Slovo př edsedy ODS předsedy
Vážení spoluobčané, volby do Senátu, i když se týkají pouze jedné třetiny senátních obvodů, jsou pro naši zemi a její budoucnost velmi důležité. Doufám, že to všichni víte. Náš Senát má za sebou první čtyři roky své existence. Pro nikoho už není novou či neznámou institucí. V našem ústavním systému si také postupem času své specifické místo vybojoval. Není pochyb o tom, že práce senátorů významně ovlivňuje nejen podobu zákonů naší země, ale – konec konců – i jejich uvedení či neuvedení v život. Proto ODS usiluje o co nejlepší volební výsledek, proto kandiduje spolehlivé, výrazné, s daným volebním obvodem těsně spjaté osobnosti.
Letošní senátní volby se uskutečňují v neklidné politické době, v době, kdy některé konkurenční politické strany usilují o narušení a zpochybnění současného politického uspořádání naší země, aniž by přitom byly samy schopny navrhnout lepší a přitom uskutečnitelnou variantu. Taková varianta díky jejich postojům zatím k dispozici není. Jsem smutný z toho, že jsme za naši vzájemnou politickou nesnášenlivost v posledních čtyřech letech zaplatili až příliš draze. Bylo to více, než jiné země s podobným osudem. Usilujme o to, aby se zvýšil respekt vůči názoru druhého a aby neúprosný politický boj nenahrazoval legitimní polemickou diskusi o věcných problémech současnosti. Nehledejme v politickém oponentovi nepřítele. Respektujme výsledky demokratické diskuse. Nestavme mezi politiky, politické strany a veřejnost zbytečné bariéry. Příslušnost k politické straně nesmí být považována za „handicap“. Vyjadřuje společné sdílení základních programových a ideových hodnot, které se dají v demokratické společnosti prosadit jen „týmovou prací“, nikoli sólováním.
Do letošních voleb přichází ODS s heslem Hlavou i srdcem, které je možná pro někoho nečekané nebo dokonce překvapivé. I tímto heslem chceme přispět k lepšímu pochopení našich lidských a politických postojů a úmyslů. Až příliš často jsme bývali spojováni pouze s „hlavou“, s rozumovým pohledem na svět. Proto dnes – takto symbolicky – přidáváme srdce, i když jsem přesvědčen, že jsme ho měli vždycky, a – což zdůrazňuji – vždycky na pravém místě. I hlava i srdce jsou důležité. Používejme hlavu proti populistickým slibům těch, kteří nás líbivými slovy svádějí k hledání snadných řešení, která však obvykle skutečnými řešeními nejsou. Používejme srdce jak k odvaze prosadit nutné, ne vždy populární změny, tak k respektování lidského rozměru politiky (a politiků). Používejme hlavu i srdce společně, nedopusťme, aby jedno převážilo nad druhým. Používejme obojí i při největší výzvě, kterou pro nás je v současnosti co nejlepší zvládnutí našeho vstupu do Evropské unie. Ten pro nás nemá alternativu. Naše země vždy sdílela a i dnes sdílí všechny základní hodnoty západní civilizace a na Západ, nikoli Východ, patří. Přesto bude náš vstup do Unie nesnadným krokem, jehož přípravě se musíme plně věnovat. Nesmíme ho podcenit.
Naši senátní kandidáti prošli v Občanské demokratické straně náročným procesem primárních voleb. Jsem přesvědčen, že budou po svém zvolení schopni odvádět kvalitní a odpovědnou práci ve prospěch občanů – a to nejen těch, kteří je budou volit. Vědí, že nesmějí pustit ze zřetele zájmy společnosti jako celku. Jedná se o lidi zkušené, kteří už mnohé dokázali jak ve své profesi, tak často i v komunální či okresní politice.
Václav Klaus
Ing. arch. Daniela Filipiová moji osobní důvěru má. Pokud jí dáte svoji důvěru i Vy, věřím, že Vás nezklame.
