Ju nák
– svaz skautů a skautek ČR,
středisko
H lin sko vydává
I nf orm ačn í č as op is 9 leden 2012 Úvodní slovo
Obsah Úvodní slovo Zimní výprava II. oddílu Betlémské světlo Mikíšek (I. a III. oddíl) Florbalový turnaj 2011 Zimní výprava IV. oddílu Vánoční besídka IV. oddílu Vzpomínky Oty Volejníka U anglických skautů
1 1 2 2 3 4 4 5 6
Chtěla bych vám všem, kteří čtete tento časopis, popřát všechno nejlepší do nového roku. A když byly ty Vánoce, tak vám v tomto čísle přinášíme mnoho příspěvků od všech oddílů.☺ A také bych ráda poděkovala všem, kteří se na této činnosti jakkoli podílí, ať už jsou to oddíloví zpravodajové, kteří příspěvky shromažďují a zasílají mi je, nebo samotní autoři článků. Díky vám.
Buzola
Zimní výprava (pátek 16.12. a sobota 17.12.) Kdybych měl výpravu ohodnotit, tak bych jí dal 99 procent ze 100. Sešli jsme se, dali jsme si večeři pak jsme si zahráli hru, že jsme se různě pospojovali a vedoucí se nás snažili roztrhnout. Pak jsme měli něco jako osobní volno, pak jsme šli pro matrace a pomalu
http://sk aut hlinsko.ic.cz
jsme se chystali spát. Před spaním jsme se dívali na Boj o přežití. Ráno: uklidili jsme, dali jsme si snídani, uklidili jsme matrace a šli jsme do „hasičárny“, kterou jsme si prohlédli, dávám tomu 90 procent ze 100. Pak jsme se vrátili a začali jsme vařit
oběd (guláš), pak jsme hráli hru „Dopis Santovi“, pak jsme šli na skauťák a tam jsme dělali večeři (zapékané housky), pak jsme se pomalu začali rozcházet. Výpravu „dvojky“ zapsal Davídek – Turbánek
1
Betlémské světlo 2011 Ve čtvrtek 22.12. se starší část oddílu skautek sešla v 17:00 v Hlinsku ve skautském domě, aby se po krátkém tréninku vánočních koled mohly všechny zúčastněné, v doprovodu Jamala (zástupce mužského pokolení), vydat rozdávat Betlémské světýlko. Konkrétní sestava byla: Buzola, Janinka, Helča, Vrabčák, Matylda, Terka a již zmíněný Jamal. Sladit flétny, zapálit zbytek petrolejek, zkontrolovat dostatek špejlí, rukavice, čapky, a už si to frčíme do ulic. Nejprve jsme obešli pár skautů, kteří jsou již tradičními stěžejními uzly
naší betlémské tratě, k tomu jsme přidali i několik zastávek na znamení, které byly dopředu smluvené. Dvacet
minut jsme také stáli u obchodního domu Růže na sídlišti a dalších 20 potom na Betlémě (konkrétně u středového betlémského kanálu na betlémské mininávsi). Po
cestě i při zastávkách jsme si prozpěvovali všelijaké vánoční písně a koledy, které nás zrovna napadly, doufáme, že zpěv byl kolemjdoucím zpříjemněním předvánočního času alespoň tak jako nám. Betlémské světlo nejspíš hlineckým ještě srdce příliš nezalilo, ale již teď máme vymyšleno, co příště pozměnit a okořenit tak, aby plamínek, který procestoval kus světa, prozářil domácností vícero. Dobrá nálada v týmu světelných poslů neklesla a jsme napjati, jak to příští rok dopadne.
