If... & ZEJMÉNA HUDEBNÌ-HOPRDOKSOVÉHO USKUPENÍ Z LUHAÈOVIC DRAZÍ PØÁTELÉ HOPRDOKSOVÉ KULTURY

DRAZÍ PØÁTELÉ HOPRDOKSOVÉ KULTURY

&

ZEJMÉNA HUDEBNÌ-HOPRDOKSOVÉHO USKUPENÍ Z LUHAÈOVIC

If...

DOVOLUJEME SI VÁM NABÍDNOUT NOVÉ ALBUM POD NÁZVEM

.

-

Toto vynikající ryze a zcela hoprdoksové album Vám vnese do Vašeho života opravdu

NEÈEKANÝ KULTURNÍ ZÁ ŽITEK

ALBUM BY NEMÌLO CHYBÌT V DISKOGRAFII ŽÁDNÉHO OBDIVOVATELE TOHOTO ORIGINÁLNIHO TÌLESA. Mysch&Masch - Kulturní obšastník o všelièemœ. Vydává sdružení M&M ve spolupráci s Tomovou kopírkou. Momentální redakèní rada Ajša, Libor, Šašina, Staník, Adam. Založeno na jaøe 1993. Vychází jednou za pùl roku. Vydávání nepovoleno nikým, nevyžádané pøíspìvky vítány, nepovolené kopírování povoleno. Majitel každého èísla získal právo dát jej pøeèíst komu chce, protože pøedevším proto vzniklo. Cena jak kdy, dnes 25 korun. Komerèní plošná inzerce pouze na „slušné“ vìci, cena: 1 str (A5) 200 Kè, menší rozmìry ekvivalentnì (pøíp. výmìnou). Pøíjmy z inzerce slouží ke krytí nákladù na vydávání èasopisu. Oznamy do „M+M Infa„ zaøazujeme zdarma. Adresa pro zasílání pøíspìvkù: Radim Pešek, Bezruèova 787, 687 71 Bojkovice, E-mail: [email protected] M+M na Internetu: www.iss-ub.cz/M+M

/TROTTEL/DG 307/ROZHOVOR-HLAVSA,TURNOVÁ/ /CESTOPIS-IRSKO,CHIAPAS/PØEM݊LOVÁNÍ VII/INFO/ /ASTROLOGIE/PORTRÉT OSOBNOSTI-K.HLAVÁÈEK,GÁNDHÍ/ /STANISLAV BARTOŠ/ANIÈKA ROSENBERG/LUDMILA ŠÍLENÁ/ /MÁŠA KONÈITÍKOVÁ/VÁCLAV PÍCKA/M͊A JEØÁBKOVÁ/ZDŠ/ /JIØÍ MATOUŠEK/LENKA KUKUROVÁ/LENKA BARTOŠOVÁ/ /ADAM PONCZA/ZDENÌK BARTOŠ/FOP MARHOUL/MILOŠ HLÁVKA/

Mysch+Masch No: 16

Hudební kukátko

Koláž: 4x Já a pes/ZDŠ 1 Slovutná obci ètenáøská/ZDŠ 2 Úvahy Pøemýšlování-VII / J. Matoušek 4 Z myš+mašovské pošty 7 Mít pøehled/T. Mlèák 9 Chceš být mírumilovným tvorem /J. Matoušek 68 Zvláštní uvažování/J. Matoušek 71 Výzkum o vegetariánství /J. Matoušek 68 Inzerce 8 Astrologické okénko tety Marie - Blíženci 10 - Kozoroh 11 - Lev 13 - Štír 14 HUDBA - DG 307 na Míru/ZDŠ 16 - rozhovor s E.T. z DG (307) 18 - OI Polloi/Žít život naplno 23 - rozhovor s Mejlou Hlavsou 24 Potrét osobnosti Karel Hlaváèek/Miloš Hlávka 28 Gándhí/Lenka Kukurová 74

6.8. ´78 Zaèít dìlat jasnìji prozaøovat kruhy odepínat pásy bejt ve støedu ohnì nemalomyslnìt netøást se jako seschlej list s p o j o v a t P.Z.

Slovutná obci ètenáøská, ctihodný nᚠsoude

Dostává se ti do rukou 16. èíslo M+M. Po 16. již bylo nám sehnati tøi pøehršle pøíspìvkù k zaplnìní jeho, v poøadí již 16. úvod. Ale co psát... Lapidární komenty obsahu èísla (ostatnì v tuto chvíli ještì nehotového) byly mi dycinky proti mysli. To jsem radìji na tomto místì proslovil rozvleklou výzvu ke spolupatøiènosti, na níž M+M ostatnì stojí i padá (momentálnì pevnì stojí). Ještì, že se v uvádìní støídáme. Ááá to je nápad, podívám se co psal minule Ajša. Ááá sliboval dva hudební rozhovory - hmm jsou dva. Dále se furiantsky kasal pokraèováním oblíbených (námi) seriálù, jako je Irský cestopis, Astrologie a Pøemýšlování. Hmm, to bychom také mìli... a k závìru ubezpeèil, že zase budou básnì, povídky, fotky, kresby, úvahy... No všechno splnìno - žádné resty, sláva 3x sláva, a žijeme !!! No ale co je nového? Není to otázka jen øeènická. Jako vždy jsme se snažili vymyslet nìco extra. Nìco, co by M+M trochu ozvláštnilo. Minule to byl linoryt na obálce, pøedminule barevná obálka, pøedpøedminule list „ginga“, pøedpøedpøedpøedmilule... To snad ani nebylo. Jak øíkám, snažili jsme se vymyslet zase nìco originálního, ale jáøku, tentokrát nás nic nenapadlo. Takže co je ksakru nového? Opìt jsme trochu zmìnili grafiku a opìt vìøíme, že k lepšímu. Po obsahové stránce jsme se doposud snažili být co nejotevøenìjší všem názorùm a pokud možno je nekomentovat. A tak na místì obvyklé formulky „Èlánek nevyjadøuje názory redakce“ by v M+M mohlo být spíše „ Žádný èlánek nevyjadøuje názory redakce, nejsou totiž podstatné“. Už po nìkolik èísel ale pravidelnì zbývá dost materiálu, který nemùžeme otisknout už jen kvùli místu. Tím pádem mùže být M+M kvalitnìjší a doufáme, že je to znát. Ale netýká se to jen literární èásti, také nìkteré úvahy neprojdou sítem. Tak napø. v tomto èísle nenajdete úvahu o Kosovském problému od autora z nejstr: 2

Don Q. Vìtrný mlejny semlely Iluze, že svìt k lepšímu se zmìní. Zas tvrdìj hudbu výstøely A kalná bøeèka šplouchá po kamení.

Text pochází z pera osobitého písnièkáøe Miloše Hlávky z Nového Knína u Mokrska, též iterpreta písní ruských písnièkáøù B. Grebenšèikova a A. Vìrtinského. Miloš také zhudebnil nìkolik básní Karla Hlaváèka. Jeho vystoupení bylo možné zažít na lonšké M+M párty, stejnì tmu bude snad i letos.

Obsah

str: 79

Jen rytíø smutný postavy hubenou herku k chùzi popohání Nad nima slunce pichlavý A vpøedu cesta liduprázdnou plání. Má Rosinanto, jedem dál. Snad jinde najdem nadìjnìjší štaci. Tady nás kdekdo vypískal A místní fízl trpìlivost ztrácí. Kdekdo se s náma rozžehnal. I Sancho Panza dìlá do reklamy Na zboží Extra Ideál. Má Rosinanto, zùstali jsme sami. Zdálky zní podle cizích not Pochod tak øíznej, že to skoro dìsí. Pøesto vám díky za život, Smutnej i krásnej, pane Cervantesi, A je fuk, že meè z voceli, Má vostøí tupý, pochvu zrezavìlou. Leccos už mlejny semlely. Kéž najdem to, co nikdy nesemelou. 20. XII. MXMIII (vìnováno Cirilovi z Milevska)

Mysch+Masch No: 16

Hudební kukátko

Po skonèení vojny padlo na vratkých nohách stojace Britské impérium, a tak sa milióny Indov koneène roku 1947 doèkali vytúženej slobody. Chu víazstva však strpkla oddelením Pakistanu od Indie, pre príèinu dlhtrvajúcich náboženských rozporov. Tento krok Gandhí neschva¾oval a dokonca sa snažil zabráni rozdeleniu. Napriek zlému zdravotnému stavu zaèal hladovku za národné zmierenie. Na rozpory vo vlastnej krajine napokon doplatil smrou. Bol zavraždený výstrelom z pištole, jeho vrahom bol hinduista s odlišnými politickými názormi. Indiu zachvátil bezbrehý smútok, ktorý mal ohlas aj vo svete, pretože Gandhí aj keï nikdy nebol a ani nechcel by hlavou štátu, reprezentoval slobodnú Indiu. Jeho popol bol rozprášený do dvoch indických posvätných riek. Svojim životom a presvedèením Gandhí ukázal, že skutoèné zmeny k lepšiemu sa zaèínajú uskutoèòova len od svojho vnútra a nenásilnou cestou. Na jednej strane považovaný za extrémistu, na druhej strane za svätca, jeho osobnos mala však èo poveda všetkým národom, náboženstvám, celým dejinám, ktoré menil prostredníctvom pokory, súcitu, pravdy a lásky. (Text i kresba Gándhího) Lenka Kukurová, Košice

OKOLNÍ SVÌT Je všude kolem tebe Rozlévá se i tam , kde ty nevidíš Skrývá se v nìm nìco velkého To velké ale mùže být odkryto Jen vyvinout vlastní sílu

Báseò: Petr Dostálek , Veselka

te¾ov, mnohokrát došlo aj k smrte¾ným zraneniam satjágrahinov. Niè však už nemohlo zastavi pohyb smerom k potlaèeniu britskej nadvlády. Nespolupráca ¾udí s koloniálnymi úradmi prinášala svoje výsledky. Ako ubiehali roky, neúnavný bojovník súcitu – Gandhí sa stal známym v celej Indii, absolvoval množstvo verejných prednášok po celej Indii a zaèali ho nazýva Bápu – starý otec. Zároveò s politickým bojom Gandhí spolupracoval najmä s jednoduchými obyvate¾mi. Dospel k presvedèeniu, že základom zdravej spoloènosti je decentralizované rozhodovanie na miestnej úrovni. Za zdravú jednotku spoloènosti pokladal komunitu – ášram. V ášrame bolo spoloèné vlastníctvo a obyvatelia sa venovali po¾nohospodárstvu a tradièným remeslám v snahe o sebestaènos. Gandhí zastával názor:”Keby sa èlovek vzdal všetkého, èo má, naozaj by všetci vlastnili všetky poklady sveta.” Takýchto ášramov Gandhí založil nieko¾ko a vïaka jeho inšpirácii ich zaèali vznika desiatky. Sám v ášramoch aj s rodinou istú èas svojho života pobýval. S príchodom druhej svetovej vojny sa Gandhího názory zachováva striktné nenásilie ešte zradikalizovali. Odmietal slúži armáde, èi už ako vojak, no i v sanitárnom oddieli. Obèanom navrhoval nespoluprácu a obe.

str: 78

plodnìjších, Jirky Matouška. Sorry Jiøí, ale byl to dost kontroverzní materiál. Otazník visel i nad statí o vegetariánství. Jde o problém již trochu omletý a hodnì osobní. Nakonec nás pøesvìdèila pøedevším kvalita materiálu. Dobudoucna tomu ale nebude jinak. Nebudeme otiskovat úplnì všechno a hlavním mìøítkem zùstane kvalita. Chceme-li, aby M+M zùstal „barevný“, nemùže v nìm pøevážit odstín jednoho názoru. Ani našeho vlastního. Další novinkou je zavedení rubrik, pokud možno pravidelných. Témata se vyklubala sama a postupem èasu si získala místo i oblibu (naši). Jde napøíklad o skvìlá pojednání o ASTROLOGII z pera té nejpovolanìjší, bosorky Marušky, Tyto statì by mìly ponìkud rehabilitovat tuto „buržoazní pavìdu“, dnes úspìšnì profanovanou Karlem Šípem a ženskými èasopisy... Další rubrika, PORTRÉT OSOBNOSTI, vznikla na základì kvalitnì zpracované biografie A. Vertinského od Miloše Hlávky. Dnes Vám pøinášíme por trét Karla Hlaváèka a zachováli nám mistr Hlávka pøízeò i nadále, pak má u nás už „ohlavièkovanou“ rubriku. A tak bychom mohli pokraèov at - vynikajícím cestopisem A. Ponczi, rubrikou úvah, povídek, poezie nebo pravidelnými pøeklady písòových textù zahranièních kapel. A ještì jedna skuteènost je nová. Jsou jí komerèní inzeráty. Rozhodli jsme se, že vylepšíme finaèní bilanci M+M, která byla vždy mínusová, tím že budeme otiskovat placenou inzerci na „slušné vìci“, možná je i výmìna inzerátù. Cena je 200 kè za jednu stranu (A5). To se však týká plošné inzerce, pokud máte nìjaký oznam, výzvu nebo anonci blížící se akce, mùžeme ji bezplatnì zaøadit do infa. Uvidíme jak se to všechno osvìdèí a co vy na to, velectìná obci ètenáøská, nᚠsoudní dvore. Tady jsme, suïte ZDŠ P.S.: V minulém èísle jsme u kresleného vtipu na zadní stranì obálky omylem uvedli nesprávné jméno autora. Autor em je Libor Velan z Bystøice p. Lopeníkem. Touto cestou se autorovi i ètenáøùm omlouváme. str: 3

