chodby. Podivnû blikalo a záfiilo jako stará obloukovka. Pak jsem zahlédl dal‰í. KdyÏ jsem se k nûmu vypravil, objevil jsem jen hromadu tfipytivého písku. Obrátil jsem se k v˘chodu, Ïe odejdeme, ale v˘chod byl pryã! Napadlo mû, Ïe se chodba stoãila nebo Ïe jsme zaboãili nûkam stranou. KaÏdopádnû jsem se snaÏil najít smûr, kter˘m jsme pfii‰li, ale objevoval jsem jen dal‰í a dal‰í chodby. Ocitli jsme se v bludi‰ti chodeb, které se kroutily na v‰echny strany a kter˘mi obãas pro‰el nûjak˘ Ïiv˘ sud, nûkdy i s trakafiem. Zpoãátku jsem si moc starostí nedûlal. Mûl jsem dojem, Ïe jsme jen pár krokÛ od vchodu. Ale ãasem mi zaãalo pfiipadat, Ïe se pou‰tíme stále hloub a hloub. Zkusil jsem se tedy drÏet jednoho tvora s prázdn˘m vo-

– 30 –


15.12.1956 13:08

Stránka 31

Odysea z Marsu

zíkem v domnûní, Ïe si jede pro náklad, ale ukázalo se, Ïe jen bezcílnû pobíhá z jedné chodby do druhé. Nakonec jsem v‰echno vzdal, pra‰til nádrÏí s vodou o zem a sedl si. Ëuíl na tom nebyl o nic líp neÏ já. KdyÏ jsem ukázal vzhÛru, jen zoufale zatrylkoval ‚ne, ne, ne‘. A od obyvatel mûsta jsme Ïádnou pomoc ãekat nemohli, buì si nás vÛbec nev‰ímali, nebo nás jen nekoneãnû uji‰Èovali, Ïe jsme ‚fififiáteléé, au!‘. Nakonec jsem úplnû ztratil pojem o ãase. Dvakrát jsem z naprostého vyãerpání usnul, ale Ëuíl, jak se zdálo, nepotfieboval spát nikdy. VyráÏeli jsme do kaÏdé chodby, která stoupala vzhÛru, ale po chvíli se v‰echny zaãaly svaÏovat dolÛ. V tom proklatém mraveni‰ti se nemûnila ani teplota, takÏe se nedalo urãit, kdy je den a kdy noc, a kdyÏ jsem se poprvé probudil, nemûl jsem potuchy, jestli jsem spal hodinu nebo tfiináct, a na hodinkách jsem nepoznal, jestli je poledne nebo pÛlnoc. Zato jsme narazili na spoustu podivností. V nûkter˘ch chodbách bûÏely stroje, ale nezdálo se, Ïe by nûco vyrábûly, i kdyÏ kola se toãila. Nûkolikrát jsem taky zahlédl dva spojené sudy, mezi nimiÏ vyrÛstal jeden mal˘.“ „Samooplozování!“ jásal Leroy. „Samooplozování prostfiednictvím poupat – jako u tulipánÛ!“ „Proã ne,“ souhlasil Jarvis. „Îádn˘ z tûch tvorÛ si nás v‰ak nev‰iml kromû obligátního pozdravu ‚fififiáteléé, au!‘ Nakonec jsme pfiece jen narazili na chodbu, která nepfiestávala stoupat. UÏ jsem se tû‰il, Ïe jsme nûkde blízko povrchu, kdyÏ jsme najednou ve‰li do sálu s vysokou klenbou. Myslel jsem, Ïe radostí zaãnu skákat: otvorem nahofie pronikalo denní svûtlo. âást sálu zaplÀoval jak˘si stroj, obrovské soukolí, které se pomalu otáãelo. Jeden ze sudÛ pod nûj právû vysypával svÛj náklad. Soukolí v‰e se skfiípotem drtilo – písek, kameny, rostliny –, ze v‰eho zÛstával prach pomalu mizející kdesi dole. Nûjakou dobu jsme stáli a pozorovali, co se dûje. Tvorové se stfiídali, cel˘

– 31 –


15.12.1956 13:08

Stránka 32

Stanley G. Weinbaum

postup se opakoval a zdálo se, Ïe nic víc neuvidíme. Ale pak se stalo nûco skuteãnû neuvûfiitelného. Jeden z tvorÛ, kdyÏ vysypal náklad, trakafi odstrãil a chladnokrevnû vlezl do soukolí sám. Neschopn˘ se pohnout jsem stál a pozoroval, jak ho obrovská kola drtí mezi sebou. Vzápûtí totéÏ udûlal dal‰í. Postupovali naprosto cílevûdomû, dokonce si jeden pfiibral odloÏen˘ trakafi. Ëuíla, jak se zdálo, jejich poãínání neudivovalo. A kdyÏ jsem roztfiesenou rukou ukázal na fietûz sebevrahÛ, konãících pfied na‰ima oãima svÛj Ïivot, pokrãil témûfi lidsky rameny, jako by chtûl fiíct ‚Co se dá dûlat?‘ Trvalo mi je‰tû dost dlouho, neÏ jsem se dokázal soustfiedit na podivnou, jasnou skvrnu, kterou jsem objevil za vraÏedn˘m soukolím. Na nízkém podstavci tam jako nad pohansk˘m obûti‰tûm svûtélkoval krystal velk˘ asi jako vejce. Pomalu jsem do‰el k podstavci a sklonil se nad ním; chabé svûtlo vydávané krystalem mi ulpûlo na rukou i na tváfii jako statick˘ elektrick˘ náboj. A pak jsem si v‰iml jedné pozoruhodnosti. Pamatujete na bradavici, kterou jsem mûl na palci levé ruky? Tady –“ Jarvis napfiáhl ruku, „jak vidíte, zmizela. KdyÏ na ni krystal posvítil, uschla a odpadla. Taky nos mû pfiestal bolet, jako by mávl kouzeln˘m proutkem. Krystal zfiejmû vyzafioval cosi jako rentgenové paprsky nebo gama záfiení, niãil nemocnou tkáÀ a zdravou ponechával nedotãenou. Zrovna jsem uvaÏoval, jak˘ by to byl dar pfiivézt krystal s sebou na matiãku Zemi, kdyÏ se ozval rachot pfiipomínající start rakety. Skokem jsme zmizeli za soukolím. Staãil jsem si jen v‰imnout, Ïe jeden z trakafiÛ se podivnû mele mezi koly, jako by se nûkter˘ ze sudÛ dopustil v prÛbûhu sebevraÏdy nûjaké neopatrnosti. Bûhem nûkolika dal‰ích minut se kolem nás shromáÏdil zástup tvorÛ, ktefií tentokrát bubnovali a dunûli zcela v˘hrÛÏnû.

– 32 –


15.12.1956 13:08

Stránka 33

Odysea z Marsu

Dav nás tlaãil zpátky do chodby, kterou jsme vnikli do sálu. ‚¤fifiáteléé, au!‘ Nelíbilo se mi to. Citoslovce bolesti zaãínalo mít podivnû konkrétní smysl. Ëuíl i já jsme si pfiipravili revolvery. Rychle jsem shodil na zem nosiã s poloprázdnou nádrÏí na vodu a nechal ho stát v chodbû. Couvali jsme pofiád dál, asi dvacet sudovit˘ch tvorÛ za námi. Obãas nás minuli dal‰í s naloÏen˘mi vozíãky. Vyh˘bali se nám na poslední chvíli a kupodivu bez obvyklého pozdravu mizeli nûkde v chodbách. Taky Ëuíl si v‰iml, Ïe uÏ nezdraví. Zniãehonic vylovil ze své mo‰niãky zapalovaã podobn˘ fieÏavému uhlíku a dotkl se vûtví naloÏen˘ch na jednom z trakafiÛ. Náklad okamÏitû ãadivû vzplanul. Sud ‰el dál stejnû klidnû, ani se nerozbûhl. Mezi ãetou bubnující v chodbû ‚fififiáteléé, au!‘ to v‰ak rozruch vzbudilo. To uÏ jsem ale drÏel Ëuíla za pafiát a táhl ho smûrem, kam unikal d˘m. Tam pfiece musel b˘t v˘chod z bludi‰tû! Denní svûtlo nás málem srazilo na kolena – i kdyÏ byl skoro veãer a Slunce bylo jen kousek za obzorem. A v tu chvíli jsem si uvûdomil, Ïe je zle – spolu s vodou jsem dole v chodbû zapomnûl i svÛj vyhfiívan˘ spací pytel, bez nûhoÏ nebo bez pofiádného ohnû jsem nemûl ‰anci pfieÏít ani jedinou noc. JenÏe my nemûli ãas se ani zastavit, natoÏ se vrátit. Bubnující sudy nás hnaly dál, aÏ jsme se ocitli mezi dvûma homolemi v prÛsmyku uzavfieném kolmou stûnou. Na‰i pronásledovatelé se zastavili pár metrÛ od nás. ‚¤fifiáteléé, au!‘ neznûlo vÛbec povzbudivû. Zatím jsme v‰ak ani Ëuíl ani já nevystfielili jedinou ránu. ¤íkám zatím, protoÏe vzápûtí se k na‰im nepfiátelÛm pfiitoãil dal‰í s trakafiem pln˘m asi ãtvrtmetrov˘ch mûdûnû leskl˘ch ‰ipek. Vrhli se na nû a – brnk! První mi proletûla tûsnû kolem ucha. Mûli jsme na vybranou – buì se bránit, nebo zemfiít. Chvíli se nám dafiilo to první. Ostfielovali jsme okolí trakafie se ‰ipkami, takÏe se nemohli dostat k munici. Ale kdyÏ se poblíÏ

– 33 –


15.12.1956 13:08

Stránka 34

Stanley G. Weinbaum

ozvalo hromové zadunûní ‚fififiáteléé, au!‘ pfiinejmen‰ím ze stovek bubínkÛ, vûdûl jsem, Ïe je konec. Souãasnû jsem si ale uvûdomil, Ïe jen pro mû, vÏdyÈ Ëuíl se mÛÏe jedin˘m skokem pfienést pfies stûnu, která nás zdrÏela. On se v‰ak rozhodl zÛstat se mnou aÏ do poslední chvíle. Kdybychom na to mûli ãas, byl bych se dojetím rozbreãel. Mûl jsem vlastnû Ëuíla rád od samého poãátku, ale tohle jsem neãekal. VÏdyÈ uÏ mi Ïádn˘ vdûk za záchranu Ïivota projevovat nemusel; zatímco já mu pomohl jen jednou, on uÏ mi zachránil Ïivot nûkolikrát – teì se je‰tû chystal ze solidarity se mnou zemfiít. Popadl jsem ho za pafiát a ukázal nahoru. Ëuíl se mi v‰ak vytrhl, zakrákoral ‚ne, ne, ne, T˘k‘ a znovu zaãal prskat svou sklenûnou zbraní na pfiesilu oÏivl˘ch sudÛ, které nás za hromového chorálu ‚fififiáteléé, au!‘ zasypávaly mûdûn˘mi ‰ipkami. Do toho najednou zasvi‰tûly spodní trysky Putzovy rakety. Sudy se rozprchly. Vítûznû jsem zajódloval a vrhl se k raketû. Vletûl jsem do otevfien˘ch dvífiek radostí cel˘ bez sebe, kfiiãel jsem, objímal Putze, smál se a breãel. Ale neÏ jsem staãil zavolat na Ëuíla, aby nasedl, zahlédl jsem jen, jak jedním ze sv˘ch obrovsk˘ch skokÛ po zobáku mizí za nejbliÏ‰í homolí. Nebylo lehké pfiesvûdãit Putze, Ïe se za Ëuílem musíme ihned vypravit. NeÏ odstartoval, padla tma a víte, jak to chodí: noc zaãíná, málem jako by nûkdo otoãil vypínaãem. KfiiÏovali jsme nad pou‰tí, jednou nebo dvakrát jsme dokonce pfiistáli. Ale Ëuíla jsme uÏ nena‰li. Zmizel.“ Jarvis si povzdechl. „Tolik bych stál o to, setkat se s ním je‰tû jednou.“ Chvíli bylo ticho. „Taky bych ho chtûl vidût,“ zamumlal Leroy. „A ten lék proti bradavicím,“ zachraÀoval ãest tuhého chlapíka, kter˘ nepodléhá dojetí, Harrison. „·koda, Ïe se ti ho nepodafiilo sebrat. Kdo ví, jestli by se nehodil k léãení zhoubn˘ch nádorÛ.“

– 34 –


15.12.1956 13:08

Stránka 35

Odysea z Marsu

„Aha, ten krystal,“ probral se Jarvis. „Jak ví‰, Ïe se mi to nepodafiilo? VÏdyÈ právû proto se na nás vrhli.“ Vylovil z kapsy podivnû bl˘skav˘ mnohostûn. „Tady je.“ • TAHLE POVÍDKA POCHÁZÍ Z ROKU 1934. POZORUHODNÁ je na svou dobu neb˘val˘m pfiístupem k tématu – její autor jako jeden z prvních lidí pfiedpokládá, Ïe mimozemské bytosti by se od nás mohly zcela odli‰ovat. Do té doby vystaãily povídky z Marsu se jménem planety, nûkolika obecnû znám˘mi fakty – napfiíklad Ïe kolem obíhají dva mûsíce -, a to zcela staãilo. V podstatû v‰ak autofii popisovali jen pohádkov˘ pfievlek o kousek pfiestûhované Zemû. MarÈané se od Pozem‰ÈanÛ li‰ili jen v nevelk˘ch detailech, ostatnû marÈanské princezny musely zÛstat dostateãnû lidské, aby se do nich mohli romantiãtí hrdinové ze Zemû zamilovat. Odysea z Marsu pfiinesla naprost˘ zvrat. Stanley G. Weinbaum se díky téhle prvotinû stal pfies noc jedním z nejoblíbenûj‰ích autorÛ science fiction. Nezaujaly jen jeho postavy z jiného svûta, ale také lehk˘, klidn˘ styl, zcela odli‰n˘ od rozvrzan˘ch man˘r vût‰iny autorÛ tohoto Ïánru ze zaãátku tfiicát˘ch let. Dva roky si Weinbaum popularitu udrÏel, pak stejnû náhle jako zazáfiil, zmizel. V roce 1935 zemfiel jako pûtatfiicetilet˘ na rakovinu... Weinbaum si jistû dával pozor, aby jeho popis Marsu byl realistick˘, nemohlo se mu to v‰ak podafiit víc, neÏ umoÏÀovaly tehdej‰í znalosti planety. Vûdûl tedy, Ïe atmosféra Marsu je fiid‰í neÏ pozemská, nevûdûl v‰ak o kolik a podobnû nemohl znát ani její sloÏení. Weinbaum jen pfiedpokládal, Ïe bude dost hustá a Ïe bude obsahovat dostatek kyslíku, aby ji mohli lidé d˘chat. Pomûrnû realistick˘ byl i jeho pfiedpoklad, Ïe se lidé budou muset na fiídk˘ vzduch aklimatizovat.

– 35 –


15.12.1956 13:08

Stránka 36

Stanley G. Weinbaum

Jak se ov‰em ukázalo, byly jeho pfiedpoklady pfiese v‰echno pfiíli‰ optimistické. Automatické sondy vyslaly uÏ o ãtyfii desetiletí pozdûji pfiímo z povrchu Marsu nejen detailní údaje o atmosféfie, ale i fotografie povrchu, které Weinbauma usvûdãily z omylu. Zm˘lil se i v ãasov˘ch odhadech. Jeho v˘prava na Mars se odehrává v jedenadvacátém století; z dne‰ního hlediska je to sice skeptické, av‰ak moÏné; hor‰í ov‰em je, Ïe se zároveÀ odehrává deset let po prvním pfiistání ãlovûka na Mûsíci a dvacet let po „vynálezu atomového v˘buchu“. Atomová bomba v‰ak poprvé explodovala v roce 1945 (pravdûpodobnû alespoÀ padesát let pfiedtím, neÏ ji oãekával Weinbaum). TakÏe podle toho mûlo k prvnímu pfiistání na Marsu dojít v roce 1965... Weinbaum se také zmiÀuje o zájmu vefiejnosti o první snímky z Mûsíce. Je jasné, Ïe pfiím˘ televizní pfienos z pfiistání na Mûsíci si pfiedstavit nedokázal. Zvlá‰È pfiekvapující je ve Weinbaumovû obrazu Ïivota na Marsu „pyramidová bytost“. Kfiemík se mnoha chemick˘mi vlastnostmi i elektronovou stavbou podobá uhlíku, takÏe si lze pfiedstavit sloÏité molekuly vybudované z dlouh˘ch fietûzcÛ a kruhÛ kfiemíkov˘ch místo uhlíkov˘ch atomÛ. BohuÏel jsou kfiemíkové atomy o tolik vût‰í neÏ uhlíkové, Ïe jejich chemické vazby jsou o mnoho slab‰í a dokonce i krátké fietûzce jsou nestabilní. Kromû toho Weinbaum naznaãuje, Ïe pyramidové bytosti Ïijí z ãistého kfiemíku. Aby získaly energii, kfiemík okysliãují a vytváfiejí kysliãník kfiemiãit˘ (kfiemen). Je to nepravdûpodobné, kfiemík se v zemské kÛfie v ãisté podobû nikdy nevyskytuje, coÏ platí i o kÛfie Marsu. Pfies své nedostatky pfieÏila povídka celá desetiletí. KdyÏ v roce 1969 vybírali ãlenové sdruÏení autorÛ science fiction ve Spojen˘ch státech nejlep‰í vûdeckofantastické povídky v‰ech dob, skonãila Odysea z Marsu na druhém místû.

