Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty
ondřej bednář
Indiánské pohádky a mýty Přeložil Ondřej Bednář
Praha, V letu 2013 Vydání první
Obsah Stvoření světa (Abenakiové) Gluskabi a Větrný orel (Abenakiové) Jak Gluskabi ukradl tabák (Abenakiové) Jak Králík přišel k dlouhým uším (Abenakiové) Nevěsta Měsíce (Aleuté) Chromý bojovník a kostlivec (Arapahové) Medvěd s bílou tváří (Aleuté) Kmeny
ISBN (PDF) 978-80-87791-09-7 ISBN (ePub) 978-80-87791-10-3 ISBN (mobi) 978-80-87791-11-0 Ondřej Bednář, 2013 Štefan Švec, 2013
Stvoření světa (Abenakiové)
5
V časech tak dávných, že si je nedovedeme představit, probudil se Velký Duch. A co viděl? Nic! Žádné barvy, žádné stany, ani šplouchnutí lososa ani pípnutí kosa. Ani kojotí pšouk. Jen ticho a tma. To i boha přejdou žerty. I rozhodl se Velký Duch, že podnikne Stvoření světa – naplní tu příšernou prázdnotu něčím, co by dávalo smysl. I povolal z vod Tölbu, Prastarou Želvu, aby se stala zemí. Na její krunýř pak navršil hory, pěkně vytvaroval údolíčka, na modrou oblohu posadil bílé mráčky a cítil se šťastný. Už se těšil jako kluk, jak si ty milé krajinky zabydlí tvory všeho druhu. I dumal, jak by jeho zvířátka měla vypadat, kudy budou běhat a co vlastně budou jíst? Všecko musí mít své místo, svůj účel a smysl. Ne, ne – to se musí důkladně naplánovat, já si na to pořídím mapy, vyznačím si trasy, náčrtky udělám a...áh... a jak tak dumal, tím plánováním se tak unavil, že usnul. A co tak spí, zdá se mu o Stvoření světa! A samé divné věci! Aby do toho kojot praštil! Vidí zvířata jak běhají, lezou, skáčou, některá po čtyřech, jiná po dvou nohách, jiná docela bez nohou. Další tvorové si lítají na křídlech, plavou ploutvičkami, 6
hmyz si bzučí v povětří, psi štěkají, špačci nadávají, lidi na sebe pokřikují a všecko se to hemží sem a tam, odkud chce a kam chce. I řekl si Velký Duch: „To je zlý sen! Všecko je úplně špatně. Všecko je tak nedokonalé!“ A v tom se probudil. Kouká, rozhlíží se, něco mu očichává palec u nohy. Vida, malé bobřátko, mrňous jeden! A tamhle táta bobr ohlodává kus klacku. Jeho zlý sen se stal skutečností! Všechno, o čem se mu zdálo, je pravda. Co to ten bobr vyvádí? Hele, že on staví hráz na potoce – ba, jak mu to jde. Už má pěknou plovárnu pro celou rodinku. Tu si Velký Duch sedl na břehu a zamyslel se nad svým snem. Viděl, že každá věc a každé zvíře má své místo, svůj účel a smysl. A byl zase šťastný.
7
Gluskabi a Větrný orel (Abenakiové)
9
Dávno, předávno žil Gluskabi se svou babičkou Svišticí v malé chatrči u Velké vody. Jednou se Gluskabi potloukal u vody, když uviděl v zátoce několik kachen. „Myslím, že dnes je dobrý den k lovu kachen,“ řekl si, sebral luk a šípy a skočil do kánoe. Začal pádlovat a jak pádloval, zpíval si: Ki yo wah ji neh Yo ho hey ho Ki yo wah ji neh Ki yo wah ji neh Jenže přišel protivný vítr, foukal a foukal až obrátil jeho kánoi a hnal ho zpátky ke břehu. Znovu se dal Gluskabi do pádlování a tentokrát zpíval o něco hlasitěji: KI YO WAH JI NEH YO HO HEY HO KI YO WAH JI NEH KI YO WAH JI NEH
10
Vítr však znovu foukal a hnal ho ke břehu. Čtyřikrát se Gluskabi pokusil vyplout ze zátoky a čtyřikrát neuspěl. Byl nespokojený. Vydal se k babiččině chatrči a vrazil rovnou dovnitř, ačkoliv na dveřích byla závora ohlašující, že babička má důležitou práci a nechce být rušena. „Babičko,“ řekl Gluskabi, „co způsobuje, že vítr fouká?“ Babička Svištice vzhlédla od práce: „Gluskabi, proč to chceš vědět?“ A Gluskabi odpověděl jako každé dítě na světě, když dostane takovou otázku: „Protože.“ Babička Svištice se na něj zadívala. „Ach, Gluskabi, ať se ptáš, proč se ptáš, cítím, že z toho vzejdou samé potíže. A nejspíš bych ti to neměla prozradit. Ale vím, že jsi paličák paličatý a beztak nedáš pokoj, dokud ti neodpovím, tak tedy poslouchej: daleko předaleko, až na vrcholu té nejvyšší hory stojí velký pták. Jmenuje se Wuchowsen – Větrný orel, a když zamává křídly, vítr fouká.“ „Aha, rozumím, babičko,“ zaradoval se Gluskabi. „A teď – jak by člověk našel to místo, kde Větrný orel stojí?“
11
Znovu se babička Svištice zadívala na Gluskabiho: „Ach, Gluskabi,“ vzdychla, „opět cítím, že bych ti to nejspíš neměla prozradit. Ale vím, že jsi paličák paličatý a nedáš pokoj, dokud neodpovím. Takže ti ukážu to místo, kde Větrný orel stojí. „Díky, babičko,“ řekl Gluskabi. Vykročil z chatrče, nastavil tvář proti větru a šel. Šel přes pole a hvozdy a vítr foukal ostře. Šel údolími i vrchy a vítr foukal ještě ostřeji. Přišel k úpatí hor, začal šplhat vzhůru a vítr foukal ještě mnohem ostřeji. Stoupal k vysokým horským štítům a vítr byl velmi silný. Brzy zmizely všechny stromy a vítr byl velmi, velmi silný. Tak silný, že odfoukl Gluskabimu mokasíny. Ale Gluskabi byl paličatý, opřel se proti větru a šel dál. Vítr byl už silný tak, že mu odfoukl i košili, ale on šel dál. Vítr zesílil tak, že odfoukl všechno jeho oblečení a Gluskabi zůstal úplně nahý. Šel ale dál. Teď už byl vítr silný tak, že mu odfoukl vlasy, ale Gluskabi šel dál a čelil větru. Potom vítr odfoukl i Gluskabiho obočí, ale chlapec přesto pokračoval dál. Vítr zesílil tak, že Gluskabi sotva stál. Musel se přitisknout ke skále a popotahovat se dál za 12
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