Obsah

Básnì Lenka Bartošová Hlaváèek Václav Pícka Míša Jeøábková Poezie tónù Trottel sága Discography - Trottel Pøeklady textù - Akurat Don Q/Miloš Hlávka Cestopisy Z Chiapasu/Fop Marhoul Našinec v zemi keltské- II /Adam Poncza Báje ze zemì Irské Povídky: Ludmila Šílená Poslání: Václav Pícka Zdenìk Bartoš Mysch&Masch Info

36 38 39 42 44 45 46 79 48 50 57 58 60 64 66

Za vytvoøení tohoto èísla patøí dík (dle Abecedy): Adamovi, Ajšovi, Anièce, Billimu, Centru hnutí DUHA Brno, Dance a Zdeòkovi z Bylnièek, Dobrý den, Slovácko (novinám vezdejším), Evì sestøe Šašinovej, Evce T., Fopovi, Hnutí Duha Olomouc, Houbovi, Járovi, Jirkovi z Maøatic, Kevinovi, Jirkovi z Tøebíèe, Lence a Staníkovi z Polichna, Lence z Košic, Liborovi, Ludmile, Marušce, Mejlovi, Milošovi, Míše, Nesehnutí, Pavlu Arthurkovi Paškovi, Petrovi, Piotrekovi a AKURATu, Pøemovi, Sádrovi, Šašinovi, TROTTELu, Václavovi, Vìrce a všem ostatním, na které jsme nechtìnì pozapomnìli. Zvláštní podìkování patøí Tomovi od kopírky a také distributorùm.

Mysch+Masch No: 16

Pøemýšlování /VII./ Jiøí Matoušek Dnes se naposledy setkáváme s kritickými úvahami o pøemýšlování od Jirky Matouška z Tøebíèe. Tak tedy dobrou chu...

Ú v a h a

Pøemíra rozumu (na úkor citu), pøemíra informací vede k povrchnosti (na úkor hloubky) a lidé (podvìdomì) cítí, že je život neuspokojuje, proto pozorujeme tak èasto, jak se lidé obracejí (unikají) k naivnì mìlké kultuøe-zábavì-k hmotným (chemickým) drogám, ale i k psychickým duchovním drogám (poèítaèové virtuální realitì, která „vrací“ lidským dìtem city a také bezcitnosti; nebo k naivním církvím a sektám). Lidé jsou ubíjeni tempem a kvantitou životních prožitkù a informací (na úkor kvality) tak, že nejsou schopni oddìlit kvalitní zrno od plevele. Životní filozofie souèasné spoleènosti odpovídá názoru takovému, že životní pravdy jsou nepøebernì komplikované, ale opak je pravdou. Proto si lidé libují v komunitách, kde Pravda-Bùh jsou rozmìlòovány do složitosti. Ale naopak je tøeba hledat jednoduchost (nikoli složitost), vždy Bùh je jednotou, je jedním duchem. Bude tedy prospìšné hledání i jednoty v myšlení: jednoty rozumu a intuice, které jsou dvìma stranami jedné mince - poznávání. Všimli jste si kolik je kolem nás pøítomno rùzných -logií a -ismù, které mají za úkol poznávat a prokazovat zákonitosti všeho druhu.

A aby bylo probádáno vše do nevídaných (a mnohdy nepotøebných) hloubek èi spíše detailù bylo nutné zakládat specializované obory, do nichž mìly být všechny oblasti života rozškatulkovány. Dnes nestaèí, aby se skupinka vìdcù starala napø. o fyzikální jevy. To by byl probùh katastroficky široký obor. Vždy samotná jeho èást zvaná optika je opravdu pestrá a tak týmy vìdcù celá desetiletí zkoumají tøeba vlastnosti pouze jediného druhu èoèky. Tak to byl pøíklad z fyziky, ale totéž lze najít v ostatních vìdních disciplínách a analogii. Všichni tito uèenci objevují na svých polích pevné a logické zákonitosti. Pokud bychom je svolali všechny ke kulatému stolu tak, abychom na žádnou oblast lidského poznání nezapomnìli, mìli bychom teoreticky obdržet celistvé vìdecké vìdìní (gigantickou mozaiku složenou z mnoha støípkù, které do sebe bezchybnì zapadají). Ovšem praxe je odlišná. Vždy tolik konferencí a sympozií se konalo, a pøesto lidé nemají vyhovující znalosti, které by jim sloužily ke spokojenému žité. Pøíkladnì jednomu oboru se podaøí prokázat matematicky vyjádøitelnou zákonitost ve struktuøe snìhové vloèky (kterážto na prvních sto pohledù i pod mikroskopem vypadá neuspoøádanì). Žádná náhoda v uspoøádání. Teorie chaosu vyluèuje náhodu, ale naopak nachází øád, systém. No str: 4

ného náboženstva, kde sa pokora, obe a nenásilie považujú za najväèšie ¾udské cnosti. Úspech a odozva, akú Gándhí svojím spôsobom boja dosiahol, boli neoèakávané, nasledovalo ho množstvo ¾udí. Registráciu na úradoch odmietli poèetné skupiny Indov žijúcich v Afrike, ktorí boli následne zatknutí. Indovia bez rozdielu pohlavia a postavenia boli ochotní a nadšení nenásilne háji svoju pravdu. Vznikla neudržate¾ná situácia, keï boli väznice preplnené a stále bolo množstvo ¾udí, ktorí boli ochotní necha sa zatknú. Poèas tohto hnutia odporu sa dostal do väzenia aj Gándhí. Väznice neskôr ironicky nazýval ”hotely jeho velièenstva”. Väzenie nemohlo obmedzi jeho ducha, pretože slobodu bral výluène ako vnútornú záležitos. Nebolo pre neho problémom vysporiada sa s prísnym väzeòským režimom, niektoré opatrenia dokonca prijal za svoje a dodržiaval ich po celý život. Neriešte¾ná situácia vyústila do kompromisu, boli prijaté niektoré požiadavky Indov, v ktoré sa predtým neodvážili ani dúfa a Indovia boli z väzení prepustení. Odhodlaním desatisícov ¾udí, ktoré dala do pohybu sila jednotlivca sa naštartoval mechanizmus masového nenásilného odporu. Gandhí bol pripustený k politickým rokovaniam, pretože podpora, ktorú mal sa nedala prehliadnu. ”Pre príslušníkov satjágrahy, pokia¾ sa nezrieknu pravdy, nejestvuje porážka.” Po zverení zaèatej práce svojim nasledovníkom sa Gandhí rozhodol vráti sa spä domov. Ve¾a cestoval po indickom vidieku a táto cesta mu umožnila pochopi rozstr: 77

sah vykorisovania domácich obyvate¾ov britskou nadvládou. Z verného zástupca impéria sa pomaly zaèal meni na bojovníka za autonómiu Indie. Sám sa nauèil tka látku, aby tak demonštroval odpor proti dovezeným koloniálnym výrobkom. Jeho úspechy v Afrike mali ohlas aj v Indii a tu ho volajú všade, kde sa ¾ud búri. Popri riešení mnohých sporov vláda kontra obèania, prišiel na nový spôsob boja – politickú hladovku. Tento prostriedok potom èasto využíva, žiada splnenie svojich požiadaviek a je úprimne odhodlaný hladova až do úplneho vyèerpania. Napriek jeho chatrnej telesnej konštrukcii, pomocou viery nieko¾kokrát prekonal hladovkou spôsobené ohrozenie života. Masový odpor povstal všade, kde boli ohrozené práva pôvodných obyva-

Portrét osobnosti

níckeho oddielu sa Gándhí zúèastnil dvoch lokálnych vojen v Afrike, èo ho ešte viac utvrdilo v presvedèení o správnosti svojej cesty. Poèas bojov premýš¾al o zverskosti násilia a rozhodol sa úplne venova službe trpiacemu ¾udstvu, chorému na egoizmus a krutos, rozdelenému na utlaèovate¾ov a masu obetí. Po vojne sa Gándhí rozhodol úplne sa vzda svojho sexuálneho života. Zastával názor, že potom pohlavný pud èloveka sublimuje do všestrannej lásky, èlovek sa tým oslobodí od všetkých osobných pút a takto uvo¾nený dosiahne univerzálny rozmer. Keï chcela vláda v provincii, kde býval, nariadi takzvaný ”Èierny zákon”, ktorý nariaïoval všetkým Indom zaregistrova sa na úrade a da si urobi odtlaèky prstov, nastal èas na priamu politickú angažovanos. Gándhí zaèal presadzova nový spôsob politického boja - obèiansku neposlušnos. Jej základom je klás nenásilný odpor. Striktne sa pridàžal ahinsy - princípu zachováva nenásilie. Znamená to vedome sa postavi proti nesprávnym zákonom a by odhodlaný necha sa potresta za ich porušenie. Predchodcom tejto cesty bol filozof H.D. Thoreau a jeho presvedèenie, že v nespravodlivom politickom systéme je väzenie jediné vhodné miesto pre èloveka so svedomím. Svoj životný postoj zaèali Gándhího stúpenci nazýva ”satjágraha”, èomu vo vo¾nom preklade zodpovedá pojem zotrvávanie v pravde. Definoval to ako spôsob na záchranu práv pomocou osobného utrpenia. Cie¾om sátjagrahy bolo, aby sa zákonodarca presvedèil o neudržate¾nosti zlého zákona. Táto metóda si mohla získa takú obrovskú podporu zrejme iba v prostredí východstr: 76

a pøitom, když takový dìlník vìdy na jednu takovou konferenci pøijde o hodinu pozdìji, tak se svým kolegùm omlouvá: „To je pech, já smolaø zrovna dneska píchnu kolo.“ Náhoda? Pøipadá mi moudré souhlasit se slovy pana Exupéryho - „Lépe je pozorovat chrám, než zkoumat z jakých úlomkù kamene byl postaven.“ Teoreticky krásná mozaika (pro níž teologický termín zní „Bùh“) se nekoná, protože vìdci ztratili smysl pro celek, rozmìlnili své myšlení do jednotlivých složitostí, v nichž si vytvoøili svá názvosloví. A jejich zaujatost pro vlastní obor a jeho terminologii je èiní nekompatibilními. Se ztrátou celostátního myšlení taktéž ztratili schopnost naslouchat druhým. A tak zcela bìžnì se stane, že racionalisté, kteøí pøipouštìjí, že všechno je logické a ve všem lze najít øád, odmítají skuteènost Boha, nebo chcete-li Všehoøádu (Universa) nebo Podstaty. Na jménu nezáleží, i když popravdì øeèeno slovo „Bùh“ nemám zplna srdce rád. Proè - protože bylo a je zprofanováno. Tìch báchorek o nebeském pánovi už mám plné kecky, víte.

str: 5

(Avšak na druhou stranu, dìti potøebují báchorky a „dìtí“ je mezi námi víc než si myslíte - dokonce i mezi kazateli a ti potom pøirozenì odráží duševnì vyšší, kritiètìji - smýšlející od èehokoliv, co je oznaèeno jako duchovní a to je pak velká škoda a dobré zrno konèí ve stejném odpadkovém, koši jako plevel). Nehledejme Boha pestrobarevného, nýbrž hledejme Jednotu, jednotný øád. Asi øeknete,že vnímáme svùj život v mnohosti (v oddìlenostech) a ne v jednotì. Ale øeknete, že vnímáme svùj život v mnohosti v oddìlenostech) a ne v jednotì. Ale zkuste uvažovat se mnou: existuje-li vìèná jednota, musí se potom v urèitém èasovém (èaso-prostorovém) intervalu projevovat jako souvislosti, je to tak? A jakpak se díváte na ztrátu soudržnosti lidí, není to „náhodou“ v souvislosti se ztrátou vidìní souvislostí? Není škoda, že jsme opomnìli takto vidìt? Myslím, že je užiteèné vìdìt, že proveduli dnes pod oceánem ja-

