In terram Linguae Latīnae fenestrula Okénko do světa latiny
Výukový text pro 5.A a 1.C Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích
PRAEFATIO – MÍSTO ÚVODU Proč se v dnešní době vlastně věnovat studiu latiny? Málokdo z těch, kteří se v dnešní době mají začít zaobírat latinou, si tuto otázku nepoložil. K čemu mi latina je nebo bude? Nikde se s ní nedomluvím! Je zbytečné učit se mrtvý jazyk! Zbytečné to jistě není. Pojďme se zamyslet nad tím, kde se dnes můžeme s latinou setkat! Latina se dodnes používá v mnoha vědních oborech, a proto je vyučována na vysokých školách! Někde jako kompletní jazyk se všemi jeho součástmi, někde jen jako terminologie okleštěná o syntax a další součásti. Absolventi totiž budou potřebovat alespoň základy latiny pro vykonávání své profese. Přijdete alespoň na několik takových vědních oborů nebo typů univerzit, kde se latina vyučuje? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… Velká část slovní zásoby některých evropských jazyků vychází z latinských jazyků. O které jazyky se podle vás jedná? Napadnou vás některá slova, která mají původ v latině? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… Co tzv. cizí slova? Termíny jsou také z větší části původně latinskými slovy. Pojďme vymyslet alespoň 5 cizích slov, která mají latinské kořeny: …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………… I dnešní doba si potrpí na vzletná slova, citáty a sentence. Latinských citátů je obrovské množství. Už jste nějaké slyšeli nebo četli? Víte, co znamenají? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… Prostor pro další nápady: …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… 2
NĚCO MÁLO KE KLASIFIKACI, VZNIKU A VÝVOJI LATINY • • •
Latina je mrtvý indoevropský jazyk, patří do skupiny italických jazyků (dnes již zaniklých) Vznikla v oblasti dnešního Říma (dříve Latium) asi v 7. století př. n. l. Postupně se z Latia rozšířila na většinu území dnešní Itálie a s expanzivní politikou Římské říše na území všech římských kolonií:
•
Na území kolonií se hovorová latina (vulgární latina od „vulgāris“ = lidový) postupně přerodila v jednotlivé románské jazyky, z nejznámějších jmenujme např. italštinu, francouzštinu, španělštinu, portugalštinu a rumunštinu. Řada románských jazyků časem zanikla a dnes se již neužívají. Latina si udržela výsadní postavení mezi všemi jazyky i po rozpadu západořímské říše, a to jako jazyk státní správy, vzdělanců, literátů a církve. Ústup latiny přišel až v době renesance s nástupem národních jazyků. Mimo výše uvedené národní jazyky ovlivnila latina např. slovní zásobu angličtiny (e.g., femur, injection, etc.) Postupem času se pak z latiny stává mrtvý jazyk (neexistují rodilí mluvčí) I nadále a do dnešních dob se používá zejm. ve formě terminologie různých nejen vědních oborů: lékařství, biologie, právo, filosofie, filologie, teologie, historie, ale i fyzika, chemie atd.
• • • •
ZOPAKUJTE SI: Proč se latině říká mrtvý jazyk? ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Kde latina vznikla a kdy? ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… V kterých jazycích je latina považována za předchůdce? ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 3
Základní „typy“ latiny Lidé ve velké části světa používali latinu více než tisíc let, je tedy pochopitelné, že se v průběhu času vyvíjela. Dnes ji třídíme do několika skupin podle vývoje a sféry jejího užití. Jednotlivé skupiny se mezi sebou různě prolínají. • • • • • • • •
Stará latina – latina textů až do začátku 1. století př. n. l., objevují se v nich archaické tvary a formy, které se později již nepoužívaly. Klasická latina – latina starověké římské říše, jazyk velkých „klasických“ antických autorů, především z doby přelomu letopočtu (především Caesar a Cicero, Ovidius, Horatius, Livius). Bývá považována za obtížnější, stala se vzorem při 2 velkých reformách latinského jazyka (karolinské a humanistické). Vulgární latina - mluvené nářečí obyvatelstva Západořímské říše, z jejichž nářečí se vyvinuly románské jazyky (Italština se však vyvinula až v době humanismu). Středověká latina – latina od konce římské říše až (přibližně) do humanismu. Značně zjednodušený jazyk, silně ovlivněný jednotlivými národními jazyky, proto se liší od kraje ke kraji, hlavně v lexiku. Humanistická latina – latina vzešlá z reformy za humanismu. Návrat ke klasické latině, a to zejména v syntaxi a stylistice, s použitím modernější slovní zásoby. Církevní latina – latina používaná v církevních kruzích. Liší se zejména lexikem a idiomy, forma jazyka je poplatná své době. Nová latina – jazyk používaný k vědeckým či literárním účelům po skončení renesance. Některá díla byla psána latinsky, aby získala možnost mezinárodního uplatnění (Carl Linné, Isaac Newton, Gottfried Leibniz, etc.), jiná proto, aby jim nerozuměli nevzdělanci, neboť znalost latiny již upadala. Živá latina - označení užívání latinského jazyka, který je jinak obvykle uváděn jako mrtvý, v běžné komunikaci. Udržován „nadšenci“ například v Pražském lingvistickém kroužku :) Jedním z posledních autorů uznávaného díla v latině byl John Milton (1608 – 1674). Pozdější autoři, např. Arthur Rimbaud, ještě psali latinské verše, šlo už však spíše o školní práce.