– 36 –


15.12.1956 13:08

Stránka 37

Odysea z Marsu

OTÁZKY A PODNùTY K ZAMY·LENÍ: 1) Víte nûco o kanálech na Marsu? Kdo se první domníval, Ïe je vidí? 2) Jakou ãást zemské kÛry pfiedstavuje kfiemík? Které dÛleÏité pfiírodní materiály mají jako souãást kfiemík? Jak˘ technick˘ v˘znam ãist˘ kfiemík má? 3) Pokusy Dicka Jarvise dorozumût se s Ëuílem pfiipomínají dne‰ní pokusy sdûlit moÏn˘m inteligentním obyvatelÛm jin˘ch planetárních soustav, Ïe tu jsme. Jak˘m zpÛsobem byste vyuÏili rádia k dorozumûní s mimozem‰Èany, ktefií neznají ná‰ jazyk a nic o nás nevûdí, vy? Jak byste popsali vzhled ãlovûka? 4) Vyhledejte nejãerstvûj‰í poznatky o povrchu Marsu, o jeho atmosféfie a srovnejte je s podmínkami, které popisuje Weinbaum. 5) Je Weinbaumovo tvrzení, Ïe Merkur není z Marsu viditeln˘ pouh˘m okem, správné? Jak asi vypadá z Marsu Zemû? A co ná‰ Mûsíc?

– 37 –


15.12.1956 13:08

Stránka 38


15.12.1956 13:08

Stránka 39

Don A. Stuart (John W. Campbell, Jr.)

Noc CAMPBELL JR., JOHN W(ood) (1910–1971) Americk˘ SF spisovatel a v˘znamn˘ editor, debutoval v ãasopise Amazing povídkou When the Atoms Failed (1930). Ve 30. letech byl jedním z nejpopulárnûj‰ích autorÛ tehdy tolik oblíben˘ch space oper. Pod pseudonymem Don A. Stuart dokázal v‰ak vytvofiit i literárnû nároãnûj‰í práce, vedle povídky Night (1935) jmenujme pfiedev‰ím slavnou novelu Who Goes There? (Astounding 1938, ã. Vûc–Poutník ã. 3/KJV 1991 & Kdo je tam? – HrÛzn˘ ãas/Mustang 1996), zfilmovanou v letech 1951 a 1982 pod názvem The Thing (ã. Vûc). V záfií roku 1937 byl jmenován ‰éfredaktorem magazínu Astounding Stories (v roce 1960 pfiejmenován na Analog) a tuto funkci vykonával aÏ do své smrti. Bûhem svého pÛsobení na tomto postu prosazoval zv˘‰ení kvality uvádûn˘ch prací, ãímÏ vytvofiil prostor pro dnes snad nejznámûj‰í spisovatele Ïánru. Pod vlivem Campbellova vzdûlání (v roce 1932 dokonãil studium fyziky) se magazín zaãal záhy orientovat na technicky zamûfienou SF a tento smûr je v dne‰ním Analogu zachován dosud. âasopis si vytvofiil v oblasti SF zcela nevídané dominantní postavení naru‰ené aÏ nástupem F&SF a Galaxy. V oblasti fantasy byl Campbell stejnou mûrou úspû‰n˘ pfii fiízení ãasopisu Unknown (1939–1943), jenÏ byl bohuÏel bûhem váleãn˘ch let zru‰en pro nedostatek papíru.

– 39 –


15.12.1956 13:08

Stránka 40

Don A. Stuart

Cordon zíral dalekohledem na témûfi neviditelnou teãku vysoko na nebi, tváfiil se jako boÏí umuãení a neustále opakoval: „Proboha, proboha...“ Najednou se zachvûl a podíval se na mû, v obliãeji stra‰livou bolest. „Nevrátí se. Done, on se nevrátí...“ To jsem vûdûl, vûdûl jsem to tak jistû, jako jsem si byl jist˘, Ïe to vûdût nemohu. Usmál jsem se v‰ak a odpovûdûl: „To bych nefiekl. Spí‰ mám strach, Ïe se vrátí moc rychle. Co vyletí, vÏdycky zase spadne.“ Major Cordon se cel˘ tfiásl. NeÏ ze sebe vypravil hlásku, chvíli jen naprázdno otvíral ústa. „Talbote... mám strach... stra‰n˘ strach. VÏdyÈ ví‰... jsi jeho pomocník... ví‰, Ïe se snaÏí pfiekonat gravitaci. To lidé nemûli... je to zlé... zlé...“ Znovu upfiel oãi do binoklu, tentokrát ale opakoval: „...zlé... zlé... zlé...“ Najednou ztuhl a zmlkl. Ztuhlo i zbyl˘ch deset muÏÛ na opu‰tûném polním leti‰ti, major se zhroutil. Nikdy jsem nevidûl chlapa omdlít, zvlá‰tû dÛstojníka vyznamenaného medailí za stateãnost. Nepomáhal jsem mu vstát, protoÏe jsem vytu‰il, Ïe se nûco pfiihodilo. Vzal jsem mu dalekohled. Vysoko, vysoko na nebi byla ta malá oranÏová teãka – tak vysoko, kde uÏ skoro není vzduch, a tak musel mít stratosférick˘ skafandr s etanolov˘m vytápûním. ·iroká oranÏová kfiídla teì pokr˘valo matné perleÈové svûtlo. A letoun padal. Napfied pomalu ztrácel v˘‰ku, pak se sklopil a pfie‰el do v˘vrtky. Bylo to stra‰né. Vím, Ïe jsem musel d˘chat, ale nepfiipadalo mi to tak. Pfies v‰echnu rychlost padal stroj z takové v˘‰ky nûkolik minut. Koneãnû ho voln˘ pád poslal z v˘vrtky nosem dolÛ. KdyÏ nûjak˘ch patnáct mil od nás dopadl rychlostí skoro pûti set mil za hodinu, byl uÏ jen létající rakví. Zemû se zachvûla a vzduchem to zadunûlo. Je‰tû pfiedtím jsme ale naskákali do automobilÛ a vyrazili k letadlu. Já jel v Bobovû

– 40 –


15.12.1956 13:08

Stránka 41

Noc

voze spolu s jeho laborantem Jeffem – v Bobovû roadsteru, kter˘ uÏ nikdy nepoveze majitele. Motor rychle zabral a na konci polního leti‰tû jsme uÏ jeli sedmdesát mil za hodinu, pfieskoãili jsme ‰karpu a zahnuli na opu‰tûnou betonovou silnici. Motor fival, Jeff se‰lápl plyn aÏ na podlahu. Matnû jsem za námi sly‰el hukot majorova velkého automobilu. Jeff jel jako ‰ílenec, ale já si toho ani nev‰iml. Vûdûl jsem, Ïe roadster vytáhne sto ãtyfiicet kilometrÛ za hodinu, ale myslím, Ïe jsme jeli rychleji. Vítr mi vhánûl slzy do oãí, tak jsem si nemohl b˘t jist˘, zda opravdu vidím sloup d˘mu. DieselÛv motor by nemûl vzplanout, ale letoun dûlal vûci, ke kter˘m nebyl urãen. Zkou‰el funkci Carterovy antigravitaãní smyãky. ¤ítili jsme se po pfiímé silnici rovnou krajinou, vítr kolem auta skuãel rekviem. Daleko pfied námi jsem zahlédl odboãku k místu, kde letadlo ztroskotalo, zapfiel jsem se proti úãinku brzd, kola zakvílela a Jeff uÏ smykem zatáãel. Byla to polní cesta, zpomalili jsme tedy na devadesát a drncali po písku a kamení. Jeff strhl fiízení na vy‰lapanou cestiãku a tlumiãe si poradily i s ní. Zastavili jsme ãtvrt míle od letadla. LeÏelo na ohrazené pastvinû u lesíka. Pfieskoãili jsme plÛtek a rozbûhli se k nûmu. Jeff dorazil první, major teprve brzdil na cestû. KdyÏ nás dohonil, byl bled˘ a roztfiesen˘. „Mrtev,“ prohlásil. Já musel b˘t je‰tû daleko roztfiesenûj‰í. „Já nevím!“ zasténal jsem. „Není tam!“ „Není!“ Major málem kfiiãel. „Musí, musí tam b˘t. Nemûl padák, nechtûl ho. A pr˘ nevyskoãil...“ Ukázal jsem na letoun a setfiel jsem si z ãela studen˘ pot. Byl jsem ulepen˘ a po zádech mi bûhal mráz. Masivní blok dieselového motoru proletûl kmenem stromu a zavrtal se tfii metry pod zem. Hlína byla rozházená kolem jako bláto.

– 41 –


15.12.1956 13:08

Stránka 42

Don A. Stuart

Kfiídla leÏela na druhém konci ohrady, z potahu lezly zkroucené duralové profily. Drak se srazil v podélné ose, jak profily jeden za druh˘m naráÏely do zemû a skládaly se jako harmonika. Veliká smyãka z vlasov˘ch vizmutov˘ch vláken zÛstala nedotãena! Pfies ni se ohnul hlavní duralov˘ rám letounu, kter˘ ve vzduchu nesl váhu motoru, rozbit˘ a zkroucen˘, ale jemné vizmutové drátky se pod jeho vahou ani nepohnuly, ba ani o izolaci nepfii‰ly. Závûsy pfieplÀovaného dieselu se polámaly jako sirky. A vizmutová cívka jako by o nárazu vÛbec nevûdûla. Krvavá ka‰e, kterou jsme mûli najít v kokpitu, ale úplnû zmizela. Po pilotovi prostû ani stopy. Z letadla nevyskoãil. Dalekohledem bychom ho vidûli. Zmizel. Samozfiejmû jsme vrak prozkoumali. Pfii‰el farmáfi, pak dal‰í, hledali s námi, hovofiili. Pak se sjelo je‰tû nûkolik statkáfiÛ ve star˘ch omlácen˘ch vozech, vzali s sebou i rodiny. Majitele pozemku jsme nechali na stráÏi a vrátili jsme se do mûsta pro dûlníky a pro nákladní auto s jefiábem. Padal soumrak. Musíme poãkat do rána, neÏ budeme moci nûco podniknout, tak jsme ode‰li. Nás pût – major letectva, Jeff Rodney, dva chlapi od Douglasse, jejichÏ jména jsem hned zapomnûl, a já – jsme sedûli v mém – v na‰em – pokoji. V mém, Bobovû a Jeffovû. Celé hodiny jsme se snaÏili mluvit, uvaÏovat, vybavit si kaÏdou drobnost a zapomenout na v‰echny hrÛzné detaily. Nepovedlo se nám v‰ak ani pfiijít na rozumné vysvûtlení, ani zapomenout, co jsme vidûli. Zazvonil telefon. Lekl jsem se. Pak jsem pomalu vstal a zvedl sluchátko. Vcelku nepfiíjemn˘ cizí hlas se zeptal: „Pan Talbot?“ „U telefonu.“ Byl to Sam Gantry, ten farmáfi, kterého jsme nechali na hlídce. „Nûkdo tu je.“ „Ano? A co chce?“

– 42 –


15.12.1956 13:08

Stránka 43

Noc

„Nevím, nevím ani, odkud pfii‰el. Buì je mrtvej, nebo zmrzlej. Má takovou divnou leteckou kombinézu a sklenûnou bednu na hlavû. A je modrej, tak jsem si fiek, Ïe uÏ neÏije.“ „Proboha! Bob! Sundal jste mu helmu?“ zafival jsem. „Ne, pane, ne... nesundal. Nechali jsme ho, jak je.“ „Do‰el mu kyslík. Posly‰te. Vemte kladivo, hasák, cokoli, a rozbijte to sklo! Rychle! Jedeme tam.“ Jeff uÏ vyrazil, major a ostatní v závûsu. Popadl jsem poloprázdnou láhev skotské, vybûhl za nimi a hned se vrátil. S kyslíkovou bombou pod paÏí jsem pak naskoãil do pfieplnûného roadsteru a Jeff okamÏitû ‰lápl na plyn. Stiskl klakson a nepustil. Kliãkovali jsme, dûlali my‰ky, poskakovali a zastavovali v provozu, dokud jsme se nedostali na polní cestu k travnaté plo‰e. Zatáãky uÏ jsme znali a Jeff ani nebrzdil. Tentokrát projel pfiímo drátûn˘m plotem. Prasklo svûtlo, drát zasvi‰tûl, zazvonil na kapotû a na pfiedním skle a uÏ jsme byli na poli. Na zemi stály dvû lucerny, tfii muÏi nesli dal‰í svûtla. Ostatní sedûli na bobku kolem nehybné postavy ve fantastickém stratosférickém skafandru. Dívali se na nás s otevfien˘mi ústy, jak vyskakujeme z vozu a major se k nim fiítí s lahví skotské. BûÏel jsem hned za ním, v rukou kyslík. Bob mûl rozbitou helmu, modr˘ obliãej, fialové rty a na nich pûnu. Tváfi mu krvácela v místû, kde ji prosekl stfiep. Major mu beze slova zvedl hlavu a mezi stfiepy mu pfiistrãil ke rtÛm whisku. „ZadrÏ!“ zvolal jsem. „Napfied mu dej umûlé d˘chání, kyslík ho probere rychleji.“ Major pfiik˘vl a vstal. ZaraÏenû si mnul hfibet ruky. „Má tam mráz!“ podotkl, kdyÏ Boba otoãil a obkroãmo mu sedl na záda. Já mu podrÏel u nosu kyslík, a kdyÏ se major nadlehãil, natáhly Bobovy plíce vzduch nosem.

– 43 –


15.12.1956 13:08

Stránka 44

Don A. Stuart

Za deset minut se rozka‰lal, zasípal a pak se poprvé vlastní silou váhavû nadechl. âist˘ kyslík mu brzy vehnal barvu do tváfie a já si s pfiekvapením v‰iml, Ïe skoro nevydechuje, jak jeho tûlo v‰echen kyslík vázalo. Znovu zaka‰lal a fiekl: „D˘chalo by se mi rozhodnû lépe, kdybys mi slezl ze zad.“ Major vyskoãil, Bob se otoãil a posadil. Odehnal mû mávnutím ruky a odplivl si. „UÏ jsem v pofiádku,“ oznámil ti‰e. „Proboha, ãlovûãe, co se stalo?“ vyptával se major. Bob minutu jen ti‰e sedûl. V oãích mûl divn˘ v˘raz, hladov˘. Díval se na stromy za loukou, na lidi ve svûtle luceren, na nebe, kde se tfipytily myriády hvûzd. „Jsem doma,“ fiekl ti‰e. Pak se najednou roztfiásl a vypadal stra‰nû vydû‰en˘. „Ale... musel jsem... i tehdy... budu.“ Chvíli se díval na majora a pak se usmál. A na oba muÏe od Douglasse. „Va‰e letadlo fungovalo dobfie. Odstartoval jsem na kfiídlech, jak jsme se dohodli, vylétl dost vysoko, aby vzduch nebyl pfiíli‰ hust˘ a pole nezasáhlo zemi – boÏe! nezasáhlo Zemi! Netu‰il jsem, jak daleko dosáhne. Dotklo se Zemû hned dvakrát. V patnácti kilometrech jsem rozhodl, Ïe uÏ nehrozí nebezpeãí, a vypnul jsem motor. Zhasl a ten klid mû polekal. Bylo takové ticho. Takové ticho. Zapnul jsem obvod smyãky a dynamotor se rozhuãel, jak zahfiíval potrubí. A vtom mû zasáhlo pole. OkamÏitû mû paralyzovalo. Nedokázal jsem pfieru‰it obvod, i kdyÏ jsem hned vûdûl, Ïe se nûco pokazilo, Ïe se nûco katastrofálnû zvrtlo. Pole mû ale ze v‰eho nejdfiív paralyzovalo, jak jsem fiekl, a tak jsem tam mohl jen sedût a sledovat, jak budíky lezou k hodnotám, na které vÛbec nebyly stavûné. Do‰lo mi, Ïe smyãka zasáhla jen mû, protoÏe jsem sedûl pfiímo nad ní. Zíral jsem na budíky a ty se mi zatím rozpl˘valy pfied oãima, prÛhlednûly, mizely. A pfies nû jsem uvidûl jasné nebe, pak

