Imatrikulace Každá slavná osobnost světového šoubyznysu začínala a pořád ještě začíná od nuly, ale díky jedinému, byť sebemenšímu, kulturnímu výstupu (film, divadlo, hudba) může být slavná. Mně se něco takového povedlo. Seděla jsem v hudebce, nedávala pozor a čekala, co se bude dít dál. Pak ani nevím, jak se to stalo, najednou je moje ruka ve vzduchu a hlásí se na něco, o čem jsem vůbec neměla ani páru teprve později zjišťuji, na co jsem se hlásila. Dostala jsem roli Šebestové byla jsem nadmíru spokojená. Ale snad ještě víc spokojená s mým novým parťákem. Pohledný, milý kluk, ze kterého nadšení přímo v přemíře vyzařovalo. Jako dvojka Mach a Šebestová jsme si vedli skvěle. Osvědčili jsme se! Úspěch! A další nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Uvádění imatrikulace bylo naše! Byl pátek 22. září. Za dvě hodiny začínal program a já tvrdla u zrcadla a marně jsem se pokoušela o perfektní účes na mé hlavě plné neposedných vlasů. Po chvíli snažení upravit mé vlasy jsem to vzdala. Vyřešit pár technických problémů, jako najít učitele, poodnášet aparaturu, nastavit mikrofon, vyzkoušet příchod a nástup nováčků do trojřadu. Však to znáte. Než se to všechno nachystalo a udělalo, bylo za 5 minut čtyři a program skoro začínal byl čas pustit rodiče. Znělka naší školy se rozezněla sálem. Náš čas nastal. Elegantně jsme vystoupili na pódium a začali uvádět. Oficiální stránka programu byla trošičku nezáživná a dlouhá, ale co se dá dělat? Po „promenádě“ všech tříd přišla na řadu kulturnější část imatrikulační ceremonie. Jako 1. bod této části byla dvojice gymnastek, které přímo braly dech všem
přítomným. Jejich salta, kotrmelce ze stojky a spousty jiných věcí byly prostě skvělé. Derniéra živého videoklipu Klementajn v podání tercie A byla celkem vydařená až na poněkud tichý zpěv. Po videoklipu následovala pátrací báseň Hledám tátu od Jiřího Žáčka, kterou mistrně předvedl Adamův spolužák Martin Nosek. Pátrání byla sice velice vážná věc ale trochu hudby také neuškodí. Habanéru z opery Carmen, Blows a Strolls in the City nám předvedli: Sandra Lišková, Tomáš Kocfelda a hosté: Hana Langrová a Tomáš Holík. Po klarinetovém kvartetu přišlo loučení . Náš čas pomaličku běžel do cíle, a aby se nám loučilo lépe, zazpívala jsem všem přítomným My heart will go on neboli píseň z Titaniku od Celine Dion. Program byl skvělý a už se moc těším, až budu zase něco uvádět. Tak u dalšího článku dalšího čísla AHOJ! fif
1 19. října 2006, náklad 200 výtisků redakční rada: Alena Adamíková (aa), Lukáš Buřič ( káš), Aleš Filip (alf), Zuzana Jandásková (zuj), Klára Janíková (lik), Nikol Marcoňová (nol), Martina Nášelová (mn), Gabriela Píková (gap), Petra Plevová (ppl), Regina Strachotová (gin), Klára Surovcová ( klas), Pavlína Svobodová (pss), Martina Velčovská ( cli), Jana Viktorová (vik), Barbora Zapletalová (fif), fotografie: Michaela Nášelová a Mgr. Michal Mikláš, původní comix: Zuzana Jandásková, grafická úprava: akad. mal. Petr Faron, sazba: Michaela Nášelová a Nikol Marcoňová, redakční úprava: Mgr. Přemysl Šil ( pš) Tisk zajišťuje sponzor novin: firma HP Tronic
strana 1
19. října 2006
Výňatek ze školního řádu A.2.5 Další povinnosti žáků § 2 Být ukázněný, dodržovat Školní řád a pokyny vedení školy, učitelského sboru a všech pracovníků školy. § 3 Vcházet do školy a vycházet zadním vchodem a přezouvat se v šatně. Nerespektování tohoto nařízení se trestá důtkou ředitele a následně sníženou známkou z chování. Žákům není dovoleno při odchodu nebo příchodu do školy procházet Jazykovou školou.
Praha 2006 aneb jak odolat nástrahám velkoměsta Jak už to tak bývá zvykem, každoročně jsou naši maturanti na začátku září vysláni do hlavního města na „inspekci“. Nejinak tomu bylo i letos a náš časopis vám přináší „exkluzivní“ reportáž přímo z místa činu. Vcházím do přeplněné nádražní haly ověšená taškou nacpanou jak na severní pól. Nedivte se, čekají mě dlouhé čtyři dny v matičce Praze, a to přece nejde odjet jen tak nalehko! Přesně v 5:51 vyráží náš stroj z nádraží a uhání rychlostí blesku vstříc dalekému cíli. Uložíme se do „kupéčka“ a okamžitě ho pokřtíme na „spací kupé“. Dlouho nám to ale nevydrží a do pěti minut už bavíme spolucestující v uličce hlasitým předčítáním hluboce filosoficky založených článků oblíbených časopisů typu Cosmopolitan. Kolem desáté dopolední nás naše mašina vyhodí na hlavním nádraží v Praze a ponechá napospas osudu. Ještěže je tu s námi světaznalý dobrodruh Jirka Hanzlík, který se následující čtyři dny stane naším průvodcem a ochráncem v džungli metropole. Jirka okamžitě zavelí k odchodu, a tak se vydáme na pěší pochod směr ubytovna. Naštěstí to není až taková dálka, jak se zdálo, šťastně zvolený hostel je vzdálený asi 3 minuty
chůze od Václaváku, což je, co si budem nalhávat, strategicky výhodná poloha. Na ubytování je času dost, tašky, kufry a batohy naházíme do jednoho pokoje a vyrážíme vstříc dobrodružství. Jako první je na programu Vyšehrad. (Ano, je to přesně to místo, odkud skákal slavný Šemík!) Ale jen tak mezi námi Šemík musel být v životní formě, jinak teda nevím, nevím! Po návratu na hostel propukne těžký boj o pokoje, kde platí staré známé právo silnějšího, a po „bitvě“ nastává volno, se kterým každý naloží podle svého gusta. Já se vydám do nedalekého multikina na promítání Pirátů 2, kde si ještě před začátkem stihnu koupit rifle, na které padne většina mých úspor a do konce pobytu jsem o rohlících. Úterý ráno zahájíme pochodem kolem Tančícího domu, Národního divadla a zabalíme to na Kampě, kde je po prohlídce výstavy fotografií „osobní volno“. Sluníčko svítí, uložím se proto na břehu Vltavy, kde vydržím další hodinu a rozesílám provokativní smsky všem pracujícím a studujícím známým ve Zlíně. Odpoledne se vydáme prozkoumat Židovské město a hřbitov, kde strávíme většinu odpoledne, což je i na mě milovníka historie silné kafe! Zato večerní program odpolední zklamání naprosto vymaže z hlavy. Hodíme se „do gala“
strana 2
19.října 2006
a vyrazíme do divadla Na Vinohradech na slavný americký muzikál Donaha! I já „kulturní barbar“ jsem naprosto nadšená a během představení si smíchem prodloužím život o několik dlouhých let. Středa začíná kuriózně v hostelu dojdou týden staré rohlíky, a tak se dočkáme čerstvého pečiva. Znáte to: „kdo si počká, ten se dočká“. Po vydatné snídani naskáčeme do tramvaje a lanovkou se necháme dovézt na Petřín, kde jsme ušetřeni výstupu na rozhlednu, za což jsem vděčná, a pokračujeme na Hradčany. Co by to bylo za návštěvu Prahy, kdybychom neprošli Chrám sv. Víta (jako tradičně plný turistů), Vladislavský sál na Hradě nebo Zlatou uličku. Odpoledne patří romantické projížďce po Vltavě a začínající večer už je v rukou každého a je jen na nás, jak s ním naložíme (podrobnosti si nechám pro sebe, ony by přece jen ztratily na půvabu). Poslední ráno jsme vyhnáni z postele v nelidskou ranní hodinu a jako chodící mrtvolky se přesuneme na Staroměstské náměstí na prohlídku radnice, čímž definitivně zakončíme svůj program. Pár nadšenců se vydá do 3D kina, kam se ale moc nehrnu, poněvadž je mi jasno, jak by můj pobyt v kině dopadl usnula bych! Radši poslední chvilky před odjezdem strávím v parku na břehu Vltavy, kde si ustelu na zeleném trávníku a ponořím se do říše snů, v čemž pokračuji i cestou domů. Tentokrát už je naše kupé to pravé nefalšované spací.
