Ing. Josef Bernard
T 2
DIAMO, s.p., o.z. SUL Příbram
ČESKÉ HORNICTVÍ V DOKUMENTAČNÍ LITERATUŘE POSLEDNÍCH LET Sametová revoluce v roce 1989 zasáhla celou naši společnost a změnila podstatu chápání dalšího vývoje našeho státu v srdci Evropy zcela od základu. Byly přijaty nové hodnoty a cíle v téměř všech rozhodujících a nosných oborech moderního evropského společenství. Zcela od základu se změnila pravidla ekonomického řízení jednotlivých států i celé Evropské unie na bázi volného trhu. Jedním z oborů, který byl touto změnou zasažen zcela zásadně, bylo Československé hornictví, po rozdělení Československa, tedy naše České hornictví. Zrušením státních dotací do tohoto oboru byla výroba surovin v rudném a uranovém hornictví zcela utlumena (vyjma těžby ložiska Dolní Rožínka), pokračuje těžba nerostných surovin povrchovým způsobem (těžba vápenců a cementářských slínků, kamenivo – ušlechtilá kamenická výroba a drtě, těžba písků atd.) a uhlí. I zde došlo k výrazné redukci těžby uhlí hlubinným způsobem, naopak v zájmu poptávky po elektrické energii je snaha držet únosné objemy těžby na oprámech v podkrušnohoří. V důsledku restruktualizace hornictví stát podporuje a z větší části i financuje etapu tzv. „Zahlazování následků hornické činnosti“, která obnáší obnovu krajiny po výrazných a někdy i negativních zásazích do krajiny po ukončené mnohaleté hornické činnosti. Po likvidaci těžebních organizací přechází veškerá dokumentace do oborových a státních archivů. Část dokumentace o důsledcích těžby na krajinu, například z hlediska poddolování a míry exploatace ložisek, též do Geofondu Praha. Dostupnost dokumentace není omezena, ale pro veřejnost, zvláště tu laickou, malé projekční kanceláře a soudní znalce, je poněkud stíženo její získávání. Proto v mnoha případech postačí a dostatečně poslouží danému účelu tzv. dokumentační literatura. Tento rádoby „terminus technikus“ jsem použil pouze pro tuto přednášku s přesvědčením, že posluchač, či čtenář pochopil o čem je řeč. Sám tuto dokumentaci jako pomocnou, řekněme vstupní,velmi často používám a dovolil jsem si na několik publikací z posledních let upozornit. Jedná se dle mého názoru o více, či méně zdařilé publikace (to je věc osobního názoru), ve kterých autoři, většinou pamětníci těžební činnosti na té které lokalitě, uvádějí technická data z dokumentů s kterými pracovali a mnohdy i je před archivací vytvořili. V tom vidím záruku vysokého stupně hodnověrnosti této literatury. 1. Josef Suldovský: Kronika hornictví zemí koruny české (Obr. č. 1) Kniha vznikla z potřeby vyjádřit úctu českému hornictví a uchovat do budoucna v koncentrované podobě zásadní informace o jeho vývoji v českých zemích. Tomuto záměru odpovídá i zvolená forma publikace, neboť „kronika“ umožňuje zápis historických událostí v logickém sledu, a to bez nutnosti vytvářet nějaká hodnocení nebo témata hlouběji vědecky zpracovávat. Ovšem hornictví není v „kronice“ sledováno odtržené od dění ve společnosti – naopak je zachyceno v návaznosti na politické, sociální a technické události doby. Kniha je rozdělena do tří hlavních kapitol. První kapitola zahrnuje období „dávnověku“ až po dobu vlády prvního dědičného krále Přemysla Otakara I. – čili do roku 1198. Druhá kapitola popisuje události období králů a císařů; začíná rokem Strana 1 (celkem 11)