– 44 –


15.12.1956 13:08

Stránka 45

Noc

v setinû sekundy jako by letadlo slétlo pode mû, slunce stra‰livou rychlostí zmizelo z oblohy a zhaslo. Nevím, jak dlouho jsem zÛstal takto nehybn˘ uprostfied nicoty prosté svûtla i tmy, ãasu i tvarÛ, ale nadechl jsem se mnohokrát. Koneãnû se do tmy vkradl obrys, zhmotnil se pode mnou, noc ustoupila rudému polo‰eru. Padal jsem. Hned jsem si vzpomnûl na patnáct kilometrÛ, jeÏ mû dûlí od pevné zemû, a ztuhl jsem hrÛzou. V témÏ okamÏiku jsem ale dopadl do hluboké snûhové závûje, poskvrnûné oním v‰udypfiítomn˘m krvav˘m svûtlem. Zima. Zima se do mû zakousla jako tesáky líté ‰elmy. To byla pane zima! Chlad nejzaz‰í smrti. Dala mi co proto i pfies tlust˘ izolovan˘ skafandr. Tfiásl jsem se tak stra‰nû, Ïe jsem stûÏí dokázal spustit etanolové vytápûní. Víte, Ïe jsem si na topení vzal lihov˘ ohfiívaã, protoÏe jsem na palubû nechtûl víc elektrick˘ch zafiízení, neÏ potfiebovala smyãka. Dokonce jsem pouÏil dieselov˘ motor. Tehdy jsem za to dûkoval bohu. Uvûdomil jsem si, Ïe aÈ se stalo cokoli, nacházím se na nepopsatelnû mrazivém a pustém místû. Ve stejném okamÏiku jsem si v‰iml, Ïe nebe je tu ãerné. âernûj‰í neÏ nejãernûj‰í noc, ale pfiesto sníh rudû pableskoval a od nohou se mi táhl tmav‰í stín. Otoãil jsem se. Kam jsem ve tfiech smûrech dohlédl, táhla se mírnû zvlnûná planina, celá pod snûhem pfiebarven˘m na ãerveno západem slunce. AlespoÀ to jsem si myslel. Ve ãtvrtém smûru stála hradba, jeÏ by zahanbila i âínskou zeì, krvavá stavba lesklá jako kov. Táhla se od obzoru k obzoru a mnû se zdálo, Ïe je sotva sto metrÛ daleko, protoÏe vzduch byl úplnû prÛzraãn˘. Pfiidal jsem palivo a hned mi bylo lépe. Nûco mi otoãilo hlavu jako silácká ruka – byl to nenadál˘ nápad. Podíval jsem se na slunce a polkl. Bylo ãtyfiikrát, ‰estkrát

– 45 –


15.12.1956 13:08

Stránka 46

Don A. Stuart

vût‰í neÏ na‰e Slunce. A nezapadalo. Stálo ãtyfiicet pût stupÀÛ nad obzorem. Bylo rudé. Rudé jako krev. A na tváfii jsem necítil teplo. To slunce bylo studené. Automaticky jsem pfiedpokládal, Ïe jsem na Zemi, ale teì mi bylo jasné, Ïe jsem úplnû jinde. Musí to b˘t jiná planeta u jiného slunce, zamrzl˘ svût pokryt˘ zmrzl˘m vzduchem. Byl jsem si jist˘. Zamrzlá planeta mrtvého slunce. A pak jsem se znovu zamyslel. Upfiel jsem oãi na oblohu a v ãernoãerné temnotû nebeské klenby jsem na‰el s bídou tfiicet hvûzd. Byly matné, ãervené, jen jediná záfiila asi jako desetina na‰eho Slunce. Ocitl jsem se i v jiném vesmíru, v mrtvém kosmu. Pokud byl ten sníh opravdu zmrzl˘ vzduch, v atmosféfie zbyl jen neon a hélium. Svûtlo hvûzd nic nerozptylovalo a to líné ãervené slunce je nedokázalo pfiesvítit. Hvûzdy zmizely. V tom okamÏiku se mi mysl zatoulala po vlastních cestách; mûl jsem strach. Strach? Byl jsem tak vydû‰en˘, aÏ jsem se bál, Ïe budu zvracet. ProtoÏe jsem v té chvíli pochopil, Ïe domÛ se uÏ nevrátím. KdyÏ se do mû v první chvíli dala zima, pfiem˘‰lel jsem, jak dlouho mi vydrÏí kyslík a jestli bude staãit na cestu zpátky. Teì mû to netrápilo. O mém osudu bylo rozhodnuto a na vzduchu nezáleÏelo. Prostû tady umfiu – dfiív nebo pozdûji. Hlavou mi bûÏely my‰lenky a samy se skládaly do odpovûdí, o nûÏ jsem nestál. Z nûjakého dÛvodu má mysl trvala na tom, Ïe jsem na Zemi, a já jí zaãínal vûfiit. Byla to Zemû. A bylo to na‰e staré známé Slunce. Hodnû staré Slunce. Smyãka nestoãila gravitaci, ale ãasovou osu. K tomuto zji‰tûní mû dovedla logika stejnû chladná jako ona planeta. Pokud se ãas opravdu zkroutil a toto byla Zemû, pak ãas poskoãil tak stra‰livû, Ïe ho na‰e mysl nedokáÏe pojmout, stejnû jako si nedokáÏeme pfiedstavit vzdálenost stamilionu svûteln˘ch let. Bylo to prostû pfiíli‰ mnoho. Slunce zemfielo. Zemû zemfiela.

– 46 –


15.12.1956 13:08

Stránka 47

Noc

A to byla uÏ v na‰em ãase stará dvû miliardy let a Slunce se za tu dobu nijak pozorovatelnû nezmûnilo. Kolik ãasu tedy uteklo od m˘ch dob? Slunce zemfielo. I hvûzdy zemfiely. UÏ tehdy jsem si fiekl, Ïe to musely b˘t miliardy miliard let. A to jsem ten odhad znaãnû podcenil. Svût byl star˘, star˘, star˘. Samy skály vyzafiovaly auru neskuteãného stáfií. Byl star˘, star‰í neÏ... s ãím to porovnat? Star‰í neÏ hory? Hory? Propána, ty povstávaly a mizely, povstávaly a mizely milionkrát, desetimilionkrát! Star˘ jako hvûzdy? Ne, to nepomÛÏe. Hvûzdy byly tou dobou uÏ mrtvé. Znovu jsem se podíval na kovovou hradbu a vykroãil k ní, aura vûkovitosti mû pohlcovala, drÏela mû, snaÏila se zastavit pohyb tolik nepatfiiãn˘ ve svûtû tak dlouho nehybném. A lehounk˘, nev˘slovnû mraziv˘ vítr nesouhlasnû skuãel kolem a tlaãil na mû pfiízraãn˘ma rukama milionÛ milionÛ milionÛ lidí, ktefií tu Ïili a zemfieli nespoãet vûkÛ pfiedtím, neÏ jsem se narodil. Cestou jsem pfiem˘‰lel. Nemyslelo mi to jasnû, protoÏe mi bránila mrtvá aura mrtvé planety. Vûk. Hvûzdy umíraly. Tiskly se k sobû ve vesmíru jako se‰lí starci, ktefií hledají jeden u druhého teplo. Galaxie se smrskla na pár set svûteln˘ch let a hvûzdy byly jen nûkolik mil od sebe. ÚÏasn˘ ohromn˘ vesmír, jak jsem ho znal, velik˘ miliardy svûteln˘ch let, pán energií o miliardách tun – ten vesmír zmizel. Umíral a poslední u‰kudlené zbytky hmoty soustfiedil do stísnûného prostoru. Byl zniãen˘ a zdrcen˘. Pfied tisícem miliard let pfii‰el o kosmickou konstantu. Kosmická konstanta, jeÏ kdysi hnala galaxie od sebe stále rostoucí rychlostí, tady nemûla místo. Rozlámala vesmír na kousky, dokud kaÏd˘ úlomek nepocítil samotu a nestoãil si kolem sebe prostor, aby se sám stal mal˘m vesmírem ve svûtû zhroucen˘ch galaxií.

– 47 –


15.12.1956 13:08

Stránka 48

Don A. Stuart

To v‰echno se stalo tak dávno, Ïe ze samotné látky prostoru za tu dobu vymizely v‰echny stopy. ZÛstala jen gravitaãní konstanta, konstanta stádnosti, ta vûci pomalu táhla k sobû a galaxie se ãasem scvrkla jako vyschlá mumie. Umfiely i samy atomy. Svûtlo bylo studené a v jeho ãerveném pfiísvitu vypadaly vûci je‰tû star‰í. Ve vesmíru nezbylo mládí. Nepatfiil jsem tam a vzdorn˘ ‰epot ledového vûtru pfieléval na protest proti mému vpádu z mladého svûta snûhové závûje. Slabounce rÏál a chladem ze mû mládí vyhánûl. Dral jsem se dál, ale kovová hradba pfiede mnou ustupovala jako fata morgána. Tolik mû zarazilo její stáfií, Ïe jsem se niãemu nedivil. Pomalu jsem se pfiibliÏoval. Zeì byla skuteãná; zÛstávala na místû. Jak jsem se blíÏil, iluze vyle‰tûné plochy zmizela a mne opustily poslední zbytky nadûje. Doufal jsem, Ïe za zdí tfieba je‰tû nûkdo mÛÏe Ïít. Bytosti, jeÏ dokáÏí vybudovat takovou stavbu, mohou jistû pfieÏít i v místních podmínkách. Pfiesto jsem musel jít dál. Hradba byla rozbitá a popraskaná. Nestála vcelku, spí‰ ji tvofiily trosky, jeÏ na dálku spl˘valy v jednolitou frontu. Zbytky nemohly podlehnout poãasí, neboÈ tu vál jen slab˘ vûtfiík hélia a neonu, neteãn˘ a ne‰kodn˘, stejnû mrtv˘ a inertní jako cel˘ vesmír. Mûsto bylo mrtvé dvacet miliard let. Desetkrát déle, neÏ teì existuje na‰e planeta. Nic ho v‰ak nezniãilo. Zemû byla mrtvá a nesnesla na sobû Ïádn˘ Ïivot. Vzduch byl mrtv˘, tak mrtv˘, Ïe nedokázal kov od‰krábat. Mrtv˘ byl cel˘ vesmír. Hradbû nehrozila ani pomalá dezintegrace vlivem kosmického záfiení. Byla tu hradba – jednolitá kovová hradba. Nûco, snad poslední zbloudil˘ meteorit, ji nepfiedstavitelnû dávno zasáhlo a rozbilo. Pro‰el jsem prÛlomem. Mûsto pokr˘val mûkk˘ bíl˘ sníh. Veliké rudé slunce se na obloze ani nepohnulo. Zemû dávno ztratila rotaci – hodnû dávno.

– 48 –


15.12.1956 13:08

Stránka 49

Noc

Nahofie byly mrtvé zahrady a já do nich zamífiil. Teprve ony mû definitivû pfiesvûdãily, Ïe jsem v lidském mûstû na Zemi. Na‰el jsem tu zmrzlé hroudy, jeÏ mohly kdysi b˘t lidmi. Malé postaviãky se strachem navÏdy vepsan˘m do nehybn˘ch tváfií se choulily kolem nûãeho, co mohlo b˘t zdrojem tepla. Mrtví od poslední boufie, jiÏ Zemû zaÏila, snad deset miliard let. ·el jsem dolÛ. Mûsto bylo veliké a velkolepé. Pfiipadalo mi, Ïe se táhne donekoneãna, nesmírné a nekoneãnû mrtvé. Stroje, v‰ude stroje. I stroje byly mrtvé. ·el jsem níÏ a níÏ v nadûji, Ïe tam zbyla trocha svûtla nebo tepla. Tehdy jsem nevûdûl, jak dlouho uÏ tam vládla smrt; mrtvoly uchované absolutním mrazem vypadaly ãerstvé. Dole byla je‰tû vût‰í tma a krvavé svûtlo prosakovalo jen puklinami. NíÏ a níÏ, aÏ jsem se ocitl na mrtvém povrchu planety. Bíl˘ sníh byl v‰ude a tehdy mi do‰lo, co pfiivodilo tu poslední rychlou zkázu. Pochopil jsem je. Bylo mi to ãím dál jasnûj‰í, neboÈ ty stroje, jeÏ jsem vidûl, byly daleko za hranicí na‰ich souãasn˘ch moÏností, byly dokonalé, schopné samy se opravovat, pohánût a obnovovat. Dokázaly vyrábût vlastní duplikáty a duplikáty jin˘ch potfiebn˘ch strojÛ; mûly b˘t vûãné. Jejich tvÛrci se ale nepfiipravili na jevy, jeÏ si nedokázali pfiedstavit – byÈ z jejich pfiedstavivosti vze‰la mûsta, jeÏ pfieÏila milionkrát déle, neÏ pfiedpokládali. Jistû poãítali s nûjak˘mi budoucími zmûnami. V jejich budoucnosti ale nemûlo umfiít Slunce, Zemû i sám vesmír. Zabil je chlad. Stroje byly vybaveny topn˘mi tûlesy, jeÏ v nich mûly udrÏet normální teplotu nezávisle na poãasí. V kaÏdém elektrickém stroji jsou v‰ak odpory, induktory, kondenzátory a dal‰í cívky. A chlad, vesmírná zima – to je zniãilo. Pfies vnitfiní vytápûní se chlad ãasem dostal i do strojÛ a pfiemûnil odpory i cívky v supravodiãe! Tak mûsto padlo. Supravodivost – jako odstranûní

– 49 –


15.12.1956 13:08

Stránka 50

Don A. Stuart

tfiení, na nûmÏ v‰echno spoãívá. InÏen˘fii proti tomu bojují od vûkÛ. Odpor a tfiení jsou u kofiene v‰eho, jen díky nim drÏí vûci pohromadû. Elektrick˘ odpor v mrazu zemfiel a úÏasné stroje se zastavily, aby si daly vymûnit vadné díly. KdyÏ je ale dostaly, i ony byly vadné. Mnohokrát probûhl cyklus zastavení – v˘mûna – spu‰tûní – zastavení – v˘mûna, ale nakonec i ty obrovské stroje podlehly nevyhnutelnému. Chlad je porazil tak, Ïe pfiemohl nejvût‰í pfiekáÏku, s níÏ konstruktéfii poãítali – odpor. Musely se silám pfiírody vzpûãovat celou vûãnost, sto miliard let, stále mûnit defektní souãástky. Nakonec, definitivnû poraÏeny, upadly elektrárny do neãinnosti. Chlad zvítûzil. Nevybuchly. Nikde jsem nevidûl jedin˘ rozbit˘ stroj. PokaÏdé se automaticky zastavily, kdyÏ jim nefunkãní odpory nedovolily pokraãovat v práci. Energie uchovaná pro pfiípadné vzkfií‰ení spících strojÛ vyprchala. Vûdûl jsem, Ïe se uÏ nikdy nepohnou. Pfiem˘‰lel jsem, jak dlouho existovaly, jak dlouho po zmizení ãlovûka a pána je‰tû pracovaly. Ve velikém mûstû totiÏ nakonec zbylo jen pár lidí. Kolik nepfiedstaviteln˘ch vûkÛ stroje smûfiovaly o samotû k funkãní dokonalosti, neÏ koneãnû podlehly? Vy‰el jsem ven, abych vidûl co nejvíc, neÏ i mne dostihne nevyhnuteln˘ konec. Kráãel jsem mûstem smrti. V‰ude bezmocnû stály zdrcené uklízecí stroje, jeÏ tak dlouho udrÏovaly ve mûstû pofiádek. Musely fungovat je‰tû mnoho let po definitivním v˘padku proudu, neboÈ mûly vlastní zdroje energie a potfiebovaly se dobíjet jen obãas. Vidûl jsem spáry v povrchu mûsta a kolem nich hrozny nehybn˘ch opravárensk˘ch strojÛ, trosky v klepetech nebo na korbách nákladních automobilÛ. Nové trámy a pláty byly zãásti zasazeny na místo, zãásti upevnûny, kdyÏ si veliké tûlo stroje fieklo, Ïe po-

– 50 –


15.12.1956 13:08

Stránka 51

Noc

slední energii vyuÏije k pokusu o opravu sebe sama. Smrtelné rány zÛstaly neo‰etfieny. Vydal jsem se zpût na nejvy‰‰í bod mûsta. Byla to dlouhá cesta, nekoneãná a únavná pÛlmíle toãit˘ch ramp podél opu‰tûn˘ch mrtv˘ch domÛ, obchodÛ a restaurací, mal˘ch osobních automobilÛ. V˘‰ a v˘‰ aÏ ke korunû kfiehk˘ch zmrzl˘ch zahrad. Stfiecha musela povolit náhle, protoÏe listy neopadaly, ale zmrzly na stromech. Lámavá tráva, zelená a na dotyk dokonalá. Kvûtiny, rozkvetlé v celé kráse; nevypadaly mrtvé, ale jinak by nemohly mít tenk˘ bíl˘ povlak. Bdûli jste nûkdy u mrtvého?“ Bob se na nás – skrz nás – podíval. „Já jednou musel, u nás v mûsteãku, kde to bylo zvykem. Sedûl jsem s nûkolika sousedy kolem postele a ten pán nám umfiel pfied oãima. Vûdûl jsem, Ïe musí umfiít, uÏ kdyÏ jsem pfii‰el. Umfiel a já tam sedûl celou noc, sousedi se postupnû vytráceli a na jejich místo pfii‰lo ticho. Ticho mrtv˘ch. Musel jsem to udûlat znovu. Bdûl jsem u mrtvého. U mrtvého svûta v mrtvém vesmíru, jen ticho nemuselo pfiijít místo sousedÛ. Usadilo se tu uÏ pfied miliardami let a ty slabé protivné duchy dávno mrtv˘ch nadûjí probudila k Ïivotu jen má pfiítomnost. Mluvili na mû hlasem mrtvého vûtru z mrtv˘ch plynÛ. UÏ nikdy je nenazvu ‚inertní‘. Vím víc. Vím, Ïe jsou to mrtvé plyny, mrtvé plyny mrtv˘ch svûtÛ. Popraskan˘m kfii‰Èálem stfiechy shlíÏela na mrtvé mûsto mrtvá slunce. Nedokázal jsem tam vydrÏet. ·el jsem dolÛ. Pod nesãetné vrstvy budov z lesklého kovu, jenÏ odráÏel matné pohaslé pfií‰efií krvavého slunce v karmínov˘ch skvrnách. ·el jsem níÏ a níÏ, vracel jsem se za stroji. Ale mezi nimi byla beznadûj je‰tû neodbytnûj‰í. Znovu jsem uvidûl bolestn˘ zápas vûrn˘ch strojÛ o vzkfií‰ení sebe sama k sluÏbû pánÛm miliardy let mrtv˘ch. Zase jsem jej vidûl ve vyãerpan˘ch pózách opravárensk˘ch automatÛ, zamrzl˘ch jednou provÏdy v poslední bitvû energie s ãasem.

