Institut autorizovaného inspektora v judikatuře českých soudů

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Katedra práva životního prostředí

Institut autorizovaného inspektora v judikatuře českých soudů Diplomová práce

Petr Štulík

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Petra Humlíčková, Ph.D. Datum uzavření rukopisu: 30. května 2015

Prohlašuji, že jsem předkládanou diplomovou práci na téma „Institut autorizovaného inspektora v judikatuře českých soudů“ vypracoval samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. V Praze dne 30. května 2015

…………………………… podpis autora

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé diplomové práce JUDr. Petře Humlíčkové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, které mi pomohly při vypracování práce. Dále děkuji své rodině za trpělivost a podporu nejen při psaní této diplomové práce, ale po celou dobu studia.

Obsah Seznam použitých zkratek .............................................................................................6 Úvod .............................................................................................................................7 1.

Zakotvení institutu autorizovaného inspektora v českém právním řádu .................10 1.1 Nový stavební zákon........................................................................................10

2.

1.1.1

Zkrácené stavební řízení.........................................................................11

1.1.2

Vznik a zánik funkce autorizovaného inspektora ....................................15

1.1.3

Oprávnění a povinnosti autorizovaného inspektora.................................17

1.1.4

Smlouva se stavebníkem ........................................................................18

1.1.5

Změna stavby před jejím dokončením a kolaudační souhlas ...................20

1.1.6

K dalším možnostem použití certifikátu autorizovaného inspektora........23

Vývoj judikatury českých soudů před novelou......................................................25 2.1 Postavení Autorizovaného inspektora a povaha jeho certifikátu .......................25 2.2 Možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora ...........................32 2.2.1

Odvolání ................................................................................................32

2.2.2

Řízení o určení právního vztahu .............................................................34

2.3 Účast nevládních organizací na ochranu životního prostředí.............................36 2.3.1 3.

Příklad účasti nevládní organizace..........................................................37

Vyjádření ombudsmana a Ministerstva pro místní rozvoj .....................................41 3.1 Veřejný ochránce práv k činnosti autorizovaného inspektora ...........................41 3.2 Ministerstvo pro místní rozvoj k činnosti autorizovaného inspektora................43

4.

Velká novela stavebního zákona...........................................................................46 4.1 Oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora...........48 4.2 Změna stavby před jejím dokončením a kolaudační souhlas.............................53 4.3 Poslední novela stavebního zákona ..................................................................54

5.

Judikatura českých soudů po velké novele stavebního zákona ..............................56

Závěr...........................................................................................................................63 Použité prameny a literatura ........................................................................................69 Abstrakt ......................................................................................................................75 Abstract.......................................................................................................................75 Summary.....................................................................................................................76

4

Klíčová slova: .............................................................................................................77 Key words:..................................................................................................................77

5

Seznam použitých zkratek Ministerstvo - Ministerstvo pro místní rozvoj Novela - Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony Nový stavební zákon - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) NOZ – zákon č. 89/2012, občanský zákoník NSS – Nejvyšší správní soud SŘ – zákon č. 500/2004 Sb., správní řád SŘS – zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní StavZ - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) SZTE – soustava zásobování tepelnou energií Zákon - zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ZOPK – zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny

6

Úvod O institutu autorizovaného inspektora jsem se poprvé dozvěděl při studiu stavebního práva. Ve své podstatě jde o možnost zjednodušení a zkrácení procesu povolování staveb a jejich změn, oproti vedení často zdlouhavého a velmi formálního řízení před stavebním úřadem. Oblast stavebního práva je mi blízká vzhledem k oboru podnikání mého otce. Zároveň mám silný vztah k přírodě, krajině a životnímu prostředí obecně. Otázky ochrany životního prostředí mi nejsou lhostejné. Proto mě při hledání hesla „autorizovaný inspektor“ na internetu zaujalo, jak poměrně často je institut autorizovaného inspektora kritizován ze strany odborné veřejnosti a spolků zaměřených na ochranu životního prostředí.1 Výběr tématu předkládané diplomové práce ze seznamu témat nabízených katedrou práva životního prostředí byl tedy poměrně jednoduchý. Právě toto téma v sobě zajímavým způsobem kombinuje otázky stavebního práva a ochrany životního prostředí. Cílem této práce je analyzovat vývoj v právním řádu České republiky relativně nového institutu autorizovaného inspektora, a to od jeho zakotvení až po současnost, s důrazem na vývoj judikatury českých soudů v této oblasti a vztah k právu životního prostředí. Původní znění právní úpravy institutu autorizovaného inspektora v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „nový stavební zákon“, „zákon“ či „StavZ“) totiž způsobovalo celou řadu problémů, které vyústily ve velký počet sporů vedených před správními soudy a Ústavním soudem České republiky. Několika kauzám se také dostalo mediální pozornosti. Na základě těchto problémů a tlaku ze strany odborné veřejnosti, veřejného ochránce práv či spolků zabývajících se ochranou životního prostředí byl v rámci zpracování komplexní novely stavebního zákona institut autorizovaného inspektora upraven. V další části své práce se budu zabývat rozborem uvedené novelizace, na ni navazující aktuální judikatury

1

Například Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv, 2009. [online] [cit. 2015-5-5] dostupné z WWW: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_V OP_2009.PDF nebo společná tisková zpráva Asociace ekologických organizací Zelený kruh, sdružení Arnika, Ateliéru pro životní prostředí, Nezávislého sociálně-ekologického hnutí NESEHNUTÍ a Ekologického právního seservisu. [online] [cit. 2015-5-5] dostupné z WWW: www.arnika.org/vladapripravuje-rozsahle-omezeni-prav-ceskych-obcanu

7

a uvedu svou odpověď na otázku, zda vedla tato novelizace k odstranění uvedených problémů. Od zadání této diplomové práce k dnešnímu dni uběhlo dva a půl roku a právní úprava institutu autorizovaného inspektora ve stavebním zákoně dosáhla v mezidobí poměrně velkých změn. I přes tuto skutečnost jsem přesvědčen, že se dosud nepodařilo odstranit veškerá bolestivá místa právní úpravy a že toto téma je stále aktuální a pro zpracování zajímavé. Důkazem budiž analýza rozhodnutí správních soudů ve vztahu k právní úpravě po tzv. „velké novele stavebního zákona“2 a návrhy změn de lege ferenda, kterým se věnuji v posledních kapitolách a v závěru této práce. Práce je rozdělena do pěti kapitol. V první kapitole se věnuji zakotvení institutu autorizovaného inspektora do českého právního řádu a vymezení mantinelů jeho činnosti dle původního znění nového stavebního zákona. V kapitole druhé analyzuji judikáty správních soudů. Jedná se o rozhodování ve sporech, které vznikly před výše uvedenou komplexní novelizací stavebního zákona. Popisuji zde postupný vývoj přístupu správních soudů k postavení autorizovaných inspektorů, povaze jejich certifikátů a možnostem obrany dotčených osob proti zásahům do jejich práv při uskutečňování stavebních záměrů na základě certifikátů autorizovaných inspektorů. Ve třetí kapitole se věnuji vyjádřením veřejného ochránce práv a Ministerstva pro místní rozvoj k problémům spojeným s činností autorizovaných inspektorů. Ve čtvrté kapitole se zabývám již výše zmíněnou velkou novelou stavebního zákona a změnami, které do úpravy institutu autorizovaného inspektora přinesla. Pátá kapitola je věnována rozboru judikátů po velké novele stavebního zákona. Jádrem těchto rozhodnutí bylo zejména účastenství dotčených osob a vypořádávání námitek proti oznámeným stavebním záměrům s certifikátem autorizovaného inspektora. Závěr jsem věnoval shrnutí dosažených poznatků, zhodnocení úspěšnosti zavedení institutu autorizovaného inspektora a úvahám o možnostech další novelizace stavebního zákona v ustanoveních týkajících se tohoto institutu.

2

zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony související (dále jen „velká novela stavebního zákona“ nebo jen „novela“)

8

Při zpracování tohoto tématu jsem vycházel ze znění zákonů, odborné literatury, důvodových zpráv k návrhům zákonů, judikatury českých soudů a časopiseckých zdrojů. Dále jsem využíval též elektronických zdrojů dostupných na internetu.

9

1. Zakotvení institutu autorizovaného inspektora v českém právním řádu Institut autorizovaného inspektora byl do našeho právního řádu zaveden zákonem č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), účinným ke dni 1. 1. 2007. Tímto zákonem byla nahrazena v mnoha ohledech již zastaralá a nevyhovující právní úprava představovaná zákonem č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu. Vláda schválila věcný záměr nového stavebního zákona už v roce 2001 a uložila zpracovat a předložit návrh tohoto zákona ministru pro místní rozvoj ve spolupráci s ministrem životního prostředí a ministrem vnitra.3

1.1

Nový stavební zákon

S ohledem na zvolené téma práce se nebudu zabývat důvody k přijetí nové právní úpravy na úseku územního plánování. Institut autorizovaného inspektora je totiž upraven v části čtvrté a páté StavZ, tedy ve stavebním řádu a společných ustanoveních. Hlavními motivy k přijetí nové zákonné úpravy na úseku stavebního řádu byly mnohé nedostatky předchozí právní úpravy. Mezi nimi bych zmínil zejména zbytečnou procesní náročnost řízení před stavebním úřadem u jednoduchých staveb, které neohrožují bezpečnost, zdraví či životní prostředí, problematickou součinnost stavebních úřadů s orgány veřejné správy, které ve stavebních řízeních hájí zájmy podle zvláštních zákonů, nedostatečná odborná úroveň některých stavebních úřadů či vázanost započetí užívání dokončených staveb na složité kolaudační řízení i v případech, kdy byly stavby realizovány v souladu s vydanými povoleními a ověřenou dokumentací.4 Nový stavební zákon byl tedy reakcí na výše uvedené nedostatky předchozí úpravy a na úseku stavebního řádu (část čtvrtá StavZ) přinesl zjednodušení procesů povolování

staveb,

odstranění

zbytečné

formálnosti

administrativních

úkonů

a zefektivnění kontrol nad prováděním staveb a jejich změn. Zjednodušení procesů

3

Vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu. Sněmovní tisk 998/0, část 1/11, s. 106, [online] [cit. 2015-4-20] dostupné z www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=998&CT1=0 4 Vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu, Sněmovní tisk č. 998/0, část 1/11, s.107 a 108, [online] [cit. 2015-4-20] dostupné z www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=998&CT1=0

10

povolování staveb spočívalo zejména v rozšíření okruhu staveb, které není zapotřebí povolovat ani ohlašovat, přesunutí části staveb z režimu stavebního řízení do pouhého procesu ohlášení a zavedení alternativ ke standartnímu stavebnímu řízení. Jimi byly veřejnoprávní smlouva o provedení stavby nebo terénních úprav obsažená v ustanovení § 116 StavZ a zkrácené stavební řízení dle ustanovení § 117 StavZ. Právě zavedení zkráceného stavebního řízení se váže k zakotvení institutu autorizovaného inspektora. Zákonodárce se nechal inspirovat právní úpravou některých členských států západní Evropy. Šlo především o úpravu německou a anglickou. Jedná se o částečnou privatizaci stavebního řízení.5 Úprava věnující se samotné osobě autorizovaného inspektora ve smyslu vzniku a zániku jeho funkce, odpovědnosti za škodu, zákazem činnosti, oprávněním a povinnostem pak byla včleněna do Části čtvrté, Hlavy III (§ 143 až 151) StavZ. Při tvorbě nového stavebního zákona byl kladen důraz na soulad této právní úpravy s mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána a s předpisy Evropského práva. Výčet mezinárodních úmluv a právních aktů Evropského společenství6 je uveden v již citované důvodové zprávě k vládnímu návrhu stavebního zákona. Z řady těchto právních aktů bych zmínil především Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy, Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech ochrany životního prostředí (Aarhuská úmluva) a Evropskou úmluvu o krajině. Neméně důležitá je řada evropských směrnic, která byla do nového stavebního zákona transponována.

1.1.1 Zkrácené stavební řízení Zkrácené stavební řízení, jak již bylo výše uvedeno, nabízelo alternativu ke standartnímu stavebnímu řízení v novém stavebním zákoně. Bylo jej tedy možné využít u stavebních záměrů, které byly v souladu s regulačním plánem obce

5

Srovnej Komentář ke stavebnímu zákonu a předpisy související. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 17. ISBN 9788073804305 6 Pozn. Od roku 2009 Evropské unie.

11

v zastavěném území7 nebo pro které bylo vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby8 či udělen územní souhlas.9 Na základě smlouvy uzavřené mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem, inspektor posoudil projektovou dokumentaci stavby z hlediska věcné správnosti a na základě tohoto posouzení projektové dokumentace vydal autorizovaný inspektor certifikát. Certifikátem autorizovaný inspektor stvrdil ověření projektové dokumentace a připojených podkladů ze stejných hledisek, které posuzuje stavební úřad v rámci standartního stavebního řízení.10 Autorizovaný inspektor dále připojil k certifikátu plán kontrolních prohlídek stavby, souhlasná závazná stanoviska dotčených orgánů11 a vyjádření osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Výčet těchto účastníků je uveden v § 109 StavZ. Ve vztahu k § 109 StavZ se subsidiárně použije ustanovení § 28 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. 12 Toto ustanovení udává, že za účastníka řízení se v pochybnostech považuje i ten, kdo tvrdí, že je účastníkem, dokud se neprokáže opak. O tom, zda taková osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení. Řízení o určení účastenství nebrání dalšímu projednávání věci. Tento postup však nemohl být uplatněn při činnosti autorizovaného inspektora s ohledem na znění § 117 StavZ. Uplatnil by se až při vyřizování námitek stavebním úřadem v případě, kdy se nepodařilo autorizovanému inspektorovi námitky vyřídit tak, jak bude popsáno níže. Stavebník pak za použití předepsaného formuláře, ke kterému připojil ověřenou projektovou dokumentaci, certifikát autorizovaného inspektora, a další náležitosti

7

Ustanovení § 61 a násl. StavZ Ustanovení § 76 a násl. StavZ 9 Ustanovení § 96 a násl. StavZ 10 Ustanovení § 111 odst. 1 a 2 11 Důležité je slovo souhlasná, neboť podle ustanovení § 117 odst. 3 ve spojení s ustanovením §111 odst. 1, písm. d) StavZ je autorizovanému inspektorovi umožněno pouze posoudit projektovou dokumentaci mimo jiné s výše uvedenými závaznými stanovisky dotčených orgánů. Nový stavební zákon autorizovanému inspektorovi neumožňuje klást podmínky provádění stavby tak, aby stavební záměr vyhovoval závazným stanoviskům dotčených orgánů a měnit tak projektovou dokumentaci. Zajištění souhlasného stanoviska je tak na stavebníkovi ve spolupráci s projektantem (případně i autorizovaným inspektorem, který může s dotčenými orgány předběžně jednat a jejich připomínky pak postoupit projektantovi pro zapracování do projektové dokumentace stavby). 12 Dle ustanovení § 192 stavebního zákona se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud stavební zákon nestanoví jinak. 8

12

uvedené výše, 13 stavbu pouze oznámil příslušnému stavebnímu úřadu. Na základě tohoto oznámení mu vzniklo subjektivní veřejné právo provést stavbu. Stavební úřad pak certifikát s přílohami a ověřenou projektovou dokumentaci pouze evidoval a využíval při kontrolních prohlídkách stavby.14 Pokud však výše uvedené osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení ve svých vyjádřeních uplatnily námitky, autorizovaný inspektor je posoudil a s osobami, které je uplatnily, projednal. Zákon přímo stanovil způsob vypořádání námitek v § 117, odst. 4. Námitky musely být vypořádány takovým způsobem, že byly odstraněny veškeré rozpory mezi osobami, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. V opačném případě autorizovaný inspektor musel předložit

vyjádření, spolu

s projektovou dokumentací a závaznými stanovisky dotčených orgánů stavebnímu úřadu. Ten měl následující možnosti: 

Zajistit vypořádání námitek podle § 114 StavZ,



o námitkách rozhodnout ve své působnosti usnesením nebo



usnesením rozhodnout o nezpůsobilosti stavby pro zkrácené stavební řízení. Autorizovaný inspektor tak neměl možnost odmítnout námitky například

ani z toho důvodu, že mohly být uplatněny už v rámci předcházejících řízeních (územní řízení, pořizování regulačního plánu, řízení o vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo řízení o územním opatření o asanaci území).15 Zákon však neřešil zvláštní okolnosti, které mohly při vypořádávání námitek autorizovaným inspektorem nastat. Jak ve své publikaci uvedl Hegenbart a Sakař: „Neřeší však situaci, kdy osoba, která by mohla být účastníkem stavebního řízení, ač byla vyzvána, se nijak nevyjádří. Důležité je, že jí byla dána možnost se vyjádřit. Tato osoba má právo dát své vyjádření, nelze jí to ukládat jako povinnost. Z toho, že taková osoba odmítla své vyjádření, ať už mlčky, nebo výslovně, nelze dovozovat

13

Tyto náležitosti, stejně jako vzor uvedeného formuláře stanovovala vyhláška č. 526/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona ve věcech stavebního řádu. Tato vyhláška také stanovila obsah a strukturu certifikátu autorizovaného inspektora. 14 Srovnej MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Podle právního stavu k 1.1.2013. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 220 a 221, ISBN 978-80-7357-985-2. 15 Srovnej PRUDILOVÁ, M. Nový stavební zákon. Autorizovaný inspektor a zkrácené stavební řízení. Právní rádce. 2007, č. 4, s. 9. [ASPI]

13

nesplnění předpokladů k provedení stavby na základě certifikátu a oznámení stavebnímu úřadu. Jinak je tomu v případě, když třetí osoba ve svém vyjádření uplatní námitky, ale odmítne se zúčastnit jejich projednání. V takovém případě jde o námitky, které se nepodařilo při jednání odstranit a musí být předány k rozhodnutí stavebnímu úřadu. O námitkách a o jejich projednání se zúčastněnými osobami musí být pořízen zápis, ze kterého bude zřejmé, že se autorizovaný inspektor pokusil o odstranění rozporu. Tento zápis, který bude pro stavební úřad jedním z podkladů pro rozhodnutí o vypořádání námitek, předá autorizovaný inspektor stavebnímu úřadu spolu s uplatněnými námitkami.“16 Zákon také neřešil situaci, kdy autorizovaný inspektor vyjádření osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, k certifikátu vůbec neopatřil. S touto možností zprvu nepočítali ani autoři odborných publikací.17 Tento problém zůstal na posouzení správních soudů a budu se mu blíže věnovat v druhé kapitole této práce. Stavební zákon výslovně nevylučoval konkrétní typy staveb ze zkráceného stavebního řízení. Zkrácené stavební řízení však nemohlo být uplatněno u stavby, která byla zvláštním právním předpisem, územně plánovací dokumentací nebo rozhodnutím orgánu územního plánování přímo označena jako nezpůsobilá pro zkrácené stavební řízení. Příkladem stavby označené jako nezpůsobilé ke zkrácenému stavebnímu řízení zvláštním právním předpisem byla vodní díla podle § 15 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon).

16

HEGENBART, Miroslav. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2008, XIV, s. 324. ISBN 978-80-7400-044-7. 17 Srovnej např. MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Podle právního stavu k 1.1.2013. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 220, ISBN 978-80-7357-985-2., dále MAREK, Karel a Petr PRUCHA. Nové stavební právo. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 115 a 116. ISBN 978-80-210-4419-7. nebo HEGENBART, Miroslav. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2008, XIV, s. 324. ISBN 978-80-7400-044-7.