Všechno, jenom ne koupací kùò Ktersba: Anièka von Rossenberg

volebné právo Indov, snažil sa o ich lepšie pracovné podmienky. Keïže práce pribúdalo a on si získal poves obhajcu utláèaných a bezprávnych, jeho pobyt v Afrike sa pred¾žil, a tak tam za nim pricestovala manželka aj s demi. Manželky Indov to v tom èase nemali ¾ahké, svojich manželov museli bezvýhradne poslúcha. Gándhího manželka Kastúrbáí bola tiež odchovaná tradièným náboženstvom, svojho manžela najprv nasledovala len z pocitu povinnosti, až postupom èasu zaèala by aj ona presvedèená o správnosti jeho životnej cesty. Proti tradiènému manželskému zotroèeniu ženy sa Gándhí vzbúril a pokúšal sa svoju maželku chápa ako rovnoprávnu bytos. Situácia jeho rodiny bola neradostná,lebo by ženou alebo demi èloveka, ktorý chce reformova ¾udskú spoloènos, je ve¾mi nepohodlná záležitos, pretože núti ži pod¾a zásad reformy v spoloènosti, ktorá ešte nie je zreformovaná. V svojich životných nárokoch sa musela celá rodina usmerni, viedli jednoduchý a striedmy život. Postupne sa Gandhí snažil o úplnú samostatnos - sám si zaèal striha vlasy, pra košele, èisti záchody. Praktikova zaèal tiež rôzne dietetické experimenty a pôsty. Ovplyvnený v svojom smerovaní bol Tolstojom, ktorý sa stal jeho osobným priate¾om, no i Ruskinovou knihou ”Unto This Last”, hlásajúcou návrat k jednoduchému životu. Rozhodol sa bráni krásu jednoduchosti pred neodbytnou šedivosou a surovosou priemyselnej civilizácie. Snažil sa zbavi každodenný život všetkých prejavov márnivosti, odstráni z neho všetko nadbytoèné, vrátane nahromadených spoloèenských zvyklostí. Ako dobrovo¾ný pomocník zdravot-

Mysch+Masch No: 16

Mysch+Masch No: 16

názorù

dernou zkoušku, pak pøíští týden opaèný konec Zemìkoule zakusí zemìtøesení. Èím více je lidské spoleèenství specializované, tím více jsem závislý na ostatních, kteøí vymýšlejí, konstruují, tìží, staví, prodávají pro mne to, co potøebuji. Tímto jsou lidé pospojování daleko víc, než se na první pohled mùže zdát. Tedy, když dnes vytvoøíme zlo (negativitu) proti druhému, pak už tøeba pøíští týden se ono bude šíøit po mezilidských spojnicích ke mnì nazpìt - co mùžu vìdìt, že? Pøejete si slyšet ještì další pøíklady existence Zákona jednoty, Zákona rovnováhy: bylo pozorováno, že na dálnicích dochází k více nehodám za dobré viditelnosti než pøi zhoršených podmínkách; nebo v obchodì: èím vyšší ceny, tím nižší obrat, èím úchvatnìjší reklamy, tím je zboží ménì kvalitní (vždy dobré zboží se chválí samo, ne?). Kolikrát si øíkáme jakého pokroku jsme dosáhli, ale je to pravda? Vždy, když jsme se stali díky technice více nezávislí na pøírodì, tím více jsme køehèí. Také jedno èeské pøísloví poukazuje na rovnováhu mezi nabýváním a utrácením

penìz. Z toho pohledu není co ani komu závidìt. Èím více prostøedkù pro naše pohodlí budeme vyžadovat, tím ménì zbude z neobnovitelných zdrojù pro pøíští generace. Tak toto všechno chápu pod pojmem Podstaty, popisoval jsem hlavnì souvislosti - to, co je možné zachytit našimi pìti smysly. Ale je ještì víc. To, co nás uèí ve školách je založeno vìtšinou na pouhém materialistickém chápání svìta. Že je to všechno trochu jinak dokazuje existence fenoménù jako jsou mimosmyslové vnímání (jasnovidnost), piktogramy v obilí (víte, že jeden z obrazcù byl analyzován jako grafické vyjádøení matematické rovnice teorie chaosu?) a mnoho dalších. Vìøit a vìdìt, že Podstata je jsou dva rozdílné kvali tativní pøístupy. Upøímnì pøeji každému, který je toho schopen, aby citlivým pøemýšlením došel k tomu druhému. život se stane plnìjším. Nìkteøí øíkají, že vlastnì teprve tehdy zaène. Jiøí Matoušek, Tøebíè

str: 6

bol ako boh, alebo boh sám malo by to potom plati pre všetkých ¾udí. Ježiš svojou smrou na kríži utvoril pre svet príklad š¾achetnosti, ale v jeho tajomnú alebo zázraènú silu úprimne nemôžem veri.” Jeho náboženstvu bolo však ve¾mi blízke kresanské uèenie neodporova zlu násilím. Priate¾ov nemal len medzi kresanmi, no i medzi mohamedánmi a ¾uïmi rozlièných náboženstiev. Skutoèným náboženským presvedèením Gándhího bolo poèúva svoj vnútorný hlas. Nepoznal dogmatizmus, ktorý je vzdialený východným náboženstvám, naopak, tvrdil: ”Ako má strom jeden kmeò a na òom ve¾a konárov a listov, tak je jedno skutoèné náboženstvo, ktoré keï prechádza ¾udským sprostredkovate¾om, sa rozkošatie ... Odtia¾ pochádza nevyhnutnos znášanlivosti, èo neznamená ¾ahostajnos k vlastnej viere, ale inteligentnejšiu a èistejšiu lásku k nej.” Fotka: ZDŠ - OSVÍCENÍ

Tribuna

-

Po skonèení štúdií sa Gandhí ako právnik zamestnal u firmy, ktorá ho poslala do južnej Afriky. Tá bola tak isto pod nadvládou Britského impéria. Pracovali tam tisíce Indov, ktorí boli lepší otroci ako èernosi, pretože boli lacnejší a usilovnejší. Rasizmus bol už vtedy v Afrike bežný, a tak sa raz Gandhímu stalo, že ho ako farebného vyhodili z vlaku, hoci mal lístok do prvej triedy. Vtedy zaèalo dozrieva jeho vnútorné presvedèenie, odhodlal sa bojova za práva Indov aj ostatných nebelošských obyvate¾ov. Aby sa priblížil ¾uïom, ktorých obhajoval, do konca svojho života vlakom cetoval vždy už len v tretej triede, hoci podmienky v nej boli otrasné. Popri svojej práci si vytrpel množstvo urážok a ponižovania, dokázal ich zvláda len vïaka svojej hlbokej vnútornej viere. Na svojej strane však mal silu lásky, pravdy a spravodlivosti, a preto nemohol prehra. V Afrike obhajoval

Mysch+Masch No: 16

P o r t r é t o s o b n o s t i

Gándhí

/Lenka Kukurová

Mohandás Karamèand Gándhí patril medzi najvýznamnejších myslite¾ov a humanistov nášho storoèia. Svojím životom a filozofiou ¾udí nauèil, že porozumenie, mier a nenásilie sú uskutoènite¾né a dokážu pretvori aj takú nepríjemnú vec, akou je politika. Rozhodol sa svoj život zasväti službe pre ¾udí, boju za pravdu a šíreniu lásky ku všetkému životu. Narodil sa roku 1869 v malom pobrežnom mesteèku v západnej Indii. V tomto období bola celá India už tri storoèia pod nadvládou Britského impéria, ktoré si z nej urobilo kolóniu vhodnú na vykorisovanie. Anglièania sa s domorodcami nestýkali, hindovia nesmeli chodi do domov bielych, boli pokladaní za zaostalých a podpriemerných. Všetka èinnos Indov však bola naplnená posvätnosou. Anglièania namiesto toho, aby sa snažili indickú kultúru pochopi, skôr ju potláèali a nièili. Domáce hinduistické náboženstvo a prvé odhalenia nespravodlivosti v sociálnom usporiadaní utvorili predpoklady pre Gándhího duchovné smerovanie. Nespravodlivos v spoloènosti nevytvárali len Anglièania, ale aj domáci systém kást, proti ktorému Gándhí neskôr ostro vystupoval. Na malého Mohandása mala vplyv najmä matka, ktorá bola hlboko veriaca a venovala svoj život službe druhým. Otec bol ministerský predseda malého indického kniežatsva. V štrnástich rokoch Mohandása pod¾a zaužívaného

zvyku oženili s mladším dievèaom, bez toho aby sa predtým poznali. Postupom èasu Gándhí nadobudol presvedèenie o nevhodnosti detských manželstiev a predèasného sexuálneho života. Ako šestnásroèný sa rozhodol, že pôjde študova právo do Anglicka. Vtedy ešte stále veril tomu, že India sa môže slobodne rozvíja aj pod britskou nadvládou. Gándhí bol od malièka striktný vegetarián a spoèiatku mu robilo problémy stravova sa takto aj v Anglicku. Stretával sa s nepochopením, a preto mäso nejedol len kvôli s¾ubu, ktorý dal matke. Postupne sa však vegetariánstvo stalo jeho životným presvedèením a príkladom praktikovania súcitného životného štýlu. Zaèal sa stretáva s ¾uïmi s podobnými názormi a stal sa èlenom Vegetariánskej spoloènosti. V týchto kruhoch sa bližšie dostal do kontaktu s kresanským náboženstvom, ktoré si vážil, nemohol ho však prija ako jediné pravé. ”Nemôžem sa zmieri s myšlienkou, že sa boh vte¾uje iba do jedného zo svojich detí, do Ježiša; a rovnako nemôžem uveri, že len tí, èo v neho veria, majú právo na veèný život. Ak boh mohol ma deti nuž potom jeho deti sme boli všetci. Ak Ježiš str: 74

Z myš+mašovské pošty

Poslední Mysch+Masch se povedl. Alespoò mì kápl do noty, èili to mùj dojem a názor. Pøeèetla jsem ho témìø do posledního písmenka! Pøipadá mi, že se ponìkud „sjednotil“, tedy že každý pøíspìvek, aèkoliv z jiného soudku, má týž smysl. Pravda, pro mì, jakožto vlastnì starší roèník (mám dojem, že to píšou a ètou trochu mladší roèníky, že?) a navíc matku tøí dìtí má mnoho myšmašovského trochu hrubý a drsný kabát, mnì úplnì cizí. Ale o to víc mì to tìší, že když si to pøeètu, cítím tam tu stejnou vnitøní touhu, ten pocit, že to, co nás dnes ze všech stran bombarduje, co se nám úlisnì vnucuje a na co si nakonec všichni více èi ménì zvykáme a pøijímáme a podléháme, že to není to pravé. A tak to hledáme a vyjadøujeme to hledání všelijakými rùznými zpùsoby, které se vìtšinou davùm nelíbí. No a vypadáme pak jako blázni a pomatenci. A není lehké v tom dnešním chaosu vychovávat dìti, když èlovìk sám má ještì v lecèems chaos. A tak teï, když jsem si osobnì už vyzkoušela ty nejhrubohrubìjší projevy protestu (tím døívìjším stylem odlišného života), myslím tím, že jsem se to snažila provést prakticky v životì, a ono to šlo jen ztìžka, a teï najednou jsem zase v tom hrozném paneláku, co mi tak trochu pøipadá jako neosobní hotel bez recepèního a bez reklamy, èili vlastnì „ubytovna pro pracující“, a ze všech stran útoèí silné vlny konzumu a èehosi, co se nám snaží otupit vlastnì myšlení a hlavnì cit. A to nejlépe od novorozeneckého vìku, a tak se ptám, co a jak dál. Urèitì nebudu s dìtmi chodit na street party ani s nima nepojedu protestovat do Temelína, no a dokonce jim asi ani dlouho nezatajím, že existuje McDonald (o jeho zprotivení se ani nebudu snažit), ani jim nezakážu televizi, neuchráním pøed poèítaèi ani pøed magickou reklamou. A tak aspoò všem odvážným „protestantùm“ a tìm, co se snaží žít jinak, hlavnì držím palce, aby to mìlo vždy alespoò pravý výsledek a to myslím má. A nám ostatním „neaktivním“ toho zbývá ještì mnoho, èím mùžeme pøispìt k lepšímu svìtu: Tøeba snažit se mít èisté myšlenky a dobré a láskyplné srdce. A to i tehdy, když babièka koupí dítìti hamburger a nebo myje sklenièku od minerálky nejménì lžící Jaru.. Vždy Pravda je jen jedna (a vždycky vyjde na povrch). Tak koukám Radime, že jsem se nìjak vypsala. Mùžeš to, bude- li se to hodit, klidnì napsat do Myš-Maše. Zkrácenì, to podstatné, vlastnì že se mi to minulé èíslo líbilo. S pozdravem i za naše mròata se louèí Dana.

str: 7

Fotka: Kevin

Mysch+Masch No: 16

Inzerce

(P.O.Box 13, 323 65 PLZEÒ 23)

Vám nabízí tvarové záøièe - biorezonátory pro harmonizaci vitální energie; odstranìní rùzných zdravotních potíží a bolestí (od bolestí zubù po rozpouštìní kamenù); pro odstínìní vlivù negativních geopatogenních zón a škodlivého kosmického záøení, radonu ze zdí domù; pro výrobu polarizované vody na zalévání rostlin i pro zdravotní pití; pro inhalaci èajových smìsí „na sucho“ a pro mnoho dalších použití ke zkvalitnìní zdravého zpùsobu života i k ozdravìní organismu.