– 51 –


15.12.1956 13:08

Stránka 52

Don A. Stuart

NezáleÏelo na tom. Sám ãas uÏ umíral, umíral s mûstem a s planetou a s vesmírem, jejÏ zabil. Stroje se ale tolik snaÏily znovu slouÏit – a pfiece zklamaly. I ony, nesmrtelné stroje, zemfiely. Vy‰el jsem znovu ven, pryã od strojÛ, do nekoneãn˘ch chodeb, na kraj mûsta. Nedostal jsem se daleko a tma byla stejnû absolutní jako mráz. Procházel jsem kolem obchodÛ, kde ty zvlá‰tní lidi stále lákalo ãasem nedotãené zboÏí, lákalo pány mrtv˘ch strojÛ. Do jednoho jsem ve‰el zjistit, co tehdy nakupovali. Málem jsem vykfiikl, kdyÏ jsem zahlédl pohyb a pfies helmu zaslechl tlumené zvuky. Vidûl jsem, jak ta vûc vrávorá a padá. Netu‰ím, jaké tehdy mûli energetické ãlánky, ale musely b˘t nepfiedstavitelnû úãinné. KdyÏ jsem ve‰el do obchodu, poslední zbyteãek energie se uvolnil, zbyteãek uchovan˘ déle, neÏ jak je teì stará na‰e planeta. Její hlas umlkl. Ale vyhnal mû odtamtud. Vûc zemfiela pfied m˘ma oãima. Smrt v‰ak je‰tû podnítila mou zvûdavost. Znovu jsem se zamyslel, tentokrát s ãist‰í hlavou. ZÛstala tady uchována nûjaká energie. Díval jsem se kolem sebe pozornûji, lépe jsem si vûci prohlíÏel. KdyÏ jsem na nûjakém úfiadu uvidûl obrazovku, nûco mû napadlo. Byla to obrazovka. Hned jsem poznal, Ïe jde o nûjak˘ televizor. Zkusmo jsem stiskl tlaãítko. Zvuk! Ozvalo se tiché huãení. Pfiedstavil jsem si systém obrazovek. Musejí b˘t nûjak propojené, rozvedené z jediného centra, kde se zachovaly akumulátory nesmírného v˘konu. Kam nikdy nevkroãily degenerující opravárenské stroje, v beznadûjné bitvû s chladem bezmocné. Na chviliãku ve mnû zase oÏila nadûje. Pod obrazovkou byly knoflíky a budíky, ani jeden mi nic nefiíkal. Vytáhl jsem spínaã, kter˘ jsem pfiedtím stiskl, a rozechvûle ãekal. Mohu doufat? Rychle mû to pfie‰lo. V co doufat? Mûsto je mrtvé. Nejen to. Je mrtvé uÏ nespoãetné vûky. Celá planeta je mrtvá. S k˘m se mám

– 52 –


15.12.1956 13:08

Stránka 53

Noc

spojit? Na celé Zemi nikdo nezÛstal, tak k ãemu mi je funkãní komunikaãní systém? Podíval jsem se na televizor stfiízlivûji. Jak bych se ho vÛbec mohl nauãit ovládat? Po stranû mûl spínaã, kter˘ mi bÛhvíproã pfiipomnûl kulat˘ telefonní ãíselník. Ciferník tvofiilo devût symbolÛ, ruãiãka s ‰ipkou visela nad prvním nebo posledním z nich, jak se to vezme. Ne‰ikovnû jsem rukavicí stiskl jeden kovov˘ symbol. Ozvalo se cvaknutí, obrazovka oÏila svûtlem. Byl to jednoduch˘ obraz, ale jak˘! Pfied oãima se mi majestátnû toãila trojrozmûrná koule. Málem jsem upadl, kdyÏ mi do‰el v˘znam objevu. Ruãiãka vybírá spojení! Pochopil jsem devatero symbolÛ! Maãkal jsem jeden po druhém a na obrazovku postupnû vyplulo devût rÛzn˘ch koulí. Na chvíli jsem se zamyslel. Devût koulí. Devût planet. Zemû byla první – sice jsem ji nepoznával, ale porovnáním s ostatními jsem ji zafiadil. Mohu najít Ïivot? Ano. Na devíti svûtech se tfieba nûkde udrÏel. Kde? Na Merkuru, nejblíÏ k Slunci? Ne, Slunce uÏ bylo pfiíli‰ chladné a mrtvé, aby ho zahfiálo. A Merkur je pfiíli‰ mal˘. Uvûdomil jsem si, Ïe mám jedinou ‰anci, protoÏe komunikace si jistû vyÏádá nesmírnou energii. Pokud se mi podafií vyslat jedin˘ signál, budu mít ‰tûstí. Nûjak mû napadlo, Ïe zafiízení tfieba nepotfiebuje odpor, neboÈ pracuje s vysokofrekvenãním stfiídav˘m proudem a tak pouÏívá jen kondenzátory a cívky. Tûm supravodivost nijak nevadila. Pomohla jim. Na rozdíl od velk˘ch strojÛ na stejnosmûrn˘ proud. Ale kam mám zavolat? Na Jupiter? Ten je velik˘. A pak mi do‰lo, jak musím postupovat. Pozemské stroje zniãil chlad tím, Ïe z nich udûlal supravodiãe. Nebyly stavûné k obranû proti vesmírné zimû. Ale pokud byly nûjaké stroje fieknûme na Plutu, museli je lidé právû pro tyto podmínky konstruovat! Na Plutu vládl mráz vÏdycky.

– 53 –


15.12.1956 13:08

Stránka 54

Don A. Stuart

A vÏdycky bude. Díval jsem se na obrazovku tak upfienû, jako bych Pluta vyhlíÏel prost˘m okem na nebi. Pfiedstavoval nadûji. Mou jedinou. Ale jak jim zavolat? Nebudou mi rozumût! Tedy – pokud na Plutu vÛbec nûkdo je. Musel jsem to zkusit – a doufat. Nûjak jsem vûdûl, Ïe zafiízení musí b˘t dost chytré na to, aby v‰echno udûlalo za mû. Pod obrazovkou byla klávesnice o dvanácti spínaãích, ãtyfii fiady po tfiech. Dvanáctková soustava. Povídejte mi o potíÏích s meziplanetární komunikací! Mûl nûkdo nûkdy vût‰í? Problém anachronismu, kter˘ se snaÏí v mrtvém mûstû na mrtvé planetû najít pomocí neznámého zafiízení Ïivot. Stranou dvanáctkové klávesnice byly je‰tû dva knoflíky, jeden ãerven˘ a druh˘ zelen˘. Znovu jsem musel hádat. KaÏd˘ knoflík byl popsan˘ mnoÏstvím symbolÛ. ·ipku na ciferníku jsem otoãil na Pluto, ale rozmyslel jsem si to a pfiesunul ji na Neptun. Pluto byl dál. Na Neptunu je dost zima; stroje tam zfiejmû je‰tû fungují a volání na bliÏ‰í planetu moÏná nespotfiebuje tolik energie. Stiskl jsem zelen˘ symbol v nadûji, Ïe ãervená i po tolika vûcích stále znamená nebezpeãí, problémy a zru‰ení akce. Zelená pak stroj spou‰tí. Nic se nestalo. Zelen˘ knoflík nestaãil. Znovu jsem si prohlédl ovládání a stiskl zelen˘ symbol spolu se spou‰tûãem, jímÏ jsem obrazovku na poãátku aktivoval. Vûc znovu zahuãela. Tentokrát to v‰ak byl hlub‰í tón, úplnû jin˘ zvuk, doprovázen˘ zbûsil˘m cvakáním. Zelen˘ knoflík vyskoãil. Symbol Neptunu na ciferníku se rozsvítil, obrazovka ze‰edla. Hukot náhle zesílil jako pfii pfietíÏení, obrazovka zmatnûla a kontrolka pod Neptunem téÏ. Stroj vysílal signál. Stál jsem tam nûkolik minut a tfie‰til oãi. Obrazovka pomalouãku pohasínala. Docházela energie. Poslední drobeãek zmizel ve vesmíru. ‚Ach,‘ zasténal jsem, ‚nemá to cenu, nemá smysl...‘

– 54 –


15.12.1956 13:08

Stránka 55

Noc

Uvûdomil jsem si, Ïe i kdyÏ za mnou z Neptunu nûkdo poletí rychlostí svûtla, potrvá mu cesta nûkolik hodin. Navíc to není pravdûpodobné, protoÏe i tam strojÛm jistû do‰la energie. Stál jsem tam v‰ak, dokud motory úplnû neutichly a obrazovka i v‰echny kontrolky zcela nepohasly. Zkusil jsem stisknout symbol Neptunu. V bateriích zb˘valo tak málo, Ïe obraz planety byl sotva vidût. ·el jsem pryã. Byl jsem zahofikl˘, ztratil jsem nadûji. Zemû uÏ dávno pfii‰la o v‰echno a já ji pfiipravil i o poslední zbyteãek energie. Mûsto se snaÏilo slouÏit rase sv˘ch stavitelÛ aÏ do úplného vyãerpání a já, poutník z úsvitu vûkÛ, jsem na konci ãasu vzal mûstu poslední atom Ïivota. Bylo dokonáno. Pomalu jsem vy‰el na stfiechu za umírajícími slunci. ·oural jsem se po mílích toãit˘ch ramp; jen Ïivot zná spûch a já uÏ byl mrtv˘. Na‰el jsem tam laviãku, ozdobnû lit˘ sedák obklopen˘ pestrobarevn˘mi zmrzl˘mi kvûty. Posadil jsem se a pohlédl pfies zmrzlé mûsto na zmrzl˘ svût a studené slunce. Nevím, jak dlouho jsem tam sedûl. Vtom mi nûco za‰eptalo v hlavû. ‚Hledali jsme vás u televizoru.‘ Vyskoãil jsem z laviãky a polekanû se rozhlédl. Visela ve vzduchu, záfiící fiiditelná vzducholoì, rubínovû rudá, ‰est metrÛ dlouhá a tfii ‰iroká, lesklá, z kulat˘ch okének proudilo oranÏové svûtlo. V úÏasu jsem na ni zíral. ‚Zabralo to!‘ vyhrkl jsem. ‚Paprsek na Neptunu málem nespustil pfiijímaã,‘ upfiesnil tvor ve stroji. Nevidûl jsem ho, vûdûl jsem, Ïe ho ve skuteãnosti ani nesly‰ím, ale nûjak mû to nepfiekvapilo. ‚UÏ vám skoro do‰el kyslík a vá‰ mozek pfiestává pracovat. Mûl byste vstoupit do pfiechodové komory; je v ní vzduch.‘

– 55 –


15.12.1956 13:08

Stránka 56

Don A. Stuart

Nevûdûl jsem, jak to poznal, ale mé mûfiáky jeho prohlá‰ení potvrzovaly. Kyslíku mi mnoho nezb˘valo. Kdybych povolil v‰echny ventily, vydrÏel by mi moÏná je‰tû na hodinu, ale i tak to bylo dost málo. Nastoupil jsem. Ovládla mû radost. Na‰el jsem Ïivot. Vesmír nebyl tak mrtv˘, jak jsem pfiedpokládal. Zemû sice zemfiela, ale lidé se pfiemístili, mají vesmírné lodû! Nedoãkavû jsem pfiekroãil práh pfiechodové komory, vzru‰ením bez sebe. Dvefie se za mnou samy zavfiely, zajistily a kdesi zahvízdalo ãerpadlo. Pak se otevfiel druh˘ prÛlez. Vstoupil jsem do vzducholodi a hned jsem zhasil etanolové hofiáky. Bylo tam teplo – teplo, svûtlo a vzduch! Za chvíli jsem rozepnul pfiezky a stáhl zip. O tfiicet sekund pozdûji jsem uÏ byl venku ze skafandru a pofiádnû jsem se nadechl. Vzduch byl ãist˘ a sladk˘ a tepl˘, posilující, ãerstv˘, jako by ho vítr pfiinesl z proslunûn˘ch Ïírn˘ch luk. Vonûl Ïivotem a mládím. Pak jsem se rozhlédl po ãlovûku, kter˘ pro mû pfiiletûl. Nena‰el jsem ho. Ve ‰pici vzducholodi u ovládacího pultu se vzná‰ela metrová kovová koule a zlatavû svûtélkovala. Záfie sílila a slábla v rytmu jejích my‰lenek a já hned pochopil, Ïe pro mû pfiiletûla tahle vûc. ‚Oãekával jste ãlovûka?‘ oslovil mû telepaticky. ‚Lidé uÏ nejsou. Vymfieli pfied takovou dobou, Ïe ji nedokáÏi ve va‰em mozku vyjádfiit. Pochopil byste sice ãíslo, ale stejnû byste si je neumûl pfiedstavit. Poslední lidé na‰li konec dfiív, neÏ Slunce opustilo fázi G0 – dávno, moc dávno.‘ Díval jsem se na nûj a pfiem˘‰lel. Odkud je? Kdo nebo co vlastnû je? Je Ïiv˘ tvor v kovové skofiepinû, nebo dal‰í dokonal˘ stroj? Cítil jsem, jak se mi dívá do hlavy. Najednou mû napadlo vyhlédnout ven. Za okénkem stra‰livou rychlostí pádila tmavorudá slunce. Zemû dávno zmizela. Vzápûtí se objevil nesmírnû temn˘ ãerven˘ kotouã a kvapem rostl. V bázni jsem hledûl na Neptun.