Povětšinou ano. Jak se říká, opakování je matka moudrosti, takže jsem si vše spíše znovu prohlédla. Nadšená jsem byla nejvíce z divadelního představení Donaha ve Vinohradském divadle. Z herců mě zaujali především Filip Blažek, Zlata Adamovská a Jana Hlaváčová.
Byl tam nějaký konflikt se studenty, snažili se chodit včas? Možná se snažili chodit včas, ale ne vždy se jim to podařilo... Dávali jste jim dostatek volna? Myslím, že večerka v 23.30 24 byla plně dostačující.
A co vy profesoři osobně šli jste někam „ zakalit“ ? Profesoři přece nikdy nekalí... (pozn.red.: No jasně...) První večer byla procházka po Praze, další večer divadlo a třetí den jsme měli volno, takže jsem navštívila svou neteř.
Jak byste zhodnotila celkový dojem z výletu? Nevymykal se moc z průměru, ale chybělo mi víc legrace.
A na závěr: máte nějakou veselou příhodu, o kterou byste se chtěla s čtenáři podělit? Úsměvných zážitků bylo dost, ale zatím je – myslím – lepší o nich s mírně tajuplným úsměvem pomlčet...
připravila –gin
ppl
Rozhovor o Praze s Ing. Evou Pospíšilovou Jak se vám líbila cesta a ubytování? Vyjížděli jsme v 5.50 ze Zlína přímým vlakem až do Prahy. Cesta probíhala příjemně, protože její součástí byla i návštěva jídelního vozu. Ubytování však už nebylo tak slavné, ale měli jsme výhodnou polohu zhruba tři minuty od Václavského náměstí. Nelíbila se mi jen ne právě vzorná čistota na pokojích. Vše ale vynahradilo překrásné počasí a dobrá nálada. Kolikrát jste už byla v Praze? Vzhledem k mé poměrně dlouhé pedagogické praxi už mnohokrát.
Vzpomenete si na nějaký výrazný zážitek z Prahy? Nezapomenutelným zážitkem před lety pro mne byla první návštěva Křižíkovy fontány a tam ztvárněná Smetanova Vltava. Jak jste byla spokojená s programem?
strana 3
19.října 2006
Protančené střevíce Je hezký podzimní podvečer, lehký větřík si pohrává s odpadky pohozenými na hlavním nádraží a kolem mne se rojí mladíci v kvádrech… Ne, to není noční můra ani scéna z prvoplánového hororu, ale realita spojená s řadou studentů (a někdy i pracujících). Ti všichni včetně mě totiž míří na svou první hodinu tanečních. Srdce svírá nejistota a zvláštní druh očekávání, ale co jsme opravdu nečekali, je poměr počtu dam a pánů. Kluků je prostě přebytek! Možná mezi dnešními středoškoláky panuje názor, který zastává i jeden z mých spolužáků: „Chodím sem dobrovolně, myslím si, že taneční jsou taková povinnost. Můj táta do tanečních nechodil a teď toho lituje. Každý by měl umět tančit.“ A tak teď netrpělivě posedáváme či postáváme v sále Masters of Rock Café a kritickým pohledem hodnotíme ostatní „nadšence“. Mám pocit, že jsem jediná holka, která se bála, že její sukně není dostatečně slavnostní a košile je příliš obyčejná. Zrak mi totiž padl na dívku ve všedním černém tričku s krátkým rukávem. Pár odvážných nemá ani boty... Hned na úvod se nám představí dva závodní taneční páry a většina sálu oněmí. „Ukázky tanců mě velice nadchly, ale zároveň jsem trnula hrůzou, že podobné výkony budeme muset předvést i my,“ prozrazuje své pocity Barbora Robková. Zbývá už jen několik rad ohledně společenského chování od pana Felcmana a „Pánská volenka!“ Už se nedivím tomu, kdo říká, že tuhle část tanečních hodin nemá rád... Nicméně, dámy jsou zabrané a zbylí pánové mají jednoduše smůlu. Je třeba přistoupit k výuce, nejdříve základní kroky, pak totéž i s hudbou a nakonec v párech. Chacha je oblíbený tanec, svým temperamentem tak typickým pro Latinskou Ameriku uchvátí leckoho. „Překvapilo mě, že nehráli vážnou hudbu, ale i Black Eyed Peas apod.,“ uvažuje Barbora, „předem jsem z toho měla obavy, ale po první promenádě jsme všichni roztáli a myslím, že jsme si užili hodně srandy,“ dodává. Ovšem začátky bývají těžké, takže pošlapaným střevícům či lakýrkám se člověk neubrání... A když z něj k tomu kape pot, protože klimatizace nejede a v tak malém prostoru na velké množství lidí se vzduch vydýchá velmi lehce, už se i těší domů. Ale to musí ještě vystát tu nekonečnou řadu u šatny...
vik
Chybíš mi... poezie Terezy Mrákotové Chybíš mi. Chybíš mi víc než kdokoli jiný, víc než srdce nebo duše tělu. Chybíš mi jako večeru stíny, jako květiny, které patří k jaru. Jako rámeček obrázku, co kdysi visel na zdi, než ho někdo strhl a zničil tu krásu. Chybíš mi jako voda lodi, co ji brázdí, jak Slunce, co chybí dni, aby byl plný jasu. Chybí mi blízkost Tvého těla, to teplo, co mě kdysi hřálo. Kéž bych tak bližší být Ti směla, chtěla bych víc, než jen to málo. Chybíš mi víc, než bys možná měl, bez Tvé blízkosti ztrácím stabilitu svou. Věřím, že i Ty bys v mé blízkosti být chtěl, však nejedna věc je nám překážkou. Chybíš mi a vždycky mi chybět budeš, tak, jako dítěti chybí jeho matka. Chybíš mi, a jen Ty to změnit můžeš, tím, že řekneš mi ta dvě slova sladká. Chybíš mi jako déšť vyschlé zemi i jako sníh o Vánocích bílých. Jako slova, po kterých touží němý, jako adrenalin v nebezpečných chvílích. Chybíš mi. Chybíš mi moc a nevím, co s tím, jsi v mých myšlenkách ve dne i v noci, nejsem už volná, ani když spím, a nikdy nebudu, dokud budeš mě mít ve své moci..
