Blahož, J., Baláš, V., Klíma, K. Mrázek, J. Večeř, J. et al. Democracy and Issues of Legal Policy in Fighting Terrorism: a Comparison „Wolter Kluwer“ Praha, 2009, s. 346 Příliš často se nestává, aby výsledky českého výzkumu v oboru právo byly publikovány v knižní podobě v angličtině. Zatím se jedná spíše o vzácnost. O to více potěšující je, že se tak stalo v případě uvedené publikace monografického zaměření připravené týmem zkušených a uznávaných odborníků a za účasti mladých nadějných výzkumníků z Ústavu státu a práva AV ČR, Právnické fakult ZČU a Vysoké školy aplikovaného práva, přičemž se jedná o hlavní výstup z grantového projektu Grantové agentury ČR; AA 700680702. Vydání této prestižní publikace se zdárně shostilo nakladatelství Wolter Kluwer ČR, a. s., zástupce předního světového vydavatele. Samotné téma monografie, jehož název v češtině zní: „Demokracie a problémy právní politiky boje s terorismem: srovnání“, je velice aktuální (v celosvětovém měřítku), naléhavé a přímo vybízí k zamyšlení v širších souvislostech. Proto lze s potěšením konstatovat, že autorům se úspěšně podařilo vyhnout jednostrannému pohledu a naopak byl zvolen nanejvýš vhodný a žádoucí koncept multidisciplinární zkoumající fenomén terorismu a právní politiky boje s ním z pozic práva ústavního, mezinárodního a evropského. Nebyly opomenuty ani otázky trestněprávní, ani obecná východiska teoretickoprávní, stejně tak jako ekonomické, politologické a sociologické aspekty boje proti terorismu v globalizovaném světě. Přičemž pro koncept práce je rovněž příznačné to, že „není to zdaleka jen praktická rešerše, jak fyzicky nejlépe likvidovat teroristy a jejich organizace, ale je to především přemýšlení o tom, jaké společenské prostředí je zdrojem terorismu a jaké společenské prostředí je třeba vytvářet, resp. spoluvytvářet, aby terorismus nevznikal“ (J. Blahož). Pokud jde o územní vymezení zkoumaného problému, vychází studie z ratione loci a společenského prostředí euroamerické civilizace, do které jsou v tomto kontextu řazeny USA, Kanada, státy EU, Izrael, Australský svaz a Nový Zéland. Monografii zahajuje studie vedoucího autorského kolektivu, renomovaného a vysoce uznávaného u nás i v zahraničí odborníka doc. JUDr. Josefa Blahože, DrSc.(dlouholetý člen International Academy of Comparative Law). Tato úvodní kapitola monografie s názvem „Democracy and theoretical issues of legal polities in fighting terrorism“ (Demokracie a teoretické otázky právní politiky boje s terorismem) je směrodatná pro celé dílo, jelikož nastoluje řadu klíčových a kardinálních otázek nezbytných pro uchopení celé problematiky, rovněž tak jako podává definici základních pojmů. Právní politika je v tomto kontextu pojímána jako produkt vědomí politicky nejvýznamnějšího nositele zákonodárné iniciativy, přičemž toto vědomí podle názoru autora je výsledkem interakce druhotných
informačních symbolů odvozených z informací prvotních. Zvláště jsou v tomto kontextu zkoumány kategorie vůle a moci, které při vytváření právní politiky sehrávají neobyčejně významnou úlohu. V další části kapitoly autor se zcela logicky zaměřuje na otázky typologie terorismu, zejména přibližuje jak stávající členění terorismu uskutečněné ze strany českých a zahraničních zástupců právní vědy, tak rovněž přichází se svým originálním řešením, především pokud se týče politického terorismu, který tvoří gró samotné práce. Jsou zde rozlišovány tyto typy politického terorismu: ultrapravicový, ultralevicový, rasistický, nacionalistický, etnický, náboženský, globální, politický. V této souvislosti jsou akcentovány určité nuance a odlišnosti, zejména ve vztahu k politickému terorismu, nacionalistickému a etnickému ( jež jsou často používány promiskue) a rovněž k terorismu rasistickému. Excelentně jsou zpracovány pasáže věnované globálnímu politickému terorismu, který je kvalifikován autorem jako zvláštní typ. Autor nejen vymezuje tento typ terorizmu, ale rovněž poukazuje na jeho prvotní přímý cíl a následující dva cíle nepřímé. (str. 24) Za opodstatněnou lze považovat argumentaci autora, pokud se týče konceptu samotného názvu tohoto fenoménu, jenž autor zvolil, jakožto globálního politického terorismu přičemž se snaží neztotožňovat tento s hojně používanými v mezinárodních instrumentech a odborné literatuře názvy mezinárodní terorismus nebo terorismus s mezinárodním prvkem. (str. 