– 56 –


15.12.1956 13:08

Stránka 57

Noc

Je‰tû z pár milionÛ mil byla planeta sotva vidût. Pfiipomínala klenot. Záfiila na ní velká a dokonalá mûsta. Nahofie pableskoval zlat˘ svit a v niÏ‰ích patrech Ïhnulo ostré svûtlo rtuÈov˘ch v˘bojek. Pilot znovu promluvil: ‚Jsme stroje, dokonalí potomci lidsk˘ch sluÏebníkÛ. Za na‰ich poãátkÛ jiÏ ãlovûk témûfi vymfiel. S tím, co jsme se nauãili za dal‰í miliardy let, bychom ho byli schopni zachránit. Tehdy jsme to nedokázali. Bylo lep‰í, Ïe ãlovûk vymfiel, neÏ aby pomalu upadal a skonãil aÏ na dnû. Evoluce je vzestup pod tlakem. Devoluce je postupn˘ úpadek za nepfiítomnosti tlaku. Z této soustavy vymizel Ïivot tak dávno, Ïe uÏ nedokáÏi v pamûti pfiesnû zafiadit dobu – v pamûti svého typu, neboÈ sdílím vzpomínky v‰ech sv˘ch pfiedchÛdcÛ. Ani moje pamûÈ ale nedosáhne do ãasÛ, jeÏ vás zajímají, kdy souhvûzdí na nebi... Nemá to smysl. Vzpomínky uÏ dávno pohfibily jiné a i ty skonãily pod nánosem miliard století. Letíme do,‘ jmenoval mûsto, ale já ten název nedokáÏu zopakovat. ‚Za sedm a ãtvrt svého dne se musíte vrátit na Zemi, neboÈ magnetická osa se táhne mezi zhroucen˘mi poli. Vûfiím, Ïe vás dokáÏi správnû nasmûrovat.‘ Tak jsem tedy vletûl do neptunského mûsta strojÛ, jeÏ stálo, uÏ kdyÏ byl vesmír mlad˘. Tehdy jsem je‰tû nevûdûl, Ïe po vyhasnutí posledního slunce a smrti rozbitého vesmíru tato planeta pfietrvá, poslední stfiípek teplého svûtla v mrazivém universu. Tehdy jsem to nevûdûl. ‚Stále se podivujete, Ïe jsme nechali lidi vymfiít?‘ zeptal se stroj. ‚Bylo to nejlep‰í fie‰ení. Je‰tû pár milionÛ let a upadli by do barbarství. Bylo to v jejich zájmu. Teì Ïijeme my. NemÛÏeme skonãit jako ãlovûk. Jsme automaticky vûãní.‘ Tehdy jsem to pocítil. Slepému nesmyslnému pfieÏívání strojov˘ch mûst jsem rozumûl. Nemûla inteligenci, jen funkce. A tyhle

– 57 –


15.12.1956 13:08

Stránka 58

Don A. Stuart

Ïivé, myslící, zvídavé stroje mûly také jen jedinou funkci. Ale jinou – mûly navûky zkoumat, hloubat, hledat. A jejich snaha byla je‰tû bezv˘slednûj‰í, protoÏe neznala konce. Mûsta vûãnû bojovala jen proti slepé destrukci pfiírody, opotfiebení, rozkladu, erozi. Jejich nepfiítel se nikdy nevzdá. Inteligentní stroje – ne inteligentní, spí‰ zvûdavé – ale Ïádného soupefie nemûly. Musely zkoumat. Musely pátrat. A dûlaly to tolik nepfiedstaviteln˘ch vûkÛ, Ïe uÏ nemûly co zjistit. AÈ uÏ je postavil kdokoli, dal jim funkci a zapomnûl úãel. Jejich zvûdavost se omezila ãistû na hloubání, zda je ve vesmíru vÛbec je‰tû nûco, co by nevûdûly. Jednomu problému se vyh˘baly, ale vyhnout se mu nemohly právû pro slepou funkci své stavby. I vûãná mûsta byla omezená. Stroje uÏ spatfiily nejzaz‰í mez a v ní nadûji na vlastní konec. VyuÏívaly energii atomu. Hmoty sluncí byly stále ohromné. Ale mrtvé, protoÏe jim scházela energie. Planety byly také veliké. I ony v‰ak zemfiely na nedostatek energie. Stroje na Neptunu mi daly podivné umûlé jídlo a pití. Na planetû uÏ Ïádné nezbylo. Abych se mohl najíst, spustily stroj, kter˘ stál miliardy let. MoÏná mûly radost. Moje spotfieba pfiiblíÏila i jejich konec. Stroje nespotfiebovávaly skoro nic, neboÈ byly neuvûfiitelnû úãinné. V celém vesmíru je jen jediné palivo – vodík. Z vodíku, nejlehãího prvku, lze sestavit nejtûÏ‰í atomy a pfiitom uvolnit energii. Vûdûly, jak beze zbytku promûnit hmotu v energii, a dûlaly to. Zatímco je v‰ak v˘roba energie fúzí vodíku zvládnutelná, promûna hmoty v energii probíhá fietûzovû a nelze ji dobfie vyuÏít. Slunce uÏ na to pfii‰la. Spálila ve‰ker˘ vodík, dokud ho nezbylo tak málo, Ïe reakce uhasla. Na celé Zemi nezbyl jedin˘ atom vodíku, ba na Ïádné planetû kromû Neptunu. A ani zdej‰í zásoby nebyly bohaté. Za svého

– 58 –


15.12.1956 13:08

Stránka 59

Noc

pobytu jsem spotfieboval znatelnou ãást. V tom je jejich jediná nadûje. UÏ vidí vlastní konec. Za nûkolik dní se u mû vystfiídalo mnoho zvídav˘ch strojÛ. V celém vesmíru ale nelze zkoumat nic neÏ ten jedin˘ problém, jemuÏ se vyh˘baly – problém, kter˘ podle svého mínûní nemohly vyfie‰it. Stroj mû vzal zpátky na Zemi a postavil vedle mû cosi ‰edû svítícího. Za nûkolik hodin to na mû mûlo zaostfiit magnetickou osu. Nesmûl b˘t v blízkosti, aÏ osa protne povrch. Vrátil se na Neptun, ve sraÏené Sluneãní soustavû vzdálen˘ jen pár milionÛ kilometrÛ. Stál jsem sám na stfie‰e mûsta v zamrzlé zahradû plné klamného zdání Ïivota. Vzpomnûl jsem si na den, kdy jsem tu stál stráÏ u mrtvého. Pfii‰el jsem a díval se, jak svût umírá. Sedûl jsem u nûj v tichu. Chtûl jsem si s nûk˘m promluvit, s k˘mkoli. Stalo se. Sedûl jsem sám uprostfied vesmírné noci, v kosmické tmû a tichu u mrtvoly planety s mrtv˘mi nadûjemi bezpoãtu bezejmenn˘ch generací muÏÛ a Ïen. Vesmír byl mrtv˘ a já bdûl sám, sám v mrtvolném tichu. V dálce umíral na planetû Neptunu poslední záblesk Ïivota, fale‰né svûtélko neÏivotného bezcílného Ïivota. Îivot umfiel a s ním svût. Vûdûl jsem, Ïe se tu uÏ nikdy neozve Ïádn˘ zvuk. AÏ do blízkého konce ãasu. Nastávala noc ãasu a vesmíru. Byl to nevyhnuteln˘ konec, nevyhnuteln˘ i pro nás, jen v na‰í dobû, prosvûtlené jasn˘mi hvûzdami rozpt˘len˘mi po celém ohromném kosmu, vzdálenûj‰í. Bylo to nevyhnutelné; kaÏdá svíãka jednou dohofií. Vidûl jsem, jak doutnají, a vûrné stroje vyuÏívají poslední zbytky energie k nesmyslné údrÏbû dávno mrtvého mûsta. Vesmír byl uÏ mrtv˘ miliardu let. Byl. Tohle je poslední vyzáfiené teplo mého mrtvého tûla, pocit Ïivota, sebeklam mr‰iny.

– 59 –


15.12.1956 13:08

Stránka 60

Don A. Stuart

Slunce uÏ dávno pfiestala vyrábût energii. Byla mrtvá a jejich mrtvoly chladly. Utíkal jsem. Myslím, Ïe jsem bûÏel co nejdál od tûch bledniãkov˘ch sluncí na obloze. DolÛ do temného mûsta, kde mû nebude pronásledovat svûtlo, teplo, Ïivot – ani jeho nápodoba. âernoãerná tma mû trochu uklidnila. Vypnul jsem kyslík, neboÈ jsem chtûl zemfiít naprosto pfii smyslech. Stalo se v‰ak nemoÏné! Probudil mû ãerstv˘ vzduch na tváfii! Nevím, jak jsem sem dostal... jen tolik vím, Ïe je tu teplo a Ïivot. Nûkde na druhém konci té vizmutové smyãky ãeká mrtvá planeta a skomírající svíãky ozafiují stráÏ u mrtvého.“ • V P¤ÍBùHU SE OBJEVUJÍ DVA POJMY, POUÎÍVANÉ VE science fiction ãasto: antigravitace a cestování v ãase. Obojí je z na‰eho souãasného chápání vesmíru zcela nemoÏné. Podle Einsteinovy teorie relativity neexistuje zpÛsob, jak izolovat jedince od pÛsobení gravitaãního pole, ani nic takového jako gravitaãní odpuzování. Cestování v ãase by znamenalo závaÏné poru‰ení zákona pfiíãiny a následku, jednoho ze základních zákonÛ, na nichÏ vûda stojí. Poru‰ení tohoto zákona by pfiivodilo neobvyklé paradoxy. Pfiedstavte si, Ïe odcestujete v ãase a zabijete svého dûdeãka, kdyÏ byl je‰tû miminkem. V takovém pfiípadû byste se nikdy nenarodili; jenÏe kdybyste se nikdy nenarodili, jak byste se mohli vrátit zpût a zabít ho? Spisovatelé SF psali velmi vynalézavé pfiíbûhy, které si mûly s takov˘mi paradoxy poradit, ale ortodoxní vûdû nevyhovuje Ïádn˘ z nich. Don A. Stuart, zde uveden˘ jako autor povídky, je ve skuteãnosti John W. Campbell, jr., od roku 1938 vydavatel ãasopisu

– 60 –


15.12.1956 13:08

Stránka 61

Noc

Astounding Science Fiction (z nûhoÏ byla pouÏita více neÏ polovina pfiíbûhÛ v této knize). Campbell má rozsáhlé vûdecké znalosti a mÛÏeme si b˘t jisti, Ïe v detailech je zcela pfiesn˘. Pfiesto antigravitaci i cestování v ãase pouÏívá, protoÏe umoÏÀují vytváfiet tak zajímavé zápletky, Ïe je pouÏít musí, i kdyÏ jsou povaÏovány za nevûdecké. (Dal‰ím pojmem pouÏívan˘m spisovateli SF je let rychlej‰í neÏ svûtlo – jeho nemoÏnost ignorují nebo argumenty bleskovû zamítnou.) Stuart vykresluje velmi vzdálenou budoucnost dlouho poté, co Slunce „zemfielo“. Pfiedstavuje si Slunce vychladlé, rozÏhavené sotva doruda. Na obloze vypadá obrovské, moÏná proto, Ïe Zemû se k nûmu po celé vûky pomalu blíÏila, nebo moÏná proto, Ïe se roz‰ífiilo – to autor neupfiesÀuje. V dobû vydání povídky, v roce 1955, to znûlo rozumnû. Od té doby jsme v‰ak o v˘voji hvûzd získali nové poznatky. Slunce skuteãnû udrÏuje v ãinnosti fúze vodíkov˘ch atomÛ (coÏ Campbell správnû naz˘vá základním palivem vesmíru), ale kdyÏ zaãne vodík docházet, nastanou jiné typy jadern˘ch reakcí. Slunce zdaleka nevychladne, naopak se pfiedpokládá, Ïe se ãasem rozÏhaví je‰tû víc, aÏ se nakonec roztáhne do podoby ãerveného obra. Zemû v té dobû pravdûpodobnû shofií, moÏná se i vypafií; k tomu v‰ak nedojde dfiív neÏ alespoÀ za dal‰ích osm miliard let. Na jednom místû Stuart pí‰e: „UÏ v na‰í dobû byla Zemû dvû miliardy let stará.“ Ve tfiicát˘ch letech dvacátého století se to skuteãnû pfiedpokládalo, ale geologové si byli jisti, Ïe Zemû je mnohem star‰í, a ukázalo se, Ïe mûli pravdu. Dnes se pfiedpokládá, Ïe Zemû existuje v pevném tvaru pfiibliÏnû 4,7 miliard let.

– 61 –


15.12.1956 13:08

Stránka 62

Don A. Stuart

Otázky a podnûty k zamy‰lení 1 . Nûktefií vûdci si kladou otázku, zda by „antiãástice“ mohly vytváfiet antigravitaãní síly a tudíÏ obyãejné ãástice odpuzovat. Co jsou to antiãástice? Pfiedstavte si, Ïe byste mûli ãástici a antiãástici poblíÏ sebe; mohli byste zmûfiit gravitaãní sílu mezi nimi a zjistit, zda jde o pfiitahování, nebo odpuzování? Jak silná je vlastnû gravitaãní síla, napfiíklad ve srovnání se silou elektromagnetickou? 2. Najdûte si informace o v˘voji hvûzd a vyhledejte, co by se se Sluncem mohlo stát po stádiu ãerveného obra. Nûkteré hvûzdy procházejí bûhem svého v˘voje stádiem „supernovy“. Co je to supernova? MÛÏe se jí Slunce nûkdy stát? 3. Proã si astronomové ve tfiicát˘ch letech dvacátého století mysleli, Ïe vesmír není star‰í neÏ 2 miliardy let? Proã geologové i v té dobû trvali na tom, Ïe Zemû je star‰í neÏ 2 miliardy let? Proã a kdy zmûnili astronomové názor? Jak star˘ je vesmír podle dne‰ního názoru? Pfiedstavte si, Ïe byste mûli k dispozici jen astronomické a geologické informace z tfiicát˘ch let. Mysleli byste si, Ïe vesmír je star˘, nebo mlad˘, a proã? 4. Stuart o Zemi budoucnosti tvrdí, Ïe má atmosféru z hélia a neonu. Proã právû tyto dva plyny? Existují i jiné moÏnosti. Stuart se zmiÀuje i o „supravodivosti“. Co to je? Pfii jaké teplotû existuje? Jak˘ má vztah k elektrickému odporu? Myslíte, Ïe lidé budoucnosti by mohli postavit stroje, které by supravodivost nevyfiadila z provozu?

– 62 –


15.12.1956 13:08

Stránka 63

Lester del Rey

Poslední den del REY, LESTER (1915–1993) Americk˘ SF autor a redaktor, vlastním jménem Ramon Felipe San Juan Mario Silvio Enrico Smith Hearthcourt–Brace Sierra y Alvarez–del Rey y de Los Verdes. Debutoval povídkou The Faithful (1938) v Astounding, kde vy‰el i titul The Day Is Done (1939), v˘bûrem z krat‰ích prací je soubor The Best of Lester del Rey (1978). DÛsledky havárie atomové elektrárny pfiedpovûdûl ve známém románu Nerves (1956), kter˘ sleduje zoufalou snahu zabránit hrozící katastrofû. Hrdinové i u nás známého fantasy románu Day of the Giants (1959, ã. Den obrÛ/KJV 1993) jsou vybráni seversk˘mi bohy, aby jim pomohli v nastávající válce s ledov˘mi obry. V SF románu Pstalemate (1971) pfiedpokládá u lidí obdafien˘ch mimosmyslov˘mi schopnostmi siln˘ sklon k du‰evním chorobám. Poãátkem 50. let se zaãal s dlouhodob˘mi pfiestávkami vûnovat rovnûÏ práci redaktora, koncem 60. let pracoval v redakci prestiÏních magazínÛ Galaxy a If a v roce 1977 vstoupil do nakladatelství Ballantine Books, kde se svou manÏelkou Judy–Lynn zaloÏil v˘znamnou SF edici Del Rey Books. Právû tato zásluÏná práce mu spoleãnû s povûstí schopného spisovatele vynesla v roce 1990 prestiÏní titul Velmistra Ïánru.

– 63 –


15.12.1956 13:09

Stránka 64

Lester del Rey

Hwoogh se podrbal na chlupatém bfii‰e a podíval se, jak sluníãko ‰plhá pfies kopec. Zvadle zabu‰il pûstmi do prsou a pla‰e na slunce zavolal, pak zavrãel a pfiestal. Zamlada fival a skákal jako pominut˘, aby bohovi pomohl na nebe, ale teì uÏ mu to nestálo za to. Nic mu za to nestálo. Mezi chlupy na‰el vloãku vypocené soli, olízl ji a uloÏil se k spánku. UÏ ale neusnul. Zpoza kopce se oz˘val kfiik ‰tvanice a nûkdo rytmicky bubnoval. Star˘ neandrtálec zabruãel a pfiitiskl si dlanû na u‰i, zpûv Sluneãního vz˘vaãe ale neutichl. Zas jeden nápad MluviãÛ. Zamlada byl svût krásn˘, pln˘ chlupat˘ch lidí, ktefií vrãeli a ãlovûk jim rozumûl. V‰ude pobíhala zvûfi a jeskynû byly plné koufie z kuchyÀsk˘ch ohÀÛ. Hrával si s dûtmi, i kdyÏ jich kaÏd˘m rokem ub˘valo, a dospûlosti dosáhl jako úspû‰n˘ mlad˘ muÏ. Pak si ale z jeho údolí udûlali Mluviãi lovi‰tû. Staré povûsti, napolo vyprávûné a napolo pfiedvádûné, se zmiÀovaly o dávn˘ch ãasech, kdy ‰iré tundfie vládl jen chlupat˘ lid. Zaplnil jeskynû a pouh˘m poãtem pfiemohl kaÏdé zvífie. A zvûfie bylo mnoho, neboÈ ji na jih hnala ãtvrtá doba ledová. Pak padl mráz a nastaly zlé ãasy. Mnoho lidí umfielo. Mnoho jich v‰ak pfieÏilo a kdyÏ se vrátilo teplej‰í a su‰‰í poãasí, rozmnoÏili se a roz‰ífiili svá lovi‰tû. Ale kdyÏ pfii‰li Mluviãi – Hwoogh se o‰il –, zaãali bÛhvíproã zabírat stále vût‰í území a HwooghÛv lid pfied nimi ustupoval a vymíral. Otec mu jednou sdûlil, Ïe jejich tlupa je poslední a Ïe jejich údolí je jediné místo na veliké plo‰e zemû, kde se Mluviãi je‰tû neusadili natrvalo. Hwooghovi bylo dvacet, kdyÏ je uvidûl poprvé, vysoké nohaté lidi, rychlé a hbité, hrdé, jako by jim patfiil svût, a hluãné, jako by nedokázali pfiestat mluvit. Toho léta postavili za kopcem, daleko od jeskyní, tábor stanÛ z proutí a kÛÏí a ãarovali na poãest sv˘ch bohÛ. Mûli kouzelné zbranû a zabíjeli v‰echnu zvûfi. Hwooghovi lidé zalezli do jeskyní, ustra‰enû vetfielce pozorovali, tupû je ne-

