INFORMACE. Z èinnosti pøedsednictva. pøekrouceny. Takže s chutí do toho, protože tak jako

OD

REDAKÈNÍHO

„ KRÝGLU“

(ÚVODNÍK)

pøekrouceny. Takže s chutí do toho, protože tak jako praví pøísloví: “každý z nás má v tornì maršálskou hùl”, urèitì platí, že každý má v sobì i kus písmáka a byl by rád, kdyby jeho jméno zùstalo zachováno aspoò po nìjakou dobu, když už svému koníèku vìnoval takové množství èasu. Poprvé je to vždy nejhorší, ale jak se prvotní ostych pøekoná, tak už to jde samo. Také èím dál víc zjišujeme, kolik dobrých kreslíøù v tom našem “spolku” je, jen z nich nìco dostat! Zase ten ostych nad svým dílem? Druhá vìc, která nás trápí, je nedostatek pìkných fotografií na obálku. Cožpak dnes, v dobì relativnì levné barevné fotografie a digitálních fotoaparátù, na akcích už nikdo nefotografuje? Byli bychom rádi, kdyby se aspoò pro nìkteré tato slova stala impulsem – to prostì zkusit a obohatit tak stránky èasopisu, který bude vždycky takový, jaký ho budeme chtít mít. Je to zájem nás všech. A ještì jen poslední malá prosba. Zájemci o publikování mrknìnte do „pokynù pro autory“, hodnì to pomùže pøi redakèní práci.

Již uplynulo víc než pùl roku od vydání posledního èísla Spelea. Možná se to nìkomu zdá dlouho, ale souvisí to hlavnì s tím, jaké množství pøíspìvkù redakce dostane. Tedy jinak øeèeno: pokud není pøíspìvkù dostatek – je tøeba poèkat, zvláštì když jsme pøece jen trochu zápasili s finanèním pokrytím jeho vytištìní. Ale stal se zázrak a pro letošní rok jsme dostali grantové finanèní prostøedky Ministerstva životního prostøedí ÈR na tisk Spelea o celkové èástce 92 400 Kè. V projektu jsme se zavázali, že v letošním roce pùjde o 4 èísla, takže pište, a všechna èísla naplníme kvalitními pøíspìvky z aktuálního dìní nejen v našich, ale i zahranièních krasových oblastech. O to, že pøíspìvky nebudou nijak dlouho ležet v redakci, bude postaráno èetností vydávání. Nevìøíme, že by se ve skupinách nic nedìlo. Zdá se však, že ono je asi mnohdy tìžké najít nìjakého obìtavce, èasto hanlivì oznaèovaného jako “pisálek”, který tu èi onu událost zaznamená “na vìèné èasy”. Nezapomínejme ale, že jen události napsané a vytištìné ve více výtiscích mají šanci pøežít tak, jak se opravdu staly, protože jinak zcela jistì upadnou do “propasti èasu” nebo budou alespoò notnì

S díky za celou redakèní radu

Honza Vít

AKTUÁLNÍ INFORMACE

Z èinnosti pøedsednictva Nedávno, na mimoøádné valné hromadì, pøijali delegáti Vašich ZO zcela nové stanovy a organizaèní øád. Tyto dokumenty doznaly oproti minulosti nìkolika zásadních zmìn. Pøedevším znaènì zeštíhlely, a to o více než 3/4 z pùvodních 40 stran na stran 9! Organizaci života spoleènosti se, až na pár výjimek, však zásadnì nemìní, pøitom všechny

zákonné a dùležité informace jsou v nich obsaženy a orientace v nich je mnohem jednodušší. Pøijetí tìchto základních dokumentù pro fungování spoleènosti však bylo pouze prvním krokem, po kterém musí následovat další, v podobì zásadní revize ostatních interních materiálù, napø. bezpeènostních smìrnic. V procesu jejich tvorby

1

budou hrát významnou roli Vaše pøipomínky z praxe, bez nichž nebude možné dobré smìrnice vytvoøit. A dobré smìrnice nás musí smìøovat tak, aby veškeré naše poèínání bylo co nejbezpeènìjší. Delegáti si také z valné hromady odvezli první verzi propagaèních letákù ÈSS, které nechalo pøedsednictvo vyrobit a které jsou urèeny pro podporu našich zájmù, pro pøedstavení naší èinnosti, pro zlepšení obrazu o ÈSS na veøejnosti. Opìt rádi pøivítáme Vaše námìty a pøipomínky k tomuto materiálu. V poslední dobì rozvíøila hladinu veøejného mínìní pøipravovaná novela zákona 114/92 Sb. O ochranì pøírody, zejména paragrafu 10, který se týká jeskyní. Zmínìná novela vychází z nutnosti harmonizace našeho práva s právem EU, je však doplnìna o nìkteré ryze èeské prvky, jako je vyvlastnìní jeskyní z pozemkù, nebo vázání pouhého vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany pøírody. Pøedsednictvo se tímto zabývalo již od èervence a již v té dobì jsme novelu konzultovali s Agenturou ochrany pøírody a Ministerstvem životního prostøedí. Naše pøipomínky smìøovaly k formulaci o možnosti provádìt pouze výzkumy chránìné tímto, nebo jinými zákony, kde jsme navrhovali vypuštìní této podmínky, a k vázání

vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany pøírody, kde jsme rovnìž navrhovali jeho vypuštìní. V prvním pøípadì jsme nakonec dosáhli toho, že v pøipravované vyhlášce, která bude na zákon navazovat, bude samostatný paragraf o speleologickém výzkumu, èímž se z nìj stane veøejný zájem, navíc zakotvený v naší legislativì. Na formulaci zmínìného paragrafu se pøedsednictvo pøímo podílelo.V druhém pøípadì jsme zaslali naše pøipomínky v pøipomínkovém øízení a o jejich osudu v tuto chvíli ještì nevíme. Problematiku majetkoprávních vztahù jsme nepøipomínkovali, nebo nezastupujeme zájmy vlastníkù jeskyní. Z pohledu ÈSS je totiž úplnì jedno, kdo je vlastníkem jeskynì. O podmínkách, za jakých nám umožní do jeskyní vstoupit, budeme vždy muset s pøíslušným majitelem jednat. V pøíloze obìžníku è. 61 dostaly všechny ZO obecnì zpracované pokyny pro podání žádosti o výjimky. Tyto pokyny jsme obdrželi z Ministerstva životního prostøedí a mìly by Vám zejména ušetøit èas strávený listováním v zákonech a posloužit jako podklad pro Vaše jednání s místnì pøíslušným správním orgánem. Do nového roku Vám pøeji hodnì úspìchù v životì jeskyòáøském i osobním.

Memoriál, súaž jaskyniarskej šikovnosti o Putovný pohár László Lukácsa László

Lukács

(2. 7. 1955 – 28. 12. 1982) Ako horolezec vystúpil na nieko¾ko najvyšších štítov Sovietského zväzu a Mongolska. S ob¾ubou preliezal klasické cesty aj vo Vysokých Tatrách. Bol medzinárodne uznávaný ako odborník v oblasti speleologickej a horolezeckej techniky. Aktívne pracoval v komisii pre aplikovaný prieskum BTSZ a FTSK a tiež ako èlen maïarskej jaskyniarskej záchrannej služby. Jeho kniha Barlangjárás (jaskyniarska technika) manuskript, vlastné vydanie 1982, je ešte stále aktuálna. Smr ho zastihla v plnom rozkvete osobnosti a mesiac pred narodením syna v tatranskej lavíne spolu so šestnásroèným bratom Zoltánom a osemnásroènou Timeou.

Medzi priate¾mi známy ako Drúz, vyštudoval chemickú automatizáciu. Jaskyniarsku kariéru zaèal desadenným podzemným táborom v jaskyni Szemlõhegyi. V nasledujúcich rokoch vykonával a viedol jaskyniarsky prieskum v poèetných maïarských jaskyniach, ale aj v iných krajínách. Roku 1980 bol èlenom po¾skej expedície do Jubileum schacht (-1 173 m). Bol èlenom jednotýždòovej objavnej a mapovacej expedície v jaskyni Hölloch vo Švajèiarsku. Poznal všetky významné jaskyniarske lokality v Maïarsku a rád sa zúèastòoval exkurzií do jaskýò v Èeskoslovensku, Rumunsku a Bulharsku. V po¾skej Snežnej dosiahol dno s prvou úspešnou maïarskou výpravou.

2

Speleologická skupina “Jána Majku” organizuje pokraèovanie súaže jaskyniarskej šikovnosti o putovný pohár L. Lukácsa: Cie¾ súaže: Stretnutie mladých športovo ladených jaskyniarov z celého sveta a ich vzájomné súaženie v šikovnosti a bezpeènosti pri pohybe v nároènom jaskynnom prostredí a v jednolanovej technike.

zostupujúcich družstiev do jaskyne. Sled je po 20 minútach, a ak rýchlejšie družstvo dobehne pomalšie, tak pomalšie je povinné uvo¾ni cestu rýchlejšiemu družstvu. 3. Viazanie uzlov na èas. 4. Zostavenie kladkostrojov. 5. Zvesenie druha z lana. 6. Jedna humorná úloha, nejakým spôsobom súvisiaca s SRT.

Miesto a termín konania súaže: Èertova diera na Hornom vrchu (Slovenský kras) 22. – 25. August 2002. Oficiálny jazyk súaže: Angliètina (postaèí ak jeden zo súažného družstva ovláda základné výrazy a základnú terminológiu SRT).

Ceny: Prvé tri umiestnenia dostanú hodnotné jaskyniarske ceny (ca. 150,- 100,- 50,- EUR). Najlepšie ženské družstvo bude taktiež odmenené hodnotnými jaskyniarskými cenami (ca. 100,- EUR).

Registraèný poplatok: 40,- EUR (platí sa bankovým šekom alebo pri prezentácii)

Mimoriadna cena sponzorov a komisie memoriálu L. Lukácsa pre víaza je: 1.000,- EUR. Podmienkou pre získanie mimoriadnej ceny okrem víazstva v súaži je, že víazné družstvo o dva roky pripraví a zorganizuje podobnú súaž niekde v prístupnej èasti sveta na úrovni akceptovate¾nej komisiou memoriálu L. Lukácsa.

Súažné družstvá: Môžu by z ktorejko¾vek krajiny sveta okrem krajiny organizátora. Mužské, zmiešané a ženské družstvá budú hodnotené spolu. Súaži budú dvojèlenné družstvá a z každej krajiny sa môžu zúèastni najviac dve mužské alebo zmiešané družstvá a jedno ženské družstvo. Maximálny poèet zúèastnených družstiev je 20. Ak sa na súaž nezaregistruje 20 družstiev, tak sa môžu zúèastni aj družstvá z krajiny organizátora. Podmienkou registrácie je prehlásenie družstva, že v prípade víazstva o dva roky zorganizuje pokraèovanie memoriálu. Toto prehlásenie musí by potvrdené národnou speleologickou organizáciou alebo známym speleologickým klubom, ktorý týmto preberie na seba morálnu zodpovednos za pokraèovanie memoriálu.

Definitívne zaregistrované bude až družstvo, ktoré nám pošle potvrdené prehlásenie a bankový šek na 40,- EUR. Pokia¾ sa niekto rozhodne zaplati registraèný poplatok až pri prezentácii, nebude ma garantovanú možnos úèasti. Limit 20 + 5 družstiev je maximálny možný limit, ktorý nám povolili orgány štátnej ochrany prírody, pre pohyb v jaskyni a okolitej krajine, ktorá sa nachádza na území CHKO Slovenský kras.

Úlohy na súaži: 1. Prelezenie trenažéra jednolanovej techniky na skalnej stene v trvaní cca 10 minút. Bude sa mera èas prelezenia a sledova dodržiavanie bezpeènostných zásad SRT. 2. Èasové poradie prelezenia trenažéra urèí poradie

Kontaktná adresa: Gustáv Stibrányi, 044 02 Turòa nad Bodvou è. 328 tel/fax 055 4899101, 4662230, [email protected], www.meander.sk Od januára 2002 aj: www.lukacskupa.hu

Pozor !! Srbska. Z vítìzù budou vybrána dvì dvouèlenná mužská družstva a jedno družstvo ženské, které budou reprezentovat ÈSS na závodech na Slovensku. Zájemci o úèast se nahlásí M.Záviškovi do 15.5.2002 (tel.domù 02/41741666, 0723/952991).

V dùsledku toho, že se soutìže jeskyòáøské zruènosti o putovní pohár L.Lukácsa mohou zúèastnit pouze 2+1 družstva z jednoho státu (viz propozice soutìže v tomto èísle), SZS Èeský kras uspoøádá dne 15.6.2002 nominaèní závody v lomu na Chlumu u

3

Soutìžní discipliny (budou stejné, jako pak na Slovensku):

2. Prùstup jeskynì. 3. Vázání uzlù na èas. 4. Sestavení kladkostroje. 5. Záchrana na lanì. 6. Humorný úkol související s SRT.

1. Pøelezení trenažéru na skalní stìnì jednolanovou technikou - mìøí se èas a sleduje dodržování bezpeènostních zásad SRT.

Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001 ZO

za rok 2000

za rok 2001

1-06 1-07 1-10 3-05 4-01 4-03 5-01 5-02 5-03 5-06 5-07 6-13

28.2.01 2.860,-

28.2.01 28.11.01 10.8.01 3.12.01 7.10.01 27.11.01 27.2.01 7/01 27.9.01

6-16 6-18 6-21 6-23 7-01 7-02 7-07

10.8.01 800,-

26.9.01 800,-

3.900,1.800,3.300,600,300,300,14.400,600,2.700,-

23.1.01 3.900,30.7.01 2.200,20.8.01 1.100,15.8.01 300,2.3.01 5.100,4.10.01 300,9/01 5.700,6/01 300,10/01 600,30.11.01 doplaceno 240,- za 97, 1,500,- za 98, 1.800,- za 99, 3.000,- za 2000

4

DOMÁCÍ

LOKALITY

Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)

O jednom víkendu v mìsíci prosinci roku 2001 se konala v Mechovém závrtu jedna z posledních pracovních akcí naší ZO v tomto roce a nutno øíci, že nebyla urèitì poslední, nebo se došlo na mnoho nových velice zajímavých zjištìní. Náhlé teplotní zmìny, související s pøíchodem prvních vìtších mrazù, nám poprvé umožnily pozorovat aktivní cirkulaci vzdušných proudù i v j. V Mechovém z. Poslední prùzkumné práce, probíhající s dílèími úspìchy v nejnižším bodì jeskynì (cca –46 m), nám dìlají stále vìtší problémy v souvislosti s nedostatkem vzduchu a prùvodním hromadìním CO2. I když se daøí kyslíkový handicap úspìšnì eliminovat menšími poèty pracovních akcí, práce jdou kupøedu jen velice pomalu. Bìhem tìchto prací se vìnujeme také sledování výronù teplého vzduchu z podzemí v celé oblasti

Mokerské plošiny. Kromì nìkolika drobnìjších ventarol zanedbatelného významu v blízkosti j. Pekárny a Kamenného žlíbku nic výraznìjšího nenacházíme. Zklamáni malou úspìšností našeho poèinu, se jdeme nakonec pokochat idylkou krásnì zasnìženého Hostìnického propadání. Po prohlídce zamrzlého ponoru si vzpomínáme na místo, kde má být údajná ventarola, která je uvedena v nìkolika èláncích J. Himmela (1990, 2001) na vyobrazených mapkách. Podle uveøejnìných kresebných plánù by se mìla ventarola nacházet nìkde v prostoru Vilémova údolíèka (Køíž 1867; Pokorný 1996) s bývalým lomem a povodòovým propadáním Hostìnického potoka, oznaèeným øímskou èíslicí II. Po chvilce brouzdání snìhem stojíme pøed posledním cca 7 m vysokým terénním stupnìm, za nímž se již nachází uzávìrová stìna starého opuštìného lomu.

5

Nìkde v tomto údolním pøedìlu by mìla ventarola být. Aè se ale snažíme prolézat okolní roští sebevíc, nic zde, až na nìkolik slabì ojínìných otvùrkù v zasnìženém køoví, nenalézáme. Podobnì ojínìných míst je tento den všude celá øada, proto si nemyslíme, že se jedná o pøímý doklad existence ventaroly. Na zpáteèní cestì se vracíme pøes místo, kde se za zvýšených vodních stavù ztrácí povodòové vody Hostìnického potoka (viz pøiložený obr.). Na dnì pøítokového žlíbku jsou jasnì patrné pozùstatky erozního korýtka, které konèí v otevøeném hlinitém trativodu, jehož obvod je nádhernì ojínìn a okolní sníh je v nejbližším jeho okolí na nìkolika jiných místech dokonce roztátý. Zde se musely naposledy propadat povodòové vody, protože místa ponorù se každým rokem v této vìtvi propadání mìní. Naše letmá návštìva propadání by tak mohla být oznaèena za ukonèenou, ale nebylo tomu tak. Opodál otevøeného trativodu objevil P. Nováèek v èerstvì utrženém bøehu jakýsi nenápadný otvor. Poté, co se ležmo naplazil do hustého køoví, oznamuje nález náznaku jeskynní chodby. A skuteènì, asi 3 m na JZ od vlastního ponoru II je v levém hlinitém bøehu ponorového údolíèka patrný náznak oblého jeskynního portálu. Pod stropem vystupující chodby jsou èásteènì odplavené hlinité sedimenty, které obnažují èást krátkého pokraèování jeskynì v jz. smìru od propadání. Jeskynì má nápadnì erozí zarovnaný strop, podobnì jako portál j. Pekárny, což by mohlo svìdèit o existenci vìtší fluviální jeskynì s pomìrnì vyrovnaným spádem odtoku vod. Vzhledem k tomu, že strop jeskynì se nachází pouhých cca 0,5 m nad úrovní ponoru (cca 371 m n.m.), lze pøedpokládat, že neznámé pokraèování této jeskynní chodby doposud odvádí alespoò periodicky èást vod Hostìnického potoka. Zatím ale neznáme pøesnìji sedimentární výplò jeskynì ani její retenèní schopnost. Asi 50 m na JZ od místa propadání II je znám z blízkosti lesní cesty mìlký bahnitý závrt, který by mohl naznaèovat smìr odtoku recentních nebo fosilních vod, pøípadnì hypotetický smìr pokraèování této ”pirátské” jeskynní chodby. Zajímavé je, že zmínìný závrtek byl v minulosti již jednou pokusnì kopán, ale bezúspìšnì (dle sdìlení L. Slezáka; srovnej v Himmel 2001, obr. 2, 11). Když si udìláme krátkou odboèku do minulosti, zjistíme, že M. Køíž lokalizuje do prostoru propadání II objev jeskynní propasti, uèinìný již v roce 1864 bìhem lámání kamene místními vápeníky z Hostìnic

(Køíž a Koudelka 1902, 121; novìji Pokorný 1996). Køíž sám popisuje prùzkum této jeskynì a zmiòuje se i o chodbì vedoucí vlevo, tj. smìrem zhruba j. od propadání. Nákres této jeskynì se však bohužel do dnešních èasù nedochoval. Vzhledem k aktuálnosti souèasného øešení problematiky geneze Kamenného žlíbku (Musil 1998) a jeskynní sítì v jižní èásti Moravského krasu by bylo velice zajímavé tuto jeskyni (autory pracovnì nazvanou ”Portálová”) podrobit detailnìjšímu prùzkumu, nebo alespoò výzkumu její sedimentární výplnì. Nadmoøská výška vchodu Portálové j. (cca 371 m) by teoreticky mohla odpovídat ponorové oblasti j. Pekárny, pøípadnì jí odpovídajícím poøíèním úrovním (Himmel a Himmel 1967). Literatura: Himmel J. (1990): Hydrografie systému Ochozské jeskynì. - Ès. kras, 41: 71-82. Praha. Himmel J. (2001): Využití vod vypuštìného rybníku k hydrologickému výzkumu krasového povodí Øíèky. - Speleofórum 2001, XX: 10-12. Praha. Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky. - MS, Speleologický kroužek KPS. Brno. Køíž M. (1867): Der unterläfsliche Führer in die romantische Gegenden der devonische Kalkformacion. Brün. Køíž M., Koudelka F. (1902): Prùvodce do Moravských jeskyní. - J. Hon: 1-479. Ždánice-

6

Vyškov. Musil R. (1998): Vývoj údolní sítì v jižní èásti Moravského krasu. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1997: 11-15. Brno. Pokorný J. (1996): Vilémovo údolíèko a Ochozská jeskynì. - Speleo (Praha), 23:27-29.

Summary: The discovery of a mouth of Portal Cave within the area of Hostìnice Ponor II. During an observation tour around the ponor of Hostìnické propadání in the Southern part of the Moravian Karst a small entry portal has been discovered. The cave is situated at the elevation of 371 m and further explorations are proposed. The object was named as Portal Cave.

Nové poznatky o smìru podzemního odtoku od Hostìnického propadání III Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)

ethylalkoholu stekla k jedné stìnì a vytvoøila zde silnìjší vrstvu asi l cm vysokou. Svìtelným kuželíkem baterky pøi osvitu z boku pøi pozitivním nálezu fluoresceinu se objeví v paprsku svìtla fluorescence. Nejprve bylo novému testu podrobeno 35 patron s aktivním uhlím z profilu na proudící vodì, povìtšinì povrchových. Zbarvení, které by bylo jednoznaènì fluoresceinové, nebylo u žádné patrony zjištìno. Poté bylo opìtovnì novým zpùsobem zpracováno 18 patron instalovaných ve vrtech. Výsledek byl pøekvapující: u pìti z šesti patron exponovaných ve vrtu PV 24 byla vyluhována pozitivní fluorescence. U ostatních vrtù byl výsledek negativní. Každý profil byl patronami s aktivním uhlím osazován ve tøech na sebe navazujících etapách a to s dobou expozice pøibližnì v délce 3 týdny. Výsledky shrnuje tab. 1. Stopovací zkouška, provedená v roce 1998 z Hostìnického propadání III, ukázala smìr odtoku vod jjz. smìrem, který je zøejmì ovlivnìn tektonikou èlenité geologické stavby této východní hranice Moravského krasu, kde krasové území, tvoøené pøevážnì øíèskými vápenci, je od kulmu Drahanské vrchovinyoddìleno zónami písèitých vápencù s hostìnickou vápencovou brekcií smìru S-J, do nichž jsou na nìkolika místech lokálnì vèlenìny ostrovské bøidlice stejného smìru. Vrt PV 24, ve kterém byl stopovaè zachycen, je situován 230 m jjz. od ponoru III. Podle informací poskytnutých D. Hyprem prochází vrt zpoèátku prachovitou bøidlicí s vložkami šedého brekciového vápence, dále øíèskými vápenci s klasty s tenkou vložkou bøidlice a písèitými vápenci. Patrony s aktivním uhlím byly situovány do hloubky 88 m

Propadání Hostìnického potoka III leží na jz. okraji Hostìnického údolí pod patou svahu s høebenem skalek jjz. smìru v úrovni údolního dna ve vzdálenosti 180 m proti toku od mùstku s cestou pøed ponory I a I. Má tvar závrtu o prùmìru 5 – 6 m, do nìhož ze strany pole ústí mìlká erozní rýha obèasné, vìtšinou jarní, záplavy. V souèasné dobì lze ponor zavodòovat pomocí osinkocementových rour z dnes napøímené navigace toku. Jeho ponorová kapacita se pohybuje v rozpìtí 1,8 – 2,3 l.sec –1. Nánosový materiál závrtu poklesává. Svìdèí o tom nález plechovky v hloubce témìø 9 m pøi hloubení šachtice v rámci vyhodnocování ložiska pro lom Mokrá. Z popsané situace lze útvar považovat za zanesený paleoponor. Když v roce 1998 autor s kolegy z Èeské speleologické spoleènosti provádìl stopovací zkoušku od Hostìnického propadání III za použití vysoké dávky 15 kg fluoresceinu a sledoval v nižší èásti povodí 12 povrchových profilù a v okolí ponoru 5 nejblíže a do všech stran možného odtoku situovaných vrtù, nebylo barvivo nikde zaznamenáno. Nepodaøilo se to pøes pøedchozí metodické zkoušky s aktivním uhlím. Fluorescence mìla být vyvolána syntetickým lihem a postupem blíže popsaným (Himmel 1999). Místo syntetického lihu byla použita smìs èistého 96% ethylalkoholu s 15% roztokem hydroxidu draselného v pomìru 1:1. Z obou koncù patron bylo odebráno malé množství exponovaného aktivního uhlí, celkem asi 3 až 5 gramù a pøelito smìsí ethylalkoholu tak, aby se zvlhèil celý objem testovaného aktivního uhlí a ještì nad ním zùstalo malé množství roztoku. Po dvanácti hodinách stání, kdy se usadil èerný kal ve smìsi ethylalkoholu, se ve tmì sklenièka naklonila tak, aby smìs

7

jeskynì. Vyšší úroveò zvodnìní kolem vrtu PV 24 byla zasažena stopovaèem až pozdìji, mezi 15.- 39. dnem od zahájení stopovací zkoušky. Postupová rychlost horninovým puklinovým systémem k horní patronì s aktivním uhlím, exponované v úrovni 308,3 m n.m. m., tj. 27 m pod úrovní hladiny spodní vody, by byla maximálnì 14,38 m.den-1 (0,0166 cm.s-1), minimálnì 5,9 m.den-1 (0,007 cm.s-1), nejpravdìpodobnìji však kolem 11,5 m.den-1 (0,013 cm.s-1). Zbarvení fluoresceinem v PV 23 bylo zachyceno též poslední, tøetí etapou vsazovaných patron s aktivním uhlím v dobì od 8.6. – 1.7. , tj. od 39. – 61. dne od vpravení stopovaèe do ponoru a to v horní i spodní hloubkové úrovni. Sledované ostatní vrty (PV 15, PV 17, PV 25, PV 29) byly po celou dobu zkoušky negativní. Znamená to tedy, že od ponoru III na jz. okraji Hostìnického údolí odtékají vody jjz. smìrem k PV 24, tj. smìrem k tìženému lomu. Z postupové rychlosti vyplývá pohyb v puklinách vyplnìných spodní vodou nikoliv v soustøedìném toku. Rychlost 11,5 m.den-1je pro puklinový systém pomìrnì znaèná rychlost a ukazuje na jejich relativní otevøenost. Podle množství vtoku vody do ponoru pøi stopovací zkoušce prùmìrnì 2,15 l.s-1. tj. 185,76 m3.den-1 (14 303 m3 za 77 dní), lze uvažovat pøi teoretické porozitì hornin 5 % o stopovaèem zasaženém horninovém obsahu asi 286 070 m3. Pøi pravdìpodobné hloubce vodního sloupce 70 m zasaženého stopovaèem a plné vzdálenosti od ponoru 230 m, by šíøka pásma, v nìmž se pohyb vody uskuteèòuje, byla 17 m. Pravdìpodobnìjší se zdá, že z první èásti úseku již stopovaè odtekl, takže pøi vzdálenosti asi 180 m by šíøka pásma byla 22 m. Jsou to ovšem jen teoretické a pøibližné hodnoty. Toto

Obr. 1: Geologické schema oblasti asituace vrtù (Podle Dvoøák - Pták, 1963). blízko zóny otevøených krasových puklin s velkým sklonem a do puklinové zóny v hloubce 120 m pod povrchem. Zbarvení se objevilo ve vrtu PV 24 bìhem patnáctidenní expozice aktivního uhlí nejprve v hloubce 120 m pod povrchem. Horní zóna zvodnìní sledovaná druhou patronou v hloubce 88 m fluoresceinem zatím zasažena nebyla. Poèítáno pro dobu 15 dní vychází postupová rychlost 15,33 m.den –1 , tj. 0,017 cm.s -1. Jedná se tedy o prùstup vody puklinovým systémem. Zajímavá je okolnost hlubinného prùbìhu v horninì preferované odtokové zóny, která probíhá v hloubce okolo 60 m pod úrovní hladiny této oblasti a o 54 m níž, než jsou ve vzdálenosti cca 300 m koncové prostory Ochozské R]QDþHQtYUW DR]QDþHQtSDWURQ

~URYH  SDWURQ

m.n.m pod terénem m expozice 30.4.- 15.5. 15.5.- 8.6. 8.6.- 1.7.

