OD
REDAKÈNÍHO
KRÝGLU
(ÚVODNÍK)
pøekrouceny. Take s chutí do toho, protoe tak jako praví pøísloví: kadý z nás má v tornì marálskou hùl, urèitì platí, e kadý má v sobì i kus písmáka a byl by rád, kdyby jeho jméno zùstalo zachováno aspoò po nìjakou dobu, kdy u svému koníèku vìnoval takové mnoství èasu. Poprvé je to vdy nejhorí, ale jak se prvotní ostych pøekoná, tak u to jde samo. Také èím dál víc zjiujeme, kolik dobrých kreslíøù v tom naem spolku je, jen z nich nìco dostat! Zase ten ostych nad svým dílem? Druhá vìc, která nás trápí, je nedostatek pìkných fotografií na obálku. Copak dnes, v dobì relativnì levné barevné fotografie a digitálních fotoaparátù, na akcích u nikdo nefotografuje? Byli bychom rádi, kdyby se aspoò pro nìkteré tato slova stala impulsem to prostì zkusit a obohatit tak stránky èasopisu, který bude vdycky takový, jaký ho budeme chtít mít. Je to zájem nás vech. A jetì jen poslední malá prosba. Zájemci o publikování mrknìnte do pokynù pro autory, hodnì to pomùe pøi redakèní práci.
Ji uplynulo víc ne pùl roku od vydání posledního èísla Spelea. Moná se to nìkomu zdá dlouho, ale souvisí to hlavnì s tím, jaké mnoství pøíspìvkù redakce dostane. Tedy jinak øeèeno: pokud není pøíspìvkù dostatek je tøeba poèkat, zvlátì kdy jsme pøece jen trochu zápasili s finanèním pokrytím jeho vytitìní. Ale stal se zázrak a pro letoní rok jsme dostali grantové finanèní prostøedky Ministerstva ivotního prostøedí ÈR na tisk Spelea o celkové èástce 92 400 Kè. V projektu jsme se zavázali, e v letoním roce pùjde o 4 èísla, take pite, a vechna èísla naplníme kvalitními pøíspìvky z aktuálního dìní nejen v naich, ale i zahranièních krasových oblastech. O to, e pøíspìvky nebudou nijak dlouho leet v redakci, bude postaráno èetností vydávání. Nevìøíme, e by se ve skupinách nic nedìlo. Zdá se vak, e ono je asi mnohdy tìké najít nìjakého obìtavce, èasto hanlivì oznaèovaného jako pisálek, který tu èi onu událost zaznamená na vìèné èasy. Nezapomínejme ale, e jen události napsané a vytitìné ve více výtiscích mají anci pøeít tak, jak se opravdu staly, protoe jinak zcela jistì upadnou do propasti èasu nebo budou alespoò notnì
S díky za celou redakèní radu
Honza Vít
AKTUÁLNÍ INFORMACE
Z èinnosti pøedsednictva Nedávno, na mimoøádné valné hromadì, pøijali delegáti Vaich ZO zcela nové stanovy a organizaèní øád. Tyto dokumenty doznaly oproti minulosti nìkolika zásadních zmìn. Pøedevím znaènì zetíhlely, a to o více ne 3/4 z pùvodních 40 stran na stran 9! Organizaci ivota spoleènosti se, a na pár výjimek, vak zásadnì nemìní, pøitom vechny
zákonné a dùleité informace jsou v nich obsaeny a orientace v nich je mnohem jednoduí. Pøijetí tìchto základních dokumentù pro fungování spoleènosti vak bylo pouze prvním krokem, po kterém musí následovat dalí, v podobì zásadní revize ostatních interních materiálù, napø. bezpeènostních smìrnic. V procesu jejich tvorby
1
budou hrát významnou roli Vae pøipomínky z praxe, bez nich nebude moné dobré smìrnice vytvoøit. A dobré smìrnice nás musí smìøovat tak, aby vekeré nae poèínání bylo co nejbezpeènìjí. Delegáti si také z valné hromady odvezli první verzi propagaèních letákù ÈSS, které nechalo pøedsednictvo vyrobit a které jsou urèeny pro podporu naich zájmù, pro pøedstavení naí èinnosti, pro zlepení obrazu o ÈSS na veøejnosti. Opìt rádi pøivítáme Vae námìty a pøipomínky k tomuto materiálu. V poslední dobì rozvíøila hladinu veøejného mínìní pøipravovaná novela zákona 114/92 Sb. O ochranì pøírody, zejména paragrafu 10, který se týká jeskyní. Zmínìná novela vychází z nutnosti harmonizace naeho práva s právem EU, je vak doplnìna o nìkteré ryze èeské prvky, jako je vyvlastnìní jeskyní z pozemkù, nebo vázání pouhého vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany pøírody. Pøedsednictvo se tímto zabývalo ji od èervence a ji v té dobì jsme novelu konzultovali s Agenturou ochrany pøírody a Ministerstvem ivotního prostøedí. Nae pøipomínky smìøovaly k formulaci o monosti provádìt pouze výzkumy chránìné tímto, nebo jinými zákony, kde jsme navrhovali vyputìní této podmínky, a k vázání
vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany pøírody, kde jsme rovnì navrhovali jeho vyputìní. V prvním pøípadì jsme nakonec dosáhli toho, e v pøipravované vyhláce, která bude na zákon navazovat, bude samostatný paragraf o speleologickém výzkumu, èím se z nìj stane veøejný zájem, navíc zakotvený v naí legislativì. Na formulaci zmínìného paragrafu se pøedsednictvo pøímo podílelo.V druhém pøípadì jsme zaslali nae pøipomínky v pøipomínkovém øízení a o jejich osudu v tuto chvíli jetì nevíme. Problematiku majetkoprávních vztahù jsme nepøipomínkovali, nebo nezastupujeme zájmy vlastníkù jeskyní. Z pohledu ÈSS je toti úplnì jedno, kdo je vlastníkem jeskynì. O podmínkách, za jakých nám umoní do jeskyní vstoupit, budeme vdy muset s pøísluným majitelem jednat. V pøíloze obìníku è. 61 dostaly vechny ZO obecnì zpracované pokyny pro podání ádosti o výjimky. Tyto pokyny jsme obdreli z Ministerstva ivotního prostøedí a mìly by Vám zejména uetøit èas strávený listováním v zákonech a poslouit jako podklad pro Vae jednání s místnì pøísluným správním orgánem. Do nového roku Vám pøeji hodnì úspìchù v ivotì jeskyòáøském i osobním.
Memoriál, súa jaskyniarskej ikovnosti o Putovný pohár László Lukácsa László
Lukács
(2. 7. 1955 28. 12. 1982) Ako horolezec vystúpil na nieko¾ko najvyích títov Sovietského zväzu a Mongolska. S ob¾ubou preliezal klasické cesty aj vo Vysokých Tatrách. Bol medzinárodne uznávaný ako odborník v oblasti speleologickej a horolezeckej techniky. Aktívne pracoval v komisii pre aplikovaný prieskum BTSZ a FTSK a tie ako èlen maïarskej jaskyniarskej záchrannej sluby. Jeho kniha Barlangjárás (jaskyniarska technika) manuskript, vlastné vydanie 1982, je ete stále aktuálna. Smr ho zastihla v plnom rozkvete osobnosti a mesiac pred narodením syna v tatranskej lavíne spolu so estnásroèným bratom Zoltánom a osemnásroènou Timeou.
Medzi priate¾mi známy ako Drúz, vytudoval chemickú automatizáciu. Jaskyniarsku kariéru zaèal desadenným podzemným táborom v jaskyni Szemlõhegyi. V nasledujúcich rokoch vykonával a viedol jaskyniarsky prieskum v poèetných maïarských jaskyniach, ale aj v iných krajínách. Roku 1980 bol èlenom po¾skej expedície do Jubileum schacht (-1 173 m). Bol èlenom jednotýdòovej objavnej a mapovacej expedície v jaskyni Hölloch vo vajèiarsku. Poznal vetky významné jaskyniarske lokality v Maïarsku a rád sa zúèastòoval exkurzií do jaskýò v Èeskoslovensku, Rumunsku a Bulharsku. V po¾skej Snenej dosiahol dno s prvou úspenou maïarskou výpravou.
2
Speleologická skupina Jána Majku organizuje pokraèovanie súae jaskyniarskej ikovnosti o putovný pohár L. Lukácsa: Cie¾ súae: Stretnutie mladých portovo ladených jaskyniarov z celého sveta a ich vzájomné súaenie v ikovnosti a bezpeènosti pri pohybe v nároènom jaskynnom prostredí a v jednolanovej technike.
zostupujúcich drustiev do jaskyne. Sled je po 20 minútach, a ak rýchlejie drustvo dobehne pomalie, tak pomalie je povinné uvo¾ni cestu rýchlejiemu drustvu. 3. Viazanie uzlov na èas. 4. Zostavenie kladkostrojov. 5. Zvesenie druha z lana. 6. Jedna humorná úloha, nejakým spôsobom súvisiaca s SRT.
Miesto a termín konania súae: Èertova diera na Hornom vrchu (Slovenský kras) 22. 25. August 2002. Oficiálny jazyk súae: Angliètina (postaèí ak jeden zo súaného drustva ovláda základné výrazy a základnú terminológiu SRT).
Ceny: Prvé tri umiestnenia dostanú hodnotné jaskyniarske ceny (ca. 150,- 100,- 50,- EUR). Najlepie enské drustvo bude taktie odmenené hodnotnými jaskyniarskými cenami (ca. 100,- EUR).
Registraèný poplatok: 40,- EUR (platí sa bankovým ekom alebo pri prezentácii)
Mimoriadna cena sponzorov a komisie memoriálu L. Lukácsa pre víaza je: 1.000,- EUR. Podmienkou pre získanie mimoriadnej ceny okrem víazstva v súai je, e víazné drustvo o dva roky pripraví a zorganizuje podobnú súa niekde v prístupnej èasti sveta na úrovni akceptovate¾nej komisiou memoriálu L. Lukácsa.
Súané drustvá: Môu by z ktorejko¾vek krajiny sveta okrem krajiny organizátora. Muské, zmieané a enské drustvá budú hodnotené spolu. Súai budú dvojèlenné drustvá a z kadej krajiny sa môu zúèastni najviac dve muské alebo zmieané drustvá a jedno enské drustvo. Maximálny poèet zúèastnených drustiev je 20. Ak sa na súa nezaregistruje 20 drustiev, tak sa môu zúèastni aj drustvá z krajiny organizátora. Podmienkou registrácie je prehlásenie drustva, e v prípade víazstva o dva roky zorganizuje pokraèovanie memoriálu. Toto prehlásenie musí by potvrdené národnou speleologickou organizáciou alebo známym speleologickým klubom, ktorý týmto preberie na seba morálnu zodpovednos za pokraèovanie memoriálu.
Definitívne zaregistrované bude a drustvo, ktoré nám pole potvrdené prehlásenie a bankový ek na 40,- EUR. Pokia¾ sa niekto rozhodne zaplati registraèný poplatok a pri prezentácii, nebude ma garantovanú monos úèasti. Limit 20 + 5 drustiev je maximálny moný limit, ktorý nám povolili orgány tátnej ochrany prírody, pre pohyb v jaskyni a okolitej krajine, ktorá sa nachádza na území CHKO Slovenský kras.
Úlohy na súai: 1. Prelezenie trenaéra jednolanovej techniky na skalnej stene v trvaní cca 10 minút. Bude sa mera èas prelezenia a sledova dodriavanie bezpeènostných zásad SRT. 2. Èasové poradie prelezenia trenaéra urèí poradie
Kontaktná adresa: Gustáv Stibrányi, 044 02 Turòa nad Bodvou è. 328 tel/fax 055 4899101, 4662230,
[email protected], www.meander.sk Od januára 2002 aj: www.lukacskupa.hu
Pozor !! Srbska. Z vítìzù budou vybrána dvì dvouèlenná muská drustva a jedno drustvo enské, které budou reprezentovat ÈSS na závodech na Slovensku. Zájemci o úèast se nahlásí M.Závikovi do 15.5.2002 (tel.domù 02/41741666, 0723/952991).
V dùsledku toho, e se soutìe jeskyòáøské zruènosti o putovní pohár L.Lukácsa mohou zúèastnit pouze 2+1 drustva z jednoho státu (viz propozice soutìe v tomto èísle), SZS Èeský kras uspoøádá dne 15.6.2002 nominaèní závody v lomu na Chlumu u
3
Soutìní discipliny (budou stejné, jako pak na Slovensku):
2. Prùstup jeskynì. 3. Vázání uzlù na èas. 4. Sestavení kladkostroje. 5. Záchrana na lanì. 6. Humorný úkol související s SRT.
1. Pøelezení trenaéru na skalní stìnì jednolanovou technikou - mìøí se èas a sleduje dodrování bezpeènostních zásad SRT.
Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001 ZO
za rok 2000
za rok 2001
1-06 1-07 1-10 3-05 4-01 4-03 5-01 5-02 5-03 5-06 5-07 6-13
28.2.01 2.860,-
28.2.01 28.11.01 10.8.01 3.12.01 7.10.01 27.11.01 27.2.01 7/01 27.9.01
6-16 6-18 6-21 6-23 7-01 7-02 7-07
10.8.01 800,-
26.9.01 800,-
3.900,1.800,3.300,600,300,300,14.400,600,2.700,-
23.1.01 3.900,30.7.01 2.200,20.8.01 1.100,15.8.01 300,2.3.01 5.100,4.10.01 300,9/01 5.700,6/01 300,10/01 600,30.11.01 doplaceno 240,- za 97, 1,500,- za 98, 1.800,- za 99, 3.000,- za 2000
4
DOMÁCÍ
LOKALITY
Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)
O jednom víkendu v mìsíci prosinci roku 2001 se konala v Mechovém závrtu jedna z posledních pracovních akcí naí ZO v tomto roce a nutno øíci, e nebyla urèitì poslední, nebo se dolo na mnoho nových velice zajímavých zjitìní. Náhlé teplotní zmìny, související s pøíchodem prvních vìtích mrazù, nám poprvé umonily pozorovat aktivní cirkulaci vzduných proudù i v j. V Mechovém z. Poslední prùzkumné práce, probíhající s dílèími úspìchy v nejniím bodì jeskynì (cca 46 m), nám dìlají stále vìtí problémy v souvislosti s nedostatkem vzduchu a prùvodním hromadìním CO2. I kdy se daøí kyslíkový handicap úspìnì eliminovat meními poèty pracovních akcí, práce jdou kupøedu jen velice pomalu. Bìhem tìchto prací se vìnujeme také sledování výronù teplého vzduchu z podzemí v celé oblasti
Mokerské ploiny. Kromì nìkolika drobnìjích ventarol zanedbatelného významu v blízkosti j. Pekárny a Kamenného líbku nic výraznìjího nenacházíme. Zklamáni malou úspìností naeho poèinu, se jdeme nakonec pokochat idylkou krásnì zasnìeného Hostìnického propadání. Po prohlídce zamrzlého ponoru si vzpomínáme na místo, kde má být údajná ventarola, která je uvedena v nìkolika èláncích J. Himmela (1990, 2001) na vyobrazených mapkách. Podle uveøejnìných kresebných plánù by se mìla ventarola nacházet nìkde v prostoru Vilémova údolíèka (Køí 1867; Pokorný 1996) s bývalým lomem a povodòovým propadáním Hostìnického potoka, oznaèeným øímskou èíslicí II. Po chvilce brouzdání snìhem stojíme pøed posledním cca 7 m vysokým terénním stupnìm, za ním se ji nachází uzávìrová stìna starého oputìného lomu.
5
Nìkde v tomto údolním pøedìlu by mìla ventarola být. Aè se ale snaíme prolézat okolní rotí sebevíc, nic zde, a na nìkolik slabì ojínìných otvùrkù v zasnìeném køoví, nenalézáme. Podobnì ojínìných míst je tento den vude celá øada, proto si nemyslíme, e se jedná o pøímý doklad existence ventaroly. Na zpáteèní cestì se vracíme pøes místo, kde se za zvýených vodních stavù ztrácí povodòové vody Hostìnického potoka (viz pøiloený obr.). Na dnì pøítokového líbku jsou jasnì patrné pozùstatky erozního korýtka, které konèí v otevøeném hlinitém trativodu, jeho obvod je nádhernì ojínìn a okolní sníh je v nejbliím jeho okolí na nìkolika jiných místech dokonce roztátý. Zde se musely naposledy propadat povodòové vody, protoe místa ponorù se kadým rokem v této vìtvi propadání mìní. Nae letmá návtìva propadání by tak mohla být oznaèena za ukonèenou, ale nebylo tomu tak. Opodál otevøeného trativodu objevil P. Nováèek v èerstvì utreném bøehu jakýsi nenápadný otvor. Poté, co se lemo naplazil do hustého køoví, oznamuje nález náznaku jeskynní chodby. A skuteènì, asi 3 m na JZ od vlastního ponoru II je v levém hlinitém bøehu ponorového údolíèka patrný náznak oblého jeskynního portálu. Pod stropem vystupující chodby jsou èásteènì odplavené hlinité sedimenty, které obnaují èást krátkého pokraèování jeskynì v jz. smìru od propadání. Jeskynì má nápadnì erozí zarovnaný strop, podobnì jako portál j. Pekárny, co by mohlo svìdèit o existenci vìtí fluviální jeskynì s pomìrnì vyrovnaným spádem odtoku vod. Vzhledem k tomu, e strop jeskynì se nachází pouhých cca 0,5 m nad úrovní ponoru (cca 371 m n.m.), lze pøedpokládat, e neznámé pokraèování této jeskynní chodby doposud odvádí alespoò periodicky èást vod Hostìnického potoka. Zatím ale neznáme pøesnìji sedimentární výplò jeskynì ani její retenèní schopnost. Asi 50 m na JZ od místa propadání II je znám z blízkosti lesní cesty mìlký bahnitý závrt, který by mohl naznaèovat smìr odtoku recentních nebo fosilních vod, pøípadnì hypotetický smìr pokraèování této pirátské jeskynní chodby. Zajímavé je, e zmínìný závrtek byl v minulosti ji jednou pokusnì kopán, ale bezúspìnì (dle sdìlení L. Slezáka; srovnej v Himmel 2001, obr. 2, 11). Kdy si udìláme krátkou odboèku do minulosti, zjistíme, e M. Køí lokalizuje do prostoru propadání II objev jeskynní propasti, uèinìný ji v roce 1864 bìhem lámání kamene místními vápeníky z Hostìnic
(Køí a Koudelka 1902, 121; novìji Pokorný 1996). Køí sám popisuje prùzkum této jeskynì a zmiòuje se i o chodbì vedoucí vlevo, tj. smìrem zhruba j. od propadání. Nákres této jeskynì se vak bohuel do dneních èasù nedochoval. Vzhledem k aktuálnosti souèasného øeení problematiky geneze Kamenného líbku (Musil 1998) a jeskynní sítì v jiní èásti Moravského krasu by bylo velice zajímavé tuto jeskyni (autory pracovnì nazvanou Portálová) podrobit detailnìjímu prùzkumu, nebo alespoò výzkumu její sedimentární výplnì. Nadmoøská výka vchodu Portálové j. (cca 371 m) by teoreticky mohla odpovídat ponorové oblasti j. Pekárny, pøípadnì jí odpovídajícím poøíèním úrovním (Himmel a Himmel 1967). Literatura: Himmel J. (1990): Hydrografie systému Ochozské jeskynì. - Ès. kras, 41: 71-82. Praha. Himmel J. (2001): Vyuití vod vyputìného rybníku k hydrologickému výzkumu krasového povodí Øíèky. - Speleofórum 2001, XX: 10-12. Praha. Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky. - MS, Speleologický krouek KPS. Brno. Køí M. (1867): Der unterläfsliche Führer in die romantische Gegenden der devonische Kalkformacion. Brün. Køí M., Koudelka F. (1902): Prùvodce do Moravských jeskyní. - J. Hon: 1-479. dánice-
6
Vykov. Musil R. (1998): Vývoj údolní sítì v jiní èásti Moravského krasu. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1997: 11-15. Brno. Pokorný J. (1996): Vilémovo údolíèko a Ochozská jeskynì. - Speleo (Praha), 23:27-29.
Summary: The discovery of a mouth of Portal Cave within the area of Hostìnice Ponor II. During an observation tour around the ponor of Hostìnické propadání in the Southern part of the Moravian Karst a small entry portal has been discovered. The cave is situated at the elevation of 371 m and further explorations are proposed. The object was named as Portal Cave.
Nové poznatky o smìru podzemního odtoku od Hostìnického propadání III Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
ethylalkoholu stekla k jedné stìnì a vytvoøila zde silnìjí vrstvu asi l cm vysokou. Svìtelným kuelíkem baterky pøi osvitu z boku pøi pozitivním nálezu fluoresceinu se objeví v paprsku svìtla fluorescence. Nejprve bylo novému testu podrobeno 35 patron s aktivním uhlím z profilu na proudící vodì, povìtinì povrchových. Zbarvení, které by bylo jednoznaènì fluoresceinové, nebylo u ádné patrony zjitìno. Poté bylo opìtovnì novým zpùsobem zpracováno 18 patron instalovaných ve vrtech. Výsledek byl pøekvapující: u pìti z esti patron exponovaných ve vrtu PV 24 byla vyluhována pozitivní fluorescence. U ostatních vrtù byl výsledek negativní. Kadý profil byl patronami s aktivním uhlím osazován ve tøech na sebe navazujících etapách a to s dobou expozice pøiblinì v délce 3 týdny. Výsledky shrnuje tab. 1. Stopovací zkouka, provedená v roce 1998 z Hostìnického propadání III, ukázala smìr odtoku vod jjz. smìrem, který je zøejmì ovlivnìn tektonikou èlenité geologické stavby této východní hranice Moravského krasu, kde krasové území, tvoøené pøevánì øíèskými vápenci, je od kulmu Drahanské vrchovinyoddìleno zónami písèitých vápencù s hostìnickou vápencovou brekcií smìru S-J, do nich jsou na nìkolika místech lokálnì vèlenìny ostrovské bøidlice stejného smìru. Vrt PV 24, ve kterém byl stopovaè zachycen, je situován 230 m jjz. od ponoru III. Podle informací poskytnutých D. Hyprem prochází vrt zpoèátku prachovitou bøidlicí s vlokami edého brekciového vápence, dále øíèskými vápenci s klasty s tenkou vlokou bøidlice a písèitými vápenci. Patrony s aktivním uhlím byly situovány do hloubky 88 m
Propadání Hostìnického potoka III leí na jz. okraji Hostìnického údolí pod patou svahu s høebenem skalek jjz. smìru v úrovni údolního dna ve vzdálenosti 180 m proti toku od mùstku s cestou pøed ponory I a I. Má tvar závrtu o prùmìru 5 6 m, do nìho ze strany pole ústí mìlká erozní rýha obèasné, vìtinou jarní, záplavy. V souèasné dobì lze ponor zavodòovat pomocí osinkocementových rour z dnes napøímené navigace toku. Jeho ponorová kapacita se pohybuje v rozpìtí 1,8 2,3 l.sec 1. Nánosový materiál závrtu poklesává. Svìdèí o tom nález plechovky v hloubce témìø 9 m pøi hloubení achtice v rámci vyhodnocování loiska pro lom Mokrá. Z popsané situace lze útvar povaovat za zanesený paleoponor. Kdy v roce 1998 autor s kolegy z Èeské speleologické spoleènosti provádìl stopovací zkouku od Hostìnického propadání III za pouití vysoké dávky 15 kg fluoresceinu a sledoval v nií èásti povodí 12 povrchových profilù a v okolí ponoru 5 nejblíe a do vech stran moného odtoku situovaných vrtù, nebylo barvivo nikde zaznamenáno. Nepodaøilo se to pøes pøedchozí metodické zkouky s aktivním uhlím. Fluorescence mìla být vyvolána syntetickým lihem a postupem blíe popsaným (Himmel 1999). Místo syntetického lihu byla pouita smìs èistého 96% ethylalkoholu s 15% roztokem hydroxidu draselného v pomìru 1:1. Z obou koncù patron bylo odebráno malé mnoství exponovaného aktivního uhlí, celkem asi 3 a 5 gramù a pøelito smìsí ethylalkoholu tak, aby se zvlhèil celý objem testovaného aktivního uhlí a jetì nad ním zùstalo malé mnoství roztoku. Po dvanácti hodinách stání, kdy se usadil èerný kal ve smìsi ethylalkoholu, se ve tmì sklenièka naklonila tak, aby smìs
7
jeskynì. Vyí úroveò zvodnìní kolem vrtu PV 24 byla zasaena stopovaèem a pozdìji, mezi 15.- 39. dnem od zahájení stopovací zkouky. Postupová rychlost horninovým puklinovým systémem k horní patronì s aktivním uhlím, exponované v úrovni 308,3 m n.m. m., tj. 27 m pod úrovní hladiny spodní vody, by byla maximálnì 14,38 m.den-1 (0,0166 cm.s-1), minimálnì 5,9 m.den-1 (0,007 cm.s-1), nejpravdìpodobnìji vak kolem 11,5 m.den-1 (0,013 cm.s-1). Zbarvení fluoresceinem v PV 23 bylo zachyceno té poslední, tøetí etapou vsazovaných patron s aktivním uhlím v dobì od 8.6. 1.7. , tj. od 39. 61. dne od vpravení stopovaèe do ponoru a to v horní i spodní hloubkové úrovni. Sledované ostatní vrty (PV 15, PV 17, PV 25, PV 29) byly po celou dobu zkouky negativní. Znamená to tedy, e od ponoru III na jz. okraji Hostìnického údolí odtékají vody jjz. smìrem k PV 24, tj. smìrem k tìenému lomu. Z postupové rychlosti vyplývá pohyb v puklinách vyplnìných spodní vodou nikoliv v soustøedìném toku. Rychlost 11,5 m.den-1je pro puklinový systém pomìrnì znaèná rychlost a ukazuje na jejich relativní otevøenost. Podle mnoství vtoku vody do ponoru pøi stopovací zkouce prùmìrnì 2,15 l.s-1. tj. 185,76 m3.den-1 (14 303 m3 za 77 dní), lze uvaovat pøi teoretické porozitì hornin 5 % o stopovaèem zasaeném horninovém obsahu asi 286 070 m3. Pøi pravdìpodobné hloubce vodního sloupce 70 m zasaeného stopovaèem a plné vzdálenosti od ponoru 230 m, by íøka pásma, v nìm se pohyb vody uskuteèòuje, byla 17 m. Pravdìpodobnìjí se zdá, e z první èásti úseku ji stopovaè odtekl, take pøi vzdálenosti asi 180 m by íøka pásma byla 22 m. Jsou to ovem jen teoretické a pøibliné hodnoty. Toto
Obr. 1: Geologické schema oblasti asituace vrtù (Podle Dvoøák - Pták, 1963). blízko zóny otevøených krasových puklin s velkým sklonem a do puklinové zóny v hloubce 120 m pod povrchem. Zbarvení se objevilo ve vrtu PV 24 bìhem patnáctidenní expozice aktivního uhlí nejprve v hloubce 120 m pod povrchem. Horní zóna zvodnìní sledovaná druhou patronou v hloubce 88 m fluoresceinem zatím zasaena nebyla. Poèítáno pro dobu 15 dní vychází postupová rychlost 15,33 m.den 1 , tj. 0,017 cm.s -1. Jedná se tedy o prùstup vody puklinovým systémem. Zajímavá je okolnost hlubinného prùbìhu v horninì preferované odtokové zóny, která probíhá v hloubce okolo 60 m pod úrovní hladiny této oblasti a o 54 m ní, ne jsou ve vzdálenosti cca 300 m koncové prostory Ochozské R]QDþHQtYUW DR]QDþHQtSDWURQ
~URYH SDWURQ
m.n.m pod terénem m expozice 30.4.- 15.5. 15.5.- 8.6. 8.6.- 1.7.
