Interpunkce a psaní velkých písmen je zachováno podle představ jednotlivých básníků. Jedna je vždy poslední Jedna je vždy poslední, dopiješ ji – řekneš „dost“ – a mlha teskně stoupá z nitra. Což jít na to bratři zchytra: poslední si dát až zítra a dnes jen tu na radost. In vino veritas Ve víně je pravda, ale – hrome – v kterém? Proto raný burčák střídej s pozdním sběrem. Pro jistotu koštuj od každého druhu – nejvíc pravdy pozná, komu to jde k duhu. Hlavně ať ta pravda není příliš smutná, aby nezkazila víno, co ti chutná. SONET O SUDU Vezmu si příklad z Diogena a zalezu si do sudu. Konečně jedna šťastná změna, jsem za ni vděčný osudu. Vím, co mi řekne moje žena: Děláš mi jenom ostudu! Nasadím úsměv džentlmena, mlátit ji přece nebudu. Jsem jako víno: každodenně v tom sudu zraju, stoupám v ceně – proč bych měl dělat pobudu? Přestaň už vrčet, řeknu ženě,
Fráňa Šrámek
Jiří Žáček
chceš-li být šťastná jako štěně, vlez ke mně honem do sudu!
Jiří Žáček
Sám pod měsícem víno popíjím Mám víno ve džbánu a je ho víc než dost. Kdo mi však bude dělat společnost? Měsíci, pojď blíž – připiju ti, možná ti víno přijde k chuti! Můj stín se s námi taky pobaví – přátelé, už jsme tři, tak na zdraví! Za chvíli jsme už božsky rozjaření, pít s přáteli je pro mne potěšení. Zpívám - stín se už sotva drží na nohou, tančím – a měsíc pajdá cik cak oblohou. Ještě si s vámi trochu zavýskám – až dopijeme, bude každý sám. A jednou naposled, až odbije můj čas, za Mléčnou dráhou sejdeme se zas.
Li Po , přeložil J. Žáček
Sonet o lásce a modrém portugalu A bývalo i hrozně na vinici Na věky sami Černé hlavy vína ležely sťaté lidský život byl perenospora marná prašivina A přece láska jako modrá skalice ta krásná dřina k uzoufání nás zachránila Dozrál vinohrad pod tíhou hroznů čas se sklání Zas konec léta Zas je blízko k vínu a čistý vítr zpívá o podzimu tak jako tenkrát dávno kdysi Ať život sklání se či nesklání dny lásky jsou jak sklepy ve stráni lisovny s dubovými lisy
a je to prosté jako zázrak a jako věčnost ve chvíli kdy zase znovu nebudeme jako jsme předtím nebyli maminko nejsi je to dávno a my jsme malou chvíli zbyli udělali jsme toho málo a ani smrt jsme nezabili až temno světlu ustoupí ta stará prosba stále tkví jak zbytek rzi a jako v snách na slunečních ach hodinách dospělé básně chodí vzpřímené čtyřverší ale čtyřverší má krátká přicházejí za mnou po čtyřech jak ovečky a oslík nebo pacholátka člunek je rychlý a nit nekonečná v osnovu věčnou věčný tkadlec tká i pády hvězd i léto podzim zimu jestřába na nebi a žlutá housátka
Jan Skácel
Přípitek Ještě si přiťukneme a vypijem to tiše. Nikomu nepovíme, co víno o nás zná. A spadne hvězda. Tenká jako plíšek. A voda blízko mostů bude stříbrná Hřbitov vinařů Po smrti ještě když jsou naznak mívají plná ústa vína není to bože jejich vina
Jan Skácel
a uskoč rychle do révoví až půjdou kolem smutné vdovy viničnou cestou na hřbitov Rač rozhlédnout se po krajině a shledáš to co každý vidí Je to kraj slunce Pro ty lidi sdělal jsi kopce stráně hlínu zem v níž se dobře daří vínu a není vhodná pro obilí A na ní dřeli se a pili po celý život ručíš za ně stvořils je do té země pane a přiznej svoji krásnou vinu. Z Písně o Viktorce - Vždyť já jsem pil tvůj vonný dech, byl jako víno ze Samosu, jež dozrávalo na ňadrech a na rtech zanechalo rosu. Byl jako víno ze Samosu tvůj vonný opojivý dech. Že by nám víno zteplalo Kdy v láhvi otevřené? A chutnalo nám? Chutnalo! Františku, řekni že ne! Jiskřička vína Ta první hvězda nad vinicí, již očesali dnes, nám smrtelníkům přišla říci, že ještě u nebes jiskřička vína zbývá. Spasí ty, kteří na zemi nikdy svou žízeň neuhasí. S pláčem i písněmi
Jan Skácel
Jaroslav Seifert
Jaroslav Seifert, pozdrav F. Halasovi
jiskrné víno naléváme a jeho mlhou jdem. Co bylo cizí, je nám známé a známější než zem. A jdeme, stále žíznivější, světe s tvých těžkých vín. Až dopijeme víno zdejší s bláznovstvím, s rmutem vin, jiskřička po nás ještě zbude. Jen dojít, dojít tam, Kde poděluje svoje chudé Pán vinohradu sám!