25). Za mimořádně cennou a rovněž značně překračující rámec čistě juristické studie považujeme části věnované úvahám autora jednak o budoucím vývoji globálního politického terorismu a jednak o příčinách vzniku tohoto závažného politického fenoménu. V těchto intencích autor zdárně rozvíjí teorii renomovaného komparativisty a politologa Johana Galtunga, včetně velmi přesvědčivých závěrů (str. 47). Avšak i přes uvedenou konkluzi ohledně důvodů zrodu globálního terorismu dosud neexistuje, podle názoru autora, obecně přijaté vysvětlení příčin globálního terorismu. A možnosti prevence spočívající v provedení zásadních změn politických, ekonomických, sociálních a kulturních v rámci celého mezinárodního společenství zůstávají nereálné. V těchto intencích lze jednoznačně souhlasit s autorem ohledně toho, že v současnosti je možné se pouze omezit na zkvalitňování mocenských a právních prostředků, a to takovým způsobem, aby pokud možno nevyvolávaly vedlejší nepříznivé reakce a následky. Tyto prostředky jsou ve studii označovány jako nástroje první generace. Za nástroje druhé generace by mohla být považována v budoucnu realizovaná rozsáhlá opatření ve světové politice, mezinárodním a vnitrostátním právu, ekonomice, sociálních systémech atd., která by začala vycházet z poznání příčin globálního politického terorismu. Konečně za nástroje třetí generace by bylo možné podle autora označit velmi cílená celospolečenská opatření (nikoliv represivní), která by směřovala vůči potenciálním hrozbám.
Autor dále rozlišuje v rámci právních prostředků a postupů boje proti globálnímu terorismu jednak ty, které jsou přijímány a realizovány v souladu s Ústavou a právním řádem (bez vyhlášení mimořádného stavu) a jednak ty, které byly přijaty na základě vyhlášení mimořádného stavu, kdy dochází k suspenzi určitých ústavních ustanovení. V návaznosti na výše uvedené autor se zaměřuje na vztah aplikace obecně závazných právních aktů boje proti terorismu k základním principům demokratického státu a zejména principu lidských a občanských práv. V této souvislosti je nutno poznamenat, že se jedná o téma, kterému doc. JUDr. Josef Blahož, DrSc. dlouhodobě a soustavně věnuje a v této oblasti patří k předním a nejuznávanějším autorům nejen v ČR, ale i v zahraničí. Mistrovské zpracování těchto částí studie je evidentní. Autor zejména správně poukazuje na to, že i za omezené účinnosti ústavy vykazuje princip lidských a občanských práv, resp. princip základních práv a jejich garancí, určité odlišnosti od ostatních ústavních principů. Je to dáno výraznou proměnností kategorií lidských a občanských práv v současnosti, která vyplývá z civilizačních hrozeb. Podle názoru autora vztah právní politiky boje proti globálnímu terorizmu v relaci k určitým právům jednotlivce ( jež tvoří jádro lidských práv, jako jsou právo na život, osobní nedotknutelnost atd.) vyžaduje velmi citlivé naplňování principu proporcionality. S tím souvisí otázka jakými demokratickými kontrolními prostředky dokáže demokratický ústavní systém kontrolovat, že příslušné státní orgány v zájmu ochrany demokratické ústavnosti určitá základní práva skutečně tímto způsobem omezují a činí tak přiměřeným způsobem, šetřícím podstatou lidských práv. Závěrem k této části monografie lze konstatovat, že dílo Josefa Blahože nejen vzneslo sérii klíčových otázek, ale v mnoha případech poskytlo i řadu fundovaně argumentovaných odpovědí. Především však položilo pevné základy pro zdárné koncepčně rozpracovaní dané multidisciplinární studie. Další kapitola z pera Prof. Ing. Jana Večeře, CSc. se velice fundovaně a do hloubky věnuje ekonomickým a finančním aspektům boje proti terorismu v globalizovaném světě („Economic and financial aspect of the fight against terrorism in globalized society“). Koncept této části publikace je velice zajímavý a originální, jelikož vychází z toho, že současný terorizmus se rozvíjí na určitém ekonomickém pozadí, přičemž stávající vědeckotechnická revoluce se opírá o rozmach pěti základních přírodních věd. Jsou to: – fyzika elementárních částic – chemie – biologie – kybernetika a – kosmologie. Každá z těchto vědeckých disciplín přináší poznatky, které lze s terorizmem využívat, současně však řadu těchto technických a technologických poznatků mohou využívat i teroristé (biologické zbraně, internet, mobilní telefony, přístroje na noční vidění).