1198 a končí rokem 1918. Třetí a poslední kapitola shrnuje události období presidentů; začíná rokem 1918 a končí rokem 1989. Výběr a zpracování informací bylo provedeno tak, aby kniha oslovila široký okruh čtenářů – od pracovníků v hornictví až po laickou veřejnost. České země vděčí již více než 800 let za svou prosperitu a bohatství ve velké míře hornictví a především bezejmenné armádě lidí, kteří po celá ta staletí toto těžké řemeslo vykonávali. A právě v dnešní době je více než potřebné si tyto skutečnosti připomenout. „Kronika“ by tedy měla být oním pojítkem mezi současností a minulostí. Vydalo nakladatelství CDL Design s.r.o. v Ústí nad Labem v roce 2006. Druhé aktualizované vydání vyjde na podzim 2007. 2. Kolektiv autorů: Dobývání uhlí na Kladensku Historie kladensko – slánsko – rakovnické pánve (Obr. č. 2) Dostává se Vám do rukou kniha o dobývání uhlí v Kladensko – slánsko – rakovnickém revíru, poměrně rozsáhlém území středních Čech, rozprostírajícím se od Kralup nad Vltavou na východě, po Rakovník na západě, od Kladna na jihu, po Zlonice na severu. Za dobu aktivní hornické činnosti zde bylo vyhloubeno více jak tisíc důlních děl, jejichž názvy a umístění byly většinou dávno zapomenuty. Nejčastěji uváděný termín zahájení systematické a cílené těžby černého uhlí na Kladensku je rok 1775 a ve spojení s ukončením těžby v roce 2002 představuje historii 227 let života jednoho uhelného revíru a osudy desítek tisíc lidí. Je to historie panování 7 císařů a 10 prezidentů. Kniha podává ucelený obraz hornické činnosti ve vymezené oblasti od vzniku uhelné substance, po dobu její exploatace až po likvidaci těžebních kapacit v návaznosti na historické, sociální a kulturní dění regionu. Kolektiv autorů se od počátku snažil, aby kniha byla poutavá pro laickou veřejnost, ale zároveň aby nepostrádala prvky profesní odbornosti pro havíře a báňské techniky. Tohoto cíle bylo jistě dosaženo. Součástí publikace je samostatné pouzdro s mapovou dokumentací. Monografii o hornické historii kladensko – slánsko – rakovnické pánve v roce 2006 vydala OKD, a.s. Ostrava. Jedná se dekorativní publikaci na křídovém papíře. 3. Karel Neuberger, Jaroslav Jiskra: Kniha o stříbrském hornictví (Obr. č. 3) Informaci o této publikaci si vypůjčím z předmluvy tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Ing. Milana Urbana (cit.): „Vážení přátelé, s potěšením jsem přijal možnost několika větami uvést toto, svým způsobem jedinečné, historicko – dokumentaristické dílo. Stříbrský revír je zřejmě nejstarší, historicky doloženou, těžební oblastí v českých zemích. Dokumenty podložené nejstarší zprávy jsou datovány rokem 1183 a jsou dokonce starší než zprávy o dolování v Krušných horách a v Sasku. Těžba v tomto revíru probíhala s několika přerušeními po téměř 8. století. To svědčí o mimořádném významu, který oblast Stříbrska a jeho okolí měla.Tato publikace je v současné době zřejmě jedinou, která se věnuje zmapování období dobývání rud ve Stříbře a jeho okolí takto komplexně.“ Autoři dokonce datují počátek dobývání na rok 1131 – povýšení vesnice s názvem Misa na královské horní město a dobývání s přestávkami přetrvalo až do roku 1975. Rudy stříbrné, olověné a zinkové se zde dobývaly minimálně 844 roků.
