ŘÍJEN
strana: 1
2014
E_O-N V pátek 26.9. se šestka zúčastnila akce pořádané společností EON. Anička nám popsala, jak celá akce probíhala. V pátek jsme měli akci EON-trak. Chvíli jsme se učili a pak šli do EON-trucku. Tam jsme se rozdělili na dva týmy.1. tým: Boubelky- Anna, Peťa, Káťa, Danka, Tom. 2. tým: Krakeni- Peťan, Aleš, Kikina, Ela, Kamil.Soutěžili jsme proti sobě. 1. úkol - pracovali jsme s drátky a světýlky, aby se rozsvítila žárovka 2. úkol - spravovali jsme počítač 3. úkol - psychotest 4. úkol - hlavolam 5. úkol - maskovací manévr Nakonec se sečetly body a oba dva týmy měly dostatek bodů, tak jsme dostali dárek: batoh, flešku 8GB, triko, hru a cedulku na kliku. Bylo to tam super. :-) Danielka: Moc se mi to líbilo, bylo to super. Kačka: Bylo to super, byla tam zábava. Anička: Bylo to super, byli jsme v týmech Boubelky - můj tým, Krakeni - Alešův tým. Petra: Bylo to dobré, bavilo mě to. Eliška: Bylo to dobré. D: Bylo to dobré, ale naštvalo mě, že jsme se jmenovali Boubelky. Kristýna: Líbilo se mi to a bavilo mě to. Aleš: Líbilo se mi to. A líbilo se mi to, co jsme dostali. Petr: Byla to zábava, líbilo se mi tam. Kamil: Líbilo se mi to, že jsme se neučili a dostali jsme ten batoh. V pátek 17. 10. 2014 obhlédli deváťáci prostory SOUzs v Dačicích, kde se konal Den otevřených dveří. A jak je škola zaujala? N: Bylo to dobré Eva: Ze začátku mi to přišlo nudné, ale když jsme se trošku rozkoukali, tak už to bylo dobré. Nejvíce se mi líbil simulátor, a když jsem si šla sednout do kombajnu Class za Honzou Růžičkou, tak jsme se smáli. Jen mě mrzelo, že jsme se nešli podívat do školy, ale i tak si myslím, že všechno dopadlo dobře a bylo to dobré. Anna: Bylo to tam super, nejvíce se mi líbilo na dílně pro opraváře zemědělských strojů. Intr pro holky byl hodně pěkný, ale kluci ho měli obyčejný. A na konec jsme šli na simulátor autonehody, kdy se auto otočilo na střechu. Byly hezké i kuchyně. Celkem mě to zaujalo. Matýsek: Bylo to dobré, škola docela dobrá, ale nechtěl bych tam. Dobré bylo, jak měli venku stroje, ale škoda, že pršelo. Mně se nejvíce líbil simulátor, který simuloval náraz auta.
časopis SLON
časopis žáků ZŠ a MŠ Staré Hobzí
ŘÍJEN
Pavla: S: D: Dominik: Vojtík: Robert:
strana: 2
2014
Den otevřených dveří se mi líbil. Já na tu školu sice nepůjdu, ale těm, kteří si tam najdou obor, se škola určitě líbila. Provedli nás po dílnách a ukázali nám i pokoje v domě mládeže. Líbilo se mi to. Dozvěděla jsem se pár nových informací. Bylo to super, ale je škoda, že pršelo. Prováděli nás tam a povídali o škole, bylo to zajímavé, nejzajímavější byl ale simulátor autonehody, ten jsem si asi užil nejvíc. KRÁSNÉ!!!!!! Bylo to docela dobré, akorát mi trochu vadil smrad z některých místností. Já osobně na tu školu nepůjdu a ani bych nešel!! Moc se mi to líbilo.
Letos poprvé (přísně vzato – na počátku tisíciletí se ping-pongové stoly na druhém stupni objevily… a jak rychle se objevily, tak rychle zmizely /bohužel musely/) si na chodbě 2. stupně můžeme zahrát stolní hry: jedná se o stolní tenis alias ping-pong a o stolní fotbal. Zájemců je stále dost, a tak lze soudit, že jste s touto nabídkou spokojeni.
Tomáš Je to dobré, ale ping-pong nehraju, jenom fotbal. Petr Ping-pong nehraju, někdy si zahraju fotbálek. Eliška Je to super, ale ještě jsem nic z toho nehrála. Petra Je to dobré, ale zatím jsem to nezkoušela. Kamil Je dobré, že hraju fotbálek. Ping-pong nehraju, jen jednou jsem hrál. Daniela Líbí se mi to, je to super, aspoň si vybijeme energii. Hraju skoro pořád. Kačka Je to tam super, aspoň se o přestávkách nenudíme. Anička Je to super, ping-pong máme skoro každou přestávku. Nejlepší je hrát s deváťáky. Aleš Je to super. časopis SLON
časopis žáků ZŠ a MŠ Staré Hobzí
ŘÍJEN
2014
strana: 3
Žáci druhého stupně píší pravidelně slohová cvičení. Deváťáci dostali tento měsíc slohový úkol na téma: Máme se bát války? Podle jejich vyjádření se jednalo o vůbec nejtěžší slohový úkol, který kdy dostali. Jak se s ním někteří vypořádali, zjistíte v tomto i v následujícím čísle.
