Říjen 2011
Ideově - politický program politického hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) .
.
Ideově - politický program politického hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO) Obsah Občan v politice Občan v lidsko-právním a sociálním rozměru Občan v ekonomicko-sociálním rozměru Občan ve vzdělanostním rozměru Občan v ekonomicko-ekologickém a sociálním rozměru Občan v rodině a ve společnosti
1
.
Občan v politice Politické hnutí „Občané městu, město občanům“ (OMMO)1 se ve svých programových východiscích řídí především zásadním a čitelným „občanským principem“2, od něhož odvozuje své působení ve společnosti a chce je dále rozšiřovat v souladu se stupněm vědeckého poznání, zejména v oblasti politiky a společenských věd obecně, v koordinaci se zkušenostmi z každodenního praktického života. Je nám blízká myšlenka občanské společnosti. Jedním z našich inspiračních zdrojů je Čapkův výrok „Pro svou osobu netoužím dělat politiku, ale silně bych si přál politicky žít.“ Ve světle, nebo spíše stínu každodennosti se vytrácí smysl a význam občanovy politické role, která by měla být zásadní politickou devizou demokratické společnosti a jež je podceňována „shora“, stejně jako „zdola“, občan si ji plně neuvědomuje, resp. nedoceňuje ji. Politika je v současnosti vnímána především jako záležitost politických stran, zejména těch tzv. tradičních, tvrdících o sobě, že jsou masové, mající tzv. správný ideový a ideologický profil, nebo sponzory (často raději vše dohromady a v „tichosti“), kteří jimi manipulují především v duchu svých vlastních zájmů a potřeb. „Stranickost“ se často oceňuje více než „občanský princip“, který se sice zhodnocuje např. v době voleb, ale průběžně se stává jakýmsi vazalem zájmů těch či oněch stran. Nechceme jít proti proudu za každou cenu nebo si hrát na jakési svědomí své doby. Chceme se dále profilovat jako subjekt, kterému se neprotiví zdravý rozum, občanská slušnost, politická korektnost, komunikační a informační dovednosti, ideová a programová vyváženost s ohledem na smysl, účel i prostředky k jejich dosažení. Podporujeme takový účel a prostředky politického konání, které v občanské společnosti povedou k její stabilitě a rozvoji. Tedy vyvážený podíl prvků přímé i nepřímé demokracie, s akcentem na růst přímého podílu občana na správě věcí veřejných. Považujeme za důležité zdůraznit, že občan a občanská veřejnost mají právo organizovat se a působit dle svých občanských a politických názorů, zájmů a potřeb vedoucích ke změně jejich postavení, čelit vývoji, pokud tento není v souladu s jejich lidskými, občanskými a sociálními právy odpovídajícími stupni vývoje společnosti ve 21. století. Tyto aktivity však nesmějí být násilím vnucovány a realizovány tak, aby ve svém důsledku zhoršily postavení a kvalitu života většiny společnosti. Za hlavní nástroje kulturních a sociálních změn považujeme vzájemnou informovanost a komunikaci opírající se o dialog napříč sociálními a profesními skupinami. Naším záměrem je více a účinně přiblížit řídící, organizační a rozhodovací mechanismy společnosti občanovi. Tzn. učinit jej odpovědným za chod a správu věcí veřejných při rozšíření prvků přímé demokracie. Proto má naši podporu přímá volba na různých úrovních politiky spojených s výkonem moci. Tedy přímá volba starostů, hejtmanů a prezidenta. Chtěli bychom, aby se co nejúčinněji koordinovala tato záležitost s takovým faktory, jako
1
KONTAKTY: „Občané městu, město občanům“ (OMMO), Moskevská 1463, 434 01 MOST, tel. +420 605 87 03 46, mailto:
[email protected], http://www.hnutiommo.cz 2 Občanský princip, tedy občan v politice jako „míra všech věci“, tzn., občanem politika nekončí, ale začíná. Člověk se o politiku zajímá, rozhoduje v ní, řídí a organizuje. 2
.
