Informace pro uživatele k likvidaci elektrických a elektronických zařízení(domácnosti)

Upozornění Z hlediska elektromagnetické kompatibility odpovídá výrobek požadavkům Směrnice ES číslo 89/336. Zařízení (počítač/notebook) je určeno pouze pro používání v domácnosti nebo v kancelářském prostředí. Správná funkce zařízení je zaručena jen při používání v souladu s uživatelskou příručkou.

Bezpečnost Neotvírejte kryt zařízení! Hrozí nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Případnou opravu nebo čištění svěřte vždy jen odbornému servisnímu středisku uvedenému v záručním listě. V případě nutnosti sejmutí krytu odpojte nejdříve zařízení od elektrické sítě a ostatních připojených přístrojů. Bez souhlasu výrobce neprovádějte žádné zásahy do zařízení.

Čištění Čištění zařízení provádějte zásadně čistým měkkým hadříkem, lehce namočeným ve slabém roztoku saponátu. Nikdy nepoužívejte žádné speciální žínky, čistící prášky nebo rozpouštědla, jako je líh, benzín a podobně.

Umístění Zařízení je nutné umístit na místo s dostatečnou cirkulací vzduchu. Zabráníte tak poškození přehřátím. Na zařízení nebo do jeho těsné blízkosti nepokládejte nic, co by mohlo zablokovat ventilační otvory zařízení, případně omezit jejich funkci. Neumisťujte zařízení v těsném prostoru, jako jsou například uzavřené skříně, knihovny nebo stoly. Neumisťujte zařízení v blízkosti zdrojů tepla nebo na místa vystavená přímému slunci, nadměrné prašnosti nebo mechanickým otřesům. Nevystavujte zařízení vlhkosti nebo kapání/stříkání vody. Vyhnete se tak nebezpečí požáru a úrazu elektrickým proudem.

Informace pro uživatele k likvidaci elektrických a elektronických zařízení (domácnosti) Uvedený symbol na výrobku nebo v průvodní dokumentaci znamená, že použité elektrické nebo elektronické výrobky nesmějí být likvidovány společně s komunálním odpadem. Za účelem správné likvidace výrobku jej odevzdejte na určených sběrných místech, kde budou přijata zdarma. Správnou likvidací tohoto produktu pomůžete zachovat cenné přírodní zdroje a napomáháte prevenci potenciálních negativních dopadů na životní prostředí a lidské zdraví, což by mohly být důsledky nesprávné likvidace odpadů. Další podrobnosti si vyžádejte od místního úřadu nebo nejbližšího sběrného místa. Při nesprávné likvidaci tohoto druhu odpadu mohou být v souladu s národními předpisy uděleny pokuty.

Informace pro uživatele k likvidaci elektrických a elektronických zařízení (firemní a podnikové použití) Pro správnou likvidaci elektrických a elektronických zařízení si vyžádejte podrobné informace u vašeho prodejce nebo dodavatele.

Informace pro uživatele k likvidaci obalu zařízení Ochranný/přepravní obal, prosím, odložte na místo určené obcí k ukládání odpadu.

Upozornění týkající se laseru Laserová jednotka odpovídá laserové třídě 1 podle IEC60825-1. Přímý pohled do laserového paprsku je nebezpečný. Nikdy neodstraňujte kryt laserové jednotky. U jiných zařízení (myš atd.) je paprsek velmi slabý, přesto může poškodit lidský zrak, pokud se do laserového paprsku díváte delší dobu.

Bezpečnostní pokyny pro zařízení s radiovými komponentami (např. bluetooth nebo Wi-Fi zařízení atd.) Zařízení vždy vypněte pokud se nacházíte v nemocnici nebo v blízkosti jakéhokoliv elektronického systému pro zdravotnictví. Rádiové vlny mohou ohrozit funkci lékařských přístrojů. Stejné pokyny platí i pro provoz na palubě letadla. Zařízení také nepoužívejte v blízkosti zápalných plynů nebo v prostředí ohroženém výbuchem, neboť by radiové vlny mohly vyvolat explozi nebo požár.

Upozornění pro notebooky Při nesprávné výměně baterie (akumulátoru) hrozí nebezpečí exploze. Baterii vyměňujte pouze za stejný typ doporučený výrobcem. S použitou baterií nakládejte v souladu s platnými předpisy a zákony. Jestliže je baterie vadná, nesmí se dále používat. Nedotýkejte se připojovacích kontaktů baterie, ani je vzájemně nespojujte. Nepřenášejte nechráněnou baterie ve Vaší tašce nebo jiném obalu, protože zde mohou jiné kovové předměty zkratovat připojovací kontakty, což může vést k poškození akumulátoru nebo ke vzniku požáru. Výstraha pro přepravu! Na letištích jsou základní bezpečnostní zařízení trojího typu: rentgen (přepravník), magnetické detektory (osoby procházející bezpečnostní zónou), magnetické snímače (ruční kontrola osob a předmětů). Notebook můžete poslat přes kontrolu rentgenem, nedoporučujeme kontrolu magnetickými detektory nebo snímači, může dojít k závažnému poškození vašeho notebooku. Vestavěný modem odpovídá zařízení normám pro připojení do evropské veřejné telefonní sítě na základě rozhodnutí rady č.98/482/EC. Vzhledem k rozdílům v jednotlivých zemích, nemusí zařízení být funkční ve všech koncových místech telefonní sítě. Vtěchto případech, prosím, kontaktujte dodavatele. Při jakémkoliv poškození displeje LCD (např. prasklé sklo), zabraňte kontaktu případně vytékající kapaliny s pokožkou, sliznicemi nebo potravinami a nevdechujte případně vystupující páru. Případná pokropená místa těla očistěte dostatečným množstvím vody a mýdlem. Při dotyku senzoru otisku prstů tvrdými nebo kovovými předměty (např. prsteny), může dojít k poškození senzoru a jeho chybné funkčnosti. Nikdy nestavte notebook na měkký podklad (např. koberec, postel, atd.), může dojít k zablokování systému větrání a to by mohlo mít za následek škody z přehřátí, případně požár. Notebook vždy chraňte před zásahem vodou, postříkáním (déšť, mořská voda) nebo přímým kontaktem s jakoukoliv kapalinou. Při blížící se bouřce by se měla všechna zařízení pro přenos dat vypnout a případně odpojit od vedení pro přenos dat. Při přenášení notebooku mezi místy s rozdílnou teplotou může se na notebooku nebo v notebooku vytvářet kondenzovaná voda a tím dojít k poškození notebooku. Před uvedením notebooku do provozu počkejte, až dojde k přizpůsobení jeho teploty teplotě prostředí a vyčkejte do doby, než je přístroj absolutně suchý.

V případě dotazů nebo problémů týkajících se vašeho zařízení (počítač nebo notebook), se, prosím, obraťte na výrobce nebo nejbližšího prodejce.

Pracujeme s počítačem BARBONE Uživatelská příručka

Obsah Co musíte vědět o svém počítači Co je počítač . . . . . . . . K čemu se počítač dá použít Jak se s počítačem dorozumět A jdeme na to . . . . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

13 . . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

. . . .

Hardware je fyzické zařízení počítače Výkon počítače určuje hardware . . . . . . . . Jak připojit zařízení aneb Co je to port? . . . . Zapojujeme poprvé počítač . . . . . . . . . . Tajemná skříň . . . . . . . . . . . . . . . . . Klávesnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . Myš . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Monitor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Reproduktory . . . . . . . . . . . . . . . . . Tiskárna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skener . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Digitální fotoaparáty, videokamery a webkamery Joystick . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . USB flashdisk a MP3 přehrávač . . . . . . . . Záložní napájecí zdroj . . . . . . . . . . . . . CD/DVD mechanika nebo vypalovačka . . . . Disketová mechanika . . . . . . . . . . . . . Pevný disk . . . . . . . . . . . . . . . . . . Grafická karta . . . . . . . . . . . . . . . . . Zvuková karta . . . . . . . . . . . . . . . . . Modem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Síťová karta . . . . . . . . . . . . . . . . . . Televizní karta . . . . . . . . . . . . . . . . Další hardware . . . . . . . . . . . . . . . . Notebook je přenosný počítač . . . . . . . . .

21 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

Software oživuje počítač Verze softwaru a aktualizace . . . . . . . . . Operační systém je základní vybavení počítače Ovladače pomáhají systému s hardwarem . . . Aplikace neboli uživatelské programy . . . . . Viry a další škodlivý software . . . . . . . . .

14 15 18 20

22 23 25 25 28 33 35 41 42 44 45 46 47 49 51 53 54 55 57 59 61 64 65 66

75 76 77 78 78 79

Cena softwaru . . . . . . . . . . . . . Uživatelé, hesla a přihlášení do systému Správce počítače . . . . . . . . . . . Pracovní plocha . . . . . . . . . . . . Kurzor neboli počítačové ukazovátko . Klepnutí, poklepání a táhnutí . . . . . Hlavní panel systému . . . . . . . . . Ikona zastupuje různé objekty . . . . . Okno . . . . . . . . . . . . . . . . . Menu neboli nabídka . . . . . . . . . Hlavní nabídka systému . . . . . . . . Co je soubor a složky? . . . . . . . . Jak se používá klávesová zkratka . . . A jak je to s jinými systémy? . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

Počítače s předinstalovanou verzí Windows Vista . . Srovnání edicí Windows Vista . . . . . . . . . . . . Základní nastavení systému . . . . . . . . . . . . . Jak na problémy při instalaci? . . . . . . . . . . . . První přihlášení do systému . . . . . . . . . . . . . Aktivace licence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Postranní panel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aplikace ve Windows Vista . . . . . . . . . . . . . Internet s prohlížečem Internet Explorer . . . . . . . Nastavení Windows Vista . . . . . . . . . . . . . . Windows Media Center . . . . . . . . . . . . . . . Funkce aplikace Media Center . . . . . . . . . . . . Obrázky a videa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hudba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Aktualizace systému . . . . . . . . . . . . . . . . Ukončení systému Windows Vista a vypnutí počítače Řešení některých problémů . . . . . . . . . . . . . Kancelářský software od společnosti Microsoft . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

Operační systém Windows Vista

93

Operační systém Ubuntu Pracovní plocha . . . . . . . . . . . . Panely v GNOME . . . . . . . . . . . Nabídka Místa . . . . . . . . . . . . Aplikace v Ubuntu . . . . . . . . . . Programy pro kancelář: OpenOffice.org Brouzdání na Internetu . . . . . . . .

80 81 82 82 83 84 84 85 86 87 88 89 89 90

93 94 97 102 103 104 105 110 115 118 122 125 126 128 133 134 135 136

139 . . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

. . . . . .

140 142 143 146 149 151

Práce s e-maily . . . . . . . . . . . . . . Telefonování s programem Skype . . . . . Práce s obrázky . . . . . . . . . . . . . . Hudební aplikace . . . . . . . . . . . . . Přehrávání filmů . . . . . . . . . . . . . Vypalování disků . . . . . . . . . . . . . Změna vzhledu Ubuntu . . . . . . . . . . Informace na obrazovce – applety a desklety Zajímavé applety . . . . . . . . . . . . . Další applety a desklety . . . . . . . . . . Nastavení GNOME – nabídka Volby . . . . Klávesové zkratky . . . . . . . . . . . . . Správa systému Ubuntu . . . . . . . . . . Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

A jak dál? Jak se z toho nezbláznit? Jak nepřijít o zdraví? . . Když počítač nestačí . . Když počítač nestačí II . Co více? . . . . . . . .

156 157 157 159 160 162 162 169 170 174 175 176 183 192

195 . . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

. . . . .

196 206 210 219 220

Seznam obrázků

223

Rejstřík

227

13

Co musíte vědět o svém počítači Je možné, že se vám tato kniha dostala do rukou dříve než počítač – například jste ji dostali na prozkoumání od kamaráda nebo stáhli na Internetu. Jestliže koupi nového počítače teprve zvažujete, určitě se podívejte do kapitoly „Když počítač nestačíÿ, str. 210, v níž najdete informace jak koupit a neprohloupit, a pročtěte si též kapitolu „Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21.

Tak, a je to tady. Máte před sebou svůj počítač – možná dokonce svůj první počítač. Pohodlně se usaďte a než se budete plně věnovat jemu, věnujte alespoň chvilinku přečtení následujících několika stránek.

Obrázek 1: Takto může vypadat váš počítač Máte-li již první zkušenosti s počítačem za sebou, můžete se podívat rovnou dále do kapitol o vašem operačním systému – buď „Operační systém Windows Vistaÿ, str. 93, nebo „Operační systém Ubuntuÿ, str. 139.

O počítači jste určitě již hodně slyšeli, ale abyste s ním vůbec mohli začít pracovat, musíte o něm vědět několik drobností a právě s nimi vám pomůže Určeno pro počítače BARBONE

http://www.barbone.cz

Co musíte vědět o svém počítači

14

tato knížka. I když je práce s ním jednoduchá – naštěstí –, počítač samotný je uvnitř velmi složité zařízení. Proto se vám tyto vědomosti budou při práci s ním velmi hodit, věřte mi. Pokud jste s počítačem ještě nikdy nepracovali, zapamatujte si, že dnešní počítač vyžaduje, abyste se ho naučili alespoň trochu ovládat – nerozumí vám, neumí mluvit ani se sám učit. Práci a čas si ušetříte vždy, když se budete snažit porozumět vy jemu, a ne když budete nutit jeho, aby porozuměl vám.

Ještě si všimněte, jak jsem předchozí text zvýraznil. Takto budu vždy označovat důležité informace – takové, kterým byste měli věnovat zvýšenou pozornost a které byste si rozhodně měli zapamatovat. A nyní se již podívejme na základní informace o vašem počítači.

Co je počítač Počítač je zajímavé a velmi univerzální zařízení. Protože jste jej možná ještě nevybalili nebo nezapojili, podívejte se na něj alespoň teď. Vypadá podobně jako na obrázku 1. Počítače se mohou lišit stejně jako například auta: výkonem, výbavou a dalšími vlastnostmi. Na rozdíl od jiných věcí v našem světě jsou však mnohem lépe rozšiřitelné. Jde o důsledek vývoje – počítač byl od začátku navržen jako univerzální stroj ke zpracování libovolných instrukcí (povelů). Proto jej lze využít téměř k čemukoli. Již tedy víme, že počítač pracuje na základě povelů, kterým rozumí. Měli bychom si proto říci, že povelům, které počítač vykonává, se říká software. To, co povely fyzicky vykonává, se pro změnu jmenuje hardware. Software a hardware dohromady tvoří výbavu počítače. O těchto dvou základních prvcích počítače si budeme povídat později, ale zjednodušeně se říká, že hardware je hmotný (tzn. můžete si na něj sáhnout) a software je nehmotný. Již je jasné, že na obrázku 1 vidíte hardware. Software je prostředek, který vám s tímto hardwarem umožní pracovat, ovládat jej, zadávat mu úkoly. Abyste mohli počítač používat, potřebujete software i hardware, jedno bez druhého nemá smysl. Více o hardwaru a softwaru si povíme v dalších kapitolách, protože jejich pochopení je základem k ovládnutí celého počítače. Zapamatujte si, že co všechno váš počítač dokáže, je určeno právě jeho hardwarem a softwarem. Obojí lze zpravidla velmi snadno přidávat, a proto jsou lehce rozšiřitelné i možnosti počítače, jak zjistíte po chvíli sami. Zvláště to platí pro software, který je sice nehmotný, ale dokáže docela dobře zastoupit mnoho hmotných věcí.

Určeno pro počítače BARBONE


K čemu se počítač dá použít

15

Právě možnost rozšíření funkcí pomocí softwaru udělala z počítačů oblíbený pracovní nástroj. Uvedu jeden příklad za všechny. Téměř každý má doma CD přehrávač, který umí přehrávat hudbu. Ale na to, abyste tuto hudbu mohli tvořit a nahrávat, potřebujete další značně drahé a složité zařízení (a ne jen jedno). S počítačem však bude celý problém o mnoho snazší. Téměř každý dnešní počítač disponuje hardwarem pro zpracování zvuku, takže CD na něm přehrajete bez problémů. Zároveň jej ale můžete použít i k tvorbě hudby – hardware již máte, stačí si sehnat odpovídající software, který to váš počítač „naučíÿ. Software řekne hardwaru, co má dělat, abyste mohli hudbu tvořit a nahrávat. Pak stačí zapojit vlastní talent – a je to! Kdybyste chtěli tvořit hudbu před padesáti lety, potřebovali byste spoustu drahých a velkých zařízení. Dnes vám postačí celkem obyčejný počítač s odpovídajícím softwarem. Příklad jsem samozřejmě hodně zjednodušil, takže jej, prosím, berte s rezervou. Stále existují určité meze, které ani software nepřekročí a ke kterým samozřejmě potřebuje odpovídající hardware.

Dobře, konec teorie. Zjistili jsme už, že počítač je univerzální zařízení použitelné v podstatě k čemukoliv. Řekneme si teď, co to znamená v praxi.

K čemu se počítač dá použít Podívejme se spolu na nejčastější způsoby domácího využití počítače. Nezapomeňte však, že jeho možnosti mohou být daleko větší. • Psací stroj – nejvíce, opravdu nejvíce uživatelů využívá počítač jako inteligentní psací stroj. Oproti běžnému stroji má mnoho výhod, například nemusíte po pár překlepech přepisovat celou stránku. Umí také sám kontrolovat překlepy a upozornit vás na ně – dokonce v různých jazycích – a podobně. • Organizér – nemusíte si každý rok kupovat nové diáře nebo zápisníky! Organizaci svého osobního časového plánu si veďte jednoduše na počítači. S přenosným počítačem, viz kapitolu „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, není problém mít jej stále u sebe. • Slovník – pomocí softwaru lze z vašeho počítače velmi jednoduše udělat také překladový slovník téměř do libovolného světového jazyka. • Účetní kniha – dá se říci, že jen málo firem nebo živnostníků dnes nepoužívá počítač k vedení účetnictví. Možná jste se s tím již setkali ve svém zaměstnání. Hodně uživatelů si vede i jednoduché domácí Určeno pro počítače BARBONE



16

účetní knihy, aby měli pod kontrolou své výdaje. Počítač obecně může velmi dobře posloužit pro sběr a třídění dat. • Domácí digitální fotolaboratoř – patří-li k vybavení vaší domácnosti digitální fotoaparát, poslouží vám počítač i jako fotolaboratoř, ve které budete moci fotky prohlížet, upravovat a s pomocí vhodné tiskárny i kvalitně tisknout. • Audio a video přehrávač – přehrávání audio CD, populárních „empétrojekÿ, DVD disků nebo počítačového DivX videa není s počítačem vůbec žádný problém. S lepším zvukovým a obrazovým hardwarovým vybavením si můžete udělat domácí kino a dopřát si třeba prostorový zvuk či digitální televizi. A nejen to – záznamy je také možné uchovávat, upravovat a vytvářet si vlastní CD a DVD. • Kreslicí plátno – existuje široká škála software, který vám umožní vytvářet vlastní obrázky, schémata, pozvánky, prezentace a další praktické materiály. • Schopný sazeč – téměř všechny noviny i časopisy dnes používají „počítačovou sazbuÿ (DTP). S počítačem mohou vaše děti připravovat vlastní školní noviny nebo obecní časopis. • Komunikační nástroj – Internet, fenomén dnešní počítačové doby, nazývaný někdy také komunikační dálnicí. Bez problémů překročíte hranice zemí i časových pásem a budete si každý den psát se vzdálenými příbuznými v Austrálii. V poslední době se hodně rozmáhá telefonování přes Internet, kdy účastníkům stačí pouze standardně vybavený počítač a mohou spolu komunikovat hlasem stejně jako po telefonu (včetně konferenčních hovorů mezi více lidmi). Uživatelé s dobrým připojením k Internetu, kteří jsou vybaveni jednoduchou kamerou, mohou provozovat též videokonference, takže se i uvidí! • Zdroj informací – stejně dobře, jako se dá na Internetu zabíjet čas, lze na něm hledat i užitečné informace. Jste vášnivý rybář? Pokud ano, na Internetu najdete k vašemu koníčku mnoho informací nebo stránek dalších vám podobných hobbistů a kutilů. A nemusíte být zrovna rybářem, Internet umí dobře sdružovat lidi stejných zájmů z jakékoliv oblasti lidské činnosti. • Učebnice – zvláště ti mladší mají dobrou schopnost naučit se s počítačem rychle pracovat a počítač jim za to může pomoci s výukou ve škole. Dnešní software umí být mnohem záživnější než školní učebnice, protože nabízí nejen text a obrázky, ale i zvuk nebo video jako názornou ukázku probíraného učiva. Určeno pro počítače BARBONE


K čemu se počítač dá použít

17

• Hrací konzole – ano, hry jsou jedním z nejčastějších využití dnešního počítače. Hry vám pomohou odreagovat se po těžkém dni nebo procvičit si logické myšlení. Počítač vám například dokáže nahradit velmi zdatného šachového soupeře.

Obrázek 2: A takto může vypadat uživatel počítače nevnímající realitu ani čas při celodenním „herním maratonuÿ

Jestli vás možnosti počítače nadchly, věřte mi, že toho umí ještě daleko více, na to ale přijdete časem sami. Ale abyste s ním mohli pracovat, musíme si ještě povědět, jak se s počítačem domluvíte. Určeno pro počítače BARBONE



18

Možná si říkáte, že počítač je v podstatě schopen vytvořit vám vlastní svět. Ano, je to tak, říká se tomu někdy virtuální realita a umí být mnohem lepší než ta naše, skutečná. Ovšem pozor! Je velmi jednoduché jí propadnout, dokonce se hovoří o novém druhu onemocnění. Říká se mu závislost na počítači, viz např. http://www.poradenskecentrum.cz/pocitacova-zavislost.html. Zejména děti mu mohou snadno a rychle propadnout. Nezapomínejte proto, že stále žijete v tomto reálném světě a nic se nemá přehánět. Počítač umí být dobrý sluha, ale neudělejte si z něj jediný smysl života, v takovém případě totiž bude velmi špatný pán!

Jak se s počítačem dorozumět Již jsme si řekli, že dnešní běžný počítač ještě moc nemluví a také nerozumí lidské řeči. Budeme-li s ním komunikovat, musíme využívat prostředky, které má k dispozici on. Mezi ty základní patří klávesnice, myš a monitor (neboli obrazovka). Klávesnice vypadá trochu jako placatý psací stroj, slouží tedy pro vkládání textu. Když budete chtít napsat dopis, napíšete ho pomocí klávesnice. Výhodu mají ti z vás, kteří ovládají psaní na psacím stroji, protože se jim bude lépe a rychleji psát. Při pohledu na klávesnici možná zjistíte, že má trochu větší možnosti než klasický psací stroj, můžete s ní počítač i ovládat – zadávat mu povely. Detaily o klávesnici si prozradíme dále, v kapitole „Klávesniceÿ, str. 28.

Obrázek 3: Klávesnicí si s počítačem píšeme

Napsaný text uvidíte na obrazovce, které se říká monitor. Monitorem „mluvíÿ počítač k nám. Například zobrazením psaného textu dává najevo, Určeno pro počítače BARBONE


Jak se s počítačem dorozumět

19

že ho od vás přijal a je schopen s ním dále pracovat. Také vám na monitoru ukazuje, jak reaguje na vaše povely, případně vás informuje o nesnázích. Více o monitoru se dozvíte později v kapitole „Monitorÿ, str. 35. Při práci s počítačem dávejte vždy dobrý pozor na to, co se vám snaží sdělit. Protože váš počítač mluvit neumí, důkladně si přečtěte, co píše, abyste předešli nedorozumění. Z vlastní zkušenosti vím, že nejčastějším zdrojem problémů je právě nepozornost uživatele a ne nadarmo se říká, že nejčastější chyba je mezi židlí a klávesnicí. Navíc – když budete chtít poradit, každý odborník po vás bude vyžadovat informaci o tom, co vám vlastně počítač „řeklÿ.

Obrázek 4: Monitor nám ukazuje, co počítač dělá nebo co nám chce „říciÿ

Myš si představte jednoduše jako ukazovátko, s její pomocí v kombinaci s monitorem budete nejčastěji ukazovat počítači, co má dělat. Obrazovka počítače ale většinou není citlivá na dotek, jak to tedy funguje? Jednoduše. Myš má v počítači zástupce, který se ukazuje na obrazovce. Říká se mu kurzor. Když budete myší hýbat po stole, bude se stejným způsobem hýbat kurzor na monitoru. Můžete jej tak jednoduše přemístit nad prvek na obrazovce, na který chcete ukázat. Myš si ještě podrobně představíme v kapitole „Myšÿ, str. 33. Určeno pro počítače BARBONE



20

A jdeme na to Tak, dost bylo řečí a jdeme na to. Ukážeme si trochu detailněji, co všechno v počítači máme a jak zapojíme jednotlivé části tak, aby dobře spolupracovaly.

Obrázek 5: Myš je takové počítačové ukazovátko



21

Hardware je fyzické zařízení počítače Než začnete s počítačem doopravdy pracovat, bude dobré se podívat, co u něj vlastně můžete najít, jak se to ovládá a k čemu je to dobré. Přesně tím se budeme zabývat následujících několik stránek, které jsou věnovány hardwaru počítače. I když možná nemáte všechna zařízení, která jsou dále uvedena, malá exkurze do rozšířených možností počítače vám jistě neuškodí. Nakonec třeba zjistíte, že by bylo vhodné váš počítač dovybavit několika užitečnými doplňky. Jestli vás hardware vůbec nezajímá a chcete rovnou pracovat, přeskočte přímo na další kapitolu „Software oživuje počítačÿ, str. 75. Ale nezapomeňte se sem někdy vrátit.

Obrázek 6: Poprvé u počítače

Hardware je, jak už jsme si řekli, fyzické vybavení počítače, tedy všechno, na co si můžete sáhnout. Některé části jsou pro vás, jako uživatele, viditelné, jiné nikoliv. My se budeme zabývat většinou hardwarem, který můžete přímo ovládat a má pro vás velký význam. Jednotlivé kousky hardwaru Určeno pro počítače BARBONE


Hardware je fyzické zařízení počítače

22

budeme dále v textu označovat hezkým českým a pro tento případ univerzálním slovem zařízení. Představíme si nejběžnější zařízení, s jakými přijdete u počítače do styku, a to především z hlediska praktického. Než se pustíme do popisu konkrétních zařízení, podívejme se ještě na některé obecné vlastnosti počítačového hardwaru. Není jich moc a možná se budou hodit. Nepodceňujte, prosím, význam této kapitoly – zvláště v případě, že se s počítačem teprve seznamujete. Práce s ním bude mnohem jednodušší a ve výsledku také rychlejší a příjemnější, když budete vědět, s čím pracujete, co si můžete dovolit a co ne.

Výkon počítače určuje hardware Již v první kapitole jsme si řekli, že různé počítače mají různé vlastnosti. Jednou z důležitých vlastností je jeho rychlost a s ní související výkon počítače. Jak již název kapitoly prozradil, výkon počítače určuje především jeho hardware či spíše parametry jeho hardwaru. Mluvit přesně o parametrech počítače teď není příliš vhodné. Ještě jsme si totiž neřekli, z čeho se počítač skládá. Uvedeme si pouze obecně, že parametry měříme obvykle pomocí dvou pojmů: • Rychlost je důležitá u těch součástí, které něco vykonávají. Mezi takové patří procesor, paměť nebo grafická karta (jednotlivé pojmy budou vysvětleny dále). Jejich rychlost určuje, jak rychle se budou zpracovávat povely, což znamená, jak rychle se vykonají vámi zadané úkoly. Rychlost těchto komponent se měří obvykle v jednotkách, kterým se říká megahertz (MHz) či gigahertz (GHz). Musím doplnit, že uvedené pravidlo vám sice může dobře posloužit jako orientační, ale bohužel neplatí vždy. Jsou zkrátka případy, kdy rychlejší neznamená automaticky výkonnější třeba proto, že výkon může záviset i na jiném parametru než na rychlosti. Malá pomůcka: srovnáváte-li dvě stejná zařízení, která se pouze liší rychlostí, pak bude toto pravidlo platit vždy. • Kapacita se zase používá tam, kde jde o množství informací. Kapacita je důležitá u pevného disku, kam budete trvale ukládat všechny dokumenty či obrázky, je důležitá u paměti, ve které počítač zpracovává data a zadané povely. Označuje se v jednotkách jako megabyte (MB) nebo gigabyte (GB). S výše uvedenými zkratkami jste se určitě již setkali při nákupu počítače. Nebudeme se jimi příliš zabývat, protože pro nás teď nejsou důležité. U většiny parametrů počítače spojených s výkonem platí obvyklé „čím více tím Určeno pro počítače BARBONE


Jak připojit zařízení aneb Co je to port?

23

lépeÿ. Máte-li před sebou nový počítač, nemá příliš cenu se jeho výkonem zabývat, protože bude pravděpodobně dostačovat vašim potřebám. Nebudete-li časem spokojeni s výkonem svého počítače, zajděte si k jeho prodejci a poraďte se s ním. Uveďte, v jakých situacích je počítač pomalý a co byste potřebovali zrychlit. Prodejce vám pomůže vylepšit parametry důležité pro vaši práci. Informace o výkonu najdete u některých zařízení, které na něj mají přímý vliv, a doplňující informace pak najdete v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65.

Je třeba si uvědomit, že požadavky na výkon počítače jsou různé podle toho, jakou práci budete s počítačem vykonávat. Takové psaní v textovém editoru je daleko méně náročné než např. úprava fotek či videa. Navíc se dá říci, že s novými verzemi softwaru roste i potřeba výkonu a počítač se jeví pomalejší. Obvykle je to dáno tím, že nové verze softwaru umí více věcí, ale na druhou stranu jsou náročnější právě na výkon hardwaru. Výkon počítače může být i tak trochu subjektivní pocit, který se u každého liší – někomu nevadí delší reakce počítače na povely uživatele, jinému naopak velmi.

Jak připojit zařízení aneb Co je to port? Než se pustíme do zapojení počítače, povězme si, co znamená slovíčko port. Nejde o nic složitého, každý port je prostě zástrčka v počítači, do níž se připojují různá externí zařízení – klávesnicí počínaje a digitálním fotoaparátem či tiskárnou konče. Každé zařízení má přitom svůj port. Ale když je to tak jednoduché, proč vůbec o portech mluvím? Pokud budete připojovat nové zařízení, musíte ho zapojit do správného portu, který je pro toto zařízení určen, jinak se s ním počítač nedorozumí, nebo ho ani vůbec nepřipojíte, jestliže počítač není odpovídajícím portem vybaven. Naštěstí dnes se již používají univerzální porty použitelné pro připojení více druhů externích zařízení. Tato tendence je zřetelná například u notebooků, kde je málo místa a bývají proto vybaveny jen nezbytnými a nejpoužívanějšími porty. Trefit se do správného portu je důležité zvláště v případě, že budete kupovat nové zařízení. Tehdy se vás prodejce určitě zeptá, jaké porty v počítači máte. Nezapomeňte na to, až půjdete kupovat třeba novou tiskárnu!

V počítači se nacházejí i další zástrčky, ale to už nejsou porty v pravém slova smyslu. Například síťová karta, o níž se budeme bavit dále, má konektor pro připojení do počítačové sítě, televizní karta se musí připojit k anténě, zvuková karta k reproduktorům apod. Určeno pro počítače BARBONE



24

S rozmachem bezdrátové technologie se objevují zařízení, která žádný port ani zástrčku nepotřebují, protože se nepřipojují kabelem. Nicméně stejně jako u portů máme i u bezdrátového spojení několik druhů. IRDA neboli „infraÿ je nejstarší a najdete ho např. u infra klávesnice, myši či mobilního telefonu. Stejný princip spojení používají např. dálkové ovladače u televizorů. Bluetooth je zjednodušeně řečeno jeho moderní nástupce s podobnými možnostmi využití, ale lepšími vlastnostmi. Wi-Fi je bezdrátová počítačová síť, dá se použít např. pro spojení několika počítačů, ale na trhu jsou už i Wi-Fi tiskárny.

Jaké typy portů v počítači najdeme Porty nám tedy slouží k připojení externích zařízení. Někdy jde o zařízení základní, to je například klávesnice a myš, jindy s nimi můžete rozšířit funkce počítače. Z historických důvodů máme v počítači více druhů portů. Podívejme se, které to jsou. • Sériový port je jeden z nejstarších. Používá se k připojení externích modemů, mobilních telefonů, speciálních zařízení, např. měřicích přístrojů. Kdysi se používal především k připojení myši. Má silnou tendenci ustupovat na úkor USB, v některých novějších počítačích jej už ani nenajdete. • Paralelní port se používá pro připojení tiskáren nebo skenerů. Je to rychlejší vrstevník sériového portu a stejně jako on má tendenci ustupovat USB. • PS/2 jsou novější porty pro připojení klávesnice a myši, dnes ještě poměrně používané, i když je stále častěji nahrazují myši a klávesnice pro připojení k USB. Najdete je v každém stolním počítači (u notebooků už nebývají). • USB port představuje v současné době nejpoužívanější typ portu. Je určen pro připojení různých druhů zařízení. Zkratka USB znamená univerzální sériová sběrnice (Universal Serial Bus). Většina dnešních počítačů je vybavena minimálně dvěma USB porty. USB porty jsou opravdu univerzální – je jedno, které zařízení do kterého USB portu připojíte. Původní USB verze 1.1 bylo relativně pomalé (srovnatelné s paralelním portem), proto vznikly porty firewire, viz dále. Dnešní USB 2.0 vyhoví i vysokým nárokům uživatelů na rychlost přenosu informací. • Firewire nebo též IEEE 1394 byl určen původně pro zařízení s velkými požadavky na rychlost přenosu, jako jsou digitální videokamery, pevné disky nebo externí vypalovačky. Je to hodně používaný typ především Určeno pro počítače BARBONE


Zapojujeme poprvé počítač

25

v náročnějším nasazení, ale není tak běžný jako USB. Jak poznáte, co konkrétně patří do kterého portu a jak zapojit různá zařízení, si povíme za malou chvíli.

Zapojujeme poprvé počítač Je možné, že teď máte před sebou počítač stále ještě nevybalený, a nevíte, co, kam a jak správně zapojit. Přitom nejde o žádný problém, stačí se pořádně podívat, čím se zařízení k počítači připojuje, jak vypadají koncovky na jednotlivých kabelech. Nebudete-li si vědět rady, podívejte se na konkrétní zařízení dále v kapitole. U každého najdete nejen informace o tom, k čemu slouží a jak se používá, ale i obvyklý způsob připojení k počítači. Opravdu nehledejte problém v připojení klávesnice nebo monitoru, vše je jasně označeno. Přenosný počítač, tzv. notebook, se obvykle neskládá a nijak moc nezapojuje. Tvoří totiž kompaktní celek, ve kterém jsou všechny komponenty takzvaně v jedné krabici a který stačí připojit k napájení. Budete však do něj muset vložit baterii, která se přepravuje odděleně. Nejde o nic složitého, postupujte podle návodu v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66.

Dost bylo teorie a pojďme do toho! Nyní si ukážeme, co všechno jste s počítačem dostali, mohli dostat a co všechno k němu můžete připojit. A také k čemu různá zařízení slouží.

Tajemná skříň Skříň počítače, neboli šasi – anglicky case, bývá pro nového uživatele nejzáhadnější. Tajemná a funící bedna se spoustou zástrček, která „to všechnoÿ dělá. Ukažme si, že zase tak moc tajemná není. Zepředu skříně najdete tlačítko označené jako Power, kterým se počítač zapíná. Bývá tam obvykle i tlačítko Reset, které se používá v případě, kdy počítač vůbec nereaguje na pokyny uživatele. Dále na skříni najdete LED diody, které indikují některé stavy počítače – zapnutý počítač (obvykle svítí zelená, případně modrá dioda) a dále práci s pevným diskem (při ní svítí žlutá nebo červená dioda) a podobně. Množství i barva diod je dnes dána pouze výrobcem a jím navrženým vzhledem skříně. Na přední straně skříně najdete obvykle DVD mechaniku, ve výjimečných případech místo ní bude starší CD mechanika. Stejně výjimečná je dnes i disketová mechanika, ta také bývá uložena vpředu. Těmto částem se budeme věnovat i dále. Kromě toho bývají na některých skříních zepředu USB Určeno pro počítače BARBONE



26

porty nebo vstup a výstup zvukové karty, není to ale pravidlem. Vždy však tyto zástrčky najdete vzadu, jak si za chvíli ukážeme. I když se počítač stiskem Power zapíná, neměl by se tak vypínat. K vypnutí se dnes používá software, jak zjistíte dále v kapitole o operačních systémech. Ze stejného důvodu se nedoporučuje příliš používat tlačítko Reset. Před resetem se vždy nejdříve přesvědčte, není-li počítač zahlcen množstvím práce – obvykle velmi intenzivně svítí LED dioda disku. Někdy stačí chvilku počkat a počítač bude zase reagovat. Vypnete-li počítač „natvrdoÿ pomocí tlačítka Reset nebo Power, přijdete o všechna rozpracovaná (neuložená) data! Používejte je proto s rozmyslem a jen tehdy, když už nemáte jinou možnost!

Obrázek 7: Skříň počítače vykonává téměř všechnu práci a řídí ostatní zařízení

Počítačové skříně se mohou lišit ještě něčím, a to typem skříně. Skříň na obrázku 7 je tzv. tower – věž, která jakoby stojí na výšku. Obvykle se třídí ještě podle velikosti na mini (malá), middle (střední, dnes je většina skříní middle-tower) a big tower (velká skříň). Kromě tohoto typu se můžete setkat i se skříní desktop, která bývá položena na plocho na stole, viz obrázek 8. Jinak se žádný větší rozdíl pozorovat nedá a obvykle ani žádný není. Skříně se samozřejmě liší uložením komponent, ale v podstatě jsou oba typy skříní zhruba stejné. Kromě výše uvedených existují další typy, z nichž některé jsou hodně exotické. U všech však platí, že ovládací prvky jsou podobné, stejně tak jejich konektory a rozšiřující porty odpovídají těm, které najdete Určeno pro počítače BARBONE


Tajemná skříň

27

všude jinde. Volba typu skříně závisí nejčastěji na prostorových možnostech, kde má počítač stát. Na desktopovou skříň lze například obvykle umístit monitor, pod stůl je zase vhodnější tower.

Obrázek 8: Počítačové skříně se liší velikostí a uložením komponent, jinak jsou v podstatě stejné

Několik poznámek k vypnutí počítače Pro úplnost ještě dodám, že tlačítko Power na moderních počítačích už není klasický vypínač (s polohami zapnuto/vypnuto), ale spínač, což má několik důsledků. Za prvé to znamená, že stisknutí tlačítka Power je jen jakýsi signál a ten umí zachytit software. Stisknete-li za běhu krátce tlačítko Power, v běžných případech to software zjistí a korektně počítač vypne. Takové vypnutí je tedy stejné, jako když jej vypnete pomocí softwaru. Moje předchozí doporučení – nevypínat pomocí Power – je tedy částečně neplatné. Na druhou stranu, když se jím budete řídit, nemůžete nic pokazit. Problém ovšem nastává v případě, kdy počítač, lépe řečeno software, vůbec nereaguje. Dostanete-li se do této situace, tak brzy zjistíte, že pouhý stisk tlačítka Power nestačí – počítač nebude reagovat a nevypne se. Tehdy je nutné tlačítko Power stisknout a několik vteřin držet. Obvykle stačí 3–4 vteřiny, pak se počítač opravdu vypne. Chcete-li s počítačem dále pracovat, je v této situaci lepší a rychlejší použití tlačítka Reset, které je právě pro tyto případy určeno. Pozor – tento způsob vypnutí počítače a jeho resetování jsou přesně ty případy, při kterých přijdete o neuložená data! Dlouhým stiskem tlačítka Power je nutné vypínat např. nereagující notebooky, viz kapitolu „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, protože ty obvykle tlačítko Reset vůbec nemají!

A uvedu ještě jeden důsledek. Vypnutí počítače totiž dnes znamená, že váš počítač je i po „vypnutíÿ stále pod proudem. Chcete-li, aby do počítače nešel Určeno pro počítače BARBONE



28

proud, musíte jej zpravidla vytáhnout ze zásuvky. Někdy se dá přívod proudu vypnout spínačem zezadu skříně u přívodního kabelu, na zdroji počítače, viz informace dále. Počítač se tedy chová podobně jako moderní televize nebo DVD přehrávač, jen to není vidět na první pohled. Pro úplnost dodejme, že počítače dnes není nutné po skončení práce vypínat. Dají se tzv. uspat, což je stav podobný vypnutí s tím rozdílem, že počítač je po zapnutí ve stejném stavu jako před uspáním, a to včetně vaší rozdělané práce. Více najdete v kapitole „Správa napájeníÿ, str. 71.

Skříň ze zadní strany Zadní strana počítače je už na první pohled komplikovanější, jak dokazuje i obrázek 7. Je to způsobeno především tím, že je na ní umístěna většina konektorů a portů. Má to samozřejmě i praktický význam – kabely nutné pro propojení jednotlivých součástí jsou vzadu a nepřekážejí při práci na stole nebo u nohou pod stolem. Když se důkladně zadíváte na obrázek 7 , zjistíte, že konektorů je na zadní straně opravdu hodně a s největší pravděpodobností se trochu liší od vašeho počítače. Ne všechny totiž na svém počítači najdete, obrázek je ilustrační a jeho záměrem je ukázat, co všechno na zadní straně můžete najít. Trochu si je zde přiblížíme, i když jejich hlavní funkce jsou již jasně naznačeny už na obrázku 7. Nejdůležitější zástrčkou je přívod proudu, bez něj počítač samozřejmě nepracuje a pracovat ani nebude. U přívodu proudu někdy najdete přepínač označený symboly 0 a 1, kterým lze úplně vypnout počítač od proudu. Zkontrolujte, je-li zapnut na hodnotu 1. Vedle konektoru pro napájení bývá u některých skříní ještě druhý, velmi podobný, ale opačné orientace (tj. samec a samice). Ten se dá použít pro připojení monitoru, ale není to nutné. V horní části skříně najdete také ventilátor, který odvádí z počítače teplý vzduch. Jednotlivá zařízení uvnitř někdy pěkně hřejí, a proto byste měli skříň umístit tak, aby teplý vzduch mohl proudit ven bez překážek. Většinou portů a zástrček se budeme ještě podrobně zabývat. Jejich detailní popis, způsob využití a zapojení najdete v dalších kapitolách věnovaných jednotlivým komponentám počítače. Pojďme na ně.

Klávesnice Klávesnice je jedno z nejstarších počítačových zařízení a stále jedno z nejdůležitějších. Jak jsme si řekli v kapitole „Jak se s počítačem dorozumětÿ, Určeno pro počítače BARBONE


Klávesnice

29

str. 18, s počítačem se zatím mluveným slovem moc nedorozumíme. Klávesnice se k počítači připojuje pomocí PS/2 nebo USB portu, viz následující obrázek. V poslední době jsou stále populárnější bezdrátové klávesnice (a myši), u kterých odpadá potřeba kabelu k propojení s počítačem a fungují tak až na vzdálenost několika metrů od počítače. Technologie používané k bezdrátovému přenosu dat z klávesnice jsou obvykle infračervený port (IrDA) nebo bluetooth.

Obrázek 9: Klávesnicí zadáváme do počítače text a povely Máte-li klávesnici s PS/2 konektorem, dávejte pozor, abyste ji omylem nezapojili do portu pro myš, který je hned vedle portu pro klávesnici! Konektory i porty jsou barevně odlišeny, takže byste je měli bezpečně poznat – klávesnice má fialový port i konektor. Pokud náhodou port barevně označený nemáte, pamatujte si, že je blíž boku skříně. U skříní tower je vlevo od myši, viz obrázek, u skříní desktop je pod myší. Při zapojení do USB portu nemá výše uvedený postup význam.

V případě IrDA je nutný infračervený adaptér (dodávaný společně s klávesnicí), což je zařízení, které vysílá a přijímá signály klávesnice, připojuje se zpravidla do USB portu počítače a vyžaduje přímý vizuální kontakt s klávesnicí, jinak přenos signálu nefunguje. Naproti tomu bluetooth propojení funguje i přes menší překážky a na větší vzdálenost. Vyžaduje však bluetooth adaptér na straně počítače (obvykle se s klávesnicí nedodává). Bezdrátové klávesnice a myši však vyžadují vlastní napájení, takže musí být vybaveny vyměnitelnými bateriemi či dobíjecími akumulátory, což samozřejmě zvyšuje jejich hmotnost. Určeno pro počítače BARBONE



30

Co najdeme na klávesnici Pokud klávesnici náhodou nemáte před sebou, podívejte se na obrázek 9. Pomůže nám teď s jejím bližším prozkoumáním. Letmým pohledem zjistíte, že klávesnice je rozdělena na několik částí a má také několik LED diod, které nám oznamují, v jakém režimu psaní se právě nachází. Říká se jim také stavové indikátory, protože ukazují stav – režim, v jakém se klávesnice právě nachází. LED diody bývají různé barvy (barva není důležitá) a jsou obvykle umístěny v pravém horním rohu klávesnice. Největší část klávesnice zabírají tzv. alfanumerické klávesy pro psaní znaků abecedy a číslic. Nahoře najdete tzv. funkční klávesy, které mohou mít různý význam podle toho, kde je použijeme. Poznáte je velmi jednoduše – mají označení F a číslo. Obvykle se jimi zadávají povely a význam kláves se liší podle použitého programu. Nepsanou konvencí je, že např. klávesa F1 vyvolá nápovědu. Vpravo na klávesnici je numerický blok, speciální část určená pro rychlé psaní číslic. Aby číslice skutečně psal, je nutné jej aktivovat klávesou NumLock , která je umístěna hned nad ním. Že režim psaní číslic funguje, poznáte podle toho, že se rozsvítila dioda označená jako „NumLockÿ (někdy bývá označena pouze číslem „1ÿ). Vedle numerického bloku jsou umístěny klávesy pro pohyb kurzoru. Úplně dole v tomto bloku jsou tzv. šipky, které slouží k posouvání kurzoru v textu vyznačeným směrem (nahoru, dolů, vlevo, vpravo). Nad nimi jsou klávesy pro posun o celou stránku nahoru (PageUp) a dolů (PageDown), či pro posun na začátek (Home) nebo konec řádku (End). Význam uvedených kláves se může v některých programech mírně lišit, obvykle však znamenají to, co jsem popsal, případně něco podobného – posun na začátek/konec něčeho, posun něčeho o stránku a podobně. Nejlepší způsob, jak to zjistit, je to vyzkoušet.

Speciální klávesy Kromě výše uvedených najdeme na klávesnici ještě několik speciálních kláves, které stojí za povšimnutí a jejichž význam si nyní alespoň heslovitě objasníme. Určitě si je připomenete, až začnete s počítačem více pracovat.

•

Esc je velmi důležitá klávesa, která znamená něco jako zpět nebo přerušení. Uvidíte-li na obrazovce „oknoÿ, se kterým si nebudete vědět rady, klávesa Esc jej spolehlivě zruší. Stejně tak zruší právě probíhající operaci. Klávesu Esc osobně považuji za nejdůležitější – dobře si ji zapamatujte, určitě se vám bude hodit!



Klávesnice

31

•

Alt patří ke speciálním klávesám, které mají význam pouze v tzv. klávesových zkratkách, které zpřístupňují nejčastěji používané funkce a urychlují práci s programy. Více si povíme v kapitole „Jak se používá klávesová zkratkaÿ, str. 89. Na klávesnici najdete dvě klávesy Alt , nalevo a napravo od mezerníku. Většinou mají stejný význam, ale občas se mezi nimi přece jen rozlišuje. Tehdy natrefíte např. na označení Pravý Alt , jehož význam je více než zřejmý.

•

Ctrl (někde Control ) je stejně jako Alt speciální klávesa bez vlastního významu používaná v klávesových zkratkách. Stejně jako Alt je i Ctrl na klávesnici dvakrát (vlevo a vpravo od mezerníku).

•

Shift – v doslovném překladu znamená přepínač. Slouží obvykle pro psaní jednotlivých velkých písmen, například Shift+a napíše velké „Aÿ. Více si povíme v další kapitole „Popis klávesnice a psaní speciálních znakůÿ, str. 32. Používá se i v klávesových zkratkách.

•

CapsLock zapíná nebo vypíná režim psaní velkými písmeny. Zapnutý režim psaní velkými písmeny indikuje svítící LED dioda označená jako „CapsLockÿ (někdy se používá jen velké písmeno, obvykle „Aÿ). Klávesa je umístěna u levého okraje klávesnice.

•

NumLock zapíná nebo vypíná numerický režim u numerického bloku klávesnice. Zapnutý režim indikuje svítící LED dioda. Když není numerický režim aktivován, chová se numerický blok jako klávesy pro pohyb kurzoru. NumLock bývá nad numerickým blokem.

•

F1 až F12 jsou jednoduše funkční klávesy se speciálním významem umístěné v horní řadě klávesnice. Na klávesnici jsou přidány proto, aby byly některé funkce programů rychle dostupné. Jejich význam se liší podle právě používaného programu. Jak jsem již uvedl, je nepsaným pravidlem, že klávesa F1 vyvolá nápovědu.

•

Enter je klávesa pro potvrzení, bývá veliká a výrazná. Používá se často místo klepnutí myší (viz dále), v textových editorech znamená například nový odstavec. Najdete ji v pravé části alfanumerického bloku.

•

Tab znamená obvykle skok na další položku, například ve formulářích. I její význam se může měnit podle používaného programu. V textových editorech vsadí do textu tzv. odrážku. Umístěna bývá vlevo nad klávesou CapsLock .

•

Mezerník patří také k těm větším klávesám na klávesnici. V textových editorech jen píše mezery v textu, ale v jiných programech mívá speciální funkci, například v přehrávačích videa, kde obvykle znamená pauzu. Umístěn je ve spodní řadě klávesnice a jde o nejdelší klávesu.




32

•

Backspace , někdy označená jen jako ← , maže při psaní textu znak vlevo od pozice kurzoru. V jiných programech než textových editorech se její funkce může značně lišit. Umístěna bývá nad klávesou Enter .

•

Delete maže při psaní textu znak vpravo od pozice kurzoru. V jiných programech než textových editorech se její funkce může značně lišit. Umístěna je v bloku nad šipkami.

Klávesnici budete při práci s počítačem velmi intenzivně využívat, proto je dobré naučit se ji ovládat (psát všemi deseti). Ještě doplním, že některé USB klávesnice v sobě mají další USB porty, s jejichž pomocí můžete připojit další USB zařízení. Nemusíte tak hledat volný port na zadní straně skříně. Klávesnice notebooků se rozložením i množstvím kláves hodně liší jak od běžné zde zobrazené klávesnice, tak i mezi sebou. Je to dáno především jejím umístěním na notebooku. Ukázku klávesnice na notebooku můžete vidět například v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Notebooky mívají navíc speciální klávesu Fn pro přístup k funkcím specifickým pro notebook, např. ovládání jasu displeje aj.

Popis klávesnice a psaní speciálních znaků Ještě než klávesnici opustíme, vysvětlíme si, co znamenají popisy kláves. Když se na ně zadíváte, zjistíte, že některé klávesy mají na sobě jen jeden znak, zatímco jiné mají znaky až čtyři. Proč to tak je? Vysvětlení je poměrně jednoduché. Klávesy s jedním popisem jsou buď speciální klávesy nebo obyčejná písmena. Malé „aÿ napíšete jednoduchým stisknutím klávesy a , velké „Aÿ pak současným stisknutím klávesy Shift a a (píše se častěji Shift+a ). U kláves, které mají na sobě jen dva znaky, to znamená, že dolní znak napíšete jednoduchým stisknutím a horní znak napíšete společně se stisknutou klávesou Shift . Jenže proč jsou někde popisy až čtyři? Abychom mohli pokračovat, musíme si vysvětlit, že původní počítačová klávesnice počítala pouze s anglickou abecedou a stala se nepsaným standardem pro celý svět. My však potřebujeme klávesnici českou, resp. slovenskou (případně podle potřeby úplně jinou). Tyto klávesnice mají jiné rozložení písmen než klávesnice anglická už proto, že potřebují jiné znaky. Odlišné znaky jsou proto vyobrazeny vedle znaků anglické klávesnice, a proto najdete na některých klávesách až čtyři popisy. Dva platí pro psaní na anglické klávesnici, viz předchozí odstavec, dva pak analogicky pro psaní na klávesnici české. Obvykle platí, že znaky české (sloUrčeno pro počítače BARBONE


Myš

33

venské či jiné národní) klávesnice jsou vlevo a znaky anglické klávesnice jsou na klávese umístěny vpravo, ale můžete se setkat i s opačným řazením. Je důležité si uvědomit, že někdy potřebujeme i klávesnici anglickou, protože na české klávesnici některé znaky nejsou. Přitom se nemění fyzicky přímo klávesnice, ale mění se tzv. rozložení klávesnice (někdy také mapa klávesnice) v operačním systému, viz dále. S jednou fyzickou klávesnicí můžeme psát libovolným jazykem, stačí pouze změnit rozložení klávesnice. České popisy na klávesnici proto zobrazují české rozložení klávesnice. Budete-li chtít používat i jiné rozložení, například německé, budete si buď muset pořídit klávesnici i s německým potiskem, nebo se naučit psát „zpamětiÿ.

Myš Myš patří mezi polohovací zařízení. Při práci s počítačem se používá jako jakési ukazovátko na obrazovce. Práce s myší je velmi jednoduchá – zároveň s pohybem myši po stole se na obrazovce hýbe tzv. kurzor. Tím můžete v počítači ukazovat na jednotlivé objekty nebo je třeba přesouvat.

Obrázek 10: Myš slouží jako ukazovátko a můžeme s ní zadávat povely Kromě myši známe i další polohovací zařízení. Patří mezi ně například touchpad nebo trackpoint, kterými jsou obvykle vybaveny přenosné počítače, viz kapitolu „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Známe i trackball, což je v podstatě obrácená kuličková myš, nebo tablet používaný často pro kreslení, se kterým se pracuje podobně jako s tužkou a papírem.