Nabízíme Vám za velmi nízké ceny napø.

- zdravotní náramek na zápìstí - druitskou spirálu - egyptskou hùlku života - malou - egypt. hùlku života - malou s èes. granáty - egypt. hùlku života - velkou na GPZ a záøení

kus 70 Kè kus 210 Kè kus 210 Kè kus 310 Kè kus 410 Kè

Návody k použití jsou dodávány s výrobky na dobírku (+pošt. 60 Kè) nebo pøi zaplacení složenkou pøedem (na rubu objednávka) jen 34 Kè (doporuèenì). Objednávky nebo informace (za známku) adresujte na agenturu Ameris. Nabízíme rovnìž rùzné pøípravky podle lidových receptur na rùzné obtíže, speciálnì též pro smogové oblasti, pro dìti, pro ženy, pro kuøáky, obézní; s potížemi pohybového ústrojí (páteø, klouby), a mnohé další. Dìkujeme za zájem.

V èeské kotlinì se obèas stane, že i v televizi vystoupí odborník-lékaø, který je buïto neinformován o mnoha svìtových výzkumech a nebo je dezinformátor, který tvrdí, že vegetariánská strava mùže kromì nedostatku jódu a železa zpùsobit dokonce i mentální poruchy. Slovo “dezinformovat” považuji jako vhodné uvést tam, kde souèasnì chybí dùkazy èi zdroje dùkazù a souèasnì, když vyvozené závìry jsou pochybné (nesluèitelné s jinými prokázanými poznatky). Každá pravda by mìla být prokazatelná. Pokud je vegetáøství pro èlovìka pøirozené, pak pro to musí existovat dùkazy pramenící z urèitého zkoumání. A z tohoto dùvodu vznikla iniciativa výzkumu krevních testù vegetariánù. A se ukáže, kdo má dostatek jódu a železa (zda jen masožravci a vegetariáni pouze z Austrálie a Anglie, kdež-

to naši èeští vegetariáni podle našich odborníkù ne?). Proto, máte-li zájem stát se pokusným èlovìkem, nechejte si prosím odebrat vaším lékaøem krev a požádejte ho o krevní vyšetøení na obsah látek uvedených na letáku. po té, co obdržíte výsledky vyšetøení, tak k nim, prosím, pøipojte vyplnìný “Dotazník pro vegetariány” a odešlete na adresu Jiøí Matoušek, Modøínová 589, 674 01 Tøebíè. Na stejné adrese (nebo pøímo od zdravotní sestry z plzeòské porodnice pí. Evy Bystøické, Ve višòovce 4/A, 315 02 Plzeò) si mùžete vyžádat formuláøe pro výzkum vegetariánsky živených dìtí (obdobný rozbor jejich krve). Vìøím v seriózní zpracování tohoto výzkumu a že získané poznatky pomohou zaprvé ostatním lépe se orientovat v informaèní džungli a následnì (za druhé) zlepšit údìl také ostatním (jiným než lidským) tvorùm.

Léèitel hledá spolupráci - pìstování bylin - domácí výroba pøípravkù - výroba tvarových záøièù - administrativní práce (PC)

Informace na: A MERIS, P.O.Box 13, 323 65 PLZEÒ 23.

) ÈR vz oli dk ku (od

TVAROVÉ ZÁØIÈE

AGENTURA AMERIS

Zúèastníte se výzkumu o nezávadnosti vegetariánství?

Informace na: AMERIS, P.O.Box 13, 323 65 PLZEÒ 23. str: 8

str: 73

Tribuna

Mysch+Masch No: 16

názorù

Je to pouze mùj názor, který Vám pøedkládám. Nebrojím proti konkrétnímu lovci nebo konkrétnímu listu, který jeho fotografii otiskl. Jde mi o obecný fakt. Možná jste nemìli èas nebo energický zájem nad podobnými obrázky pøemýšlet, zda jsou projevem rasismu èi nikoli. Obecnì je toto pøijímáno jako normální novinová zpráva. Ale dovolte m otázku: cožpak znamená, že to, co je obecnì pøijímáno (vìtšinou ètenáøù), je automaticky správný názor? A že to, co hlásá menšina lidí, je automaticky nesprávné? Nechci Vám kazatelsky pøedpisovat, jak máte uvažovat a jak nikoli. Není mým zájmem škatulkovat masmédia na nihilistická, rasistická a necitlivá. Jen Vám chci ukázat další možný názor, rozšíøit vidìní. Nás, èeských vegetariánù, je menšina, necelé 4% (zdroj: Internet), uznáváme právo každého tvora na život, nezabíjíme holoubata z obìtních dùvodù, nelovíme ze sportu, nepotøebujeme si dokazovat tvrdou mužnost, jsme proti testování kosmetiky na živoèiších, nevraždíme zvíøata pro naše najezení (protože to poslednì jmenované není bezpodmíneènì nutné, o èemž informuje Svìtová Zdravotnická Organizace -WHO už po dobu více než 20 let; ale to je nad rámec této úvahy, a proto se s rozebíráním této problematiky setkáte na sousední stranì pod nadpisem “Chceš být mírumilovným tvorem?”). Setkal jsem se také s tímto názorem: Když prý èlovìk vytvoøil podmínky pro chov zvíøat (umožnil jim tak vlastnì žít) v koncentraèních (=velko-

kapacitních) ústavech, v oborách, rybnících apod., tak prý má také právo znemožnit jim žít. Údajnì je to jejich údìl, a tedy se vlastnì nic zlého s nimi nedìje. Podívejme se však o pár tisíc let zpìt: v øímských arénách byli otroci chováni pro krvavé zápasy pøed skandujícím publikem, a když byli zabiti, nic se nedìlo, vždy to byl jejich údìl. Spoleènost se od dob øímské civilizace vyvinula, a tak dnes uznáváme lidská práva a zbyla tady jen Aréna na È T 1. Tøeba pøíští spoleènost se v budoucnu dovyvine a budeme uznávat i zvíøecí práva opravdovì. Doufám, že k tomu dospìjeme døíve než za dalších pár tisíc let. Budu se opakovat, když øeknu, že stejnì jako zabíjení otrokù není bezpodmíneènì nutné, tak i zabíjení zvíøat (a už sportovních, komerèních nebo stravovacích dùvodù) je prosím pìknì zbyteèné, a to objektivnì (pøestože souèasná vìda tak jednomyslnì neuznává). A jaké fotografie naopak v tisku rád uvítám? Napøíklad úspìšného pìstitele pózujícího s nadprùmìrným plodem. Jeho úsmìv snad vyjadøuje podìkování pøírodì a jeho výpìstek je výsledkem jeho starostlivosti, kterou na záhonech projevil. Nevím, jak Vám, ale mnì by se víc líbilo žít ve svìtì, kde dovedeme chápat každou druhou bytost jako sami sebe, než v nihilistickém, rasistickém a necitlivém svìtì, kde jsme sobecky zahledìní jen do sebe a na druhé se pøes naše klapky na oèích neohlížíme, a kde tudíž jsme k potøebám a pocitùm druhých bezohlední. Zvláštnì uspoøádané uvažování? J. Matoušek, 4.8.1998

str: 72

Mít pøehled/ TomᚠMlèák (k èlánku mít nadhled Chtìl bych napsat pár vìt k èlánku V. Dvoøáka, ve kterém oznaèuje ateisty – potažmo ateismus za pøíèinu “krize”. Autor zde oznaèuje ateisty za bytosti neschopné “realizovat skuteènì dlouhodobou vizi, myslet dopøedu”. Lidé vìøící pak nazývá odvážným,… Já tvrdím – èert vem Boha! Myslím, že zaslepená, církvemi po celá staletí vtloukaná, kontrolovaná a zneužívaná víra v boha, byla brzdou lidského vývoje. Církve (píšu o církvích – malých i velkých, protože jsou hlavními apoštoly víry v Boha) byly vždy neúnavnými zastánci starého svìta, bok po boku militarismu, státu a kapitálu. Jeden z nejvìtších pokusù jak uvést do praxe onu “dlouhodobou

vizi” – žít v sociální spravedlivosti bez vykoøisování pøírody a èlovìka nemají na svìdomí duchovnì spøíznìné bytosti, ale “ateisté” ve španìlské revoluci v 30. letech. To, že tento pokus trval (v nìkterých místech) pouze dva roky, mùžeme pøièítat fašismu vydatnì podporovaného nejmenovanou církví … To nejdùležitìjší, co nám chtìl V. Dvoøák øíci je fakt, že existuje pøímá úmìra mezi ateismem a konzumem. Možná to platí na pøíkladu dvou policajtù jež uvádí na zaèátku èlánku. Obecnì myslím platí, že konzum souvisí s vyspìlostí a kapitalismem, nikoli s ateismem. Tom

Jsoucnost Boha logicky souvisí s odøeknutím se lidskému rozumu a lidské spravedlnosti, je negací lidské svobody a vede nevyhnutelnì nejenom k teoretickému ale i k praktickému otroctví.

M. A. Bakunin - ruský revolucionáø a anarchista Kresba: Stanislav Bartoš

Pod èerný vrch, Joe Karafiát, Martin Machovec, Hippies v Polsku, Rainbow, AUSTRÁLIE: (Didgeridoo – škola hry, Surf Dreaming, Youth Yindi, Aboriginci), Insania, Magor...

Èíslo 22. by mìlo vyjít v kvìtnu 1999, k sehnání na adrese: Pavel Komínek, U Zavadilky 234, 751 02 TROUBKY NAD BEÈVOU. Distribuuje MAA. str: 9

A s t r o l o g i c k é O k é n k o Tety Máni

Mysch+Masch No: 16

Zvláštní uvažování?/Jiøí Matoušek

BL͎ENCI Mytologie: V Øecku je toto znamení spojováno s mýtem o Kastorovi a Polluxovi, polobožských dvojèatech vzešlých z lásky Lédy a Jupitera, který sestoupil z Olympu pøevtìlený v labu. Od jejich narození je Merkur (vládce blížencù) povìøen se o nì starat, živí je a vychovává. Oba bratøi, pevnì spojeni vìèným pøátelstvím, spolu vykonají mnohé èiny. Tito bratøi se zamilují do dvou princezen a spojují své úsilí, aby je unesli jejich snoubencùm. Zde vstupujeme do vlastního svìta blížencù, s jejich svùdností, mistrovstvím, obratnými kousky a váleènými lstmi. Tito snoubenci nejprve pronásledují a pozdìji dostihnou oba bratry a v boji je jeden z bratrù Kastor zabit. Pollux tedy prosí Jupitera, aby uèinil jeho bratra nesmrtelným. Protože tato prosba nemùže být zcela splnìna, nesmrtelnost je rozdìlena mezi nì: oba støídavì žijí a umírají, každý z nich prožívá postupnì pùl roku v podsvìtí a pùl roku na Olympu. Tak nejsou nikdy spolu mezi bohy- stejnì jako dvì hlavní hvìzdy odpovídajícího souhvìzdí, z nichž jedna se skrývá pod horizontem, když se druhá objevuje- jako osobnost lidí narozených v tomto znamení, kteøí se èasto cítí být sami sobì cizinci. Živel: promìnný vzduch, víøení ptactva a hmyzu. Èást tìla: paže, ruce, plíce, dýchací ústrojí. Pøírodní cyklus: rozvìtvování olistìných odnoží, chlorofylová funkce. Klíèová slova: inteligence a transmise (schopnost hnací síly) Symbolika: znamení symbolizuje všechny formy duality v jejich podobnosti, antagonismu nebo v doplòující opozici. Tyto dvojice protikladù jsou zároveò vnìjší i vnitøní, absolutní i relativní. Blíženci, pohyblivost a ohebnost

sama, mají pøedevším skvìlou pøizpùsobivost. okouzlí je všechny formy výmìn, kontaktù a improvizace. Znamení vládne Merkur, bùh obchodníkù, zlodìjù a komunikace. Je to chvìjivý harlekýn, milující hry a tuláctví, génius komedie, vždy trochu nad vìcí a nìkdy neschopný skuteèného zaujetí. Je to virtuózní kašpar a posmìváèek, rozdvojuje se, rozptyluje, bájeènì napodobuje, má potøebu udivovat, ba šokovat, aby vùbec cítil, že žije. Má rád zmìnu a díky této vášni se stává nestálým. Ale jeho obratnost, pøesstr: 10