PV 15 312
PV 17 314
PV 24 308
276
PV 25 317
PV 29 339
314
-65
-50
-88
-120
-95
-40
-65
0 0 0
0 0 0
0 + +
+ + +
0 0 0
0 0 0
* -
SDWURQD]DVHNQXWDDXWUåHQD
Tab. 1: Výsledky stopovací zkouky
8
Dvoøák J. - Pták J. (1963): Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu.- Sbor. geol. Vìd Ø.G., 3, 4984, Praha
pásmo spodní vody asi 20 m iroké odvádí od ponoru III vodu jjz. smìrem. Pokud by se postupová rychlost nemìnila a odtok by pøes úvahy o hydrologické bariéøe ve smìru Z-V nìkde uprostøed dobývacího prostoru lomu pokraèoval stále stejným smìrem, dospìl by do oblasti obce Mokrá asi za 130 dní. Pokud by jeho dalí smìr byl ovlivnìn pøedpokládanou hydrologickou bariérou v prostoru lomu a zmínìný smìr pohybu se obrátil k západu, trvalo by 243 dní, ne by dospìl do údolí Øíèky.
Summary: New tracing experiment was carried out in the sink of the Hostìnice Creek no. III. Fifteen kg of fluorescein were used as a tracer at water discharge of 2.15 l.s-1. Tracer was indicated in the borehole PV 24, which is situated 230 m to SSW of the sink. The sink drains the fissure system at the depth of 120 m under the surface or 60 m under groundwater level. The water velocity reached from 11 to 15 m.day -1. Theoretical width of the groundwater drainage zone was calculated to 20 m.
Literatura: Himmel J. (1999): Nová stopovací zkouka od Hostìnického propadání III. - Speleofórum ´99: 13-15. Praha.
K pùvodu vod v jeskyni Malèinì Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
V severojiní chodbì tvoøící hlavní osu jeskynì a ústící jedním koncem visutì do Blátivého dómu, stéká obèas v dobì vyích vodních stavù blíe k j. konci chodby z horní chodbièky drobný pøítok o kapacitì asi 0,03-0,05 l.sec-1. Pøi ústí do spodní chodby pøekonává rozstøikem 2,2 m vysoký stupeò a naplòuje mìlké jezírko s èirou vodou na dnì spodní chodby, kterou zatápí smìrem k jejímu jinímu konci, kudy voda z jeskynì opìt odtéká. Na tento drobný obèasný pøítok do jeskynì Malèiny upozornil v literatuøe poprvé Balák (2001). Pøi zvýených prùtocích v záøí 2001 po nezvykle velké srákové aktivitì (148,1 mm v mìsíci) se èinnost tohoto pøítoku neznámého pùvodu opìt obnovila. Pro stanovení pùvodu této vody odebral a zpracoval autor dne 20.9.2001 srovnávací vzorky pro hydrochemické posouzení vod v okolí. Mimo vody neznámého pøítoku byly odebrány vzorky vody ze zaèínající zátopy na dnì Blátivého dómu Malèiny jeskynì, kde se obèas vytváøí jezero pøes 1 m hluboké s plochou 92 m2 a objemem 150 m3 (Himmel 2000). Dále byly odebrány vzorky z Ochozského potoka, Hádecké Øíèky a Hostìnického potoka, vytékajícího ze vchodu Ochozské jeskynì. Výsledky shrnuje tab 1. Z provedených hydrochemických analýz vyplývá pøíbuznost shora popsaného obèasného pøítoku v j. èásti jeskynì Malèiny s vodami Ochozského potoka. Nasvìdèují tomu podobné hodnoty obsahu alkality, celkové tvrdosti, vápníku,
Obr. 1: Situace jeskynì Malèina vzhledem k povrchu.
9
Srovnání vod v 0DOþLQ
MHVN\QLV þ
þ
þ
þ
vodivost
µS.cm-1
737
522
645
420
549
alkalita
mval.l-1
4,3
3,5
3,3
1,5
2,3
celk. tvrdost
mval.l-1
6,1
4,7
5,2
4,9
5,0
vápník
mg.l-1
102
80
109
61
69
KR þtN
mg.l-1
12,3
8,4
0?
22,7
18,7
8,3
9,5
?
2,7
3,7
chloridy
mg.l-1
15,3
5,6
12,4
4,8
11,5
sírany
mg.l-1
58,6
48,5
59,6
71,4
75,1
GXVLþQDQ\
mg.l-1
48,5
10,2
58,2
14,7
34,3
Ca/Mg
hyporhealu, doprovázející povrchovou vodu ve tìrcích pod lùkem toku. Tomu svìdèí mírnì vyí mineralizace, zatím co vody povrchového toku jsou pøi vyích prùtocích zøedìnìjí s niími hodnotami koncentrací jednotlivých chemických velièin. Pùvodu vody z Ochozského líbku nasvìdèuje té poloha místa. Pøítok pøed j. koncem Malèiny jeskynì se nachází 20 m od povrchového øeèitì Ochozského potoka a asi 1,5 m pod jeho úrovní.
okolními recipienty
þ
Literatura: Balák I. (2001): Údolí Øíèky v Moravském krasu. Blansko: 1-214. Himmel J. (2000): Hydrologie nejvìtího obèasného jezera v povodí Øíèky. - Estavela, 4: 14-19. Brno.
Tab. 1: Srovnání vod v Malèinì jeskyni s okolními recipienty. Oznaèení vzorkù: è.1 jeskynì Malèina, pøítok z horní chodby; è.2 jeskynì Malèina, Blátivý dóm; è.3 Ochozský potok; è.4 Hádecká Øíèka; è.5 Hostìnický potok
Summary: Origin of water in the Malèina Cave. Origin of the water in a small creek in the Malèina Cave was studied. The chemical analyses indicated the source of the water in Ochoz Creek.
chloridù síranù, dusiènanù a vodivosti vody. Nejedná se vak o pøímý ponor z øeèitì, nýbr o vodu z jeho
Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny v Moravském krasu Libor Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy)
Znaveni neustálým vyprávìním a vzpomínáním na drsné pøíhody a kruné okamiky pøi èerpacím pokusu v roce 1982, rozhodli jsme se vyøeit tajemství V. sifonu Trativodné chodby v areálu Staré Rasovny, u jeho hladiny tenkrát prùnik skonèil. Oba pamìtníci, kteøí se stali hlavními iniciátory celé akce, J. Èièa Koèí a Milan Veèeøa, zmnohonásobili svoje úsilí a výøeènost, kdy na poèátku tohoto roku zaèal plán získávat konkrétní podobu. Brzy byli zvikláni i poslední váhavci a byl stanoven termín 4.-8.kvìtna 2001. Od února probíhala pøíprava materiálu. Byla zkontrolována èerpadla, kabely i mobilní rozvodné skøínì. Mìnily se koncovky na kabelech a tlakových hadicích. Èást materiálu byla zapùjèena od spøátelených skupin Tartaros a Holtejn. Pro vlastní prùzkum V. sifonu byla domluvena spolupráce s potápìèi P. Nakládalem ze Speleoaquanautu a D. Netuilem z Labyrintu. Generální zkoukou èerpacího pokusu byl neèekaný Velikonoèní prouch, kdy jsme se pomocí èerpadel a tlakových hadic snaili zprùchodnit exkrementy ucpané odpadní potrubí z naí základny Slepièárna. Pøes efektní gejzíry vody a rozloených hnìdých váleèkù bylo dosaeno jen èásteèného úspìchu a pro plné zprùchodnìní se
musela èást potrubí vykopat a opravit. Získali jsme vak znaènou zruènost v pøepojování èerpadel, nasazování redukcí a sestavování hadicových tahù. Bylo to výborné cvièení, které, jak se pozdìji ukázalo, o Velikonocích absentujícím èlenùm pøi vlastním èerpáku citelnì chybìlo. Kombinace vypínaèe a reverzního pøepínaèe toti dokázala zmást i studenty V takovým zpùsobem, e je nebylo moné k obsluze rozvadìèe vùbec pouít. Popis jeskynì Vchod do jeskynì se nalézá v komplexu Staré Rasovny, v její levé èásti v místech, kde výrazná skalní stìna pøechází ve zbory balvanù Zboøiska. Vstupní èást je tvoøena nízkou chodbou vedoucí k S, její levou stìnu tvoøí bloková su Zboøiska a pravou kompaktní skála. Chodba se postupnì stáèí k SSZ a konèí 3 m vysokým skalním stupnìm, z jeho dna vychází k JZ ikmo dolù trativod ukonèený za standardní situace vodní hladinou. Po 1,5 m se trativod lomí doprava o 90o k SZ . I. sifon je iroký 1 m a velmi nízký, po poloení prkenné lávky na kameny jeho dna zbývalo ke stropu jen 30 cm. Tento úsek je natìstí jen 1,5 m dlouhý, pak se strop zdvihá do výky 50-60 cm. Dále se chodba zdvihá v délce
10
Obr. 1: Pùdorys Trativodné chodby. 30 m oválným tlakovým kanálem o íøce 1 m, èásteènì zaneseným tìrky s kulmskými valouny. Smìr se stáèí mírnì doleva k Z a SZ a konèí pøepadovou hranou II. sifonu. est metrù za I. sifonem je po pravé stranì 3 m dlouhá plazivka konèící v sedimentech. Pøi tomto èerpacím pokusu byl zaznamenán prùsak vody z této plazivky k I. sifonu. Pøed II. sifonem se chodba roziøuje do prostory 1x1,5 m s výkou 1,5 m. Zde se chodba znovu lomí o 90o a pøechází v II. sifon. Jeho sestupné rameno je tvoøeno dvìma stupni. První stupeò, 1 m hluboký, je rozdìlen na úzké skalní okno a nízkou chodbièku irokou 50 cm a vysokou 70 cm, na jejím dnì zùstává a mírnì dotéká loue vody. Po 1 m se chodbièka i okno spojují v úzkou, 40 cm irokou a 2 m vysokou puklinu, která se po 70 cm roziøuje do propástky o prùmìru 80 cm. Propástka tvoøí druhý stupeò sifonu a je 4 m hluboká. Její dno je nejniím místem II. sifonu. Z kolena sifonu vychází nízká, 40 cm vysoká a 1-1,5m iroká vzestupná chodba, èásteènì vyplnìná tìrkem s pøímìsí kulmských valounù míøící k JZ. Po 10 m se chodba roziøuje do prostory 5 m vysoké, orientované k SZ, kde chodba pøechází v pøepadovou hranu III. sifonu. V prostoøe jsou vyryty nápisy dokumentující návtìvy tìchto prostor v roce 1950 (Ondrouek, Èubuk, Coufalík, Krátký, Sekanina, Pokorný a Kuèera) a v roce 1982
Plániváci. Hladina III. sifonu se nachází v hloubce 4 m pod pøepadovou hranou. Hloubka sifonu je 4 m a po vyèerpání je nutné vzniklou osmimetrovou, skoro kolmou stìnu vystrojit lanem. Strop sifonu je sníen skalní kulisou, take výka nad vodou je max. 50 cm a íøka 1 m. Za kulisou se sifon roziøuje v malou síòku 2x3 m s výkou 80 cm. Na jejím dnì jsou dva vìtí kameny, vrchol vìtího z nich je pouit jako polygonový bod è. 23. V kolenu sifonu se smìr opìt mìní o 90o doprava k SV. Ze síòky vychází vzestupná chodba èásteènì vyplnìná tìrky. Chodba se stále zdvihá, zatáèí doleva a po 5 m pøechází do prostory 5 m vysoké, 3 m iroké, orientované k SZ s pøíkrým dnem tvoøeným jílovými sedimenty. Prostora konèí skalní stìnou pøecházející do komínù ve stropì. V levé stìnì je ve výce 2 m nad dnem skalní okno, z nìho pokraèuje 25 m dlouhá puklinová meandrující chodba iroká 30-60 cm a vysoká 1,5 3 m. Chodba se celkovì stáèí doleva a klesá a k hladinì IV. sifonu. Ten je tvoøen obøím hrncem o hloubce 4 m z jeho dna vychází jz. smìrem 20 m dlouhá chodbièka o rozmìrech 40x50 cm. Chodbièka se stáèí s. smìrem, toèí se o 180o a pøechází v pøepadové okno do 31 m hluboké propasti. Dno propasti je tvoøeno hladinou V. sifonu o rozmìrech 3x5 m. Pod hladinou pokraèuje s. smìrem chodba o prùmìru 2 m klesající pod úhlem 45o. Po
11
cca 11 m v hloubce 9,5 m se z levé strany objevují kalcitové kulisy, které výraznì sniují profil chodby. Popis èerpání Vlastní akce byla zahájena v pátek ráno v 9:00 sestavováním kabelového tahu od naí základny Dittrich k Staré Rasovnì. Po 11:00 byl zahájen transport materiálu do jeskynì a zøizováno první èerpací stanovitì pøed I. sifonem. Zajímavým faktem byla skuteènost, e hladina I. sifonu byla o cca 80 cm níe, ne pøi kontrolní návtìvì 15. dubna 2001. V té dobì musela hladina vlivem skapové vody nastoupat do neobvyklé výky, protoe námi zjitìná úroveò hladiny byla uznána jako standardní. To uspoøilo mnoství èasu, protoe bylo nutné vyèerpat mení mnoství vody, ne se pøedpokládalo. Èerpání proto trvalo jen 8 min. Jetì bìhem pátku se podaøilo dopravit do II. sifonu èerpadlo a natáhnout kabelový a hadicový tah. Pøi kontrolním, asi 20 min. trvajícím èerpání poklesla hladina cca o 1 m. To nás naplnilo optimismem, protoe v roce 1982 byl II. sifon, 5 m hluboký, dvìma èerpadly Rondella èerpán pøes 10 h. Dnes jsme pouili èerpadlo KDMU 65 napojené z obavy pøed vracející se vodou na 1´ hadici. Voda byla èerpána, tak jako v pøedchozím pøípadì, do trativodu pøed I. sifonem. Pøi kontrole v jeskyni Piková dáma bylo zjitìno, e èerpaná voda vytéká ze sutí v koncových partiích Ledové chodby. V sobotu ráno jsme pro zvýení rychlosti nahradili 1´ hadicový tah hasièskými hadicemi typu C. Tento tah se vyplatil, protoe zbytek sifonu byl za 1 h. vyèerpán. Ihned byl zahájen transport materiálu ke III. sifonu. Je prodlouen kabelový i hadicový tah a jetì pøed polednem zahajujeme èerpání III. sifonu. Za dalí 1,5 h. je sifon prázdný. Vzestupná chodba za III. sifonem je vak èásteènì zanesena tìrky a musí se prohloubit. Po zprùchodnìní zaèínáme transport materiálu ke IV. sifonu. Zatím jen lávky do III. sifonu a ebøíku do okna v koncové prostoøe chodby, odkud pokraèují puklinové meandry a ke IV. sifonu. Celými meandry natahujeme hadicový tah (hasièská hadice typu C). Vlastní pøepojení hadicového tahu, kabelù a transport èerpadla probìhne a v nedìli po doèerpání III. sifonu. Z obav pøed dotékáním II. sifonu byl zvolen následující postup: do II.sifonu bylo dopraveno èerpadlo KDMU 80 napojené na samostatný kabelový a hadicový tah (hasièská hadice typu C). Druhý kabelový tah je od rozvadìèe pøed I. sifonem veden k èerpadlu KDMU 65 postavenému v III. sifonu. Na to je napojena opìt hadice typu C, která je vedena pøes pøepadovou hranu
III. sifonu po tìrkovém svahu do nejniího místa II. sifonu. Na pøepadovou hranu III. sifonu je umístìn telefon od rozvadìèe pøed I. sifonem, aby byla zajitìna souhra èerpání obou sifonù. Bìhem tìchto akcí probíhá fotodokumentace (B. Polák). V nedìli ráno musíme sníit hladinu I. sifonu (silný skap). Rozhodujeme se pro klasickou metodu - kýblování. Po 20 kýblech je I. sifon znovu prùstupný a zapínáme èerpadla v II. a III. sifonu. Bìhem nìkolika minut signalizuje sníený prùtok v hadicích vyèerpání obou sifonù. Transportujeme èerpadlo KDMU 65 s kabelovým tahem k IV. sifonu. Propojujeme hadicový tah pøes III. sifon a zahajujeme èerpání IV. sifonu. Za dalí 1,5 h. je sifon prázdný. Nastupuje vystrojovací drustvo, které souèasnì transportuje potápìèský materiál. V ústí koncové propasti jsou osazeny dva nýty a zavìena lana k snadnìjímu sputìní potápìèe na hladinu (stìny propasti jsou pro svoji èlenitost a sklon volnì lezitelné). Vzhledem k obtínosti transportu k V. sifonu a skuteènosti, e z potápìèù zbyl jen P. Nakládal (D. Netuil mìl autonehodu), byl pokus minimalizován na zjitìní, jestli je vùbec kam se potápìt. Pokus byl tedy realizován s lehkou výstrojí, lahvemi 2x7, bez ploutví atd. K pøekvapení vech vak potápìè objevil pod hladinou chodbu o prùmìru 2 m pokraèující pod úhlem 45o volnì dál. Viditelnost byla 3-4 m. S tím byl pokus ukonèen a vekerý materiál vèetnì èerpadla a hadic odtransportován pøed III. sifon. Mezitím je ve Spirálce zapnuto èerpadlo KDMU 100, ponoøené v Jezírku, které je souèástí Pikovkospirálkového (P-S) sifonu. Chceme si ovìøit, zda není moná komunikace mezi hladinami P-S sifonu a V. sifonu. Pøi èerpání tlakového kanálu ústícího do P-S sifonu, malebnì pojmenovaného Díra do pekla, bylo dosaeno úrovnì -40 m pod hladinou normálního stavu vody. Ani v takové hloubce nebyly objeveny ádné prostory ani odboèky. Pøesto pøitéká z tlakového kanálu do P-S sifonu pøítok o vydatnosti 0,5 l.s-1 s jinou teplotou, ne je voda ve zbývající èásti Pikové dámy. V nedìli je èerpadlo zapnuto jen po krátkou dobu a pokles o cca 10 cm se nám nezdá dostateènì prùkazný vzhledem k pomìrùm v V. sifonu. Pøi druhém potápìèském pokusu v pondìlí je znovu èerpáno, a pokles o 50 cm v obou sledovaných místech je jako dùkaz jednoznaèný. Pøes noc byla prodebatována vechna rizika a aspekty celého pokusu a bylo rozhodnuto uèinit jetì jeden pokus. V pondìlí ráno jsme nastoupili do
12
9FKRG
VLIRQ
VLIRQ
VLIRQ P
VLIRQ
Obr. 2: Øez jeskyní
MH]HURVLIRQ KORXENDQHP
jeskynì posíleni o nìkolik èlenù ZO 6-15 Holtejnská a po zjitìní, e II. i III. sifon jsou prùstupné jsme vynosili vechen materiál, èerpadla, kabely a hadice pøed jeskyni a odtud pak na základnu. Mezitím nastoupil P. Nakládal s podpùrným týmem na dalí pokus. Podaøilo se mu sestoupit a do hloubky 9,6 m, kde dalí postup uzavøela kalcitová kulisa vystupující z levé strany chodby. Je zajímavé, e podobnou kulisu vidìl potápìè o 7 m zpátky po pravé stranì. Vyslovil domnìnku, e se jedná o kalcitovou výplò posunutou tektonikou v horizontálním smìru o 7 m. Vzhledem ke kladnému výsledku pokusu o sníení hladiny Jezírka ve Spirálce se nepokouel o prùnik kolem kalcitové kulisy. Pokud by v cestì nestály ádné skalní prahy, dala by se hladina v V. sifonu sníit a o min. 40 m a uvedená místa projít suchou nohou. Viditelnost pøi druhém ponoru byla jen 30 - 40 cm. Charakter odkalování vody odpovídá sifonu bez pøítoku. Pøedpokládaná doba odkalení min. 1 týden a 1 mìsíc. Bìhem pøípravy na ponor je nebezpeèí zkalení vody od kamenù padajících do sifonu pøi neopatrném sestupu k hladinì. K nejdùleitìjím objevùm celé akce patøí prokázání spojení hladin v V. sifonu s hladinou Pikovko-spirálkového sifonu, zjitìní pokraèování prùchodných prostor pod hladinou V. sifonu a prokázání spojení levostranných trativodù v pøední èásti Trativodné chodby s Pikovou dámou. Z drobnìjích objevù lze pak jmenovat zmìnu klimatu
P
HQD
za III. sifonem (výrazné oteplení) a citelné prùvany v komíncích pøed IV. sifonem. Podìkování: ZO 6-13 Tartaros - zapùjèení kabelù ZO 6-15 Holtejnská - zapùjèení kabelu, pomoc pøi transportu materiálu J. Èièa Koèí, M. Veèeøa - výborný nápad, jak vyuít krásného kvìtnového poèasí Summary: Pumping experiment in the Trativodná Passage of the Stará Rasovna Ponor. Four supms had to be pumped out before descending almost 30 m deep shaft with a lake (the 5th sump) at the bottom. The diver tried to reach some new spaces twice but his advance was stopped in a depth of 9,6 m by a calcite pendant. The pumping experiment of the Spirálka - Piková Dáma Sump in the Spirálka Cave indicated parallel water level change both in Spirálka and in the lake at the bottom of Trativodná Passage. This action proved direct connection between the Trativodná Passage and so called Díra dopekla (Hole to the Hell) in Spirálka - Piková Dáma Sump. (Hole to the Hell is a freatic passage under the water level, 70 cm in diameter and with small tributary, sinking under inclination of 35-40o. The depth of almost 40 m under the water level was reached but the main task was not fulfilled.)