14

1.1.2 Vznik a zánik funkce autorizovaného inspektora Podmínky vzniku funkce autorizovaného inspektora stanovil nový stavení zákon v ustanovení § 143. Autorizovaný inspektor byl jmenován ministrem pro místní rozvoj na základě podání žádosti o jmenování a splnění kumulativně stanovených podmínek. Těmito podmínkami bylo dosažení magisterského vzdělání architektonického nebo stavebního směru a zároveň muselo jít o osobu podle autorizačního zákona,18 prokázání nejméně 15 let praxe v projektové činnosti nebo v odborném vedení provádění staveb anebo na stavebním úřadu, prokázání bezúhonnosti výpisem z Rejstříku trestů ne starším než tři měsíce, prokázání právní a odborné znalosti a zkušenosti potřebné pro výkon funkce při zkoušce před odbornou komisí, jejíž členy jmenuje a odvolává ministr pro místní rozvoj, 19 prokázání disciplinární bezúhonnosti a zaplacení správního poplatku 10.000,- Kč podle zvláštního právního předpisu.20 21 Na jmenování autorizovaným inspektorem nebyl oproti udělení autorizace autorizovaným inženýrům nebo autorizovaným technikům činným ve výstavbě právní nárok.22 Uvážení ministra ohledně jmenování do funkce autorizovaného inspektora bylo nejspíše zachováno s ohledem na různou podobu vyjádření České komory architektů či České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Komora“) v případě žádosti odborníka z vysoké školy, výzkumného pracoviště nebo ústavu při nesplnění předepsané patnáctileté praxe. Autorizovaným inspektorem mohla být jmenována pouze fyzická osoba. Stavební zákon ale umožnil výkon činnosti autorizovaného inspektora i právnickým

18

Zákon č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě 19 Tyto zkoušky zajišťuje Česká komora architektů a Česká komora inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Komora“). Pro tyto účely a pro zajištění jednotného postupu je zřízen koordinační orgán, jehož zastoupení na návrh Komory schvaluje ministr pro místní rozvoj. V ustanovení § 150 StavZ je dále uvedeno, že Komora kromě zajišťování a přípravy zkoušek vede též evidenci autorizovaných inspektorů a poskytuje informace nezbytné pro jejich činnost. 20 Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích 21 Výjimku tvořila pouze podmínka prokázání odborné praxe. Ustanovení § 143 odst. 2 umožňuje jmenování odborníka z vysoké školy, výzkumného pracoviště nebo vědeckého ústavu, a to po vyjádření České komory architektů nebo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě. 22 Dle ustanovení § 143 StavZ v původním znění „Autorizovaným inspektorem může ministr pro místní rozvoj, po vyjádření České komory architektů nebo České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „Komora“), jmenovat fyzickou osobu, která...“ srovnej s ustanovením § 7 autorizačního zákona.

15

osobám. V ustanovení § 144 nový stavební zákon v původním znění uvádí, že právnické osoby mohou se souhlasem ministerstva pro místní rozvoj vykonávat činnost autorizovaných inspektorů za podmínky zabezpečení výkonu činnosti jmenovanými autorizovanými inspektory (fyzickými osobami). Vzhledem ke své právní povaze mohla veřejná obchodní společnost, jejímiž společníky byli výlučně jmenovaní autorizovaní inspektoři, vykonávat činnost autorizovaného inspektora bez souhlasu ministerstva pro místní rozvoj. Autorizované

inspektory

zákon

neomezil

žádnou

spádovou

oblastí.

Jejich působnost byla stanovena pro celé území České republiky. Jejich funkční období bylo stanoveno na dobu deseti let. Tato doba však může být prodloužena o dalších nejvýše deset let a to bez vykonání zkoušky. Jedinou podmínkou, která musí být splněna, je skutečnost, že autorizovaný inspektor svou činnost po celé funkční období soustavně vykonával. Zánik funkce autorizovaného inspektora byl vymezen v ustanovení § 144 StavZ. Autorizovaný inspektor může svou funkci ukončit sám na základě písemné žádosti o ukončení činnosti. Tato žádost se doručuje ministru pro místní rozvoj. Funkce zaniká též uplynutím desetileté lhůty podle § 143, odst. 4 StavZ a dnem právní moci rozhodnutí soudu o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům. 23 To byly případy zániku funkce přímo ze zákona. Funkce autorizovaného inspektora může zaniknout i na základě odvolání ministrem pro místní rozvoj. Ten rozhodne o odvolání autorizovaného inspektora, pokud autorizovaný inspektor při své činnosti opakovaně nebo závažně porušil veřejné zájmy, které měl chránit24 nebo se dopustil jednání neslučitelného s postavením autorizovaného inspektora. V rámci své dohledové činnosti může ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci se stavebními úřady podávat návrhy na odvolání autorizovaného inspektora Ministrem pro místní rozvoj. Ministr pro místní rozvoj rozhodne o odvolání autorizovaného inspektora také v případě, že přestal být osobou bezúhonnou. Ustanovení § 144, odst. 3 StavZ dále umožnilo ministru pro místní rozvoj

23

Dle tehdejší úpravy zákona č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku. Jako zastánci veřejných zájmů vystupují správní orgány. Jak bude dále v textu uvedeno, povaha autorizovaného inspektora ve smyslu zda je či není správním orgánem, byla dlouhou dobu nejasná. 24

16

odvolat autorizovaného inspektora pro jeho nečinnost trvající déle než tři roky. Zákon tuto možnost ponechal na volném uvážení ministra.

1.1.3 Oprávnění a povinnosti autorizovaného inspektora Mezi oprávnění autorizovaného inspektora podle nového stavebního zákona v jeho původním znění patřilo osvědčování, že navrhovaná stavba může být provedena, zpracování odborných posudků (certifikátů) pro účely vydání kolaudačního souhlasu nebo pro jiné účely podle zákona a dohlížení na provádění staveb. Veškerá výše uvedená oprávnění mohl autorizovaný inspektor využívat jedině na základě písemné smlouvy uzavřené se stavebníkem a na stavebníkův náklad. Tato oprávnění byla zákonem vymezena v ustanovení § 149 odst. 1. Oproti oprávněním autorizovaného inspektora, byly jeho povinnosti dané zákonem, vymezeny ve více ustanoveních. Autorizovaný

inspektor

byla

zákonem

stanovena

povinnost

mít

již

před započetím své činnosti uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu. Zákon nestanovil výši tohoto pojištění. Na výzvu stavebníka, se kterým autorizovaný inspektor uzavřel smlouvu, je však autorizovaný inspektor povinen stavebníkovi sdělit výši částky, na kterou je pojištěn. Autorizovaný inspektor musí při své činnosti zůstat bezúhonný. Stavební zákon definoval bezúhonnost autorizovaného inspektora v ustanovení § 145 a to jak z hlediska trestněprávního, tak disciplinárního. Disciplinární opatření může autorizovanému inspektorovi udělit Komora. V takovém případě Komora bezodkladně uvědomí ministra pro místní rozvoj. Mezi další povinnosti patří zákaz činnosti u stavebních záměrů, na kterých se autorizovaný inspektor podílel při jejich přípravě, které provádí sám nebo které provádí osoba autorizovanému inspektorovi blízká. Takovou osobu zákon vymezil jako blízké příbuzné a osoby, jenž jsou s autorizovaným inspektorem ve vztahu obchodním, pracovním nebo služebním. Zákaz se týká všech předmětů činnosti podle ustanovení § 149 odst. 1 StavZ a směřuje do minulosti, k současnosti, ale i do budoucnosti. Autorizovaný inspektor tedy nesmí vykonávat svou činnost u staveb, na kterých se

17

podílel či podílí, ale i u staveb, na kterých se teprve podílet bude. A to jak autorizovaný inspektor sám, tak osoby jemu blízké.25 Dále zákon stanovil autorizovanému inspektorovi povinnost na výzvu stavebního úřadu poskytnout v rozsahu své odborné způsobilosti expertní součinnost. Tato povinnost se váže na ustanovení § 113 StavZ, které vymezila oprávnění stavebního úřadu (ale i stavebníka) ve standartním stavebním řízení přizvat autorizovaného inspektora na svůj náklad. Autorizovaný inspektor vede o svých úkonech evidenci. Tuto evidenci je povinen uchovávat po dobu pěti let. Při tom se řídí zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. V poslední řadě bych uvedl povinnost autorizovaného inspektora dbát soustavným vzděláváním o prohlubování svých odborných a právních znalostí potřebných pro řádný výkon funkce. Nejde přitom jen o samostudium, ale též využívání vzdělávacích akcí pořádaných Komorou nebo vysokými školami. Komora (konkrétně z jejích řad vytvořený koordinační orgán schvalovaný ministrem pro místní rozvoj) ve vztahu k autorizovaným inspektorům vydala dne 29. 9. 2008 i tzv. Profesní kodex autorizovaného inspektora.26 Tento kodex autorizovaného inspektora však není závazný a tak jeho nedodržování nemůže být přímo postihováno Komorou v rámci disciplinárního řízení. Pro možnost postihu autorizovaného inspektora na základě porušení etického kodexu by takový kodex musel mít formu závazné vyhlášky.

1.1.4 Smlouva se stavebníkem Smlouva o provedení kontroly projektové dokumentace pro stavebníkem zamýšlenou stavbu byla prvním krokem pro možnost použití zkráceného stavebního řízení. Ze stavebního zákona vůbec nevyplývalo o jaký právní režim či smluvní typ

25

Srovnej MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Podle právního stavu k 1.1.2013. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 302, ISBN 978-80-7357-985-2. 26 Profesní kodex autorizovaného inspektora, [online] [cit. 2015-5-8] dostupný z www.cka.cz/cs/cka/autorizovani-architekti/autorizovani-inspektori/jak-se-sta-AI

18

v případě této smlouvy jde. Zákona pouze stanovil, že uzavření smlouvy s autorizovaným inspektorem umožňuje stavebníkovi využít zkráceného stavebního řízení dle ustanovení § 117, dohlížet na provádění stavby, zpracovat certifikát pro vydání kolaudačního souhlasu nebo pro jiné účely podle zákona (o posledních dvou možnostech níže v podkapitole 1.1.5. a 1.1.6.). V ustanovení § 146, odst. 1 StavZ bylo uvedeno, že smlouva je úplatná a její forma je písemná. Nutnost písemné formy dále vyplynula z části B přílohy č. 3 vyhlášky č. 256/2006 Sb., kde je stanoveno, že smlouva mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem je povinnou přílohou k oznámení stavby stavebnímu úřadu. Ze zákona vyplývá, že obsahem smlouvy se stavebníkem by měla být povinnost autorizovaného inspektora osvědčit pro stavebníka, že navrhovaná stavba může být provedena a na základě toho vydat certifikát, dohlížet na provádění stavby, zpracovat certifikát pro účely vydání kolaudačního souhlasu nebo pro jiné účely dle zákona. Dále povinnost stavebníka zaplatit za to autorizovanému inspektorovi smluvní cenu a případně uhradit vynaložené náklady. Ze zákonné úpravy podmínek činnosti autorizovaného inspektora dle nového stavebního zákona v jeho původním znění27 vyplývá, že tato činnost odpovídá definici podnikání.28 Proto se na závazkové vztahy uzavírané autorizovaným inspektorem, které nebyly odlišně upraveny stavebním zákonem, vztahovala subsidiárně ustanovení tehdejšího obchodního, popřípadě tehdejšího občanského zákoníku.29 Smlouva mezi autorizovaným inspektorem a stavebníkem je tedy soukromoprávní povahy a jde o nepojmenovaný smluvní typ (tehdejší Občanský ani Obchodní zákoník takový smluvní typ neupravoval). Jelikož je podle StavZ v jeho původním znění autorizovaný inspektor vždy podnikatelem, odvíjel se obchodněprávní či občanskoprávní režim smlouvy od postavení stavebníka jako druhé strany smlouvy (tedy zda vystupoval jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti či nikoli).30 Pokud byl stavebník v rámci

27

Srovnej ustanovení § 144 odst. 4 a § 146 odst. 2 StavZ A to jak podle tehdejšího ustanovení § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tak podle definice obsažené v ustanovení § 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (NOZ) 29 Tehdejší zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník 30 Pokud by stavebník nebyl podnikatelem, smlouva by se řídila tehdejším občanským zákoníkem, ale strany smlouvy si také mohly podle ustanovení § 262 tehdejšího obchodního zákoníku zvolit režim tohoto zákona. 28

19

zamýšleného stavebního záměru v postavení podnikatele, postupovaly smluvní strany vždy podle Obchodního zákoníku. Strany mohly využít i odborníky vytvořené vzory smluv.31 Stavební zákon v § 146, odst. 2 stanovil, že autorizovaný inspektor odpovídá za škodu způsobenou výkonem své činnosti. Režim smlouvy tak měl významný vliv na případné odstoupení od smlouvy, odpovědnost za vady, případně odpovědnost za škodu. Právní režim smlouvy napovídal i o postavení autorizovaného inspektora. Z tohoto režimu lze dovodit, že autorizovaný inspektor byl ve vztahu ke stavebníkovi v rovnocenném postavení, nikoli vrchnostenském, jako je tomu u správního orgánu. Bližším úvahám o postavení autorizovaného inspektora a povaze jeho certifikátu však bude věnována druhá kapitola této práce.

1.1.5 Změna stavby před jejím dokončením a kolaudační souhlas Změna stavby před jejím dokončením Kromě oprávnění autorizovaného inspektora osvědčit způsobem stanoveným v § 117 StavZ, že navrhovaná stavba může být provedena, svěřil nový stavební zákon autorizovanému inspektorovi též možnost schválení změny stavby před jejím dokončením. Pokud by totiž stavebník změnil stavbu oproti projektové dokumentaci, jednalo by se o změnu podmínek, které byly stanoveny ve stavebním povolení nebo v certifikátu autorizovaného inspektora (autorizovanému inspektorovi nebyla zákonem svěřena možnost revize vydaného

a stavebnímu úřadu oznámenému

certifikátu).32 Nový stavební zákon stanovil v § 118, odst. 2, poslední věta, že změnu stavby před jejím dokončením lze projednat též ve zkráceném stavebním řízení.

31

Například doporučenou vzorovou smlouvu vytvořenou Koordinační radou, [online] [cit. 2015-4-22] dostupné z: www.autorizovaniinspektori.cz 32 Srovnej HEGENBART, Miroslav. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. Praha: Beck, 2008, XIV, s. 376. ISBN 978-80-7400-044-7.

20

V případě změny stavby před jejím dokončením, která se práv účastníků stavebního řízení (pokud by bylo vedeno) nedotýkala, mohl autorizovaný inspektor schválit změnu stavby před jejím dokončením při kontrolní prohlídce,33 a to zápisem do stavebního deníku nebo jednoduchého záznamu o stavbě. Podle okolností měl vyznačit změnu též do projektové dokumentace. Mohl tak učinit pouze za splnění dalšího předpokladu, a to že se změna nedotýká podmínek územního rozhodnutí, veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy nebo za předpokladu, že příslušný dotčený orgán písemně nebo prohlášením do protokolu s takovou změnou souhlasí.34 V opačném případě by bylo potřeba použít analogie naznačené (avšak nikoli přímo uvedené) v ustanovení § 118 odst. 2 poslední věta. Bylo by tedy nutné postupovat podobně jako v případě zkráceného stavebního řízení. Autorizovaný inspektor by na základě uzavření nové smlouvy se stavebníkem ověřil projektovou dokumentaci se zapracovanou změnou stavby a připojené podklady ze stejných hledisek, jako by tak činil v případě postupu dle zkráceného stavebního řízení. Pro stavebníka by to znamenalo opětovné opatření souhlasných závazných stanovisek dotčených orgánů a vyjádření osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Na základě ověření výše uvedených dokumentů by autorizovaný inspektor vydal nový certifikát. S tímto certifikátem, spolu s veškerými dalšími náležitostmi, by stavebník stavebnímu úřadu změnu stavby před jejím dokončením pouze oznámil. Tento postup by ale byl spojen se všemi úskalími, které byly popsány výše v podkapitole věnující se zkrácenému stavebnímu řízení a v kapitole věnující se judikatuře českých soudů před novelou. Nabízený postup je jen mou osobní úvahou, jelikož znění § 118 jednoznačný výklad zdaleka neumožňuje. Možný postup jsem neobjevil ani v odborné literatuře.35

33

Popisované znění ustanovení § 118 odst. 3 StavZ sice hovoří o kontrolní prohlídce stavby autorizovaným inspektorem, ale stavební zákon v ustanoveních o kontrolních prohlídkách možnost kontrolních prohlídek stavby autorizovaným inspektorem vůbec neupravuje a počítá pouze s kontrolními prohlídkami stavby prováděnými stavebním úřadem. Srovnej § 133 a zejména § 134, odst. 1 StavZ. V ustanovení § 133 odst. 4 zákon počítá pouze s možností přizvání autorizovaného inspektora ke kontrolní prohlídce stavby. 34 Ustanovení § 118 odst. 3 StavZ 35 Srovnej MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Podle právního stavu k 1.1.2013. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 223, ISBN 978-80-7357-985-2. nebo

21

Kolaudační souhlas Další možnost využití služeb autorizovaného inspektora předpokládal nový stavební zákon v ustanovení § 149, odst. 1, písm. b) ve spojení s § 122, odst. 5. Jednalo se o doložení žádosti ke kolaudačnímu souhlasu odborným posudkem (certifikátem) autorizovaného inspektora. Nový stavební zákon výrazně zjednodušil postupy pro možné užívání dokončené stavby. Dokončené stavby je obecně umožněno užívat pouze na základě oznámení záměru o užívání dokončené stavby, které musí být stavebnímu úřadu adresováno minimálně 30 dnů před záměrem započetí užívání stavby.36 Nutnost vydání kolaudačního souhlasu pro užívání dokončené stavby stanovil nový stavební zákon v § 122. V ustanovení § 122, odst. 1 zákon uvedl, že stavba, jejíž vlastnosti nemohou budoucí uživatelé ovlivnit, může být užívána jen na základě udělení kolaudačního souhlasu. Ten je dokladem o povoleném účelu užívání stavby a není správním rozhodnutím. 37 Zákon uvedl i demonstrativní výčet takových staveb (např. nemocnice, škola, nájemní dům, stavba dopravní a občanské infrastruktury apod.). Stavební úřad na základě žádosti stavebníka o vydání kolaudačního souhlasu provede závěrečnou kontrolní

prohlídku

stavby

a

zkontroluje

stavebníkem

předložené

doklady.