– 64 –


15.12.1956 13:09

Stránka 65

Poslední den

návidûli a nakonec klesli k Ïebrotû a krádeÏím. Nezdárn˘ mladík jednou zabil mluviãské dítû, tlupa ho za to zbila a vyhnala do divoãiny. Tak nastalo mezi neandrtálci a kromaÀonci pfiímûfií. Teì je Hwoogh sám, jedin˘ svého druhu. UÏ pfied sedmi lety se jeho bratr stoãil v jeskyni do klubíãka a vypustil poslední dech na dlouhou cestu k pfiedkÛm. Dlouho pfiedtím byl otupûl˘ a slab˘, ale Hwooghovi jin˘ pfiítel nezbyl. Stafiec se otoãil na druh˘ bok a zatouÏil, aby se uÏ vrátila Keyoda. Tfieba mu od MluviãÛ donese jídlo. Nemûlo cenu vyráÏet na lov, kdyÏ Mluviãi uÏ brzy zrána ulovili v‰echnu snadnou kofiist. Lep‰í je pofiád spát, protoÏe jedinû spánek v tomhle svûtû obráceném vzhÛru nohama pfiiná‰í uspokojení. Z pití, které vysocí kromaÀonci pfiipravují z kofiínkÛ, bolí druh˘ den hlava. Házel sebou na hromadû listí u vchodu do jeskynû a na‰tvanû vrãel. Nad hlavou mu drze proletûla moucha a Hwoogh po ní chÀapl. K vlastnímu pfiekvapení ji ulovil a potû‰enû spolkl. Nebyla tak dobrá jako ponravy v lese, ale jako pfiedkrm staãila. BÛh spánku ho opustil a Ïádné polehávání a chrápání ho uÏ nepfiiláká. Hwoogh to vzdal a posadil se na bobek. UÏ pár nedûl se chystal udûlat si novou ‰piãku na kopí, prohrabal tedy jeskyni, jestli nenajde vhodn˘ materiál. âím víc se ale práce blíÏila, tím men‰í do ní mûl chuÈ, aÏ skonãil pfied jeskyní a pozoroval nad˘chané mraky nad potokem. Bylo teplé jaro a na sluníãku se pfiíjemnû leno‰ilo. Sluneãní bÛh sílil, ranní mlha mizela. Po léta ho uctíval jako své boÏstvo, ale teì se zdálo, Ïe svítí jen na Mluviãe. KdyÏ byl bÛh slab˘, byli Hwooghovi lidé silní; teì, kdyÏ pfiekonal dlouhou nemoc, rozlezli se po svûtû kromaÀonci jako blechy po Hwooghovû bfii‰e. Ze zamy‰lení ho vytrhla Keyoda. Pfiinesla ze stanové vesniãky zbytky jídla a napÛl ohlodanou koÀskou nohu, do níÏ se Hwoogh

– 65 –


15.12.1956 13:09

Stránka 66

Lester del Rey

bez váhání pustil ostr˘mi zuby. Mluviãi mûli zfiejmû vãera dobr˘ lov, protoÏe ne‰etfiili na darech. Zavrãel na Keyodu, ta si k nûmu pfiisedla na práh jeskynû a jala se ho drbat na zádech. Keyoda pfiipadala Hwooghovi stejnû ‰eredná jako vût‰ina MluviãÛ, mûla dlouhé nohy, krátké ruce a rovné drÏení tûla. Hwoogh si s povzdechem vzpomnûl na mladé Ïeny svého mládí; byly nádherné, malé a podsadité, hlava jim trãela vpfied a ãelo krásnû ustupovalo. Hwoogh nechápal, jak dokáÏí ty kromaÀonky s placat˘mi ksichty sehnat chlapa, ale dafiilo se jim to. Keyoda v‰ak mûla smÛlu a tak potvrdila jeho teorii. Obãas ji skoro litoval a sv˘m zpÛsobem ji mûl rád. Jako dítû spadla a zlámala si hfibet, takÏe se nehodila k povinnostem druÏky. Ostatní ji kopali a odstrkovali, a kdyÏ narazila na Hwoogha, nepohrdla jeho pohostinností. Mluviãi byli nomádi a v létû táhli za stády na sever, v zimû na jih, Keyoda ale zÛstávala s Hwooghem v jeskyni a starala se mu o domácnost. I neandrtálsk˘ poloãlovûk jí byl milej‰í neÏ ústrky a posmû‰ná lítost jejího kmene, Hwoogh k ní byl navíc pozorn˘. „Hwunkh?“ zeptal se Hwoogh. S polosyt˘m bfiichem hledûl na svût shovívavûji. „Nechali mû sesbírat zbytky, mû, dceru náãelníka!“ Jeãela jako semetrika, ale únava a stáfií hnûv otupily. „‘Chudûra Keyoda,‘ fiíkají si, ‚aÈ si vezme, co chce, ale nic, co chceme my.‘ Hele.“ Podala mu nahrubo opracované kopí s o‰típanou ‰piãkou, ale nedosekan˘mi zuby. „Jeden mi dal tohle – oni by to asi nevzali, ale ty lep‰í nezvládne‰. Dûlalo to dítû.“ Hwoogh si zbraÀ prohlédl; dobrá, uznal, ba v˘teãná, hrot pevnû drÏí v rati‰ti. I jejich dûti s tûmi palci, co se kroutí na v‰echny strany, dûlají lep‰í zbranû neÏ on. A pfiitom byl zamlada ve své tlupû vyhlá‰en˘ pazourkáfi. U‰klíbl se a vstal. Tvar ãelisti, uchycení jazyka a nevyvinuté ãelní laloky mu bránily v fieãi, ale kdyÏ své vrãení a hekání dopl-

– 66 –


15.12.1956 13:09

Stránka 67

Poslední den

nil posunky, Keyoda mu rozumûla. Pokrãila rameny, poslala ho pryã a zakousla se do ohlodané kosti. Hwoogh se bez nad‰ení potuloval kolem jeskynû a doléhalo na nûj stáfií. Nûjak tu‰il, Ïe mûlo je‰tû pár let poãkat; netíÏila ho léta, ale nûco jiného, co cítil, ale ãemu nerozumûl. Vyrazil na lovi‰tû v nadûji, Ïe najde nûjakou pomalou zvûfi. Pov˘‰ené dary MluviãÛ mu hofikly v ústech. Sluneãní bÛh ale vy‰plhal na vr‰ek modré jeskynû, aniÏ by Hwoogh na cokoli narazil. Vykroãil zpátky, kdyÏ tu potkal tlupu kromaÀoncÛ s mrtvolou soba povû‰enou na tyãi. Zastavili se a zaãali na nûj pokfiikovat. „Nemá to cenu, Chlupáãi!“ chvástali se vesele. „Tady jsme v‰echno ulovili my. VraÈ se do jeskynû a jdi spát.“ Hwoogh se nahrbil a zamífiil pryã, kopí táhl za sebou. Jeden k nûmu lehk˘m krokem dobûhl. Legoda, kmenov˘ kouzelník a malífi, byl obãas skoro pfiátelsk˘, napfiíklad dnes. „Zabil jsem ho já, Chlupáãi,“ fiekl shovívavû. „Vãera veãer jsem ãaroval velká sobí kouzla a tenhle sob padl první ranou. Pfiijì ke mnû do stanu a já ti nechám k˘tu. Keyoda mû nauãila novou píseÀ po svém otci a já se jí chci odvdûãit.“ K˘ty, Ïebra, kosti! Hwooghovi uÏ maso lezlo krkem. Jeho tûlo potfiebovalo jemné vnitfinosti. Na kÛÏi ho svûdila vyráÏka a Hwoogh vûdûl, Ïe ho vyléãí jen ‰Èavnatá játra; vÏdycky ho vyléãila. Zavrãel napÛl vdûãnû a napÛl na‰tvanû. Legoda ho nenechal odejít. „Ne, poãkej, Chlupáãi. Nûkdy mi nosí‰ ‰tûstí, jako kdyÏ jsem na‰el ten svûtl˘ okr na malby. V tábofie je dost masa pro v‰echny. Proã bys dnes lovil?“ KdyÏ Hwoogh nadále váhal, zaãal Legoda naléhat, spí‰ z touhy prosadit vlastní vÛli neÏ ze ‰tûdrosti. „Vlci jsou dnes blízko a sám je nepfiemÛÏe‰. Vyvrhneme soba hned, jak ho sundáme z kÛlu. MÛÏe‰ si vybrat porci jako první!“

– 67 –


15.12.1956 13:09

Stránka 68

Lester del Rey

Hwoogh zavrãel na souhlas a vykroãil s tlupou. Milodary ho trápily, ale játra jsou játra – pokud Legoda dodrÏí slovo. Zpívali si do kroku, zlehka nesli na ramenou kofiist a neandrtálec se belhal za nimi u konce s dechem. KdyÏ se vesnice ocitla na dohled, udefiil Hwoogha do nosu ostr˘ pach nevydûlané stanové kÛÏe a kuchyÀsk˘ch ohÀÛ. Smrad nohat˘ch kromaÀoncÛ byl dost odporn˘ i bez d˘mu ze su‰eného lejna. Lépe mu vonûla hlína v jeskyni. Z tábora se vyhrnula omladina, zklamaná, Ïe ji muÏi nevzali na snadn˘ lov. Sotva si v‰imli neandertálce, rozjafiili se a zaãali na nûj útoãit, házet po nûm klacky a kamení. Hwoogh se sehnul, pohrozil jim zbraní a zavrãel. Legoda se rozesmál. „Ó chlupat˘ ãokango, tvÛj hlas by je mûl zahnat. Ale jak vidí‰, nebojí se ho. Zmizte, vy dvounohé larvy! AÈ vás uÏ nevidím. Zmizte, povídám!“ Uskoãili a aniÏ by pfiestali fivát, povûsili se za tlupu. Hwoogh po nich ostraÏitû pokukoval, ale dokud to Legodu nepfiestane bavit, je pfied nimi v bezpeãí. Legoda byl v dobrém rozmaru, smál se a vtipkoval, dobíral si Ïeny, dokud se neobjevila jeho mladá druÏka a neokfiikla ho. Skoãila s pazourkov˘m noÏem na soba a hned se k ní pfiipojily ostatní. „Heja,“ zvolal Legoda. „První si vybírá ãokanga, Chlupáã. Dal jsem mu slovo.“ „Blázne!“ Podívala se na Hwoogha a v hlase i v oãích se jí zraãilo pohrdání. „Odkdy krmíme zvífiata z dûr a ryby z potoka? Jsi blázen, Legodo. AÈ si naloví sám.“ Legoda ji s úsmûvem dloubl ‰piãkou kopí do zad. „Já vûdûl, Ïe bude‰ prskat. Ale nûco jeho rodu dluÏíme – neÏ jsme sem jako malí spratci pfii‰li, byla tady jeho lovi‰tû. Co nám to udûlá, podûlit se se starcem?“ Otoãil se na Hwoogha a pokynul mu. „Vidí‰, ãokango? Dovedu drÏet slovo. Vezmi si, co chce‰, ale aÈ to není víc, neÏ s Keyodou dokáÏete pfies noc udrÏet v bfii‰e.“

– 68 –


15.12.1956 13:09

Stránka 69

Poslední den

Hwoogh na nic neãekal a hned si ufiízl játra a jemné sladké sádlo z vnitfiností. Legodova druÏka po nûm skoãila, ale kouzelník ji zadrÏel. „Nech ho, dobfie udûlal! Jen blázen by si vzal ‰unku, kdyÏ mÛÏe vyfiíznout maso z bfiicha. U bohÛ mého otce, sám jsem na nû mûl chuÈ! Chlupáãi, bere‰ mi jídlo od huby, a za to tû mám rád. BûÏ, neÏ se mi Heya vytrhne.“ Hwoogh vûdûl, Ïe na nûj Legoda mÛÏe zítra po‰tvat spratky, ale zítfiek je v jiné jeskyni slunce. Srovnal si nohy pod tûlo a spû‰nû vykroãil kolem kopce. Za ním se oz˘val Heyin kfiik a Legodovo dobírání. Kus jater se odtrhl a Hwoogh ho cestou seÏv˘kal. Keyoda bude ráda, neboÈ obvykle musela Ïebrat za oba. Hwooghovi se vrátila i trocha sebeúcty. Nepfiechytraãil snad Legodu a neutekl s nejlep‰ím masem? A zadafiilo se Keyodû nûkdy tak dobfie jako jemu, kdyÏ ‰la do vesnice MluviãÛ? Jo jo, od starého mazaného Hwoogha se je‰tû mají co uãit! Mluviãi jsou samozfiejmû ‰ílení; jen blázen se chová jako Legoda. Ale to ho trápit nemusí. Láskyplnû játra i sádlo pohladil a usmál se. Hwoogh není zvykl˘ dívat se darovanému koni na zuby. KdyÏ do‰el k jeskyni, z ohnû zbyla jen hromádka Ïhnoucích uhlíkÛ, Keyoda leÏela stoãená na jeho hromadû listí, tváfi mûla brunátnou a hlasitû chrápala. Hwoogh k ní pfiiãichl a jeho podezfiení se potvrdilo. Nûjak se dostala k ãertovskému pití MluviãÛ a teì otupena spala. ·Èouchl do ní nohou a Keyoda se probrala. „Tak ses vrátil. Jó, játra a sádlo! Tos ale neulovil, tos ukradl ve vesnici. Ty si to schytá‰!“ Laãnû se po mase natáhla, prohrábla oheÀ a hodila na nûj játra. Hwoogh se ji snaÏil vyvést z omylu, jak nejv˘mluvnûji dokázal, a Keyoda brzy pochopila. „Tak? Eh, ten Legoda, to je ta‰káfi, a navíc mÛj synovec.“ SÀala polosyrová játra s ohnû, oba se do

– 69 –


15.12.1956 13:09

Stránka 70

Lester del Rey

nich hladovû pustili a Keyoda pfii jídle na stfiídaãku nadávala a smála se. Hwoogh jí sáhl na nos a za‰klebil se. „No a, tak piju, no.“ Po ãertovském pití mûla nabrou‰en˘ jazyk. „Ten budiÏkniãemu z náãelnické krve za mnou chodí, abych mu vyprávûla. A aby mi rozvázal jazyk, nosí lektvar z kofiínkÛ. A já mu povídám pfiíbûhy, dokonce nûkter˘ jsou i pravda.“ Ukázala na neforemn˘ kotlík. „Asi to ukradl, ale co je nám po tom? Napij se, Chlupáãi. Nemáme lektvar kaÏd˘ den.“ Hwoogh si vzpomnûl, jak ho po pfiedchozích pokusech bolela hlava, ale zvûdavû pfiiãichl a vábniãka nápoje ho nalákala. Byla to hotová esence mládí, oheÀ do nohou a vzpomínky do hlavy. Zvedl kotlík k ústÛm, a kdyÏ mu pivní odvar stekl hrdlem, zalapal po dechu. Keyoda mu nádobu vy‰kubla, neÏ ji staãil vypít, a dorazila ji. „Ách, mám po tom silná záda a krev mi bûÏí jako zamlada.“ Zhoupla se a vyrazila ze sebe útrÏky staré koÏeluÏské písnû. „Tak to vidí‰. To se nikdy neodnauãí‰ vypít v‰echno najednou? Takhle ti odvar dlouho nevydrÏí a dojde dfiív, neÏ se zaãne‰ cítit dobfie.“ Hwoogh zavrávoral a kolena se mu podlomila. Skonãil tváfií v listové posteli, v hlavû mu vesele bzuãely vãely a jeskynû se toãila kolem. ¤val a Keyoda se smála. „He! KdyÏ tû ãlovûk sly‰í fivát, myslel by si, Ïe jsi poslední ãokanga na zemi. Ale nejsi, ne ne.“ „Hwunkh?“ To ho zarazilo. Pokud vûdûl, byl poslední svého druhu. Hrábl po ní a minul, upadla ale sama a pfiikulila se k nûmu. Funûla mu do tváfie. „No? Je to pravda. ¤ekl mi to mladej Legoda. Pr˘ na‰el tfii jako ty nûkde na v˘chodû, je to tfii jara. Bude‰ se ho muset zeptat, já nic nevím.“ Pfievalila se na nûj, huhlala nesrozumitelná slova, ale Hwoogh se snaÏil pfiebrat pfiekvapivou informaci. Pití na nûj bylo pfiíli‰ silné a tak brzo chrápal vedle ní. KdyÏ se probudil, Keyoda uÏ ode‰la do vesnice a slunce viselo na délku kopí nad obzorem. Na‰el kus jater, ale nebyla tak dobrá