jsou: transparentnost, schopnost komunikovat a respektovat různé názory v podobě návrhů kandidátů, snaha najít takové politické osobnosti, které svou autoritou vyváží politickou a ideovou různorodost v souladu s odpovědným výkonem svěřené funkce, o kandidatuře dané osobnosti rozhodovat na základě průniků politických názorů a zájmů majících svou oporu v občanské veřejnosti. Za zásadní považujeme pokus o vykročení z bludného kruhu korupční a sobecké politiky, která se tolik rozmohla v českém politickém prostředí. Cílem této korupční politiky je nastavit systém tak, aby se z lidí vytáhlo co nejvíce a pak se to „nějak“, mezi různé politické, ekonomické skupiny a jednotlivce, rozdělilo. Přitom musejí být lidé natolik zmanipulováni, aby si toho nevšimli, anebo si alespoň netroufli klást odpor. Takováto politika je samozřejmě výtahem ke kariéře pro řadu, morálně i sociálně vesměs problematických, a často navíc ještě neschopných lidí. Jsme si vědomi, že jde o úkol téměř „nadlidský“, ale je třeba se o to aspoň pokusit, protože jen kritizovat nestačí. Z pohledu narovnání šancí pro vstup do politiky a realizaci v ní chceme usilovat o: 1. odbourání co nejvíce překážek umožňujících, aby se tzv. majetkové či finanční nerovnosti, zejména v podobě zvýhodněných movitých subjektů, tzn. stran, hnutí či jednotlivců, tj. až do zrušení všech kaucí, přísné a odpovědné vymáhání a pokutování jakéhokoli znevýhodňování kandidujících ve sdělovacích prostředcích (např. stanovení stejného vysílacího času pro kandidující subjekty, ale tak, aby se informace o poslanecké či hejtmanské, starostenské a zastupitelské činnosti členů strany bez rozdílu započítávaly do jejího vysílacího času apod.). Zabránění stavu, kdy radnice zakáže jakoukoli politickou agitaci v radničních novinách, ale o aktivitách členů vládnoucí strany či koalice informuje nadále. Měla by existovat vymezená pravomoc soudu, na který by se znevýhodňované subjekty či jedinci mohli průběžně obrátit se stížností o přezkoumání, posouzení a sankce v případě, že jsou tato práva porušena. 2. zahájení širší debaty o opatřeních bránících „filtrování“ a omezování informací ve sdělovacích prostředcích o tzv. nepohodlných subjektech či jednotlivcích zejména spojených nebo přímo účastných v politické sféře a naopak umožnit volební angažovanost ve prospěch některých subjektů a jednotlivců v neprospěch jiných, zejména u veřejnoprávních médií ve smyslu posuzování i zařazování určitých pořadů typu dokumentárního či uměleckého charakteru v době volební kampaně, zejména těsně před volbami. Tuto debatu vést se zástupci laické i odborné veřejnosti a snažit se o její konstruktivní vyústění v podobě závazných pravidel či kodexu. V případě porušení by měly následovat předem zakotvené sankce. 3. přijetí takové změny zákonů a předpisů, které umožní okamžitě zavést a zrychlit vyšetřování a postihovat veřejně činné osoby, které byly na základě zákonů obviněny z konání v rozporu se zákonem a jejichž vina se prokázala. Zároveň urychleně šetřit různé pomluvy veřejně činných osob a v krátké době zajistit informace pro občany o pravém stavu věcí. Šiřitele takto nepravdivých, nepodložených či jinak zmanipulovaných pomluv a obvinění sankcionovat dle platných zákonů. 4. prosazování poměrného zastoupení subjektů v orgánech zastupitelstev a v regionální i komunální politice obecně znemožnit stav, kdy zákulisními dohodami politických špiček spjatých často s korupcí a různými „kšefty“ získávají kontrolu a vliv na vedení krajů, měst a obcí různé ekonomické skupiny a subjekty, jež v převážné míře prosazují především vlastní soukromé zájmy. Posílit pravomoc obecního či krajského zastupitelstva vůči radám. Čelit zejména možnosti utajování informací před členy zastupitelstva a občany, reorganizovat výbory a komise zastupitelstev, aby do nich strany vysílaly více nečleny zastupitelstva a tím se dalo předcházet „přetěžování“ zastupitelů zastoupených stran, více umožnit členství v těchto orgánech občanům – odborníkům bez stranické příslušnosti. A to zejména v orgánech, kde se rozhoduje o otázkách finanční a majetkové povahy, kde se střetává zájem soukromý
3
.