Pøedstavte si, že si koupíte Vaše oblíbené noviny a v nich uvidíte fotografii èlovìka-vraha, kterému se podaøilo ulovit jiného èlovìka-obì. Vedle je otištìn text, že vrah má být na co pyšný, vždy zdolal úctyhodnì urostlou obì. Myslím, že byste mohli právem tyto noviny nazvat nihilistickým plátkem (slovník praví, že nihilismus je naprosté neuznávání, popírání všech hodnot mravních, spoleèenských apod.). Naštìstí se takové záležitosti nevyskytují v tisku skoro vùbec na rozdíl od kinematografie. Tedy zkuste si pøedstavit nìco jiného: otevíráte Vaše oblíbené noviny a vidíte fotografii èlovìka-rasisty, kterému se podaøilo odstranit èlovìka-nižší rasu. A pøipojený text oslavuje siláctví “vyšší” rasy. Asi byste si øekli: á jejda, tenhle plátek asi zmìnil šéfredaktora, kterého byste mohli právem oznaèit za rasistu. Naštìstí takový tisk nepøevažuje v nabídce na novinových stáncích na rozdíl od samizdatù. Tedy zkuste si pøedstavit ještì nìco jiného: z titulní stránky Vašich oblíbených novin na Vás kouká èlovìk moudrý moudrý-homo sapiens sapiens v maskáèích a usmívá se nad svou obìtí hloupou hloupou-tvorem s “nižší” inteligencí. A pod obrázkem se píše, že šastnému lovci se podaøil husarský kousek, když ulovil témìø dvoumetrového sumce. Naneštìstí se taková záležitost objevuje v tisku, alespoò v prázdninovém období, pomìrnì èasto. Ptáte str: 71

se proè “naneštìstí”? Vysvìtlím. Cožpak Vám nìjaký vìdec-biolog prokázal, že cena lidského života a cena života jiného tvora jsou rozdílné? Cožpak ten, který Vám dal filozofii, že jste nadøazenou rasou vùèi ostatním tvorùm (na Zemi), nemá být právem nazýván rasistou? Nebo alespoò titul “èlovìk necitlivý” by si zasloužil, ne? Znamená to, že jen proto, že jste inteligentnìjší než oni, máte právo je vraždit (a øíkat tomu sport nebo koníèek)? Aby nedošlo k nedorozumìní, hned na tomto místì musím vysvìtlit proè používám tak tvrdé výrazy “vražda, vraždìní”. Na jedné stranì chci nazývat skuteènosti pravými jmény (a když nìkomu vezmete život a není-li to opodstatnìlé, nedokážete-li to zdùvodnit, pro dosažení urèitého prospìchu, tak se pøece jedná o vraždu, ne?). Na druhé stranì musím tolerovat zabití jakéhokoliv tvora, je-li to nevyhnutelné (napø. dopravní nehoda) nebo nutné (napø. ocitnu-li se v situaci, kdy mì ohrožuje divoèák, tak mám právo nebo dokonce povinnost bránit vlastní život. Takže, páni myslivci, ani trochu Vám nevytýkám, když pálíte “ránu z milosti” do nevyléèitelnì nemocné zvìøe, která by jinak trpìla. Plnì chápu, že máte právo nebo dokonce povinnost udržovat pøírodní rovnováhu na Vámi obhospodaøované rozloze, pouze si nejsem stoprocentnì jistý, zda pøemnožení urèitého druhu je vždy nutné øešit zabíjením.).

Tribuna

Mysch+Masch No: 16

názorù

zákonitì nemùže souèasnì škodit. Pøemýšlejte o tom (ve vztahu ke èlovìku), protože podle mého názoru výpovìdní hodnota odborných mnohastránkových tabulek s obsahem vitamínù, minerálù a kalorickými údaji u jednotlivých poživatin. Neškodit ani sobì samotnému – to znamená vystøíhat se dalších základních nectností: pití alkoholu, konzumaci drog apod. Neškodit ani sobì samotnému – to znamená chránit si vlastní zdraví a život, z èehož vyplívá, že jíst musíte, že nenecháte sebe vyhladovìt (by byste tím uchránili od podøíznutí hlavu salátu, který je taky živým stvoøením) a že Vaše strava má být pestrá a zároveò vyvážená (èehož mùžete dosáhnout, že k plodùm, semenùm a zeleninì pøidáte mléèné výrobky, vejce a tøeba nìco, co mì momentálnì nenapadá, ale na co Vy sami urèitì pøijdete, vždy máte taky zdravý rozum, ne?). Závìrem bychom se mohli vrátit jednak na zaèáteèní téma, tj. kolik dobrot si navaøíme, jen tolik si jich budeme moci sníst, a jednak na politickou notu. Jeden výzkum totiž prokázal, že kdyby pouze obèané vyspìlých zemí uskromnili svou spotøebu masa jen o 10%, pak by se (dle odborníka na výživu J. Mayera) touto úsporou uvolnilo obilí pro 60 miliónù podvyživených a hladovìjících. Zajímavé, že? Leè zøejmì neuskuteènitelné. Protože žádný z politikù s tímto tématem nevystoupí, nebo volební kampaò jeho strany je sponzorována tìmi firmami, které tìží z principu spotøebitelství, na kterém je tržnì-ekonomická spoleènost založena. A tady se najednou

mluví o snížení spotøeby, a to si pøece nemùžeme dovolit, že? (mùj názor na využití získaných úspor je ponìkud odlišný od názoru, který zastávají aktéøi zmínìného výzkumu, ale to je opìt samostatné téma, které by tady neúèelnì zabíralo místo). Vìøím, že èas strávený ètením tìchto ponìkud poèetnìjších øádek nebyl pro Vás nudný a ztracený. Snažil jsem se o ucelenìjší pohled na danou problematiku. Možná, že jsem se až pøíliš myšlenkovì rozpøáhnul, že? Ovšem možná, že taky spojuji vìci do souvislostí, které nejsou nesmyslné, nýbrž jen na první pohled skryté. Koho zaujalo jádro této úvahy – tedy vegetariánství – a kdo by mìl zájem o ještì ucelenìjší pohled, ten a si objedná od nakladatelství “Dimenze 2+2 Praha” èasopis “Bytí” (è.9/ 1995), zájemce prahnoucí po ještì více ucelenìjším, obecnìjším a obsahovì bohatším (ve srovnání s panem Charlesem Darwinem) pohledu vèetnì filozofických dùsledkù odkazuji na knížku pana Josefa Zezulky s názvem “Bytí – životní filozofie”. (Titul je na pultech rozebrán, takže nezbývá než si ho vypùjèit v knihovnách.) A vlastnì mu chci i podìkovat, protože mi, sice zvláštním zpùsobem, ale pøece jen trochu pomohl se sepsáním toho, co mᚠètenáøi tìchto øádkù, pøed Tvýma oèima. Vydavatelství DIMENZE 2+2, Soukenická 21, 110 00 Praha, tel. 02/231 11 41 Jiøí Matoušek, Modøínová 589, 674 01 Tøebíè

str: 70

nost, velká citlivost mu umožòují, aby se sklonil, nikdy však zlomil nebo ustoupil. Blíženci jsou v zásadì protikladní, proto se snaží plnì prožívat intenzitu okamžiku, i když pìstují odstup a distancují se intelektuálnì, což je chrání pøed tím, aby se nechali unést emocemi. Sklony k narcisismu. Tato bytost se s obdivem na sebe dívá. I u tohoto znamení se vyskytují dva typy temperamentù. Mùže to být emocionální všeteèka, rozmarný, fantaskní, s výraznou zálibou ve všem neobvyklém a nepøirozeném. Jeho upøímnost je úplná, ale každou chvíli se týká nìèeho jiného. Druhý typ je studenìjší, intelektuálnìjší. Je obratný, skeptický, oportunistický, mistr v umìní dvojí hry, schopný neobyèejné obojakosti. Blíženci se obvykle zajímají o všechno, ale k nièemu se nepoutají. Èím širší je jejich pole zájmu, tím povrchnìjší

je jejich schopnost soustøedìní. Zázrak této rozpolcené povahy je v tom, že nachází svou jednotu v samém faktu své roztøíštìnosti. Merkur byl olympský posel, zobrazovaný jako mladý muž s køidélky na patách. Mìl i èetné jiné funkce, pøedevším chránit obchodníky a zlodìje! Svým øeckým jménem Hermes je také pøetvoøitelem energie. Merkur je transcedence reprezentace a znamená pøechod od jednoduchého ke složitému, od jedineèného k mnohonásobnému. Astronomické hledisko: planeta nejbližší Slunci, což znesnadòuje její pozorování (je možné jen za svítání nebo za soumraku, když ji sluneèní svìtlo ještì nepøekrývá). Merkur se od Slunce nikdy nevzdaluje víc než 28o . Má prùmìr 4880km (podle mìøení z roku 1970). Merkur nemá ani atmosféru, ani satelity; úplný obìh okolo Slunce vykoná za 88 dní.

KOZOROH Je bytost hlubin. V srdci temnot, v samém sebeobnažení, v  neproniknutelné noci duše musí vytrysknout vykupitelská jiskra. V øecko-øímské mytologii je znamení spojeno s bohem Saturnem, neúprosným èasem požírajícím své vlastní dìti, ale nakonec poraženým a vypuzeným z nebe. Jako uteèenec mezi lidmi nastoluje Saturn zlatý vìk, v nìmž všichni žijí v souladu, klidu, nezištnosti a hojnosti. Saturn je také pùvodcem staroøímských slavností zvaných saturnálie, pøi nichž se páni stávali služebníky vlastních otrokù. Jako bùh èasu je Saturn zobrazován v podobì bezkrevného starce s kosou v ruce. Jiný mýtus spojený s Kozorohem: mýtus o Janusovi s jeho zvláštním vzezøením s dvìma tváøemi - s jednou hledící do minulosti, s druhou pozorující budoucnost. Pøedstavuje tak èas v jeho celistvosti, tedy neodvratnost osudu. str: 11

Astrologické M+M

okénko

ŽIVEL: kardinální zemì (holá, zmrzlá, obnažená pùda, temná jeskynì, neposkvrnìný horský vrchol se závratným štítem) ÈÁST TÌLA: kostra, kostní soustava PØÍRODNÍ CYKLUS: zrno ukryté v obnažené a zmrzlé zemi, životní energie odpoèívající v srdci temnot pøed pomalým, gigantickým vzestupem. KLÍÈOVÁ SLOVA: pøísnost, retrakce, moudrost. Trpká a melancholická je velikost Kozoroha. Vzdálený osud, nevdìèná døina, pracné dobývání, neotøesitelná vytrvalost to je základní smysl Kozoroha. Epocha Kozoroha znamená opuštìní úzce subjektivních hodnot a pøekroèení osobních mezí k vyšším nárokùm, vyúsujícím v odøíkání a sebezapøení. Proto je pøirozené, že tomuto znamení vládne Saturn, planeta obìtí a zkoušek, nutných ke skuteènému poznání a k niternému naplnìní. Kozoroh se projevuje pøedevším dlouhoudobou psychologií: klid, chladnokrevnost, vytrvalost. Jeho plány jsou vyzrálé, uvážené, promyšlené, provìøené, uskuteèòuje je neochvìjnì až do konce. Tento neoblomný temperament je hluchý k  bezprostøedním podnìtùm, svody okamžiku ho nemohou vyrušit ani svést z vytèené cesty. Je zásadnì konzervativní, ztìlesòuje stabilitu, spolehlivost, stálost až zatvrzelost. Vnìjší a nadbyteèné jevy vnímá s krajním odstupem, s ledovou jasnozøivostí. Je málo pøizpùsobivý, strohý, pøesný, pla-

Mysch+Masch No: 16

chý, bezúhonný. Jeho pøísnost ho nìkdy uzavírá do povýšenecké a mrzoutské izolace. Chladná a uvážlivá vùle mu zajišuje pozoruhodnou kontrolu ve zdolávání pøekážek. Za tímto stoickým a pøíkrým chováním se mùže skrývat ostrá a bolestná citlivost èlovìka, který nedovede vyjadøovat emoce a city. Kozoroh na sebe neochvìjnì bere tu nejt잚í odpovìdnost, proto se lépe cítí o samotì a v  rozjímání. Kozoroh má èasto obrovskou potøebu moci a je nesmírnì pyšný. Nìkdy musí za každou cenu ovládat. SATURN: je bùh èasu, vládne dlouhovìkosti a zralému vìku, v  nìmž se èlovìk, odpoutaný od vášní, zbavuje vnìjšího zdání a ukazuje se v celé autenticitì svého bytí. Saturn je definován jako existence. Øídí pøechod od dvojího k  mnohému, od prožitého k  abstraktnímu. Podnìcuje k prohloubení zkušeností a k jejich využití. TRADIÈNÍ ANALOGIE: èerná barva, gagát, onyx, olovo, stáøí, vìdìní, konzervatizmus, strádání, osamìlá moc. ASTRONOMICKÉ HLEDISKO: poslední planeta viditelná pouhým okem. Saturn je planeta s nejmenší hustotou v celé sluneèní soustavì. Má prùmìr 12 000km a doba jeho obìhu kolem Slunce je 29 let a 167 dní. Má nìkolik satelitù a je obklopen prstenci.