Myš se k počítači připojuje nejčastěji pomocí USB nebo PS/2 portu, jak ukazuje obrázek 10. Stále častěji se dnes objevují i bezdrátové myši společně s bezdrátovými klávesnicemi. Každá myš má ovládací tlačítka (dvě a více), Určeno pro počítače BARBONE



34

některé myši mají i kolečko (nebo kolečka). Čím více ovládacích prvků má, tím více funkcí budete moci pomocí myši používat. Na obrázku 10 vidíte typickou dvoutlačítkovou myš s kolečkem. Tlačítka myši reagují na stisknutí (stlačit a držet), klepnutí (stlačit a uvolnit, též kliknutí), nebo poklepání (též dvojklik – dvě klepnutí za sebou). Dokud nevidíte výsledek úkonu myši před sebou, bude následující popis práce s ní dosti obecný a nenázorný. Navíc se chování může lišit podle použitého softwaru. Vrátit se k níže uvedenému popisu ale můžete tehdy, až jej budete v dalších kapitolách potřebovat. Jak se tedy s myší pracuje? Dá se říci, že přemístěním kurzoru na určitý objekt na obrazovce na něj v podstatě ukážete. Stisknutím levého tlačítka objekt jakoby uchopíte a pokud je to ve vhodném místě, můžete jím tahat, tedy pohybovat po obrazovce. Pustíte jej tak, že uvolníte tlačítko myši; při tažení objektu totiž musíte držet tlačítko stále stisknuté. Tomuto postupu se říká drag’n’drop, což česky znamená táhni a pusť. Budete jej používat například při kopírování dokumentů nebo kreslení obrázků. Jedním klepnutím/kliknutím na objekt na obrazovce jej vyberete či označíte, tzn. řeknete počítači, že to, co budete dále provádět, se týká právě jeho. Označený objekt je obvykle vizuálně odlišen od jiných, takže jej snadno poznáte. Nebo můžete klepnutím do textu nebo obrázku počítači říci, kde chcete začít psát nebo kreslit. Poklepáním pak obvykle objekt otevřete – například dopis nebo jiný textový dokument. Poklepání (též dvojklik) znamená dvakrát rychle za sebou stisknout a pustit levé tlačítko na myši. Všechny výše uvedené operace se provádějí pomocí levého tlačítka. Myš má i pravé tlačítko, které při klepnutí obvykle zobrazí něco jako vlastnosti objektu a seznam operací, které s ním můžete provádět – říká se tomu kontextová nabídka. Má-li vaše myš kolečko uprostřed, lze jeho rolováním nahoru nebo dolů listovat v dokumentech nebo internetových stránkách. Kolečko obvykle funguje i jako třetí tlačítko, tzn. že jej lze kromě rolování také stisknout. Pozor – některé kolečkové myši tuto možnost nemají! Funkce třetího tlačítka je už většinou závislá na konkrétním používaném programu stejně jako funkce dalších tlačítek, které vaše myš může mít. Čím více tlačítek, tím více možností. Výše uvedený popis platí pro většinu lidí, protože popisuje myš pro pravou ruku. Leváci ale používají myš na druhé straně počítače, a proto se u nich funkce pravého a levého tlačítka přehazují! Levák musí použít buď univerzální myš, která se dá použít po obou stranách (platí to i pro naši myš na obrázku 10), nebo speciální ergonomickou myš pro leváky. Navíc se tato skutečnost musí sdělit softwaru, jak si ještě ukážeme dále.



Monitor

35

V předchozím textu jsem uvedl pojem ergonomická myš bez vysvětlení. Jde o nějaký speciální druh? Ano i ne. Ergonomická myš, jak plyne již z názvu, je lépe uzpůsobena tvaru ruky hlavně pro časově delší práci. Na obrázku 10 jste viděli nejběžnější typ myši, ten ale nemusí každému vyhovovat. Některé myši jsou proto lépe tvarované do ruky, mohou být i menší nebo větší, protože každý má ruku jinak velkou. Takové myši jsou obvykle dražší, ale lépe se s nimi pracuje, mívají i více funkcí. Budete-li pracovat s myší intenzivně, pak možná zjistíte, že s ergonomickou myší to jde lépe. Z hlediska principu fungování existují myši kuličkové a optické. Optické myši jsou novější a dnes nejpoužívanější. Pro snímání pohybu je použito světlo, proto myš zespodu svítí. Optické myši nepotřebují podložku, ale nelze je použít na některých materiálech, jako je např. sklo (výjimkou jsou moderní laserové myši). Kuličkové myši jsou starší a pohyb myši je převáděn na snímače kuličkou, která je umístěna zespodu. Tento typ potřebuje občasnou údržbu – očištění kuličky – a měli byste používat podložku, která zajistí hladký chod myši a omezí množství nečistot, které se dostanou na kuličku.

Monitor Monitor slouží k zobrazování výstupů počítače – čili k zobrazení toho, co nám počítač chce ukázat a také toho, co s ním právě děláme. Dnes rozeznáváme v podstatě dva typy monitorů. LCD monitory neboli displeje, viz obrázek 11, jsou novější a princip jejich fungování je stejný jako například u displeje mobilního telefonu nebo hodinek. Jsou skladnější, spotřebují méně energie a šetří vaše oči. V dnešní době již téměř vytlačily monitory staršího typu, nejdéle se využívají u notebooků. Někdy se pro ně používá též označení LCD panel nebo TFT panel. CRT monitory jsou ty „klasickéÿ, co vypadají jako starší televize a mají i stejný princip. U nových počítačů se s nimi setkáte už jen zřídkakdy. V případě některých aplikací, např. DTP a počítačové sazby, se budou pravděpodobně používat ještě dlouho díky některým svým parametrům, kam patří třeba tzv. věrnost zobrazení barev. Již je asi jasné, že přenosné počítače mají LCD monitor zabudovaný přímo „v soběÿ stejně jako třeba klávesnici. A není třeba jej nijak zapojovat ani zapínat.

K počítači se monitor připojí pomocí kabelu, přes který proudí informace o tom, co má monitor zobrazovat. Kromě toho mají monitory samostatné napájení, pro které lze použít buď běžnou 230 V zásuvku nebo zásuvku ve zdroji skříně, jak ukazuje i obrázek 11. Každý monitor má tlačítko Power, kterým se zapíná, a LED diodu, jež ukazuje, v jakém je stavu. Zelená (modrá) většinou znamená, že pracuje, oranžová (červená) pak, že je ve Určeno pro počítače BARBONE



36

stavu nečinnosti. Tehdy monitor jakoby spí – nic nezobrazuje a šetří proud. Obvykle se probudí na pohyb myši nebo po stisku klávesy. U vypnutého monitoru samozřejmě nesvítí dioda vůbec.

Obrázek 11: Monitor nám ukazuje, co právě společně s počítačem děláme O vypnutí monitoru platí to, co jsme si říkali v kapitole „Několik poznámek k vypnutí počítačeÿ, str. 27. Málokterý monitor se dnes vypíná tak, že do něj nejde proud, a téměř vždy v tomto „vypnutém stavuÿ spotřebovává malé množství energie. Chcete-li jej opravdu odpojit od proudu, budete ho muset vytáhnout ze zásuvky.

Většina monitorů se nastavuje pomocí tzv. OSD menu, které se zobrazuje přímo na obrazovce monitoru. K jeho aktivaci bývá na monitoru speciální tlačítko označené „OSDÿ, „Menuÿ či podobně. Kromě toho na monitoru najdete i další tlačítka pro ovládání OSD menu. Bývají označena jako +, −, < nebo >. S jejich pomocí ovládáte pohyb v OSD menu, to si můžete vyzkoušet. Nastavovat lze takové parametry monitoru, jako jsou jas (svítivost), kontrast (barev), teplotu barev nebo u CRT monitorů i velikost obrazu. Toto by si měl každý uživatel přizpůsobit vlastním potřebám. Monitory mají několik důležitých parametrů. Nejviditelnější je velikost, která se určuje jako velikost úhlopříčky obrazovky v tzv. palcích, kde jeUrčeno pro počítače BARBONE


Monitor

37

den palec je 2,54 cm. Označení 19” se pak čte jako monitor velikosti 19 palců. Čím více palců, tím větší má zobrazovací plochu a tím pádem vidíte i větší obraz. Nejpoužívanější jsou dnes monitory o velikosti 17” až 22”. Často můžete narazit i na konfiguraci počítače se dvěma monitory, označovanou jako dualhead. Tato konfigurace výrazně zvětší celkovou pracovní plochu právě druhým monitorem a používá se například v počítačové grafice nebo v projekčních kancelářích. Další důležité parametry monitoru jsou rozlišení a frekvence, často označovaná jako frekvence obnovovací (viz dále). Rozlišení znamená počet zobrazitelných bodů (někdy se říká pixelů) na ploše monitoru ve vodorovném i svislém směru. Čím více bodů, tím ostřejší bude text a obrázky na monitoru. Opět platí, že čím více bodů umí monitor zobrazit, tím je pro uživatele lepší. CRT monitory umí zobrazit několik různých rozlišení, naproti tomu u LCD monitorů, které jsou tvořeny maticemi tranzistorů neměnné velikosti, je rozlišení pevně dáno. Více bodů na LCD pak zobrazit nelze a méně bodů vytvoří buď rozmazaný obraz (zvláště text) nebo jakoby „menší obrazÿ uprostřed monitoru. Nejpoužívanější rozlišení jsou dnes 1280×1024 (označované jako SXGA), 1600×1050 (WSXGA+) a 1600×1200 (UXGA) bodů. Kompletní tabulku rozlišení i s jejich označeními najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/Rozlišení. Máte-li LCD monitor a na něm neostrý obraz, doporučuji zkontrolovat nastavené rozlišení obrazovky v počítači. Používá-li software jiné rozlišení než vyžaduje monitor, pak může nastat výše uvedený jev. Ten vyplývá z podstaty fungování LCD monitoru. CRT monitory tímto neduhem netrpí, nicméně pokud se vám bude jejich obraz zdát nekvalitní, možná jej provozujete na hranici jeho sil. Zkuste proto snížit rozlišení, možná to pomůže.

Obnovovací frekvence je parametr, který má praktický význam jen u CRT monitorů a jednoduše řečeno znamená, kolikrát za vteřinu se obraz na monitoru překreslí (obnoví). Udává se v Hz (Hertz) a nejmenší dnes doporučovaná hodnota je 85 Hz. Opět platí čím více tím lépe, hlavně pro vaše oči, které mohou při nízkých hodnotách a delší práci trpět. Kvalitní monitory zvládají bez problémů i frekvenci 100 Hz. LCD monitory sice také mají obnovovací frekvenci, ovšem ta není vzhledem k jinému principu jejich fungování (vykreslování obrazu) tak důležitá a nemusíte se jí vůbec zabývat. Frekvence spolu s použitým rozlišením určují u CRT monitorů něco jako „vykreslovací výkonÿ a jsou spolu pevně spojeny. Obvykle platí, že čím vyšší rozlišení použijete, tím menší frekvencí (rychlostí) jej bude monitor schopný vykreslovat. Nepůjde-li zvýšit obnovovací frekvence, zkuste snížit použité rozlišení, velmi často tak dosáhnete i zvýšení maximální možné obnovovací frekvence.

Většina dnešních monitorů má stále ještě poměr stran 4:3, ale poslední dobou se masivně prosazují širokoúhlé monitory s poměrem 16:9, či 16:10, Určeno pro počítače BARBONE



38

které jsou určeny především náročnějším uživatelům. Odpovídají v podstatě obrazovce domácího kina, jen nejsou tak veliké. Dále se monitory mohou lišit v několika parametrech. Hodně monitorů má integrované reproduktory, občas i mikrofon či web kameru. Jejich kvalita sice není oslňující, ale na základní použití postačí. Abyste reproduktory a mikrofon mohli požívat, musíte monitor propojit se zvukovou kartou v počítači stejně jako jakékoliv jiné reproduktory či mikrofon, viz dále. Ještě bych zmínil, že některé monitory, zvláště ty lepší, mají integrované USB porty, lépe řečeno přímo tzv. USB hub – aktivní rozbočovač pro USB porty. Pak stačí propojit USB kabelem monitor s počítačovou skříní a můžete používat pro připojení fotoaparátu nebo kamery přímo USB porty na monitoru. Je to mnohem pohodlnější, než je neustále hledat někde vzadu na skříni.

Několik poznámek k LCD monitorům Podívejme se ještě trochu podrobněji na nejpoužívanější monitory dneška – LCD monitory. Jestliže vás předchozí popis monitorů unavil a podrobnosti vás nezajímají, přejděte klidně na další kapitolu „Reproduktoryÿ, str. 41. Uživatelům s novým počítačem a novým monitorem asi též moc nepomůže. Ostatním zvídavým se v několika odstavcích pokusím vysvětlit nejčastější potíže a problémy LCD monitorů – občas není na škodu vědět něco více o věcech, které používáme. Ke kapitole byste se určitě měli vrátit tehdy, když budete mít s LCD monitorem nějaké problémy nebo budete uvažovat o pořízení nového.

LCD monitory mají přes všechny uvedené výhody i několik nevýhod. První z nich a asi nejvíce viditelnou jsou tzv. vadné body na obrazovce – to je něco, co vás u staršího CRT typu monitoru potkat nemohlo. U LCD monitoru je každý zobrazovaný bod elektronický prvek a ten se může pokazit. Když se takový bod pokazí, tak přestane zobrazovat to, co by měl, a obvykle svítí nějakou barvou – zeleně, modře či bíle. Na někoho tak může působit velmi rušivě. Vadné body samy o sobě problém nejsou, jenže mnoho výrobců má dnes stanoveny normy, podle kterých vám jeden vadný bod neuznají jako vadu monitoru. Jako vada se uznává až 3–5 vadných bodů, u větších monitorů i více. Proto je velmi dobré pořídit si takový monitor, kde výrobce garantuje nulový počet vadných bodů. Dalším diskutovaným problémem je kvalita obrazu LCD monitoru. Horší kvalitou obrazu trpí zvlášť velmi levné monitory, které používají nekvalitní materiály a horší technologie. Obecné označení LCD monitor totiž skrývá několik podobných technologií a se všemi se můžete dnes potkat. Máte-li Určeno pro počítače BARBONE


Monitor

39

LCD panely typu S-IPS nebo S-PVA, pak se nemusíte bát, tyto technologie patří mezi ty nejlepší. Nejhorší je naopak typ TN. Seznam všech technologií najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/LCD. Použitá technologie ovlivňuje nejen kvalitu obrazu ale i maximální jas, kontrast a barevnou věrnost – tedy schopnost monitoru reprodukovat barvy tak, aby byly věrné – a ovlivňuje také rychlost překreslování obrazu, tzv. dobu odezvy. Ta se udává v milisekundách (ms) a pohybuje se dnes v rozmezí 4–12 ms. Čím rychlejší odezva, tím méně vám po obrazové ploše budou běhat „duchovéÿ, což jsou šmouhy způsobené pomalým překreslováním při velmi rychlých pohybech v obraze. Běžně se s nimi nepotkáte, ale mohou se projevit při sledování filmů s rychlými záběry nebo při hraní akčních (rychlých) her.

Obrázek 12: Uživatele občas bolí z monitoru oči

Bohužel výrobci ve snaze co nejvíce zaujmout lákají zákazníka zcela nereálnými hodnotami parametrů jako jas, kontrast, doba odezvy. I kvalitní monitory tak mohou vedle papírově dokonale „vyladěnéhoÿ monitoru vypadat jako chudí příbuzní. Ve skutečnosti jsou uvedené parametry buď vysloveně nesprávné, nebo obsahují nějaké „aleÿ, které je malým písmem na konci manuálu uvádí na pravou míru. Skutečný rozdíl v kvalitě obrazu poznáte až při srovnání obrazu obou monitorů vedle sebe. Určeno pro počítače BARBONE



40

Možná si říkáte: „Jak se v tom vyznat? Jak porovnat dva monitory, když ty parametry neplatí?ÿ Jednoduše: nedívejte se po jasu, kontrastu, ani po době odezvy, ale zaměřte se na použitou technologii panelu. S-IPS je špička, S-PVA budou s největší pravděpodobností také velmi kvalitní monitory. Máte-li na výběr mezi S-PVA a TN panelem, berte jednoznačně S-PVA.

Použitá technologie ovlivňuje ještě jeden důležitý parametr obrazu, kterým je zorný úhel. LCD monitory trpí tím, že když se na ně díváte hodně z boku, má obraz špatné barvy, případně není vidět vůbec. Uvedený zorný úhel monitoru říká, odkud je obraz ještě jakžtakž viditelný (přesnou definici najdete např. zde: http://www.touchmonitor.cz/viewing angle.asp). Opět platí, že lepší technologie mají větší zorný úhel. Potřebujete-li srovnat dva monitory a nejste schopni zjistit výrobní technologii, můžete se řídit právě zorným úhlem, který papírově ošidit nelze. Posledním velmi zajímavým, ale papírově neviditelným parametrem LCD monitorů je typ a kvalita podsvícení. I kvalita podsvícení má totiž velký vliv na věrnost, homogenitu barev a jas monitoru. Nejběžnější dnešní typ podsvícení využívá svítící trubice – CCFL výbojky. Protože ale trubice nejsou pod celou plochou monitoru, mohou způsobovat kolísání jasu. Výsledek se projeví například jako „tmavší rohyÿ monitoru. Novější typ podsvícení pomocí LED diod tyto chyby odstraňuje, má vyšší jas, lepší barevnou věrnost a mnohem nižší spotřebu. Není však zdaleka tak rozšířen a je prozatím výsadou spíše dražších monitorů. Kvalitu obrazu na monitoru lze vyzkoušet jednoduchými softwarovými testy, které zobrazují speciální obrazce, text nebo plochy plné barev. Na nich lze většinou vidět vadné body, chyby v podsvícení a podobně. Uživatelům Windows doporučím EIZO monitor test, uživatelům Linuxu pak program Screentest.

Možná se v duchu ptáte, proč se tak dlouho věnuji právě kvalitě monitorů. Důvod je jednoduchý – budete-li pracovat s počítačem, budete se při tom pokaždé dívat na monitor. Když budete pracovat hodně a dlouho, můžete velmi brzy pocítit rozdíl mezi kvalitním a nekvalitním obrazem na monitoru. Aby bylo jasno, prací nemyslím sledování filmů, ale takovou činnost, kdy musíte číst údaje z monitoru a pracovat s nimi. Osobní zkušenosti mi říkají, že ze špatného monitoru vás mohou bolet oči či celá hlava, což nutně vyvolá poruchu soustředění. V nejhorším případě vám špatný obraz může zhoršit zrak a to už opravdu není legrace. Přesně proto jsem se tak dlouho věnoval kvalitě a chybám LCD monitorů a když pocítíte výše popsané zdravotní problémy, měli byste se jimi začít zabývat. Další informace pak hledejte v kapitole „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206. Určeno pro počítače BARBONE


Reproduktory

41

Nástupcem LCD monitorů budou pravděpodobně monitory s technologií OLED. Mezi jejich výhody patří lepší barvy, nižší spotřeba a kvalitnější obraz, viz třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/OLED.

Reproduktory K počítači je možné připojit také reproduktory, ovšem pouze v případě, že má zvukovou kartu, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57. Tu má dnes naštěstí již většina počítačů. Reproduktory se dělí na pasivní a aktivní. Pasivní reproduktory již téměř nepotkáte, bývají k vidění pouze jako součást jiného zařízení, např. monitoru. Reproduktory aktivní se vyznačují tím, že mají vlastní zesilovač a tím pádem vyžadují i vlastní napájení. Reproduktory zabudované v monitorech nebo přenosných počítačích samozřejmě vlastní napájení nemají – buď jsou pasivní, nebo využívají napájení ze součásti, na které jsou umístěny.

Obrázek 13: Reproduktory hrají hudbu nebo jiné zvuky vydávané počítačem

Nejvíce zajímavým parametrem reproduktorů je kvalita zvuku, která se většinou odvíjí od ceny, takže se dá říci, že čím lepší zvuk budete u počítače chtít, tím více za něj zaplatíte. Dalším zajímavým parametrem je počet a typ reproduktorů. Dva normální reproduktory jsou dnes vytlačovány soustavami 2+1. Toto označení znamená, že dva menší reproduktory Určeno pro počítače BARBONE



42

jsou určeny pro střední a vyšší frekvence a jeden větší, tzv. subwoofer, reprodukuje pouze basové frekvence (hluboké zvuky) – ty se nešíří tolik směrově (tj. obtížně poznáte, odkud to duní) a nejsou pro ně proto potřeba reproduktory dva. Výsledkem je úspora, a tedy nižší cena při srovnatelné kvalitě poslechu. Sestavu 2+1 vidíte i na obrázku 13. Menší bedýnky se nazývají satelity, někdy také efektové reproduktory. Další běžné soustavy jsou 5+1 (jeden subwoofer, tři přední a dva zadní satelity) a 6+1 (subwoofer, tři přední a tři zadní satelity). Ty jsou určeny pro tzv. prostorový zvuk využívaný například u her nebo při přehrávání DVD. Je důležité si uvědomit, že k reproduktorům musíte mít i odpovídající zvukovou kartu. Systém 5+1 vám bude téměř k ničemu s obyčejnou zvukovou kartou, která nepodporuje tolik zvukových kanálů. Další satelity totiž nebudou vůbec využívány, nebo v nich bude stejný zvuk, nikoli prostorový.

Již jsme si řekli, že aktivní reproduktory potřebují napájení. Vidíte to i na obrázku 13, který zobrazuje klasickou soustavu 2+1. Podívejme se na reproduktory podrobněji. Lze je zapnout nebo vypnout tlačítkem „Powerÿ. Po zapnutí obvykle svítí – mají indikaci stavu. Dále jsou vybaveny ovládáním hlasitosti a některé i tónovou clonou. Ke zdroji zvuku (zvuková karta ve skříni) se připojují běžným stereo kolíkem. Zástrčka pro reproduktory je obvykle zelená, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57. Máte-li reproduktorů více, budou mít pro připojení ke zvukové kartě více kabelů a zvuková karta bude mít více výstupů, patřičně označených. Zvukový výstup z počítače je samozřejmě připojitelný i k jakémukoliv většímu domácímu audiosystému. Výsledkem může být mnohem kvalitnější zvuk. Ovšem pozor, je zde stejný problém jako výše. Ani sebelepší reproduktory vám však nevyrobí poslechový zázrak z komprimovaného (tzn. něco jako „ořezanéhoÿ) zvuku v podobě MP3 souborů. Zde platí staré úsloví, že sílu řetězu určuje vždy nejslabší článek. Pamatujte na to! Více např. na http://cs.wikipedia.org/wiki/Mp3.

Nebudou-li reproduktory po zapojení hrát, zkontrolujte, jsou-li zapnuty. Dále se podívejte na nastavení hlasitosti přímo na nich i v počítači, kde se nastavuje hlasitost výstupu ze zvukové karty. Hlasitost byste neměli v žádném případě nastavovat na maximum, jinak může dojít ke zkreslení zvuku nebo až k poškození vašeho sluchu.

Tiskárna Tiskárna je zařízení, které umožní vytisknout vaše počítačové výtvory na papír. Dopis, fotky, tabulky, téměř cokoliv. Z hlediska fungování se tiskárny Určeno pro počítače BARBONE


Tiskárna

43

dělí na laserové a inkoustové. Ty první jsou dražší, hlavně v barevném provedení, ale mají nižší náklady na tisk. Jsou proto vhodnější pro časté použití, například v pracovní skupině. Inkoustové tiskárny plně vyhovují potřebám domácností.

Obrázek 14: Tiskárna umožňuje vytisknout vytvořený text nebo obrázky

Tiskárny se k počítači připojují pomocí USB portu, což je dnes nejčastější, nebo pomocí staršího paralelního portu. Existují i síťové tiskárny, které se zapojují přímo do počítačové sítě (viz kapitolu „Počítačové sítěÿ, str. 61) a umožní tisknout mnoha lidem najednou. Každá tiskárna má napájení 230 V – hodně levných tiskáren má navíc externí zdroj napájení – adaptér. Tiskárny mají tzv. podavač papíru, který nabírá vložený papír. Některé lepší tiskárny mají podavačů více, například pro papír a obálky. Každá tiskárna má i tiskovou náplň, což je pro inkoustové tiskárny inkoust a pro laserové tiskárny toner (jemný uhlíkový prášek). Obvykle se jim říká cartridge. Tiskárny mají tlačítko „Powerÿ pro zapnutí nebo vypnutí. Obvykle mívají i tlačítko „Stopÿ, kterým lze zastavit právě probíhající tisk, a tlačítko pro manuální posun papíru (pokračování tisku). Většina tiskáren má několik LED diod pro indikaci stavu. Zelená obvykle znamená, že je tiskárna připravena k tisku. Blikající zelená znamená, že tiskárna přijímá data z počítače, žlutá nebo červená dioda obvykle signalizuje potíže – došel papír nebo tisková náplň. Není nutné znát přesné chování tiskárny, protože její stav, Určeno pro počítače BARBONE



44

jako např. zbývající náplň nebo potíže, umí zpravidla zobrazit i software v počítači a dá vám o nich příslušným způsobem vědět. U tiskárny rozlišujeme i některé další parametry. V první řadě například formát, tedy (maximální) velikost papíru, na který je ještě schopna tisknout. Většina dnešních tiskáren tiskne do velikosti A4, větší tiskárny jsou obvykle i mnohem dražší a v domácnosti se příliš nepoužívají. Dalším důležitým parametrem je rozlišení, označované zkratkou DPI. DPI v praxi znamená, kolik tiskových bodů dokáže tiskárna vytisknout na délku jednoho palce (2,54 cm). Čím vyšší DPI tiskárna podporuje, tím by měl být tisk kvalitnější, ostřejší a vyhlazenější (protože výsledek je složen z více vytištěných bodů). Na kvalitě výsledného výtisku se nemalou měrou podílí i použitý papír. Budeteli chtít tisknout například fotografie nebo obrázky ve vysoké kvalitě, měli byste si vyzkoušet i tzv. fotopapír, který je určen pro tyto speciální účely. Výsledkem budete možná překvapeni. Lepší inkoustové tiskárny je možno doplnit i o speciální náplně pro tisk fotografií v co nejlepší kvalitě, neplatí to však pro všechny.

Skener Skener vypadá na první pohled podobně jako malá kopírka a funguje „obráceněÿ než tiskárna. Zatímco tiskárna umí tisknout dokumenty vytvořené s pomocí počítače na papír, skener umí přenášet obrázky nebo dokumenty z papíru do počítače. Obdobně jako tiskárna má proto i skener parametry jako formát (velikost) nebo DPI, viz předchozí kapitolu „Tiskárnaÿ, str. 42. Skenery mají vlastní napájení (230 V) a napájecí adaptér je obvykle externí stejně jako u některých tiskáren. K počítači se dnes připojují většinou pomocí USB portu, občas lze narazit i na skener s připojením k paralelnímu portu. Zapíná a vypíná se tlačítkem „Powerÿ. Papír se do něj vkládá stejným způsobem jako do kopírky – tiskem dolů a podle rysek na skeneru, které určují umístění dle velikosti papíru. Stiskem „Startÿ se zahajuje snímání do počítače. Některé skenery mají i tlačítko „Stopÿ pro zastavení právě probíhajícího snímání. Skener má kromě toho i diody pro indikaci stavu: vypnutý, zapnutý, probíhá snímání apod. Skener se dá velmi dobře ovládat také přímo pomocí softwaru počítače. Velmi populární multifunkční zařízení jsou vlastně skener a tiskárna v jednom přístroji. Kopírovací funkce jsou zajištěny speciálním softwarem uvnitř zařízení, takže to může sloužit jako kopírka i bez počítače.

Software dodaný ke skeneru je velmi důležitý. Právě pomocí něj získáte data, kterým porozumí i váš počítač a se kterými budete moci dále pracovat. Určeno pro počítače BARBONE


Digitální fotoaparáty, videokamery a webkamery

45

Všechny snímané dokumenty se ze začátku tváří jako obrázky a je na nich obvykle vidět, že jde o přesnou elektronickou kopii původního papíru. Teprve software vám umožní obrázky ořezat a transformovat tak, aby vypadaly lépe. Umožní také nastavit některé parametry procesu snímání, jako např. korekci barev.

Obrázek 15: Skener funguje opačným způsobem než tiskárna a přenáší tištěné informace do počítače

Při skenování textu je situace trochu složitější, protože, jak jsem již říkal, všechny nasnímané dokumenty se tváří jako obrázky. Pro převod obrázků na text slouží speciální, tzv. OCR software, který bývá součástí softwaru ke skeneru. Ten vyrobí z obrázků text tak, aby mu rozuměl například váš textový procesor a mohli jste s ním dále pracovat jako s obyčejným textem. Převod nasnímaných obrázků na text není pro počítač zdaleka tak jednoduchá záležitost, jak by se vám mohlo zdát. Budete-li vyžadovat výsledek na 100 %, musíte převedený text ještě zkontrolovat.

Digitální fotoaparáty, videokamery a webkamery Moderním doplňkem dnešní domácnosti bývá digitální fotoaparát nebo digitální videokamera. Tyto přístroje se obvykle dají propojit s počítačem Určeno pro počítače BARBONE



46

a díky tomu můžete s jeho pomocí upravovat fotky nebo video z dovolené. Tzv.webová kamera je jednoduchá, jednoúčelová kamera sloužící pouze pro připojení k počítači, proto je však také poměrně levná.

Obrázek 16: Připojením digitální kamery nebo videa získáme možnost manipulovat s fotkami a videozáznamem přímo v počítači

Všechna tato zařízení se připojují pomocí USB nebo firewire portu a pro propojení by měl kabel být součástí dodávky. Pokud není, lze jej zakoupit u vašeho prodejce. K tomu, abyste se záznamy z nich mohli pracovat, potřebujete software, který je také součástí dodávky vašeho zařízení. Software vám umožní nahrávat vaše záznamy do počítače (a naopak), kde s nimi můžete pracovat. Ne vždy potřebujete na zpracování obrázků nebo videa speciální software dodaný výrobcem. Mnoho kamer i fotoaparátů, které splňují mass-storage specifikaci, se po připojení k počítači tváří jako obyčejný disk, který můžete procházet a přímo z něj kopírovat. Existuje také velké množství softwaru pro zpracování fotek i videa, který není vázán na konkrétní typ zařízení a můžete jej tak používat se vším, co podporuje.

Joystick Téměř výhradně pro hraní her se používá joystick neboli pákový ovladač. K počítači se připojuje pomocí USB portu nebo pomocí gameportu (starší typy). Využívá se například v letových simulátorech. Vychýlením páky na Určeno pro počítače BARBONE


USB flashdisk a MP3 přehrávač

47

stranu obvykle ovládáte otáčení, od sebe či k sobě pak znamená nahoru/dolů nebo zrychlení/zpomalení. Joystick má na sobě i další tlačítka, která slouží k dalšímu ovládání různých funkcí hry. Jejich počet je závislý na konkrétním typu joysticku a jejich funkce na konkrétní hře.

Obrázek 17: Joystick neboli pákový ovladač slouží k ovládání her

Součástí dodávky joysticku je i softwarový ovladač, který většinou musíte nainstalovat, abyste joystick mohli používat. Funkce tlačítek joysticku jsou programovatelné, tzn. hra se dá obvykle upravit tak, aby používala na danou funkci téměř libovolné tlačítko.

USB flashdisk a MP3 přehrávač Praktickým zařízením pro přenos většího množství dat je tzv. USB flashdisk, česky se jí často říká „fleškaÿ nebo „klíčenkaÿ. Obliba těchto zařízení roste s tím, jak se zvyšují kapacity a snižují ceny. I staré počítače jsou už USB portem vybaveny a přenos dat pomocí flashdisku je mnohem rychlejší než pomocí CD/DVD médií nebo disket, o kterých budeme mluvit dále. Flashdisky jsou jednou z příčin vymizení klasických disket a svou kapacitou dnes již předčí i DVD média. Určeno pro počítače BARBONE



48

USB flashdisk, jak již název napovídá, se připojuje přes USB port. V počítači se tváří jako další disk a většina dnešních operačních systémů si s nimi poradí bez zásahu uživatele a jen vám oznámí, že je k dispozici. Flashdisky mají na sobě LED diodu, která indikuje čtení nebo zápis dat. Z počítače byste jej proto měli vytahovat až v okamžiku, kdy již dioda nebliká.

Obrázek 18: Na USB flashdisky lze nahrávat data a přenášet je jinam

Většina operačních systémů nabízí možnost flashdisk odpojit – obvykle přes ikonu na panelu. Funkci pro odpojení byste rozhodně měli před vytažením flashdisku používat. Odpojením je totiž myšlen proces, kdy se ukončí veškeré operace s flashdiskem tak, aby bylo možné jej bez obav – a hlavně bez rizika ztráty dat na flashdisku! – vytáhnout z počítače. Při manipulaci s flashdiskem buďte šetrní k jeho USB konektoru, protože jeho poškození, např. vylomení, obvykle znamená poškození celého zařízení a tím pádem i ztrátu dat na něm. Nepřenášejte jej bez krytu na USB konektoru.

Přenosné MP3 přehrávače jsou velmi podobné flashdiskům, protože záznamy v nich jsou v podstatě uloženy na interním flashdisku nebo miniaturním pevném disku (platí pro starší přehrávače s velkou kapacitou). Dají se k počítači připojit většinou pomocí USB portu a platí pro ně to, co pro flashdisky. Obvykle je možné využít je i pro přenos dat mezi počítači – myslím tím jiných dat než hudby. Přestože dnešní flashdisky udávají životnost až jeden milión zápisů, nedoporučuji na ně ukládat data na dlouhou dobu nebo na ně ukládat např. zálohy vaší práce. Z principu jsou to zařízení poměrně citlivá na elektromagnetické poruchy, které mohou snadno způsobit poškození uložených dat. Pro dlouhodobé uložení dat je mnohem lepší kvalitní DVD médium.



Záložní napájecí zdroj

49

Záložní napájecí zdroj U uživatelů, kteří to myslí s počítačem vážně, najdete jako nezbytný doplněk záložní zdroj, často označovaný zkratkou UPS – zdroj nepřerušitelného napájení. Hlavní funkcí tohoto zařízení je dodávat nepřetržitě elektrický proud pro počítač a zabránit nečekaným potížím při krátkodobém výpadku elektrického proudu. Je to prostě taková silnější baterka. Téměř všechny dnešní záložní zdroje disponují další důležitou funkcí a poskytují počítači i tzv. přepěťovou ochranu. Ta chrání počítač před příliš vysokým napětím (přepětím) z elektrické sítě, kam se dostane například při poruše nebo po úderu blesku. Přepětí může počítač úplně zničit, proto byste měli zvážit pořízení UPS i v případě, že nemáte potíže s elektrickými rozvody nebo vám nevadí výpadky proudu. Nechcete-li zbytečně utrácet, kupte si alespoň samostatnou přepěťovou ochranu.

Záložní zdroj se zapojuje mezi zásuvku a počítač nebo jiný spotřebič, např. monitor. Jak vidíte na obrázku 19, má záložní zdroj jednu zásuvku pro přívod proudu, ale několik zásuvek pro vývod. Na jeden zdroj tak můžete zapojit počítač i monitor nebo více počítačů, ovšem s tím samozřejmě klesá jeho výdrž při výpadku proudu. Zásuvky s přívodem i vývodem proudu jsou obvykle umístěny na zadní straně UPS. Na přední straně najdete jako u všech zařízení vypínač a také diody pro indikaci stavu – zapnutý (zelená/modrá) nebo vypnutý (žlutá/červená) proud, nabíjení baterie (obvykle blikání diody) a podobně. Záložní zdroje mají jeden důležitý údaj, a tím je kapacita (v jednotkách VA), která určuje, jak dlouho vydrží napájet váš počítač při výpadku proudu. Běžné zdroje zvládnou napájet počítač okolo 5–15 minut. Záleží totiž nejen na kapacitě zdroje, ale i na příkonu (odběru) vašeho počítače. Hodně vybavené a výkonné počítače mají vyšší odběr proudu, a tudíž zdroj vydrží kratší dobu. Výkon je další důležitý parametr záložního zdroje, uvádí se ve wattech. Kapacita běžných zdrojů pro jeden počítač se pohybuje okolo 300–500 VA a výkon pak mezi 200–350 W. Záložní zdroje určené pro více počítačů mají – musí mít – tyto kapacity několikanásobně vyšší. Budete-li zapojovat jen jeden počítač, nemusíte se nedostatečných parametrů UPS obávat. Hodláteli k záložnímu zdroji připojovat více počítačů, přesvědčte se nejlépe ještě před koupí, že záložní zdroj poskytuje i dostatečný výkon a takové zatížení vydrží – není to totiž pravidlem! K záložnímu zdroji nikdy nepřipojujte spotřebiče s vysokým příkonem, můžete jej poškodit nebo zničit! Typickým příkladem takového zařízení je laserová tiskárna, která má v určitých chvílích při tisku velmi vysoký příkon.




50

Záložní zdroj funguje, aniž byste jej museli nějak speciálně nastavit. Při přerušení napájení ze sítě dojde k okamžitému zapojení baterií v záložním zdroji, takže váš počítač nic nepozná. Po obnovení dodávky proudu se baterie opět samy nabijí. Nezapomeňte na to, že se baterie opotřebovávají, takže je bude po čase (několik let) nutné vyměnit za nové.

Obrázek 19: Záložní zdroj napájení zamezí výpadku proudu při práci

K záložnímu zdroji nikdy nepřipojujte spotřebiče s vysokým příkonem A co se děje, když je proud odpojen na tak dlouhou dobu, že kapacita UPS nestačí? Když se podíváte na obrázek 19, zjistíte, že UPS má i konektory pro datové připojení k počítači. Pro připojení se používá USB port nebo COM port – záleží na typu UPS. Většinou se nyní používá USB, COM port už najdete málokde. Do počítače se instaluje speciální software, který umí s UPS pomocí tohoto připojení komunikovat a pozná, když klesne kapacita baterií pod kritickou mez. V takovém případě se provede korektní ukončení operačního systému (vypnutí počítače), a to i bez vaší přítomnosti. Některé záložní zdroje datové připojení nemají a oznamují kritickou mez vybití zvukovým signálem, abyste mohli práci na počítači ukončit včas a korektně sami.

Záložní zdroje se ještě dělí podle toho, jak fungují. Do domácností a na méně náročné nasazení postačí levnější off-line zdroje, které používají baterku pouze při výpadku proudu a neupravují příchozí napětí (až na špičky, samozřejmě). Dražší on-line zdroje upravují průběh napětí a počítač na nich jede v podstatě pořád „z baterkyÿ. Novinkou jsou line-interactive Určeno pro počítače BARBONE


CD/DVD mechanika nebo vypalovačka

51

zdroje, které pracují jako off-line typy, ale umí upravovat příchozí napětí. Více informací o typech UPS a jejich fungování najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/UPS.

CD/DVD mechanika nebo vypalovačka Při zkoumání možností počítače se už pomalu dostáváme dovnitř skříně. Dalším zařízením, se kterým se nyní seznámíme, je CD nebo DVD mechanika. Šťastnější majitelé mají přímo vypalovačku – za chvíli si povíme, čím se liší. Navenek totiž vypadají všechny mechaniky podobně jako na obrázku 20.

Obrázek 20: DVD mechanika umí číst CD a DVD média, vypalovačka i zapisovat

Běžné mechaniky jsou součástí skříně, takže z nich vidíte pouze přední panel. Každá mechanika má tzv. šuplík, na který se pokládá CD nebo DVD médium. Média se na šuplík umisťují potištěnou stranou nahoru. Existují i oboustranná média se záznamem z obou stran – ta samozřejmě potisk nemají. Narazíte na něj však jen výjimečně. Mechanika má tlačítko na vysunutí a zasunutí šuplíku, jak vidíte i na obrázku 20. Označuje se „Ejectÿ – stejně jako na stolním CD nebo DVD přehrávači. Dále najdete na každé mechanice LED diody s indikací stavu – blikající dioda znamená, že se z média čtou data. U vypalovaček může znamenat i vypalování (častěji bývá označeno jinou barvou – červenou). Některé mechaniky mají na předním panelu i audio výstup na sluchátka a také ovládaní hlasitosti. CD a DVD média znáte z běžného života jako nosiče pro přenos hudby či videa a v počítačích pro ně platí stejná pravidla. Média vypadají stejně, ale liší se způsobem uložení záznamu. V DVD mechanice přečtete i CD Určeno pro počítače BARBONE



52

média, která jsou starší. Naopak to bohužel nejde. Drtivá většina dnešních počítačů je již naštěstí vybavena DVD mechanikou. Poznáte ji na první pohled, protože na předním panelu má výrazné logo „DVDÿ. Běžné audio CD nebo video DVD přehrajete na počítači bez problémů s pomocí vhodného softwaru. CD a DVD mechaniky se často používají k zálohování dat z pevného disku pro případ jeho havárie. Máte-li v počítači vypalovačku, je velmi jednoduché jednou za čas vypálit všechna důležitá data na médium, na kterém zůstanou trvale. Budete-li chtít s počítačem pracovat profesionálně, mělo by se zálohování stát vaší pravidelnou činností.

Mechaniky dále rozlišujeme podle jejich schopností na čtečky a vypalovačky. Čtecí mechaniky umějí pouze číst již hotová média, vypalovací mechaniky je umí i vyrobit, tzv. vypálit – odtud i název. Procesem vypalování se na prázdná média zapíší data. V počítači můžete na média pálit nejen audio a video, ale i dokumenty, obrázky a další materiály vytvořené v počítači. I média se mohou lišit. Jejich prvním parametrem je kapacita čili objem dat, která na ně lze uložit. Standardní CD média dnes mají kapacitu 700 MB, standardní DVD média pak 4,7 GB, což je cca 6,5×více než CD. Existují i dvouvrstvá DVD média s kapacitou 8,4 GB. Kromě toho rozlišujeme, zda jsou média přepisovatelná, nebo nikoliv. Na nepřepisovatelná média (označují se jako „Rÿ) lze data vypálit jen jednou a jsou vhodná pro jejich trvalé uchování. Na přepisovatelná média, označená pomocí „RWÿ, lze data vypálit mnohokrát opakovaně a používají se ke krátkodobému uchování. Nyní je jasné, co u médií znamená označení jako CD-R, CD-RW nebo například DVD-R a DVD-RW. Ještě doplním, že kromě médií DVD-R/RW existuje i jiný typ DVD médií označený DVD+R/RW. Dnešní mechaniky si již poradí s oběma typy a není podstatné mezi nimi rozlišovat. Detaily najdete například na http://cs.wikipedia.org/wiki/DVD. O důležitá média, např. se zálohami, byste měli pečovat stejně jako například o DVD s videozáznamem. Pro zálohy je lepší používat kvalitní – obvykle dražší – média. Vypálená média byste neměli vystavovat např. prachu, vlhkosti a přímému slunci.

Zajímavým parametrem vypalovaček – ale i médií – je rychlost vypalování. Tento parametr říká, jak rychle umí mechanika vypalovat, resp. jak rychle lze na dané médium zapisovat. Rychlost se označuje zajímavě – pouze násobkem základní rychlosti, která je ale u CD a DVD odlišná. Rychlost mechaniky typu DVD se udává jako násobek rychlosti 1350 kB/sec, u běžného CD je základní rychlost čtení rovna rychlosti přehrání v přehrávači (cca Určeno pro počítače BARBONE


Disketová mechanika

53

176 kB/sec). Což znamená, že zápis plného CD rychlostí 1× bude trvat cca sedmdesát minut, rychlostí 2× cca 35 minut, rychlostí 4× cca 18 minut a rychlostí 8× jen deset minut. Podobné časy má i vypalování plného jednovrstvého DVD, ačkoli objem uložených dat je téměř sedminásobně vyšší. Při vypalování vysokou rychlostí pozor! Zejména u DVD médií vypalovačka v tomto případě potřebuje poměrně vysoký přísun dat z disku, takže je možné, že při práci bude docházet k omezení – zpomalení odezvy počítače.

V některých případech můžete narazit na nekompatibilitu médií a vypalovačky – vypalovačka prostě nebude chtít zapisovat, nebo zápis pokaždé zkazí. Řešením této svízelné situace je tzv. aktualizace firmwaru. Firmware je software ve vypalovačce – ne vypalovací software v počítači, ale základní software přímo uvnitř vypalovačky. Někdy však ani to nepomůže a v takovém případě budete muset najít média, která vypalovačce vyhovují a jsou bezproblémová. Chystáte-li se nakoupit větší množství médií, např. balení po 100 ks, bude nejlepší, když si jeden kus nejdříve vyzkoušíte nebo nakoupíte média, u nichž máte ověřeno, že s nimi vypalování na vaší vypalovačce funguje. Dovolím si ještě malou poznámku k rychlosti vypalování. Přestože vám nic nebrání vypalovat maximální rychlostí, kterou mechanika nebo médium dovolí, jednoznačně doporučuji při zálohování důležitých dat používat nejnižší možnou rychlost vypalování. Snížení rychlosti vypalování můžete vyzkoušet i jako trik při problémech s médii, viz text výše. Zcela určitě vypalujte co nejpomaleji (2×–8×) audio CD určená do CD přehrávačů. Ty totiž mívají se čtením rychle vypálených médií potíže! Vypálená média mají méně kvalitní a méně trvanlivý záznam, než média průmyslově lisovaná.

Disketová mechanika Na obrázku 21 vidíte nejstarší dnes ještě používané počítačové zařízení pro přenos dat – disketovou mechaniku – a v ní médium – disketu, označovanou též jako floppy disk. Disketová mechanika bývá umístěna ve skříni a je velmi pravděpodobné, že ve vašem novém počítači chybí úplně. Diskety mají pro dnešní potřeby již velmi malou kapacitu 1,44 MB (srovnejte s CD nebo dokonce DVD médiem) a příliš se už nepoužívají. Nelze je použít pro přenos většího objemu dat a do počítačů bývají dávány pouze z důvodů zpětné kompatibility. Místo disket se dnes pro přenos dat používají USB flashdisky nebo přepisovatelná CD/DVD média. Je to jednodušší, rychlejší, levnější a také spolehlivější. Disketová mechanika má stejně jako CD mechanika tlačítko pro vysunutí média („Ejectÿ) a také indikaci čtení a zápisu na disketu. Protože je vysuUrčeno pro počítače BARBONE



54

nutí média mechanické, měli byste při zápisu dat vždy počkat, než dioda přestane svítit, jinak může dojít k poškození dat.

Obrázek 21: Disketová mechanika slouží pro zápis dat na přenosnou disketu

Pevný disk Pevný disk neboli harddisk je zařízení, které na první pohled vůbec nevidíte. Je ukryt uvnitř skříně a slouží k trvalému uložení dat v počítači. Video, obrázky, hudba, dopisy i vaše prezentace jsou uloženy právě na pevném disku. Kromě toho se na něj ukládá i software, o kterém se budeme bavit dále – operační systém a všechny další nainstalované uživatelské programy. Nejdůležitější parametr pevného disku je jeho kapacita, udávaná dnes nejčastěji v gigabytech (GB), u velmi velkých disků v terabajtech (TB). Obvyklá kapacita dnešních disků se pohybuje od 100 GB do 1000 GB (1000 GB = 1 TB). Kromě toho se disky liší například rychlostí čtení a zápisu dat, rychlostí otáčení záznamových ploten (na nich jsou data) atd. V případě nedostačující kapacity stávajícího disku lze do počítače přidat další pevný disk, s čímž vám poradí a pomohou v servisu. Disky s větší kapacitou a rychlostí jsou sice dražší, ale budou schopny déle uspokojovat vaše požadavky. Protože pevné disky disponují velkou kapacitou a jsou poměrně levné, existují i tzv. přenosné pevné disky. Připojují se k počítači přes USB nebo firewire rozhraní a v podstatě jde o běžné disky doplněné pouze nezbytnými součástmi tak, aby mohly fungovat i samostatně.

Novinkou v oblasti disků, která se zabydluje především v přenosných počítačích, jsou disky typu SSD. Konstrukčně jsou zcela jiné než výše uvedené Určeno pro počítače BARBONE


Grafická karta

55

„klasickéÿ pevné disky a mají mnohem blíže například k flashdiskům. Jejich funkce však zůstává stejná, poskytují místo pro trvalé uložení dat. Největší výhodou SSD disků je v současnosti velmi nízká spotřeba a absence mechanických rotujících částí – právě proto se uplatňují především v přenosných počítačích.

Obrázek 22: Všechna data v počítači se ukládají na pevný disk

Další výhodou má být větší rychlost čtení dat. Zde ale pozor! Neplatí to pro všechny typy SSD disků – některé z nich, zvláště ty levnější, jsou naopak velmi pomalé i ve srovnání s klasickými disky. Nevýhodou je v současnosti především vyšší cena a nižší kapacita. Obvyklá kapacita dostupných SSD disků byla v době psaní knihy 32–128 GB, tedy řádově méně než u klasických disků. I přes uvedené nevýhody bude budoucnost pravděpodobně patřit tomuto novému typu disků.

Grafická karta Dalším zařízením uvnitř počítače je grafická karta, která se stará o zobrazování dat na monitoru. Někdy se můžete setkat i s označením videokarta. Monitor se ke grafické kartě připojuje pomocí VGA nebo DVI konektoru umístěného na zadní straně počítače, jak je vidět i na obrázku 23. VGA je starší typ konektoru, dnes se prosazuje modernější DVI a předpokládá se, že postupně VGA konektory vytlačí. Některé lepší videokarty mají připojení hned pro dva monitory – takovéto sestavy slouží spíše pro profesionální práci a označují se jako dualhead. Výjimečně lze k počítači připojit i tři monitory. Některé grafické karty mají výstup i na analogový televizor označovaný jako TV-out. Obraz z počítače je s takovou kartou možné sledovat i na obrazovce analogové televize, což se hodí například pro sledování filmů, nikoli však pro běžnou práci na počíUrčeno pro počítače BARBONE



56

tači (kvůli nízkému rozlišení analogového televizoru). TV-out má například i karta na obrázku 23. Na mnoha kartách i monitorech najdete z výše uvedeného důvodu oba typy konektorů. Můžete-li si vybrat, použijte raději DVI konektory. Narazíte-li na případ, kdy máte jiný typ konektoru na grafické kartě a na monitoru, podívejte se po patřičné redukci – dají se koupit. Aby to nebylo jednoduché, tak i DVI konektorů je několik typů. Zájemce proto odkáži na stránku http://cs.wikipedia.org/wiki/Digital Visual Interface.

Grafická karta je velmi úzce spjata s monitorem, proto nebude na škodu podívat se zpět do kapitoly „Monitorÿ, str. 35. Vlastnosti jako maximální rozlišení, obnovovací frekvence nebo počet barev jsou závislé nejen na monitoru, ale i na grafické kartě a jejím výkonu. Obě zařízení musí být spolu dobře sladěna – např. špatná grafická karta bude mít s dobrým a velkým monitorem problémy, může mít pomalé vykreslování obrazu a podobně.

Obrázek 23: Grafická karta se stará o zobrazování dat na monitoru

Za zmínku stojí, že jeden z hlavních požadavků dnešních počítačových her na grafické karty je vysoký výkon a velká interní paměť karty. Nebude-li váš počítač stačit na hraní některých her, jsou slabé parametry grafické karty nejpravděpodobnější příčinou. Kartu však lze bez větších potíží vyměnit za novou. Protože je grafická karta interní zařízení, nebudeme se jí dále příliš zabývat. Určeno pro počítače BARBONE


Zvuková karta

57

Pro většinu potřeb dnešního uživatele stačí tzv. integrované grafické karty, které jsou používány v levných počítačích pro kancelářské využití. Karta pak není samostatný díl, jak vidíte na obrázku 23, ale je napevno integrována na základní desce počítače. Výstup integrovaných karet na monitor je v takovém případě umístěn obvykle místo jednoho COM portu, viz obrázek 7. Pokud vám přestane stačit výkon integrované grafické karty, můžete ji nahradit zakoupením samostatné grafické karty potřebných parametrů.

Zvuková karta Zvuková karta je další zajímavé vnitřní zařízení počítače. Stejně jako je grafická karta spjata s monitorem, je zvuková karta spjata s reproduktory. Podobným způsobem se ovlivňují také jejich vlastnosti a parametry a obě zařízení tvoří společně zvukový systém počítače.

Obrázek 24: Za pomoci zvukové karty dokáže počítač vyluzovat zvuky I zvuková karta může být integrovaná na základní desce, což je dnes velmi často používané řešení. Integrovaná zvuková karta má vstupy a výstupy umístěny kousek pod sériovými porty počítače, například na obrázku 7 by zabíraly místo přídavných USB portů.

Zvukové karty se liší podle toho, kolik zvukových kanálů dokáží zpracovat a poskytnout reproduktorům. Nejčastější jsou obyčejné stereo zvukové karty se dvěma kanály, tj. jedním stereo výstupem. K nim lze připojit obyčejný stereo nebo 2+1 systém, o kterém jsme si říkali v kapitole „Reproduktoryÿ, str. 41. I když se může zdát, že 2+1 je více než obyčejné stereo, není tomu Určeno pro počítače BARBONE



58

tak. Reproduktory si pouze oddělí frekvence tak, aby hluboké tóny zpracovával subwoofer a zbytek satelity, viz informace v uvedené kapitole. Budete-li chtít tzv. prostorový, surround vícekanálový zvuk, je situace jiná. V první řadě musíte mít odpovídající vybavení na obou stranách. Připojením reprosoustavy 5+1 ke dvoukanálové zvukové kartě opravdový prostorový zvuk nevytvoříte. Musíte mít i 5+1 zvukovou kartu a v neposlední řadě musíte mít také zdroj zvuku 5+1. Takovým zdrojem jsou například DVD filmy nebo moderní hry. Z obyčejného stereo záznamu ve formátu MP3 vícekanálový zvuk nedostanete. Některé lepší soustavy jím sice umí oživit až čtyři reproduktory, ale pořád nejde o opravdový prostorový zvuk, nýbrž jen o zdvojené stereo, nebo v případě Pro Logic technologie o dekódování 4.0 prostorového zvuku ze stereo signálu (vyžaduje ovšem patřičný vstupní stereo signál). Zvuková karta má několik zástrček pro vstup a výstup zvuku. Obyčejná zvuková karta má tři zástrčky. K zelené se obvykle připojují reproduktory (tzv. line-out), modrá obvykle slouží k připojení dalšího zdroje zvuku (line-in) a červená obvykle k připojení mikrofonu (mic-in) – ten má jiné parametry (tzv. citlivost) než obyčejný line-in vstup. Při zapojování reproduktorů doporučuji stáhnout hlasitost, abyste nebyli prvními tóny příliš překvapeni :). Nebudou-li reproduktory po zapojení hrát, zkuste se podívat na nastavení hlasitosti v počítači, nejsou-li zvuky ztlumeny nebo vypnuty tam. Nebudou-li reproduktory hrát ani potom, vyzkoušeje jiný zvukový výstup z počítače. Na několika zvukových kartách jsem se setkal s odlišným barevným označením, někdy dokonce vysloveně matoucím – barvy zástrček byly stejné jako uvádím já, ale bylo v nich něco jiného.