V těchto intencích autor uskutečňuje rozsáhlou a fundovanou analýzu, na konci které dospívá k závěru, že „k tomu, aby si vyspělé státy s demokratickou orientací, které jsou nejčastějšími cíli teroristických útoků, udržely v boji s terorismem své pozice, je tedy v prvé řadě třeba dbát na zachování jejich ekonomické síly a mezinárodních ekonomických pozic. Každé oslabení na tomto úseku, vyvolané například vnitřními politickými třenicemi, by v této malé válce zhoršovalo pozice vyspělých států a povzbuzovalo teroristy k novým útokům.“ Za zvlášť zdařilé a průkopnické považuji pasáže věnované charakteristice nových jevů na poli financí ve vztahu k mezinárodnímu terorismu, včetně přiblížení sekundární legislativy EU v této oblasti. Otázka zmražení účtů osob podezřelých z terorismu, kterým tato kapitola taktéž se věnuje, nastoluje řadu kontroverzních otázek, a to nejen v intencích ekonomie a finančnictví, ale i v rovině práva mezinárodního i evropského, o čemž svědčí řada judikátů mezinárodních soudních těles z poslední doby. Třetí kapitola s názvem „Democratic Constitutionality and Counter-Terrorist Measures“ tvoří vysoce zajímavý a konzistentní výstup autorů, kteří se zaměřili na srovnávací ústavněprávní analýzu. Tuto část monografie velice zdařile zahajuje studie zkušeného odborníka na ústavní právo Prof. JUDr. Karla Klímy, CSc., který ve svém příspěvku „Constitutionality and Terrorism: a comparative view“ zkoumá relevantní problémy ústavnosti ve vztahu k terorismu. Zejména naprosto logicky vychází z toho, že jelikož neexistuje definice terorismu v žádné z ústav, a „případy konstitualizace terorismu jsou tak výjimečné, a tedy ojedinělé, že je pro ústavní základy této činnosti státu nutné hledat ústavní dispozice jiného charakteru, tedy ty, které upravují mimořádné (výjimečné) stavy.“ V této kapitole uskutečňuje autor komparativní sondu do ústav vybraných států (Španělsko, Francie, SRN, USA, Itálie, Polsko), která je završena zobecňujícími závěry. Na tuto část publikace plynule navazuje další příspěvek Josefa Blahože s názvem „Legal Polities of Fighting Terrorism Under Limited Constitutionality: a Comparative View“. Zvlášť v této subkapitole je rozebírána právní politika boje proti terorismu za mimořádného stavu ústavnosti, což je situace, která nastává tehdy, když demokratický stát a jeho ústavní systém jsou narušeny natolik, že zachování všech ústavních a zákonných institucí by znamenalo ohrožení existence státu. V případě globálního politického terorismu je nezbytné, pokud dojde ke konkrétním útokům, hodnotit jejich význam z hlediska cílů a rozsahu. Pokud však jde o odhalení zvláště rozsáhlých příprav a hrozeb útoků, mělo by být vždy pečlivě zvažováno, zda mimořádná opatření vedoucí k suspenzi ústavnosti jsou nezbytně nutná. Po předchozí analýze dochází autor k závěru, že ústavněprávní teorie vyspělých demokratických států ( jak států právní kultury angloamerické či kontinentálně evropské) zastává v zásadě shodné stanovisko, že v případě vyhlášení mimořádného stavu ústavnosti, je
nezbytné při suspenzi ústavy zachování demokratických principů ústavnosti (včetně principu suverenity lidu, proporcionality, dělby moci, konsensu, legitimity, právního státu a podstaty principu lidských práv). Pojetí nedotknutelných, resp. neměnných principů ústavnosti je zásadně shodné v demokratických státech euroamerické civilizace. Výklad v rámci této části monografie uzavírá poukaz na zkušenosti Izraele, kde již řadu desetiletí působí demokratický ústavní systém pod mimořádným tlakem politického terorismu. Autor oceňuje zejména tu skutečnost, že široký občanský konsensus s funkcí demokratických procesů v Izraeli nebyl navzdory tomuto tlaku nikdy narušen, i když zde relativně často dochází k vyhlášení mimořádných stavů. V další subkapitole s názvem „Constitutional Regulation of Security Arrangements in the Czech Republic“ obrací se Karel Klíma k výkonu efektivity ústavní úpravy bezpečnostních situací ve vztahu k České republice. V rámci této