Při závěrečné prohlídce stavební úřad zejména zkoumá, zda stavba nemá závady bránící jejímu bezpečnému užívání. Teprve pokud nejsou žádné závady shledány, nebo pokud je stavebník na výzvu stavebního úřadu odstraní, udělí stavební úřad kolaudační souhlas. Výše uvedené proceduře stavebního úřadu se tedy může stavebník vyhnout uzavřením smlouvy s autorizovaným inspektorem. Ten vypracuje odborný posudek (certifikát), který stavebník doloží k žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. V takovém případě může stavební úřad upustit od závěrečné prohlídky stavby a rovnou

MAREK, Karel a Petr PRUCHA. Nové stavební právo. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, s. 118 a 119. ISBN 978-80-210-4419-7. 36 37

Ustanovení § 120 StavZ Ustanovení § 122 odst. 3 StavZ

22

vydat kolaudační souhlas. Lze předpokládat, že autorizovaný inspektor provede svou „kontrolní prohlídku,“ na základě které vypracuje certifikát.38 Nový stavební zákon umožňuje stavebnímu úřadu provést závěrečnou kontrolní prohlídku stavby i přes doložení žádosti o kolaudační souhlas certifikátem autorizovaného inspektora.39 „Tento postup by měl být jistě jen zcela výjimečný, neboť pokud by tak stavební úřad postupoval pravidelně, negoval by tím z větší části smysl činnosti autorizovaného inspektora a toto oprávnění by ztrácelo své opodstatnění.“40

1.1.6 K dalším možnostem použití certifikátu autorizovaného inspektora Zajímavá byla myšlenka použití certifikátu autorizovaného inspektora i pro jiné účely dle nového stavebního zákona. Stavební zákon tuto možnost připouští v ustanovení § 149, odst. 1, písm. b). Autorizovaný inspektor by tak na základě smlouvy se stavebníkem vydával i jiné certifikáty než pro účely zkráceného stavebního řízení, změny stavby před dokončením nebo doložení žádosti o vydání kolaudačního souhlasu. Šlo by tedy například o vydání certifikátu pro odstranění stavby, pro potřebu nezbytných úprav stavby nebo pro vyklizení stavby. Na rozdíl od certifikátů vydaných podle ustanovení § 117 StavZ nebo podle ustanovení § 122, odst. 5 StavZ však nový stavební zákon s takovými certifikáty výslovně nespojuje žádné právní následky. Stavební úřad by měl patrně s takovými certifikáty zacházet jen jako s podkladem pro vydání svého rozhodnutí a mohl by tedy takové certifikáty hodnotit podle své úvahy. Z dokumentu Ministerstva zveřejněném a dostupném na jeho internetových stránkách41 jsem však zjistil, že takové možnosti Ministerstvo považuje za porušení

38

Srovnej Kolektiv autorů. Analýza ustanovení o zkráceném stavebním řízení a vytipování problémů nutných k jejich novelizaci.[online] [cit. 2015-4-5] Dostupné z: www.autorizovaniinspektori.cz/analyse.asp 39 Ustanovení § 122 odst. 5, věta druhá StavZ 40 MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Podle právního stavu k 1.1.2013. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 223, ISBN 978-80-7357-985-2. 41 Ministerstvo pro místní rozvoj. Kontrola autorizovaných inspektorů č.j. 15752/2012 ze dne 11.4.2012, [online] [cit. 2015-5-20] dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/29862681-d4ee-4e5a-9105e1a8596eb375/C-j-15559-2012-ze-dne-11-4-2012.pdf

23

předpisů stavebního práva. Uvedený dokument je odpovědí na žádost o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím a jeho obsahem je výstup kontrol prováděných Ministerstvem nad činností autorizovaných inspektorů do dne 31. 12. 2011. Ministerstvo do té doby provedlo 34 mimořádných a 26 plánovaných kontrol, při kterých zjistilo některá opakující se porušování předpisů stavebního práva. Za uvedená porušení považovalo Ministerstvo mimo jiné právě provádění odstranění stavby na základě certifikátu nebo povolení zkušebního provozu a předčasného užívání stavby certifikátem.

24

2. Vývoj judikatury českých soudů před novelou Jak už bylo nastíněno v kapitole 1. této práce, úprava institutu autorizovaného inspektora ve stavebním zákoně v jeho původním znění byla značně mezerovitá, neúplná a nedokonalá. Způsobovala tím značné problémy v aplikační praxi. Právě těmto problémům bude věnována celá tato kapitola. Už vládní návrh nového stavebního zákona vzbudil mezi odbornou veřejností obavy o budoucí aplikační praxi činnosti autorizovaného inspektora především v oblasti zkráceného stavebního řízení dle ustanovení § 117 StavZ. Jednalo se hlavně o možnosti subsidiární aplikace zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „SŘ“), povahou zkráceného stavebního řízení a aktů vydávaných autorizovaným inspektorem (certifikátů).42 Otázkami tedy bylo: 

Je zkrácené stavební řízení správním řízením podle SŘ?43



Je certifikát rozhodnutím podle SŘ?44



Je tedy autorizovaný inspektor správním orgánem?45

2.1 Postavení Autorizovaného inspektora a povaha jeho certifikátu Definice postavení autorizovaného inspektora a povahy jeho certifikátu byla naprosto klíčová pro řešení případných sporů vzniklých na základě činnosti autorizovaného inspektora dle stavebního zákona účinného do 31. 12. 2012.

42

K tomu blíže ŠIKOLA, L., Povolování staveb ve zkrácených postupech podle části I. Nového stavebního zákona [ASPI] 43 Ustanovení § 9 SŘ: „Správním řízením je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti.“ 44 Ustanovení § 67 SŘ: „rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách“ ve spojení s ustanovením § 65 zákona č. 1502002 Sb., soudního řádu správního (dále jen SŘS), které definuje rozhodnutí jako úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší či závazně určují práva a povinnosti toho, kdo tvrdí, že byl takovým úkonem na svých právech zkrácen. 45 Správní řád definuje správní orgán v ustanovení § 1 odst. 1 jako orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku a jiný orgán, právnickou a fyzickou osobu, pokud vykonává působnost v oblasti veřejné správy.

25

Před prvními judikáty se odborná veřejnost shodla na tom, že autorizovaný inspektor je soukromou osobou. To ostatně uváděla i důvodová zpráva k návrhu nového stavebního zákona.46 V čem se však odborná veřejnost nedokázala shodnout, byla otázka, zda je autorizovaný inspektor soukromou osobou vykonávající ve veřejnoprávním režimu státní správu47 nebo soukromou osobou vykonávající vrchnostenskou veřejnou správu soukromoprávními prostředky. V prvním případě jde o soukromou osobu, které je výkon státní správy svěřen zákonem nebo na základě zákona. Druhá možnost je případem, kdy soukromé osoby vykonávají činnost, jejíž výsledky mají veřejnoprávní důsledky (vznik veřejnoprávních vztahů) a přitom nejde o vydání správního aktu. Nejde o výkon veřejné moci, ale o soukromoprávní úkon, se kterým jsou veřejnoprávní důsledky spojeny ze zákona. Uvedené soukromé osoby provádějí takovou činnost na základě osvědčení (autorizace), které jim bylo uděleno orgánem veřejné moci. Stát neodpovídá za škodu způsobenou takovouto činností. Odpovědnost mají samy autorizované osoby. Na činnost takovýchto osob se pak nevztahuje ani SŘ.48 Pro mě osobně uvedl nejpřesvědčivější argumenty při definování postavení autorizovaného inspektora JUDr. Josef Vedral, Ph.D. na blogu JINÉ PRÁVO: „Podle příslušných ustanovení stavebního zákona činnost autorizovaného inspektora není živností a může být vykonávána jako svobodné povolání, autorizovaný inspektor vykonává svoji činnost za úplatu, která se sjednává v (písemné) smlouvě, ve které může být sjednána i úhrada vynaložených nákladů a konečně autorizovaný inspektor odpovídá za škodu způsobenou výkonem své činnosti a před započetím činnosti a po celou dobu jejího trvání musí mít uzavřeno pojištění z odpovědnosti za škodu. Z toho podle mého soudu plyne, že autorizovaný inspektor vykonává veřejnou správu svěřenou mu zákonem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost, nikoli jménem státu

46

Sněmovní tisk 998/0, část 1/11, Vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu, s. 154, [online] [cit. 2015-5-5] dostupné z: www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=14151 47 Ustanovení § 1 odst. 1 SŘ a ustanovení § 4 odst. 1, písm. a SŘS 48 Srovnej VEDRAL, Josef. Výsostná veřejná správa vykonávaná soukromoprávními prostředky – kde končí soukromé a začíná veřejné právo?. Některé případy používání soukromoprávních institutů ve veřejném právu [Systém ASPI] ASPI - Původní nebo upravené texty pro ASPI [cit. 2015-5-22] ASPI_ID LIT37153CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.

26

a na odpovědnost státu, jako je tomu v případě (soukromých) osob pověřených výkonem státní moci (§ 3 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb.) a výsledky jeho činností (certifikáty) nemají povahu veřejnoprávních úkonů (správních aktů), byť s nimi zákon veřejnoprávní důsledky spojuje (jinak by nešlo o výsostnou veřejnou správu).49 Správní soudy se ale ne vždy s takovýmto pojetím ztotožnily. Prvními rozhodnutími ve věci autorizovaného inspektora, byla rozhodnutí Krajského soudu v Brně. Šlo o usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 10. 2009, č.j. 30 Ca 120/2009 – 17 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 30 Ca 121/2009 – 15, kde v obou citovaných rozhodnutích soud shodně v odůvodnění uvedl: „Autorizovaný inspektor na základě pravomoci mu svěřené stavebním zákonem závazně stvrzuje, že navrhovaná stavba může být provedena. Jeho certifikát je tedy úkonem, na jehož základě je stavebník oprávněn stavbu provést. Autorizovaný inspektor je proto fyzickou osobou, které bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, kterou soudní řád správní v ust. § 4 odst. 1 písm. a) označuje jako správní orgán. Certifikát autorizovaného inspektora zakládá veřejné subjektivní právo stavebníka provést stavbu, a naplňuje tudíž všechny znaky definice rozhodnutí dle ust. § 65 odst. 1 s.ř.s., které podléhá přezkumu ve správním soudnictví.“50 V těchto usneseních se tedy Krajský soud v Brně přiklonil k názoru, že je autorizovaný inspektor správním orgánem a jeho certifikát má povahu rozhodnutí správního orgánu. Dalším raným rozhodnutím správního soudu, které se týkalo činnosti a postavení autorizovaného inspektora bylo usnesení Městského soudu v Praze. Ten tímto usnesením odmítl žalobu občanského sdružení NESEHNUTÍ Brno a dalších proti žalovanému autorizovanému inspektorovi a jeho certifikátu. S žalobou byl spojen i návrh na vydání předběžného opatření na zákaz provádění stavby. Městský soud v Praze žalobu odmítl a odůvodnil své rozhodnutí následovně: „Činnost autorizovaného inspektora není výsledkem veřejnoprávního postupu, nýbrž plněním ze soukromoprávní smlouvy, jeho postup není formalizován a nejsou předepsány žádné postupy, jejichž

49

VEDRAL, J. Jak se bránit proti certifikátu autorizovaného inspektora, publikováno 30.7.2010, [online] [cit. 2015-4-24] dostupné na www.jinepravo.blogspot.cz/2010/07/jak-se-branit-proti-certifikatu.html 50 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 30 Ca 120/2009 – 17 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 30 Ca 121/2009 - 15

27

dodržení by bylo možno kontrolovat a vyžadovat. Autorizovaný inspektor proto není podle názoru městského soudu správním orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s., nýbrž odborně způsobilou osobou, která z titulu své funkce poskytuje odborné činnosti ve výstavbě“51

Městský soud tedy zastával názor, že autorizovaný inspektor není

ani soukromou osobou vykonávající ve veřejnoprávním režimu státní správu, ani soukromou osobou vykonávající vrchnostenskou veřejnou správu soukromoprávními prostředky. K postavení autorizovaného inspektora a povaze jeho certifikátu se tedy Městský soud v Praze vyjádřil opačně než Krajský soud v Brně pět měsíců předtím. Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podali žalobci kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten uvedené usnesení zrušil rozsudkem ze dne 4. srpna 2010, č.j. 9 As 63/2010-111. Nejvyšší správní soud oproti Městskému soudu v Praze nepovažoval pro postavení autorizovaného inspektora za rozhodující skutečnost, že jeho účast ve zkráceném stavebním řízení je založena soukromoprávní smlouvou a dovodil, že autorizovaný inspektor je oprávněn působit ve zkráceném stavebním řízení (vydat certifikát osvědčující způsobem stanoveným v ustanovení § 117 StavZ) po jmenování ministrem pro místní rozvoj na základě splnění podmínek stanovených stavebním zákonem a že tímto aktem se autorizovaný inspektor stává v mezích stanovených stavebním zákonem nepřímým vykonavatelem státní správy. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) souhlasil s názorem Městského soudu v Praze se závěrem, že certifikát autorizovaného inspektora sám o sobě nemá bezprostřední právní závaznost ani přímé právní účinky. Oznámením stavby s certifikátem autorizovaného inspektora stavebnímu úřadu, se však podle názoru NSS certifikát stává aktem, který zakládá stavebníkovi veřejné subjektivní právo stavby a zároveň povinnosti ostatních osob toto právo respektovat. Certifikát nelze přirovnávat k odbornému stanovisku či znaleckému posudku, neboť na rozdíl od nich není podkladem pro vydání dalšího aktu zakládajícího práva a povinnosti, ale sám se tímto aktem stává a to na základě oznámení stavebnímu úřadu. K postavení autorizovaného inspektora NSS uvádí, že vůči osobě stavebníka ani vůči dotčeným osobám není ve vrchnostenském postavení. Toto postavení se ale mění po oznámení certifikátu

51

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.3.2010, č.j. 5 A 42/2010-43

28

stavebnímu úřadu. Na rozdíl od podobných institutů v českém právním řádu52 se oznámený certifikát týká kromě osoby iniciující jeho vydání též širšího okruhu osob. Proto NSS hledí na oznámený certifikát jako na výsledek činnosti správního orgánu i přesto, že se nedá spolehlivě tvrdit, že je vydáván ve správním řízení. Oznámený certifikát má tedy dle NSS povahu přezkoumatelného správního aktu, který má právo napadnout jak stavebník, tak osoby, které by jinak byly účastníky standartního stavebního řízení. V opačném případě by činnost autorizovaného inspektora ve zkráceném

stavebním

řízení

byla

mimo

veřejnoprávní

ochranu

a

tedy

i mimo ochranu ve správním soudnictví. Tento nepřijatelný stav NSS svým výkladem překlenul. Jak již bylo výše uvedeno, NSS napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 53 Nechal tak na Městském soudu, aby řešil otázku, zda je možné při uplatňování veřejnoprávní ochrany proti výsledkům činnosti autorizovaného inspektora postupovat podle správního řádu nebo žalobou ke správnímu soudu. Tento judikát se stal na poměrně dlouhou dobu nejdůležitějším rozhodnutím ve věci výsledků činnosti autorizovaného inspektora a jeho postavení, a byl citován ve většině dalších rozhodnutích správních soudů v této věci. NSS ve výše uvedeném rozhodnutí spatřuje nabytí povahy správního aktu certifikátu oznámením stavebnímu úřadu, ale nezabýval se ve své argumentaci otázkou, zda se tak může stát i za nesplnění zákonem stanovených podmínek. Nejvyšší správní soud pak dále k postavení autorizovaného inspektora a povaze certifikátu jako výsledku jeho činnosti judikoval obdobně za citování odůvodnění výše uvedeného rozsudku č.j. 9 As 63/2010 – 111 ze dne 4. 8. 2010. Odchýlení se od uvedeného důležitého rozsudku NSS byla minimální a týkala se jen možností obrany proti oznámenému certifikátu autorizovaného

inspektora (možnostem

obrany

nabízených v rozhodnutích soudů se ale budu zabývat v následující podkapitole). Tím se na určitou dobu vytvořila poměrně ustálená judikatura.54

52

Např. Zkušebnictví podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů 53 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 - 111 54 Srovnej například rozsudek NSS ze dne 11.11.2010, č.j. 1 As 72/2010 – 110, rozsudek NSS ze dne 15.2.2011, č.j. 9 As 99/2010 – 71, rozsudek NSS ze dne 28.4. 2011, č.j. 7 As 34/2011 – 53, rozsudek NSS ze dne 28.7.2011, č.j. 7 As 86/2011 – 102, rozsudek NSS ze dne 24.8.2011, č.j. 1 As 92/2011-182,

29

Ústavní soud České republiky na základě judikatury NSS vyslovil, že i on bude autorizovaného inspektora považovat za správní orgán. Ve svých rozhodnutích vyjádřil, že z důvodu postavení NSS v oblasti správního soudnictví a výkladu správního práva, bude respektovat jeho názor na postavení autorizovaného inspektora a povahu jeho certifikátu.55 Opravdovým přelomem v rozhodovací praxi správních soudů při pohledu na postavení osoby autorizovaného inspektora a povahu jeho certifikátu bylo rozhodnutí zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Zvláštní senát rozhodoval o návrhu Ministerstva pro místní rozvoj na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Praze ve věci týkající se certifikátu autorizovaného inspektora. Zvláštní senát se v uvedeném usnesení postupně zabýval dosavadním průběhem řízení, kompetenčním sporem, právní úpravou stavebního zákona týkající se činnosti autorizovaného inspektora a dosavadní rozhodovací činností správních soudů. Na základě rozboru výše uvedeného zvláštní senát vyslovil, že se s dosavadní rozhodovací činností soudů neztotožňuje. K tomu uvedl: „Zvláštní senát si je vědom toho, že ke změnám v ustálené judikatuře by mělo docházet pouze výjimečně, a to jen tehdy, když k tomu vedou závažné důvody. Je však přesvědčen, že právě takové důvody ke změně právního názoru shledal. Právním názorem opírajícím se o minimum pevných právních argumentů, z nichž některé svědčí dokonce pro právní názor opačný, je možno otřást argumentací jinou a nelze jej vnímat jako nezměnitelný. To platí tím spíše za situace, kdy právní řád dotčeným osobám po celou dobu existence sporného ustanovení poskytuje jinou možnost ochrany, podle mínění zvláštního senátu snažší a rychlejší, kterou se soudy zatím nezabývaly.“56

rozsudek NSS ze dne 6.9.2011, č.j. 9 As 92/2011 – 186, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.8.2011, č.j. 30 A 13/2011 – 46. 55 Srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 12.3.2012, spis. zn. IV. ÚS 3468/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 13.3.2012, spis. zn. IV. ÚS 558/12 a usnesení Ústavního soudu ze dne 2.4.2012, spis. zn. I. ÚS 557/12. 56 Usnesení zvláštního senátu ze dne 6.9.2012, č.j. Konf 25/2012 - 9

30

Vyslovil názor, že autorizovaný inspektor není správním orgánem, a uvedl k tomu tyto argumenty: 

Autorizovaný inspektor vydává certifikát jako soukromá osoba na základě soukromoprávní smlouvy se stavebníkem. Nejde o smlouvu veřejnoprávní, jelikož k ní by byly potřeba souhlasy osob, které by byly účastníky řízení. Stavební zákon ale souhlasy takových osob v ustanovení § 117 nepožaduje. Autorizovaný inspektor vykonává činnost svým jménem (nikoli jménem státu), za úplatu a ve svém podnikatelském zájmu.



Za škodu způsobenou stavebníkovi odpovídá soukromoprávně a musí mít povinně uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu. Podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, odpovídá za takto způsobenou škodu stát a nikoli soukromá osoba.



Zákon neupravuje žádný procesní postup, který by vydání certifikátu jako rozhodnutí předcházel

a

při uplatnění

subsidiarity správního

řádu57

by docházelo ke zcela absurdním závěrům. Při uplatnění ustanovení správního řádu o podjatosti, by se autorizovaný inspektor musel vylučovat ze svého rozhodování, neboť svou činnost vykonává v podnikatelském zájmu a tak má nepochybně zájem na výsledku své činnosti. 

Autorizovaného inspektora nelze považovat za správní orgán ani z toho důvodu, že je jmenován Ministrem pro místní rozvoj nebo používá razítko se státním znakem. Stejně tak nejsou za správní orgán považováni advokáti, auditoři, lékaři, soudní znalci apod.



Žádnou váhu nemá ani skutečnost, že je ustanovení § 117 StavZ uvozeno nadpisem zkrácené stavební řízení. Platí obecná právní zásada rubrica legis non est lex.58

Stejným způsobem dále rozhodoval zvláštní senát i v dalších případech.59

57

Ustanovení § 192 StavZ Usnesení zvláštního senátu ze dne 6.9.2012, č.j. Konf 25/2012 - 9 59 Srovnej rozhodnutí zvláštního senátu č.j. konf 24/2012-9 ze dne 3.1.2013, konf 26/2012-11 ze dne 15.1.2013, konf 27/2012-27 ze dne 15.1.2013, konf 28/2012-40 ze dne 27.6.2013. 58

31

Výše uvedené rozhodnutí zvláštního senátu je závazné pro obě strany sporu, účastníky řízení, správní orgány i soudy. Veškeré správní soudy i Ústavní soud se následně právním názorem zvláštního senátu řídily a na jeho základě rozhodovaly.60 Správní soudy tedy poté žaloby proti certifikátům autorizovaného inspektora odmítaly.