Vícekanálové karty musí mít více zástrček pro výstup na další reproduktory, případně jeden digitální např. „S/PDIFÿ či optický, a obvykle mají méně vstupů. Nemusí mít dokonce žádný vstup. Vícekanálové reproduktory mají proto i více kabelů pro připojení k počítači. Pro označení více výstupů není pravidlo, ale obvykle se zapojují zleva doprava podle důležitosti – tedy v pořadí obyčejné stereo (přední reproduktory nebo systém 2+1), zadní reproduktory a další efektové reproduktory podle velikosti reprosoustavy. Připojením neodpovídající soustavy ke kartě sice nic nepokazíte, ale jejich spolupráce nebude ideální. Při zapojení reprosoustavy 5+1 do dvoukanálové karty bude chybět zdroj zvuku pro zadní reproduktory a efektový satelit, takže budou zcela nevyužity a jsou v podstatě zbytečné. Zapojení soustavy 2+1 do pětikanálové zvukové karty je menší problém, viz dále, ovšem nebudete mít předpokládaný počet reproduktorů. Při použití vícekanálového zdroje zvuku, například při přehrávání DVD, byste proto měli zvolit „stereo zvukÿ. Úplně stejná situace platí i pro systémy 6+1 nebo dokonce 7+1.



Modem

59

Modem Modem je zařízení, které váš počítač připojí k celosvětové počítačové síti – Internetu. Pomocí Internetu můžete posílat e-maily, komunikovat s dalšími lidmi nebo navštěvovat různé webové stránky se zajímavým obsahem. Modem potřebujete tehdy, když nemáte přímé síťové připojení k Internetu a musíte použít telefonní linku nebo kabelovou televizi. Jde o tzv. vzdálené připojení a modem slouží jako prostředník, pomocí něhož se váš počítač domluví s dalšími počítači přes telefonní linku, která využívá zcela jiný způsob přenosu dat než klasická počítačová síť. Slovo modem je z technického hlediska ideální zkratka, protože přesně vystihuje funkci zařízení. Modem je totiž modulátor a demodulátor signálu. Více například na http://cs.wikipedia.org/wiki/Modem.

Obrázek 25: Modem slouží pro vzdálené připojení k Internetu

Nejviditelnější vlastností modemu je jeho umístění, protože modemy máme interní a externí. Interní modemy najdete vždy uvnitř skříně, velmi často jsou integrované na základní desce a dají se použít pouze pro připojení k Internetu přes obyčejnou „starouÿ telefonní linku. Externí modemy jsou samostatná zařízení mimo skříň počítače a používají se pro připojení přes klasickou telefonní linku, ISDN nebo ADSL linku a také pro připojení přes kabelovou televizi. K počítači se externí modemy připojují různými způsoby, nejčastěji přes USB port, COM port a nebo přímo přes síťovou kartu, viz Určeno pro počítače BARBONE



60

kapitolu „Síťová kartaÿ, str. 61. Všechny možnosti vidíte na obrázku 25. Univerzálnější jsou obvykle ty modemy, které se připojují přes COM port nebo přímo do síťové karty (občas se označují jako modemy s připojením typu ethernet). Nevyžadují totiž speciální ovladač (viz kapitolu „Ovladače pomáhají systému s hardwaremÿ, str. 78), a tudíž nenarazíte na omezení ze strany podpory jen pro některé operační systémy nebo dokonce jen některé verze operačních systémů. COM port se svou nízkou kapacitou přenosu je však v dnešní době „rychlého internetuÿ již archaismus.

Nejčastěji dnes v počítači uvidíte interní modemy určené pro obyčejné telefonní linky, a proto jimi začneme. Na obrázku 25 vidíte interní modem, který má zástrčku ze zadní strany skříně. Zástrčka slouží pro připojení modemu k telefonní lince a bývá označená jako line. Jde o normální telefonní konektor – stejný najdete i na telefonu. Interní modemy, integrované na základní desce, mají zástrčku nejčastěji vedle USB portů v horní části skříně, viz obrázek 7. Některé modemy mají ještě jednu zástrčku, která se používá v případě, že máte doma jen jednu telefonní přípojku. Označena bývá phone a slouží pro připojení telefonu. Nezapomeňte, že pro správnou funkci interního modemu musíte nainstalovat jeho ovladač, viz kapitolu „Ovladače pomáhají systému s hardwaremÿ, str. 78. Přestože jsou uvedené modemy téměř v každém počítači, tento starý druh připojení přes „klasickouÿ telefonní linku se již moc nepoužívá. Uvedeným modemům – někdy se nesprávně označují jako analogové – v souvislosti s modernizací telefonní sítě, dostupností mobilního a wi-fi připojení již pomalu zvoní hrana. Očekávám, že do jednoho dvou let zcela zmizí i ze základních desek.

Externí modemy se dělí na několik druhů podle toho, pro jaké linky budou použity. Několik vlastností mají ale společných. Musí se připojit k lince, dále k počítači (kabel bývá součástí dodávky) a ve většině případů mají i externí napájení, takže je musíte připojit k síti 230 V. Na modemech bývají LED diody pro indikaci stavu, ale ty se liší podle výrobce i typu modemu. Pro externí modemy určené pro normální telefon platí více méně to, co jsme si řekli k modemům interním. Budete-li mít možnost si vybrat, použijte modem s připojením přes COM port, který nepotřebuje ovladače a jeho instalace je jednodušší. Nutno podotknout, že žádné jiné modemy už dnes pomocí COM portu nekomunikují. Pro připojení modemu k počítači platí podobné pravidlo, jako u přívodu proudu – měli byste je chránit přepěťovou ochranou, o které jsme si říkali v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49.

Další typy externích modemů slouží pro připojení k ISDN a ADSL linkám, případně pro připojení přes kabelovou televizi (tzv. kabelový modem). U noUrčeno pro počítače BARBONE


Síťová karta

61

vého počítače se s nimi téměř nesetkáte, protože je nejčastěji dodávají poskytovatelé připojení podle toho, jaký druh připojení k Internetu si zvolíte. Budete-li mít možnost si vybrat, použijte modem, který se připojuje do síťové karty – modem s ethernet porty. Tyto modemy nepotřebují ovladače, jejich instalace je jednodušší a obvykle obsahují i základní aktivní ochranu pro zabezpečení přístupu na Internet (tzv. firewall). Samotné správné zapojení modemu ještě neznamená, že funguje připojení k Internetu. Po zapojení modemu budete muset ještě nastavit správně váš operační systém. Dnešní operační systémy naštěstí obsahují průvodce, které vám s tímto krokem pomohou, nicméně některé údaje o připojení vám musí sdělit váš poskytovatel připojení.

Síťová karta Zařízení pro propojení počítačů se jmenuje síťová karta a její zástrčku najdete na zadní straně skříně, jak ukazuje obrázek 26. Svým vzhledem připomíná běžnou telefonní zástrčku, je však větší a musíte do ní použít speciálnísíťový kabel se správným zakončením typu RJ45 – tzv. ethernet konektor. Síťové karty integrované na základních deskách mají zástrčku umístěnu v horní části skříně vedle USB portů (viz obrázek 7). I pro připojení počítače do sítě pomocí ethernet konektoru platí podobné pravidlo jako u přívodu proudu a modemu – měli byste jej chránit přepěťovou ochranou, o které jsme si říkali v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49. Máte-li přes ethernet konektor připojený modem s ochranou, není to samozřejmě nutné.

Síťová karta má jediný zajímavý parametr a tím je rychlost, která určuje, jak rychle se budou přenášet data do počítače a z počítače. Měří se v megabitech (Mb) a nejčastější rychlost je dnes 100 Mb; výjimečně narazíte na pomalejší (10 Mb), stále častěji se objevuje 1 Gb (tedy 1000 Mb). Narazíte-li na problém s rychlostí přenosu dat na síti 1 Gb, ověřte si v první řadě vaše kabely. Byť všechny kabely vypadají stejně a de facto jsou stejné pro 10/100 Mb i 1 Gb sítě, ne každý zvládá gigabitovou rychlost. Při nákupu můžete narazit na kabely, které budou mít s vyšší rychlostí problémy. Chceteli mít zaručenu vysokou rychlost přenosu dat, vyžadujte po prodejci kabely určené pro gigabitovou síť (gigabit ethernet).

Počítačové sítě Určeno pro počítače BARBONE



62

Spojíte-li několik počítačů dohromady, vznikne počítačová síť. V kapitole o modemech jsme si již něco řekli o síti Internet, která je celosvětová. Sítě mohou být i lokální – například propojení několika počítačů v kanceláři nebo v domě. Proč se vůbec počítače spojují dohromady? Mají sítě nějaké výhody? Ano, počítačové sítě mají mnoho druhů výhod a využívají se dnes skoro všude. Zastavme se u nich na chvíli. Nejčastějším využitím sítě je sdílení dat a prostředků. Sdílet můžete mezi počítači například dokumenty nebo obrázky. Sdílet můžete i jiná zařízení, třeba tiskárnu – stačí, když je připojena k jednomu počítači a po správném nastavení ji mohou používat ostatní počítače v síti. Sdílet se dá i připojení k Internetu – má-li jej pouze jeden počítač, může nabídnout přístup k Internetu také dalším počítačům v síti. Jak vidíte, počítačová síť je velmi užitečná věcička.

Obrázek 26: Síťovou kartu potřebujete k propojení počítačů mezi sebou

Pro propojení počítačů do sítě potřebujete v první řadě síťové kabely. Dále záleží na tom, kolik počítačů budete spojovat dohromady. V případě propojení dvou počítačů vám postačí pouze jeden síťový kabel. Pro přímé propojení dvou počítačů potřebujete speciální, tzv. křížený síťový kabel. Nezapomeňte na to při nákupu kabelu! Budete-li propojovat dvě gigabitová zařízení, požadujte kabel, který zvládne gigabitovou rychlost!

Bude-li počítačů více, musíte použít speciální síťový prvek – zařízení zvané switch nebo hub– do kterého zapojíte všechny počítače najednou. Pro přiUrčeno pro počítače BARBONE


Síťová karta

63

pojení k síťovému prvku potřebujete obyčejný síťový kabel. Půjdete-li jej teprve koupit, pořiďte raději switch, který je inteligentnější a tím pádem i rychlejší. Tento síťový prvek tvoří jakousi centrálu komunikace a postará se o předávání informací mezi jednotlivými počítači. Liší se obvykle inteligencí, viz doporučení v předchozím odstavci, a počtem síťových portů. Počet portů je v podstatě množství kabelů či chcete-li množství zařízení, jež lze k síťovém prvku připojit. Síťové prvky jdou spojit s dalšími síťovými prvky a mohou tak vznikat velmi velké počítačové sítě obsahující i desítky tisíc počítačů. Největší počítačovou sítí je Internet. Ještě pro úplnost doplním, že k počítačové síti nemusí být připojeny jen běžné počítače. V síti najdete například tiskárny, faxy a také speciální počítače, kterým se říká servery. Servery nejsou obyčejné počítače a obvykle provádějí jen některé funkce. Některé servery ukládají data, jiné připojují tiskárny nebo zálohují, další zobrazují webové stránky. Velké síťové servery zajišťují i chod celosvětové sítě Internet.

Bezdrátové sítě – wi-fi sítě Novinkou v oblasti sítí jsou bezdrátové sítě označované jako Wi-Fi, které jsou dnes běžně dostupné v kancelářích, hotelech nebo na letištích. Jejich největší výhodou je absence kabelů. Pro připojení k bezdrátové síti potřebujete bezdrátovou síťovou kartu. Tyto karty jsou dnes součástí téměř všech přenosných počítačů. Běžné počítače potřebují pro využití bezdrátové sítě speciální kartu nebo externí anténu s převodníkem, který lze zapojit do běžné síťové karty s konektorem ethernet. Wi-fi je v poslední době velmi populární typ připojení k Internetu, protože dosáhne tam, kde nejsou nataženy kabely nebo telefonní linky. Tento typ wi-fi je odlišný od wi-fi popisovaného dále, pojí je pouze název. K internetovému wi-fi připojení téměř jistě budete potřebovat externí zařízení s anténou. Běžné síťové wi-fi karty nelze použít, protože jsou určeny na jiný typ provozu a mají jen malý dosah. Primárně se používají v domech, kancelářích a podobně.

Wi-fi sítě i wi-fi karty se také liší rychlostí, přičemž obvyklé rychlosti lokálních sítí jsou 11, 54 a 108 Mb/s. Reálná rychlost však závisí na mnoha dalších faktorech, především na vzdálenosti od zdroje signálu a na množství překážek mezi zařízeními. V reálu tak může být mnohem horší, než jak vypadá „papírověÿ. Detaily o wi-fi technologiích najdete například na stránce http://cs.wikipedia.org/wiki/Wifi. Určeno pro počítače BARBONE



64

Ne každá wi-fi síť, kterou vaše karta najde, musí být nutně přístupná. Pro přístup k některým – i veřejným – sítím je často nutný přístupový kód, tedy heslo. Platí také, že byste se neměli připojovat k cizím sítím, i když nejsou zrovna zaheslovány, a využívat je třeba i dočasně. Nemusí se vám to vyplatit – když už nic, panují v současné době obavy o to, zda je takový postup legální.

Televizní karta Posledním zařízením, které si přiblížíme, je televizní karta. Někdy se můžete potkat i s označením tuner. S pomocí televizní karty lze udělat z počítače přijímač televizního signálu. Dnešní televizní karty umí obvykle zpracovat oba typy signálu (hybridní tuner) – starší analogový a moderní digitální, který se u nás v současné době zavádí. DVB-T je označení pro pozemní digitální televizní vysílání, viz například http://cs.wikipedia.org/wiki/DVB-T.

Obrázek 27: Televizní karta udělá z vašeho počítače televizní přijímač

Podívejme se na obrázek 27. Každá televizní karta má konektor pro připojení televizní antény – v tomto se chová jako obyčejná televize. Dobrý signál je zárukou dobrého obrazu a zvuku. Televizní karty disponují různým množstvím vstupů a výstupů. Další konektor na obrázku slouží pro zvukový výstup z analogového TV tuneru, který se zapojuje do line-in vstupu zvukové karty. U novějších digitálních tunerů již není potřeba. Určeno pro počítače BARBONE


Další hardware

65

I vstup signálu na televizní kartě lze chránit přepěťovou ochranou, o níž jsme mluvili v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49.

Některé analogové či hybridní tunery mají navíc i vstup pro audio a analogový videosignál, například S-video. K nim lze připojit běžnou videokameru nebo obyčejné video. Jde o analogová zařízení, která fungují jinak než např. digitální videokamera, o níž jsme mluvili v kapitole „Digitální fotoaparáty, videokamery a webkameryÿ, str. 45. Lepší televizní karty mají ve výbavě například rádiový přijímač a dálkové ovládání. Další součásti mají samozřejmě speciální zástrčky na televizní kartě – pro anténu rádia nebo pro přijímač dálkového ovladače.

Tunery mohou být interní, tedy karty přímo v počítači, nebo externí. Externí tunery se dnes připojují přes USB, takže je lze přenášet mezi počítači nebo spolu s notebookem. Starší tunery pro notebooky používaly PCMCIA rozhraní, ale dnes na ně narazíte jen výjimečně. U interních karet můžete občas narazit na problémy s rušením obrazu, které jsou způsobeny elektromagnetickým vlněním uvnitř počítače. S pomocí speciálního softwaru je možné zaznamenávat záznam z televize nebo videa a dále jej digitálně zpracovávat až do podoby, jakou je například videozáznam na DVD médiu. Taková archivace záznamů pro vlastní potřebu je v ČR legální, protože ji povoluje autorský zákon. Abych byl přesný, §30, odst. 1 a 2, písm. a) zák. č. 121/2000 Sb., (autorský zákon) říká, že za užití díla se nepovažuje užití pro vlastní potřebu a zákon tedy neporušuje ten, kdo pro vlastní potřebu zhotoví záznam či rozmnoženinu z veřejně přístupného díla. Veřejně přístupné dílo je i televize a rozhlas.

Další hardware Vyjmenovali jsme si mnoho interních i externích počítačových zařízení, se kterými uživatelé pracují. V počítačové skříni – probrali jsme ji hned na začátku v kapitole „Tajemná skříňÿ, str. 25 – je však daleko více zařízení nutných pro chod celého počítače. Není důležité, abyste je všechna znali, přesto si některá z nich trochu přiblížíme, protože je pravděpodobné, že s nimi alespoň vzdáleně přijdete do styku. Tady jsou: • Procesor, označovaný někdy jako CPU, řídí práci v počítači. Vykonává všechny vaše povely nebo zadává jejich vykonání jiným zařízením. Rychlost a výkon procesoru jsou jedny z faktorů, které významně ovlivňují výkon celého počítače, viz kapitolu „Výkon počítače určuje hardwareÿ, str. 22. Určeno pro počítače BARBONE



66

• Operační paměť – RAM – je pracovní místo, ve kterém procesor zpracovává všechny povely a data. Do paměti je načítá z harddisku a opět platí, že velikost operační paměti má zásadní vliv na výkon celého počítače. Zvláště to platí v případě náročných úkolů, jako je zpracování grafiky nebo videa, kdy musí procesor pracovat s velkým množstvím dat. • Termín základní deska (anglicky motherboard ) jsem už několikrát použil u popisu různých karet. Význam a funkce základní desky jsou zřejmé částečně i z jejího jména. V počítači slouží jako základní prvek, ke kterému jsou připojena všechna ostatní zařízení jako síťová karta, DVD mechanika nebo procesor. Obsahuje zástrčky pro připojení klávesnice a myši, USB a firewire porty a mnoho dalších, které najdete na zadní straně skříně. Jak jsme si již uvedli, základní desky mívají integrovány grafické nebo zvukové karty, modemy či síťové karty. Základní deska patří mezi nejdůležitější součásti počítače a určuje rozšiřitelnost vašeho počítače. Rozšiřitelnost znamená například možnost přidání dalších karet, paměti nebo výměnu procesoru za výkonnější.

Notebook je přenosný počítač Speciálním druhem počítačů jsou přenosné počítače – notebooky. Používají se nejčastěji tehdy, když potřebujete počítač často přenášet a nebo na něm pracovat i bez přístupu k napájení, například na cestách. Mají vlastní zdroj napájení – baterii, která zajistí napájení na určitou dobu i bez síťového zdroje (230 V). Přenosné počítače jsou dražší než běžné stolní počítače a navíc (bohužel) platí, že čím jsou menší, tím jsou dražší. Je to dáno vysokou mírou integrace jejich komponent. Přenosné počítače jsou náchylné k poškození, a proto byste s nimi měli manipulovat velmi opatrně.

Přenosný počítač má podobné vybavení jako stolní počítače, viz obrázek 28, ale obvykle obsahuje jen ta nejpoužívanější zařízení a porty. Má navíc síťový adaptér, který nabíjí interní baterii po připojení k proudu. Přenosný počítač má v šasi integrován monitor – LCD displej – i klávesnici. Displej je zajištěn proti nechtěnému otevření pojistkou, která bývá umístěna na přední části víka směrem k vám a musíte ji odblokovat, když chcete displej otevřít. Na obrázku 28 vidíte otevřený displej. Přenosné počítače mají tlačítko „Powerÿ pro zapnutí a vypnutí a dále LED diody sloužící k indikaci stavu podobně jako na skříni a na klávesnici. Přenosné počítače mají jakousi integrovanou myš, což může být buď trackpoint Určeno pro počítače BARBONE


Notebook je přenosný počítač

67

nebo touchpad. Trackpoint je malý bod (bývá uprostřed klávesnice), který reaguje na tlak do stran pohybem kurzoru na obrazovce. Dnes je spíše výjimečný. Mnohem rozšířenější je touchpad – malá ploška, po které udáváte směr pohybu kurzoru pohybem prstu. Práce s touchpadem je naznačena na obrázku 29. Samozřejmě lze připojit i obyčejnou myš například pomocí USB portu. CD nebo DVD mechanika je spolu se všemi porty umístěna po stranách, viz obrázek 28. Rozmístění se liší podle výrobce a typu notebooku. Dražší přenosné počítače jsou pochopitelně vybaveny lépe. Kromě běžných portů najdete po stranách i konektor pro napájecí adaptér a také konektor pro výstup na externí, například větší monitor pro lepší práci (obvykle VGA). Ten se často používá i pro připojení dataprojektoru na přednáškách a konferencích.

Obrázek 28: Notebook je malý počítač typu „vše v jednomÿ

Důležitými parametry notebooků jsou výkon, váha, výdrž na baterie a cena. Cena bohužel roste zároveň s rostoucím výkonem, rostoucí výdrží na baterie a s klesající váhou notebooku. Jak asi tušíte, s rostoucím výkonem se zvyšují nároky na výdrž baterie a s tím také nároky na váhu a rozměry notebooku. Určeno pro počítače BARBONE



68

Zároveň platí, že rozšiřitelnost notebooku oproti stolnímu počítači je velmi malá – rozšíření bývá o dost dražší a některá zlepšení parametrů jsou později (po nákupu) vysloveně nemožné.

Cena notebooku roste též s kvalitou zpracování a konstrukce. Hodláte-li notebook opravdu často přenášet, měli byste se při prodeji zeptat, zda je na takové zatížení připraven. U těžších a větších typů nebývá kvalita konstrukce nijak oslnivá, protože se předpokládá, že se přenášet budou pouze výjimečně.

Při pořízení nového notebooku byste proto měli hodně přemýšlet, k čemu především jej budete potřebovat, protože cenové rozpětí různých typů je díky těmto protichůdným požadavkům opravdu velké. Malé, výkonné notebooky s dlouhou výdrží jsou mnohem dražší než jejich obyčejnější kolegové, ale někdy jsou nezbytné, především při práci v terénu. Velká váha a slabá výdrž se zase dá oželet v případech, kdy notebook nebudete příliš přenášet.

Obrázek 29: U přenosných počítačů je myš obvykle nahrazena touchpadem




69

Při práci s notebookem na něj dávejte pozor! Díky tomu, že se lehce přenáší, může též lehce přijít k úrazu. Pád ze stolu opravdu není tak nepravděpodobný, jak by se mohlo zdát, a zároveň patří do kategorie lehčích nehod. Jako záruční opravu vám mechanicky poškozený notebook uznají jen výjimečně a výměna poškozené části notebooku bývá velmi, velmi drahá! Nejhorším případem je poškozený displej, kde se cena opravy často blíží ceně nového notebooku.

Váha se u běžných typů pohybuje v rozmezí 2-4 kg. Těžší notebooky jsou koncipovány především jako náhrada běžného počítače, bývají vybaveny větším displejem (15”–17”), obsahují více interních zařízení a portů a obvykle vydrží kratší dobu běžet na baterie, i když to nemusí být pravidlem. Lehčí notebooky jsou naopak zaměřeny na mobilitu, mívají menší displej (12”–15”) a lepší výdrž na baterie. Na druhou stranu pro náročnější práci s nimi budete pravděpodobně muset dokoupit další vybavení, například druhý – větší – monitor. Díky stále klesajícím cenám zažívají notebooky rapidně vzrůstající zájem uživatelů. Proto se podrobněji podíváme na některé jejich další specifické vlastnosti. Máte-li notebook právě před sebou a budete-li jej opravdu hodně používat, rozhodně se začtěte i do následujících kapitol.

Mini-notebooky – netbooky Vyslovenou módou posledního roku jsou velmi malé a mobilní mininotebooky, označované někdy jakonetbooky (notebooky pro připojení k síti). Mají malý displej o velikosti 7–10” s rozlišením okolo 1024×600 bodů a váhu okolo 1 kg. Nemají DVD mechaniku, obsahují slabší, zato velmi spořivé komponenty, wi-fi kartu a na baterie vydrží i šest hodin (dle typu a výrobce). Výkon hardwaru stačí na běžnou práci a jako operační systém se používají hlavně starší Windows XP nebo Linux. Systém Windows Vista na nich moc často neuvidíte – je příliš náročný na hardware. Vlnu zájmu o tato malá zařízení vyvolala společnost ASUS se svým modelem nazvaným Eee. Dnes má podobný model mini-notebooku v nabídce každý větší hardwarový výrobce.

Mini-notebooky jsou výjimkou z pravidla o rostoucí ceně a klesající velikosti. Cena se totiž pohybuje v nejnižší hladině běžné pro ceny přenosných počítačů. Je to dáno právě snížením výkonu a omezením výbavy – všude jsou ponechány parametry dostačujícího pouze běžné práci na cestách. Díky použitelnému rozlišení displeje, nízké hmotnosti a hlavně nízké ceně se z mininotebooků staly velmi populární elektronické zápisníčky umožňující internetové surfování v podstatě odkudkoliv. Mnozí z nás víc na cestách ani nepotřebují. Určeno pro počítače BARBONE



70

Dále nebudeme mezi notebooky rozlišovat, mějte však na paměti některá výše uvedená specifika těchto mini zařízení. Nyní se již podívejme na další vlastnosti přenosných počítačů.

Baterie notebooku Velmi důležitá část notebooku je baterie, která zajišťuje jeho chod „na cestáchÿ. U nového notebooku bývá baterie zabalena odděleně. Její nasazení je naštěstí jednoduché, jak ukazuje obrázek 30, protože existuje jen jeden způsob, jak ji nasadit. Do notebooku se zasouvá obvykle zezadu a po nasazení se ještě musí zajistit, k čemuž slouží speciální pojistky na notebooku. Bývá jedna nebo dvě a vždy je u nich nakresleno, v jakém stavu je baterie zajištěna proti vypadnutí. Důležitým parametrem baterie je její kapacita. Ta vám sice při porovnání různých notebooků mnoho neřekne kvůli různé spotřebě různých přístrojů, ale bude se hodit tehdy, když budete kupovat baterii novou. Platí pravidlo, že baterie s dvojnásobnou kapacitou vydrží stejnému notebooku za stejných okolností dvakrát déle. Před prvním zapnutím notebooku v něm musíte mít zasunutou baterii a notebook musí být připojen adaptérem k elektrické síti, viz obrázek 30. Při prvním zapnutí se doporučuje nechat baterii nabít na 100 % kapacity. Baterie mají většinou omezenou záruku, obvykle půl roku, v lepším případě rok – je to dáno především jejich „spotřebnímÿ charakterem, jak uvidíte za chvíli.

Obrázek 30: Baterie umožňuje provoz notebooku bez proudu




71

Dalším zajímavým parametrem je počet cyklů nabití a vybití, které baterie vydrží. Dnes už se téměř nepotkáte s tzv. paměťovým efektem baterie, přesto se její kapacita po každém cyklu o něco zmenší – až do chvíle, kdy na baterii notebook pomalu ani nezapnete. Baterii trochu pomáhá, když ji jednou za čas, řekněme třeba jednou za měsíc nebo dva, úplně vybijete a nabijete, ale ztrátu kapacity tím stejně nezastavíte. Vydrží-li vám notebook déle než dva tři roky, téměř určitě si budete muset koupit novou baterii. V takovém případě rozhodně doporučuji koupi originální baterie od výrobce! Mám vyzkoušeno, že originální baterie od výrobce vydrží obvykle déle než ty neoriginální. Také se mi potvrdilo, že baterie lepších (kvalitnějších a obvykle dražších) notebooků vydrží použitelné delší dobu než baterie levných notebooků.

Na závěr bych poznamenal, že baterie různých výrobců notebooků jsou většinou nekompatibilní a nelze je mezi sebou zaměňovat – fyzicky to většinou ani nejde, mají jiný tvar přizpůsobený zbytku notebooku.

Správa napájení Další zajímavou vlastností notebooků jsou speciální postupy, díky nimž umí šetřit s energií, a speciální stavy vhodné pro jejich přenášení. Podívejme se nejdříve na to, jak lze „uspat notebookÿ: • Prvním speciálním stavem, který notebook umí, je hibernace neboli uložení aktuálního stavu na disk. Při této akci si systém uloží svůj stav na disk tak, že se při opětovném spuštění ocitne v původním stavu. Hibernace trvá řádově desítky vteřin a po ní se notebook úplně vypne, nepotřebuje tedy proud. Výhodou hibernace je, že se nemusíte znovu přihlašovat, nemusíte spouštět všechny programy – prostě po spuštění najdete svoji práci ve stejné podobě, jak jste ji opustili. • Další stav, který notebook umí, je tzv. uspání (anglicky suspend ), přesněji řečeno uspání do operační paměti, které je funkčně podobné hibernaci – všechna vaše práce zůstane tak, jak jste ji nechali. Přechod do tohoto stavu je velmi rychlý, mnohem rychlejší než u hibernace, nevýhodou je spotřeba proudu, protože notebook je pořád zapnutý. Spotřeba je sice minimální, takže notebook může vydržet uspaný až desítky hodin, ale musíte na to pamatovat. Většina systémů je dnes nastavených tak, že po zaklapnutí víka přejdou právě do tohoto stavu. Kromě toho lze oba stavy vyvolat obvykle v hlavním menu systému nebo na přihlašovací obrazovce, jak si ukážeme v dalších kapitolách věnovaných konkrétním operačním systémům. Určeno pro počítače BARBONE


72


K uvedeným stavům spánku je třeba dodat, že je dnes můžete využívat obvykle i u obyčejných stolních počítačů. Výhody jejich použití jsou stejně jako v případě přenosných počítačů – zrychlení práce, větší pohodlí. Pouze pro jistotu dodávám, že obyčejný počítač nesmíte odpojit od proudu když je uspán do operační paměti! Stolní počítač na rozdíl od notebooku nemá baterii, takže se v takovém případě okamžitě vypne a vy ztratíte všechna neuložená data. Při provozu notebooku na baterie přichází ke slovu tzv. správa napájení, kterou si obvykle řídí operační systém, většinou automaticky podle chování uživatele (lze jej samozřejmě upravit). Tady si musíme vysvětlit, že notebooky dosahují úspory napájení mnoha způsoby. V první řadě mají speciální komponenty, které dovolují pružně za běhu snižovat svoji rychlost/výkon a tím i spotřebu – týká se to např. procesoru nebo grafické karty. Další způsob šetření energie je vypnutí nepotřebných komponent, např. bezdrátové karty, bluetooth adaptéru a podobně. A do třetice umí notebooky snížit spotřebu proudu jiným omezením funkčnosti – např. snížením otáček DVD mechaniky či přímo jejím vypnutím, nebo snížením jasu displeje. Je důležité si uvědomit, že hodně z těchto opatření pocítí uživatel jako omezení. Možná si nevšimne menší rychlosti procesoru, ale určitě postřehne snížený jas displeje, zvláště na přímém slunci. Většina systémů proto používá tzv. výkonnostní profily, jejichž nastavením můžete poměrně přesně systému říci, jak se má notebook chovat. Nyní je jasné, že pomocí těchto profilů můžete ovlivňovat jak výdrž baterie tak i aktuální výkon notebooku. Více o tomto tématu nebudu teoretizovat, protože nejlepší bude, když si to vyzkoušíte sami se zapnutým notebookem. Výkonnostní profily i spánkové režimy je obvykle možné ovládat pomocí ikony baterie, která bývá ve všech systémech umístěna na spodní liště.

Další rozšiřující zařízení Notebooky mají kvůli své velikosti a konstrukci mnoho omezení. Při časté práci je důležitá ergonomie, která u notebooku obvykle trpí. Čím je notebook lehčí a menší, tím má menší klávesnici a displej a tím hůře se vám s ním bude pracovat – ruce jsou při psaní příliš blízko u sebe, hlava je příliš skloněná a podobně. Je možné, že problémy při práci nepocítíte ihned, ale časem určitě ano, což závisí především na tom, jak často a kolik hodin s ním pracujete. Chcete-li notebook používat jako plnohodnotnou náhradu pracovní stanice, rozhodně doporučuji dokoupit na práci doma nebo v kanceláři větší externí monitor, dále pak klávesnici normální velikosti a myš. V případě, že máte v notebooku podporu technologie bluetooth, je velmi praktická bezdrátová myš Určeno pro počítače BARBONE



73

Obrázek 31: Během spánku je možné notebook klidně přenášet

a klávesnice – po stole se nebudou válet zbytečné kabely. Jak jsem již psal, notebooky se špatně rozšiřují. Součástky, které jsou „uvnitřÿ, jako grafická karta nebo procesor, často ani vyměnit nejdou. Většina přidaných zařízení vyžaduje další napájecí zdroj a pokud ne, tak čerpají energii z notebooku, což pochopitelně zkracuje dobu výdrže na baterii. Přesto lze notebook rozšířit poměrně hodně: ve většině typů je volný paměťový slot na přidání paměti RAM, pomocí USB portů se dají připojit různá zařízení jako televizní karta, zvuková karta, bluetooth adaptér atd. Podobně lze využít k rozšíření sloty PCI Express, u starších notebooků najdete ještě sloty PCMCIA. V případě, že už vám nebudou stačit porty v notebooku, je možné dokoupit zařízení zvané replikátor portů nebo rovnou dokovací stanici. Replikátor portů pouze rozšiřuje počet portů a případně přidává další typy, které původně v notebooku nebyly – často např. paralelní nebo COM port, další USB porty, DVI výstup monitoru atd. Dokovací stanice má obvykle ještě více možností (přidání disku, CD/DVD mechaniky), ale je podstatně dražší. Takové zařízení oceníte i v případě, kdy s notebookem často cestujete a na pracovním stole k němu máte připojeno mnoho dalších zařízení. Ty totiž natrvalo připojíte k replikátoru/stanici a nemusíte je pak pokaždé odpojovat. Notebook se k dokovací stanici připojuje úplně jinak, obvykle jen jednoduchým zacvaknutím konektoru zespodu nebo z boku, stejně jednoduše se též odpojuje. Je to snadné, rychlé a velmi praktické. Určeno pro počítače BARBONE



74

Obrázek 32: Pro seriozní práci je lepší notebook rozšířit Pozor! Zdaleka ne všechny notebooky jsou připraveny na použití replikátoru portů nebo dokovací stanice. Než si takové zařízení pořídíte, ujistěte se, že to váš notebook opravdu umí! Doporučuji též nakupovat originální replikátory/stanice vyrobené přímo výrobcem notebooku.



75

Software oživuje počítač Zastavme se ještě na chvilku u softwaru. Na začátku knihy v kapitole „Co musíte vědět o svém počítačiÿ, str. 13, jsme si řekli, že software je nezbytné vybavení počítače a že jde o jakési povely nebo spíš série povelů pro počítačový hardware. Software zadává hardwaru konkrétní úlohy pro vykonání, a to většinou na základě vašich příkazů. Přibližme si toto schéma na příkladě. Budeme-li chtít v počítači otevřít obrázek, jednoduše na něj v počítači ukážeme a software na základě našeho povelu zařídí, že se obrázek načte z disku a následně se zobrazí na monitoru. I když je spolupráce softwaru s hardwarem mnohem složitější a probíhá na daleko nižší úrovni abstrakce, mělo by nám to pro základní demonstraci stačit.

Obrázek 33: Software je nehmotný – zjednodušeně řečeno jsou to povely pro hardware čili to, co má počítač dělat

Software je na rozdíl od hardwaru nehmotný. I když dostanete například DVD s programem, slouží nosič (DVD) pouze pro zapsání a uchování série povelů, které software tvoří. Software dělíme na několik druhů a na některé z nich se v dalších kapitolách podíváme. Ukážeme si také základní principy práce s počítačem a vysvětlíme si některé základní pojmy. Věnujte jim pozornost, protože se s nimi budete setkávat doslova na každém kroku. Určeno pro počítače BARBONE


Software oživuje počítač

76

Znovu bych zopakoval doporučení z úvodu knihy. Při práci s počítačem dávejte dobrý pozor na to, co se vám snaží sdělit (např. ukázat pomocí oken – dialogů). Protože váš počítač zatím mluvit neumí, důkladně si přečtěte, co píše, abyste předešli nedorozumění.

Verze softwaru a aktualizace Každý software má určité verze. Ty se většinou liší množstvím funkcí, případně opravami chyb. Novější verze obsahují více funkcí než starší verze softwaru, občas mívají bohužel i více chyb. Jako nejčastější označení verze se používá číslo, což znamená, že software verze 7 je novější než tentýž software verze 6. Velmi často mívá software „subverzeÿ což bývá další číslo oddělené tečkou např. 7.3, případně můžete narazit i na třetí úroveň číslování – 7.3.5. S přibývajícími tečkami se význam čísla snižuje – tzn. největší význam má první číslo. Obvykle totiž platí, že první číslo je jakási hlavní verze. Mezi hlavními verzemi softwaru bývají velké změny – funkční, vizuální, změny v ovládání a podobně. Přechod mezi hlavními verzemi softwaru může znamenat i velké změny pro uživatele jako např. jiný způsob práce, jiné klávesové zkratky a podobně. Přechodu mezi hlavními verzemi by proto měli uživatelé věnovat zvýšenou pozornost ještě před tím, než přechod provedou! Ne vždy pro ně musí být přechod na novou verzi přínosem, a proto by měli dopředu vědět, jaké možnosti jim nová verze přinese a zda stojí za to kvůli nim přecházet, učit se nové ovládání a podobně. Druhé číslo, pokud existuje, pak obvykle vyjadřuje něco jako číslo vydání – chcete-li revize – té hlavní verze. Může jít o drobnější vylepšení, nové vlastnosti, ale ne tak velké jako v případě změny hlavního čísla. Případně může jít o opravy chyb. Čísluje-li se software pomocí tří čísel, znamená to třetí téměř výhradně jen opravy chyb, výjimečně pak velmi drobné změny. Ano, v předchozím odstavci jste četli dobře, v softwaru jsou chyby. Tyto chyby bývají důvodem vydávání oprav (aktualizací ), které mají problémy vyřešit. Velmi častou odpovědí na otázku, proč něco nefunguje, je právě stáhnutí nové verze softwaru. Platí to bez výjimek o všech druzích softwaru, proto byste neměli zapomínat udržovat důležitý nebo potřebný software aktuální (mít nejnovější verzi). Více o tématu najdete v kapitole „Jak se z toho nezbláznit?ÿ, str. 196.

Přechodu na novou verzi softwaru se říká aktualizace, anglicky update. Dostupnost aktualizací si obvykle hlídá každý software sám, může vám ji například nabídnout při startu, případně o ní alespoň informuje. Přechod mezi velkými verzemi může být někdy označen jako povýšení (upgrade) – platí to Určeno pro počítače BARBONE


Operační systém je základní vybavení počítače

77

např. o celých operačních systémech (viz další kapitolu). Operační systémy si dnes hlídají aktualizace automaticky a dávají vám o nich vědět většinou těsně po startu počítače. Přechod mezi velkými verzemi je u komerčního (prodávaného) softwaru obvykle placený – novou verzi si zkrátka musíte koupit. O ceně softwaru si ještě povíme v kapitole „Cena softwaruÿ, str. 80. Ne každý software se čísluje uvedeným způsobem. Některý používá pro označení verze rok – např. 2007, 2008 a podobně. Případně se používají místo čísel jedinečné názvy jako například XP nebo Vista. V takových případech se většinou opravné menší verze nečíslují, jsou pouze dostupné jako aktualizace. Některé programy mají číslo verze i název. A proč se o verzích vůbec zmiňuji? Budete-li řešit nějaký problém se softwarem, měli byste znát (a uvádět) při popisu problému také verzi softwaru. Jde o důležitou informaci, která velmi často urychlí řešení problému.

Operační systém je základní vybavení počítače Základním softwarem, bez kterého bychom s počítačem vůbec nemohli pracovat, je operační systém, někdy označovaný jen jako systém. Operační systém řídí všechen software v počítači stejně jako procesor řídí hardware. Dorozumí se s hardwarem a poskytuje základní prostředky pro práci uživatelských programů. Spouští programy, které mu řeknete, vykresluje jejich okna a zprostředkovává jim základní domluvu s uživatelem, tedy s vámi. I když se to nezdá, operační systém najdete v každém složitějším zařízení, například v mobilním telefonu nebo stolním přehrávači DVD, jen se mu tak neříká. Takový operační systém je však velmi pevně svázán s hardwarem a jeho výměna obvykle není možná. Nejčastěji se označuje slovem firmware. Počítač však je, jak jsme si již řekli, velmi univerzální, a proto na něm můžeme použít libovolný podporovaný operační systém, což s sebou přináší některé výhody, ale i nevýhody.

Operačních systémů existuje mnoho. Dnes jsou asi nejpoužívanějšími Microsoft Windows a Linux, kterými se budeme zabývat i my. Konkrétně si ukážeme práci se systémy Microsoft Windows Vista, viz kapitolu „Operační systém Windows Vistaÿ, str. 93, a Ubuntu, viz kapitolu „Operační systém Ubuntuÿ, str. 139. Jeden z nich jste dostali ke svému novému počítači. Jsou mezi nimi určité rozdíly, ale nejsou příliš velké. Pro běžného uživatele vypadají tyto dva systémy velmi podobně, ovládají se podobně a není velký problém přejít od používání jednoho systému k používání toho druhého. Určeno pro počítače BARBONE



78

Že jsou si operační systémy podobné, poznáte hned v následujících kapitolách. Základní pojmy, které si objasníme, platí pro oba dva. Velmi podobné je i jejich základní pracovní prostředí, jak uvidíte sami za chvíli na ukázkách.

Ovladače pomáhají systému s hardwarem Zastavme se na chvíli u speciálního druhu softwaru, kterému se říká ovladač, anglicky driver. Ovladače jsou velmi důležité, protože zajišťují základní spolupráci hardwaru a softwaru. Ovladače dodávají výrobci spolu s hardwarem na přiložených médiích. K počítači jste pravděpodobně dostali několik CD s ovladači pro grafickou kartu, zvukovou kartu a jiná zařízení. Ne pro každý kus hardwaru potřebujete ovladač na médiu. Ovladače pro mnoho zařízení mají přímo v sobě operační systémy například proto, že by bez nich nemohly fungovat. Zde se projevuje trochu odlišný přístup operačních systémů. Zatímco součástí Ubuntu jsou ovladače pro naprostou většinu hardwaru, u systému Microsoft Windows budeme muset častěji sáhnout po médiu s ovladačem, který dodal výrobce zařízení. Na druhou stranu, ovladače od výrobce poskytují většinou více možnosti nastavení daného zařízení. Nebude-li některé počítačové zařízení pracovat správně, může být na vině právě jeho ovladač. Tehdy je vhodné podívat se na webové stránky výrobce, není-li k dispozici novější verze ovladače, která by problémy mohla vyřešit.

Aplikace neboli uživatelské programy Podstatou uživatelské „práce s počítačemÿ není ani ovládání operačního systému ani práce s ovladači. Uživatel požaduje od svého počítače funkčnost na úrovni tzv. uživatelské aplikace. Aplikace (neboli též program) zajistí, že uživatel bude moci psát texty, kreslit obrázky, stříhat video nebo si prohlížet Internet. Základem práce uživatele je ovládání těchto aplikací, s jejichž pomocí teprve dosáhne kýženého výsledku. A tím se pomalu dostáváme do složitého světa dnešního softwaru. Aplikací existuje obrovské množství a dá se říci, že pro jednu oblast (například psaní textů) najdete desítky až stovky aplikací. Jinak vypadají, jinak se ovládají, mají jiné cíle, nároky na hardware i jinou skupinu uživatelů. Uživatel by si měl sám vybrat, se kterou aplikací chce pracovat. Někomu vyhovuje množství funkcí, jiný má rád jednodušší ovládání, další preferuje rychlost odezvy. Ale jak se v nich vyznat a kde najít ty pravé? Nejjednodušší, co vám mohu poradit, je zeptat se někoho známého, zkušeného, co používá například na kreslení obrázků. Jeho rada může být dobrým Určeno pro počítače BARBONE


Viry a další škodlivý software

79

vodítkem i pro vás. Kromě toho na trhu najdete velké množství specializovaných časopisů, které se zabývají počítači i softwarem. Určitým měřítkem může být i rozšířenost aplikace. Pozor – fakt, že je program velmi rozšířený, ještě neznamená, že je z dostupné nabídky programů daného typu opravdu nejlepší a že vám bude vyhovovat. Zkuste si několik programů vyzkoušet, než se pro některý z nich definitivně rozhodnete.

Výjimkou, se kterou se pravděpodobně setkáte, jsou tzv. systémové programy, (nástroje, utility) určené pro správu a údržbu operačního systému. Operační systém, který tvoří základní pracovní prostředí pro další programy i uživatele, byste totiž měli udržovat v kondici a právě k tomu slouží systémové nástroje. Typickým zástupcem je například antivirový program, který se stará o to, aby byl váš operační systém čistý a bez škodlivých virů, viz další kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79. V programové výbavě je na tom lépe systém Ubuntu, protože jeho součástí jsou stovky programů, které pokrývají všechny běžné způsoby využití počítače. Systém Microsoft Windows je také dodáván se základními aplikacemi, ale není jich zdaleka tolik.

Viry a další škodlivý software Ještě se podívejme na software, který určitě neuvidíte na svém počítači rádi a se kterým budete mít problémy v případě, že na něj narazíte. Chcete-li se této kapitole zatím vyhnout, můžete, ale měli byste se do ní určitě znovu podívat. Mezi škodlivý software patří tzv. viry, červy, trojské koně, spyware a jiná havěť. Co dělají a kdo je tvoří? Kdo je tvoří, zůstává velmi často velkou neznámou, ale rozhodně je netvoří lidé s dobrými úmysly. Počítačový virus je program, který je schopný šířit se sám z počítače na počítač a provádět na nich „nějakou činnostÿ. Může to být například neškodné otočení obrazu, ale i nebezpečné smazání všech vašich dokumentů nebo jejich zveřejnění na Internetu. Červ je viru velmi podobný, ale pro své šíření využívá nejčastěji e-mailu a zásahu uživatele, kterého něčím naláká: „Klepni a uvidíš veliké stádo nahých zlatých prasátekÿ. Ano, je to divné, ale uživatelé se překvapivě často nechají nachytat nebo nedávají pozor na to, co zrovna dělají. Trojský kůň je program, který se vydává za něco jiného, než je, a uživatel jej většinou nainstaluje netušíc, co ho čeká (neví, že program ve skutečnosti vykonává nějakou záškodnickou činnost). A konečně spyware je software, Určeno pro počítače BARBONE



80

který špehuje v počítači uživatele a získává z něj všechny možné informace, které pak předává dále. I z hlediska virů a spol. je na tom prozatím lépe systém Ubuntu, protože drtivá většina škodlivého softwaru je dnes zaměřena na systém Microsoft Windows.

Všechny tyto programy jsou velmi nebezpečné pro počítač i uživatele (jeho data). Nebezpečí roste v případě, když jste trvale připojení k síti Internet, která je dnes bohužel hlavním šiřitelem takových programů. V tomto případě doporučuji používat jako ochranu firewall, dále antivirový program a vhodný nástroj pro detekci a odstranění spywaru. Všechny tyto programy byste měli pravidelně aktualizovat, stejně jako byste měli aktualizovat svůj operační systém. Nejlepší doporučení, které vám mohu dát, je: Buďte uvážliví. Nepouštějte se tam, kde nevíte, co děláte. Nestahujte z Internetu všechno možné – může to obsahovat vir. Neklepejte ihned na přílohy v e-mailech, nejdříve se podívejte, kdo vám je poslal a proč – může v nich být červ. Používejte rozum!

Cena softwaru Než se pustíme do vysvětlení základů práce s počítačem, povězme si ještě něco o ceně softwaru. Software je totiž zboží jako každé jiné a při jeho nákupu se platí i přesto, že nemá hmotnou podstatu. De facto platíte za právo používat software. Je právem každého výrobce softwaru říct si za svůj software cenu, stejně jako u kteréhokoliv jiného výrobku. Pamatujte proto, že krádež softwaru je stejná jako krádež čehokoliv jiného a používáním nelegálně získaného softwaru se vystavujete možnosti postihu! Softwaru, který je nutno koupit, se obvykle říká komerční – placený. Zástupcem tohoto typu jsou například operační systémy Microsoft Windows. Neplatí však, že každý software je nutné kupovat. Takovému softwaru se říká volný – může to být freeware, svobodný software. Příkladem takového typu softwaru je operační systém Ubuntu. Bohužel – i když se dnes za software platí, není k němu obvykle poskytována záruka a výrobci se v licenci velmi často zříkají zodpovědnosti za škody způsobené používáním jejich softwaru. Jeden z důvodů, proč si Ubuntu získává mezi uživateli stále větší oblibu, je právě jeho cena a licence systému i programů, které jsou mnohem volnější než u programů Microsoft Windows.

Softwarová licence jsou vlastně podmínky použití softwaru. Licence určuje, jakým přesně způsobem lze software používat. Například užití komerčního softwaru je často vázáno na osobu (společnost), která jej koupila, často i na Určeno pro počítače BARBONE


Uživatelé, hesla a přihlášení do systému

81

hardware, s nímž byl zakoupen (tzv. OEM licence). Komerční programy obvykle nelze libovolně kopírovat – každý další uživatel si jej prostě musí také koupit a podobně. Ještě malý dodatek. Pojem licence se často používá též v přeneseném významu a označuje „koupený kusÿ softwaru, tedy něco jako licenci k jeho používání. Dostanete-li k počítači „licenci Windowsÿ znamená to, že jsou Windows zakoupeny a jejich používání je legální. Což znamená, že není v rozporu s licencí – podmínkami použití.

Uživatelé, hesla a přihlášení do systému Oba systémy, se kterými se seznámíme, jsou víceuživatelské. Co to znamená? Je to jednoduché – celý princip by se dal přirovnat k běžným klíčům. Každý, kdo s počítačem pracuje, má na něm založen tzv. uživatelský účet, který je označen uživatelským jménem. K účtu existuje přístupové heslo (klíč). Podle uživatelského jména počítač pozná, s kým má tu čest a podle toho se k němu bude chovat.

Obrázek 34: Přihlášení je první krok uživatele při práci s počítačem

Různí uživatelé mohou mít různě nastavená pracovní prostředí (vzhled a chování), vlastní nastavení aplikací a vlastní data, na která si navzájem nevidí. Mají i různá práva k nastavení počítače – lépe řečeno operačního Určeno pro počítače BARBONE



82

systému. Důsledné rozdělení uživatelů byste měli používat všude tam, kde má k počítači přístup více lidí najednou. Zabráníte tím nechtěné ztrátě nebo zcizení soukromých dat. Zapamatujte si, že práce s počítačem obvykle začíná přihlášením uživatele a bez korektního přihlášení není možno na počítači pracovat. Systém se vás zeptá na uživatelské jméno a pak na heslo podobně, jak vidíte na obrázku 34. Při prvním zadávání hesla zjistíte, že se nezobrazuje – heslo je tajné. Jména i hesla uživatelů se zadávají při instalaci, ale o tom si povíme dále. Někdy je systém nastaven tak, aby se na jméno a heslo neptal a automaticky přihlásil zvoleného uživatele. Takovému nastavení se říká automatické přihlášení nebo autologin.

Správce počítače Kromě běžných uživatelů existuje vždy jeden speciální uživatel – správce počítače. Správce existuje v každém systému a má vlastní účet. Ve Windows se mu říká Administrator a v Ubuntu root. Správce počítače je velmi výjimečný tím, že má nad systémem neomezenou kontrolu, může například instalovat nový software, zakládat další uživatele nebo měnit jejich oprávnění, má také přístup k datům všech uživatelů. Každý počítač má správce – na svém počítači budete správcem přímo vy. Přístupové heslo správce se zadává při instalaci systému a budete jej tedy znát. Účet správce počítače byste neměli používat k práci, nýbrž jen ke správě systému. To je jeden z důvodů, proč je lepší používat různé uživatele. Uvědomte si, že správce nemá ve vašem systému de facto žádná omezení, a i malé přehlédnutí při práci s jeho účtem může mít fatální důsledky na funkčnost celého počítače (systému). Po čase zjistíte, že důsledné oddělení běžné práce a správy systému má své výhody, z nichž největší je, že nechtěně nic nepokazíte. To je hlavní důvod, proč o tom píši již teď a měli byste si to zapamatovat. I na počítači, na kterém pracujete sám nebo sama, je dobré mít založený vlastní účet a účet správce používat jen tehdy, je-li to skutečně potřeba. Špatné používání jeho účtu je jedním z nejsnazších způsobů, jak dostat do vašeho systému viry, viz kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79, nebo jej jinak poškodit!

Pracovní plocha Přejděme již raději k základům ovládání softwaru. První, co uvidíte po přihlášení do systému, je pracovní plocha. Ukázka plochy systému Microsoft Windows Vista je na obrázku 35. Určeno pro počítače BARBONE


Kurzor neboli počítačové ukazovátko

83

Pracovní plocha se dá velmi dobře přirovnat například k pracovnímu stolu. Na ploše vidíte několik zajímavých objektů, jako jsou ikony (obrázky vlevo) nebo panel (lišta dole), které jsou důležité pro práci. I na stole máte různé objekty důležité pro práci. Objekty lze na plochu přidávat, přesouvat nebo je měnit (měnit jejich obsah). Změnit můžete i pozadí plochy – většinou klepnutím pravým tlačítkem na myši. Pracovní plocha bude vaše místo pro práci s počítačem, proto by měla vypadat tak, aby se vám dobře pracovalo. Dále už se podíváme také na některé objekty, které na ploše najdete.

