Ing. Miluše Bartoňková, Ph.D. RNDr. Michal Bejček, Ph.D. Mezi STIMULEM a ODEZVOU na něj existuje určitý prostor; v tom, jak tento prostor využijeme, leží klíč k našemu štěstí.
Jigsaw 1. aktivita Vytvořte 4 základní skupiny. V každé skupině je jeden specialista na konkrétní téma. Zadání úkolů jednotlivých specialistů je následující: § 1. specialista – Problémy vedoucí k neefektivitě a jejich náprava § 2. specialista – Empatická komunikace § 3. specialista - Teorie osobnosti Rozdělte si specializace. Vezměte si textovou dokumentaci. Na tuto aktivitu máte 5 minut! 2
Jigsaw 2. aktivita Přečtěte si obdrženou textovou dokumentaci odpovídající Vaší specializaci. Napište základní body pro Vás zvoleného tématu, co se Vám jeví jako nejvíce zajímavé a užitečné. Na tuto aktivitu máte 15 minut!
3
Jigsaw 3. aktivita Vytvořte skupiny specialistů. Diskutujte o tom, jaké informace Vám poskytl obdržený text. Vytvořte společný závěr, shodněte se na tom, co je nejvíce důležité a zajímavé. Na tuto aktivitu máte 10 minut!
4
Jigsaw 4. aktivita Vraťte se zpět do základní skupiny. Založte poradenskou firmu, jejíž činností je nácvik empatické komunikace založený na typologii osobnosti beroucí v potaz základní problémy neefektivního chování lidí. Vytvořte poutavou přednášku (formu zvolte sami) pro skupinu manažerů. Smyslem Vaší přednášky je uvedení zúčastněných manažerů do dané problematiky s cílem získání zakázky na poradenství ve firmách, které zúčastnění manažeři reprezentují. Na tuto aktivitu máte 20 minut. 5
Jigsaw 5. aktivita Prezentujte svou firmu! Na tuto aktivitu máte 10 minut.
Členové nejlepšího týmu získají odměnu!
6
Problémy dnešního světa I Strach a nejistota § Vnitřní nejistota posiluje pocit rezignace, snahu o život bez rizika a v práci i doma napomáhá udržovat vztahy nezdravé vzájemné závislosti. § Nezávislost je však životně nezbytná hodnota a výsledek našeho snažení.
7
Problémy dnešního světa II Chci to hned § Potřeba produkovat tady a teď je realitou současnosti a výrazem požadavků kapitálu. § Skutečnou mantrou úspěchu je ale dlouhodobý rozvoj a růst. § Vyvažovat potřebu uspokojit dnešní požadavky s potřebou investovat do potenciálu zajišťujícího úspěch v budoucnu je principem, který nelze obejít (to platí i v případě zdraví, vztahů a potřeby komunity).
8
Problémy dnešního světa III Obviňování a pocit oběti § Obviňovat všechny a všechno ze svých problémů je dnešní normou, neboť přináší dočasnou úlevu od nepříjemných pocitů. § Nutná je však pokora a odvaha pro přijetí a převzetí odpovědnosti za svoji situaci a iniciativní a tvořivý přístup řešení problémů.
9
Problémy dnešního světa IV Beznaděj § Obviňování plodí cynismus a beznaděj. § Cynismus nás vede k přesvědčení, že od života je nejlepší očekávat jenom tolik, aby nás nikdo a nic nemohlo zklamat. § Platí však, že: Tím, kdo formuje můj život, jsem já sám! § Tento postoj formuje princip růstu a naděje!
10
Problémy dnešního světa V Nedostatek rovnováhy § Moderní způsob života je stále složitější a náročnější, přináší více stresu a vyčerpává nás. § Moderní kultura nám říká: „Přicházej dříve, zůstávej déle, pracuj efektivněji, obětuj se pro tuto chvíli.“ § To vyrovnanost a duševní klid nepřináší. § Najdou ji lidé, kteří si jasně uvědomují, jaké jsou jejich nejvyšší priority, a dokážou za nimi soustředěně a s integritou jít.
11
Problémy dnešního světa VI Co mi to přinese?