Ve
dvacátém a dvacátém prvním století bylo do latiny přeloženo několik knih, většinou dětských, např.: Alenka v říši divů jako Alicia in terra mirabili, Asterix a Obelix, Harry Potter a Kámen mudrců jako Harrius Potter et philosophi lapis, Harry Potter a Tajemná komnata jako Harrius Potter et camera secretorum,Jak Grinch ukradl Vánoce jako Quomodo invidiosulus nomine Grinchus Christi natalem abrogaverit, Malý princ jako Regulus nebo Medvídek Pú jako Winnie ille Pu.
Vzpomenete si na některého z autorů, kteří psali latinsky? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Kterou knihu by podle vás mohlo být zajímavé přeložit do latiny? ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………
4
CAPITULUM PRĪMUM - LINGVISTICKÁ TERMINOLOGIE SLOVNÍ DRUHY substantiva (substantīvum)- ………………………………………………… adjektiva (adjektīvum) - …………………………………………………… pronomina (prōnōmen) - …………………………………………………… numerália (numerāle) - …………………………………………………… verba (verbum) - …………………………………………………… adverbia (adverbium) - …………………………………………………… prepozice - …………………………………………………… konjunkce - …………………………………………………… partikule - …………………………………………………… interjekce - …………………………………………………… deklinace (v latině 5 deklinací) konjugace (v latině 4 konjugace)
= …………………………………………………… = ……………………………………………………
1. gramatický rod (genus):
maskulinum (m.) - …………………………………………………… femininum (f.) - …………………………………………………… neutrum (n.) - ……………………………………………………
2. číslo (numerus): singulár (sg.) plurál (pl.)
- …………………………………………………… - ……………………………………………………
3. pád (casus):
1. – nominativ (nom.) 2. – genitiv (gen.) 3. – dativ (dat.) 4. – akuzativ (ak.) 5. – vokál (vok.) 6. – ablativ (abl.) (v češtině 6. pád – lokál, 7. – instrumentál)
4. osoba (persona): bez lat. označení 5. čas (tempus):
prézens (préz.) imperfektum (impf.) perfektum (perf.) plusquamperfektum (plqpf.) futurum (fut.)
6. způsob (modus):
indikativ (ind.) imperativ (imp.) konjunktiv (konj.)
7. slovesný rod (genus):
- …………………………………………………… - …………………………………………………… - …………………………………………………… - …………………………………………………… - …………………………………………………… (v lat. existuje fut. I. a fut. II.)
- …………………………………………………… - …………………………………………………… - ……………………………………………………
aktivum (akt.) - …………………………………………………… pasivum (pas.)- …………………………………………………… 5
PENSUM A 6. pád jedn. čísla
…………………………………………………
1. pád množ. čísla
…………………………………………………
2. pád jedn. čísla
…………………………………………………
3. pád jedn. čísla
…………………………………………………
5. pád mn. čísla
…………………………………………………
nedokonavý minulý čas
…………………………………………………
rozkazovací způsob
…………………………………………………
činný rod
…………………………………………………
ženský rod
…………………………………………………
pád
…………………………………………………
Pensum B Nom. sg.