a zájem veřejný. Revidovat nejrůznější přepočty hlasů na mandáty tak, aby některé politické subjekty nebyly znevýhodňovány pouhou volební matematikou. 5. přijetí zákona o referendu a chceme zvýraznit úlohu krajských i obecních referend ve fungování samosprávy. 6. výraznější role „občanského principu“ v působnosti a jejím naplňování v rámci tzv. osadních výborů na obecní komunální úrovni. 7. zavedení majetkových přiznání a co možná nejúčinněji omezit střet zájmů veřejně činných osob a podnikatelů v v tzv. řadové pozici zastupitele obce. 8. omezení možnosti sponzoringu politických subjektů od soukromých právnických nebo v těchto firmách prokazatelně funkčně vázaných osob, ztížit možnost, aby vznikaly politické subjekty spojené s konkrétními soukromými podnikateli či ekonomicko-právnickými, podnikatelskými subjekty. Tedy i ve vztahu k těm, které si jako podnikatelský subjekt vytvoří tzv. svůj vlastní politický subjekt s cílem jej využít pro své zájmy. Znemožnit, aby se sponzorské dary poskytovaly taktéž přes tzv. třetí osoby, jejichž majetkový status jim prokazatelně běžně nedovoluje, aby je mohly za tímto účelem dávat, a ani je nelze ze zákona účinněji kontrolovat. 9. všeobecné posilování samosprávy o prvky přímé demokracie, včetně vytvoření občanských volených kontrolních orgánů za účasti zástupců laické i odborné veřejnosti, nestraníků, jež by svou činnost koordinovali s volenými zastupiteli na všech úrovních a jež by byly nápomocny většímu dotyku občanské veřejnosti s dalšími orgány v systému zastupitelské demokracie. 10. legislativní zakotvení možnosti vytvářet zaměstnanecké rady ve státních i soukromých podnicích a firmách volených tajnou volbou. Legislativně podpořit a ekonomickými nástroji zvýhodnit přebírání podniků a firem do zaměstnaneckého vlastnictví. 11. zavedení efektivního stropu nákladů spojených s volební kampaní u všech typů voleb, a to tak, aby jejich dosavadní stálý růst nebyl v rozporu se samotnou logikou práva volit a být volen. Ukazuje se totiž, že rostoucí množství takto vynaložených prostředků není zárukou programové a personální kvality. Může však paradoxně výrazně tlumit a omezovat konkurenci politických uskupení i jednotlivců, které nedokážou účinně „čelit“ tzv. finanční nabídce, byť by jejich myšlenky i osobnosti byly sebelepší. Občanovi se tak nejen snižuje šance uspět v takovém typu konkurence, ale účelově se tlumí také nabídka výběru z co nejširšího spektra subjektů, jednotlivců a jejich programů. 12. Podporujeme ekonomické i politické formy participace občanů při správě věcí veřejných, a to od nejnižších pater politiky (obce, města, kraj atd.).
4
.
Občanova role je nezastupitelná v tom, že on by měl nést odpovědnost za své rozhodování, stejně jako jemu by měli být volení zástupci, politici odpovědni ze svého konání a v souladu s veřejným zájmem.3 Politické hnutí OMMO vnímáme jako nositele, resp. prostředek k uskutečnění ideových a programových cílů. Svůj význam spatřujeme v co nejúčinnějším přiblížení se zájmům a potřebám občana. To je také cílem našeho hnutí.
Na Obsah
Občan v lidsko-právním a sociálním rozměru Ve svém „ideologickém“ směřování se opíráme o stabilní úroveň dosaženou v oblasti získání a ochrany lidských práv, a to s ohledem na historii s nimi spojenou i s aktuálními potřebami jejich dalšího pozitivního rozvoje. A to zejména v takových oblastech jako: individuální práva a povinnosti občana, práva a povinnosti menšin s akcentem také na multikulturní povahu vztahů mezi lidmi, „lidsko-právní“ hledisko jako etalon určující a orientující další oblast společenských vztahů a vazeb platných ve většinových rozměrech daného kulturního a sociálního prostoru. Vyváženost fungování lidsko-právního hlediska je možná jediné v souladu se sociálním hlediskem, jež určuje míru zainteresovanosti člověka na záležitostech osobních, ale i společnosti jako celku. Jejich vzájemná souhra určuje také úroveň a kvalitu života v občanské společnosti. Za současných podmínek není možné zcela odbourat roli a význam státu v ochraně, zajištění a fungování sociálních práv. Jejich význam však může posilovat, bude-li se prohlubovat a koordinovat aktivní role různých občanských, sociálních, profesních i zájmových uskupení, která budou schopna účinně překonávat příp. státně byrokratické zábrany a překážky v pohybu k posílení práv člověka a občana. Rozumný stát, který se zajímá, čím občané v jeho systému jsou a čím chtějí být, nikoliv rozumový stát, který občanům určuje, čím mají být.