§ Naše kultura nás učí, že pokud v životě chceme něčeho dosáhnout, musíme sami sebe stavět na první místo. § Neustále s někým soutěžíme, všechny považujeme za konkurenty. § V etapě znalostního věku však čekají nejlepší příležitosti a obrovské úspěchy pouze na ty, kteří ovládnou umění uvažovat v kategorii „my“. § Nesobecké myšlení fungující na základě vzájemného respektu a zaměřené na vzájemný prospěch je tím, co umožní dosáhnout opravdové velikosti. 12
Problémy dnešního světa VII Touha být chápán
§ Jenom málo potřeb v lidské duši rezonuje silněji než potřeba porozumění a pochopení – potřeba být vyslyšen, respektován a vážen – mít vliv. § Většina lidí je přesvědčena, že klíčem k získání vlivu je komunikace – schopnost jasně a přesvědčivě sdělovat své názory. § Často však místo naslouchání druhému a snaze pochopit ho, se zabýváme přemýšlením o tom, co mu odpovíme. § Vliv je možné získat pouze tehdy, budou-li druzí mít pocit, že jste tím, co Vám říkají, ovlivněni, že je chápete, že jim pozorně nasloucháte, že jste otevření. Umění naslouchat umožňuje přístup k druhým.
13
Problémy dnešního světa VIII Konflikt a odlišnosti
§ Lidé odlišně uvažují a myslí, mají různé hodnoty, motivaci a cíle, které někdy spolu soupeří. To vyvolává konflikty. § Umění kompromisu přináší mnoho dobrého, většinou však žádná ze stran není spokojená s průměrným výsledkem, byť je přijatelný. § Přistupujeme k věcem „vyhrát, kolik je to možné“. § Tento postoj brání principu tvořivé spolupráce a nalézání řešení problémů, které by bylo lepší než původní představy zúčastněných stran. 14
Problémy dnešního světa IX Osobní stagnace
Lidská podstata je čtyřrozměrná – tělo, mysl, srdce a duše. § Tělo - předcházet nemocem a problémům zásadami zdravého života. § Mysl - nesledovat TV (nechávat se bavit), ale číst literaturu, neustále se vzdělávat. § Srdce - pozorně a s respektem naslouchat a sloužit druhým lidem přináší větší životní uspokojení a radost než prostřednictvím druhých lidí realizovat své vlastní sobecké zájmy. § Duše - nepodléhat rostoucímu cynismu, ale věřit v přirozené zákony. 15
Podstata života § Nikdo na smrtelné posteli nelituje toho, že nestrávil více času v kanceláři nebo sledováním televize. § Lidé v tomto okamžiku myslí na své blízké, rodinu, přátele. § I psycholog Abraham Maslow na konci svého života změnil své známé schéma „hierarchie potřeb“ a na vrchol pyramidy namísto potřeby seberealizace umístil potřebu dosažení životního štěstí, uspokojení a přispění následující generaci, již nazval potřebou sebetranscedence.
16
Základní pravidla § Vzájemnost je víc než nezávislost. § Covey, R. S.: „Pokud chcete realizovat svá největší přání a touhy, pokud chcete zvládnout ty nejobtížnější úkoly, rozpoznejte a využijte ty principy nebo přirozené zákony, jejichž působení podléhají výsledky, jichž chcete dosáhnout.“ § Existuje velký protiklad mezi obecně rozšířenou kulturou (viz Problémy dnešního světa) a nadčasovým přístupem opírajícím se o věky prověřené principy! § Vědět a nepoužívat znamená ve skutečnosti nevědět!
17
Etika charakteru x etika osobnosti Etika charakteru – jedná se o vlastnosti jako: osobní integrita, bezúhonnost, pokora, skromnost, oddanost, věrnost, umírněnost, odvaha, spravedlnost, trpělivost, píle, přímočarost a skromnost. Založeno na biblickém „chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě“. Etika osobnosti – jedná se o povahu, image, postoje a chování, dovednosti a techniky mezilidských vztahů. Pracuje s filozofií: „Na co se cítíte, to dostanete“, „S úsměvem získáte více přátel,“…
18
Etika osobnosti § Jestliže se pokusíme využít strategie ovlivňování lidí a taktiky, jejichž smyslem je přimět druhé dělat to, co od nich chceme, lépe pracovat, mít větší motivaci atp. zatímco náš charakter je v zásadě defektní, poznamenaný pokrytectvím, neupřímností apod., nemůžeme z dlouhodobého hlediska uspět. § Pokrytectví bude vyvolávat nedůvěru a vše bude vnímáno jako manipulace. § Nezáleží na tom, jak dobrá je naše rétorika nebo úmysly. § Kde chybí důvěra, chybí základ trvalého úspěchu.