…………………………………………………………………………
indik. fut. akt.
…………………………………………………………………………
Ak. sg. F
…………………………………………………………………………
Gen. pl. N
…………………………………………………………………………
pass.
…………………………………………………………………………
Dat. sg.
…………………………………………………………………………
imper. pro 2. os. pl. ………………………………………………………………………… casus
…………………………………………………………………………
indik. prés. akt.
…………………………………………………………………………
konj. perf. pas.
…………………………………………………………………………
Pensum C - Co asi znamená... ? imperátor …………………………………………………………………………………………………………………………………… indikátor …………………………………………………………………………………………………………………………………… nominace …………………………………………………………………………………………………………………………………… aktivita ……………………………………………………………………………………………………………………………………… futurista …………………………………………………………………………………………………………………………………… personální ………………………………………………………………………………………………………………………………… neutrální …………………………………………………………………………………………………………………………………… feminismus………………………………………………………………………………………………………………………………… 6
Abeceda a výslovnost latiny Abeceda - obsahuje 25 písmen: a, b, c, d, e, f, g, h, i, j, k, l, m, n, o, p, q, r, s, t, u, v, x, y, z (+ jejich velké varianty). - písmeno j se do latinské abecedy dostalo v 17. století (u některých slov se připouští dvojí pravopis (maior, major). - -k- se v latinských slovech objevuje jen zřídka, nejčastěji u slov s řeckým základem: akinēsis, kyphōsis, kalium, kyklopia, keratōsis (u některých slov opět dvojí pravopis: kyphōsis – cyphōsis, kēlē – cēlē). - písmena –y-, -z- a –ch- se nacházejí jen v převzatých slovech z řečtiny, např. syndesmōsis, zygomaticus, cholē. Písmeno -ch- se v latinských slovnících nevyskytuje.
Tři typy výslovnosti V současnosti se využívají tři varianty výslovnosti latiny: klasická, odpovídající 1. století př. n. l., a pozdější středoevropská a italská výslovnost. V českých zemích se obvykle vyučuje podle tradiční středoevropské výslovnosti, zatímco na vysokých školách se objevuje i klasická neboli restituovaná výslovnost.
Středoevropská poklasická výslovnost
- pozdně latinská církevní výslovnost, kterou v upravené podobě převzaly země střední a východní Evropy.
SAMOHLÁSKY (vokály) •
rozlišujeme krátké a dlouhé. Dlouhé jsou označovány vodorovnou čárkou, krátké jsou bez označení: ā, ē, ī, ō, ū, ȳ X a, e, i, o, u, y
•
Vodorovné čárky se vyskytují pouze ve slovníku a cvičných textech. Při výslovnosti je třeba na správnou délku dbát, neboť někdy může měnit i význam (např. anus = stařena, ānus = řiť). (Pro vyznačení délky je třeba užívat čárku vodorovnou (vēna), protože svislá čárka (déntium) označuje slovní přízvuk.) a: ulna, porta, tabula, maxilla e: vertebra, ante, palpebra, medulla i: sine, pilula, vitrum, inter o: post, anodus, oleum, prostata u: apud, gutta, glandula, uterus
ā: membrāna, āreola, trānsversus ē: vēna, trachēa, venēnum ī: spīna, rīma, vīnum, salīva ō: bōlus, prōcessus, dolōrōsus ū: ūrīna, ruptūra, nātūra
• I -
Skupina –i- + samohláska se čte jako -ij- (stejně jako v češtině u přejatých slov): artēria, ūrīnārius, ātrium. Ve skupinách –i- + samohláska na začátku slova nebo –i- mezi samohláskami se čte jako – j-: iugulāris, maior, iēiūnum.
7
DVOJHLÁSKY (diftongy) •
-ae-, -oe- se v latině čtou jako -ē-: aegrōtus, praemātūrus, lagoena Pokud se dvojhlásky mají číst odděleně, označuje se samostatná výslovnost přehláskou nebo délkou: āër, dyspnoē, diploē. POZOR – Toto pravidlo neplatí, pokud skupina samohlásek není původem dvojhláska, ale vznikla spojením předpony a slovního základu: proerythroblastos, coenzymum.