2
Pr ogr amové pr ohlášení Progr ogramové prohlášení Vážení spoluobčané spoluobčané,, voliči, ráda bych vám nyní, těsně před volbami do senátu, představila to, s čím se chci ucházet o vaši přízeň. Při své případné práci v Senátu se budu především angažovat v těchto oblastech: 1. Bezpečnost občana Chci, aby se každý z nás cítil ve své zemi bezpečně. Prvořadým předpokladem je profesionalita policie, kvalitní technické vybavení jejích příslušníků a zpřehlednění kompetencí jednotlivých policejních složek. Samozřejmostí musí být urychlené, nestranné trestání pachatelů. Výkon trestu musí následovat co nejdříve po spáchání trestného činu. 2. Sociální a důchodová politika Chci, aby záchranná síť, která má nás občany chránit v těžkých životních situacích, fungovala přehledně a rychle. Na druhé straně nesmí demotivovat, ale naopak nutit k individuální aktivitě. Snaha zajistit sám sebe pro dobu, kdy už člověk přestává být výdělečně činný, má být dlouhodobá a zcela obvyklá. Každý z nás je v první řadě odpovědný sám za sebe. 3. Bydlení Chci pomoci při tvorbě takového právního a ekonomického prostředí, které by umožnilo jednotlivci získat finanční prostředky na nákup domu či bytu. Hlavní iniciativa však musí být na straně občana. 4. Životní prostředí Chci se zasadit o vytvoření systému, na základě kterého by byla poskytována státní podpora těm oblastem, které mají prokazatelně znečištěné ovzduší. Není příliš známo, že Praha má nejhorší ovzduší v republice. 5. Role státu a charakter právního prostředí Chci, aby stát byl tak silný, jak je účelné a nezbytné. Základní „pravidla hry“ musí být jasně určena a vymezena zákony, které by měly být co nejpřesnější, aby bylo v maximální možné míře zamezeno jejich zneužívání. Většina z nás žila a vyrůstala v autoritativním státě, který jasně vymezoval, co smíme a co ne. Musíme se naučit být samostatnější. Je to těžké a někdy to bolí, ale za svůj život jsme odpovědni především my sami. Každý, kdo vám slibuje budoucnost bez námahy a zázračné recepty na okamžité změny, je lhář. Ten, kdo vám slíbí, že se pokusí, abyste mohli o svém životě rozhodovat co nejsvobodněji a zároveň vám byla podána pomocná ruka, když se ocitnete ve skutečné krizi, je realista. Já realistou jsem.
3
Kandidát ka Kandidátka na senátor ku senátorku se př edstavuje představuje
Daniela Filipiová při pri práci. Politici jsou veřejnosti prezentováni většinou jako lidé takřka bez osobního života, bez každodenních radostí a starostí. U vás to, zdá se, neplatí, váš život je bohatý a naplněný nejen rodinou, ale i starostí o bližní...
i výchovou. Můj otec byl chirurg a pro své pacienty se doslova rozdal. Stálo ho to zdraví i život. Zemřel ve věku, kdy se chirurg dostává na vrchol své profesionální kariéry, v 66 letech.
Někdy je bohatý a pestrý až moc! Ale vážně. Nestěžuji si. Naopak. Patřím mezi ty lidi, kteří čím více mají práce, zmatků a povinností, tím lépe se cítí. Dokonce mám pocit, že mi jde práce i lépe od ruky. Svou práci rozhodně nenazývám starostí o bližní. Svůj postoj vůči lidem a snahu jim pomáhat beru jako samozřejmost. Je to bezesporu dáno
Budoucnost naší země leží v rukou dorůstající generace, v jejím vztahu k morálce, zodpovědnosti, práci, vzdělání. Vy máte dvě dcery, co považujete za nejdůležitější jim na jejich cestě k dospělosti předat? Úctu k lidem a k jejich názoru. Musí si vážit svobody, kterou mají, a musí ctít svobodu druhého.
Potřebu slušnosti v mezilidských vztazích. Snažím se jim vysvětlit, že i když to tak mnohdy nevypadá, dělat dobro se dlouhodobě vyplácí. Potom také zodpovědný přístup k práci. I škola je už práce. Tak, jak dnes přistupují ke studiu a k učitelům, tak budou za pár let přistupovat ke své práci. Musí pochopit, že vzdělání je statek, o který nikdy nepřijdou, který jim nikdo nikdy nemůže vzít. Vraťme se však k vám. Jako architektka máte vyhraněný smysl pro estetično. Královské Vinohrady a Žižkov, kde žijete a kandidujete, mají svou tradici, kouzlo, ale i problémy. Jak se tu cítíte? Ve své domovské čtvrti se cítím skvěle. Opravdu si nedovedu představit, že bych bydlela v jiné části Prahy. Máme malý byt a snažíme se o jeho výměnu, ale ani na vteřinu nás nenapadlo hledat jinde, než v „našem“ obvodu. Vinohrady, Žižkov, to je neopakovatelná atmosféra. Vyrůstala jsem na rozhraní Prahy 2 a 3. Nyní 10 let žiji na Žižkově. Znám to tu a vím, jací lidé zde žijí. Líbí se mi tady. Postavení muže úspěšné političky není jednoduché. Váš manžel vám vždycky byl a je spolehlivou oporou. Věříte, že to bude stejně dobře fungovat i v politické sféře? Určitě. Politika je práce jako každá jiná. Možná jen jste trochu více na očích, je vás víc vidět. Ale to je dobře, protože nerozhodujete jen o sobě, ale především o druhých.