Jak můra zoufalství za noci temné to světlo sladkosti ochutnat nech mne. Co střepy bolesti zasáhly snění, teď křídla návratů zpět se v sny mění. Slepé něžnosti, zmačkaný cit, jako dva pavoučci hledáme nit. Ochutnej nebe, ochutnej rtuť, Tvá slůvka lásky, ztratila chuť. Hledáme lásku i tam, kde není, přesto však věříme, že se vše změní. Slunce už zapadá, čas se nám krátí, přesto však věříme, že se k nám vrátí.
strana 4
19.října 2006
Jsem jenom smutná myšlenka ztracená v jícnu času tmavomodrá pomněnka sníh padající na terasu
A co tvé dojmy? Líbila se ti Madonna „ jako zpěvačka“ a její výkon, nebo spíše celková její show? Celou show měla do puntíku propracovanou. Nezaregistrovala jsem jedinou chybičku. Efekty byly senzační a ohromující a výkon téměř „padesátileté ženské“ taky úctyhodný.
Jsem vězeň co se odsoudil a host co ztratil pozvánku jen malý sen co zabloudil má lásko, k tobě ve spánku
Turné mělo název Conffession on dancefloor, podle Madonnina posledního alba. Zazněly tedy na koncertě písně jen z tohoto alba, nebo Madonna „ zavzpomínala“ a zazpívala i starší písničky?
Zmatený sen co se třepe za okny jak něžná lež a srdce buší, smutně tepe s nadějí, že procitneš Že rozeženeš smutku vrásky a úsměv, který ve tmě žhnul dá mi příslib tvojí lásky pro kterou bych zahynul
Převážně zpívala písničky z nového CD, ale pár písniček bylo i z těch starších například Music..
Pro kterou teď hledám slova a rýmy lovím z paměti do mřížoví jež mi ková má láska moje prokletí
Myslím, že to muselo být skvělé a doufám, že se k nám Madonna ještě někdy vrátí, abych si tu atmosféru mohla také vychutnat. Chceš našim čtenářům říct ještě nějakou zajímavost?
Je to jenom tupá bolest, jenom pocit, že se něco ztratilo, ty slzy jenom tichej protest, že to co bylo, už zase skončilo.
Napadá mě snad ještě „Madonnin stánek“ ,který upoutal velkou pozornost. A také v průběhu koncertu rozhazovala balónky a jeden se nám dokonce podařilo chytit. Nebylo jich totiž mnoho. A tak při odchodu nás u dveří zastavil nějaký asi hodně nadšený fanoušek, který nám nabízel opravdu „zajímavou“ částku, když mu jej prodáme. Musela jsem ho zklamat, protože balónek přímo od Madonny měl prostě nevyčíslitelnou cenu. Tedy alespoň pro mě…
Úsměv zastřenej smutkem a oči bez lesku, srdce zasažený bleskem a vzpomínky plný stesku. Zbylo mi po Tobě jenom tohle, opravdu toho není moc, v srdci zarytej Tvůj pohled a tichý volání o pomoc.
Ona je Madonna... Asi největší událostí tohoto měsíce byl koncert „ královny popu“ Madonny v pražské Sazka aréně. Mé spolužačce (Nikol Marcoňové) se poštěstilo zúčastnit se jej, a tak vám trošku přiblížím její dojmy. Niky, jak jsi vůbec získala lístek? Neříkej, že jsi měla takové štěstí a vyhrála ho? Na koncertě jsem byla se svým přítelem a jeho rodinou, takže mě veškeré starosti minuly a já si mohla jen užívat.
strana 5
Děkuji za rozhovor. mn
19.října 2006
Fantom opery Fantom opery skutečně existoval, přesně toto se nám snaží dokázat autor jedinečného díla, které je již zapsáno mezi díla klasická. Strašlivý, a přitom tak něžný příběh dvou romanticky se milujících lidí. Prosté, avšak nadané baletky Christiny Daaé, která oplývá bledou krásou a naivního mladičkého vikomta Raoula de Chagny. Tajemný přízrak fantoma opery, „Anděl hudby“, jenž stojí za zdařilou kariérou baletky, se usilovně snaží zpřetrhat pouta dvou zamilovaných. Jeho prohnilé skutky a černá duše jsou zapříčiněny hořkými zklamáními a lidmi, kteří se k němu, kvůli jeho šerednosti, odvraceli zády. Přitom jediné, po čem touží je prostá láska ženy, pro kterou by byl ochoten i obětovat svůj život. Z popisu jeho charakteru lze vydedukovat, že to milenci nebudou mít tak snadné. Přece jen utéci před kouzelníkem, milovníkem propadlišť a tajných dveří, břichomluvcem, stavitelem, světoběžníkem s pestrou minulostí Orientu a geniálním hudebníkem v jedné osobě se zdá být zcela nemožné. Zákulisí pařížské opery, jež je popisováno tak živě, že vaše fantazie bude zaměstnána na hodiny a hodiny, je protkáno intrikami úlisných ředitelů, zvláštními nehodami baletek, starostí zaměstnanců a to vše je zahaleno do černého závoje smrti a strachu. Detektivní napínavé a zároveň romantické vyprávění Lerouxova románu dělá z Fantóma opery velice originální příběh svého druhu. alf
show může začít. Jenomže co se ze začátku zdá velice jednoduché, se časem komplikuje. Kde najít dobré tanečníky? Vyhlášením konkurzu si Jerry s Davym příliš nepomůžou, a musí vzít zavděk stejnými nešiky jako jsou sami. Šestice odvážných se s elánem pouští do nacvičování sestavy. Ale jak překonat vlastní stud a zábrany při striptýzu? Večer s velkým V se blíží a už to vypadá, že z vystoupení nic nebude. Nejdřív se vzdá Davy, následně si dodá odvahu a vrátí se a pomyslnou štafetu převezme Jerry. Těsně před začátkem show odmítne vystupovat. Nakonec však své kamarády přece jen nenechá na holičkách a tak všech šest může předvést své skvělé číslo a jak si slíbili, tak i učinili šli donaha! Muzikál, který vás místy až rozesměje k pláči, stojí za vidění. Pobaví milovníky divadla, stejně jako „kulturní barbary“, svými vtipnými scénkami, všudypřítomnou hudbou a zpěvem i hereckými výkony. V pražském divadle Na Vinohradech na vás v hlavních rolích čeká Filip Blažek a Michal Novotný, stejně jako Simona Postlerová, Zlata Adamovská, Jana Hlaváčová a spousta dalších více či méně známých českých herců a hereček. Pokud se vám to ale do Prahy zdá daleko (co si budeme nalhávat, ono to je trochu z ruky), stačí vyrazit do nedalekého Uherského Hradiště do Slováckého divadla a nebo pro ty úplně nejlenivější zaběhnout do videopůjčovny a v teple domova si vychutnat filmové zpracování muzikálu Donaha!
ppl
P.S. Existuje také pokračování této knihy: Fantom Manhattanu od Fredericka Forsytha (autor libreta k opeře A. L. Webbera podle námětu G. Lerouxe).