19
Zákon sklizně § Na lidské jednání a vztahy je nutné pohlížet jako na přirozený systém, který podléhá zákonu sklizně. § Vždy sklízíme jen to, co zasejeme. Není jiné cesty. § Není možné na jaře zapomenout zasít, příjemně si užít léto a na podzim začít dřít, abychom měli co sklízet. § Vždy se musí dodržovat odpovídající postupy.
20
Etika charakteru § V případě krátkodobých či jednorázových vztahů vystačíme s etikou osobnosti – osobní kouzlo, dovednosti a použití správné techniky postačí k vytvoření dobrého dojmu. § V dlouhodobých vztazích s něčím takovým však nevystačíme. § To, jací jsme, o nás vypovídá mnohem více, než to, co říkáme nebo děláme.
21
Vnímání I § Způsob vnímání ovlivňuje proces poznání. § Poznání ovlivňuje chování. § Z toho vznikla teorie očekávání a problematiky sebenaplňujících se proroctví, tzv. Pygmalionův efekt. § Ten tvrdí, že „očekávám, že se něco stane, a mé očekávání způsobí, že vše proběhne, jak očekávám.“
22
Vnímání II § Vnímání je hluboce zakotvené. § Zpravidla předpokládáme, že věci jsou nebo by měly být takové, jaké je vidíme, jak je známe. § Musíme však zkoumat nejenom svět, ale také brýle, jimiž se na tento svět díváme, protože mají vliv na to, jak budeme svět, který poznáváme, interpretovat.
23
Mentální mapy § Každý člověk má v hlavě mnoho různých mentálních map. § Každou z těchto map můžeme přiřadit do jedné ze dvou základních kategorií: 1. mapy popisující věci takové, jaké jsou (realita), 2. mapy popisující věci takové, jaké by měly být (hodnoty). §
Všechno, s čím se v životě setkáváme, interpretujeme pomocí těchto mentálních map. Jenom málokdy se zabýváme tím, zda jsou přesné. Obvykle si totiž ani neuvědomujeme jejich existenci.
24
Paradigmata § Všichni máme za to, že vidíme věci takové, jaké jsou, že jsme objektivní. § Nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jaký je podle nás – takový, za jaký ho díky podmíněnosti prostředím považujeme. § Čím více si uvědomujeme svá základní paradigmata, mentální mapy nebo předpoklady a to, jak nás ovlivňují dřívější zkušenosti, tím víc je můžeme zkoumat, porovnávat je s realitou, naslouchat druhým a být přístupni jejich vnímáním a představám, a získat tak širší obraz a mnohem objektivnější pohled na svět kolem sebe. 25
Charakter a komunikace Základní formy komunikace tvoří: 1. Čtení 2. Psaní 3. Mluvení 4. Naslouchání. § Umění komunikovat je pro efektivní jednání naprostou nezbytností, neboť komunikací tráví většinu času (v době, kdy nespíme). § Schopnost komunikovat je nejdůležitější životní dovedností. 26
Princip mezilidských vztahů § Mnoho let nám trvalo, než jsme se naučili hovořit, číst a psát. § Kdo nás učil naslouchat? § Umíme opravdu skutečně chápat, co nám někdo sděluje, abychom viděli věci z jeho úhlu pohledu? § V rámci základního vzdělání nemáme žádnou průpravu zaměřenou na to, jak správně naslouchat. § Nejdůležitější princip mezilidských vztahů je:
Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni. § Tento princip je klíčem k efektivní mezilidské komunikaci. 27
Komunikace a charakter § Chceme-li mít na druhé lidi vliv, musíme adekvátně jednat. § To znamená, být člověkem, jehož charakter a jednání „mluví za něj“. § Není důležité, co o nás druzí lidé říkají nebo jak bychom chtěli, aby nás viděli. § Podstatné je, jak nás vnímají – tady a teď. § Charakter člověka vyzařuje navenek a „komunikuje“ s okolím. § Výsledkem je, že nám po určité době lidé začnou mimoděk důvěřovat – nebo ne. 28
Principy empatické komunikace § Chcete-li skutečně efektivně komunikovat, nevystačíte s tím, že si osvojíte komunikační techniky. § Musíte se naučit empatickému naslouchání založenému na charakteru. § To u druhých lidí vyvolá důvěru a otevřenost. § Musíte si vytvořit konto v citové bance, které umožní otevřít navzájem svá srdce.