Obrázek 35: Plocha je základní pracovní místo všech uživatelů

Kurzor neboli počítačové ukazovátko Po pracovní ploše se posunujete tzv. kurzorem, který se zobrazuje na základě pohybu myši. Obvykle vypadá jako malá bílá šipka. Vyzkoušejte si to a zjistíte, že kurzor se opravdu posouvá tím samým směrem jako myš. Můžete se podívat zpět do kapitoly „Myšÿ, str. 33, a osvěžit si, co již o myši víte. Kurzor je jakési vaše ukazovátko v počítači a je velmi důležitý. Ukazujete s ním počítači, co chcete provést, s čím a jak. Měli byste se naučit dobře jej ovládat. Při práci s kurzorem dávejte alespoň ze začátku dobrý pozor Určeno pro počítače BARBONE



84

na to, na co přesně ukazujete. Zatímco pro vás neznamená jeden bod na obrazovce téměř nic, pro počítač to může znamenat velký rozdíl. Ovládat kurzor znamená v první řadě dobře ovládat myš. Nedržte ji křečovitě, ale volně. Palec a malíček by měly být po stranách, zbývající prsty jsou na tlačítkách volně položeny a připraveny k použití. Výborným tréninkem je jen tak si nějakou dobu malovat – zkuste to někdy! V nabídce systému, o které si řekneme dále, určitě nějaký program na malování najdete.

Klepnutí, poklepání a táhnutí Základní princip práce s myší jsme již objasnili, ale zopakujme si jej. Na objekty na ploše ukazujete tak, že na ně přemístíte kurzor. Klepnutí znamená stisknout a pustit tlačítko na myši, někdy se říká též kliknutí. Objekt, na který klepnete, označíte a tím řeknete počítači, že to, co budete dále provádět, se týká tohoto objektu. Označený objekt je vizuálně odlišen od jiných, takže jej snadno poznáte (viz obrázek 35). Poklepání znamená dvakrát klepnutí – čili dvakrát rychle za sebou stisknout a pustit levé tlačítko na myši. Mělo by to být opravdu rychle, protože po určité prodlevě už to nebude poklepání. Poklepáním otevřete objekt, na kterém je kurzor. Znamená to, že zobrazíte obsah dopisu nebo třeba spustíte program. Co přesně poklepání vyvolá, je závislé na konkrétním objektu (ikoně), jak si řekneme za chvíli. Někdy se poklepání říká dvojklik, případně doubleclick. Objekty lze přesouvat. Stisknutím levého tlačítka jej jakoby uchopíte a můžete s ním pohybovat po obrazovce. Pustíte jej tak, že pustíte tlačítko myši. Ano, při tažení objektu musí být tlačítko stále stisknuté! Tomuto postupu se říká drag’n’drop, což česky znamená táhni a pusť. Budete jej používat při přesouvání objektů, kopírování dokumentů nebo kreslení obrázků. Klepnutí pravým tlačítkem má jiný význam – zobrazí něco jako vlastnosti objektu a seznam operací, které s ním můžete provádět, tzv. kontextové menu. U myší vybavených kolečkem se kolečko používá pro listování v dokumentech nebo internetových stránkách. Nezapomeňte, že výše uvedené informace platí pro praváka. Leváci mají myš na druhé straně, proto je u nich význam tlačítek přehozen z levého na pravé a naopak.

Hlavní panel systému Na ploše (obrázek 35) vidíte dole základní ovládací panel, který je rozdělen na několik částí. Úplně vlevo najdete tlačítko Start, které skrývá hlavní Určeno pro počítače BARBONE


Ikona zastupuje různé objekty

85

menu – hlavní nabídku – vašeho systému. Najdete v něm všechny dostupné programy a také vaše dokumenty. Úplně vpravo je tzv. systémová část panelu, ve které najdete většinou ikony systémových programů, o kterých jsem se zmínil v kapitole „Aplikace neboli uživatelské programyÿ, str. 78. Uprostřed panelu najdete pruh se spuštěnými programy. Každý program, který spustíte, se objeví v tomto pruhu a vy můžete mezi programy jednoduše přepínat klepnutím. Aktivní program – ten, se kterým pracujete – je v pruhu zvýrazněn. Za chvíli si budeme povídat o kontextovém menu a možnostech nastavení různých objektů. Prozatím vám pouze řeknu, že na panel jdou přidat další ikony pro spouštění aplikací a lze jej nastavit tak, aby se choval přesně podle vašich požadavků.

Ikona zastupuje různé objekty Na obrázku plochy (obrázek 35) vidíte na ploše i na panelu různé ikony. Ikony zastupují v počítači různé objekty – dokumenty, místa, hardwarová zařízení, internetové odkazy apod. Ikony zkrátka zastupují téměř cokoliv v počítači a protože jde o grafické symboly, jsou pro uživatele dostatečně jednoduché a intuitivní. S ikonami můžete hýbat, přesouvat je, mazat a podobně. Poklepáním na ikonu vyvoláte její obsah a záleží na tom, co ikona ve skutečnosti znamená. Zastupuje-li ikona program, spustí se program, zastupuje-li textový dokument, spustí se program na psaní textu s obsahem tohoto dokumentu. Ikona DVD vám ukáže obsah DVD média nebo spustí přehrávač, máte-li v DVD mechanice video. Ve skutečnosti vše, co s ikonami provádíte, se stane s objekty, které ikony zastupují. Neříká se proto, že jste otevřeli (poklepali na) ikonu s textovým dokumentem, ale že jste otevřeli přímo textový dokument. A obrázek zkopírujete na flash disk jednoduše tak, že na něj přetáhnete jeho ikonu. Jednoduché, intuitivní. Nezapomínejte, že ikony zastupují i dokumenty nebo obrázky – vaši práci. Měli byste proto dávat pozor, když budete něco mazat, abyste si nesmazali také práci!

Zkuste si například poklepat na ikonu „Košÿ nebo ji na ploše přetáhnout o kousek dále. Zopakujte si ještě práci s myší z kapitoly „Klepnutí, poklepání a táhnutíÿ, str. 84, budete ji od této chvíle potřebovat. Určeno pro počítače BARBONE



86

Okno Popisovat, jak vypadá okno na obrazovce, je zbytečné, stačí, když se podíváte na obrázek 36. Okno je v počítači podobně univerzálním objektem jako ikona a budete s ním pracovat stejně často. Jestliže ikona zastupovala nějaký objekt, například dokument, pak po poklepání na ikonu se vám ukáže obsah dokumentu právě v okně. Okna mohou – podobně jako ikony – ukazovat obsah internetových stránek nebo DVD média. Každý dokument nebo obrázek, se kterým budete pracovat, bude zobrazen v okně. Každý program, se kterým budete jako uživatel pracovat, také bude mít svoje vlastní okno.

Obrázek 36: Všechno v počítači se odehrává v oknech

Okna vypadají celkem jednoduše – ano, okna jsou jednoduchá, ale měli byste vědět, že všechna okna mají obecně mnoho společných zajímavých vlastností a možností. Na obrázku 36 vidíte okno internetového prohlížeče Firefox, které zobrazuje stránku http://www.zpravy.cz. Všimněte si, že každé okno má okraj (rám) s několika ovládacími prvky. V levém horním rohu okna najdete ikonu, vedle ní pak název okna. Klepnutím na ikonu zobrazíte nabídku okna. Okno se dá přesouvat, stačí jej chytit myší za horní pruh s názvem a přesunout, kam je potřeba. Vyzkoušejte si to, klepněte Určeno pro počítače BARBONE


Menu neboli nabídka

87

například na ikonu „Košÿ a zkuste s oknem koše provést všechny úkony, o kterých si řekneme v této kapitole. V pravém horním rohu okna jsou umístěna tlačítka pro minimalizaci, maximalizaci a zavření okna. Minimalizace znamená, že se okno jakoby skryje na panel a zmizí z plochy. Zobrazíte jej znovu klepnutím na jeho ikonu v pruhu spuštěných úloh. Okno se schovává nejčastěji tehdy, když jich máte na ploše mnoho a potřebujete v nich udělat pořádek, ale zároveň nechcete programy ukončit. Maximalizace okna znamená, že se okno roztáhne na celou pracovní plochu, čili na maximální velikost, odtud název. Používá se nejčastěji tehdy, když potřebujete co největší okno – např. potřebujete vidět celý jeho obsah. Klepnete-li na ikonu maximalizace znovu, zmenší se okno zpět na původní velikost. Poslední ikona slouží k rychlému zavření okna (konec práce s dokumentem, ukončení programu). Umístíte-li kurzor na okraj okna, zjistíte, že se změnil a nevypadá jako klasická šipka. Zapamatujte si do budoucna, že počítač nám i takovou malou změnou dává najevo další možnosti. Něco se změnilo. Okraj okna totiž můžete natáhnout (čili chytit a táhnout) a tím změnit rozměr okna – výšku nebo šířku – podle toho, kde okraj chytnete. Chytnete-li okraj okna v pravém dolním rohu, můžete táhnutím měnit výšku i šířku okna najednou. Když je obsah okna větší než jeho rozměry na obrazovce, objeví se posuvník pro posun obsahu nahoru/dolů jako na našem obrázku. Kdyby se obsah nevlezl do okna na šířku, objevil by se dole posuvník pro posun obsahu vlevo nebo vpravo. Jak vidíte na obrázku 37, program v našem okně má i menu, dále panel nástrojů, což jsou ikony s různými funkcemi programu, a dole v okně je stavový řádek. Ten slouží k zobrazování různých informací, nejčastěji o probíhajících operacích programu.

Menu neboli nabídka Nabídka (menu) je označení pro seznam funkcí či možností. Může jít například o seznam funkcí programu nebo dalších počítačových objektů. Na obrázku 37 vidíte ukázku hned několika různých druhů nabídek. Nabídka programu, kterou vidíte v okně na obrázku 37, obsahuje funkce (možnosti) daného programu. Všimněte si rozbalené nabídky „Souborÿ a zjistíte, že soubor, v tomto případě jde konkrétně o textový dokument, lze uložit, otevřít, vytisknout a provádět s ním další věci. Nabídku „Souborÿ rozbalíte jednoduše tak, že klepnete na položku Soubor v nabídce programu. V menu „Úpravyÿ byste našli funkce spojené s úpravou dokumentu a podobně. Určeno pro počítače BARBONE



88

Kontextová nabídka se vyvolává stiskem pravého tlačítka myši. V závislosti na zvoleném objektu, nad kterým tlačítko stisknete, se objeví menu, které k danému objektu přísluší. Kontextové menu je tedy závislé na zvoleném objektu – kontextu. Například kontextové menu plochy získáte klepnutím na plochu. Není-li kontextová nabídka k dispozici, nezobrazí se nic.

Obrázek 37: Ukázka různých druhů nabídky (menu)

Hlavní nabídka systému Hlavní nabídka neboli systémová nabídka je speciální druh nabídky, jak napovídá už její název. Když se na ni podíváte (stačí na ni klepnout vlevo dole), tak zjistíte, že zobrazuje všechny možnosti vašeho systému – dokumenty, všechny programy, které máte na disku, nastavení systému, dostupný hardware apod. Hlavní nabídka se trochu liší podle operačního systému, ale v zásadě jsou její možnosti i vlastnosti stejné v Microsoft Windows Vista i v Ubuntu, jak uvidíte za chvíli sami na obrázku 39.

Podívejme se na hlavní nabídku podrobněji. Úplně nahoře je zobrazeno jméno uživatele, který se systémem právě pracuje. V levé části jsou umístěny nejoblíbenější a nejpoužívanější aplikace, v případě Ubuntu jsou úplně Určeno pro počítače BARBONE


Co je soubor a složky?

89

nahoře. Vpravo se nacházejí základní složky uživatele a pod nimi možnosti nastavení systému a další nástroje. Položka Všechny programy pak ukrývá nabídku se všemi programy, které máte nainstalovány v systému. Nově instalované programy občas dávají přímo na plochu svoji ikonu, abyste k nim měli snadný přístup, ale není to vždy pravidlem. Proto nezapomeňte, že každý nainstalovaný program v systému najdete právě v nabídce Všechny programy.

Úplně dole najdete možnosti Odhlásit pro ukončení práce uživatele a Vypnout počítač s jasným významem. Nezapomínejte, že byste měli počítač vypínat touto položkou menu, nikoliv tak, že jej „natvrdoÿ vypnete na skříni nebo dokonce rovnou odpojíte od proudu (ze sítě 230 V)! Položky typu přepnout uživatele a restartovat zřejmě také nepotřebují komentář. Dále bývají v menu položky jako uspat nebo hibernovat, jejichž význam je vám po přečtení kapitoly „Správa napájeníÿ, str. 71, již jasný.

Co je soubor a složky? Ačkoliv se celou dobu bavíme o tom, že budete na počítači pracovat s dokumenty, obrázky nebo videem, používají počítače pro všechno mnohem univerzálnější název – soubor. Všechno, co je v počítači uloženo, je soubor. Vaše dokumenty nebo MP3, dokonce i nainstalované programy, to všechno jsou soubory na harddisku. Soubory mohou být uloženy i na disketě, flashdisku nebo CD. Abychom se v souborech vyznali, máme v počítači k dispozici složku (někdy se jí říká adresář ). Její funkce je stejná jako v běžném životě, kde slouží k ukládání a třídění dokumentů. V počítači slouží složky ke třídění a ukládání souborů. Protože všechno v počítači je soubor a to všechno je uloženo na disku, pomáhají nám složky udržovat pořádek na disku. Složky si můžete vytvářet sami a můžete mít libovolně vnořené složky. Do některých složek, především do systémových složek, byste naopak příliš sahat neměli. Systém vám to – naštěstí – většinou nedovolí. Na obrázku 38 je princip složek a souborů velmi dobře vidět. Podívejte se na něj a nezapomeňte na tyto pojmy – operační systém i programy budou při komunikaci s vámi pojmy složka a soubor velmi často používat!

Jak se používá klávesová zkratka Již jsme si ukázali práci s myší, ale zatím ne s klávesnicí. Je to tím, že všechno potřebné byste měli vědět již z kapitoly „Co najdeme na klávesUrčeno pro počítače BARBONE



90

niciÿ, str. 30. Zbývá objasnit pouze jeden důležitý pojem, a tím je klávesová zkratka, která se používá k rychlému ovládání programů z klávesnice. Všimněte si rozbaleného menu „Souborÿ na obrázku 37, kde vidíte vedle položek menu i různé klávesové zkratky. Tyto funkce programu jsou rychle dostupné pomocí klávesové zkratky a nemusíte používat myš. Klávesová zkratka je jednoduše řečeno stisknutí několik kláves najednou. Klávesová zkratka Ctrl+s znamená, že stisknete klávesu Ctrl , tu držíte a pak stisknete ještě klávesu s a klávesy pustíte. Podobně byste provedli Ctrl+Alt+k – stisknete a držíte klávesu Ctrl, pak stisknete a držíte Alt a pak stisknete k a všechny tři klávesy pustíte.

Obrázek 38: Složky a soubory

A jak je to s jinými systémy? Jistě jste si všimli, že všechny předchozí obrázky ukazují systém Microsoft Windows. Co když ale budete chtít používat Ubuntu? Jestli si pamatujete, v kapitole „Operační systém je základní vybavení počítačeÿ, str. 77, jsme si řekli, že dnešní operační systémy jsou si podobné. Základní principy práce popsané v této kapitole jsou v obou systémech opravdu stejné, podívejte se sami na obrázek 39. Určeno pro počítače BARBONE


A jak je to s jinými systémy?

91

Jak sami vidíte, Ubuntu má plochu, ikony, okna i nabídky podobné systému Microsoft Windows. Panely má však Ubuntu dva, ale to není příliš důležité, protože jejich funkce je stejná jako ve Windows. Dokumenty ukládá Ubuntu do souborů a složek úplně stejným způsobem. Vizuálně jsou si oba systémy opravdu velmi podobné a je v podstatě jedno, který z nich ovládáte.

Obrázek 39: Ubuntu – ukázka plochy, hlavní nabídky a okna V podstatě se dá říci, že všechny operační systémy s grafickým rozhraním jsou si dnes velmi podobné. Kdo umí pracovat se staršími Windows XP, nebude mít problém s Windows Vista, s Ubuntu (či jiným grafickým Linuxem) a ani s jiným podobným systémem, jako je např. Mac OS X. Způsob ovládání jednotlivých systémů se sice obvykle trochu liší, stejně jako barva ikon, ale znáte-li základní výše popsané principy, jen těžko vás něco může zaskočit.



92




93

Operační systém Windows Vista V této kapitole se seznámíme s operačním systémem Windows Vista, který je v současnosti novinkou ze stáje nejrozšířenějších operačních systémů společnosti Microsoft. Ukážeme si, jak systém nastavit, jak se do něj přihlásit a dozvíte se některé další základní informace, které byste měli při práci s tímto systémem znát. Máte-li v počítači předinstalován systém Ubuntu, pokračujte na kapitolu „Operační systém Ubuntuÿ, str. 139.

Obrázek 40: Uživatel poprvé nahlížející do oken (Windows) Při práci s operačními systémy nezapomeňte, co jsme si říkali v kapitolách „Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21, a „Software oživuje počítačÿ, str. 75, případně se k nim podle potřeby vraťte!

Počítače s předinstalovanou verzí Windows Vista Nové počítače obvykle mají na disku předinstalovanou verzi systému Windows Vista přímo z výroby. Na takových počítačích je již většina instalačních Určeno pro počítače BARBONE



94

kroků a nastavení provedena a zadávat budete pouze ty nejnutnější osobní údaje, jak uvidíte dále v kapitole „Základní nastavení systémuÿ, str. 97. Ve skutečnosti je doporučeno nechat si nainstalovat systém Windows Vista přímo výrobcem počítače. Výrobce umí systém vyladit – tak, aby správně spolupracoval s vašim hardwarem a byl aktualizován už v době dodání. Proto se dále budeme zabývat pouze předinstalovaným systémem Windows Vista. Uživatelům, kteří si jej nenechali nainstalovat, doporučuji, aby se obrátili na výrobce s žádostí o instalaci, případně postupovali podle dokumentace dodané k systému Windows Vista.

A jak zjistíte, zda je předinstalovaná verze přítomna? Jednoduše – zkuste počítač zapnout a hned uvidíte. Pokud se po startu objeví výzva Windows Vista k nastavení jazyka systému (viz kapitolu „Základní nastavení systémuÿ, str. 97 a obrázek 41), pak máte na disku předinstalovanou verzi systému Windows Vista. Tyto počítače mívají obvykle na skříni nalepené licenční číslo, dá se to tedy poznat i podle jeho přítomnosti. Najdete ho zepředu nebo z boku skříně, u notebooků bývá nalepeno na šasi zespodu.

Srovnání edicí Windows Vista Než se pustíme do samotného nastavení a používání, musíme si říci něco o edicích Windows Vista. Nová verze operačního systému Windows přinesla některé nové technologie, jako Aero (nové grafické rozhraní se speciálními vizuálními efekty), Sidebar (postranní panel pro speciální programy) nebo Flip3D. Různé edice – verze – Windows Vista se liší právě těmito funkcemi a dalším vybavením, např. nainstalovanými programy a podobně. • Windows Vista Home Basic je základní edicí pro nenáročné domácí použití a kancelářskou práci. Přináší vyšší spolehlivost během práce i zábavy, lepší zabezpečení, integrované vyhledávání, lepší organizaci souborů a složek a vylepšené možnosti připojení k síti. Neobsahuje vylepšené grafické rozhraní Aero a nepodporuje 3D efekty. • Windows Vista Home Premium j e zdokonalená a doporučená varianta pro domácí uživatele. Nabízí nové přepracované a efektní pracovní prostředí, lepší integraci do síťového prostředí a některé nové programy jako hry, videopřehrávače a podobně. Součástí této edice je také aplikace Media Center, která je popsána v dalších kapitolách. • Windows Vista Business je určena především pro podnikové využití. Přináší kompletní síťovou integraci, vyšší zabezpečení, lepší mobilitu a některé další funkce potřebné pro business. Podporuje více než jeden procesor v počítači. Neobsahuje některé aplikace určené pro zábavu a multimédia včetně aplikace Windows Media Center. Určeno pro počítače BARBONE


Srovnání edicí Windows Vista

95

• Windows Vista Ultimate integruje funkce všech výše uvedených edicí a přidává k tomu spoustu věcí navíc. Podporuje více jazyků, obsahuje velké množství dalších programů a vybraných grafických témat. Jde o vlajkovou loď Windows Vista doporučenou všem uživatelům, kteří chtějí ze svého počítače dostat maximum. Jak si jistě později všimnete, z edice Ultimate pocházejí též ukázky v naší knize. Raději speciálně upozorním na to, že přihlášení do domény Windows (provoz v síťovém prostředí např. ve firmě) podporují pouze edice Business a Ultimate, jak je uvedeno dále v tabulce.

Následující tabulka obsahuje bližší údaje – např. o přítomnosti některých konkrétních programů, ovšem podotýkám, že tato kapitola obsahuje pouze jakési základní srovnání edicí Windows Vista. Více informací najdete na webových stránkách společnosti Microsoft (http://www.windowsvista.cz). Home Basic

Home Premium

Business Ultimate

Aplikace Defender a Firewall

*

*

*

*

Aplikace DVD Maker

–

*

–

*

Aplikace Fotogalerie

*

*

*

*

Aplikace Media Center

–

*

–

*

Aplikace Movie Maker

*

*

*

*

Aplikace Movie Maker v HD režimu

–

*

–

*

Aplikace pro kalendář a e-mail

*

*

*

*

Aplikace pro skenování a faxování

*

*

*

*

Automatické zálohování dat podle plánu s možností zálohování v síti

–

*

*

*

Centrum spolupráce pro lepší výměnu dat

–

*

*

*

Tabulka 1: Srovnání výbavy jednotlivých edicí Windows Vista . . . Určeno pro počítače BARBONE



96

Home Basic

Home Premium

Business Ultimate

Další přidané hry

–

*

*

*

Chráněný režim a anti-phishing filtr v aplikaci Internet Explorer

*

*

*

*

Funkce „rodičovské kontrolyÿ

*

*

–

*

Grafické rozhraní Aero

–

*

*

*

Kompletní záloha a obnova počítače

–

*

*

*

Podpora práce v režimu offline

–

–

*

*

Podpora skupinové politiky

–

–

*

*

Podpora Tablet PC

–

*

*

*

Postranní panel

*

*

*

*

Připojení do sítě (domény) Windows

–

–

*

*

Technologie BitLocker (chránění dat)

–

–

–

*

Technologie SideShow

–

*

*

*

Technologie SuperFetch (zrychlení startu)

*

*

*

*

Verzování dokumentů (možnost obnovení předchozích verzí)

–

*

*

*

Okamžité vyhledávání

*

*

*

*

Vylepšená podpora sítí a Wi-Fi

*

*

*

*

Změna jazyka

–

–

–

*

Tabulka 1: Srovnání výbavy jednotlivých edicí Windows Vista



Základní nastavení systému

97

Ukázky dále pocházejí z edice Windows Vista Ultimate a jak je vidět z předchozí tabulky, jde o nejlépe vybavenou edici Windows Vista. Máte-li nižší edici Windows Vista, je možné, že některé programy či vlastnosti v ní budou chybět.

Základní nastavení systému Při prvním startu počítače budete systémem Windows Vista vyzváni k základnímu nastavení systému a vložení potřebných údajů. Jde o ty údaje, které jsou specifické pro každý počítač a každého uživatele, proto nemohly být vyplněny při instalaci přímo výrobcem. Tato fáze je naštěstí poměrně jednoduchá, probíhá v příjemném grafickém prostředí a netrvá příliš dlouho.

Základní jazyková nastavení Prvním krokem po spuštění bude vyzvání k nastavení země, jejích zvyklostí jako je čas nebo měna. Dále musíte nastavit také rozložení klávesnice, při tomto kroku si vzpomeňte na kapitolu „Popis klávesnice a psaní speciálních znakůÿ, str. 32. V tomto kroku doporučuji ponechat nastavení provedené instalačním programem, viz ukázku na obrázku 41. Vše je přizpůsobeno českému uživateli, což vyhovuje drtivé většině uživatelů. Uživatelé se speciálními požadavky mohou provést nastavení přímo zde, ale není to nutné. Rozložení klávesnice jde později velmi jednoduše změnit pomocí ikony s vlaječkou na hlavním panelu. V případě potřeby je stejně jednoduché přidání dalšího rozložení klávesnice.

Zadání licenčního klíče Velmi důležitým krokem je zadání licenčního klíče systému Windows Vista. Někdy se mu říká také licenční číslo nebo produktový klíč (anglicky product key). Tento klíč jste získali při zakoupení operačního systému a najdete jej v balení Windows. Nejčastěji bývá umístěn na obalu. Pokud jste žádné balení Windows neobdrželi, bude licenční klíč nalepen výrobcem počítače přímo na skříni počítače. Najdete jej nejčastěji zepředu nebo z boku skříně, u notebooků bývá umístěn zespodu šasi. Pozorně a bezchybně opište licenční klíč do připravených políček, viz obrázek 42. Upozorňuji, že pokračovat v instalaci pomocí tlačítka Další bude možné jen v případě, že klíč zadáte bezchybně! Když zadáte klíč s chybou, bude tlačítko zašedlé a nebude možné pokračovat v nastavení. Doporučuji ponechat vybranou možnost Automaticky aktivovat systém Windows Určeno pro počítače BARBONE


98


Obrázek 41: Základní jazyková nastavení Windows: země a rozvržení klávesnice

po připojení k síti, což vám usnadní pozdější aktivaci produktu, viz kapitolu „Aktivace licenceÿ, str. 104. U systému Windows Vista se platí – na rozdíl např. od Ubuntu – tzv. softwarová licence za každou nainstalovanou instanci. Pokud jste jej zakoupili společně s novým počítačem, jde o tzv. OEM licenci, která je určena jen a pouze pro ten počítač, se kterým byla dodána. Na jiném počítači ji tedy nemůžete použít. Budete-li chtít používat systém na více počítačích, musíte si samozřejmě zakoupit příslušný počet licencí. Vzpomeňte si, co jsme si říkali v kapitole „Cena softwaruÿ, str. 80. Svoje licenční číslo ani instalační médium byste neměli dávat k dispozici nikomu jinému! Jestliže jej totiž dáte k dispozici veřejně, může se stát, že vám výrobce zablokuje vaši kopii systému Windows! Z toho důvodu také nevidíte vyplněný klíč na obrázku 42.

Souhlas s licenčními podmínkami Windows Vista V dalším kroku musíte souhlasit s licenčními podmínkami systému Windows Vista. Tyto podmínky jednoduše řečeno definují způsob, jakým je možné Určeno pro počítače BARBONE



99

celý systém legálně používat. Měli byste se s nimi seznámit a při používání systému byste se jimi měli řídit. Abyste mohli pokračovat dále, musíte s těmito podmínkami souhlasit, což provedete vybráním volby Přijímám licenční podmínky. Poté stiskněte tlačítko Další a budete moci pokračovat.

Obrázek 42: Zadání licenčního klíče Windows Vista

Vytvoření uživatele Před spuštěním nového systému vás čeká vytvoření uživatele, který bude se systémem pracovat. Situaci vidíte na obrázku 43. Základní informace o uživatelích jsme si řekli v kapitole „Uživatelé, hesla a přihlášení do systémuÿ, str. 81, můžete si je nyní zopakovat. V tomto kroku vytvoříte základní uživatelský účet – administrátora. Společně se zadáním jména uživatele požaduje instalační program také zadání hesla. Protože jde o účet správce, zvolte raději nějaké těžší, ale zapamatovatelné heslo. Rozhodně jej nenechávejte bez hesla! O správci počítače jsme si říkali již v kapitole „Správce počítačeÿ, str. 82. Samotné heslo je nutné vždy zadat dvakrát, což bude platit pro zadávání nových hesel i dále. Vkládané heslo totiž není na obrazovce vidět – zobrazují se jen hvězdičky. Pomocí tohoto kontrolního mechanismu se lépe vyhnete případnému překlepu a heslo přitom nebude vidět. Nedoporučuji používat Určeno pro počítače BARBONE



100

znaky s diakritikou nebo speciální znaky jako např. lomítko. Jména a hesla dalších uživatelů si můžete nastavit později podle potřeby, viz informace na obrázku 43. Po zadání údajů pokračujte klepnutím na tlačítko Další.

Obrázek 43: Vytvoření uživatele v systému Windows Vista

Jméno počítače a pozadí plochy Dalším krokem je zadání jména počítače. Instalační program vám nabídne automaticky vygenerované jméno. Při jeho generování se řídí zadaným uživatelským jménem, viz situace na obrázku 44. Budete-li chtít používat počítač v síti s dalšími Windows počítači, měli byste nastavit rozumné jméno. V rámci sítě by mělo být jméno každého počítače unikátní, jinak budou mít problém nejen uživatelé, ale i samotné systémy. Dalším krokem je nastavení základního pozadí pracovní plochy – vyberte si dle vkusu a pokračujte pomocí tlačítka Další.

Zabezpečení systému Nyní vás čeká základní nastavení zabezpečení počítače, přesněji řečeno zabezpečení systému pomocí několika speciálních aplikací a nastavení automatické aktualizace softwaru. Toto nastavení by váš počítač mělo ochránit Určeno pro počítače BARBONE



101

před nalezenými chybami (o chybách jsme si říkali v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76). Zapnout Doporučené zabezpečení systému bych doporučil všem uživatelům, ale zejména těm, kteří se chtějí hodně pohybovat na Internetu a mají k němu rychlé připojení. Pozor – připojení k Internetu je nutnou podmínkou pro provádění aktualizací! Pokračovat můžete klepnutím na Další. Aktualizace softwaru probíhají později automaticky, viz kapitolu „Aktualizace systémuÿ, str. 133.

Obrázek 44: Nastavení jména počítače a výběr pozadí

Datum, čas a časová zóna Instalační proces pokračuje dále, a to nastavením data a času. Zkontrolujte aktuální nastavení obou hodnot, viz obrázek 45. Časová zóna je implicitně nastavena na Českou republiku (nebo Slovensko) a lze ji podle potřeby změnit. V tom případě nastavte správně i posun na letní čas, který je standardně pro Českou republiku a Slovensko zapnutý.

Umístění počítače Po nastavení data a času budete muset chvíli počkat, než systém provede instalaci síťových komponent podle zjištěného hardwaru. Poté budete vyzváni, Určeno pro počítače BARBONE



102

abyste zvolili umístění počítače, viz obrázek 46. Připravena jsou schémata na doma, do práce nebo na veřejná místa – zde vyberte podle svého umístění počítače. Na základě této volby se následně upraví profil připojení k síti, tzn. podle vybrané volby bude nastavena základní bezpečnostní politika pro práci v síti a některé další vlastnosti systému.

Obrázek 45: Nastavení systémového data a času

Ukončení instalace Jako poslední se objeví obrazovka „Děkujemeÿ s jediným tlačítkem Start. Jeho stisknutím spustíte poslední krok nastavení systému, který ještě provede další nezbytná nastavení, což potrvá pouze několik málo minut. Poté se spustí čerstvě nastavený operační systém Windows a vyzve vás k přihlášení (uživatele jsme vytvořili v kapitole „Vytvoření uživateleÿ, str. 99, vzpomeňte si!).

Jak na problémy při instalaci? Předinstalované verze systému Windows Vista obvykle netrpí problémy, protože základní nastavení, instalaci ovladačů a vyladění provedl už výrobce počítače. Máte-li problémy při dodatečném nastavení, ujistěte se, že Určeno pro počítače BARBONE


První přihlášení do systému

103

postupujete přesně podle výše uvedených instrukcí. Další užitečné informace najdete v nápovědě.

Obrázek 46: Nastavení sítě a pracovní skupiny Windows V případě, že se setkáte s velkými problémy u systému, který si instalujete sami od základu (není předinstalován), doporučuji obrátit se na výrobce počítače se žádostí o dodatečnou instalaci. Jestliže si myslíte, že postupujete opravdu správně, doporučuji nahlédnout na stránku technické podpory, kterou najdete na adrese http://support.microsoft.cz, nebo do technické dokumentace.

První přihlášení do systému Jestli jste se dostali až k tomuto kroku, blahopřeji. Ve svém počítači máte nainstalován systém Microsoft Windows Vista schopný okamžitě vyplnit vaše přání a pokyny. Stačí se přihlásit pomocí jména a hesla, které jste zadávali při nastavení systému. Než začnete pracovat, bylo by víc než vhodné zopakovat si obecné informace o základním ovládání počítače z kapitoly „Software oživuje počítačÿ, str. 75, ve které najdete i další obrázky systému Windows Vista v základním nastavení po instalaci. Jestli jste úplní začátečníci, zkuste si cvičně osahat klávesnici a myš – použijte například programy Poznámkový blok Určeno pro počítače BARBONE



104

a Malování, které najdete v hlavní nabídce Windows pod položkou Všechny programy →Příslušenství. Zopakujte si přitom informace z kapitol „Myšÿ, str. 33, a „Klávesniceÿ, str. 28. Při prvním spuštění se objeví Uvítací centrum, pomocí kterého se můžete seznámit se základními funkcemi a novými vlastnostmi Windows Vista. Jestliže máte zkušenosti s jinými verzemi Windows, ale s verzí Vista jste ještě nikdy předtím nepracovali, můžete jednotlivé položky Uvítacího centra prozkoumat. Dozvíte se o jeho vlastnostech a změnách ve Windows Vista na jednom místě. Uvítací centrum je kdykoliv později možné spustit z hlavní nabídky položkou Uvítací centrum.

Obrázek 47: Uvítací centrum

Aktivace licence Ještě než se podíváme na možnosti systému a aplikací, dovolím si podotknout několik slov k aktivaci licence. V případě, že jste při instalaci nezvolili automatickou aktivaci Windows Vista, viz kapitolu „Zadání licenčního klíčeÿ, str. 97, bude vás systém na tuto okolnost upozorňovat, a to z jednoho prostého důvodu. Neaktivovaný systém má omezenou funkčnost na 30 dní – jakmile tuto hranici překročíte, nebudete moci dále s Windows Vista pracovat, protože při startu počítače se objeví dialog požadující proUrčeno pro počítače BARBONE


Postranní panel

105

vedení aktivace. Pod pojmem aktivace si můžete představit proces, který ověří platnost vaší licence. Jste-li připojeni k Internetu, je v této chvíli nejjednodušší použít automatickou aktivaci přes Internet. Nemáte-li připojení, zvolte jinou možnost podle situace a řiďte se pokyny na obrazovce. Podobně se systém bude chovat také v případě, kdy jste prováděli kompletní instalaci sami a nezadali jste při ní licenční klíč.

Postranní panel Nejviditelnější částí nových Windows Vista je zcela jistě postranní panel umístěný na pravém boku obrazovky. Uživatelé starších verzí si ho jistě všimli okamžitě po prvním spuštění, protože v předchozích verzích Windows nebyl a jde o velkou novinku uvedenou právě ve Windows Vista. K čemu boční panel slouží?

Obrázek 48: Vlastnosti postranního panelu ve Windows Vista

Postranní panel slouží ke spouštění a zobrazování speciálních mini-aplikací. Jde o malé a jednoduché, obvykle jednoúčelové programy. „Maléÿ jsou uvedené programy možná vzhledem či funkcemi, nicméně jsou velmi užitečné. Obvykle zobrazují nějaké informace, u kterých je nejlepší, když jsou pořád vidět. A právě proto je panel s mini-aplikacemi umístěn na pravé straně, aby nepřekážel. Mini-aplikace mohou zobrazovat hodiny, kalendář s úkoly, informace o počasí, burzovní zprávy, prostě téměř cokoliv. Určeno pro počítače BARBONE



106

Postranní panel je v podstatě jen speciální program, který zajišťuje běh miniaplikací. Spuštěný panel má ikonu v systémové části spodního panelu a lze jej kdykoliv vypnout.

Postranní panel se při práci chová inteligentně a na obrazovce příliš nepřekáží. Každé okno, které maximalizujete, se natáhne i přes něj tak, že panel je oknem překryt a není vidět. Má to své opodstatnění – když pracujete, nechcete být ničím rušeni a potřebujete obvykle i co největší pracovní místo (plochu). Chcete-li, aby byl vždy nad všemi aktivními okny, musíte tuto vlastnost povolit v nastavení panelu zatržením položky Postranní panel umístit vždy nad aktivními okny. Nastavení panelu vyvoláte položkou Vlastnosti v kontextové nabídce panelu – stačí na něj klepnout pravým tlačítkem. Všechny možnosti nastavení postranního panelu vidíte na obrázku 48. Kromě výše uvedeného zobrazování nad okny lze nastavit orientaci panelu Vlevo/Vpravo či zobrazení panelu na jiném než hlavním (prvním) monitoru, viz kapitolu „Grafická kartaÿ, str. 55. Ve vlastnostech panelu můžete též vypnout automatický start panelu při spuštění systému.

Jak přidat mini-aplikaci na panel Mini-aplikace lze přidávat na postranní panel dle potřeby. Slouží k tomu tlačítko symbolu „+ÿ z horní části panelu. Po jeho stisknutí se objeví dialog s nabídkou mini-aplikací, viz obrázek 49.

Obrázek 49: Seznam mini-aplikací, které lze přidat na panel

S Windows Vista je dodáváno zhruba deset ukázkových mini-aplikací, pojďme se na ně nyní podívat podrobněji: • Hodiny – ukazují aktuální čas. U hodin je možné měnit časové pásmo, vzhled, či popisky pro případ, že budete mít na panelu několik hodin Určeno pro počítače BARBONE


Postranní panel

107

(myšleno je několik mini-aplikací, tedy několik ciferníků), které ukazují čas v různých částech světa. • Kalendář – ukazuje aktuální datum. • Kontakty – slouží k rychlému hledání ve vašich kontaktech. • Kurzy akcií – umožní neustále sledovat kurzy vybraných akcií. Zobrazené údaje čerpá z Internetu. • Měna – zobrazuje aktuální kurz vybrané měny (standardně koruna/euro). Opět je potřeba přístup na Internet. • Měřič CPU – sleduje aktuální vytížení procesoru (viz kapitolu „Další hardwareÿ, str. 65) a aktuální obsazení paměti RAM. • Obrázková skládanka – jednoduchá hra postavená na principu skládání obrázků (puzzle). • Počasí – sleduje počasí ve vybraném regionu/městě. Informace získává na Internetu. • Poznámky – jednoduchý poznámkový blok v postranním panelu. • Prezentace – zobrazuje obrázkovou prezentaci (měnící se obrázky). Lze vybrat vlastní složku s vlastními obrázky. • Titulky informačního kanálu – zobrazuje titulky zpráv na vybraných serverech (technologie se nazývá RSS).

Nastavení mini-aplikace Jednotlivé mini-aplikace lze dle potřeby nastavit. Ikona otevírající dialog s nastavením se objeví tehdy, když přesunete kurzor na mini-aplikaci. Jde o jakýsi „klíčÿ, na který stačí klepnout, poté se objeví dialog s nastavením konkrétní mini-aplikace. Když se pozorně podíváte, uvidíte jej např. na obrázku 51 vpravo nahoře. Jestli si nejste jisti, použijte pravé tlačítko a z kontextové nabídky mini-aplikace vyberte položku Nastavení, Vlastnosti, Možnosti a podobně. Na obrázku 50 vidíte možnosti nastavení mini-aplikace Hodiny. Možnosti nastavení závisí na konkrétní aplikaci – neexistuje pravidlo, které říká, co všechno mají mini-aplikace umět. Výše zmíněné Hodiny umí změnit vzhled, viz ukázky na obrázku 52, dále pak časové pásmo a popisek hodin. Jednu vlastnost mají ale společnou – postranní panel umí nastavit průhlednost všech mini-aplikací pomocí kontextové nabídky Neprůhlednost, viz obrázek 51. Určeno pro počítače BARBONE



108

Některé mini-aplikace dokonce vůbec žádnou možnost nastavení nemají. Tehdy se nezobrazí ikona klíče ani položka v kontextové nabídce mini-aplikace. Každé mini-aplikaci na postranním panelu můžete upravit průhlednost.

Obrázek 50: Nastavení mini-aplikace Hodiny

Obrázek 51: Nastavení průhlednosti mini-aplikace

Mini-aplikace ve skutečnosti nemusíte mít umístěny jen na postranním panelu, ale dají se přemístit kamkoliv na plochu. V kontextové nabídce miniaplikace jednoduše zvolte položku Odpojit od postranního panelu, kterou na ploše přesuňte tam, kde vám bude nejvíce vyhovovat. Položkou Připojit k postrannímu panelu ji umístíte zpět na panel.

Obrázek 52: Ukázka různého vzhledu mini-aplikace Hodiny

Jak odstranit mini-aplikaci z panelu? Odstranění aplikace z mini-panelu zařídíte velmi jednoduše. Vedle ikony klíče, o níž jsem hovořil v předchozí kapitole, má každá mini-aplikace ikonu „křížekÿ. Po jejím stisknutí se mini-aplikace bez ptaní ukončí. Jestli si opět nejste jisti, použijte kontextovou nabídku mini-aplikace a z ní vyberte položku Zavřít mini-aplikaci. Určeno pro počítače BARBONE


Postranní panel

109

Neznamená-to, že byste mini-aplikaci tímto natrvalo odstranili, protože jak jsme si ukázali v předchozí kapitole, můžete ji kdykoliv přidat zpátky na panel.

Kde získat nové mini-aplikace? Na obrázku 51 jste si možná všimli, že na postranním panelu nad hodinami je umístěna mini-aplikace Google, která ale není v seznamu standardně nainstalovaných mini-aplikací. Jak jsem ji získal? Jednoduše – postupujte stejně jako já a uvidíte. V seznamu mini-aplikací stačí klepnout na položku Získat více mini-aplikací online, kterou najdete v pravém dolním rohu okna. Vidíte ji i na obrázku 49. Toto klepnutí spustí webový prohlížeč se stránkou obsahující mini-aplikace pro postranní panel Windows Vista.

Obrázek 53: Stažení nové mini-aplikace z Internetu

Na zobrazené webové stránce najdete velké množství mini-aplikací. Pro začátek jsou zobrazeny seznamy nejlépe hodnocených mini-aplikací. Znáte-li jméno nebo funkci mini-aplikace, použijte políčko Vyhledávání v záhlaví stránky. Chcete-li si projít dostupné mini-aplikace, klepněte v seznamu na položky Další. Zobrazí se nabídka mini-aplikací roztříděná podle účelu, v níž je možno listovat dle libosti. Klepnutím na ikonu mini-aplikace zobrazíte další podrobnosti. U každé mini-aplikace je k dispozici množství informací včetně výrobce a uživatelského hodnocení, viz obrázek 53. Vybranou mini-aplikaci nainstalujete pomocí tlačítka Stáhnout. U neověřených mini-aplikací se systém Určeno pro počítače BARBONE



110

zeptá, zda ji chcete opravdu nainstalovat, tehdy zvolte Instalovat, v dalším dialogu pak Otevřít a následně Nainstalovat. Mini-aplikace bude stažena a automaticky přidána na postranní panel. Pro mini-aplikace stažené z Internetu platí samozřejmě všechno to, co jsme si říkali v předchozích kapitolách. Od mini-aplikací přítomných přímo v systému a hned po instalaci se nijak neliší.

Jak jsem upozornil v předchozím odstavci, při stahování se vám mohou zobrazit informace o neověřené mini-aplikaci. Co to znamená? Mini-aplikace může na výše uvedenou stránku přidávat kdokoliv, tudíž nemusí být vyrobena autorizovaným výrobcem. Neznamená to, že by byla špatná nebo škodlivá, ale pouze to, že není možné ověřit a potvrdit (certifikovat) její původ a bezpečnost. Z tohoto důvodu se objeví uvedené hlášení a uživatel musí potvrdit, že si je toho vědom. Samozřejmě, že se výjimečně mohou vyskytnout vysloveně škodlivé miniaplikace, ovšem ty jsou vždy brzy odhaleny a ze stránek staženy. Chcete-li mít jistotu, že aplikace neškodí, podívejte se na stránce mini-aplikace na detaily typu hodnocení, množství stažení a podobně. U hodně stahovaných či dobře oceněných mini-aplikací opravdu riziko zneužití nehrozí. Jestli jste omylem nainstalovali nevhodnou mini-aplikaci a chcete ji ze systému odstranit, použijte k tomu okno se seznamem mini-aplikací, viz obrázek 49. V kontextové nabídce mini-aplikace klepněte na položku Odinstalovat.

Aplikace ve Windows Vista Systém Windows Vista nedisponuje v základní instalaci takovým množstvím programů jako třeba Ubuntu. Lze je však doinstalovat a vybavit si počítač podle vlastních potřeb. Všechny nainstalované programy a doplňky najdete v hlavním menu systému, které se nachází na panelu vlevo dole a je označeno kulatým logem „Vistaÿ. Některé v základu nainstalované aplikace si zběžně ukážeme.

Textový editor WordPad Windows Vista obsahují velmi jednoduchý textový editor s názvem WordPad. Najdete jej v hlavním menu pod položkou Všechny programy →Příslušenství →Wordpad. Hlavní okno WordPadu vidíte na obrázku 54. Text vkládáte (píšete) přímo do prázdné – bílé – části okna. WordPad nabízí základní možnost formátování textu jako zvýraznění, jiný typ či velikost písma. Dostupné možnosti jsou vidět v nástrojových lištách nad obsahem Určeno pro počítače BARBONE


Aplikace ve Windows Vista

111

dokumentu. Na základní psaní textu vám WordPad určitě postačí. Jeho největší nevýhodou bohužel je, že neumí importovat data z jiných textových editorů, což pro vás bude znamenat velké omezení v případě, že si s někým potřebujete navzájem posílat texty. WordPad umí načíst jen obyčejné soubory formátu TXT a RTF. Možná je pravý čas podívat se do kapitoly „Kancelářský software od společnosti Microsoftÿ, str. 136, kde jsou uvedeny informace o kancelářském balíku Microsoft Office. Ten obsahuje nejen vyspělý textový editor, ale i některé další užitečné aplikace. Než začnete tento balík shánět, prohledejte nejdříve nabídku Všechny programy. Některé počítače mohou mít zkušební verzi Microsoft Office nainstalovanou přímo z výroby!

Obrázek 54: Psaní textu s WordPadem

Fotogalerie Windows Windows Vista obsahuje v základní instalaci program na prohlížení a správu fotografií. Program se spustí automaticky po klepnutí na libovolnou fotografii, její vzhled vidíte na obrázku 55. Největší část okna zabírá zobrazená fotka. Dole najdete ovládací panel s přechodem na předchozí či další fotku (stejnou funkci splní i šipky ← a → ). Lze tak rychle a komfortně prohlížet obsah celého adresáře. Na stejném místě můžete fotku při prohlížení zmenšit či zvětšit, případně ji smazat z disku. Určeno pro počítače BARBONE



112

Fotogalerie Windows umí prohlížet obrázky také v režimu procházení celou složkou, stačí použít nabídku Přejít do galerie vlevo nahoře. Jednotlivé fotky, ale i videa pak bude zobrazovat v náhledové velikosti a poslouží vám jako rychlý a velmi přehledný správce fotek.

Obrázek 55: Prohlížení obrázků ve fotogalerii

Jednoduché malování Dalším programem, který by mohly využít především děti, je Malování. Po spuštění aplikace se zobrazí základní plocha, na kterou lze malovat, viz obrázek 56. Jednotlivé kreslicí nástroje (tužka, sprej apod.) najdete v levé části okna, výběr barev je pak nahoře. Stačí si jen vybrat a malovat a malovat. V kapitole „Myšÿ, str. 33, jsem vám malování doporučoval pro základní seznámení s myší. Že jsem si nedělal legraci, ukazuje i autentický obrázek 56, který pochází z jednoho takového seznamování.

Malování je velmi jednoduchý program a není určen pro každodenní práci. Chcete-li se více zabývat úpravou obrázků či kreslením, doporučuji vám obstarat si něco jiného, lepšího. Vhodnou motivaci pro začátek najdete na této adrese http://www.stahuj.centrum.cz/grafika a design/. Osobně používám program Malování k tomu, abych získal obrázky oken či plochy systému Windows. Tyto prvky lze sejmout do schránky pomocí kláves Určeno pro počítače BARBONE


Aplikace ve Windows Vista

PrintScreen Ctrl+v

nebo

Alt+PrintScreen

113

a do Malování se dají vložit standardním

.

Obrázek 56: Jednoduché malování obrázků

Kalkulačka a další nástroje V systému Windows najdete ještě několik malých a užitečných prográmků. Počínaje kalkulačkou s obyčejným i vědeckým režimem (viz obrázek 57), přes mapu znaků (ukazuje všechny možné znaky v jednotlivých písmech) až po velmi jednoduchý poznámkový blok. Uvedené programy, ale i některé další, najdete v hlavní nabídce pod položkou Všechny programy →Příslušenství. Zásoba jednoduchých her se skrývá v nabídce Všechny programy →Hry.

Obrázek 57: Kalkulačka ve Windows




114

Kalkulačku nemusíte nutně spouštět z uvedené nabídky. Jestli máte rozšířenou či vylepšenou klávesnici, podívejte se na ni, zda tam někde symbol kalkulačky nenajdete. Na mojí klávesnici takový symbol je a kalkulačku mám díky tomu velmi rychle k dispozici.

Instalace nového programu V několika kapitolách této knihy jsem se zmínil o stahování a instalaci programů z Internetu. Možná se vám to bude zdá složité, ale my si teď na dvou stránkách rychle ukážeme, že vlastně o nic nejde. Spoustu programů najdete například na již zmíněném serveru http://www.stahuj.cz. Zkuste se tam podívat pomocí Internet Exploreru (viz další kapitolu) a vyberte si nějaký program ke stažení. Já si vybral prohlížeč PDF souborů Adobe Reader.

Obrázek 58: Stažení programu z Internetu

Obrázek 59: Spuštění instalátoru

Většina stránek se softwarem zahájí stahování vybrané aplikace sama, podobně je tomu i v případě Stahuj.cz. Jakmile Stahuj.cz nabídne prohlížeči instalační soubor ke stažení, zobrazí se okno jako na obrázku 58. Ve většině případů vám postačí pouhé Spustit, nicméně kdybyste si chtěli instalační program uschovat pro příště, vyberte Uložit a spusťte jej ručně (poklepáním) ze složky, kam jste jej uložili. V dalším kroku budete dotázáni na to, zda důvěřujete poskytovateli aplikace a chcete instalační program opravdu spustit. Zde platí nicméně to, co jsme si řekli v kapitole „Kde získat nové mini-aplikace?ÿ, str. 109. Posledním krokem je samotná instalace programu. U běžných programů si zcela vystačíte s postupem Další, Další, Další . . . Nainstalovaný program hledejte po ukončení instalace v hlavní nabídce systému v položce Všechny programy. Program Adobe Reader, který jsem v ukázkovém příkladu nechal nainstalovat, je ve skutečnosti velmi užitečný. Umí totiž zobrazovat formát elektronických knih a dokumentů – PDF.



Internet s prohlížečem Internet Explorer

115

Odstranění programu Po instalaci aplikace, která se ukázala jako zbytečná, vás možná napadne otázka, jak se jí zase zbavit. Jednoduše – pomocí ovládacích panelů Windows Vista. Spusťte je z hlavní nabídky položkou Ovládací panely a tam vyberte Odinstalovat programy. Zobrazí se okno jako na obrázku 61. Klepnete-li na konkrétní program, objeví se v záhlaví seznamu další nabídka, která vás navede, co s ním máte dále provést. Pak klepněte na Odinstalovat a postupujte podobným stylem jako při instalaci, tedy Další, Další, Další . . .

Obrázek 60: Instalace programu Rozhodně byste neměli odstraňovat programy, o kterých nevíte, k čemu slouží a které jste nepřidávali. Mohli byste si tím způsobit poměrně vážné komplikace. Týká se to například ovladačů hardwaru, viz kapitolu „Ovladače pomáhají systému s hardwaremÿ, str. 78.

Internet s prohlížečem Internet Explorer Webový prohlížeč Internet Explorer je nejrozšířenějším programem svého druhu na světě. Jeho základní funkcí je zobrazovat či chcete-li prohlížet webové (internetové) stránky. Spustíte jej z hlavní nabídky Windows Vista položkou Internet (Internet Explorer). Najdete ji v levé části úplně nahoře. Okno programu Internet Explorer vidíte na obrázku 62. Nejviditelnější částí okna je zobrazená webová stránka, v našem případě jde o (viz obrázek) http://www.seznam.cz. Adresa webové stránky („http://www.seznam.czÿ) je napsána nahoře v tzv. adresovém řádku. Jinou adresu vložíte jednoduše – do řádku klepnete, smažete původní adresu (tedy „www.seznam.czÿ) a napíšete tam novou. Vpravo vedle adresního řádku je Určeno pro počítače BARBONE



116

Obrázek 61: Odstranění nainstalovaného softwaru

vyhledávací políčko. Když do něj zadáte hledaný text a potvrdíte ho klávesou Enter , Internet Explorer se zeptá internetového vyhledávače, na kterých stránkách se zadané slovo nachází, a zobrazí vám výsledky. Internet Explorer používá standardně vyhledávač Windows Live. Nejznámější a nejpoužívanější internetový vyhledávač dneška je však Google. Naštěstí ho nastavíte velmi snadno. Klepněte na šipku vedle vyhledávání a zvolte Vyhledat další poskytovatele, na zobrazené stránce vyberte Google, pak potvrďte Přidat zprostředkovatele. Při dalším vyhledávání nastavte Google jako vyhledávač stejnou šipkou vpravo a jste hotovi!

V prohlížeči můžete mít otevřeno více stránek v záložkách. Princip záložek umožňuje přehlednou práci s větším množstvím webových stránek – samostatná okna jsou v tomto případě docela nepřehledná. Novou záložku v Internet Exploreru přidáte velmi jednoduše pomocí klávesové zkratky Ctrl+t . Na obrázku 62 vidíte dvě otevřené stránky a tudíž dvě záložky „Seznamÿ a „Aktuálněÿ. Seznam záložek je umístěn hned pod adresním řádkem. Vlevo od něj jsou dvě funkční tlačítka s funkcemi Přehled a Seznam záložek. Historií procházených (zobrazovaných) stránek můžete listovat pomocí tlačítek „dopředuÿ a „dozaduÿ, jež jsou umístěny vlevo vedle adresního řádku. Malá šipka skrytá u tlačítka zobrazí kompletní historii procházených stránek. Než začnete zběsile surfovat po Internetu a klikat na všechno možné, přečtěte si raději kapitolu „Jak nepřijít o data?ÿ, str. 202.