Pánové, trenky dolů! Víte, co se stane, když si šestice ocelářů bez práce založí striptérskou skupinu? A chcete to vědět? Pokud ano, tak americký muzikál Donaha! je tu právě pro vás! Nezaměstnaný Jerry si potřebuje co nejdřív najít práci, aby mohl platit alimenty, jinak mu hrozí, že mu bývalá žena zakáže stýkat se se synem. Jerryho nejlepšímu příteli Davymu se rozpadá manželství a i on je v koncích. Jak se dostat z nezáviděníhodné situace? Jerry dostane nápad. Striptérské vystoupení v místním klubu jim vydělá slušné peníze a Davymu snad i vrátí srdce jeho milované. Je potřeba jen sehnat nějaké schopné parťáky a
R.U.R. Neboli Rossum´s Universal Robots je fantastickoutopické dílo Karla Čapka, jež bylo poprvé prezentováno roku 1920. V této hře bylo poprvé použito slovo robot, jehož vynálezcem je již zmiňovaný autor (resp. jeho bratr Josef). Drama o umělé inteligenci proslavilo Čapka celosvětově.
strana 6
19.října 2006
Hlavními postavami je sedm vědců pracujících v továrně na výrobu robotů, které vynalezl geniální vědec Rossum, a žena ředitele továrny, Harryho Domina (Rostislav Marek), Helena (Petra Hřebíčková). Důvodem proč vyrábět roboty, byla myšlenka vytvoření pracovní síly. Aby lidé nemuseli pracovat, pouze se oddávat duchovní práci. Helena se však děsila těch lidských tváří bez citů, a tak přemluví doktora Galla (Gustav Řezníček), aby robotům dal duši. Oba netuší, že zprvu neškodný záměr ukončí existenci člověka na Zemi. Roboti si uvědomí, že jsou pouze využíváni a začnou zbrojit proti lidem. Náhle se lidé v továrně ocitnou v zajetí miliony totožných tváří s nenávistí k lidskému plemenu. Přežije pouze jediný člověk, a to stavitel Alquist (Dušan Sitek), který jako jediný se stále snažil pracovat rukama. Časem roboti začnou umírat a Alquistovi je dán úkol stvořit další. Drama má však pro lidstvo optimističtěji laděný konec, neboť mezi robotkou Helenou a robotem Primem procitne láska, tedy nová naděje… Čapkovi nešlo jen o technickou stránku, ale především o sociální vztahy. Genialita díla spočívá v téměř přesné předpovědi budoucnosti, tedy dnešní době, kdy se člověk stává závislý na strojích. „Drama, které předběhlo svou dobu“, režírované Jiřím Fréharem, můžete zhlédnout v Městském divadle ve Zlíně. Jeho premiéra se uskutečnila 17.6. 2006. aa
kterou vlastní kompas, který neukazuje sever, ale něco mnohem zajímavějšího. Will přijímá a vydává se hledat Černou perlu a především jejího kapitána. Jack však má jiný problém. Před 15 lety zaprodal svou duši strážci moří Davy Jonesovi, který si teď žádá svůj dluh zpátky. A to by nebyl Jack, aby se nesnažil ze svých potíží vykroutit. Zná způsob, jak se nejen svého dluhu, ale i samotného Davyho Jonese, zbavit. Musí získat klíč od truhly, ve které Davy ukryl své dosud tlukoucí srdce. A když se mu do cesty znovu postaví kamarád Will, není nic jednoduššího, než ho pro klíč poslat. Najde Will klíč od truhly mrtvého muže? Zachrání tak sebe i Elizabeth před šibenicí? A co Jackova duše a Davyho srdce? Jedna zápletka za druhou, napětí i vtip od začátku do konce, skvělý herecký a především komediální výkon Johnnyho Deppa, to vše vás čeká v letošním filmovém trháku. Tvůrci to sice trochu přehnali s přemírou zápletek, takže kdo nemá první díl v malíčku, bude se asi trochu ztrácet a řadu diváků rozhořčí závěr, kdy příběh vlastně nekončí, ale nechává si prostor k navázání třetího dílu. Přesto doporučuji čas si udělat a na Piráty vyrazit. ppl
Piráti z Karibiku 2: Truhla mrtvého muže Kapitán Jack Sparrow a posádka Černé perly jsou zpátky! Nejočekávanější filmový hit letošního léta se dostal do kin. Kritika i široká veřejnost se ve svých názorech na pokračování pirátského putování rozchází jedni jsou nadšeni, jiní zklamáni. Tvůrci filmu se s úvodem příliš nepárali a od samotného začátku na nás chrlí jednu zápletku za druhou. Snoubenci Will (O. Bloom) a Elizabeth (K. Knightley), kteří měli prsty v útěku svého přítele kapitána Jacka Sparrowa (J.Depp) před šibenicí, jsou za tento čin zatčeni a odsouzeni ke stejnému trestu jako pirát Jack. Will však má možnost sebe i svou milovanou zachránit. Musí najít Jacka a vzít mu jednu z nejcennějších věcí,
strana 7
19.října 2006
NOVINKY ZE SVĚTA KULTURY
Něco málo o sportu
Kino: Poslední film, který jsem v kině navštívila, byl Kráska v nesnázích. Jeho autory Jana Hřebejk a Petra Jarchovského k němu inspirovala stejnojmenná báseň. Příběh mladé ženy, která řeší dilema lásky ke dvěma úplně rozdílným mužům. Se svým manželem prožívá vášnivé, ale i bouřlivé chvilky. Shodou okolností i díky jemu potkává člověka, který ji má opravdu rád a je schopen jí a jejím dětem zajistit budoucnost. Řeší také dilema vztahů ke své matce, otčímovi a tchýni. Myslím, že i obsazení herců je vynikající a konec filmu Vás určitě překvapí…
Představujeme: Barbora Lacigová Mistryně České republiky v trojskoku pro rok 2006 v kategorii dorostenky – tak i tak můžete oslovit jednu (málokdy, díky svému smíchu) nenápadnou studentku 3. ročníku, Barboru Lacigovou. Doslova si odskočila z dálkařského sektoru, o volné hodině se mnou poseděla v 5. patře a společně jsme zplodili tento, místy prostoduchý, rozhovor:
Divadlo: Za zmínku stojí pár her, které uvede zlínské Městské divadlo. SMRT HIPPODAMIE Zdeněk Fibich, Jaroslav Vrchlický Poprvé v historii divadla dochází k originálnímu a mimořádnému spojení zlínské filharmonie a hereckého souboru Městského divadla při inscenování vůbec nejznámějšího českého melodramu. Jednání postav je vedené touhou získat lásku jedné ženy a žárlivostí, která nutí hlavní postavy k zákeřným činům. ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY William Shakespeare Výborné drama, které jsem měla vloni možnost vidět díky školnímu předplatnému. Příběh dvou sester, temperamentní Kateřiny a andělské Bianky. Příběh o lásce, plný vtipného a jiskřivého souboje mužského a ženského principu. FIGAROVA SVATBA aneb FIGARO SEM FIGARO TAM aneb PERNÝ DEN Děj komedie se odehrává ve Španělsku během jednoho „perného“ dne. Figaro, sluha hraběte Almavivy, se má oženit se Zuzankou , hraběnčinou komornou. Záletnický hrabě, jemuž se Zuzanka zalíbila, však ještě před vykonáním svatebního obřadu touží využít „práva první noci“. Aby sňatek znemožnil, rozpoutá soudní jednání proti Figarovi, kterého žaluje jeho věřitelka, vdavekchtivá a po Figarovi toužící Marcelina. Soudní pře se sice vyvine nečekaným a příznivým směrem, ale hrabě ve svých intrikách a naléhání na Zuzanku stále pokračuje. Zuzanka se Figarem a hraběnkou spojí své síly a uspořádají na hraběte past… Všechny tyto hry se hrají průběžně během celého září a října v hlavním sále Městského divadla ve Zlíně… mn
Barčo, republiku jsi vyhrála na začátku prázdnin. Ale stejně jsi pořád jen obyčejnou studentkou tohoto gymnázia... Neštve tě, že se o tobě nemluví víc? Že nejsi známější? To v žádném případě. Jsem ráda taková, jaká jsem a nepotřebuji mít větší popularitu.