2.2 Možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora Možnosti obrany proti certifikátu se odvíjely od v předchozí podkapitole řešeného postavení autorizovaného inspektora a s tím související povahou výsledku jeho činnosti, tedy certifikátu. V následujících podkapitolách uvedu možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora tak, jak je nabízela rozhodovací praxe správních soudů. Prvním zásadním rozhodnutím, řešícím otázku možné obrany proti certifikátu bylo už výše zmiňované rozhodnutí NSS.61 Nejvyšší správní soud se v tomto rozsudky zabýval spíše teoretickými úvahami o možnostech obrany, jelikož řešil postavení autorizovaného inspektora a povahu jeho certifikátu. Otázku obrany proti certifikátu ponechal na rozhodnutí Městskému soudu v Praze, jehož usnesení tímto rozsudkem zrušil a věc mu vrátil k vydání nového rozhodnutí.

2.2.1 Odvolání Městský soud v Praze následně v novém řízení, vázán právním názorem NSS ohledně postavení autorizovaného inspektora a povaze jeho certifikátu, již musel nějaký prostředek

obrany nabídnout.

Městský

soud

vycházel

z názoru,

že

postup

autorizovaného inspektora je správním řízením podle § 9 SŘ, neboť podle rozsudku NSS62 je certifikát aktem, který zakládá veřejná subjektivní práva ve smyslu ustanovení § 67 SŘ. Městský soud dále zmínil subsidiaritu správního řádu ve vztahu ke stavebnímu

60

Srovnej např. usnesení Ústavního soudu č.j. III.ÚS 563/12 ze dne 13.11.2012, usnesení Ústavního soudu č.j. III. ÚS 3474/11 ze dne 10.1.2013 a rozsudek NSS č.j. 1 As 99/2012 – 33 ze dne 6.2.2013 nebo 1 As 126/2012 ze dne 10.1.2013 61 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 - 111 62 Tentýž rozsudek

32

zákonu63 a z toho usoudil, že proti certifikátu autorizovaného inspektora je možno se odvolat podle § 81 odst. 1 SŘ. Upřednostnil toto řešení před přímým podáním žaloby ke správnímu soudu a to z důvodu zásady subsidiarity soudního přezkumu správních rozhodnutí.64 Soud dále argumentoval tím, že „pokud by osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, nemohly napadnout certifikát autorizovaného inspektora řádným opravným prostředkem ve správním řízení, byla by jim odňata jedna správní instance, tedy bylo by jim upřeno právo na projednání věci ve dvou instancích správního řízení.“65 Soud následně řešil otázku, který správní orgán bude oprávněn o odvolání rozhodovat. Dospěl k názoru, že takovým orgánem bude Ministerstvo pro místní rozvoj. Argumentoval ustanovením § 89 odst. 1 SŘ ve spojení s ustanovením § 178 SŘ. První jmenované ustanovení uvádí, že pokud zákon nestanoví jinak, je odvolacím orgánem nejbližší nadřízený správní orgán. Podle § 178 SŘ takový správní orgán určuje zákon, a pokud takového zákonného ustanovení není, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě provádí dozor. Stavební zákon v původním

znění

autorizovanému

inspektorovi

odvolací

orgán

neurčoval,

ale v ustanovení § 12 odst. 1 písm. f) uváděl, že dozor nad autorizovanými inspektory vykonává Ministerstvo pro místní rozvoj. Podobně Městský soud v Praze rozhodl několikrát i v dalších sporech týkajících se certifikátu autorizovaného inspektora. Stejně rozhodl v jiné věci Krajský soud v Ostravě.66 Zlomem v možnosti podání odvolání byl rozsudek NSS ze dne 25. 5. 2011, č.j. 2 As 37/2011-81. V něm NSS rozhodl, že „certifikát autorizovaného inspektora vydaný ve zkráceném stavebním řízení není přezkoumatelný v odvolacím řízení podle správního řádu. Lze proti němu přímo podat žalobu ke správnímu soudu.“67 Soud argumentoval smyslem zkráceného stavebního řízení a chybějící jasnou zákonnou úpravou odvolání v tomto atypickém postupu. K prvnímu argumentu NSS uvedl, že smyslem zkráceného stavebního řízení je rychlost, nižší míra formálnosti tohoto postupu a odlehčení stavebním úřadům. Zákonodárce nepředpokládal aktivní účast stavebních úřadů při kontrole oznámených staveb na základě certifikátu. Stavební úřad takový certifikát

63

Ustanovení § 192 StavZ Ustanovení § 5 SŘS 65 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4.3.2011, č.j. 5 A 42/2010 - 43 66 Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.12.2010, č.j. 22 A 183/2010-27 67 Rozsudek NSS ze dne 25.5.2011, č.j. 2 As 37/2011-81 64

33

jen eviduje.68 Není proto logické, aby do takto oznámeného stavebního záměru zasahoval odvolací orgán, vzhledem ke koncepci zákonné úpravy. K druhému argumentu NSS uvedl, že kompetence každého orgánu veřejné moci musí být jednoznačně stanovena a nelze ji dovozovat extenzivním výkladem. Platí zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Na základě výše uvedených argumentů tedy NSS dovodil, že za této situace nelze stanovit kompetenci žádného orgánu veřejné moci k vedení odvolacího řízení.69 Tím byla možnost obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora formou odvolání zapovězena.

2.2.2 Řízení o určení právního vztahu Řízení o určení právního vztahu je zvláštní druh řízení upravený v ustanovení § 142 SŘ. V takovém řízení může příslušný správní orgán vydat deklaratorní rozhodnutí o tom, zda určitý právní vztah vznikl, zda trvá či zda zanikl, a to na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv. Možnost obrany formou návrhu na zahájení řízení o určení právního vztahu podle správního řádu poprvé naznačit a ve svém článku uvedl JUDr. Josef Vedral, Ph.D.70 Nepovažoval autorizovaného inspektora za správní orgán a jím vydaný certifikát za rozhodnutí ve smyslu § 65 SŘS ani § 67 SŘ. Proto nedoporučoval usilování o zrušení certifikátu za použití ustanovení § 156 SŘ ani podáním žaloby na zrušení certifikátu podle soudního řádu správního.71 Doporučil „...požádat příslušný stavební úřad na základě § 142 správního řádu o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že stavebníkovi na základě § 117 odst. 1 právo provést stavbu ze zákona nevzniklo,

68

Ustanovení § 117 odst. 5 StavZ Pro doplnění: Dle tohoto rozsudku NSS ze dne 25.5.2011, č.j. 2 As 37/2011 – 81 pak postupoval například Krajský soud v Hradci Králové. Ten žalobu proti certifikátu věcně projednal a certifikát zrušil, ačkoli jak sám uvedl, autorizovaný inspektor nemá k žádnému dalšímu řízení pravomoc a věc musí dále projednávat místně příslušný stavební úřad. 70 VEDRAL, J. Jak se bránit proti certifikátu autorizovaného inspektora, 30.7.2010, [online] [cit. 2015-427] dostupné na www.jinepravo.blogspot.cz/2010/07/jak-se-branit-proti-certifikatu.html 71 Podle ustanovení § 65 SŘS 69

34

neboť nebyly splněny všechny k tomu zákonem stanovené podmínky...“72 Výhodu použití této obrany ze strany dotčených osob spatřoval Vedral v tom, že podání takového návrhu není vázáno žádnou lhůtou. Tuto možnost zprvu správní soudy neprosto opomíjely a pokud se jí zabývaly, tak ji zavrhly jako například v rozsudku NSS ze dne 6. 9. 2011, č.j. 9 As 92/2011 – 186. V uvedeném rozsudku NSS tuto možnost obrany proti oznámenému certifikátu odmítl s odůvodněním, že se nejedná o opravný prostředek z důvodu zařazení úpravy řízení o určení právního vztahu do části třetí SŘ. Na druhou stranu naopak připustil, že právní vztahy vzniklé na základě oznámeného certifikátu by mohly být předmětem řízení o určení právního vztahu. Řízení o určení právního vztahu se stalo jedinou možnou obranou po již zmiňovaném rozhodnutí zvláštního senátu.73 Jak bylo výše uvedeno, zvláštní senát v tomto rozhodnutí učinil závěr, že autorizovaný inspektor není správním orgánem a jeho certifikát oznámený stavebnímu úřadu není správním rozhodnutím, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy. Na základě těchto závěrů uvedl, že jedinou obranou proti certifikátu ze strany dotčených osob (opomenuté osoby, které by byly účastníky stavebního řízení, pokud by bylo vedeno) je použití postupu dle § 142 SŘ. Navíc je tento postup pro opomenuté osoby mnohem méně náročný a rychlejší než soudní řízení. „Dle § 142 spr. ř. Rozhodne správní orgán na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. Věcně a místně příslušným orgánem k rozhodnutí bude dle § 11 spr. ř. stavební úřad určený místem stavby, o kterou bude spor veden. Navrhovatel se v takovém řízení bude nejspíše domáhat toho, aby stavební úřad určil, že stavebníkovi právo provést stavbu nevzniklo.“74 Takové řízení není omezeno žádnou lhůtou. V řízení o určení právního vztahu nese důkazní břemeno zejména žadatel.75 Předloženými důkazy se bude žadatel snažit prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí jako výsledku tohoto řízení, je nezbytné

72

VEDRAL, J. Jak se bránit proti certifikátu autorizovaného inspektora, 30.7.2010, [online] [cit. 2015-47] dostupné na www.jinepravo.blogspot.cz/2010/07/jak-se-branit-proti-certifikatu.html

73

Usnesení Zvláštního senátu ze dne 6.9.2012, č.j. konf 25/2012-9 tamtéž 75 Na dokazování v řízení o určení právního vztahu se obdobě použije ustanovení § 141 odst. 4 SŘ. 74

35

pro uplatnění jeho práv. Teprve pokud takové důkazy nepostačují, může správní orgán (stavební úřad) provést i jiné důkazy.76 Rozhodnutí musí stavební úřad vydat bez zbytečného odkladu, jinak zpravidla do třiceti dní. 77 Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání a proti případnému rozhodnutí o odvolání pak správní žalobu podle § 65 SŘS. V případě, že stavební úřad vydá deklaratorní rozhodnutí, že stavebníkovi právo stavby nevzniklo z důvodu nedodržení zákonných podmínek, postupoval by následně dle stavebního zákona. Takovými postupy by mohlo být vyzvání stavebníka ke sjednání nápravy, 78 nařízení odstranění stavby79 nebo nařízení kontrolní prohlídky stavby. 80

2.3 Účast nevládních organizací na ochranu životního prostředí Pro mnoho sporů týkajících porušení práv dotčených osob stavbou realizovanou na základě certifikátu autorizovaného inspektora byla typická účast občanských sdružení, 81 jejichž hlavní náplní podle stanov je ochrana životního prostředí. Jejich účast na těchto řízeních byla dovozována z ustanovení § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen ZOPK), který jako lex specialis82 doplňoval výčet účastníků stavebního řízení podle ustanovení § 109 StavZ.

76

VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, s. 1102. ISBN 978-80-7273-166-4. 77 Ustanovení § 71 SŘ 78 Dle ustanovení § 171 StavZ 79 Dle ustanovení § 129 StavZ 80 Dle ustanovení § 134 StavZ 81 Ke dni 1.1.2014 s nabytím účinnosti zákona č. 89/2012, občanský zákoník (NOZ) došlo ke zrušení dosavadního zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Nová úprava sdružování občanů je upravena v ustanovení § 214 a násl. NOZ. S účinností nové právní úpravy došlo k transformaci občanských sdružení na spolky a to podle ustanovení § 3045 NOZ. ZOPK však v ustanovení § 70 stále hovoří o občanských sdruženích. Podle důvodové zprávy k NOZ nebylo možné provést terminologické změny ve všech navazujících právních předpisech. Proto byla zvolena metoda přechodného ustanovení § 3029 NOZ podle kterého platí, že staré termíny v zákonech jako je například ZOPK jsou automaticky nahrazeny novými. Slovo sdružení v ust. § 70 ZOPK je tak na základě ust. § 3029 odst. 1 třeba vykládat jako spolek. 82 A to jak svou povahou, tak na základě ustanovení § 90 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

36

2.3.1 Příklad účasti nevládní organizace Účast uvedené nevládní organizace (spolek na ochranu přírody a krajiny) NESEHNUTÍ byla nejvíce patrná v mediálně nejsledovanější kauze stavby hobby marketu Bauhaus v Brně – Ivanovicích. Tento stavební záměr byl podle NESEHNUTÍ postaven v rozporu s územním plánem83 na základě certifikátu autorizovaného inspektora. Této kauze se již věnovali jiní autoři vysokoškolských závěrečných i jiných prací,84 proto jen ve zkratce popíši její vznik a dále se budu věnovat aktuálnímu vývoji. Ten je totiž spojen s možností obrany, jak ji nastínil a doporučil zvláštní senát ve svém již zmiňovaném převratném rozhodnutí.85 Nejprve bylo ve věci stavby hobby marketu vedeno standartní stavební řízení. NESHNUTÍ se do tohoto stavebního řízení přihlásilo jako účastník ve smyslu ustanovení § 109 StavZ ve spojení s ustanovením § 70 ZOPK a proti stavebnímu záměru podalo námitky. Úřad městské části Brno – Ivanovice nejprve NESEHNUTÍ jako účastníka svým rozhodnutím vyloučilo (na základě mylného názoru neuznalo splnění podmínek účastenství). Bylo podáno odvolání proti tomuto rozhodnutí, kterému bylo vyhověno a úřad městské části Brno – Ivanovice se sdružením NESEHNUTÍ jako s účastníkem jednal. Stavební řízení bylo následně zastaveno zpětvzetím stavebníka. Ten se rozhodl raději využít možnosti zkráceného stavebního řízení. Stavební záměr s certifikátem autorizovaného inspektora byl stavebnímu úřadu oznámen dne 23. 3. 2010. Dle předchozího stavebního řízení bylo zcela jasné, že měl autorizovaný

inspektor

či

stavebník

opatřit

vyjádření

spolku

NESEHNUTÍ

ke stavebnímu záměru, ale to se nestalo. Proti certifikátu byla následně podána žaloba k správnímu soudu. Jedním z žalobců bylo právě NESEHNUTÍ. Městský soud v Praze

83

Rozpor s územním plánem potvrdil soudní znalec ve svém posudku, když zjistil, že prodejní plocha uvedeného hobby marketu činí 14.000 m² namísto územním plánem maximálně povolených 10.000 m². Tento posudek je k dispozici k nahlédnutí na webových stránkách NESEHNUTÍ [online] [cit. 2015-5-10] http://nesehnuti.cz/vystupy/spoi/krajsky-soud-urady-musi-posoudit-zda-byl-bauhaus-v-brne-ivanovicichpostaven-nezakonne/ 84 Například FIKAR, J. Autorizovaný inspektor v kauze Bauhaus Brno – Ivanovice, Studentská vědecká a odborná činnost, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, repozitář závěrečných prací Univerzity Karlovy v Praze, 2012, FALTÝNKOVÁ, K. AUTORIZOVANÝ INSPEKTOR kritická analýza § 117 stavebního zákona a judikaturních závěrů, rigorózní práce, Masarykova univerzita v Brně, Archiv závěrečných prací Masarykovy univerzity v Brně, 2013/2014 a PODLESNY, D., Autorizovaný inspektor v režimu stavebního zákona, Bakalářská práce, Masarykova univerzita v Brně, Archiv závěrečných prací Masarykovy univerzity v Brně, 2010/2011. 85 Rozsudek zvláštního senátu ze dne 6.10.2012, č.j. konf 25/2012 - 9

37

žalobu odmítl s odůvodněním, že certifikát není správním rozhodnutím a není tedy dána příslušnost správních soudů o žalobě rozhodovat.86 Proti této žalobě byla podána kasační stížnost k NSS. Ten se přiklonil k opačnému názoru, tedy že certifikát správním rozhodnutím naopak je. Předchozí usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému řízení.87 Městský soud v Praze žalobu opět odmítl s odůvodněním, že je proti certifikátu přípustné odvolání a věc postoupil k rozhodnutí Ministerstvu pro místní rozvoj.88 I toto rozhodnutí bylo zrušeno NSS. Odvolání podle něj nebylo přípustné a městský soud by se měl žalobou meritorně zabývat.89 Mezitím bylo vydáno ono několikrát zmiňované rozhodnutí zvláštního senátu konf 25/2012-9 a městský soud se v dalším řízení řídil jeho názorem. Usnesením ze dne 19. 9. 2012 žalobu odmítl s odůvodněním, že certifikát není rozhodnutím správního orgánu a nelze ho tedy napadnout správní žalobou. Shodně s rozhodnutím zvláštního senátu zmínil možnost obrany

proti

certifikátu

prostřednictvím

řízení

o

určení

právního

vztahu

90

podle ustanovení § 142 SŘ.

Tohoto institutu NESEHNUTÍ skutečně využilo a podalo návrh na zahájení řízení o určení právního vztahu podle § 142 SŘ k Magistrátu města Brna. Ten dne 7. 12. 2012 rozhodnutím návrh na vydání deklaratorního rozhodnutí, že stavebníkovi právo stavby v uvedené kauze nevzniklo, zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil s tím, že se navrhovateli nepodařilo prokázat skutečnost, že vydání deklaratorního rozhodnutí je nezbytné pro uplatnění jeho práv, konkrétně neprokázáním aktivní legitimace k podání takového návrhu. NESEHNUTÍ se proti tomuto rozhodnutí odvolalo ke Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu. Ten se však ztotožnil s argumenty Magistrátu města Brna a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím č.j. JMK 13738/2012 ze dne 29. 3. 2013. Občanské sdružení NESEHNUTÍ se s tímto rozhodnutím nesmířilo a podalo proti němu žalobu ke správnímu soudu. Argumentovalo porušením mezinárodních závazků vyplývajících z Aarhuské úmluvy. Ta mu přiznává aktivní legitimaci k podání

86

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11.8.2010, č.j. 8 A 131/2010-34 Rozsudek NSS ze dne 15.2.2011, č.j. 9 As 99/2010-71 88 Usnesení městského soudu v Praze ze dne 8 A 131/2010-93 89 Rozsudek NSS ze dne 6.9.2011, č.j. 9 As 82/2011-186 90 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19.9.2012, č.j. 8 A 131/2010-364 87

38

žaloby v této věci. Spolek dodal, že aktivní legitimaci takovýmto subjektům přiznal i NSS. 91 Aktivní legitimace by se podle NESEHNUTÍ měla vztahovat i k řízení dle ustanovení § 142 SŘ jelikož je jediným možným prostředkem ochrany proti certifikátu autorizovaného inspektora a teprve na základě rozhodnutí v tomto řízení je umožněna soudní ochrana dotčené veřejnost.92 Když tedy nebylo se sdružením NESEHNUTÍ jednáno jako s účastníkem stavebního řízení, pokud by bylo vedeno, nebyly splněny zákonné předpoklady pro zkrácené stavební řízení a stavebníkovi právo stavby nevzniklo. Sdružení NESEHNUTÍ nebylo umožněno namítat rozpor stavebního záměru s územním rozhodnutím i územním plánem města Brna. Řízení o určení právního vztahu podle § 142 SŘ je tak podle něj stále relevantní. NSS dospěl k názoru, že je žaloba důvodná a dále k tomu uvedl, „že je-li žalobcem ve správním soudnictví občanské sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny, může úspěšně namítat nezákonnost rozhodnutí, avšak jen potud, tvrdí-li, že v řízení byla zkrácena jeho procesní práva. Nelze tedy zejména podle názoru Ústavního soudu, vysloveného v usnesení publikovaném pod č. 2/1998 Sb. ÚS, přisvědčit případnému tvrzení občanského sdružení, že bylo zkráceno na právu na příznivé životní prostředí, takového právo mu jako právnické osobě z povahy věci náležet nemůže, neboť náleží jen fyzickým osobám jako biologickým organismům (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2000, č. j. 5 A 98/98109 a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 12. 2006, č. j. 3 A 8/2005-118, publikován pod č. 825/2006 Sb.NSS). Pod procesní práva žalobce pak lze podřadit i právo na to, aby se správní orgán vypořádal s námitkami žalobce v průběhu správního řízení, i jeho námitkami uvedenými v odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2000, č. j. 5 A 98/98109).“93 NSS následně uznal možnost použití řízení dle § 142 SŘ jako jedinou možnost obrany.94 K argumentaci žalobce Aarhuskou úmluvou uvedl, že její ust. v čl. 9 odst. 3, které garantuje dotčené veřejnost přístup k soudní ochraně, není samovykonatelné

91

Rozhodnutí NSS ze dne 18.7.2006, č.j. 1 Ao 1/2006 NESEHNUTÍ je právě touto dotčenou veřejností na základě čl. 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy i na základě ustanovení § 70 ZOPK. 93 Rozsudek NSS ze dne 23.1.2015, č.j. 30 A 61/2013-106 94 A to dle názoru vyloveného v rozsudku zvláštního senátu ze dne 6.9.2012, č.j. konf 25/2012-9. 92

39

(předpokládá přijetí příslušné vnitrostátní úpravy).95 Takovouto úpravu je podle NSS nutné spatřovat v ust. § 109 StavZ ve spojení s ust. § 70 ZOPK. NESEHNUTÍ tak mělo právo na posuzování jeho námitek v rámci pořizování certifikátu autorizovaným inspektorem. „Z toho pak plyne jeho právo na meritorní posouzení jeho žádosti a vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, zda stavebníkovi vzniklo právo stavby či nikoli. Takový závěr není ani v rozporu s Aarhuskou úmluvou.“96 Na základě výše uvedeného NSS rozhodl o zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 29. 3. 2013, č.j. JMK 13738/2012 a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Krajský úřad pro Jihomoravský kraj se bude muset odvoláním proti rozhodnutí Magistrátu města Brna zabývat znovu. Krajský úřad by se tedy měl řídit názorem NSS a rozhodnutí Magistrátu města Brna zrušit. Magistrát by se následně měl meritorně zabývat otázkou, zda byl či nebyl hobby market Bauhaus v Brně – Ivanovicích postaven v rozporu se stavebním zákonem. Důkazů nezákonnosti této stavby je přitom mnoho. Bude velmi zajímavé dále sledovat osud této kauzy.