František Hrubín
Nebuď moje milá, zkaboněná, vínko jak to moje žádný nemá. Což ta sklenka první, tma v ní bývá. Ve druhé se hvězda pousmívá. Třetí bude sladší než ty obě. Ty mi cosi řekneš, A já tobě. Víno mého přítele (úryvek) To je víno, přátelé! Odkud je? Nu – i když je z Tramtárie, Patří spíše na oltář, -ať jsem lhář! – než nám hříšným. To se pije! Radost na ně pohledět: který květ zastřel by ty barvy jasné? Vůně ztrácejí svou moc,
Josef Kainar
jako noc rubín vedle něho hasne. Svěžest nechá na ústech, jako dech lehounce se dotkne patra, srdci vrátí, buďsi stár, mladý žár, ale v klidu nechá játra. Není, není z těch vín zlých, ztřeštěných, aby tě hned uhodilo; mírné, klidné bez freje, stejné je, jako když si v hroznech snilo.
Raoul Ponchon, přeložil F. Hrubín
Karel Čapek Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich je ve světě naděláno. Ani jedno ani druhé přání se mi dosud ovšem nevyplnilo. Ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín. Vinní odborníci mluví totiž o vínech jako o bytostech živých, ba jako o lidech, čímž se tak drobet ocitají v mém oboru, neboť různé lidské vlastnosti a hodnoty jsou právě povoláním spisovatele. Tedy velcí profesionálové dovedou mluvit o vínech rázovitých a vínech elegantních, znají vína plná živosti, energická a jadrná nebo vína měkká, plného těla, kyprá a bohatá. Toto víno je menší, ale elegantní a milé, jiné je jednoduché, ale živé a příjemné, třetí je teplé a měkké, čtvrté je harmonické, jiné tělnaté, jiné sametové, jiná jsou opět okrouhlá nebo drsná, jsou vína v nejlepším věku nebo nedospělá nebo taková, která překročila svůj vrchol, a tak dále. Sbíral jsem tuto charakteristickou terminologii znaků, až mě napadlo, že by se z takových výstižných slůvek dala konstruovat, vymýšlet a vynalézat vína naprosto nová, dosud nebývalá. Je-li některé víno tělnaté, proč by se nemohlo vyskytnout víničko štíhlé, graciosní, ba poněkud hubené? (Bylo by patrně bílé.) Nebo dovedu si představit víno robustní a atletické, víno drobné, ale podsadité a pružné, vínečko suché a šlachovité, ale statečné jako d´Artagnan a pevné jako řemen. Jsou vína žoviální a vína melancholická, ale rád bych poznal například víno letory flegmatické, nebo víno povahy něžné, zasněné a kontemplativní. Jsou-li vína elegantní a ušlechtilá, chtěl bych se potkat s vínem odrbaným, ale moudrým jako Sokrates. Přál bych si, aby některé víno bylo založeno metafysicky a jiné aby bylo nejen rázovité a energické, ale aby oplývalo střízlivou věcností a praktickou podnikavostí. Potěšilo by mě, kdybych mohl ochutnat vína povahy vyrovnané a resignované. I šel bych do vinárny a řekl: „Pane vrchní, já bych rád víno – jak bych vám to řekl? – víno spíš
vážné, žádného mladého fanfarona a lehkomyslníka, ale víno zralé a zkušené, a přes to, víte, plné víry, optimismu a kuráže, víno, které se vyzná v umění, je sčetlé a zná kus světa, musí mít takovou jakousi tragičnost jako Beethovenovo adagio, ale taky trochu shovívavosti a drobet úsměvu.“ „Prosím, pane, hned tu bude.“ VÍNO – J. Oppelta - 1930