Strana 2 (celkem 11)
Publikace má dobrou úpravu a chronologicky z dostupných pramenů uvádí historicky cenná data o dobývání v okolí Stříbra.. Kniha vyšla z podnětu Nadace Jakoubka ze Stříbra, Hornicko – historického spolku ve Stříbře a Krajského úřadu plzeňského kraje, odboru kultury v roce 2005. 4. Kolektiv autorů: Rudné a uranové hornictví české republiky (Obr. č. 4) V době, kdy vznikla myšlenka vydat tuto publikaci, bylo rudné a uranové hornictví v České republice již v útlumu a likvidaci. Autoři a vydavatelé publikace si stanovili cíl zpracovat a vydat pokud možno ucelený soubor informací o rudném a uranovém hornictví na našem území, o jeho vzniku a rozvoji, a to od prvních písemných záznamů až do konce 20. století. Rozsáhlá část je věnována novodobé historii, období vymezenému roky 1945 a 2000. Při zpracování publikace byl kladen důraz zejména na technickou problematiku a faktografii a snahu vyhnout se politickému hodnocení historie rudného a uranového hornictví a jejich vliv na život v Československu. Díky pochopení vedoucích pracovníků státního podniku DIAMO, a v době vydání publikace již bývalých státních podniků RD Jeseník a Rudné doly Příbram, byla publikace sestavena ve spolupráci s řadou odborníků, pracovníků těžebních podniků, Českého báňského úřadu, Českého geologického ústavu, Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava, výzkumných ústavů a dalších institucí. Kniha podává na jedné straně svědectví o historii téměř 8 století trvajícího vývoje rudného hornictví, na druhé straně zachycuje prudký rozvoj uranového hornictví po roce 1945. Těžba rud a uranu byla utlumena v průběhu devadesátých let minulého století. Publikace je velmi dobře výtvarně pojata, tištěna na křídovém papíře a obsahuje řadu dobových fotografií a barevných schémat a obrázků. Velmi vhodná dárková kniha. Ve spolupráci s DIAMO s.p. Stráž pod Ralskem vydalo Nakladatelství ANAGRAM s.r.o. Ostrava v roce 2003. 5. František Lepka: Český uran, 1945 – 2002. Neznámé hospodářské a politické souvislosti (Obr. č. 5) Kniha je určena nejen odborníkům, ale především širší veřejnosti. Zaměřuje se na události související s průzkumem, těžbou a vývozem našeho uranu a na společenskou atmosféru v uranovém průmyslu v období let 1945 – 2002. Poprvé se zde předkládají „klíčové“ dříve utajované údaje, které autor – důlní geolog a vědecký pracovník – shromažďoval mnoho let. Výlučnost uranového průmyslu totiž spočívala především v přísném utajování jeho činnosti a také přímém řízení tohoto odvětví nejen našimi, ale i sovětskými funkcionáři. Po druhé světové válce se stal uran ve světě velmi žádanou surovinou. Jáchymovské doly, kde se uran těžil již od konce 19. století, se rychle rozrostly v hospodářský kolos – uranový průmysl. Toto státem protežované hospodářské odvětví mělo v roce 1955 téměř 47 000 zaměstnanců a bylo doslova „státem ve státě“. Kniha přináší odpovědi na řadu tabuizovaných otázek: Proč měli Sověti enormní zájem o jáchymovský uran v prvních poválečných letech? Co obsahovala první mezistátní dohoda mezi ČSR a SSSR o těžbě uranu? Kolik uranu jsme do SSSR
Strana 3 (celkem 11)
vyvezli a za jakou cenu? Na řadu podobných a dosud málo publikovaných otázek nalezneme odpovědi právě v této knize. Vydalo nakladatelství Květa Vinklátová – KNIHY 555 v Liberci roku 2003 v edici Fakta a fámy. 6. Kolektiv autorů: Uhelné hornictví v ostravsko – karvinském revíru (Obr. č. 6) Ostravsko – karvinský revír byl odedávna nejdůležitějším a dnes zůstal jediným těženým černouhelným ložiskem v České republice. Na jeho území na vrchu Landek už před třiadvaceti tisíci lety používali jako první na světě pravěcí lovci mamutů zdejší na povrch vycházející uhlí (hořící kámen) k udržování svých ohňů. Předmětná publikace opět podává svědectví o historii dobývání