PV 15 312

PV 17 314

PV 24 308

276

PV 25 317

PV 29 339

314

-65

-50

-88

-120

-95

-40

-65

0 0 0

0 0 0

0 + +

+ + +

0 0 0

0 0 0

* -

SDWURQD]DVHNQXWDDXWUåHQD

Tab. 1: Výsledky stopovací zkoušky

8

Dvoøák J. - Pták J. (1963): Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu.- Sbor. geol. Vìd Ø.G., 3, 4984, Praha

pásmo spodní vody asi 20 m široké odvádí od ponoru III vodu jjz. smìrem. Pokud by se postupová rychlost nemìnila a odtok by pøes úvahy o hydrologické bariéøe ve smìru Z-V nìkde uprostøed dobývacího prostoru lomu pokraèoval stále stejným smìrem, dospìl by do oblasti obce Mokrá asi za 130 dní. Pokud by jeho další smìr byl ovlivnìn pøedpokládanou hydrologickou bariérou v prostoru lomu a zmínìný smìr pohybu se obrátil k západu, trvalo by 243 dní, než by dospìl do údolí Øíèky.

Summary: New tracing experiment was carried out in the sink of the Hostìnice Creek no. III. Fifteen kg of fluorescein were used as a tracer at water discharge of 2.15 l.s-1. Tracer was indicated in the borehole PV 24, which is situated 230 m to SSW of the sink. The sink drains the fissure system at the depth of 120 m under the surface or 60 m under groundwater level. The water velocity reached from 11 to 15 m.day -1. Theoretical width of the groundwater drainage zone was calculated to 20 m.

Literatura: Himmel J. (1999): Nová stopovací zkouška od Hostìnického propadání III. - Speleofórum ´99: 13-15. Praha.

K pùvodu vod v jeskyni Malèinì Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)

V severojižní chodbì tvoøící hlavní osu jeskynì a ústící jedním koncem visutì do Blátivého dómu, stéká obèas v dobì vyšších vodních stavù blíže k j. konci chodby z horní chodbièky drobný pøítok o kapacitì asi 0,03-0,05 l.sec-1. Pøi ústí do spodní chodby pøekonává rozstøikem 2,2 m vysoký stupeò a naplòuje mìlké jezírko s èirou vodou na dnì spodní chodby, kterou zatápí smìrem k jejímu jižnímu konci, kudy voda z jeskynì opìt odtéká. Na tento drobný obèasný pøítok do jeskynì Malèiny upozornil v literatuøe poprvé Balák (2001). Pøi zvýšených prùtocích v záøí 2001 po nezvykle velké srážkové aktivitì (148,1 mm v mìsíci) se èinnost tohoto pøítoku neznámého pùvodu opìt obnovila. Pro stanovení pùvodu této vody odebral a zpracoval autor dne 20.9.2001 srovnávací vzorky pro hydrochemické posouzení vod v okolí. Mimo vody neznámého pøítoku byly odebrány vzorky vody ze zaèínající zátopy na dnì Blátivého dómu Malèiny jeskynì, kde se obèas vytváøí jezero pøes 1 m hluboké s plochou 92 m2 a objemem 150 m3 (Himmel 2000). Dále byly odebrány vzorky z Ochozského potoka, Hádecké Øíèky a Hostìnického potoka, vytékajícího ze vchodu Ochozské jeskynì. Výsledky shrnuje tab 1. Z provedených hydrochemických analýz vyplývá pøíbuznost shora popsaného obèasného pøítoku v j. èásti jeskynì Malèiny s vodami Ochozského potoka. Nasvìdèují tomu podobné hodnoty obsahu alkality, celkové tvrdosti, vápníku,

Obr. 1: Situace jeskynì Malèina vzhledem k povrchu.

9

Srovnání vod v 0DOþLQ

MHVN\QLV þ

þ

þ

þ

vodivost

µS.cm-1

737

522

645

420

549

alkalita

mval.l-1

4,3

3,5

3,3

1,5

2,3

celk. tvrdost

mval.l-1

6,1

4,7

5,2

4,9

5,0

vápník

mg.l-1

102

80

109

61

69

KR þtN

mg.l-1

12,3

8,4

0?

22,7

18,7

8,3

9,5

?

2,7

3,7

chloridy

mg.l-1

15,3

5,6

12,4

4,8

11,5

sírany

mg.l-1

58,6

48,5

59,6

71,4

75,1

GXVLþQDQ\

mg.l-1

48,5

10,2

58,2

14,7

34,3

Ca/Mg

hyporhealu, doprovázející povrchovou vodu ve štìrcích pod lùžkem toku. Tomu svìdèí mírnì vyšší mineralizace, zatím co vody povrchového toku jsou pøi vyšších prùtocích zøedìnìjší s nižšími hodnotami koncentrací jednotlivých chemických velièin. Pùvodu vody z Ochozského žlíbku nasvìdèuje též poloha místa. Pøítok pøed j. koncem Malèiny jeskynì se nachází 20 m od povrchového øeèištì Ochozského potoka a asi 1,5 m pod jeho úrovní.

okolními recipienty

þ

Literatura: Balák I. (2001): Údolí Øíèky v Moravském krasu. Blansko: 1-214. Himmel J. (2000): Hydrologie nejvìtšího obèasného jezera v povodí Øíèky. - Estavela, 4: 14-19. Brno.

Tab. 1: Srovnání vod v Malèinì jeskyni s okolními recipienty. Oznaèení vzorkù: è.1 jeskynì Malèina, pøítok z horní chodby; è.2 jeskynì Malèina, Blátivý dóm; è.3 Ochozský potok; è.4 Hádecká Øíèka; è.5 Hostìnický potok

Summary: Origin of water in the Malèina Cave. Origin of the water in a small creek in the Malèina Cave was studied. The chemical analyses indicated the source of the water in Ochoz Creek.

chloridù síranù, dusiènanù a vodivosti vody. Nejedná se však o pøímý ponor z øeèištì, nýbrž o vodu z jeho

Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny v Moravském krasu Libor Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy)

Znaveni neustálým vyprávìním a vzpomínáním na drsné pøíhody a krušné okamžiky pøi èerpacím pokusu v roce 1982, rozhodli jsme se vyøešit tajemství V. sifonu Trativodné chodby v areálu Staré Rasovny, u jehož hladiny tenkrát prùnik skonèil. Oba pamìtníci, kteøí se stali hlavními iniciátory celé akce, J. Èièa Koèí a Milan Veèeøa, zmnohonásobili svoje úsilí a výøeènost, když na poèátku tohoto roku zaèal plán získávat konkrétní podobu. Brzy byli zvikláni i poslední váhavci a byl stanoven termín 4.-8.kvìtna 2001. Od února probíhala pøíprava materiálu. Byla zkontrolována èerpadla, kabely i mobilní rozvodné skøínì. Mìnily se koncovky na kabelech a tlakových hadicích. Èást materiálu byla zapùjèena od spøátelených skupin Tartaros a Holštejn. Pro vlastní prùzkum V. sifonu byla domluvena spolupráce s potápìèi P. Nakládalem ze Speleoaquanautu a D. Netušilem z Labyrintu. Generální zkouškou èerpacího pokusu byl neèekaný “Velikonoèní prošuch”, kdy jsme se pomocí èerpadel a tlakových hadic snažili zprùchodnit exkrementy ucpané odpadní potrubí z naší základny Slepièárna. Pøes efektní gejzíry vody a rozložených hnìdých váleèkù bylo dosaženo jen èásteèného úspìchu a pro plné zprùchodnìní se

musela èást potrubí vykopat a opravit. Získali jsme však znaènou zruènost v pøepojování èerpadel, nasazování redukcí a sestavování hadicových tahù. Bylo to výborné cvièení, které, jak se pozdìji ukázalo, o Velikonocích absentujícím èlenùm pøi vlastním èerpáku citelnì chybìlo. Kombinace vypínaèe a reverzního pøepínaèe totiž dokázala zmást i studenty VŠ takovým zpùsobem, že je nebylo možné k obsluze rozvadìèe vùbec použít. Popis jeskynì Vchod do jeskynì se nalézá v komplexu Staré Rasovny, v její levé èásti v místech, kde výrazná skalní stìna pøechází ve zbory balvanù Zboøiska. Vstupní èást je tvoøena nízkou chodbou vedoucí k S, jejíž levou stìnu tvoøí bloková su Zboøiska a pravou kompaktní skála. Chodba se postupnì stáèí k SSZ a konèí 3 m vysokým skalním stupnìm, z jehož dna vychází k JZ šikmo dolù trativod ukonèený za standardní situace vodní hladinou. Po 1,5 m se trativod lomí doprava o 90o k SZ . I. sifon je široký 1 m a velmi nízký, po položení prkenné lávky na kameny jeho dna zbývalo ke stropu jen 30 cm. Tento úsek je naštìstí jen 1,5 m dlouhý, pak se strop zdvihá do výšky 50-60 cm. Dále se chodba zdvihá v délce

10

Obr. 1: Pùdorys Trativodné chodby. 30 m oválným tlakovým kanálem o šíøce 1 m, èásteènì zaneseným štìrky s kulmskými valouny. Smìr se stáèí mírnì doleva k Z až SZ a konèí pøepadovou hranou II. sifonu. Šest metrù za I. sifonem je po pravé stranì 3 m dlouhá plazivka konèící v sedimentech. Pøi tomto èerpacím pokusu byl zaznamenán prùsak vody z této plazivky k I. sifonu. Pøed II. sifonem se chodba rozšiøuje do prostory 1x1,5 m s výškou 1,5 m. Zde se chodba znovu lomí o 90o a pøechází v II. sifon. Jeho sestupné rameno je tvoøeno dvìma stupni. První stupeò, 1 m hluboký, je rozdìlen na úzké skalní okno a nízkou chodbièku širokou 50 cm a vysokou 70 cm, na jejímž dnì zùstává a mírnì dotéká louže vody. Po 1 m se chodbièka i okno spojují v úzkou, 40 cm širokou a 2 m vysokou puklinu, která se po 70 cm rozšiøuje do propástky o prùmìru 80 cm. Propástka tvoøí druhý stupeò sifonu a je 4 m hluboká. Její dno je nejnižším místem II. sifonu. Z kolena sifonu vychází nízká, 40 cm vysoká a 1-1,5m široká vzestupná chodba, èásteènì vyplnìná štìrkem s pøímìsí kulmských valounù míøící k JZ. Po 10 m se chodba rozšiøuje do prostory 5 m vysoké, orientované k SZ, kde chodba pøechází v pøepadovou hranu III. sifonu. V prostoøe jsou vyryty nápisy dokumentující návštìvy tìchto prostor v roce 1950 (Ondroušek, Èubuk, Coufalík, Krátký, Sekanina, Pokorný a Kuèera) a v roce 1982

“Plániváci”. Hladina III. sifonu se nachází v hloubce 4 m pod pøepadovou hranou. Hloubka sifonu je 4 m a po vyèerpání je nutné vzniklou osmimetrovou, skoro kolmou stìnu vystrojit lanem. Strop sifonu je snížen skalní kulisou, takže výška nad vodou je max. 50 cm a šíøka 1 m. Za kulisou se sifon rozšiøuje v malou síòku 2x3 m s výškou 80 cm. Na jejím dnì jsou dva vìtší kameny, vrchol vìtšího z nich je použit jako polygonový bod è. 23. V kolenu sifonu se smìr opìt mìní o 90o doprava k SV. Ze síòky vychází vzestupná chodba èásteènì vyplnìná štìrky. Chodba se stále zdvihá, zatáèí doleva a po 5 m pøechází do prostory 5 m vysoké, 3 m široké, orientované k SZ s pøíkrým dnem tvoøeným jílovými sedimenty. Prostora konèí skalní stìnou pøecházející do komínù ve stropì. V levé stìnì je ve výšce 2 m nad dnem skalní okno, z nìhož pokraèuje 25 m dlouhá puklinová meandrující chodba široká 30-60 cm a vysoká 1,5 –3 m. Chodba se celkovì stáèí doleva a klesá až k hladinì IV. sifonu. Ten je tvoøen obøím hrncem o hloubce 4 m z jehož dna vychází jz. smìrem 20 m dlouhá chodbièka o rozmìrech 40x50 cm. Chodbièka se stáèí s. smìrem, toèí se o 180o a pøechází v pøepadové okno do 31 m hluboké propasti. Dno propasti je tvoøeno hladinou V. sifonu o rozmìrech 3x5 m. Pod hladinou pokraèuje s. smìrem chodba o prùmìru 2 m klesající pod úhlem 45o. Po

11

cca 11 m v hloubce 9,5 m se z levé strany objevují kalcitové kulisy, které výraznì snižují profil chodby. Popis èerpání Vlastní akce byla zahájena v pátek ráno v 9:00 sestavováním kabelového tahu od naší základny Dittrich k Staré Rasovnì. Po 11:00 byl zahájen transport materiálu do jeskynì a zøizováno první èerpací stanovištì pøed I. sifonem. Zajímavým faktem byla skuteènost, že hladina I. sifonu byla o cca 80 cm níže, než pøi kontrolní návštìvì 15. dubna 2001. V té dobì musela hladina vlivem skapové vody nastoupat do neobvyklé výšky, protože námi zjištìná úroveò hladiny byla uznána jako standardní. To uspoøilo množství èasu, protože bylo nutné vyèerpat menší množství vody, než se pøedpokládalo. Èerpání proto trvalo jen 8 min. Ještì bìhem pátku se podaøilo dopravit do II. sifonu èerpadlo a natáhnout kabelový a hadicový tah. Pøi kontrolním, asi 20 min. trvajícím èerpání poklesla hladina cca o 1 m. To nás naplnilo optimismem, protože v roce 1982 byl II. sifon, 5 m hluboký, dvìma èerpadly Rondella èerpán pøes 10 h. Dnes jsme použili èerpadlo KDMU 65 napojené z obavy pøed vracející se vodou na 1´ hadici. Voda byla èerpána, tak jako v pøedchozím pøípadì, do trativodu pøed I. sifonem. Pøi kontrole v jeskyni Piková dáma bylo zjištìno, že èerpaná voda vytéká ze sutí v koncových partiích Ledové chodby. V sobotu ráno jsme pro zvýšení rychlosti nahradili 1´ hadicový tah hasièskými hadicemi typu C. Tento tah se vyplatil, protože zbytek sifonu byl za 1 h. vyèerpán. Ihned byl zahájen transport materiálu ke III. sifonu. Je prodloužen kabelový i hadicový tah a ještì pøed polednem zahajujeme èerpání III. sifonu. Za další 1,5 h. je sifon prázdný. Vzestupná chodba za III. sifonem je však èásteènì zanesena štìrky a musí se prohloubit. Po zprùchodnìní zaèínáme transport materiálu ke IV. sifonu. Zatím jen lávky do III. sifonu a žebøíku do okna v koncové prostoøe chodby, odkud pokraèují puklinové meandry až ke IV. sifonu. Celými meandry natahujeme hadicový tah (hasièská hadice typu C). Vlastní pøepojení hadicového tahu, kabelù a transport èerpadla probìhne až v nedìli po doèerpání III. sifonu. Z obav pøed dotékáním II. sifonu byl zvolen následující postup: do II.sifonu bylo dopraveno èerpadlo KDMU 80 napojené na samostatný kabelový a hadicový tah (hasièská hadice typu C). Druhý kabelový tah je od rozvadìèe pøed I. sifonem veden k èerpadlu KDMU 65 postavenému v III. sifonu. Na to je napojena opìt hadice typu C, která je vedena pøes pøepadovou hranu

III. sifonu po štìrkovém svahu do nejnižšího místa II. sifonu. Na pøepadovou hranu III. sifonu je umístìn telefon od rozvadìèe pøed I. sifonem, aby byla zajištìna souhra èerpání obou sifonù. Bìhem tìchto akcí probíhá fotodokumentace (B. Polák). V nedìli ráno musíme snížit hladinu I. sifonu (silný skap). Rozhodujeme se pro klasickou metodu - kýblování. Po 20 kýblech je I. sifon znovu prùstupný a zapínáme èerpadla v II. a III. sifonu. Bìhem nìkolika minut signalizuje snížený prùtok v hadicích vyèerpání obou sifonù. Transportujeme èerpadlo KDMU 65 s kabelovým tahem k IV. sifonu. Propojujeme hadicový tah pøes III. sifon a zahajujeme èerpání IV. sifonu. Za další 1,5 h. je sifon prázdný. Nastupuje vystrojovací družstvo, které souèasnì transportuje potápìèský materiál. V ústí koncové propasti jsou osazeny dva nýty a zavìšena lana k snadnìjšímu spuštìní potápìèe na hladinu (stìny propasti jsou pro svoji èlenitost a sklon volnì lezitelné). Vzhledem k obtížnosti transportu k V. sifonu a skuteènosti, že z potápìèù zbyl jen P. Nakládal (D. Netušil mìl autonehodu), byl pokus minimalizován na zjištìní, jestli je vùbec kam se potápìt. Pokus byl tedy realizován s lehkou výstrojí, lahvemi 2x7, bez ploutví atd. K pøekvapení všech však potápìè objevil pod hladinou chodbu o prùmìru 2 m pokraèující pod úhlem 45o volnì dál. Viditelnost byla 3-4 m. S tím byl pokus ukonèen a veškerý materiál vèetnì èerpadla a hadic odtransportován pøed III. sifon. Mezitím je ve Spirálce zapnuto èerpadlo KDMU 100, ponoøené v Jezírku, které je souèástí Pikovkospirálkového (P-S) sifonu. Chceme si ovìøit, zda není možná komunikace mezi hladinami P-S sifonu a V. sifonu. Pøi èerpání tlakového kanálu ústícího do P-S sifonu, malebnì pojmenovaného Díra do pekla, bylo dosaženo úrovnì -40 m pod hladinou normálního stavu vody. Ani v takové hloubce nebyly objeveny žádné prostory ani odboèky. Pøesto pøitéká z tlakového kanálu do P-S sifonu pøítok o vydatnosti 0,5 l.s-1 s jinou teplotou, než je voda ve zbývající èásti Pikové dámy. V nedìli je èerpadlo zapnuto jen po krátkou dobu a pokles o cca 10 cm se nám nezdá dostateènì prùkazný vzhledem k pomìrùm v V. sifonu. Pøi druhém potápìèském pokusu v pondìlí je znovu èerpáno, a pokles o 50 cm v obou sledovaných místech je jako dùkaz jednoznaèný. Pøes noc byla prodebatována všechna rizika a aspekty celého pokusu a bylo rozhodnuto uèinit ještì jeden pokus. V pondìlí ráno jsme nastoupili do

12



9FKRG









VLIRQ

VLIRQ



VLIRQ P

 VLIRQ





Obr. 2: Øez jeskyní

MH]HURVLIRQ KORXENDQHP

jeskynì posíleni o nìkolik èlenù ZO 6-15 Holštejnská a po zjištìní, že II. i III. sifon jsou prùstupné jsme vynosili všechen materiál, èerpadla, kabely a hadice pøed jeskyni a odtud pak na základnu. Mezitím nastoupil P. Nakládal s podpùrným týmem na další pokus. Podaøilo se mu sestoupit až do hloubky 9,6 m, kde další postup uzavøela kalcitová kulisa vystupující z levé strany chodby. Je zajímavé, že podobnou kulisu vidìl potápìè o 7 m zpátky po pravé stranì. Vyslovil domnìnku, že se jedná o kalcitovou výplò posunutou tektonikou v horizontálním smìru o 7 m. Vzhledem ke kladnému výsledku pokusu o snížení hladiny Jezírka ve Spirálce se nepokoušel o prùnik kolem kalcitové kulisy. Pokud by v cestì nestály žádné skalní prahy, dala by se hladina v V. sifonu snížit až o min. 40 m a uvedená místa projít suchou nohou. Viditelnost pøi druhém ponoru byla jen 30 - 40 cm. Charakter odkalování vody odpovídá sifonu bez pøítoku. Pøedpokládaná doba odkalení min. 1 týden až 1 mìsíc. Bìhem pøípravy na ponor je nebezpeèí zkalení vody od kamenù padajících do sifonu pøi neopatrném sestupu k hladinì. K nejdùležitìjším objevùm celé akce patøí prokázání spojení hladin v V. sifonu s hladinou Pikovko-spirálkového sifonu, zjištìní pokraèování prùchodných prostor pod hladinou V. sifonu a prokázání spojení levostranných trativodù v pøední èásti Trativodné chodby s Pikovou dámou. Z drobnìjších objevù lze pak jmenovat zmìnu klimatu

P

HQD

za III. sifonem (výrazné oteplení) a citelné prùvany v komíncích pøed IV. sifonem. Podìkování: ZO 6-13 Tartaros - zapùjèení kabelù ZO 6-15 Holštejnská - zapùjèení kabelu, pomoc pøi transportu materiálu J. Èièa Koèí, M. Veèeøa - výborný nápad, jak využít krásného kvìtnového poèasí Summary: Pumping experiment in the Trativodná Passage of the Stará Rasovna Ponor. Four supms had to be pumped out before descending almost 30 m deep shaft with a lake (the 5th sump) at the bottom. The diver tried to reach some new  spaces twice but his advance was stopped in a depth of 9,6 m by a calcite pendant. The pumping experiment of the Spirálka - Piková Dáma Sump in the Spirálka Cave indicated parallel water level change both in Spirálka and in the lake at the bottom of Trativodná Passage. This action proved direct connection between the Trativodná Passage and so called Díra dopekla (Hole to the Hell) in Spirálka - Piková Dáma Sump. (Hole to the Hell is a freatic passage under the water level, 70 cm in diameter and with small tributary, sinking under inclination of 35-40o. The depth of almost 40 m under the water level was reached but the main task was not fulfilled.)