13
Z AHRANIÈNÍ
AKCE
Abisso di Monte Novegno (478 m) Jedna z TOP TEN svìtových vertikál krátká zpráva o sestupu Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras)
Ve dnech 20.-23. 9. 2001 uskuteènili èlenové SZS è.1 R. idlický, M. Novák, Z. lahùnek, J. Zelinka a P. Smíek krátký výpad do italských Toskánských Alp, kde se ve výce 1 470 m n.m. nachází vchod do 478 m hluboké propasti Abisso di Monte Novegno, pojmenované po nedalekém stejnojmenném vrcholu. Tato propast je jednou z megavertikál svìta. Jde v podstatì o dvì ústøední achty grandiózních rozmìrù P 220 a P 203, spojené malým prùlezem. U horské chaty nedaleko vchodu, kde nacházíme doèasné útoèitì, se témìø ztrácíme v husté mlze. Ihned po pøíjezdu jdeme lokalizovat vchod. Vchod do propasti o rozmìrech 0,5x 0,5 m je nejuím místem jeskynì. Nachází se nedaleko vrcholu Monte Novegno v naprosto íleném terénu asi 100 m od hrany ledabyle oploceného lesa, v pøíkrém zalesnìném svahu v malých skalkách. Po nutných pøípravách eleza, pagátù a konzultací s lanový plánem od Italù, zahajujeme sestup druhý den v 10:00. První sestupuje dvojice idlický, Novák zhruba s 300 m lan. Po 6 metrech vstupní plazivky následuje P 50 lehce skrápìná detíkem, krátká P 7 s jezírkem na dnì a asi desetimetrový meandr, který nás pøivádí nad první monumentální studnu P 220 Machu Picchu. Zde zjiujeme, e minimálnì èást této studny je vystrojena. Pomalu zaèínáme sjídìt toto metro postavené na výku. Jak se pozdìji ukazuje, studna je vystrojena pouze do hloubky -150 m, a to nás nutí pøebalovat vaky. Èasová úspora se tím velmi zminimalizovala. Zde nás dohánìjí Zelinka, lahùnek a Smíek se zbytky materiálu. Asi 70 m nade dnem P 220 je oøíek v podobì 10 m skalního ebra rozdìlujícího studnu na dvì èásti, které je tøeba
rozkroèmo pøekonat. Sestup propastí pokraèuje na protìjí stranì. Díky chaosu s neúplnì vystrojenou studnou musíme zbytek P 220 pøestrojovat. Co by èlovìk z tréninkových dùvodù neudìlal. Na dnì P 220, v hloubce pøiblinì -280 m necháváme karbid, vaøení a Zelinku, kterého lehce trápí záda. Na dno
14
jdeme naotoèku. Z malého okna, asi 5 m nade dnem P 220, nastupujeme do P 203 Tempestu. Nìkolik kratích pøepínek a studna se otevírá do megalomanských rozmìrù. Zbývajících 150 m slaòujeme témìø bez kontaktu se stìnou. Po 6 h. stojíme na dnì v hloubce -478 m, pouhých 10 m od kolmice od vchodu. Lehké posilnìní pøi výstupu pod P 220, krátké zdrení s vytahováním lan z P 203 a mùeme pokraèovat. Dvojice Zelinka, idlický vystupuje s lehkým pøedstihem s èástí lan. Novák, lahùnek a Smíek odstrojují zbytek propasti a kolem pùlnoci jsme vichni venku. Lehce mrholí. Poslední lahùdkou je kluzký svah nad vchodem. Co 10 krokù, to drka do listí. Se dvìma vaky není nic lepího. Ráno ji za detì balíme, krátká rozluèka s místními horaly a go home.
Pár informací pro následovníky: Lokalizace vchodu je pomìrnì nároèná, je dobrá pøedchozí konzultace nebo jetì lépe doprovod znalý terénu (My jsme mìli Roberta, který v propasti ji byl). Propast je vystrojena závitovými rouby, jediná klasická plaketa je ve vchodu. V propasti je pomìrnì nevyzpytatelný vodní reim, vzhledem ke stálé pøítomnosti vody na nìkterých místech v jeskyni mùe být zvlá pøi jarním tání nezanedbatelným nebezpeèím. Summary: Di Monte Novegno Abyss. One of theTOP TEN world vertical shafts - short message of descending. Several members of the Speleological Rescue Service visited this 478 m deep shaft in Toscanian Alps (Italy) in September of the last year.
Nové nálezy ple Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) z rumunských jeskyní Libor Dvoøák - Michal Horsák
Skelnatka rumunská (Oxychilus montivagus) je støednì velký pl se lutavì zbarvenou ulitou, která je plochá s lehce vyvýeným kotouèem. íøka ulity je 10-12 mm, výka 4,5-5,5 mm. Svými rozmìry se blíí skelnatce hladké (O. glaber), její ulita dosahuje rozmìrù . 11-13 a v. 6,0-6,5 mm. Díky velmi úzké pítìli jsou nedorostlí jedinci skelnatky rumunské nápadnì podobní skelnatce stlaèené (O. depressus), která má ulitu o rozmìrech . 7,5-8,5 a v. 3,8-4,0 mm. Oba zmiòované druhy ijí i na naem území v suti i v jeskyních. Pro skelnatku rumunskou je charakteristickým znakem, který ji odliuje od zmínìných dvou druhù, iroce do strany vytaené ústí ulity. Tento znak je na spodní stranì opticky zvýraznìn díky velmi úzké pítìli, která zaujímá pouze 1/18-1/19 íøky ulity. Pøi porovnání má skelnatka hladká ze zmiòovaných druhù pítìl nejirí (1/13 íøky ulity), naopak skelnatka stlaèená má pítìl nejuí, ale vzhledem k malým rozmìrùm její ulity zaujímá pítìl pouze 1/14-1/15 íøky ulity. Velké mnoství zástupcù rodu skelnatka (Oxychilus) obývá izolované oblasti jinìjích èástí Evropy. Skelnatka rumunská je endemický druh Rumunska, kde obývá pouze západní èást Jiních Karpat - pohoøí Apuseni (Muntii Apuseni) a Banát (Muntii Banatului; Grossu 1983; Riedel 1980, 1996). Vyskytuje se v montánní zónì zmínìných pohoøí na stinných místech, pod kameny nebo listím; na území
svého výskytu ije èasto spoleènì s výe zmínìnými pøíbuznými druhy O. depressus a O. glaber (Grossu 1983). ije hlavnì podzemním zpùsobem, èastý je také v jeskyních (Negrea 1964; Riedel 1996). Na jeskynì je vázán pomìrnì úzce, proto se øadí mezi troglofilní ivoèichy (Riedel 1996). Nové nálezy v Banátu: Nálezy pocházejí z pohoøí Gorgan, který je jz. èástí Banátu. Dvakrát byl zaznamenán O. motivagus poblí mìsta Moldova Noua v jeskyni Pestera Gaura Haiduceasca (L. Dvoøák lgt., det. et coll.), odkud je tento druh znám i z literatury (Grossu 1983). Poprvé byla 24.8.2000 nalezena 1 ulita o rozmìrech 9,5x4,7 mm, podruhé 12.4.2001 ji 2 ulity o rozmìrech 10,6x5,2 a 10,4x5,1 mm. Spoleènì s tímto druhem obývá jeskyni pøíbuzný a takté troglofilní druh skelnatka hladká (Oxychilus glaber; viz té Dvoøák 2000) a dále lesní èi víceménì lesní druhy slimák popelavý (Limax cinereoniger), vøetenovka hladká (Cochlodina laminata) a vøetenatka mnohozubá (Laciniaria plicata). Vechny výe zmínìné druhy jsou známy i z jiných rumunských jeskyní (Negrea 1964). Nový nález v Apuseni: Nový nález skelnatky rumunské (Oxychilus montivagus) byl uèinìn v pohoøí Bihor (Muntii Bihorului), který je z. souèástí pohoøí Apuseni. Dva iví jedinci a dvì prázdné ulity byly nalezeny v okolí jeskynì Pestera Muncelului dne 26.7.1998 (P. marda leg., M. Horsák det. anat.
15
et coll.). Ulity dvou dospìlých jedincù mìly rozmìry 11,3x5,6 a 10,2x5,1 mm. Zbývající dvì ulity nebyly plnì dorostlé, proto nemá smysl uvádìt jejich rozmìry.
Negrea A. (1964): Gastropodes des grottes de Roumaniae. - Acta Soc. Zool. Bohemoslov., XXVIII, 1: 26-29. Riedel A. (1980): Genera Zonitidarum. - Dr. W. Backhuys Publisher: 1-197. Rotterdam. Riedel A. (1996): Die in West-Paleärktis unterirdisch lebenden Zonitidae sensu lato (Gastropoda, Stylommatophora). - Fragmenta faunistica, 39, 24: 363-390. Warszawa.
Adresy autorù: Libor Dvoøák, Správa NP a CHKO umava, Suická 399, 341 92 Kaperské Hory, e-mail:
[email protected] Michal Horsák, Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotláøská 2, 611 37 Brno, e-mail:
[email protected]
Summary: New findings of snail Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) from caves of Romania. Oxychilus motivagus is an endemic species of Romania occurring in the western part of the South Carpathians (mountain ranges of Muntii Apuseni and Muntii Banatului). It lives predominantly underground, and it is ranked into troglophilous species. Authors report several new findings of this species from the cave of Pestera Gaura Haiduceasca (Muntii Banatului), and from the vicinity of the cave of Pestera Muncelului (Muntii Bihorului).
Literatura: Dvoøák L. (2000): Pl skelnatka hladká Oxychilus (Morlina) glaber (Rossmässler, 1835) v jeskyních v okolí obcí Svatá Helena a Sasca Montana (JZ Rumunsko - Banát). - Speleo (Praha), 30: 29-30. Grossu A.V. (1983): Gastropoda Romaniae, Ordo Stylommatophora, 4, Suprafam.: Arionacea, Zonitacea, Ariophantacea ºi Helicacea. - Editura Litera: 1-564. Bucuresti.
PSEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky zajímavé pseudokrasové mezoformy slovenských a maïarských neovulkanitù Roman Mlejnek - Petr Pauli Frantiek Radinger (ZO 5-07 Antroherpon)
Vechny jeskynì jsou øazeny do provincie Západné Karpaty a subprovincie Vnútorné Západné Karpaty (Mazúr a Lukni 1978). Podle morfogenetické typizace pseudokrasu dìlíme jeskynì na území Èeské i Slovenské republiky do esti skupin (Vítek 1981). Jedná se o jeskynì puklinové, vrstevní, rozsedlinové, jeskynì v sutích (suové), kombinované a jeskynní výklenky. V mladotøetihorních neovulkanitech støedního Slovenska a v pøíhranièní oblasti s. Maïarska existuje nìkolik pseudokrasových jeskyní, které mají charakteristický trubkovitý tvar a které nezapadají do výe jmenovaného èlenìní. Je velmi pravdìpodobné, e jde o dutiny po rozloených kmenech stromù z období sedimentace
Úvod Nekrasová území, spadající pøevánì do j. èástí støedního Slovenska, jsou po speleologické stránce oblasti stále málo známé. Výjimku pøedstavuje pouze Cerová vrchovina, kde je registrováno 40 pseudokrasových jeskyní, nacházejících se zejména po obvodu bazaltové ploiny Pohanský hrad. Nedostateènì prozkoumané jsou naopak geomorfologické celky Krupinská planina, Ostrôky a z. èásti Juhoslovenské kotliny s podcelky Ipe¾ská kotlina a Luèenská kotlina. K 31.12.1998 zde byly evidovány pouze 3 jeskynì v pohoøí Ostrôky a 5 jeskyní (z toho dva pøevisy) na Krupinské planinì (Bella a Holúbek 1999). Èlánek popisuje nové, ve speleologické literatuøe doposud nepopsané jeskynì.
16
vulkanoklastického materiálu. O tento typ jeskyní se tak mùe rozíøit ji známý výèet pseudokrasových mezoforem. Pilous (1982), který popisuje nìkteré novì objevené pseudokrasové jeskynì z neovulkanitù j. Slovenska se té o dutinách vzniklých po vyvìtralých kmenech stromù nezmiòuje. Za geneticky blízké mùeme povaovat pouze dutiny po vyvìtralých jilmech o prùmìru 10-40 cm, které byly zjitìny v Zolné u Zvolena (Dublan 1993, Chovanec 1991, Mazùrek 1983). Dutiny po kmenech stromù zde byly zjitìny v sedimentech tzv. studeného laharu, sloeného ze sopeèného prachu a popela smíeného s vodou. Tyto lahary vznikly v minulosti po vydatných srákách a náhlých proudech vody, vytékajících z kráterového jezera. O geneticky podobných pseudokrasových dutinách informuje i mìsíèník NSS NEWS (June 2000). Z Japonska se zde popisují dutiny po vyhoøelých kmenech se zbytky vìtví, které pohltila tekoucí láva z Fudijamy. První slovenskou pseudokrasovou jeskyni, která pøedstavuje dutinu po rozkladu a vyvìtrání kmenu stromu, popisuje Gaál (1993) z pohoøí Po¾ana. Mlejnek a Radinger (2002) následnì uvádìjí podobné jeskynì z Krupinské planiny (Trpaslièia jaskyòa) a Juhoslovenské kotliny (jeskynì Pecna).
výkou cca 220 m leí v zalesnìném j. svahu spadajícím k øece Ipe¾. V této èásti je výkový rozdíl mezi hladinou øeky a vchodem do jeskynì pøiblinì 60 m. Na jeskyni upozornil speleolog Jozef Úri z Luèence, který se narodil a bydlel v obci Trenè. Jeskynì je vytvoøená v epiklastických andezitových slepencích lyseckého souvrství. První èást jeskynì je zaloená na porue ve smìru 147327°. Tato porucha je v jeskyni rozeznatelná jako puklina na stropní èásti, vyplnìná drobnými kameny. Mimo jeskyni je porucha dobøe viditelná i pøed bodem è. 0 (vchodem), kde se vytvoøila rozsedlina iroká 25-30 cm s délkou 1,3 m, ve které je zaklínìný skalní blok. Porucha je sledovatelná i ve svahu nad jeskyní, kde je vak rozsedlina vyplnìná hlínou. Druhá èást jeskynì ve smìru 200-20° (mezi body è. 1 a 2) je iroká 1 a 2 m, s maximální výkou 2,4 m. Její kompaktní stìna je uklonìná v úhlu pøiblinì 40°. Protilehlá stìna je tvoøená skalními bloky. Koncová èást (mezi body è. 2 a 3) je pak nízká prostora dlouhá 1,2 m o íøce okolo 0,5 m. Celková délka mìøièských tahù je 7,7 m. V koncových èástech jeskynì (v blízkosti bodu è. 2) byl dne 2.4.2000 pozorován jeden zimující netopýr Rhinolophus hipposideros. Jaskyòa Pecna (k.ú. ¼uborieèka, okr. Ve¾ký Krtí), souøadnice: 19°31´36´´ v.d., 48°15´27´´ s.., Luèenecká kotlina. Nad obcí ¼uborieèka se zdvihá vrch Vysoká (277,7 m). Vchod do jeskynì Pecna (cca 265 m n.m.) se otevírá v zalesnìném svahu 1 km na JJV od tohoto vrchu. Na jeskyni upozornil kronikáø
Jaskyòa pri Trenèi (k.ú. Trenè, okr. Luèenec), souøadnice: 19°33´45´´ v.d., 48°12´59´´ s.., Ipeåská kotlina. Jeskynì se nachází pøiblinì 1,5 km jz. od obce Trenè, kde zaèínají øeku Ipe¾ po obou bøezích lemovat nevelké vrchy. Nejvyí vrch na slovenské stranì je Strána hora (332,7 m) a na maïarské Bükktetõ (366,2 m). Vchod do jeskynì s nadmoøskou
17
Jeskynì vznikla patrnì následkem selektivního zvìtrávání hornin vyvìtráním kmenu fosilního stromu, èemu by mohla nasvìdèovat i krátká válcovitá prostora v závìru jeskynì. Vylouèit nelze ani monost, e jeskynì byla pozdìji umìle rozíøena (nalezeny stopy po tesání). Jaskyòa Sucháòska trhlina (k.ú. Sucháò, okr. Ve¾ký Krtí), souøadnice: 19°14´42´´ v.d., 48°17´04´´ s.., krupinská planina, daèolomská planina.Pøiblinì 3 km jv. od obce Sucháò se do Suchánského potoka vlévá mení potok Suchánik (turistická mapa, 1:50 000, VKÚ, .p., Harmanec 1999). Jeskynì, která se nachází na pravém bøehu Suchánského potoka, je od soutoku vzdálená cca 0,5 km na JJZ. Celá dolina je po obou bøezích zalesnìná. Hlavní vchod do jeskynì (vchod I.) má v. expozici s nadmoøskou výkou 410 m, tedy asi 30 m nad dnem doliny. Místní oznaèení této èásti doliny je Svíbí. Jedná se o jeden z lidových názvù (svíba) vlhkomilného keøe kruiny jelové (Frangula alnus). Na jeskyni upozornil etnograf Ján Mihá¾kin ijící v Sucháni. Jeskynì je rozsedlinová, vytvoøená na ikmé trhlinì (rozsedlinì) smìru 25-205°, se sklonem 70°. Do trhliny se dostaneme krátkou chodbou pøes sesuté bloky. Horninu tvoøí chaotické brekcie pyroklastického proudu. Úlomky (pøevánì ostrohranné) tvoøí edé andezity max. 30 cm velké. Základní hmota je tufová. Stratigraficky je zaøazená do èelovského souvrství (støední miocén). Maximální výka jeskynních prostor se pohybuje okolo 1,5 m. V koncových èástech (mezi body è. 6 a 7) je výka v rozmezí 0,15-0,5 m. Velice nízký (max. 0,3 m) je rovnì portálovitý pøevis mezi body è.0 a 1, který se navíc ve smìru do masivu neprùleznì sniuje. Dno jeskynì vyplòuje z velké èásti humusová hlína, v nìkterých èástech s listím.Vedle hlavního vchodu (1 x 0,7 m) se ve vstupní chodbì nachází jetì boèní vchod (vchod II.). Tento mení, do jeskynì ikmo orientovaný vchod má rozmìry 0,7 x 0,3 m. Celková délka zamìøených prostor èiní 17,8 m.
Obr. 3: Jeskynì Pecna. (Foto P. Pauli) z mìsta Luèenec Dr. Jozef Drenko. První písemná zmínka o jeskyni pochází ji z roku 1826 (Mocsáry 1826). Antal Mocsáry popisuje ve své knize jeskyni za pøíleitostný úkryt pro místní obyvatele. Nevýrazný vrch nad jeskyní oznaèuje jako Pekna. V souèasné dobì jej starí obyvatelé z obce ¼uborieèka nazývají Pecna. Jeskynì je vyvinuta v hrubých andezitových aglomerátech vzniklých stmelením sopeèných bomb, jejich velikost dosahuje a 80 cm, na rozhraní s nadloními epiklastickými pískovci. Obì vrstvy (slepence, pískovce) jsou stratigraficky øazené do lyseckého souvrství (baden, støední miocén). Výe uvedenou teorii vzniku by mohla podporovat i nevelká, válcovitá prostora v závìru jeskynì. Vchod do jeskynì má nepravidelnì kruhový profil o prùmìru pøiblinì 1,5 m. Zadní èást jeskynì je více oválná a v linii øezu B-B´ má rozmìry 1,5 m (výka) a 2,35 m (íøka). V samém závìru se pøi dnu jeskynì nachází 65 cm dlouhá dutina o poèáteèních rozmìrech 13x9 cm. Ve smìru do masivu se zuuje. Zamìøená délka jeskynì je 6,1 m.
Trpaslièia jaskyòa (k.ú. Dol. Daèov Lom, okr. Ve¾ký Krtí), souøadnice: 19°14´51´´ v.d., 48°16´55´´ s.., krupinská planina, daèolomská planina. Vchod do jeskynì (370 m n.m.) nalezneme cca 0,4 km na JJV od jeskynì Sucháòska trhlina, na levém bøehu Suchánského potoka. Jeskynì byla místnímu obyvatelstvu známá ji v minulých dobách. Svìdèí o tom stará povìst, která se zmiòuje o hadu ijícím
18
má modravì tmavoedou barvu, obsahuje velké mnoství drobných, kolem 1 mm velkých bìlavých a lutavých ivcových vyrostlièek, v podruném mnoství doprovázených srovnatelnì velkými vyrostlièkami tmavých minerálù. Význaèným rysem horniny je pøítomnost velkého mnoství malých dutinek o rozmìrech kolem 0,5 mm. Základní hmota je prakticky celistvá. V horninì se neprojevuje ádné výraznìjí pøednostní uspoøádání. Jeskynì vznikla s nejvìtí pravdìpodobností vyvìtráním fosilního stromu. Vedle Trpaslièí jeskynì se v bezprostøedním okolí nachází jetì 11 dalích dutin. Jejich délky se pohybují v rozmezí 0,15 a 7,7 m. Pro pøehlednost jsou následnì uvedeny rozmìry vech nalezených dutin. Prvý údaj oznaèuje délku (D), druhý údaj prùmìr poèáteèní èásti dutiny (P). Dutina è. I (D min. 7,7 m, P 0,2 m), dutina è. II (D min. 6,5 m, P 0,35 m), dutina è. III (D min. 2 m, P 0,3 m), dutina è. IV (Trpaslièia jaskyòa), dutina è. V (D 0,45 m, P 0,4 m), dutina è. VI (D 0,6 m, P 0,06 m), dutina è. VII (D 0,4 m, P 0,22 m), dutina è. VIII (D 0,42 m, P 0,1 m), dutina è. IX (D 0,45 m, P 0,23 m), dutina è. X (D 0,27 m, P 0,08 m), dutina è. XI (D 0,15 m, P 0,03 m), dutina è. XII (D 0,16 m, P 0,03 m). Je zajímavé, e v koncových èástech dutiny è. III se i v letních mìsících udruje voda (pozorování ze dne 25.6.2000). Na mapì jsou vedle Trpaslièí jaskynì zakresleny i dutiny è. I, II, III Trpaslièia jaskyòa má celkovou zamìøenou délku 11,9 m. Délka mezi mìøièskými body è.0 a 1 èiní 5,2 m. Jeskynì je po celé délce mírnì oválného profilu s rozmìry 1,2 x 1,5 m (øez A-A´), 0,7 x 0,8 m (øez B-B´), 0,4 x 0,45 m (øez C-C´). Pokraèování za bodem è.1 je ji nelezitelné a viditelnì se zuuje ve smìru do masivu. Na povrchu stìn nìkterých dutin je vytvoøena a 5 mm silná edobílá krusta tvoøená z 96-98 % sádrovcem s pøímìsí køemíku (X %) a fosforu (0,X %)(rentgenografická a EDAX analýza). Sádrovec zde vznikl druhotnì pøi rozkladu Fe sulfidù (pyrit a markazit), které tvoøí ve vulkanických horninách jemné impregnace.
v jeskyni (Mihá¾kin 1999). Ján Mihá¾kin, který sepsal staré povìsti sucháòského kraje, rovnì tuto jeskyni lokalizoval v terénu. Jeskynì je vyvinuta v poloze hrubých slepencù s dobøe zaoblenými velkými valouny andezitù (velikosti od nìkolika centimetrù do 1 m, andezitová aglomerát), která tu vystupuje v prostøedí støednì a hrubozrnitých epiklastických pískovcù. Patøí do èelovského souvrství (baden, støední miocén). Aglomerát vznikl stmelením sopeèných bomb o rozmìrech a 1 m. Mikroskopickým pozorováním bylo zjitìno, e horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen drobnì porfyrickým a pórovitým augitickým andezitem s hyperstenem a amfibolem. Hornina, která
Balvanová jaskyòa (k.ú. Tuhár, okr. Luèenec), souøadnice: 19°27´55´´ v.d.., 48°25´41´´ s.., Ostrôky. Literárnì známá Jaskyòa pod Bralcami (Gaál 1996), zakreslená i na turistických mapách, leí 0,5 km na SV od vrcholu Bralce (817 m). Balvanová jaskyòa byla objevená autory
19
èlánku dne 27.5.2000, pøiblinì 40 m na JJV od Jaskynì pod Bralcami. Jeskynì má suový charakter a vznikla sesunutím andezitových blokù z výe poloených skalních stìn. Po rozpadu tìchto blokù na balvany se vytvoøilo mení balvanové moøe, ve kterém jsou dva vstupy do jeskynì. Okolí skal i balvanového moøe je zalesnìné. Vchody o rozmìrech 0,5 x 1 m a 0,65 x 0,65 m se nachází mezi balvany v nadmoøské výce cca 730 m. Z hlavní dómovité prostory mezi mìøièskými body è. 0 a 4 se dá sestoupit o 2 m níe k bodu è. 3. Dno celé jeskynì vyplòují andezitové balvany. Celková délka zamìøených prostor je 9,2 m s denivelací 4,8 m.
Pastiersky úkryt (k.ú. Nedelite, okr. Luèenec), souøadnice: 19°24´40´´ v.d., 48°22´48´´ s.., Ostrôky. Pøiblinì 2,5 km na SSZ od soutoku potoku Madaèka s Tisovníkem je vrchol Kruh (589 m). Jeskynì Pastiersky úkryt se nachází 0,75 km na SV od vrcholu v oblasti nazvané Osuie. Vchod s rozmìry 4,7 m (délka) a 1,5 m (výka) se otevírá v nadmoøské výce 525 m. Lokalitu v roce 1998 zaregistroval speleolog Ing. Peter Nociar. Jeskynì byla vak známá ji v minulých dobách. Starí obyvatelé z obce Nedelitì vzpomínají, e slouila jako úkryt pastýøùm. V hospodáøsky vyuívaném kraji plnila proto v minulosti funkci ochranného pøístøeku a útoèitì. Jeskynní prostora, tak jak je známá v souèasné dobì, je pravdìpodobnì asi èásteènì umìle dotvoøená. Pùvodnì snad existoval pøirozený pøevis vzniklý selektivním zvìtráváním aglomerátových tufù. Uvnitø jeskynì byly nalezeny krusty sádrovce vzniklé rozkladem pyritu a markazitu, tvoøících jemné impregnace v horninì. Jedná se o hrubé brekcie spodnobadenských epiklastických vulkanitù andezitového sloení. Dno celé podzemní prostory je hlinité. Drobná kamenitá su se nachází pøi stìnì, pøevánì v s. èásti. Výka jeskynì nepøesahuje 1,6 m. Celková délka mìøicského tahu èiní 10,1 m.
Nízka jaskyòa pri potoku (k.ú. Horný Tisovník, okr. Detva), souøadnice: 19°21´03´´ v.d., 48°26´27´´ s.., Ostrôky. Za obcí Horný Tisovník, pøiblinì 2 km na SSZ se vlévá Starohuský potok do potoka Tisovník. Od soutoku cca 0,5 km na S zaèíná po pravé stranì malá boèní dolinka s potokem. Jeskynì je situovaná v zaèátku této dolinky, pod skalním svahem na pravém bøehu. Potok je od vchodu jeskynì vzdálen 15 m a výkový rozdíl nad potokem èiní pouhé 2 m. Nadmoøská výka vchodu byla stanovena podle mapy (1:25 000) na 510 m. Jeskyni objevil dne 19.4.2001 Ing. Peter Nociar a Roman Mlejnek. Prostory celé jeskynì jsou znaènì nízké (max. výka 0,6 m). Celková délka zamìøených èástí je 5,5 m. Jeskynì vznikala patrnì selektivním (èásteènì i mrazovým) zvìtráváním ménì odolných horninových partií. Horniny mají badenské stáøí a jedná se o redeponované (andezitové) brekcie blýskavického souvrství.