černého uhlí v daném revíru, podrobně informuje o geologické stavbě uhelného ložiska, jeho kvalitě, možnostech využití, průzkumu a těžbě. Zájem o těžbu uhlí nastal až v druhé polovině 18. století, kdy v souvislosti s rozvojem průmyslu a stavebnictví hrozil katastrofální nedostatek dřeva. Na Ostravsku bylo s těžbou uhlí započato až po objevení uhlí v Polské Ostravě v roce 1763 a o několik let později též na karvinském a hlučínském panství. Největší rozmach ostravsko – karvinského revíru (OKR) nastal po roce 1945, kdy se v důsledku změněné mezinárodní situace a zaměření československého hospodářství na budování těžkého průmyslu preferovala těžba uhlí a ostatních surovin. V průběhu dalších let přinesl rozsáhlý geologický průzkum významné poznatky o rozšíření, stavbě a vývoji slojí uhlonosného karbonu zejména v hornicky do té doby nedotknuté podbeskydské oblasti a pod úrovní nejhlubších pater v té době činných dolů. Byly rekonstruovány existující a vybudovány čtyři nové moderní doly na Karvinsku a Frýdecko – místecku. Obrovský kvalitativní skok prodělala báňská technika , která umožnila nejen vysoké těžby, ale i značnou humanizaci hornické práce. Zásadní změny probíhaly i v oblasti společensko – politické, což se odrazilo i v organizaci revíru. Zmíněná publikace je opět vydána v „dárkovém provedení“, tištěná na křídovém papíře se spoustou dobových fotografií a barevných vyobrazení. Samostatnou část tvoří pouzdro na mapovou dokumentaci. Pro OKD, a.s. člen koncernu KARBON INVEST, a.s. vydalo Nakladatelství ANAGRAM s.r.o. Ostrava v roce 2003. 7. Zdeněk Zícha, Bohumil Kraus: Kahany, Hornické lampy a svítidla (Obr. č. 7) „Světlo je život“, tak to je motto další publikace s hornickou tematikou, která nám představuje vývoj a použití hornických lamp a svítidel v průběhu staletí. Hornictví jistě patří k nejstarším lidským dovednostem. S přihlédnutím ke geologickým podmínkám ložisek nerostných surovin bylo a je nutné provádět práce i v podzemí. A pro horníka v podzemí je světlo skutečně nejen symbolem života, ale je nezbytné k vlastnímu vyhledání nerostu, k bezpečné práci na čelbě a dopravě vytěžené rubaniny na povrch.
Strana 4 (celkem 11)
To jsou slova autorů této velmi pěkně koncipované publikace, tištěné na křídovém papíře a obohacené množství fotografií a dobových obrázků. Vyčerpávajícím způsobem nastiňuje vývoj a rozsah použití důlních lamp a svítidel, jak pro odborníky, tak i laickou veřejnost. Kniha vyplňuje chybějící článek hornické historické dokumentace. Vydaly Severočeské doly, a.s. Chomutov ve Vydavatelství CDL Design s.r.o. Ústí nad Labem v roce 2003. 8. Ladislav Jangl: Staré hornické a hutnické míry a váhy Nová metrologická literatura je založena na starých pracích, přebírá jejich data, někdy chybná či alespoň platná jen pro určité doby, případy a místa. Autor dospěl k přesvědčení, že nemá smysl uplatnit jimi dosud užívaný způsob – uvádění metrických hodnot jednotlivých měr a vah maximálně s udáním místa používání. Aby hodnoty uvedené v této práci měly smysl, je nutné, aby byly uváděny i diba a okolnosti jejich užití. Není bezúčelné, že v této práci jsou uváděny četné – někdy i rozdílné – metrické hodnoty starých měr a vah, pokud byly pro jednotlivé důlní revíry a pro různé časové úseky zjištěny. Právě ve snaze o takovou adresnost a v citaci použitých pramenů (aby byla kdykoli možná kontrola uvedených údajů) je rozdíl v pojetí proti dřívějším metrologickým pracím. Autor opět své čtenáře nezklamal – kniha je systematicky koncipovaná a přehledně členěná dle popisované tematiky s odkazy na zdroj informací a dle mého názoru má vysokou dokumentační hodnotu. Kniha má pevnou vazbu a obsahuje řadu vysvětlujících schémat a obrázků. Vydalo Krajské muzeum Sokolov, příspěvková v nakladatelství FORNICA GRAPHICS s.r.o. Sokolov.