str: 12

mýšlení o tom, co je dobro a co je zlo. Objektem výzkumù nebyli jen lidé, ale i jiní primáti. Výsledek byl však pokaždé stejný: jedinci ze skupiny živené masem se chovali agresívnìji ), a to významným zpùsobem, než jedinci z referenèní skupiny živené vegetariánsky, u kterých došlo ke zlepšení smyslového vnímání. Metabolity pøíslušné masitému stravování se podílejí na ovlivnìní (spoleènì s genetickým faktorem, vlivem doby, vlivem kolektivního myšlení spoleènosti…) našeho mozku takto: Levá hemisféra, která má za úkol racionální myšlení (která, hrubì øeèeno, pracuje s  údaji, èísly, konkrétními pojmy, údaji týkajícími se forem, barev, tvarù), je vyživována více, což by bylo v poøádku, ale toto se dìje na úkor vyživování pravé hemisféry (která pracuje s pocity, intuicí, abstraktními pojmy, umìním, údaji týkajícími se obsahu, významu, úèelu). Uvažujeme-li v intencích pouze souèasného poznávání svìta, pak se nám jeví rozumové chápání jako normální a úplné, pokud bychom však uvažovali v historicky širším kontextu, tj. v intencích dávné, ménì dávné minulosti a dokonce i v už blízké budoucnosti (která nutnì toto bude muset pøehodnotit, vždy vìdecký racionalismus je otcem naší technické civilizace, která svým dùsledkem nièí pøírodu, která je kolébkou nejen nás lidí, kteøí podøezáváme vìtev, na které sedíme, ale nás všech), pak bychom poznali, že nedeformované lidstvo vždy používalo a používat bude poznávání svìta stojící na obou poznávacích složkách – tedy na rozumu

str: 69

na stranì jedné a na intuici na stranì druhé, a to v jejich vyváženém pomìru. Prakticky vzato to znamená, že masožravec bude zbìhlý v práci s konkrétními, napø. èíselnými, daty s dílèími úlohami, bude chytøejší (psycholog by asi použil termín “èlovìk s vyšším intelektem”) než vegetarián. Ale nebude moudøejší, nebude tolik zbìhlý v úlohách, co se týèe souvislostí, pro detail mu bude èastìji unikat smysl vìcí (ve srovnání s vegetariánem). Takového èlovìka si mùžeme pøiblížit slovy pana Antoinea de Saint-Exupéryho: “Když nìkterý èlovìk objeví chrám, tak zkoumá strukturu jeho kamene namísto, aby zkoumal úèel stavby” (=parafráze). Shrnutí: budeš-li chtít konat dobro a neodstraníš pøitom zmiòovanou základní chybu, pak Tvé uvažování bude (do jisté míry) ovlivòováno nevhodným zpùsobem (vzhledem ke Tvé snaze být dobrým). Je na Tobì, zda se budeš snažit být dravcem nebo zda se budeš snažit být mírumilovným tvorem. Ten, kdo chce být kladnou souèástí tohoto svìta, neškodí druhým (to už jsme si øekli), ale ani sobì. To znamená, že si vybírá takovou stravu, která je pro nìj pøirozená a ne zdraví škodlivá. Masitá výživa u èlovìka vyvolává kromì jiného usazování cholesterolu v cévním systému. Jistì nebude nikdo oponovat názoru, že tygr je dravcem a že maso musí nutnì být jeho pøirozeným zdrojem potravy. Tedy ptám se: jakto, že se v jeho žilách neusazuje cholesterol, který by mu ztìžoval a zkracoval život? A má odpovìï zní: Protože to, co je pro daný zoologický druh pøirozené, mu

Mysch+Masch No: 16

LEV

Chceš být mírumilovným tvorem?/Jiøí Matoušek

Ú v a h a

Promiòte mi, že jako ukázkový pøíklad použiji jednu vlastnì politickou epizodku. Nᚠpremiér chtìl v dobré víøe pomoci èeské ekonomice tím, že pro celý vládní aparát objedná výhradnì tuzemské “tatrovky šestsettøináctky”. Ale protože jejich výroba už byla zastavena, nikdo si je nekoupí, i kdyby chtìl sebevíc. A ještì jeden pøíklad: lidé se chtìjí bavit a smát. A tak Donutil-Izer s Dobrodinským - Polívka - Markoviè - Šimek s Bubílkovou mají o práci postaráno. Pokud by nebyl nikdo, kdo by humor produkoval, pak by se lidé moc nezasmáli, i kdyby ho sebevíc konzumovat chtìli. Nevím jak Vy, ale já jsem zatím nepotkal èlovìka, který by si sebevíc pøál, aby byl chudý, nemocný, nešastný, aby se jeho okolí k nìmu chovalo bezohlednì. Naopak si myslím, že vìtšina z nás by ráda pøijímala bohatství, zdraví, štìstí, chápavé a ochotné okolí. A to dnes a dennì. Napøíklad na autobusové zastávce èeká maminka s koèárkem a s plnou nákupní taškou k tomu – urèitì by ráda pøijmula pomoc. Ale na to je potøeba, aby se našel nìkdo, kdo takovou pomoc poskytne. Jednou to snad pochopíš. Zákonitì pak budeš chtít být kladnou souèástí tohoto svìta. Jednou snad zaèneš pøemýšlet o druhých, jejich pocitech a

potøebách. Pak tøeba pomùžeš topící se vèelce z kaluže. Budeš chtít odstranit zlo ze svého jednání. Abys ho mohl odstranit, budeš muset nejprve o nìm pøemýšlet. A to dnes a dennì. Svým pøemýšlením povstaneš nad vlastním chováním, které jsi dosud mnohdy pøejímal od svých pøedkù nekriticky jako zvyk, tedy neuvìdomoval sis, že setrvávᚠve zlozvycích. S vùlí být kladnou souèástí budeš pøemýšlet tøeba i nad talíøem, zda Tvá touha pochutnat si nezpùsobuje druhým tvorùm utrpení a smrt. Promiò, že Ti doporuèuji zrovna téma vegetariánství jako první téma, o kterém mᚠmeditovat, tøeba by sis chtìl vybrat nìjaké jiné. Je to jen návrh, který jsem získal zkušeností a který se pokusím zdùvodnit. Za prvé: které téma je dùležitìjší – zda pomoci èi nepomoci mamince s koèárkem do autobusu nebo zda vzít život èi nechat druhého tvora žít? (Odpovìï zná každý, kdo øíká ono lidové “když jde o život, tak jde o…”) A druhým dùvodem je, že (kromì èetných jednotlivých pozorování) výzkum vedený ve Velké Británii potvrzuje vliv stravy na psychiku a chování: pøi masité stravì vznikají v zažívacím traktu jiné metabolity než v pøípadì vegetariánské výživy a ty pak ovlivòují èinnost mozku jiným (=pøíslušným) zpùsobem. A zaèarovaný kruh se uzavírá, nebo mozek je ten nástroj, který chceš používat pro pøestr: 68

MYTOLOGIE: znamená prosazení aktivního a mužského tvoøivého principu, který se snaží vtìlit do suverénního já, ovládajícího osud a temné proudy bytí. Všechny kultury uctívaly tuto základní kosmickou energii ve velkých sluneèních božstvech. Je to hlavnì mýtus o Heliovi, bohu Slunce, žijícím v  záøivém paláci z køišálu a drahých kovù, vládnoucím na trùnì oslòujícím svým jasem. Helios je velmi èasto zobrazován jako obrovské oko støežící svìt. Ještì více je pøíznaèná legenda o Heraklovi, který je nadèlovìk, tj. obyèejný smrtelník, který si svými èiny zaslouží být roven bohùm. Po životì naplnìném hrdinskými èiny a titánskými výkony je Herakles zrádnì zabit. Když hrdina vidí blížící se konec, postaví hranici, natáhne na ni svou lví kùži a lehne si na ni. Jupiter ho udeøí svým bleskem, který promìní jeho smrtelnou podstatu a pozdvihne ho mezi polobohy. ŽIVEL: fixní oheò (triumf svìtla a tepla). ÈÁST TÌLA: srdce, oèi. PØÍRODNÍ CYKLUS: rozkvìt, sluneèní teplo a jas. Fixní oheò Lva pøímo øídí denní hvìzda, která ztìlesòuje nejmužnìjší, nejpanovaènìjší síly. Je to pán života, velká centrála prvotních energií, aktivní srdce našeho svìta. Jak hrdì oznaèuje jeho symbol, Lev má heroický a královský charakter, palèivou potøebu neustále nìco pøekonávat. V  pøípadì nezdaru je frustrace tím krutìjší, protože zasahuje jedince v samém dùvodu jeho žití. Tato hypertrofie vlastního já vede k absolutní nároènosti jak k druhým, tak k sobì samému. Život Lva je sled autoritativních iniciativ, tužeb a soutìžení, se zálibou v  nadlidském úsilí, s vášní podmaòovat, organizovat, tvoøit. Nápor Lva je stejnì poctivý jako str: 13

dravý, stejnì jasnozøivý jako nezkrotný. Je zásadnì velkorysý a velkodušný. Nade vše nenávidí nízkost, pokrytectví a podfuky. V tomto podivuhodném charakteru všechno smìøuje k chrabrým èinùm a hrdinství. Je to realista, pragmatik, vážící si zákonù a zvyklostí. Nemá sobì rovného ve vládì nad lidmi, protože na prvním místì dovede spontánnì vládnout sám sobì. Jeho hlubokým posláním je bojovat proti osudu, mobilizovat pro to veškerou energii, povzbuzovat ty skeptiètìjší a ustrašenìjší. Klíèem k chování Lva je potøeba být na výši: snaží-li se získat obdiv druhých, je to proto, aby byl hoden svého vlastního obdivu. Lvu vládne Slunce: Slunce jako první ze „svìtel“ (spolu s  Mìsícem, který ozaøuje v noci) je jádrem soustavy a pøedstavuje život a vìdomí. Slunce je

okénko

ŽIVEL: fixní voda (bažiny, stojaté vody, kapaliny v rozkladu, kvašení, smrtelné i spásonosné jedy) ÈÁST TÌLA: pohlaví, rodidla (análnost) PØÍRODNÍ CYKLUS: ovoce padá ze stromù a rozkládá se pro nové vzkøíšení KLÍÈOVÁ SLOVA: destrukce, regenerace, peklo a podsvìtí, okultno, vše skryté, tvorba nebo posedlost. Psychoanalýza

SYMBOLIKA: jako noèní zvíøe je štír pøedevším smrtelnì jedovatý, jako denní je synonymem obìti a odøíkání, nebo podle legendy se mláïata štíra živí tím, že požírají vnitønosti své matky. Egypané ho mají za ochránce léèitelù a èarodìjù. Ve zvìrokruhu pøedstavuje fázi rozkladu, kvašení, smrti a vzkøíšení. V neustálé rozervanosti mezi voláním str: 14

T

ÝDEN PRO LES - Hnutí DUHA ve spolupráci se s. p. Lesy ÈR, Správou Nár. parku Šumava a Starými ochránci Jizerských hor poøádá v rámci pomoci oblastem postižených povodnìmi (Jeseníky, Šumava) a kùrovcovou a imisní kalamitou (NP Šumava, Jizerské hory) týdenní pracovní pobyty na horách. Cílem je zlepšit schopnost poškozených lesù zadržovat srážky a hospodaøit s vodou a znovuobnovit lesy na holinách. Termíny: 30.5. - 6.6. Nár. park Šumava, 13. 6. - 20. 6.. Jizerské hory, 5.9. - 12. 9. + 19. 9. Jeseníky. Mùžete oèekávat: práci, poznání, další dobré lidi, ubytování a stravu. Celoroènì probíhají i rùzné lesní ( vìtšinou víkendové ) brigády na mnoha místech republiky i na Slovensku, které mimo Duhy poøádají také Sdružení Beskydèan, Sdružení pøátel lesa, Staøí ochránci Jizerských hor, Obèanské sdružení Suchopýr, Lesoochranárske zoskupenie VLK. Bližší informace poskytne: Hnutí DUHA, Jakubské nám. 7, Brno, 602 00, tel.: 05/ 42210438, 42212847, email: [email protected]

1

6. - 30.7. 1999 ( pátek - pátek ) se v pøírodní rezervaci Hutì koná nejen pracovní tábor Žítková 99 ( kosení bìlokarpatských vstavaèových luk,.). Poøádá Základní èlánek Hnutí Brontosaura Maøatice, informace: Pavel Smìlík, è. p. 289, 686 02 Kostelany nad Moravou.