20
Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom se nachází v neovulkanitech Po¾any na k.ú. Dúbravica v okrese Banská Bystrica (190 22´ 32´´ v.d., 480 42´ 19´´ s..). Její ústí se nachází pøi jz. úpatí Jaseòového vrchu (909 m n.m.) v nadmoøské výce 850 m, asi 3 km jv. od obce Povrazník. Jeskynì se nalézá ve skalním výchoze tvoøeném andezitovými aglomeráty, které vznikly stmelením sopeèných bomb, kamenù a popela (sarmat, støední miocén). Velikost sopeèných bomb se nejèastìji pohybuje od 5 do 10 cm, nejvìtí z nich vak dosahují a 60 cm. Jednotlivé bomby vyènívají i ze stìn jeskynì. V blízkém okolí lze objevit dalí morfologicky zajímavé útvary, které vznikly selektivním zvìtráváním andezitových aglomerátù. Jedná se napø. o pøevis se skalními hodinami. Mikroskopickým pozorováním bylo zjitìno, e horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen sklovitým, bohatì porfyrickým hyperstenickým andezitem. Struèný popis této jeskynì podává Vítek (1990) a novìji Gaál (1993). Pøiblinì kruhovitý vchod, o rozmìrech 1,3 x 1,1 m, pøechází do rourovité chodbièky, která se po 2,5 m èásteènì roziøuje a následnì zuuje. Celková délka dutiny je 5,8 m. V bliím okolí se objevuje dalích 5 meních trubkovitých dutin, z nich nejvìtí je dlouhá 2,2 m s ústím o prùmìru 20 cm. Tento zajímavý geomorfologický útvar je souèástí CHKO Po¾ana. Podle Gaála (1993) pøedstavuje tato jeskynì dutinu po rozkladu a vyvìtrání kmene stromu z období sedimentace vulkanoklastického materiálu. Stromy mohly být unáeny povrchovými vodami spolu s úlomky andezitù, a k rozkladu èásti jejich kmenù mohlo dojít a po zpevnìní horninového materiálu. Vedle trubkovitého tvaru jeskynì podporují tento pøedpoklad i bohaté výskyty opalizovaných kmenù známé z blízkého okolí. Krásné, luté a lutooranové døevné opály, objevující se v okolí obcí Povrazník a Strelníky, patøí mezi nejkrásnìjí na Slovensku. Pauli (1982) popisuje napø. nález kmene døevného opálu ze Strelníkù o délce 3 m a prùmìru 35 cm.
Obr. 1: Plánek Jaskyne pod Jaseòovým vrchom (podle Vítka 1990)
Obr. 2: Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom. (Foto P. Pauli)
Dutina v dolinì Pomiaslo. Zajímavá dutina nevelkých rozmìrù, ale obdobného charakteru jako výe popisované jeskynì, byla objevena v neovulkanitech sz. èásti pohoøí Javorie. Lokalita se nachází na levém bøehu doliny Pomiaslo v k. ú. Moová v okrese Zvolen (190 8´ 44´´ v.d., 480 32´
39´´ s..). Tato osamocená horizontální dutina, která má pøímý trubkovitý tvar, je pøiblinì 2 m dlouhá s prùmìrem ústí 18 cm. Byla zjitìna ve skalních výchozech nad údolím v nadmoøské výce 460 m. Dutina je situována ve skalním výchoze tvoøeném opìt andezitovými aglomeráty, které
21
vznikly stmelením sopeèných bomb, kamenù a popela (baden, støední miocén). Velikost sopeèných bomb se nejèastìji pohybuje od 5 do 20 cm, nejvìtí z nich vak dosahují a 40 cm. Mikroskopickým pozorováním bylo zjitìno, e horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen porfyrickým amfibolickohyperstenickým andezitem. Tyto hrubé souèásti jsou tmelené drobnì a støednì zrnitým zpevnìným krystaloklastickým tufem amfibolickohyperstenického andesitu.
jeskyní se podaøilo zaznamenat v geomorfologických podcelcích Ipe¾ská kotlina, Luèenská kotlina a Daèolomská planina. Souhrnná délka mìøièských tahù novì popisovaných jeskyní èiní 61,6 m. Vechny uvedené pseudokrasové jeskynì jsou vytvoøené ve vulkanických horninách. Geneticky je lze rozdìlit na rozsedlinové (Jaskyòa pri Trenèi, Sucháòska trhlina), suové (Balvanová jaskyòa), vzniklé selektivním (pøípadnì mrazovým) zvìtráváním (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt) a patrnì vyvìtráním fosilního kmenu stromu (Pecna, Trpaslièia jaskyòa). Antropogenní zásah, podílející se na domodelování jeskynì, je pravdìpodobný u jeskynì Pecna a Pastiersky úkryt. Èlánek dále zmiòuje dalí jeskynì, které vznikly pravdìpodobnì vyvìtráním kmenu stromu (Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom, dutina v dolinì Pomiaslo a jeskynì Kámori-rókalyuk). Pøi hledání pøíèin vzniku jeskyní je tøeba brát v úvahu jak vlastnosti mateøských hornin (rozpustnost, pórovitost, struktura, sloení atd.), ve kterých dutiny vznikají, tak vnìjí procesy (mráz, biogenní leptání, vodní eroze, teplotní rozdíly, atd.), které na nì pùsobí. Babùrek a kol. (1990) dutiny ve vulkanitech dìlí do pìti skupin. Vedle endogenních jeskyní vzniklých ji bìhem tvorby vlastní horniny, má vìtina exogenní pùvod (puklinové, øícené, erozní a sufózní, selektivnì zvìtrávací). Pøi urèení geneze pseudokrasových jeskyní, o kterých se lze domnívat, e vznikly vyvìtráním kmene stromu, mùeme vycházet z hypotéz vysvìtlujících vznik obdobných Trpaslièích jeskyní (Skalky skøítkù), které se nacházejí v neovulkanitech Doupovských hor (Babùrek et al. 1990). Názory na jejich vznik lze rozdìlit do ètyøech skupin: vznik dutin po uvolòování vulkanických plynù, pøi selektivním zvìtrávání, vyvìtráním kmenù, resp. jinými zpùsoby. V minulosti
Jeskynì Kámori-rókalyuk (Lièí díra) v Maïarsku. Jeskynì trubkovitého tvaru se nachází v maïarském pohoøí Börzsöny na katastru obce Borsosberény nedaleko od slovenské hranice (12 km jv. od mìsta ahy). Pøiblinì okrouhlý vchod jeskynì o prùmìru 70 cm se nachází v mení andezitové skalce asi 230 m sv. od vrchu Kámor (660,7 m) v nadmoøské výce 600 m. Poprvé se o této dutinì zmiòuje Bertalan, který byl o jeskyni informován v roce 1940. Délka zamìøených èástí je 11,5 m, celková denivelace 1,8 m. První, zhruba 7 m dlouhý rourovitý úsek je horizontální a má stejný prùmìr jako vchod, poté se dutina uhýbá mírnì vlevo a zaèíná klesat. Po 2 m se stává opìt horizontální o prùmìru 30-50 cm a dále se postupnì zuuje do nelezitelného profilu. Jeskynì je témìø bez sedimentární výplnì, pouze v závìru je nevelké mnoství kamenù. Eszterházi a Csaba (úst. sdìl.) se domnívají, e se jedná o dutinu, vzniklou pøi úniku plynù pøi chladnutí lávového výlevu. Závìr Èlánek popisuje 7 nových pseudokrasových jeskyní v geomorfologických celcích Juhoslovenská kotlina, Krupinská planina a Ostrôky. První evidenci
Obr. 4: Jeskynì Kámori-rókalyuk. (Foto R. Mlejnek)
22
øada rùzných autorù (Hochstetter 1856, Král 1973; Rubín 1983; Wieser a Burachoviè 1984; án 1988) nejvíce preferovala tzv. stromovou teorii, vysvìtlující vznik dutin tím, e se jedná o pozùstatky po vyvìtralých kmenech stromù. Kmeny stromù nebo jejich èásti mohly být zakryty buï lávou, víceménì chladným vulkanoklastickým materiálem a nebo sedimentací laharu (vulkanický bahenní proud). Obdobný zpùsob vzniku popsaných pseudokrasových jeskyní a dutin preferují té autoøi tohoto pøíspìvku.
èasopis, 30, 2: 101-125. Bratislava. Mazùrek J. (1983): Lahar na úpatí Po¾any. - Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 88, 3, 259. Praha. Mihá¾kin J., (1999): Sucháò II., zvyky a povesti. Sucháò: 1-76. Mlejnek R., Radinger F. (2002): Nové pseudokrasové jeskynì v geomorfologických celcích Juhoslovenská kotlina, Krupinská planina a Ostrôky. - Speleo (Praha), 34. Mocsáry A., (1826): Nemes Nógrád vármegyének históriai geographiai és statistikai ismertetése. I. zv. - Pest: 110-111. Pauli P. (1982): Nový výskyt døevitých opálù ve východním okolí Banské Bystrice. - Èas. Mineral. Geol., 27, 2: 208. Praha. Pilous V. (1982): Pseudokrasové dutiny v neovulkanitech jiního Slovenska. - Ès. kras, 32: 73-84. Praha. Rubín J. (1983): Lahar na úpatí Doupovských hor. Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 88, 3: 259-260. Praha. Vítek J. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu v Èeskoslovensku. - Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 81, 3: 153-165. Praha. Vítek J. (1990): Jaseòový vrch pod Po¾anou. - Krásy Slovenska, 67, 3: 40-41. Bratislava. Wieser S., Burachoviè S. (1984): Díry trpaslíkù. Arnika, 29, 9: 333-337. Mariánské Láznì. án M. (1988): CHPV, Skalky skøítkù. Inventarizaèní prùzkum provedený v letech 1981-1988. - MS, KSSPP a OP: 1-20. Plzeò.
Závìrem bychom chtìli podìkovat profesoru F. Fediukovi za cennou pomoc pøi petrografické charakteristice hornin a Mgr. Julovi èukovi za pøeklad maïarské literatury. Autoøi èlánku dále dìkují za odborné geologické posudky RNDr. ¼udovítu Gaálovi (Jaskyòa pri Trenèi, Pecna, Sucháòska trhlina, Trpaslièia jaskyòa) a Ing. Petru Pauliovi (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt). Literatura: Babùrek J., Boøecký V., Chvátal P. (1990): Trpaslièí jeskynì - dutiny v pyroklastických horninách Doupovských hor. - Pøíroda Karlovarska I.: 739. Karlovy Vary. Bella P., Holúbek P., (1999): Zoznam jaskýò na Slovensku (stav k 31.12.1998). - MP: 1-268. Bratislava. Dublan L. (1993): Lahar Zolná - príklad katastrofickej udalosti v strednom sarmate. Západ. Karpaty, Sér. Geol., 17: 51-73. Bratislava. Gaál ¼. (1993): Jaskyòa pod Ve¾kým Jaseným. Sinter, 1: 14. Liptovský Mikulá. Gaál ¼., (1996): Jaskyòa pod Bralcami v Ostrôkach. - Sinter, 4: 10. Liptovský Mikulá. Hochstetter F. (1856): Allgemeiner Bericht über die geologische Aufnahme. - Jb. K.-kön. geol. Reichsanst., VII. Jg.: 316-332. Wien. Chovanec D. (1991): Skameneliny vplyvom vulkánu Po¾any. - Vesmír, 11: 633-635. Praha. Král V. (1973): Über die sogenannten Zwerglöcher in der Umgebung von Karlovy Vary (Karlsbad). - Acta Univ. Carol., Geogr., 1: 19-25. Praha. Mazúr E., Lukni M. (1978): Regionálne geomorfologické èlenenie SSR. - Geografický
Summary: New pseudokarst caves in southern part of Central Slovakia and genetically interesting pseudokarst mezoforms of Slovak and Hungarian neovolcanics (West Carpathians) Seven new pseudokarst caves were found in southern regions of the Central Slovakia. All of them were developed in volcanic rocks. Genetically, cave can be subdivided into: (A) fissure caves (Jaskyòa pri Trenèi, Sucháòska trhlina), (B) talus caves (Balvanová jaskyòa), (C) caves originated by selective (eventually frost) weathering (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt), and (D) caves formed by weathering of buried wood trunk (Pecna, Trpaslièia jaskyòa). Antropogenic remodelation cannot be excluded in the case of Pecna and Pastiersky úkryt. The total length of all caves is 61.6 m. Special attention is given to description of caves probably formed by the selective weathering of buried trunks of woods.
23
Valhala
Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) Tajemný název Valhala je staronordický pojem z bájesloví, místo, kam po smrti odcházejí padlí hrdinové. Pod tímto názvem se skrývá ponorný systém øíèky Èerné Nisy v údolí pod Panenskou strání 3 km s. od Bedøichova u Jablonce nad Nisou. Celé údolí je sloeno ze skal, balvanù, kamenných polí, husté vegetace a padlých, rozkládajících se stromù, které tvoøí zde jen velmi tìký pøístup ke vchodùm Valhaly. V okolí horního, nejvìtího vchodu se nalézá mnoho meních suových a puklinových jeskynìk. Nejvìtí z nich má délku pøes 10 m pøi íøce 1 m a výce 5 m. Vlastní vchod Valhaly je vak poloen níe, 5 m nad podzemní øíèkou Èerné Nisy, která zde protéká ve smìru JJZ s prùmìrným azimutem podzemního toku 217°. Podzemní prostory jsou vzhledem k nakupení balvanù a sutì velmi èlenité, protékané vodou. Nezvyklou zvlátností jsou bazické pecky do velikosti cca 10 cm, eroznì dynamické hrnce, z nich nejvìtí má prùmìr 1 m (i výku) a je vlivem vodní eroze boènì otevøen. Jetì vìtí pøekvapení skýtají
erozivní tvary pùvodního dna toku, které jsou obdobou krapù vymletých vak v biotitické ule podzemním tokem, jen s sebou unáí své zvìtralé rozpadlé èásti. Délka toku ponorné øíèky Èerné Nisy je sice cca 150 m, avak celý systém, dá se øíci, ve dvou mnohokrát propojovaných patrech, je o mnoho delí. Naplaveniny døevní hmoty a jiných organických rostlinných èástí se do tohoto prostoru témìø nedostanou z dùvodù pøehrazení první skalní bariérou a skuteèností, e je Valhala umístìna témìø 1 km od pøehradní vodárenské nádre na Èerné Nise. Podzemní prùlezné prostory jsou v souèasné dobì v polovinì své délky pøehrazeny polosifonem, co v následující dobì nemusí být vzhledem k mìnícímu se øíènímu písèito-kamenitému nánosu a hladinì toku, stálý stav. Toté platí i v ostatních paralelnì vedoucích prostorách. V pøiloeném situaèním plánku je oznaèený horní vchod, který je nejvìtí, jinak je vchodù daleko více, ale z povrchu nejsou tolik patrné, nebo jsou témìø zakryty vegetací a hodí se více jako výlezy. K textu je pøiloen na následujíci stranì i velmi výstiný popis p. J. Velinského-Kapitána Kida. Bylo pouito materiálu: Pavel Déèko Vinklát-Kronika trampingu v Jizerských horách (1934-1994) 40 s., Country & Western club, Liberec Summary: Valhala. Very interesting pseudokarst cave system is developed in bottom debris of the valley Èerná Nisa River. The
Obr. 2: Pøibliný nákres povrchu vrchní èásti Valhaly
Obr. 1: Horní vchod do Valhaly
24
system polygon is much longer.
length of underground stream is 150 m but cave
Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách Kapitán Kid
Málo kdo tuí, e v nejfrekventovanìjí èásti Jizerských hor lze najít podzemní labyrint, dodnes neprozkoumaný a jako stvoøený pro romantickou dui trampa... Protoe jsem u tøicet let vázán pøíernou pøísahou, musím se omezit jen na vyprávìní o tom, jak byla tato sple podzemních chodeb objevena 25. dne mìsíce bouøí 1964... Vraceli jsme se elektrárenskou domù z potlachu na Fort Adamsonu. Byl to obvyklý nedìlní podveèer, kdy se nechce domù, leè musí. Kus pod pøehradou jsme seli z obvyklé cesty, abychom jetì chvilku posedìli u malého ohýnku (vichni jsme mìli chu na poslední kafe). Objevili jsme jakýsi kamenný amfiteátr, v nìm ohýnek brzy zaplál. Bohuel, pøestoe jsme slyeli i umìní vody, nikde kolem nás ádná nebyla! Tehdy sebral Hare eus a hrdinnì se vydal na pou za vodou, kam ho následovala Eufr. Vbrzku Hare zmizel v podivné rozsedlinì a Eufr nás svolávala úzkostlivým hlasem. Teprve po pùl hodinì naeho rozèíleného pobíhání se Hare vynoøil
z propasti a tajemnì zaeptal: Ponorná øeka! Pozdìji jsme se nìkolikrát vìnovali prùzkumu podzemních prostor, které mohou mít mnoho desítek metrù. Potok se tam místy vrhá do kotlù, v nich voda kypí, pìní se, øve. Jsou tam malá jezírka, úzké prùlezy pod gigantickými viklany, okénka, jimi dovnitø borùvèím svítí slunce, a která nikdy nenajde z venku, prostory ve tvaru gotických hladomoren, do nich je lepí nelézt, je-li badatel sám, protoe z nich není cesty zpìt... Nazvali jsme ony jeskynì Valhalou a mìly zùstat navdy osadním tajemstvím. Pravda je, e se èasem pár dùvìryhodných smrtelníkù od nás dovìdìlo, kde jsou vchody do podzemí, ale i oni dodreli slib. A tak, pøestoe je tomu u tøicet let, kdy vkroèila do Valhaly první lidská noha, dodnes málokdo ví, jak ji nalézt. Dokonce i já sám, kdy jsem se v dobì pomìrnì nedávné pokusil najít vchod, nemìl jsem úspìch. Snad bude jednou objevena znovu, pro tento pøípad prohlauji, e patøí T.O. Island, a to právem prvního objevitele.
Pøíspìvek nebyl na ádost autora uveøejnìn na www stránkách
25
Pøíspìvek nebyl na ádost autora uveøejnìn na www stránkách
26
Pøíspìvek nebyl na ádost autora uveøejnìn na www stránkách
27
tola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec)
K pozùstatkùm II. svìtové války patøí té tola v Jablonci nad Nisou, 200 m od parku B. Nìmcové smìrem do centra Jablonce nad Nisou, vpravo v Podhorské ulici. Tato chodba o celkové délce 140,6 m, raená v biotitické ule, se mìla pùvodnì napojit na tolu popisovanou ve Speleu (è. 27, str. 24-25) a vytvoøit tak témìø 0,5 km dlouhý komplex protileteckého krytu. tola byla do nedávné doby zazdìna, ne o ni a její sesterskou tolu projevila zájem spoleènost Soare, která se ji rozhodla vyuít pro své vinaøské potøeby. Po proraení zazdìní stìny toly zamìstnanci fi. Soare museli pouít èlun, nebo tato byla zatopena. Pøi následujících úpravách se provedlo odvodnìní a zadní èást poèvy v délce 46,4 m byla vybetonována. Zbytek poèvy je tvoøen hrubým ulovým perkem s aktivním vodním tokem, který závisí na prùsaku spodních vod v daném roèním období. Vchod je vyzdìn ulovými kameny v délce 3,103,60 m, uzavøen kovovými vraty s møíí a ve vrchní èásti opatøen otvorem pro vìtrání a vlet netopýrù. Summary: Gallery II in the Podhorská street in Jablonec nad Nisou town. The gallery was blasted in the World War II. It is used as vine gallery at present time.
Obr. 1 a 2: Plán a øez tolou II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou.
28
TROCHA
HISTORIE
První èeská speleoloka Milan Kunz
[email protected]
Historie objevu Punkevních jeskyní je celkem známá, viz (1). Profesor Karel Absolon vedl krouek amatérských speleologù, kterým nechal fyzickou práci, aby sám sklidil slávu objevitele. Podobnì se zachoval v pøípadì Kateøinské jeskynì, kde vyuil amatérské námahy mlynáøe.
To poèínání a získaná sláva vyvolaly hoøkost, která se projevila vydáním pamfletu odhalujícího hanebnost Karla Absolona. Mùeme si docela dobøe pøedstavit, jak to vechno bylo. Èlenové krouku se døeli pøi odklízení závalu díry ve velké stìnì Suchého lebu, kterou jim
Obr. 1 a 2: Na fotografii z Punkevní jeskynì sedí pøed stalagnátem se svým snoubencem . Vpravo - detail s ovinovaèkami
29
pan profesor oznaèil jako nadìjnou. Panu profesorovi se do manuální práce nechtìlo a tak ji velmi rád pøenechal svým mladím a horlivým pomocníkùm, kteøí trávili nedìle vyhrabáváním suti z dìr. Byl vak nedoèkavý a nervózní, zda se koneènì podaøí objev, který by mu pøinesl slávu a vìdeckou proslulost. Kdy se pak 26. záøí 1909 otevøela cesta, pan profesor vlezl do nesprávné chodby, zatím co jeho pomocník, oficiál Viktor Jeschek (pozdìji si své jméno poèetil na Jeek) nael na konci druhé chodby nádherné jeskynì, do kterých se bál vstoupit jako prvý a dobrovolnì pøenechal tuto èest svému vedoucímu. To je známo. Co se vak neví, je to, e mezi prvými speleology byla i ena, snoubenka pana Jeka, sleèna Antonie Lorenzová. Narodila se a skonèila svùj ivot v èinovním domì, v dobì jejího mládí novostavbì, na pokraji Husovic (Vranovská ul. 39). Shodou okolností jsem pomáhal koncem devadesátých let likvidovat její pozùstalost. Zastihl jsem jejího syna sedícího u kamen a pálícího archiv její korespondence. Z toho, co jsem pøed znièením zachránil, jsem mohl trochu rekonstruovat její ivot. Vdala se za svého snoubence, ale manelé se pozdìji rozeli. V dvacátých létech se léèila ve Vysokých Tatrách, co svìdèí o plicní chorobì. Léèení vak bylo úspìné, protoe se doila vysokého vìku. Stále si schovávala v krabièce od bonbonù úlomky brèek, bezpochyby získané v Punkevní jeskyni. A také korespondenci, mezi ní byly zajímavé korespondenèní lístky s kresbami snoubence, které znázoròují scény sestupu do Macochy, pøípadnì z tehdejích zimních sportù. Na velké kolorované fotografii se jeví jako statná dívka v hornickém obleku s kalhotami konèícími ovinovaèkami, s koketnì omotanou álou kolem krku a hornickým kahanem.
Obr. 3: Kresba na korespondenèním lístku z 16. 11. 1910, pøedstavuje Episody z jeskynního ivota. Na pravé stranì je zachycen sestup po ebøíku do Macochy - horní postava je oznaèena Paèin, co byla pøezdívka sleèny Lorenzové, dolní otazníkem.
Obr. 4: Dalí korespondenèní lístek se týká zimních radovánek. Je z 10. 1. 1910 se scénou ze zimní stránì.