13

Z AHRANIÈNÍ

AKCE

Abisso di Monte Novegno (–478 m) Jedna z TOP TEN svìtových vertikál – krátká zpráva o sestupu Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras)

Ve dnech 20.-23. 9. 2001 uskuteènili èlenové SZS è.1 R. Židlický, M. Novák, Z. Šlahùnek, J. Zelinka a P. Smíšek krátký výpad do italských Toskánských Alp, kde se ve výšce 1 470 m n.m. nachází vchod do 478 m hluboké propasti Abisso di Monte Novegno, pojmenované po nedalekém stejnojmenném vrcholu. Tato propast je jednou z megavertikál svìta. Jde v podstatì o dvì ústøední šachty grandiózních rozmìrù P 220 a P 203, spojené malým prùlezem. U horské chaty nedaleko vchodu, kde nacházíme doèasné útoèištì, se témìø ztrácíme v husté mlze. Ihned po pøíjezdu jdeme lokalizovat vchod. Vchod do propasti o rozmìrech 0,5x 0,5 m je nejužším místem jeskynì. Nachází se nedaleko vrcholu Monte Novegno v naprosto šíleném terénu asi 100 m od hrany ledabyle oploceného lesa, v pøíkrém zalesnìném svahu v malých skalkách. Po nutných pøípravách železa, špagátù a konzultací s lanový plánem od Italù, zahajujeme sestup druhý den v 10:00. První sestupuje dvojice Židlický, Novák zhruba s 300 m lan. Po 6 metrech vstupní plazivky následuje P 50 lehce skrápìná deštíkem, krátká P 7 s jezírkem na dnì a asi desetimetrový meandr, který nás pøivádí nad první monumentální studnu P 220 – Machu Picchu. Zde zjišujeme, že minimálnì èást této studny je vystrojena. Pomalu zaèínáme sjíždìt toto metro postavené na výšku. Jak se pozdìji ukazuje, studna je vystrojena pouze do hloubky -150 m, a to nás nutí pøebalovat vaky. Èasová úspora se tím velmi zminimalizovala. Zde nás dohánìjí Zelinka, Šlahùnek a Smíšek se zbytky materiálu. Asi 70 m nade dnem P 220 je oøíšek v podobì 10 m skalního žebra rozdìlujícího studnu na dvì èásti, které je tøeba

rozkroèmo pøekonat. Sestup propastí pokraèuje na protìjší stranì. Díky chaosu s neúplnì vystrojenou studnou musíme zbytek P 220 pøestrojovat. Co by èlovìk z tréninkových dùvodù neudìlal. Na dnì P 220, v hloubce pøibližnì -280 m necháváme karbid, vaøení a Zelinku, kterého lehce trápí záda. Na dno

14

jdeme naotoèku. Z malého okna, asi 5 m nade dnem P 220, nastupujeme do P 203 – Tempestu. Nìkolik kratších pøepínek a studna se otevírá do megalomanských rozmìrù. Zbývajících 150 m slaòujeme témìø bez kontaktu se stìnou. Po 6 h. stojíme na dnì v hloubce -478 m, pouhých 10 m od kolmice od vchodu. Lehké posilnìní pøi výstupu pod P 220, krátké zdržení s vytahováním lan z P 203 a mùžeme pokraèovat. Dvojice Zelinka, Židlický vystupuje s lehkým pøedstihem s èástí lan. Novák, Šlahùnek a Smíšek odstrojují zbytek propasti a kolem pùlnoci jsme všichni venku. Lehce mrholí. Poslední lahùdkou je kluzký svah nad vchodem. Co 10 krokù, to držka do listí. Se dvìma vaky není nic lepšího. Ráno již za deštì balíme, krátká rozluèka s místními horaly a „go home“.

Pár informací pro následovníky: Lokalizace vchodu je pomìrnì nároèná, je dobrá pøedchozí konzultace nebo ještì lépe doprovod znalý terénu (My jsme mìli Roberta, který v propasti již byl). Propast je vystrojena závitovými šrouby, jediná klasická plaketa je ve vchodu. V propasti je pomìrnì nevyzpytatelný vodní režim, vzhledem ke stálé pøítomnosti vody na nìkterých místech v jeskyni mùže být zvl᚝ pøi jarním tání nezanedbatelným nebezpeèím. Summary: Di Monte Novegno Abyss. One of  the„TOP TEN“ world vertical shafts - short message of descending. Several members of the Speleological Rescue Service visited this 478 m  deep shaft in Toscanian Alps (Italy) in September of the last year.

Nové nálezy plže Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) z rumunských jeskyní Libor Dvoøák - Michal Horsák

Skelnatka rumunská (Oxychilus montivagus) je støednì velký plž se žlutavì zbarvenou ulitou, která je plochá s lehce vyvýšeným kotouèem. Šíøka ulity je 10-12 mm, výška 4,5-5,5 mm. Svými rozmìry se blíží skelnatce hladké (O. glaber), jejíž ulita dosahuje rozmìrù š. 11-13 a v. 6,0-6,5 mm. Díky velmi úzké píštìli jsou nedorostlí jedinci skelnatky rumunské nápadnì podobní skelnatce stlaèené (O. depressus), která má ulitu o rozmìrech š. 7,5-8,5 a v. 3,8-4,0 mm. Oba zmiòované druhy žijí i na našem území v suti i v jeskyních. Pro skelnatku rumunskou je charakteristickým znakem, který ji odlišuje od zmínìných dvou druhù, široce do strany vytažené ústí ulity. Tento znak je na spodní stranì opticky zvýraznìn díky velmi úzké píštìli, která zaujímá pouze 1/18-1/19 šíøky ulity. Pøi porovnání má skelnatka hladká ze zmiòovaných druhù píštìl nejširší (1/13 šíøky ulity), naopak skelnatka stlaèená má píštìl nejužší, ale vzhledem k malým rozmìrùm její ulity zaujímá píštìl “pouze” 1/14-1/15 šíøky ulity. Velké množství zástupcù rodu skelnatka (Oxychilus) obývá izolované oblasti jižnìjších èástí Evropy. Skelnatka rumunská je endemický druh Rumunska, kde obývá pouze západní èást Jižních Karpat - pohoøí Apuseni (Muntii Apuseni) a Banát (Muntii Banatului; Grossu 1983; Riedel 1980, 1996). Vyskytuje se v montánní zónì zmínìných pohoøí na stinných místech, pod kameny nebo listím; na území

svého výskytu žije èasto spoleènì s výše zmínìnými pøíbuznými druhy O. depressus a O. glaber (Grossu 1983). Žije hlavnì podzemním zpùsobem, èastý je také v jeskyních (Negrea 1964; Riedel 1996). Na jeskynì je vázán pomìrnì úzce, proto se øadí mezi troglofilní živoèichy (Riedel 1996). Nové nálezy v Banátu: Nálezy pocházejí z pohoøí Gorgan, který je jz. èástí Banátu. Dvakrát byl zaznamenán O. motivagus poblíž mìsta Moldova Noua v jeskyni Pestera Gaura Haiduceasca (L. Dvoøák lgt., det. et coll.), odkud je tento druh znám i z literatury (Grossu 1983). Poprvé byla 24.8.2000 nalezena 1 ulita o rozmìrech 9,5x4,7 mm, podruhé 12.4.2001 již 2 ulity o rozmìrech 10,6x5,2 a 10,4x5,1 mm. Spoleènì s tímto druhem obývá jeskyni pøíbuzný a taktéž troglofilní druh skelnatka hladká (Oxychilus glaber; viz též Dvoøák 2000) a dále lesní èi víceménì lesní druhy slimák popelavý (Limax cinereoniger), vøetenovka hladká (Cochlodina laminata) a vøetenatka mnohozubá (Laciniaria plicata). Všechny výše zmínìné druhy jsou známy i z jiných rumunských jeskyní (Negrea 1964). Nový nález v Apuseni: Nový nález skelnatky rumunské (Oxychilus montivagus) byl uèinìn v pohoøí Bihor (Muntii Bihorului), který je z. souèástí pohoøí Apuseni. Dva živí jedinci a dvì prázdné ulity byly nalezeny v okolí jeskynì Pestera Muncelului dne 26.7.1998 (P. Šmarda leg., M. Horsák det. anat.

15

et coll.). Ulity dvou dospìlých jedincù mìly rozmìry 11,3x5,6 a 10,2x5,1 mm. Zbývající dvì ulity nebyly plnì dorostlé, proto nemá smysl uvádìt jejich rozmìry.

Negrea A. (1964): Gastropodes des grottes de Roumaniae. - Acta Soc. Zool. Bohemoslov., XXVIII, 1: 26-29. Riedel A. (1980): Genera Zonitidarum. - Dr. W. Backhuys Publisher: 1-197. Rotterdam. Riedel A. (1996): Die in West-Paleärktis unterirdisch lebenden Zonitidae sensu lato (Gastropoda, Stylommatophora). - Fragmenta faunistica, 39, 24: 363-390. Warszawa.

Adresy autorù: Libor Dvoøák, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická 399, 341 92 Kašperské Hory, e-mail: [email protected] Michal Horsák, Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy univerzity, Kotláøská 2, 611 37 Brno, e-mail: [email protected]

Summary: New findings of snail Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) from caves of Romania. Oxychilus motivagus is an endemic species of Romania occurring in the western part of the South Carpathians (mountain ranges of Muntii Apuseni and Muntii Banatului). It lives predominantly underground, and it is ranked into troglophilous species. Authors report several new findings of this species from the cave of Pestera Gaura Haiduceasca (Muntii Banatului), and from the vicinity of the cave of Pestera Muncelului (Muntii Bihorului).

Literatura: Dvoøák L. (2000): Plž skelnatka hladká Oxychilus (Morlina) glaber (Rossmässler, 1835) v jeskyních v okolí obcí Svatá Helena a Sasca Montana (JZ Rumunsko - Banát). - Speleo (Praha), 30: 29-30. Grossu A.V. (1983): Gastropoda Romaniae, Ordo Stylommatophora, 4, Suprafam.: Arionacea, Zonitacea, Ariophantacea ºi Helicacea. - Editura Litera: 1-564. Bucuresti.

PSEUDOKRAS

A

HISTORICKÉ

PODZEMÍ

Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky zajímavé pseudokrasové mezoformy slovenských a maïarských neovulkanitù Roman Mlejnek - Petr Pauliš – František Radinger (ZO 5-07 Antroherpon)

Všechny jeskynì jsou øazeny do provincie Západné Karpaty a subprovincie Vnútorné Západné Karpaty (Mazúr a Lukniš 1978). Podle morfogenetické typizace pseudokrasu dìlíme jeskynì na území Èeské i Slovenské republiky do šesti skupin (Vítek 1981). Jedná se o jeskynì puklinové, vrstevní, rozsedlinové, jeskynì v sutích (suové), kombinované a jeskynní výklenky. V mladotøetihorních neovulkanitech støedního Slovenska a v pøíhranièní oblasti s. Maïarska existuje nìkolik pseudokrasových jeskyní, které mají charakteristický trubkovitý tvar a které nezapadají do výše jmenovaného èlenìní. Je velmi pravdìpodobné, že jde o dutiny po rozložených kmenech stromù z období sedimentace

Úvod Nekrasová území, spadající pøevážnì do j. èástí støedního Slovenska, jsou po speleologické stránce oblasti stále málo známé. Výjimku pøedstavuje pouze Cerová vrchovina, kde je registrováno 40 pseudokrasových jeskyní, nacházejících se zejména po obvodu bazaltové plošiny Pohanský hrad. Nedostateènì prozkoumané jsou naopak geomorfologické celky Krupinská planina, Ostrôžky a z. èásti Juhoslovenské kotliny s podcelky Ipe¾ská kotlina a Luèenská kotlina. K 31.12.1998 zde byly evidovány pouze 3 jeskynì v pohoøí Ostrôžky a 5 jeskyní (z toho dva pøevisy) na Krupinské planinì (Bella a Holúbek 1999). Èlánek popisuje nové, ve speleologické literatuøe doposud nepopsané jeskynì.

16

vulkanoklastického materiálu. O tento typ jeskyní se tak mùže rozšíøit již známý výèet pseudokrasových mezoforem. Pilous (1982), který popisuje nìkteré novì objevené pseudokrasové jeskynì z neovulkanitù j. Slovenska se též o dutinách vzniklých po vyvìtralých kmenech stromù nezmiòuje. Za geneticky blízké mùžeme považovat pouze dutiny po vyvìtralých jilmech o prùmìru 10-40 cm, které byly zjištìny v Zolné u Zvolena (Dublan 1993, Chovanec 1991, Mazùrek 1983). Dutiny po kmenech stromù zde byly zjištìny v sedimentech tzv. studeného laharu, složeného ze sopeèného prachu a popela smíšeného s vodou. Tyto lahary vznikly v minulosti po vydatných srážkách a náhlých proudech vody, vytékajících z kráterového jezera. O geneticky podobných pseudokrasových dutinách informuje i mìsíèník NSS NEWS (June 2000). Z Japonska se zde popisují dutiny po vyhoøelých kmenech se zbytky vìtví, které pohltila tekoucí láva z Fudžijamy. První slovenskou pseudokrasovou jeskyni, která pøedstavuje dutinu po rozkladu a vyvìtrání kmenu stromu, popisuje Gaál (1993) z pohoøí Po¾ana. Mlejnek a Radinger (2002) následnì uvádìjí podobné jeskynì z Krupinské planiny (Trpaslièia jaskyòa) a Juhoslovenské kotliny (jeskynì Pecna).

výškou cca 220 m leží v zalesnìném j. svahu spadajícím k øece Ipe¾. V této èásti je výškový rozdíl mezi hladinou øeky a vchodem do jeskynì pøibližnì 60 m. Na jeskyni upozornil speleolog Jozef Úri z Luèence, který se narodil a bydlel v obci Trenè. Jeskynì je vytvoøená v epiklastických andezitových slepencích lyseckého souvrství. První èást jeskynì je založená na poruše ve smìru 147327°. Tato porucha je v jeskyni rozeznatelná jako puklina na stropní èásti, vyplnìná drobnými kameny. Mimo jeskyni je porucha dobøe viditelná i pøed bodem è. 0 (vchodem), kde se vytvoøila rozsedlina široká 25-30 cm s délkou 1,3 m, ve které je zaklínìný skalní blok. Porucha je sledovatelná i ve svahu nad jeskyní, kde je však rozsedlina vyplnìná hlínou. Druhá èást jeskynì ve smìru 200-20° (mezi body è. 1 a 2) je široká 1 až 2 m, s maximální výškou 2,4 m. Její kompaktní stìna je uklonìná v úhlu pøibližnì 40°. Protilehlá stìna je tvoøená skalními bloky. Koncová èást (mezi body è. 2 a 3) je pak nízká prostora dlouhá 1,2 m o šíøce okolo 0,5 m. Celková délka mìøièských tahù je 7,7 m. V koncových èástech jeskynì (v blízkosti bodu è. 2) byl dne 2.4.2000 pozorován jeden zimující netopýr Rhinolophus hipposideros. Jaskyòa Pecna (k.ú. ¼uborieèka, okr. Ve¾ký Krtíš), souøadnice: 19°31´36´´ v.d., 48°15´27´´ s.š., Luèenecká kotlina. Nad obcí ¼uborieèka se zdvihá vrch Vysoká (277,7 m). Vchod do jeskynì Pecna (cca 265 m n.m.) se otevírá v zalesnìném svahu 1 km na JJV od tohoto vrchu. Na jeskyni upozornil kronikáø

Jaskyòa pri Trenèi (k.ú. Trenè, okr. Luèenec), souøadnice: 19°33´45´´ v.d., 48°12´59´´ s.š., Ipeåská kotlina. Jeskynì se nachází pøibližnì 1,5 km jz. od obce Trenè, kde zaèínají øeku Ipe¾ po obou bøezích lemovat nevelké vrchy. Nejvyšší vrch na slovenské stranì je Strážna hora (332,7 m) a na maïarské Bükktetõ (366,2 m). Vchod do jeskynì s nadmoøskou

17

Jeskynì vznikla patrnì následkem selektivního zvìtrávání hornin vyvìtráním kmenu fosilního stromu, èemuž by mohla nasvìdèovat i krátká válcovitá prostora v závìru jeskynì. Vylouèit nelze ani možnost, že jeskynì byla pozdìji umìle rozšíøena (nalezeny stopy po tesání). Jaskyòa Sucháòska trhlina (k.ú. Sucháò, okr. Ve¾ký Krtíš), souøadnice: 19°14´42´´ v.d., 48°17´04´´ s.š., krupinská planina, daèolomská planina.Pøibližnì 3 km jv. od obce Sucháò se do Suchánského potoka vlévá menší potok Suchánik (turistická mapa, 1:50 000, VKÚ, š.p., Harmanec 1999). Jeskynì, která se nachází na pravém bøehu Suchánského potoka, je od soutoku vzdálená cca 0,5 km na JJZ. Celá dolina je po obou bøezích zalesnìná. Hlavní vchod do jeskynì (vchod I.) má v. expozici s nadmoøskou výškou 410 m, tedy asi 30 m nad dnem doliny. Místní oznaèení této èásti doliny je Svíbí. Jedná se o jeden z lidových názvù (svíba) vlhkomilného keøe krušiny jelšové (Frangula alnus). Na jeskyni upozornil etnograf Ján Mihá¾kin žijící v Sucháni. Jeskynì je rozsedlinová, vytvoøená na šikmé trhlinì (rozsedlinì) smìru 25-205°, se sklonem 70°. Do trhliny se dostaneme krátkou chodbou pøes sesuté bloky. Horninu tvoøí chaotické brekcie pyroklastického proudu. Úlomky (pøevážnì ostrohranné) tvoøí šedé andezity max. 30 cm velké. Základní hmota je tufová. Stratigraficky je zaøazená do èelovského souvrství (støední miocén). Maximální výška jeskynních prostor se pohybuje okolo 1,5 m. V koncových èástech (mezi body è. 6 a 7) je výška v rozmezí 0,15-0,5 m. Velice nízký (max. 0,3 m) je rovnìž portálovitý pøevis mezi body è.0 a 1, který se navíc ve smìru do masivu neprùleznì snižuje. Dno jeskynì vyplòuje z velké èásti humusová hlína, v nìkterých èástech s listím.Vedle hlavního vchodu (1 x 0,7 m) se ve vstupní chodbì nachází ještì boèní vchod (vchod II.). Tento menší, do jeskynì šikmo orientovaný vchod má rozmìry 0,7 x 0,3 m. Celková délka zamìøených prostor èiní 17,8 m.

Obr. 3: Jeskynì Pecna. (Foto P. Pauliš) z mìsta Luèenec Dr. Jozef Drenko. První písemná zmínka o jeskyni pochází již z roku 1826 (Mocsáry 1826). Antal Mocsáry popisuje ve své knize jeskyni za pøíležitostný úkryt pro místní obyvatele. Nevýrazný vrch nad jeskyní oznaèuje jako Pekna. V souèasné dobì jej starší obyvatelé z obce ¼uborieèka nazývají Pecna. Jeskynì je vyvinuta v hrubých andezitových aglomerátech vzniklých stmelením sopeèných bomb, jejichž velikost dosahuje až 80 cm, na rozhraní s nadložními epiklastickými pískovci. Obì vrstvy (slepence, pískovce) jsou stratigraficky øazené do lyseckého souvrství (baden, støední miocén). Výše uvedenou teorii vzniku by mohla podporovat i nevelká, válcovitá prostora v závìru jeskynì. Vchod do jeskynì má nepravidelnì kruhový profil o prùmìru pøibližnì 1,5 m. Zadní èást jeskynì je více oválná a v linii øezu B-B´ má rozmìry 1,5 m (výška) a 2,35 m (šíøka). V samém závìru se pøi dnu jeskynì nachází 65 cm dlouhá dutina o poèáteèních rozmìrech 13x9 cm. Ve smìru do masivu se zužuje. Zamìøená délka jeskynì je 6,1 m.

Trpaslièia jaskyòa (k.ú. Dol. Daèov Lom, okr. Ve¾ký Krtíš), souøadnice: 19°14´51´´ v.d., 48°16´55´´ s.š., krupinská planina, daèolomská planina. Vchod do jeskynì (370 m n.m.) nalezneme cca 0,4 km na JJV od jeskynì Sucháòska trhlina, na levém bøehu Suchánského potoka. Jeskynì byla místnímu obyvatelstvu známá již v minulých dobách. Svìdèí o tom stará povìst, která se zmiòuje o hadu žijícím

18

má modravì tmavošedou barvu, obsahuje velké množství drobných, kolem 1 mm velkých bìlavých až žlutavých živcových vyrostlièek, v podružném množství doprovázených srovnatelnì velkými vyrostlièkami tmavých minerálù. Význaèným rysem horniny je pøítomnost velkého množství malých dutinek o rozmìrech kolem 0,5 mm. Základní hmota je prakticky celistvá. V horninì se neprojevuje žádné výraznìjší pøednostní uspoøádání. Jeskynì vznikla s nejvìtší pravdìpodobností vyvìtráním fosilního stromu. Vedle Trpaslièí jeskynì se v bezprostøedním okolí nachází ještì 11 dalších dutin. Jejich délky se pohybují v rozmezí 0,15 až 7,7 m. Pro pøehlednost jsou následnì uvedeny rozmìry všech nalezených dutin. Prvý údaj oznaèuje délku (D), druhý údaj prùmìr poèáteèní èásti dutiny (P). Dutina è. I (D min. 7,7 m, P 0,2 m), dutina è. II (D min. 6,5 m, P 0,35 m), dutina è. III (D min. 2 m, P 0,3 m), dutina è. IV (Trpaslièia jaskyòa), dutina è. V (D 0,45 m, P 0,4 m), dutina è. VI (D 0,6 m, P 0,06 m), dutina è. VII (D 0,4 m, P 0,22 m), dutina è. VIII (D 0,42 m, P 0,1 m), dutina è. IX (D 0,45 m, P 0,23 m), dutina è. X (D 0,27 m, P 0,08 m), dutina è. XI (D 0,15 m, P 0,03 m), dutina è. XII (D 0,16 m, P 0,03 m). Je zajímavé, že v koncových èástech dutiny è. III se i v letních mìsících udržuje voda (pozorování ze dne 25.6.2000). Na mapì jsou vedle Trpaslièí jaskynì zakresleny i dutiny è. I, II, III Trpaslièia jaskyòa má celkovou zamìøenou délku 11,9 m. Délka mezi mìøièskými body è.0 a 1 èiní 5,2 m. Jeskynì je po celé délce mírnì oválného profilu s rozmìry 1,2 x 1,5 m (øez A-A´), 0,7 x 0,8 m (øez B-B´), 0,4 x 0,45 m (øez C-C´). Pokraèování za bodem è.1 je již nelezitelné a viditelnì se zužuje ve smìru do masivu. Na povrchu stìn nìkterých dutin je vytvoøena až 5 mm silná šedobílá krusta tvoøená z 96-98 % sádrovcem s pøímìsí køemíku (X %) a fosforu (0,X %)(rentgenografická a EDAX analýza). Sádrovec zde vznikl druhotnì pøi rozkladu Fe sulfidù (pyrit a markazit), které tvoøí ve vulkanických horninách jemné impregnace.

v jeskyni (Mihá¾kin 1999). Ján Mihá¾kin, který sepsal staré povìsti sucháòského kraje, rovnìž tuto jeskyni lokalizoval v terénu. Jeskynì je vyvinuta v poloze hrubých slepencù s dobøe zaoblenými velkými valouny andezitù (velikosti od nìkolika centimetrù do 1 m, andezitová aglomerát), která tu vystupuje v prostøedí støednì až hrubozrnitých epiklastických pískovcù. Patøí do èelovského souvrství (baden, støední miocén). Aglomerát vznikl stmelením sopeèných bomb o rozmìrech až 1 m. Mikroskopickým pozorováním bylo zjištìno, že horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen drobnì porfyrickým a pórovitým augitickým andezitem s hyperstenem a amfibolem. Hornina, která

Balvanová jaskyòa (k.ú. Tuhár, okr. Luèenec), souøadnice: 19°27´55´´ v.d.., 48°25´41´´ s.š., Ostrôžky. Literárnì známá Jaskyòa pod Bralcami (Gaál 1996), zakreslená i na turistických mapách, leží 0,5 km na SV od vrcholu Bralce (817 m). Balvanová jaskyòa byla objevená autory

19

èlánku dne 27.5.2000, pøibližnì 40 m na JJV od Jaskynì pod Bralcami. Jeskynì má suový charakter a vznikla sesunutím andezitových blokù z výše položených skalních stìn. Po rozpadu tìchto blokù na balvany se vytvoøilo menší balvanové moøe, ve kterém jsou dva vstupy do jeskynì. Okolí skal i balvanového moøe je zalesnìné. Vchody o rozmìrech 0,5 x 1 m a 0,65 x 0,65 m se nachází mezi balvany v nadmoøské výšce cca 730 m. Z hlavní dómovité prostory mezi mìøièskými body è. 0 a 4 se dá sestoupit o 2 m níže k bodu è. 3. Dno celé jeskynì vyplòují andezitové balvany. Celková délka zamìøených prostor je 9,2 m s denivelací 4,8 m.

Pastiersky úkryt (k.ú. Nedelište, okr. Luèenec), souøadnice: 19°24´40´´ v.d., 48°22´48´´ s.š., Ostrôžky. Pøibližnì 2,5 km na SSZ od soutoku potoku Madaèka s Tisovníkem je vrchol Kruh (589 m). Jeskynì Pastiersky úkryt se nachází 0,75 km na SV od vrcholu v oblasti nazvané Osušie. Vchod s rozmìry 4,7 m (délka) a 1,5 m (výška) se otevírá v nadmoøské výšce 525 m. Lokalitu v roce 1998 zaregistroval speleolog Ing. Peter Nociar. Jeskynì byla však známá již v minulých dobách. Starší obyvatelé z obce Nedelištì vzpomínají, že sloužila jako úkryt pastýøùm. V hospodáøsky využívaném kraji plnila proto v minulosti funkci ochranného pøístøešku a útoèištì. Jeskynní prostora, tak jak je známá v souèasné dobì, je pravdìpodobnì asi èásteènì umìle dotvoøená. Pùvodnì snad existoval pøirozený pøevis vzniklý selektivním zvìtráváním aglomerátových tufù. Uvnitø jeskynì byly nalezeny krusty sádrovce vzniklé rozkladem pyritu a markazitu, tvoøících jemné impregnace v horninì. Jedná se o hrubé brekcie spodnobadenských epiklastických vulkanitù andezitového složení. Dno celé podzemní prostory je hlinité. Drobná kamenitá su se nachází pøi stìnì, pøevážnì v s. èásti. Výška jeskynì nepøesahuje 1,6 m. Celková délka mìøicského tahu èiní 10,1 m.