95 96

K tomu též rozhodnutí NSS ze dne 25.6.2008, č.j. 5 As 3/2008-27 Rozsudek NSS ze dne 23.1.2015, č.j. 30 A 61/2013-106

40

3. Vyjádření ombudsmana a Ministerstva pro místní rozvoj Uvádím-li, jak se k činnosti autorizovaného inspektora vyjadřovaly správní soudy ve svých rozhodnutích, nemohu opomenout, jak se k této věci vyjadřovaly i další subjekty. Mezi těmito subjekty bych zmínil Veřejného ochránce práv pro jeho poměrně rozsáhlou činnost v této oblasti při vyřizování stížností občanů a dále Ministerstvo pro místní rozvoj, pod které záležitosti dle stavebního zákona spadají, a které vykonává dozor nad činností autorizovaných inspektorů.97 Navíc připravovalo návrh nového stavebního zákona i jeho komplexní novely, o které bude pojednáno v další kapitole.

3.1 Veřejný ochránce práv k činnosti autorizovaného inspektora Veřejný ochránce práv (ombudsman) kontroluje činnost veřejné správy. Je nezávislým orgánem, na který se mohou občané obracet se stížnostmi, že byli postupem správního úřadu nebo územního samosprávného celku poškozeni na svých právech. Pokud ombudsman shledá takové stížnosti jako oprávněné, obesílá následně úřady doporučením, aby věc znovu zvážily. 98 Veřejnému ochránci práv byly opakovaně zasílány stížnosti na činnost autorizovaného inspektora. Touto věcí se zabývala zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitka Seitlová na základě zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv. Zástupkyně veřejného ochránce práv se svými stanovisky postupně vyjadřovala k problémům právní úpravy nového stavebního zákona, nedostatečné ochraně práv osob dotčených na svých právech certifikátem autorizovaného inspektora a možnostmi obrany proti takovým certifikátům pro zajištění práv takových dotčených osob. V prvním zveřejněném stanovisku99 zástupkyně veřejného ochránce práv konstatovala, že proti jednání autorizovaných inspektorů musí být opravný prostředek.

97

Ustanovení § 12 odst. 1 písm. f). HENDRYCH, Dušan. Správní věda: teorie veřejné správy. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 192. ISBN 978-80-7478-561-0. 99 Proti nezákonnému postupu autorizovaného inspektora musí být opravný prostředek, publikováno dne 15.6.2010, [online] [cit. 2015-5-5] dostupné z www.ochrance.cz/tiskove-zpravy-2010/protinezakonnemu-jednani-autorizovaneho-inspektora-musi-byt-opravny-prostredek 98

41

Kritizovala zákonnou úpravu institutu autorizovaného inspektora. K tomu uvedla, že činnost autorizovaného inspektora může vést k nezvratného porušení práv dotčených osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, popřípadě k omezení veřejných zájmů, které by jinak byly chráněny stavebními úřady. Zástupkyně nastínila možnost korigovat činnost autorizovaných inspektorů skrze dozorovou činnost Ministerstva pro místní rozvoj. Vyzvala ministerstvo k podání sdělení, zda a jak lze využít dozorová oprávnění v konkrétních situacích, kdy zjistí, že činnost autorizovaného inspektora je protizákonná. Veřejný ochránce práv v rámci své každoroční zprávy o činnosti doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky upravit postavení autorizovaného inspektora tak, aby proti jeho certifikátu byl přípustný opravný prostředek.100 Za tímto účelem se veřejný ochránce práv sešel i s premiérem Petrem Nečasem.101 V další tiskové zprávě102 se zástupkyně veřejného ochránce práv zabývala dalšími možností obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora. V rámci šetření usilovala o legislativní změnu stavebního zákona tak, aby obsahoval možnost zrušení certifikát vydaného v rozporu se zákonem, a o vydání metodologického stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj, které by shrnulo možnosti stavebních úřadů nebo samotného ministerstva při řešení stížností na činnost autorizovaného inspektora. Ministerstvo vydání metodologických pokynů však opakovaně oddalovalo s omluvou, že se zabývá novelizací stavebního zákona. Obsahem sdělení, uvedeném ve zmiňované tiskové zprávě bylo, že proti certifikátu autorizovaného inspektora je možné podat správní žalobu a že dokud nebude přijata nová právní úprava stavebního zákona, jiná možnost obrany proti certifikátu se zatím nenabízí.

100

Ochránce věří, že jeho 8 doporučení poslanci letos projednají [online] [2015-5-25] publikováno dne 7.4.2011, dostupné z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2011/ochrance-veri-ze-jeho-8doporuceni-poslanci-letos-projednaji / 101 Ombudsman u premiéra Nečase [online] [2015-5-25] publikováno dne 26.5.2011, dostupné z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2011/ombudsman-u-premiera-necase/ 102 Proti certifikátu autorizovaného inspektora zatím jen žaloba [online] publikováno dne 14.12.2011, dostupné z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2012/proti-certifikatu-autorizovaneho-inspektorazatim-jen-zaloba/

42

3.2 Ministerstvo pro místní autorizovaného inspektora

rozvoj

k činnosti

Ministerstvo pro místní rozvoj je ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování i stavebního řádu. Navíc vykonává dozor nad činností autorizovaných inspektorů. Ministr pro místní rozvoj navíc za splnění zákonných podmínek jmenuje autorizované inspektory a rozhoduje o jejich odvolání v případě, že závažně porušují veřejné zájmy, dopouští se jednání neslučitelných s jejich postavením, jsou nečinní nebo přestali být bezúhonní. Oprávnění Ministerstva i samotného Ministra pro místní rozvoj k postupům proti autorizovaným inspektorům, v případě, že se dopouštějí neetické nebo dokonce nelegální činnosti tedy existují. Nepodařilo se mi ale najít informaci o tom, že by bylo těchto oprávnění někdy využito. A to za situace, kdy prokazatelně docházelo v souvislosti s činností autorizovaných inspektorů k mnohým pochybením, která vyúsťovala v mnohé spory před správními soudy a kdy zástupkyně veřejného ochránce práv opakovaně vyzývala Ministerstvo ke zjednání nápravy. Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen „Ministerstvo“) po nedlouhé praxi autorizovaných inspektorů uznalo, že institut autorizovaného inspektora, tak jak je upraven v původním znění nového stavebního zákona, se příliš neosvědčil. Rozhodlo se proto v rámci připravované novely stavebního zákona napravit problémy způsobené novým stavebním zákonem v oblasti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora. Ještě než se dostanu k samotné zásadní novele stavebního zákona103 (je jí věnována následující kapitola), považuji za důležité zmínit, jaké obranné prostředky za celou dobu fungování institutu autorizovaného inspektora nabídlo Ministerstvo proti jeho certifikátům. Jak již bylo výše uvedeno, zástupkyně veřejného ochránce práv Ministerstvo opakovaně vyzývala k vydání metodologického stanoviska, které by shrnulo možnosti stavebních úřadů nebo samotného Ministerstva při řešení stížností na činnost autorizovaného inspektora.

103

Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony

43

Nakonec se tak stalo až v říjnu roku 2013, kdy Ministerstvo takový dokument zveřejnilo.104 Ministerstvo pro místní rozvoj tak vlastně jen reagovalo na výše rozebírané usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 6. 9. 2012, č.j. konf 25/2012-9. Závěry z tohoto usnesení uvedené opět v popisovaném dokumentu Ministerstva nebudu znovu detailně rozebírat. Shrnu jen, co zvláštní senát judikoval, a tedy že certifikát autorizovaného inspektora podle §117 StavZ není správním rozhodnutím a že osoby, které by mohly být dotčeny vznikem práva provést stavbu na základě certifikátu oznámeného stavebnímu úřadu, mohou využít postupu upraveného v § 142 správního řádu. Ministerstvo k tomu dodává, že řízení o určení právního vztahu se obdobně použijí ustanovení správního řádu o sporném řízení, pokud jde o dokazování.105 Důkazní břemeno tak leží zejména na žadateli a je to právě on, kdo musí prokázat, že vydání deklaratorního rozhodnutí je nezbytné pro uplatnění jeho práv. Teprve pokud důkazy navržené účastníkem nepostačují ke zjištění stavu věci, může správní orgán (stavební úřad) provést i důkazy jiné. Na závěr Ministerstvo porovnává lhůtu pro zahájení řízení dle ustanovení § 142 s lhůtami pro přezkum správních rozhodnutí. Lhůta pro zahájení řízení podle § 142 SŘ není dána a podání návrhu na zahájení tohoto řízení není časově omezeno. Oproti tomu uplynutím lhůt pro zahájení řízení o přezkumu správních rozhodnutí dochází ke „zhojení“ jinak nezákonného rozhodnutí. K tomu Ministerstvo uvádí: „Nelze proto vyloučit, že případná žádost o určení, že právo provést stavbu na základě oznámeného certifikátu autorizovaného inspektora nevzniklo, bude zamítnuta s odkazem na ochranu práv nabytých v dobré víře a na zásady právní jistoty po uplynutí doby srovnatelné se lhůtou pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení. Přestože právní úprava tento postup výslovně neupravuje, nezbývá než v takových případech vycházet ze základních zásad správního řádu pro činnost správních orgánů a z principů právního státu.“106

104

K možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora vydaného podle stavebního zákona v jeho znění před novelou [online] publikováno dne 9.10.2013, [cit. 2015-5-15] dostupné z www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova.politika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/Stanoviska-ametodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/K-moznosti-obrany-proti-certifikatu-autorizovaneho 105 Ustanovení § 141 odst. 4 SŘ 106 K možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora vydaného podle stavebního zákona v jeho znění před novelou [online] publikováno dne 9.10.2013, [cit. 2015-5-15]

44

K výše citovanému prohlášení Ministerstva bych dodal, že mám velkou pochybnost o dobré víře při nabývání práv stavby u mnohých stavebníků, kteří oznamovali

svůj

stavební

záměr

s certifikátem

autorizovaného

inspektora.

Jsem přesvědčen, že mnoho z nich použilo tento postup za současného opomenutí opatření souhlasů osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, zcela záměrně.

dostupné z www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova.politika/Uzemni-planovani-a-stavebni-rad/Stanoviskaa-metodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/K-moznosti-obrany-proti-certifikatu-autorizovaneho

45

4. Velká novela stavebního zákona Jak bylo v předcházejících kapitolách uvedeno, úprava institutu autorizovaného inspektora v novém stavebním zákoně v jeho původním znění byla velmi kritizována. Nejvíce byla původní úpravě nového stavebního zákona vytýkána nedostatečná a velice problematická ochrana práv osob dotčených stavebním záměrem. Zákonodárce o tomto problému věděl a přípravy komplexní novely stavebního zákona započaly nedlouho poté, co nový stavební zákon nabyl účinnosti. Nový stavební zákon byl k dnešnímu dni novelizován již čtrnáctkrát. Potřebná změna v úpravě institutu autorizovaného inspektora a výkonu jeho činnosti, po které dlouhou dobu volala odborná i laická veřejnost, nastala s účinností takzvané velké novely stavebního zákona k 1. 1. 2013.107 Do té doby došlo pouze k dílčím novelizacím stavebního zákona. Jedna z nich, která se dotkla i funkce autorizovaného inspektora, byla provedena zákonem č. 223/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb. Změna byla vyvolána požadavkem implementace směrnice EP a Rady č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu EU. Touto novelou ze stavebního zákona zmizela možnost správního uvážení při jmenování autorizovaného inspektora ministrem pro místní rozvoj. Na jmenování je tak za splnění zákonných podmínek právní nárok.108 Zrod komplexní novely stavebního zákona však byl poměrně zdlouhavý. Taková novela byla připravována již od poloviny roku 2008. V roce 2009 byla rozeslána do mezirezortního připomínkového řízení a na jaře roku 2010 byla předložena do Legislativní rady vlády. Na základě Programového prohlášení vlády ČR ze srpna 2010 ministerstvo novelu doplnilo a v březnu 2011 ji ministr pro místní rozvoj opět rozeslal do meziresortního připomínkového řízení. Ještě před postupem návrhu novely v rámci legislativního procesu považuji za důležité vyjádřit se k původní verzi návrhu novely, připraveném ministerstvem pro místní rozvoj ve vztahu ke změně zákona o ochraně přírody a krajiny. V části třetí

107

Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony 108 Viz též MAREK, Karel a Petr PRUCHA. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H.BECK, 2013, xxvi, s.XVII, Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9.

46

návrhu novely byla navržena změna ustanovení § 70 odst. 2 a 3 ZOPK, která spočívala ve vyloučení občanských sdružení (nyní spolků), jejichž hlavní náplní podle stanov je ochrana přírody a krajiny, z účasti na řízeních jiných než podle ZOPK. K tomuto původnímu návrhu Ministerstva se velice kriticky vyjádřil prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc. jménem katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze ve svém stanovisku ze dne 11. 4. 2011, adresovaném tehdejšímu ministrovi pro místní rozvoj. Ve svém stanovisku vyjádřil zásadní nesouhlas s tímto návrhem. Návrh změny ustanovení § 70 ZOPK podle něj představoval negaci dosavadního materiálního pojetí účastenství občanských sdružení, které zastává jak NSS, tak veřejný ochránce práv. Dalším argumentem bylo další prohlubování rozporu s Aarhuskou úmluvou, konkrétně s jejím článkem 6. Názor předkladatele (Ministerstva), že změnou ust. § 70 ZOPK dojde k odstranění obstrukčního jednání, považoval profesor Damohorský za „vykonstruovaný na základě subjektivního názoru jednotlivých zainteresovaných osob, přičemž toto tvrzení není podloženo žádnou celorepublikovou analýzou.“109 Účast občanských sdružení nespatřoval v úmyslném zdržování, ale v hájení veřejného zájmu na ochranu životního prostředí. V uvedeném vyjádření apeloval na vypuštění této změny ZOPK z připravovaného návrhu novely. 110 Tato změna ZOPK byla nakonec skutečně z připravované novely stavebního zákona vypuštěna. Nutno ještě dodat, že toto nebyl zdaleka první útok na ustanovení § 70 ZOPK a sním spojenou účastí občanských sdružení (spolků) ve stavebních řízeních.111 Dále už se budu opět věnovat projednávání a přijetí velké novely stavebního zákona. Novela byla v září 2011 předložena vládě. Byla projednána pracovními komisemi a opakovaně projednána v Legislativní radě vlády. Vládou byla schválena v prosinci 2011. Poslanecké sněmovně byl návrh novely předložen v lednu 2012. Po projednání ve výborech a zapracování pozměňovacích návrhů byl návrh novely v červnu 2012 postoupen Senátu. Po projednání ve výborech byl návrh novely vrácen Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Sněmovna nakonec setrvala na „svém“ znění novely před postoupením Senátu a návrh schválila 19. 9. 2012 na své 49. schůzi. Novela

109

DAMOHORSKÝ, Milan. Stanovisko katedry práva životního prostředí Právnické fakulty UK v Praze k novele stavebního zákona a předpisů souvisejících. In: Arnika [online]. Praha, 2011 [cit. 2015-5-25] 110 Tamtéž. 111 Historie útoků na § 70 zákona o ochraně přírody. In: Arnika [online]. Praha, 2010 [cit 2015-5-25]

47

byla podepsána prezidentem 1. 10. 2012 a nabyla účinnosti k 1. 1. 2013. Novela měla celkem 243 novelizačních bodů (proto tzv. „Velká novela“).

4.1 Oznámení stavebního autorizovaného inspektora

záměru

s certifikátem

Velká novela stavebního zákona zásadně pozměnila postup podle § 117 StavZ, jelikož praxe ukázala na absenci nástrojů umožňujících revizi vydaného certifikátu a předně na nedostatečnou ochranu práv osob, které by byly účastníky stavebního řízení, pokud by bylo vedeno. Po novele už není ustanovení § 117 StavZ uvozeno nadpisem „Zkrácené stavební řízení,“ nýbrž „Oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora.“ Důvodová zpráva k tomu uvádí následující: „Autorizovaný inspektor není orgánem veřejné moci a není zmocněn k vydávání povolení, nelze proto hovořit o zkráceném stavebním řízení, neboť o žádné řízení podle správního řádu nejde.“112 Změna názvu ustanovení je ale spíše marginální změnou, kterou novela přinesla. Zákonodárce se tak nejspíše přiklonil k názoru vysloveném zvláštním senátem v přelomovém rozhodnutí konf 25/2012-9, ze dne 6. září 2012. Dále už jen k podstatným změnám ustanovení § 117 StavZ po novele. Nově odpadá vyloučení možnosti posoudit stavbu autorizovaným inspektorem územním rozhodnutím obecně. Lze tak učinit pouze v případech významných vlivů na životní prostředí nebo významných vlivů na jiné pozemky a stavby se společnou hranicí se stavebním pozemkem. Uzavření smlouvy se stavebníkem je autorizovaný inspektor povinen oznámit stavebnímu

úřadu

bez

zbytečného

odkladu.