SRDCE MÁ SVÉ DŮVODY, O KTERÝCH ROZUM NIC NEVÍ.
29
Empatické naslouchání I § Potřeby, které jsou uspokojeny, nejsou zdrojem motivace. § Pouze potřeby, které uspokojeny nejsou, nás motivují. § Vedle uchování fyzické existence je naší nejsilnější potřebou psychická pohoda – vědomí, že nás druzí lidé chápou, potvrzení smyslu naší existence, uznání a ocenění ze strany druhých. § Když někomu empaticky nasloucháme, vytváříme příznivé psychologické klima. § Když jsou jeho psychické potřeby takto uspokojeny, můžeme začít uplatňovat vliv nebo řešit problém. 30
Empatické naslouchání II § Navodíme-li při jednání s klientem příznivé psychické klima, výrazně posílí citové konto. § Pokud mají ostatní faktory relativně stejnou váhu, dynamika lidských vztahů je důležitější než technická stránka jednání. § Potřeba psychické pohody ovlivňuje komunikaci ve všech sférách našeho života.
31
Paradox empatického jednáni Empatické jednání není bez rizika. K tomu, abychom mohli někomu skutečně naslouchat, potřebujeme značnou dávku vnitřní jistoty, protože svým otevřením se, riskujeme, že se jím necháme ovlivnit. Stáváme se zranitelnými. Je to v jistém smyslu paradox – abychom měli vliv na druhé, musíme být jimi nejdříve ovlivněni – musíme je plně chápat a rozumět jim.
32
Chybné odezvy v komunikaci § Naše naslouchání ovlivňují naše životní zkušenosti, naše odezva obvykle vypadá tak, že se uchýlíme k jedné z následujících možností: 1. Hodnotíme – souhlasíme nebo nesouhlasíme. 2. Vyptáváme se, sondujeme a hledáme slabá místa – ptáme se, přičemž otázky klademe z našeho úhlu pohledu. 3. Radíme – udělujeme rady vycházející z našich vlastních zkušeností. 4. Interpretujeme – snažíme se přijít na to, o co druhé straně jde, poznat a vysvětlit si její motivy, její chování – a to na základě vlastních motivů a chování. 33
Stupně empatického naslouchání § Dokud se nenaučíme empaticky naslouchat, dokud nebudeme chtít skutečně porozumět, dokud nebudeme mít dostatečně rozvinutý charakter, nedokážeme vstoupit do nitra druhého člověka a vidět svět jeho očima. § Tato schopnost představuje skutečný vrchol empatického naslouchání, které se sestává ze čtyř stupňů: 1. Kopírování obsahu 2. Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy 3. Reflektování pocitů 4. Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy a reflexe pocitů toho, kdo s námi hovoří. 34
Kopírování obsahu § Je to dovednost, kterou si osvojujeme při „aktivním“ nebo „reflexivním“ naslouchání. § Musí se opírat o pevný základ daný charakterem a vztahy, jinak je tento způsob naslouchání vnímán urážlivě (lidé se místo, aby se otevřeli, se naopak uzavřou). § Tato dovednost nás vede k tomu, abychom poslouchali. § Kopírovat obsah sdělení je snadné. Stačí poslouchat, co druhá strana říká a opakovat to po ní. § Většinou ani nemusíme zapojit mozek a myslet. § Nehodnotíme, nevyptáváme se, neradíme, neinterpretujeme. § Jenom dáváme najevo, že tomu, co druhá strana říká, věnujeme pozornost. 35
Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy § Tento způsob představuje o něco efektivnější způsob naslouchání než předešlý, ale pořád zůstává čistě verbální funkcí. § Vyjadřujeme smysl sdělení, jak ho vnímá druhá osoba, vlastními slovy. § Do přemýšlení o tom, co řekl, zapojujeme převážně levou, deduktivně uvažující, za logické uvažování zodpovědnou mozkovou hemisféru.