– 70 –


15.12.1956 13:09

Stránka 71

Poslední den

jako vãera a Ïaludek se mu vzboufiil, Ïe ho zas honí do práce. Opíral se o stûnu, dokud se hlava nevzpamatovala, a pak se vydal k potoku umofiit démona Ïíznû, kter˘ ho v noci posedl. Musí ale nûco udûlat, v noci se cosi stalo. Nefiekla mu Keyoda nûco o jeho druhu? Ano, nûkde Ïijí tfii a Legoda ví, kde. Hwoogh zaváhal, kdyÏ si vzpomnûl, jak vãera Legodu pfiechytraãil; mladík toho dnes mÛÏe litovat. Nedokázal v‰ak pfiemoci zvûdavost a v srdci ho pálila touha. Legoda mu to musí fiíct. Neochotnû se vrátil do jeskynû a vybral díru, o níÏ nevûdûla ani Keyoda. Vytáhl své poklady, uctivû je pohladil a vybral ty nejcennûj‰í. Mûl lesklé ‰keble a barevné oblázky, ne‰ikovnû vrtan˘ náhrdelník po otci, znak pfiijetí mezi muÏe, kousky v‰eho moÏného, z nichÏ si chtûl zhotovit ozdoby. Touha po vûdûní v‰ak pfieváÏila nad hrdostí vlastníka; sevfiel poklady v pûsti a vykroãil k vesnici. Keyoda mluvila s Ïenami, jeãákem jim vysvûtlovala vlastní recept na v˘var, a Hwoogh se táboru obloukem vyhnul, aby na‰el pfiímo mladého malífie. Koneãnû na nûj narazil za vesnicí, jak si hraje s dvûma klacky. Opatrnû se pfiiblíÏil a Legoda usly‰el jeho kroky. „Pojì blíÏ, ãokango, a podívej se na moje nové kouzlo.“ Mladík mluvil s p˘chou v hlase, ani trochu v˘hrÛÏnû. „Pojì sem, neboj se mû. Myslí‰, Ïe mne mrzí, jak jsem tû obdaroval? Ne, to byla moje vlastní hloupost. Podívej.“ Strãil mu klacky a Hwoogh je opatrnû osahal. Jeden byl dlouh˘ a pruÏn˘, konce mûl svázané koÏen˘m fiemínkem, druh˘ vypadal jako malé kopí s pefiím na tupém konci. Tázavû zavrãel. „Je to kouzeln˘ o‰tûp, Chlupáãi, kter˘ létá z ruky na kfiídlech a zabíjí na vût‰í dálku neÏ jiné o‰tûpy.“ Hwoogh se u‰klíbl. Kopí bylo moc malé, aby zabilo cokoli vût‰ího neÏ hlodavce, a vût‰í klacek ani nemûl hrot. Díval se v‰ak,

– 71 –


15.12.1956 13:09

Stránka 72

Lester del Rey

kdyÏ mladík pfiiloÏil ostr˘ klacek k dlouhému a zatáhl za kÛÏi. Ozvalo se ostré zadrnãení a mal˘ o‰tûp se zabodl do kÛry stromu vzdáleného dobfie dvakrát dál, neÏ doletí kopí. Na Hwoogha to udûlalo dojem. „Tak tak, ãokango, tohle kouzlo jsem se loni nauãil na jihu. Mnoho lidí ho tam pouÏívá a dohodí tak dál neÏ nejlep‰ím o‰tûpem. Jeden zabije i tfii!“ Hwoogh zabruãel; uÏ tak vybili v‰echnu dobrou zvûfi a teì budou ãarovat, aby byli je‰tû mocnûj‰í. Zvûdavû natáhl ruku, Legoda mu podal dlouh˘ klacek s dal‰ím tenk˘m o‰tûpem a ukázal mu, jak natáhnout tûtivu. KÛÏe zadrnãela a ‰lehla ho do zápûstí, ale o‰tûp uletûl stranou a minul strom o nûkolik krokÛ. Hwoogh zbraÀ mlãky vrátil – pro jeho rod taková kouzla nejsou. S palci podél ostatních prstÛ nemÛÏe mal˘ o‰tûp ani pofiádnû chytit. Teì, kdyÏ se kouzelník ujistil o své nadfiazenosti, nastala správná chvíle ukázat poklad. Hwoogh ho rozprostfiel na holou zem a pokynul Legodovi, aÈ se podívá. „Ano,“ pfiipustil Mluviã. „Nûco se hodí a z nûãeho budou pûkné cetky pro Ïenské. Co za to chce‰? Dal‰í maso, nûjakou novou zbraÀ? Vãera ses najedl dosyta a pfiedpokládám i opil m˘m ukraden˘m pivem, i kdyÏ za to se na tebe nezlobím. Toho chlapce jsme uÏ potrestali. A kouzelná zbraÀ není pro tebe.“ Hwoogh odfrkl a zaãal se kroutit a trápit, jak by se nejlépe zeptal. Po mal˘ch krÛãcích mu Legoda porozumûl a brzy zaãal klást nápomocné otázky. Nakonec se rozesmál. „Tak tebe volá krev, stafiíku?“ Vrátil mu v‰echny poklady a nechal si jen jednu lesklou cetku. „Nechci tû o‰idit, ãokango, a tohle si beru jen na dÛkaz na‰eho pfiátelství a své lásky k tobû.“ Pohrdavû zavrãel a schoval korálek pod koÏe‰inu. Hwoogh se posadil na bobek a Legoda na kámen. „Moc ti toho nepovím, Chlupáãi. Pfied tfiemi lety jsem narazil na rodinu tvého druhu – muÏe, jeho druÏku a jedno dítû. Utekli pfied námi, ale

– 72 –


15.12.1956 13:09

Stránka 73

Poslední den

byli jsme u jejich jeskynû, a tak se museli vrátit. NeublíÏili jsme jim a obãas jsme jim nechali jídlo, dokonce jsme je nechali, aÈ s námi putují za zvûfií. Byli ale hubení a vyzáblí, moc líní na lov. KdyÏ jsme se za rok vrátili, uÏ neÏili, a pokud vím, jsi poslední svého druhu.“ V zamy‰lení se po‰krábal na hlavû. „Tví lidé umírají pfiíli‰ snadno, ãokango. Sotva je najdeme a zkusíme jim pomoci, pfiestanou lovit a stanou se z nich Ïebráci. Pak je omrzí Ïivot, onemocní a umfiou. Myslím, Ïe na‰i silní bohové pobili ty va‰e.“ Hwoogh napolo souhlasnû zavrãel, Legoda sebral ‰ípy i luk a vykroãil k vesnici. Neu‰lo mu ale, Ïe se neandrtálec tváfií nanejv˘‰ zaraÏenû. Aby ho uklidnil, poloÏil mu ruku na rameno a dál mluvil daleko laskavûji. „Proto se o tebe starám, Chlupáãi. AÏ dokoná‰, uÏ nebudou Ïádní ãokangové a dûti se mi budou smát, kdyÏ o vás budu vyprávût u ohnû. Kdykoli se mi zdafií lov, bude‰ mít co jíst.“ ·trádoval jedinou uliãkou k svému rodinnému stanu a Hwoogh pomalu zatoãil k jeskyni za kopcem. Pfiíslib jistého jídla ho mûl potû‰it, ale bylo mu je‰tû hÛfi. Uvûdomil si, Ïe s ním Legoda zachází jako s mal˘m dûckem nebo jako s ãlovûkem, jejÏ sluneãní bÛh nav‰tívil ‰ílenstvím. NeÏ obe‰el kopec, usly‰el Hwoogh dûtsk˘ kfiik a smích, a chvíli váhal, neÏ vykroãil dál. Mûl ale vyvinut˘ vlastnick˘ pud a rozhodnû pfiidal do kroku. U jeho jeskynû nemají co dûlat. Dûti byly nejrÛznûj‰ího vûku a honily se kolem jeho sluje. Chodit sem mûly zakázáno a první poru‰ení rozkazu jim dodalo odvahy poru‰it i ostatní. Ohni‰tû Hwooghovi skoply do potoka a teì pfiiãinlivû prohrabovaly jeho skrovné zásoby kÛÏí a zbraní. Hwoogh stra‰livû zafival a rozbûhl se k nim, kopí pfiipravené v útoãné pozici. Dûti se vyrojily z jeskynû a pfiimkly se k sobû. „BûÏ pryã, ·eredo,“ zavolalo jedno. „BûÏ stra‰it vlky! ·ereda, uáá!“

– 73 –


15.12.1956 13:09

Stránka 74

Lester del Rey

Vrazil mezi nû, mával kopím, ale spratci na rychl˘ch nohách snadno uh˘bali. Jeden vût‰í chlapec mu podrazil nohy a Hwoogh upadl na kámen. Dal‰í mu vy‰kubl kopí a pfietáhl ho po hlavû. UÏ od dob prvních primátÛ zÛstává dûtem bezmy‰lenkovitá krutost. Hwoogh zafival, vy‰krábal se na kolena a zase skoãil mezi nû. Dûti mu ale snadno uskakovaly pfied rukama. Holãiãky vesele tanãily kolem a zpívaly: „·ereda nemá mámu, ·ereda nemá tátu, uáá fÛj ·ereda!“ Zufiivû chytil jednoho men‰ího kluka, rozmáchl se a pra‰til s ním o zem, kde zÛstal leÏet. Zaplavila ho radost, jakou má je‰tû sílu. Vtom nûkdo hodil kamenem. KdyÏ se starému neandrtálci vrátilo vûdomí, byl svázan˘, na prsou mu sedûli tfii chlapci a dupali patami do rytmu vítûzného pokfiiku. Hlava ho bolela a na paÏích i na prsou mu nabíhaly podlitiny. Zavrãel, vzepjal se, shodil ze sebe spratky, ale s pouty si uÏ neporadil. Byl svázan˘ stejnû jistû, jako by ho pfiemohli dospûlí. Po léta byly dûti jeho nepfiáteli, od chvíle, kdy zjistily, Ïe ‰tvaní Hwoogha pfiíjemnû zkrátí dlouhou chvíli. Teì se do nûj ale pustily plnou silou, metodicky a vynalézavû. Zatímco mu dûvãátka patlala na obliãej bláto z potoka, plenili mu ho‰i jeskyni a trhali jeho ‰aty. Pfii‰el i o pytlík se sv˘mi poklady a dûti si je záhy rozdûlily. Hwoogh ‰ílenû fival. KdyÏ ale opadlo bitevní nad‰ení, vrátila se dûtem pfiíãetnost a Keãaka, náãelníkÛv nejstar‰í, upfiel na Hwoogha pochybovaãn˘ pohled. „KdyÏ se o tomhle dozvûdí dospûlí,“ zauvaÏoval zoufale, „budeme mít potíÏe. Nemají rádi, kdyÏ ·eredu otravujeme.“ Dal‰í vycenil zuby v úsmûvu. „Proã by se to mûli dozvûdût? Stejnû není ãlovûk, jenom zvífie, podívejte na tu srst! Hodíme ·eredu do fieky, uklidíme v jeskyni a poklady schováme. Kdo se to dozví?“

– 74 –


15.12.1956 13:09

Stránka 75

Poslední den

Ozvaly se nejisté protesty, ale oãekávan˘ v˘prask v‰echny brzy pfiesvûdãil. Nakonec pfiik˘vl i Keãaka a poslal je uklidit. Poláman˘mi vûtvemi zahladili stopy a nechali si jen cestu k potoku. Hwoogh sebou házel a ‰kubal, sotva ho ãtyfii ho‰i zvedli; pouta trochu povolila, ale ne dost, aby se osvobodil. S jist˘m uspokojením si v‰iml, Ïe chlapec, jímÏ pra‰til o zem, dosud zvrací a sténá, ale to mu pfiíli‰ nepomohlo. Neúprosnû se‰li do vody, poloÏili ho na hladinu bfiichem dolÛ a postrãili ho do proudu. Bojoval s vodou i s pouty. Plíce ho pálily, proud ho otloukal o kamení, zatmívalo se mu pfied oãima. Z posledních sil zoufalství roztrhl provaz, prorazil hladinu a laãnû se nalokal vzduchu. Vodu nemûl rád, ale plavat umûl, a tak hned zamífiil ke bfiehu. Dûti uÏ mizely na cestû a kdyÏ se vy‰krábal z potoka, roztrpãen˘, Ïe se nemá kde ohfiát, byly z dohledu. Dobelhal se zpátky do jeskynû a sloÏil se na hromadu listí. On, kdysi velik˘ váleãník, pfiemoÏen smeãkou kromaÀonsk˘ch spratkÛ! ZaÈal pûsti a zavrãel, ale nemohl s tím nic dûlat. Nic! Marnost vlastního konání ho pálila jako rozÏhaven˘ nÛÏ. Hwoogh byl star˘, a tak proléval hofiké slzy staroby. Keyoda se vrátila pozdû a hned zaãala nadávat nad uha‰en˘m ohnûm, ale sotva ho uvidûla stoãeného v listí, jak tupû zírá do zdi, zjihla. Pfied jeskyní uvidûla pár nezahlazen˘ch dûtsk˘ch stop a zaklela procítûnû jako zamlada. „No tak, Chlupáãi, vylez zpod té studené mokré koÏe‰iny!“ Opatrnû mu pomohla, ale Hwoogh ji odstrãil. „Nastydne‰ se, takhle tu leÏet na tom listí, takhle mokrej! Slez a já zajdu do vesnice pro oheÀ. Ty dûti! Jen poãkej, aÏ to povím Legodovi!“ KdyÏ se ujistila, Ïe na sebe Hwoogh nenechá sáhnout, vyrazila do tábora. Hwoogh se posadil, vymûnil si pfiikr˘vku a zase si lehl. Naã to v‰echno? KdyÏ se Keyoda vrátila s ohnûm, zavrãel, ale lahÛdky vyÏebrané u kromaÀoncÛ si nevzal a brzy neklidnû usnul.

– 75 –


15.12.1956 13:09

Stránka 76

Lester del Rey

KdyÏ se probudil, slunce uÏ bylo vysoko a nad ním stála Keyoda s Legodou. Nebylo mu dobfie a ka‰lal. Legoda ho poplácal po zádech. „OdpoãiÀ si, Chlupáãi. Má‰ v sobû démona nemoci, kter˘ ‰krábe v krku a ucpává nos, toho ale ãlovûk dokáÏe pfiemoci. Tak tak, ti parchanti dostali co proto! Sám jsem na v˘prask dohlédl a dnes ráno je v‰em je‰tû hÛfi neÏ tobû. Dfiív seÏere mûsíc slunce, neÏ tû budou zase otravovat.“ Keyoda mu podstrãila v˘var z jater a ledvin, ale Hwoogh misku odmítl. I kdyÏ ho pfiestala bolet hlava, na bfii‰e mu leÏela tíha a nemûl hlad. Jako by mu je‰tû teì sedûli kluci na prsou a dusili ho. Legoda vytáhl mal˘ malovan˘ bubínek a ãaroval za jeho uzdravení mocná kouzla, kfiepãil kolem a tfiásl kouzelnou tykví, jeÏ vyhání z tûla démony. Tenhle byl ale silnûj‰í neÏ tykev. Mladík koneãnû zmlkl a ode‰el do vesnice, Keyoda se posadila na kámen u vchodu, aby se postarala o nemocného. Hwoogh mûl v hlavû pusto a v srdci tûÏko. Odhánûla od nûj mouchy, pokládala mu na víãka kusy kÛÏe, zpívala mu ukolébavku. Znovu usnul, ale v horeãnat˘ch snech se mu neustále posmívali Mluviãi. KdyÏ se v‰ak veãer vrátil Legoda, tvrdil, Ïe se do tfií dnÛ uzdraví. „Nech ho spát a hodnû ho krm. Démon ho brzy opustí. Podívej, rána po kameni uÏ skoro není vidût.“ Keyoda ho krmila, jak nejlépe umûla, cpala mu do krku v‰echno vyÏebrané jídlo. Z potoka tahala vodu, kdykoli dostal ÏízeÀ, a ve spánku mu myla hlavu a hruì. Tfii dny v‰ak minuly a Hwooghovi se neulevilo. Mûl jen o maliãko vy‰‰í teplotu a hor‰í zimnici neÏ kdykoli dfiív, ale nepfiekonal je tak, jak mûl. Legoda pfiinesl kouzla a jídlo, ani jedno v‰ak Hwooghovi nepomohlo. Jak konãil den, zavrtûl hlavou a promluvil ke Keyodû. Hwoogh se trochu probral a tupû poslouchal. „Je unaven˘ Ïivotem, Keyodo, sestro mého otce.“ Mladík pokrãil rameny. „Podívej, jen leÏí a nebojuje. KdyÏ nechce Ïít, nebude.“

– 76 –


15.12.1956 13:09

Stránka 77

Poslední den

„Jéó!“ protáhla Ïalostnû. „Kdo by nechtûl Ïít, kdyÏ mÛÏe? Jsi blázen, Legodo.“ „Ne. Lidi jako on Ïivot unaví rychle, ó Keyodo. Proã, to já nevím. Ale staãí mu málo a umfie.“ V‰iml si, Ïe Hwoogh poslouchal, a tak se k nûmu sklonil. „Ó ãokango, zapomeÀ na trápení a vychutnej si konec Ïivota. Pofiád mÛÏe b˘t pûkn˘, kdyÏ bude‰ chtít. Pfiijal jsem tvÛj dar na znamení pfiátelství a své slovo dodrÏím. Pojì k mému ohni a nelov víc; postarám se o tebe jako o vlastního otce.“ Hwoogh zabruãel. Jít s koãovníky, Ïivit se Legodov˘mi úlovky, nechat se pfiedvádût jako zrÛda a poloãlovûk! Legoda je laskav˘, vfiel˘ a soucitn˘, ale ostatní se mu smûjí. A aÏ Hwoogh umfie, kdo ho bude oplakávat? Keyoda se vrátí ke sv˘m, Legoda zapomene a na zemi uÏ není jedin˘ ãokanga, aby je nauãil pohfiební obfiad. Ve snech nav‰tûvovali Hwoogha stafií pfiátelé a ukazovali mu lovi‰tû jeho mládí. Sly‰el vrãení a mlaskání dûvãat z vlastního rodu; i ta uÏ na nûj ãekají. Onen svût byl prost MluviãÛ, ãlovûk v nûm mohl vykonat veliké vûci, sám zabíjet a lovit, aniÏ by se mu smáli dlouzí kromaÀonci. Hwoogh si povzdychl. Byl unaven˘, uÏ mu na niãem nezáleÏelo. Slunce klesalo k obzoru a barvilo mraky narudo. Nûkde daleko kvílela Keyoda, Legoda bouchal na buben a mumlal kouzla. Îivot v‰ak byl prázdn˘, zbaven˘ hrdosti. Slunce zapadlo a Hwoogh znovu vzdychl. Poslední dech vyslal za duchy svého lidu. • PRVNÍ KOSTRA NEANDRTÁLCE BYLA OBJEVENA V ROCE 1856. Znamenalo to první náznak, Ïe lidsk˘ druh kdysi existoval v „primitivnûj‰í“ podobû neÏ dnes.