Celá rodina o vánocích.
4
Dejme na chvilku slovo sedmnáctileté dceři Kateřině. Tvoje maminka patří k výjimečným lidem, kteří když něco opravdu chtějí, tak toho také dosáhnou. V čem je ti vzorem a v čem si myslíš, že bys jí mohla – jako senátorce – pomoci? Maminka ví, co chce, a to je, myslím, pro život důležité. To se mi také na ní líbí. A v čem jí pomohu? No přeci tím, že udělám to, o co mě požádá.
rodina, když jí, řekla bych, že vařím dobře. Ostatně, když něco děláte rád, pozná se to i na kvalitě. A vůbec si nemyslím, že zdravá strava musí být nechutná! Ozdobou Vaší domácnosti jsou dvě nádherné hrdé dámy – stříbřitě modré britské kočky. Určitě máte ráda zvířata? Kočičky jsou mé lásky. Když přijdu domů a ony mě běží mňoukající přivítat, okamžitě zapomenu na vše zlé, co mě „tam venku“ potkalo. A když se mi Amálka uvelebí na klíně a začne příst… Záměrně jsem se dosud vyhýbal skutečnosti, že už řadu let jste odkázána na invalidní vozík. Dovolte mi nakonec zdánlivě absurdní otázku – co pozitivního vám to přineslo?
S mojí maminkou ve Smetanově síni při koncertě pěveckého sboru Bambini di Praga, kde Anička zpívá. Člověk „nekulturní“ je nehotový. Co Vy a knihy, divadlo, film, hudba?
Ta otázka sice někomu může znít absurdně, ale není. To, co jsem si prožila, byla obrovská zkušenost. Poznala jsem, co to je opravdové přátelství. Naučila jsem se rozpoznávat lidské charaktery a poznala jsem život. A poznala jsem také svého dnešního manžela. Opravdu to bylo díky vozíku. Protože když jsem dostala bezbariérový byt, kamarád, který mi pomáhal s jeho přestavbou, si jednou pozval na pomoc bratrance. A ten přišel.
S manželem se věnujeme chovu britských koček. Toto je naše Amálka. Dnes je to už deset let. A bude to osm let, co se nám narodila druhá dcera. Anička. Za rozhovor děkuje Pavel Augusta
Bez knih si nedovedu představit jediný den. Každý den před spaním, alespoň na pár minut, otevřu knížku. V našem minibytě už není knihy kam dávat. Do divadla se bohužel moc nedostanu, ale byly doby, kdy jsem nezmeškala jedinou premiéru ve Vinohradském divadle. Chodila jsem i do jiných divadel, ale Vinohradské bylo vždy mé nejoblíbenější. Miluji výtvarné umění, zejména grafiku a z malířů francouzské impresionisty. Z architektonických stylů je mi nejbližší funkcionalismus. A hudba? Nebýt vážné hudby, zejména Mozarta, asi nikdy bych si pořádně neodpočinula. I při nejúžasnější knize vyhládne. Dáváte přednost stravě zdravé nebo chutné? A vůbec – vaříte ráda a dobře? Nebo se máme zeptat rodinné rady? Vařím moc ráda, i když se musím přiznat, že poslední dobou jsou to spíše jídla, jejichž příprava nezabere moc času. Podle toho, jak se tváří má S primátorem Janem Kaslem při návštěvě Obvodního ústavu sociálních služeb Praha 2.
Životopis Kolikrát už jsem psala svůj životopis – na přijímačky do školy, při hledání zaměstnání a zdá se, že mne to nemine ani při „přijímačkách“ do Senátu. Takže: světlo světa jsem spatřila 9. srpna 1957 v Praze na Vinohradech jako Daniela Krahulcová v typicky vinohradské „buržoazní“ rodině. Otec byl lékař, známý chirurg, a maminka v domácnosti. Vinohrady jsem pak už vlastně nikdy neopustila. Po maturitě na Gymnáziu Na Pražačce (se zaměřením na výtvarnou výchovu – to se mi moc hodilo při dalším studiu) jsem se dostala na Fakultu architektury při ČVUT. Po promoci jsem nastoupila do Krajského projektového ústavu, vdala jsem se a brzy se nám narodila malá Kateřina. Po třech letech jsem se však musela podrobit operaci, po které jsem zůstala odkázána na ortopedický vozík. Manželství se nám rozpadlo. Léta po listopadu 1989 se pro mne stala opravdu novou životní etapou – znovu jsem se provdala a narodila se mi dcera Anička. V práci jsem se systematicky zaměřila na odstraňování architektonických bariér, které nás stále provázejí snad na každém kroku – kdo o tom ví víc než já? Kromě osobní pomoci a rad postiženým jsem na toto téma vydala knížku Život bez bariér a pro profesní kolegy Projektujeme bez bariér. Do ODS jsem vstoupila v prosinci 1997, v jejím snad nejtěžším období. Možná mne k tomu přivedla i moje snaha o „odstraňování překážek“, nejen architektonických.