36
Reflexe pocitů § V tomto stupni již začínáme využívat i pravou mozkovou hemisféru. § Věnujeme pozornost ani ne tak tomu, co druhý říká, ale spíše jeho pocitům týkajících se toho, co říká.
37
Vyjádření obsahu vlastními slovy a reflexe pocitů § Tato etapa zahrnuje obě předešlé – druhou a třetí. § Vyjádříte obsah přijímaného sdělení vlastními slovy a reflektujete pocity toho, kdo s vámi hovoří. § Používáme obě mozkové hemisféry. § Chceme pochopit jak obsah sdělení, tak i pocity, které se k tomuto obsahu vážou. § Tím, že se skutečně snažíme pochopit, co nám druhý sděluje, vytváříme pro něj příznivé psychologické klima. § Pomáháme mu orientovat se v jeho myšlenkách a pocitech. 38
Výsledky empatického naslouchání § Roste-li přesvědčení, že skutečně chceme naslouchat a pochopit, bariéra mezi tím, co se odehrává v nitru toho druhého a tím, co skutečně komunikuje, mizí. § Otevírá se možnost komunikace beze slov. § To, co si myslí a pociťuje, je v souladu s tím, co říká. § Ocitáme se na stejné straně stolu a společně se díváme na problém, který chceme řešit. § V tuto chvíli můžeme uplatnit náš vliv. Dokud je odezva logická, můžeme se efektivně ptát a radit. Jakmile se odezva stane emocionální, musíme se vrátit k empatickému naslouchání. 39
Omezení empatického naslouchání § Pokud druhého člověka skutečně pochopíme, všechno rázem vypadá úplně jinak. § Všechny dobře míněné rady se naprosto míjejí účinkem, pokud se nedokážeme dostat k samotnému problému. § Jestli jsme v zajetí vlastního života a zkušeností, vlastních paradigmat, nedokážeme se podívat na svět z jiného zorného úhlu než vlastního, k problému se nikdy nedostaneme.
40
Vztahy vzájemnosti § Pro vztahy vzájemnosti je důležité, aby nás druzí chápali. § Nejdříve se tedy snažte pochopit a potom být pochopeni. § Snaha pochopit vyžaduje ohleduplnost. § Snaha být pochopen vyžaduje odvahu. § Podstatu snahy nejdříve pochopit a potom efektivně sdělovat vyjadřují řecké pojmy – ethos, pathos a logos. § To, jak po sobě tyto pojmy následují, je mimořádně důležité.
41
Ethos § Ethos je osobní důvěryhodnost. § Je to důvěra ostatních lidí ve vaši kompetentnost a integritu. § Je to důvěra, kterou vyvoláte. § Je to vklad na vašem citovém kontu.
42
Pathos a Logos § Pathos je empatie. § Je to pocitová dimenze vlivu. § Znamená, že chápete, co druhá strana pociťuje, co potřebuje, jak vidí věci a co chce sdělit. § Je to o tom, že druhá osoba „ví, že vy víte“. § Logos představuje logickou dimenzi komunikace.
43
Správná posloupnost § Ethos, pathos a logos – představují váš charakter, vaše vztahy a logiku vašeho sdělení. § Většina lidí svá sdělení koncipuje tak, že začínají rovnou od logos – od logického uvažování levé mozkové hemisféry, od svých myšlenek a nápadů. § Snaží se ostatní přesvědčit o tom, že jejich logika je správná, aniž by se předtím jakkoliv zabývali tím, co vyjadřuje ethos a pathos.