části činí rovněž koherentní konkluze ohledně toho, že „fenomén ústavnosti spočívá v rovnováze úpravy dvou globálních právních hodnot – mocenského ústavního systému, který je akčně funkční a přitom kontrolovatelný, a na druhé straně ve vymezení pozice člověka, který je nebezpečnou situací zranitelný, resp. může být dokonce strůjcem a původcem negativních jevů (předpokládejme, že u terorismu zřejmě nelze připustit nedbalostní zavinění). Míra státních a převážně exekutivních ochranných zásahů je sice celkově v zájmu drtivé většiny obyvatelstva, ale její povaha je převážně v omezujících opatřeních.“ S tím lze jednoznačně souhlasit. Poslední subkapitola s názvem „Democratic Constitutionality and AntiTerrotist Measures in Israel and Great Britain“ byla zpracována dvěma mladými výzkumníky. Příspěvek JUDr. Tomáše Pezla „Anti-terrorist Measures and Democratic Constitutionality in Israel poskytuje cennou sondu jak do demokratických institucí v tomto státě, tak i legislativních opatření nutných pro efektivní boj s terorismem, včetně zobecňujících závěrů, jež jsou přínosné i pro další státy. Konstatuje zejména, že: „příklad Izraele jednoznačně prokazuje, že vždy a za každých okolností je třeba omezovat nadměrné zneužívání moci výkonné, ať je jakkoliv toto užívání zahaleno do hávu vznešeného ideálu národní bezpečnosti či boje proti terorismu. Nelze totiž připustit, aby demokratický systém připustil aplikaci nedemokratických metod za účelem své vlastní ochrany.“ Uvedená studie přináší velice interesantní pohled na uvedenou problematiku s využitím poznatků a praxi státu, který patří k nejzkušenějším na poli potírání terorismu. Mgr. et Mgr. Renata Vokrojová v příspěvku „Anti-Terrorism Measures and Democratic Constitutionality in Great Britain“ po důkladné analýze dospívá k závěru, že: „při hledání odpovědi na otázku, do jaké míry se ve Velké Británii daří v rámci zachování demokracie, ústavních práv a svobod, morálních, společenských a kulturních hodnot vybudovat účinnou legislativní ochranu před nebezpečím dalších teroristických útoků, nemůžeme si nevšimnout, na jaká úskalí protiteroristická opatření narážejí. Demokratická
společnost stojí před závažným rozhodováním, která práva a svobody mají při konfrontaci a terorismem převážit nad jinými.“ Další kapitola se již nevěnuje pohledům ústavněprávním, ale zkoumá politiku boje s terorismem prizmatem práva mezinárodního a evropského. V první subkapitole „Universal Standard of International Law and Legal Politics of Fight against Terrorism“ se zamýšlí doc. JUDr. Josef Mrázek, CSc. nad mezinárodně právními prostředky potírání mezinárodního terorizmu. Svou studii zaměřuje na prostředky boje proti terorismu přijatými jak na univerzální úrovni (zejména OSN), tak i na regionální úrovni (např. v rámci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBCE, Rady Evropy a EU). V tomto směru dochází k opodstatněné konkluzi ohledně toho, že události 11. září 2001 vedou k stále častějším úvahám o vztahu mezi terorismem a válkou. „Nejde jen o deklarované vedení války proti terorismu, nýbrž i o pojetí terorismu jako formy vedení války.“ Dále autor správně poukazuje na nutnost vyřešení určitých problémů de lege ferenda: „Teroristické útoky na Světové obchodní centrum a Pentagon 11. září 2001 vyvolaly v návaznosti na odvetné akce USA a VB celou řadu otázek o možném přehodnocení ius ad bellum i ius in bello. Diskutuje se o možném novém obsahu práva na sebeobranu, vojenských či válečných represálií, pojetí humanitární nebo jiné intervence, o otázkách vojenské nutnosti (necessity) a proporcionality. Klíčovou otázkou je, zda půjde do budoucna o výjimečnou situaci nebo zda se v mezinárodním právu prosadí tento způsob použití ozbrojené síly jako precedent.