Literatura: 1. Václav Cílek: Karel Absolon v pravém svìtle aneb o knize, která se do soupisu literatury nedostala http://www.speleo.cz/speleo/sp/11/absolon.htm
30
Vzpomínka na Capramenta aneb úvahy o tom jak byla objevena Ochozská jeskynì Josef Pokorný
Musím øíci, e aè nejsem z Ochozu a nikdy jsem tu nebydlel, mám moc rád jeho okolí. Lysou horu, údolí Ochozského potoka, údolí Hádecké øíèky, Svatý schody, Kamenný líbek a vùbec vechno tam okolo. Chodím tam od svých klukovských let a stále se nemùu toho kraje nabait. Snad je to tím, e jedna moje babièka pocházela z Línì a já mám v tom kraji svoje koøeny. Ale jedna vìc mi stále vrtá hlavou. Ten Caprament. Neznámý ochozský rodák Caprament. Kdo to byl a jak pak to s ním vùbec bylo. Jo ták! Vy vùbec nevíte, kdo to byl Caprament? Ale to byste vìdìt mìli! Tak vám musím trochu pomoci, a vysvìtlit, kdo to vlastnì byl, ten Caprament. Je to pochopitelnì pøezdívka. Jeho pravé jméno neznám. Ten èlovìk il s nejvìtí pravdìpodobností v Ochoze nebo v Obci v první polovinì devatenáctého století. Mohl se jmenovat Matáek, Matouek èi Matýek, nebo také Vaíèek. A nebo se mohl jmenovat úplnì jinak, co já vím. Ano! Byl to ten, co objevil Ochozskou jeskyni. Ale kdo to vlastnì byl? Dokladù o nìm je poskrovnu a jetì vechno zamotávají. Proè asi? Abyste pochopili, o co tady jde, tak vám to musím vysvìtlit. Musíme si zopakovat kousek Ochozské (a taky Obecké) historie. Aè to byly dvì dìdiny tìsnì spolu sousedící, kadá patøila do jiného panství, jen farnost byla spoleèná. Na zaèátku osmdesátých let osmnáctého století pøísluel Ochoz pod panství Zábrdovické, které patøilo premonstrátskému kláteru v Zábrdovicích, zatím co Obce patøila líeòskému panství Belcrediù. V této dobì dolo k tak zvaným Josefínským reformám. V rámci tìchto reforem císaøe Josefa II. byl dne 27.7.1784 zruen mimo jiné i kláter Premonstrátù v Zábrdovicích. Jeho majetek propadl tehdejímu rakouskému státu, t.j. císaøství. Tak dopadly majetky vech kláterù, které nevyvíjely vzdìlávací èinnost nebo neoetøovaly nemocné. Tyto majetky posléze spravovala Komise pro státní správu náboenského fondu. Od ní koupil v drabì Zábrdovické panství hrabì Frantiek Xaver Dietrichstein Proskau, sezením na Boskovicích. Bylo to 6. prosince 1830 a to nejvyí nabídkou 220 tisíc zlatých. To u byl mrtev i poslední opat zábrdovického klátera, Michal Daniel Marabe,
který zemøel ve Køtinách v roce 1818. F.X. Dietrichstein se ujal boskovického panství po smrti svého otce v roce 1813. Dle historikù byl podnikavý, na svých panstvích budoval prùmysl, byl dobrým hospodáøem a dovedl vydìlávat peníze. U v roce 1819 buduje v Boskovicích nový empírový zámek, budoucí sídlo rodu. Peníze na to má. Kupuje Blaovice za 96 050 zlatých, Tuøany za 23 000 zlatých, roku 1830 zábrdovické panství, v roce 1834 Malé hradisko za 25 000 zlatých. V prosinci roku 1838 vychází v brnìnském èasopise Moravia, který vydává Karl Josef Jurende èlánek, ve kterém jeho autor Johann Hornisch popisuje svoji návtìvu v Ochozské jeskyni. Autor zde uvádí, e jeskyni navtívil poprvé v roce 1830. A najednou se dìní kolem Ochozské jeskynì dává do pohybu. Roku 1839 pøichází do Hádeckého údolí parta horníkù a dává se do práce. Výsledkem jsou úpravy terénu, prostøílení nového vchodu do jeskynì a úpravy v chodbì na Hadici. Ve proto, aby byl pøístup do jeskynì pohodlný. Náklady na tyto úpravy èinily 5 000 zlatých. Zamysleme se nad tím, proè se tak stalo. Co vedlo racionálního, chladnì uvaujícího podnikatele Dietrichsteina k tomu, vloit takovou sumu do zpøístupnìní nìjaké jeskynì nacházející se na jeho panství. Na sousedním panství, v Rájci, mìli takových pøírodních jevù víc. Proto v roce 1748 vyslal císaø Frantiek Lotrinský, manel Marie Terezie, dvorního fyzika a matematika Johanna Antonína Nagela, aby v jeho zastoupení tyto pøírodní divy shlédl, po návratu mu je svìdomitì popsal a doloil obrázky Karla Beduzziho. V roce 1804 navtívil Rájec císaø Frantiek I. se svojí manelkou Marií Terezií Neapolskou a opìt mu byly prezentovány místní jeskynì. Dokonce se od té doby nazývá Ostrovská vodní jeskynì Císaøskou jeskyní. Dá se tedy øíci, e jeskynì dodávaly rájeckému panství Salmù zvlátní spoleèenský lesk. Dá se pøedpokládat, e do roku 1838, kdy vyel v Moravii èlánek, popisující Ochozskou jeskyni, hrabì Dietrichstein o jeskyni na svém panství nevìdìl. Najednou ji chce zpøístupnit. Proè? Jaký má motiv? e by speleologická filantropie? Tehdy? A u
31
nìho? U stroze kalkulujícího podnikatele? Nesmysl! To mìlo svùj význam a cíl! Nebo byl jen zvìdavý a popøál si za 5000 zlatých se podívat do vlastní jeskynì? To snad taky ne! Být to na rájeckém panství, tak tam starohrabì Hugo Salm vleze po bøie a zadarmo! To byl nadenec pro jeskynì. Ale Dietrichstein? Pøíèina je podle mého v tom, co jsem u napsal. Mít taky to, co má soused! Øekl bych, e lidé v prùbìhu staletí myslí poøád stejnì. A teï pozor! Podle nìkterých pramenù, (zejména pana Hornische a jeho èlánku v Moravii) byla jeskynì známá ji v roce 1830. Pan F. p. t. roku 1840 dobu neuvádí, pozdìjí autoøi tvrdí, e to bylo v roce 1831. Proè, asi? Øekl bych, e nejspí proto, e hrabì Dietrichstein koupil panství a v prosinci 1830 a nejspí se kolem objevení jeskynì nìco stalo, co hrabì nemohl potøebovat. Podle nìj zaèínala historie jeho panství rokem 1831 proto ten posun. Nevìøíte? Tak pojïte sledovat události dále, ono se nám to ukáe. V létì roku 1840 byly ukonèeny úpravy vstupních partií jeskynì a 20. srpna 1840 pan hrabì v doprovodu svých úøedníkù, církevních hodnostáøù, faráøù a knìí a dalí pozvané spoleènosti Ochozskou jeskyni navtívil. Aby byla sláva úplná, byl pozván také zpravodaj Moravie, který svùj èlánek Die Tropfsteinhöle zu Ochoz signoval právì znaèkou F.p.t. Kromì toho, e nás tento autor informuje o rozhodnutí hrabìte jeskyni zpøístupnit, o pompézním osvìtlení jeskynì více jak ètyømi sty petrolejovými lampami a bengálskými ohni, píe zde autor o jejím objeviteli. Nazývá jej Johann Matáek, prý to byl chudý vec z Ochozu, který jeskyni als Lagerstelle zu benützen pflegte, co donedávna vichni pøekládali pouíval jako obydlí. Mùj nìmecky dobøe mluvící pøítel Josef Uher mne po pøeètení tohoto èlánku upozornil, e tento výraz lze také chápat jako táboøení. Svìdèil byl o tom výraz celé vìty, která by znìla: Na lesem pokrytém svahu objevil nejprve skalní rozsedlinu, kterou on, zcela chudý a bez pøístøeí pouíval jako obydlí (táboøitì). Z této rozsedliny posléze pronikl do chodby Hadice a tak objevil onu jeskyni. Ve svém èlánku Kde byl pùvodní objevitelský vchod do Ochozské jeskynì, který vyel v roèence Speleofórum 97 (str. 55-56) vysvìtluji, e objevitel patrnì bydlel ve skalním pøevisu èi rozsedlinì vytvoøené proudící vodou. V èlánku také popisuji,
e tento pøevis èi rozsedlina je v souèasné dobì zazdìn pod vchodovým objektem do jeskynì. Na podzim roku 1999 provádìla Správa CHKO Moravský kras rekonstrukci vchodového objektu do jeskynì. Po odbourání pùvodního zdiva se ukázalo, e jsem mìl pravdu. A potud je ve objektivní a vìrohodné. A na pana Matáka. V letech 1790 a 1840 bylo v Ochoze 42 domù, fara, hospoda a pastouka. V soupisu jmen tìch, kteøí zde bydleli, se jméno Matáek, ani jméno jemu podobné, nevyskytuje. Nevím proè? Moná mám neúplný seznam a nebo zde takové jméno nikdy nebylo. Proè? Doèkejte èasu. Dalí z autorù, který psal o objeviteli, byl v roce 1857 pan páter Johan Nepomuk Soukup, kaplan ze Sloupu. Ten jej bezmála po tøiceti letech popisuje takto: Vypravuje se, e roku 1831 il v Ochozu èlovìk na mysli pomatený, který si zamanul hledati bránu do svìta podzemního, do pekla. Soukup je první, kdo uvádí jako rok objevu jeskynì rok 1831. A pak, jak je v naem kraji zvykem, vichni autoøi tuto informaci (nebo pomluvu?) poctivì a otrocky opisují. Vzhledem k úctì, kterou chovám k literární práci pátera Soukupa, a která se z velké èásti týká právì krasu, mne tento popis objevitele zaráí. Jsou pramenem jeho informací babské tlachy, jsou to informace, pocházející pøípadnì z komplotu panstva a církevních hodnostáøù, nebo náboenský fanatismus autora? Spí mám pocit, e Soukup byl èlovìk èistého srdce a jeho víra zde byla zneuita. Ale skuteènost se u dnes nedovíme. Profesor Havelka podává informaci o objeviteli slovy: Teprve roku 1831 odkryl ji jakýsi zbrklý vec, rodák ochozský, který nahlédnuv kdysi do temných, nekoneèných prostor, umínil si cestou tou proniknout a ke bránám pekelným, jako podaøilo se rekùm mnohých bachorek. Nikomu o nálezu svém se nezmiòuje, èastìji po bøichu vsoukal se udatný ná hrdina do jeskynì a svìtlem se opatøiv neohroenì slídil po sídle satanáovì. Pekelných bran vak nenalezl. I kdy Havelka v roce 1874 zèásti opisuje od Soukupa, rozvádí zde, doufejme podle skuteènosti, to, co u napsal ménì zøetelnì Soukup. e toti objevitel navtìvoval jeskyni èasto a celou ji prozkoumal. Vezmeme-li v úvahu, e jetì 65 let po té, u pìiny, která vedla tehdejím kaòonem Kamenného líbku, leel vápencový balvan se krapem ve tvaru lidského chodidla, místní lidé tomu
32
øíkali Èertova èapa a báli se tudy chodit - a kdy u tudy museli jít, témìø utíkali a drmolili pøitom slova modlitby, aby je Bùh pøed ïáblem ochránil (takto nám to popisuje v roce 1895 prof. Trampler), je to podle mého názoru svìdectví o stateènosti èlovìka, který ve své dobì jeskyni objevil. V roce 1889 vydal Florian Koudelka knihu s názvem Ze zapomenutého kraje Moravy. Zde uvádí dvì verze objevu. Soukupovu a tu, kterou napsal v roce 1840 zpravodaj Moravie pod znaèkou F.p.t. Roku 1895 vyla v èasopise ÖsterreichUngarische Revue práce profesora Tramplera s názvem Ochoser Höle, ihre Entdeckung und Entstehung (Ochozská jeskynì, její objevení a vznik). Z této zprávy vyplývá, e Trampler tehdy v Ochoze po objeviteli pátral a snail se o nìm získat nìjaké informace. Píe, e starí obyvatelé Ochozu jej znali pod pøezdívkou Caprament, ale jen jeden si vzpomnìl na jeho skuteèné jméno a jmenoval se Frantiek Vaíèek. Mám zjitìno, e mezi lety 1790 a 1840 se pùvodnì jméno Vaíèek v Ochoze nevyskytuje. Ale na pùllánu p. Jana Sapáka v è. 6 se v roce 1831 objevuje Josef Vaíèek jako Sapákùv ze. Ve stejném roce se také na pùllánu, který do roku 1812 dreli krobové, po té Polákové, objevuje nový majitel, Jakub Vaíèek. To ale urèitì nebyl chudý vec. O jiném Vaíèkovi jsem nikde nic nenael. Ale kde se tu ti Vaíèkové tak znenadání vzali? Jak jsem ji výe uvedl, s Ochozí tìsnì sousedila obec Obce nebo Upce. Nìmecky Upess nebo také Viehirten (pastýøství). V Obci ili Vaíèkovi v èíslech: 6, 9, 13, 15, 17, 23, 25, 27, 37, 41, 43, a 45. Celkem 12 rodin Vaíèkù. Je moné, e by Caprament nebyl z Ochozu ale z Obce? Moné to je, ale proè by potom byl objevitel uvádìn jako ochozský obèan? Richard Trampler, který se namáhal objasnit osobu objevitele na sklonku minulého století, uvádí ve své práci èlánek o Ochozské jeskyni, který objevil a který vyel 13. kvìtna 1843 v èasopise Wiener Algemeine Theaterzeitung (Vídeòské veobecné divadelní noviny, originální list pro hudbu, umìní, literaturu, módu a ivot. Autorem èlánku je nìjaký F.C. Weidmann. Natìstí se meziknihovní výpùjèní slubì podaøilo najít tento èasopis v knihovnì praského Klementina a získat pro mne jeho fotokopii). Pøeètìme si tedy, co tam pan Weidmann v èlánku Die Neuentdeckte Ochoz-Höle in Mähren mimo jiné píe: V roce 1838 utíkal jeden obuvník pro svoje
provinìní pøed policejním stíháním. Unikl do hor a objevil tam onu jeskyni, ve které se skryl. Kdy byl pozdìji pøece jen dopaden, pøi vyetøování se o jeskyni zmínil, a tak vlastnì ponejprv na onu jeskyni upozornil. Dalí text je v návaznosti na probírané téma nezajímavý. Je to tøetí verze o objevu jeskynì. Vysvìtluje nám nìco nebo tématiku spí zamotává? Jak se to vezme. Od zaèátku se mi celá historie nezdála, proto jsem se o ni zaèal zajímat. Tak si kladu otázku, co mohl Caprament tak patného udìlat, e ho honila policie? To u se bohuel nedovíme, nebo, jak jsem zjistil, byly trestní spisy pøísluného soudy z oné doby skartovány v roce 1938. Tudy tedy cesta k poznání skuteènosti nevede. Zamýlím se nad pøezdívkou Caprament. To není Grassel èi Grázl, není Babinský, není Kumr, není Vajckorn! PøezdívkuCaprament bych zaøadil spí do rodiny ibalù typu Tyla Eulenspiegela, prýmaøe, moná trochu do rodiny zbojníkù, kteøí bohatým brali, to bylo chudákùm vdy sympatické, kdy se nìkdo umìl pánùm postavit. Ta pøezdívka zní docela pøátelsky. koda, e nápady, kousky a pøíhody Capramenta nikdo nezaznamenal. Nebo snad ano? Co obecní kronikáøi? Co mohl chudý vec udìlat (byl-li chudý a bylli to vec), e ho stíhala policie. Spí asi èetnictvo, andarmerie. Co takhle pytláctví, to v Ochoze zøejmì nebylo nic neobvyklého. Puky mìli z napoleonských válek (tohle téma zpracovávám na jiném místì), panství spravovala nìjaká komise, která byla daleko, Bùh byl vysoko, les blízko a v nìm jeskynì, kterou nikdo neznal (jen Caprament), kde se dal úlovek schovat i s flintou, teplota zde je témìø konstantní, take se maso nekazilo ani v létì, to by se to pytlaèilo. Pak staèilo nìkdy trochu neopatrnosti, aby ho nìkterý z hajných poznal nebo nìkoho natvat a je tu udání, stíhání, lapení a prozrazení tøeba i rodového tajemství o existenci jeskynì. To vechno mohlo být, ale já to nemùu dokázat a chtìl bych. A jak!!! Ale podívejme se na to z druhé strany, jak nám to pùjde do figury! Kdy hrabì Dietrischstein kupoval v prosinci 1830 panství, o jeskyni nevìdìl. K jejímu prozrazení muselo dojít pøed rokem 1830. Tipoval bych rok 1828. Pøivádí mì k tomu Weidmann, který uvádí rok objevu 1838. Informace má zøejmì z druhé ruky. Celý èlánek je koncipován jako náborový èlánek pro turisty. Moná mìl informace od pracovníkù Ferdinandovy severní dráhy, která po vybudování eleznice z Vídnì do Brna hledala
33
atraktivní turistické cíle a dokonce øeditel Rafael Foges povìøil nìjakého ing. Mayera prozkoumáním Ochozské jeskynì a v pøípadì, e by velikost jeskynì odpovídala poadavkùm, i prùzkumem monosti k této jeskyni vybudovat eleznièní pøípojku (jako ateista si øíkám: Zapla Pánbùh, e to neudìlali!). Snad pøi svém prùzkumu ing. Meyer zjistil i to, jak byla jeskynì objevena a tuto informaci pøedal reklamnímu agentu turistiky Weidmanovi. Byl to zcela jistì únik informací. Zajímavé je zde uvedení roku objevu 1838. Pøedpokládám, e Weidmann nevìdìl, e první zmínka o jeskyni vyla v roce 1835, první popis jeskynì v roce 1838, s dovìtkem, e autor navtívil jeskyni v roce 1830. Pokud Weidmann vázal svoje informace na zahájení provozu vlakové dopravy na trase Vídeò Brno v roce 1839, mohl se mu zdát letopoèet 1828 pøíli vzdálený a z opatrnosti napsal 1838. Ale vrame se na Moravu. Pøi pøíchodu nového majitele hrabìte Dietrichsteina na zábrdovické panství nemìli urèitì stávající úøedníci nejmení chu vyprávìt hrabìti o tom, e mìli na panství pytláka, který zde mìl jako základnu vlastní, pomìrnì velkou jeskyni. A u vùbec nemìli zájem upozoròovat majitele na to, e na panství jsou pytláci! V prosinci 1838 vychází v Moravii Hornischùv èlánek o Ochozské jeskyni. Pan hrabì se dotazuje svých úøedníkù a ti musí s pravdou ven. Motivaci mít co má soused jsem u popsal. Nastupují tedy horníci. Sniují dno o 20 sáhù (cca 38 m) dlouhé pøístupové rokle asi o pùl druhého metru, roziøují ji na íøku cca 6 m, t.j. do dnení podoby. V místì pùvodního úzkého prùlezu vystøílí vchod cca 1,5 x 2 m a odstøelený materiál pouijí k vyrovnání trativodu do úrovnì dna vystøíleného vstupu. Pak udìlají nìkde schody, jedno pøemostìní a v partii mezi Tiarou a Zkamenìlým srdcem musí opìt upravit chodbu. To jsou tak zhruba úpravy v necelých 170 m dlouhé vstupní chodbì Hadici. Materiál z terénní úpravy zøejmì nikam daleko
nevozili, ani nevìdìli, e vyváejí dávné sídlitì magdalénských lovcù. Je moné, e tito lovci sem chodili z Pekárny pro vodu, e zde byl dávný vývìr vod, tekoucích Ochozskou jeskyní, ne si voda nala cestu jednak do trativodu za vchodem a pak tu, nám dodnes neznámou, za tøetím sifonem na konci Ochozské jeskynì. V nedávné dobì nali archeologové jen zbytky tohoto nalezitì (1938 Karel Valoch, 1953 H. Machová, 1960 B. Klíma). Výsledky tìchto nálezù byly publikovány. Ale vrame se zase k naemu Capramentovi. Jestlie chtìl pan hrabì pomocí této jeskynì pozvednout svùj vìhlas, nemohl potøebovat, aby se high society tehdy vyí spoleènost dovìdìla, e jeskynì byla tajemstvím jakéhosi delikventa. Tak je pozván zástupce tisku, nìkdo z úøedníkù mu podsune historku takovou, jaká se hodí hrabìti a je to. Pak je potøeba jetì osobu objevitele zamlit, zmìnit pøípadnì jeho jméno, moná místo narození a nakonec z nìj udìlat blbce. Je vám jasné, e jsou to jen hypotézy. Poskládám-li ale støípky informací, tak mi to tak vychází. Jsem pøesvìdèen, e Caprament byl chlap nejenom stateèný a inteligentní, ale e byl v Ochoze prostými lidmi oblíben. Jsem pøesvìdèen, e pøezdívku Caprament mohl nosit jen chlap, který byl vdycky tam, kde bylo tøeba, který ádnou legraci nezkazil, spí dokázal takové situace pøipravovat a navozovat. Chlap, který dokáe øeit ivotní situace tak, aby nikoho nezarmoutil. Proto je Caprament legenda. Moná nìco, jako v Brnì Franta Kocourek, blahé pamìti. Víte, ale já si poøád myslím, e nìkde musí existovat dùkazy, kterými se tyto moje domnìnky dají prokázat. Prokázat, kdo byl a jaký byl Caprament. I kdy dùkazy hledám léta, vìøím, e nìkde jsou. Ale kde hledat? A tak o tom alespoò píu s malou nadìjí, e se mezi lidem jeskyòáøským najde nìkdo, kdo o tom nìco ví a pomùe mi dokázat, jaký byl Caprament. Byl jedním z nás, i kdy dávno. A tak mám pocit, e mu to dluíme!
34
TECHNIKA
A
ZPRÁVY
SZS
Lezecký den lom na Chlumu Mojmír Závika (SZS è.1 Èeský kras)
Tøetí sobotu v mìsíci èervnu se jako ji tradiènì scházíme ráno okolo 9. hodiny pod tréninkovou stìnou v lomu na Chlumu u obce Srbsko v Èeském krasu. Tuto akci poøádá SZS è. 1 pro irokou jeskyòáøskou veøejnost, zejména pro zaèínající speleoalpinisty. Bìhem dne je vystrojena celá stìna a zájemci si mohou libovolnì trénovat lezeckou techniku, buï samostatnì nebo v doprovodu zkuených a vdy ochotných záchranáøù. Tréninková stìna je vhodná i pro nae starí kolegy, kteøí mají zájem po letech opráit lezáky a vyzkouet si svoji dovednost. Je toti koda zùstat sedìt doma, máte-li monost si pøíjemnì zalézt a setkat se s mnoha kamarády.
Bìhem letoního sukcesu jsme pøikroèili k výmìnì pùvodních plaket Tondy Zelenky za lepené kruhy a doufáme, e Vám budou slouit stejnì dobøe dalích 20 let, jako ty Tondovy. Pro snazí orientaci je pøiloen nákres vystrojení. Na závìr dovolte, abych Vás pozval na pøítí lezecký den, který se bude konat tak, jako kadoroènì, tøetí sobotu v èervnu.
Nashledanou v hojném poètu Mojmír Závika
Obr. 1: Schema kotvení v lomu na Chlumu.
35
Lezecké dny a Vzpomínka 2001
L. Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras) Po èervnové cvièné záchranné akci ve Vintokách rozhodli se èlenové SZS è. 2 Moravský kras ponìkud zmírnit svoji aktivitu. Dùvodem nebylo ochabnutí nadení, ale názor znaèné èásti druek a manelek èlenù, e jsou i jiné zajímavé èinnosti, kterými lze naplnit sobotní dopoledne. Z taktických dùvodù navrhl proto zástupce náèelníka SZS è. 2 L. Matuka uskuteènìní záchranáøských prázdnin. Dalí setkání spojené s prezentací výsledkù a poradou o dalí èinnosti bylo domluveno na poslední srpnový víkend. Na tento víkend, tradiènì ji zasvìcený akci Vzpomínka, byly souèasnì naplánovány i Lezecké dny 2001. Vzpomínka probìhla v tomto roce ji po jedenatøicáté. Vznikla jako vzpomínková akce na utopené èleny Plánivské skupiny pøi povodni v roce 1970. Postupem èasu, s pøibývajícími obìmi podzemních výzkumù, pøerostla ve vzpomínku na vechny tragicky zesnulé jeskyòáøe. Kromì vlastního slavnostního aktu v sobotu v 17:00 u jeskynì 13C je akce známa veèerním ohnìm v lomu Velká dohoda.
VÝROÈÍ
Spojením tohoto termínu s Lezeckými dny organizátoøi sledovali vyuití sobotního a nedìlního dopoledne pro lezecké aktivity. Pøedstavou bylo nejen prezentovat SZS jako celek a poskytnout zájemcùm pøedvedení a kolení lezeckých technik, ale i uskuteènit setkání pøíznivcù jednolanové techniky. Z organizaèních a èasových dùvodù vak nedolo k úèasti ostatních stanic SZS. Neuskuteènilo se proto páteèní promítání diákù, sobotní traverz pøes lom Velká dohoda ani vystrojení cesty Desatero v propasti Macocha. Probìhla jen kolící a prezentaèní akce na skalách kolem jeskynì Lidomorna. O její zdar se zaslouili zejména náèelník SZS B. Koutecký a náèelník stanice è. 2 Moravský kras B. Kuèera. Kromì nìkolika èlenù okolních skupin se akce úèastnila i výprava èlenù HZS z Hranic na Moravì pod vedením M. Gerla. Veèer se pak vichni seli u vzpomínkového ohnì. Lze jen doufat, e v pøítím roce se Lezeckých dnù zúèastní více lezecké smetánky a akce sama se stane i pøehlídkou pièkové dovednosti èlenù SZS.
A
VZPOMÍNKY
Pan docent Vladimír Pano, CSc., vìdec, který zasvìtil svùj ivot objevování a poznávání tajemství krasu a jeskyní, dlouholetý pøedseda a èestný pøedseda ÈSS, zemøel v pondìlí 7. ledna 2002.