44
Efektivní prezentace § „Dovolte mi, abych se ze všeho nejdříve přesvědčil/a, že správně chápu vaše úkoly a cíle a že mám správnou představu o tom, co vás zajímá v souvislosti s mým dnešním vystoupením a návrhy.“ § Musíte prokázat hluboké a důkladné pochopení jejich pohledu na věc a respekt k jejich názorům. § Umíte-li své myšlenky formulovat jasně, konkrétně, názorně a dokážete-li je předložit v kontextu odrážejícím hluboké pochopení paradigmat, zájmů a obav druhé strany, jejich důvěryhodnost se podstatně zvýší. § Často říkáte věci, které se možná liší od toho, co jste si původně mysleli, neboť ve snaze pochopit druhou stranu jste se poučili. 45
Pojetí osobnosti I § Osobností se člověk nerodí, nýbrž se jí stává, a to v době, kdy se u člověka utváří specificky lidská forma organizace a fungování psychiky. § V utváření osobnosti se uplatňuje interakce vrozených biologických činitelů (psychofyzické konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci určitého sociálního (mikro) a kulturního (makro) prostředí, v němž se odehrává jeho život.
46
Pojetí osobnosti II § S věkem roste vliv osobních zkušeností, posiluje se individualita a její duševní jedinečnost . § Osobnost formuje vliv zkušeností a tento proces se nazývá učení. § Utváření osobnosti je výsledkem interakce biologických a sociálně-kulturních činitelů, přičemž rostoucí vliv má učení, tj. zkušenosti. § Osobnost představuje souhrn psychických, mentálních, morálních a sociálních kvalit každého jedince (každého individua). Tyto kvality jsou v čase proměnlivé, ale v každém okamžiku jsou sledovány a vnímány ostatními lidmi jako kvality téhož celku. 47
Pojetí osobnosti III § Opakovaně hodnotíme lidi, které denně potkáváme. § Subjektivně hodnotíme jejich chování. § Všímáme se jejich vzhledu, vystupování a osobitého chování. § Nasloucháme tomu co říkají a sledujeme jak se chovají v rozličném prostředí. § Využíváme tyto informace, abychom si vytvořili svůj vlastní názor na „osobnosti“ lidí kolem nás.
48
Pojetí osobnosti IV § Odvozujeme popis osobnostních rysů jako jsou nudnost, strnulost (rigidnost), opatrnost, mdlost, nebo naopak temperamentnost, inovátorství, představivost. § Osobnost je tvořena z vrozených a osvojených impulsů, zvyků, zájmů, mínění, citů, myšlenek, názorů a víry, tak jak si individuum vytváří představu o okolním světě. § Osobnost se tedy skládá z: jejích relativně ustálených a vyrovnaných individuálních aspektů, které ji odlišují od ostatních lidí a zároveň formují základy našich předpovědí týkajících se jejího budoucího chování.
49
Typologie osobnosti I § Pokud osoba sdílí strukturu rysů společně s velkou skupinou lidí, je přiřazována k jistému typu osobnosti. § První známou typologií je typologie Hippokratova z 15. století před naším letopočtem. § Rozlišuje čtyři temperamenty, a to temperament: 1. Sangvinický 2. Flegmatický 3. Cholerický 4. Melancholický
50
Typologie osobnosti II § V moderní době je základem osobnostní typologie pojetí dle Junga. Jung identifikuje tyto základní dimenze: 1. extravert (E) – intravert (I) - což je predispozice k jednání a reagování člověka charakteristickým způsobem navenek. 2. čtyři způsoby získávání zkušeností, jimiž jsou: ü smyslové vnímání (čití) – S (Sensing), ü intuitivní vnímání (intuice) – N (Intuition), ü analytické zpracování (myšlení) – T (Thinking) ü citové zpracování (cítění) – F (Feeling) 51
Typologie MBTI I § Psychometrický dotazník zvaný Myers-Briggs Typový „Indikátor“ je považován za jednu z nejjednodušších a nejspolehlivějších metod určování osobnostního typu. § Test byl vyvinut Isabel Myersovou a Katherine C. Briggsovou a je založen na Carl Jungově teorii o psychologických typech. § Američanky Myersová a Briggsová obohatily Jungovu typologii o další dimenzi, a to: ü usuzování – J (Judging) ü vnímání P (Percepcion). § Jejich typologie, která je základem testu MBTI, představuje kombinaci čtyř párů dimenzí a identifikuje tak šestnáct osobnostních typů. 52
Typologie MBTI II § Uznávanou předností testu MBTI je, že test to, co zjišťuje, nijak nehodnotí. § Výsledkem testu je deskripce, nikoliv hodnocení. § Test konstatuje, co je, neříká, co by mělo být. § Neohrožuje sebedůvěru a sebeúctu respondenta. § Popisuje preference, typy zaměření a nehodnotí schopnosti nebo dovednosti. § Žádná z preferencí, kterou sdílí respondent, není považována za nadřazenou a všechny jsou stejně důležité.