“ JUDr. Vladimír Balaš, CSc. připravil další subkapitolu s názvem „International Criminal Court and Prosecution of Crimes of Terrorism“. Tento známý autor v uvedené studii zkoumá zejména klíčovou otázku, zda teroristický akt, jakého jsme byli svědky 11. září 2001, lze stále ještě považovat za pouhý terorismus, nebo zda nejde svým způsobem o akt válečný. V tomto směru dospívá autor k jednoznačnému závěru, že: „ teroristický akt, nebo lépe teroristické akty, jichž jsme zejména v posledním desetiletí svědky, lze bez rozpaků považovat za ozbrojený konflikt mezinárodního charakteru, který se od obecně přijímaného názoru na válku liší pouze v tom, že jedna z válčících stran nedodržuje žádná pravidla, včetně pravidel kogentní povahy.“ Na základě uvedené premisy autor dospívá k závěru ohledně toho, že „pravomoc Mezinárodního trestního soudu by měla doplňovat, v souladu se zásadou subsidiarity, na níž je pravomoc tohoto soudu založena, jurisdikci národních soudů i v otázkách stíhání mezinárodních zločinů, které naplňují skutkovou podstatu a definiční znaky teroristických útoků. K takovému “rozšíření„ pravomoci Mezinárodního trestního soudu není podle nás nutné přidávat další novou skutkovou podstatu a snažit se složitě definovat terorismus. Stačí pouze dosáhnout shody na tom, že pojmové znaky páchaných zločinů jsou již nyní pevnou součástí obecného mezinárodního práva. V daném případě navíc není ani nutné uchylovat se k extenzivnímu výkladu Římského statutu. Stačí jej pouze interpretovat důsledně.“
Dále autor velice fundovaně se zaobírá eventualitami zavedení relevantní právní úpravy ve vztahu k Římskému statutu. JUDr. Zdeňka Všelichová ve svém příspěvku „Regional Level of International Law and Legal Politics of Fight against Terrorism“ se zaměřuje na vybrané mezinárodní a evropské právní nástroje relevantní z hlediska účelu této práce. Autorka podává přehled klíčových instrumentů EU regulujících boj proti terorismu. V tomto směru dospívá k závěru, že v současné době má již Unie vytvořeny základní předpoklady pro koordinovaný postup v případě prevence a odvrácení hrozby a následků útoku. Kapitolu uzavírá zajímavý a cenný příspěvek JUDr. Magdaleny Ličkové, LL.M. „Articulation of Legal Mechanism of the Fight against Terrorism as Developed within the United Nations organization and the European Union.“ V této kapitole autorka se primárně zaobírá teoretickými východisky, pokud se týče právní síly mezinárodních smluv v rámci právního řádu Společenství. Následně poukazuje na právní následky nesouladu mezi resolucemi Rady bezpečnosti OSN a jejich provedením prostřednictvím aktů EU. Svůj výklad hojně doplňuje příklady z praxe, včetně nejnovější judikatury ESD a Soudu I. Stupně. Na konci své studie artikuluje autorka klíčové otázky, jež vyvstávají v rámci zkoumaného úseku dané problematiky, zejména je zamyslí nad tím, že „rezoluce Rady bezpečnosti a implementující právní akty však zásadním způsobem zasahují do života jednotlivců, a to v míře, kterou by moderní svět v jiných souvislostech dnes nepřijal. Vzhledem k tomuto vývoji se otázka, zda je přezkum vůbec namístě, posouvá k otázce, jaký orgán je nejlépe povolán kontrolu vykonávat.“ Pátá kapitola s názvem „Human Rights and Legal Politics of Fighting against Terrorism“ je pro účely práce klíčová a zkoumá uvedenou problematiku z hlediska vyváženosti mezi opatřeními politiky boje s terorismem a zachováním lidskoprávních principů a norem. Výklad brilantně zahajuje subkapitola Josefa Blahože s názvem „Security – Human Rights Principles and Legal Politics of Fight against Terrorism“. Zde autor vychází z premisy uznávaných amerických teoretiků ohledně toho, že „lidská práva musí být začleněná do státní politiky boje proti terorismu s ohledem na to, že cena za jejich porušení je příliš vysoká pro demokratické státy a pokud by tak neučinily, napomohly by nepřímému cíli terorismu – zničení lidských práv.“ Autor s využitím svých čtyřicetiletých zkušeností tuto myšlenku zdárně rozvádí. Zejména podává hlubokou analýzu generace lidských práv, stávajících instrumentů lidskoprávní regulace (ze zvláštním důrazem na Evropskou úmluvu lidských práv a její kontrolní mechanismy a Chartu základních práv EU), a především akcentuje význam bezpečnosti, proporcionality a spravedlnosti jako součásti principu lidských práv. Velice zajímavý pohled do uvedeného tématu přináší subkapitola s názvem „Nederogovatelná práva a terorismus“ připravená Vladimírem Balášem. Zde se autor hluboce zamýšlí nejen nad právními, ale rovněž i nad