36
37
In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové Dne 13. prosince 2001 ve vìku 59 let zemøela na srdeèní selhání v dùsledku infekce pøi nemocnièní léèbì tìkého interního onemocnìní èlenka ZO 6-11 PhDr. Zdenka Himmelová. Mezi speleology pøila v zimì 1961/62 po seznámení se svým budoucím manelem. Byla to Ochozská jeskynì, kde si poprvé a bez rozpakù lehla do bahna Nìmeckého sifonu a dalích plazivek, aby prostoupila s celou skupinou tento jeskynní systém. Kdy na chvíli uvízla pøi výlezu Pochvou, její dobrotivý bratr Ludìk a kamarád Slávek zapálili tehdy pod ní kousek novin. Neøíkala nic, zato její budoucí manel, který ji èekal nahoøe a ucítil kouø, pustì svým druhùm lál. To jsou vzpomínky, které se vybavují pøi prohlíení starých fotografií z jejích speleologických zaèátkù. Podílela se na mapování jeskyní pro publikaci Jeskynì v povodí Øíèky, která vyla v roce 1967, na mapování a fotodokumentaci nìkterých jeskyní Popova polje v Hercegovinì, abrasních jeskyní u Trsteniku v Dalmácii, u Tjulenova v Bulharsku a v údolí Cetatile Ponorului v oblasti Padie v krasovém pohoøí Bihor v Rumunsku. Koncem èervna v roce 1965, hned po svatbì, odjela se svým manelem na první spoleènou vícedenní speleologickou expedici do tehdy nejhlubí Èeskoslovenské propasti Barazdaláe a vzápìtí o prázdninách na skútru na soukromou studijní cestu do krasù tehdejí Jugoslávie, kde navtívili klasické lokality: kras kolem Triglavu v Julských Alpách,
Postojnou, Velki Narevni most, Cerkniko polje, Predjamu, Svatokocijanské jame, Plitvická jezera, vodopády a sintrové hráze na øece Krce u ibeniku, celé pobøeí po Bar na moru, Skadarské poljové jezero, krasové kaòony u Jajcí a na Vrbasu. Podobné cesty následovaly i v dalích letech. V tomto období uspoøádala Speleologická sekce DK ROH KSB v Domì kultury v Královì Poli v Brnì v nìkolika sálech ojedinìlou výstavu, kde pomocí fotografií, map, blokdiagramù a trojrozmìrných exponátù seznamovala veøejnost s problematikou speleologických výzkumù a krasových procesù. Zdenka zde významnì pomohla nejen v pøípravì a organizaci, ale po dobu týdenního trvání výstavy i výkladovou slubou pro návtìvníky. Od praktické èinnosti v terénu a po pøepisování a korektury textù publikací a zpráv výzkumu provedla Zdenka za dobu témìø ètyøiceti let pro speleologii obdivuhodný kus práce. Svému manelovi vytváøela zázemí, bez nìho by zdaleka v krasu kolem Ochozské jeskynì nebylo vykonáno tolik výzkumné èinnosti. Profesnì byla archeolokou. V roce 1967 úspìnì obhájila diplomovou práci v oboru prehistorie, která øeila téma pracovní funkce kamenných nástrojù z magdalénských vrstev jeskynì Pekárny. Postupnì pracovala v muzeu mìsta Brna, v muzeu ve Slavkovì a od roku 1980 v AÚ ÈSAV v Brnì. V roce 1980 vykonala státní rigorózní zkouku
38
ve studijním oboru archeologie a byl ji pøiznán titul doktor filosofie. Od roku 1993 po reorganizaci ÈSAV pracovala v Ústavu archeologické památkové péèe v Brnì. Byla uznávanou specialistkou na støedovìké sklo. Byla autorkou èetných vìdeckých publikací.
Èeská speleologická spoleènost, jí byla èlenem od poèátku, Archeologická spoleènost a rodina v ní ztrácejí skromného a obìtavého èlovìka, který pomohl posunout hranice poznání o kousek dál.
Vladimír Stárka - 80 let Osmdesátky se doil na tìdrý den o Vánocích Vladimír Stárka, se skautskou pøezdívkou Wabi, který samostatnou cestou a v duchu skautských zásad vychovával po desetiletí mladé hochy k touze po poznání pøírody (pøedevím krasu a jeskyní) a její ochranì. Jako skautský vedoucí zaèal v r. 1942 (ovem pod Klubem èeských turistù, protoe Junák byl za okupace zruen). Po válce byl Junák opìt zaloen, za pár let vak musel skonèit. Wabi vedl svùj oddíl na èerno dál. Jednou v Èeském krasu potkal zajímavého mladíka (byl to student geologie, jeskyòáø a pozdìji významná postava výzkumu krasu, kvartéru a vývoje klimatu v kvartéru Jiøí Kukla). Kdy Wabi slyel, e provádí prùzkumy jeskyní, dohodl s ním exkurzi do jeskyní. Vdy hledal pro
své kluky zajímavý program. Lezlo se i do Barrandovky, tehdy nejvìtí jeskynì v Èeském krasu. Kluci byli nadeni a tak se Wabi po èase obrátil na Kuklu s ádosti o dalí exkurzi po jeskyních. Jiøí mu odepsal, e nemá èas, protoe na Zlatém koni byly objeveny velké jeskynì (tj. Konìpruské jeskynì) a e se musí vìnovat jejich prùzkumu a organizovat ho. Wabi s oddílem hned vyrazil na Zlatého konì a jeskynì ho zcela zaujaly. Bylo rozhodnuto. Svùj oddíl zlegalizoval jako krouek mladých jeskyòáøù pod Krasovou sekcí Pøírodovìdeckého klubu (pozdìji po zruení Pøírodovìdeckého klubu byla pod Spoleèností Národního muzea v Praze), v které byli odborníci a zájemci o výzkum krasu. Wabimu jeskynì tak zùstaly jako trvalý zájem. Svým ivotním postojem a zásadami, podobnými postavì Rikitana z Hochù od Bobøí øeky od Jaroslava Foglara (jeho byl jubilant pøítelem), se dokázal vít do mylení hochù mladých generací, kteøí k nìmu do oddílu pøicházeli. Nìkteøí, kdy dospìli, odeli - strávili víkendovými cestami do Èeského krasu i jinam a prázdninovými tábory (èasto ve Slovenském krasu) krásná léta svého mládí. U mnohých jejich zájem vytrval a pozdìji pøesunuli svou èinnost mezi jeskyòáøe rùzných skupin Krasové sekce, pøípadnì vystudovali pøírodovìdeckou fakultu a vìnovali se geologii èi jinému oboru celoivotnì (jako první to byl Petr Batík, který se zapojil do poèátkù prùzkumných prací v Konìpruských jeskyních, u
Obr. 1: W. Stárka zvìènìný kresbou K. Saudka
39
geologie vytrval a celý ivot pracoval v ÚUG, pozdìji ÈGÚ.) Mìl jsem to tìstí, e jsem patøil k tìm, které Wabi oslovil pøi budování svého dalího krouku. Od roku 1953 jsem s ním zaèal jezdit na Zlatého konì, kde tehdy byla vynikající jeskyòáøská a badatelská atmosféra, navtìvoval dalí lokality Èeského krasu. Jednoho dne mì Wabi pozval k sobì, e mì chce seznámit s jeskyòáøem, s kterým zaèneme spoleènì pracovat. Toho mladého mue jsem náhodnì potkal na Spoøilovì nedaleko Wabiho domu. tíhlý, spíe hubený, na nohách maïary (to byl tehdy módní výkøik), na hlavì klobouk jak z Klondyku, a s nezbytnou cigaretou. Prý jestli nevím, kde tu bydlí nìjaký Stárka. Tak jsme ho spoleènì nali a on nás pak seznámil. Byl to Ferry Skøivánek, který kolem sebe shromádil skupinu klukù nadených pro jeskynì z geologické prùmyslovky (mezi nimi byl také Franta Králík a Áda Absolon). Pracovali v jeskyních na Chlumu. Spojili jsme se a od tìch dob jsme spoleènì dìlali na Chlumu, v Tetínském vývìru a zaèali kopat v uzávìru Císaøské rokle. Jezdil s námi také Ferryho spoluák Jarda Veselý (nedávno zesnulý), Míla Hess (to byl zase spoluák Vojena Loka z gymnázia) a vystøídala se tu øada dalích osob. Bìhem kopání v Císaøské rokli se Wabi pozvolna odpojil, vytvoøil si dalí skupinu mladých hochù, s kterými jsme se pak potkávali v krasu. Jeho oddíl se permanentnì omlazoval. Nìkdy v roce 1955 se v této skupinì vyskytl mladíèek Jarda Hromas, který o pár let pozdìji, kdy ve skupinì odrostl, zaèal také pracovat s Ferry Skøivánkem. Jezdili jsme s Ferrym na kadoroèní tábory na Slovensku (první byl v r.1954
u Èervené skaly v Horehroní a dalí pak v Jihoslovenském krasu) a témìø vdy se na nich aspoò na èas objevil Wabi, nìkdy sám, vìtinou vak se svým oddílem. Jihoslovenskému krasu tak propadl, e tam jezdil èasto sám na jaøe na týden a dokud byly stromy neolistìné, køioval krasové planiny a hledal propasti, o nich vyprávìli místní pasáci èi lesníci, e existují nebo o nich byla zmínka v literatuøe od slovenských a maïarských jeskyòáøù. Napomohl tím také cíleným výzkumným výpravám Krasové sekce do propastí a jeskyní Slovenského krasu, které se od poloviny 50. let staly témìø na tøi desetiletí tradicí Krasové sekce SNM, pozdìji základních organizací Èeské speleologické spoleènosti. Také Wabiho cesty, a samostatné nebo s oddílem, sem byly èasté. V Èechách byly dalími dùleitými etapami, pøi kterých Wabi pùsobil, pøípravné mapovací práce pro z p ø í s t u p n ì n í Konìpruských jeskyní s dalím doprovodným kopáním v rùzných plazivkách a objev Bozkovských jeskyní s pravidelnými cestami jeskyòáøù rychlíkem do Semil a pak autobusem do Bozkova. Jezdit vak zaèal i do krasu zahranièních státù, do nich bylo moné bez vìtích potíí cestovat. Bylo to èasto Rumunsko (napø. Dobrudský kras, kde mìl jeden rok i tábor s oddílem), Bulharsko a Maïarsko. Jeho zájmem v prùbìhu doby se stala archeologie (zøejmì od doby, kdy Jiøí Kukla nìkdy koncem 50. let zaèal pracovat v Archeologickém ústavu AV ÈR). Postupnì uskuteèòoval svùj cíl, navtívit co nejvíce lokalit s nálezy pozùstatkù prvních obyvatel Evropy). S nìkterými archeology blíe spolupracoval (napø. s Dr. Fridrichem a Dr. Sklenáøem). Od roku 1990, kdy mohl zaèít volnì cestovat na Západ, mohl zaèít své pravidelné cesty
40
knihy Wabiho Stárce (tj.: Tajemství Císaøské rokle, Podivuhodná dobrodruství profesora Hessioda, Zpráva o objevu a zániku jeskyní u Bosákova a Cyklistický závod Praha - Amerika - Zlatý kùò). Ve vech se vyskytuje vedle postav rùzných jeskyòáøù Krasové sekce i postava Jaroslava Petrboka, svérázného badatele samouka, který se zabýval výzkumem sedimentù jeskyní Èeského krasu (ale i kvartéru nekrasu), Slovenska, ale také Bulharska a Palestiny a to nìkdy od poèátku 20. let a po svùj závìreèný nìkolikaletý výzkum jeskynì Na Kobyle v Èeském krasu ukonèeným jeho skonem v r. 1960. Postava Jaroslava Petrboka se vyskytuje také na vìtinì Wabiho kreslených novoroèenek. Tím celá léta pøipomíná tohoto svérázného prùkopníka krasových výzkumù dalím generacím jeskyòáøù. Wabi napsal neuvìøitelné mnoství èlánkù do nejrùznìjích periodik (i novin), Èeskoslovenského krasu a èasopisù, které se v prùbìhu let aspoò trochu zabývaly problematikou zajímavých pøírodních lokalit u nás i v cizinì (nejdelí øadu èlánkù má patrnì v èasopise Lidé a zemì, díky jeho dlouhé, stálé existenci). Napsal prùvodce Èeským krasem, s Leonardem Blahou Prùvodce Jihoslovenským krasem a øadu kapitol a pojednání do rùzných prùvodcù. Dnes v dobì volných publikaèních moností zaèínají vycházet podle jeho scénáøe komiksové pøíbìhy (Tajemství starého zámku, vydalo nakl. Leprez a chystá se dalí pøíbìh). Co øíci na závìr. Od roku 1990 Wabi obnovil svùj 13. oddíl Junáka. Ke konci roku 2001 ho definitivnì rozpustil. Mladí následovníci, kteøí by ho dále vedli, se nenali a Wabi, i kdy je stále v dobré fyzické kondici, se ji pøece jen na tuto práci necítí. Wabiho ivot s krasem a jeho poznáním by bylo vhodné zachovat i písemnì. Proto doufáme, e se podaøí ve Speleu opublikovat jeho Kroniku cest za poznáním krasu. Pøejeme jubilantovi i nadále pevné zdraví, a mnoho dalích cest po zajímavých krasových a archeologických lokalitách u nás a dnes zahranièním Slovensku (kde za svùj ivot nachodil tisíce kilometrù a prolezl kdejakou jeskyni) i ve Francii (kterou mìl monost poznat za poslední desetiletí). Bóïa Kuèera
po krasových a archeologických lokalitách - zejména Francie, kde má svého bratra (ten emigroval po r. 1968 a byl profesorem na univerzitì v Marseille) a jeho dìti. Samostatnou kapitolou Wabiho je jeho literární èinnost. V bájných dobách exploze krasových výzkumu v Èeském krasu, po objevu Konìpruských jeskyní, psal rùzné humorné povídky pro pøíleitost vánoèních jeskyòáøských posezení na Zlatém koni a napsal øadu delích pøíbìhù se svérázným jeskyòáøským humorem, kterým se øíkalo rodokrasy (po vzoru v 50. létech jetì kolujících Rodokapsù - vesmìs smylených pøíbìhù z divokého západu). Ètyøi z tìchto rodokrasù vydala v 80. létech ZO ÈSS 1-07 Krasová sekce v kníce Ètyøi
41
Objevitel Amatérské jeskynì edesátiletý Dne 12. prosince oslavil své edesáté narozeniny jeden z objevitelù Amatérské jeskynì, Jan Vít sen. Kdy v roce 1959 spolu s dalími mladými nadenci sestavoval Speleologickou skupinu pro výzkum Plániv, nikdo z nich netuil, e pøed nimi leí budoucnost naplnìná velkými objevy i tragickými událostmi. Za své poslání si vybrali úkol nad jiné obtíný, objasnìní podzemního toku Bílé vody mezi propadáním Nová Rasovna a propastí Macochou. Vzpomeòme, alespoò ve zkratce na výzkumy a objevy, které cestu ke splnìní jejich úkolu vroubily. Nejprve to jsou objevy a postupy v jeskyni Plánivy, pak následuje první objev Bílé vody za Novou Rasovnou - jeskynì 13C. Ta si v r. 1965 vyádala první obì z øad Honzových kamarádù, Jiøího lechtu. Z té doby je známá i plánivská série expedic do tehdy nejhlubí Èeskoslovenské propasti Barazdalá (-180) na Silické planinì Slovenského krasu. Na domácí scénì pak pokraèují epochálním objevem první ledové jeskynì v Moravském krasu, Pikové dámy. Pak pøichází objev nejcennìjí: 8. ledna 1969 Honza s dalími Plániváky objevil Amatérskou jeskyni (èást oznaèovanou dnes jako Stará Amatérská jeskynì) a v létì tého roku i
její pokraèování. Sifon mezi obìma èástmi pak v srpnu 1970 bere Honzovi dalí dva kamarády, Milana lechtu a Marko Zahradníèka. Po této tragédii, kdy byli dobrovolní speleologové z dalího výzkumu Amatérské jeskynì vylouèeni, vrací se Honza k jejímu objevování jako profesionál. Byl to právì on, který se zaslouil o objev a prùzkum Sloupského koridoru, dodnes proslulého obtíným pøístupem a úchvatnou výzdobou. V Plánivské skupinì pùsobil aktivnì a do roku 1979, nìkolik let i jako její pøedseda. Jeho osobité malùvky a ilustrace dodnes zdobí dobové kroniky a zápisníky jeho vrstevníkù. Je i autorem známého plánivského trpaslíka. Na základnách Plánivské skupiny je dodnes èastým a vítaným hostem a chodící kronikou objevù podzemní Bílé vody. Jeho jméno tak nelze zapomenout a jemu samotnému dìkujeme za jedny z nejvìtích objevù v dìjinách Moravského krasu, které ji asi zùstanou nepøekonány. L. Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy)
Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatí O rozmnoení padesátníkù, èlenù ÈSS, se zaslouil Pavel Bosák tím, e se ve zdraví doil tohoto významného ivotního jubilea. Sice objektivnì vzato na tom, e mu pøibývá let moc vliv nemá, ale dokázal za ty roky velmi významnì ovlivnit speleologické dìní u nás a zejména v ÈSS.
dopøedu a správným smìrem. Proto také nebylo velkým pøekvapením, e se stal generálním sekretáøem Mezinárodní speleologické unie, a e tuto funkci zastává se svou osobitou grácií velmi dobøe. Máme pøipraven jetì jeden doklad o tom, e je Pavel èlovìk moudrý a uválivý. Druhá fotografie je nezvratitelným dokladem jeho trvalého, nièím nepøekonatelného zájmu o geologickou problematiku.
Jeskyním se vìnuje ji od útlého mládí a dokonce o tom existují i dùkazy, jak vidíte na fotografii. Vystudoval geologii a záliba se tak stala i èástí jeho profese. Pøestoe vstoupil do svìta vìdy, jeskyòaøinì a jeskyòáøùm zùstal vìrný. Díky svým odborným a lidským kvalitám se stal neodmyslitelnou souèástí vedení ÈSS. Jeho pøímost a otevøenost s jakou vystupuje na jednáních, je nìkdy témìø okující. Bez váhání dokáe nazvat vìci pravým jménem, nic neskrývá a dokáe tak posunout chod událostí
Take Pavle, pøejeme Ti vechno nejlepí k padesátinám! Jménem Èeské speleologické spoleènosti Michal Pikula pøedseda ÈSS
42
Obr 1: Pavel - jeskyòáø.
Obr 2: Pavel - vìdec.
Obr 3: Pavel - úøedník.
43
Pepa edesátníkem Své první jeskyòáøské zkuenosti sbíral s partou bozkovských brigádníkù pøi objevování nových jeskyní v malé podkrkonoské obci Bozkovì. Tehdy v roce 1958 se mladý Josef Øehák teprve uèil. Uèil se, co obnáí skuteèná jeskyòaøina. A od svých starích kolegù, kterými byli nestoøi èeského jeskyòáøstva (Ferry Skøivánek, Wabi Stárka
) se nauèil, e to není jen pouhé kopání, ale hlavnì dùkladná dokumentace, dobrá organizace práce a správný úsudek. Díky tomu a vlastní píli, se kterou získával dalí a dalí vìdomosti o jeskyních a krasu se posléze stal vùdèí osobností bozkovské jeskyòáøské skupiny, pracovníkem dohlíejícím na zpøístupòovací práce a koneènì prvním øeditelem správy Bozkovských jeskyní. Své aktivity zamìøoval i mimo vlastní Bozkovské jeskynì do celé oblasti Krkonoského krasu, ale i do dalích oblastí Èech a Slovenska. Poèátek 70. let byl ve znamení organizace úspìných expedicí do Rumunska, (objev Èeské jeskynì v propasti ªesuri), organizace 6. mezinárodního speleologického kongresu v Olomouci, zaloení Mezinárodní speleologické koly (ve spolupráci s univerzitami ve Wroclavi a Katovicích). Tato etapa Bozkovské jeskyòáøské èinnosti byla násilnì pøeruena v roce 1978 politicky motivovaným, nuceným odchodem Pepy z funkce øeditele Bozkovských jeskyní a zákazem pracovat v Semilském okrese. I pøes tuto neastnou situaci zùstal aktivním èlenem novì vzniklé Èeské speleologické spoleènosti a to jak v domovské ZO 5-01 Bozkov, tak v øídících orgánech a komisích ÈSS. Byl iniciátorem a organizátorem rozsáhlého programu výzkumu krasu Krkonosko- jesenické oblasti, zejména mezinárodního programu v oblasti Králického Snìníku. Právì mezinárodní spolupráce na polsko-èeskou polární výpravu na picberky. Úèast na programu výzkumu ledovcových jeskyní a krasu polárních oblastí se tak stala právì jeho doménou. Výsledky následných Èeských polárních výprav jsou vysoce hodnoceny v mezinárodním mìøítku.
V posledních letech vyuívá získané znalosti metod speleologického prùzkumu a výzkumu pøi kadodenní práci v rodinné firmì SPELEO-Øehák Svojí prací pøi prùzkumech podzemí historických objektù (kláterù, zámkù apod.) se mu podaøilo povýit speleologii na uznávanou metodu stavebnì historického prùzkumu památkových objektù a historického podzemí. Vùle nevzdat se a síla pøekonávat tìkosti, které mu ivot za tìch 60 let nastavìl do cesty, vedly Pepu vdy k novým a novým speleologickým aktivitám. Pøejme mu tedy do dalích let hodnì tìchto sil a pevné zdraví, abychom mohli jetì dlouho èerpat z jeho zkueností a znalostí, které nám, mladím kolegùm a èasto neposluným ákùm, pøedává. -OU-
44
LISTÁRNA A
Jeskyòáøi pomohli Policii
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti
Barbora imeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit)
Ve ètvrtek 13. záøí 2001 ve 14:25 hodin byla vedoucí správy Zbraovských aragonitových jeskyní v Teplicích nad Beèvou Barbora imeèková telefonicky kontaktována policisty obvodního oddìlení Hranice s ádostí o konzultaci a zapùjèení klíèù od branky vedoucí do Hranické propasti. Jako dùvod byl udán pravdìpodobný, a to patrnì sebevraedný pád osoby. Po pøíchodu k jícnu Propasti v NPR Hùrka (k.ú. Hranice, okr. Pøerov) bylo policisty potvrzeno, e se na hladinì jezírka v Propasti nalézá mrtvé tìlo 78leté paní z Branek (okr. Vsetín) pohøeované ji od soboty 8.9.2001. Nález uèinil údajnì náhodnì syn obìti a ohlásil jej policii. K zásahu se na místì postupnì shromádilo cca 20 policistù a hasièù z okresù Olomouc, Pøerov a Vsetín. Po odemèení vstupu do Propasti imeèková seznámila obì zasahující sloky IZS se specifickou problematikou Hranické Propasti vèetnì upozornìní na skalní výstupek v její z. stìnì za zábradlím, který je v ústním podání od nepamìti oznaèován jako mùstek sebevrahù. S ohledem na místo dopadu tìla na svah v tìsné blízkosti jezírka v hloubce - 69,5 m byl tento výstupek potvrzen jako velmi pravdìpodobné místo odrazu. Vzhledem k tomu, e ruèní transport tìla nahoru po pøíkrém svahu rozmáèeném dlouhotrvajícími deti byl zhodnocen jako velmi obtíný, poádala policie o monost pouití trvale zabudovaného benzínového vrátku, který je v majetku ZO 7-02 ÈSS Hranický kras a slouí zejména pro transport speleopotápìèské výstroje. imeèková telefonicky zajistila zapùjèení klíèù od vrátku a jeho kvalifikovanou obsluhu, a to zkuenými jeskyòáøi ZO 6-23 ÈSS Aragonit. Po
pøivezení klíèù od vrátku z Olomouce provedli pp. Sedlák, Travìnec a Zela za asistence hasièù upevnìní transportní rakve na ocelové lano a její sputìní na døevìnou manipulaèní ploinu na bøehu jezírka. Vzhledem k tomu, e vzduchová vrstva nad hladinou jezírka nevykazovala zvýenou koncentraci CO2, bylo mono prostým plaváním po hladinì dosáhnout místa, kde se nacházelo tìlo a transportovat jej k døevìné ploinì. Zde bylo tìlo uloeno do transportní rakve, rakev zajitìna, upevnìna na lano a vytaena ke stanoviti vrátku. Rakev s ostatky pøevzali zøízenci z oddìlení patologie Nemocnice Hranice a.s. Èlenové Hasièského záchranného sboru pak provedli dohledání osobních vìcí na svahu v blízkosti místa dopadu tìla, a to pøedevím taky obsahující dva dopisy na rozlouèenou. Po odchodu zasahujících osob z Propasti byl uzamèen poklop vrátku a oba zámky na brance, akce byla ukonèena v 18:45 hodin. Akce se zúèastnili èlenové ZO 6-23 ÈSS Aragonit: Zbynìk Sedlák, Barbora imeèková, Fraòo Travìnec a Vlastimil Zela. Dìkujeme p. Miroslavu Lukáovi ze ZO 702 ÈSS Hranický kras za ochotné zapùjèení klíèù od vrátku a jetì jednou se omlouváme, e jsme jim neúmyslnì doutrhli startovací òùru. Závìr Informovanost pøítomných policistù i hasièù o lokalitì a o dopravním pøístupu k ní hodnotím jako minimální, zapøíèinìnou zøejmì pøedevím skuteèností, e od poslední známé sebevrady skokem do Hranické propasti uplynulo ji cca 25 let. Obì sloky IZS podìkovaly na místì speleologùm
45
za kvalifikovaný zásah i za teoretické informace a zaznamenaly si telefonní èísla pro pøípadnou dalí potøebu. Osobnì dìkuji svým jeskyòáøským kolegùm
za okamitou a nezitnì poskytnutou pomoc. Zapsala: Barbora imeèková, 21.9.2001
Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
Splòujeme tímto dluh v informacích o naí èinnosti za období let 1998-2001 a tím doplòujeme mozaiku èinnosti celé ÈSS. Témìø po celé období od r. 1955, kdy jsme zahájili ná zájem o kras, byla a je pøedmìtem naeho krasového bádání Ochozská jeskynì v Moravském krasu a pøilehlý krasový region ponorné Øíèky a jejích pøítokù. V posledním shora vymezeném období byl zahájen výzkum vedoucí k poznání stáøí Ochozské jeskynì a její výplnì. Byly vyhloubeny dvì 4 m hluboké sedimentologicky prùzkumné sondy, podle naich pøedstav v nejstarích èástech systému Ochozské jeskynì, a to jedna v chodbì U Kuele, druhá v chodbì Zkamenìlé øeky. Souèasnì mìl být potvrzen geofyzikální prùzkum prùbìhu skalního dna v tìchto místech, které nemìlo probíhat hloubìji. K odkrytým profilùm byli pøizváni sedimentologovéspecialisti, kteøí zhodnotili námi odkryté profily a výsledky publikovali. Dalí sonda, vyhloubená pozdìji v Hornischovì chodbì mezi chodbou U Kuele a Smuteèní vrbou, narazila na skalní dno výraznì eroznì modelované v hloubce 2,2 m. Ne, nebyly to výkopy za úèelem nalezení pokladu loupeivých Vajckornù, jak by tøeba nezasvìcený ètenáø si mohl myslet pøi studiu nìkterých zmínìných publikací! V tomto sedimentologicky prùzkumném sondování pokud mono ke skalnímu dnu na rùzných místech Ochozské jeskynì máme v úmyslu nadále pokraèovat. Jinou oblastí výzkumu bylo øeení hydrologie srákových infiltrátù, kde k roku 2001 je ji k dispozici patnáctiletá øada pozorování. Posledních osm let pracuje v jeskyni poèítaèem øízená stanice automatické registrace intenzity skapu na reprezentativním místì, jeho skapový vztah k celkovému skapu do jednorázovì vyetøené plochy
ZO 6-11
jeskynì 2 900 m2 je znám. To umonilo vyjádøit specifický podzemní odtok vadózní zónou ve vztahu ke srákám, které jsou námi mìøeny pøímo v blízkých Hostìnicích. Tak byla stanovena i variabilita podzemního odtoku v prùbìhu roku, jeho meziroèní variabilita, stanovená prùmìrná koncentrace CaCO3 ve skapové vodì na sledovaném místì v prùbìhu roku a tím i variabilita intenzity krasovìní (odnosu) v prùbìhu roku i meziroènì a dalí hydrologické problémy filtraèních deformací v krasu. Hydrochemickým výzkumem, stopovacími zkoukami a dalí metodikou øeíme hydrografické a hydraulické problémy odtokových cest od známých ponorù povrchových tokù k vývìrùm, s cílem úplného poznání podzemní vody v této krasové oblasti. V rámci tìchto prací byla té provedena stopovací zkouka s nejvìtím mnostvím barviva pouitého jednorázovì v Moravském krasu jednalo se o 15 kg fluoresceinu vreného do Hostìnického propadání III. V rámci výuky speleologického mapování na Ústavu geodezie FAST VUT Brno je ji osm let provádìna v Ochozské jeskyni se studenty V. roèníku praktická èást pøedmìtu a jeskynì novì pøemìøována. V osvìtové oblasti jsme pro veøejnost v posledních dvou letech uskuteènili tøi dny otevøených dveøí Ochozské jeskynì s odborným výkladem a vydali dvì barevné pohlednice z této lokality. V rámci výchovy k ochranì krasu zaloil a vede ná èlen, který je povoláním uèitel, na jedné brnìnské základní kole speleologický krouek, jeho èlenové pomáhají naí ZO pøi jarním úklidu na povrchu krasu kolem nìkterých jeskyní. Objasnili jsme nepovolený výkop v jeskyni Puklinové v Kamenným líbku a zhotovili novou pancéøovou uzávìru sklípku u jeskynì vèetnì nového zámkového systému brány Ochozské jeskynì.