Civilizace S každým se o to budu příti, nemám to přece bez práce, že jenom z jídla, jenom z pití pochází Civilizace. Když našich dobrých předků vlohy tajemství mnohá odkryly, tajemství vína, obilí, tu stvořili si polní bohy, a těm, jež nejvíc vzývali, Ceres a Bakchus říkali… V tom první náboženství mělo svůj počátek. A řekl bych, že se v čas onen nevědělo, co ještě bude nepravých! Jen k lovu byli muži (vida!) a ženy jako nižší třída kuchtily, jak už rozum dá, smím-li tak říci – po doma. A když muž potkal dívku zdejší, jež byla trochu zkušenější v přípravách vonné pečeně, tu za sebe šli nadšeně a po dvoření velmi krátkém. Odtud je to, co zveme sňatkem. Neměli na tom časem dost, tak rostla jejich důvtipnost, a aby víno uchovali vynašli sklep – a to je věc,
hned nato kuchyni a pec, to všechno ještě dnes je chválí. O tom, že v posteli lze spát, nemohlo se jim ani zdát. V tom zlatém věku přátelé mí, spalo se jen na holé zemi! Takto – kdo to chce popřít z vás? – sklep s kuchyní se měly včas zasloužit o Architekturu. Vzdělanost pak je vedla vzhůru a vytržení při hodech vznik dalo zpěvu, výmluvnosti, tanci a sladké básnivosti – a umění je jako dech oválo a již prsty hbité a okouzlené jako v snách jíl hnětly v tvary, dosud skryté jen v plodech nebo květinách. Na víno číše robili si a na pečení masa mísy, barvu jim dali v plameni: tak vznikla Krásná Umění… A když hodina stolování krásnější byla nad vše zdání, by věděli, kdy mají vstát, začali hvězdy studovat, běh jejich, hvězdnou harmonii: toť základ pro Astronomii… Když znudilo je totéž jíst, tu rozlétli se z teplých hnízd a navštívili cizí kmeny, aby si mohli zpestřit menu, a křižujíce Oceán, poznali zemi ze všech stran. Pak s nimi v cizích metropolích vyměňovala různá spřež všechno, co žali na svých polích, a zvířata a ženy též:
odtud jsou cesty, námořnictví, obchody, krach a podloudnictví, mezinárodní důvody a vztahy mezi národy a peníze a vklady v bance, průmysl, vědy, aliance a války, tak rok od roku. Vždyť je jich třeba k pokroku. Pak z toho byla kocovina, mrákoty, silné dávení a porušené trávení: tak vznikla slavná Medicína.
Raoul Ponchon, přeložil F. Hrubín
CITÁTY Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk, to je vůl.
Jan Werich
p. f. 1982 To loňské jsme už dopili a dutě prázdný soudek zní Nezbyla na dně ani kapka: A jaké bude letošní?
Jan Skácel
Dobré víno je dobrý přítel, když s ním dovedeme zacházet
William Shakespeare
Znalost vína může být radostí po celý život člověka.
E. Hemingway
Ve víně je pravda,poví se to snadně. kde však chceš ji hledat? Hledej ji až na dně!
Mikulaš Dačický z Heslova
Víno lze považovat za nejzdravější a nejhygieničtější nápoj.
L. Pasteur
Je více filozofie v láhvi vína, Než ve všech knihách.
L. Pasteur
Víno je mezi nápoji nejušlechtilejší, mezi léky nejchutnější, mezi pokrmy nejpříjemnější.
Plutarchos
Není lepšího prostředku na omezení alkoholismu nežli umírněná spotřeba dobrého vína. L. Faure
Když vchází víno, odcházejí tajnosti.
arménské přísloví
Znal jsem lidi, kteří pili tajně a byli veřejně ožralí.
Georg Christoph Lichtenberg
Ve vodě může každý spatřit svůj obličej, ale ve víně může uzřít srdce druhého
francouzské přísloví
Víno je hlubší nežli pohár.
Vladimír Holan
