Ilegální èinnost a poèátky odboje v Karlových Varech
znièená nìmecká technika na Dolním nádraží, foto od Rudolfa Špaèka
tušení, že celá moc ve mìstì je v rukou jen nìkolika Èechù. Tato ,,hra" trvala až do pátku do noci, když koneènì 11. kvìtna obsadili Karlovy Vary Rusové. Pøíjezd Rudé armády to nebyl pøíjezd hrdinù na tancích tak, jak to známe z filmù. Ráno kolem 5. hodiny pøijelo na žebøiòácích tažených koòmi pár vojákù, kteøí samozøejmì byli strašnì unaveni. My jsme proti Rusùm sice nic nemìli, ale od poèátku jsme pøedevším chtìli lázeòské mìsto uchránit od zkázy a když jsme pak vidìli, jak se zdejší nádherné lázeòské domy, Galerie umìní vèetnì sanatoria Sanssouci mìní na konírny, byli jsme zoufalí. Nemohli jsem proti tomu však zasáhnout, nebo Rudá armáda si po obsazení mìsta, které považovala za nepøátelské vyhradila právo na váleènou koøist. Toto právo trvalo 24 hodin a po uplynutí této doby velení armády spolu s NKVD energicky sjednalo poøádek. Správa mìsta nám byla ponechána až do pøíchodu povìøených èinitelù z Prahy a vytvoøení Místní správní komise dne 14. 6. 1945. napsal: Jaromír Kytýø, bývalý èlen RNV
Power of attorney. Mrs. Stanislav Segmüller and Alois Kaèena are the members of the czech comitee in Karlsbad and accredited to represend us. Karlovy Vary (Karlsbad) the 10th of Mai 1945
Vzpomínka na Karlovy Vary Taány Ivanovny Dìnisenkové, doktorky medicíny výøez z èlánku v Lázeòském èasopise, listopad 1985
V prvním kvìtnovém týdnu pøišel rozkaz: ,,Smìr Karlovy Vary." a tak jsme se vydali z Drážïan. První dva dny jsme bydleli proti hotelu Pupp, náš domácí byl 70. letý Jugoslávec Mayer, majitel svìtoznámé firmy Realistic v Rybáøích. S pýchou prozradil, že je vynálezcem trvalé ondulace a také zkusil své umìní na našich hlavách. Bydleli jsme u nìho dvì. Daly jsme si šít šaty - první po tøech letech - v krejèovském salónu umístìném v hotelu Pupp. Rusové si ve vile Akropolis vytvoøili svou divizní nemocnici, vèetnì chirurgického oddìlení a tam se i operovalo. Nemocní leželi ve vile Varna, v domì Mercedes bydleli zamìstnanci. Ve Švýcarském dvoøe se nacházela kuchynì a velký sál, kam se chodívalo na koncerty. Vila Bellevue se zmìnila na dùstojnickou zotavovnu. Silnice od Akropolis k Imperiálu pøipomínala polní cestu, každou chvíli po ní pøejel nìjaký gazík, nebo jiný vojenský vùz a vždycky se za ním zvedly chomáèe bílého prachu. V Imperiálu, který za nacistù sloužil jako vojenský lazaret, bydlely jeptišky, o které se nikdo nestaral. Èekaly, co s nimi bude dál. Lázeòské mìsto se zdálo na první pohled krásné. Stromy kvetly, ale parky byly zanedbané, domy oprýskané. Šest váleèných let bylo na mìstì znát, pøesto bylo nezapomenutelné. Trávila jsem tu první pováleèné dny až do záøí. Vzpomínka Luboše Šimáka, obyvatele Karlových Varù Koncem války bylo na nábøežích Teplé na Staré i Nové Louce spousta vyházeného nábytku, porcelánová umyvadla, záchodové mísy vìtšinou mìly vytlaèené znaky domù odkud byly a èasto byly pomalovány cibulákovým vzorem. Mezi harampádím byla spousta zdravotnického materiálu, krvavých obvazù. Rusové si v hotelu Regina vedle divadla zøídily konírnu, další mìli v Poštovním dvoøe. Vzpomínka Jindøicha Nového, obyvatele Tuhnic a emeritního strojvùdce Ruští vojáci sídlili v kasárnách ve Dvorech, pøi denních procházkách ve mìstì sledovaly holky, kde bydlí a veèer tam pak šli. Jednou si vyhlédly neplnoletou Nìmku na Moskevské ulici. Veèer když šli do toho bytu otevøela jim Ruska, sloužila u nich jako zajatkynì a s nìmeckou rodinou se sžila, to vojáci nevìdìli. Zalekli se vypadli. Vzpomínka J. Kytýøe a A. Kaèeny, karlovarských obèanù a èlenù RNV výøez z èlánku v Lázeòském èasopise, kvìten 1990
Karlovy Vary byly pro Rusy koneènou stanicí, dva tøi dny po prvních, kteøí pøišli pìšky a na koních pak pøijeli další vojáci v autech. Generálmajor Orlov, pøijel po 10 dnech. Pro jeho potøebu jsme museli pøichystat vilu Titania v ulici Krále Jiøího. Velitelství mìla Rudá armáda v hotelu Central. Naše vláda pak darovala Rusùm pìkný kus mìsta, vèetnì Richmondu, Imperiálu a Lázní 3. Jejich pobyt šel na náš úèet až do konce listopadu. Øíkali jsme vládním èinitelùm: ,,Když nám vezmete Láznì 3, vezmete nám srdce Karlových Varù." Nakonec zùstalo jen u Imperiálu. Co jste dostali za odmìnu vy, kteøí jste mìli odvahu chránit naše mìsto? Byli jsme za to v padesátých letech zavøeni. Podvracení republiky a velezrada. Nebo jinak byli jsme národní socialisté a lidovci. Známé procesy. Jak jste se s tím mohli smíøit? V 68 jsme si podali žádost o rehabilitaci a bylo nám øeèeno, že se na nás nevztahuje. Co jste øíkali ostatním? Pravdu, že Karlovy Vary neosvobodila žádná armáda. Že to tady vzali do svých rukou Èeši. posbíral Libor Huml, duben 2009