Nízka jaskyòa pri potoku (k.ú. Horný Tisovník, okr. Detva), souøadnice: 19°21´03´´ v.d., 48°26´27´´ s.š., Ostrôžky. Za obcí Horný Tisovník, pøibližnì 2 km na SSZ se vlévá Starohuský potok do potoka Tisovník. Od soutoku cca 0,5 km na S zaèíná po pravé stranì malá boèní dolinka s potokem. Jeskynì je situovaná v zaèátku této dolinky, pod skalním svahem na pravém bøehu. Potok je od vchodu jeskynì vzdálen 15 m a výškový rozdíl nad potokem èiní pouhé 2 m. Nadmoøská výška vchodu byla stanovena podle mapy (1:25 000) na 510 m. Jeskyni objevil dne 19.4.2001 Ing. Peter Nociar a Roman Mlejnek. Prostory celé jeskynì jsou znaènì nízké (max. výška 0,6 m). Celková délka zamìøených èástí je 5,5 m. Jeskynì vznikala patrnì selektivním (èásteènì i mrazovým) zvìtráváním ménì odolných horninových partií. Horniny mají badenské stáøí a jedná se o redeponované (andezitové) brekcie blýskavického souvrství.

20

Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom se nachází v neovulkanitech Po¾any na k.ú. Dúbravica v okrese Banská Bystrica (190 22´ 32´´ v.d., 480 42´ 19´´ s.š.). Její ústí se nachází pøi jz. úpatí Jaseòového vrchu (909 m n.m.) v nadmoøské výšce 850 m, asi 3 km jv. od obce Povrazník. Jeskynì se nalézá ve skalním výchoze tvoøeném andezitovými aglomeráty, které vznikly stmelením sopeèných bomb, kamenù a popela (sarmat, støední miocén). Velikost sopeèných bomb se nejèastìji pohybuje od 5 do 10 cm, nejvìtší z nich však dosahují až 60 cm. Jednotlivé bomby vyènívají i ze stìn jeskynì. V blízkém okolí lze objevit další morfologicky zajímavé útvary, které vznikly selektivním zvìtráváním andezitových aglomerátù. Jedná se napø. o pøevis se skalními „hodinami“. Mikroskopickým pozorováním bylo zjištìno, že horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen sklovitým, bohatì porfyrickým hyperstenickým andezitem. Struèný popis této jeskynì podává Vítek (1990) a novìji Gaál (1993). Pøibližnì kruhovitý vchod, o rozmìrech 1,3 x 1,1 m, pøechází do rourovité chodbièky, která se po 2,5 m èásteènì rozšiøuje a následnì zužuje. Celková délka dutiny je 5,8 m. V bližším okolí se objevuje dalších 5 menších trubkovitých dutin, z nichž nejvìtší je dlouhá 2,2 m s ústím o prùmìru 20 cm. Tento zajímavý geomorfologický útvar je souèástí CHKO Po¾ana. Podle Gaála (1993) pøedstavuje tato jeskynì dutinu po rozkladu a vyvìtrání kmene stromu z období sedimentace vulkanoklastického materiálu. Stromy mohly být unášeny povrchovými vodami spolu s úlomky andezitù, a k rozkladu èásti jejich kmenù mohlo dojít až po zpevnìní horninového materiálu. Vedle trubkovitého tvaru jeskynì podporují tento pøedpoklad i bohaté výskyty opalizovaných kmenù známé z blízkého okolí. Krásné, žluté až žlutooranžové døevné opály, objevující se v okolí obcí Povrazník a Strelníky, patøí mezi nejkrásnìjší na Slovensku. Pauliš (1982) popisuje napø. nález kmene døevného opálu ze Strelníkù o délce 3 m a prùmìru 35 cm.

Obr. 1: Plánek Jaskyne pod Jaseòovým vrchom (podle Vítka 1990)

Obr. 2: Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom. (Foto P. Pauliš)

Dutina v dolinì Pomiaslo. Zajímavá dutina nevelkých rozmìrù, ale obdobného charakteru jako výše popisované jeskynì, byla objevena v neovulkanitech sz. èásti pohoøí Javorie. Lokalita se nachází na levém bøehu doliny Pomiaslo v k. ú. Moová v okrese Zvolen (190 8´ 44´´ v.d., 480 32´

39´´ s.š.). Tato osamocená horizontální dutina, která má pøímý trubkovitý tvar, je pøibližnì 2 m dlouhá s prùmìrem ústí 18 cm. Byla zjištìna ve skalních výchozech nad údolím v nadmoøské výšce 460 m. Dutina je situována ve skalním výchoze tvoøeném opìt andezitovými aglomeráty, které

21

vznikly stmelením sopeèných bomb, kamenù a popela (baden, støední miocén). Velikost sopeèných bomb se nejèastìji pohybuje od 5 do 20 cm, nejvìtší z nich však dosahují až 40 cm. Mikroskopickým pozorováním bylo zjištìno, že horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen porfyrickým amfibolickohyperstenickým andezitem. Tyto hrubé souèásti jsou tmelené drobnì až støednì zrnitým zpevnìným krystaloklastickým tufem amfibolickohyperstenického andesitu.

jeskyní se podaøilo zaznamenat v geomorfologických podcelcích Ipe¾ská kotlina, Luèenská kotlina a Daèolomská planina. Souhrnná délka mìøièských tahù novì popisovaných jeskyní èiní 61,6 m. Všechny uvedené pseudokrasové jeskynì jsou vytvoøené ve vulkanických horninách. Geneticky je lze rozdìlit na rozsedlinové (Jaskyòa pri Trenèi, Sucháòska trhlina), suové (Balvanová jaskyòa), vzniklé selektivním (pøípadnì mrazovým) zvìtráváním (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt) a patrnì vyvìtráním fosilního kmenu stromu (Pecna, Trpaslièia jaskyòa). Antropogenní zásah, podílející se na domodelování jeskynì, je pravdìpodobný u jeskynì Pecna a Pastiersky úkryt. Èlánek dále zmiòuje další jeskynì, které vznikly pravdìpodobnì vyvìtráním kmenu stromu (Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom, dutina v dolinì Pomiaslo a jeskynì Kámori-rókalyuk). Pøi hledání pøíèin vzniku jeskyní je tøeba brát v úvahu jak vlastnosti mateøských hornin (rozpustnost, pórovitost, struktura, složení atd.), ve kterých dutiny vznikají, tak vnìjší procesy (mráz, biogenní leptání, vodní eroze, teplotní rozdíly, atd.), které na nì pùsobí. Babùrek a kol. (1990) dutiny ve vulkanitech dìlí do pìti skupin. Vedle endogenních jeskyní vzniklých již bìhem tvorby vlastní horniny, má vìtšina exogenní pùvod (puklinové, øícené, erozní a sufózní, selektivnì zvìtrávací). Pøi urèení geneze pseudokrasových jeskyní, o kterých se lze domnívat, že vznikly vyvìtráním kmene stromu, mùžeme vycházet z hypotéz vysvìtlujících vznik obdobných Trpaslièích jeskyní (Skalky skøítkù), které se nacházejí v neovulkanitech Doupovských hor (Babùrek et al. 1990). Názory na jejich vznik lze rozdìlit do ètyøech skupin: vznik dutin po uvolòování vulkanických plynù, pøi selektivním zvìtrávání, vyvìtráním kmenù, resp. jinými zpùsoby. V minulosti

Jeskynì Kámori-rókalyuk (Lišèí díra) v Maïarsku. Jeskynì trubkovitého tvaru se nachází v maïarském pohoøí Börzsöny na katastru obce Borsosberény nedaleko od slovenské hranice (12 km jv. od mìsta Šahy). Pøibližnì okrouhlý vchod jeskynì o prùmìru 70 cm se nachází v menší andezitové skalce asi 230 m sv. od vrchu Kámor (660,7 m) v nadmoøské výšce 600 m. Poprvé se o této dutinì zmiòuje Bertalan, který byl o jeskyni informován v roce 1940. Délka zamìøených èástí je 11,5 m, celková denivelace 1,8 m. První, zhruba 7 m dlouhý rourovitý úsek je horizontální a má stejný prùmìr jako vchod, poté se dutina uhýbá mírnì vlevo a zaèíná klesat. Po 2 m se stává opìt horizontální o prùmìru 30-50 cm a dále se postupnì zužuje do nelezitelného profilu. Jeskynì je témìø bez sedimentární výplnì, pouze v závìru je nevelké množství kamenù. Eszterházi a Csaba (úst. sdìl.) se domnívají, že se jedná o dutinu, vzniklou pøi úniku plynù pøi chladnutí lávového výlevu. Závìr Èlánek popisuje 7 nových pseudokrasových jeskyní v geomorfologických celcích Juhoslovenská kotlina, Krupinská planina a Ostrôžky. První evidenci

Obr. 4: Jeskynì Kámori-rókalyuk. (Foto R. Mlejnek)

22

øada rùzných autorù (Hochstetter 1856, Král 1973; Rubín 1983; Wieser a Burachoviè 1984; Žán 1988) nejvíce preferovala tzv. stromovou teorii, vysvìtlující vznik dutin tím, že se jedná o pozùstatky po vyvìtralých kmenech stromù. Kmeny stromù nebo jejich èásti mohly být zakryty buï lávou, víceménì chladným vulkanoklastickým materiálem a nebo sedimentací laharu (vulkanický bahenní proud). Obdobný zpùsob vzniku popsaných pseudokrasových jeskyní a dutin preferují též autoøi tohoto pøíspìvku.

èasopis, 30, 2: 101-125. Bratislava. Mazùrek J. (1983): Lahar na úpatí Po¾any. - Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 88, 3, 259. Praha. Mihá¾kin J., (1999): Sucháò II., zvyky a povesti. Sucháò: 1-76. Mlejnek R., Radinger F. (2002): Nové pseudokrasové jeskynì v geomorfologických celcích Juhoslovenská kotlina, Krupinská planina a Ostrôžky. - Speleo (Praha), 34. Mocsáry A., (1826): Nemes Nógrád vármegyének históriai geographiai és statistikai ismertetése. I. zv. - Pest: 110-111. Pauliš P. (1982): Nový výskyt døevitých opálù ve východním okolí Banské Bystrice. - Èas. Mineral. Geol., 27, 2: 208. Praha. Pilous V. (1982): Pseudokrasové dutiny v neovulkanitech jižního Slovenska. - Ès. kras, 32: 73-84. Praha. Rubín J. (1983): Lahar na úpatí Doupovských hor. Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 88, 3: 259-260. Praha. Vítek J. (1981): Morfogenetická typizace pseudokrasu v Èeskoslovensku. - Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 81, 3: 153-165. Praha. Vítek J. (1990): Jaseòový vrch pod Po¾anou. - Krásy Slovenska, 67, 3: 40-41. Bratislava. Wieser S., Burachoviè S. (1984): Díry trpaslíkù. Arnika, 29, 9: 333-337. Mariánské Láznì. Žán M. (1988): CHPV, Skalky skøítkù. Inventarizaèní prùzkum provedený v letech 1981-1988. - MS, KSSPP a OP: 1-20. Plzeò.

Závìrem bychom chtìli podìkovat profesoru F. Fediukovi za cennou pomoc pøi petrografické charakteristice hornin a Mgr. Julovi Šèukovi za pøeklad maïarské literatury. Autoøi èlánku dále dìkují za odborné geologické posudky RNDr. ¼udovítu Gaálovi (Jaskyòa pri Trenèi, Pecna, Sucháòska trhlina, Trpaslièia jaskyòa) a Ing. Petru Paulišovi (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt). Literatura: Babùrek J., Boøecký V., Chvátal P. (1990): Trpaslièí jeskynì - dutiny v pyroklastických horninách Doupovských hor. - Pøíroda Karlovarska I.: 739. Karlovy Vary. Bella P., Holúbek P., (1999): Zoznam jaskýò na Slovensku (stav k 31.12.1998). - MŽP: 1-268. Bratislava. Dublan L. (1993): Lahar Zolná - príklad katastrofickej udalosti v strednom sarmate. Západ. Karpaty, Sér. Geol., 17: 51-73. Bratislava. Gaál ¼. (1993): Jaskyòa pod Ve¾kým Jaseným. Sinter, 1: 14. Liptovský Mikuláš. Gaál ¼., (1996): Jaskyòa pod Bralcami v Ostrôžkach. - Sinter, 4: 10. Liptovský Mikuláš. Hochstetter F. (1856): Allgemeiner Bericht über die geologische Aufnahme. - Jb. K.-kön. geol. Reichsanst., VII. Jg.: 316-332. Wien. Chovanec D. (1991): Skameneliny vplyvom vulkánu Po¾any. - Vesmír, 11: 633-635. Praha. Král V. (1973): Über die sogenannten Zwerglöcher in der Umgebung von Karlovy Vary (Karlsbad). - Acta Univ. Carol., Geogr., 1: 19-25. Praha. Mazúr E., Lukniš M. (1978): Regionálne geomorfologické èlenenie SSR. - Geografický

Summary: New pseudokarst caves in southern part of Central Slovakia and genetically interesting pseudokarst mezoforms of Slovak and Hungarian neovolcanics (West Carpathians) Seven new pseudokarst caves were found in southern regions of the Central Slovakia. All of them were developed in volcanic rocks. Genetically, cave can be subdivided into: (A) fissure caves (Jaskyòa pri Trenèi, Sucháòska trhlina), (B) talus caves (Balvanová jaskyòa), (C) caves originated by selective (eventually frost) weathering (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky úkryt), and (D) caves formed by weathering of buried wood trunk (Pecna, Trpaslièia jaskyòa). Antropogenic remodelation cannot be excluded in the case of Pecna and Pastiersky úkryt. The total length of all caves is 61.6 m. Special attention is given to description of caves probably formed by the selective weathering of buried trunks of woods.

23

Valhala

Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) Tajemný název Valhala je staronordický pojem z bájesloví, místo, kam po smrti odcházejí padlí hrdinové. Pod tímto názvem se skrývá ponorný systém øíèky Èerné Nisy v údolí pod Panenskou strání 3 km s. od Bedøichova u Jablonce nad Nisou. Celé údolí je složeno ze skal, balvanù, kamenných polí, husté vegetace a padlých, rozkládajících se stromù, které tvoøí zde jen velmi tìžký pøístup ke vchodùm Valhaly. V okolí horního, nejvìtšího vchodu se nalézá mnoho menších suových a puklinových jeskynìk. Nejvìtší z nich má délku pøes 10 m pøi šíøce 1 m a výšce 5 m. Vlastní vchod Valhaly je však položen níže, 5 m nad podzemní øíèkou Èerné Nisy, která zde protéká ve smìru JJZ s prùmìrným azimutem podzemního toku 217°. Podzemní prostory jsou vzhledem k nakupení balvanù a sutì velmi èlenité, protékané vodou. Nezvyklou zvláštností jsou bazické pecky do velikosti cca 10 cm, eroznì dynamické hrnce, z nichž nejvìtší má prùmìr 1 m (i výšku) a je vlivem vodní eroze boènì otevøen. Ještì vìtší pøekvapení skýtají

erozivní tvary pùvodního dna toku, které jsou obdobou škrapù vymletých však v biotitické žule podzemním tokem, jenž s sebou unáší své zvìtralé rozpadlé èásti. Délka toku ponorné øíèky Èerné Nisy je sice cca 150 m, avšak celý systém, dá se øíci, ve dvou mnohokrát propojovaných patrech, je o mnoho delší. Naplaveniny døevní hmoty a jiných organických rostlinných èástí se do tohoto prostoru témìø nedostanou z dùvodù pøehrazení první skalní bariérou a skuteèností, že je Valhala umístìna témìø 1 km od pøehradní vodárenské nádrže na Èerné Nise. Podzemní prùlezné prostory jsou v souèasné dobì v polovinì své délky pøehrazeny polosifonem, což v následující dobì nemusí být vzhledem k mìnícímu se øíènímu písèito-kamenitému nánosu a hladinì toku, stálý stav. Totéž platí i v ostatních paralelnì vedoucích prostorách. V pøiloženém situaèním plánku je oznaèený horní vchod, který je nejvìtší, jinak je vchodù daleko více, ale z povrchu nejsou tolik patrné, nebo jsou témìø zakryty vegetací a hodí se více jako výlezy. K textu je pøiložen na následujíci stranì i velmi výstižný popis p. J. Velinského-Kapitána Kida. Bylo použito materiálu: Pavel Déèko Vinklát-Kronika trampingu v Jizerských horách (1934-1994) 40 s., Country & Western club, Liberec Summary: Valhala. Very interesting pseudokarst cave system is developed in bottom debris of the valley Èerná Nisa River. The

Obr. 2: Pøibližný nákres povrchu vrchní èásti Valhaly

Obr. 1: Horní vchod do Valhaly

24

system polygon is much longer.

length of underground stream is 150 m but cave

Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách Kapitán Kid

“Málo kdo tuší, že v nejfrekventovanìjší èásti Jizerských hor lze najít podzemní labyrint, dodnes neprozkoumaný a jako stvoøený pro romantickou duši trampa... Protože jsem už tøicet let vázán pøíšernou pøísahou, musím se omezit jen na vyprávìní o tom, jak byla tato sple podzemních chodeb objevena 25. dne mìsíce bouøí 1964... Vraceli jsme se elektrárenskou domù z potlachu na Fort Adamsonu. Byl to obvyklý nedìlní podveèer, kdy se nechce domù, leè musí. Kus pod pøehradou jsme sešli z obvyklé cesty, abychom ještì chvilku posedìli u malého ohýnku (všichni jsme mìli chu na poslední kafe). Objevili jsme jakýsi kamenný amfiteátr, v nìmž ohýnek brzy zaplál. Bohužel, pøestože jsme slyšeli i šumìní vody, nikde kolem nás žádná nebyla! Tehdy sebral Hare ešus a hrdinnì se vydal na pou za vodou, kam ho následovala Eufr. Vbrzku Hare zmizel v podivné rozsedlinì a Eufr nás svolávala úzkostlivým hlasem. Teprve po pùl hodinì našeho rozèíleného pobíhání se Hare vynoøil

z propasti a tajemnì zašeptal: “Ponorná øeka!” Pozdìji jsme se nìkolikrát vìnovali prùzkumu podzemních prostor, které mohou mít mnoho desítek metrù. Potok se tam místy vrhá do kotlù, v nichž voda kypí, pìní se, øve. Jsou tam malá jezírka, úzké prùlezy pod gigantickými viklany, okénka, jimiž dovnitø borùvèím svítí slunce, a která nikdy nenajdeš z venku, prostory ve tvaru gotických hladomoren, do nichž je lepší nelézt, je-li badatel sám, protože z nich není cesty zpìt... Nazvali jsme ony jeskynì Valhalou a mìly zùstat navždy osadním tajemstvím. Pravda je, že se èasem pár dùvìryhodných smrtelníkù od nás dovìdìlo, kde jsou vchody do podzemí, ale i oni dodrželi slib. A tak, pøestože je tomu už tøicet let, kdy vkroèila do Valhaly první lidská noha, dodnes málokdo ví, jak ji nalézt. Dokonce i já sám, když jsem se v dobì pomìrnì nedávné pokusil najít vchod, nemìl jsem úspìch. Snad bude jednou objevena znovu, pro tento pøípad prohlašuji, že patøí T.O. Island, a to právem prvního objevitele.”

Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách

25

Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách

26

Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách

27

Štola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec)

K pozùstatkùm II. svìtové války patøí též štola v Jablonci nad Nisou, 200 m od parku B. Nìmcové smìrem do centra Jablonce nad Nisou, vpravo v Podhorské ulici. Tato chodba o celkové délce 140,6 m, ražená v biotitické žule, se mìla pùvodnì napojit na štolu popisovanou ve Speleu (è. 27, str. 24-25) a vytvoøit tak témìø 0,5 km dlouhý komplex protileteckého krytu. Štola byla do nedávné doby zazdìna, než o ni a její “sesterskou” štolu projevila zájem spoleènost Soare, která se ji rozhodla využít pro své vinaøské potøeby. Po proražení zazdìní stìny štoly zamìstnanci fi. Soare museli použít èlun, nebo tato byla zatopena. Pøi následujících úpravách se provedlo odvodnìní a zadní èást poèvy v délce 46,4 m byla vybetonována. Zbytek poèvy je tvoøen hrubým žulovým perkem s aktivním vodním tokem, který závisí na prùsaku spodních vod v daném roèním období. Vchod je vyzdìn žulovými kameny v délce 3,103,60 m, uzavøen kovovými vraty s møíží a ve vrchní èásti opatøen otvorem pro vìtrání a vlet netopýrù. Summary: Gallery II in the Podhorská street in Jablonec nad Nisou town. The gallery was blasted in the World War II. It is used as vine gallery at present time.

Obr. 1 a 2: Plán a øez štolou II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou.

28

TROCHA

HISTORIE

První èeská speleoložka Milan Kunz [email protected]

Historie objevu Punkevních jeskyní je celkem známá, viz (1). Profesor Karel Absolon vedl kroužek amatérských speleologù, kterým nechal fyzickou práci, aby sám sklidil slávu objevitele. Podobnì se zachoval v pøípadì Kateøinské jeskynì, kde využil amatérské námahy mlynáøe.

To poèínání a získaná sláva vyvolaly hoøkost, která se projevila vydáním pamfletu odhalujícího hanebnost Karla Absolona. Mùžeme si docela dobøe pøedstavit, jak to všechno bylo. Èlenové kroužku se døeli pøi odklízení závalu díry ve velké stìnì Suchého žlebu, kterou jim

Obr. 1 a 2: Na fotografii z Punkevní jeskynì sedí pøed stalagnátem se svým snoubencem . Vpravo - detail s ovinovaèkami

29

pan profesor oznaèil jako nadìjnou. Panu profesorovi se do manuální práce nechtìlo a tak ji velmi rád pøenechal svým mladším a horlivým pomocníkùm, kteøí trávili nedìle vyhrabáváním suti z dìr. Byl však nedoèkavý a nervózní, zda se koneènì podaøí objev, který by mu pøinesl slávu a vìdeckou proslulost. Když se pak 26. záøí 1909 otevøela cesta, pan profesor vlezl do nesprávné chodby, zatím co jeho pomocník, oficiál Viktor Jeschek (pozdìji si své jméno poèeštil na Ježek) našel na konci druhé chodby nádherné jeskynì, do kterých se bál vstoupit jako prvý a dobrovolnì pøenechal tuto èest svému vedoucímu. To je známo. Co se však neví, je to, že mezi prvými speleology byla i žena, snoubenka pana Ježka, sleèna Antonie Lorenzová. Narodila se a skonèila svùj život v èinžovním domì, v dobì jejího mládí novostavbì, na pokraji Husovic (Vranovská ul. 39). Shodou okolností jsem pomáhal koncem devadesátých let likvidovat její pozùstalost. Zastihl jsem jejího syna sedícího u kamen a pálícího archiv její korespondence. Z toho, co jsem pøed znièením zachránil, jsem mohl trochu rekonstruovat její život. Vdala se za svého snoubence, ale manželé se pozdìji rozešli. V dvacátých létech se léèila ve Vysokých Tatrách, což svìdèí o plicní chorobì. Léèení však bylo úspìšné, protože se dožila vysokého vìku. Stále si schovávala v krabièce od bonbonù úlomky brèek, bezpochyby získané v Punkevní jeskyni. A také korespondenci, mezi níž byly zajímavé korespondenèní lístky s kresbami snoubence, které znázoròují scény sestupu do Macochy, pøípadnì z tehdejších zimních sportù. Na velké kolorované fotografii se jeví jako statná dívka v hornickém obleku s kalhotami konèícími ovinovaèkami, s koketnì omotanou šálou kolem krku a hornickým kahanem.

Obr. 3: Kresba na korespondenèním lístku z 16. 11. 1910, pøedstavuje „Episody z jeskynního života“. Na pravé stranì je zachycen sestup po žebøíku do Macochy - horní postava je oznaèena Paèin, což byla pøezdívka sleèny Lorenzové, dolní otazníkem.

Obr. 4: Další korespondenèní lístek se týká zimních radovánek. Je z 10. 1. 1910 se scénou ze zimní stránì.