Při

nesplnění

této

povinnosti

se autorizovaný inspektor dopouští přestupku, za který lze uložit pokutu až 200.000,Kč. 113

112

Důvodová zpráva k novele stavebního zákona, digitální depozitář PSP ČR, VI volební období, tisk č. 573/0, [online] [cit. 2015-5-5] dostupné z: http://psp.cz/ff/9c/ae/6a/08.htm 113 Ustanovení § 179 odst. 6 a 7 StavZ v jeho znění po novele

48

Oznámení stavebního záměru po novele provádí sám autorizovaný inspektor a nikoli stavebník. Novela do zákona také zanesla potřebu aktuálnosti certifikátu autorizovaného inspektora. Oznamovaný certifikát nyní nesmí být starší než tři měsíce. Závazná stanoviska, připojovaná k oznámení stavebního záměru, již nemusí být souhlasná. Splnění požadavků v nich uvedených totiž může osvědčit autorizovaný inspektor v certifikátu.114 Vyjádření osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, však musí být nyní jedině souhlasná.115 Zákon po novele výslovně hovoří o souhlasech. Výčet těchto osob je uveden v ustanovení § 109 StavZ.116 I v tomto ustanovení však došlo k dílčím změnám. Prvně bylo upraveno účastenství osob uvedených pod písm. e). Původně šlo o vlastníka sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo navrhovanou stavbou přímo dotčeno. Nově jde o vlastníka sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo přímo dotčeno prováděním stavby, tedy procesem realizace návrhu. Dříve nebylo jasné, zda jde o dotčení vlastnického práva stavebním procesem nebo stavbou samotnou. Druhou dílčí změnou je přímé zakotvení účastenství osob, o kterých tak stanoví zvláštní právní předpis, pokud mohou být stavebním povolením (v tomto případě však oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora, na jehož základě vznikne stavebníkovi právo stavby) dotčeny veřejné zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů a o těchto věcech nebylo rozhodnuto v územním řízení. Typicky půjde o spolky, jejichž hlavní náplní podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Ve znění ustanovení § 109 StavZ před novelou tyto osoby uvedeny nebyly, avšak jejich účastenství zakládalo ustanovení § 70 ZOPK jako lex specialis ke stavebnímu zákonu. Tuto skutečnost lze doložit i judikaturou NSS.117

114

MAREK, Karel a Petr PRUCHA. Komentář ke stavebnímu zákonu a předpisy související. Vyd. 1. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2013, s. 303 ISBN 978-80-7380-430-5. 115 Dle původního znění § 117 odst. 1 StavZ se hovořilo o vyjádření takovýchto osob (nikoli souhlasech) Autorizovaný inspektor ale musel vypořádat případné námitky ve vyjádřeních zmíněných osob (účastnících stavebního řízení, pokud by bylo vedeno) takovým způsobem, aby byly odstraněny veškeré rozpory. Výstupem měl tedy být ve své podstatě souhlas. 116 Výčet osob podle ustanovení § 109 StavZ po novele doplňuje ustanovení § 117 odst. 2 písm. f) o vlastníky veřejné dopravní a technické infrastruktury (souhlas k možnosti a způsobu napojení). 117 Rozsudek NSS ze dne 27.5.2010, č.j. 5 As 41/2009 – 91 a Rozsudek NSS ze dne 4.9.2010, č.j. 9 As 63/2010 - 111

49

Při opatřování souhlasů osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, může autorizovaný inspektor požádat stavební úřad o sdělení, jaké osoby by takovými účastníky byly.118 119 Nově stavebníkovi právo stavby prostým oznámením stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora nevznikne. Jedná se o největší změnu, kterou novela do tohoto institutu přinesla. Oznámený stavební záměr je stavební úřad povinen bez zbytečného odkladu vyvěsit na úřední desce po dobu nejméně 30 dnů. Tato lhůta má zcela zásadní význam. V této lhůtě totiž stavební úřad umožní osobám, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, nahlížet do podkladů připojených k oznámení stavebního záměru (včetně certifikátu autorizovaného inspektora). V uvedené lhůtě mají osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, právo podávat námitky. Stavební úřad a dotčené orgány mohou ve stejné lhůtě uplatnit proti oznámenému záměru uplatňovat výhrady. Podání námitek a uplatnění výhrad má odkladný účinek a způsobuje, že stavebníkovi právo nevznikne. Za této situace stavební úřad oznámí stavebníkovi uplatnění námitek či výhrad a do patnácti dnů je předloží správnímu orgánu, který by byl jinak v dané věci příslušní k odvolání proti stavebnímu povolení, k přezkoumání. Příslušný úřad námitky či výhrady přezkoumání přihlíží pouze k námitkám, že stavební záměr neodpovídá podkladům, na základě kterých dotčené osoby vyslovily souhlas, nebo k námitkám, že jejich souhlas vůbec nebyl opatřen. Co se týče výhrad, příslušný správní orgán přezkoumává pouze nezpůsobilost stavby k posouzení autorizovaným inspektorem, skutečnost, že oznámení nesplňuje zákonem stanovené podmínky120, porušení zákazu činnosti autorizovaným inspektorem121, nesplnění požadavků dle § 111 odst. 1 a 2 StavZ po novele, anebo že ve věci již probíhá stavební řízení. Právo stavby vznikne stavebníkovi marným uplynutím výše uvedené lhůty, nebo pokud příslušný orgán rozhodnutím zamítne podané námitky či výhrady. V případě,

118

119

Ustanovení § 117 odst. 3, poslední věta. Více též v MACHAČKOVÁ, Jana a Petr PRUCHA. Stavební zákon: komentář. 2. Vyd. V Praze:

C.H.BECK, 2013, xix, s. 588. Beckovy edice a komentované zákony ISBN 978-80-7400-492-6 120 121

Jde o podmínky dané ustanovením § 117 odst. 2 StavZ po novele. Ustanovení § 148 StavZ po novele

50

že příslušný správní orgán posoudí námitky či výhrady jako důvodné a přípustné, rozhodne o tom, že oznámení nemá právní účinky a stavebníkovi právo stavby nevznikne. Uvedené rozhodnutí se doručuje stavebníkovi, autorizovanému inspektorovi, osobám, které podaly námitky, dotčeným orgánům a konečně stavebnímu úřadu. Proti tomuto rozhodnutí není možné se odvolat. Stavební úřad tak podle popisované novelizované právní úpravy pozbyl možnost vydání rozhodnutí o nezpůsobilosti stavby pro oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora (dříve zkráceného stavebního řízení). Podobnou možnost však převzal správní orgán, který by byl jinak příslušný k odvolání proti stavebnímu povolení. 122 Oznámení stavebního záměru se tedy velmi přiblížilo řízení o vydání stavebního povolení. Tomu odpovídá i stejná dvouletá lhůta pro provedení stavebního záměru po vzniku práva provést stavbu. Lhůtu lze stavebníkovi prodloužit na základě jeho žádosti adresované stavebnímu úřadu. Tím bude zahájeno správní řízení o prodloužení trvání práva stavebníka provést oznámený stavební záměr.123 Stejně tak lze spatřovat podobnost oznámení stavebního záměru podle §117 StavZ po novele se standartním stavebním řízením v doručování štítku s identifikačními údaji o stavbě. Takový štítek doručuje stavebníkovi stavební úřad po vzniku práva provést stavbu.124 S účinností velké novely stavebního zákona se podstatně zlepšila práva potencionálně opomenutelných osob i právo na příznivé životní prostředí díky přímému zakotvení účasti spolků zřízených na ochranu přírody a krajiny do ustanovení § 109 písm. g). Na druhou stranu je nutno říci, že využití institutu autorizovaného inspektora v rámci oznámení stavebního záměru s jeho certifikátem už nebude pro stavebníky tak atraktivní. Nejde jen o to, že už nepůjde tak snadno realizovat problematické stavební záměry. Jde i o skutečnost, že třicetiletá lhůta pro uplatnění námitek ze strany osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, a výhrad stavebního úřadu

122

Srovnej ustanovení § 117 odst. 4 StavZ v jeho znění před novelo s ustanovením § 117 odst. 5 StavZ po novele. 123

Srovnej MACHAČKOVÁ, Jana a Petr PRUCHA. Stavební zákon: komentář. 2. Vyd. V Praze:

C.H.BECK, 2013, xix, s. 304. Beckovy edice a komentované zákony ISBN 978-80-7400-492-6 124

Srovnej ustanovení § 117 odst. 7 a ustanovení § 115 odst. 3 StavZ po novele.

51

či dotčených orgánů státní správy s následným možným řízením „odvolacího orgánu“, časově přibližuje tento institut ke standartnímu stavebnímu řízení. Navíc honoráře autorizovaných inspektorů jsou podstatně vyšší než správní poplatky při vedení řízení o povolení stavby, i když byly tyto správní poplatky s novelou zvýšeny.125 Stále však existuje možnost, že budou osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, autorizovaným inspektorem opomenuty při opatřování jejich souhlasů se stavebním záměrem. Osoby podle ustanovení § 109 písm. a) až f) jistě nebude problém dohledat na základě místního šetření nebo podle výpisu z katastru nemovitostí. U osob dle ustanovení § 109 písm. g), kde typicky půjde o občanská sdružení, jejichž hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny. 126 Autorizovaný inspektor sice může požádat stavební úřad o sdělení informací o takových osobách, ale je to jen jeho právo, nikoli povinnost.127 V případě, že budou osoby dle § 109 StavZ autorizovaným inspektorem při opatřování souhlasů opomenuty (ať už nedopatřením nebo záměrně), nezbývá těmto osobám nic jiného než sledovat úřední desku stavebního úřadu. Pokud nebudou aktivně sledovat obsah sdělení na úřední desce (což může být pro některé dosti komplikované) stále se může stát, že jejich právo na námitku nebude uplatněno. I přesto, že jsou správní orgány povinny zveřejňovat obsah sdělení na úřední desce způsobem umožňujícím dálkový přístup,128 stále je více než 30% domácností bez připojení k internetu.129 A i pokud internet mají, nemusí být schopni všechny úřední desky sledovat. Zde spatřuji prostor pro další úpravu zákona. Stavební úřad sice může sám uplatnit výhradu, že oznámení stavebního záměru neobsahuje všechny náležitosti podle § 117 odst. 2 StavZ po novele (tedy i potřebné

125

Správní poplatek za vydání stavebního povolení je sice až 10.000,- Kč, ale hodinová sazba autorizovaného inspektora se pohybuje kolem 1.000,- Kč. 126 Dle ustanovení § 70 odst. 2 „Občanské sdružení nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení"), je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona, s výjimkou řízení navazujících na posuzování vlivů na životní prostředí podle § 3 písm. g) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována.“ 127 Ustanovení § 117 odst. 3, poslední věta Stavz po novele 128 Ustanovení § 26 odst. 1 poslední věta SŘ 129 Statistika Českého statistického úřadu. Informační technologie. [online] dostupné z: www.czso.cz/csu/czso/informacni-technologie-pm [cit. 2015-5-10]

52

souhlasy osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení). Stavební zákon po novele však tento postup stavebnímu úřadu pouze umožňuje a nestanovuje mu to jako povinnost.130 Lepší řešení bych spatřoval v povinnosti stavebních úřadů informovat osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, o oznámení uzavření smlouvy o kontrole projektové dokumentace mezi autorizovaným inspektorem a stavebníkem. Další možnost bych spatřoval v povinném viditelném označení pozemku, kterého se týká chystaný stavební záměr. Toto řešení mi přijde jako téměř nenákladné (oproti obesílání osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, stavebním úřadem formou doporučených dopisů). Označení pozemku (či stavby v případě stavebního záměru spočívajícího ve změně stavby) viditelnou tabulí se sdělením, že se stavebník chystá realizovat určitý stavební záměr, by s největší pravděpodobností upozornilo možné dotčené osoby mnohem lépe než sdělení na papíru ve formátu A4 v rohu úřední desky na stavebním úřadě.

4.2 Změna stavby před jejím dokončením a kolaudační souhlas Změna stavby před jejím dokončením byla už stavebním zákonem v jeho znění před novelou umožněna provést na základě certifikátu autorizovaného inspektora. Tehdejší úprava ale obsahovala problematické ustanovení o možnosti autorizovaného inspektora schválit změnu stavby před jejím dokončením na závěrečné kontrolní prohlídce stavby. Podle tehdejšího stavebního zákona však nebyla autorizovanému inspektorovi svěřena pravomoc takové kontrolní prohlídky vůbec provádět. Toto problematické ustanovení bylo velkou novelou stavebního zákona odstraněno.131 Účast autorizovaného inspektora v souvislosti se změnou stavby před jejím dokončením spočívá pouze v možnosti stavebníka oznámit záměr změny stavby před jejím dokončením s certifikátem autorizovaného inspektora. Nyní je v ustanovení § 118 odst.

130

Ustanovení § 117 odst. 4, třetí věta. Více k tomu MACHAČKOVÁ, Jana a Petr PRUCHA. Stavební zákon: komentář. 2. Vyd. V Praze: C.H.BECK, 2013, xix, s. 600. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-492-6. 131

53

5 StavZ po novele výslovně uvedeno, že na možnost oznámení změny stavby s certifikátem autorizovaného inspektora se použije ustanovení § 117 StavZ po novele. Úprava účasti autorizovaného inspektora na kolaudačním řízení zůstala po novele beze změn. Stavebník tedy může žádost o vydání kolaudačního souhlasu doložit certifikátem autorizovaného inspektora. Vyhláška č. 503/2006 Sb. ve znění vyhl. č. 63/2013 Sb. stanoví obsah a strukturu certifikátu dle ustanovení § 122 odst. 5 StavZ po novele. Certifikát musí obsahovat identifikační údaje stavebníka, druh stavby, její účel, číslo popisné nebo evidenční u změny dokončené stavby, údaje o oprávnění provést stavbu, údaje o zkušebním provozu (pokud byl prováděn), popřípadě o předčasném užívání stavby, datum konání kontrolní prohlídky stavby, jméno, podpis a razítko autorizovaného inspektora a datum vystavení certifikátu. Součástí žádosti kromě certifikátu stanoví prováděcí právní předpis, kterým je výše uvedená vyhláška č. 503/2006 Sb. v aktuálním znění, konkrétně její příloha č. 12.

4.3

Poslední novela stavebního zákona

Zatím k poslední novelizaci stavebního zákona došlo s účinností zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další zákony související. Tento zákon nabyl účinnosti k 1. 4. 2015. Jedním ze změněných souvisejících zákonů byl právě stavební zákon. Nejvíce změn stavebního zákona přinesla tato novelizace do části třetí, územního plánování. Dotkla se však i institutu autorizovaného inspektora a to změnou ustanovení § 117 odst. 1 a ustanovení § 118 odst. 5. Změnami těchto ustanovení došlo k vyloučení možnosti ohlášení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného

inspektora

a ohlášení

změny

stavby před

jejím dokončením

s certifikátem autorizovaného inspektora v případě stavebních záměrů, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí. Potřeba přijetí výše zmíněného zákona č. 39/2015 Sb. byla dána transpozičním deficitem vůči směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Směrnice EIA). Za nesplnění transpozičních povinností hrozily České republice vysoké 54

sankce ze strany Evropské komise v rámci řízení o porušení Smlouvy o fungování EU.132

132

Důvodová zpráva k zákonu č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), digitální depozitář PSP ČR, VII volební období, tisk č. 299/0, [online] ve znění pozdějších předpisů, a další zákony související, dostupná z www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 [cit. 2015-5-20]

55

5. Judikatura českých soudů po velké novele stavebního zákona Velká novela, která zanesla do institutu autorizovaného inspektora řadu změn, od kterých si zákonodárce sliboval vyřešení problémů předchozí právní úpravy je účinná od 1. 1. 2013. Pro mnohé stavebníky také autorizovaný inspektor ztratil své kouzlo. Důvodem je delší trvání procedury nabytí práva stavby při oznamování stavebního záměru s certifikátem. Ztrácí se tím částečně pro stavebníky časová úspora oproti větší nákladnosti při použití tohoto institutu. Z toho důvodu lze předpokládat, že i soudních sporů nebude takové množství, jako tomu bylo v případě účinnosti právní úpravy před novelou. V následujících řádcích budu analyzovat současnou relevantní judikaturu k otázce institutu autorizovaného inspektora. Takových rozhodnutí zatím není mnoho, ale i tak naznačují, jak se správní soudy staví k problematice institutu autorizovaného inspektora, jak je ve stavebním zákoně upraven po účinnosti velké novely stavebního zákona. Judikatura tedy zatím není tak bohatá jako za právní úpravy institutu autorizovaného inspektora ve stavebním zákoně v jeho znění před velkou novelou. Ve své podstatě se jedná o šest podobných kauz, ve kterých vždy jako žalobkyně vystupuje Teplárny Liberec a.s. V uvedených kauzách se vlastníci bytových domů postupně rozhodli pro instalaci plynových kotlů pro účely vytápění a ohřevu teplé užitkové vody. Do té doby zajišťovala v těchto bytových domech dodávky tepelné energie právě Teplárny Liberec a.s. Samozřejmě šlo o stavební záměry stavby oznámené s certifikátem stejného autorizovaného inspektora. Proti stavebním záměrům oznámeným Magistrátu města Liberec (stavebnímu úřadu) podala Teplárny Liberec a.s. (žalobkyně) v zákonné lhůtě133 námitky. V námitkách uvedla, že je osobou podle ustanovení § 117 odst. 2 písm. f) StavZ po novele a že její souhlasy nebyly autorizovaným inspektorem ani stavebníky opatřeny. „Účastenství ve stavebním řízení stěžovatelka dovozovala tím, že jí svědčí ve vztahu k bytovému domu na ulici Školní v Liberci právo odpovídající věcnému břemenu podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní

133

V třicetidenní lhůtě dle ustanovení § 117 odst. 4 StavZ po novele.