•
-au-, -eu-, -ui- se vyslovují stejně jako v češtině: aut, nauta, Eurōpa, heu, neu, seu, cui, huic, huius
•
Ostatní kombinace samohlásek se čtou odděleně: balneum, āreola, aorta, interosseae
SOUHLÁSKY (konsonanty) •
Většina latinských souhlásek a hláskových skupin se čte stejně jako v češtině (b, d, f, g, h, ch, l, m, n, p, r, s, t, v, x): bifidus, glandula, hernia, charta, mamma, porta, sub, vitrum.
Výslovnost některých souhlásek se však od češtiny liší: • C - -c- + -e, -i, -y, -ae, -oe – se vyslovuje jako –c-: cellula, cibus, caecum, cystis. - -c- + -a, -o, -u, souhláska – se vyslovuje jako –k-: costa, cutis, fasciculus, clāvicula, frāctūra. - POZOR – Tato pravidla platí, i když následuje několik -c- za sebou: coccygeus, occipitālis, saccus, -
saccī, vaccīna. POZOR – pokud se za -c- na konci kmene slova střídají samohlásky při skloňování, výslovnost se mění: caecum – caecī, thoracica – thoracicae, saccus – saccī atd. POZOR – pokud následná skupina samohlásek není původem dvojhláska, ale vznikla spojením předpony a slovního základu: coenzymum. Pokud slovo obsahuje řecký základ, často se v pravopisu zachovává, nebo se sice píše c, ale vyslovuje -k-: kyphōsis, cyphōsis, varicocēlē, leucaemia, skeleton.
• DI, TI, NI - Skupiny –di-, -ti-, -ni- se vyslovují tvrdě jako v českých slabikách -dy-, -ty-, -ny-: digitus, tībia, dēstīllāta, hernia, tunica, audītus.
• TI - -ti- + samohláska vyslovujeme jako -ci-: fūnctiō, articulātiō, vitium, īnsufficientia, sānātiō. - Je-li před skupinou -ti- sykavka (s, t, x), pak se tato skupina vyslovuje -ty-: ōstium, testium, mixtiō, combustiō.
• GU, QU - Skupiny -qu-, -gu- + samohláska se vyslovují ostře jako -kv-, -gv-: aqua, liquor, quadrātus, lingua, sanguis, unguentum, unguis, unguium, inguinālis.
8
• S - -s- se vyslovuje jako -z- v těchto skupinách: - -s- mezi samohláskami: resistentia, incīsūra, spongiōsus, basis, crisis, nāsālis, - l, r, n + -s-: pulsus, morsus, mēnsis, - samohláska + s- + -m-: plasma. - POZOR – Ve skupině -ss- mezi samohláskami vyslovujeme pouze -s-: commissūra, prōcessus, scissus, accessōrius, ossa, ossium, hypoglossus, tussis, pertussis.
• RH, TH -
Skupiny -rh-, -th-, se vyslovují často s přídechem: hypothalamus. diarrhoē, thymus
• PH - Skupina -ph- se vyslovuje jako -f-: scaphoīdeus, phalanx, claustrophobia.
OSTATNÍ TYPY VÝSLOVNOSTI – ODLIŠNOSTI OD „ZÁKLADNÍHO TYPU“
-
Klasická, „restituovaná“ výslovnost – výslovnost vzdělaných Římanů v 1. století př. n. l. dvojhlásky se vyslovují jako v češtině, tedy zazní obě hlásky C se vždy čte jako K (tedy i [Kikero] nebo [Kaézar]) ch, ph, th jako k, p, t s přídechem, čili k+h, p+h, t+h: pulcher jako [pulkher], [amphitheātrum] H se vyslovovalo zcela slabě nebo vůbec ne: hīc jako [ík], homō jako [omó], nihil jako [niil] I se čte jako české J (iam jako [jam], iubeō jako [jubeó] ostatní hlásky se vyslovují více méně jako v češtině
-
Italská poklasická výslovnost – vznikla do 5. století n. l. na území dnešní Itálie používá se na italských školách a v upravené podobě i v rámci římskokatolické církve. výslovnost je více méně stejná jako středoevropská, ovšem s několika výjimkami: samohlásky ztratily svou délku a zachovává se pouze přízvuk. c před samohláskami e, i a dvojhláskami ae, oe se čte jako č g jako dž, sc jako š, gn vždy jako ň, h se téměř nevyslovuje.