Na Obsah
3
Veřejný zájem definujeme jako soubor hledisek politických, ekonomických, sociálních, kulturních a morálních, které stojí nejblíže racionálním motivům v rozhodování člověka v dané společnosti. 5
.
Občan v ekonomicko-sociálním rozměru Podporujeme sociálně tržní charakter ekonomiky v závislosti na vývoji nejnovějších poznatků vědy a techniky. Jsme si však vědomi toho, že především občan a jeho role coby tvůrce společenských hodnot nesmí být v procesu výrobních a vlastnických vztahů dále „odcizována“, a proto zdůrazňujeme participační charakter jeho podílu na ekonomickém fungování systému. Za zásadní považujeme, že vyspělá, prosperující a k demokracii se hlásící společnost nemůže v logice svého dalšího fungování odstupovat od zásad, jimiž chce udržet sociální smír a míru nezbytné solidarity. Podporujeme proto odpovídající kvalitu zdravotní péče každému, kdo se převážnou většinu svého života podílel na tvorbě společenských hodnot dle dostupného, získaného vzdělání a společenských podmínek, stejně jako penzijní zajištění, vzdělání a další zvyšování kvalifikace. „Solidaritu“ proto vnímáme nikoliv jako slabost systému, ale jako jeho schopnost čelit rozdílům, které na jedné straně přirozeně působí mezi lidmi, neměly by však přerůst účinnou mez stimulující konkurenceschopnost jednotlivců a skupin z pohledu kvality vývoje společnosti. A naopak se stát antagonismy, jež brání zdokonalování a zlepšování života lidí. Nárůstu chudoby bránit motivací i těch sociálně nejvíce zatížených skupin obyvatel např. ke spoření v rámci k tomu upravených spořících programů, dotovaných z veřejných rozpočtů nebo vratných daňových dobropisů. Za nikoliv nevýznamný a dále hrající svou roli považujeme význam tzv. veřejných investic v celé šíři ekonomického fungování. Jde ale o to, aby jejich směřování nebylo zatíženo úzce zájmovými, klientelistickými a „stranickými“ vazbami, nýbrž pečlivě sestavenou mapou, vypovídající o potřebách a zájmech toho kterého regionu, města a obce. Vyhodnotit dosavadní náročnost výdajů na státní správu a samosprávu a tyto náklady efektivně uzpůsobit ekonomickým i sociálním možnostem státu. Za důležité považujeme věnovat pozornost zapojení do celospolečenské dělby práce handicapovaných občanů, kteří potřebují především smysluplnou angažovanost, pocit své společenské role, uplatnění na trhu práce a tím také odpovídající ohodnocení. Více než o soucitu by mělo jít o seriózní plnění sociálně kulturních vazeb veřejného sektoru, služeb, soukromých organizací a úsilí jednotlivců, které mohou jít ruku v ruce, je-li zájem efektivně rozložen mezi možnosti, schopnosti handicapovaných občanů, jejich vzděláním, výkony, a také v rámci jednotlivých subjektů a společnosti. Roli politiky v oblasti ekonomiky vidíme nikoliv z pohledu úzce stranických zájmů a vazeb, ale ve schopnosti, jak najít nezbytný konsensus odborných, politických a občanských sil vedoucích k prosazení potřeb a zájmů občanů ve společnosti. Chtěli bychom apelovat na nutnost zbavit politiku nálepky jakési služky zájmům podnikatelských skupin a jednotlivců, kdy se těmto zachce. Vytváří se tím totiž nebezpečí naprosté ztráty integrity a významu lidských a civilizačních hodnot, jako jsou právo, morálka, odpovědnost, kultura, sociální citlivost a vyváženost, což vede k celkové nestabilitě společenských poměrů a nedůvěře občanů v daný systém.
Na Obsah
6
.