hI nfo

Vládcem štíra je vzdálený Pluto. Osmé znamení je oblastí zásadních metamorfóz (život musí zaniknout, aby se mohl znovuzrodit) a proto mùže být považován i za znamení sestupu do strašných hlubin bytí. V øecko-øímské tradici je právì Pluto bùh podsvìtí. Zmítán chlípnou žádostivostí oddává se tento bùh všem smyslným výstøelkùm, pøes všechen svùj temný a odpudivý vzhled. „Ode dne, kdy nastoupil svou vládu, jediný z  jeho poddaných se nepokusil o vzpouru. Je to jediný bùh, který se nikdy nemusí bát nekáznì a odepøení poslušnosti, jediný, jehož autorita je všeobecnì uznávána. Rovnìž nacházíme vztah ke Štíru v eposu O Gilgamešovi (text hovoøí o „lidech - škorpionech støežících brány Slunce“), v  postavì Osirida v indickém mýtu o Šivovi, stejnì jako v  tibetské Knize mrtvých, podle níž zemøelý musí èelit zástupùm groteskních a hrùzných božstev - reziduí svých vlastních úzkostí, ohyzdných zobrazení svého nadmìrného egoismu. „Nebuï zdìšený. Vìz, že je to personifikace tvého vlastního myšlení: až to pochopíš, budeš osvobozen“

dborné i laické veøejnosti se na vìdomí dává, že v Bojkovicích dne 10. 6. ´99 vznikl debatní spolek ROZHOVORY VŠEHO DRUHU s.r.o. Tento spolek pøijede na vaše pozvání diskutovat o èemkoliv. A to pouze za cestovní výlohy (6-10 osob). Kontakt: Jiøí Chaloupka Maøatice - Východ 1008, 686 01 Uh. Hradištì, tel.: 0632/578 077 Libor Baránek, Bezruèova 553, 687 71 Bojkovice, tel.: 0633/641 135

N

ESEHNUTÍ - NEzávislé Sociálnì Ekologické HNUTÍ , organizace zabývající se problematikou ochrany životního prostøedí (akce proti dostavbì rychlostní komunikace R 34, tzv. Hitlerovy dálnice, v Brnì, vznik nauèné stezky u brnìnské pøehrady.) , lidských práv ( Tibet, vzpoura indiánù v Chiapasu atd.) a ochranou zvíøat (kampaò proti cirkusùm se zvíøaty atd.). Kontakt : NESEHNUTÍ, Pellicova 19, 602 00 BRNO, tel.: 05/ 43244747, e-mail: nesehnutí@email.cz Internetová adresa: http://Nesehnuti.ecn.cz

asc

ŠTÍR

O

&M

mìní v helium - zdroj sluneèní energie, která pøichází na naši Zemi jako tepelné a svìtelné záøení. Pøi peèlivém pozorování této hvìzdy objevíme na jejím povrchu skvrny, jejichž akèní cyklus je 11 let. TRADIÈNÍ ANALOGIE: oheò, žlutá barva, zlato, diamant, úspìch, moc.

sch

definováno jako reprezentace. Je to rovina jednoduchého, jedineèného, viditelného, rovina pøedstavy. ASTRONOMICKÉ HLEDISKO: Slunce, støed naší soustavy nebeských tìles, je hvìzda, plynná koule o prùmìru 1 392 000km. Probíhají na nìm nukleární procesy, vodík se

M+M Info

My

Astrologické M+M

str: 67

V

eronica Brno poøádá Devátý let ní kurz, který bude vìnován pøedevším: praktickému seznámení s projekty Veroniky i obce Hostìtín; poznávání, zkoumání a diskusím o otázkách souvisejících; zdejší muzice, tancùm a krajinì Termín: 3.-16.7. 1999, Místo: Hostìtín, Bílé Karpaty, Èeká nás: pomoc pøi stavbì moštárny, bourání a rozebírání kamenné komory, kosení luk, sušení sena, sestavování a montហsluneèních kolektorù, tìsnìní oken, pøíprava paliva pro kotelnu, úklid lesa. Doprovodné poznávací a diskusní programy budou navazovat na pracovní aktivity, ale nabídnou i další témata: ovocnáøství, zpracování místních odrùd, hospodaøení s energií v obci, výtopna na biomasu atd. Kontakt Veronica, p.p. 91, panská , 601 90 BRNO tel.:05/42 21 83 51

Mysch+Masch No: 16

M+M Info

M

My

AŠURKOVSKÉ PODZEMNÉ – èasopis jako jindy, È. 21 (podzim 1998) – Pod èerný vrch, Joe Karafiát, Martin Machovec, Hippies v Polsku, Rainbow, AUSTRÁLIE: ( Didgeridoo – škola hry, Surf Dreaming, Youth Yindi, Aboriginci), Insania , Magor... Èíslo 22. mìlo vyjít v kvìtnu 1999, k sehnání na adrese: Pavel Komínek, U Zavadilky 234, 751 02 TROUBKY NAD BEÈVOU. Distribuuje MAA.

sch

B T

S

LUNÍÈKO – nezávislý kulturní obèasník, nový vyvíjející se èasopis, è. 1.obsahuje povídky, básnièky, úvahy a dále také rozhovory, texty a recenze týkající vìtšinou metalových, grind a HC kapel, má 40 str. A5, stojí 20 Kè a seženete jej u: Vašek Stoupal, Vísky 62, 679 33. Èíslo 2. By mìlo vyjít o letních prázdninách.

&M

rnìnská kapela ANNA BUREŠO VÁ, známá pøedevším svými hity “Mñau,mòau , èièi” a “Michale”, vydala letos na jaøe CD. Sehnat jej mùžete na adrese: Jakub Hloušek, Køepice 165, 691 65.

architektury ( spolupoøádá Spoloènos Priatelov Zeme Košice) 24.- 27. 6., Záchrana døevìnice 5.- 18. 7., Èekání na žatvu 31. 7 – 8. 8., Ekotábor (spolupoøádá S. P. Z. ) 1. – 10. 8. , Výroba slamìné krytiny 23.8. – 31. 8., 1. 9. – 5. 9., Pomoc krajinì a z každého rožka troška 5.9. – 12.9. Víc informací poskytne: Pospolitos harmonického života, Zaježová 132, 962 63 PLIEŠOVCE, Slovensko.

V

 kvìtnu 1999 vyšla v nakladatelství J. Šabaty Doplnìk kniha Pavla Peèínky Pod rudou vlajkou proti KSÈ – osudy radikální levice v Èeskoslovensku. Publikace je pøedevším vìnována krystalizaci ès. Krajnì levicové scény a jejímu vývoji od první republiky až po rok 1998. Publikace má 136 stran a za 96 Kè si ji lze objednat v nakladatelství Doplòek, Stará 18/ 20, Brno 602 00, tel. 05/ 45242455, také je bìžnì k dostání v knihkupectvích.

asc

rafalgar ve spolupráci s obèanským sdružením Arché poøádá 25.-27.6. 1999 LETNÍ MÚZICKÝ HAPPENING. Uskuteèní se ve vesnici Ohnišany (12 km od Hoøic v Podkrkonoší, vlak. spojení) v místní hospodì a na zahradì chalupy è.p. 52 (Kvasnièkovi). Za 79 Kè budete moci pobýt v pøírodì ve spoleènosti dalších kultuøe fandících lidí, k happeningu mùžete pøispìt aktivnì (pøivezte hudební nástroje, vlastní èi cizí texty ke ètení...) èi jen vnímat, jak tvoøí druzí – kapely tvrdé i mìkèí, folkaøi, literáti, divadla, performeøi, výtvarníci, filmaøi. Bližší informace: Jan Kvasnièka, Cerekvice 71, 507 77, tel: 0435/ 681 172. ospolitos harmonického života poøádá i letos rùzné kurzy, víkendovky a brigády, napø. Kurz hlinìné

nfo hI

P

2

3.7. - 6.8. ( pátek - pátek) se koná v Muchovicích lesoochranáøský tábor O lesích a lidech. Tábor poøádá Hnutí Brontosaurus a Hnutí Duha, informace: Jana Tomeèková, Tvrdého 5/ 7, 602 00 BRNO, e- mail: , . .

str: 66

Boha a vábením Satana, v dialektice tvoøení a boøení, vykoupení a prokletí, touží štír ani ne tak po tom, aby žil dobøe, ale aby žil intenzivnìji. Jeho erotická moc je palèivou potøebou proniknout do samého nitra vìcí, do nejtemnìjšího a nejskrytìjšího jádra skuteènosti. Nesnáší žádný sociální tlak, žádnou brzdu, žádný zásah vnìjší vùle. Pøipouští jen svùj vlastní zákon, nesnáší žádnou autoritu. Je to vìèný buøiè, živelný individualista. Protože má obvykle potøebu stát proti nìèemu, aby mohl sám sebe definovat, soudí, rozhoduje, roztíná problémy, podléhá náhlé pøitažlivosti i okamžitému odporu, veden intuicí a vrozenou obezøetností. Štír má pocit,že žije jen ve velkých životních bojích, nìkdy se mu stává, že následkem nìjaké zábrany zatápe a lehce se uzavøe do sebe. Je velmi citlivý na bezvýchodné situace, proto má snadno dojem, že chodí v bludném kruhu a uzavírá se v chování poznamenaném pocity viny, trestu a sebepotrestání. Štír cítí své bytí a prosazuje se jen v  odlišnosti. Jeho úzkostná jistota, že je jiný, mu èasto dává pocit výluènosti. VLÁDNOUCÍ PLANETA PLUTO: protože je Pluto bùh podsvìtí, vládne všemu okultnímu, noènímu, záhadnému a pøedstavuje transcedenci a znamená to, co nelze vysvìtlit, vnímat nebo postihnout pouhými slovy. Latinský název Pluto pochází z øeckého ploutos, bohatství, ostatnì ve starovìku byl zobrazován s rohem hojnosti v ruce. Jeho øecké jméno Hádes je odvozeno z aitho, hoøet, promìòovat se ohnìm.

Zde je zøejmá analogie se znamením štíra, jehož nejvyšším symbolem je Fénix rodící se z vlastního popela. ASTRONOMICKÉ HLEDISKO: Pluto, poslední známou planetu sluneèní soustavy, objevil roku 1930 C. V. Tombaugh podle výpoètù Percivala Lowella. Jeho pøedpokládaný prùmìr je asi 6 000km, úplný obìh okolo Slunce uskuteèní za 248 let a 157 dní. Pokud Pluto nemá dominantní postavení v horoskopu jednotlivce, jeho pùsobení se vztahuje spíše na generaci lidí. Prùchody Pluta znameními zvláštním zpùsobem èasovì souvisely se vznikem kulturních hnutí a nástupem nebo i pøevládnutím krizí a urèitých nemocí. Pluto v Raku (1914 - 1938) první svìtová válka. Nemoc: rakovina. Pluto ve Lvu (1938 - 1956) druhá svìtová válka. Nemoc: infarkt (Lev je v analogii se srdcem). Pluto v Pannì (1956 - 1971) zavedení kontroly porodnosti a dietetiky ve veøejném mìøítku (Panna: hygiena, kontrola). Pluto ve Vahách (1971 - 1983) Pluto ve Štíru (od roku 1983) AIDS. Poznamenejme, že poslední prùchod Pluta Štírem, znamením sexu, probíhal v téže dobì jako rozšíøení syfilidy ve svìtì. Objevení Pluta se èasovì shodovalo s poèátkem atomové éry. Pøepis z knihy ENCYKLOPEDIE ASTROLOGIE Catherine Aubierová TRADIÈNÍ ANALOGIE: tajemství, destrukce, atomové zbranì, plutonium, okultní síly.

Napsala Maruška Konèitíková, vyobrazení znamení: Stanislav Bartoš

str: 15

Mysch+Masch No: 16

Hudební kukátko

DG 307

a Veèer kulturního undergroundu (na Míru)

Po loòské zastávce The Plastic People jsme mohli v Hradišti vidìt a slyšet další legendu dávného Undergroundu - Skupinu DG 307. Oproti Plastikùm zbyl z pùvodní sestavy pouze základní kámen, básník Pavel Zajíèek. Nová krev však DéGéèkùm prospìla a mùžeme mít za jisté, že i tento hudební dinosaurus je ještì docela živouèký.

Historie a doba

Pøed vysoutpením DG se na míru odehrála hodina dìjepisu v podobì promítání nìkolika, dnes už legendárních filmù. Nejprve jsme si mohli vzít historické pouèení z filmu Mimikry, který pøedstavoval televizní veøejnosti tehdejší III. kulturu jako únosce letadel, feáky a vrahy. Dalším filmem byl záznam koncertu v Postupicích z roku 1974. Tento dokument tehdejší STB zabavila a použila k výrobì známého Atentátu na kulturu. Z plátna dýchla historie z doby „kdy se i svatí váleli v kýblech“ období normalizace, kádrových provìrek a zákazù všeho, co za nìco stálo. Útlak ze strany eshtabilishmentu ani kulturní izolace však nezastavila potøebu lidí tvoøit, jen ji zatlaèila do

P.Z. 70 léta

podzemí. V tomto období se odehrávaly oslavy svateb a jiné soukromé akce pro zvané, pøípadnì utajené koncerty. Z plátna zasvitl odlesk tehdejší spontanejity a svobodného projevu umìní, které nikomu nemohlo pøinést jiný prospìch, než vnitøní radost sdílenou s ostatními. Po shlédnutí filmù nastoupila DéGéèka. DG byli profesionálnì sehraní s ujasnìným stylem a srovnání s právì vidìnými zábìry bylo Nasnadì.

DG pøed...