46
Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)
V roce 1998 uplynulo 10 let od posledního souhrnného vyhodnocení prùzkumu jeskyní v údolí Bøezinského potoka (Vrána 1988). Na výzkumnou èinnost v oblasti bøezinského krasu se od roku 1948 zamìøila bøezinská skupina Speleoklubu Brno, která zde pod oznaèením ZO ÈSS 6-12 pracuje dodnes. Èlenové Speleoklubu zde provedli celou øadu akcí jejich výsledkem byl objev nìkolika nových drobných jeskyní (Èervinka 1949; Baláè a Bøeza 1953; Burkhardt a kol. 1960), ale prvním vìtím impulsem k zahájení systematického speleoprùzkumu se stal objev vstupních partií jeskynì Malý lesík, ze dne 1.6.1949. Objevitelem byl Alois evèík z Bøeziny (Himmel a Himmel 1967; Vrána 1988), který zde vedl i následné práce. Autoøi èlánku si dovolili, ku pøíleitosti vzpomínky na 50. výroèí trvání bøezinské skupiny brnìnského Speleoklubu, uveøejnit poslední poznatky z prùzkumu j.è. 1405 Malý lesík, která byla po mnoho let hlavním pracovitìm ZO 6-12 a v souèasnosti je lokalitou v konzervaci. Za 50 rokù více èi ménì aktivní výzkumné a
prùzkumné èinnosti bøezinské skupiny, která se zamìøila hlavnì na exploataci sedimentárních výplní ze spodního patra jeskynì, se celkový pohled na speleogenezi lokality výraznì zmìnil. Nejvíce pozornosti bylo vìnováno studiu a dokumentaci sedimentární výplnì ve vstupních a ponorových èástech jeskynì (Kos a Vít 1998). Obdobné otázky byly øeeny i ve støedních, eventuelnì horních patrech, odkud pochází fosilní nálezy pleistocénní fauny (srovnej Vaátko a kol. 1993, 249; Kos 1999b). V poslední míøe se èlenové ZO zamìøili také na výzkum vnitrojeskynního klimatu (Kos 1997) a sledování hydrologických jevù ve spodních patrech (enkyøík 1994; Kos 1999a). Jeskynì Malý lesík je vytvoøena v masivních vilémovických vápencích devonského stáøí (frasn), které zde vytváøejí biohermu (Dvoøák a Pták 1963). Vápence mají tmavoedou barvu a lze je klasifikovat jako biolitity. Tyto vápence vznikaly v podstatì jako útesy s kobercovými porosty korálù, stromatopor, lilijic, øas a dalích podmoøských organismù. Vápence jsou chemicky velmi èisté, proto podléhají
47
sedimentù v období pliocénu (2,5 mil. let), nebo byly té zjitìny ve støedních patrech jeskynì (Rovnobìné ch.). Na konci støedního miocénu (cca 11 mil. let) zde dolo k obnovì staré øíèní sítì. Bøezinským údolím ji neprotéká øíèní tok, který pùvodnì meandroval ve smìru od Bukoviny ke Kanicím, kde se posléze vléval do Svitavy (Jarka 1949), ale malý potùèek, ivený drobnými svahovými prameny (cca 2,5 mil. let). Podle nìkterých badatelù byla vodními toky v tomto období z èásti exhumována stará údolí, mezi nì patøilo také údolí mezi Bøezinou a Ochozí (Dostál a kol. 1998). V pleistocénu nastalo støídání studeného a teplého klimatu. Tehdy zøejmì dolo ke znaènému rozruení skalního podkladu a ke vzniku ostrohranných sutí, které zakryly svahy údolí.
intenzivnìjímu krasovìní a místy jsou té znaènì tektonicky rozruené. V útvaru zvaném Slonice, Údolní trativod II a ve dnì chodby pod Chodbou chamtivcù byl zjitìn výskyt sparitu (Hladil 1996), který zde prostupuje ve znaèných mocnostech vápence. Má podobu mohutných krystalù mléèné a prùsvitné barvy a vyplòuje pùvodní vertikálnì poloené puklinovité dutiny, kde dosahují mocnosti místy a 30 cm. Ve vstupních partiích trativodu Panna byla dále zjitìna asi 15-20 cm mocná poloha horizontálnì uloených hlíznatých vápencù s mírnì deskovitou odluèností. V paleoponoru jeskynì jsou zachovány akumulace øíèních sedimentù (Kos a Vít 1998) pùvodem z období ottnangu (cca 18. mil. let), popø. z poèátku spodního badenu (cca 16,4 mil. let). Není moné vak prozatím vylouèit i redepozici tìchto
48
Hlavním èinitelem, který pøispìl k opìtovné tvorbì a prakticky k dnení podobì Bøezinského údolí, byly klimatické zmìny, které nastaly na hranici pliocénu a pleistocénu. Podle nìkterých poznatkù (Vandenberghe 1993), docházelo na poèátku chladných a teplých období pleistocénu (2,4 mil. let a cca 100 tis. let) k výraznému zvýení prùtoku ve vodních tocích. V nejmladím pleistocénu je krasový povrch zarovnán spraemi, které vyplnily nerovnosti povrchu (krapy, závrty) a akumulovaly se pøi úpatí údolí a pøed vchody otevøených jeskyní. Nejmladí sedimenty jsou na lokalitì prezentovány právì spraovými hlínami, které generelnì vyplòují vìtí èásti jeskynních systémù v oblasti jejich horních a støedních pater (Malý lesík). Nejvyí partie horních pater byly opìtovnì vyklizeny a momentálnì se v nich nachází rozmanitá krápníková výzdoba, vápencová su a zaklínìné zbory balvanù. Spraové hlíny jsou bohaté na paleontologický materiál, který umonil vytvoøit v rámci lokality relativní biostratigrafii na základì asociace spoleèenstev nìkterých obratlovcù (sob, srnec, lika, jezevec ...). Jejich datace je øazena do období pleistocénu (R/W). Nejmladí sedimenty jsou charakterizovány velkým mnostvím vydávenin sov, koprolity a zbytky výkalù jezevcù. Jedná se o èoèkovité anomálie bohaté na kumulace kostí drobných hlodavcù a krovky broukù. Datace do období holocénu byla upøesnìna nálezem fragmentu pravìké keramické nádoby (cca 800 l. pø. n. l.) pocházející ze závìru pozdní doby bronzové (Kos 1999b). Støední patra lze novìji stratifikovat do oblasti Propástky, je pøedstavuje vertikální jeskynní chodbu, která je nejspíe prastarým ponorem Bøezinského potoka (Kos a Vít 1998). Støední patra tvoøí zatím jediná subhorizontální chodba erozního charakteru, která se nachází 9-11m pod úrovní dneního vchodu. Tato úroveò byla klasifikována jako koridor pod Komínem ozvìny a pøedstavuje dalí mení odtokovo-trativodnou vìtev, do které pøicházela voda z údolí od Chodby chamtivcù a ze Vstupní chodby nad Propástkou. Boèní ponor, ze smìru od Chodby chamtivcù, se významnì podílel na modelaci jeskynních chodeb v této úrovni. V sedimentárních výplních se støídají jemnozrnné i hrubozrnné materiály. Jedná se o jemné bìloedé a lutohnìdé jíly, jemné písky, oblázky a valouny z rozpadlých kulmských hornin, pøíp. hrubotvarý vápencový tìrk zpevnìný tvrdým bílým sintrem (leí na bázi jeskynních chodeb). Stìny komínù jsou
vyzdobeny malými brèky a miniaturními heliktity. Povrch sedimentù pokrýval pùvodnì omytý tìrèík, tvoøený vøeteny prachovcù a bøidlic. Jinak se zde vyskytly i valouny èerných rohovcù a oblázky køemene znaèných velikostí (a 25x15 cm). Ve stropech lze rozeznat rozvolnìné pendanty, které vznikaly korozí stìn a stropù. Ukonèení koridoru pod Chodbou chamtivcù je tvoøeno sifonem v hlinitopísèitých náplavách a mohutnou akumulací redeponovaných vyrostlic mléènì bílého kalcitu, které zcela uzavírají koncový profil strmì upadající erozní chodby. Jeskynní výzkum u Bøeziny se ji od svého prvopoèátku zamìøuje na bádání v prostøedí fosilního (pohøbeného) krasu. Bøezinské údolí, je pøedstavuje podle nìkterých badatelù relikt starého øíèního koryta, které plnilo hydrografickou funkci poprvé nìkdy na poè. terciéru, si zachovalo pod mocnými øíèními a moøskými nánosy charakter slepého, pøíp. poloslepého údolí (enkyøík 1994). Hydrografická funkce starého fosilního údolí je tedy teoreticky naèrtnuta. Kterými smìry probíhalo primární odvodòování této oblasti ovem s úplnou jistotou nevíme. Ponory Bøezinského potoka v j. Malý lesík pomáhají v souèasné dobì pouze obohacovat krasovo-puklinovou strukturu, která teoreticky drénuje vodu ve vápencích do oblasti nedalekého Hádeckého údolí jv. od Ochoze (Hypr 1998). Funkce ponorù je nepochybnì recentního stáøí a je závislá na vodnatosti Bøezinského potoka, který se obèas rozléval po loukách pøed jeskyní. Rameno Bøezinského potoka bylo ovem výstavbou silnice pøi budování trasy Jedovnice - Bøezina - Brno v roce 1920 oddìleno od ponorného dílu údolí, èím byla do budoucna znemonìna opìtovná aktivace ponorù. V souèasné dobì je tìba sedimentù ze vech paleoponorù jeskynì Malý lesík zastavena a provádí se zde pouze výzkumná èinnost zamìøená na geologii a hydrologii krasového systému. Literatura: Baláè V., Bøeza J. (1953): Nová jeskynì u Bøeziny poblí Køtin. - Ès. kras, 6: 197-200. Brno. Burkhardt R., Homola B., evèík A. (1960): Pøíspìvek k poznání krasových jevù Babické ploiny a údolí Bøezinského potoka v Moravském krasu. - Kras v Èeskoslovensku, 1: 1-13. Brno. Èervinka F. (1949): Jeskynní výzkum u Bøeziny. Ès. kras, 2: 45. Brno.
49
Dostál P. Haek V., Tomeek J. (1998): Geofyzikální prùzkum na akci CHKO Moravský kras Mokrá. - MS, Brno. Dvoøák J., Pták J. (1963): Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu. - Sbor. geol. vìd, Ø. G, 3: 49-84. Praha Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky. - MS, ZK ROH KSB. Brno. Hladil J. (1996): Karbonátová sedimentární tìlesa I, Jejich vznik a vývoj. - Skripta, PøF MU. Brno. Hypr D. (1998): Nové poznatky o hydrogeologii jiní èásti Moravského krasu. - Speleo (Praha), 26: 13-20. Jarka J. (1949): Geologie jiní èásti Moravského krasu mezi Køtinami a Mokrou. - Rozpr. II. tø. Èes. akad., LVIII/14: 1-21. Praha. Kos P. (1997): Výsledky teplotního mìøení na lokalitì Bøezina - j. Malý lesík 1994. - Speleofórum ´97: 17-18. Praha. Kos P. (1999a): Hydrografické zmìny ve spodních patrech jeskynì è. 1405 Malý lesík v roce 19971998. - Estavela, 1, 1: 19-20. Lipovec. Kos P. (1999b): Nález pravìké keramiky a fosilních kostí v jeskyni Malý Lesík u Bøeziny. - PV, 39 (1995-1996): 75-80. Brno. Kos P., Vít J. (1998): Sedimentární výplò Propástky v jeskyni è. 1405 Malý lesík u Bøeziny (Moravský kras-jih). - Speleofórum ´98: 10-12. Praha. enkyøík M. (1994): K problému neznámých vod ve spodním patøe jeskynì Malý lesík. - Speleofórum ´94: 32-34. Vandenberghe J. (1993): Changing fluvial processes under changing periglacial conditions. - Z. Geomorph. N. F., 88: 17-28. Vaátko J., Loek V., Vanìèková L., Gaisler J., Rauer J., Zima J. (1983): Biota Moravského krasu. In: Musil R. (Ed.): Moravský kras labyrinty poznání: 247-26. Adamov. Vrána M. (1988): Jeskynní výzkum u Bøeziny, 40. let Bøezinské skupiny Speleologického klubu v Brnì. - Knih. Èes. speleol. spol. Praha.
Summary: The Results of the Research in the Cave n. 1405 Malý lesík in 1988-1998. In 1998 it was 10 years since the last overall evaluation of the research of the caves in the valley of the Bøezinský Creek, in the southern part of the Moravian karst, was made (Vrána 1988). A group from Bøezina, which is a part of Speleoklub Brno (now ZO ÈSS 6-12), has been working in this area since 1948. The members of Speleoklub examined this area and this resulted in discoveries of several small caves here (Èervinka 1949; Baláè and Bøeza 1953; Burkhardt et al. 1960). The first impulse, which led to more intensive examination of the area was the discovery of the cave number 1405 Malý lesík. This cave was discovered by Alois evèík from Bøezina in 1949 (Himmel and Himmel 1967; Vrána 1988). During the last 50 years, when the caving group from Bøezina more or less studied this area, the view of the speleogenesis of this area has changed considerably. The researchers concentrated most on the analysis and documentation of the sediments at the entrance and in the lowest erosive parts of the cave (Kos and Vít 1998). Some important things have recently been discovered even in the middle and upper parts of the cave. There has been found some fossils of Pleistocene fauna and a fragment of a ceramic vessel from the late Bronze Age (Vaátko et. al. 1983; Kos 1999b). Lately the members of the group have been investigating the climate inside the cave (Kos 1997) and they have been following hydrographic phenomena in the lower parts of the cave (enkyøík 1994; Kos 1999a). Today the cave is about 350 meters long and its depth is about 28 meters. Malý lesík is in fact a small maze consisting of complicated system of corridors. The draughts near the cave Malý lesík are not very active any more, and they supply only the karst-rift structure in limestone, which takes the water into the nearby area of Hádek valley, which is near Ochoz (Hypr 1998). The latest research, which was made in 1998, shows that there are other big caves in the Bøezina valley which the public had not known of. (Pøeloil Z. Rotrekl)
Nejvýe poloené historické podzemí v Èesku? Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)
Byl jsem nadmíru pøekvapen, kdy jsme byli poádáni Správou Krkonoského národního parku,
abychom prozkoumali podzemní èást toku Bílého Labe u Luèní boudy v Krkonoích. Nevím, kolikrát
50
jsem tudy el nebo jel na bìkách, ale nikdy jsem si neuvìdomil, e Bílé Labe tu pod nádrí na vodu bezprostøednì u cesty mizí z povrchu. Zakrytá èást vede s. od Luèní boudy a je vyústìna na povrch zhruba na úrovni jejího západního konce. Ve svém prùbìhu se esovitì lomí. Zakrytí vodoteèe je provedeno z povrchu v rýze. Do vzdálenosti 45 m od zaústìní jsou stìny budovány z ulových kvádrù, strop je z litého armovaného betonu. Profil je obdélníkový 1 800-2 100/1 000-1 500 mm. Výka je závislá na mnoství kamenù v øeèiti. Od vzdálenosti 45 metrù k vyústìní jsou Beneovy rámy. Profil je obdélníkový 2000/1500 mm. Souèasný stav díky velice tvrdým klimatickým podmínkám není zrovna nejlepí. Pojivo ulových kvádrù je vymrzlé a kvádry jsou na mnoha místech rozhýbány. Druhá èást
z Beneových rámù je stavebnì zcela zfuovaná, protoe mezery mezi jednotlivými segmenty jsou a 30 cm. První èást do vzdálenosti 45 metrù byla vybudována pravdìpodobnì v letech 1939-1940 pøi rozsáhlé pøestavbì Luèní boudy, která vyhoøela 2.øíjna 1938 bìhem ústupu èeské armády z pohranièí. Úèelem bylo zvìtit prostranství pøed hlavním vchodem do budovy. Druhá èást budovaná z Beneových rámù je ji socialistická, samoúèelná a nepochopitelná stavba. Pokud pøipustíme, e první polovina minulého století je ji historie a e se jedná o podzemí (zakrytí bylo provedeno z povrchu), jde pravdìpodobnì o nejvýe poloené historické podzemí u nás, protoe se nalézá ve výce 1430 m n.m.
Výzkum barokních vápenek nad Studénèným lebem u Mokré Petr Kos (ÚAPP Brno)
V èervenci r. 2001 se ji tradiènì konal záchranný pøedstihový archeologický výzkum v oblasti dobývacího a tìebního prostoru Mokrá. V letoním roce jsme byli nuceni omezit èinnost na lokalitì Mokrá-lom VII, nebo byl zaznamenán nový postup z. lomu k SSVdo prostoru Studénèného
lebu. Tato oblast je mimo jiné zajímavá, kromì vápenictví, i z hlediska geologického a geomorfologického. Studénèný leb pøedstavuje relikt starého krasového údolí, je plnilo dùleitou hydrografickou funkci ji v hluboké geologické minulosti. Na nìkolika profilech, odkrytých
51
stol.
Pøesto, e v okolí z. lomu bylo ji v minulosti archeologicky prozkoumáno nìkolik podobných pecí (Kos 2000a), v nìkterých rysech se pøece jenom nové vápenky liily. Byla to pøedevím jejich úprava. Pec I mìla spoleènou pøedpecní jámu s pecí II. Valené klenby topných kanálù byly v obou pøípadech vyhloubeny èásteènì v písku a èásteènì ve spraových hlínách, které byly provozem pece zpevnìny a vypáleny do èervena. Pece III a IV se od pøedchozích opìt liily. Zøejmì patøily jednomu majiteli, nebo u nich bylo na vyzdívku topného kanálu (pec IV) a vlastní obvod pece (pec III), pouito nepálených cihel. Vechny pece poskytly dùleitý nálezový materiál, který umonil stanovit jejich stáøí. Pec I poskytla drobné zlomky keramických nádob rámcovì zaøaditelných do 18. stol. Kromì keramiky zde bylo nalezeno elezné ostøí kopáèe nebo sochoru. V peci III byly nalezeny zlomky barokní keramiky, které leely a na podlaze pøedpecní jámy. A koneènì pec IV poskytla celý elezný nù s nýtky v rukojeti a jeden mìdìný tereziánský krejcar. Vápenické objekty v trati nad Studénèným lebem u Mokré jsou pøíkladem tradièní vápenické lidové výroby v 18. stol., která se ve stejné dobì rozvíjela pøedevím v souvislosti s výstavbou církevní architektury mìsta Brna. Obec Mokrá toti v této dobì náleela kapitule Sv. Petra v Brnì.
mokrským lomem, lze studovat akumulace sedimentù z období ottnangu, badenu (terciér) a pleistocénu (kvartér). Bìhem pøípravy vlastní tìby probìhly zároveò v tomto prostoru i odlesòovací práce. Tìké stroje obnaily spraové hlíny, písky a místy i skalní podklad, tvoøený vilémovickými vápenci. Podle vystupujících vápencových skal se zbytky krapù se zdá, e Studénèný leb pokraèuje do prostoru lomu, kde je nafárán etáí, a také dále k S, v podobì asi jen 10 a 15 m irokého líbku. Ve stìnì etáe 420 m n.m. je jasnì patrná mocnost sedimentù vyplòujících líbek, která èiní cca 15 m. Ve zbytcích hlín byly objeveny obrysy vypálených stìn vápenických pecí a drobné zahloubené objekty, které bylo nutné pøed rychle postupující tìbou prozkoumat. Celkem zde byly prozkoumány 4 vápenické pece polního typu s kamennou nebo hlinìnou plentou, které se øadí mezi pece jámové dvoudílné (Kos 2000b). Ke stejným aktivitám zøejmì náleely i drobné zahloubené objekty související s vápenickou èinností. Jáma oválného pùdorysu a mísovitého profilu obsahovala kromì nìkolika zlomkù keramiky i zbytek skladu natluèeného vápence. Jiný objekt zase poskytl celkem bohatou kolekci keramických støepù, ze kterých se nám v laboratoøi podaøilo sestavit èást hrnce z 18.
Literatura: Kos P. (2000a): Doklady vápenických objektù u Mokré v jiní èásti Moravského krasu. Zkoumání výrobních objektù a technologií archeologickými metodami, Sborník ze semináøe 1999. Archeologia technica, 11: 75-87. Brno. Kos P. (2000b): Støedovìké vápenické pece v Brnì a jeho okolí. - MS, Seminární pr., FFMUB Ústav archeologie a muzeologie: 1-64. Brno.
ad výhovorky Váení priatelia jaskyniari!
nemôe, v takom prípade ste svedkami niekedy skutoènì unikátnych výhovoriek. V Spravodaji è. 1/98 uviedol t.è. u zosnulý významný jaskyniar Petr Hipman nieko¾ko pouívaných výhovoriek ako napr. chová svine, bol silný protivietor (chlap mal prís na dohodnuté miesto na bicykli), odpadol som (30 roè. lesný
Ako je u dávno známe, pri organizovaní pracovných akcií sa vdy, alebo vo väèinì prípadov vyskytnú nejaké problémy èi u technického, alebo iného rázu. Niekedy sa stane, e brzdnou èasou sa stává èlovek. Èi u sa mu nechce, alebo v skutoènosti
52
ininier). Mòa, ako urèite ve¾a dalích jaskyniarov, tieto výhovorky zaujali a preto som sa rozhodol pokraèovat v zbieraní takýchto výhovoriek. Pokia¾ ste boli svedkami, alebo sú vám takéto prípady známe, bol by som vïaèný, keby ste mi tieto zaslali.
Po zozbieraní dostatoèného mnostva výhovoriek, tieto budú zverejnené. Adresa: Daniel Èongrady, Karpatská 44, 911 01 Trenèín, Slovensko
Velebit Expedice pod vedením Branislava mída objevila ve Velebitu na pøelomu èervence a srpna 700 m hlubokou díru nazvanou Medúza. Nachází se v ní nejhlubí PODZEMNÍ vertikála na svìte - achta Bojímbojím, slanìná 440 m, ale smìrem nahoru pokraèuje min. dalích 100 m. (P.K.)