SLOVNÍ PŘÍZVUK Dvojslabičná slova mají přízvuk na první slabice (māter, frāter, spīna...). Víceslabičná slova mají přízvuk na předposlední slabice, pokud je tato slabika dlouhá přirozeně nebo polohou (frāctūra, incīsūra), jinak na třetí slabice od konce (capsula). Přirozeně dlouhá slabika je taková, která obsahuje dlouhou samohlásku nebo dvojhlásku. Slabika je dlouhá polohou, jestliže po krátké samohlásce následuje skupina nejméně dvou souhlásek.
9
PENSUM C Zkuste číst se správnou výslovností i přízvukem: Pygmaliōn Pygmaliōn vir Graecus erat. Magnās dīvitiās, multōs amīcōs, multōs servōs habet. Fēminās non amat, quod superbae sunt. Cottīdiē labōrat et pulchrās statuās facit. Itaque clārus est. Saepe Pygmaliōn cupit ab amicīs laudārī, itaque vocat: "Venīte, ō virī et fēminae, et pulchrās meās statuās vidēte." Virī Graecī et fēminae Graecae veniunt et statuās vident. Non castīgant, sed laudant: "Ō Pygmaliōn, statuae tuae pulchrae sunt." Industrius Pygmaliōn in camerā pulcherrimam statuam puellae facit. Statua flāvās cōmās, caeruleōs oculōs, rubrās genās habet. Pygmaliōn statuam amat et maestus est, quod statua vēra puella non est. Sed potest deōs orāre. Itaque in templum venit, deīs sacrificat et deōs et deās ōrat. Posteā domum properat et in cameram venit. Sed statuam nōn videt! Itaque maestus est et flet. Tum pulchra fēmina venit. Puella flāvās cōmās, caeruleōs oculōs, rubrās genās habet. Pygmaliōn puellam interrogat: "Quis es, ō puella?" Puella respondet: "Deī et deae adsunt studiōsīs fabrīs, ō Pygmaliōn. Statua eram, sed vēra puella sum. Tua fēmina esse cupiō, tua semper erō!" Pygmaliōn laetus est et puellam in mātrimōnium dūcit.
RESPONDE: Která písmena v klasické latinské abecedě nenajdeme? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Jak se značí v textu dlouhá samohláska a jak přízvuk? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Napadá vás jiné literární dílo, které zpracovává látku z antické mytologie? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Které řecké nebo římské bohy znáte? …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… 10
CAPITULUM SECUNDUM
Prāga in Bohemiā est. Bohemia terra in Eurōpā est. Slovākia quoque in Eurōpā est. Bohemia et Slovākia in Eurōpā sunt. Syria nōn est in Eurōpā, sed in Asiā. Arābia quōque in Asiā est. Syria et Arābia in Asiā sunt. Germānia nōn in Asiā, sed in Eurōpā est. Britannia quōque in Eurōpā est. Germānia et Britānnia sunt in Eurōpā. Estne Rōma in Galliā? Rōma a in Galliā nōn est. Ubi est Rōma? Rōma in Itāliā est. Ubi est Itālia? Itālia in Eurōpā est. Ubi sunt Gallia et Hispānia? Gallia et Hispānia in Eurōpā sunt. Gallia Hispāniaque in Eurōpā sunt. Quid est Britannia? Britannia insula est. Sicilia quoque insula est. Sicilia insula in Itāliā est. VOCABULA NOVA: terra, ae, F
est-ne
sum, es, essequoqueet
ubi
in
quid
nōn
insula, ae, F
sed
Prāga; Bohemia; Eurōpa; Slovakia; Syria; Asia; Arābia; Itālia; Sicilia; Germānia; Britannia; Rōma; Gallia; Hispānia;
11
Substantiva - DEKLINACIO PRĪMA exemplum: fēmina, ae, F = žena Základní vzorem může být např. fēmina = žena, ale klidně jakékoli jiné slovo stejných vlastností, např. vēna - žíla, artēria - tepna, aorta - srdečnice, porta – brána… Všechna tato slova mají totiž společné skloňování. Poznávací znamení: - koncovka NOM. sg. –A - koncovka GEN. sg. –AE - rod ženský (F) - existují i výjimky (poēta, agricola, incola… jsou Maskulina) Všechny tyto informace máme obsaženy v tzv. SLOVNÍKOVÉM ZÁPISU: U substantiv je složen z NOMINATIVU sg., koncovky GENITIVU sg. a zkratky RODU: fēmina, ae, F = žena
Sg.