etickými a filozofickými rovinami problému. Zejména zkoumá v širších souvislostech výrok Christophera Blakesleja ohledně toho „zdali náš strach z terorismu zkorumpuje náš smysl pro zákonnost a morálku.“ V těchto intencích přistupuje autor velice kriticky ke státem sankcionovanému mučení osob podezřelých z terorismu a spolu s dalšími autory pohlíží na něho jako na morální nihilismus, který vede k opuštění základních principů demokracie a kapitulací před cíli terorismu. V dalších částech této subkapitoly se věnuje právním závazkům státu v oblasti lidských práv. V třetí subkapitole přistupuje Josef Mrázek k charakteristice problému prostřednictvím uceleného přehledu lidskoprávní regulace v návaznosti na mezinárodněprávní nástroje boje s terorismem. Kapitolu věnovanou lidskoprávním aspektům úspěšně uzavírá pojednání Karla Klímy s názvem „Human Rights in Emergency Situations and Circumstances Caused by Terrorism in the Czech Republic“, v rámci které autor se zaměřuje na právní problémy omezení ldiských práv v době nouzových stavů a krizových stavů, a to s ohledem na právní regulaci v ČR. Závěrečná kapitola s názvem „Politics of Criminal Law in Fight against Terrorism“ je vyhrazená přístupu trestněprávnímu. V rámci subkapitoly „Trestní právo v právním státě a terorismus“ zkoumá prof. JUDr. Jiří Pipek, CSc. trestní právo jako nástroj potlačování terorismu. V těchto intencích přináší autor velice zajímavý exkurz do doktríny tzv. „nepřátelského“ trestního práva (Feindstrafrecht), reprezentovaného zejména filosofickými úvahami prof. G Jacobse. Podle tohoto uznávaného představitele vědy trestního práva Feindstrafrecht představuje cestu, kterou zákonodárce v hmotném i procesním trestním právu odpírá nebezpečným pachatelům trestných činů občanský status a odpírá s nimi zacházet jako s občany, když je třeba s nimi vést, jako s „nepřáteli“ válku. Doc. Pípek uskutečňuje kritické vyhodnocení uvedené doktríny. Do protikladu k ní uvádí trestní právo právního státu a rovněž uskutečňuje komparací základních charakteristických rysů „nepřátelského“ a „občanského“ trestního práva. Za velice cenné lze jednoznačně považovat zamyšlení autora nad budoucím vývojem boje proti terorismu v rámci nově se rodícího evropského trestního práva. V této části práce doc. Pípek přináší zobecňující závěry, včetně konkluzí o tom, že „přednosti evropského sjednocujícího procesu v rámci trestního práva v širším slova smyslu jsou nezpochybnitelné tradice osvícenství, které poskytují společný evropský základ, na kterém by mel také být řešen společný trestně právní postup proti terorismu.“ V dalším příspěvku s názvem „Boj proti terorismu v právu EU – trestněprávní rovina“ navazuje JUDr. Simona Stočesová, L.L.M. na předchozí část monografie a uskutečňuje analýzu jednoho z právních nástrojů boje proti terorismu vypracovaných v rámci EU. Zejména podrobně rozebírá Rámcové rozhodnutí Rady z 13. 6. 2002 o boji proti terorismu, včetně jeho implementace do českého právního řádu.
Závěry: Celkově lze konstatovat, že autoři připravili monografii zcela zásadního významu, zkoumající fenomén terorismu a politiky boje s ním, z multidisciplinárních pozic umožňující postihnout uvedený problém v jeho komplexnosti. Samotný koncept práce, fundovaná analýza, logická argumentace, použitá komparativní metoda a i v neposlední řadě i zpracování v angličtině činí toto dílo přitažlivým nejen pro české čtenáře, ale i pro jejich kolegy ve světě. Proto pevně věřím, že se uvedená monografie stane vyhledávaným zdrojem poznání nejen pro účely vědecké a pedagogické, ale rovněž poslouží i pro propagaci české právní vědy ve světě. V Olomouci dne 25. 10. 2009 Doc. JUDr. Naděžda Šišková, Ph.D. vedoucí katedry evropského práva PF UP Olomouc