53
Typologie MBTI III § Výsledky šetření na základě testu MBTI jsou považovány za mimořádně průkazné a významné, a to jak z hlediska rozhodovacího a z hlediska manažerského stylu, tak i z hlediska individuálního způsobu řešení problému. § Je považován za dobrý nástroj pro vyhledávání typů nadřízených a podřízených i složení optimálně vyvážených pracovních týmů. § Rovněž výsledky testů mohou poskytnout radu pedagogům, jak diferencovaně přistupovat k různým typům osobnosti ve vzdělávacím procesu.
54
Typologie MBTI IV § Přes všechny přednosti testu MBTI i pro tento test platí jistá omezení: existuje nesčetně individuálních rozdílů a odchylek jedinců, pro něž je velmi obtížné najít jednoznačné zobecnění, neboť konkrétního člověka v konkrétní situaci lze vystihnout jen zřídka, vždy jde o více či méně přesné přiblížení.
55
Extravert x Introvert § V typové teorii extraverze E a introverze I určují postoj, pro něhož je příznačný způsob, jakým se osobnost projevuje v zájmu a postoji k vnějšímu světu, jeho hodnocení a záměrech. § Složitost vztahů mezi introverty a extraverty spočívá v tom, že je obtížné až skoro nemožné, aby lidé typu extravertů přesně věděli jaký je svět lidí introvertů a naopak.
56
Extraverze E § Extravert je v typové teorii širším pojmem než „společenský“. § Jeho psychická energie směřuje zevnitř ven a mívá sklon k většímu počtu spíše povrchnějších kontaktů a vztahů. § Extraverti: ü dávají přednost „vnějšímu světu lidí“ před uvažováním, ü jsou aktivní, ü chtějí věci zažít, aby jim porozuměli, ü pracují systémem „pokus – omyl“, ü mají rádi různorodost. 57
Introvert I § Introvert je povahový typ, jehož hlavním zájmem je vnitřní svět. Introverti: § mají rádi klid a samotu, § ve vztazích vyhledávají raději hloubku než četnost, § dávají přednost uvažování a vnitřnímu světu před akcí, § upřednostňují psaní před mluvením, § jsou vytrvalí, § rádi pracují v tichém prostředí, § jsou málo adaptabilní, § orientují se na hodnoty. 58
Smyslové vnímání S x intuice N § V typové teorii smyslové vnímání (S) a intuice (N) představují dva způsoby shromažďování informací.
59
Vnímání S § Lidé s preferencí S získávají informace pomocí smyslů. § Sami sebe charakterizují jako lidi praktické. § Věří na fakta, pamatují si především fakta a spoléhají se na zkušenost. § Kladou důraz na jednotlivé kroky a důsledky více než na přehled a obecnou představu. § Jsou realističtí. § Pozorují aktuální dění. § Rádi vlastní věci a pracují s nimi. § Jsou trpěliví. § Dobře se orientují v detailech. 60
Intuice N § Lidé s preferencí N se zajímají především o nápady, ideje a možnosti a teprve pak se věnují faktům. § Vidí možnosti a vzory. § Mají představivost. § Rádi vidí celkový obraz. § Při práci střídají spěch a stres s klidnými obdobími. § Mají rádi nové problémy. § Jsou netrpěliví v rutinních věcech, zpravidla nic nedělají dvakrát stejně. § Nebaví je detaily a podružnosti. § Výkon intuitivních lidí je mnohem lepší v kreativním vymýšlení nových věcí než v jejich implementaci 61
Myšlení T x Cítění F § Rozlišení mezi typy opírajícími se o myšlení a cítění je důležité z hlediska použití informací, jejich hodnocení a zpracování. § Myšlení je taková funkce, pomocí které se jedinec snaží dospět k porozumění vnějšího světa především racionálními poznávacími prostředky, tj. vyvozováním pojmových souvislostí a logických důsledků. § Myšlení hodnotí pomocí poznatků, podle pravdivosti, cítění prostřednictvím emocí z hlediska libosti.
