Říkadla pro celý den
František Hrubín
Ilustrovala Lucie Lomová
a taky navečer
Milé děti, milí rodiče, otevíráte výbor básní Františka Hrubína, který patří mezi básníky, jehož děti opravdu milují. Těžko bychom asi mezi námi hledali někoho, kdo by neznal Špalíček veršů a pohádek, který vyšel poprvé v roce 1960 s ilustracemi Jiřího Trnky. Na počátku básníkova zájmu o tvorbu pro děti stály dva časopisy: Malý čtenář a zejména oblíbená Mateřídouška, kterou František Hrubín založil v roce 1945 a do roku 1948 také řídil. Skládal do ní básně jednak pod svým jménem, jednak také ale pod nejrůznějšími pseudonymy. Nezdálo se mu totiž vhodné mít tolik básní v jednom časopise pod jménem Hrubín. Velkou básníkovou inspirací byly tehdy jeho děti Jitka a Vít — říkával, že poezie pro děti vyplývá ze světa vlastního dětství i ze světa dětí, které nás obklopují. František Hrubín, jehož sté výročí narození si budeme brzy připomínat, se ke konci života toužil znovu vrátit k tvorbě pro děti. Osud mu k tomu nedopřál již dost času. K jeho poezii pro děti jsme se tedy vrátili alespoň my tímto výborem. Naleznete v něm také básně, které dosud nebyly knižně publikovány, vycházely pouze v Mateřídoušce a některé z nich pod pseudonymy. Luštili jsme je s básníkovou dcerou Jitkou (táta jí věnoval tu malou sbírku vedle na obrázku, kterou dokonce i sám sešil), stejně jako třeba vy luštíte básníkovy hádanky. Těšili jsme se přitom, že by vám spolu se zapomenutými říkadly a s novými nápaditými ilustracemi Lucie Lomové mohly udělat radost.
Jana Čeňková Praha 2007
Veškerá práva vyhrazena © František Hrubín–dědicové c/o DILIA, 2007 Illustrations © Lucie Lomová, 2007 Prologue © Jana Čeňková, 2007 © Meander, 2007 ISBN 978-80-86283-56-2
Balóny Nad oblaky letí tiše jako velikánské míče, — kdopak si to s nimi hraje? Země slunci podává je, země slunci, slunce zemi nad horami, údolími, děti, ta hra nemá konce: „Podej, země — podej, slunce!“
Ententýny
Čí jsi, míči? Teď už ničí, teď jsem všech, jako motýl, jako vítr ve vlasech!
10
Ententýny, enyky, šípek má rád stehlíky, stehlík má rád zase zrní, najde zrní třeba v trní, když do trní hodíš míč, stehlík frrr a už je pryč!
Říkadla Řekni, řekni, řekl táta, řeka plyne, řeka chvátá. Řekni, řekni, řeřicha, řeka plyne do ticha. Řekni, řekni, Řehoři: řekou plynou úhoři. Šnečku, šnečku šišatý, širák máš až na paty. Šouráš se tu mezi ploty, švec ti ušil špatné boty. Šelma švícko za to může, šil je asi z líné kůže.
Co lítá?
Co pluje?
Kampak, vlaštovičko, kam? Škoda, že já nelétám, rád bych letěl vedle tebe blízko u modrého nebe.
Na sladké i slané vodě plují malé, velké lodě a na mořské hladině plují lodě obryně.
13
Z výletu
Co jezdí? Jede, jede koloběžka, kdo ji nemá, všechno zmešká. Já se držím koloběžky, kdo ji nemá, chodí pěšky.
14
Klap — klap, klap — klap, parník jede k městu, Klap — klap, klap — klap, nesplete si cestu? Splete, nebo nesplete? Klap — klap, klap — klap, svez nás domů, starý! Klap — klap, klap — klap, mám už málo páry.
retete, retete,
retete, retete,
15
Na kolotoči Kolotoč se točí, točí, až mně přecházejí oči, a já sedím na koníčku, držím si ho za uzdičku, a když jedu kolem mámy, ona vždycky zamává mi. Muzika nám k tomu břinká: „Koukej, mámo, to máš synka! Jezdí jako veliký, prohání zde koníky.“
16
Kolotoč Kolo, kolo, kolotoč točí se a neví proč, dokolečka, dokolečka, Pepík volá na dědečka: Koukej, koukej, dědečku, jak se točím v kolečku. Chyť mě, dědo, chyť mě, dědo! Jen se drž, ty neposedo!
Z pouti Ferda křičí, Franta jásá, mami, pohleď, to je krása. Prosím, kup pro naši Janu jedno srdce z marcipánu. Až já budu trochu větší, pak jich koupím celý krám. A to ze všech nejkrásnější, maminko, jen tobě dám.
19
Kdo také běhá? Kde je myška, tam je kočka, běží kočka, běží myš. Myslíš si, že myška počká, až ji, kočko, sníš?
Hádanka Žlutý meloun, modrá slíva, vítr jimi sem tam kývá, chvíli plují, chvíli stojí, na město se spadnout bojí a do nebe nedoletí. — Copak je to, milé děti?
Kuželky Táto, já se koule nelek, hodil jsem ji do kuželek. Ale kuželky se lekly, hned se všechny rozutekly.
20
Na rozhledně Na lanovou dráhu sednu a pojedu na rozhlednu, z rozhledny se podívám, je-li také vidět k nám.
Drak Jak se tam v té výšce máš, snad mě, draku, nehledáš? Já jsem tady, v Praze. Ty jsi pěkný větroplach, ale já tě, neměj strach, držím na provaze.
23
S čím pracuji? Nejraději zalévám, pěknou konev na to mám, voda šumí, kropí listí, zeleninu z prachu čistí.
Co roste ze země?
Co ještě roste ze země? Stromek, stromek zelený drží v zemi kořeny, hledá kolem ještě trávu, když udeří hrom. Až do větru strčí hlavu, bude z něho strom.
Všechno, co roste ze země, chutná a voní příjemně, sluníčko s deštěm den co den rostlinky vytahuje ven.
25
