Individualizovaná diagnostika a sledování proměn klienta v čase Jiří Mareš Univerzita Karlova v Praze Lékařská fakulta v Hradci Králové
Hlavní problémy tradičních nástrojů 1
Zkoumané jevy jsou komplexní, multidimezionální. Jak vybrat ty, které jsou nejvýstižnější, nejtypičtější pro daného jedince? (Stenner et al., 2003).
Ne všechny položky dotazníku a otázky jsou relevantní pro všechny lidi (Hickey et al., 1999).
Řada diagnostických nástrojů odráží pohled neexistujícího „průměrného respondenta“.
Tradiční diagnostické postupy předpokládají, že různí lidé vnímají tytéž okolnosti svého života stejným způsobem (Philips, Davies, White, 2001).
Hlavní problémy tradičních nástrojů 2
Standardizované metody nemusí vyhovovat konkrétnímu člověku: některé oblasti mu v nabídce chybějí, jiné považuje spíše za nadbytečné.
Standardizovaný dotazník EORTCQ-QLQ-C30 zachytil jen 56-62 % témat, které respondenti uváděli při odpovědi na otevřenou otázku Co v současné době pociťujete jako nejvíc stresující, co vás teď nejvíc trápí?
Ve standardizovaných postupech - na rozdíl od reálného života – mají předkládané oblasti přibližně stejnou důležitost, stejnou váhu. Ignorují se tak rozdíly v závažnosti různých oblastí u různých lidí (Jockey et al., 1996).
Nové přístupy
nikoli protiklad tradiční dotazníky, které individualizované dotazníky nerespektují individuální odlišnosti ale kontinuum:
Míra individualizace diagnostických metod (modifikovaně podle Dijkers, 2003) badatel definuje téma
badatel definuje téma
badatel definuje téma
badatel definuje téma
klient definuje téma
klient definuje téma
klient globálně „definuje“
badatel přiděluje váhu
klient přiděluje váhu
klient doplňuje, ale nepřiděluje váhu
klient doplňuje a přiděluje váhu
klient explicitně nepřiděluje váhu
klient přiděluje váhu
klient globálně „přiděluje váhu“
SF-36
QOLI, ADDQoL
IQOLI
PASI MACTAR
SEIQoL
SEIQoL-DW
MYMOP
PGI GAS
GottschalkLolas; Life 3, SWLS
Čtyři cesty individualizace nástrojů (Haynes, 2009) a) individualizujeme celou diagnostickou strategii (zkonstruujeme úplně nové diagnostické nástroje a použijeme je specifickým způsobem) b) individualizujeme data (použijeme kazuistiky, unikátní případy)
c) z tradičním nástrojů vybereme jen určité části (ucelené bloky položek) a ty zadáme specifické skupině respondentů d) tradiční standardizované nástroje doplníme: zařadíme části, které dovolí individualizovat odpovídání, např. blok položek zjišťující osobní cíle jedince
Metoda SEIQoL-DW(Browne, O΄ Boyle, McGee et al., 1997) Etapy posuzování
Úkol pro respondenta
1. krok
Vybrat pět nejdůležitějších témat, na nich jedinci v životě nejvíce záleží.
2. krok
Přidělit každému z pěti témat míru jejich naplňování v osobním životě (v %).
3. krok
Přidělit váhu každému z pěti témat tak, aby součet vah dal 100 %.
4. krok
Vyznačit na vizuální analogové škále celkovou míru spokojenosti s kvalitou života.
Zkoumaný aspekt individuální kvality života Jedincem preferované oblasti, které právě pro něj konstituují kvalitu života; představují životní cíle, na nichž mu osobně záleží. Míra spokojenosti s uskutečňováním, s naplňováním životních cílů v uvedené oblasti kvality života. Míra důležitosti, závažnosti každé z pěti oblastí kvality života pro daného jedince.
Poznámka Definování souboru osobních životních cílů (cues).
Odhad míry dosahování životních cílů.
Stanovení hierarchie životních cílů.
Globální zhodnocení kvality Podklad pro porovnání svého života daným vypočtené spokojenosti jedincem. s kvalitou života (na základě pěti dílčích složek) s globálním hodnocením kvality života.
Pro psychologii jsou důležité změny
tradiční sledování klientů:
intervence
pretest
posttest
retenční test
Obvykle sledujeme způsob klientova uvažování, prožívání, chování …
1. Implicitní teorie stability a změny (Ross, 1989).
Jde o případy, kdy se badatelé klientů ptají na tutéž proměnnou opakovaně s časovým odstupem
klienti nejsou předem upozorněni, že se dotazování bude ještě někdy opakovat a nemohou si odpověď cíleně zapamatovat
Ve chvíli, kdy jsou požádáni, aby si vzpomněli na svou původní odpověď, si obvykle nevybaví úplně přesně, co tenkrát uvedli.
Proto v řadě případů využijí specifickou proměnnou:
osobní, subjektivní implicitní teorii o tom, zda se zjišťovaná proměnná může vůbec v čase výrazněji změnit či nikoli.
Možná zkreslení (Ross, 1989)
U klienta - pod vlivem zastávané implicitní teorie – může docházet ke třem možným systematickým zkreslením:
jedincův stav se změnil, ale jedinec není schopen změnu postřehnout, neboť ji vůbec nepředpokládá, nečeká ji; jedincův stav se změnil, ale jedinec chybně odhaduje velikost změny nebo příčinu změny;
jedincův stav se nezměnil, ale jedinec uvádí změnu, neboť předpokládá, že ke změně muselo dojít.
2. Teorie posunu v jedincově odezvě (response shift) Schwartzová a Sprangerová, 1999, 2000 V průběhu času dochází u klienta ke dvěma změnám: 1. změně ve sledované proměnné 2. změně osobnosti klienta – tj. změnu hodnotí „jiný člověk“ Konkrétně jde o: změnu vnitřních standardů, rekalibrace hodnotící škály (nadhled či jemnější rozlišování) + změnu obsahu klíčových pojmů, tj. rekonceptualizace celé jedné měřené oblasti + změnu celého systému jedincových hodnot
Antecedenty:
Sociální opora apod.
pohlaví, vzdělání, osobnostní zvláštnosti
Katalyzátor změny: změna stavu vyvolaná nemocí, intervencí
Mechanismus změny: zvládání zátěže, srovnávání, změna cílů, změna očekávání opora
Posun v odezvě: změna standardů, konceptů, hodnot
plán činnosti, citlivost vůči sobě, připravenost ke změně
Vnímaná kvalita života
Stav, kdy se klient už cítí dobře (Turbachová, Ravaud, Baron et al., 2005)
pacienta uspokojující stav (PASS- Patient Acceptable Symptom State)
jde o hodnotu od které se pacient už cítí dobře
stav nemusí být přímým důsledkem terapeutických rozhodnutí
je vázán na vnímání symptomů nemoci a jejích projevů z pohledu pacienta
pacienta uspokojující stav
pacientem vnímané uspokojivé zlepšení
minimální významné zlepšení stavu
výchozí stav minimální významné zhoršení stavu