5
Podporujeme sv oji kandidát ku svoji kandidátku
Milan Český
Mgr Mgr.. Michal Basch
starosta MČ Praha 3
starosta MČ Praha 2 Daniela Filipiová je osobnost, která může přinést nový přístup k politice a pomoci, dá-li se to tak říci, k jejímu zlidštění. Jsem přesvědčen, že nám všem může díky svým životním zkušenostem a vztahu k místu, kde s námi společně žije, výrazně pomoci.
Jsem velmi rád, že do Senátu Parlamentu ČR kandiduje ing. arch. Daniela Filipiová, která celý život bydlí v naší městské části na rozhraní s Prahou 2, a zná tedy velmi dobře prostředí, v němž společně žijeme. Jsem přesvědčen, že v Senátu bude platným členem, který se umí o dobrou věc ve prospěch všech poprat stejně dobře, jako se svým životním údělem.
6
Na procházku po volebním obvodu nemusí rodina architektky Filipiové nikam cestovat – stačí vyjít před dům…
Pr ocházka volebním obvodem Procházka Po léta renomovaná pražská scéna, odkud vedla cesta těch nejlepších herců a hereček už jen do Národního divadla. Mnohdy však mívalo takovou prestiž, že nebyly výjimkou i cesty opačné. Je to úžasné divadlo a já jen lituji, že moje návštěvy v něm řídnou.
Náměstí Jiřího z Poděbrad je jakýmsi styčným bodem městských částí Praha 2 a Praha 3 – tady také vrcholí jejich společné tradiční vinobraní. Perlou náměstí je architektonický skvost Josipa Plečnika, hradního architekta v éře prezidenta Masaryka, chrám Nejsvětějšího Srdce Páně.
Vydala Občanská demokratická strana, grafické zpracování PRAAM Písek, tisk Graspo Zlín
Náměstí Míru je ústřední reprezentační prostor Královských Vinohrad s radnicí Prahy 2 a mnoha dominantami kdysi samostatného města. K nim patří nesporně chrám sv. Ludmily, novogotické dílo architekta Mockera z konce 19. století. Dnes oblíbené místo ke schůzkám a setkáním.
A už se zase blížíme k domovu. Nesporně užitečnou, ale také rozporuplné názory vzbuzující televizní věž oživily a zlidštily v současné době „miminka“ sochaře Davida Černého. Na jejich instalaci se přišel podívat i prezident Václav Havel.
Procházkou jsme došli až k dominantě Prahy 3, na místo s celonárodním významem, které však zároveň už po desítiletí hledá svou tvář, blízkou lidem třetího tisíciletí. Čím bude Vítkov v 21. století?
Nechci tvrdit, že takto procházím často, ale jsou to všechno moje oblíbená místa. No a vzhledem k mé profesi to jsou také mé oblíbené stavby. Doufám, že i taková krátká procházka vám cosi napověděla o tom, jaký jsem člověk a jak se mezi vámi cítím.
7
K mé povaze patří nevzdávat se. Když jsem se po operaci ocitla na vozíku, seznámila jsem se s mnoha lidmi, kteří prožívali podobnou situaci jako já. Mnozí z nich pro mě byli příkladem. I s velmi těžkým handicapem se dá žít plnohodnotný život. Říká se: „Všechno zlé je pro něco dobré“. Dnes využívám svých zkušeností architekta – vozíčkáře při odstraňování bariér a bojuji proti lidské lhostejnosti. Jako pro většinu obyvatel této země, i pro mě znamenal rok 1989 úlevu a naději. A jako většina občanů jsem i já doufala, že společnost začne znovu stavět na základních principech jako je slušnost, kultivovanost, úcta k tradicím, smysl pro fair play. Místo toho vidím, že se mezi námi nepodařilo vymýtit závist, primitivní zlobu, aroganci, agresivitu „silnějšího“. Návrat do „standardu“ mezilidských vztahů je mnohem náročnější, než narovnání zdeformované a poničené ekonomiky. Nemám ráda, když lidé jen sedí a stěžují si. Mělo by být povinností každého, kdo není s něčím ve společnosti spokojen, zapojit se na jakékoliv úrovni do společenského života a snažit se uplatnit své znalosti a zkušenosti. Proto jsem přijala kandidaturu do Senátu a proto si Vás dovoluji vyzvat, abyste přišli volit. Vy rozhodnete, zda budu Váš senátor Daniela Filipiová
Kontakt
www.filipiova.cz e-mail:
[email protected] tel.: 02/24250792 fax: 02/22515735