O akci napsala Vrabčák
Mikíšek 17.12.2011 Před třetí hodinou odpolední jsme se vypravily ze svých domovů na skauťák, kde se měl odehrávat náš odpolední program. Konečně jsme dorazily. Moc skautek a světlušek tu zatím nebylo, a tak jsme si s družinkou začaly připravovat scénku – Štědrý den v Austrálii, kde slaví Vánoce piknikem na
http://sk aut hlinsko.ic.cz
pláži a neberou je tak, jako my tady v ČR. Další družinky měly třeba Štědrý den v Rusku a také v USA. Poté, co jsme si zahrály pár seznamovaček a další hry, přišly na řadu naše scénky. Všechny byly hezké. Když jsme si dopověděly ještě nějaké další zajímavosti o těchto zemích, naučily
jsme se vánoční koledu BIM BAM a přešly jsme na „tombolu“ a rozbalování dárků… Všechny měly být vlastnoručně vyrobené, o to větší radost jsme pak měly. Bylo to opravdu úžasné odpoledne. Sepsaly
Anička + Johča:)
2
Florbalový turnaj 2011 - Malé Svatoňovice Starší roveři ve složení Zebra, Tahoun, Jamal, Ryba, Orlo, Tygéér a Míra letos již pošesté reprezentovali hlinecké středisko na skautském florbalovém turnaji v Malých Svatoňovicích. Po postupu ze základní skupiny z 1. místa bohužel prohráli ve čtvrtfinále 2:1 a nakonec se umístili na 6. místě. Převzato ze zápisu z prosincové střediskové rady
Foto: Archiv FbC Malé Svatoňovice
http://sk aut hlinsko.ic.cz
3
Dvě akce IV. oddílu Zimní výprava Sešli jsme se 5. prosince v 19.45 hodin na skauťáku. Hned po příchodu jsem hráli schovávanou po tmě. Docela jsme se báli. Ale spousta z nás si našla parádní úkryt. Potom jsme si zahráli karetní hru Bang. Tu jsme hráli skoro hodinu. Potom jsme šli na noční vycházku. Došli jsem až k Lípě. Potom jsme se vrátili na skauťák. Tam jsme si dali večeři a honem do
postele. Ve spacáku jsme pak zhlédli Harryho Pottera. Ten skončil až pozdě v noci. Druhý den po vzbuzení jsme šli koupit chleba a šli jsme přes jarmark u stadionu. Bylo to tam zajímavé. Po návratu jsme si zahráli hru na paměť. Ta trvala něco přes hodinu. Potom jsme vařili oběd. Uvařili jsme guláš a hranolky. Potom jsem se slavnostně najedli. Měli jsme
i přípitek. Potom jsme si zahráli zase Bang. Na vyčerpání energie jsme hráli bojovou hru ve spacáku. Potom jsme všechno uklidili a matrace jsme dali na půdu. Na závěr jsme hráli ještě šibenici, což je hra na hádání slov. Potom už výprava byla u konce. Byl to nezapomenutelný zážitek.
Vánoční besídka Sešli jsme se 22. prosince v 17.00 hodin. Bylo nás tam docela málo (Marek, Pepíno, Dominik Makovský). Potom jsme chvíli čekali, až odejdou holky s betlémským světlem. Po jejich odchodu jsme zahájili hru, že letíme letadlem a čas si zkracujeme skládáním papírových oveček ze čtvrtky a papírových kudrlinek. Dostali jsme i občerstvení, to bylo cukroví a čaj. Hotový
výtvor jsme si vzali domů. Potom jsme šli ven, tam už byl nazdobený stromeček. Pak nám Tahoun řekl, že když byl malý a chodil na skaut, tak tam byli také. Dostali jsme i prskavky, které jsme pak zapálili. Každý z nás dostal dárky, někdo dřevěný výrobek, vánoční těžítko, okrasnou kytku a míček naplněný kamínky a bublifuk. Dárky se všem líbi-
ly. Potom jsme hráli hru šibenice (hádání slov). Na závěr jsme dělali scénku k vánočním písničkám a to nás pobavilo. Byly tam tyto songy - Vánoční píseň, Pásli ovce valaši, Rolničky a nakonec beze scénky Narodil se Kristus Pán. Potom už byl konec a popřáli jsme si šťastné Vánoce. Bylo to pěkné a zajímavé.
Oba zápisy z akcí IV. oddílu připravil Marek
http://sk aut hlinsko.ic.cz
4
Skautské století v Hlinsku Ota Volejník: Skauting mi dal dobrý kamarády Když bylo Otovi 11 let, vstoupil do oddílu hlineckých skautů, kam ho přivedl jeho starší bratr. Záhy ale přestoupil k vlčatům, která tehdy vedl učitel, básník a laskavý člověk Stanislav Zedníček (1914-2002). Na svém prvním táboře u řeky Želivky byl Ota jmenován Mauglím. Skauti si v té době vydělávali peníze na svoji činnost mimo jiné hraním loutkového divadla pro veřejnost. Pak přišla válka. V roce 1940 byl Junák zrušen nacisty a hlinecký skautský domov byl zapečetěn. Za války si několik bývalých členů hlineckého střediska založilo čtenářský klub Mladého hlasatele a věnovalo se trampingu. Jezdívali na výpravy například do Toulovcových maštalí, kde se konal tábor v roce 1939. Ota Volejník toho času studoval na gymnáziu v Chotěboři. V posledních dnech války hlinečtí skauti neorganizovaně pomáhali s odklízením aut a materiálu, který po sobě na silnicích zanechala ustupující německá armáda. Ze vzpomínek bratra Volejníka lze usuzovat, že tato výpomoc byla chvílemi docela dobrodružná: „Tak jsme se
ohlídli, a za námi Němci, panečku, se samopalem to ‚hasili‘. Mezi radnicí a jak je hudební škola, tam byl záhttp://sk aut hlinsko.ic.cz
sek. Tam jsme dojeli tím autem, z toho jsme vyskákali ještě s tím jedním kolegem a ten třetí, kterej řídil, ten se zdržel. Ten chtěl vytrhnout klíček ze zapalování, ovšem to už Němci nás doběhli, takže dostal pár po puse,
sebrali mu klíčky a my sme se zastavili až tady za těma zátarasama a byli sme rádi.“ Později – už ve skautském kroji – asistovali skauti při napájení a shromažďování opuštěných koní. Krátce po válce se zásluhou bratra Volejníka uskutečnil tábor v Černovíru u Ústí nad Orlicí, na němž hlinečtí skauti pomáhali se sklizní. Po maturitě odešel bratr Volejník na vojnu a přestěhoval se za prací do Liberce. Do Hlinska se vrátil v roce 1952, o prvním zrušení hlineckého střediska komunisty má proto jen informace z druhé ruky.