Občan ve vzdělanostním rozměru Jsme toho názoru a podporujeme, že každý člověk by měl mít možnost profesního postupu s plným využitím svého talentu a schopností. Vzdělání považujeme za důležitou veřejnou investici, která může v kontextu rozvoje své další kvality a efektivnosti kooperovat se soukromými investicemi. Vzdělání má charakter hodnoty, kterou u každého z nás úročí celá společnost v průběhu svého dalšího vývoje. Nejde tedy jen o statek hmotné povahy, ale i duchovní, která odráží kulturní i sociální vyspělost společnosti. Přesto by investice – jak soukromé, tak veřejné – měly být uvažovány v kontextu celospolečenského efektu a jeho návratnosti v získávání nových vzdělaných pracovních sil, zaměstnanců s větší uplatnitelností na trhu práce. Školné chápeme a hodnotíme jako jednu z cest, která, má-li pomoci pozvednout vzdělanostní úroveň jednotlivců a společnosti, nikoliv pouze zvýšit příjmovou stránku „podnikatelského“ rozpočtu, musí především umožnit a rozšířit dostupnost a škálu výběru odpovídajícího vzdělaní a kvalitu jeho získání. Forma realizace školného ve formě tzv. půjček by měla vázat aktivity jednotlivce, podnikatelského sektoru, bank a dalších institucí, jejichž fungování je přímo nebo nepřímo zainteresováno na vzdělanostní úrovni společnosti. Jejich investování do takovéto procedury však nevnímáme pouze jako „ziskovou“, materiální stránku, ale bereme v potaz také její sociálně a duchovní charakteristiku. Tudíž že nemůže být beze zbytku nárokována, aby jednotlivce limitovala v jeho dalším profesním i sociálním vývoji. Mělo by proto jít o jakousi formu „společensky přijatelné smlouvy“, že úspěšný jednotlivec je zárukou prosperující rodiny, firmy a společnosti. Stát nemůže rezignovat na veřejnou kontrolu nad tímto procesem, který přes svůj charakter také „soukromé investice“, má i nadále dopad na celospolečenský efekt. Jeho oslabování je v konečném důsledku také oslabením státu jak udržet sociální rovnováhu a ekonomickou stabilitu.
Na Obsah
Občan v ekonomicko-ekologickém a sociálním rozměru Považujeme za nezbytné zdůraznit tato tři hlediska v jednom rozměru, neboť spolu souvisejí a jejich celková vyváženost určuje taktéž efektivní pozici každého z nich s ohledem na roli, kterou hrají ve společnosti. Takto definovaný rozměr obecně vykazuje rozpornost daného vztahu na „vstupu“ a potřebu vyváženosti na „výstupu“. Jinými slovy, jak ve společnosti dosáhnout sociální a ekonomické prosperity, aniž by přitom utrpělo životní prostředí. Tento věky přenášený spor není neřešitelný, tedy je řešitelný ve společnosti, jíž skutečně záleží na efektivním a zároveň citlivém využívání přírodních zdrojů. Jsme pro, aby možnost využívání přírodních zdrojů nebránila v rozvoji ekonomiky, resp. umožnila vytváření pracovních míst tam, kde je to možné bez nevratných následků pro přírodu, ale i pro člověka. Pokud se tedy rozhodneme investovat do projektů využívajících přírodní zdrojů a budeme přitom nuceni zasáhnout přírodu, jsme povinni tyto zásahy v maximálně možné míře odčinit. A to by mělo platit jak pro státní firmy, tak pro firmy soukromé. Nechceme být tzv. módně zelení, ale nemůžeme být postaru „slepí“ ke škodám a katastrofám, u jejichž příčin stál člověk se svými neuváženými, a často z neznalosti pocházejícími zásahy do životního prostředí. Proto podporujeme energetické projekty zabezpečující fungování společnosti, jejichž autoři zohlední nezbytné investice do likvidace následků lidské činnosti na životním prostředí, jež bude nuceno nést tíhu „ekonomické
7
.
efektivity“. Nevzdáváme však ani využití alternativních zdrojů energie, které např. v menším měřítku mohou posloužit regionálně či jinak lokálně fungujícím projektům zajišťujícím chod menších firem a podniků. Pokud člověk přírodní zdroje odčerpává, měl by také umět přírodě újmy tím způsobené nahradit, neboť tak činí nejen ve vztahu k sobě, budoucím generacím, ale i k přírodě samotné. I v tom by se měla projevit vlastnická role člověka, která není jen o osobním a o soukromém vztahu, ale o vztahu k populaci jako celku.