56

správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (Energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka provozuje soustavu zásobování tepelnou energií (dále též „SZTE“) a vlastní mimo jiné i přípojku zasahující do předmětného bytového domu. Pokud by došlo ke změně způsobu vytápění tohoto domu, muselo by být do přípojky zasaženo, minimálně jejím odpojením od potrubí v bytovém domě, včetně uzavření ventilů a zaslepení přípojky.“134 Námitky byly Magistrátem města Liberec předloženy Krajskému úřadu pro Liberecký kraj. Krajský úřad ve všech případech došel k závěru, že Teplárny Liberec a.s. není osobou, která by byla účastníkem stavebního řízení, pokud by bylo vedeno.135

136

Podle něj Teplárny Liberec a.s. není vlastníkem

stavby, na níž má být provedena změna, osobou, která má k pozemku takové stavby právo odpovídající věcnému břemenu ani vlastníkem sousedního pozemku nebo stavby na něm. Zároveň nebyla splněna ani druhá podmínka, kterou je potencialita dotčení práv takové osoby. Nesplnění druhé podmínky zdůvodnil tím, že stavební úpravy budou prováděny v jiných částech bytového domu, než ve kterém se nachází zařízení Tepláren a stavebním záměrem nebude toto zařízení dotčeno (nebude ho zapotřebí odstranit, ani přemístit). Krajský úřad proto zamítl její námitky jako nepřípustné. Jelikož proti rozhodnutí krajského úřadu není přípustné odvolání,137 podala Teplárna Liberec postupně proti rozhodnutím krajského úřadu správní žalobu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ve všech případech zamítl žalobu Teplárny Liberec a.s. proti rozhodnutím Krajského úřadu v Liberci z důvodu, že Teplárny nelze považovat za účastníka stavebního řízení podle § 109 StavZ. Nelze je považovat za účastníka podle § 109 písm. b) StavZ, jelikož není vlastníkem dotčeného bytového domu. Stejně tak je nelze považovat za účastníka dle § 109 d) a e) s odkazem na dřívější judikáty NSS a to z toho důvodu, že pouhá existence práva odpovídající věcnému břemenu podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon, dále jen „energetický zákon“), či právo vlastnické nevedou

134

Rozsudek NSS ze dne 19. Listopadu 2014, č.j. 8 As 121/2014 - 34 Dle ustanovení § 109 StavZ 136 Rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 14.8.2013, č.j. OÚPSŘ 265/2013-330, rozhodnutí ze dne 14.8.2013, č.j. OÚPSŘ 251/2013-330, rozhodnutí ze dne 14.8.2013, č.j. OÚPSŘ 266/2013-330, rozhodnutí ze dne 31.12.2013, č.j. OÚPSŘ 394/2013-330 a konečně rozhodnutí ze dne 14.8.2013, č.j. OÚPSŘ 239/2013-330 137 Ustanovení § 117 odst. 5, předposlední věta 135

57

automaticky k účastenství, není-li na základě konkrétních skutkových okolností dána ani potencialita dotčení práv. Teplárny Liberec a.s. namítala, že podle stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 4. 3. 2009, č.j. 36919/09-82 změnou způsobu vytápění, zahrnující odpojení od SZTE, vzniká v systému řada technických problémů (zejména snížení provozuschopnosti z důvodu změny hydraulických parametrů). Z toho důvodu by byla dotčena jako provozovatelka SZTE i jako vlastník tohoto zařízení. Krajský soud ve svých odůvodněních uvedl, že „Důvody účastenství nelze spatřovat v problémech

technického

rázu,

změně

hydraulických

parametrů,

snížení

provozuschopnosti SZTE a v důsledku toho ke zvýšení měrných a tlakových ztrát a nárůstu nákladů na dopravu tepla konečnému uživateli.“138 A dále též že: „dotčení SZTE není přímým důsledkem provedení stavby spočívající ve vybudování nového tepelného

zdroje.“139

Podle

krajského

soudu

je

to

důsledkem

ukončení

soukromoprávního vztahu mezi dodavatelem tepelné energie a stavebníkem. Další námitkou Tepláren bylo, že v posuzované věci (výše popsaných stavebních záměrech) mělo být podle ustanovení § 77 energetického zákona vedeno standartní stavební řízení a že krajský úřad nebyl oprávněn umožnit oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora. K tomu krajský soud konstatoval, že krajský úřad takovouto námitku podle ust. § 117 odst. 4 StavZ neřešil, jelikož takové námitky podle uvedeného ustanovení stavebního zákona ani nelze podat. Proti všem rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci podaly Teplárny kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud přezkoumával kasačními stížnostmi napadené rozsudky krajského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 SŘS a dospěl k závěrům, že napadené rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci i žalobami napadená rozhodnutí krajského úřadu jsou třeba zrušit a věci vrátit Krajskému úřadu v Liberci k dalšímu řízení.140

138

Rozsudek NSS ze dne 18. září 2014, č.j. 7 As 162/2014 - 34 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16.7.2014, č.j. 59 A 94/2013 - 64 140 Rozsudek NSS č.j. 7 As 162/2014 - 34, ze dne 18.9.2014, rozsudek NSS č.j. 8 As 121/2014 - 34, ze dne 19.11.2014, rozsudek NSS č.j. 8 As 120/2014 - 39, ze dne 19.11.2014, rozsudek NSS č.j. 8 As 172/2014 -35 , ze dne 2.2.2015, rozsudek NSS č.j. 2 As 170/2014 -55 , ze dne 22.4.2015 a rozsudek NSS č.j. 3 As 209/2014 – 38 ze dne 6.5.2015. 139

58

NSS se ztotožnil s názorem Krajského soudu, že námitka společnosti Teplárny Liberec a.s. (dále jen „stěžovatelka“) o nemožnosti oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora podle ustanovení § 77 energetického zákona nemohla být Krajským úřadem v Liberci řešena, jelikož ten se při vyřizování námitek řídí ustanovením § 117 odst. 4 věty druhé,141 kde je okruh možných námitek omezen. Uplatňovaná námitka do tohoto okruhu nespadá a krajský soud nepochybil, pokud se jí věcně nezabýval. Pro úplnost však NSS poznamenal, že proti realizaci stavebního záměru z jiných důvodů, které by měly za následek skutečnost, že stavebníkovi právo stavby nevzniklo (měl tím na mysli uvedené ustanovení § 77 energetického zákona), lze i po velké novele stavebního zákona použít možnost podání návrhu podle ustanovení § 142 SŘ, kterou doporučil ve svém rozhodnutí zvláštní senát pro vedení některých kompetenčních sporů.142 NSS se vyjádřil i k dalším tvrzením stěžovatelky. Mezi tato tvrzení patřil rozpor s ustanovením § 16 odst. 8 zákona č. 201/2012, o ochraně ovzduší. NSS k tomu uvedl: „Předně stěžovatelka jako podnikatelský subjekt není garantem zákonnosti rozhodování správních orgánů. Dotčení jejích práv tudíž nemůže spočívat toliko v tvrzeném rozporu stavebního záměru s jakoukoli právní normou, bez vztahu k vlastnickému právu stěžovatelky, respektive k jejímu právu odpovídající věcnému břemeni. Nelze proto shledat důvod účastenství například pouze v tom, že stavba je v údajně rozporu s ust. § 16 odst. 8 zákona o ochraně ovzduší, popřípadě v rozporu s veřejným zájmem.“143 K problémům technického rázu spojeným s odpojením stavbou dotčeného domu od SZTE Nejvyšší správní soud shodně s krajským soudem uvedl, že jde pouze o důsledky

ukončení

soukromoprávního

vztahu

mezi

provozovatelem

SZTE

a odběratelem. K stěžovatelkou uváděným důsledkům by tedy došlo i v případě odpojení bez realizace stavebního záměru. NSS též odkázal na svůj dřívější judikát, ve kterém byla tato situace již řešena.144

141

„mohou tyto osoby podat proti oznámenému stavebnímu záměru námitky pouze z toho důvodu, že neodpovídá podkladům, na základě kterých udělily svůj souhlas, nebo z důvodu, že jejich souhlas nebyl opatřen. K jiným námitkám se nepřihlíží.“ 142 Rozsudek zvláštního senátu konf 25/2012-9 ze dne 6.9.2012 143 Rozsudek NSS ze dne 18.9.2014, č.j. 7 As 162/2014 - 34 144 Rozsudek NSS ze dne 11.4.2014, č.j. 5 As 92/2013 - 51

59

NSS se dále zabýval stěžejní otázkou, a tedy zda měl být opatřen souhlas stěžovatelky. Shodl se s názorem krajského soudu, že stěžovatelka není účastníkem podle § 109 písm. b) StavZ. Je sice vlastníkem stavby SZTE, ale stavební záměr se dotýká stavby bytového domu.145 Ohledně účastenství na základě ustanovení § 109 písm. d) a e) StavZ po novele se již NSS s názorem krajského soudu neshodl. Uvedl, že SZTE je stavbou podle ust. § 2 odst. 3 StavZ a tato stavba je na pozemku, na kterém má být prováděn stavební záměr, i na pozemku sousedním. Navíc stěžovatelce svědčí právo odpovídající věcnému břemeni k předmětnému bytovému domu. Oproti krajskému soudu NSS shledal i možnost přímého dotčení práv stěžovatelky v tom, že stavební záměr má zasáhnout do rozvodů, na které je stále napojen SZTE a jehož dodávky doposud probíhají. 146 V případě chybného postupu prací, totiž může být ohroženo fungování celého SZTE. Hlavně z toho důvodu by měl být provozovatel SZTE (stěžovatelka) účastníkem stavebního řízení, pokud by bylo vedeno. Na základě výše uvedeného tedy NSS uzavřel, že stěžovatelka by byla účastníkem stavebního řízení (pokud by bylo vedeno) a to na základě ustanovení § 109 písm. d) a e) StavZ. Z toho důvodu měl být na základě oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora opatřen její souhlas podle ustanovení § 117 odst. 5 písm. a) StavZ. Stavební úřad měl postoupit námitky stěžovatelky ve smyslu neopatření jejího souhlasu stavebníkem či autorizovaným inspektorem krajskému úřadu a ten měl o námitkách rozhodnout. NSS na závěr uvedl úvahu o tom, jak měl Krajský úřad pro Liberecký kraj naložit s námitkami stěžovatelky, pokud by opravdu nebyla dotčenou osobou: „závěr žalovaného o tom, že souhlas stěžovatelky k oznámenému stavebnímu záměru nemusel být vyžadován, měl vést k zamítnutí námitek nikoli pro nepřípustnost, nýbrž pro nedůvodnost. Nejde totiž o otázku, která by předcházela posouzení důvodnosti námitek, nýbrž prakticky o jedinou otázku, která mohla být v rámci meritorního

145

NSS odkázal na svůj rozsudek ze dne 9.8.2006, č.j. 3 As 26/2005 - 55 Více např. v rozsudku NSS ze dne 3.4.2014, č.j. 9 as 120/2013 – 19. V tomto rozsudku uvádí NSS, že dokud byl dům napojen na SZTE, jedná stavební úřad s provozovatelem SZTE jako s účastníkem stavebního řízení. Teprve po odpojení domu od SZTE, je usnesením stavebního úřadu vysloveno, že provozovatel SZTE již účastníkem řízení není. 146

60

rozhodování o námitkách posuzována. Jak plyne z ust. § 117 odst. 4 věty druhé stavebního zákona, námitky proti oznámenému stavebnímu záměru lze podat pouze z důvodu, že neodpovídá podkladům, na základě kterých udělily svůj souhlas, nebo z důvodu, že jejich souhlas nebyl opatřen. Jiné otázky tedy nelze v rámci posouzení důvodnosti hodnotit. Pro nepřípustnost by bylo možné námitky zamítnout pouze tehdy, byly-li by naopak namítány pouze jiné než zákonné důvody.“147 Dle výše analyzovaného rozhodování Nejvyššího správního soudu lze tedy shrnout, že v konkrétních popisovaných kauzách Krajský úřad pro Liberecký kraj v řízení o přezkoumání oznámení stavebního záměru chybně posoudil možnost účastenství osoby, která by jinak byla účastníkem stavebního řízení (pokud by bylo vedeno). NSS zrušil jeho rozhodnutí v popisovaných věcech a vrátil mu je k novému rozhodnutí. Krajský úřad pro Liberecký kraj by tedy měl rozhodnout o námitkách Teplárny Liberec a.s. podle ustanovení § 117 odst. 5 písm. a). Tím by nebylo umožněno provést stavební záměr na základě jeho oznámení s certifikátem autorizovaného inspektora a stavebníkovi by právo stavby nevzniklo. Stavebník by v tom případě měl tyto možnosti: 

Podat správní žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu.148



Podat žádost o stavební povolení. V následném řízení by se stavební úřad zabýval námitkami společnosti Teplárny Liberec a.s. dle ustanovení § 114 StavZ. V tomto ustanovení je taxativně vymezen okruh námitek, které účastník stavebního řízení může uplatnit. Jsou jimi námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění stavby a požadavkům dotčených orgánů (pokud je jimi přímo dotčeno jejich vlastnické právo nebo právo odpovídající věcnému břemenu). Zároveň je vymezen okruh námitek, které uplatnit nelze. Jde o námitky, které bylo možno uplatnit již při územním řízení, pořizování regulačního plánu, vydání územního opatření o stavební uzávěře nebo asanaci území (jde o tzv. koncentrační zásadu).149

147

Rozsudek NSS ze dne 18.9.2014, č.j. 7 As 162/2014 - 34 Tato možnost by však nedávala smysl vzhledem k předchozímu rozhodování správních soudů v této věci. Taková žaloby by byla s největší pravděpodobností zamítnuta. 149 MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, s. 361 a 362. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-80-7357-985-2. 148

61



Opatřit souhlas výše uvedené společnosti Teplárny a.s. a postupovat znovu dle ustanovení § 117 StavZ. K výše uvedenému rozhodování soudů ve věci oznamování stavebních záměrů

s certifikátem autorizovaného inspektora je třeba shrnout, že posuzování účastenství osob, které by jinak byly účastníky stavebního řízení, a následné opatřování jejich souhlasů, je zcela zásadní. Autorizovaný inspektor by k tomu při své činnosti měl přistupovat s velkou obezřetností a využít všech možných prostředků ke zjištění, kdo by takovými osobami mohl být. Zejména provést místní šetření, nechat si zhotovit výpis z katastru nemovitostí a požádat stavební úřad o sdělení informací o osobách dle ustanovení § 109 písm. g), tedy typicky spolky, jejichž hlavní náplní podle stanov je ochrana přírody a krajiny. Pokud osoby, které splňují podmínky účastenství podle ustanovení § 109 StavZ po novele z jakéhokoli důvodu neudělí svůj souhlas, v podstatě to znamená, že oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora nemůže vést k nabytí práva stavby pro stavebníka. Správní orgán, který by jinak byl příslušný k rozhodování o odvolání proti stavebnímu povolení, totiž v případě podání námitky dotčenou osobou (osoba, která by jinak byla účastníkem stavebního řízení), že nebyl opatřen její souhlas, nemá jinou možnost než rozhodnout o tom, že oznámený stavební záměr nemá právní účinky. Pokud tedy jakákoli osoba, která by jinak byla účastníkem stavebního řízení, svůj souhlas se stavebním záměrem neudělí, znamená to v praxi nemožnost postupu stavebníka podle ustanovení § 117 StavZ po novele. Na takovéto obstrukční jednání ze strany osoby, od které je nutné opatřit souhlas se stavebním záměrem, stavební zákon vůbec nepamatuje. Vyjádření k takovéto eventualitě jsem nenašel ani v odborné literatuře.

62

Závěr Tato diplomová práce se zabývala rozborem institutu autorizovaného inspektora a to od jeho zakotvení v právním řádu České republiky, tedy od začátku roku 2007, až po současnost. Zkoumány byly přínosy i negativa, které činnost autorizovaného inspektora přinesla, a přesah tohoto institutu do práva životního prostředí. Tento přesah byl nalezen v účasti dotčené veřejnosti na proceduře oznamování staveb za účasti autorizovaného inspektora a na základě jím vydaného certifikátu. Práce si kladla za cíl analyzovat institut autorizovaného inspektora zejména z pohledu judikatury a učinit závěry, jak se tento institut osvědčil a zda byl splněn zamýšlený záměr zákonodárce. Tím bylo zjednodušení procedury povolování bezkonfliktních staveb a ulehčení stavebním úřadům i stavebníkům. Bezkonfliktnost staveb měla spočívat v souhlasných vyjádřeních dotčených orgánů státní správy podle zvláštních zákonů a opatřením vyjádření osob dotčených stavebním záměrem, která nebudou obsahovat žádné námitky. Na základě učiněných poznatků bylo zjištěno, že záměr zákonodárce nebyl naplněn. Při zpracování tématu bylo postupováno chronologicky, proto je první část práce věnována původnímu znění nového stavebního zákona. Ten institut autorizovaného inspektora do českého právního řádu přinesl a vymezil mantinely jeho činnosti, která spočívala zejména v takzvaném zkráceném stavebním řízení. Odbornou veřejností i nevládními organizacemi na ochranu životního prostředí byla tato právní úprava hned od počátku kritizována. Výklad ustanovení zákona totiž dostatečně neodpovídal na otázku, jak chránit práva dotčených osob v případě, kdy stavebník na základě certifikátu nabyl právo stavby v rozporu se zákonem. Jen doufejme, že právě v tomto zákonodárce nespatřoval onu „bezkonfliktnost.“ Tento rozpor se zákonem spočíval v neopatření vyjádření dotčených osob ke stavebnímu záměru nebo v nevypořádání námitek v opatřených vyjádřeních. Pokud opatřená vyjádření dotčených osob obsahovala námitky, měl je autorizovaný inspektor vypořádat takovým způsobem, že bude odstraněn rozpor mezi dotčenými osobami a stavebníkem. Pokud se mu to nepodařilo, měl námitky předložit k vypořádání stavebnímu úřadu. Dle zákona však stavební úřad neměl pravomoc oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora jakýmkoli způsobem přezkoumat. Měl povinnost ho jen evidovat. Dovedu-li své úvahy ad absurdum, tak i kdyby autorizovaný inspektor 63

vypracování certifikátu „odbyl“ a vyjádření dotčených osob neopatřil nebo si je napsal sám, nabyl by i v takovém případě stavebník právo stavby ze zákona prostým oznámením stavebního záměru. Bohužel se tomu ale při výkonu činnosti autorizovaných inspektorů v minulosti stávalo. Dotčené osoby se pak proti certifikátu autorizovaného inspektora bránily správními žalobami, jelikož považovaly certifikát za rozhodnutí správního orgánu (s ohledem na stejné účinky jako mělo stavební povolení). Z důvodu zvláštního a nedostatečného vymezení institutu autorizovaného inspektora v novém stavebním zákoně v jeho původním znění, však soudy zpočátku nevěděly, jak s těmito žalobami naložit. Jejich rozhodování bylo velmi nekonzistentní. Správní soudy v první instanci žaloby odmítaly. Některé z důvodu, že autorizovaný inspektor byl podle jejich názoru správním orgánem a jeho certifikát má povahu rozhodnutí správního orgánu, tudíž ve věci je potřeba podat odvolání. Jiné zase z opačného důvodu, a tedy že podle jejich názoru autorizovaný inspektor není správním orgánem, jeho certifikát není správním rozhodnutím, ale plněním ze soukromoprávní smlouvy uzavřené se stavebníkem, a proto není dána příslušnost správního soudu. Na nějakou dobu sjednotil judikaturu v pohledu na postavení autorizovaného inspektora a povahu jeho certifikátu Nejvyšší správní soud. Ten rozhodl, že se autorizovaný inspektor se stává v mezích stavebního zákona nepřímým vykonavatelem veřejné správy a jeho certifikát je třeba považovat za správní rozhodnutí. Nevyřešil však otázku obrany proti certifikátu. Tedy zda je proti němu možné podat odvolání nebo rovnou správní žalobu. Správní soudy se na tom opět ve svých rozhodnutích neshodly. Vše vyústilo až v kompetenční spory před zvláštním senátem mezi Ministerstvem pro místní rozvoj a Městským soudem v Praze. Zvláštní senát vše vyřešil překvapivým způsobem. S velice rozsáhlým odůvodněním se odchýlil od stávající judikatury a vyslovil, že autorizovaný inspektor vykonavatelem veřejné správy není. Certifikát proto není správním rozhodnutím a nelze proti němu podat ani odvolání, ani správní žalobu. V obiter dictum rozhodnutí však nabídl možnost obrany dotčeným osobám prostřednictvím řízení o

určení právního vztahu

podle správního řádu. V rámci tohoto řízení se mohou dotčené osoby domáhat toho, že stavebníkovi právo stavby nikdy nevzniklo z důvodu nesplnění zákonných podmínek (tedy neopatření jejich souhlasných vyjádření).

64

V mnoha sporech vedených před správními soudy vystupovaly nevládní organizace (spolky na ochranu přírody a krajiny) z pozice dotčené osoby. Své účastenství dovozovaly dle zákona o ochraně přírody a krajiny, který v ustanovení § 70 jako lex specialis doplňuje výčet účastníků stavebního řízení uvedeném ve stavebním zákoně a zakládá jejich účastenství. Certifikáty napadaly pro nesplnění zákonných požadavků, které spočívalo v neopatření jejich vyjádření. Velmi často spatřovaly ve stavebním záměru rozpor s územním souhlasem, jako tomu bylo například v případě kauzy Bauhaus Brno – Ivanovice. Spolky na ochranu přírody po přelomovém rozhodnutí zvláštního senátu pokračovaly v obraně proti certifikátům autorizovaných inspektorů prostřednictvím řízení o určení právního vztahu dle správního řádu. Správní orgány, které tato řízení vedly, neuznávaly aktivní legitimaci spolků k zahájení tohoto zvláštního

řízení.