organizace
v roce
2006
9. Petr Morávek, Jiří Litochleb: Jílovské zlaté doly (Obr. Č. 9) Na přelomu prvního a druhého tisíciletí začalo zlato z Jílového nabývat na celospolečenském významu. Jílové vždy patřilo mezi nejdůležitější naleziště zlata v Čechách; jeho hlavním zdrojem tu však nebyla rýžoviště v náplavech Sázavy, ale z převážné části se získávalo dolováním v podzemí. Těžba zlata na Jílovsku dosáhla vrcholu v období panování Lucemburků v 1. polovině 14. století. Hloubka úklonných dolů po zlatonosných žilách dosahovala úctyhodných hloubek i přes 300 m. Naposledy se v jílovských dolech intenzivně pracovalo v letech 1938 – 1968. Po dvou desetiletích báňského průzkumu byla v roce 1958 zahájena těžba, která probíhala až do roku 1968. Jejím výsledkem bylo 1 133 kg ryzího zlata.V létech 1969 – 1970 byl závod zlikvidován. Ložiska zlata se v okolí Jílového vyskytují na území od kaňonovitého údolí Sázavy na jihu až po zalesněné kopce mezi Radlíkem a Psáry na severu a vytvářejí jílovský zlatonosný revír o rozloze 25 km2. Hlavním cílem publikace je podat ucelený přehled o jílovských ložiskách zlata a jejich významu. Velká pozornost je věnována poslednímu období průzkumu a těžby ve 20. století, které znamenalo vyvrcholení několikasetletého úsilí o obnovu ve středověku tak významné produkce zlata.
Strana 5 (celkem 11)
Jedná se o velmi pěknou knihu v pevné vazbě, tištěnou na křídovém papíře, která přehledně a uceleně předkládá informace o hlavních zlatonosných žilách a ložiscích jílovského revíru. Publikace obsahuje množství dobových a barevných vyobrazení. Tuto zdařilou knihu všem doporučuji. Vydalo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy v roce 2002 v nakladatelství Grafical s.r.o. Brno v počtu 1000 výtisků. 10. Petr Rojík: Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří (Obr. Č. 10) Zájmová oblast je vykreslena na vnitřní straně obálky. Geografickým jádrem území je náhorní plošina v okolí Přebuzi, Rolavy, Jelení, Chaloupek a Rudného. Odtud cínonosná oblast vysílá táhlý výběžek přes Nejdecko k Hroznětínu, kde se noří pod nánosy Sokolovské pánve a uzavírá se na protilehlých svazích Slavkovského lesa u Karlových Varů. Na severní straně přechází do německé části Krušných Hor. Přes hlavní zaměření práce na cínové hornictví není zapomenuto na žádnou z ostatních surovin: rudy železa, manganu, arzénu, uranu, na dobývání rašeliny, sklářského křemene a ostatních surovin. Práce se zmiňuje i o geologicky odlišném území mezi Nejdkem, Vysokou Pecí a Tisovou s ložisky magnetitových železných rud. Jádro zájmové oblasti představuje jednolitý celek, propojený přírodními, krajinnými, historickými a kulturními vazbami: Jednotný geologický charakter je zdůrazněn výskytem žul hercynského stáří. Po stránce přírodních zdrojů krajinu spojují ložiska cínových rud.Hornická sídla sdílela stejné historické fáze vzestupu a úpadku podle vývoje techniky a podle kolísání poptávky po cínu. Proto mají města a vesnice Krušných hor tolik společného po stránce historické, kulturní a jazykové. Publikace popisuje vznik oblasti po stránce geologické a tektonické a zabývá se popisem jednotlivých lokalit (obcí), které mají vazbu na hornickou činnost. Kniha je esteticky zpracována a vyhotovena v „dárkovém“ provedení, tištěná na křídovém papíře. Publikace je podle mého názoru přínosem hornické literatury a vyplňuje prázdná místa v historii cínového hornictví v podkrušnohoří. Vydalo Okresní muzeum a knihovna Sokolov v roce 2000 s podporou evropského programu Phare CBC v počtu 1500 ks. 11. Pavel Beran, Ladislav Jangl, Jiří Majer, Pavel Suček, Otfried Wagenbreth: 1000 let hornictví cínu ve Slavkovském lese (Obr. č. 11) V zájmové oblasti Slavkovského lesa se nachází poměrně velký počet ložisek i malých lokalit cíno – wolframových rud, které byly ve středověku těženy, a které i v druhé polovině 20. století měly pomáhat zajišťovat naplnění výrobní kapacity zdejších úpravenských kapacit. Všechny uvedené lokality se nacházejí v blízkosti hlavního těžebního komplexu a úpravenské kapacity zlikvidovaného závodu Stannum. Jednotlivá ložiska se z tohoto pohledu od sebe liší případným způsobem exploatace, upravitelností rud a především obsahem jednotlivých užitkových složek. Z geologického hlediska se obvykle jedná o masivní rudy cínu a wolframu vázané na endokontakty autometamorfovaných žul s rulami slavkovské rulové kry a na jejich žilný doprovod, které jsou mnohdy těžitelné i povrchovým způsobem.