Literatura: 1. Václav Cílek: Karel Absolon v pravém svìtle aneb o knize, která se do soupisu literatury nedostala http://www.speleo.cz/speleo/sp/11/absolon.htm

30

Vzpomínka na „Capramenta“ aneb úvahy o tom jak byla objevena Ochozská jeskynì Josef Pokorný

Musím øíci, že aè nejsem z Ochozu a nikdy jsem tu nebydlel, mám moc rád jeho okolí. Lysou horu, údolí Ochozského potoka, údolí Hádecké øíèky, Svatý schody, Kamenný žlíbek a vùbec všechno tam okolo. Chodím tam od svých klukovských let a stále se nemùžu toho kraje nabažit. Snad je to tím, že jedna moje babièka pocházela z Líšnì a já mám v tom kraji svoje koøeny. Ale jedna vìc mi stále vrtá hlavou. Ten “Caprament”. Neznámý ochozský rodák Caprament. Kdo to byl a jak pak to s ním vùbec bylo. Jo ták! Vy vùbec nevíte, kdo to byl Caprament? Ale to byste vìdìt mìli! Tak vám musím trochu pomoci, a vysvìtlit, kdo to vlastnì byl, ten Caprament. Je to pochopitelnì pøezdívka. Jeho pravé jméno neznám. Ten èlovìk žil s nejvìtší pravdìpodobností v Ochoze nebo v Obci v první polovinì devatenáctého století. Mohl se jmenovat Matášek, Matoušek èi Matýšek, nebo také Vašíèek. A nebo se mohl jmenovat úplnì jinak, co já vím. Ano! Byl to ten, co objevil Ochozskou jeskyni. Ale kdo to vlastnì byl? Dokladù o nìm je poskrovnu a ještì všechno zamotávají. Proè asi? Abyste pochopili, o co tady jde, tak vám to musím vysvìtlit. Musíme si zopakovat kousek Ochozské (a taky Obecké) historie. Aè to byly dvì dìdiny tìsnì spolu sousedící, každá patøila do jiného panství, jen farnost byla spoleèná. Na zaèátku osmdesátých let osmnáctého století pøíslušel Ochoz pod panství Zábrdovické, které patøilo premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích, zatím co Obce patøila líšeòskému panství Belcrediù. V této dobì došlo k tak zvaným Josefínským reformám. V rámci tìchto reforem císaøe Josefa II. byl dne 27.7.1784 zrušen mimo jiné i klášter Premonstrátù v Zábrdovicích. Jeho majetek propadl tehdejšímu rakouskému státu, t.j. císaøství. Tak dopadly majetky všech klášterù, které nevyvíjely vzdìlávací èinnost nebo neošetøovaly nemocné. Tyto majetky posléze spravovala “Komise pro státní správu náboženského fondu”. Od ní koupil v dražbì Zábrdovické panství hrabì František Xaver Dietrichstein – Proskau, sezením na Boskovicích. Bylo to 6. prosince 1830 a to nejvyšší nabídkou 220 tisíc zlatých. To už byl mrtev i poslední opat zábrdovického kláštera, Michal Daniel Marabe,

který zemøel ve Køtinách v roce 1818. F.X. Dietrichstein se ujal boskovického panství po smrti svého otce v roce 1813. Dle historikù byl podnikavý, na svých panstvích budoval prùmysl, byl dobrým hospodáøem a dovedl vydìlávat peníze. Už v roce 1819 buduje v Boskovicích nový empírový zámek, budoucí sídlo rodu. Peníze na to má. Kupuje Blažovice za 96 050 zlatých, Tuøany za 23 000 zlatých, roku 1830 zábrdovické panství, v roce 1834 Malé hradisko za 25 000 zlatých. V prosinci roku 1838 vychází v brnìnském èasopise “Moravia”, který vydává Karl Josef Jurende èlánek, ve kterém jeho autor Johann Hornisch popisuje svoji návštìvu v Ochozské jeskyni. Autor zde uvádí, že jeskyni navštívil poprvé v roce 1830. A najednou se dìní kolem Ochozské jeskynì dává do pohybu. Roku 1839 pøichází do Hádeckého údolí parta horníkù a dává se do práce. Výsledkem jsou úpravy terénu, prostøílení nového vchodu do jeskynì a úpravy v chodbì na Hadici. Vše proto, aby byl pøístup do jeskynì pohodlný. Náklady na tyto úpravy èinily 5 000 zlatých. Zamysleme se nad tím, proè se tak stalo. Co vedlo racionálního, chladnì uvažujícího podnikatele Dietrichsteina k tomu, vložit takovou sumu do zpøístupnìní nìjaké jeskynì nacházející se na jeho panství. Na sousedním panství, v Rájci, mìli takových pøírodních jevù víc. Proto v roce 1748 vyslal císaø František Lotrinský, manžel Marie Terezie, dvorního fyzika a matematika Johanna Antonína Nagela, aby v jeho zastoupení tyto pøírodní divy shlédl, po návratu mu je svìdomitì popsal a doložil obrázky Karla Beduzziho. V roce 1804 navštívil Rájec císaø František I. se svojí manželkou Marií Terezií Neapolskou a opìt mu byly prezentovány místní jeskynì. Dokonce se od té doby nazývá Ostrovská vodní jeskynì Císaøskou jeskyní. Dá se tedy øíci, že jeskynì dodávaly rájeckému panství Salmù zvláštní spoleèenský lesk. Dá se pøedpokládat, že do roku 1838, kdy vyšel v Moravii èlánek, popisující Ochozskou jeskyni, hrabì Dietrichstein o jeskyni na svém panství nevìdìl. Najednou ji chce zpøístupnit. Proè? Jaký má motiv? Že by speleologická filantropie? Tehdy? A u

31

nìho? U stroze kalkulujícího podnikatele? Nesmysl! To mìlo svùj význam a cíl! Nebo byl jen zvìdavý a popøál si za 5000 zlatých se podívat do vlastní jeskynì? To snad taky ne! Být to na rájeckém panství, tak tam starohrabì Hugo Salm vleze po bøiše a zadarmo! To byl nadšenec pro jeskynì. Ale Dietrichstein? Pøíèina je podle mého v tom, co jsem už napsal. Mít taky to, co má soused! Øekl bych, že lidé v prùbìhu staletí myslí poøád stejnì. A teï pozor! Podle nìkterých pramenù, (zejména pana Hornische a jeho èlánku v Moravii) byla jeskynì známá již v roce 1830. Pan F. p. t. roku 1840 dobu neuvádí, pozdìjší autoøi tvrdí, že to bylo v roce 1831. Proè, asi? Øekl bych, že nejspíš proto, že hrabì Dietrichstein koupil panství až v prosinci 1830 a nejspíš se kolem objevení jeskynì nìco stalo, co hrabì nemohl potøebovat. Podle nìj zaèínala historie jeho panství rokem 1831 proto ten posun. Nevìøíte? Tak pojïte sledovat události dále, ono se nám to ukáže. V létì roku 1840 byly ukonèeny úpravy vstupních partií jeskynì a 20. srpna 1840 pan hrabì v doprovodu svých úøedníkù, církevních hodnostáøù, faráøù a knìží a další pozvané spoleènosti Ochozskou jeskyni navštívil. Aby byla sláva úplná, byl pozván také zpravodaj “Moravie”, který svùj èlánek “ Die Tropfsteinhöle zu Ochoz” signoval právì znaèkou F.p.t. Kromì toho, že nás tento autor informuje o rozhodnutí hrabìte jeskyni zpøístupnit, o pompézním osvìtlení jeskynì více jak ètyømi sty petrolejovými lampami a bengálskými ohni, píše zde autor o jejím objeviteli. Nazývá jej Johann Matášek, prý to byl chudý švec z Ochozu, který jeskyni “als Lagerstelle zu benützen pflegte”, což donedávna všichni pøekládali “používal jako obydlí”. Mùj nìmecky dobøe mluvící pøítel Josef Uher mne po pøeètení tohoto èlánku upozornil, že tento výraz lze také chápat jako táboøení. Svìdèil byl o tom výraz celé vìty, která by znìla: “ Na lesem pokrytém svahu objevil nejprve skalní rozsedlinu, kterou on, zcela chudý a bez pøístøeší používal jako obydlí (táboøištì). Z této rozsedliny posléze pronikl do chodby Hadice a tak objevil onu jeskyni”. Ve svém èlánku “Kde byl pùvodní objevitelský vchod do Ochozské jeskynì”, který vyšel v roèence “Speleofórum 97” (str. 55-56) vysvìtluji, že objevitel patrnì bydlel ve skalním pøevisu èi rozsedlinì vytvoøené proudící vodou. V èlánku také popisuji,

že tento pøevis èi rozsedlina je v souèasné dobì zazdìn pod vchodovým objektem do jeskynì. Na podzim roku 1999 provádìla Správa CHKO Moravský kras rekonstrukci vchodového objektu do jeskynì. Po odbourání pùvodního zdiva se ukázalo, že jsem mìl pravdu. Až potud je vše objektivní a vìrohodné. Až na pana Matáška. V letech 1790 až 1840 bylo v Ochoze 42 domù, fara, hospoda a pastouška. V soupisu jmen tìch, kteøí zde bydleli, se jméno Matášek, ani jméno jemu podobné, nevyskytuje. Nevím proè? Možná mám neúplný seznam a nebo zde takové jméno nikdy nebylo. Proè? Doèkejte èasu. Další z autorù, který psal o objeviteli, byl v roce 1857 pan páter Johan Nepomuk Soukup, kaplan ze Sloupu. Ten jej bezmála po tøiceti letech popisuje takto: “Vypravuje se, že roku 1831 žil v Ochozu èlovìk na mysli pomatený, který si zamanul hledati bránu do svìta podzemního, do pekla.” Soukup je první, kdo uvádí jako rok objevu jeskynì rok 1831. A pak, jak je v našem kraji zvykem, všichni autoøi tuto informaci (nebo pomluvu?) poctivì a otrocky opisují. Vzhledem k úctì, kterou chovám k literární práci pátera Soukupa, a která se z velké èásti týká právì krasu, mne tento popis objevitele zaráží. Jsou pramenem jeho informací babské tlachy, jsou to informace, pocházející pøípadnì z komplotu panstva a církevních hodnostáøù, nebo náboženský fanatismus autora? Spíš mám pocit, že Soukup byl èlovìk èistého srdce a jeho víra zde byla zneužita. Ale skuteènost se už dnes nedovíme. Profesor Havelka podává informaci o objeviteli slovy: “ Teprve roku 1831 odkryl ji jakýsi zbrklý švec, rodák ochozský, který nahlédnuv kdysi do temných, nekoneèných prostor, umínil si cestou tou proniknout až ke bránám pekelným, jakož podaøilo se rekùm mnohých bachorek. Nikomu o nálezu svém se nezmiòuje, èastìji po bøichu vsoukal se udatný nᚠhrdina do jeskynì a svìtlem se opatøiv neohroženì slídil po sídle satanášovì. Pekelných bran však nenalezl.” I když Havelka v roce 1874 zèásti opisuje od Soukupa, rozvádí zde, doufejme podle skuteènosti, to, co už napsal ménì zøetelnì Soukup. Že totiž objevitel navštìvoval jeskyni èasto a celou ji prozkoumal. Vezmeme-li v úvahu, že ještì 65 let po té, u pìšiny, která vedla tehdejším kaòonem Kamenného žlíbku, ležel vápencový balvan se škrapem ve tvaru lidského chodidla, místní lidé tomu

32

øíkali “Èertova èapa” a báli se tudy chodit - a když už tudy museli jít, témìø utíkali a drmolili pøitom slova modlitby, aby je Bùh pøed ïáblem ochránil (takto nám to popisuje v roce 1895 prof. Trampler), je to podle mého názoru svìdectví o stateènosti èlovìka, který ve své dobì jeskyni objevil. V roce 1889 vydal Florian Koudelka knihu s názvem “Ze zapomenutého kraje Moravy”. Zde uvádí dvì verze objevu. Soukupovu a tu, kterou napsal v roce 1840 zpravodaj Moravie pod znaèkou F.p.t. Roku 1895 vyšla v èasopise ÖsterreichUngarische Revue práce profesora Tramplera s názvem “Ochoser Höle, ihre Entdeckung und Entstehung” (Ochozská jeskynì, její objevení a vznik). Z této zprávy vyplývá, že Trampler tehdy v Ochoze po objeviteli pátral a snažil se o nìm získat nìjaké informace. Píše, že starší obyvatelé Ochozu jej znali pod pøezdívkou “Caprament”, ale jen jeden si vzpomnìl na jeho skuteèné jméno a jmenoval se František Vašíèek. Mám zjištìno, že mezi lety 1790 a 1840 se pùvodnì jméno Vašíèek v Ochoze nevyskytuje. Ale na pùllánu p. Jana Sapáka v è. 6 se v roce 1831 objevuje Josef Vašíèek jako Sapákùv ze. Ve stejném roce se také na pùllánu, který do roku 1812 drželi Škrobové, po té Polákové, objevuje nový majitel, Jakub Vašíèek. To ale urèitì nebyl chudý švec. O jiném Vašíèkovi jsem nikde nic nenašel. Ale kde se tu ti Vašíèkové tak znenadání vzali? Jak jsem již výše uvedl, s Ochozí tìsnì sousedila obec Obce nebo Upce. Nìmecky Upess nebo také Viehirten (pastýøství). V Obci žili Vašíèkovi v èíslech: 6, 9, 13, 15, 17, 23, 25, 27, 37, 41, 43, a 45. Celkem 12 rodin Vašíèkù. Je možné, že by Caprament nebyl z Ochozu ale z Obce? Možné to je, ale proè by potom byl objevitel uvádìn jako ochozský obèan? Richard Trampler, který se namáhal objasnit osobu objevitele na sklonku minulého století, uvádí ve své práci èlánek o Ochozské jeskyni, který objevil a který vyšel 13. kvìtna 1843 v èasopise “Wiener Algemeine Theaterzeitung” (Vídeòské všeobecné divadelní noviny, originální list pro hudbu, umìní, literaturu, módu a život. Autorem èlánku je nìjaký F.C. Weidmann. Naštìstí se meziknihovní výpùjèní službì podaøilo najít tento èasopis v knihovnì pražského Klementina a získat pro mne jeho fotokopii). Pøeètìme si tedy, co tam pan Weidmann v èlánku “Die Neuentdeckte Ochoz-Höle in Mähren” mimo jiné píše: “V roce 1838 utíkal jeden obuvník pro svoje

provinìní pøed policejním stíháním. Unikl do hor a objevil tam onu jeskyni, ve které se skryl. Když byl pozdìji pøece jen dopaden, pøi vyšetøování se o jeskyni zmínil, a tak vlastnì ponejprv na onu jeskyni upozornil. Další text je v návaznosti na probírané téma nezajímavý. Je to tøetí verze o objevu jeskynì. Vysvìtluje nám nìco nebo tématiku spíš zamotává? Jak se to vezme. Od zaèátku se mi celá historie nezdála, proto jsem se o ni zaèal zajímat. Tak si kladu otázku, co mohl Caprament tak špatného udìlat, že ho honila policie? To už se bohužel nedovíme, nebo, jak jsem zjistil, byly trestní spisy pøíslušného soudy z oné doby skartovány v roce 1938. Tudy tedy cesta k poznání skuteènosti nevede. Zamýšlím se nad pøezdívkou “Caprament”. To není Grassel èi Grázl, není Babinský, není Kumr, není Vajckorn! Pøezdívku”Caprament” bych zaøadil spíš do rodiny šibalù typu Tyla Eulenspiegela, šprýmaøe, možná trochu do rodiny zbojníkù, kteøí bohatým brali, to bylo chudákùm vždy sympatické, když se nìkdo umìl pánùm postavit. Ta pøezdívka zní docela pøátelsky. Škoda, že nápady, kousky a pøíhody Capramenta nikdo nezaznamenal. Nebo snad ano? Co obecní kronikáøi? Co mohl chudý švec udìlat (byl-li chudý a bylli to švec), že ho stíhala policie. Spíš asi èetnictvo, žandarmerie. Co takhle pytláctví, to v Ochoze zøejmì nebylo nic neobvyklého. Pušky mìli z napoleonských válek (tohle téma zpracovávám na jiném místì), panství spravovala nìjaká komise, která byla daleko, Bùh byl vysoko, les blízko a v nìm jeskynì, kterou nikdo neznal (jen Caprament), kde se dal úlovek schovat i s flintou, teplota zde je témìø konstantní, takže se maso nekazilo ani v létì, to by se to pytlaèilo. Pak staèilo nìkdy trochu neopatrnosti, aby ho nìkterý z hajných poznal nebo nìkoho naštvat a je tu udání, stíhání, lapení a prozrazení tøeba i rodového tajemství o existenci jeskynì. To všechno mohlo být, ale já to nemùžu dokázat a chtìl bych. A jak!!! Ale podívejme se na to z druhé strany, jak nám to pùjde do figury! Když hrabì Dietrischstein kupoval v prosinci 1830 panství, o jeskyni nevìdìl. K jejímu prozrazení muselo dojít pøed rokem 1830. Tipoval bych rok 1828. Pøivádí mì k tomu Weidmann, který uvádí rok objevu 1838. Informace má zøejmì z druhé ruky. Celý èlánek je koncipován jako náborový èlánek pro turisty. Možná mìl informace od pracovníkù Ferdinandovy severní dráhy, která po vybudování železnice z Vídnì do Brna hledala

33

atraktivní turistické cíle a dokonce øeditel Rafael Foges povìøil nìjakého ing. Mayera prozkoumáním Ochozské jeskynì a v pøípadì, že by velikost jeskynì odpovídala požadavkùm, i prùzkumem možnosti k této jeskyni vybudovat železnièní pøípojku (jako ateista si øíkám: “Zapla Pánbùh, že to neudìlali!”). Snad pøi svém prùzkumu ing. Meyer zjistil i to, jak byla jeskynì objevena a tuto informaci pøedal reklamnímu agentu turistiky Weidmanovi. Byl to zcela jistì únik informací. Zajímavé je zde uvedení roku objevu – 1838. Pøedpokládám, že Weidmann nevìdìl, že první zmínka o jeskyni vyšla v roce 1835, první popis jeskynì v roce 1838, s dovìtkem, že autor navštívil jeskyni v roce 1830. Pokud Weidmann vázal svoje informace na zahájení provozu vlakové dopravy na trase Vídeò – Brno v roce 1839, mohl se mu zdát letopoèet 1828 pøíliš vzdálený a z opatrnosti napsal 1838. Ale vrame se na Moravu. Pøi pøíchodu nového majitele hrabìte Dietrichsteina na zábrdovické panství nemìli urèitì stávající úøedníci nejmenší chu vyprávìt hrabìti o tom, že mìli na panství pytláka, který zde mìl jako základnu vlastní, pomìrnì velkou jeskyni. A už vùbec nemìli zájem upozoròovat majitele na to, že na panství jsou pytláci! V prosinci 1838 vychází v Moravii Hornischùv èlánek o Ochozské jeskyni. Pan hrabì se dotazuje svých úøedníkù a ti musí s pravdou ven. Motivaci “mít co má soused” jsem už popsal. Nastupují tedy horníci. Snižují dno o 20 sáhù (cca 38 m) dlouhé pøístupové rokle asi o pùl druhého metru, rozšiøují ji na šíøku cca 6 m, t.j. do dnešní podoby. V místì pùvodního úzkého prùlezu vystøílí vchod cca 1,5 x 2 m a odstøelený materiál použijí k vyrovnání trativodu do úrovnì dna vystøíleného vstupu. Pak udìlají nìkde schody, jedno pøemostìní a v partii mezi Tiarou a Zkamenìlým srdcem musí opìt upravit chodbu. To jsou tak zhruba úpravy v necelých 170 m dlouhé vstupní chodbì Hadici. Materiál z terénní úpravy zøejmì nikam daleko

nevozili, ani nevìdìli, že vyvážejí dávné sídlištì magdalénských lovcù. Je možné, že tito lovci sem chodili z Pekárny pro vodu, že zde byl dávný vývìr vod, tekoucích Ochozskou jeskyní, než si voda našla cestu jednak do “trativodu za vchodem” a pak tu, nám dodnes neznámou, za tøetím sifonem na konci Ochozské jeskynì. V nedávné dobì našli archeologové jen zbytky tohoto nalezištì (1938 Karel Valoch, 1953 H. Machová, 1960 B. Klíma). Výsledky tìchto nálezù byly publikovány. Ale vrame se zase k našemu “Capramentovi”. Jestliže chtìl pan hrabì pomocí této jeskynì pozvednout svùj vìhlas, nemohl potøebovat, aby se “high society” – tehdy “vyšší spoleènost” dovìdìla, že jeskynì byla tajemstvím jakéhosi delikventa. Tak je pozván zástupce tisku, nìkdo z úøedníkù mu podsune historku takovou, jaká se hodí hrabìti a je to. Pak je potøeba ještì osobu objevitele zamlžit, zmìnit pøípadnì jeho jméno, možná místo narození a nakonec z nìj udìlat blbce. Je vám jasné, že jsou to jen hypotézy. Poskládám-li ale støípky informací, tak mi to tak vychází. Jsem pøesvìdèen, že Caprament byl chlap nejenom stateèný a inteligentní, ale že byl v Ochoze prostými lidmi oblíben. Jsem pøesvìdèen, že pøezdívku Caprament mohl nosit jen chlap, který byl vždycky tam, kde bylo tøeba, který žádnou legraci nezkazil, spíš dokázal takové situace pøipravovat a navozovat. Chlap, který dokáže øešit životní situace tak, aby nikoho nezarmoutil. Proto je Caprament legenda. Možná nìco, jako v Brnì Franta Kocourek, blahé pamìti. Víte, ale já si poøád myslím, že nìkde musí existovat dùkazy, kterými se tyto moje domnìnky dají prokázat. Prokázat, kdo byl a jaký byl Caprament. I když dùkazy hledám léta, vìøím, že nìkde jsou. Ale kde hledat? A tak o tom alespoò píšu s malou nadìjí, že se mezi lidem jeskyòáøským najde nìkdo, kdo o tom nìco ví a pomùže mi dokázat, jaký byl Caprament. Byl jedním z nás, i když dávno. A tak mám pocit, že mu to dlužíme!

34

TECHNIKA

A

ZPRÁVY

SZS

Lezecký den – lom na Chlumu Mojmír Záviška (SZS è.1 Èeský kras)

Tøetí sobotu v mìsíci èervnu se jako již tradiènì scházíme ráno okolo 9. hodiny pod tréninkovou stìnou v lomu na Chlumu u obce Srbsko v Èeském krasu. Tuto akci poøádá SZS è. 1 pro širokou jeskyòáøskou veøejnost, zejména pro zaèínající speleoalpinisty. Bìhem dne je vystrojena celá stìna a zájemci si mohou libovolnì trénovat lezeckou techniku, buï samostatnì nebo v doprovodu zkušených a vždy ochotných záchranáøù. Tréninková stìna je vhodná i pro naše starší kolegy, kteøí mají zájem po letech oprášit lezáky a vyzkoušet si svoji dovednost. Je totiž škoda zùstat sedìt doma, máte-li možnost si pøíjemnì zalézt a setkat se s mnoha kamarády.

Bìhem letošního sukcesu jsme pøikroèili k výmìnì pùvodních plaket Tondy Zelenky za lepené kruhy a doufáme, že Vám budou sloužit stejnì dobøe dalších 20 let, jako ty Tondovy. Pro snazší orientaci je pøiložen nákres vystrojení. Na závìr dovolte, abych Vás pozval na pøíští lezecký den, který se bude konat tak, jako každoroènì, tøetí sobotu v èervnu.

Nashledanou v hojném poètu Mojmír Záviška

Obr. 1: Schema kotvení v lomu na Chlumu.

35

Lezecké dny a Vzpomínka 2001

L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras) Po èervnové cvièné záchranné akci ve Vintokách rozhodli se èlenové SZS è. 2 Moravský kras ponìkud zmírnit svoji aktivitu. Dùvodem nebylo ochabnutí nadšení, ale názor znaèné èásti družek a manželek èlenù, že jsou i jiné zajímavé èinnosti, kterými lze naplnit sobotní dopoledne. Z taktických dùvodù navrhl proto zástupce náèelníka SZS è. 2 L. Matuška uskuteènìní záchranáøských prázdnin. Další setkání spojené s prezentací výsledkù a poradou o další èinnosti bylo domluveno na poslední srpnový víkend. Na tento víkend, tradiènì již zasvìcený akci Vzpomínka, byly souèasnì naplánovány i Lezecké dny 2001. Vzpomínka probìhla v tomto roce již po jedenatøicáté. Vznikla jako vzpomínková akce na utopené èleny Plánivské skupiny pøi povodni v roce 1970. Postupem èasu, s pøibývajícími obìmi podzemních výzkumù, pøerostla ve vzpomínku na všechny tragicky zesnulé jeskyòáøe. Kromì vlastního slavnostního aktu v sobotu v 17:00 u jeskynì 13C je akce známa veèerním ohnìm v lomu Velká dohoda.

VÝROÈÍ

Spojením tohoto termínu s Lezeckými dny organizátoøi sledovali využití sobotního a nedìlního dopoledne pro lezecké aktivity. Pøedstavou bylo nejen prezentovat SZS jako celek a poskytnout zájemcùm pøedvedení a školení lezeckých technik, ale i uskuteènit setkání pøíznivcù jednolanové techniky. Z organizaèních a èasových dùvodù však nedošlo k úèasti ostatních stanic SZS. Neuskuteènilo se proto páteèní promítání diákù, sobotní traverz pøes lom Velká dohoda ani vystrojení cesty Desatero v propasti Macocha. Probìhla jen školící a prezentaèní akce na skalách kolem jeskynì Lidomorna. O její zdar se zasloužili zejména náèelník SZS B. Koutecký a náèelník stanice è. 2 Moravský kras B. Kuèera. Kromì nìkolika èlenù okolních skupin se akce úèastnila i výprava èlenù HZS z Hranic na Moravì pod vedením M. Geršla. Veèer se pak všichni sešli u vzpomínkového ohnì. Lze jen doufat, že v pøíštím roce se Lezeckých dnù zúèastní více “lezecké smetánky” a akce sama se stane i pøehlídkou špièkové dovednosti èlenù SZS.

A

VZPOMÍNKY

Pan docent Vladimír Panoš, CSc., vìdec, který zasvìtil svùj život objevování a poznávání tajemství krasu a jeskyní, dlouholetý pøedseda a èestný pøedseda ÈSS, zemøel v pondìlí 7. ledna 2002.