Z APOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ POSTUPY
Èerpání sifonù pytlováním Bylo horké léto roku 1986. Na mapì jeskyní severní èásti Moravského krasu je stále jetì moné najít mnoho bílých míst. Jedno z nich se snaí vyplnit èlenové Plánivské skupiny v místech známé køiovatky U katanu (katan tam ji není). Nedaleko autobusové zastávky mùeme dodnes spatøit výraznou propadlinu pøecházející v závrt se skruí a poklopem - závrt è. 37. Ale zpìt do historie. Úspìný postup v otvírání tohoto závrtu je ve výe popsaném období zkomplikován v hloubce 65m hladinou malého sifonku. Dalí práce jsou pøerueny, jednak za úèelem zváení dalího postupu, jednak pro vyuití krásného poèasí. Dva èlenové se vak rozhodují pustit se do øeení celé akce sami. Tak malý sifonek, cha chá, to je pøeci hraèka, vdy jsme ji èerpali daleko vìtí sifony. To chce jen správný nápad. Jak by to øeil takový Absolon? Ne, to by bylo moc grandiózní, takový význam tenhle závrt zas nemá. A co slavný zakladatel Plánivské skupiny M. lechta? Ten by byl asi pro støílení, kterému se nauèil vedle v jeskyni 13C. Nae skupina asi nakonec bude pro Béïùv návrh èerpání vody na povrch kaskádou èerpadel. To ne se dá dohromady, bude podzim. Co jen vymyslet? Nová doba ádá nové postupy! Vude se zaèínají pouívat plasty. Proè nìco takového nezkusit? Kanystry jsou neskladné, ale co igelitové pytle? Vdy ten sifonek je doèista malý. Naplníme pár igeliákù vodou a jdeme do dalích objevù.
Jak øekli, tak udìlali. Korytem Bílé vody neproteklo mnoho vody (co by jí taky v létì teklo) a ji se hrnou se svazkem igelitových pytlù k závrtu. Oba jsou odìni do jeskyòáøských halen neurèitých barev a vyzbrojeni pøilbami (díky neznámá stavbo za odepsání) a hornickými svìtly (díky známá ostravská achto za odepsání). Jak vysokému hubenému ., tak drobnému sporému . plane v oku ár nadení a touhy po nových objevech. Proklouznou známými partiemi jeskynì a ji jsou u hladiny sifonu. Nedoèkavì noøí pøinesené nádoby do vody a postupnì plní první pytel. Pytle ukládají ke stìnì prostory se sifonkem, kde je pomìrnì dost místa. Po naplnìní nìkolika pytlù zkoumají hladinu sifonu. Pesimista . tvrdí, e se nehnula. Optimista . oponuje, e jistý náznak snahy hladiny klesat spatøuje. Nicménì pokraèují se stejným odhodláním dál, libujíce si, e vzali více pytlù, ne pùvodnì chtìli. Tohle je pøece jen lepí zpùsob ne pøepoutìní vody hadicí, pøemítají. Vzpomeòme známý pøípad z Pikové dámy, kdy v objevitelském nadení dolo k vytvoøení nového sifonu za zády objevitelù. Ti se pak pøi cestì zpìt museli pìknì nadechnout, aby se dostali ven. Kdy vak doly pytle, museli oba badatelé konstatovat, e hladina sifonku je stále na stejné úrovni jako pøed zaèátkem èerpání. Zklamanì se otoèili od sifonku a jejich tváøe poèaly nabírat popelavou barvu. Kolem nich se rozkládala palisáda
53
pomlèeli. Nutno jetì podotknouti, e onen zlotøilý sifonek odolal i èerpání Béïovou kaskádou èerpadel, nebo komunikuje s tokem Bílé vody ve vedlejí jeskyni 13C. Bivoj Sintr
rosolovitì se tøesoucí pytlované vody o objemu jistì mnoha set litrù, vyplòující celý spodek prostory. Z toho, e oba stále jetì jeskyòaøí, bádají, publikují a chodí na pivo do hospody U Nìmcù je patrné, e tenkrát neztratili hlavu. Vodu zas opatrnì vypustili a o celé vìci jetì dlouhá léta cudnì
L ITERATURA, RECENZE
(rutina), Guo Rui a ¼. Obuchová (èíntina), D. Holúbeková (nìmèina), J. íma (mongoltina), J. Vajs (esperanto). ISBN 80-8064-097-1. Pouhý pohled na výèet cizojazyèných shrnutí nám dává znát, e nedríme v rukou bìnou publikaci. Kniha Petera Holúbka nám atraktivní a pøehlednou a denníkovou formou zprostøedkovává v pìti kapitolách jeho asijské expedice. Za kadou èástí je uveden seznam odborné literatury vztahující se k tématu. Úvodní èást -Z denníka výpravy Polárny Ural (str. 7-23) popisuje podrobným reportáním zpùsobem cestu na Východ v roce 1992, i kdy jetì ne èistì do Asie, ale do hranièního pohoøí, oddìlujícího nejrozsáhlejí kontinent od Evropy. Pøesto zjitìní slovensko-ruské výpravy organizované . Labudou z donedávna uzavøené oblasti Vorkuty a okolí jsou z hlediska støedoevropanù vesmìs naprostou novinkou. Sám Holúbek poznamenává, e tato pro nìj primární a nesmírnì obtíná expedice v nìm probudila touhu po dalím poznávání oblastí leících za okrajem zájmu nejen cestovních kanceláøí. Jeho dalí putování jen svìdèí o naplòování tohoto vzácného a velmi
Patková J. (2000): Tunely v Cu Chi. - Koktejl 12/ 2000 : 68-70, Czech Press, Ústí nad Labem. Novináøský èlánek popisující 250 km (!) dlouhý nìkolikapatrový systém tunelù, který slouil k odboji. Poèátky stavby spadají do konce ètyøicátých let, kdy tunely slouily k boji proti Francouzùm. Následnì byly vyuity k boji proti Amerièanùm a údajnì jim nadìlaly hodnì starostí, protoe byly pouze 40 km od Saigonu, kde sídlilo americké velení. V podzemí byly jídelny, kuchynì, velitelská stanovitì, sklady, lonice, nemocnice atd. Celý systém nízkých a úzkých chodbièek byl chránìn primitivními, ale hrùzostranými pastmi. Èást tunelù je zpøístupnìna pro turisty. Chtìlo by to, aby se tam podíval nìkdo, kdo tomu poøádnì rozumí a ovìøil skuteènou délku. Vdy chodby v Josefovì byly dlouhé okolo 45 km a stavìla to organizovaná armáda nìkolik let. (Radko Tásler) Holúbek P. (2000): Po stopách Dingischána. Výpravy nielen za jaskyòami. 144 stran, 43 èernobílých a 2 barevné fotografie, 12 mapek. Vydavatelství Kniné centum. ilina. Pøeklad resumé: A. Baláová (angliètina), N. Holúbeková
54
tìce realizovaného pøedsevzetí. Jedineèné Putovanie za amanskou jaskyòou do severného Mongolska (str. 25-55) zahajuje èistì asijské expedice, z nich hned úvodní do zemì, kde z hlediska evropanù nefunguje prakticky nic, na co jsou zvyklí. Zvolit Mongolsko jakoto cíl slovensko-èesko -britsko-irské jeskyòáøské výpravy bylo nejen z hlediska svìtové karsologie celkem unikát. Stejnì tak jako prezentované speleologické objevy, které jsou vak pouze jedním rozmìrem mnohovrstevného obrazu o této mystické krajinì ijící si stále svým osobitým rytmem. Velmi koncentrovaným a úsporným zpùsobem se autor snaí poodhalit tuto rouku tajemna a tak nás seznamuje nejen s historií krajiny, ale také s její geologií nebo náboenstvím a mýty jejích obyvatel. Kapitolou Expedícia an-Tung ´96 alebo potulky za jaskyòami po Hodvábnej ceste (str. 57-90) zaèíná putování po Øíi støedu, s její historií, geografií, ale také mnohými záludnostmi jazyka èi kaligrafického písma nás autor seznamuje. Vlastní èetné úskalí dvojice slovenských cestovatelù v ananu nepostrádá na dramatiènosti, a ji z hlediska samotného putování velehorami nebo støetù s ponìkud nevyzpytatelnými zástupci státní správy. Ani následující výprava Po stopách ussurijského tigra (str. 91-112) nesmìøovala do oblasti, která by byla magnetem nabídky cestovních kanceláøí, aèkoliv Holúbkùv odjezd stylem last minute by tomu mohl nasvìdèovat. Oblast kolem øeky Ussuri známìjí spíe svým sovìtsko-èínským konfliktem patøila donedávna k územím zapovìzeném pro cizince (a nejen pro nì), o to více jsou cenné informace slovenských explorátorù, putujících opìt ve dvojici. Jiní Èína se stala cílem poslední popisované cesty - Putovanie od Tibetu po Vietnam alebo ¾udia, hory a jaskynì èínskej provincie Jün-nan (str. 113-139) a samotný podtitul kapitoly je dostateènì výstiný, aby nás informoval o centru pozornosti badatelù tøíèlenné slovensko-èeské expedice. Tato pasá je pravdìpodobnì z celé knihy nejvíce zamìøená na jeskynì a je jakousi odmìnou za výpravy z hlediska objevù ménì úspìné. Rozhodnì vak není od vìci seznámit se s tím, jaké to mùe být, kdy se z nedostateènými znalostmi jazyka a zvykù ubytujete napøíklad v nevìstinci. Obsahová náplò knihy dokládá obrovský pozitivní zisk pro poznání, který mohou pøinést i velice malé exploratérské skupiny, pracující se skrovným rozpoètem a pøedevím na úkor pohodlí
nenároèných èlenù. Kniha zároveò dokazuje reálnost podívat se do regionù, o nich jsme byli vìtinou pøesvìdèeni, e je to z nejrùznìjích pøíèin zcela nemoné. O tìchto oblastech se nás hromadnì sdìlovací prostøedky snaí pøesvìdèit, e se jedná o démonické krajiny, kde snad jenom nadlidsky zdatný reportér mùe pøeít. Objektiv vak dokáe zachytit pøedevím to, co chce jeho autor. Z tohoto hlediska si Holúbkùv cestopis na nic nehraje a v pohodì sdìluje bez zbyteèného pøehánìní také nepøíjemné chvíle. Jistì mohl líèit, jak hrùzná a nelidská zima byla v horách, èi blízkost smrti hladem nebo naopak o monosti stát se pøíjemným potravinovým zpestøením tøeba tygra. Pokud plánujete jakoukoliv výpravu, nemìla by vám tato kniha chybìt nejen v knihovnì, ale také ve vaí mysli. Její pøeètení je pøínosem také pro ostøílené expedièní veterány stejnì jako pro ty, co se teprve rozhodují. Obsahuje mnoství cenných rad, které byly zjitìny tím nejhorím moným zpùsobem toti vlastní zkueností. Co z tohoto cestopisu ovem nenaètete je Holúbkova neuvìøitelná touha po dalím poznání, sveøepá odolnost a a asketická skromnost, jeho kniha vám vak mùe být dobrým rádcem, jak se aspoò pokusit následovat jej. Autorovi mi nezbývá ne popøát, a ho i nadále provází nezdolné: treba tam pozriet. Balák I. a kol. /2001/ : Údolí Øíèky v Moravském krasu Publikace má 214 stran a vydala ji Mìstská knihovna v Blansku, MìÚ Blansko a Správa CHKO MK, jako ètvrtou publikaci malých regionálních pøírodovìdnì vlastivìdných prùvodcù, koncipovaných pro zvídavého návtìvníka, který touí po hlubím vzdìlání..., jak je psáno v úvodu. Kolektiv autorù si práci na publikaci rozdìlil takto: I.Balák byl mimo editorem té autorem textù z oboru geologie, krasových jevù, památek a ochrany pøírody, J. Horák autorem textu o Hádecké ploinì v kapitole o flóøe, P.Kos popsal historické vápenky, M. Kovaøík byl autorem kapitoly o tìbì a zpracování nerostných surovin, J. Pokorný autorem kapitoly o dìjinách výzkumu, J. Svoboda autorem textu o B. Klímovi, L. Tichý zpracoval vegetaci a K. Valoch paleolitické osídlení. Podle autora této recenze se publikace, která je jistì zásluná a vyplòuje informaèní vakuum o této èásti Moravského krasu u irí veøejnosti, nevyhnula
55
nìkterým formálním i vìcným nedostatkùm. Jedním z formálních nedostatkù je jistì nedostateèný literární odkaz na publikace, z nich autoøi èerpali, zato obsahuje citace publikací, které se údolí Øíèky netýkají. Tyto nedostatky jsou zejména v pasáích o hydrografii oblasti, kde jsou uvádìny poznatky, které autoøi získali zprostøedkovanì buï z publikovaných èlánkù, nebo ze zpráv o výzkumu, které jsou na Správu CHKO MK zasílány, nikoliv vak vlastním poznáním. Silnì mystifikujícím je schéma hydrografické sítì, vyobrazené v barevném provedení ze str. 32: vody z trativodu vlevo za vchodem Ochozské jeskynì netekou tak, jak jsou vyznaèeny, ponor v øeèiti Øíèky pod jeskyní Pekárnou nebyl dosud ádný registrován, skuteèný výraznìjí ponor leí o nìkolik set metrù dál po proudu Øíèky za zatáèkou toku pod jeskyní Kùlnièkou, podzemní odtok od Hostìnického propadání III, jen je znaèen v pravém dolním rohu schématu od V k Z ve vyznaèeném smìru nebyl nikdy prokázán, naopak poslední práce autora recenze ukazují na zcela jiný smìr odtoku, zakreslený podzemní tok od Hostìnického propadání I pøímo k Netopýrce, tak jak je vyznaèen, odporuje výsledkùm èetných stopovacích zkouek, provedených zde autorem recenze, na schématu chybí levostranný vývìr zvaný Vláïùv izvor situovaný pøed výtokem Øíèky I, chybí zde ztrat vody vzdouvající se v suchém øeèiti Øíèky proti proudu povrchového toku od výtoku I v místì skruí s cestou, název pramene Josefus nemá autor z vlastní hlavy a u ponoru Západnì Lysé nectí právo priority pojmenování, ani neodkazuje na literaturu, z ní získal informaci o souvislosti tohoto ponoru s vývìrem Kaprálka. Pùvody vod podzemního potùèku v jeskyni Netopýrce, stejnì jako obèasné inundace v Blátivém dómu v jeskyni Malèinì jsou vykládány nesprávnì, aèkoli tato problematika byla ji publikována, objasnìna hydrochemickými výzkumy a stopovacími zkoukami. Na str. 35 a 36 jsou popisovány otvírkové práce z roku 1967 na výtoku Øíèky I, které zde byly provádìny èleny dnení Èeské speleologické spoleènosti ZO 6-11 Královopolská, avak tato skuteènost je zatajena a místo toho se podává tvrzení, e práce provádìlo Moravské zemské muzeum, které zajistilo technický materiál a støelmistra, pouze 3 poslední slova z této vìty jsou pravdivá. Udávaná hloubka výstupové vývìrové vìtve, na kterou tola narazila, není v prùvodci správnì uvedena - nebyl
problém vyádat si tento správný údaj od speleopotápìèù, nebo zprávu vypracovanou jimi pro Správu dálkových kabelù jako investora vodního zdroje. Na str. 53: krasové povodí Øíèky je vìtí ne 4,8 km 2, údaj je nesprávný. Na str. 56: Za propadáním (Hostìnickým) leí suchý díl poloslepého údolí s hltaèi atmosférických vod, které se napojují na Hádeckou estavelu- naprostý blábol! Na tée stranì je tvrzení, e podzemní aktivní tok od Hostìnického propadání protéká neznámými spodními patry Ochozské jeskynì. Recenzentovi není jasné jaké indicie vedou autora statì o hydrografii údolí Øíèky k tìmto úvahám. O existenci souvislého spodního patra v tìchto místech, v nìm by tekl podzemní tok, nejsou ádné náznaky. Tvrzení o vývìrové kapacitì Hádecké estavely 4-5 l.s-1 (str. 59) je mylné, bìnì zde vyvìrá voda o kapacitì 15-20 l.s-1. Opìt doklad o neznalosti literatury autora prùvodce. Schizofrenicky pùsobí konstatování, e nìkdy na pøelomu 19.a 20. století jeskyòáøi VDT opìtovnì zavedli vody Hostìnického potoka do propadání I (str. 145), zatímco na jiné stranì (str. 33) se uvádí, e to bylo v roce 1911. Je a s podivem, kolik nesrovnalostí a smylených tvrzení vèetnì ignorance publikovaných poznatkù se vyskytuje na pomìrnì malém poètu stránek popisujících hydrografii údolí Øíèky. Texty týkající se historie jsou èasto rozvláèné a obsahovì nevyváené. Recenzent se domnívá, e napøíklad událost se zemìtøesením v roce 1964 v propasti Pìtadvacítce není natolik mimoøádná, aby se uvádìla. Pøi speleologických výzkumech vude v krasu i v oblasti údolí Øíèky se událo mnoho a moná z hlediska výzkumu zajímavìjích pøíhod. Stejnì nebylo nutno uvádìt dlouhé literární pasáe prvních autorù po objevu Ochozské jeskynì, protoe citovaní autoøi jsou dostateènì pøístupní a známí v originále. Na str. 137 a 138 jsou kopie dvou vyobrazení z Ochozské jeskynì publikované Wanklem v roce 1858. Také v tomto pøípadì není v literárním seznamu citace práce Wankla, odkud jsou tato vyobrazení pøevzata. Vyobrazení jsou povaována za Wanklovy døevoryty, co zøejmì neodpovídá skuteènosti. Je známo, e pro Wankla dìlali jiní, napø. jeho ze Havelka kreslil portály jeskynì Pekárny. Na str. 148 se tvrdí, e ochranu Ochozské jeskynì zajiuje dnes Správa CHKO MK. Kdo zná
56
tuto lokální situaci ví, e za ochranu Ochozské jeskynì se vdìèí amatérským speleologùm, kteøí vedeni autorem této recenze a nejèastìji na vlastní náklady odstraòovali následky násilného vniknutí a pokozování vchodu, a to a na krátkou výjimku ji od roku 1956 do dneních dnù. O této skuteènosti nebo snad o nìjakém podìkování za tuto èinnost není v prùvodci ani zmínka. Na str. 181 je vyobrazen historický plán Ochozské jeskynì s vysvìtlujícím textem, e se jedná o Koudelkovu mapu z konce 19. století. Je to vak
plán pùvodnì Køíùv publikovaný Tramplerem v roce 1896, pouze doplnìný Koudelkou o jeho mìøení v roce 1900 objevené èásti chodby Nové Ochozské v úseku mezi Wanklovým a Køíovým sifonem. Závìrem lze konstatovat, e zejména kapitola o hydrografii mohla být zpracována kvalifikovanìji, má-li zde ètenáø opravdu najít hlubí poznání, a lze jen litovat, e shora uvedené nedostatky vánì sniují hodnotu jinak zásluné a pìknì provedené publikace. (Jan Himmel)
Pozdravujeme vetkých priaznivcov Slovenského krasu a Pleiveckej planiny zvlá Speleoklub Minotaurus po viac ako trojroènom úsilí vydal atlas krasových javov Pleiveckej planiny. Toto unikátne dokumentaèné dielo nemá zatia¾ obdobu v naej speleologickej literatúre a malo by by impulzom pre ïalí speleologický prieskum tejto najkrajej planiny Slovenského krasu. Obsah knihy by Vám mohol pomôc urobi si predstavu o rozsahu tohoto diela.
O kadej jaskyni sú k dispozícii základné údaje v rozsahu tzv. identifikaènej karty a mapa. Súèasou atlasu je aj podrobná povrchová mapa s polohami vetkých lokalít a aktuálnym stavom ciest na planine, ktoré sú hlavným orientaèným prvkom mapy. Farebná obrazová príloha obsahuje fotografie Miroslava Hujdièa, jedného z najlepích fotografov podzemia Slovenského krasu.
a) Úvod (str. 5) b) Zoznam krasových javov (str. 8) c) Tabu¾ka najhlbích priepastí Pleiveckej planiny (str. 13) d) Tabu¾ka najdlhích jaskýò Pleiveckej planiny (str. 13) e) Identifikaèné karty krasových javov (str. 14) f) História speleologického prieskumu Pleiveckej planiny (str. 245) g) Orientaèný plán Pleiveckej planiny v mierke 1:25 000 (str. 283) h) Plán okolia Gerlaskej skaly (str. 289) i) Zoznam literatúry o Pleiveckej planine (str. 290) j) Obrazová príloha (str. 302)
POZOR! (pozn. redakce) Stejná skupina pøipravuje k vydání knihu o Krásnohorské jeskyni ve Slovenském krasu. Mìla by být zamìøena vìdecko-populárnì, je urèena jeskyòáøùm i laické veøejnosti. Bude obsahovat kompletní mapu, historii, odbornou èást a mnoho dobových i souèasných fotografií. Rozsah okolo 100 stran, pøedpokládaný termín vydání èerven 2002. Protoe náklad bude záviset i na zájmu èlenù ÈSS, prosím vechny zájemce, aby si knihu pøedbìnì objednávali na sekretariátì ÈSS (tel. 02/ 83069234 nebo
[email protected]).
57
OBSAH OD REDAKÈNÍHO KRÝGLU (ÚVODNÍK) ..................................................1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1 Z èinnosti pøedsednictva ............................................................................................................................... 1 Memoriál, súa jaskyniarskej ikovnosti o Putovný pohár László Lukácsa .............................................. 2 László Lukács (2. 7. 1955 28. 12. 1982) ................................................................................................. 2 Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001 ........ 4
DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................5 Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ...................................................................... 5 Nové poznatky o smìru podzemního odtoku od Hostìnického propadání III Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 7 K pùvodu vod v jeskyni Malèinì Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 9 Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny v Moravském krasu Libor Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy) ......................................................................................................... 10
ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................................................14 Abisso di Monte Novegno (478 m). Jedna z TOP TEN svìtových vertikál krátká zpráva o sestupu Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras) .......................................................................................................... 14 Nové nálezy ple Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) z rumunských jeskyní Libor Dvoøák - Michal Horsák ................................................................................................................... 15
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................16 Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky zajímavé pseudokrasové mezoformy slovenských a maïarských neovulkanitù Roman Mlejnek - Petr Pauli Frantiek Radinger (ZO 5-07 Antroherpon) .......................................... 16 Valhala Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 24 Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách Kapitán Kid ................................................................................................................................................ 25
tola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 28
TROCHA HISTORIE ................................................................................28 První èeská speleoloka
58
Milan Kunz ................................................................................................................................................. 29 Vzpomínka na Capramenta aneb úvahy o tom jak byla objevena Ochozská jeskynì Josef Pokorný ............................................................................................................................................. 31
TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................34 Lezecký den lom na Chlumu Mojmír Závika (SZS è.1 Èeský kras) ......................................................................................................... 35 Lezecké dny a Vzpomínka 2001 L. Beny Bene (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras) ........................................................................ 36
VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ...........................................................................36 Zemøel doc. RNDr. V. Pano, CSc. ............................................................................................................. 36 In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové .................................................................................................... 38 Vladimír Stárka - 80 let .............................................................................................................................. 39 Objevitel Amatérské jeskynì edesátiletý .................................................................................................. 42 Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatí ................................................................ 42 Pepa edesátníkem ...................................................................................................................................... 44
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................45
Jeskyòáøi pomohli Policii ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti Barbora imeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit) ............................................................................................. 45 Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti ZO 6-11 Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ...................................................................................................... 46 Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ....................................................................... 47 Nejvýe poloené historické podzemí v Èesku? Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 50 Výzkum barokních vápenek nad Studénèným lebem u Mokré Petr Kos (ÚAPP Brno) ............................................................................................................................... 51 ad výhovorky .......................................................................................................................................... 52 Velebit ......................................................................................................................................................... 53
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................53 Èerpání sifonù pytlováním ......................................................................................................................... 53
59 LITERATURA, RECENZE .........................................................................54
ÈESKÁ SPELEOLOGICKÁ SPOLEÈNOST SPELEO ALBEØICE
Vám nabízí své sluby
SPECIÁLNÍ PRÙZKUMY V PODZEMÍ - historické, staré i souèasné velkoprùmìrové kanalizaèní stoky - zakryté vodoteèe, náhony, odvodòovací toly - historické podzemí mìst, kláterù, zámkù a jiných stavebních objektù - náhlé propady povrchu - dùlní díla - toly, achty prùzkumy, stavební a geologické posudky, dokumentace souèasného stavu, fotodokumentace, vyhotovení plánù, vyhledání pøítokù balastních vod, vyhotovení odtokových schémat, prùzkum a výzkum dle speciálních poadavkù pomocí lanové i potápìèské techniky SPECIÁLNÍ STAVEBNÍ ÈINNOST - opravy, sanace a èitìní velkoprùmìrových starých i souèasných kanalizaèních stok - opravy, sanace a èitìní zakrytých vodoteèí, náhonù a odvodòovacích tol - opravy a sanace vekerých starých a historických podzemních objektù - uzávìry a zajiování dùlních dìl (hornická èinnost) a jiných podzemních objektù (èinnost hornickým zpùsobem) pøi respektování poadavkù orgánù ochrany pøírody a památkové péèe - zpøístupòování podzemních objektù pro turistické vyuití a dalí práce v podzemí dle poadavkù - rekonstrukce historických kamenných zdí vèetnì kamenických prací - èitìní skalních záøezù z lan GEOLOGICKÉ SLUBY - speleologické a karsologické prùzkumy a posudky pro úèely otvírky loiska nebo tìby - prùzkumy a posudky v oborech loisková a inenýrská geologie Vekerou práci, pøedevím v podzemí, provádíme s minimálními zásahy do povrchové situace a minimálním omezením dopravy. Z naich specializovaných èinností v podzemí máme sestaveny i populární pøednáky s diapozitivy. Do vybraných podzemních objektù poøádáme exkurze.
Kontakty : Èeská speleologická spoleènost Speleo Albeøice Stará alej 462 542 24 Svoboda nad Úpou tel.: 0439-871 309 (RNDr. Radko Tásler) e-mail :
[email protected]
60