Internet s prohlížečem Internet Explorer

117

Obrázek 62: Webový prohlížeč Internet Explorer

Oblíbené položky v Internet Exploreru Jistě jste už při prvním kontaktu s webovými stránkami zjistili, že je jich neskutečně mnoho a člověk se v nich brzy lehce ztratí. Velmi často se mi například stává, že hledám nějaké informace, přesně vím co, ale už si nepamatuji, kde jsem je původně našel. Vyhledávání není vždy tou pravou cestou k cíli. Přesně pro tyto případy disponuje Internet Explorer funkcí Oblíbené položky.

Obrázek 63: Záložky v programu Internet Explorer

Oblíbené položky je složka, do níž si můžete uložit všechny důležité stránky, na které určitě nechcete zapomenout. Stránku přidáte do oblíbených položek velice jednoduše – ikonou hvězdičky se symbolem plus (umístěné hned pod Určeno pro počítače BARBONE



118

navigačními tlačítky). Ta vyvolá dialog, který vidíte na obrázku 63 (stejný efekt má klávesová zkratka Ctrl+d ). Všechny přidané záložky pak najdete pod hvězdičkou hned vedle.

Nastavení Windows Vista Nastavení systému Windows Vista jde změnit v Ovládacích panelech. Některé části ovládacích panelů jsme si ukázali už v předchozích kapitolách a nyní se podíváme na další užitečné možnosti nastavení v ovládacích panelech systému. Vyvoláte je z hlavní nabídky systému položkou Ovládací panely, jež je umístěna v pravé části panelu. Na obrázku 64 vidíte základní okno ovládacích panelů se všemi dostupnými možnostmi nastavení systému Windows Vista. V dalších kapitolách se podrobněji podíváme na některé z nich. Uživatelé starších systémů Windows si mohou Ovládací panely přepnout zpět do staršího rozložení panelů tak, že klepnou na položku Klasické zobrazení vlevo nahoře.

Obrázek 64: Ovládací panely Windows Vista

Změna vzhledu Pracovní prostředí a plochu Windows Vista si můžete přizpůsobit podle vlastních požadavků. Nastavení těchto vlastností najdete v sekci Vzhled Určeno pro počítače BARBONE


Nastavení Windows Vista

119

a přizpůsobení. Obsahuje spoustu možností, kterak měnit vzhled a chování grafického prostředí. Jednotlivé možnosti jsou rozděleny do dalších sekcí. Pozadí plochy neboli tapeta je první věcí, kterou můžete vyzkoušet – bude nejvíc vidět. Systém obsahuje již po instalaci velké množství tapet s různými motivy. Pomocí tlačítka Procházet je možné nastavit jako tapetu libovolný obrázek vybraný uživatelem – včetně vlastních obrázků či fotek. Kdo preferuje plochu bez obrázku, může si v nastavení vybrat Plné barvy a nastavit si barvu plochy dle libosti. Rychlejší přístup k nastavení vzhledu je klepnout pravým tlačítkem na plochu a v kontextovém menu vybrat položku Přizpůsobit. Ta vyvolá okno s podobnými možnostmi jako vidíte v ovládacích panelech.

Další možností je změna Schématu barev. K dispozici je opět několik hotových barevných témat. Vybrané barevné schéma si můžete doladit dle libosti pomocí tlačítka Upřesnit. V otevřeném dialogu pouze vybíráte různé prvky grafického prostředí (stačí na ně klepnout) a přiřazujete jim vlastní barvy. Nastavení některých vizuálních vylepšení, jako jsou stíny oken nebo vyhlazování písma na obrazovce, se skrývá pod tlačítkem Efekty. Poslední zajímavou položkou u nastavení vzhledu je Upravit rozlišení obrazovky. Zde je možné změnit vlastnosti připojených monitorů v případě, že máte problémy s autodetekcí (např. po připojení projektoru).

Zabezpečení počítače Při dokončení instalace v kapitole „Zabezpečení systémuÿ, str. 100, jsem se zmínil, že možnosti zabezpečení lze později upravit v nastavení Windows. Jistě jste již pochopili, že jsem mluvil právě o této sekci ovládacích panelů. To nejlepší, co můžete při problémech se zabezpečením udělat, je Zkontrolovat stav zabezpečení, viz obrázek 65. Program na kontrolu zabezpečení vás rychle seznámí se stavem základního nastavení systému. Máte-li počítač připojený k Internetu, měli byste mít určitě zapnutý tzv. firewall. Jde o speciální ochranný nástroj, který blokuje cizí příchozí komunikaci a zajistí tak, že váš počítač se nebude domlouvat s nikým „cizímÿ na Internetu. Právě od něj totiž hrozí velké riziko vzdáleného napadení počítače. Stejně tak byste měli mít zapnuty Automatické aktualizace. Ty zajistí, že váš systém bude vždy aktuální a opravený. O aktualizacích a jejich významu jsme si říkali v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Detaily k nastavení automatických aktualizací najdete dále v kapitole „Aktualizace systémuÿ, str. 133. Určeno pro počítače BARBONE



120

Zapnutá by měla být i ochrana proti malwaru, tedy proti virům a jinému škodlivému softwaru, o kterém jsem mluvil již v kapitole „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79. Systém Windows obsahuje v základní instalaci program Windows Defender, který se postará o většinu škodlivého softwaru. Měl by být v centru zabezpečení aktivován.

Obrázek 65: Kontrola zabezpečení systému

Windows však po běžné instalaci neobsahují antivirovou ochranu. Najdeteli u antiviru hodnotu „nebylo nalezenoÿ, měli byste se po nějakém vhodném antivirovém zabezpečení poohlédnout. Z velkého množství antivirů mohu doporučit např. programy české provenience AVG (http://www.avg.cz), Avast (http://www.avast.cz) nebo Zoner antivirus (http://www.zonerantivirus.cz).

Nastavení přenosných počítačů Sekce Mobilní počítač slouží k rychlému nastavení některých vlastností a možností specifických pro mobilní počítače – notebooky. Mluvili jsme o nich v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, můžete se tam vrátit a znovu se podívat na základní pojmy, mohly by se vám hodit při zkoušení jednotlivých nastavení. Nejdůležitější vlastnosti notebooku změníte přímo klepnutím na Centrum mobilních zařízení, viz obrázek 66. Určeno pro počítače BARBONE


Nastavení Windows Vista

121

V Možnostech napájení lze doladit další detaily chování notebooku – reakci na zavření krytu, požadavek na heslo při probuzení, nastavení napájecího plánu a podobně. O některých možnostech se zmíním ještě dále v kapitole „Speciální režimy pro notebookyÿ, str. 134.

Obrázek 66: Centrum mobilních zařízení – nastavení chování notebooku

Zálohování počítače Pozornost byste měli věnovat i Zálohování počítače, a to především z důvodů, které jsem již nastínil, ale pořádně je osvětlím až na konci knihy – v kapitole „Jak přijít o data?ÿ, str. 201. Zálohování vám zachrání vaše data (= práci) pro případ hardwarové či softwarové poruchy počítače. Nástroj pro zálohování vidíte na obrázku 67. Při zálohování máte na výběr ze dvou základních možností – zálohování souborů a zálohování celého počítače. Volba Zálohovat soubory zajistí pravidelné zálohy dat všech uživatelů počítače. Zálohovat můžete na DVD média, což bude v případě domácích počítačů nejčastější možností, případně na jiný počítač připojený k síti. V okně dále nastavíte frekvenci zálohování (měsíčně/týdně/denně), den a čas zálohování. Při prvním spuštění se provede záloha ihned a dále se bude provádět automaticky v určený čas a hodinu. Při zálohování na DVD médium budete pouze požádáni o vložení prázdného média. Druhé tlačítko Zálohovat počítač v zálohovacím centru zajistí zálohu celého systému, který pak lze snadno obnovit. Je to vhodné např. v případě hardwarové havárie. Pomocí položek Obnovit soubory/Obnovit počítač v zálohovacím centru obnovíte vaše data či systém do posledního známého (zálohovaného) stavu. Určeno pro počítače BARBONE



122

Obrázek 67: Zálohování dat chrání data před ztrátou

Další nastavení V předchozích kapitolách jsem vám ukázal nejpoužívanější nástroje a možnosti ovládacích panelů ve Windows Vista. Ostatním možnostem se nebudu příliš věnovat, protože nejsou tak často potřeba a můžete si je koneckonců projít sami, není to nic složitého. Další informace o nastavení systému Windows Vista se dozvíte ve všudypřítomné nápovědě, odborné literatuře nebo na webových stránkách http://www.windowsvista.cz.

Windows Media Center V této kapitole se budeme podrobněji věnovat aplikaci Media Center, která byla vytvořena pro ty z vás, kteří si rádi hrají s multimédii, hudbou, obrázky nebo fotografiemi a dívají se na televizi a filmy. Osobní počítač je s její pomocí postaven do role komunikačního a zábavního centra v moderní domácnosti. Multimediální klávesnice není povinnou součástí konfigurace počítače, ale můžete si ji později dokoupit. Stejně tak dále uvedený dálkový ovladač. Klávesnic a dálkových ovladačů je k dostání větší množství druhů a je jen na vás, které se vám líbí a které si k vašemu Media Center počítači pořídíte.

Aplikace Media Center byla vyvinuta pro zpříjemnění a zjednodušení multimediálního využití počítače. S pomocí dálkového ovladače je možné používat Určeno pro počítače BARBONE


Windows Media Center

123

Obrázek 68: Multimediální klávesnice určená speciálně pro aplikaci Media Center

počítač s kvalitní obrazovkou místo televize, běžného DVD přehrávače nebo rekordéru, a to s mnohými výhodami. Spustíte ji z hlavního menu systému položkou Windows Media Center. V případě, že ji v menu nevidíte, podívejte se do kapitoly „Srovnání edicí Windows Vistaÿ, str. 94, protože ne každá edice Windows Vista tuto aplikaci obsahuje.

Obrázek 69: Dálkový ovladač pro Windows Media Center

Po prvním spuštění budete pravděpodobně muset provést základní nastavení – návod najdete v kapitole „Základní nastavení aplikace Media Centerÿ, str. 125. Všimněte si, že po aktivaci aplikace Media Center běžná plocha systému Windows zmizí a veškeré funkce můžete nyní ovládat dálkovým ovladačem nebo multimediální klávesnicí. Funkce Media Center můžete samozřejmě Určeno pro počítače BARBONE



124

dále ovládat standardní myší, ale přijdete o jistý komfort. Jednotlivé položky z nabídky Media Center jsou zobrazeny v seznamu, ve kterém je možno pohybovat se směrem nahoru – klávesa ↑ či dolů – klávesa ↓ . Další možnosti pak vybíráte klávesami ← a → . Vybraná položka je vždy zvýrazněna, jak je vidět i na některých následujících obrázcích.

Obrázek 70: Úvodní obrazovka Windows Media Center

Potvrzení výběru se provádí stisknutím klávesy Enter , klepnutím myši nebo stisknutím tlačítka OK na dálkovém ovladači. Pokud nabídka obsahuje více možností, lze mezi nimi přepínat pomocí kurzorových kláves nebo šipkami na dálkovém ovladači a samozřejmě myší. Opět platí, že aktuálně zvolená položka je patřičně zvýrazněna, jak uvidíte na dalších obrázcích. Pro opuštění nabídky, návrat zpět nebo zavření aplikace lze používat klávesu Backspace nebo tlačítko Back na dálkovém ovladači. Všimněte si, jak je aplikace Media Center jednoduchá a nabídka je výrazná. Je totiž přizpůsobena možnostem, které nabízí dálkové ovládání. Vzdálený styl práce zvyšuje komfort uživateli, ale klade jiné nároky na ovládání programů a zobrazení na obrazovce. Ovládání aplikace Media Center je velmi podobné například ovládání televize, videa, DVD přehrávače nebo rekordéru.



Funkce aplikace Media Center

125

Základní nastavení aplikace Media Center Při prvním spuštění aplikace Media Center se spustí průvodce nastavením, kterého vidíte na obrázku 71. Tento průvodce slouží k základnímu nastavení obecných parametrů aplikace Media Center ve vztahu k hardwaru vašeho počítače, k připojeným zařízením a k připojení na Internet. Doporučuji ponechat expresní instalaci – průvodce si s nastavením poradí sám. Teprve v případě, kdyby při expresní instalaci došlo k problémům, vraťte se zpět a vyberte instalaci vlastní. Tu využijí také uživatelé, kteří chtějí mít kontrolu nad nastavením aplikace Media Center.

Obrázek 71: Nastavení Windows Media Center

Funkce aplikace Media Center Povězme si něco o funkcích aplikace Media Center. Na výběr jich zde máte velké množství – od sledování televize až po online služby. Po spuštění aplikace Media Center se zobrazí obrazovka s hlavní nabídkou, kterou jsme si již ukázali na obrázku 70. Nabídka je přizpůsobena běžnému stylu práce známému např. z DVD přehrávačů a poskytuje kvalitní zobrazení na libovolném monitoru nebo televizi. V hlavní nabídce najdete tyto možnosti: Určeno pro počítače BARBONE



126

1. Obrázky a videa – nabídka je určena k přehrávání video souborů (AVI, MPEG a WMV) uložených na disku či jiném záznamovém médiu. Dále umožňuje prohlížet obrázky z vašeho rodinného alba a spouštět jejich celé prezentace. 2. Hudba – používá se k přehrávání audio disků a uložených audio záznamů (alba ve formátech MP3 nebo WMV). Umožňuje též stahovat hudbu z Internetu a vytvářet si vlastní hudební CD a DVD nebo poslouchat rádio, ať už z FM přijímače (je-li nainstalován, jde o hardware – rádiovou kartu) nebo z Internetu. 3. Televize a filmy – slouží ke sledování televizních pořadů, k jejich nahrávání a následnému přehrávání nebo úpravě. 4. Média online – tato volba je určena ke spuštění prohlížeče webových stránek, které jsou připraveny pro aplikaci Media Center a poskytují obsah jinou formou, než je běžné (podobně jako např. technologie WAP). Takto upravených stránek stále přibývá a sledovat tak můžete vše od aktuálních zpráv po předpověď počasí. 5. Úkoly – servisní menu pro různé další úkony jako nastavení aplikace Media Center, vypalování CD/DVD disků, vypnutí počítače či přechod do menu vloženého média, kdy se aplikace Media Center začne chovat jako opravdový DVD přehrávač (zmizí ovládací tlačítka oken). Možná to tak na první pohled nevypadá, ale všechny výše uvedené funkce je možné pohodlně ovládat s pomocí dálkového ovladače. Prozkoumejte všechny možnosti vašeho dálkového ovladače!

Obrázky a videa Jak již název napovídá, lze pomocí této nabídky přímo přehrávat video a prohlížet obrázky. K dispozici je knihovna obrázků a knihovna videa sloužící pro lepší a přehlednou kategorizaci. Knihovna obrázků umožňuje procházení složek (galerií) obsahujících obrázkové soubory pomocí nabídky Složky. Zobrazí vám pak obsah konkrétní složky s grafickými soubory a fotografiemi, jak vidíte například na obrázku 72. Všechny obrázkové soubory jsou přehledně setříděny a každá složka zobrazuje miniatury (náhledy) pro lepší orientaci v obrázcích. U každého obrázku vidíte i některé další údaje (například název nebo čas vytvoření). Dále lze v této nabídce spouštět prezentace obrázků pomocí položky Spustit prezentaci. Při ní jsou jednotlivé obrázky zobrazovány po sobě v krátkých Určeno pro počítače BARBONE


Obrázky a videa

127

časových intervalech. Obrázky je dále možné třídit podle přidaných značek (nabídka Značky) a podle data vytvoření (nabídka Datum). Možnost Přehrát vše spustí prezentaci všech dostupných obrázků. V kontextové nabídce obrázku pak najdete další Podrobnosti. Můžete v ní obrázek otočit, vytisknout, retušovat nebo odstranit. Volbou Zobrazit malé změníte velikost náhledů v seznamu obrázků (zpět se přepnete pomocí Zobrazit velké ). Knihovna obrázků aplikace Media Center je v podstatě jen trochu jiným zobrazením standardní složky Obrázky v systému Windows Vista, na kterou jste při používání již určitě narazili. Oba způsoby použití této složky můžete samozřejmě podle potřeby kombinovat. V nastavení aplikace Media center je možné přidat i jiné složky, v nichž se pak budou dostupné obrázky hledat. Totéž platí pro všechny typy záznamů uvedené dále.

Obrázek 72: Prohlížení obrázků v aplikaci Media Center

Aplikace Media Center přehraje video soubory nejběžnějších typů – například AVI, MPG (také MPEG) nebo WMV. Knihovna videa se přitom chová podobně jako u obrázků – samozřejmostí je funkce miniatura s náhledem každého videa, která usnadní orientaci v množství záznamů. Filmy můžete při vyhledávání třídit podle jména, data vytvoření nebo jiných kritérií. Knihovna používá při načítání a ukládání videa standardní složku Windows Vista – Video. Určeno pro počítače BARBONE



128

Budete-li mít problémy s přehráváním některých videoformátů, pravděpodobně vám chybí tzv. kodeky. Kodek je jednoduše řečeno software, který z datového souboru umožní získat obraz a zvuk. Kodeky lze získat na Internetu např. na adrese http://www.stahuj.centrum.cz/multimedia/kodeky/. Doporučuji použití kolekce kodeků „Codec Pack All in 1ÿ, u kterých mám vyzkoušeno, že přehrají téměř cokoliv – včetně souborů získaných z Internetu.

Hudba V aplikaci Media Center si můžete pomocí nabídky Hudba vytvořit a organizovat vlastní kolekce alb, seznamy hudebních nahrávek, seznamy stop nebo přistupovat k hudbě online. Až na poslední jmenovanou možnost opět platí, že knihovna hudby aplikace Media Center je v podstatě jen trochu jiným zobrazením standardní složky Hudba v systému Windows Vista. Vše, co v ní máte uloženo, budete moci přehrávat i v aplikaci Media Center.

Obrázek 73: Přehrávání hudby v aplikaci Media Center

Hudbu lze při výběru v knihovně dělit podle názvu alba, interpreta, žánru či roku vydání. Tyto informace obsahují přímo soubory s hudbou. Je možné zobrazit a nechat přehrát též kompletní seznam hudebních souborů. Celá alba i jednotlivé soubory lze upravit pomocí kontextové nabídky. Úpravy Určeno pro počítače BARBONE


Hudba

129

zahrnují možnosti jako změnu názvu či interpreta, hodnocení alba/skladby a podobně. Při procházení knihovnou je rovněž možné změnit velikost náhledů pomocí kontextové nabídky. Podobným způsobem lze přidat vybrané album/skladbu do hrajícího playlistu. Dále můžete kopírovat nahrávky z (nebo do) knihovny na disku a ukládat nahrávky jako audio záznam na CD a DVD disky. Ke skladbě nebo albu lze také přiřadit obrázek, viz předchozí snímek 73. V hudební knihovně Windows Media Center můžete zkrátka dělat s hudbou úplně vše. Ne vždy je nutné aktivně se podílet na výběru obsahu. V sekci hudba si můžete prostě Přehrát vše a máte-li na disku dostatek alb, vydrží vám takové přehrávání na hodně dlouho. Stejně tak je možné pustit si rádio, na to ovšem musíte disponovat potřebným hardwarovým vybavením. V případě, že něco ve své obsáhlé kolekci hledáte, je možné použít Vyhledávání podle názvu.

Televize a filmy Nabídka Televize a filmy vám umožní sledovat obojí přímo v počítači. Pomocí položky Televize můžete jednoduše sledovat, nahrávat a procházet uložené televizní pořady, a to jak z analogového, tak i z digitálního vysílání. Systém přijímá signály ze standardní antény, kabelové televize nebo satelitního přijímače a lze jej velmi snadno nastavit. Nahrávání pořadů je velmi jednoduché, jak si ukážeme v následující kapitole. Nahrané pořady se ukládají na pevný disk pro další použití – lze je kdykoliv znovu přehrát (viz obrázek 74) či vypálit na DVD disk. Pro příjem televizního signálu je nutné mít v počítači nainstalovanou televizní kartu – TV tuner, viz též kapitolu „Televizní kartaÿ, str. 64. Pokud televizní kartu ve svém počítači nemáte, nic se neděje, lze ji samostatně dokoupit. Požádejte vašeho dodavatele počítače o její dodání a instalaci.

Nabídka Přehrát DVD reprezentuje standardní DVD přehrávač s obvyklými funkcemi jako přehrát/zastavit, posun dopředu/dozadu, zobrazení DVD menu, nastavení zvuku a podobně. Ovládací prvky jsou při spuštění zobrazeny vpravo dole a objeví se při každém pohybu myší. Při ovládání dálkovým ovladačem nepocítíte rozdíl mezi počítačem a stolním DVD přehrávačem. Další nabídka Televize online umožňuje sledovat vybrané televizní kanály pomocí Internetu.

Nahrávání televizních pořadů Určeno pro počítače BARBONE



130

Obrázek 74: Uložený televizní pořad v aplikaci Media Center Nezapomeňte, že nahrávané televizní pořady se ukládají na pevný disk vašeho počítače a jsou tudíž omezeny jeho kapacitou, viz též kapitolu „Pevný diskÿ, str. 54. Může se stát, že se vám všechny pořady na pevný disk nevejdou!

Nyní se trochu lépe seznámíme s nahráváním televizních pořadů pomocí aplikace Media Center. Nahrávat je možné jak právě vysílané pořady, tak i pořady, které budou vysílány později. Je to stejná funkce, jakou znáte například z VHS nebo DVD rekordéru. Jestliže právě sledujete živé televizní vysílání a chcete si jej zaznamenat, stačí na dálkovém ovladači stisknout tlačítko RECORD. Televizní vysílání se začne ihned automaticky nahrávat – je to opravdu snadné, že? Chcete-li nahrávat televizní pořady, které budou vysílány později, postupujte podle následujícího schématu: 1. Spusťte aplikaci Media Center a vyberte z nabídky Televize a filmy. 2. Dále z nabídky vyberte možnost Program TV. 3. Nyní stačí, abyste vybrali požadovaný pořad, označili jej a stiskli tlačítko RECORD na dálkovém ovladači. Určeno pro počítače BARBONE


Hudba

131

4. U takto označeného pořadu se zobrazí červená tečka, což znamená, že bude v době vysílání správně nahrán.

Média online Další položkou nabídky v aplikaci Media Center jsou Služby online. Pomocí nich můžete velmi jednoduše přistupovat ke speciálním zdrojům služeb na Internetu, jak ukazuje obrázek 75.

Obrázek 75: Služby online – přístup k multimédiím na Internetu

Služby online vám rychle zpřístupní živé vysílání internetových rádií a televizí, online galerie s nejrůznějšími obrázky, aktuální zprávy ze světa i z domova a další zajímavé informace či různý multimediální obsah. Nezapomeňte na skutečnost, že některé funkce mají větší nároky na přenos dat a potřebují proto kvalitní a silné připojení k Internetu (s dostatečnou přenosovou kapacitou)!

Další úkoly Poslední nabídka aplikace Media Center Další úkoly obsahuje další množinu funkcí, které rozšiřují schopnosti této multimediální aplikace. S její pomocí Určeno pro počítače BARBONE



132

lze například doladit nastavení některého hardwaru (televize, reproduktory apod.) nebo vypnout počítač. Některé možnosti v této nabídce budou závislé na schopnostech vašeho hardwaru. Přímo z nabídky Další úkoly můžete také kopírovat CD a DVD disky, ukládat si na ně nahrané televizní pořady a videa. Lze na nich vytvářet i vlastní kolekce obrázků a fotografií. Jak tato činnost vypadá, vidíte na obrázku 76. Zajímavou možnost v nabídce Další úkoly představuje položka Pouze média. Ta přepne váš systém do speciálního stavu, kdy se bude chovat např. jako opravdová televize – zmizí veškeré ovládací prvky a funkce systému tak, jak je znáte z běžného provozu.

Obrázek 76: Tvorba DVD disku v aplikaci Media Center

Jak sami vidíte, aplikace Media Center obsahuje celou řadu nástrojů, jejichž ovládání je založeno na stejně jednoduchém principu jako například u DVD přehrávače nebo televize. S připojením na větší monitor nebo k pořádné reprosoustavě získává počítač zcela nové možnosti. Takže se můžete pohodlně usadit do sedačky a začít ihned – a velmi jednoduše – naplno využívat multimediálních schopností vašeho nového počítače s operačním systémem Windows Vista. Určeno pro počítače BARBONE


Aktualizace systému

133

Aktualizace systému Ve Windows Vista není nutné provádět aktualizace ručně. Aktualizace jsou vlastně opravy chyb v systému a říkali jsme si o nich v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Má-li systém připojení k Internetu, kontroluje automaticky dostupnost aktualizací a v případě potřeby je stahuje a instaluje. O průběhu vás pravidelně informují okna vyskakující z pravé části panelu. Aktuální stav aktualizace lze vždy získat po klepnutí na ikonu „štítuÿ – obvykle je žlutá. Jestliže ikona na panelu není, znamená to dvě věci: 1. vše proběhlo v pořádku; 2. momentálně nejsou k dispozici žádné aktualizace.

Obrázek 77: Automatická aktualizace systému Windows

Instalace aktualizací probíhá obvykle ihned a automaticky, případně po ukončení práce těsně před vypnutím počítače – některé aplikace tento postup vyžadují. V tom případě se při vypínání zobrazí dialog, který vidíte na obrázku 77.

Obrázek 78: Nastavení automatických aktualizací ve Windows Vista

Vypínání nebo restart počítače bude v takovém případě delší, protože inUrčeno pro počítače BARBONE



134

stalace aktualizací může trvat i několik minut. Je však možné, že bude provedení trvat déle, v tomto případě nikdy nevypínejte počítač natvrdo! Vše výše uvedené platí za předpokladu, že jste automatické zabezpečení nevypnuli při instalaci, viz kapitolu „Zabezpečení počítačeÿ, str. 119. Nastavení způsobu aktualizace je možné provést v Ovládacích panelech Windows. Zde vyberte položku Zabezpečení, pak v sekci Windows Update klepněte na Zapnout nebo vypnout automatické aktualizace. Zde můžete např. nastavit, kdy se mají aktualizace stahovat, zda se uživatele dotázat před jejich instalací či stažením a podobně, viz obrázek 78. Aktualizace je možné také vypnout, ovšem toto nastavení rozhodně nedoporučuji!

Ukončení systému Windows Vista a vypnutí počítače Po ukončení práce s Windows Vista je možné odhlásit se pomocí hlavní nabídky Windows a umožnit tak práci dalším uživatelům. Z hlavní nabídky lze také počítač přímo vypnout nebo např. přepnout uživatele, viz obrázek 79. Vypnout počítač je možné i z obrazovky s přihlášením, stačí klepnout na Vypnout. Tímto bude chod systému Windows korektně ukončen a počítač se sám vypne.

Obrázek 79: Rozšířené menu – režim spánku a hibernace

Speciální režimy pro notebooky V kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66, jsme si říkali, že notebooky disponují několika speciálními režimy práce. Máte-li před sebou notebook, můžete je okamžitě vyzkoušet. Zavřete jej a notebook přejde do režimu spánku – obvykle tuto činnost doprovází krátké pípnutí. Když ho otevřete, velmi rychle se zase probudí. Uvedení do režimu spánku nebo do hibernace je možné provést také ručně pomocí rozšířeného menu pro ukončení práce, viz obrázek 79. Určeno pro počítače BARBONE


Řešení některých problémů

135

Nastavení některých speciálních vlastností notebooku, viz opět kapitolu „Správa napájeníÿ, str. 71, provedete velmi jednoduše. Na hlavním panelu vpravo najdete malou ikonu baterie, klepnete na ni pravým tlačítkem, vyberte Možnosti napájení a nastavte si chování podle potřeby – především vás bude zajímat plán napájení, tzn. jak notebook zachází s kapacitou baterie. K dispozici je několik více či méně úsporných režimů. Dále je možné upravit chování při zavření/otevření víka, nastavení jasu a některé další vlastnosti. Pamatujte, že při výběru či úpravě napájecího plánu jste limitováni tím, co jsme si říkali ve výše uvedené kapitole. Buď budete mít k dipozici plný výkon, nebo maximální dobu provozu na baterie. Ostatní bude jen kompromisem mezi těmito možnostmi.

Obrázek 80: Nastavení pracovního režimu notebooku

Řešení některých problémů Pokud dojde k neopravitelnému problému v systému Windows Vista, bude nutné reinstalovat celý operační systém. K tomuto účelu použijte dodaný DVD disk – tzv. External Recovery Media. Pokud budete reinstalovat operační systém, dojde ke ztrátě všech uložených dat! Proto doporučuji provádět pravidelné zálohování vašich dat!




136

Pro spuštění opětovné instalace systému vložte výše uvedené DVD do mechaniky počítače a restartujte počítač. Nezapomeňte, že v BIOSu (základním nastavení) počítače musí být nastavena DVD mechanika jako první bootovací (startovací) zařízení. Teprve poté se spustí instalace operačního systému z DVD disku! Nevíte-li si s tímto nastavením rady, požádejte o pomoc nějakého odborníka. Ostatně totéž platí pro celou instalaci systému – nevíte-li co a jak, svěřte ji raději někomu, kdo problematice alespoň trochu rozumí. S instalací vám pomůže intuitivní průvodce. Instalace začíná zadáním licenčního klíče (viz obrázek 42 v kapitole „Zadání licenčního klíčeÿ, str. 97) podle kterého se z média nainstaluje zakoupená edice systému Windows Vista. Celá instalace probíhá v českém jazyce – její závěrečnou část jste již absolvovali, viz kapitolu „Základní nastavení systémuÿ, str. 97. Pokud se reinstalace operačního systému bojíte nebo nechcete provádět úkony, kterým nerozumíte a nemáte po ruce nikoho, kdo by vám s nimi pomohl, využijte raději služeb servisního centra pro váš počítač. Bude to pravděpodobně nejjednodušší a nejrychlejší řešení.

Jakmile se poprvé spustí kompletně nainstalovaný operační systém v češtině, měli byste dále nainstalovat ovladače k základní desce z média, které u počítače najdete. Pak je většinou potřeba nainstalovat ovladače grafické karty, případně z dalších přiložených CD ovladače ke všem dalším zařízením, která jsou v počítači (TV karta, modem) nebo k zařízením, která jsou k počítači připojena (tiskárna, scanner). Těmito kroky je operační systém obnoven a je možno pokračovat v práci. Pravděpodobně budete také muset znovu provést nastavení aplikace Media Center (viz kapitolu „Základní nastavení aplikace Media Centerÿ, str. 125), které zajistí plnou a správnou funkci aplikace.

Kancelářský software od společnosti Microsoft Společně s novým počítačem se systémem Windows Vista si můžete zakoupit také novou sadu kancelářského softwaru od společnosti Microsoft – Microsoft Office 2007. Produkty Office 2007 jsou samostatné softwarové aplikace určené výhradně pro operační systémy Windows Vista všech edicí. (viz kap. „Srovnání edicí Windows Vistaÿ, str. 94). Je možné, že s novým počítačem dostanete předinstalovanou také sadu aplikací Microsoft Office. Kancelářské programy od společnosti Microsoft jsou mezi uživateli nejrozšířenější a patří k těm nejoblíbenějším. Balíky programů jsou rozděleny podle Určeno pro počítače BARBONE


Kancelářský software od společnosti Microsoft

137

toho, kdo je používá, takže se můžete setkat s několika různými verzemi. Microsoft Office Basic 2007 a verze pro studenty a domácnosti jsou základní varianty určené především pro domácí uživatele, kteří potřebují vytvářet přehledné dokumenty, tabulky a psát a posílat e-maily. Microsoft Office Standard 2007 je další sada, jež poskytuje standardní aplikační vybavení za velmi přijatelnou cenu. Nejucelenějšími sadami kancelářských programů jsou v současné době Microsoft Office Professional 2007 a Professional Plus 2007, které obsahují mnoho nástrojů pro zvýšení osobní i profesní produktivity. Její součástí jsou tyto aplikace: Word 2007, Excel 2007, Outlook 2007 (včetně Business Contact Manageru), Publisher 2007, PowerPoint 2007 a Access 2007. A úplně nejvybavenějšími sadami z řady Microsoft Office jsou Business 2007 určené pro podniky a Ultimate 2007 s plnou výbavou všech možných dostupných funkcí. Detailní srovnání a všechny rozdíly mezi verzemi najdete na adrese http://www.microsoft.com/cze/office/overview.mspx.

Obrázek 81: Kancelářský balík Microsoft Office Na některých počítačích bývá předinstalována sada „Office Readyÿ, což je zkušební verze Microsoft Office s funkčností omezenou na 60 dní – déle není možno ji používat. Tuto sadu lze rozšířit na plnou funkčnost zakoupením požadované licence. Aktivační kód pro Office Ready získáte spuštěním „Průvodce aktivací Officeÿ pomocí ikony na pracovní ploše.

S novým počítačem můžete také zakoupit některé hry a jednodušší alternativu k Microsoft Office 2007, kterou je program Microsoft Works 8.5 (případně starší verze 8.0). Works 8.5 integruje různé nástroje do jednoho kompaktního celku – textový procesor, kalkulační tabulky, databázi, kalendář, e-mailové a internetové pomůcky a některé další nástroje. Pro složitější a náročnější úkoly a úlohy jsou ale vhodnější sady Microsoft Office 2007. Jak jste si jistě všimli, nabídka předinstalovaného softwaru společnosti Microsoft je opravdu široká a navíc je tu několik výhod oproti klasickým „krabicovýmÿ verzím softwaru: systém ani aplikace nemusíte sami instalovat, vše je vyladěno na konkrétní konfiguraci hardwaru, takže nedochází k problémům s kompatibilitou, máte jistotu pravosti softwaru a také společnou technickou podporu jak pro hardware, tak i pro software. A především – software Microsoft předinstalovaný na vašem novém počítači Určeno pro počítače BARBONE


138


je výrazně levnější!



139

Operační systém Ubuntu V této kapitole se seznámíme s operačním systémem Ubuntu, který patří mezi nejoblíbenější linuxové operační systémy. Dozvíte se, jak jej používat, nastavit a starat se o něj. Vycházíme přitom zejména z obecné kapitoly „Software oživuje počítačÿ, str. 75, neboť mnohé prvky – jako plocha, panely, nabídky a ikony – vypadají a používají se v podstatě stejně jako v jiných systémech.

Obrázek 82: Uživatel objevuje taje operačního systému Ubuntu Nové počítače mají obvykle na disku předinstalovanou verzi systému Ubuntu přímo z výroby, není třeba nic nastavovat ani ladit, vše je již vyřešeno včetně založení základního uživatele. Počítač tak stačí jen zapnout a začít používat. Z toho důvodu se nezabývám instalací Ubuntu a zájemce odkáži na knihu Ubuntu – Praktická příručka uživatele Linuxu vydanou nakladatelstvím Computer Press.

Po spuštění počítače se setkáte s grafickým prostředím pojmenovaným GNOME, ve kterém budete v Ubuntu pracovat. GNOME je oblíbené, proUrčeno pro počítače BARBONE


Operační systém Ubuntu

140

tože se snadno ovládá a působí na uživatele velmi srozumitelně. Stejně jako jiné systémy obsahuje pracovní plochu s ikonami, panely, nabídkami apod. Pro ovládání GNOME platí to, co již bylo napsáno v kapitole „Software oživuje počítačÿ, str. 75, a my si v této kapitole ukážeme některé drobné odlišnosti. Projdeme si hlavní nabídku systému, dostupné aplikace a ukážeme si, jak GNOME přizpůsobit a vylepšit.

Pracovní plocha To, co vidíte na monitoru či displeji, je pracovní plocha. Zobrazují se na ní spuštěné programy, ikony, panely a po klepnutí na tlačítko Aplikace také hlavní nabídka programů. Možná se budete divit, ale v Ubuntu můžete mít několik pracovních ploch. Je ovšem logické, že monitor máte jen jeden, proto vždy vidíte jen jednu plochu. Ostatní plochy vidět nejsou, ale přesto existují a můžete je použít například k odkládání nepotřebných oken a podobně.

Obrázek 83: Základní vzhled Ubuntu

Počet ploch si můžete nastavit a pak se mezi nimi přepínat klepnutím na přepínač, kterému se říká pager – přepínač ploch. Zobrazuje plochy jako Určeno pro počítače BARBONE


Pracovní plocha

141

malé obdélníčky na panelu. Na obrázku 83 se nachází na spodním panelu úplně vpravo. Plochy lze přepnout také stisknutím klávesové zkratky (viz tabulku 3).

Obrázek 84: Přepínač ploch se čtyřmi plochami

Představte si plochy jako políčka filmu – v jednom okamžiku vidíte jen jedno, ale můžete se posunout na jiné, které se následně zobrazí. Ty plochy, které nevidíte, se označují jako virtuální plochy. Není nutné mít všechny programy na jedné ploše, je to nepřehledné. Proto mnoho uživatelů používá více ploch, které jsou tradičně označeny čísly, a odkládá si na ně programy podle potřeby nebo podle určení (typu práce). Budete-li mít problémy s množstvím oken na obrazovce, začněte používat virtuální pracovní plochy! Mezi plochami se nemusíte přepínat jen pomocí přepínače na panelu. Jeho funkci výtečně nahradí klávesové zkratky Ctrl+Alt+šipky zvláště v případě, když jich máte více. Klávesy ← a → si jednoduše vyzkoušejte a sledujte, co to dělá s přepínačem ploch na panelu. Podobně fungují i šipky ↑ a ↓ – v případě, že máte plochy uspořádány do více řad.

V Ubuntu máte ve výchozím stavu po instalaci k dispozici pouze dvě virtuální plochy, ale jejich počet můžete pochopitelně změnit. V kontextovém menu pageru najdete položku Předvolby, která vám toto umožní. Dalším známým ovládacím prvkem, který nemůže na ploše chybět, jsou ikony. Ikony jsou „odkazyÿ na programy, soubory, adresáře nebo třeba webové stránky či zařízení, jak jsme si řekli již v kapitole „Ikona zastupuje různé objektyÿ, str. 85. Vedle ikon můžete mít na ploše také běžné soubory a adresáře, které lze jednoduše přetáhnout myší ze správce souborů. Na ploše se automaticky zobrazují také ikony připojených médií, kupříkladu USB disku a fotoaparátu. Takové ikony nejsou klasické soubory – nelze je smazat ani přesunout. Budete-li chtít zařízení odpojit od počítače, musíte jej nejprve odpojit ze systému prostřednictvím kontextové nabídky. Klepněte pravým tlačítkem myši na ikonu a vyberte Odpojit svazek. Ubuntu má pro smazané soubory odpadkový koš – funguje stejně jako obyčejný koš. Pokud smažete soubory nebo adresáře, ocitnou se v koši. Odtud je můžete obnovit, nebo naopak koš „vysypatÿ, tedy jeho obsah navždy smazat z disku.




142

Panely v GNOME Prostředí GNOME obsahuje dva panely, které jsou jeho základními ovládacími prvky. Jeden je nahoře a zobrazuje hlavní nabídku a systémovou oblast. V ní mají některé spuštěné aplikace své ikonky (tzv. applety), pomocí nichž je můžete ovládat nebo vám sdělují nové informace. Najdete zde hodiny, nastavení hlasitosti, ovládání přihlášení a mnohé další si sami jednoduše můžete přidat. Některé zobrazují svou ikonu automaticky, u jiných si zobrazování můžete nastavit. Najdete zde pouze ty programy, které systém či uživatel spustil a ony stále běží tzv. na pozadí. Je vhodné, aby o nich systém věděl. Ikona na panelu poté prezentuje situaci, že je program připraven k činnosti nebo běží (je spuštěn a načten v paměti).

Obrázek 85: Hlavní nabídka GNOME

Panely nemusí být nutně nahoře a dole. Můžete je dle potřeby přesouvat mezi jednotlivými stranami obrazovky tak, že je stiskem levého tlačítka myši uchopíte a přetáhnete, kam potřebujete.

Druhý panel je dole, zobrazuje spuštěné programy, přepínač ploch a koš (ikona úplně vpravo). Na spodním panelu se zobrazují spuštěné programy stejně jako v jiných systémech. Klepnutí na název programu myší způsobí, že se okno přesune do popředí. Tak, jak je zvykem, můžete programy minimalizovat (zmizí z plochy a zůstanou jenom na panelu), maximalizovat (okno se roztáhne na celou obrazovku), změnit jejich velikost nebo přesunout. V Ubuntu lze okna táhnutím přesunout i na jinou plochu. Určeno pro počítače BARBONE


Nabídka Místa

143

Všechna okna najednou schováte pomocí klávesové zkratky Ctrl+Alt+d nebo klepnutím na ikonu na dolním panelu úplně vlevo. Zobrazíte tak obsah plochy. Stejným způsobem okna znovu zobrazíte. Další obecné klávesové zkratky najdete v kapitole „Jak se používá klávesová zkratkaÿ, str. 89.

V kontextovém menu každého panelu se nachází položka Přidat na panel. Pomocí této volby lze na panel přidávat mini programy, podobné těm, které běží v oznamovací oblasti. Mnoho z nich je už připraveno a čekají jen na vás – můžete tak sledovat informace o počasí, ovládat přehrávač hudby, otevírat naposledy upravené dokumenty nebo sledovat zatížení procesoru či využití paměti. Těmto programům se říká applety. Kromě appletů může panel obsahovat také spouštěče programů. Pokud často používáte webový prohlížeč Firefox, jistě vás potěší, že ikona pro jeho spuštění je na panelu už připravena. Další programy přidáte na panel např. prostým přetažením z hlavní nabídky. Důležitým obsahem horního panelu je hlavní nabídka. V ní se nabízejí nainstalované programy, nástroje pro nastavení a další důležitá místa v systému. Je to místo, kde se objeví nové nainstalované aplikace nebo kde nastavíte vzhled Ubuntu. Nabídka je tematicky rozdělena do tří hlavních sekcí: Aplikace, Místa a Systém. Podíváme se na ně podrobněji.

Nabídka Místa Sekce Místa sdružuje do jednoho přehledného seznamu nejdůležitější místa, kam se ukládají data nebo odkud je naopak uživatelé chtějí získat. Než se podíváte dále, připomeňte si informace z kapitoly „Co je soubor a složky?ÿ, str. 89. Nabízí se vám tak rychlý přístup k disketovým mechanikám, CD nebo DVD mechanikám (vypalovačkám), flashdiskům i jiným externím diskům a k jednotlivým počítačům v síti. Všemi těmito místy (složkami, soubory) vás bude provádět správce souborů GNOME – Nautilus. Hlavním místem pro vaše data je vaše domovská složka. Domovský adresář či domovská složka je prostor, kde se ukládají data jednotlivého uživatele. O uživatelích počítače jsme si říkali v kapitole „Uživatelé, hesla a přihlášení do systémuÿ, str. 81. Každý uživatel v Ubuntu má svůj domovský adresář, kam se dostane pouze on (a samozřejmě uživatel root neboli správce systému). Adresáře jednotlivých uživatelů jsou uloženy v adresáři /home/jmeno uzivatele/, např. /home/tomas/ nebo /home/dana/. Uživatelská jména jsou pak tomas a dana. Do domovského adresáře se ukládají také nastavení jednotlivých programů. Určeno pro počítače BARBONE



144

V Ubuntu je každý soubor nebo adresář, jehož jméno začíná tečkou, automaticky považován za skrytý. Můžete si sami vyzkoušet, jak to funguje – pokud na začátek jména souboru napíšete tečku, soubor nebude v Nautilu vidět. Abyste jej viděli, je potřeba zapnout v nabídce položku Zobrazovat skryté soubory. V Nautilu je tento příkaz v nabídce Zobrazit. Tento princip se využívá pro soubory s nastavením programů a prostředí – jsou uloženy v domovském adresáři každého uživatele, ale nejsou vidět. Uživatel je nepotřebuje vidět, a tak jej neruší v práci.

Obrázek 86: Povolení zobrazení skrytých Obrázek 87: Zobrazení skrytých souborů souborů v Nautilu v Nautilu

Ve svém domovském adresáři naleznete několik dalších připravených adresářů. Jedná se např. o adresáře Dokumenty/, Hudba/, Obrázky/, Videa/ – právě tyto jsou přístupné z hlavního panelu přes položku Místa. Nikdo vás nenutí, abyste je používali, ale na druhou stranu si tak uchováte pořádek v datech. Samozřejmě si můžete vytvořit další adresáře a v nich podadresáře podle toho, jak je máte z dřívějška zažité a jak si svou práci organizujete. Pokud jste zvyklí ukládat si na plochu např. soubory stahované z Internetu, pak vás jistě zaujme, že obsah plochy je vlastně obsah adresáře Plocha/. Ten najdete ve svém domovském adresáři nebo se k němu dostanete přes nabídku Místa →Pracovní plocha. Další důležitou položkou je Počítač, představuje souhrnné zobrazení mechanik a disků, které jsou ve vašem systému. Naleznete zde disketovou mechaniku, CD a DVD mechaniky, připojené disky a také kořenový adresář systému, označený jako Systém souborů. Systém souborů obsahuje všechny adresáře na disku, vaše data i ostatní systémové adresáře, v nichž je uložen operační systém a jeho nastavení.

Tvůrce CD a DVD Správce souborů Nautilus má integrovaný jednoduchý vypalovací program, viz obrázek 88. Soubory či adresáře do něj můžete přetahovat z jiných oken Určeno pro počítače BARBONE


Nabídka Místa

145

či programů, jako by to byl běžný adresář. Tvůrce CD a DVD se také zobrazuje v nabídce Místa, jak je vidět na předchozích obrázcích. Otevře se normální okno, jež vypadá jako běžný adresář. Do něj stačí myší přetáhnout soubory a adresáře, které chcete vypálit. Až je máte všechny, stiskněte tlačítko Zapsat na disk vpravo nahoře.

Obrázek 88: Tvůrce CD/DVD - jednoduchý vypalovací program

Před vypálením máte možnost upravit některé důležité údaje: především můžete vybrat mechaniku, máte-li jich víc. Pak je také vhodné zadat odpovídající jméno disku (zobrazuje se při připojení disku do systému) – je dobré volit takové, aby z něj bylo poznat, co je na disku uloženo. Poslední volbou je rychlost zápisu, která může hrát roli u některých mechanik nebo médií. Pokud jste vybrali více dat, než se vejde na vložené médium, program vás na tuto skutečnost upozorní a bude požadovat médium s větší kapacitou (nebo budete muset odebrat z projektu některé soubory).

Fyzické disky a síťové disky Za Tvůrcem CD a DVD se dále v Místech zobrazují Výměnná média – aktuálně připojené disky. Nabídka se dynamicky mění podle toho, jestli je v mechanice nějaké médium nebo třeba v případě, kdy připojíte USB disk. Dále se také můžete pomocí další položky dostat do lokální počítačové Sítě, o níž jsme si říkali v kapitole „Počítačové sítěÿ, str. 61. V případě, že existuje a jsou v ní nějaké počítače, můžete se k nim připojit. Určeno pro počítače BARBONE



146

Budete-li chtít takový vzdálený adresář odpojit, přejděte do adresáře Síť a v kontextové nabídce zvolte volbu Odpojit svazek. Ikona vzdáleného serveru zmizí ze všech zmiňovaných míst.

To samé lze provádět i se servery na Internetu, což mohou využít především pokročilí uživatelé. Pokud často pracujete například s různými FTP servery, volba Připojit se k serveru . . . vás nepochybně potěší. Umožňuje vám totiž přidat síťové FTP servery tak, jako by to byly místní adresáře. V okamžiku, kdy si takto například přidáte FTP server, budete mít jeho ikonku jednak na ploše, ale také přímo v nabídce Místa a pochopitelně bude dostupný také přes Nautilus.

Obrázek 89: Připojování serveru jako místního adresáře

Aplikace v Ubuntu Ubuntu je linuxová distribuce s obrovskou softwarovou základnou, která čítá tisícovky programů v oficiálních i neoficiálních softwarových zdrojích (bude vysvětleno dále). Jednotlivé aplikace pokrývají snad všechny oblasti práce s počítačem. Domácí uživatele budou především zajímat programy pro poslech hudby, sledování televize, čtení pošty, sdílení dat, surfování po Internetu a vypalovaní CD. Ve firemním prostředí vás Ubuntu potěší přítomností kancelářských nástrojů, účetnictvím, ale také například nástroji pro plánování času. Vývojáři nezapomněli ani na profesionály, kteří mohou upravovat obrázky, stříhat video či skládat hudbu. Ubuntu je jiný než systém MS Windows. Patrné je to zejména v oblasti správy programů – jejich instalování a odinstalování. Věnujte, prosím, tomuto tématu pozornost ještě předtím, než začnete jednotlivé aplikace shánět a instalovat.

Nejsnadnější přístup k nainstalovaným programům je z hlavního panelu přes nabídku Aplikace. Programy jsou zde systematicky rozčleněny do jednotlivých kategorií, které zcela přesně vystihují jejich účel či způsob použití. Určeno pro počítače BARBONE


Aplikace v Ubuntu

147

Standardními kategoriemi tak jsou: Grafika, Hry, Internet, Kancelář, Příslušenství, Systémové nástroje, Zvuk a video. Je docela možné, že se v budoucnu seznam rozšíří o některé další položky – záleží na tom, jaké programy do systému budete instalovat. Zcela specifická je poslední položka s názvem Přidat/Odstranit . . . Tou se budeme podrobně zabývat za chvíli. Nabídku si můžete projít, abyste měli představu, jaké programy vám Ubuntu nabízí. Několik z nich si představíme v dalších kapitolách. Chcete-li si přečíst mnohem více informací o možných aplikacích včetně mnoha her, najdete je v příručce Ubuntu – Praktická příručka uživatele Linuxu vydanou nakladatelstvím Computer Press.

V Ubuntu máte možnost si další programy jednoduše nainstalovat pomocí položky Přidat/Odstranit . . . Jedná se o základní nástroj pro přidání nového programu, u kterého se stručně zastavíme. Okno je rozděleno na tři části: vlevo je seznam kategorií, které obsahují roztříděné programy, v pravé horní části je seznam těchto programů v rámci jedné kategorie a dole je podrobný popis programu, na kterém je umístěn kurzor v horní části, viz obrázek 90. Pro jistotu upozorňuji, že nástroj pro přidání aplikací stahuje instalační soubory z Internetu. Chcete-li přidávat nové aplikace, musíte mít funkční připojení k Internetu! Nezapomeňte též kontrolovat množství stahovaných dat – některé aplikace jsou velmi objemné a jejich stažení může slabé internetové připojení vytížit i na několik hodin!

Nad seznamy jsou ještě dva důležité prvky: vyhledávací políčko a filtr. Vyhledávání použijete v případě, že znáte alespoň část názvu programu, který chcete nainstalovat (nebo odstranit). Zkuste si do políčka zadat text „dvdÿ a hned uvidíte, které programy pro práci s DVD máte nainstalované a které teprve nainstalovat můžete, viz obrázek 91. Vyhledávání je interaktivní a provádí se okamžitě, zatímco píšete. Praktickou kategorií je také ta první označená jako Vše. Zobrazuje všechny programy, které jsou k dispozici. Z tohoto důvodu může zobrazení celého seznamu chvíli trvat.

Výsledky vyhledávání v seznamu programů jsou ovlivněny vybranou kategorií vlevo. Seznam programů, ve kterém se má vyhledávat (zatímco píšete název), lze ještě dále filtrem úplně nahoře přesněji určit: Všechny dostupné aplikace, Všechny svobodné aplikace, Podporované aplikace, Aplikace třetích stran a Pouze nainstalované aplikace. Pokud hledáte nový software, je jednoznačně nejpraktičtější právě první volba. Naopak poslední možnost je výhodná, pokud potřebujete zjistit, zdali máte nějaký program pro přehrávání DVD nainstalován. V okamžiku, kdy si vyberete program, označíte jej k instalaci (klepnete Určeno pro počítače BARBONE



148

na něj) a následně stisknete tlačítko Uplatnit změny. Tím se automaticky stáhnou všechny balíčky, které jsou nezbytně nutné (o balíčcích v kapitole „Správce balíků Synapticÿ, str. 187) a nainstalují se. Správce softwaru vám nakonec pouze oznámí, že instalace proběhla úspěšně. Jak rychle vše proběhne, pochopitelně záleží na velikosti balíčků a rychlosti připojení k Internetu.

Obrázek 90: Přidat nový software

Po stisku tlačítka Uplatnit změny budete požádáni o zadání hesla. Instalace softwaru nebo jeho odstranění ovlivňuje chod celého systému. Z tohoto důvodu je nutné zadat vlastní heslo a potvrdit tak, že jste si plně vědomi toho, co děláte.

Nemusíte se obávat, že by množství nainstalovaných programů zpomalovalo váš počítač. Většina programů využívá procesor a paměť jen tehdy, pokud je spuštěn a pokud pracuje. V opačném případě je pouze uložen na pevném disku a čeká na spuštění. Proto není nezbytně nutné odstraňovat programy, které nepoužíváte nebo je neznáte – spíše si je vyzkoušejte. Ubuntu nabízí velké množství softwaru a nikdy nevíte, který program se vám může hodit. Instalujte tedy raději programy nové, než abyste odstraňovali nainstalované. V kapitole „Správce balíků Synapticÿ, str. 187, si řekneme více o instalaci programů, balíčcích a repozitářích. Nyní se podívejme na několik nainstalovaných aplikací. Určeno pro počítače BARBONE


Programy pro kancelář: OpenOffice.org

149

Obrázek 91: Vyhledání dostupných aplikací

Programy pro kancelář: OpenOffice.org OpenOffice.org – tak zní jeho celý název – je nejznámější kancelářský balík pro Linux a najdete jej i v Ubuntu. Ve skutečnosti jde o multiplatformní balík, který lze provozovat i na jiných operačních systémech, jako jsou Microsoft Windows nebo OS X. Balík se skládá z několika modulů – jednotlivých aplikací: • Writer – Nástroj pro úpravu textových dokumentů, podobný programu Microsoft Word (jehož soubory umí bez problémů číst i upravovat). Vidíte jej na obrázku 92. Pokud ho budete hledat, je ukryt v menu pod položkou Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Textový procesor. • Calc – Calc je tabulkový procesor, ovládá velké množství statistických a jiných matematických funkcí a pochopitelně je kompatibilní s programem Microsoft Excel. V menu ho najdete jako Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Tabulky. • Draw – Jde sice o jednoduchý, ale velmi výkonný program pro práci s vektorovou grafikou. Spouští se z nabídky Aplikace →Grafika →OpenOffice.org Kreslení nebo ze spuštěného OpenOffice.org pomocí nabídky Soubor →Nový →Kresba. Určeno pro počítače BARBONE



150

• Impress – Slouží k editaci a vytváření prezentací, podobně jako to umí Microsoft Powerpoint. Oproti konkurenci ovšem navíc umí třeba přímý export do formátu Macromedia Flash. Najdete jej v Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Prezentace. • Base – Base slouží k vytváření sestav a formulářů na základě dat z různých typů databází. Můžete jej nalézt v Aplikace →Kancelář →OpenOffice.org Databáze. • Math – Math se používá k vytváření matematických vzorců a rovnic, které poté umí používat jiné aplikace z tohoto kancelářského balíku. Spouští se z hlavní nabídky spuštěného modulu (Writer či Calc) pomocí Soubor →Nový →Vzorec nebo například pomocí Vložit →Objekt →Vzorec. Jednotlivé programy se opravdu jmenují Writer, Calc, Impress, Base a podobně. Podle úmluvy se názvy nepřekládají do češtiny ani do jiných jazyků.