Skautský život byl v Hlinsku obnoven v roce 1968 na setkání v klubovně DTJ. Počáteční nadšení však poměrně rychle opadlo, skutečně aktivních vedoucích nezbylo mnoho. Po obnově roku 1968 nemělo středisko potřebné vybavení, proto uspořádalo další tábor až v následujícím roce. Vedoucím tohoto tábora nedaleko Svratky stejně jako tábora u Nových Hradů o rok později byl bratr Ota Volejník. Naposledy byl Junák obnoven v roce 1989. Hlinecké středisko navázalo na předchozí činnost schůzí v hlinecké Orlovně, kde byl bratr Ota zvolen vedoucím střediska. I jeho přičiněním se skautům povedlo získat zpět svůj skautský domov v ulici Nad Parkem a sehnat nové táborové vybavení. Pro naše středisko pracuje Ota dodnes (aktuálně jako předseda revizní komise). Říká, že skauting mu dal hlavně nové kamarády a naučil ho větší samostatnosti. Vzal mu naopak hodně času, toho ale nelituje. Připravil Vlk Celý rozhovor z 8. září 2009 bude brzy k dispozici na webu Skautského století: www.skautskestoleti.cz
5
U anglických skautů První postřehy Na přelomu druhé a třetí říjnové dekády jsem odcestoval do Anglie. Pracuju tady jako dobrovolník ve skautském centru zážitkových aktivit v městečku Hockley, které se nachází přibližně hodinu jízdy vlakem východně od Londýna. Centrum navštěvuje docela hodně skautských skupin, ale během jejich krátkého pobytu není moc příležitostí se s nimi blíže seznámit. Proto jsem začal spolupracovat s jedním místním střediskem, konkrétně se skupinou skautů ve věku 10,5-14 let.
http://sk aut hlinsko.ic.cz
Poprvé jsem se s nimi sešel koncem listopadu. Holky a kluci jsou sice většinou pohromadě v jedné skupině, ale někdy se stane, že je v celém oddíle zastoupeno jen jedno pohlaví. Nepočítám-li jedinou vůdkyni, je to i případ skupiny, k níž jsem se nedávno připojil. Tvoří ji zhruba 20 chlapců a čtyři dospělí vedoucí, kteří jsou podle mého odhadu ve věku 35-60 let. Říkali mi, že by chtěli přilákat i nějaké dívky. Ale případné zájemkyně se asi vždy zaleknou toho, že by se ocitly osamoceny v partě kluků. Pravidelné schůzky jsou společné pro celý oddíl, trvají obvykle jeden a půl hodiny a jsou zahajovány a ukončovány rituálem, při kterém skauti vzdávají čest britské vlajce. První dvě setkání, kterých jsem se zúčastnil, měla neobvyklý program. Poprvé se jednalo o večerní výpravu po lesní stezce za městem, jejíž součástí bylo několik „nočních“ her a která
vyvrcholila návštěvou rychlého občerstvení, kde vedoucí klukům koupili kornouty hranolek. Inu, ryba se musí chytat na to, co jí chutná. ☺ Na další schůzku pak dorazil místní amatérský astronom s prezentací o souhvězdích a planetách naší sluneční soustavy. Od vedoucích jsem se později dozvěděl, že si takové hosty zvou pouze výjimečně. Poslední schůzku před Vánoci připravilo několik vybraných kluků. Byla plná pohybových her a nesla se v rytmu vánočních koled. Hry byly podobné těm, které jsme zvyklí hrávat u nás – například chůze kolem židlí, které je třeba co nejrychleji obsadit, přestane-li hrát hudba. Židlí je vždy o jednu nebo o dvě méně než hráčů. Z Anglie poslal Vlk
Koho by zajímaly další postřehy týkající se mého pobytu v Anglii, může nahlédnout do mého zápisníku: http://dobrovolnikuv.blogspot.com/
6