Ale toto nebyl jediný cenný kov z mistrovství, viď?... No jen se neupejpej! (s úsměvem)No tak dobře. Ještě jsem získala stříbro ve skoku dalekém. A jak to vidíš s příští sezonou? Pořádně potrénujem a pak se uvidí. Doufám, že minimálně tak jako letos. Ale to asi ne, protože se dostanu do vyšší kategorie, čili mám mnohem méně nadějí. Ale i tak se budu snažit.
Pro tu loňskou jsi byla specializovaná na skok do dálky a trojskok. Bude se to nějak obměňovat nebo je pro tebe zvyk železnou košilí? Tak v tomto případě je asi zvyk mou železnou košilí.
strana 8
19.října 2006
Nějaký speciální tréninkový a stravovací plán jsou nedílnou součástí, nebo v této kategorii to ještě není tak důležité? Myslím si, že v této kategorii, což pro mě budou juniorky, to není vůbec důležité. Spíš... teda... hmm... (smích)
A když jsme tak u toho tebe trénuje tvůj vlastní otec... Jaké to je? (zamyšlení se nad touto otázkou) Nebo spíš, je to tak hrozné, jak si to všichni představujeme?! (pozn. autora: Vyjma těch, které opravdu trénují jejich rodiče, to potom pardon.) Rozhodně žádné výhody, spíš nevýhody! A ŽÁDNÉ ULEJVÁNÍ!!! Oproti ostatním teda. Nic mi nedovolí, jak na tréninku, tak v osobním životě.
Promítá se tedy otcovství nějak do tréninků a naopak. Myslím tím, jestli ti taťka kontroluje techniku běhu, když třeba jen dobíháš na trolejbus, a tak. On mě naštěstí nevidí, když dobíhám na trajfl!!! (gradace smíchu, který zaplnil chodbu na 30 vteřin) Vím o tobě, že jsi fanynka Marion Jones. Jak na tebe ale zapůsobil fakt, že její dopingové testy byly pozitivní, a teď nedávno, že byla zase očištěna? Nevím. Nevím čemu mám věřit. Spíš věřím jí, protože se to neprokázalo v obou dvou vzorcích, ale jenom v jednom. Takže to je jako... Možná se stala někde chyba, a možná taky ne?!
Jaký je vlastně tvůj názor na doping v atletice ve světě? Doping je všude, i když to asi většina lidí nepřizná, tak bych řekla, že docela velké procento lidí bere doping. A nelíbí se mi to!
A u nás? Řekla bych, že v mé věkové kategorii ještě snad ani tak moc ne, ale u mužů a žen, tam je většinou povolený doping, což není trestné, takže proč ne...
Popojedem, ať si to každý odsoudí jak moc chce... Spíš mi objasni, proč se ve Zlíně nekonají téměř žádné závody? Jde o škvárovou trať nebo je to jen špička ledovce? S tím, že podle pravidel nelze konat závody žen a myslím, že už ani v naší kategorii, tak kvůli škváře. Ta je prostě už out.
Zpátky k tobě: jsi ve třeťáku, ale už bys měla pomalu vědět, kam chceš na VŠ. Máš
už vybráno nebo se budeš plně věnovat královně sportu? Chtěla bych jít na medicínu, ovšem, kdyby mi to nějak extra ve škole šlo, což mi teda nejde, tak bych měla větší výběr mezi školama. Takhle asi pudu tam, kam se dostanu. Jestli se vůbec někam dostanu...
A nakonec pro zorientování – kdy a kde se budou konat nejbližší závody, kde bychom tě mohli vidět jen v dresu se startovním číslem, ocenit tvé nohy (pozn: nejen ve sportovním duchu) a roztleskat tvůj rozběh před vítězným troj/skokem? Zaprvé na mě není co vidět, a zadruhé se u nás žádné závody konat nebudou, takže moje nejbližší budou tak v lednu v Otrokovicích.
Poděkoval jsem a oba jsme šli na hodinu fyziky, kterou ve svých budoucích vysněných životech nikde nevidíme, ale i Barča se už přesvědčila o tom, že zkrátka svým povinnostem neuteče, a tedy ani neuskáče. Tak jí alespoň popřejme: „ Hodně zdaru ve sportu a osobním životě!" –alf–
B.A.S.E. Jumping Typická věc číslo 1 skoro nic není nikdy jisté, a jestli něco málo je, tak to musí být na sto procent pokud si chcete ještě večer dát pizzu. Typická věc číslo 2 čím míň času, tím víc adrenalinu. A co že to vlastně je? S nadsázkou by se dalo říct, že je to jakási kombinace bungee jumpingu a parašutismu. Slovo B.A.S.E. je vlastně zkratka 4 slov: B buildings(budovy), A antenna towers (televizní věže), S – spans (mostní oblouky), E – eatrh (země rozuměno skaliska a útesy). Obecně se jedná o nepříliš vysoká místa (zhruba 100 až 1000 metrů), odkud basejumpeři skáčou, a lze říci, že se jedná o jeden z nejrizikovějších sportů vůbec. B.A.S.E. jumping (dále jen B.A.S.E.)je v podstatě volný pád trvající několik vteřin. Neskáče se z žádného pevného, jistícího bodu, nicméně aby vás nemuseli „seškrabovat“ náhodní kolemjdoucí, potřebujete malinkou pomůcku padák. Vlastně dva: tzv. řídící padák, který se používá k otevření hlavního padáku a většinou se drží v ruce, protože se otvírá téměř hned po odrazu, a tzv. hlavní padák, jehož křídlovitý tvar je důležitý zejména proto, že po otevření mění minimálně směr „letu“ narozdíl od půlkruhového parašutistického. Jinak je vybavení (helma, oblek, atd.) stejné jako u parašutistů.