36

37

In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové Dne 13. prosince 2001 ve vìku 59 let zemøela na srdeèní selhání v dùsledku infekce pøi nemocnièní léèbì tìžkého interního onemocnìní èlenka ZO 6-11 PhDr. Zdenka Himmelová. Mezi speleology pøišla v zimì 1961/62 po seznámení se svým budoucím manželem. Byla to Ochozská jeskynì, kde si poprvé a bez rozpakù lehla do bahna Nìmeckého sifonu a dalších plazivek, aby prostoupila s celou skupinou tento jeskynní systém. Když na chvíli uvízla pøi výlezu Pochvou, její dobrotivý bratr Ludìk a kamarád Slávek zapálili tehdy pod ní kousek novin. Neøíkala nic, zato její budoucí manžel, který již èekal nahoøe a ucítil kouø, pustì svým druhùm lál. To jsou vzpomínky, které se vybavují pøi prohlížení starých fotografií z jejích speleologických zaèátkù. Podílela se na mapování jeskyní pro publikaci “Jeskynì v povodí Øíèky”, která vyšla v roce 1967, na mapování a fotodokumentaci nìkterých jeskyní Popova polje v Hercegovinì, abrasních jeskyní u Trsteniku v Dalmácii, u Tjulenova v Bulharsku a v údolí Cetatile Ponorului v oblasti Padiše v krasovém pohoøí Bihor v Rumunsku. Koncem èervna v roce 1965, hned po svatbì, odjela se svým manželem na první spoleènou vícedenní speleologickou expedici do tehdy nejhlubší Èeskoslovenské propasti Barazdaláše a vzápìtí o prázdninách na skútru na soukromou studijní cestu do krasù tehdejší Jugoslávie, kde navštívili klasické lokality: kras kolem Triglavu v Julských Alpách,

Postojnou, Velki Narevni most, Cerkniško polje, Predjamu, Svatoškocijanské jame, Plitvická jezera, vodopády a sintrové hráze na øece Krce u Šibeniku, celé pobøeží po Bar na moru, Skadarské poljové jezero, krasové kaòony u Jajcí a na Vrbasu. Podobné cesty následovaly i v dalších letech. V tomto období uspoøádala Speleologická sekce DK ROH KSB v Domì kultury v Královì Poli v Brnì v nìkolika sálech ojedinìlou výstavu, kde pomocí fotografií, map, blokdiagramù a trojrozmìrných exponátù seznamovala veøejnost s problematikou speleologických výzkumù a krasových procesù. Zdenka zde významnì pomohla nejen v pøípravì a organizaci, ale po dobu týdenního trvání výstavy i výkladovou službou pro návštìvníky. Od praktické èinnosti v terénu až po pøepisování a korektury textù publikací a zpráv výzkumu provedla Zdenka za dobu témìø ètyøiceti let pro speleologii obdivuhodný kus práce. Svému manželovi vytváøela zázemí, bez nìhož by zdaleka v krasu kolem Ochozské jeskynì nebylo vykonáno tolik výzkumné èinnosti. Profesnì byla archeoložkou. V roce 1967 úspìšnì obhájila diplomovou práci v oboru prehistorie, která øešila téma “pracovní funkce kamenných nástrojù z magdalénských vrstev jeskynì Pekárny”. Postupnì pracovala v muzeu mìsta Brna, v muzeu ve Slavkovì a od roku 1980 v AÚ ÈSAV v Brnì. V roce 1980 vykonala státní rigorózní zkoušku

38

ve studijním oboru archeologie a byl ji pøiznán titul doktor filosofie. Od roku 1993 po reorganizaci ÈSAV pracovala v Ústavu archeologické památkové péèe v Brnì. Byla uznávanou specialistkou na støedovìké sklo. Byla autorkou èetných vìdeckých publikací.

Èeská speleologická spoleènost, jíž byla èlenem od poèátku, Archeologická spoleènost a rodina v ní ztrácejí skromného a obìtavého èlovìka, který pomohl posunout hranice poznání o kousek dál.

Vladimír Stárka - 80 let Osmdesátky se dožil na Štìdrý den o Vánocích Vladimír Stárka, se skautskou pøezdívkou Wabi, který samostatnou cestou a v duchu skautských zásad vychovával po desetiletí mladé hochy k touze po poznání pøírody (pøedevším krasu a jeskyní) a její ochranì. Jako skautský vedoucí zaèal v r. 1942 (ovšem pod Klubem èeských turistù, protože Junák byl za okupace zrušen). Po válce byl Junák opìt založen, za pár let však musel skonèit. Wabi vedl svùj oddíl na èerno dál. Jednou v Èeském krasu potkal zajímavého mladíka (byl to student geologie, jeskyòáø a pozdìji významná postava výzkumu krasu, kvartéru a vývoje klimatu v kvartéru Jiøí Kukla). Když Wabi slyšel, že provádí prùzkumy jeskyní, dohodl s ním exkurzi do jeskyní. Vždy hledal pro

své kluky zajímavý program. Lezlo se i do Barrandovky, tehdy nejvìtší jeskynì v Èeském krasu. Kluci byli nadšeni a tak se Wabi po èase obrátil na Kuklu s žádosti o další exkurzi po jeskyních. Jiøí mu odepsal, že nemá èas, protože na Zlatém koni byly objeveny velké jeskynì (tj. Konìpruské jeskynì) a že se musí vìnovat jejich prùzkumu a organizovat ho. Wabi s oddílem hned vyrazil na Zlatého konì a jeskynì ho zcela zaujaly. Bylo rozhodnuto. Svùj oddíl zlegalizoval jako kroužek mladých jeskyòáøù pod Krasovou sekcí Pøírodovìdeckého klubu (pozdìji po zrušení Pøírodovìdeckého klubu byla pod Spoleèností Národního muzea v Praze), v které byli odborníci a zájemci o výzkum krasu. Wabimu jeskynì tak zùstaly jako trvalý zájem. Svým životním postojem a zásadami, podobnými postavì Rikitana z Hochù od Bobøí øeky od Jaroslava Foglara (jehož byl jubilant pøítelem), se dokázal vžít do myšlení hochù mladých generací, kteøí k nìmu do oddílu pøicházeli. Nìkteøí, když dospìli, odešli - strávili víkendovými cestami do Èeského krasu i jinam a prázdninovými tábory (èasto ve Slovenském krasu) krásná léta svého mládí. U mnohých jejich zájem vytrval a pozdìji pøesunuli svou èinnost mezi jeskyòáøe rùzných skupin Krasové sekce, pøípadnì vystudovali pøírodovìdeckou fakultu a vìnovali se geologii èi jinému oboru celoživotnì (jako první to byl Petr Batík, který se zapojil do poèátkù prùzkumných prací v Konìpruských jeskyních, u

Obr. 1: W. Stárka zvìènìný kresbou K. Saudka

39

geologie vytrval a celý život pracoval v ÚUG, pozdìji ÈGÚ.) Mìl jsem to štìstí, že jsem patøil k tìm, které Wabi oslovil pøi budování svého dalšího kroužku. Od roku 1953 jsem s ním zaèal jezdit na Zlatého konì, kde tehdy byla vynikající jeskyòáøská a badatelská atmosféra, navštìvoval další lokality Èeského krasu. Jednoho dne mì Wabi pozval k sobì, že mì chce seznámit s jeskyòáøem, s kterým zaèneme spoleènì pracovat. Toho mladého muže jsem náhodnì potkal na Spoøilovì nedaleko Wabiho domu. Štíhlý, spíše hubený, na nohách “maïary” (to byl tehdy módní výkøik), na hlavì klobouk jak z Klondyku, a s nezbytnou cigaretou. Prý jestli nevím, kde tu bydlí nìjaký Stárka. Tak jsme ho spoleènì našli a on nás pak seznámil. Byl to Ferry Skøivánek, který kolem sebe shromáždil skupinu klukù nadšených pro jeskynì z geologické prùmyslovky (mezi nimi byl také Franta Králík a Áda Absolon). Pracovali v jeskyních na Chlumu. Spojili jsme se a od tìch dob jsme spoleènì dìlali na Chlumu, v Tetínském vývìru a zaèali kopat v uzávìru Císaøské rokle. Jezdil s námi také Ferryho spolužák Jarda Veselý (nedávno zesnulý), Míla Hess (to byl zase spolužák Vojena Ložka z gymnázia) a vystøídala se tu øada dalších osob. Bìhem kopání v Císaøské rokli se Wabi pozvolna odpojil, vytvoøil si další skupinu mladých hochù, s kterými jsme se pak potkávali v krasu. Jeho oddíl se permanentnì omlazoval. Nìkdy v roce 1955 se v této skupinì vyskytl mladíèek Jarda Hromas, který o pár let pozdìji, když ve skupinì odrostl, zaèal také pracovat s Ferry Skøivánkem. Jezdili jsme s Ferrym na každoroèní tábory na Slovensku (první byl v r.1954

u Èervené skaly v Horehroní a další pak v Jihoslovenském krasu) a témìø vždy se na nich aspoò na èas objevil Wabi, nìkdy sám, vìtšinou však se svým oddílem. Jihoslovenskému krasu tak propadl, že tam jezdil èasto sám na jaøe na týden a dokud byly stromy neolistìné, køižoval krasové planiny a hledal propasti, o nichž vyprávìli místní pasáci èi lesníci, že existují nebo o nich byla zmínka v literatuøe od slovenských a maïarských jeskyòáøù. Napomohl tím také cíleným výzkumným výpravám Krasové sekce do propastí a jeskyní Slovenského krasu, které se od poloviny 50. let staly témìø na tøi desetiletí tradicí Krasové sekce SNM, pozdìji základních organizací Èeské speleologické spoleènosti. Také Wabiho cesty, a samostatné nebo s oddílem, sem byly èasté. V Èechách byly dalšími dùležitými etapami, pøi kterých Wabi pùsobil, pøípravné mapovací práce pro z p ø í s t u p n ì n í Konìpruských jeskyní s dalším doprovodným kopáním v rùzných plazivkách a objev Bozkovských jeskyní s pravidelnými cestami jeskyòáøù rychlíkem do Semil a pak autobusem do Bozkova. Jezdit však zaèal i do krasu zahranièních státù, do nichž bylo možné bez vìtších potíží cestovat. Bylo to èasto Rumunsko (napø. Dobrudžský kras, kde mìl jeden rok i tábor s oddílem), Bulharsko a Maïarsko. Jeho zájmem v prùbìhu doby se stala archeologie (zøejmì od doby, kdy Jiøí Kukla nìkdy koncem 50. let zaèal pracovat v Archeologickém ústavu AV ÈR). Postupnì uskuteèòoval svùj cíl, navštívit co nejvíce lokalit s nálezy pozùstatkù prvních obyvatel Evropy). S nìkterými archeology blíže spolupracoval (napø. s Dr. Fridrichem a Dr. Sklenáøem). Od roku 1990, kdy mohl zaèít volnì cestovat na Západ, mohl zaèít své pravidelné cesty

40

knihy Wabiho Stárce (tj.: Tajemství Císaøské rokle, Podivuhodná dobrodružství profesora Hessioda, Zpráva o objevu a zániku jeskyní u Bosákova a Cyklistický závod Praha - Amerika - Zlatý kùò). Ve všech se vyskytuje vedle postav rùzných jeskyòáøù Krasové sekce i postava Jaroslava Petrboka, svérázného badatele samouka, který se zabýval výzkumem sedimentù jeskyní Èeského krasu (ale i kvartéru nekrasu), Slovenska, ale také Bulharska a Palestiny a to nìkdy od poèátku 20. let až po svùj závìreèný nìkolikaletý výzkum jeskynì Na Kobyle v Èeském krasu ukonèeným jeho skonem v r. 1960. Postava Jaroslava Petrboka se vyskytuje také na vìtšinì Wabiho kreslených novoroèenek. Tím celá léta pøipomíná tohoto svérázného prùkopníka krasových výzkumù dalším generacím jeskyòáøù. Wabi napsal neuvìøitelné množství èlánkù do nejrùznìjších periodik (i novin), Èeskoslovenského krasu a èasopisù, které se v prùbìhu let aspoò trochu zabývaly problematikou zajímavých pøírodních lokalit u nás i v cizinì (nejdelší øadu èlánkù má patrnì v èasopise Lidé a zemì, díky jeho dlouhé, stálé existenci). Napsal prùvodce Èeským krasem, s Leonardem Blahou Prùvodce Jihoslovenským krasem a øadu kapitol a pojednání do rùzných prùvodcù. Dnes v dobì volných publikaèních možností zaèínají vycházet podle jeho scénáøe komiksové pøíbìhy (Tajemství starého zámku, vydalo nakl. Leprez a chystá se další pøíbìh). Co øíci na závìr. Od roku 1990 Wabi obnovil svùj 13. oddíl Junáka. Ke konci roku 2001 ho definitivnì rozpustil. Mladí následovníci, kteøí by ho dále vedli, se nenašli a Wabi, i když je stále v dobré fyzické kondici, se již pøece jen na tuto práci necítí. Wabiho život s krasem a jeho poznáním by bylo vhodné zachovat i písemnì. Proto doufáme, že se podaøí ve Speleu opublikovat jeho Kroniku cest za poznáním krasu. Pøejeme jubilantovi i nadále pevné zdraví, a mnoho dalších cest po zajímavých krasových a archeologických lokalitách u nás a dnes zahranièním Slovensku (kde za svùj život nachodil tisíce kilometrù a prolezl kdejakou jeskyni) i ve Francii (kterou mìl možnost poznat za poslední desetiletí). Bóïa Kuèera

po krasových a archeologických lokalitách - zejména Francie, kde má svého bratra (ten emigroval po r. 1968 a byl profesorem na univerzitì v Marseille) a jeho dìti. Samostatnou kapitolou Wabiho je jeho literární èinnost. V bájných dobách exploze krasových výzkumu v Èeském krasu, po objevu Konìpruských jeskyní, psal rùzné humorné povídky pro pøíležitost vánoèních jeskyòáøských posezení na Zlatém koni a napsal øadu delších pøíbìhù se svérázným jeskyòáøským humorem, kterým se øíkalo “rodokrasy” (po vzoru v 50. létech ještì kolujících Rodokapsù - vesmìs smyšlených pøíbìhù z divokého západu). Ètyøi z tìchto “rodokrasù” vydala v 80. létech ZO ÈSS 1-07 Krasová sekce v knížce Ètyøi

41

Objevitel Amatérské jeskynì šedesátiletý Dne 12. prosince oslavil své šedesáté narozeniny jeden z objevitelù Amatérské jeskynì, Jan Vít sen. Když v roce 1959 spolu s dalšími mladými nadšenci sestavoval Speleologickou skupinu pro výzkum Plániv, nikdo z nich netušil, že pøed nimi leží budoucnost naplnìná velkými objevy i tragickými událostmi. Za své poslání si vybrali úkol nad jiné obtížný, objasnìní podzemního toku Bílé vody mezi propadáním Nová Rasovna a propastí Macochou. Vzpomeòme, alespoò ve zkratce na výzkumy a objevy, které cestu ke splnìní jejich úkolu vroubily. Nejprve to jsou objevy a postupy v jeskyni Plánivy, pak následuje první objev Bílé vody za Novou Rasovnou - jeskynì 13C. Ta si v r. 1965 vyžádala první obì z øad Honzových kamarádù, Jiøího Šlechtu. Z té doby je známá i plánivská série expedic do tehdy nejhlubší Èeskoslovenské propasti Barazdalᚠ(-180) na Silické planinì Slovenského krasu. Na domácí scénì pak pokraèují epochálním objevem první ledové jeskynì v Moravském krasu, Pikové dámy. Pak pøichází objev nejcennìjší: 8. ledna 1969 Honza s dalšími Plániváky objevil Amatérskou jeskyni (èást oznaèovanou dnes jako Stará Amatérská jeskynì) a v létì téhož roku i

její pokraèování. Sifon mezi obìma èástmi pak v srpnu 1970 bere Honzovi další dva kamarády, Milana Šlechtu a Marko Zahradníèka. Po této tragédii, kdy byli dobrovolní speleologové z dalšího výzkumu Amatérské jeskynì vylouèeni, vrací se Honza k jejímu objevování jako profesionál. Byl to právì on, který se zasloužil o objev a prùzkum Sloupského koridoru, dodnes proslulého obtížným pøístupem a úchvatnou výzdobou. V Plánivské skupinì pùsobil aktivnì až do roku 1979, nìkolik let i jako její pøedseda. Jeho osobité malùvky a ilustrace dodnes zdobí dobové kroniky a zápisníky jeho vrstevníkù. Je i autorem známého plánivského trpaslíka. Na základnách Plánivské skupiny je dodnes èastým a vítaným hostem a chodící kronikou objevù podzemní Bílé vody. Jeho jméno tak nelze zapomenout a jemu samotnému dìkujeme za jedny z nejvìtších objevù v dìjinách Moravského krasu, které již asi zùstanou nepøekonány. L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy)

Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatší O rozmnožení padesátníkù, èlenù ÈSS, se zasloužil Pavel Bosák tím, že se ve zdraví dožil tohoto významného životního jubilea. Sice objektivnì vzato na tom, že mu pøibývá let moc vliv nemá, ale dokázal za ty roky velmi významnì ovlivnit speleologické dìní u nás a zejména v ÈSS.

dopøedu a správným smìrem. Proto také nebylo velkým pøekvapením, že se stal generálním sekretáøem Mezinárodní speleologické unie, a že tuto funkci zastává se svou osobitou grácií velmi dobøe. Máme pøipraven ještì jeden doklad o tom, že je Pavel èlovìk moudrý a uvážlivý. Druhá fotografie je nezvratitelným dokladem jeho trvalého, nièím nepøekonatelného zájmu o geologickou problematiku.

Jeskyním se vìnuje již od útlého mládí a dokonce o tom existují i dùkazy, jak vidíte na fotografii. Vystudoval geologii a záliba se tak stala i èástí jeho profese. Pøestože vstoupil do svìta vìdy, jeskyòaøinì a jeskyòáøùm zùstal vìrný. Díky svým odborným a lidským kvalitám se stal neodmyslitelnou souèástí vedení ÈSS. Jeho pøímost a otevøenost s jakou vystupuje na jednáních, je nìkdy témìø šokující. Bez váhání dokáže nazvat vìci pravým jménem, nic neskrývá a dokáže tak posunout chod událostí

Takže Pavle, pøejeme Ti všechno nejlepší k padesátinám! Jménem Èeské speleologické spoleènosti Michal Piškula pøedseda ÈSS

42

Obr 1: Pavel - jeskyòáø.

Obr 2: Pavel - vìdec.

Obr 3: Pavel - úøedník.

43

Pepa šedesátníkem Své první jeskyòáøské zkušenosti sbíral s partou bozkovských brigádníkù pøi objevování nových jeskyní v malé podkrkonošské obci Bozkovì. Tehdy v roce 1958 se mladý Josef Øehák teprve uèil. Uèil se, co obnáší skuteèná jeskyòaøina. A od svých starších kolegù, kterými byli nestoøi èeského jeskyòáøstva (Ferry Skøivánek, Wabi Stárka …) se nauèil, že to není jen pouhé kopání, ale hlavnì dùkladná dokumentace, dobrá organizace práce a správný úsudek. Díky tomu a vlastní píli, se kterou získával další a další vìdomosti o jeskyních a krasu se posléze stal vùdèí osobností bozkovské jeskyòáøské skupiny, pracovníkem dohlížejícím na zpøístupòovací práce a koneènì prvním øeditelem správy Bozkovských jeskyní. Své aktivity zamìøoval i mimo vlastní Bozkovské jeskynì do celé oblasti Krkonošského krasu, ale i do dalších oblastí Èech a Slovenska. Poèátek 70. let byl ve znamení organizace úspìšných expedicí do Rumunska, (objev Èeské jeskynì v propasti ªesuri), organizace 6. mezinárodního speleologického kongresu v Olomouci, založení Mezinárodní speleologické školy (ve spolupráci s univerzitami ve Wroclavi a Katovicích). Tato etapa Bozkovské jeskyòáøské èinnosti byla násilnì pøerušena v roce 1978 politicky motivovaným, nuceným odchodem Pepy z funkce øeditele Bozkovských jeskyní a zákazem pracovat v Semilském okrese. I pøes tuto nešastnou situaci zùstal aktivním èlenem novì vzniklé Èeské speleologické spoleènosti a to jak v domovské ZO 5-01 Bozkov, tak v øídících orgánech a komisích ÈSS. Byl iniciátorem a organizátorem rozsáhlého programu výzkumu krasu Krkonošsko- jesenické oblasti, zejména mezinárodního programu v oblasti Králického Snìžníku. Právì mezinárodní spolupráce na polsko-èeskou polární výpravu na Špicberky. Úèast na programu výzkumu ledovcových jeskyní a krasu polárních oblastí se tak stala právì jeho doménou. Výsledky následných „Èeských polárních výprav“ jsou vysoce hodnoceny v mezinárodním mìøítku.

V posledních letech využívá získané znalosti metod speleologického prùzkumu a výzkumu pøi každodenní práci v rodinné firmì SPELEO-Øehák Svojí prací pøi prùzkumech podzemí historických objektù (klášterù, zámkù apod.) se mu podaøilo povýšit speleologii na uznávanou metodu stavebnì historického prùzkumu památkových objektù a historického podzemí. Vùle nevzdat se a síla pøekonávat tìžkosti, které mu život za tìch 60 let nastavìl do cesty, vedly Pepu vždy k novým a novým speleologickým aktivitám. Pøejme mu tedy do dalších let hodnì tìchto sil a pevné zdraví, abychom mohli ještì dlouho èerpat z jeho zkušeností a znalostí, které nám, mladším kolegùm a èasto neposlušným žákùm, pøedává. -OU-

44

LISTÁRNA A

Jeskyòáøi pomohli Policii

KRÁTKÉ

ZPRÁVY

ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti

Barbora Šimeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit)

Ve ètvrtek 13. záøí 2001 ve 14:25 hodin byla vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní v Teplicích nad Beèvou Barbora Šimeèková telefonicky kontaktována policisty obvodního oddìlení  Hranice s žádostí o konzultaci a zapùjèení klíèù od branky vedoucí do Hranické propasti. Jako dùvod byl udán pravdìpodobný, a to patrnì sebevražedný pád osoby. Po pøíchodu k jícnu Propasti v NPR Hùrka (k.ú. Hranice, okr. Pøerov) bylo policisty potvrzeno, že se na hladinì jezírka v Propasti nalézá mrtvé tìlo 78leté paní z Branek (okr. Vsetín) pohøešované již od soboty 8.9.2001. Nález uèinil údajnì náhodnì syn obìti a ohlásil jej policii. K zásahu se na místì postupnì shromáždilo cca 20 policistù a hasièù z okresù Olomouc, Pøerov a Vsetín. Po odemèení vstupu do Propasti Šimeèková seznámila obì zasahující složky IZS se specifickou problematikou Hranické Propasti vèetnì upozornìní na skalní výstupek v její z. stìnì za zábradlím, který je v ústním podání od nepamìti oznaèován jako ”mùstek sebevrahù”. S ohledem na místo dopadu tìla na svah v tìsné blízkosti jezírka v hloubce - 69,5 m byl tento výstupek potvrzen jako velmi pravdìpodobné místo odrazu. Vzhledem k tomu, že ruèní transport tìla nahoru po pøíkrém svahu rozmáèeném dlouhotrvajícími dešti byl zhodnocen jako velmi obtížný, požádala policie o možnost použití trvale zabudovaného benzínového vrátku, který je v majetku ZO 7-02 ÈSS Hranický kras a slouží zejména pro transport speleopotápìèské výstroje. Šimeèková telefonicky zajistila zapùjèení klíèù od vrátku a jeho kvalifikovanou obsluhu, a to zkušenými jeskyòáøi ZO 6-23 ÈSS Aragonit. Po

pøivezení klíèù od vrátku z Olomouce provedli pp. Sedlák, Travìnec a Zela za asistence hasièù upevnìní transportní rakve na ocelové lano a její spuštìní na døevìnou manipulaèní plošinu na bøehu jezírka. Vzhledem k tomu, že vzduchová vrstva nad hladinou jezírka nevykazovala zvýšenou koncentraci CO2, bylo možno prostým plaváním po hladinì dosáhnout místa, kde se nacházelo tìlo a transportovat jej k døevìné plošinì. Zde bylo tìlo uloženo do transportní rakve, rakev zajištìna, upevnìna na lano a vytažena ke stanovišti vrátku. Rakev s ostatky pøevzali zøízenci z oddìlení patologie Nemocnice Hranice a.s. Èlenové Hasièského záchranného sboru pak provedli dohledání osobních vìcí na svahu v blízkosti místa dopadu tìla, a to pøedevším tašky obsahující dva dopisy na rozlouèenou. Po odchodu zasahujících osob z Propasti byl uzamèen poklop vrátku a oba zámky na brance, akce byla ukonèena v 18:45 hodin. Akce se zúèastnili èlenové ZO 6-23 ÈSS Aragonit: Zbynìk Sedlák, Barbora Šimeèková, Fraòo Travìnec a Vlastimil Zela. Dìkujeme p. Miroslavu Lukášovi ze ZO 702 ÈSS Hranický kras za ochotné zapùjèení klíèù od vrátku a ještì jednou se omlouváme, že jsme jim neúmyslnì ”doutrhli” startovací šòùru. Závìr Informovanost pøítomných policistù i hasièù o lokalitì a o dopravním pøístupu k ní hodnotím jako minimální, zapøíèinìnou zøejmì pøedevším skuteèností, že od poslední známé sebevraždy skokem do Hranické propasti uplynulo již cca 25 let. Obì složky IZS podìkovaly na místì speleologùm

45

za kvalifikovaný zásah i za teoretické informace a zaznamenaly si telefonní èísla pro pøípadnou další potøebu. Osobnì dìkuji svým jeskyòáøským kolegùm

za okamžitou a nezištnì poskytnutou pomoc. Zapsala: Barbora Šimeèková, 21.9.2001

Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti

Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)

Splòujeme tímto dluh v informacích o naší èinnosti za období let 1998-2001 a tím doplòujeme mozaiku èinnosti celé ÈSS. Témìø po celé období od r. 1955, kdy jsme zahájili nᚠzájem o kras, byla a je pøedmìtem našeho krasového bádání Ochozská jeskynì v Moravském krasu a pøilehlý krasový region ponorné Øíèky a jejích pøítokù. V posledním shora vymezeném období byl zahájen výzkum vedoucí k poznání stáøí Ochozské jeskynì a její výplnì. Byly vyhloubeny dvì 4 m hluboké sedimentologicky prùzkumné sondy, podle našich pøedstav v nejstarších èástech systému Ochozské jeskynì, a to jedna v chodbì U Kužele, druhá v chodbì Zkamenìlé øeky. Souèasnì mìl být potvrzen geofyzikální prùzkum prùbìhu skalního dna v tìchto místech, které nemìlo probíhat hloubìji. K odkrytým profilùm byli pøizváni sedimentologovéspecialisti, kteøí zhodnotili námi odkryté profily a výsledky publikovali. Další sonda, vyhloubená pozdìji v Hornischovì chodbì mezi chodbou U Kužele a Smuteèní vrbou, narazila na skalní dno výraznì eroznì modelované v hloubce 2,2 m. Ne, nebyly to výkopy za úèelem nalezení pokladu loupeživých Vajckornù, jak by tøeba nezasvìcený ètenáø si mohl myslet pøi studiu nìkterých zmínìných publikací! V tomto sedimentologicky prùzkumném sondování pokud možno ke skalnímu dnu na rùzných místech Ochozské jeskynì máme v úmyslu nadále pokraèovat. Jinou oblastí výzkumu bylo øešení hydrologie srážkových infiltrátù, kde k roku 2001 je již k dispozici patnáctiletá øada pozorování. Posledních osm let pracuje v jeskyni poèítaèem øízená stanice automatické registrace intenzity skapu na reprezentativním místì, jehož skapový vztah k celkovému skapu do jednorázovì vyšetøené plochy

ZO 6-11

jeskynì 2 900 m2 je znám. To umožnilo vyjádøit specifický podzemní odtok vadózní zónou ve vztahu ke srážkám, které jsou námi mìøeny pøímo v blízkých Hostìnicích. Tak byla stanovena i variabilita podzemního odtoku v prùbìhu roku, jeho meziroèní variabilita, stanovená prùmìrná koncentrace CaCO3 ve skapové vodì na sledovaném místì v prùbìhu roku a tím i variabilita intenzity krasovìní (odnosu) v prùbìhu roku i meziroènì a další hydrologické problémy filtraèních deformací v krasu. Hydrochemickým výzkumem, stopovacími zkouškami a další metodikou øešíme hydrografické a hydraulické problémy odtokových cest od známých ponorù povrchových tokù k vývìrùm, s cílem úplného poznání podzemní vody v této krasové oblasti. V rámci tìchto prací byla též provedena stopovací zkouška s nejvìtším množstvím barviva použitého jednorázovì v Moravském krasu – jednalo se o 15 kg fluoresceinu vrženého do Hostìnického propadání III. V rámci výuky speleologického mapování na Ústavu geodezie FAST VUT Brno je již osm let provádìna v Ochozské jeskyni se studenty V. roèníku praktická èást pøedmìtu a jeskynì novì pøemìøována. V osvìtové oblasti jsme pro veøejnost v posledních dvou letech uskuteènili tøi dny “otevøených dveøí” Ochozské jeskynì s odborným výkladem a vydali dvì barevné pohlednice z této lokality. V rámci výchovy k ochranì krasu založil a vede nᚠèlen, který je povoláním uèitel, na jedné brnìnské základní škole speleologický kroužek, jehož èlenové pomáhají naší ZO pøi jarním úklidu na povrchu krasu kolem nìkterých jeskyní. Objasnili jsme nepovolený výkop v jeskyni Puklinové v Kamenným žlíbku a zhotovili novou pancéøovou uzávìru sklípku u jeskynì vèetnì nového zámkového systému brány Ochozské jeskynì.