62
Myšlení T § Lidé s preferencí myšlení (T) se zpravidla vyznačují pevnou myslí. § Jsou skeptičtí. § Vyznačují se analytickým a logickým přístupem k zpracování informací. § Jsou kritičtí. § Mají jasné a rozumné myšlenky.
63
Cítění F § Osobnosti zdůrazňující cítění (F), postupují na základě hodnocení z hlediska pocitů „příjemný - nepříjemný“, „dobrý - špatný“, „přijetí - odmítnutí“. § Jedná se zpravidla o lidi, kteří se dokážou vcítit do pocitů jiných. § Jsou důvěryhodní. § Rádi činí radost ostatním. § Touží po harmonii. § Mají jasné a rozumné hodnoty.
64
Usuzování J x Vnímání P § Osobnostní typy s důrazem na usuzování nebo vnímání rozlišuje, zda osobnosti dávají přednost věcem uzavřeným, definitivním nebo zda mají raději věci v pohybu, neukončené a s otevřenými možnostmi. § Osoby s preferencí ukončenosti jsou označováni jako usuzující a ti, kteří nechtějí nic uzavírat až do doby, kdy je to nezbytně nutné, za vnímající.
65
Usuzování J § Lidé s převahou usuzování jsou zpravidla: ü rozhodní, ü pilní, ü organizačně schopní , ü systematičtí. § Jednání berou vážně. § Rádi mají věci rozhodnuté a stanovené. § Jejich krédem je „napřed povinnost, potom zábava“.
66
Vnímání P § Typy s převahou vnímání jsou: ü pružní, ü tolerantní, ü nechávají věci otevřené, ü zkouší více postupů pro řešení problémů, ü rozhodují se často v posledním možném okamžiku, ü zpravidla u úkolů nejsou schopni docenit, kolik práce jim zbývá pro jejich dokončení.
67
Kombinace typů osobnosti ISTJ – 24% (6%)
ISFJ – 1% (6%)
INFJ – 1% (1%)
INTJ – 6% (1%)
ISTP – 1% (7%)
ISFP – 1% (5%)
INFP – 1% (1%)
INTP – 5% (1%)
ESTP – 1% (13%)
ESFP – 3% (13%)
ENFP – 11% (5%)
ENTP – 1% (5%)
ESTJ – 13% (13%)
ESFJ – 4% (13%)
ENFJ – 3% (5%)
ENTJ – 19% (5%)
Procentní zastoupení osobnostních typů ve zkoumaném vzorku a obecném průměru
68
Zastoupení typů v populaci Zastoupení typů v obecné populaci
ISTJ - 6%
ISTP - 7%
ESTP - 13%
ESTJ - 13%
ISFJ - 6%
ISFP - 5%
ESFP - 13%
ESFJ - 13%
INFJ - 1%
INFP - 1%
ENFP - 5%
ENFJ - 5%
INTJ - 1%
INTP - 1%
ENTP - 5%
ENTJ - 5%
69
Zastoupení typů u manažerů v ČR Četnosti výskytu jednotlivých typů
30
20
15
Četnost výskytu
25
10
5
0
Osobnostní typy
70
Vnímání - příklad
71
Pomůcka k příkladu I
72
Pomůcka k příkladu II
73
Zdroje této prezentace § Covey, S. R.: 7 návyků skutečně efektivních lidí – zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 3. rozšířené vydání. Management Press, s.r.o., Praha, 2014, ISBN 97880-7261-282-6 § Peters, T.: Malé velké věci – 163 způsobů jak dosáhnout excelentnosti. Management Press, s.r.o., Praha, 2011, ISBN 978-80-7261-222-2
74