Strana 6 (celkem 11)
Kniha popisuje jednotlivá ložiska, ložiskem Jeroným v Čisté počínaje a ložiskem Krásno konče. Z vyčerpávajících informací o známých lokalitách cíno – wolframových rud lze si učinit obraz o vzniku, geologicko – tektonických poměrech , případně exploataci ložiska v historických souvislostech od 13. století po naše časy. Inzerovaná publikace je přehledně koncipovaná a dostatečně podrobná pro odborníky i laickou veřejnost. Je vázaná v pevné vazbě a opatřena dobovými ilustracemi. Vydalo Okresní muzeum Sokolov v roce 1996, vytiskl BTK-servis spol. s.r.o., Březová. 12. Václav Jirásek: Ve znamení mlátku a želízka, 1. díl – O horách a hornících 13. Václav Jirásek: Ve znamení mládku a želízka, 2. díl – Připomenutí dávných časů 14. Václav Jirásek: O dolování černého uhlí v markoušovicko – svatoňovické oblasti na Jestřebích horách (Obr. 13) Všechny tři publikace poodhalují historii dobývání rud a hlavně pak černého uhlí mezi Krkonošemi a Orlickými horami, na úpatí Jestřebích hor. Jestřebí hory vešly do povědomí jako hory uhelné díky několika stoletím uhelného hornictví a mnoha pozůstatkům v podobě zavalených štol, šachet a také propadlin, hald a haldiček. V jejich těsném sousedství se však kutaly i rudy, hlavně měděné. Jejich výskyt je vázán na zrudněné polohy sirníků a uhličitanů mědi v permokarbonských horninách v Suchovršicích u Úpice a také u Horních i Dolních Vernéřovic mezi Radvanicemi a Jívkou. Touto tematikou se zabývá první díl. Druhý díl navíc obsahuje „Regionální hornický slovník“ s vysvětlením hornických výrazů a jakousi kroniku hornické činnosti v daném regionu pod názvem „Výběr zajímavých dat a událostí“. Třetí díl se zabývá uhelným hornictvím od prvního nálezu uhlí v roce 1590 až do roku 1962 v markoušovicko – svatoňovické oblasti. Všechny tři publikace vydané v letech 2003, 2005 a 2006 dokumentují hornickou činnost v daném regionu a jsou přínosem dokumentační literatury východočeského hornictví. O tomto hornickém regionu toho dosud moc napsáno nebylo. Autor je navíc zakladatelem Hornického muzea ve Rtyni v Podkrkonoší. První díl vydal autor v Nakladatelství Bor Liberec v roce 2003, druhý díl v roce 2005 a třetí díl v roce 2006 vydala Obec Malé Svatoňovice, vytiskla tiskárna PRATR a.s.Trutnov. Závěrem chci pouze připomenout, že se jedná pouze o několik publikací s hornicko – geologickou tematikou, vydaných po sametové revoluci, resp. v souvislosti s útlumem hornictví v bývalém tzv. „východním bloku“. Na Slovensku byla vydána mimo jiné např. „Zlatá kniha baníctva Banská Štiavnica, Kremnica, Banská Bystrica (Jozef Vozár – překlad, 2. vydání v roce 2000) a „Kódex mestského a banského práva Banskej Štiavnice“ (Vydala Banská agentura Košice v roce 2002). Tyto publikace považuji za základ slovenské dokumentační literatury a proto jsem si dovolil na ně upozornit.
Strana 7 (celkem 11)
Obrazová příloha:
Obr. č. 1
Obr. č. 2
Strana 8 (celkem 11)
Obr. č. 3
Obr. č. 4
Obr. č. 5
Obr. č. 6
Strana 9 (celkem 11)
Obr. č. 7
Obr. č. 8
Obr. č. 9
Obr. č. 10
Strana 10 (celkem 11)
Obr. č. 11
Obr. č. 12
Strana 11 (celkem 11)