strana 9
19.října 2006
První zmínky o B.A.S.E. jumpingu se objevily zhruba před devíti sty lety. Nepodařilo se mi však zjistit, z jakého důvodu tito lidé skákali a zda přežili. Opravdový začátek B.A.S.E. jumpingu v dnešní podobě se datuje k roku 1978, kdy se uskutečnil první evidovaný seskok v americkém národním parku Yosemitech na útesu El Capitan (915 metrů). El Capitan je tedy nejen „svatým oltářem“ climberů ale i B.A.S.E. jumperů. B.A.S.E. je ovšem už dnes na mnoha místech zakázán a někde je dokonce považován za nezákonný. Někteří vyznavači tohoto sportu si ale s takovými nařízeními příliš hlavu nelámou, a tak jsou ochotni pro jeden seskok zaplatit jak pobytem ve vězení, tak pokutou v řádech desetitisíců. Pokud si říkáte, jestli jim to za to stojí, tak vám každý, kdo to zkusil, odpoví, že ano!!! Máteli však představu, že se pohodlně dopravíte na určité místo, tam vás někdo „zakšíruje“ a vy si užijete trochu adrenalinu, musím vás zklamat. Je to mnohem náročnější. B.A.S.E. se počítá jedině tehdy, když se vlastními silami „vydrápete“ na místo seskoku (na pilíře či budovy potřebujete ale přísavky, na skály je dobrá pomoc horolezce pokud jím zrovna nejste). Lidé provozující tento sport jsou sice „blázni“ s omezeným pudem sebezáchovy, ale ve své podstatě jsou velice rozvážní, vyrovnaní, předvídaví, s rychlým úsudkem a navíc bravurně ovládající koordinaci svého těla. Musíte si uvědomit, že během mnohdy velmi náročného výstupu je třeba si v hlavě promyslet pád (tj. ne zrovna příjemné setkání s nechtěnými překážkami, možné změny větru atd.), protože když stojíte nahoře, musíte mít každý krok „letu“ v hlavě. Jenom díky tomu se vám nic nestane. Při samotném skoku už není na nic čas. V okamžiku pádu si už užíváte jen naprosto nepopsatelný zážitek a adrenalin. Pokud vás tento sport zaujal a chcete jej vyzkoušet, stačí najít kousek odvahy a „jít do toho“. Tedy pokud máte již zmiňované vlastnosti. Asi bych vás ale ještě měla upozornit, že za B.A.S.E. jumpery se můžete pokládat jedině tehdy, zdoláteli všechny 4 překážky (= B, A, S i E). Pak obdržíte své tzv. B.A.S.E. číslo nynější stav lidí, provozujících tento sport, je několik tisíc. V několika státech je B.A.S.E. legální např. ve Francii, Brazílii, Itálii aj. Jo, a ještě něco. Podmínkou je úspěšné zvládnutí několika set klasických seskoků s padákem. JJ
cli
Japonská bojová umění Moje zkušenosti s japonským bojovým uměním, souhrnně nazývaným „budó , také bušidó = cesta válečníka“, nejsou zatím natolik rozsáhlé, jak bych si přál, ale jsou dostatečně velké, abych Vám mohl nejen sdělit několik komických příběhů z kurzů, jenž jsem navštívil, ale také abych Vás možná trochu navnadil, poněvadž praktikování těchto bojových umění může být velmi zábavné. Když jsem od jedné mojí známé zjistil, že ve Zlíně existuje klub „tenshin dódžó “, v němž probíhá výuka bojových umění, okamžitě jsem popadl internet nebo spíš myš – a začal jsem zjišťovat, která umění se zde vyučují. Výběr byl překvapivě veliký. Na stránce totiž stálo, že se zde vyučují čtyři – aikidó, kendó, iaidó a nakonec to nejlepší, šintó musó rjú džó, neboli džódó. Pravděpodobně znáte jen dva. V aikidó se vyučuje velmi užitečná sebeobrana – jemné vyvracení zápěstí a laxní pohazování nepřítele na zem jsou zde na denním pořádku. Ještě užitečnějším možná shledáte to, že se zde učí, jak nenápadně podstrčit nepříteli nohu a ležérně do něj drcnout, aby si „lehnul“. Takže když se Vám někdo na ulici nebude zdát a budete mít třeba dojem, že Vás chce okrást, bude se Vám znalost aikidó velmi hodit. Bohužel, sám jsem aikidó nepraktikoval, takže Vám nic veselého neřeknu.
Další umění se nazývá kendó. Jen pro představu – ken znamená v japonštine meč a dó je cesta, takže kendó je vlastně „cesta meče“. Tréninky v kendu jsou opravdu velmi odpočinkové. Sto seků mečem není nic, co bychom nezvládli, že? Bez nadsázky – tréninky jsou velmi namáhavé, protože sekat bambusovým mečem není žádná hračka. Když jsem se po zkušebním tréninku vrátil domů, nemohl jsem uzvednout ani sklenici vody. Vlastně jsem ji nemohl uzvednout celý týden…
strana 10
19.října 2006
Při každém seku musí být vždy přesně provedena technika, tak jak to je u všech japonských bojových uměních, ale navíc musíte provádět různé úskoky, abyste se účinně vyhli nepřítelově ráně. Ano – kendó je sport, ve kterém se konají i turnaje, takže je velmi důležité znát co nejvíce úhybných technik a forem úderů. Kendó si také oblíbí ti, jenž mají rádi nošení zbroje, která je v kendu nutná.
přetnout tu nemravnou mouchu, co mi létá nad zeleným čajem….sviňa jedna!
káš
Třetím uměním je iaidó, což je umění rychlého tasení meče. V praxi to znamená, že…ehm…sprovodíte nepřítele ze světa dříve, než si stačí „škrtnout“. Toto bojové umění se praktikuje jednotlivě, poněvadž se zde používá skutečný meč. Asi by to nebylo vhodné s ním doopravdy bojovat, zvlášť, když se oblek pro iaidó skládá jen z keikogi, což je svrchní část obleku na fotografii, a hakamy, což je kalhotová suknice. Žádná zbroj k oblečení nepatří. Tím čtvrtým je džódó . V džódu cvičíme hlavně se zbraní, která se nazývá – jak už určitě tušíte – džo. Je to 128 centimetrů dlouhá dřevěná hůl, se kterou se postupně naučíte 12 základních technik – způsobů, jak udeřit, nebo jak se ubránit a posléze se učíte asi 70 kat, což jsou vlastně sestavy technik. Dále se v džódu používá bokutó (dřevěná katana) a kodači (dřevěný krátký meč). Ani džódó není zrovna snadné. Musíte si hlídat správný úchop hole, její postavení vzhledem k tělu a vůbec postavení celého těla. Když už potom cvičíte katy, či techiky kihon, musíte si dávat pozor, abyste někoho neporanili. Může se totiž stát, že holí někoho omylem praštíte, nebo někoho seknete mečem, což se mi samozřejmě už stalo. Ještě že je ten meč jen ze dřeva… Dále jsem vyzkoušel naginatadó , což je boj s japonskou halapartnou. Bohužel, cvičení probíhalo v nepříjemných prostorách jedné z budov v areálu Svit. V místnosti byly tehdy 4 stupně Celsia. Bohužel, naginata je velmi dlouhá a stropy ve svitu nízké. Dokážete si představit, co se mi stalo….no, prostě jsem tou naginatou „rozflákal“ světlo, čímž jsem způsobil výpadek pojistek v celém patře. Ale to se stane, že? Co si budeme vykládat. Pojistky se nahodily a já už se tam nikdy nevrátil. Ještě se ve Zlíně vyučuje kjúdó – japonská lukostřelba. To jse ale zatím nezkusil. Pokud si chcete vyzkoušet některé z těchto bojových umění a máte zájem navštěvovat kurzy v Tenshin dódžó, podívejte se na internetovou adresu www.tenshin.cz, kde najdete telefonický kontakt na našeho učitele. To je vše, co jsem Vám chtěl sdělit, snad jsem někoho zaujmul a možná se někdy potkáme na dvou stranách bitevního pole….A teď už jdu
Humor ☺ Ptá se paní učitelka dětí: „Co víte o významných matematicích starého Řecka ?“ – „Všichni zemřeli.“ ☺ „Pane vrchní, je ta zmrzlina čerstvá ?“ – „Snad si nemyslíte, že ji přihříváme od včerejška ?“ ☺ Jde chlapík po poušti. Absolutní hic. Už ani nevidí... Ale najednou: Studna! Posbírá všechny síly, rozběhne se směrem ke studni a křičí: „VOOOODDAAAA, VOOOODDAAAA!“ A ze studně se ozve hlas: „KDEEEEE ???“ ☺ Víte co to je? Je to černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé... Tučňák válející sudy. ☺ Baví se tři rybáři, co kdo ulovil. První: „Já jsem ulovil pětikilovýho kapra.“ Druhý: „Já jsem ulovil desetikilovou štiku.“ Třetí: „Já jsem ulovil dvacetikilovýho sumce!“ – První zklamaně dodává: „Že já vůl vždycky začínám...“ ☺ Přijde Brandon do školy a tam stojí Steve u svojí skříňky a brečí. B: „Čau Steve, co se ti stalo?“ S: „Když jsem si zavazoval boty, tak jsem si utrhl tkaničku.“ B: „A nechceš si o tom popovídat?“ ☺ Sedí dva laboranti na schodech, popíjejíce denaturák a jeden říká: „Kruci, vono se dneska nějak rychle stmívá ...“ ☺Manželka volá svého manžela vegetariána: „Pojď už jíst, nebo ti zvadne oběd !“
strana 11
připravila –pss
19.října 2006
4. Když odpočíváš, sedíš s:
Minitest (měl by vám napovědět něco o Vašich životních prioritách)
Představte si následující situaci Stojíte v bytě a stane se pět věcí naráz: 1. zvoní telefon 2. pláče dítě 3. teče voda z kohoutku a za chvíli asi přeteče 4. máte pověšené prádlo a začíná pršet 5. někdo zvoní, nebo klepe na dveře Zadání: Napište si postupně za sebou pořadí, v jakém by jste tyto situace řešili, a to za předpokladu, že ke všem těmto „událostem" máte stejně daleko. Až to budete mít, tak se podívejte na konec tohoto testu – dříve to nemá smysl! Vyhodnocení: Každá situace označuje určitou prioritu ve Vašem životě a Vy jste si tímto vlastně napsali svůj žebříček hodnot: 1. telefon práce 2. dítě rodina 3. přetékající voda sex 4. prádlo peníze 5. někdo za dveřmi – přátelé Mimochodem je mezi Vámi někdo, kdo nezavřel vodu jako první?