Ve

zmiňované

kauze

Bauhaus

spolek

NESEHNUTÍ

proti rozhodnutím správních orgánů o odmítnutí návrhu na zahájení řízení o určení právního vztahu (v obou správních instancích) podal žalobu ke správnímu soudu. Ten ve svém rozsudku uznal aktivní legitimaci k podání takového návrhu i právo na meritorní posouzení námitek. Zamítavé rozhodnutí druhoinstančního správního orgánů zrušil a věc mu vrátil k novému rozhodnutí. Toto rozhodnutí správního soudu bylo vydáno na začátku roku 2015 a zatím není jasné, jak celá kauza dopadne. Co je však jasné, je skutečnost, že řízení o určení právního vztahu je stále použitelné a může opomenutým dotčeným osobám zajistit ochranu jejich práv. Z judikatury správních soudů je tedy naprosto patrné, do jaké míry právní úprava institutu

autorizovaného

inspektora

nesplnila

očekávané

záměry.

Nepřinesla

zjednodušení pro stavebníky při realizování bezkonfliktních staveb a nepřinesla požadovanou ochranu dotčených osob ani zaručenou účast veřejnosti při ochraně životního prostředí prostřednictvím spolků. Na tyto problémy bylo opakovaně a setrvale upozorňováno ze strany veřejného ochránce práv, na kterého se občané obraceli se svými stížnostmi. Ten vyzýval Ministerstvo pro místní rozvoj k vydání stanoviska k obraně proti nezákonným postupům ve zkráceném stavebním řízení a zákonodárce ke zjednání nápravy novelizací stavebního zákona. Ministerstvo

zůstávalo

po

celou

dobu

v podstatě

nečinné,

ač

mělo

nad autorizovanými inspektory vykonávat dozor. A pokud něco konalo, nepřineslo to

65

žádné zlepšení neutěšené situace. Ve stanovisku k obraně proti certifikátu, které nakonec vydalo v září 2013, jen zopakovalo znění judikátu zvláštního senátu. Zákonodárce na mezerovitou a problematickou původní úpravu institutu autorizovaného inspektora nakonec zareagoval velkou novelou stavebního zákona. Ta je účinná od 1. 1. 2013. Novela přinesla jisté zlepšení možností obrany proti stavebním záměrům oznamovaným s certifikátem autorizovaného inspektora. Z prostého oznámení stavebního záměru s certifikátem autorizovaného inspektora nyní stavebník nenabyde právo stavby. Stavební úřad je povinen vyvěsit takovýto oznámený stavební záměr po dobu třiceti dní na své úřední desce. V této lhůtě mohou dotčené osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení podávat námitky pro neobstarání jejich souhlasu nebo pro skutečnost, že svůj souhlas udělily na základě jiných podkladů, než které jsou přiloženy k oznámenému záměru (k tomuto účelu dotčeným osobám stavební úřad umožní nahlížet do podkladů přiložených stavebníkem k oznámení). Proti oznámenému stavebnímu záměru se nyní může bránit i sám stavební úřad a dotčené orgány státní správy. Ty můžou ve stejné třicetidenní lhůtě uplatňovat výhrady. Jejich rozsah je širší než v případě námitek. Mohou mířit proti porušení zákazu činnosti autorizovaného inspektora, nezpůsobilosti stavby k vydání certifikátu, nesplnění zákonných podmínek, nesplnění požadavků na projektovou dokumentaci a skutečnost, že ve věci již probíhá stavební řízení. Při uplatnění námitek či výhrad, budou tyto předány stavebním úřadem nadřízenému správnímu orgánu, který o nich rozhodne. Právo stavby tak stavebníkovi vznikne jedině marným vypršením uvedené lhůty nebo zamítnutím námitek či výhrad. Novela přinesla i zlepšení v případě účasti spolků na ochranu životního prostředí. Nyní je příslušné zákonné ustanovení vymezující okruh účastníků stavebního řízení výslovně doplněn o tyto osoby. V této práci jsem se zmínil také o přijetí zatím poslední dílčí novelizace stavebního zákona. Ta byla učiněna v rámci přijetí takzvané EIA novely, tedy novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Tato novelizace se dotkla institutu autorizovaného inspektora v tom ohledu, že z jeho působnosti jsou vyňaty stavební záměry, pro které bylo vydáno stanovisko k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

66

Na základě rozboru aktuální judikatury učiněného v poslední kapitole této práce a výkladu zákonných ustanovení byly zjištěny následující poznatky, které vedou k úvahám de lege ferenda. Pokud osoba splňující zákonné podmínky účastenství z jakéhokoli důvodu neudělí stavebníkovi s jeho stavebním záměrem souhlas a následně podá námitku o neopatření tohoto souhlasu, znamená to, že stavební záměr nemůže být realizován na základě certifikátu autorizovaného inspektora. Správní orgán rozhodující o námitce ji totiž nemůže posoudit z jiného hlediska, než jak mu určuje zákon. Může tedy pouze posuzovat, zda byl souhlas udělen či neudělen, nebo zda byl udělen na základě projektové dokumentace předložené následně stavebnímu úřadu či jiných podkladů. Stavebník je pak odkázán na standartní stavební řízení, kde už takové jednání účastníka řízení není možné. V tom spatřuji nevýhodu aktuální úpravy pro stavebníka i autorizovaného inspektora. Na druhou stranu to prospívá původnímu záměru zákonodárce, a tedy působení autorizovaného inspektora jen případě naprosto bezkonfliktních stavebních záměrů. Je však otázkou, kolik stavebníků bude ochotno připlatit si za služby autorizovaného inspektora, když časová výhoda oproti původní právní úpravě již není tak značná (vzhledem k zákonné lhůtě pro nahlížení do podkladů a uplatňování námitek či výhrad). Stále také připadá v úvahu možnost, že budou stavebním záměrem dotčené osoby opomenuty při opatřování jejich souhlasu. Správní řád sice ukládá povinnost stavebním úřadům vyvěšovat oznámené stavební záměry s certifikátem autorizovaného inspektora na své úřední desce. Pro potencionálně opomenuté dotčené osoby to však znamená, že jsou nuceny pravidelně sledovat úřední desku příslušných stavebních úřadů, aby byly schopny případně včas zareagovat. A to není pro každého jednoduché. Přestože jsou správní orgány povinny obsah sdělení na úřední desce zveřejňovat i způsobem umožňujícím dálkový přístup, ne každá domácnost je vybavena internetem a ne každý s ním umí dostatečně pracovat, aby byl schopen úřední desku správního orgánu dohledat. Nabízí dalších možností, jak informovat osoby, které by jinak byly účastníky stavebního řízení. Jednou z nich by bylo stanovení zákonné povinnosti stavebních úřadů informovat dotčené osoby o uzavření smlouvy mezi stavebníkem a autorizovaným inspektorem. Autorizovaný inspektor má nyní povinnost uzavření smlouvy se stavebníkem ohlásit stavebnímu úřadu bez zbytečného odkladu. Dalším 67

a mnohem méně nákladným řešením by byla povinnost stavebníka označit pozemek či budovu, kde má být realizován stavební záměr informační tabulí. Vlastnosti a obsah sdělení takové tabule by byly vymezeny příslušnou prováděcí vyhláškou. Uvedené řešení by bylo pro dotčené osoby jistě mnohem příznivější než sledování úředních desek ideálně každý týden. Dalšími možnostmi by bylo využití rozhlasu, obecního či městského periodika. Mohu uvést příklad z vlastní zkušenosti. V obci, ve které bydlím, jsem rozhlasem několikrát do týdne informován, že bude na návsi probíhat očkování psů či prodej levného textilu. V případě schvalování nového územního plánu, bylo toto sdělení umístěno v rohu úřední desky a částečně zakryté jinými listinami. Když jsem následně mezi obyvateli obce zjišťoval, co si myslí o návrhu nového územního plánu, téměř nikdo nevěděl, že je takový návrh zastupitelstvem obce projednáván. Jde právě o jeden z příkladů, kdy v tomto ohledu systém nefunguje správně.

68

Použité prameny a literatura Knihy: HEGENBART, Miroslav a Bedřich SAKAŘ. Stavební zákon: komentář. 1. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2008, xiv, 490 p.. ISBN 978-807-4000-447. HENDRYCH, Dušan. Správní věda: teorie veřejné správy. 4., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 242 s. ISBN 978-80-7478-561-0. MACHAČKOVÁ, Jana a Petr PRUCHA. Stavební zákon: komentář. 2. Vyd. V Praze: C.H.BECK, 2013, xix, 880 s. Beckovy edice a komentované zákony ISBN 978-807400-492-6 MALÝ, Stanislav. Stavební zákon: komentář. 2., aktualiz. Vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, xliv, 852 s. Komentáře (Wolters Kluwer ČR). ISBN 978-807357-985-2. MAREK, Karel a Petr PRŮCHA. Nové stavební právo. 1. Vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007, 264 s. ISBN 978-80-210-4419-7. MAREK, Karel a Petr PRŮCHA. Stavební zákon: komentář. Vyd. 1. V Praze: C.H.BECK, 2013, xxvi, s.XVII, Beckovy komentáře. ISBN 978-80-7400-462-9. VEDRAL, Josef. Správní řád: komentář. 2., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: BOVA POLYGON, 2012, 1446 s. ISBN 978-80-7273-166-4.

Právní předpisy: Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) Zákon č. 350/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony Zákon č. 39/2015 Sb. zákon, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. 69

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) Zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně některých zákonů

Judikatura: Usnesení Ústavního soudu ze dne 12.3.2012, spis. zn. IV. ÚS 3468/11 Usnesení Ústavního soudu ze dne 13.3.2012, spis. zn. IV. ÚS 558/12 Usnesení Ústavního soudu ze dne 2.4.2012, spis. zn. I. ÚS 557/12 Usnesení Ústavního soudu ze dne 13.11.2012, spis. zn. III. ÚS 563/12 Usnesení Ústavního soudu ze dne 10.1.2013, spis. zn. III. ÚS 3474/11 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 30 Ca 120/2009 – 17 Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26.10.2009, č.j. 30 Ca 121/2009 – 15 Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15.3.2010, č.j. 5 A 42/2010-43 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.8.2010, č.j. 9 As 63/2010 - 111 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.11.2010, č.j. 1 As 72/2010 – 110 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15.2.2011, č.j. 9 As 99/2010 – 71 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.4. 2011, č.j. 7 As 34/2011 – 53 70

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2011, č.j. 2 As 37/2011-81 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28.7.2011, č.j. 7 As 86/2011 – 102 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2011, č.j. 1 As 92/2011-182 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.9.2011, č.j. 9 As 92/2011 – 186 Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.8.2011, č.j. 30 A 13/2011 – 46 Usnesení zvláštního senátu ze dne 6.9.2012, č.j. Konf 25/2012 – 9 Usnesení zvláštního senátu ze dne 3.1.2013, č.j. konf 24/2012-9 Usnesení zvláštního senátu ze dne 15.1.2013, č.j. konf 26/2012-11 Usnesení zvláštního senátu ze dne 15.1.2013, č.j. konf 27/2012-27 Usnesení zvláštního senátu ze dne 27.6.2013, č.j. konf 28/2012-40 Rozudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.2.2013, č.j. 1 As 99/2012 – 33 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10.1.2013, č.j. 1 As 126/2012 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2010, č.j. 5 As 41/2009 - 91 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2014, č.j. 8 As 121/2014-34 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2014, č.j. 7 As 162/2014 - 34 Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 16.7.2014, č.j. 59 A 94/2013 - 64 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.9.2014 ,č.j. 7 As 162/2014 - 34 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2014, č.j. 8 As 121/2014 - 34 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.11.2014, č.j. 8 As 120/2014 - 39 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2.2.2015, č.j. 8 As 172/2014 -35 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22.4.2015, č.j. 2 As 170/2014 -55 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6.5.2015, č.j. 3 As 209/2014 – 38 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11.4.2014, č.j. 5 As 92/2013 - 51 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9.8.2006, č.j. 3 As 26/2005 - 55 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3.4.2014, č.j. 9 as 120/2013 – 19

71

Elektronické dokumenty: PRUDILOVÁ, M. Nový stavební zákon. Autorizovaný inspektor a zkrácené stavební řízení. Právní rádce. 2007, č. 4. [ASPI] ŠIKOLA, L., Povolování staveb ve zkrácených postupech podle části I. Nového stavebního zákona. [ASPI] VEDRAL, Josef. Výsostná veřejná správa vykonávaná soukromoprávními prostředky – kde končí soukromé a začíná veřejné právo?.

Některé případy používání

soukromoprávních institutů ve veřejném právu [Systém ASPI] ASPI - Původní nebo upravené texty pro ASPI [cit. 2015-5-22] ASPI_ID LIT37153CZ. Dostupné v Systému ASPI. ISSN: 2336-517X.

Webové stránky a weby: Tiskové

zprávy

NESEHNUTÍ

(sociálně-ekologická

nevládní

organizace).

[online] Dostupné z www.nesehnuti.cz/vystup/tiskove-zpravy Společná tisková zpráva Asociace ekologických organizací Zelený kruh, sdružení Arnika, Ateliéru pro životní prostředí, Nezávislého sociálně-ekologického hnutí NESEHNUTÍ

a

Ekologického

právního

servisu.[online] Dostupná

z www.arnika.org/vlada-pripravuje-rozsahle-omezeni-prav-ceskych-obcanu Reportáž ČT24. Rozdávali údajně kouzelná razítka, hrozí jim odvolání z funkce. [online] Dostupná z www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/170472-rozdavali-udajnekouzelna-razitka-hrozi-jim-odvolani-z-funkce/ Reportáž ČT24. Co zakáže stavební úřad, povolí autorizovaný inspektor. [online] Dostupná z www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/85666-co-zakaze-stavebni-uradpovoli-autorizovany-inspektor/ VEDRAL, J. Jak se bránit proti certifikátu autorizovaného inspektora, publikováno dne 30.7.2010, [online] dostupné z www.jinepravo.blogspot.cz/2010/07/jak-se-branit-proticertifikatu.html Proti nezákonnému postupu autorizovaného inspektora musí bý opravný prostředek [online] publikováno dne 15.6.2010, dostupné z www.ochrance.cz/tiskove-zpravy72

2010/proti-nezakonnemu-jednani-autorizovaneho-inspektora-musi-byt-opravnyprostredek Ochránce věří, že jeho 8 doporučení poslanci letos projednají [online] publikováno dne 7.4.2011, dostupné z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2011/ochrance-veri-zejeho-8-doporuceni-poslanci-letos-projednaji Ombudsman u premiéra Nečase [online] publikováno dne 26.5.2011, dostupné z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2011/ombudsman-u-premiera-necase/ Proti certifikátu autorizovaného inspektora zatím jen žaloba [online] publikováno dne 14.12.2011,

dostupné

z www.ochrance.cz/aktualne/tiskove-zpravy-2012/proti-

certifikatu-autorizovaneho-inspektora-zatim-jen-zaloba/ K možnosti obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora vydaného podle stavebního zákona v jeho znění před novelou [online] publikováno dne 9.10.2013, dostupné

z www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova.politika/Uzemni-planovani-a-

stavebni-rad/Stanoviska-a-metodiky/Uzemni-rozhodovani-a-stavebni-rad/K-moznostiobrany-proti-certifikatu-autorizovaneho

Ostatní zdroje: Doporučená vzorová smlouva vytvořená Koordinační radou, [online] dostupné z www.autorizovaniinspektori.cz Důvodová zpráva k novele stavebního zákona, digitální depozitář PSP ČR, VI volební období, tisk č. 573/0, [online] dostupné z: http://psp.cz/ff/9c/ae/6a/08.htm Důvodová zpráva k zákonu č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), digitální depozitář PSP ČR, VII volební období, tisk č. 299/0, [online] ve znění pozdějších předpisů, a další zákony související, dostupná z www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=299&CT1=0 FALTÝNKOVÁ, K. AUTORIZOVANÝ INSPEKTOR kritická analýza § 117 stavebního zákona a judikaturních závěrů, rigorózní práce, Masarykova univerzita v Brně, Archiv závěrečných prací Masarykovy univerzity v Brně, 2013/2014

73

FIKAR, J. Autorizovaný inspektor v kauze Bauhaus Brno – Ivanovice, Studentská vědecká a odborná činnost, Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2012 Kolektiv autorů. Analýza ustanovení o zkráceném stavebním řízení a vytipování problémů nutných k jejich novelizaci. [online] Dostupné z www.autorizovaniinspektori.cz/analyse.asp PODLESNY, D., Autorizovaný inspektor v režimu stavebního zákona, Bakalářská práce, Masarykova univerzita Brno, 2011 Profesní kodex autorizovaného inspektora, [online] dostupné z www.cka.cz/cs/cka/autorizovani-architekti/autorizovani-inspektori/jak-se-sta-AI Vládní návrh zákona o územním plánování a stavebním řádu. Sněmovní tisk 998/0, část 1/11, [online] dostupné z www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=4&CT=998&CT1=0

74

Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá činností autorizovaného inspektora, ochranou práv dotčených osob při realizaci stavebních záměrů s jeho certifikátem, a to zejména z pohledu judikatury. Původním záměrem zákonodárce bylo ulehčit stavebníkům i stavebním úřadům zavedením možnosti využití služeb autorizované osoby, která stojí na pomezí

soukromého

a veřejného práva. Nešťastné

vymezení postavení

autorizovaného inspektora v zákoně však vyústilo v mnoho soudních sporů a bylo potřeba zareagovat komplexní novelizací zákonné úpravy. Cílem práce je analyzovat právní úpravu a judikaturu českých soudů v oblasti zkoumaného institutu, vyslovit, zda byl splněn původní záměr zákonodárce, a na základě učiněných poznatků navrhnout možné změny právní úpravy de lege ferenda.

Abstract This diploma thesis concentrates on approved inspector's activities and protection of the concerned persons' rights especially from the perspective of jurisprudence. Original intention of the legislator was to unburden the builders and building Authorities by introducing the possibility to use the authorised persons' services. That person was located on the border of private and public law. This status was not defined correctly by the lawmaker and it resulted in many legal disputes. It was necessary to react by adoption of the complex amendment. Aim of the thesis is to analyze the legislation and to pronounce if the original intention of the legislator was fulfilled. Also to proposese changes for the future legislation.

75

Summary

Approved inspector in Czech jurisprudence This diploma thesis is focused on a role of approved inspector and his function especially from the point of view of jurisprudence. The aim of the thesis is to analyse legal regulation and jurisprudence of the Czech courts in the field of this researched institute. It describes chronological development of the legislation and case law and it concentrates on the rights of the interested parties and environment in the practices of the approved inspector. The diploma thesis is composed of introduction, five chapters and conclusion. In introduction I present the reasons which lead me to the selection of the topic of my thesis and stated hypotheses. In the first chapter I describe the legal base of approved inspector in the Czech legal system and defining the limitations of his activities in the original version of the Building Act. Even from this initial chapter it is already clear that the original legal regulation was highly imperfect. Second chapter is dedicated to case law of Czech courts before passing the so-called large amendment of the Building Act and it describes also the problematics of public participation. The high amount of cases conducted before administrative courts documents problematic protection against approved inspector practises. The third chapter brings the view on the approved inspector's activities from the perspective of ombudsman and The Ministry of regional development. Result of this chapter is that Ministry was very passive in his supervisory role. Whole fourth chapter is describing the large amendment to the New Building Act which brought crucial changes to the studied institute. It examines the changes of legal regulation and their influence on concerned persons' rights. The fifth chapter is devoted to the present jurisprudence connected to the actual legal regulation. The Conclusion summarises reached acknowledgements and it offers possible solutions of the future legislation.

76

Klíčová slova: autorizovaný inspektor, certifikát, stavební právo

Key words: approved inspector, certificate, building and construction law

77