46

Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)

V roce 1998 uplynulo 10 let od posledního souhrnného vyhodnocení prùzkumu jeskyní v údolí Bøezinského potoka (Vrána 1988). Na výzkumnou èinnost v oblasti “bøezinského” krasu se od roku 1948 zamìøila bøezinská skupina Speleoklubu Brno, která zde pod oznaèením ZO ÈSS 6-12 pracuje dodnes. Èlenové Speleoklubu zde provedli celou øadu akcí jejichž výsledkem byl objev nìkolika nových drobných jeskyní (Èervinka 1949; Baláè a Bøeza 1953; Burkhardt a kol. 1960), ale prvním vìtším impulsem k zahájení systematického speleoprùzkumu se stal objev vstupních partií jeskynì Malý lesík, ze dne 1.6.1949. Objevitelem byl Alois Ševèík z Bøeziny (Himmel a Himmel 1967; Vrána 1988), který zde vedl i následné práce. Autoøi èlánku si dovolili, ku pøíležitosti vzpomínky na 50. výroèí trvání bøezinské skupiny brnìnského Speleoklubu, uveøejnit poslední poznatky z prùzkumu j.è. 1405 Malý lesík, která byla po mnoho let hlavním pracovištìm ZO 6-12 a v souèasnosti je lokalitou v konzervaci. Za 50 rokù více èi ménì aktivní výzkumné a

prùzkumné èinnosti bøezinské skupiny, která se zamìøila hlavnì na exploataci sedimentárních výplní ze spodního patra jeskynì, se celkový pohled na speleogenezi lokality výraznì zmìnil. Nejvíce pozornosti bylo vìnováno studiu a dokumentaci sedimentární výplnì ve vstupních a ponorových èástech jeskynì (Kos a Vít 1998). Obdobné otázky byly øešeny i ve støedních, eventuelnì horních patrech, odkud pochází fosilní nálezy pleistocénní fauny (srovnej Vašátko a kol. 1993, 249; Kos 1999b). V poslední míøe se èlenové ZO zamìøili také na výzkum vnitrojeskynního klimatu (Kos 1997) a sledování hydrologických jevù ve spodních patrech (Šenkyøík 1994; Kos 1999a). Jeskynì Malý lesík je vytvoøena v masivních vilémovických vápencích devonského stáøí (frasn), které zde vytváøejí biohermu (Dvoøák a Pták 1963). Vápence mají tmavošedou barvu a lze je klasifikovat jako biolitity. Tyto vápence vznikaly v podstatì jako útesy s kobercovými porosty korálù, stromatopor, lilijic, øas a dalších podmoøských organismù. Vápence jsou chemicky velmi èisté, proto podléhají

47

sedimentù v období pliocénu (2,5 mil. let), nebo byly též zjištìny ve støedních patrech jeskynì (Rovnobìžné ch.). Na konci støedního miocénu (cca 11 mil. let) zde došlo k obnovì staré øíèní sítì. Bøezinským údolím již neprotéká øíèní tok, který pùvodnì meandroval ve smìru od Bukoviny ke Kanicím, kde se posléze vléval do Svitavy (Jarka 1949), ale malý potùèek, živený drobnými svahovými prameny (cca 2,5 mil. let). Podle nìkterých badatelù byla vodními toky v tomto období z èásti exhumována stará údolí, mezi nìž patøilo také údolí mezi Bøezinou a Ochozí (Dostál a kol. 1998). V pleistocénu nastalo støídání studeného a teplého klimatu. Tehdy zøejmì došlo ke znaènému rozrušení skalního podkladu a ke vzniku ostrohranných sutí, které zakryly svahy údolí.

intenzivnìjšímu krasovìní a místy jsou též znaènì tektonicky rozrušené. V útvaru zvaném Slonice, Údolní trativod II a ve dnì chodby pod Chodbou chamtivcù byl zjištìn výskyt sparitu (Hladil 1996), který zde prostupuje ve znaèných mocnostech vápence. Má podobu mohutných krystalù mléèné až prùsvitné barvy a vyplòuje pùvodní vertikálnì položené puklinovité dutiny, kde dosahují mocnosti místy až 30 cm. Ve vstupních partiích trativodu Panna byla dále zjištìna asi 15-20 cm mocná poloha horizontálnì uložených hlíznatých vápencù s mírnì deskovitou odluèností. V paleoponoru jeskynì jsou zachovány akumulace øíèních sedimentù (Kos a Vít 1998) pùvodem z období ottnangu (cca 18. mil. let), popø. z poèátku spodního badenu (cca 16,4 mil. let). Není možné však prozatím vylouèit i redepozici tìchto

48

Hlavním èinitelem, který pøispìl k opìtovné tvorbì a prakticky k dnešní podobì Bøezinského údolí, byly klimatické zmìny, které nastaly na hranici pliocénu a pleistocénu. Podle nìkterých poznatkù (Vandenberghe 1993), docházelo na poèátku chladných a teplých období pleistocénu (2,4 mil. let až cca 100 tis. let) k výraznému zvýšení prùtoku ve vodních tocích. V nejmladším pleistocénu je krasový povrch zarovnán sprašemi, které vyplnily nerovnosti povrchu (škrapy, závrty) a akumulovaly se pøi úpatí údolí a pøed vchody otevøených jeskyní. Nejmladší sedimenty jsou na lokalitì prezentovány právì sprašovými hlínami, které generelnì vyplòují vìtší èásti jeskynních systémù v oblasti jejich horních a støedních pater (Malý lesík). Nejvyšší partie horních pater byly opìtovnì vyklizeny a momentálnì se v nich nachází rozmanitá krápníková výzdoba, vápencová su a zaklínìné zbory balvanù. Sprašové hlíny jsou bohaté na paleontologický materiál, který umožnil vytvoøit v rámci lokality relativní biostratigrafii na základì asociace spoleèenstev nìkterých obratlovcù (sob, srnec, liška, jezevec ...). Jejich datace je øazena do období pleistocénu (R/W). Nejmladší sedimenty jsou charakterizovány velkým množstvím vydávenin sov, koprolity a zbytky výkalù jezevcù. Jedná se o èoèkovité anomálie bohaté na kumulace kostí drobných hlodavcù a krovky broukù. Datace do období holocénu byla upøesnìna nálezem fragmentu pravìké keramické nádoby (cca 800 l. pø. n. l.) pocházející ze závìru pozdní doby bronzové (Kos 1999b). Støední patra lze novìji stratifikovat do oblasti Propástky, jež pøedstavuje vertikální jeskynní chodbu, která je nejspíše prastarým ponorem Bøezinského potoka (Kos a Vít 1998). Støední patra tvoøí zatím jediná subhorizontální chodba erozního charakteru, která se nachází 9-11m pod úrovní dnešního vchodu. Tato úroveò byla klasifikována jako koridor pod Komínem ozvìny a pøedstavuje další menší odtokovo-trativodnou vìtev, do které pøicházela voda z údolí od Chodby chamtivcù a ze Vstupní chodby nad Propástkou. Boèní ponor, ze smìru od Chodby chamtivcù, se významnì podílel na modelaci jeskynních chodeb v této úrovni. V sedimentárních výplních se støídají jemnozrnné i hrubozrnné materiály. Jedná se o jemné bìlošedé až žlutohnìdé jíly, jemné písky, oblázky a valouny z rozpadlých kulmských hornin, pøíp. hrubotvarý vápencový štìrk zpevnìný tvrdým bílým sintrem (leží na bázi jeskynních chodeb). Stìny komínù jsou

vyzdobeny malými brèky a miniaturními heliktity. Povrch sedimentù pokrýval pùvodnì omytý štìrèík, tvoøený vøeteny prachovcù a bøidlic. Jinak se zde vyskytly i valouny èerných rohovcù a oblázky køemene znaèných velikostí (až 25x15 cm). Ve stropech lze rozeznat rozvolnìné pendanty, které vznikaly korozí stìn a stropù. Ukonèení koridoru pod Chodbou chamtivcù je tvoøeno sifonem v hlinitopísèitých náplavách a mohutnou akumulací redeponovaných vyrostlic mléènì bílého kalcitu, které zcela uzavírají koncový profil strmì upadající erozní chodby. Jeskynní výzkum u Bøeziny se již od svého prvopoèátku zamìøuje na bádání v prostøedí fosilního (pohøbeného) krasu. Bøezinské údolí, jež pøedstavuje podle nìkterých badatelù relikt starého øíèního koryta, které plnilo hydrografickou funkci poprvé nìkdy na poè. terciéru, si zachovalo pod mocnými øíèními a moøskými nánosy charakter slepého, pøíp. poloslepého údolí (Šenkyøík 1994). Hydrografická funkce starého fosilního údolí je tedy teoreticky naèrtnuta. Kterými smìry probíhalo primární odvodòování této oblasti ovšem s úplnou jistotou nevíme. Ponory Bøezinského potoka v j. Malý lesík pomáhají v souèasné dobì pouze obohacovat krasovo-puklinovou strukturu, která teoreticky drénuje vodu ve vápencích do oblasti nedalekého Hádeckého údolí jv. od Ochoze (Hypr 1998). Funkce ponorù je nepochybnì recentního stáøí a je závislá na vodnatosti Bøezinského potoka, který se obèas rozléval po loukách pøed jeskyní. Rameno Bøezinského potoka bylo ovšem výstavbou silnice pøi budování trasy Jedovnice - Bøezina - Brno v roce 1920 oddìleno od ponorného dílu údolí, èímž byla do budoucna znemožnìna opìtovná aktivace ponorù. V souèasné dobì je tìžba sedimentù ze všech paleoponorù jeskynì Malý lesík zastavena a provádí se zde pouze výzkumná èinnost zamìøená na geologii a hydrologii krasového systému. Literatura: Baláè V., Bøeza J. (1953): Nová jeskynì u Bøeziny poblíž Køtin. - Ès. kras, 6: 197-200. Brno. Burkhardt R., Homola B., Ševèík A. (1960): Pøíspìvek k poznání krasových jevù Babické plošiny a údolí Bøezinského potoka v Moravském krasu. - Kras v Èeskoslovensku, 1: 1-13. Brno. Èervinka F. (1949): Jeskynní výzkum u Bøeziny. Ès. kras, 2: 45. Brno.

49

Dostál P. Hašek V., Tomešek J. (1998): Geofyzikální prùzkum na akci CHKO Moravský kras – Mokrá. - MS, Brno. Dvoøák J., Pták J. (1963): Geologický vývoj a tektonika devonu a spodního karbonu Moravského krasu. - Sbor. geol. vìd, Ø. G, 3: 49-84. Praha Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky. - MS, ZK ROH KSB. Brno. Hladil J. (1996): Karbonátová sedimentární tìlesa I, Jejich vznik a vývoj. - Skripta, PøF MU. Brno. Hypr D. (1998): Nové poznatky o hydrogeologii jižní èásti Moravského krasu. - Speleo (Praha), 26: 13-20. Jarka J. (1949): Geologie jižní èásti Moravského krasu mezi Køtinami a Mokrou. - Rozpr. II. tø. Èes. akad., LVIII/14: 1-21. Praha. Kos P. (1997): Výsledky teplotního mìøení na lokalitì Bøezina - j. Malý lesík 1994. - Speleofórum ´97: 17-18. Praha. Kos P. (1999a): Hydrografické zmìny ve spodních patrech jeskynì è. 1405 Malý lesík v roce 19971998. - Estavela, 1, 1: 19-20. Lipovec. Kos P. (1999b): Nález pravìké keramiky a fosilních kostí v jeskyni Malý Lesík u Bøeziny. - PV, 39 (1995-1996): 75-80. Brno. Kos P., Vít J. (1998): Sedimentární výplò Propástky v jeskyni è. 1405 Malý lesík u Bøeziny (Moravský kras-jih). - Speleofórum ´98: 10-12. Praha. Šenkyøík M. (1994): K problému neznámých vod ve spodním patøe jeskynì Malý lesík. - Speleofórum ´94: 32-34. Vandenberghe J. (1993): Changing fluvial processes under changing periglacial conditions. - Z. Geomorph. N. F., 88: 17-28. Vašátko J., Ložek V., Vanìèková L., Gaisler J., Raušer J., Zima J. (1983): Biota Moravského krasu. In: Musil R. (Ed.): Moravský kras – labyrinty poznání: 247-26. Adamov. Vrána M. (1988): Jeskynní výzkum u Bøeziny, 40. let Bøezinské skupiny Speleologického klubu v Brnì. - Knih. Èes. speleol. spol. Praha.

Summary: The Results of the Research in the Cave n. 1405 “Malý lesík” in 1988-1998. In 1998 it was 10 years since the last overall evaluation of the research of the caves in the valley of the Bøezinský Creek, in the southern part of the Moravian karst, was made (Vrána 1988). A group from Bøezina, which is a part of Speleoklub Brno (now ZO ÈSS 6-12), has been working in this area since 1948. The members of Speleoklub examined this area and this resulted in discoveries of several small caves here (Èervinka 1949; Baláè and Bøeza 1953; Burkhardt et al. 1960). The first impulse, which led to more intensive examination of the area was the discovery of the cave number 1405 “Malý lesík”. This cave was discovered by Alois Ševèík from Bøezina in 1949 (Himmel and Himmel 1967; Vrána 1988). During the last 50 years, when the caving group from Bøezina more or less studied this area, the view of the speleogenesis of this area has changed considerably. The researchers concentrated most on the analysis and documentation of the sediments at the entrance and in the lowest erosive parts of the cave (Kos and Vít 1998). Some important things have recently been discovered even in the middle and upper parts of the cave. There has been found some fossils of Pleistocene fauna and a fragment of a ceramic vessel from the late Bronze Age (Vašátko et. al. 1983; Kos 1999b). Lately the members of the group have been investigating the climate inside the cave (Kos 1997) and they have been following hydrographic phenomena in the lower parts of the cave (Šenkyøík 1994; Kos 1999a). Today the cave is about 350 meters long and its depth is about 28 meters. “Malý lesík” is in fact a small maze consisting of complicated system of corridors. The draughts near the cave “Malý lesík” are not very active any more, and they supply only the karst-rift structure in limestone, which takes the water into the nearby area of Hádek valley, which is near Ochoz (Hypr 1998). The latest research, which was made in 1998, shows that there are other big caves in the Bøezina valley which the public had not known of. (Pøeložil Z. Rotrekl)

Nejvýše položené historické podzemí v Èesku? Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)

Byl jsem nadmíru pøekvapen, když jsme byli požádáni Správou Krkonošského národního parku,

abychom prozkoumali “podzemní” èást toku Bílého Labe u Luèní boudy v Krkonoších. Nevím, kolikrát

50

jsem tudy šel nebo jel na bìžkách, ale nikdy jsem si neuvìdomil, že Bílé Labe tu pod nádrží na vodu bezprostøednì u cesty mizí z povrchu. Zakrytá èást vede s. od Luèní boudy a je vyústìna na povrch zhruba na úrovni jejího západního konce. Ve svém prùbìhu se esovitì lomí. Zakrytí vodoteèe je provedeno z povrchu v rýze. Do vzdálenosti 45 m od zaústìní jsou stìny budovány z žulových kvádrù, strop je z litého armovaného betonu. Profil je obdélníkový 1 800-2 100/1 000-1 500 mm. Výška je závislá na množství kamenù v øeèišti. Od vzdálenosti 45 metrù k vyústìní jsou Benešovy rámy. Profil je obdélníkový 2000/1500 mm. Souèasný stav díky velice tvrdým klimatickým podmínkám není zrovna nejlepší. Pojivo žulových kvádrù je vymrzlé a kvádry jsou na mnoha místech rozhýbány. Druhá èást

z Benešových rámù je stavebnì zcela “zfušovaná”, protože mezery mezi jednotlivými segmenty jsou až 30 cm. První èást do vzdálenosti 45 metrù byla vybudována pravdìpodobnì v letech 1939-1940 pøi rozsáhlé pøestavbì Luèní boudy, která vyhoøela 2.øíjna 1938 bìhem ústupu èeské armády z pohranièí. Úèelem bylo zvìtšit prostranství pøed hlavním vchodem do budovy. Druhá èást budovaná z Benešových rámù je již socialistická, samoúèelná a nepochopitelná stavba. Pokud pøipustíme, že první polovina minulého století je již historie a že se jedná o podzemí (zakrytí bylo provedeno z povrchu), jde pravdìpodobnì o nejvýše položené “historické podzemí” u nás, protože se nalézá ve výšce 1430 m n.m.

Výzkum barokních vápenek nad Studénèným žlebem u Mokré Petr Kos (ÚAPP Brno)

V èervenci r. 2001 se již tradiènì konal záchranný pøedstihový archeologický výzkum v oblasti dobývacího a tìžebního prostoru Mokrá. V letošním roce jsme byli nuceni omezit èinnost na lokalitì Mokrá-lom VII, nebo byl zaznamenán nový postup z. lomu k SSVdo  prostoru Studénèného

žlebu. Tato oblast je mimo jiné zajímavá, kromì vápenictví, i z hlediska geologického a geomorfologického. Studénèný žleb pøedstavuje relikt starého krasového údolí, jež plnilo dùležitou hydrografickou funkci již v hluboké geologické minulosti. Na nìkolika profilech, odkrytých

51

stol.

Pøesto, že v okolí z. lomu bylo již v minulosti archeologicky prozkoumáno nìkolik podobných pecí (Kos 2000a), v nìkterých rysech se pøece jenom nové vápenky lišily. Byla to pøedevším jejich úprava. Pec I mìla spoleènou pøedpecní jámu s pecí II. Valené klenby topných kanálù byly v obou pøípadech vyhloubeny èásteènì v písku a èásteènì ve sprašových hlínách, které byly provozem pece zpevnìny a vypáleny do èervena. Pece III a IV se od pøedchozích opìt lišily. Zøejmì patøily jednomu majiteli, nebo u nich bylo na vyzdívku topného kanálu (pec IV) a vlastní obvod pece (pec III), použito nepálených cihel. Všechny pece poskytly dùležitý nálezový materiál, který umožnil stanovit jejich stáøí. Pec I poskytla drobné zlomky keramických nádob rámcovì zaøaditelných do 18. stol. Kromì keramiky zde bylo nalezeno železné ostøí kopáèe nebo sochoru. V peci III byly nalezeny zlomky barokní keramiky, které ležely až na podlaze pøedpecní jámy. A koneènì pec IV poskytla celý železný nùž s nýtky v rukojeti a jeden mìdìný tereziánský krejcar. Vápenické objekty v trati nad Studénèným žlebem u Mokré jsou pøíkladem tradièní vápenické lidové výroby v 18. stol., která se ve stejné dobì rozvíjela pøedevším v souvislosti s výstavbou církevní architektury mìsta Brna. Obec Mokrá totiž v této dobì náležela kapitule Sv. Petra v Brnì.

mokrským lomem, lze studovat akumulace sedimentù z období ottnangu, badenu (terciér) a pleistocénu (kvartér). Bìhem pøípravy vlastní tìžby probìhly zároveò v tomto prostoru i odlesòovací práce. Tìžké stroje obnažily sprašové hlíny, písky a místy i skalní podklad, tvoøený vilémovickými vápenci. Podle vystupujících vápencových skal se zbytky škrapù se zdá, že Studénèný žleb pokraèuje do prostoru lomu, kde je nafárán etáží, a také dále k S, v podobì asi jen 10 až 15 m širokého žlíbku. Ve stìnì etáže 420 m n.m. je jasnì patrná mocnost sedimentù vyplòujících žlíbek, která èiní cca 15 m. Ve zbytcích hlín byly objeveny obrysy vypálených stìn vápenických pecí a drobné zahloubené objekty, které bylo nutné pøed rychle postupující tìžbou prozkoumat. Celkem zde byly prozkoumány 4 vápenické pece polního typu s kamennou nebo hlinìnou plentou, které se øadí mezi pece jámové dvoudílné (Kos 2000b). Ke stejným aktivitám zøejmì náležely i drobné zahloubené objekty související s vápenickou èinností. Jáma oválného pùdorysu a mísovitého profilu obsahovala kromì nìkolika zlomkù keramiky i zbytek skladu natluèeného vápence. Jiný objekt zase poskytl celkem bohatou kolekci keramických støepù, ze kterých se nám v laboratoøi podaøilo sestavit èást hrnce z 18.

Literatura: Kos P. (2000a): Doklady vápenických objektù u Mokré v jižní èásti Moravského krasu. Zkoumání výrobních objektù a technologií archeologickými metodami, Sborník ze semináøe 1999. Archeologia technica, 11: 75-87. Brno. Kos P. (2000b): Støedovìké vápenické pece v Brnì a jeho okolí. - MS, Seminární pr., FFMUB Ústav archeologie a muzeologie: 1-64. Brno.

„ad výhovorky“ Vážení priatelia jaskyniari!

nemôže, v takom prípade ste svedkami niekedy skutoènì unikátnych výhovoriek. V Spravodaji è. 1/98 uviedol t.è. už zosnulý významný jaskyniar Petr Hipman nieko¾ko používaných výhovoriek ako napr. “chová svine”, “bol silný protivietor” (chlap mal prís na dohodnuté miesto na bicykli), “odpadol som” (30 roè. lesný

Ako je už dávno známe, pri organizovaní pracovných akcií sa vždy, alebo vo väèšinì prípadov vyskytnú nejaké problémy èi už technického, alebo iného rázu. Niekedy sa stane, že brzdnou èasou sa stává èlovek. Èi už sa mu nechce, alebo v skutoènosti

52

inžinier). Mòa, ako urèite ve¾a dalších jaskyniarov, tieto “výhovorky” zaujali a preto som sa rozhodol pokraèovat v zbieraní takýchto výhovoriek. Pokia¾ ste boli svedkami, alebo sú vám takéto prípady známe, bol by som vïaèný, keby ste mi tieto zaslali.

Po zozbieraní dostatoèného množstva “výhovoriek”, tieto budú zverejnené. Adresa: Daniel Èongrady, Karpatská 44, 911 01 Trenèín, Slovensko

Velebit Expedice pod vedením Branislava Šmída objevila ve Velebitu na pøelomu èervence a srpna 700 m hlubokou “díru” nazvanou Medúza. Nachází se v ní nejhlubší PODZEMNÍ vertikála na svìte - šachta “Bojímbojím”, slanìná 440 m, ale smìrem nahoru pokraèuje min. dalších 100 m. (P.K.)