gin
Test osobnosti Tento test je celkem zajímavý a výsledky by měly napovědět něco o Tvé osobnosti. Je to jednoduché, zodpovíš 10 následujících otázek. A pak už se jen mrkni na výsledek.
1. Kdy se cítíš nejlépe? (a) ráno (b) během odpoledne a v podvečer (c) pozdě v noci
(a) nohami pokrčenými v kolenou, srovnanými na stranu (b) překříženými nohami (c) nohami nataženými či napřímenými (d) jednou nohou složenou pod sebou
5. V případě, že tě něco opravdu pobaví, Tvou reakcí je: (a) velký vděčný smích (b) smích, avšak nikoliv tak hlasitý (c) spíše dušený smích (d) rozpačitý úsměv
6. Při příchodu na večírek nebo jinou společenskou akci: (a) vstoupíš s hlasitým pozdravem, aby si Tě všichni všimli (b) pozdravíš tišeji a hledáš někoho známého (c) velmi tiše pozdravíš a pokoušíš se zůstat bez povšimnutí
7. Ve chvíli kdy se velmi soustředíš na těžkou práci a někdo Tě vyruší: (a) uvítáš pauzu (b) budeš se cítit nesmírně podrážděně (c) něco mezi těmito extrémy
8. Které z následujících barev máš nejraději? (a) červená a oranžová (b) černá (c) žlutá nebo světle modrá (d) zelená (e) tmavě modrá nebo fialová (f) bílá (g) hnědá nebo šedá
9. Bezprostředně před usnutím ležíš: (a) rovně na zádech (b) rovně obličejem dolů na břiše (c) na boku, nepatrně zkroucen(a) (d) s hlavou na jedné paži (e) s hlavou pod přikrývkou
10. Často se Ti zdá, že:
2. Obvykle chodíš: (a) spíše rychle, dlouhými kroky (b) spíše rychle, krátkými svižnými kroky (c) méně rychle, vzpřímeně, s rovným pohledem (d) méně rychle, s pohledem k zemi (e) velmi pomalu
3. Když mluvíš s lidmi: (a) stojíš se zkříženýma rukama (b) ruce máš spjaté (c) jednu či obě ruce máš založené po boku (d) dotýkáš se osoby, ke které mluvíš (e) pohráváš si s uchem, mneš si bradu nebo uhlazuješ vlasy
(a) padáš (b) bojuješ nebo zápasíš (c) někoho hledáš (d) létáš či plaveš (e) máš bezesnou noc (f) Tvé sny jsou vždy příjemné BODY: 1. (a) 2, (b) 4, (c) 6 2. (a) 6, (b) 4, (c) 7, (d) 3, (e) 4 3. (a) 4, (b) 2, (c) 5, (d) 7, (e) 6 4. (a) 4, (b) 6, (c) 2, (d) 1 5. (a) 6, (b) 4, (c) 3, (d) 5, (e) 2 6. (a) 6, (b) 4, (c) 2
strana 12
19.října 2006
7. (a) 6, (b) 2, (c) 4 8. (a) 6, (b) 7, (c) 5, (d) 4, (e) 3, (f) 2, (g) 1 9. (a) 7, (b) 6, (c) 4, (d) 2, (e) 1 10. (a) 4, (b) 2, (c) 3, (d) 5, (e) 6, (f) 1
Nyní sečti všechny body. NAD 60 BODŮ: Ostatní Tě vidí jako někoho, s kým by měli jednat opatrně. Vypadáš jako nafoukaný(á), egocentrický(á) a příliš dominantní. Možná Tě ostatní obdivují, přejí si Tě předčít, ale ne vždycky Ti věří, jelikož mají obavy, příliš se s Tebou sdružovat. 51 AŽ 60 BODŮ: V očích ostatních jsi radostný(á), vysoce nestálý(á), poněkud impulzivní povahy. Přirozený vůdce činící rychle svá rozhodnutí, avšak ne vždy nejlépe. Vidí Tě jako odvážného(ou), dobrodružného(ou) a někoho, kdo všechno jednou zkusí; dokážeš využít příležitosti a vychutnat si dobrodružství. Vždy bavíš své okolí svojí vyzařující dobrou náladou.
MÉNĚ NEŽ 21 BODŮ: Lidé si o tobě myslí, že jsi stydlivý(á), nervózní a nerozhodný(á), někdo kdo potřebuje dohled, kdo vždy chce někoho jiného pro rozhodování a kdo nechce být zapleten do jakékoliv záležitosti či vztahu. Vidí Tě jako úzkostlivého člověka, který vždy vidí problémy i tam, kde žádné nejsou. Většinou připadáš lidem nudný, pokud tě dobře neznají. gin
Rozhovor s panem profesorem Michaelem Dvorským. (DejCjl)
Jak se vám tady na škole líbí? Jsem spokojený. Se staršími studenty je podstatně lepší spolupráce než se „záklaďáky“.
Odkud jste k nám přišel a proč? 41 AŽ 50 BODŮ: Ostatní tě vidí jako čerstvého(ou), živého(ou), pohledného(ou), zábavného(ou), praktického(ou) a vždy zajímavého(ou), někoho, kdo je neustále v centru pozornosti, ale dostatečně vyváženě, nesobecky. Také tě považují za hodného(ou), ohleduplného(ou) a často trochu příliš štědrého(ou) s porozuměním; někdo, kdo je vždy obveselí či jim pomůže.
Z Bystřice pod Hostýnem. Chtěl jsem učit na gymnáziu a nechtěl jsem učit výtvarnou výchovu.
31 AŽ 40 BODŮ: Ostatní Tě vidí jako citlivého(ou), obezřetného(ou), pečlivého(ou) a praktického(ou). Též jako chytrého(ou), nadaného(ou) nebo talentovaného(ou), ale nenáročného(ou). Nové přátele si neutváříš tak rychle a snadno, ale jsi velmi solidní přítel a očekáváš stejnou solidaritu od druhých. Ti, kteří Tě opravdu poznají si uvědomují, jak je těžké otřást Tvou důvěrou, avšak staneli se tak, překonáváš to velmi dlouho.