Obrázek 92: Zpracování textu v programu OpenOffice.org Writer

Formát, se kterým balík OpenOffice.org běžně pracuje, se nazývá Open Document Format – ODF. Ten je schválený jako mezinárodní ISO standard. OpenOffice.org umí ale pracovat také s formáty balíku MS Office (.doc, .xls, Určeno pro počítače BARBONE


Brouzdání na Internetu

151

.ppt), a to velmi dobře. Za běžných okolností byste při práci s nimi neměli narazit na žádné problémy. Podpora nových formátů, které vytváří MS Office 2007, je implementována v OpenOffice.org od verze 3. Jde o soubory .docx, .xlsx ve formátu OpenXML. Narazíte-li přesto na problémy s jejich zpracováním, požádejte raději o data ve starším formátu XP/2003, který je bezproblémový.

OpenOffice.org má všechny rysy moderního kancelářského balíku – podporuje vícejazyčné dokumenty, práci ve skupinách, programování vlastních maker, export dokumentů do PDF a podobně. Rozebírat funkce jednotlivých programů do detailu je bohužel mimo možnosti této knihy. O balíku OpenOffice.org vyšlo též několik knih, bohužel se většinou vztahují ke starším verzím. Prohledejte nabídku počítačových nakladatelství – možná se situace již změnila. Máte-li zájem o další informace, obraťte se třeba na server http://www.openoffice.cz.

Brouzdání na Internetu Na webové surfování máme v Ubuntu program Mozilla Firefox. Jde o dynamicky se rozvíjející prohlížeč z dílny Mozilla Foundation, známý je nejen v Linuxu, ale i v jiných operačních systémech (například Windows). V současnosti se jedná o druhý nejrozšířenější webový prohlížeč, který lze velmi dobře přizpůsobit prostředí a požadavkům uživatele. Možností, jak ho spustit, je hned několik: v první řadě má svou ikonku přímo na panelu vedle hlavní nabídky. V hlavní nabídce ho najdete pomocí Aplikace →Internet →Firefox Webový prohlížeč. Po spuštění se zobrazí okno prohlížeče s vyhledávací stránkou Google, viz obrázek 93. Tato stránka se nazývá domovská stránka a můžete si ji později změnit v nabídce Úpravy →Předvolby →Hlavní →Domovská stránka. Na obrázku vidíte, že nejde o standardní, nýbrž o upravenou Google stránku. Na horní liště naleznete dlouhý adresní řádek – jednu z nejdůležitějších věcí v celém prohlížeči. Napravo od lišty se nachází další bílé políčko, tentokrát ale místo adresy obsahuje šedivý nápis Google. Jedná se o vyhledávací pole. Jestliže sem zadáte hledaný výraz a stisknete klávesu Enter , vyhledá se text na Internetu pomocí vyhledávače Google a zobrazí se výsledky. Firefox založil svou koncepci na principu jednoduše ovladatelné a srozumitelné aplikace, která bude dobře sloužit všem. Ta se nakonec ukázala jako velice praktická a stala se standardem. Každá webová stránka se otevírá v novém panelu (nikoliv v samostatném okně). Panely jsou uspořádány nahoře pod lištou s adresním řádkem. Přepínání mezi nimi je možné pouUrčeno pro počítače BARBONE



152

hým klepnutím myši na záložku nebo také pomocí klávesových kombinací Ctrl+PgDn a Ctrl+PgUp .

Obrázek 93: Webový prohlížeč Mozilla Firefox V levé části vyhledávacího políčka vidíte ikonu „G ÿ symbolizující právě vyhledávač Google. Pokud na ni klepnete, zobrazí se seznam dalších vyhledávačů – můžete tak hledat např. ve Wikipedii nebo pomocí českého Seznamu. Vyhledávací stroje přidáte do této nabídky z adresy http://www.czilla.cz/doplnky/vyhledavani/. Je mezi nimi také vyhledávač pro server http://wiki.ubuntu.cz, viz obrázek 94, kde najdete mnoho rad a návodů pro Ubuntu.

Obrázek 94: Přidání dalšího vyhledávacího stroje do Firefoxu Pokud klepnete na odkaz na webové stránce prostředním tlačítkem myši, otevře se stránka v novém panelu. Stávající panel ovšem zůstane otevřený. To znamená, že můžete dále číst a počkat, až se nově otevřené panely načtou. Tento způsob čtení je velmi výhodný, pokud rádi procházíte například zpravodajské portály, kde se nachází velké množství externích odkazů.

Firefox je v české verzi doplněn o některé vlastnosti, které mu ve standardní instalaci chybí. Patří sem podpora pro přehrávání médií z Internetu, podpora pro flash, video z Youtube apod. Aplikaci lze rozšiřovat ještě o další Určeno pro počítače BARBONE



153

funkce, což je její velká výhoda. Pokud vám nějaká chybí, určitě pro ni existuje doplněk. Pod tímto označením se skrývá: rozšíření, motivy vzhledu, zásuvné moduly, již zmíněné vyhledávací moduly a postranní lišty.

Obrázek 95: Správce doplňků ve Firefoxu

Prostředí Správce doplňků (na obrázku 95) je tvořeno pěti sekcemi, první slouží pro vyhledávání doplňků (jsou zde také doporučení, která se aktualizují), další jsou zaměřeny na jeden typ doplňku. V seznamu doplňků můžete vyhledávat (pole vlevo), pokud klepnete na odkaz Procházet doplňky, Firefox otevře webovou stránku s kompletním seznamem doplňků. Dále můžete využít odkaz Stáhnout Ubuntu rozšíření, což je funkce, která doplňky nainstaluje pomocí správce softwaru. Bude to zřejmě nejlepší volba, protože tyto balíčky jsou připraveny výrobcem Ubuntu a budou začleněny do celého systému. V okamžiku, kdy budete doplňky instalovat přímo z webových stránek (odkaz Procházet doplňky ), použijí se jen pro uživatele, který je nainstaloval. Jestliže ale pro instalaci použijete správce softwaru (výše zmíněný odkaz Stáhnout Ubuntu rozšíření ), použijí se doplňky pro všechny uživatele v systému.

Podívejme se nyní na jednotlivé možnosti správce doplňků: • Rozšíření přidává do Firefoxu novou funkci. Namátkou vybíráme: Adblock Plus – umí blokovat reklamu na stránkách, Dictionary search – vyhledává v online slovnících, Download Statusbar – je určený pro komfortní stahování souborů, atd. Rozšíření jsou minimálně desítky, jistě si nějaké vyberete. • Motivy vzhledu jsou sady ikon a úpravy vzhledu pro Firefox. Hledejte je pomocí správce softwaru nebo na první kartě pomocí vyhledávacího políčka. Určeno pro počítače BARBONE



154

• Jazykové balíčky zpřístupní rozhraní Firefoxu v jiném jazyce než angličtině. Pokud jste Ubuntu instalovali v češtině, měl by být česky jak celý systém, tak i Firefox. Toužíte-li mít Firefox v jiném jazyce, než máte právě nainstalovaný, použijte správce softwaru a nainstalujte patřičný balíček, např. pro němčinu by to byl mozilla-firefox-locale-de. • Zásuvné moduly (pluginy) jsou prostředníkem mezi Firefoxem a externími programy. Používají se např. tehdy, je-li nutné přehrávat video z Internetu. Firefox sám o sobě nic takového neumí, ale prostřednictvím zásuvného modulu se spustí přehrávač videa, který máte v Ubuntu nainstalovaný a který video bez problémů přehraje.

Obrázek 96: Změna aplikace pro přehrávání videa z Internetu

Podobně to funguje v případě dalších typů obsahu – PDF souborů, kancelářských dokumentů či zvukových nahrávek. Zásuvné moduly jsou instalovány společně s Firefoxem a jsou v balíčcích mozilla-plugin-* a jim podobných. Pokud chcete změnit aplikaci, která se používá např. pro přehrávání videa, otevřete si okno s nastavením pomocí Úpravy →Předvolby →Aplikace. V seznamu lze tyto preference změnit, jak je vidět na obrázku 96. Aktuální informace můžete najít na serveru http://www.czilla.cz, který je hlavním propagačním portálem pro všechny produkty Mozilla u nás, nebo také na oficiální stránce s rozšířeními http://addons.mozilla.org. Firefox má svou vlastní „osobníÿ stránku na adrese http://firefox.czilla.cz.

Jestliže pro instalaci doplňků nepoužijete správce softwaru, stačí ve Správci doplňků ve Firefoxu klepnout na tlačítko Přidat do aplikace Firefox. NáUrčeno pro počítače BARBONE



155

sledně instalaci potvrďte stiskem tlačítka Instalovat nyní, jež se zobrazí po čtyřech sekundách (obrázek 97). Doplněk se stáhne a nainstaluje do aplikace. Budete také vyzváni k restartu Firefoxu (ne systému!), což proběhne během chvilky a můžete začít doplněk využívat.

Obrázek 97: Instalace doplňků ve Firefoxu Některé doplňky mohou mít specifická nastavení. Upravit je můžete opět ve Správci doplňků, kde stačí vybrat patřičný doplněk a stisknout tlačítko Předvolby. Na stejném místě lze doplněk dočasně zakázat nebo odinstalovat.

Na závěr si uveďme nejpoužívanější klávesové zkratky programu Firefox. Zkratka Ctrl+l

nebo

Funkce F6

Přesune kurzor do řádku s adresou.

Ctrl+k

Přesune kurzor do vyhledávacího políčka.

Ctrl+t

Otevře v aktuálním okně nový panel.

Ctrl+w

Uzavře aktuální panel (pokud je jen jeden, pak celý Firefox).

Ctrl+r

nebo

Ctrl+Tab

,

F5

Aktualizuje obsah aktuálního panelu (znovu načte stránku). Přepíná mezi panely vpřed a vzad.

Ctrl+PageUp , Ctrl+PageDown Ctrl+h

Zobrazí panel s historií.

Ctrl+d

Přidá aktuální stránku mezi záložky.

Ctrl+y

Zobrazí správce stahování. Tabulka 2: Klávesové zkratky Firefoxu




156

Práce s e-maily Pro práci s elektronickou poštou je v Ubuntu nainstalován program Evolution, ačkoliv není jediným kvalitním poštovním klientem. Má však mnoho zajímavých vlastností, včetně možnosti spolupráce s mnohými groupware servery (tzn. sdílení kontaktů, kalendáře apod). Není to tedy jen obyčejný poštovní klient! Evolution spustíte z nabídky Aplikace →Internet →Evolution Pošta. Aplikace pro práci s e-maily používají zaběhlý koncept, jak je vidět na obrázku 98. V levé části se nachází sloupec se složkami pošty (Příchozí, K odeslání, Koncepty, Koš, Nevyžádaná pošta, Odeslané ). Okno je pak dále rozděleno horizontálně na dvě části – v horní části se zobrazují zprávy z vybrané složky, v dolní části je pak text a obsah vybrané zprávy.

Obrázek 98: Poštovní klient Evolution

Abyste ale vůbec mohli program používat (tedy stahovat a odesílat poštu), je nutné nastavit správný poštovní účet. Na počátku Evolution pochopitelně neobsahuje žádné informace, protože každý uživatel má svůj jedinečný účet. Při prvním spuštění programu vás ale uvítá průvodce nastavením, s jehož pomocí vyplníte údaje nezbytné pro stahování a odesílání e-mailů. Evolution je vhodný k nasazení ve firemním prostředí. Pro tento účel je primárně vyvíjen, a proto obsahuje celou řadu nástrojů – pro organizaci času, Určeno pro počítače BARBONE


Telefonování s programem Skype

157

práce a podporu pro spolupráci mezi uživateli – pomocí různých groupware serverů. Kromě kontaktů obsahuje Evolution ještě kalendář, úkolovník, poznámky či další součásti dostupné prostřednictvím zásuvných modulů. Jedná se tedy spíše o komplexní nástroj pro správu agendy, který poslouží každému uživateli. Evolution umí spolupracovat i s Exchange servery společnosti Microsoft. Podporu této funkcionality najdete v balíčku evolution-exchange.

Telefonování s programem Skype Program Skype slouží k telefonování přes Internet. K jeho používání budete potřebovat mikrofon, protože komunikace neprobíhá primárně psaním zpráv, jako u jiných „kecálkůÿ typu ICQ, ale mluveným slovem. Jedná se o tzv. internetovou telefonii. Program naleznete v nabídce Aplikace →Internet →Skype. Při prvním spuštění je nutné odsouhlasit licenční ujednání pomocí tlačítka Accept/Přijmout, viz obrázek 99.

Obrázek 99: Souhlas s licencí Skype

Obrázek 100: Kontakty v programu Skype

Práce s obrázky Základním programem k prohlížení obrázků je Eye of GNOME. V Ubuntu je zařazen v kontextovém menu souborů v Nautilu pod názvem Prohlížeč obrázků. Spustí se pokaždé, když klepnete na nějaký obrázek (jeho podobu Určeno pro počítače BARBONE



158

vidíte na obrázku) 101. S jeho pomocí lze prohlížet obsah celého adresáře – seznam obrázků v adresáři (na obrázku dole) zapnete pomocí klávesy F9 , mezi obrázky se pohybujete pomocí šipek ← a → . Tento program kromě klasického zobrazení grafiky zvládá také promítání více obrázků po sobě neboli slideshow či rychlý náhled na konkrétní obrázek (fotografii).

Obrázek 101: Jednoduchý prohlížeč Eye of GNOME

Asi tušíte, že prohlížeč obrázků Eye of GNOME náročnějšího uživatele moc neuspokojí. Pokud mezi ně patříte, můžete vyzkoušet třeba program gThumb – z obrázku 102. Ten je sice aplikaci Eye of GNOME vizuálně podobný, ale oproti ní má výrazně rozsáhlejší možnosti. Je možné v něm provádět základní operace s obrázkem např. rotace, nastavení kontrastu nebo odstranění červených očí (viz možnosti nabídky Obrázek ). Na rozdíl od Eye of GNOME, který se stává prohlížečem jednotlivých obrázků, je gThumb spíše prohlížeč obsahu adresářů. V základním pohledu načte a zobrazí všechny obrázky, které nalezl v adresáři. Společně s obrázky zobrazuje základní informace o každém souboru. Klepnutím na obrázek jej lze zvětšit do okna, poklepáním se pak obrázek promítne na celou plochu obrazovky. Lze nastavit velikost miniatur, kvalitu zobrazení a něUrčeno pro počítače BARBONE


Hudební aplikace

159

které další vlastnosti (nabídka Úpravy →Předvolby). S obrázky jdou provádět hromadné operace pomocí nabídky Nástroje – stačí jen myší označit, se kterými obrázky chcete pracovat. V nabídce jsou operace jako otočení nebo změna velikosti.

Obrázek 102: Prohlížeč obrázků gThumb Program gThumb není součástí standardní instalace, je nutné jej nejdříve doinstalovat. Ve správci balíčků hledejte balíček se stejným jménem – gthumb.

Hudební aplikace Ubuntu disponuje hned několika hudebními přehrávači. Výchozím hudebních přehrávačem je Rhythmbox, který naleznete v nabídce pod položkou Aplikace →Zvuk a video →Přehrávač hudby Rhythmbox. Spíše než přehrávač hudby by mu slušel název správce hudby, protože se neomezuje na pouhé přehrávání, ale nabízí funkce pro komplexní správu hudební sbírky. Vidíte jej na obrázku 103. Jeho ovládání je intuitivní a jednoduché – z pravé části, kde je obsah disku, si přetáhnete hudební soubory či složky do levé části (playlistu) a můžete poslouchat! Rhythmbox vytváří databázi skladeb, které nalezne na disku, a zobrazuje ji podle interpreta, alba či žánru. Umožňuje také jednotlivé skladby hodnotit a s tímto hodnocením dále pracovat, např. tvořit seznam nejoblíbenějších skladeb. Pracovat umí také s podcasty, internetovými rádii, poskytovateli Určeno pro počítače BARBONE



160

legální hudby (jako jsou Jamendo nebo Magnatune) či komunitním serverem Last.fm.

Obrázek 103: Hudební přehrávač Rhythmbox

Velká část z vás bude chtít nepochybně kopírovat svá CD do počítače ve formátu MP3 nebo jiném. Od toho je v Ubuntu Sound Juicer, který se nalézá v systému ihned po instalaci. Do mechaniky vložte CD a spusťte Sound Juicer, který najdete třeba v Aplikace →Zvuk a Video →Extraktor hudebních CD Sound Juicer. Pokud chcete „ripovatÿ (konvertovat) audio CD do formátu MP3, je nutné nainstalovat patřičné kodeky pro tento formát (balíčky lame a vorbis-tools).

CD by se vám mělo automaticky načíst a v případě, že jste připojeni k Internetu, načtou se vám i názvy skladeb, alba i interpreta. Nyní stačí SoundJuicer správně nakonfigurovat. Všechna nastavení jsou v jednom okně. Vyberte místo, kam se budou ukládat vzniklé soubory. Položkou Formát výstupu ovlivníte, jaké hudební soubory ze Sound-juiceru získáte. Sound Juicer je jednoduchý program. Pokud vám svými možnostmi nevyhovuje, můžete zkusit program Grip, který je určený pro náročnější uživatele.

Přehrávání filmů V Ubuntu je ihned po instalaci k dispozici přehrávač filmů a videa. V nabídce jej naleznete pod položkou Aplikace →Zvuk a video →Přehrávač filmů Určeno pro počítače BARBONE


Přehrávání filmů

161

a názvem Totem. Prostředí Ubuntu je nastaveno tak, že se všechny filmy a video soubory (a to i ty z Internetu), přehrávají právě v tomto programu. Prostředí programu vidíte na obrázku 104. Totem dokáže přehrávat video proudy (streamy) z Internetu, běžné soubory ve formátech mpeg, avi nebo wmv, ale poradí si také s DVD, VideoCD či s hudebními formáty (MP3, WAV) a zvukovým CD. Zobrazí menu vloženého DVD disku, umožní jeho ovládání. Ví si ale rady také s dalšími možnostmi DVD. Ovládání Totemu je podobné ostatním programům tohoto druhu – poklepnutí zapíná/vypíná režim celé obrazovky (fullscreen), program má dole lištu pro posuv videa a vpravo seznam s přehrávanými soubory. V nabídkách Přejít a Zvuk najdete některé možnosti typické například pro DVD záznam: volba kapitol, volba zvukové stopy a další.

Obrázek 104: Přehrávač videa Totem Když budete mít problém přehrát video v méně známém formátu, např. z mobilních telefonů, zkuste program SMPlayer. Často také bývá pomocí zásuvných modulů zodpovědný za přehrávání videa z Internetu.

V nastavení Totemu (Upravit →Nastavení) je možné změnit typ zvukového výstupu a některé další vlastnosti. Určeno pro počítače BARBONE



162

Vypalování disků Také pro vypalování datových nosičů existuje v Ubuntu speciální nástroj. Jednoduchý, přesto velmi dobře použitelný program Brasero. Spustíte ho z nabídky Aplikace →Zvuk a video →Vypalovací software Brasero.

Obrázek 105: Vypalovací software Brasero

Brasero je jednoduchá aplikace a funguje téměř výhradně na principu přetahování položek pomocí myši. Stačí v úvodním dialogu pouze vybrat, jaký typ disku vlastně chceme vytvořit (datový disk, zvukový disk apod.) a pak na cílové pole vpravo jen přetahovat položky k vypálení zleva. Vlevo je váš disk (či disky), vpravo pak aktuální obsah chystaného média – položky k vypálení. Pálení zahájíte tlačítkem Vypálit. V dialogu před vypálením lze ještě nastavit některé vlastnosti média a rychlost pálení. Je nutno zmínit, že Brasero má občas problém s detekcí velikosti média, na které se bude vypalovat. Tehdy ji musíte nastavit ručně pomocí malé ikonky disku v levém rohu – viz obrázek 105. Na jeho omluvu musíme podotknout, že se jedná o velmi rychlý a uživatelsky přívětivý program.

Změna vzhledu Ubuntu Ubuntu přichází ke svým uživatelům v osobitě laděném oranžovo-hnědém vzhledu, který nemusí každému nutně vyhovovat. Nyní se podíváme, jak Určeno pro počítače BARBONE


Změna vzhledu Ubuntu

163

upravit celý vzhled systému k obrazu svému. Nastavení vzhledu vašeho prostředí se provádí pomocí nabídky Systém →Volby →Vzhled a vztahuje se jen k pracovnímu prostředí přihlášeného uživatele.

Motiv vzhledu Okno s nastavením tedy máte spuštěné, zaměříme se na první záložku s názvem Motiv, kde lze realizovat největší změny ve vzhledu prostředí. Ubuntu nabízí již v základu celou řadu použitelných témat – motivů, viz obrázek 106. Změna se provádí pouhým klepnutím na obrázek daného tématu. Najdete zde varianty hnědého či modrého prostředí, ale také kontrastní provedení. Motiv vzhledu sdružuje několik prvků: ovládací prvky (tlačítka, přepínače, seznamy apod.), barvy prostředí, okraje oken, ikony a témata pro kurzory myši.

Obrázek 106: Nastavení motivu vzhledu prostředí GNOME

Po klepnutí na tlačítko Upravit se dostanete do podrobnější nabídky, v níž naleznete právě tyto možnosti. Jakmile klepnete na jinou variantu, automaticky se v hlavním okně na prvním místě vytvoří váš vlastní motiv jakožto výsledek vašich změn. Na kartě Ovládací prvky si tedy můžete vybrat, jak budou vypadat různá ovládací tlačítka, posuvníky nebo přepínače. Položka Barvy, jak její název napovídá, vám umožní změnit barvy oken, lišt nebo třeba označených položek. Další je karta Okraj okna, jež určuje vzhled okrajů oken, tedy tvar a vzhled tlačítek pro minimalizaci, maximalizaci Určeno pro počítače BARBONE


164


a zavření okna. Karta Ikony pak nabízí sady ikon pro celé pracovní prostředí (tedy pro Nautilus a mnoho jiných programů), nabídky a plochu. Poslední kartou je pak Kurzor, který vám umožní změnit vzhled kurzoru myši a také jeho velikost. Vše potvrdíte tlačítkem Zavřít, ovšem mnohé změny, jak už bylo zmíněno, probíhají okamžitě po klepnutí na prvek – vše tedy vidíte v reálném čase, viz obrázky 107 a 108.

Obrázek 107: Změna barev u okrajů Obrázek 108: Upravený vzhled - Nautilus oken

Neuspokojí-li vás grafická témata standardně dodávaná s Ubuntu, zkuste hledat například na Internetu. Existuje několik serverů, které nabízejí prostor běžným uživatelům, aby zde dávali ostatním k dispozici svá témata. Mezi ty hlavní patří servery http://www.gnome-look.org ˜ httpart.gnome.org. Kromě témat vzhledu tyto servery také nabízejí tapety, písma, spořiče obrazovky, skripty pro Nautilus, témata pro okraje oken a mnoho dalších věcí.

Obrázek 109: Stažení motivu ze stránek gnome-look.org


Obrázek 110: Nový vzhled je aktivní



165

Pokud si nějaké téma vyhlédnete, stáhněte si ho do počítače. Bude to soubor typu .tar.gz nebo .tar.bz2, tzv. archiv – nerozbalujte ho, pouze ho uložte na disk (obrázek 109). Pak si v Nautilu zobrazte obsah adresáře s uloženým archivem, chytněte jej a přetáhněte do okna s nastavením vzhledu. Nový vzhled bude automaticky nainstalován a použit.

Pozadí Výměna tapety neboli pozadí plochy je asi nejjednodušší změna, kterou lze provést. Provádí se pomocí kontextového menu vyvolaného pravým tlačítkem myši na ploše – volba Změnit pozadí plochy. Otevřené okno je shodné s nabídkou Systém →Volby →Vzhled popsanou již v minulé kapitole (nastaveno na záložce Pozadí).

Obrázek 111: Nastavení pozadí

Obrázek 112: Nastavení písma

Pro instalaci nabízí Ubuntu několik obrázků na pozadí, všechny v tradičních hnědo-žlutých barvách Ubuntu. Pokud chcete přidat další, stačí použít volbu Přidat, která vám umožní vybrat své vlastní obrázky, např. fotografie. Volbou Styl můžete určit, jakým způsobem bude obrázek na ploše umístěn: • Vycentrované – umístí obrázek na střed plochy bez ohledu na jeho velikost. • Vyplnit obrazovku – zvětší nebo zmenší obrázek podle velikosti plochy. • Přizpůsobené – umístí obrázek tak, aby šířkou nebo výškou vyplnil plochu. • Přiblížené – přiblížení (zvětšení) obrázku na jeho střed. • Dlaždice – od levého horního rohu pokrývá plochu obrázkem v jeho původní velikosti, čímž vznikne efekt dlaždic. Určeno pro počítače BARBONE



166

Pozadí vzhledu také umožňuje pomocí volby Barvy nastavit jako pozadí jednu barvu či barevný přechod. Barvu či barvy lze vybrat na kartě dole; nejprve je nutné v seznamu pozadí zvolit barvu namísto obrázku.

Písma Další kartou v okně pro nastavování vzhledu je položka Písma. Určují se zde písma použitá pro aplikace, prvky oken či plochu. Písma se vybírají ze seznamu nainstalovaných písem, instalace balíčků s písmy je tedy způsob, jak rozšířit nabídku v tomto seznamu. Existuje několik prvků, které používají stejné písmo: • Písmo aplikací se používá v programech, v jejich nabídkách, na ovládacích prvcích (tlačítka, seznamy, přepínače) apod. • Písmo dokumentů nastavuje písmo v některých aplikacích, například v nápovědě nebo textových procesorech. • Písmo plochy určuje písmo, které budou používat ikony na ploše. • Písmo nadpisů oken je použito v horním rámu okna a obvykle vypisuje název programu, příp. otevřený dokument. • Písmo s pevnou šířkou určuje písmo v příkazové řádce (v grafickém prostředí) a v mnohých textových editorech, obsahuje výhradně znaky s pevně danou šířkou – označuje se také jako „psací strojÿ. V Ubuntu je pro instalaci nastaven font Sans, který je neutrálním bezpatkovým písmem (konkrétně jde o DejaVu Sans). Instalací balíčku msttcorefonts získáte klasické fonty z Windows (jako je Times New Roman nebo Arial). Důvody, proč tyto fonty nejsou v Ubuntu hned po instalaci, jsou opět licenční. Microsoft dovoluje jejich stažení pro osobní použití, je ale zakázáno dále je distribuovat.

Rozhraní programů V záložce Rozhraní máte několik voleb pro nastavení nabídek v programech. Zde můžete například nastavit, zda se mají v nabídkách zobrazovat ikony nebo zda mají být popisky ikon zobrazeny pod nimi, vedle nich, či vůbec. Taktéž je zde volba pro zobrazování klávesových zkratek přímo v nabídkách programů, viz obrázek 113. Vše se zobrazuje na příkladu ukázkové „slepéÿ nabídky, ovšem změny se promítají ihned v celém prostředí. Určeno pro počítače BARBONE



167

Obrázek 113: Nastavení nabídek v programech

Efekty vzhledu Efekty vzhledu souvisejí s tzv. 3D nebo také akcelerovaným desktopem. V Ubuntu máte na podporovaných videokartách hned po instalaci k dispozici funkční tzv. 3D desktop. Jde o technologii, která maximálně využívá grafickou kartu počítače k vytváření vizuálních efektů při manipulaci s okny a při práci v grafickém prostředí. Hlavní výhodou tohoto přístupu je možnost využívat výkon grafické karty k různým efektům, které by jinak nebyly možné, neboť by je počítač nezvládal vykreslovat. Tyto efekty mají často za účel jen potěšit oko uživatele, některé z nich ale výrazně ulehčují uživatelskou práci, například zpřehledňují práci s okny nebo usnadňují přepínání mezi aplikacemi. Pro svůj běh vyžadují, aby grafická karta měla ovladače podporující akceleraci. Pokud je váš hardware podporovaný, 3D desktop je funkční už od dokončení instalace, během níž je vše automaticky nastaveno. Pak jsou také zapnuty vizuální efekty, jak lze vidět na kartě Efekty vzhledu. Mají, kromě stavu Žádné, dvě úrovně: Normální a Extra. Liší se nároky na výkon grafické karty a pochopitelně také výslednými efekty. Aktivní efekty poznáte např. podle toho, že okna mají stín a z plochy mizí elegantním rozplynutím či odletem některým směrem. Předpokladem pro jejich správnou funkčnost je ovšem samotná akcelerace. Jedná se o režim, kdy grafická karta zpracovává veškeré požadavky týkající se zobrazovaných dat. Zjednodušeně řečeno, bez akcelerace grafické karty Určeno pro počítače BARBONE



168

zpracovává tato data procesor počítače, což jej výrazně zpomaluje. Z tohoto důvodu musí karta pracovat v režimu, kdy je schopna všechna obrazová data přijímat a odesílat k zobrazení na monitoru. Anglický pojem pro tento stav zní „direct renderingÿ, česky „přímé vykreslováníÿ, myšleno bez zásahu procesoru počítače a jen v režii samotné grafické karty. Je to mimo jiné také požadavek pro funkčnost drtivé většiny her, které se bez výkonu grafické karty neobejdou. 3D akcelerace po instalaci funguje například na integrovaných grafických kartách Intel, které mají otevřené ovladače, nebo také na starších kartách s čipem Radeon (výrobce ATI). U ostatních grafických karet budete možná muset použít nesvobodné ovladače, viz kapitolu „Ovladače hardwaruÿ, str. 183.

Obrázek 114: Nastavení efektů vzhledu

Pokud je tedy akcelerace funkční a máte nastaveny efekty vzhledu, můžete si nastavení efektů změnit podle své vůle a možností hardwaru. Nainstalujte si konfigurační centrum pro nastavení efektů – správce Compiz. Ve zdrojích softwaru toto centrum naleznete jako balíček compizconfig-settings-manager, v nabídce pak po dokončení instalace jako položku Systém →Volby →Manažer nastavení Compizu. Jak vidíte na obrázku 115, v levé části jsou kategorie nastavení, v pravé pak její položky. Nastavení bohužel není triviální, protože voleb a možností je velmi mnoho, nicméně není složité některou zatrhnout a vyzkoušet, co umí. Pamatujte na to, že některé volby (typicky klávesové kombinace) ovlivňují chování prostředí GNOME, které se pak může chovat jinak. Správce akcelerovaného Určeno pro počítače BARBONE


Informace na obrazovce – applety a desklety

169

desktopu Compiz totiž běží v rámci prostředí a některé jeho funkce ovlivňuje. Dobrou zprávou ovšem je, že vývojáři pracují na tom, aby se klávesové zkratky nelišily a byly jednotné – ať už je Compiz spuštěn, nebo není.

Obrázek 115: Volba efektů ve správci nastavení pro Compiz Zdá se vám, že jsou efekty poskytované Compizem velice podobné Aeru z Windows Vista? Máte pravdu, ale je důležité si uvědomit, že tyto efekty jsou v Ubuntu již delší dobu. Také vám doporučujeme porovnat hardwarové nároky obou akcelerovaných desktopů.

Informace na obrazovce – applety a desklety Na obrazovce Ubuntu obvykle vidíte plochu, panel dole, panel nahoře. To je hodně místa, kde lze zobrazovat další doplňkové informace, které by vám mohly připadat praktické či zajímavé. Přinášejí je tzv. applety nebo desklety. Jedná se o drobné, obvykle jednoúčelové programy, které mají uživatele informovat. Typickým appletem, který je umístěn na horním panelu, jsou hodiny, další je ikona se stavem sítě či přepínač rozložení klávesnice. Panel GNOME může takových appletů obsahovat veliké množství, záleží jen na tom, zda vám připadnou praktické a nakolik se v nich vyznáte. Panel slouží jako prostředí pro jednotlivé applety, viz obrázek 116. Nový applet přidáte z kontextové nabídky vyvolané pravým klepnutím myši na panelu. Po zvolení položky Přidat na panel . . . se zobrazí okno s nabídkou Určeno pro počítače BARBONE



170

appletů. Stačí si jen vybrat a stisknout tlačítko Přidat – applet zaujme své místo na panelu.

Obrázek 116: Applety na panelu GNOME

Zajímavé applety Ukažme si některé praktické applety. V okně, které vidíte na obrázku 117, jsou řazeny podle abecedy. Na prvním místě jsou již zmiňované spouštěče aplikací, téměř na konci je Zásuvka, applet sloužící ke slučování dalších appletů do skupin (zásuvek).

Obrázek 117: Výběr appletů pro přidání na panel

Deskbar je applet pro univerzální vyhledávání. Najde s ním cokoliv a kdekoliv, kombinuje totiž vyhledávání ve vašem počítači s vyhledáváním na Internetu. Používá zcela konkrétní služby k přístupu k informacím – na Internetu online slovníky, záložkovací systémy jako del.icio.us, na lokálním počítači pak databázi programu Tracker, který plní funkci aplikace pro tzv. desktop search (prohledávání obsahu dokumentů v počítači). Dokáže prohledat e-maily aplikace Evolution, poznámky Tomboy, samozřejmě jakýkoliv soubor či adresář, dokonce umí hledat v historii webového prohlížeče, takže se můžete dopátrat, kam jste v minulosti zabrousili. Zdaleka to ještě není vše, co Deskbar umí, klepněte pravým tlačítkem myši na jeho ikonu a zvolte nastavení – dozvíte se více! Určeno pro počítače BARBONE


Zajímavé applety

171

Panel nabídky je applet, který na panel umístí kompletní hlavní nabídku prostředí GNOME. Nabídka na panelu už je, ale je to applet jako každý jiný, takže ji lze odstranit a umístit jinam, nebo duplikovat.

Obrázek 118: Applet Deskbar

Applet Hledání v adresáři je úzce svázán s programem pro práci s elektronickou poštou Evolution. Získáte tím rychlý způsob, jak psát e-maily konkrétní osobě – stačí jen zadat její jméno. Evolution umí synchronizovat kontakty s mobilními zařízeními (PDA a telefony). A právě synchronizace a přístup ke všem kontaktům najednou činí tuto funkci ještě užitečnější, než by se mohlo zdát na první pohled. Hledání ve slovníku je rychlým pomocníkem pro překladové a výkladové slovníky. Nejprve je nutné nastavit správný slovník a způsob, jakým se má program dotázat, pak již můžete jen zadávat hledaná slova.

Obrázek 119: Výsledky vyhledávání

Hledat soubory . . . je vlastně spouštěč programu, který se nachází v hlavní nabídce Místa →Hledat soubory . . . Stačí jen zadat část názvu souboru, který hledáte a stisknout tlačítko Hledat. Program spustí vyhledávání a zobrazuje nalezené soubory a adresáře, příklad vidíte na obrázku 119. Velmi Určeno pro počítače BARBONE


172


praktická je možnost určit stáří hledaného souboru (datum úpravy), čímž se vyhledávání rapidně zpřesní. Indikátor klávesnice je applet pro rychlý přístup k nastavení klávesnice a jejímu rozložení. Totéž okno lze vyvolat z nabídky Systém →Volby →Klávesnice. Více o nastavení klávesnice naleznete v kapitole „Klávesniceÿ, str. 175. Applet se na panelu zobrazuje jako zkratka vybraného jazyka, např. CZE, USA, RUS apod. Jazyk se přepíná jednoduchým klepnutím na applet v panelu. K vytváření krátkých poznámek, které jsou „přilepenyÿ na ploše podobně jako papírky Post it! na ledničce, slouží applet Lepicí poznámky – viz obrázek 120. Sofistikovanějším poznámkovým blokem je aplikace Tomboy s appletem Poznámky Tomboy. Jedná se v podstatě o promyšlený textový editor zaměřený na poznámky, práce s ním je velmi podobná práci s wiki na Internetu, viz ukázku na obrázku 121.

Obrázek 120: Jednoduchá poznámka „přilepená na plošeÿ

Obrázek 121: Wiki editor Tomboy

Připojování disků je jednoduchý, ale velmi účelný applet. Zobrazuje disky a mechaniky nalezené v systému. Částečně tak duplikuje položky v nabídceMísta ovšem s tím, že média/disky lze připojovat či odpojovat a podobně. Sledování sítě je applet, který je na panelu přítomen od samotné instalace. Poskytuje přístup k informacím o síťovém spojení a také rychlý způsob, jak změnit nastavení sítě – po klepnutí pravým tlačítkem lze vybrat Upravit nastavení a upravit síťovou konfiguraci; odpovídá to položce SysUrčeno pro počítače BARBONE


Zajímavé applety

173

tém →Volby →Nastavení sítě. Síťová rozhraní dělí na drátová a bezdrátová, přičemž k obojímu poskytuje možnosti konfigurace. Po přidání appletu Sledování systému se na panelu zobrazí jeden černý, zdánlivě prázdný obdélníček – je to graf vytížení procesoru, který se vykresluje podle aktuálního zatížení systému. V nastavení můžete sledování rozšířit například o paměť RAM, odkládací prostor na disku (swap) nebo aktivitu disku. Při klepnutí na tento applet se spustí nástroj Sledování systému, aplikace pro správu a sledování procesů. Sledování stavu baterie a Sledování změny frekvence CPU jsou dva applety určené především pro notebooky. Informují o nabíjení či vybíjení baterie, dále o výkonnostním režimu a snižování frekvence procesoru. V tom případě se na místě appletu zobrazuje aktuální pracovní frekvence procesoru. Více informací o speciálních režimech najdete v kapitole „Správa napájeníÿ, str. 71. Zamknout obrazovku je velmi praktický applet, který využijete např. v kanceláři. Uzamkne a ztmaví obrazovku, takže se snižuje riziko, že by někdo nepovolaný mohl manipulovat s vaším počítačem. Pro zpřístupnění je nutné zadat heslo uživatele.

Obrázek 122: Výběr lokality pro applet Zprávy o počasí

Tlačítko Zobrazit pracovní plochu udělá přesně to, co má v názvu, tedy skryje všechna okna a zobrazí pracovní plochu. Po dalším klepnutí se vše vrátí do původního stavu. Je to vhodné v případě, že máte na ploše dočasně uloženy soubory a potřebujete k nim získat přístup. Standardně je umístěn na spodním panelu úplně vlevo. Určeno pro počítače BARBONE



174

Informační applet Zprávy o počasí informuje přímo na panelu o teplotě a aktuálním počasí ve zvolené lokalitě (na výběr je i velké množství lokalit v ČR), jak je vidět na obrázku 116. Po klepnutí na applet se zobrazí v samostatném okně další informace. Nastavení místa se provádí v kontextové nabídce appletu (položka Předvolby); lze určit frekvenci aktualizací, jednotky teploty, tlaku apod. Lokalita se vybírá ze jmenného seznamu, zvolit si tedy můžete i místo na opačné polokouli (a applet můžete spustit vícekrát).

Další applety a desklety Applety pro panel GNOME nejsou jediný způsob, jak sledovat či získávat informace o systému. Mezi další programy tohoto typu patří např. také gDesklets. Nainstalujte si balíčky gdesklets a gdesklets-data. Získáte tím aplikaci a applety, které nabízejí množství informací ohledně času, data, systému, e-mailů, RSS zpráv a dalších oblastí. Program pro nainstalování naleznete v nabídce Aplikace →Příslušenství →gDesklets.

Obrázek 123: Výběr appletů v programu gDesklets

Výraz desklet odpovídá „appletu pro desktopÿ – desklety se umisťují na pracovní plochu. Představte si pod tímto pojmem jednoúčelový program, Určeno pro počítače BARBONE


Nastavení GNOME – nabídka Volby

175

který běží na pozadí plochy a zobrazuje nějakou informaci, typicky výkon procesoru nebo obsazenou paměť. Po spuštění aplikace se otevře dialogové okno, kde si vyberete, jaké desklety chcete použít. Ty jsou roztříděny do různých kategorií. Použít jich můžete v podstatě libovolný počet, jen mohou více zatěžovat váš hardware. Kategorie obsahují několik desítek různých deskletů, které se liší funkcí i vzhledem. Například deskletů na měření vytíženosti CPU je hned několik. Možnosti deskletů jsou skutečně široké, nejvíce jich sice najdete na sledování systému, ale narazíte třeba i na kalendáře, applety na sledování mailů a počasí.

Obrázek 124: Vybrané a spuštěné applety gDesklets

Nastavení GNOME – nabídka Volby Projděme si nyní nabídku Systém →Volby, jež se vztahuje k vašemu pracovnímu prostředí. Vše, co zde změníte, platí jen pro vás – neovlivníte chování ani vzhled prostředí jiných uživatelů, neovlivníte (v dobrém či špatném) ani operační systém. Když něco nebude fungovat, týká se to jen přihlášeného uživatele. Nyní stručně projdeme některé možnosti z nabídky. Kompletní popis najdete například v knize Ubuntu – Kompletní příručka uživatele Linuxu.

Klávesnice Tato položka ovlivňuje chování klávesnice. Především lze specifikovat rychlost opakování kláves, ale také například rychlost blikání kurzoru klávesnice Určeno pro počítače BARBONE



176

(záložka Obecné ). Zajímavější je ovšem rozložení klávesové mapy (záložka Rozložení, obrázek 125). Standardně by zde měla být pouze česká (slovenská) klávesnice. V případě, že chcete přidat jiné rozložení (např. německé nebo anglické), jste na správném místě. Klepněte na Přidat a vyberte si rozložení (na výběr máte celý svět). Zároveň vidíte, jak takové rozložení vypadá a kde se tedy na klávesnici nacházejí třeba přehlásky. Pozor, okno si musíte zvětšit – teprve pak je vidět rozložení i na ukázkové klávesnici, viz obrázek 126.

Obrázek 125: Klávesnice: seznam nastavených rozložení

Obrázek 126: Klávesnice: ukázka rozložení

Nastavit lze také fyzický typ klávesnice podle počtu kláves – např. obecných 105 kláves nebo další konkrétní typy dle výrobců. Každé rozložení klávesnice lze navíc ovládat různými kombinacemi kláves – množství variant najdete pod tlačítkem Další možnosti. Speciální klávesnice, např. multimediální, jsou podporovány ihned po instalaci. Vyzkoušejte některá tlačítka a uvidíte!

Klávesové zkratky Předchozí nabídka upravuje chování klávesnice na základní, řekněme hardwarové úrovni. Klávesové zkratky ovšem slouží už k ovládání konkrétních funkcí operačního systému nebo (spuštěných) programů. Pokud vlastníte tzv. multimediální klávesnici, která disponuje mnoha nestandardními tlačítky pro spouštění „poštyÿ či „prohlížečeÿ, nastavíte je právě v tomto okně. I zcela běžná klávesnice však nabízí ohromné množství kombinací, které vám pomohou urychlit běžnou práci. Určeno pro počítače BARBONE


Klávesové zkratky

177

Jestliže v prostředí GNOME stisknete „nebezpečnouÿ kombinaci kláves Ctrl+Alt+Del , nemusíte se bát, že by se systém či počítač restartoval. Tato kombinace zobrazí okno pro ukončení práce se systémem a vy zvolíte, co se má provést.

Klávesové zkratky jsou zobrazeny v pravém sloupci. V okamžiku, kdy toužíte některou změnit, klepněte na ni a stiskněte kombinaci kláves, kterou chcete od nynějška používat. Může se stát, že je již použita, potom se objeví okno, ve kterém je upřesněno využití již dané kombinace kláves. V tomto případě si vyberte jinou; nebo tu, která je už použita, najděte ji v seznamu a smažte . To se provede tak, že na ni v pravém sloupci klepnete a stisknete klávesu Backspace . Přehled většiny klávesových zkratek prostředí GNOME najdete v následující tabulce. Zkratka

Funkce

Alt+Tab

Přepíná mezi spuštěnými aplikacemi na aktuální ploše. Během přepínání se na obrazovce objeví malé okénko s obrázkovým seznamem spuštěných oken, které zmizí poté, co pustíte klávesu Alt .

Alt+Shift+Tab

Totéž co Alt+Tab , jen postupuje v seznamu aplikací „odzaduÿ.

Ctrl+Alt+šipky

Umožní přepnutí na jinou virtuální plochu (vizte kapitolu „Pracovní plochaÿ, str. 140). Šipky nahoru/dolů fungují, jen když máte plochy na přepínači ploch seřazeny ve více řadách.

Ctrl+Alt+Backspace

Tato volba restartuje grafické prostředí. Jde o volbu určenou k řešení problémů, pokud se grafické prostředí zasekne. Pozor: dojde k násilnému a okamžitému ukončení všech aplikací a ke ztrátě všech neuložených dat!

Ctrl+Alt+Fx

Přesune vás na jinou virtuální konzoli, F1 až F6 vás přepne do textového režimu. Z textového režimu se zpátky do grafického prostředí přepnete klávesovou zkratkou Alt+F7 , nikoliv Ctrl+Alt+F7 !

Alt+F1

Otevře hlavní nabídku (podobně jako klávesa ve Windows).

Win

Tabulka 3: Klávesové zkratky GNOME . . . Určeno pro počítače BARBONE



178

Zkratka

Funkce

Alt+F2

Otevře dialog Spustit aplikaci.

Alt+F3

Vyvolá Deskbar Applet, tedy applet na vyhledávání, vizte kapitolu „Zajímavé appletyÿ, str. 170.

Alt+F4

Uzavře aktivní okno. Jde o bezpečné ukončení aplikace, neztratíte tedy svá data.

Alt+F5

Maximalizované okno změní na původní velikost. Nejedná se o minimalizaci okna, pouze se jeho velikost zmenší na výchozí hodnotu.

Alt+F7

Použijete-li tuto klávesovou zkratku, můžete bez držení jakéhokoliv tlačítka přesouvat právě aktivní okno. Přesouvání můžete klávesou Escape zrušit, nebo přesunutí potvrdit klepnutím myši.

Alt+F8

Chová se velmi podobně jako ale okno zmenšuje.

Alt+F9

Minimalizuje okno, takže zmizí a je stále zobrazeno pouze na liště spuštěných programů.

Alt+F10

Maximalizuje okno – okno se roztáhne na celou velikost plochy.

Ctrl+Alt+d

Funguje stejně jako applet Zobrazit plochu na panelu, vizte kapitolu „Zajímavé appletyÿ, str. 170. Umí tedy minimalizovat všechna okna a při druhém stisku je opět všechna vrátit na původní místo.

PrtScr

Neboli PrintScreen . Vytvoří snímek celé obrazovky a zobrazí okno pro jeho uložení.

Alt+PrtScr

Stejně jako ního okna.

Ctrl+l

Otevře dialog Otevřít umístění, pomocí kterého můžete spustit Nautilus přímo v adresáři, který zadáte.

PrtScr

Alt+F7

, místo přesunů

, ale vytvoří snímek pouze aktiv-

Tabulka 3: Klávesové zkratky GNOME



Klávesové zkratky

179

Myš Tento nástroj slouží k nastavení myši, viz obrázek 127. Praktické uplatnění najde například u leváků, kteří potřebují nastavit opačné pořadí tlačítek, ale lze jej doporučit také všem, kterým nevyhovuje standardní nastavení a citlivost myši. V kartě Zpřístupnění najdete nastavení užitečná pro uživatele se zdravotním omezením.

Obrázek 127: Nastavení myši

Preferované aplikace V okně, které má čtyři karty, viz obrázek 128 , se nastavují předvolené aplikace pro konkrétní typy úkolů, resp. pro typy obsahu. Je zde nastaven webový prohlížeč a e-mailový klient, přehrávač multimédií, emulátor terminálu a také pomůcky pro uživatele se znevýhodněním (např. lupa zvětšující část obrazovky). Tímto nastavením se GNOME řídí, když otevíráte soubory, odkazy a podobně.

Rozlišení obrazovky Ubuntu disponuje sofistikovanou detekcí vašeho hardwaru a umí ve většině případů správně nastavit grafický režim – najít monitor, vybrat ovladač, Určeno pro počítače BARBONE



180

použít odpovídající rozlišení, obnovovací frekvenci apod. Nástroj Rozlišení obrazovky vám umožní změnit rozlišení obrazovky v případě, že vám stávající rozlišení z nějakého důvodu nevyhovuje, viz obrázek 129.

Obrázek 128: Nastavení preferovaných aplikací

Praktické to může být v případě, kdy chcete použít vyšší obnovovací frekvenci. U CRT monitorů platí, že 60 ani 70 Hz není pro váš zrak příliš dobrých, vhodná frekvence se pohybuje od hodnoty 85 Hz výše. Výjimkou jsou LCD displeje, které fungují na jiném principu, proto u nich postačí jakákoliv hodnota (obvykle 60 Hz).

Obrázek 129: Nastavení rozlišení

Tento nástroj je také schopen detekovat další video výstupy a zapnout klonovaný video výstup, což zařídí volba Zrcadlící obrazovky. Výborně se hodí Určeno pro počítače BARBONE


Klávesové zkratky

181

v případech, kdy máte kromě standardní obrazovky ještě jeden externí monitor (nebo máte k dispozici projektor). Změny se opět týkají pouze vašeho prostředí, neovlivníte nastavení pro jiné uživatele, ani nastavení obrazovky při grafickém přihlašování do systému. Nástroj nabízí pouze ty možnosti, které jsou detekovány systémem a ovladači. V případě Ubuntu je detekce zcela automatická a funguje velmi dobře na většině moderních počítačů.

Nastavení sítě Nastavení sítě je velmi důležitý nástroj určený pro nastavování síťového připojení. Program zobrazí síťová rozhraní nalezená v systému – síťová karta, analogový modem, (A)DSL modem, wi-fi zařízení. Spouští se z hlavní nabídky Systém →Volby →Nastavení sítě a hned po startu vám ukáže detekovaná síťová zařízení a jejich stav, viz obrázek 130.

Obrázek 130: Nastavení sítě

Ve většině případů nebude nutné síť nastavovat, protože Ubuntu umí najít síťová zařízení a nastavit je na používání DHCP (automatická konfigurace síťového připojení), viz obrázek 130. V případě, že nepoužíváte DHCP a navíc vám selhala automatická detekce, bude nutné nastavit síť ručně, k čemuž musíte znát údaje, jako je IP adresa, maska podsítě a další. Pokud je neznáte, je na čase obrátit se na správce sítě nebo poskytovatele internetového připojení (velmi často bývají tyto údaje součástí smlouvy nebo jiných dodaných informací). Musíte také vědět, kterým rozhraním (kartou) jste k síti připojeni. Tlačítkem Upravit pak lze nastavit rozhraní (karty) a zadat její správné hodnoty, viz obrázek 131 . Následně je nutné definovat ještě DNS server – najdete jej ve stejnojmenném políčku. Určeno pro počítače BARBONE



182

Pokud neznáte výše uvedené údaje a ve Windows vám připojení funguje, lze je zjistit tam. Otevřete si obsah počítače, klepněte pravým tlačítkem na Místa v síti a z kontextové nabídky vyberte Vlastnosti. Objeví se vám způsob připojení k síti, na který stačí poklepat – detaily o nastavení sítě zobrazíte pomocí Podpora →Podrobnosti.

Obrázek 131: Nastavení sítě ručně

Na dalších kartách lze měnit typ připojení (bezdrátové, mobilní síť, DSL připojení) či nastavit spojení do privátní sítě (VPN).

Správa napájení O přenosných počítačích a jejich speciálních vlastnostech jsme si říkali v kapitole „Notebook je přenosný počítačÿ, str. 66. Nástroj pro správu napájení je automaticky aktivní v případě, že jste Ubuntu instalovali na přenosný počítač (notebook). Správa napájení vás informuje pomocí ikony na panelu o stavu baterie, napájení a podobně. S pomocí této konfigurační položky pak provádíte jeho nastavení. Zobrazované možnosti odpovídají možnostem hardwaru a hlavně jeho podpoře (ACPI) v Ubuntu. Můžete nastavit dobu, po jejímž uplynutí se vypne monitor či displej a počítač se uspí. Taktéž lze ovlivnit chování tlačítek na počítači, chování při změně napájení a podobně. Režim vašeho počítače lze změnit jak při připojení k síti, tak při provozu na baterie, viz obrázky 132 a 133. Určeno pro počítače BARBONE


Správa systému Ubuntu

Obrázek 132: Nastavení notebooku při provozu ze sítě

183

Obrázek 133: Nastavení notebooku při provozu na baterie

Správa systému Ubuntu V nabídce Systém →Správa naleznete nástroje ovlivňující celý operační systém, ne jen vaše uživatelská nastavení. Systém bude při přístupu k nástrojům většinou vyžadovat vaše heslo, často prostřednictvím tlačítka Odemknout. To by vás mělo upozornit na fakt, že děláte něco neobvyklého. Proto jednejte s rozmyslem a podle hesla Dvakrát měř, jednou řež. Zásahy provedenými z této nabídky můžete systém přivést do stavu, kdy nebude „něcoÿ fungovat a mohou nastat potíže s jeho během nebo funkčností. Nabídka Správa rozhodně není dobré místo, kde byste si měli zkoušet, „ jak to celé vlastně fungujeÿ. Velmi snadno byste mohli negativně ovlivnit operační systém, jeho běh a výkon. Opravdu dávejte pozor na to, co a proč měníte. Pamatujte na základní zásadu práce unixových administrátorů: co funguje, do toho se nevrtá!