i
ZÁŽ TEK Z DĚTSTVÍ Před pár lety jsem byl ještě malý, velmi hloupý a nezkušený chlapec. Jednoho všedního dne moje milovaná maminka odjela na odpolední do své práce. Než odjela, pustila mi na kazetě pohádku Jen počkej, zajíci. Při tom vzrušení, že se můžu koukat na tak krásnou pohádku, jsem si ani nevšiml, že maminka odjela. Asi po deseti minutách se pohádka sekla a já nevěděl, co s tím. Tak jsem běhal po baráku a hledal maminku. Asi po pěti minutách bábí nevydržela moje ječení a řekla mi, že maminka odjela do práce. Já bezmyšlenkovitě sedl na mé mini kolečko a jel jsem za mamkou. Bábí s bráchou jeli za mnou a honili mě. Bylo to drama. Já jel o 106, ale brácha mě stále doháněl. Nakonec, když už mě skoro měl, tak jsem odbočil na pole, seskočil z kola a běžel po poli. Bratr mě ale stejně chytil. Pak mě společně s bábí odvedli domů. Když se mamka vrátila pozdě večer domů, ještě jsem nespal, protože jsem nemohl usnout. Dostal jsem výprask a s brekem šel spát. Tomáš Když jsme byli s bráchou malí kluci, tak jsme si prý strašně přáli nějaké zvířátko. Nepamatuji si, kdy jsme zvířátko dostali, jestli na narozeniny, nebo jen tak. Dostali jsme dva křečky: jeden byl můj a druhý bráchy Ondřeje. Jak plynul čas, tak křečci rostli a stárli. Když zemřeli, nebylo jim tolik, kolik by si sami asi přáli. Zemřeli totiž tragickou smrtí. Nevím, jak se jmenovali, ale první křeček utonul, když se mu brácha snažil dát napít. Ale byli jsme tak maličcí, že bratr nepoznal, že křeček má dost, a tak chudáčka držel pořád pod vodou. Když se křeček přestal vymaňovat ze studené vody a z bratrových rukou, poznali jsme, že něco není v pořádku. Ondra vytáhl křečka z vody a všichni zjistili, že máme o jednoho křečka méně. Ovšem druhý křeček na tom nebyl o moc lépe. Ten samý den jsem poznal, že křeček má hlad, a tak jsem se ho snažil nakrmit. Jenže křeček měl dost, byl doslova k prasknutí plný, ale já jsem ho krmil, až po několika velkých pšeničných zrnech křeček dosáhl klidu. Nehýbal se a mně to přišlo divné. Tak jsem šel za taťkou a mamkou a prý jsem řekl: ,,Křeček je rozbitý, taťko, sprav mi ho, prosím." Taťka se smál a já nevěděl čemu. Až potom jsem zjistil, že se chudák křeček udusil. Matěj
časopis SLON
časopis žáků ZŠ a MŠ Staré Hobzí
ŘÍJEN
2014
strana: 4
Asi jste zaregistrovali na 2. stupni různé změny. Novou posilou sboru je Michaela Cvrčková, se kterou přinášíme rozhovor. Jak se vám tu líbí? Jsem v prostředí, které mi není cizí. Proto se tu cítím jako doma, což je pro začínajícího učitele velkou výhodou. Líbí se mi tu. Jak se vám tu líbí žáci? Někteří žáci jsou mi samozřejmě milejší, jiní méně. Tak to bývá ale asi všude. Jak se k vám chovají žáci? Chování a reakce některých žáků mě upřímně mnohdy zaráží. Jaký předmět jste na základní škole měla ráda? Samozřejmě tělesnou výchovu a spoustu dalších. Jaký jste ráda neměla? Musím se přiznat k fyzice. Kterou třídu tady u nás máte nejraději? Nejraději chodím do 6. třídy. Který předmět učíte nejraději? Učím všechny ráda. Vaše oblíbené jídlo/pití? Jídlo: grilovaná vepř. panenka na pepřové omáčce s bramborovými lupínky a fazolovými lusky. Pití: mošt. Chutná vám v naší jídelně? Chutná mi. Některá jídla sice méně, některá zase více. Vždycky jste chtěla být učitelkou? Ano, myslím, že o výběru vysoké školy jsem moc dlouho nepřemýšlela. Jaký je váš životní sen? Mít šťastnou a hlavně zdravou rodinu. Jak se vám pracuje společně se členem vaší rodiny? Popravdě to moc nevnímám.
časopis SLON
časopis žáků ZŠ a MŠ Staré Hobzí