Chtěl jste se vždycky stát učitelem?
21 AŽ 30 BODŮ: Přátelé Tě vidí jako pilného(ou) a puntíčkářského(ou). Také velmi obezřetného(ou), nesmírně opatrného(ou), pomalého(ou) a stále pracující(ho). Jistě by je opravdu překvapilo, kdybys někdy učinil(a) něco impulzivního či absolutně bez rozmyslu, nebo spíše očekávají, že prověříš všechno ze všech možných stran a obvykle to zamítneš. Domnívají se, že takovéto reakce jsou částečně způsobeny Tvojí opatrnou povahou.
Co jste si nejvíce užíval na střední škole a co vás naopak štvalo? Střední školu jsem si moc neužíval. Nejsem pohodář a některé předměty (matika, chemie), nebo spíše profesoři, mě děsili. Ani jsme nebyli dobrý kolektiv. Vysoká už byla v pohodě. Ne, na „pajdák“ jsem šel spíš proto, že nejsem technický typ. Vztah k učení jsem našel až později.
Jak na vás reagují studenti jako na nového, neznámého učitele? Dobře, rozhodně nelomí rukama. Pokud mají negativní pocity, nedávají je najevo.
A vy na ně? Musím si zvykat na vyšší stupeň gymnázia. Jsem zvyklý na „krocení“ malých dětí a teď mohu diskutovat na jiné úrovni. Ale dostal jsem se do toho.
Jak nejraději trávíte volný čas? Vzhledem k tomu, že mám doma tři potomky a velkou zahradu, na aktivní koníčky už není tolik času. Ale nejraději chodím po „Hostýnkách“ a čtu si.
strana 13
19.října 2006
Máte oblíbeného autora knih? Jako češtinář bych měl uvést nějaké vysoké umění, ale už dlouho čtu hlavně historické monografie. Když chci vypnout, sáhnu po fantasy, skvělý je David Farland. Ale z vyššího umění je to Kožík a Seifert.
A nakonec, řídíte se v životě nějakým mottem? „Co tě nezabije, to tě posílí“ a „Jednej s ostatními tak, jak chceš, aby jednali s tebou“….
lik
Vzpomínka na letní interní kurz V poslední době často vysedávám u svého pracovního stolu a zarmouceně hledím z okna. Že vám to přijde nesmyslné? Máte pravdu. Já a pracovní stůl, to je kombinace, která šokuje i mě samotnou. Jenže letos už jde do tuhého. V květnu bych měla odmaturovat, a tak jsem všechen svůj studijní materiál poprvé za sedm let přestěhovala z podlahy na pracovní stolek. A jak tak u něj sedím a přes okno sleduji podzimní chátrající zeleň, vzpomínám na staré dobré časy. Tehdy jsem byla ještě v septimě – mladá, volná. Scházelo jen několik dnů do konce školního roku. Psalo se datum 19. 6. a pro všechny třeťáky začínal vodácký kurz. Skoro pro všechny… Komu však lodička na líné vlně nepřipadala dosti akční, pro ty byl připraven speciální interní kurz. Tento extrémní outdoorový projekt byl určen odvážným studentům se skvělou fyzickou a psychickou kondicí. Na přípravě kurzu se podílely takové osobnosti, jako pánové Brucháček a Bárta, známí to nekompromisní tělocvikáři, kterým neujde jediný faul či milimetr přešlapu. Dále pan Macháček, před jehož fascinující zeměpisnou orientací zůstává rozum nás všech stát. Oporou realizačního týmu byla také věhlasná sportující knihovnice paní Fröhlichová. Tento hvězdný tým zaručoval nesmírně náročný týden a docházka studentů to jen potvrdila. Z původně přihlášených čtyřiceti účastníků se pátku v relativním zdraví dožilo jen devět nejlepších.
Pondělí – bota Hned první den nás čekal náročný úkol – přemístit se z území školy k majáku na Tlusté Hoře. Celá výprava trvala mnoho hodin a zvláště má spolužačka Mája si sáhla opravdu až na dno (a že bylo zatraceně hluboko :). Mája byla vybavena botami s nejnovějšími technickými vymoženostmi. Její střevíce byly vyrobeny z černé síťky a zaručovaly tak stoprocentní prodyšnost a estetický prožitek. Avšak drsné bažinaté divočině to bylo jedno a Májina bota byla pohlcena smrdutým bahnem. Dodnes si přesně vybavuji Máju bojující o svůj holý život se zcela holou pravou nohou. I když střevíc nakonec vylovila, utrpěla ten den takové trauma, že kurz vzdala a již nepřišla. Pro mě jsi však, Májo, zůstala hrdinkou dne.
Úterý –parazit Úterní výcvik, zaměřen na stmelování týmu za použití kolektivních her, byl situován převážně do školní nafukovací haly. Všichni jsme byli po pondělku vyčerpaní, ale Bára Malíčková vypadala nezvykle zchátrale. Po podrobnějším průzkumu všech koutů jejího těla jsme nalezli něco odporného, co sálo Bářinu krev! Pohotoví tělocvikáři Brucháček – Bárta neváhali ani vteřinu a s pomocí svých svalnatých paží a pinzetky odstranili bobtnajícího parazita. Barča se dostala z nejhoršího, ale kurz nemohla kvůli zdravotním komplikacím dokončit.
Středa – kopec Všichni ze srdce nesnášíme vysokou polohu naší školy. Každé ráno se jako Sisyfovy kameny dereme k vrcholu, abychom se vzápětí opět skouleli k Prioru. Jen my, účastníci interního kurzu, si při ranní cestě do školy pějeme veselé písně do kroku. Nedivte se, ve středu jsme měli v programu kondiční šplh na Pindulu. Půl dne na žhavém slunci drali jsme se ke kýženému vrcholu. Náš školní vršík nás již nemůže překvapit!
strana 14
19.října 2006
Čtvrtek – pušky Ráno jsme dychtivě vyslechli přednášku o zdravovědě a topografii, a pak již konečně – střelecký výcvik. Někomu to šlo skvěle, někomu hůře a jeden nejmenovaný profesor se dokonce ani netrefil (ale panu Macháčkovi se za to nikdo nevysmíval). Následující střeleckou soutěž navzdory své mírumilovné povaze vyhrála nejmenovaná dívka (pozn. autorky – já :).
Pátek – solidarita Celé týdenní snažení jsme měli zúročit při velkém pátečním závodě. Startovní pole čítalo již jen devět závodníků, ostatní studenti odpadli v průběhu předešlých dnů. Čekal na nás orientační běh hustým lesem. Obdiv patří zvláště Lence Krajčové, která se rozhodla absolvovat závod v lodičkách. Běžela jsem ze všech sil, a kupodivu jsem se ztratila jen jednou. V cíli již čekal profesorský tým i s paní Kasálkovou, která zde venčila své svěřence. Společně jsme s napětím čekali na návrat ostatních. Po hodině se z křoví vynořila skupina mužských závodníků, kteří na ramenou nesli nebohou Lenku. Ta se v lese ztratila a málem by zahynula, nebýt statečných mladíků. To byl ten nejkrásnější okamžik celého týdne. Pomoc dívce v nesnázích, solidarita. V tu chvíli nebylo vůbec důležité, kdo závod vyhrál (pozn. autorky – já :), všichni byli vítězové. Morální vítězové. Dle svých zcela nezávislých a nikým neovlivněných vzpomínek, bez ohledu na následky, sepsala jedna z přeživších účastnic kurzu Anna Chytilová, O8.A.
strana 15
19.října 2006