Tato část nabídky obsahuje nástroje pro nastavení systému, které jsou potřeba jen při servisním zásahu, v případě řešení krajních situací nebo v okamžiku, kdy je nutné změnit nastavení systému či připojených zařízení. Proto vybíráme ty nejdůležitější nástroje. Jaký je tedy rozdíl mezi položkami Správa a Volby ? Zatímco Správa ovlivňuje nastavení celého systému, menu Volby se týká jen prostředí aktuálního uživatele. Jednoduchá a zapamatovatelná rada: jakmile po vás systém vyžaduje heslo, provádí se akce, která ovlivní celý jeho běh a funkčnost. V takovém případě nikdy nedělejte něco, čemu nerozumíte, nemusí to skončit dobře.

Ovladače hardwaru Ubuntu je systém založený na svobodném softwaru. To v praxi znamená, že se automaticky nepoužívají nesvobodné ovladače, které jsou často dodávány Určeno pro počítače BARBONE



184

výrobci (např. ATI a NVIDIA). K většině hardwaru totiž existují svobodné ovladače. Pokud však k nějakému hardwaru svobodné ovladače nejsou nebo chcete kvůli lepším vlastnostem či výkonu nainstalovat nesvobodné, pomůže vám nástroj Ovladače hardwaru. Tento nástroj se spustí automaticky při prvním přihlášení, najde nesvobodné ovladače k vašemu hardwaru a nabídne vám ikonu na panelu s patřičným oznámením (podobně jako např. aktualizace). Kliknutím na ikonu vyvoláte seznam dostupných nesvobodných ovladačů. V případě, že použijete na vybraný ovladač tlačítko Activate/Aktivuj, ovladač se stáhne, nainstaluje a sám nastaví. O tom, že vše proběhlo v pořádku a že daný ovladač opravdu používáte, vás přesvědčí svítící zelená dioda. Pro úspěšné aplikování změn ovladače grafické karty je potřeba restartovat grafické prostředí nebo celý počítač. O toto vás ale už správce požádá sám.

Obrázek 134: Správce nesvobodných ovladačů Pokud vám nástroj žádné nesvobodné ovladače nenabídne a nemáte ani ikonu na panelu, pak nejsou na vašem počítači potřeba nebo nejsou pro váš hardware žádné nesvobodné ovladače dostupné.

Ovladače bezdrátových zařízení z Windows Použití některých bezdrátových (wi-fi) karet s sebou nese úskalí absence linuxového ovladače. Abyste i tyto karty mohli v Ubuntu použít, existuje v systému nástroj na použití ovladačů z Windows. Spustíte jej z hlavní nabídky položkou Systém →Správa →Ovladače bezdrátových zařízení z Windows. Určeno pro počítače BARBONE



185

Okno programu vidíte na obrázku 135. Chcete-li Windows ovladač v Ubuntu nainstalovat, musíte mít médium s ovladači dodávanými výrobcem karty. Na tomto médiu jsou tzv. INF soubory se specifikací ovladačů. INF soubor pro svou kartu zde vyberte pomocí Nainstalovat nový ovladač →Umístění a správce Windows ovladače zajistí vše ostatní sám. Po instalaci přibude v systému nové síťové zařízení.

Obrázek 135: Použití Windows ovladače pro wifi kartu Takto použité ovladače nezaměňujte s nesvobodnými ovladači z kapitoly „Ovladače hardwaruÿ, str. 183. Nesvobodné ovladače jsou určeny přímo pro Linux, pouze jejich licence nesplňují podmínky svobodného šíření. Ovladače použité výše uvedeným způsobem jsou určeny pro systém Windows. Jejich fungování v Linuxu je možné jen díky speciálnímu programu ndiswrapper. I když tento způsob zprovoznění obvykle funguje dostatečně dobře, nemusí fungovat vždy a mohou s ním být problémy vyplývající z výše uvedených faktů. Narazíteli na takto problémovou kartu, je nejlepším řešením její výměna za kartu s lepší podporou v Linuxu.

Tiskárny Správa tiskáren v Ubuntu není složitá – převážně vše proběhne automaticky. Většina lokálně připojených tiskáren (USB) by měla být automaticky detekována a nastavena, o čemž byste měli být informováni ikonou tiskárny v oznamovací oblasti panelu, kde jsou i applety. Objeví se i informace o tom, že je tiskárna nastavena a připravena k tisku, viz obrázek 136. Tlačítkem Nastavit pak můžete upravit vlastnosti tiskárny. Pokud se vám tiskárna sama nedetekuje, nastavte ji pomocí správce tiskáren, naleznete jej v nabídce Systém →Správa →Tisk. Správce tiskáren zobrazí všechny tiskárny nastavené na lokálním počítači i síťové tiskárny (po nastavení), viz obrázek 137. Klepněte na tlačítko Nová tiskárna a nástroj vás provede nastavením nové tiskárny. Často budete mít na výběr z více než jednoho ovladače, přičemž vám program doporučí ten vhodnější. Pokud budete mít s některým z ovladačů problémy, můžete zkusit jiný. Tento Určeno pro počítače BARBONE



186

postup proveďte i v případě, že vám špatně pracuje automaticky nastavená tiskárna. Při ručním nastavení tiskárny se ujistěte, že je zapnutá a správně připojená k počítači.

Obrázek 136: Automatická detekce tiskárny v Ubuntu

Může se stát, že Ubuntu vaši tiskárnu vůbec nedetekuje nebo nepodporuje všechny její funkce. Chybí-li v Ubuntu ovladač pro vaši tiskárnu, obraťte se na výrobce. Často ovladače existují, ale potřebují specifický postup instalace a zprovoznění. Kompatibilitu své tiskárny si můžete ověřit na stránkách http://www.openprinting.org.

Obrázek 137: Správce tiskáren a jeho nastavení

Obrázek 138: Nastavení tiskárny

Zdroje softwaru Ubuntu používá na rozdíl od operačního systému Microsoft Windows poněkud odlišný systém pro instalaci aplikací. Vývojáři udržují jednotlivé programy v tzv. balíčcích. Každý z balíčků pak obsahuje samotnou aplikaci, instrukce k instalaci a seznam dalších programů potřebných pro její běh. V balíčcích jsou uloženy nejen samotné programy, ale také základní části systému. Díky tomuto uspořádání je celé prostředí Ubuntu velmi modulární a snadno rozšiřitelné. Při použití balíčků se využívá principu „stavebniceÿ. Mnohé základní prvky takové stavebnice jsou již v systému od okamžiku jeho instalace. Pokud ovšem instalovaný balíček vyžaduje součást, která v systému dosud není, je nutné ji nainstalovat společně s ním. Program obsažený v balíčku by bez ní nefungoval. Tomuto vztahu se říká závislost.




187

Balíčky jsou uloženy na Internetu v úložištích, kterým se říká zdroje softwaru. K instalaci a celkové správě softwarových balíčků a zdrojů softwaru se používá pouze jeden program. Říká se mu obecně správce softwaru a patří mezi zcela základní součásti operačního systému Ubuntu. Zdroje softwaru jsou typicky na Internetu, ale mohou být také na lokálním počítači či na disku CD nebo DVD. V okně 139 je lze přidávat, měnit a odstraňovat. Obvykle se o to ale nemusíte starat, protože je vše připraveno.

Obrázek 139: Zdroje softwaru pro Ubuntu

Správce balíků Synaptic Synaptic je správce softwaru a tedy velmi důležitou součástí systému. Bez něj by systém vůbec nefungoval. Zvládá mnoho činností – stahuje a aktualizuje balíčky, hlídá jejich závislosti a instaluje je na pevný disk. Kromě toho udržuje seznam zdrojů softwaru a také aktuální seznam balíčků, které se v těchto zdrojích objevují. V porovnání s nástrojem Přidat/Odstranit . . . (viz kapitolu „Aplikace v Ubuntuÿ, str. 146) představuje mnohem pokročilejší program pro správu softwarových balíčků, má více funkcí, ale také klade na uživatele výrazně vyšší nároky. Naleznete jej v nabídce Systém →Správa →Správce balíků Synaptic. Oba programy dělají v konečném výsledku prakticky totéž a je v podstatě jedno, který z nich použijete. Pro rychlou instalaci oblíbeného softwaru dobře poslouží Přidat/Odstranit . . . , který nabízí jen vybraUrčeno pro počítače BARBONE



188

nou množinu ze všech existujících programů, zatímco Synaptic zobrazuje všechny softwarové balíčky dostupné ze softwarových zdrojů a je vhodný pro vyhledávání konkrétních balíčků a nebo jejich odstraňování. Jistě vás nepřekvapí, že také Synaptic vyžaduje už před svým spuštěním heslo. Alespoň víte, co budete provádět.

Rozdíl mezi oběma programy by se dal popsat také tak, že Přidat/Odstranit . . . zobrazuje pouze kompletní programy (a neunavuje uživatele problematikou balíčků), Synaptic oproti tomu zobrazuje konkrétní balíčky (je jich několik tisíc; některé programy jsou tvořeny až z desítek balíčků). Ve výsledku ovšem pracují oba programy úplně stejně. V jeden okamžik může běžet pouze jeden správce softwaru. Pokud se zobrazí oznámení, že „Synaptic už jednou běžíÿ nebo „Databáze balíčků je uzamknutáÿ, potom je nutné jeden z programů ukončit.

Obrázek 140: Správce balíčků Synaptic

Asi nejmarkantnější změnou, se kterou se setkáte, je tedy způsob výběru. Zatímco v Přidat/Odebrat . . . vybíráte celé aplikace, tady je tomu jinak. Ve výběru jsou přímo balíčky – jeden program může být složen z více balíčků, které jsou na sobě vzájemně závislé. Proto je nutné znát alespoň část jména balíčku, který chcete nainstalovat, nechat si jej vyhledat, potvrdit závislosti a vše nainstalovat. Pomocí Synapticu můžete také zjistit, jaké balíčky máte nainstalované a mnoho dalších informací. Určeno pro počítače BARBONE



189

Systémový protokol Veškerá činnost systému, uživatelů a činnosti v síti se ukládá do textových souborů, tzv. logů. Ty lze zobrazit právě volbou Systém →Správa →Systémový protokol – snadno tak můžete zjistit informace o činnosti démonů (služeb), ale také celého systému.

Obrázek 141: Systémový protokol

Logy jsou samozřejmě anglicky a jedná se na první pohled o nesrozumitelnou změť znaků a čísel. Jsou členěny podle typu hlášení, např. na obrázku 141 vidíte hlášení, která systém zaznamenává při použití příkazu sudo. Jejich význam ale oceníte v situaci, kdy budete muset řešit nějaký hardwarový problém – pokud budete po někom žádat radu, může se stát, že bude požadovat informace uvedené právě v těchto záznamech.

Správce aktualizací Správce aktualizací je součástí správce softwaru. Informuje vás o tom, že jsou k dispozici aktualizace nainstalovaného softwaru, viz kapitolu „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Program se spouští automaticky po přihlášení uživatele a kontroluje dostupné aktualizace. Najde-li balíčky k aktualizaci, ohlásí to uživateli, viz obrázek 142. Klepnutím na upozornění se spustí správce aktualizací. Ručně jej lze spustit z hlavní nabídky Systém →Správa →Správce aktualizací. Správce aktualizací vám zobrazí seznam balíčků, které lze aktualizovat, což je vidět na obrázku 143. Můžete si prohlédnout důvody aktualizace jednotlivých balíčků, viz spodní část okna s podrobnými informacemi. Tlačítkem Nainstalovat aktualizace se nové balíčky stáhnou a nainstalují do Určeno pro počítače BARBONE



190

Obrázek 142: Upozornění na dostupné aktualizace

systému. O tomtéž vás informuje ikona na panelu s informační bublinou. Po některých specifických aktualizacích si správce aktualizací vyžádá restart systému, o čemž vás bude informovat na panelu podobným způsobem jako o dostupnosti aktualizací.

Obrázek 143: Seznam dostupných aktualizací

Uživatelé a skupiny Stejně jako v jiných systémech jsou i v Ubuntu různí uživatelé rozdělení do skupin, aby bylo možné definovat jejich práva a omezení. Správa uživatelů a skupin probíhá pomocí nástroje, který naleznete v nabídce pod Systém →Správa →Uživatelé a skupiny. Po spuštění pravděpodobně uvidíte v seznamu uživatelů minimálně svůj uživatelský účet a účet roota. Ten sice Určeno pro počítače BARBONE



191

není aktivován (viz níže), přesto ho nemažte. Okno programu vidíte na obrázku 144. Chcete-li jakkoliv zasahovat do nastavení uživatelů a skupin, musíte získat administrátorská práva klepnutím na tlačítko Odemknout.

Můžete přidávat nebo mazat uživatelské účty, stejně tak skupiny. Pokud možno se vyvarujte používání diakritiky ve jménech uživatelů a skupin. Pod Vlastnostmi se skrývá dialog, ve kterém můžete změnit uživateli heslo, nastavit oprávnění nebo změnit cestu k domovskému adresáři. Pokud vás zajímá problematika uživatelských účtů, můžete si ji nastudovat v jiných publikacích o Linuxu a také na stránce http://wiki.ubuntu.cz/Skupiny uživatelů (groups).

Obrázek 144: Správa uživatelů v Ubuntu

V Linuxu se obecně setkáte se superuživatelem root, což je správce systému. Mluvili jsme o něm v kapitole „Uživatelé, hesla a přihlášení do systémuÿ, str. 81. Správce může provádět prakticky cokoliv, proto se pod tímto účtem běžně nepracuje a využívá se pouze při zásazích do systému (např. instalace softwaru nebo nastavení firewallu). Ubuntu má však přístup k administrátorským právům vyřešen trochu jinak. Účet root je implicitně uzamknut a přístup k jeho právům má pomocí mechanismu sudo ten uživatel, kterého jste vytvořili během instalace (je tedy první po správci). Sudo si vyžádá vaše heslo v případě, kdy budete měnit nastavení systému – s dialogem na zadání hesla jste se již setkali např. při spuštění nástroje na správu uživatelů. Z jiného než prvního založeného účtu sudo používat nemůžete. Můžete mu toto právo ale udělit, a to pomocí nástroje pro správu uživatelů. Vyberte uživatele, kterému chcete umožnit pracovat se sudo. Klepněte na Vlastnosti, vyberte kartu Uživatelská oprávnění a zatrhněte položku Spravovat systém. Stejné je to s administrátorskými nástroji – dokud uživateli neudělíte právo spravovat systém, vůbec je v nabídce nenalezne.




192

Všechny administrační nástroje v Ubuntu jsou nastaveny tak, aby si při spuštění heslo automaticky vyžádaly. Případně obsahují tlačítko Odemknout, kterým se lze do role správce dočasně přepnout. Chcete-li spouštět libovolné programy s právy roota v grafickém prostředí po stisknutí klávesové zkratky Alt+F2 , zadejte před příkaz gksudo a program ke spuštění.

Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače V nabídce Systém jsou také položky pro odhlášení uživatele nebo pro vypnutí Ubuntu. V případě, že vyberete odhlášení ze systému, dostanete na výběr ze dvou možností. • Odhlásit se – prostředí GNOME se ukončí, uloží se běžící programy a zobrazí se přihlašovací obrazovka. • Přepnout uživatele – prostředí se uzamkne a spustí se nová přihlašovací obrazovka; s počítačem může pracovat další uživatel, jakmile se odhlásí, zobrazí se prostředí původního uživatele vyžadující heslo ke vstupu. Po jeho zadání naleznete vše jako před okamžikem přepnutí.

Obrázek 145: Vypnutí Ubuntu

Pokud se rozhodnete práci se systémem ukončit a Ubuntu vypnout, dostanete na výběr z několika možností. • Vypnout – systém se korektně ukončí a počítač se vypne. • Restartovat – systém se korektně ukončí a počítač se restartuje. Po novém startu začne načítat předvolený operační systém. Určeno pro počítače BARBONE


Ukončení Ubuntu a vypnutí počítače

193

• Uspat do paměti – systém uloží všechny běžící programy a jejich obsah do paměti a přejde do pohotovostního režimu. Po probuzení – nejčastěji tlačítkem (libovolným) – se během několika sekund systém ocitne v původním stavu. Během „spánkuÿ počítač odebírá malé množství energie, které je třeba k udržení obsahu paměti. Pokud jej odpojíte od přívodu elektřiny, o data nenávratně přijdete. • Uspat na disk – systém uloží všechny běžící programy a jejich obsah na disk a korektně se vypne. Při dalším startu data z disku opět načte, takže obnoví původní stav prostředí. Během tohoto stavu počítač neodebírá žádnou energii, je vypnutý a je možné jej transportovat. Bližší popis speciálních režimů najdete v kapitole „Správa napájeníÿ, str. 71.



194




195

A jak dál? Tak, a pomalu se blížíme konci našeho seznamování s počítačem. Co dělat dále, jak pokračovat v pronikání do tajů počítačů? Tady bude většina rad nebo instrukcí příliš obecných, protože závisí na každém z vás, jak se k počítači postavíte, a také na tom, jak intenzivně a jakým způsobem budete počítač využívat.

Obrázek 146: A takto vypadá po čase velmi pokročilý uživatel počítače

Základem každé efektivní práce jsou v první řadě vědomosti a pak praxe. Stane-li se pro vás počítač opravdu pracovním nástrojem, pak vám doporučím, abyste si sháněli co nejvíce informací. Kupujte si knížky a časopisy o programech, které používáte, učte se je využívat opravdu dokonale a snažte se vždy alespoň trochu rozumět tomu, co děláte. Že to je všechno příliš obecné? Dobrá tedy, podívejme se ještě na čtyři ukázkové situace, které téměř jistě nastanou v životě každého uživatele počítače. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

196

Jak se z toho nezbláznit? Tuhle otázku si někteří z vás položí po týdnu, jiní po pěti letech používání, ale zcela jistě na ni dojde. Proč? Protože počítače jsou velmi, velmi univerzální zařízení a mají obrovské možnosti využití, jak jsme si řekli již v kapitole „Co je počítačÿ, str. 14. To s sebou bohužel nese jak výhody, tak i nevýhody. Výhodou je, že vám mohou pomáhat téměř při všem, na co si vzpomenete. Nevýhodou je, že to nemusí být zrovna jednoduché a často dochází k nedorozuměním mezi vámi a počítačem. A když se potkáváte s nedorozuměním každý den, může to být opravdu k zbláznění. V následujících několika kapitolách vám proto osvětlím několik faktů, které byste měli mít při práci s počítačem vždy na paměti. Nechtěl jsem se níže popsanými principy zabývat hned v úvodu knihy. Jak záhy zjistíte, jsou mnohdy velmi obecné a bez některých základních znalostí či zkušeností jen obtížně představitelné. Nyní nastal ten správný čas, takže jdeme na to. Zvlášť dobře si, prosím, všímejte zvýrazněného textu.

Počítače často nedělají to, co chceme Před chvílí jsem mluvil o nedorozumění mezi vámi a počítačem. Není to zcela přesné vyjádření, protože počítače nám ve skutečnosti vůbec nerozumí. Nastínil jsem to již na začátku knihy v kapitole „Jak se s počítačem dorozumětÿ, str. 18, kde jsem napsal, že počítače nemluví a nepoznají, co říkáme. Toto už není tak zcela pravda, protože se pomalu objevuje software na rozpoznání řeči, byť zatím jen v angličtině. Stejně tak se už počítače učí pomalu mluvit. Pokroky v této oblasti jsou a hlasové ovládání počítače se zřejmě nezadržitelně blíží. Mnozí z vás se na něj po přečtení těchto řádek jistě těší v domnění, že pak bude všechno jednoduché a jasné. To je bohužel omyl. Největší problém v této oblasti totiž zatím zůstává nevyřešen. Počítače dnes už umí rozpoznávat či vyslovovat slova, umí reagovat na jednoslovné povely (stejně jako třeba pes) a pomalu se učí přepisovat na obrazovku mluvený text. Stále však nechápou význam věty – jsou schopny napsat, co jste řekli, ale nerozumí významu vašeho sdělení. Tato výsada je prozatím dána pouze lidem. Dá se říci, že počítače ve skutečnosti pouze papouškují to, co jim řekl někdo jiný. A autor tohoto textu ani neočekává, že se v následujícím desetiletí na výše uvedených faktech něco změní (i když nějaká pozitivní zpráva se sem tam objeví). Počítač je de facto velmi univerzální nástroj, a proto záleží jen na lidech, co bude počítač dělat a jak to bude dělat. Provedu jednoduché srovnání třeba s nožem. Nůž nic nedělá do té doby, dokud na něj nesáhnete. Jestli Určeno pro počítače BARBONE


Jak se z toho nezbláznit?

197

chcete, aby řezal, musíte jej vzít do ruky a vést ho. Nůž samotný nedělá nic, teprve člověk ho dokáže „oživitÿ povelem, v tomto případě pohybem ruky. Zdají-li se vám předchozí slova příliš silná vzhledem k tomu, co všechno počítače „umíÿ, uvědomte si, že všechno, co „umíÿ, jim dává do vínku software. V kapitole „Co je počítačÿ, str. 14, jsme si řekli, že software jsou povely pro počítač. A zatím stále platí, že software – tedy povely, jimiž se počítač řídí – musí vytvořit člověk.

Obrázek 147: Počítače zatím nerozumí tomu, co říkáme

Ač se to nezdá, je počítač ve skutečnosti velmi podobný tomu noži. Chcemeli, aby počítač něco udělal, musíme ho vést. Počítač za vás udělá spoustu práce, když mu řeknete co a jak, ale „sámÿ neudělá nic. A už vůbec za vás nic nevymyslí. Když se vrátím ke srovnání s nožem, které budu používat i v dalším textu, je počítač ve skutečnosti jen velmi složitý a drahý nůž na elektřinu. Je to divné, ale je to tak. Mnozí uživatelé o počítačích s oblibou tvrdí, že jsou hloupé, protože nedělají to, co chtějí oni. Právě zde je zakopaný pes. Ano, počítače jsou hloupé, jenže to je bohužel jejich základní vlastnost. Jistě znáte pravidlo „moudřejší ustoupíÿ. Ve dvojici počítač-člověk je moudřejší člověk, proto musíme Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

198

ustupovat my. Nyní se konečně dostáváme k tomu, proč počítače tak často nedělají to, co chceme. Závěr je překvapivě jednoduchý: největší množství problémů nevzniká „v počítačiÿ, ale v nás. Počítač je ve skutečnosti pouze nástroj, kterému musíme přesně říci, co po něm chceme. A musíme mu to říci tak, jak chce on, ne jak chceme my, protože on je ten hloupější. Počítači musíme zadávat povely přesně tak, jak je očekává. Když to uděláme jinak, nemůžeme se zlobit na to, že nám nebude rozumět nebo udělá něco jiného. Je to jasné? Výborně. Takže tento odstavec si pro jistotu přečtěte ještě jednou a pokaždé, když budete na počítač naštvaní, se podívejte znovu do této kapitoly! Oblíbené počítačové pořekadlo říká, že chyba se vyskytuje nejčastěji mezi židlí a klávesnicí. Z praxe mohu potvrdit, že tohle tvrzení je platné bez ohledu na možnost chyb v programech, o nichž si řekneme dále. Možná vás uspokojí, že platí i v případě odborníků – to je také poznatek z praxe. Asi bych měl dodat, že z vlastní praxe.

Možná si říkáte: „Proč tolik zbytečně popsaného papíru?ÿ Nejčastějším, ale opravdu nejčastějším problémem, na který u uživatelů narážím, je skutečnost, že jim nikdy nikdo neřekl to, co je napsáno v této kapitole. Takže proto tolik popsaného papíru.

Ovládání programů Přejděme nyní od obecných pojmů ke konkrétním opatřením a doporučením. Z předchozí kapitoly plyne, že byste se měli naučit s počítačem zacházet. Částečně se o to snaží tato kniha. V ní ale najdete jen základy ovládání počítače, vysvětlení základních pojmů jako je přesouvání oken, uložení souborů a adresářů a podobně. To vám sice může stačit, ale nenaučí vás to ovládat konkrétní programy, se kterými budete pracovat. A tady je druhá nejčastější chyba, na kterou narážím: uživatelé, kteří umí program spustit a otevřít v něm svoje data, často mylně předpokládají, že už umí program ovládat. To samozřejmě není pravda. Každý počítačový program je specifický nástroj, který nám dovolí využít počítač k nějakému úkonu. Stejně jako nože mají i programy různé určení a podle toho je nutné s nimi zacházet. U programů je způsob použití obvykle pevně daný, což znamená, že existují pravidla, jak je používat. Tato pravidla říkají, jaký povel máte programu zadat, když chcete dosáhnout určitého výsledku. Povelem může být klávesová zkratka, akce vybraná z nabídky programu a podobně. Když píšete text v textovém procesoru OpenOffice.org a budete ho chtít podtrhnout, bude ten povel znamenat stisknutí klávesové zkratky Ctrl+u . OpenOffice.org vám pak podtrhne text, který jste označili. Určeno pro počítače BARBONE



199

Software, a potažmo počítač, však sám nevycítí, kterou část textu by bylo vhodné podtrhnout. Možnosti dnešních programů jsou obrovské a stejně rozsáhlá je i množina povelů pro ně. Je bláhové předpokládat, že je pochopíte jen tak, jaksi „samiÿ. Toto umí jen málokdo. Proto se k programům dodává nápověda – dokumentace, ve které jsou obvykle popsány všechny povely určené k ovládání programu. Budete-li chtít s nějakým programem častěji pracovat, měli byste se to nejdříve naučit. Nejhorší, co můžete udělat, je sednout si k programu a předpokládat, že všechno zvládnete hned a sami. Tím, že spustíte aplikaci a zkusíte kliknout na všechno, co je v okně vidět, se s ní velmi pravděpodobně nenaučíte pracovat. Můžete tak třeba zjistit, jak se dělá deset základních úkonů. Na druhou stranu, je-li to všechno, co potřebujete, tak se víc učit asi nemusíte. Naučit se pracovat s programem není těžké a je to podobné, jako když se učíte řídit. Jen je toho mnohem více, protože i jednoduché programy mají dnes daleko více funkcí než auto. Nejjednodušší je přečíst si k programu dodanou nápovědu (dokumentaci) nebo si koupit knížku. Nemusíte samozřejmě číst všechno, ale měli byste se určitě seznámit se základy práce s programem. Dále si můžete vybírat podle potřeby jen ty funkce, které vás budou zajímat a které budete používat. U specializovaného softwaru je samozřejmě důležitá orientace v oboru. Protože nebudete používat program jen jeden, měli byste se naučit ovládat všechny programy, se kterými budete pracovat, v potřebné míře pro vaši práci. Každý program je totiž jiný, jinak se ovládá a může mít jiný způsob práce (přístup k problému). Možná jste si u mnoha programů všimli stejných vlastností – například klávesa F1 obvykle spustí nápovědu, zkratka Ctrl+p vyvolá tiskový dialog, Ctrl+b v textovém procesoru znamená tučný text. Je pravda, takové konvence existují, ale nemusí platit vždy a v každém programu. Dva různé programy mohou mít k vyvolání téže funkce dva různé povely. Dodaná nápověda (dokumentace) a kniha se mohou hodně lišit. V dobře napsané knize nenajdete jen suchopárný popis vlastností programu a způsob jeho ovládání. Měla by obsahovat spoustu tipů, které vám ulehčí práci, neocenitelné zkušenosti autora, upozornění na chyby a problémy při používání daného programu a mnoho dalších informací, které v oficiální nápovědě k programu nikdy nebudou. Knihy totiž obvykle píší velmi zkušení uživatelé, nikoli samotní autoři programů.

Co naopak platí vždy, jsou základní principy práce, které jsou dány funkcí programu. Například programy na kreslení technických výkresů dodržují normy a pravidla z oboru a platí v nich obecné poznatky z dané oblasti. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

200

Stejně tak to platí pro programy určené na zpracování textu, zvuku, videa a podobně. Když něco nefunguje tak, jak by mělo, a není to vaše chyba, může jít o chybu softwaru. Někdy počítače zkrátka nedělají to, co jim říkáte, i když jim to říkáte správně a tak, jak chtějí. Jde o důsledky chyb v softwaru. Taková chyba obvykle znamená, že vámi zadaný správný povel je zpracován špatně. Software je dnes velmi složitý a takové věci se stávají. Právě proto vycházejí opravy neboli aktualizace softwaru, o kterých jsem mluvil již v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Narazíte-li na podobný problém, měli byste chybový software ze všeho nejdříve aktualizovat, v novější verzi bude chyba již pravděpodobně opravena.

Co jsou intuitivní programy? Říká se, že když dva dělají totéž, není to totéž, což platí i u počítačových programů. Často se o nich tvrdí, že jsou více či méně intuitivní. Intuitivní program se špatně definuje, ale obvykle tato vlastnost znamená, že program se chová a ovládá tak, jak byste na první pohled očekávali, případně vám pomáhá s prací. Intuitivnost může být dána způsobem ovládání, vzhledem programu, umístěním ikon, definicí povelů a spoustou dalších věcí, které se bez konkrétního příkladu špatně popisují. Poznáte to tak, že vám program „sedneÿ napoprvé a první kroky s ním budou jednoduché i přesto, že o něm moc nevíte (za předpokladu jistých obecných počítačových dovedností). Intuitivnost programu je bohužel subjektivní dojem. Každému z nás připadají intuitivní a pochopitelné zcela jiné věci. Když si nerozumíte s nějakým programem a špatně se vám v něm pracuje, je na čase vyzkoušet program jiný (za předpokladu, že to jde). Je možné, že bude jinak vypadat a bude se i rozdílně ovládat, což se budete muset znovu naučit. Ale pokud se vám s ním bude pracovat lépe, bude to jistě stát za to, věřte mi.

Proč nemít strach z počítače? Strach z počítače je další z věcí, se kterou se často setkávám. Strach z toho, „co to uděláÿ, „že se to pokazíÿ nebo „že něco pokazímÿ je přitom zcela bezdůvodný a většinou plyne jen z neznalosti nějakého programu nebo jeho funkce. Zbavit se strachu je přitom jednoduché a v podstatě stejné jako všude jinde – stačí se „o tom něco dozvědětÿ. Jak se zbavit strachu jsem už v podstatě napsal v předchozích kapitolách a opravdu na tom není nic těžkého. Seznamte se s programy, které používáte, naučte se je používat a používejte je. Když budete s programy pracovat tak, Určeno pro počítače BARBONE



201

jak vyžadují, nemůže se „nic pokazitÿ. Jestli mi nevěříte, tak vězte, že to dělám úplně stejně. Ve skutečnosti není třeba mít strach z (nového) počítače nebo (nového) programu. Strach byste měli mít především z toho, že přijdete o svá data.

Jak přijít o data? Vaše data, to je všechno, co jste si do počítače uložili a co jste mu svěřili. Mohou to být obrázky a videa z dovolené, oblíbená hudba, napsané básničky, pracovní smlouvy a jiné dokumenty, seznam půjčených knih, účetnictví, firemní prezentace, e-mailová korespondence a milión dalších věcí. Vaše data jsou zkrátka všechno, co jste s pomocí počítače vytvořili, upravili, nakopírovali – a nyní to v něm máte uloženo. Jestli se musíte o něco bát, pak jsou to tahle data. Když je ztratíte, tak ztratíte obrázky a videa z dovolené, oblíbenou hudbu, napsané básničky, pracovní smlouvy a všechno ostatní.

Obrázek 148: O data lze přijít i velmi neobvyklým způsobem Jedinou výjimkou z tohoto pravidla jsou programy, které jste do počítače nainstalovali a můžete to kdykoliv poměrně jednoduše udělat znovu.

Data můžete ztratit velmi jednoduše, věřte mi. Stačí, když se přehlédnete a smažete složku, ve které je máte. Stává se to, také se mi to stalo – a hned několikrát. V tomto případě můžete přijít o všechno, co ve složce bylo. Můžete narazit na chybu v programu, která způsobí ztrátu dat, i to se mi Určeno pro počítače BARBONE


202

A jak dál?

přihodilo. Když to bude textový procesor, přijdete o jeden dokument, když to bude nástroj na údržbu disku, můžete přijít o celý disk a vše, co je na něm. Obojí jsem už viděl. Nebo si nebudete dávat pozor a stáhnete si do počítače virus, který ta data z disku smaže za vás, případně je předtím ještě rozešle po celém Internetu. Stejně tak se může pokazit hardware – pevný disk, na kterém jsou uložena data, to jsem také viděl. Počítač může shořet vinou přepětí v síti nebo vadného dílu, např. baterie, i to jsem zažil . Může spadnout ze schodů nebo z balkónu, což platí zvláště pro přenosné počítače (o obojím jsem četl nebo slyšel). Možností, jak přijít o data, je ve skutečnosti velmi mnoho.

Jak nepřijít o data? Jestli jsem vás v předchozí kapitole vystrašil, pak je to dobře. Jenom strach ze ztráty dat vás totiž donutí zabývat se tím, jak o ně nepřijít. V podstatě existuje jen jedna možnost: pořádně data zálohovat. Říká se, že data se dělí na dvě kategorie: data ztracená a data zálohovaná. I toto mohu potvrdit. A přesně proto si data zálohujeme. Zálohování dat znamená uložení na takové médium, ze kterého je budete moci přečíst po rozumnou, tzn. potřebnou dobu. Toto médium nemůže být v počítači, který mohou potkat všechny výše uvedené katastrofy, a nemělo by být ani blízko něj. Běžní domácí uživatelé mají v podstatě dvě možnosti: použít externí disk nebo datová média – dnes většinou DVD. Každá z variant má svoje výhody a nevýhody. Externí disky jsou velké, hodně se na ně vejde a vše máte na jednom místě. Obvykle ale bývají připojeny k počítači, tzn. jsou fyzicky na stejném místě jako originální data. Při nějaké větší katastrofě tak můžete přijít nejen o originál, ale i kopii. Takovou katastrofou může být požár nebo přepětí v síti, případně napadaní virem. Nemají neomezenou životnost – když je budete často používat, je možné, že se pokazí za několik málo let (obsahují mechanické součásti). Tehdy přijdete o všechna data. Lepší je to s flashdisky, které se hodí nejen na přenos dat, ale i na rychlé zálohy (i v případě, že nebudete mít nic jiného po ruce). Nemají mechanické části, proto jsou spolehlivější. Mají však svá omezení – kapacitní i technologická, viz kapitolu „USB flashdisk a MP3 přehrávačÿ, str. 47. DVD média sice hoří lépe než pevný disk, ale mají i jiné zajímavé vlastnosti. Data na nich obvykle nelze přepsat, takže je neohrozí viry či chyby softwaru. Neohrozí je ani přepětí v síti, protože se nestrkají do zásuvky. Jsou levná, takže si můžete vyrobit hned dvě kopie a schovat je na dvě různá místa. Na domácí zálohování vám určitě postačí. Musíte se však o ně dobře starat, což znamená, že by měly být uloženy na tmavém místě a neměli byste je příliš Určeno pro počítače BARBONE



203

často vytahovat. Používáním se totiž zkracuje jejich životnost. V případě, že budou poškozena, měli byste je co nejdříve znovu zkopírovat. Na zálohování určitě používejte kvalitní DVD média a vypalujte co nejnižší rychlostí. Na přepisovatelná (RW) média není vhodné vypalovat dlouhodobé zálohy. Riziko ztráty dat lze snížit pomocí některých opatření, nelze ho však nikdy vyloučit. Přesto si uveďme některá z nich: • Zabránit ztrátě dat kvůli vlastní nepozornosti můžete jen tím, že budete dávat dobrý pozor na to, co děláte a co se vám počítač zrovna snaží sdělit. Je to jednoduché a funguje to. Při běžné práci stačí obvykle používat selský rozum, důležitým úkonům byste měli věnovat zvýšenou pozornost. • Ztrátě dat způsobené chybným chováním programu lze předejít tím, že budete pravidelně sledovat vydávání oprav a instalovat je, tzn. budete aktualizovat software v počítači. V případě velkých změn je lepší nejdříve si aktualizované verze vyzkoušet nanečisto. Existují výjimky z tohoto pravidla, ale ty se uplatňují spíš ve velkém provozu a ne u běžných domácích počítačů. Tam platí, že aktualizovaný software znamená méně problémů. • Ztrátě dat, kterou způsobují viry či trojské koně, viz kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79, zabrání tzv. antivirový software. U něj je důležitější než kde jinde pravidelná aktualizace. Když ho nebudete aktualizovat, nebude vám k ničemu, protože včas nerozpozná možnost hrozby a neochrání počítač. Výše uvedený bod se zatím týká uživatelů s operačním systémem Windows. V systému Linux je pravděpodobnost úspěšného napadení virem velmi malá.

• Výše uvedený selský rozum byste měli používat i při pohybu na Internetu. Neklikejte na reklamy slibující zvětšení prsou (platí i pro pány). Nerozbalujte každou e-mailovou přílohu, kterou vám poslal strejda z Nigérie. Neposílejte peněžitou zálohu ani číslo své kreditní karty někomu, kdo tvrdí, že je v nouzi a stokrát vám to vynahradí. Přijdeli e-mail z banky, nejprve si ověřte, zda nejde o podvrh na webu vaší banky, případně i telefonicky. Buďte maximálně podezíraví všude tam, kde po vás chtějí osobní či peněžní údaje, když vás osloví někdo neznámý s žádostí o pomoc, peníze, hesla či o jiné údaje. • Fyzickému poškození počítače lze zabránit správnou manipulací (notebook) či správným umístěním (stolní počítače). Vezměte prosím na vědomí, že počítače nemají rády Kofolu ani pomerančový džus. Poškození přepětím zabrání záložní zdroj nebo alespoň přepěťová ochrana, Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

204

viz kapitolu „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49. Nezapomeňte takto ochránit všechny kabely, které vedou do počítače, blesk může projít i přes datový kabel modemu! Znovu pro jistotu opakuji, že uvedená opatření riziko ztráty dat sníží, ale nevyloučí. Stále platí, že jediným zaručeným způsobem uchování dat je správná záloha.

Zálohování byste měli věnovat tolik pozornosti, nakolik jsou vaše data důležitá. Ztratí-li se fotky z dovolené či soukromé e-maily, tak to sice zabolí, ale pravděpodobně nepřijdete k žádné újmě. Takové věci obvykle stačí vypálit jednou za čas, případně kopírovat na nějaký externí disk. Ztratí-li se vám firemní smlouvy, může to být horší a když se ztratí záloha účetnictví, můžete být v řádném průšvihu při kontrole z finančního úřadu. Důležitým zálohám proto věnujte větší pozornost než těm méně důležitým. Nezapomeňte si jednou za čas ověřit, že se zálohy dají přečíst a použít! Osobně zálohuji obsah počítače na externí disk, a to každý den (automaticky). Jednou měsíčně vypaluji velké zálohy na DVD média. Méně důležitá data v jedné kopii (fotky, dokumentaci, dočasnou práci), důležitá data ve dvou kopiích (smlouvy, veškerá firemní data, osobní data) a obě kopie uložím na zcela jiná místa (jde o jiné obce). Při skončení nějakého velkého projektu vypaluji dvě zálohy pouze tohoto projektu. Jednou za půl roku kontroluji několik náhodně vybraných médií, zda jdou v pořádku přečíst. Narazím-li na chybu, okamžitě zkontroluji média stejného typu vypálená ve stejném období a v případě problémů okamžitě pořídím nové kopie (stalo se pouze jednou). Možná se vám zdají výše uvedená opatření přitažená za vlasy, ale ujišťuji vás, že opravdu takto zálohuji. Některé výsledky mé práce (například tato kniha) sice mají fyzickou podobu, ale veškeré podklady pro její výrobu jsou pouze soubory v počítači. Kdybych o ně přišel, musel bych při příštím vydání opsat knihu z papíru zpátky do počítače a ani tak by potřebné podklady zdaleka nebyly kompletní. Proto zálohuji často a zálohy pravidelně kontroluji.

Co funguje, do toho se nevrtá Nadpis této kapitoly je zlatou zásadou každého počítačového odborníka. Proč? Vyjadřuje totiž určitý přístup k problémům, který je vlastní lidem od počítačů. Naučíte-li se tento přístup respektovat a budete dodržovat výše uvedenou zásadu, ušetříte si mnoho problémů. Proč? Již mnohokrát jsem zmiňoval, že počítač je celkem složité zařízení a někdy docela dlouho trvá, než se vše vyladí. Platí to nejen po stránce hardwarové Určeno pro počítače BARBONE



205

a softwarové – počítač totiž musí být vyladěn i ke spokojenosti uživatele, což nemusí být nutně to samé. Chvíli také trvá, než si uživatel na všechno zvykne a naučí se se softwarem a hardwarem pracovat. No a když začnete do takto vyladěného systému vrtat, můžete ho zcela rozvrtat. Čemu se vyhnout? V první řadě platí, že když počítač funguje bezchybně a k vaší spokojenosti, tak vlastně ani není důvod nic měnit. S případnou změnou vždy souvisí nějaké množství práce, kterou budete muset udělat, ale ta může být zcela zbytečná. Do fungujícího hardwaru byste měli vrtat jen tehdy, když už vám něco nevyhovuje nebo nestačí. Například se vám na pevný disk už nevejdou všechna data, nebo práce na počítači trvá moc dlouho (je pomalý), program vám píše, že máte málo paměti atd. Rady a doporučení k problematice rozšíření hardwaru najdete dále v kapitole „Když počítač nestačíÿ, str. 210. U softwaru platí víceméně to samé – změna je zajímavá např. tehdy, když vám nová verze programu přinese funkce, které pro práci potřebujete. Že nová verze vašeho oblíbeného programu vypadá lépe, ještě neznamená, že umí to, co jste potřebovali a že se vám s ním bude dobře pracovat. Naopak může znamenat změny v ovládání, které se budete muset naučit, případně může vyžadovat (a nové verze složitých a velkých aplikací také velmi často vyžadují) výkonnější hardware. Poté, až všechno absolvujete, můžete dojít k názoru, že umíte to, co předtím. Jen vás to stálo zbytečný čas, zbytečné peníze a nová verze programu má navíc několik nepříjemných chyb. Změna verze malých nástrojů a programů tak nebolí, ale u těch větších je to občas k zbláznění. Než se pustíte do upgradu softwaru, přesvědčte se, že vám za to opravdu stojí. Světlou výjimku z tohoto pravidla tvoří aktualizace softwaru zmíněné v kapitole „Verze softwaru a aktualizaceÿ, str. 76. Aktualizace softwaru s sebou nenesou velké změny a chyby v programech obvykle jen opravují, nevnášejí nové. U větších softwarových nástrojů se proto téměř vždy vyplatí počkat s upgradem na novou verzi až do doby, než se objeví nějaké její aktualizace.

Počítačoví odborníci Velmi často se v praxi setkávám s výrazem odborník přes počítače. Za takovými lidmi půjdete obvykle tehdy, když budete mít s počítačem problémy. Protože jde o jeden z nejvíce nepochopených pojmů současnosti, na chvíli se u něj zastavím. Za odborníka přes počítače je dnes většinou lidí mylně považován kdokoliv, kdo s počítačem pracuje a nečiní mu to problémy. Jenže počítač je ve skutečnosti jen složitý nástroj a ne každý, kdo s ním pracuje, mu nutně musí Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

206

i rozumět. Může u něj prostě jen sedět osm hodin denně v práci a kreslit plány mostů, což je činnost, které rozumí. I když mu uvedená praxe dává velkou šanci získat mnoho zkušeností, určitě z něj neudělá počítačového odborníka. Vždy bude především konstruktérem a jeho prací bude kreslit mostní konstrukce. Naopak počítačový odborník sice může rozumět počítačům a v případě problémů vám s ním pomůže, ale nemusí přitom mít ani tušení o práci, kterou s počítačem děláte. Konstruktérovi pomůže s počítačem, když bude stávkovat, ale nikdy za něj nemůže navrhovat mostní konstrukce. Je to stejné jako s nožem – zdaleka ne každý, kdo umí krájet chleba, je nožíř. Stejně jako nůž je víra v „odborníkyÿ dvojsečná a seká na obě strany. Obyčejní – byť zkušení – uživatelé jsou často stíháni ostatními ve víře, že vyřeší problémy s počítači, kterým často ani nemohou rozumět. A opravdoví počítačoví odborníci jsou pro změnu uháněni i v oblastech činností, kterým oni nerozumí.

Jak nepřijít o zdraví? Možná si říkáte, že zase zbytečně straším – ano, straším, ale ne zbytečně. Zapamatujte si, že každodenní dlouhodobá práce na počítači může zanechat stopy na vašem zdraví. A většinou i zanechá – bolí vás prsty, zápěstí, oči či záda. Proč? Protože práce na počítači není činnost lidem úplně přirozená a přetěžuje některé části lidského těla. Situaci velice často zhoršují nevhodné pracovní návyky a špatné vybavení. V této kapitole se podíváme, co se s nimi dá dělat. Pracujete-li s počítačem opravdu každodenně po dobu několika hodin, věnujte zvýšenou pozornost informacím uvedeným dále! Popsané problémy se po nějakém čase zcela jistě projeví a následující kapitoly obsahují informace, jak jim předejít.

Nepracujte bez přestávek! Nejhorším, opravdu nejhorším likvidátorem vašeho zdraví je dlouhodobá a nepřerušovaná práce. Při ní dochází k namáhání a následnému přepínání stále stejných svalů, důsledkem čehož je ztuhlost a bolest v namáhaných místech – jde především o krk, záda, ruce či oči. Druhým velkým problémem je tzv. RSI syndrom (http://cs.wikipedia.org/wiki/Repetitive strain injury) neboli poškození vznikající při opakovaných drobných pohybech. I když se to nezdá, zatěžují tyto mikropohyby stále stejnou skupinu svalů a šlach a mohou vyvolat značnou a trvalou bolest. RSI syndrom ohrožuje především zápěstí, prsty a předloktí. Určeno pro počítače BARBONE


Jak nepřijít o zdraví?

207

Jedinou možnou prevencí a jedinou pomocí je přerušovaná práce. Měli byste si jednou za hodinu dopřát krátkou pauzu, stejně jako např. ve škole. Během uvedené hodiny nepracujte stále, ale občas práci přerušte. Někdy je to otravné, zvlášť při velkém soustředění, ale opravdu je to nutné.

Obrázek 149: Špatné vybavení zhoršuje ergonomii práce s počítačem

Pro stejné zapomnětlivce, jako jsem já, mám dobrý tip: pořiďte si program Workrave. Uživatelé Ubuntu jej najdou v internetových repositářích a nainstalují si jej například pomocí programu Synaptic, uživatelé Windows si mohou na http://www.workrave.org stáhnout instalační balík. Program Workrave bude po spuštění hlídat přestávky i mikropauzy za vás, bude vás neustále otravovat a nedá vám pokoj do té doby, dokud nepustíte klávesnici či myš a nebudete se předepsanou dobu věnovat relaxaci. Workrave vám doUrčeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

208

konce umí ukázat, jaké cviky byste v přestávkách měli provádět a radí vám i jinak. Je to neuvěřitelně otravný program, který to s vámi myslí dobře. Opravdu však funguje a hlavně vám chce pomoci. Uvedených doporučení by se měli držet nejen ti, kteří s počítačem hodně pracují, ale i ti, kteří si s ním hodně hrají.

Když bolí ruce • Pořiďte si pořádnou klávesnici a naučte se psát všemi deseti. Ruce bolí obvykle tehdy, když hodně píšete na klávesnici; doporučené řešení je proto velmi jednoduché a opravdu funguje. Psaní všemi deseti odlehčí namáhaným prstům – rozloží zátěž rovnoměrně. Pořádná klávesnice by měla mít vyšší zdvih a tužší klávesy, aby kladla odpor a prsty se více namáhaly, jinak hrozí RSI. Ergonomické klávesnice jsou většinou speciálně tvarované (lépe vyhovují rozložení prstů) a často jsou „rozlomenéÿ uprostřed, což je přirozenější poloha rukou při psaní. • Ruce by měly být při psaní v přirozené poloze podobné té, jako když visí podél těla, pouze s ohnutými lokty. Zápěstí nesmí být při práci příliš vychýlená ani do boku, ani nahoru (to dělá např. příliš vysoká klávesnice). • Dodržujte přestávky – používejte Workrave, to je moje další rada. Jestli vás už ruce bolí hodně a přestávky pomohly jen málo, zvyšte si v nastavení (viz kontextové menu programu) četnost mikropauz a délku přestávek. • Když vás bolí jen jedna ruka, pravděpodobně děláte často s myší. Řešení je podobné jako v předchozím bodě – pořiďte si kvalitní myš a pravidelně relaxujte. Já jsem se při těchto problémech naučil pracovat s myší i druhou rukou, takže nyní, když pocítím náznak únavy či bolesti, přehodím myš na druhou stranu a mohu pracovat dále. • Když vás bolí spodní část dlaně – tam, kde se opíráte – případně ztrácíte cit v prstech, máte zaděláno na jiný problém, a to na tzv. syndrom karpálního tunelu. Ten je důsledkem neustálého tlaku na spodní část dlaně, kde se ruce opírají při psaní nebo při držení myši. Řešením mohou být měkké podložky umístěné před myš a klávesnici. U mě toto řešení nezabralo podle očekávání, takže jsem přestal při psaní opírat ruce o klávesnici. Zatím jsem spokojen. • Když nic z toho nepomůže, navštivte lékaře, důkladně mu popište problémy, styl práce a nechte si poradit. Dodržujte jeho doporučení! Určeno pro počítače BARBONE


Jak nepřijít o zdraví?

209

Když bolí oči • Dejte si monitor do rozumné vzdálenosti od očí. Občas jsem se potkal s tím, že uživatelé měli monitor buď moc blízko nebo moc daleko od očí a pomohlo pouhé posunutí po stole. Zkuste to, možná se vám s ním bude pracovat lépe. Monitor by měl být ve vzdálenosti 40–70 cm od očí. Máte-li v této vzdálenosti problémy se čtením, zvětšete si písmo. • Problémem může být i odraz světla – monitor nesmí být přímo naproti oknu. Umístěte jej tak, aby při práci neodrážel odlesky do očí, nejlepší poloha je kolmo ke zdrojům světla. Někdy pomůže naklonit obrazovku trochu dopředu (horní hranou k sobě), což sníží míru odlesku. • Vylaďte si nastavení monitoru tak, aby příliš nezářil. Zejména moderní LCD monitory mají tendenci přesvětlovat obraz. Při přehrávání filmů se to možná hodí, ale na práci ne. Většina monitorů má speciální režimy na promítání filmů a na práci (nižší jas pro práci s textem) – zkontrolujte, který režim je právě nastaven, případně si jej dolaďte. Nezapomeňte, že při práci ve tmě (večer/v noci) stačí daleko menší osvětlení, a proto byste si měli jas monitoru ještě snížit. • Nainstalujte si Workrave a při mikropauzách koukejte jinam než na monitor. Procvičíte si tím oční svaly a nebudou vás tak bolet. • Pořiďte si kvalitní monitor. Tahle rada se týká zejména uživatelů, kteří pracují často a dlouho nebo mají citlivé oči. Od kvality obrazu se odvíjí i námaha, kterou musí oči při čtení nebo sledování monitoru vyvíjet. Lepší monitory mívají lepší obraz, proto v důsledku méně namáhají vaše oči. • Když nic z toho nepomůže, navštivte lékaře, důkladně mu popište problémy, styl práce a nechte si poradit.Dodržujte jeho doporučení!

Když bolí krk, záda a ostatní • Dejte si monitor do výšky očí. Nejčastější problém vzniká, když koukáte moc „do zeměÿ nebo moc nahoru. V takovém případě vás po delší práci bude zaručeně bolet krk. Monitor by měl být ve výšce očí – většinou se doporučuje, aby horní hrana monitoru byla ve výšce vašich očí. • Dbejte na správný posed. Nohy jsou spuštěny, chodidla leží na zemi. Lýtka a stehna by měla svírat úhel cca 90 ◦ stejně tak předloktí a paže. Zápěstí nesmí být ohnutá, celá ruka musí být rovná. Hlava se dívá dopředu, celé tělo je otočeno směrem k monitoru a klávesnici. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

210

• Vůbec nevadí, když budete při práci mírně měnit polohu – tělo si odpočine a vhodnou polohu si najde samo. Každopádně seďte co nejvíce uvolněně, nikoliv křečovitě. • Dělejte přestávky, během nichž se budete hýbat – dbejte doporučení programu Workrave, během přestávky se protahujte, choďte atd. Pořiďte si kvalitní židli, nehrbte se – spíše se pohodlně opírejte. Jestli si myslíte, že vás zase jen bezdůvodně straším, pak vězte, že hovořím i z vlastní zkušenosti. Moje práce se z 95 odehrává u počítače a většinu uvedených problémů jsem zakusil na vlastní kůži. Řešení, která doporučuji, mi opravdu pomohla.

Obrázek 150: Program Workrave: prevence zdravotních problémů

Když počítač nestačí Jestli jste se sem dostali rovnou ze začátku knihy a teprve zvažujete koupi svého prvního počítače, určitě si projděte i kapitolu „Hardware je fyzické zařízení počítačeÿ, str. 21 a předchozí kapitolu „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206. Zajímavé informace věnované rozšíření počítače najdete i v následující kapitole. Jde-li o váš první počítač, nesnažte se při nákupu šetřit za každou cenu. Až zjistíte, co všechno počítač dokáže a budete po něm chtít více, můžete velmi rychle narazit na omezení daná špatným prvotním výběrem hardwaru. Projděte si uvedené kapitoly, které vás seznámí s možnostmi počítače, a teprve pak se rozhodujte o koupi!



Když počítač nestačí

211

Jednoho dne, a ten den zcela jistě nastane v životě každého uživatele počítače, si budete muset koupit nový počítač. Důvodů může být mnoho, přičemž nejčastějším bývá ten, že vám počítač přestane stačit, a to v každém směru. V této kapitole se podíváme na parametry, kterými byste se při nákupu počítače měli zabývat. Vezměte přitom v úvahu i své předchozí zkušenosti.