Z APOMENUTÉ

A

VÝZKUMNÉ

NETRADIÈNÍ POSTUPY

Èerpání sifonù pytlováním Bylo horké léto roku 1986. Na mapì jeskyní severní èásti Moravského krasu je stále ještì možné najít mnoho bílých míst. Jedno z nich se snaží vyplnit èlenové Plánivské skupiny v místech známé køižovatky U kaštanu (kaštan tam již není). Nedaleko autobusové zastávky mùžeme dodnes spatøit výraznou propadlinu pøecházející v závrt se skruží a poklopem - závrt è. 37. Ale zpìt do historie. Úspìšný postup v otvírání tohoto závrtu je ve výše popsaném období zkomplikován v hloubce 65m hladinou malého sifonku. Další práce jsou pøerušeny, jednak za úèelem zvážení dalšího postupu, jednak pro využití krásného poèasí. Dva èlenové se však rozhodují pustit se do øešení celé akce sami. Tak malý sifonek, cha chá, to je pøeci hraèka, vždy jsme již èerpali daleko vìtší sifony. To chce jen správný nápad. Jak by to øešil takový Absolon? Ne, to by bylo moc grandiózní, takový význam tenhle závrt zas nemá. A co slavný zakladatel Plánivské skupiny M. Šlechta? Ten by byl asi pro støílení, kterému se nauèil vedle v jeskyni 13C. Naše skupina asi nakonec bude pro Béïùv návrh èerpání vody na povrch kaskádou èerpadel. To než se dá dohromady, bude podzim. Co jen vymyslet? Nová doba žádá nové postupy! Všude se zaèínají používat plasty. Proè nìco takového nezkusit? Kanystry jsou neskladné, ale co igelitové pytle? Vždy ten sifonek je doèista malý. Naplníme pár igeliákù vodou a jdeme do dalších objevù.

Jak øekli, tak udìlali. Korytem Bílé vody neproteklo mnoho vody (co by jí taky v létì teklo) a již se hrnou se svazkem igelitových pytlù k závrtu. Oba jsou odìni do jeskyòáøských halen neurèitých barev a vyzbrojeni pøilbami (díky neznámá stavbo za odepsání) a hornickými svìtly (díky známá ostravská šachto za odepsání). Jak vysokému hubenému Š., tak drobnému sporému Ž. plane v oku žár nadšení a touhy po nových objevech. Proklouznou známými partiemi jeskynì a již jsou u hladiny sifonu. Nedoèkavì noøí pøinesené nádoby do vody a postupnì plní první pytel. Pytle ukládají ke stìnì prostory se sifonkem, kde je pomìrnì dost místa. Po naplnìní nìkolika pytlù zkoumají hladinu sifonu. Pesimista Š. tvrdí, že se nehnula. Optimista Ž. oponuje, že jistý náznak snahy hladiny klesat spatøuje. Nicménì pokraèují se stejným odhodláním dál, libujíce si, že vzali více pytlù, než pùvodnì chtìli. Tohle je pøece jen lepší zpùsob než pøepouštìní vody hadicí, pøemítají. Vzpomeòme známý pøípad z Pikové dámy, kdy v objevitelském nadšení došlo k vytvoøení nového sifonu za zády objevitelù. Ti se pak pøi cestì zpìt museli pìknì nadechnout, aby se dostali ven. Když však došly pytle, museli oba badatelé konstatovat, že hladina sifonku je stále na stejné úrovni jako pøed zaèátkem èerpání. Zklamanì se otoèili od sifonku a jejich tváøe poèaly nabírat popelavou barvu. Kolem nich se rozkládala palisáda

53

pomlèeli. Nutno ještì podotknouti, že onen zlotøilý sifonek odolal i èerpání Béïovou kaskádou èerpadel, nebo komunikuje s tokem Bílé vody ve vedlejší jeskyni 13C. Bivoj Sintr

rosolovitì se tøesoucí pytlované vody o objemu jistì mnoha set litrù, vyplòující celý spodek prostory. Z toho, že oba stále ještì jeskyòaøí, bádají, publikují a chodí na pivo do hospody U Nìmcù je patrné, že tenkrát neztratili hlavu. Vodu zas opatrnì vypustili a o celé vìci ještì dlouhá léta cudnì

L ITERATURA, RECENZE

(ruština), Guo Rui a ¼. Obuchová (èínština), D. Holúbeková (nìmèina), J. Šíma (mongolština), J. Vajs (esperanto). ISBN 80-8064-097-1. Pouhý pohled na výèet cizojazyèných shrnutí nám dává znát, že nedržíme v rukou bìžnou publikaci. Kniha Petera Holúbka nám atraktivní a pøehlednou až denníkovou formou zprostøedkovává v pìti kapitolách jeho asijské expedice. Za každou èástí je uveden seznam odborné literatury vztahující se k tématu. Úvodní èást -Z denníka výpravy Polárny Ural (str. 7-23) popisuje podrobným reportážním zpùsobem cestu na Východ v roce 1992, i když ještì ne èistì do Asie, ale do hranièního pohoøí, oddìlujícího nejrozsáhlejší kontinent od Evropy. Pøesto zjištìní slovensko-ruské výpravy organizované Š. Labudou z donedávna uzavøené oblasti Vorkuty a okolí jsou z hlediska støedoevropanù vesmìs naprostou novinkou. Sám Holúbek poznamenává, že tato pro nìj primární a nesmírnì obtížná expedice v nìm probudila touhu po dalším poznávání oblastí ležících za okrajem zájmu nejen cestovních kanceláøí. Jeho další putování jen svìdèí o naplòování tohoto vzácného a velmi

Patková J. (2000): Tunely v Cu Chi. - Koktejl 12/ 2000 : 68-70, Czech Press, Ústí nad Labem. Novináøský èlánek popisující 250 km (!) dlouhý nìkolikapatrový systém tunelù, který sloužil k odboji. Poèátky stavby spadají do konce ètyøicátých let, kdy tunely sloužily k boji proti Francouzùm. Následnì byly využity k boji proti Amerièanùm a údajnì jim nadìlaly hodnì starostí, protože byly pouze 40 km od Saigonu, kde sídlilo americké velení. V podzemí byly jídelny, kuchynì, velitelská stanovištì, sklady, ložnice, nemocnice atd. Celý systém nízkých a úzkých chodbièek byl chránìn primitivními, ale hrùzostrašnými pastmi. Èást tunelù je zpøístupnìna pro turisty. Chtìlo by to, aby se tam podíval nìkdo, kdo tomu poøádnì rozumí a ovìøil skuteènou délku. Vždy chodby v Josefovì byly dlouhé okolo 45 km a stavìla to organizovaná armáda nìkolik let. (Radko Tásler) Holúbek P. (2000): Po stopách Džingischána. Výpravy nielen za jaskyòami. 144 stran, 43 èernobílých a 2 barevné fotografie, 12 mapek. Vydavatelství Knižné centum. Žilina. Pøeklad resumé: A. Balážová (angliètina), N. Holúbeková

54

tìžce realizovaného pøedsevzetí. Jedineèné Putovanie za Šamanskou jaskyòou do severného Mongolska (str. 25-55) zahajuje èistì asijské expedice, z nichž hned úvodní do zemì, kde z hlediska evropanù nefunguje prakticky nic, na co jsou zvyklí. Zvolit Mongolsko jakožto cíl slovensko-èesko -britsko-irské jeskyòáøské výpravy bylo nejen z hlediska svìtové karsologie celkem unikát. Stejnì tak jako prezentované speleologické objevy, které jsou však pouze jedním rozmìrem mnohovrstevného obrazu o této mystické krajinì žijící si stále svým osobitým rytmem. Velmi koncentrovaným a úsporným zpùsobem se autor snaží poodhalit tuto roušku tajemna a tak nás seznamuje nejen s historií krajiny, ale také s její geologií nebo náboženstvím a mýty jejích obyvatel. Kapitolou Expedícia Šan-Tung ´96 alebo potulky za jaskyòami po Hodvábnej ceste (str. 57-90) zaèíná putování po Øíši støedu, s jejíž historií, geografií, ale také mnohými záludnostmi jazyka èi kaligrafického písma nás autor seznamuje. Vlastní èetné úskalí dvojice slovenských cestovatelù v anšanu nepostrádá na dramatiènosti, a již z hlediska samotného putování velehorami nebo støetù s ponìkud nevyzpytatelnými zástupci státní správy. Ani následující výprava Po stopách ussurijského tigra (str. 91-112) nesmìøovala do oblasti, která by byla magnetem nabídky cestovních kanceláøí, aèkoliv Holúbkùv odjezd stylem last minute by tomu mohl nasvìdèovat. Oblast kolem øeky Ussuri známìjší spíše svým sovìtsko-èínským konfliktem patøila donedávna k územím zapovìzeném pro cizince (a nejen pro nì), o to více jsou cenné informace slovenských explorátorù, putujících opìt ve dvojici. Jižní Èína se stala cílem poslední popisované cesty - Putovanie od Tibetu po Vietnam alebo ¾udia, hory a jaskynì èínskej provincie Jün-nan (str. 113-139) a samotný podtitul kapitoly je dostateènì výstižný, aby nás informoval o centru pozornosti badatelù tøíèlenné slovensko-èeské expedice. Tato pasហje pravdìpodobnì z celé knihy nejvíce zamìøená na jeskynì a je jakousi odmìnou za výpravy z hlediska objevù ménì úspìšné. Rozhodnì však není od vìci seznámit se s tím, jaké to mùže být, když se z nedostateènými znalostmi jazyka a zvykù ubytujete napøíklad v nevìstinci. Obsahová náplò knihy dokládá obrovský pozitivní zisk pro poznání, který mohou pøinést i velice malé exploratérské skupiny, pracující se skrovným rozpoètem a pøedevším na úkor pohodlí

nenároèných èlenù. Kniha zároveò dokazuje reálnost podívat se do regionù, o nichž jsme byli vìtšinou pøesvìdèeni, že je to z nejrùznìjších pøíèin zcela nemožné. O tìchto oblastech se nás hromadnì sdìlovací prostøedky snaží pøesvìdèit, že se jedná o démonické krajiny, kde snad jenom nadlidsky zdatný reportér mùže pøežít. Objektiv však dokáže zachytit pøedevším to, co chce jeho autor. Z tohoto hlediska si Holúbkùv cestopis na nic nehraje a v pohodì sdìluje bez zbyteèného pøehánìní také nepøíjemné chvíle. Jistì mohl líèit, jak hrùzná a nelidská zima byla v horách, èi blízkost smrti hladem nebo naopak o možnosti stát se pøíjemným potravinovým zpestøením tøeba tygra. Pokud plánujete jakoukoliv výpravu, nemìla by vám tato kniha chybìt nejen v knihovnì, ale také ve vaší mysli. Její pøeètení je pøínosem také pro ostøílené expedièní veterány stejnì jako pro ty, co se teprve rozhodují. Obsahuje množství cenných rad, které byly zjištìny tím nejhorším možným zpùsobem – totiž vlastní zkušeností. Co z tohoto cestopisu ovšem nenaètete je Holúbkova neuvìøitelná touha po dalším poznání, sveøepá odolnost a až asketická skromnost, jeho kniha vám však mùže být dobrým rádcem, jak se aspoò pokusit následovat jej. Autorovi mi nezbývá než popøát, a ho i nadále provází nezdolné: “treba tam pozriet”. Balák I. a kol. /2001/ : Údolí Øíèky v Moravském krasu Publikace má 214 stran a vydala ji Mìstská knihovna v Blansku, MìÚ Blansko a Správa CHKO MK, jako ètvrtou publikaci malých regionálních pøírodovìdnì vlastivìdných prùvodcù, “koncipovaných pro zvídavého návštìvníka, který touží po hlubším vzdìlání...”, jak je psáno v úvodu. Kolektiv autorù si práci na publikaci rozdìlil takto: I.Balák byl mimo editorem též autorem textù z oboru geologie, krasových jevù, památek a ochrany pøírody, J. Horák autorem textu o Hádecké plošinì v kapitole o flóøe, P.Kos popsal historické vápenky, M. Kovaøík byl autorem kapitoly o tìžbì a zpracování nerostných surovin, J. Pokorný autorem kapitoly o dìjinách výzkumu, J. Svoboda autorem textu o B. Klímovi, L. Tichý zpracoval vegetaci a K. Valoch paleolitické osídlení. Podle autora této recenze se publikace, která je jistì záslužná a vyplòuje informaèní vakuum o této èásti Moravského krasu u širší veøejnosti, nevyhnula

55

nìkterým formálním i vìcným nedostatkùm. Jedním z formálních nedostatkù je jistì nedostateèný literární odkaz na publikace, z nichž autoøi èerpali, zato obsahuje citace publikací, které se údolí Øíèky netýkají. Tyto nedostatky jsou zejména v pasážích o hydrografii oblasti, kde jsou uvádìny poznatky, které autoøi získali zprostøedkovanì buï z publikovaných èlánkù, nebo ze zpráv o výzkumu, které jsou na Správu CHKO MK zasílány, nikoliv však vlastním poznáním. Silnì mystifikujícím je schéma hydrografické sítì, vyobrazené v barevném provedení ze str. 32: vody z trativodu vlevo za vchodem Ochozské jeskynì netekou tak, jak jsou vyznaèeny, ponor v øeèišti Øíèky pod jeskyní Pekárnou nebyl dosud žádný registrován, skuteèný výraznìjší ponor leží o nìkolik set metrù dál po proudu Øíèky za zatáèkou toku pod jeskyní Kùlnièkou, podzemní odtok od Hostìnického propadání III, jenž je znaèen v pravém dolním rohu schématu od V k Z ve vyznaèeném smìru nebyl nikdy prokázán, naopak poslední práce autora recenze ukazují na zcela jiný smìr odtoku, zakreslený podzemní tok od Hostìnického propadání I pøímo k Netopýrce, tak jak je vyznaèen, odporuje výsledkùm èetných stopovacích zkoušek, provedených zde autorem recenze, na schématu chybí levostranný vývìr zvaný “Vláïùv izvor” situovaný pøed výtokem Øíèky I, chybí zde ztrat vody vzdouvající se v suchém øeèišti Øíèky proti proudu povrchového toku od výtoku I v místì skruží s cestou, název pramene Josefus nemá autor z vlastní hlavy a u ponoru Západnì Lysé nectí právo priority pojmenování, ani neodkazuje na literaturu, z níž získal informaci o souvislosti tohoto ponoru s vývìrem Kaprálka. Pùvody vod podzemního potùèku v jeskyni Netopýrce, stejnì jako obèasné inundace v Blátivém dómu v jeskyni Malèinì jsou vykládány nesprávnì, aèkoli tato problematika byla již publikována, objasnìna hydrochemickými výzkumy a stopovacími zkouškami. Na str. 35 a 36 jsou popisovány otvírkové práce z roku 1967 na výtoku Øíèky I, které zde byly provádìny èleny dnešní Èeské speleologické spoleènosti ZO 6-11 Královopolská, avšak tato skuteènost je zatajena a místo toho se podává tvrzení, že “práce provádìlo Moravské zemské muzeum, které zajistilo technický materiál a støelmistra”, pouze 3 poslední slova z této vìty jsou pravdivá. Udávaná hloubka výstupové vývìrové vìtve, na kterou štola narazila, není v prùvodci správnì uvedena - nebyl

problém vyžádat si tento správný údaj od speleopotápìèù, nebo zprávu vypracovanou jimi pro Správu dálkových kabelù jako investora vodního zdroje. Na str. 53: krasové povodí Øíèky je vìtší než 4,8 km 2, údaj je nesprávný. Na str. 56: “Za propadáním (Hostìnickým) leží suchý díl poloslepého údolí s hltaèi atmosférických vod, které se napojují na Hádeckou estavelu”- naprostý blábol! Na téže stranì je tvrzení, že podzemní aktivní tok od Hostìnického propadání protéká neznámými spodními patry Ochozské jeskynì. Recenzentovi není jasné jaké indicie vedou autora statì o hydrografii údolí Øíèky k tìmto úvahám. O existenci souvislého spodního patra v tìchto místech, v nìmž by tekl podzemní tok, nejsou žádné náznaky. Tvrzení o vývìrové kapacitì Hádecké estavely 4-5 l.s-1 (str. 59) je mylné, bìžnì zde vyvìrá voda o kapacitì 15-20 l.s-1. Opìt doklad o neznalosti literatury autora prùvodce. Schizofrenicky pùsobí konstatování, že nìkdy na pøelomu 19.a 20. století jeskyòáøi VDT opìtovnì zavedli vody Hostìnického potoka do propadání I (str. 145), zatímco na jiné stranì (str. 33) se uvádí, že to bylo v roce 1911. Je až s podivem, kolik nesrovnalostí a smyšlených tvrzení vèetnì ignorance publikovaných poznatkù se vyskytuje na pomìrnì malém poètu stránek popisujících hydrografii údolí Øíèky. Texty týkající se historie jsou èasto rozvláèné a obsahovì nevyvážené. Recenzent se domnívá, že napøíklad událost se zemìtøesením v roce 1964 v propasti Pìtadvacítce není natolik mimoøádná, aby se uvádìla. Pøi speleologických výzkumech všude v krasu i v oblasti údolí Øíèky se událo mnoho a možná z hlediska výzkumu zajímavìjších pøíhod. Stejnì nebylo nutno uvádìt dlouhé literární pasáže prvních autorù po objevu Ochozské jeskynì, protože citovaní autoøi jsou dostateènì pøístupní a známí v originále. Na str. 137 a 138 jsou kopie dvou vyobrazení z Ochozské jeskynì publikované Wanklem v roce 1858. Také v tomto pøípadì není v literárním seznamu citace práce Wankla, odkud jsou tato vyobrazení pøevzata. Vyobrazení jsou považována za Wanklovy døevoryty, což zøejmì neodpovídá skuteènosti. Je známo, že pro Wankla dìlali jiní, napø. jeho ze Havelka kreslil portály jeskynì Pekárny. Na str. 148 se tvrdí, že “ochranu Ochozské jeskynì zajišuje dnes Správa CHKO MK”. Kdo zná

56

tuto lokální situaci ví, že za ochranu Ochozské jeskynì se vdìèí amatérským speleologùm, kteøí vedeni autorem této recenze a nejèastìji na vlastní náklady odstraòovali následky násilného vniknutí a poškozování vchodu, a to až na krátkou výjimku již od roku 1956 do dnešních dnù. O této skuteènosti nebo snad o nìjakém podìkování za tuto èinnost není v prùvodci ani zmínka. Na str. 181 je vyobrazen historický plán Ochozské jeskynì s vysvìtlujícím textem, že se jedná o Koudelkovu mapu z konce 19. století. Je to však

plán pùvodnì Køížùv publikovaný Tramplerem v roce 1896, pouze doplnìný Koudelkou o jeho mìøení v roce 1900 objevené èásti chodby Nové Ochozské v úseku mezi Wanklovým a Køížovým sifonem. Závìrem lze konstatovat, že zejména kapitola o hydrografii mohla být zpracována kvalifikovanìji, má-li zde ètenáø opravdu najít hlubší poznání, a lze jen litovat, že shora uvedené nedostatky vážnì snižují hodnotu jinak záslužné a pìknì provedené publikace. (Jan Himmel)

Pozdravujeme všetkých priaznivcov Slovenského krasu a Plešiveckej planiny zvl᚝ Speleoklub Minotaurus po viac ako trojroènom úsilí vydal atlas krasových javov Plešiveckej planiny. Toto unikátne dokumentaèné dielo nemá zatia¾ obdobu v našej speleologickej literatúre a malo by by impulzom pre ïalší speleologický prieskum tejto najkrajšej planiny Slovenského krasu. Obsah knihy by Vám mohol pomôc urobi si predstavu o rozsahu tohoto diela.

O každej jaskyni sú k dispozícii základné údaje v rozsahu tzv. identifikaènej karty a mapa. Súèasou atlasu je aj podrobná povrchová mapa s polohami všetkých lokalít a aktuálnym stavom ciest na planine, ktoré sú hlavným orientaèným prvkom mapy. Farebná obrazová príloha obsahuje fotografie Miroslava Hujdièa, jedného z najlepších fotografov podzemia Slovenského krasu.

a) Úvod (str. 5) b) Zoznam krasových javov (str. 8) c) Tabu¾ka najhlbších priepastí Plešiveckej planiny (str. 13) d) Tabu¾ka najdlhších jaskýò Plešiveckej planiny (str. 13) e) Identifikaèné karty krasových javov (str. 14) f) História speleologického prieskumu Plešiveckej planiny (str. 245) g) Orientaèný plán Plešiveckej planiny v mierke 1:25 000 (str. 283) h) Plán okolia Gerlašskej skaly (str. 289) i) Zoznam literatúry o Plešiveckej planine (str. 290) j) Obrazová príloha (str. 302)

POZOR! (pozn. redakce) Stejná skupina pøipravuje k vydání knihu o Krásnohorské jeskyni ve Slovenském krasu. Mìla by být zamìøena vìdecko-populárnì, je urèena jeskyòáøùm i laické veøejnosti. Bude obsahovat kompletní mapu, historii, odbornou èást a mnoho dobových i souèasných fotografií. Rozsah okolo 100 stran, pøedpokládaný termín vydání – èerven 2002. Protože náklad bude záviset i na zájmu èlenù ÈSS, prosím všechny zájemce, aby si knihu pøedbìžnì objednávali na sekretariátì ÈSS (tel. 02/ 83069234 nebo [email protected]).

57

OBSAH OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................................................1 AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1 Z èinnosti pøedsednictva ............................................................................................................................... 1 Memoriál, súaž jaskyniarskej šikovnosti o Putovný pohár László Lukácsa .............................................. 2 László Lukács (2. 7. 1955 – 28. 12. 1982) ................................................................................................. 2 Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001 ........ 4

DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................5 Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ...................................................................... 5 Nové poznatky o smìru podzemního odtoku od Hostìnického propadání III Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 7 K pùvodu vod v jeskyni Malèinì Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 9 Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny v Moravském krasu Libor Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy) ......................................................................................................... 10

ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................................................14 Abisso di Monte Novegno (–478 m). Jedna z TOP TEN svìtových vertikál – krátká zpráva o sestupu Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras) .......................................................................................................... 14 Nové nálezy plže Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) z rumunských jeskyní Libor Dvoøák - Michal Horsák ................................................................................................................... 15

PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................16 Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky zajímavé pseudokrasové mezoformy slovenských a maïarských neovulkanitù Roman Mlejnek - Petr Pauliš – František Radinger (ZO 5-07 Antroherpon) .......................................... 16 Valhala Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 24 Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách Kapitán Kid ................................................................................................................................................ 25

Štola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 28

TROCHA HISTORIE ................................................................................28 První èeská speleoložka

58

Milan Kunz ................................................................................................................................................. 29 Vzpomínka na „Capramenta“ aneb úvahy o tom jak byla objevena Ochozská jeskynì Josef Pokorný ............................................................................................................................................. 31

TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................34 Lezecký den – lom na Chlumu Mojmír Záviška (SZS è.1 Èeský kras) ......................................................................................................... 35 Lezecké dny a Vzpomínka 2001 L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras) ........................................................................ 36

VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ...........................................................................36 Zemøel doc. RNDr. V. Panoš, CSc. ............................................................................................................. 36 In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové .................................................................................................... 38 Vladimír Stárka - 80 let .............................................................................................................................. 39 Objevitel Amatérské jeskynì šedesátiletý .................................................................................................. 42 Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatší ................................................................ 42 Pepa šedesátníkem ...................................................................................................................................... 44

LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................45

Jeskyòáøi pomohli Policii ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti Barbora Šimeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit) ............................................................................................. 45 Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti ZO 6-11 Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ...................................................................................................... 46 Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ....................................................................... 47 Nejvýše položené historické podzemí v Èesku? Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 50 Výzkum barokních vápenek nad Studénèným žlebem u Mokré Petr Kos (ÚAPP Brno) ............................................................................................................................... 51 „ad výhovorky“ .......................................................................................................................................... 52 Velebit ......................................................................................................................................................... 53

ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................53 Èerpání sifonù pytlováním ......................................................................................................................... 53

59 LITERATURA, RECENZE .........................................................................54

ÈESKÁ SPELEOLOGICKÁ SPOLEÈNOST „SPELEO ALBEØICE“

Vám nabízí své služby

SPECIÁLNÍ PRÙZKUMY V PODZEMÍ - historické, staré i souèasné velkoprùmìrové kanalizaèní stoky - zakryté vodoteèe, náhony, odvodòovací štoly - historické podzemí mìst, klášterù, zámkù a jiných stavebních objektù - náhlé propady povrchu - dùlní díla - štoly, šachty prùzkumy, stavební a geologické posudky, dokumentace souèasného stavu, fotodokumentace, vyhotovení plánù, vyhledání pøítokù balastních vod, vyhotovení odtokových schémat, prùzkum a výzkum dle speciálních požadavkù pomocí lanové i potápìèské techniky SPECIÁLNÍ STAVEBNÍ ÈINNOST - opravy, sanace a èištìní velkoprùmìrových starých i souèasných kanalizaèních stok - opravy, sanace a èištìní zakrytých vodoteèí, náhonù a odvodòovacích štol - opravy a sanace veškerých starých a historických podzemních objektù - uzávìry a zajišování dùlních dìl (hornická èinnost) a jiných podzemních objektù (èinnost hornickým zpùsobem) pøi respektování požadavkù orgánù ochrany pøírody a památkové péèe - zpøístupòování podzemních objektù pro turistické využití a další práce v podzemí dle požadavkù - rekonstrukce historických kamenných zdí vèetnì kamenických prací - èištìní skalních záøezù z lan GEOLOGICKÉ SLUŽBY - speleologické a karsologické prùzkumy a posudky pro úèely otvírky ložiska nebo tìžby - prùzkumy a posudky v oborech ložisková a inženýrská geologie Veškerou práci, pøedevším v podzemí, provádíme s minimálními zásahy do povrchové situace a minimálním omezením dopravy. Z našich specializovaných èinností v podzemí máme sestaveny i populární pøednášky s diapozitivy. Do vybraných podzemních objektù poøádáme exkurze.

Kontakty : Èeská speleologická spoleènost Speleo Albeøice Stará alej 462 542 24 Svoboda nad Úpou tel.: 0439-871 309 (RNDr. Radko Tásler) e-mail : [email protected]

60