– 77 –


15.12.1956 13:09

Stránka 78

Lester del Rey

Nejzajímavûj‰í na kostfie neandrtálce byla lebka s ustupujícím ãelem a bradou a kostnaté hrbolky kolem oãních dÛlkÛ. Z tohoto hlediska se zdála b˘t na pÛl cesty mezi gorilou a ãlovûkem a vznikla my‰lenka, Ïe pfiedstavuje „opoãlovûka“. V roce 1908 francouzsk˘ vûdec Marcellin Boule zkoumal témûfi úplnou kostru neandrtálce a publikoval její podrobn˘ popis. Z popisu by se mohlo zdát, Ïe neandrtálci byli malí, jen nûco pfies metr a pÛl vysocí. Na vyobrazení mûli nohy tak v˘raznû do O, Ïe museli chodit na vnûj‰í stranû chodidel s ohnut˘mi koleny. KdyÏ si k tomu pfiidáte kostnaté hrbolky, vyãnívající zuby, ustupující ãelo a bradu, bude vám pfiipadat jako vskutku ohyzdn˘ tvor. KdyÏ se umûlci pokou‰eli nakreslit, jak by asi skuteãnû neandrtálec vypadal, ovlivÀovala je my‰lenka „opoãlovûka“. Zobrazovali ho s mnoÏstvím chlupÛ po celé tváfii a dali mu divok˘, krut˘ v˘raz. Dal‰ím typem ãlovûka, kter˘ Ïil koncem vûku neandrtálcÛ, je kromaÀonec. To byl „prav˘“ ãlovûk, kter˘ nám byl skoro ve v‰em podobn˘: vysok˘ jeden metr osmdesát centimetrÛ, s rovn˘m ãelem, lehce vystupující bradou a bez hrbolkÛ kolem oãí. VÏdy ho malovali jako hladce oholeného, se vzne‰en˘m a inteligentním v˘razem. Vût‰ina lidí pfiedpokládala, Ïe kromaÀonci neandrtálce vyhladili, a mûli za to, Ïe mnohem vyvinutûj‰í kromaÀonci si s mnohem zaostalej‰ími neandrtálci snadno poradili. Del Rey ale naznaãuje nûco jiného. Pfiedpokládá, Ïe i kdyÏ v boji s kromaÀonci mnoho neandrtálcÛ zahynulo, hlavním vraÏedn˘m faktorem byl jejich pocit ménûcennosti. Právû ten „opoãlovûka“ zahubil. Zemfieli jen ze Ïalu, Ïe je pfiedãili i mladí pfiíslu‰níci vy‰‰ího druhu. Ale byla to pravda? Nakonec se ukázalo, Ïe kostra, kterou Boule tak peãlivû studoval, trpûla za Ïivota tûÏkou artritidou, která jí zkroutila pátefi a kosti. Od té doby byly objeveny dal‰í kostry neandrtálcÛ, zdravûj‰ích jedincÛ s nepokfiiven˘mi kostmi, které byly

– 78 –


15.12.1956 13:09

Stránka 79

Poslední den

aÏ na lebku zcela podobné lidsk˘m. Jin˘mi slovy: neandrtálci se ne‰ourali, ale chodili zpfiíma stejnû snadno a elegantnû jako kromaÀonci. A neandrtálci mûli stejnû velké mozky jako kromaÀonci. Jistû, jejich mozek mûl odli‰n˘ tvar: vzadu byl vût‰í a vepfiedu men‰í. Pokud pfiední ãást mozku fiídí vy‰‰í my‰lenkové procesy, nebyli moÏná neandrtálci tak chytfií jako kromaÀonci, ale rozhodnû to není jisté. Nemáme Ïádn˘ dÛvod pfiedpokládat, Ïe neandrtálci neumûli mluvit. Dnes povaÏují antropologové kromaÀonce i neandrtálce za pfiíslu‰níky téhoÏ druhu – Homo sapiens. Proã tedy neandrtálci vymfieli? No, tak úplnû nevymfieli. Vyvinuli se v „pravého“ ãlovûka. Zbytky lidí neandrtálského typu se smísily s lidmi „pravého“ typu. Krátce fieãeno jsme pravdûpodobnû v‰ichni potomky neandrtálcÛ.

OTÁZKY A PODNùTY K ZAMY·LENÍ 1. V‰imnûte si podrobností objevu kostry prvního neandrtálce a rozporÛ s ním spojen˘ch. Proã bylo pro nûkteré lidi obtíÏné pfiijmout, Ïe kostra neandrtálce pfiedstavuje primitivního ãlovûka? 2. KdyÏ povídka vy‰la v Astounding Science Fiction poprvé, pfiidal k ní vydavatel (John W. Campbell jr.) poznámku o Tasmáncích, obyvatelích ostrova jihov˘chodnû od Austrálie, ktefií vymfieli z pocitu ménûcennosti vÛãi pfiicházejícím bûlochÛm, a o australsk˘ch domorodcích, ktefií vymírali ze stejného dÛvodu. Najdûte si dûjiny Tasmánie a udûlejte si vlastní závûr, proã Tasmánci vymfieli. Vymírají stále je‰tû i austral‰tí domorodci? 3. Co si myslíte o celé záleÏitosti „vy‰‰ího“ a „niÏ‰ího“ typu ãlovûka? Patfiíte ke skupinû, která se pokládá za vy‰‰í neÏ jiné?

– 79 –


15.12.1956 13:09

Stránka 80

Lester del Rey

Nebo niÏ‰í? Jak to lze urãit a mûfiit? Vyhledejte si metody testování IQ a urãete, jak pfiesnû mûfií inteligenci, kdyÏ je tvÛrce testu a objekt testu z rÛzn˘ch kultur. 4. Jak byste jednali s nûk˘m, koho byste povaÏovali za vy‰‰ího neÏ vy sami? Jak byste ãekali, Ïe by jednal on s vámi? Pfiedstavte si, Ïe jednáte s nûk˘m na niÏ‰í úrovni neÏ vy a on se tak vÛãi vám cítí – jak byste se mûli vÛãi sobû chovat? Jaké problémy se odehrávají ve Spojen˘ch státech právû pfii fie‰ení tûchto otázek a jak by je bylo moÏné vyfie‰it?

– 80 –


15.12.1956 13:09

Stránka 81

Milton A. Rothman

TûÏká planeta ROTHMAN, MILTON A. (1919–) Do SF Ïánru si odskoãil tento svého ãasu uznávan˘ americk˘ fyzik pouze zfiídka a právû povídka Heavy Planet (1939, ã. TûÏká planeta), poprvé uvefiejnûná v Astounding pod pseudonymem Lee Gregor, je zfiejmû jeho jedinou dodnes alespoÀ ãásteãnû známou prací. Z pozdûji vydan˘ch titulÛ stojí za zmínku snad jiÏ jen v magazínu Galaxy publikovaná povídka Getting Together (1972).

– 81 –


15.12.1956 13:09

Stránka 82

Milton A. Rothman

Enisova hlídka v sektoru EM, 426. ãtverec V˘chodního oceánu, konãila. Poãasí mu zatím víc neÏ pfiálo; jako kapalina hust˘ vzduch skuãel, vybuchoval a hnal loì tak rychle, Ïe témûfi letûla. Nízké vlny pfied pfiídí ãlunu se zdvíhaly a zase padaly tak rychle, Ïe se zdálo, jako by je nûkdo sesekával. Divoké poryvy vûtru bu‰ily do oceánu silou milionÛ bucharÛ a vrhaly EnisÛv ãlun vpfied stále zufiivûji. Enis pevnû svíral kormidlo. Na jeho sporém, silném tûle se r˘sovaly jako Ïula tvrdé svaly a lesklá, ‰upinatá kÛÏe v fieÏavé vodní tfií‰ti záfiila. Îár slunce visícího jako rudá lampa nad obzorem byl skoro hmatateln˘ a dodával uragánu sílu témûfi pekelnou. Malé plavidlo ovládané jen a jen silou Enisov˘ch svalÛ vylétlo do vzduchu a zdálo se, Ïe letí dlouhé vtefiiny, neÏ znovu ponofiilo trup do mofie. V hustém vzduchu nebyly skoky ãlunu nic v˘jimeãného. Hranice mezi hladinou oceánu a hust˘m ovzdu‰ím byla témûfi nezfietelná; tlak dokázal prapodivné vûci. Kdesi nahofie se jako zrnko prachu v paprsku svûtla zabl˘skala malá skvrnka. Enis zvedl oãi. MoÏná kluzák, napadlo ho, ale proã by se vydával tak daleko nad oceán? V silném vûtru se nedá dobfie ovládat. Zrnko prachu se znovu zabl˘skalo, tentokrát o trochu níÏ. A pak Enis vidûl, Ïe se fiítí dolÛ takovou rychlostí, Ïe to mÛÏe znamenat jediné – ztroskotání. Vzedmut˘ vítr je‰tû jednou pád zmírnil, neÏ se zrnko dostalo do dal‰ího vûtrného víru, kter˘ ho vzápûtí témûfi rozdrtil. Enis otoãil pfiíì ãlunu tak, aby proÈal dráhu padajícího kluzáku. Zvlá‰tní, pomyslel si znovu, kde asi pfii‰el o kfiídla? Má je zataÏená, nebo mu je urval vítr? Pak uvidûl, Ïe padající tûleso je vût‰í neÏ ten nejrozmûrnûj‰í kluzák, kter˘ se kdy podafiilo zkonstruovat. Mûlo smû‰n˘ tvar, jak˘ ani na okamÏik nemÛÏe zdej‰ímu tlaku vzdorovat.

– 82 –


15.12.1956 13:09

Stránka 83

TûÏká planeta

Tûleso narazilo na hladinu oceánu. Voda se rozstfiíkla tak rychle, Ïe témûfi ve stejném okamÏiku dopadla poslední kapka zpátky. V tu chvíli Enise napadlo, Ïe podivné tûleso je moÏná dÛleÏitûj‰í neÏ cokoliv jiného na téhle planetû. MoÏná, Ïe se mu právû pfied oãima zfiítilo do mofie to, po ãem Saden pátrá uÏ tolik let. Stfiíbfiit˘ válec se vynofiil a klidnû se pohupoval na hladinû. Enis se k nûmu blíÏil, jak nejrychleji dokázal; teprve tûsnû pfied cílem sníÏil rychlost. Obû plavidla na sebe s lehk˘m skfiípotem narazila. Kov podivné lodi se promáãkl, jako by byl z gumy. Kdo jen mÛÏe pouÏívat tak nepevné látky? Pfiipoutal ãlun k boku neznámého plavidla a vy‰plhal nahoru. Stûna dlouhé lodi se pod ním proh˘bala. Musel se pohybovat co nejopatrnûji. Obrovsk˘ tlak zdej‰í atmosféry by patrnû uÏ dávno válec slisoval, zubat˘ otvor na pfiídi v‰ak zpÛsobil, Ïe se vnûj‰í i vnitfiní tlak vyrovnaly. Do‰el k trhlinû. Byla pfiíli‰ malá, snadno ji v‰ak rukama roztáhl. Opatrnû se spustil do plavidla. Úkosem si prohlédl vzpûry ve vnitfiku lodi, které v tomto svûtû mûly pevnost buniãiny. Nic si nezachovalo pÛvodní tvar ani nezÛstalo na svém místû: zborcené pfiístroje, popraskané obrazovky, zkroucené páky. Na podlaze leÏel chuchvalec jakési ka‰ovité hmoty pfiipomínající fiídk˘ ãerven˘ rosol, promí‰en˘ se slab˘mi klacíky. Stûny místnosti pokr˘valy ovladaãe a ãíselníky, zfiejmû se dostal do velitelské kabiny. Na stole uprostfied leÏela mapa. Byla na ní soustava devíti planet obíhajících stálici; planetární soustava, v níÏ Ïil Enis, mûla jen pût obûÏnic. V tu chvíli si byl jist˘, Ïe se nem˘lí. JestliÏe tûleso pfiiletûlo z jiného systému, musí b˘t stoprocentnû vybaveno tím, co oni potfiebují. Narazil na schodi‰tû a sestoupil po nûm. Octl se uprostfied veliké strojovny. Nebylo v ní svûtlo, ale nepozoroval to. Vidûl dost dobfie i v infraãervené oblasti a mnoÏství energie nutné k tomu,

– 83 –


15.12.1956 13:09

Stránka 84

Milton A. Rothman

aby se jeho hutné tûlo udrÏelo pohromadû, zpÛsobovalo, Ïe sám neustále infraãervené paprsky vyzafioval. Pro‰el dvefimi, které byly i podle jeho mûfiítek dostateãnû mohutné. Koneãnû! Poznal svou vûc okamÏitû: byla rozmûrná, masivní a pevná. Kov, v nûmÏ byla usazena, byl sice mûkk˘, ale stále dokázal vzdorovat silám na povrchu planety. Nûco tak malého Enis je‰tû v Ïivotû nevidûl. Kolik jen tu bylo cívek, magnetÛ a pfiístrojÛ, které neznal! Saden je znát bude. Nejen on, i dal‰í vûdci se uÏ dlouho snaÏili nûco takového vytvofiit, zatím se to v‰ak nikomu nepodafiilo. Jestli v‰ak stejnû dokonal˘ stroj nedokáÏí postavit sami, budou navÏdy odsouzeni k Ïivotu na povrchu téhle tûÏké planety, navûky pfiipoutáni obrovitou pfiitaÏlivostí i tlakem. Potfiebovali zdroj atomové energie. Îe ho ve ztroskotané lodi najde, tím si byl Enis jist˘ od okamÏiku, kdy rozeznal, Ïe to není kluzák. Nic jiného neÏ atomová energie nebo prudk˘ vichr nedokáÏe pozvednout hmotu nad povrch TûÏké planety. Chemie je tu bezmocná. Atmosférick˘ tlak je tak obrovsk˘, Ïe Ïádn˘ v˘buch nemÛÏe b˘t dost mohutn˘, aby se vÛbec uskuteãnil. Jen atomové jádro je schopno uvolnit síly, s jejichÏ pomocí bude moÏné odpoutat se od planety; v‰echny ostatní zdroje energie jsou pfiíli‰ chabé. Musí svÛj nález donést Sadenovi a vûdcÛm. A musí to navíc dokázat rychle, dfiív neÏ zufiivé mofie a smr‰È rozervou loì a – co je je‰tû dÛleÏitûj‰í – dfiív, neÏ se tajemství dostane do rukou vûdcÛ Bantinu nebo Maraku. To by pro EnisÛv národ znamenalo nejen konec samostatné existence v tomto svûtû. Bantinové a Marakové jsou váleãníci, a kdyby se tajemství atomové energie dostalo do rukou jim, vyuÏili by ho pfiedev‰ím proti v‰em ostatním osídlen˘m svûtÛm vesmíru. Pomalu procházel lodí a snaÏil se objevit dÛvod ztroskotání. Nacházel dal‰í rosolovité hromádky hmoty, vût‰inou za dlou-

– 84 –

Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.

Isaac Asimov TûÏká planeta. Copyright 1971 by Isaac Asimov

Recommend Documents