Pl.
Nominativ
fēmina
žena
fēminae
ženy
Genitiv
fēminae
ženy
fēminārum
žen
Dativ
fēminae
ženě
fēminīs
ženám
Accusativ
fēminam
ženu
fēminās
ženy
Vocativ
fēmina!
ženo!
fēminae!
ženy!
Ablativ
fēminā
ženě, ženou
fēminīs
ženách, ženami
NŌTĀ BENE: • • •
tvar genitivu singuláru a nominativu plurálu je vždy stejný stejný je také vždy tvar dativu a ablativu plurálu ablativ sg. je vždy zakončený na dlouhou samohlásku –Ā VOCĀBULA ALIA absentia, ae, F
columna, ae, F
nātūra, ae, F
aqua, ae, F
columna vertebrārum
pāgina, ae, F
amīcitia, ae, F
cōpia, ae, F
pātria, ae,
amīca, ae, F
dea, ae, F
porta, ae, F
anima, ae, F
fāma, ae, F
puella, ae, F
arēna, ae, F
fēmina, ae, F
schōla, ae, F
barba, ae, F
fractūra, ae, F
vēna, ae, F
bēstia, ae, F
histōria, ae, F
vertebra, ae, F
cellula, ae, F
lingua, ae, F
vīta, ae, F
12
Latinské předložky – prepozice (prae-positiones) Ex privātā industriā. – Z vlastní vůle. (spíše píle) Předložky stojí před substantivem či zájmenem a uvozují je do pádu. Latinské předložky se, tak jako například v němčině, pojí se dvěma pády: buď s akuzativem, nebo s ablativem. Dvě předložky se pak pojí s oběma pády. Při jejich použití ovlivňují pád (uvozují do pádu) takto: • •
u přívlastku neshodného ovlivňují první ze substantiv: in oppido Rōmānōrum (ve městě Římanů) u přívlastku shodného ovlivňují substantivum i k němu připojené adjektivum: in oppidō Rōmānō (v římském městě) Je jednodušší zapamatovat si předložky s ablativem a dvě „obojetné“, ostatní jsou pak s akuzativem.
Latinské předložky pojící se s Akusativem (4. pádem) ad = k, ke, ku, do adversus = proti ante = před apud = u, při circum, circa = kolem, okolo contrā = proti extrā = mimo, vně infrā = pod inter = mezi
intrā = uvnitř, v, při, v době per = skrz, přes, v době post = po, za prope = blízko, u, při propter = pro, kvůli secundum = podle super, supra = nad, na trāns = přes, za
Latinské předložky pojící se s Ablativem (6. pádem) ā, ab = od ē, ex = způsobený něčím, z, ze dē = o, z, od
cum = s prō = pro, za, kvůli sine = bez
Latinské předložky pojící se 4. a 6. pádem •
•
in = 1) do (kam? 4. pád) – např. in vēnam (do žíly), in schōlam (do školy) 2) v (kde? 6. pád) – např. in vēnā (v žíle), in schōlā (ve škole) sub = 1) pod (kam? 4. pád) - sub aquam (pod vodu), sub mēnsam (pod stůl) 2) pod (kde? 6. pád) - sub aquā (pod vodou), sub mēnsā (pod stolem) 13
PENSUM A - Určete pád a číslo substantiva, zkuste je přeložit: fēminā ………………………………………… dē fābulīs
in absenciā
………………………………………… extrā universitam
………………………………………… …………………………………………
in frāctūrā…………………………………………
prō bēstiam
…………………………………………
amīcae …………………………………………
ā causā
…………………………………………
PENSUM B – Doplňte koncovky sine vīt……; prō amīc……(pl.); sub scapul……; prō patri……; ad port……; vīta sine amīciti… Gallia in Eurōp… est. In Itāli… Pizz… est.. Amīca (mea) magistr…… est. In Graeci…… de…… sunt.
PENSUM C – aenigma
MYŠLENKA, PŘEDSTAVA PÍSEK, ZÁPASIŠTĚ X ŽIVOT VINA, CHYBA KORUNA, VĚNEC ROSTLINA, BYLINA
tajenka: ………………………………………………………………………………………………………………
14