Obrázek 151: Někdy je výměna starého počítače za nový opravdu nezbytná

Procesor: rychlost a další parametry Procesor a jeho frekvence je při nákupu asi nejviditelnější součást nového počítače a taky je nejvíce přeceňovaná, protože platí zjednodušené vnímání: čím lepší procesor, tím lepší počítač. Částečně je to pravda, ale opravdu jen částečně. Je nutné si uvědomit, že sebelepší procesor vám bude na nic, když nebudou dostačující ostatní komponenty v počítači. Pravidlo, které jsem uvedl ohledně výkonu procesoru v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65, sice platí, ale problém může vzniknout při pokusu orientovat se v dnešní nabídce procesorů. Máme tady několik výrobců, každý z nich má několik modelů s různými vlastnostmi. Jak si vybrat? Jednoduše – stačí se opět řídit rozumem a znát některé vlastnosti dnešních procesorů. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

212

Většina procesorů má dnes více jader. Jádro je něco jako základní prvek procesoru, které zpracovává povely. Více jader tedy znamená více výkonu, toto pravidlo zhruba platí. Stejné je to s cache (rychlé vyrovnávací) pamětí, která urychluje práci procesoru, protože obsahuje právě zpracovávané povely a data. Čím více cache na procesoru, tím lépe. Velikost cache je velmi důležitým parametrem. A nakonec je zde samozřejmě i frekvence, kde platí, že více je lépe – ovšem u srovnatelných typů procesorů. Pro základní, ale opravdu jen základní využití počítače jako je psaní textu či surfování na Internetu, vám postačí i ty nejméně výkonné a nejlevnější procesory. S těmi se určitě setkáte i tehdy, když si budete kupovat malý notebook a vaší prioritou nebude výkon, ale váha a doba provozu na baterie. Budete-li chtít po počítači více, např. lepší střih videa či úpravu fotek, sáhněte raději po lepším procesoru, který má více jader a více paměti cache. Při extrémních požadavcích na výkon byste na procesoru neměli šetřit, ale nemusíte nutně kupovat „topÿ modely. Osobně používám nejraději procesory společnosti Intel v kombinaci s čipovou sadou (a ještě lépe i se základní deskou) stejného výrobce. Mám k dispozici stabilní platformu s rozumným poměrem cena/výkon/spolehlivost. Výkonu mají procesory od Intelu dost, spotřeba je u nových typů celkem malá. Zásadně se vyhýbám procesorům typu „Celeronÿ s jedním jádrem a menší cache pamětí, kde případná sleva opravdu není zadarmo. Procesory vybírám cenově někde „uprostředÿ, kde bývá nejvýhodnější poměr cena/výkon.

RAM, grafická karta a to „dalšíÿ ve skříni Operační paměť RAM, probraná v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65, je dalším důležitým parametrem, bohužel často podceňovaným. V honbě za rychlostí procesoru se často setkávám s nevyváženými sestavami, kde je výkonný procesor doplněn naprosto nevyhovujícím (malým) množstvím paměti. Velikost paměti RAM má vliv na odezvu systému, odezvu aplikací a v případě velkého množství dat i na celkovou rychlost zpracování, protože v ní běží spuštěné programy. Je-li malá, musí se všechno neustále načítat z disku, který je o mnoho pomalejší než RAM. Paměť má i některé další zajímavé parametry, ale ty obvykle nejsou příliš vidět – rychlost (frekvenci), latenci (rychlost přístupu) apod. Pro vás nebudou až tak důležité jako velikost. Za naprosté minimum považuji, vzhledem k cenám, 1 GB RAM, mnohem lepší jsou 2 GB, případně přímo 4 GB. Budete mít rezervu do budoucna, protože novější verze systémů i aplikací obvykle vyžadují více RAM. Pozor! Operační systém Windows v běžně prodávaných variantách dnes neumí využít více než 3 GB paměti RAM, takže další navýšení je zbytečné! Systém Ubuntu tímto omezením netrpí.




213

Další zařízení uvnitř skříně počítače nejsou pro nenáročného uživatele tolik důležitá. Pro hráče je zajímavá grafická karta (kapitola „Grafická kartaÿ, str. 55), protože ta určuje výkon počítače pro hry. Běžným uživatelům postačí grafická karta integrovaná na základní desce – avšak pozor, s integrovanou grafickou kartou můžete být ochuzeni o některé vizuální efekty pracovního prostředí systému Windows Vista. Ubuntu se uvedený problém netýká a vizuální efekty půjdou i s integrovanou grafickou kartou (mají menší nároky na výkon). U hráčů je každá rada drahá, protože nabídka i parametry grafických karet se velmi rychle mění s tím, jak roste nenasytnost her na výkon grafické karty. Jediné doporučení, které pro zanícené fandy her mám, je sledovat nějaký odborný magazín, který se na testování výkonu specializuje, a vybrat si pak podle testů a dostupných financí. Docela důležitým parametrem je množství portů. K dnešnímu počítači se dá připojit mnoho zařízení a na jejich připojení potřebujete porty. Počítač by měl mít alespoň 6 USB portů a budete-li připojovat digitální kameru, tak i firewire porty.

Zvuková karta stačí pro běžné použití obyčejná, v drtivé většině integrovaná. Spousta uživatelů si stejně pořídí dva plastové reproduktory, s nimiž nelze poznat rozdíl mezi dobrou a špatnou zvukovou kartou. Budete-li chtít prostorový zvuk např. ve hrách, viz kapitolu „Zvuková kartaÿ, str. 57, měla by karta mít 5+1 kanálů a stejně konfigurované byste měli mít i reproduktory. Síťová karta, viz kapitolu „Síťová kartaÿ, str. 61, by mohla umět již rychlost 1 Gb, protože s takovou sítí se budete setkávat čím dál častěji. Velmi často je síťová karta integrována na základní desce. Integrované klasické modemy dodané s počítačem nelze použít na ADSL linkách, takže je stejně nutná koupě externího modemu. Samostatný odstavec si zaslouží i skříň. Nemáte-li mnoho peněz, je zbytečné si příliš vymýšlet, přesto by skříň měla splňovat některé parametry. Jsteli citliví na hluk, ověřte si dopředu, jak moc bude celý počítač při práci slyšet. Někomu může zvýšená hladina hluku vadit, což se později dá jen těžko upravit. Skříň by měla mít zepředu alespoň dva USB porty, případně audio výstupy, abyste nemuseli pořád šmátrat vzadu. U počítačů pod stolem je to velmi nepraktické. Osobně nemám rád intenzivní světlo, takže vybírám skříně, které zepředu svítí co nejméně a omezují se pouze na základní informace (zapnuto, aktivita disku). Některé vizualizace navržené výrobci skříní vás mohou překvapit, proto se raději podívejte, jak skříň vypadá zapnutá. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

214

Datová úložiště – disk a DVD mechanika U DVD mechaniky lze snad říci jen jedno – pořiďte si vypalovačku. Budete mít kam odkládat nepotřebná data a budete mít čím zálohovat (viz kapitolu „Jak nepřijít o data?ÿ, str. 202). Dobré zkušenosti mám s vypalovačkami NEC a Plextor. Pro kapacitu disku platí zásada čím více, tím lépe. Na druhou stranu, uživatelé obvykle dokáží zaplnit jakýkoliv disk do půl roku od koupě počítače, takže je to téměř jedno. Nehodláte-li zpracovávat velké objemy dat (audio, video, grafika), pak vám postačí i ty malé a nejlevnější disky. Obvykle pořizuji disky s kapacitou v druhé polovině dostupné nabídky, ne však s tou nejvyšší. V přepočtu na uložený gigabajt jde o dobrou koupi a disk má rezervu do budoucna. Poslední dobou používám disky Western Digital green power se sníženou spotřebou. Jde-li vám o rychlost a nehledíte na cenu, měli byste se zabývat i dalšími parametry disku, jako jsou počet otáček (RPM ) nebo velikost cache paměti. U obou platí čím větší, tím lepší. Pozor – některé výkonné a rychlé disky mohou být zároveň i velmi hlučné! Výše jsem se zabýval pouze klasickými pevnými disky. SSD disky zmíněné v kapitole „Pevný diskÿ, str. 54, zatím mají příliš mnoho nevýhod: vysokou cenu, nízkou kapacitu a u některých z nich narazíte i na malou rychlost. Dle mého názoru mají v současnosti opodstatnění pouze v přenosných počítačích, kde mohou značně zvýšit dobu provozu na baterie.

Klávesnice a myš Zde se především podívejte do kapitoly „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206! Klávesnici a myši věnujte pozornost podle toho, kolik času s nimi budete pracovat. Budou-li to vaše hlavní pracovní nástroje, pak velkou a nešetřete. Když to neuděláte, pravděpodobně po čase stejně zjistíte, že stávající vybavení nestačí a půjdete si koupit nové – takže neušetříte, spíš naopak. Něco zjistíte po prvním ohmatání, něco až později, přesto se vyplatí přemýšlet dopředu. Oblíbil jsem si drátové i bezdrátové sety od společnosti Logitech. Dobře se na nich píše a v případě drátového provedení mají dostatečně dlouhé kabely, což zdaleka není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát.

U bezdrátových sad klávesnice + myš dávejte pozor na provedení – v některých zařízeních nelze vyměnit baterie, jsou vestavěné. Když baterka vypoví, nemůžete ji vyměnit, což znamená nákup nového zařízení. U jiných bezdrátových zařízení, zvláště myší, se může negativně projevit vysoká spotřeba. Určeno pro počítače BARBONE



215

Ta je nepříjemná zvláště ve chvíli, kdy musíte myš nabíjet doslova každý den. Stačí jeden večer zapomenout a druhý den ráno budete myš proklínat.

Monitor U monitoru platí stejná zásada jako u klávesnice a myši – věnujte mu pozornost podle toho, kolik času s ním budete pracovat a nakolik si vážíte vlastního zdraví. Při každodenní práci, zvláště v případě zpracování textu, grafiky apod., budou vaše oči namáhány a přetěžovány. V takovém případě zvažte nákup kvalitního monitoru. Před tím si ještě projděte kapitolu „Když bolí očiÿ, str. 209, kde se dozvíte více. Z obyčejných monitorů mám dobrou zkušenost se značkou Samsung, jejíž monitory jsou celkem levné a mají za slušnou cenu přijatelný obraz. Při koupi lepších monitorů na zpracování grafiky preferuji monitory EIZO, ale pokud se vás toto týká, pravděpodobně to již víte. Při koupi také dávám pozor na to, jak se zachová výrobce v případě výskytu vadných bodů (pixelů), viz informace v kapitole „Několik poznámek k LCD monitorůmÿ, str. 38.

Tiskárna Tiskárna je zařízení, které se vyskytuje u drtivé většiny počítačů. Základní informace o tiskárnách najdete v kapitole „Tiskárnaÿ, str. 42, proto se tam nyní raději podívejte, budete je při koupi potřebovat. Před samotným zakoupením je nutné si dobře promyslet, jaké množství stránek budu měsíčně tisknout (přibližně). Tam, kde je potřeba tisknout jednu stránku za čas, je téměř jedno, co si koupíte, a můžete vzít i levný model. Rozhodně však doporučuji multifunkční zařízení – získáte navíc skener a kopírku a cenový rozdíl bývá zanedbatelný. Pozor, výše uvedené doporučení neplatí, když budete chtít tisknout především fotky, a to ve větším množství! Tisk fotek vyžaduje velké množství inkoustu, takže se velmi brzy projeví poměr ceny k velikosti náplně, který je u levných tiskáren velmi nepříznivý! Řiďte se raději následujícími doporučeními.

Domácnosti a kanceláře, kde se netiskne více, řekněme do stovky papírů měsíčně, už mohou ušetřit při provozu nákupem lepší tiskárny. Ty jsou na vyšší zatížení konstruovány a mívají nižší provozní náklady. Lze do nich většinou objednat větší náplně, se kterými ušetříte při tisku – stojí obvykle stejně jako ty menší náplně, ale vytisknou 2–3×více stran. Kapacita náplní se pohybuje v řádech stovek listů, z toho vyplývá výše úspor. Tuto informaci byste si určitě měli ověřit, je to zajímavá úspora. Mívají také lepší kvalitu tisku. V takovém nasazení obvykle postačí inkousUrčeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

216

tová barevná tiskárna, případně levnější laserová tiskárna. Opět doporučuji multifunkční zařízení. Zajímavé tiskárny s velmi dobrým poměrem cena/výkon a dobrou kvalitou tisku vyrábí společnost Canon.

V případě velkého objemu tisku v kancelářích, kde tiskne více osob než jeden člověk, doporučuji rozhodně laserovou tiskárnu. V případě velmi velkého vytížení zkontrolujte, zda podporuje velkoobjemové náplně (až desítky tisíc stran) a ušetříte na nich opravdu hodně. Vhodný je port pro přímé zapojení do sítě ethernet. Uživatelé pak nebudou při tisku závislí na počítači, k němuž je tiskárna připojena. I zde lze pořídit multifunkční zařízení, ale pozor – je-li tiskárna hodně využívána, může se tisk zkomplikovat např. při poruše skeneru/kopírky, kdy půjde celé zařízení do opravy. Z toho důvodu je lepší zvážit množství či potřebu kopírování a podle toho pořídit samostatnou kopírku či skener. K větším a dražším tiskárnám se vyplatí pořídit rozšířenou záruku se servisem na místě (carepack ), případně rovnou s opravou do 24 h. Vyplatí se.

Obrázek 152: Množství potřebných periférií časem obvykle narůstá. . .

Stejně tak se stavím k barevným laserovým tiskárnám. Ve většině případů není barevný tisk nutný a nákup a provoz kvalitní barevné tiskárny se Určeno pro počítače BARBONE



217

může prodražit. Řešením může být zakoupení levnější barevné tiskárny (laser/inkoust) na občasný barevný tisk a velkoobjemové černobílé tiskárny na zbytek požadavků. Tato kombinace se vyplatí i z hlediska spolehlivosti – v provozu bude vždy alespoň jedna tiskárna.

Ochrana počítače Ochranou počítače proti přepětí a výpadku proudu jsme se zabývali v kapitole „Záložní napájecí zdrojÿ, str. 49, trochu i v kapitole „Jak přijít o data?ÿ, str. 201. Máte-li stolní počítač na opravdu důležitou práci, pak si uvědomte, že záložní zdroj vyloučí riziko poškození dat, které hrozí v případě vypnutí proudu. Takové situace sice nejsou časté, ale nejsou nemožné a riziko stále existuje. Použitím záložního zdroje jej vyloučíte. Záložní zdroj vás navíc ochrání před přepětím, kdy můžete přijít nejen o data, ale i o hardware, viz již zmíněnou kapitolu „Jak přijít o data?ÿ, str. 201. Nepovažujete-li záložní zdroj za nutný, pořiďte si alespoň přepěťovou ochranu. Na domácí použití se hodí např. výrobky od společnosti Orvaldi s dobrým poměrem cena/výkon.

Jak kupovat notebook Notebook je speciální kategorií počítače a platí pro ni mnoho výjimek z toho, co jsem prozatím uvedl. Před nákupem je třeba si uvědomit, že notebook bude vždy kompromisem mezi velikostí, výkonem, spolehlivostí, cenou a v neposlední řadě i ergonomií. Při nákupu byste si především měli říci, jak často jej budete přenášet. Od toho se dají odvodit základní parametry notebooku – velikost (váha) a výdrž na baterie. Notebook, který budete přenášet jen příležitostně a nebudete jej nosit stále s sebou, postačí v podstatě jakýkoliv. Může mít větší displej, slabou výdrž na baterie a nemusí být ani příliš dobře mechanicky zpracován. Bude-li stát doma a sem tam se projede v brašně, nic se mu nestane. Při takovém výběru budete limitováni pouze cenou. Horší situace nastane, když budete notebook nosit s sebou, případně jej používat v terénu. Pro případ, že nemáte moc peněz a přitom nepotřebujete komfort ani výkon, bude asi nejlepší nějaký netbook čili mini-notebook, viz kapitolu „Mini-notebooky – netbookyÿ, str. 69. Jestli vám postačí přenosný zápisník, který umí pracovat s textem a tabulkami, připojit se k Internetu či přehrávat muziku a video, pak máte jasno. Dlouhodobě se s nimi ale pracovat nedá, takže když jej budete používat i doma, určitě budete potřebovat přikoupit myš, klávesnici a monitor. Určeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

218

Ke každému menšímu notebooku doporučuji na běžnou práci u stolu zakoupit klávesnici a myš. Klávesnice notebooků jsou kompromisním řešením, i když mohou být kvalitní, není to úplně ono. Při psaní na klávesnici notebooku obvykle není možné dodržet doporučenou vzdálenost očí od displeje či polohu rukou na klávesnici. Co to může znamenat ve výsledku si přečtěte v kapitole „Jak nepřijít o zdraví?ÿ, str. 206.

Pro ostatní uživatele s vyššími nároky na mobilitu, spolehlivost a výkon, levné a jednoduché řešení bohužel nemám. Mohu však poskytnout několik rad, jak se zachovat: • Nikdy, ale opravdu nikdy si na cesty nekupujte nejlevnější řady či nejlevnější modely, jinak spláčete nad výdělkem. Obvykle mají velmi špatné mechanické zpracování, což se při častém přenášení a používání vymstí. Než si notebook koupíte, podívejte se na něj a zaměřte se na zpracování. Konstrukce musí být tuhá a pevná. • Preferujte mobilitu a nízkou váhu, každé kilo je poznat. Na cestách není potřeba veliký displej, ale vyhovující bude jakýkoliv dostačující displej. Doma či v práci stejně budete mít externí monitor. Před koupí si notebook potěžkejte a představte si, že toto + adaptér + papíry budete každý den nosit v tašce. • Nakupujte tak, abyste měli vše, co na cestách potřebujete přímo v notebooku. Další přídavná zařízení jen zvýší váhu toho, co s sebou budete vláčet. • Nepořizujte si lesklý (tzn. leštěný) displej, který se poslední dobou hodně objevuje. Doma možná vypadá lépe, ale venku na slunci nic nepřečtete, věřte mi! • Dávejte si pozor na výdrž baterie! V papírech uvedená doba výdrže je obvykle maximální, nikoliv běžná. Ta může být až o polovinu kratší. • Používáte-li velké množství přídavných zařízení, bude výhodné zakoupení port replikátoru, viz kapitolu „Další rozšiřující zařízeníÿ, str. 72. Ověřte si před koupí, zda jde k notebooku připojit. Při nákupu notebooků opět preferuji platformu od společnosti Intel. Její procesory a čipové sady jsou dostatečně výkonné a zároveň úsporné, což jsou pro přenosné počítače ty nejdůležitější vlastnosti. Na velmi úsporné platformě Intel Atom je dnes postavena většina mininotebooků – netbooků.



Když počítač nestačí II

219

Když počítač nestačí II Ne vždy je nutné kupovat zcela nový počítač. Někdy stačí ten starý trochu vylepšit. Takovému vylepšení se říká, podobně jako u softwaru, upgrade. Není při něm nezbytně nutné kupovat všechno nové, stačí jen sem tam přidat a může se zlepšit hodně věcí. Monitor, klávesnice a všechny periferie mohou zůstat stejné, pouze se „něcoÿ vylepší ve skříni. A jak poznáte, co změnit k lepšímu? Doporučení by vám určitě měl dát odborník, stejně jako by měl provést celé vylepšení. Stejným způsobem vám poslouží i autorizovaný servis vašeho počítače. Protože není na škodu znát některé typické situace, průvodní jevy i z toho vyplývající závěry, podívejme se na ně: Je-li pomalý již samotný start operačního systému a základní práce v něm (spouštění aplikací, otevírání oken apod.), pak ještě nemusí být tak zle. Je možné, že máte pouze zaneřáděný systém a pomůže jeho nová instalace – reinstalace systému. Tato situace může nastat např. tehdy, když na počítači zkoušíte velké množství programů, po nichž vám v systému zůstává nepořádek, který v konečném výsledku počítač zpomalí. Podobná situace může nastat, máte-li v počítači škodlivý software – vir, spyware, viz kapitolu „Viry a další škodlivý softwareÿ, str. 79. Řešení je stejné, vyčištění nebo reinstalace systému. Výše uvedená poznámka platí pouze v případě systému Microsoft Windows. Operační systém Ubuntu podobnými obtížemi jako viry, zpomalení v důsledku mnoha nainstalovaných programů a podobně, netrpí.

Když počítač často sahá na pevný disk (neustále svítí kontrolka), pak bude s největší pravděpodobností řešením rozšířit operační paměť RAM, viz kapitolu „Další hardwareÿ, str. 65. Když je této paměti málo, musí počítač odkládat některá zpracovávaná data na disk, který je řádově pomalejší. Navýšení RAM v tomto případě výrazně zrychlí odezvu. Paměť RAM je dnes velmi levná a navýšení z 512 MB na 4 GB vás ani nemusí moc stát. Pozor! Operační systém Windows v běžně prodávaných variantách dnes neumí využít více než 3 GB paměti RAM, takže další navýšení je zbytečné! Systém Ubuntu tímto omezením netrpí. Ne vždy intenzivní práce s diskem indikuje nedostatek paměti! Může jít například o problém s nějakým nainstalovaným programem, který velmi často sahá na disk. Není-li nezbytně nutný, pomůže i jeho vypnutí.

Když počítač dlouho provádí zadaný úkol, například hromadnou změnu obrázků, různé výpočty a kontrolu, pak je možná čas na výměnu procesoru za lepší. O procesoru jsme si říkali v kapitole „Další hardwareÿ, str. 65. BudeteUrčeno pro počítače BARBONE


A jak dál?

220

li měnit procesor, dejte si pozor, aby měl nejen vyšší frekvenci, ale i více jader a větší cache paměť, která výrazně zvyšuje výkon v některých aplikacích. Protože orientace v typech procesorů není vždy zrovna jednoduchá, nechte si poradit. Výše uvedené doporučení platí především v případě, že počítač při zadané práci nesahá příliš na disk. Je-li však součástí zadaného úkolu velmi intenzivní práce s diskem, pak bude spíš nutné přidání RAM (viz výše). V případě, že je dat ke zpracování mnohem více, než je kapacita RAM, pak je lepší přidat do skříně rychlejší disk a na něj ukládat zpracovávaná data. Informace o discích najdete v kapitole „Pevný diskÿ, str. 54. Nový a větší pevný disk pomůže i v případě, když máte problémy s úložným místem a nemáte kam ukládat data. Starý disk přitom může v počítači zůstat, takže změna není příliš velká, jen vám přibude místo, kam můžete data odkládat. Když budete potřebovat rozšířit funkčnost počítače, obvykle pomůže přidaná karta, např. televizní karta na příjem televizního signálu. Dnes jde o výjimečný problém, protože většina obvyklých zařízení je integrována přímo na základní desce počítače, viz kapitolu „Další hardwareÿ, str. 65. Místo přidané karty se obvykle dá zakoupit i nějaké externí zařízení, což může být výhodnější – není potřeba měnit nic ve skříni a zařízení vám zůstane i v případě, že vyměníte počítač. To je výhoda některých specializovaných, obvykle profesionálních zařízení (vícekanálová zvuková karta apod.). Když budete kupovat nějaké takové specializované zařízení, v první řadě se zaměřte na jeho požadavky – hardwarové i softwarové – a ověřte si, že jim váš počítač vyhovuje. Narazíte-li při konzultacích na doporučení vyměnit základní desku, pak je na čase zvážit koupi zcela nového počítače. Výměna základní desky s sebou velmi často nese i nutnost výměny dalších komponent . Může se stát, že práce a nové díly budou v konečném důsledku stejně drahé, jako nový – možná i výkonnější – počítač. Tehdy je jednoznačně výhodnější pořízení nového počítače. Starý můžete prodat, případně ho po doplnění periferiemi někomu věnovat (děti, babička apod.).

Co více? Musí se přiznat, že mne opravdu už nic nenapadá. Vše, co jsem považoval za nutné, jsem vám již řekl. Jistě jste si všimli, že jsem se příliš nevěnoval konkrétním programům – bylo to zcela záměrné. Většina z nich potřebuje k plnému vysvětlení knihu minimálně stejné tloušťky, jako je tato. Proto dbejte mých doporučení a budete-li potřebovat bližší seznámení s nějakou Určeno pro počítače BARBONE


Co více?

221

aplikací, zajděte si do obchodu a pořiďte si o ní knihu. Nezbývá mi, než popřát vám hodně spokojenosti při práci s počítačem. Doufám, že jsem k tomu alespoň trochu dopomohl. Jestliže si myslíte, že vám knížka pomohla, ale přesto by se dala v něčem zlepšit, napište svůj námět autorovi e-mailem na adresu [email protected].



222


A jak dál?


Seznam obrázků

223

Seznam obrázků 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34

Takto může vypadat váš počítač . . . . . . . . . . . . . . . . . A takto může vypadat uživatel počítače nevnímající realitu ani čas při celodenním „herním maratonuÿ . . . . . . . . . . . . . . . . Klávesnicí si s počítačem píšeme . . . . . . . . . . . . . . . . . Monitor nám ukazuje, co počítač dělá nebo co nám chce „říciÿ . . Myš je takové počítačové ukazovátko . . . . . . . . . . . . . . . Poprvé u počítače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Skříň počítače vykonává téměř všechnu práci a řídí ostatní zařízení Počítačové skříně se liší velikostí a uložením komponent, jinak jsou v podstatě stejné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Klávesnicí zadáváme do počítače text a povely . . . . . . . . . . Myš slouží jako ukazovátko a můžeme s ní zadávat povely . . . . . Monitor nám ukazuje, co právě společně s počítačem děláme . . . Uživatele občas bolí z monitoru oči . . . . . . . . . . . . . . . . Reproduktory hrají hudbu nebo jiné zvuky vydávané počítačem . . Tiskárna umožňuje vytisknout vytvořený text nebo obrázky . . . . Skener funguje opačným způsobem než tiskárna a přenáší tištěné informace do počítače . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Připojením digitální kamery nebo videa získáme možnost manipulovat s fotkami a videozáznamem přímo v počítači . . . . . . . . . . . Joystick neboli pákový ovladač slouží k ovládání her . . . . . . . . Na USB flashdisky lze nahrávat data a přenášet je jinam . . . . . Záložní zdroj napájení zamezí výpadku proudu při práci . . . . . . DVD mechanika umí číst CD a DVD média, vypalovačka i zapisovat Disketová mechanika slouží pro zápis dat na přenosnou disketu . . Všechna data v počítači se ukládají na pevný disk . . . . . . . . . Grafická karta se stará o zobrazování dat na monitoru . . . . . . . Za pomoci zvukové karty dokáže počítač vyluzovat zvuky . . . . . Modem slouží pro vzdálené připojení k Internetu . . . . . . . . . . Síťovou kartu potřebujete k propojení počítačů mezi sebou . . . . Televizní karta udělá z vašeho počítače televizní přijímač . . . . . . Notebook je malý počítač typu „vše v jednomÿ . . . . . . . . . . U přenosných počítačů je myš obvykle nahrazena touchpadem . . . Baterie umožňuje provoz notebooku bez proudu . . . . . . . . . . Během spánku je možné notebook klidně přenášet . . . . . . . . . Pro seriozní práci je lepší notebook rozšířit . . . . . . . . . . . . Software je nehmotný – zjednodušeně řečeno jsou to povely pro hardware čili to, co má počítač dělat . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přihlášení je první krok uživatele při práci s počítačem . . . . . . .


. 13 . . . . . .

17 18 19 20 21 26

. . . . . . .

27 29 33 36 39 41 43

. 45 . . . . . . . . . . . . . . . . .

46 47 48 50 51 54 55 56 57 59 62 64 67 68 70 73 74

. 75 . 81


Seznam obrázků

224

35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70 71 72 73 74 75 76 77

Plocha je základní pracovní místo všech uživatelů . . . . . . . . . Všechno v počítači se odehrává v oknech . . . . . . . . . . . . . Ukázka různých druhů nabídky (menu) . . . . . . . . . . . . . . Složky a soubory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ubuntu – ukázka plochy, hlavní nabídky a okna . . . . . . . . . . Uživatel poprvé nahlížející do oken (Windows) . . . . . . . . . . . Základní jazyková nastavení Windows: země a rozvržení klávesnice . Zadání licenčního klíče Windows Vista . . . . . . . . . . . . . . . Vytvoření uživatele v systému Windows Vista . . . . . . . . . . . Nastavení jména počítače a výběr pozadí . . . . . . . . . . . . . Nastavení systémového data a času . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení sítě a pracovní skupiny Windows . . . . . . . . . . . . Uvítací centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vlastnosti postranního panelu ve Windows Vista . . . . . . . . . . Seznam mini-aplikací, které lze přidat na panel . . . . . . . . . . Nastavení mini-aplikace Hodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení průhlednosti mini-aplikace . . . . . . . . . . . . . . . . Ukázka různého vzhledu mini-aplikace Hodiny . . . . . . . . . . . Stažení nové mini-aplikace z Internetu . . . . . . . . . . . . . . . Psaní textu s WordPadem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prohlížení obrázků ve fotogalerii . . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednoduché malování obrázků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kalkulačka ve Windows . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Stažení programu z Internetu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Spuštění instalátoru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Instalace programu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Odstranění nainstalovaného softwaru . . . . . . . . . . . . . . . Webový prohlížeč Internet Explorer . . . . . . . . . . . . . . . . Záložky v programu Internet Explorer . . . . . . . . . . . . . . . Ovládací panely Windows Vista . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kontrola zabezpečení systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Centrum mobilních zařízení – nastavení chování notebooku . . . . Zálohování dat chrání data před ztrátou . . . . . . . . . . . . . . Multimediální klávesnice určená speciálně pro aplikaci Media Center Dálkový ovladač pro Windows Media Center . . . . . . . . . . . . Úvodní obrazovka Windows Media Center . . . . . . . . . . . . . Nastavení Windows Media Center . . . . . . . . . . . . . . . . . Prohlížení obrázků v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . . Přehrávání hudby v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . . . Uložený televizní pořad v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . Služby online – přístup k multimédiím na Internetu . . . . . . . . Tvorba DVD disku v aplikaci Media Center . . . . . . . . . . . . Automatická aktualizace systému Windows . . . . . . . . . . . .


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


83 86 88 90 91 93 98 99 100 101 102 103 104 105 106 108 108 108 109 111 112 113 113 114 114 115 116 117 117 118 120 121 122 123 123 124 125 127 128 130 131 132 133

Seznam obrázků

78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 100 101 102 103 104 105 106 107 108 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120

225

Nastavení automatických aktualizací ve Windows Vista Rozšířené menu – režim spánku a hibernace . . . . . . Nastavení pracovního režimu notebooku . . . . . . . . Kancelářský balík Microsoft Office . . . . . . . . . . . Uživatel objevuje taje operačního systému Ubuntu . . . Základní vzhled Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . Přepínač ploch se čtyřmi plochami . . . . . . . . . . Hlavní nabídka GNOME . . . . . . . . . . . . . . . . Povolení zobrazení skrytých souborů v Nautilu . . . . . Zobrazení skrytých souborů v Nautilu . . . . . . . . . Tvůrce CD/DVD - jednoduchý vypalovací program . . Připojování serveru jako místního adresáře . . . . . . . Přidat nový software . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhledání dostupných aplikací . . . . . . . . . . . . . Zpracování textu v programu OpenOffice.org Writer . . Webový prohlížeč Mozilla Firefox . . . . . . . . . . . Přidání dalšího vyhledávacího stroje do Firefoxu . . . . Správce doplňků ve Firefoxu . . . . . . . . . . . . . . Změna aplikace pro přehrávání videa z Internetu . . . . Instalace doplňků ve Firefoxu . . . . . . . . . . . . . Poštovní klient Evolution . . . . . . . . . . . . . . . Souhlas s licencí Skype . . . . . . . . . . . . . . . . Kontakty v programu Skype . . . . . . . . . . . . . . Jednoduchý prohlížeč Eye of GNOME . . . . . . . . . Prohlížeč obrázků gThumb . . . . . . . . . . . . . . Hudební přehrávač Rhythmbox . . . . . . . . . . . . Přehrávač videa Totem . . . . . . . . . . . . . . . . Vypalovací software Brasero . . . . . . . . . . . . . . Nastavení motivu vzhledu prostředí GNOME . . . . . Změna barev u okrajů oken . . . . . . . . . . . . . . Upravený vzhled - Nautilus . . . . . . . . . . . . . . Stažení motivu ze stránek gnome-look.org . . . . . . . Nový vzhled je aktivní . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení pozadí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení písma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení nabídek v programech . . . . . . . . . . . Nastavení efektů vzhledu . . . . . . . . . . . . . . . Volba efektů ve správci nastavení pro Compiz . . . . . Applety na panelu GNOME . . . . . . . . . . . . . . Výběr appletů pro přidání na panel . . . . . . . . . . Applet Deskbar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výsledky vyhledávání . . . . . . . . . . . . . . . . . Jednoduchá poznámka „přilepená na plošeÿ . . . . . .


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


133 134 135 137 139 140 141 142 144 144 145 146 148 149 150 152 152 153 154 155 156 157 157 158 159 160 161 162 163 164 164 164 164 165 165 167 168 169 170 170 171 171 172

Seznam obrázků

226

121 122 123 124 125 126 127 128 129 130 131 132 133 134 135 136 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 148 149 150 151 152

Wiki editor Tomboy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výběr lokality pro applet Zprávy o počasí . . . . . . . . . . Výběr appletů v programu gDesklets . . . . . . . . . . . . Vybrané a spuštěné applety gDesklets . . . . . . . . . . . . Klávesnice: seznam nastavených rozložení . . . . . . . . . . Klávesnice: ukázka rozložení . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení myši . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení preferovaných aplikací . . . . . . . . . . . . . . Nastavení rozlišení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení sítě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení sítě ručně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nastavení notebooku při provozu ze sítě . . . . . . . . . . . Nastavení notebooku při provozu na baterie . . . . . . . . . Správce nesvobodných ovladačů . . . . . . . . . . . . . . . Použití Windows ovladače pro wifi kartu . . . . . . . . . . . Automatická detekce tiskárny v Ubuntu . . . . . . . . . . . Správce tiskáren a jeho nastavení . . . . . . . . . . . . . . Nastavení tiskárny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Zdroje softwaru pro Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . . Správce balíčků Synaptic . . . . . . . . . . . . . . . . . . Systémový protokol . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Upozornění na dostupné aktualizace . . . . . . . . . . . . . Seznam dostupných aktualizací . . . . . . . . . . . . . . . Správa uživatelů v Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . . Vypnutí Ubuntu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . A takto vypadá po čase velmi pokročilý uživatel počítače . . Počítače zatím nerozumí tomu, co říkáme . . . . . . . . . . O data lze přijít i velmi neobvyklým způsobem . . . . . . . . Špatné vybavení zhoršuje ergonomii práce s počítačem . . . . Program Workrave: prevence zdravotních problémů . . . . . Někdy je výměna starého počítače za nový opravdu nezbytná Množství potřebných periférií časem obvykle narůstá. . . . . .


. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .


172 173 174 175 176 176 179 180 180 181 182 183 183 184 185 186 186 186 187 188 189 190 190 191 192 195 197 201 207 210 211 216

Rejstřík

227

Rejstřík SYMBOLS

AVI, 127, 161

3D desktop, 167 3D efekty, 94

B

A Access, 137 ACPI, 182 Administrator, 82, 99, 191 adresář, 89 – /home/, 143 – /Desktop, 144 – dokumenty, 143 – domovský adresář, 143 – kořenový, 144 – skrytý, 144 ADSL, 181 ADSL modem, 59 Aero, 94 akcelerovaný desktop, 94 aktivace licence, 104 aktualizace, 100, 119, 133, 189 anténa, 64 antivir, 80 aplikace, 78, 146 – instalace, 147, 187 – okno, 86 – preferované, 179 – přepínání, 142, 177 – spuštění, 178 – vyhledávání, 147 applet, 142, 143, 169, 178 applety – Deskbar, 170 ASUS Eee, 69 audio CD, 128 autologin, 82 automatické přihlášení, 82, 103 Určeno pro počítače BARBONE

bajt, 22 balíček, 187 – instalace, 174, 187 – závislost, 186 balíčky – správa, 186 barvy – změna, 119 Base, 150 baterie, 70, 173 – instalace, 70 – kapacita, 70 – počet cyklů, 70 bezpečnost, 80, 133 – nastavení, 119 bluetooth, 24 Brasero, 162 byte, 22

C cache – disk, 214 cache procesoru, 211 Calc, 149 Canon, 216 carepack, 216 cartridge, 43 case, 25 CD, 51, 128 – ripování, 160 – vypalování, 132, 162 cena softwaru, 80 Compiz, 168 http://www.barbone.cz

Rejstřík

228

Compiz Fusion, 167 CPU, 65 – výměna, 219 CRT, 35

Č červ, 79

D dálkový ovladač, 122 Deskbar, 178 desklet, 169, 174 desktop, 144 desktop search, 170 DHCP, 181 dialog, 76 digitální fotoaparát, 45 digitální videokamera, 45 disk – cache, 214 – floppy, 53 – kapacita, 214 – odpojit, 141 – pevný, 54 – připojený, 141 – rychlost, 214 – rychlost otáček, 214 – síťový, 146 – spotřeba, 214 – SSD, 54, 214 – struktura, 89 – vypálit, 145 disketa, 53 disketová mechanika, 53 disky – připojení, 172 displej – notebooku, 218 DivX, 161 DNS, 181 Určeno pro počítače BARBONE

doba odezvy monitoru, 39 doc, 150 docx, 150 dokovací stanice, 73 doubleclick, 84 DPI, 44 drag’n’drop, 34, 84 Draw, 149 driver, 78 dualhead, 36, 55 DVB-T, 64 DVD, 51, 128, 160 – přehrávání, 161 – vypalování, 132, 162 DVD mechanika, 214 DVI, 55 dvojklik, 84

E e-maily, 156 Eee, 69 EIZO, 215 ergonomická myš, 35 ergonomie, 72, 206 Evolution, 156 – hledání, 171 Excel, 137 Exchange, 157 externí monitor, 67 externí zařízení, 72 Eye of GNOME, 157

F filmy, 127, 160 firefox – nastavení jazyka, 154 Firefox, 151 – doplňky, 152 – rozšíření, 152 – zásuvné moduly, 154 http://www.barbone.cz

Rejstřík

firewall, 80, 119 firewire port, 23 firmware, 53, 77 flashdisk, 47 floppy, 53 fonty, 166 – windows, 166 fotky, 111 fotoaparát, 45 fotografie, 126, 157 fotopapír, 44 frekvence – monitoru, 179 FTP, 146 funkční klávesy, 30

G galerie, 126 gDesklets, 174 gigabajt, 22 gigahertz, 22 GNOME, 139 – místa, 143 – nastavení, 175 – panely, 142 Google, 116 grafická karta, 55 – ovladače, 183 – výkon, 213 grafická témata, 163 grafické prostředí, 139 Grip, 160 groupware, 156 gThumb, 158

H harddisk, 54 hardware, 14, 21, 78 – napájení, 182 – upgrade, 219 Určeno pro počítače BARBONE

229

HDD LED, 25 hertz, 22 heslo, 81 hibernace, 71, 134 hlavní menu, 84, 88, 110 hlavní nabídka, 88, 110, 142, 170 – úprava, 146 – zobrazení, 177 hledání – kontakty, 171 – slovník, 171 – soubory, 171 hodiny, 107 hry, 113 – výkon, 213 hub, 62 hudba, 128, 159 – ripování, 160 – správa, 159 hudební album, 128

CH chyby – řešení, 189 chyby software, 76

I IEEE 1394 port, 23 ikona, 85, 141 Impress, 150 infra, 24 inkoust, 43 inkoustová tiskárna, 42 instalace – aplikací, 147 – ovladače, 184 – témata vzhledu, 165 instalace aplikací, 187 instalace systému, 135 – nápověda, 102 http://www.barbone.cz

230

Intel, 212 Intel Atom, 218 Internet, 59, 62, 115, 151 – blokování reklamy, 153 – prohlížeč, 115 – vyhledávání, 151 Internet Explorer, 115 IP adresa, 181 IRDA, 24 ISDN modem, 59

J jádro procesoru, 211 Jamendo, 159 jas, 36 jas monitoru, 39 jazykové nastavení, 97 jméno, 81 joystick, 46

K kabel – křížený, 62 – síťový, 61 kabelový modem, 59 kalendář, 107, 156 kalkulačka, 113 kapacita, 22 kapacita disku, 214 karpální tunel, 208 karta – grafická, 55 – síťová, 61 – síťoví, 213 – televizní, 64 – zvuková, 57, 213 klávesa – alfanumerická, 30 – Alt, 30 – Backspace, 30 Určeno pro počítače BARBONE

Rejstřík

– CapsLock, 30 – Ctrl, 30 – Delete, 30 – Enter, 30 – Esc, 30 – funkční (F1-F12), 30 – Mezerník, 30 – NumLock, 30 – popis, 32 – pro pohyb kurzoru, 30 – Shift, 30 – Tab, 30 klávesnice, 18, 28, 122, 172, 214 – anglická, 32, 175 – bezdrátová, 214 – česká, 32, 175 – mapa, 32 – nastavení, 175 – nastavení rozložení, 97 – notebook, 32 – poloha při psaní, 208 – popis, 32 – rozložení, 32, 175 – zapojení, 29 – zkratky, 176 klávesová zkratka, 89 klávesové zkratky, 140, 176 klepnutí, 34, 84 kliknutí, 84 kodeky, 128 kolečko na myši, 34, 84 komerční software, 80 konec práce, 134 kontakty – hledání, 171 kontextová nabídka, 84, 87 kontextové menu, 84, 87 kontrast, 36 kontrast monitoru, 39 konzole, 177 Koš, 141 křížený kabel, 61 kuličková myš, 35 http://www.barbone.cz

Rejstřík

kurzor, 19, 33, 83 kvalita obrazu, 38

L laserová tiskárna, 42 Last.fm, 159 LCD, 35 LCD panel, 66 LED diody, 25 legální software, 80 licence, 80 – aktivace, 104 – OEM, 97 licenční číslo, 97 licenční klíč, 97 line-in, 58 line-out, 58 Linux, 77 Logitech, 214 logy, 189

M Malování, 112 malware, 119 mapa klávesnice, 32 mapa znaků, 113 maska sítě, 181 mass-storage, 46 Math, 150 maximalizace okna, 87 média – připojení, 172 Media Center, 122, 125 – nastavení, 125 médium – CD-R, 51 – CD-RW, 51 – DVD+R, 51 – DVD+RW, 51 – DVD-R, 51 Určeno pro počítače BARBONE

231

– DVD-RW, 51 megabajt, 22 megahertz, 22 mechanika – CD, 51 – disketová, 53 – DVD, 51 menu, 87 – hlavní, 88, 110 – kontextové, 84, 87 – programu, 87 menu okna, 87 Microsoft Office, 136, 150 Microsoft Windows, 77, 93 mini-aplikace – nastavení, 107 mini-notebook, 69, 217 minimalizace okna, 87 modem, 59 – ADSL, 59 – ethernet, 60 – ISDN, 59 – kabelový, 59 – telefonní, 59 monitor, 18, 35 – doba odezvy, 39 – dualhead, 36, 119 – externí, 67 – frekvence, 37, 179 – jas, 36, 39 – kontrast, 36, 39 – kvalita obrazu, 38 – nastavení, 119 – odraz světla, 209 – OLED, 41 – OSD, 36 – plochý, 35 – podsvícení, 40 – poměr stran, 37 – rozlišení, 37, 179 – test, 40 – vadné body, 38 – velikost, 36 http://www.barbone.cz

Rejstřík

232

– věrnost barev, 39 – vzdálenost, 209 – zorný úhel, 40 motherboard, 66 Mozilla Firefox, 151 MP3, 159 MP3 přehrávač, 47 MPEG, 161 MPG, 127 multifunkční zařízení, 44 myš, 19, 33, 83, 214 – bezdrátová, 33 – ergonomická, 35 – kolečko, 34, 84 – kuličková, 35 – nastavení, 179 – notebook, 66 – optická, 35 – pro leváky, 179

N nabídka, 87 – hlavní, 88, 110, 142, 170 – kontextová, 84, 87 – programu, 87 nabídka okna, 87 napájení, 182 nápověda – při instalaci, 102 nastavení – akcelerovaný desktop, 167 – GNOME, 175 – hardware, 182, 189 – jazyk, 154 – klávesnice, 172 – klávesové zkratky, 166 – menu, 166 – myš, 179 – panel, 142, 169 – písmo, 166 – plocha, 165 Určeno pro počítače BARBONE

– pošta, 156 – síť, 181 – správa napájení, 182 – vzhled, 163, 164 – wifi, 181 nastavení Media Center, 125 nastavení systému, 125 nastavení země, 97 nautilus, 146 Nautilus, 143, 144 – skryté soubory, 144 ndiswrapper, 185 NEC, 214 nelegální software, 80 netbook, 69, 217 notebook, 25, 66, 182, 217 – baterie, 70, 218 – displej, 218 – externí zařízení, 72 – klávesnice, 32 – nastavení, 120 – rozšíření, 73 – šetřící režimy, 71, 134 numerický blok, 30

O obnovovací frekvence, 37 obrázky, 126, 157 obrazovka – rozlišení, 179 OCR, 45 ODF, 150 odhlášení, 89 odraz světla, 209 OEM, 80 OEM licence, 97 office, 150 okno, 86 – maximalizace, 87, 142, 178 – menu, 87 – minimalizace, 87, 142, 178 http://www.barbone.cz

Rejstřík

– nabídka, 87 – název, 86 – panel nástrojů, 87 – posuvník, 87 – přesunutí, 178 – rám, 86 – snímek, 178 – stavový řádek, 87 – velikost, 178 – zavření, 87, 178 – změna velikosti, 87 – zmenšení, 178 OLED, 41 OpenOffice.org, 149 OpenXML, 150 operační systém, 77 oprávnění, 81 optická myš, 35 Orvaldi, 217 OSD menu, 36 Outlook, 137 ovládací panel, 84 ovládací panely, 118 ovladač, 78 – tiskárna, 185 ovladače, 183 oznamovací oblast, 142

P pager, 140 pákový ovladač, 46 paměť, 66 – cache, 211 panel, 84, 142, 169 – nabídka, 142 – nastavení, 142, 143 – skrýt, 142 panel nástrojů, 87 paralelní port, 23 PC express, 73 PCMCIA, 73 Určeno pro počítače BARBONE

233

PDF, 114, 151 pevný disk, 54 písma – windows, 166 písmo – nastavení, 166 – vyhlazování, 119 Plextor, 214 plocha, 82, 142, 144 – ikona, 141 – obsah, 144 – pozadí, 119, 165 – pracovní, 140, 142 – přepínání, 140 – snímek, 178 – velikost, 179 – virtuální, 141, 142 – zobrazení, 141, 173, 178 plochy – přepínání, 177 počasí, 107, 173 počítač – reset, 25, 27 – uspání, 28 – vypnutí, 25, 27 Počítač, 14 počítačová síť, 62 podavač papíru, 43 podcast, 159 podsvícení monitoru, 40 pohotovostní režim, 192 poklepání, 34, 84 polohovací zařízení, 33 poměr stran, 37 popis klávesnice, 32 port, 23 – firewire, 23 – IEEE 1394, 23 – paralelní, 23 – PS/2, 23 – sériový, 23 – USB, 23 post-it, 172 http://www.barbone.cz

Rejstřík

234

pošta, 156 – Exchange, 157 – nastavení, 156 Power, 25, 27 Power LED, 25 PowerPoint, 137 pozadí, 165 poznámky, 172 pozorovací úhel monitoru, 40 pracovní plocha, 82 pracovní prostředí – akcelerovaný desktop, 167 práva, 81 procesor, 65 – cache, 211, 219 – frekvence, 211 – jádro, 211 – parametry, 211 – výměna, 219 – vytížení, 107 produktový klíč, 97 program – instalace, 186 – okno, 86 programy, 78 – instalace, 114, 187 – stažení, 114 prostorový zvuk, 41, 58 protokol, 189 první přihlášení, 103 předinstalovaný systém, 93, 136 přehrávání – hudba, 159 přenosný počítač, 66 – nastavení, 120 přepěťová ochrana, 49 přepínač ploch, 140, 142 přepínač úloh, 142 převod textu do počítače, 45 přihlášení, 82 – automatické, 82, 103 příkaz – gksu, 192 Určeno pro počítače BARBONE

– sudo, 192 připojení – bezdrátové, 185 přívod proudu, 28 PS/2 port, 23 Publisher, 137

R rádio, 65 RAM, 66 – doplnění, 219 – velikost, 212 – vytížení, 107 replikátor portů, 73 repozitář – vyhledávání, 147 reproduktory, 41, 57, 213 – 2+1, 41, 57 – 5+1, 41, 58 – aktivní, 41 – pasivní, 41 reset, 25, 27 restart, 192 Rhytmbox, 159 ripování, 160 root, 82, 191 rozlišení monitoru, 37, 179 rozlišení tiskárny, 44 rozložení klávesnice, 32 RSI, 206 RSS, 107 rychlost, 22

S S-IPS, 38 S-PVA, 38 S-video, 64 Samsung, 215 satelity, 41, 58 screenshot, 178 http://www.barbone.cz

Rejstřík

sdílení, 62, 146 sériový port, 23 server, 63 síť, 62, 146 – bezdrátová, 63 – Internet, 62 – lokální, 62 – nastavení, 101, 181 – připojení, 181 síťová karta, 61, 213 – Windows ovladač, 184 síťový kabel, 61 skener, 44 – multifunkční, 44 – převod textu, 45 skryté soubory, 144 skříň, 25, 213 – CD/DVD mechanika, 25 – napájení, 28 – porty, 25 – typ, 26 skupina, 190 Skype, 157 sledování – baterie, 173 – procesor, 173 – síť, 172 – systém, 173 slovník, 171 složka, 89 služby online, 126 SMPlayer, 161 software, 14, 75 – aktualizace, 80, 133, 189 – balíček, 187 – cena, 80 – chyby, 76 – instalace, 82, 146, 186, 189 – komerční, 80 – legální, 80 – licence, 80, 97 – ovladače, 183 – správa, 187 Určeno pro počítače BARBONE

235

– systémové nástroje, 79 – škodlivý, 79 – verze, 76 – volný, 80 – závislosti, 187 – zdroj, 186 softwarová licence, 97 soubor, 89 – skrytý, 144 Sound Juicer, 160 spotřeba, 173 spotřeba disku, 214 spouštění programů, 146 správa – software, 187 správa napájení, 71, 134, 182 správa systému, 183 správce, 82 – systému, 99 spyware, 79, 119 SSD, 54, 214 stavový řádek, 87 struktura disku, 89 subwoofer, 41, 58 sudo, 191 suspend, 71, 134 switch, 62 Synaptic, 186 syndrom karpálního tunelu, 208 systém, 77 – aktualizace, 119 – informace, 189 – instalace, 135 – menu, 84, 88, 110 – nastavení, 125, 183 – nástroje, 79 – plocha, 82 – práva, 81 – protokol, 189 – přihlášení, 82 – správa, 183 – správce, 82 – uživatelé, 81 http://www.barbone.cz

Rejstřík

236

– vypnutí, 134, 192 systémová oblast, 142 systémové nástroje, 79

Š šasi, 25, 66 šetřící režimy, 71, 134

T tablet, 33 táhni a pusť, 34, 84 táhnutí, 34, 84 tapeta, 119, 165 telefonování, 157 televize, 129 televizní karta, 64 terminál, 177 textový editor, 172 TFT, 35 tisk, 185 – úspory, 215 tiskárna, 42, 185, 215 – inkoust, 43 – inkoustová, 42 – laserová, 42 – multifunkční, 44 – papír, 44 – podavač papíru, 43 – rozlišení, 44 – toner, 43 TN, 38 toner, 43 Totem, 160 touchpad, 33, 66 trackball, 33 Tracker, 170 trackpoint, 33, 66 tray, 142 trojský kůň, 79 tuner, 64 Určeno pro počítače BARBONE

TV-out, 55

U Ubuntu, 77, 139 účet, 81 UPS, 49 USB disk, 47 USB hub, 38 USB klíč, 47 USB port, 23 uspání, 134 – do paměti, 71, 192 – na disk, 71, 192 utility, 79 uživatel, 190 – Administrator, 99 – přihlášení, 82 uživatelská práva, 81 uživatelské aplikace, 78 uživatelské heslo, 81 uživatelské jméno, 81 uživatelský účet, 81

V vadné body monitoru, 38 velikost okna, 87 ventilátor, 28 věrnost barev, 39 verze software, 76 VGA, 55 video, 127, 160 videokamera, 45 videokarta, 55 vir, 79 viry, 119 Vista, 77 – edice, 94 vizuální efekty, 94 VoIP, 157 volný software, 80 http://www.barbone.cz

Rejstřík

vstup zvuku, 58 vyhledávání, 170, 172, 178 – aplikace, 147 výkon, 22 – zlepšení, 219 vypalování, 132, 145, 162 vypnutí, 134 vypnutí počítače, 89 výstup zvuku, 58 vzhled – barvy, 163 – efekty, 167 – motiv, 163 – nastavení, 163 – změna, 118

W web, 115, 151 – vyhledávání, 151 web kamera, 45 Wi-Fi, 24, 63 wifi – ovladač, 184 – windows ovladač, 184 wiki, 172 Windows – nastavení, 118 – ovladač, 184 – zabezpečení, 119 Windows Vista, 77 – edice, 94 – instalace, 135 WMV, 127, 161 Word, 137 WordPad, 110 Workrave, 207 Works, 137 Writer, 149

237

zabezpečení, 100, 119, 133 základní deska, 66 záložní zdroj, 49 zapojení počítače, 25 záruka – rozšířená, 216 zařízení, 21 – port, 23 – připojení, 23 závislost, 186 zavření okna, 87 zdraví, 206 zdroj softwaru, 186 zkratka, 89 zlepšení výkonu, 219 zobrazení plochy, 178 zorný úhel monitoru, 40 zvuková karta, 57, 213 – vstup, 58 – výstup, 58 zvukový vstup, 58 zvukový výstup, 58

Z Určeno pro počítače BARBONE


c Ivan Bíbr 2005-2008. Páté aktualizované vydání. Žádná část této publikace nesmí

být použita, publikována či šířena žádným způsobem v jakékoliv podobě bez výslovného souhlasu autora. Připomínky a chyby zasílejte e-mailem na adresu [email protected]. Windows je registrovaná ochranná známka společnosti Microsoft Corporation, USA (http://www.microsoft.com). Ubuntu je registrovaná ochranná známka společnosti Canonical Ltd. (http://www.canonical.com). Všechny ostatní v publikaci použité registrované ochranné známky a práva náleží jejich vlastníkům. Z použití termínu v této knize nelze vyvozovat, že ovlivňuje platnost libovolné ochranné známky.

Informace pro uživatele k likvidaci elektrických a elektronických zařízení(domácnosti)

Recommend Documents