Na Obsah
Občan v rodině a ve společnosti Rodina není jen jakousi „ekonomickou jednotkou“, která se v případě své nefunkčnosti rozpadá a mizí. S ohledem na situaci ve společnosti, v níž se projevují za určitých okolností dopady rostoucí sociální a ekonomické nerovnosti, není možné přehlédnout ani důsledky, které to má pro rodinu a její jednotlivé členy. Negativní dopady nesou nejenom děti, manželé apod., problémy s důsledky mají mnohdy celé rodinné vztahy a vazby, zvláště, dojde-li k tomu, že se jednotliví členové musejí přeorientovat na nové skutečnosti a začít fungovat např. jako samoživitelé. Situace je o to složitější, jedná-li se o otce či matky – samoživitele, samoživitelky – v nižších příjmových a sociálních skupinách. Ruku v ruce s problematikou rodiny se do popředí dostávají problémy např. domácího násilí, užívání návykových látek (drogy, alkohol apod.) a dalších asociálních projevů, ústících často v kriminální delikty. Považujeme proto za důležité: o o o
o
Odmítnout jakoukoli formu diskriminace kvůli pohlaví, barvě pleti, vyznání, zvláště, mělo-li by to bránit v založení rodiny či péči o děti. Poskytnout některé daňové úlevy ze mzdy a tím posléze vracet více peněz rodinám s nízkými příjmy. Samoživitel či samoživitelka, starající se o dítě by neměli v případě ztráty zaměstnání pozbýt možnost i nadále si spořit na důchod, jde-li o takto nastavený systém penzijního připojištění, a to bez ohledu na to, jak dlouho trval pracovní poměr či samostatná výdělečná činnost. V případě, že se samoživitel nebo samoživitelka ocitnou bez zákonně vymezené výše výživného ze strany druhého z partnerů, považovali bychom za žádoucí, aby na sebe odpovědnost v tomto smyslu přijal stát a po nezbytně nutnou dobu výživné vymáhal sám. Po dobu této procedury, aby určitá, zákonem stanovená část mzdy dlužníka deponována na účet, z něhož by samoživitel (-ka) byl (-a) oprávněn (-a) čerpat.
Rodina není hodnota jaksi „navíc“, není to stav či břemeno, které se staticky přenáší a odvozuje se od doby svého vzniku. Jde o svazek, který je třeba progresivně nastavovat tak, aby, pokud to společenské podmínky vyžadují a dovolují, dokázal plnit roli jakéhosi garanta sociokulturních nároků a změn. I rodina jako komunita jim podléhá. Jde však o to, aby tak činila vyváženě a v možnostech dostupných ve společnosti (společenství), která (které) se chce do budoucna opírat o vzdělané členy, úroveň, jejichž vzájemných kontaktů a vazeb dává šanci, že si lidská společnost i nadále podrží míru své soběstačnosti, životaschopnosti a prosperity s ohledem na potřeby a zájmy svých členů, občanů. V této souvislosti považujeme za nutné zamýšlet se také nad tím, jak na tradiční uspořádání rodiny (muž, žena, dítě) působí některé sociokulturní změny a ty hodnotit a uplatňovat s ohledem na materiální a duchovní potřeby jejích jednotlivých členů. S ohledem na změny, jimiž společnost prochází, by proto rozhodujícími neměly být
8
.
dosud uplatňovaná náboženská či ideologická hlediska, ale také by měl být dán prostor alternativním nárokům plynoucím z charakteru partnerských svazků a v něm žijících členů bez ohledu na sexuální orientaci, etnickou příslušnost, víru a vyznání. Společenské vztahy se mění, mění se i jejich nositelé, proto by měl dostat prostor také alternativní životní styl, který nebude bránit svobodě a právům jednotlivce, ale bude mít na zřeteli také povinnosti směrem ke společnosti jako celku, v její perspektivě a prosperitě, k obhajobě a v prosazování zájmů a potřeb v ní žijících občanů.
Na Obsah
Ohleduplnost – Bdělost – Čestnost – Aktivita - Nezištnost Tento program je koncipován jako dále „otevřený a přístupný“ dle potřeby změnám a úpravám, a to po vzájemné diskuzi a názorové výměně v širším spektru členů a sympatizantů, občanů. V konečné fázi bude podléhat schválení orgány OMMO.
9