Nuže: Kolik lidí, tolik názorù. Mùj je ten, že DG 307 v rocích svých zaèátkù nebyli asi moc k poslouchání. Pøes skvìlé texty a vyhranìný hudební názor, byla tehdy kapela težko stravitelná. Šlo spíše hlukový o doprovod Zajíèkových existencionálních veršù. Teprve pozdìjší vývoj kapely smìøoval více k hudbì. Postupem èasu ubývalo vrtaèek, brusek, tyèí a jiných hlukových emitorù a pøibylo hudebnosti. Originalita však zùstala a pozdìjšími nahrávkami (z konce 70. let) blýskla i køehká lirika - v hudbì i v textech. Pak následovalo umìlé pøerušení vývoje. Zajíèek emigroval a Hlavsa žil tìžké roky doma, vystaven perzekuci i vìznìní. str: 16

padala velice neutìšenì. Našli si místo u moøe, jehož velikost je pøitahovala a pøipadalo jim, že vody nasákly více Slunce i na pozdìjší èasy. Pravidelnì jim vlny pøinášely z moøe potravu a oni ji s úctou a díkem pøijímali. Byla mezi nimi opravdová družnost, která prostálými prožitky pøecházela v lásku k bližnímu. Bylo jich žalostnì málo, ale v porovnání s tìmi v podzemí, žili pøece jenom radostnìji. Každý den pøicházeli k okraji èeøících se vln, poklekli a se spjatýma rukama pìli svou píseò ke Slunci, že alespoò pøes mraèna jim dopøálo pocítit vzdálenì své svìtlo. A tak to, co by jen tìžce a pomalu v sobì hledali a nacházeli po dlouhé vìky v pùvodním žití bez zatmìní Slunce, odkryli v sobì za mnohem kratší dobu. A tak, jak vlny omílaly pobøežní kameny, tak i jejich stupòující se touha po Slunci z nich pomalu omývala jejich špatné nánosy. A tak, jak si podzemní lidé budovali pro teplo pøíbytky hloubìji a hloubìji, lidé u moøe pozvedali své tváøe èastìji a èastìji k obloze. Asi nejvíc charakterizoval žití tìchto dvou skupin vzduch, který je obklopoval. U jednìch tìžký, umìle okyslièovaný, u druhých jakoby plný šávy vlhkosti z moøe. A pak pøišlo, co muselo pøijít. Živly Zemì se vzepjali ve své síle. Co bylo vyzdviženo, bylo oèištì-

no, zbylé bylo zaplaveno nebo zahlazeno zemìtøesením a sopeènou èinností. Záø Slunce pak po odeznìní opìt dopadla na zemi, aby znovu mohla vykvést do krásy. Oèi tìch, kteøí zbyli, cítili øezavou bolest, kterou jas s sebou pøinášel. Brali ji jako varování pøed vypínáním se nad nìj. Poklekli a z jejich úst se øinula slova díkù. Kéž nikdy již nezajde Slunce za mrakù tíž!

KRESBY: STANISLAV BARTOŠ str: 65

Mysch+Masch No: 16

Povídky

DG dnes

POVÍDKA: ZDENÌK BARTOŠ

BYLO JEDNOU Byla doba na této zemi, kdy lidé žili v neradosti, v závisti, pomluvách, smyslnosti a v nelásce. Tak, jak i jejich nitra, tak i obloha na této zemi zaèala se více a více zatahovat. Slunce bylo možné vídat ménì a ménì a lidé, místo, aby si jej zaèali vážit, zaèali na nìj spílat. Namísto díkù za každý jeho paprsek, byla slyšet jen hanlivá slova o tom, že tak málo svítí. Nakonec Slunce zašlo úplnì. I nadále se støídal den s nocí, ale Slunce bylo trvale zahaleno šedými mraky. Jako by s posledními paprsky odešlo od lidí i poslední zbylé dobro. Lidé zaèali žít tak, jako by

vlastnì Slunce ani nepotøebovali. Jenže život Slunce potøebuje. Ovoce dozrávalo bez sladkosti, zeleò rostla, ale chøadla, zvíøata zaèala být bojácnìjší a náchylnìjší k nemocem, a to vše postihlo nakonec i lidi, kteøí na všem byli závislí. Jak èas míjel, lidé si zvykli, a dokonce vzali za své uèení vládnoucích, že Slunce vlastnì nikdy nebylo a že to byl jen pohádkový výmysl babièek. Tìch pár, kteøí Slunce želeli a jeho ztrátu tìžce nesli, se pomalu pøimklo k sobì. Namalovali si znak Slunce na hrudì svých tìl a pociovali jeho teplo alespoò takto. Lidstvo postupnì usoudilo, že nemusí žít ani nad zemí, když tu jen fouká a prší, a zaèali si budovat pøíbytky a mìsta pod zemí. Tam se jim aspoò nestøídal den s nocí a mohli si vše øídit podle umìlého osvìtlení. Díky svému rozumu si vše zbudovali pohodlnì a na povrch vstupovali jen nemnozí pro potraviny, a to také jen do té doby, dokud si je nezaèali vyrábìt synteticky. To nesli asi nejhùøe, ztrátu požitkù u jídla. Ale o to více se vrhli do zbývajících neøestí a nepravostí. A hrstka tìch, jež na sobì i v sobì nosili víru ve Slunce, se ještì více semkla. Žili na povrchu, jehož tváø vy-

str: 64

DG 307, Brno - Divadlo Bolka Polívky 25. x. 1995

DG po...

Když se P.Z. po pádu bolševika vrátil, oživili s Mejlou Dégéèka po 17 letech deskou. Její název, Umìle ochuceno, nelhal. Skvìlé vokály Michaely Nìmcové dodali nahrávce barevnost, kterou jí jinak ubíraly umìlé bicí a klávesy. Zdálo se, že tím Dégéèka konèí a chtìjí si vztyèit dùstojný náhrobek. Opak byl však pravdou a to nejlepší mìla kapela pøed sebou. V roce 94 se DG neèekanì rozjeli po vlastech èeských v nové sestavì s Tomášem Schillou na violoncello, kytaristou „Alfrédem“ Michlem, houslistkou Veronikou Hánovou, a dvìma bubeníky René Starhornem a Jaroslavem Vožniakem. Hlavsa vymìnil basu za klávesy. Tato výborná sestava skvìlých hudebníkù pøekonala všechno, co do té doby DG 307 udìlali. Zvuk kapely byl mnohotvárný a razantní. Nìkomu snad mohl pøipadat trochu akademický, ale DG jsou už takové. Nicménì ani bigbítová dikce jim nechybìla. Mezitím DG 307 obèas koncertovali a obèas vydali desku, aby zaèátkem roku´99 vyjeli do svìta odehrát nìkolik výchovných koncertù. str: 17

Zdá se, že DG 307 spìjí stále více k bigbítu. Osobitost kapely zùstává, jen se už hudba tak naprosto nepodøizuje deklamovaným Zajíèkovým veršùm. Žije víc vlastním životem. Ani texty DG ani jejich hudba nejsou rozhodnì nijak k popukání, pocit úplné marnosti už ale neèní z hudby tak neodbytnì, jako kdysi. Spíše je tu pocit (a smíøení s ním), že svìt sice není tak docela v poøádku, ale i tak je tu èasto pøíjemnì. A hudba: kapelu opustili dobøí instrumentalisté (Kytarista Alfréd a bubeník A. Korb). Ale souèasnì s tím jak ustoupila do pozadí kytara a zúspornily se bicí, nabyly na významu ostatní nástroje: violoncello, housle a basa. Celé to dobarvují klávesy. Novou sestavu tvoøí kromì PZ a Tomáše Schilly ještì Bob Rossler na klávesy, TobiᚠJirous za bicími, David Macháèek na kytaru, Pavel Cigánek housle a kytara a Eva Turnová - basa a zpìv. Po Cimrmanovsku se podaøilo projasnit celkovì pochmurnou atmosféru a vìøte nebo né, dá se na to i tancovat - vyzkoušeno a funguje.

DG 307 vzor 1999

Mysch+Masch No: 16

E.T. z DG (307)

R o z h o v o r

3. dubna´99 vystoupili DG 307 na Míru. Hráli kusy nové, starší i nejstarší. Vìtšina starších písní byla pøedìlána a vìtšinì to prospìlo. Jakkoli vùdèí postavou zùstává samozøejmì P.Z., vizuálnì jeho dva metry výšky trumfla jiná výrazná postava - E.T. Nikoli mimozemšan, ale sympatická basistka. Jsouc v dobré míøe (prùmìr 4 piv), dali jsme se do øeèi. Pivo teklo a øeè plynula, asi do pùl tøetí. M&M: My bohužel zítra ráno všichni vstáváme do práce, jak to je s tebou, prý máte teï nìjakou šòùru (tøeba od basy). E.T.: Celkem máme v kapele asi pìt šòùr, jestli se nepletu. Já mám nejdelší, desetimetrovou, ale tu používám jenom na velkejch stadiónech, tady v Hradišti mám ètyømetrovou a stejnì se do ní zaplejtám, já osobnì bych dala pøednost vysílaèce, abych mohla i mezi lidi a mìla „víc ze hry.“ Jinak máme s kapelou jednu spoleènou šòùru a na tý teï vlastnì jsme. Zítra jedeme na do Bratislavy a dál na Slovensko asi ètyøi štace. Vèera jsme hráli v Opavì. Takže zejtra bohužel taky vstáváme do práce. M&M: Øíkala´s, že máte manažerku, co to je za underground? E.T.: Ona dìlá hlavnì jiný kapely a nás bere jako takový podzemní hobby (hobby do-

provody), protože my hrajeme hlavnì když nìco natoèíme. Teï jsme si napøíklad vydali desku sami a ta distribuce a propagace není kdovíjaká, takže si jí i sami propagujem právì pomocí tìch šòùr. Dlouhých i krátkých. Co se týèe undergroundu já souhlasím s tím, jak to øekl Magor v tom filmu, že underground je spíš životní postoj. Já si myslím, že jsme vlastnì poøád underground v tom, který lidi na nás chodìj - takový vlastnì dalo by se øíct neúspìšný ve smyslu statusa quoa. Chudý umìlci, který toho moc neprodaj, protože tady je to tak, že si každej koupí radši auto než obraz. A taky je tu míò lidí než v Americe. Na Csákovou a Lunetic chodí ta zlatá mládež a ty podnikaví podnikatelé. Tøeba taková Lucie, je nìkdo uprostøed, bych øekla.

kosti slov takový skok k erotickým smyslùm kdejakého chlípníka nebo každého z nás. Vycítil mou ohromenost, pokrèil rameny a oèima hledal svùj skalpel na kameny lidstva. Jo, poøád kratší a všechno je nìjak odvážnìjší. Nebezpeènì to lahodí oku, vlastnì obìma. Víš, tolik jsem jich svíral v náruèí, tolik jich našlo zkázu v krásných slovech. Tohle mi nìkdy chybí. Pøece jsi øíkal nìco o fyzických vztazích lidstva a teï... Jsem jako ty nebo ti další, mám tìlo i neøesti k nìmu spojené. To tìlo nìkdy olupuje, èasto ohlupuje mysl i má svá mytologická místa tak èasto zkoumaná a nikdy neøekneš, že nikdy. Kámen nás již vytlaèil až na kraj kopce, mysl muže se probírala kopulaèními pohyby a zbytky vzdechù zbývajících v mozku, tøímaj ících své místo neomezenì , neodvratnì. Podíval se, jako by studoval, co si myslím, ale mìl smùlu, moje hlava nehodlala vyprodukovat žádnou myšlenku. Zklamanì se odvrátil, sebral kladivo. Nechceš si to zkusit, chvilku opatrovat svìt? Proè ne... Kámen již nabyl hrozivých rozmìrù, pøedstavil jsem si války, teroristické útoky, pláè dìtí, radující se zvìrské oblièeje nad úlevou pøi zabíjení. Modlitby knìží pøed popravou nové víry. Majzlík byl studený jako hlaveò pistole pøed tím, než se z ní zaène støílet. První lehká rána... nic, další, vìtší, s èím dál tím vìtší silou mlátil jsem

do odporného šutru. Najednou se odštípl obrovský kus kamene, dopadl na zem. Pøi jeho kontaktu se mé tìlo rozpoltilo, hroznej øev - a patøil mnì - mlátil jsem kolem sebe, všechnu bolest jsem chtìl vyhubit, ale ta nejvìtší explodovala ve mnì. Muž kolem tancoval a øval na mne. Ty seš infekce, našlo si tì to samo. Jen øvi, bestie, øvi! Tu hudbu jsem už dlouho neslyšel, øvi, šmejde! S trhnutím jsem vyskoèil z postele a poøád jsem øval a ticho. Pohled kolem dokola mì ujistil, že to byl jen sen, prostìradlo bylo celé mokré od potu. Hrùza, takový sen. Douškem vody spláchnu ten pocit v ústech, pøi dotyku sklenice hroznì zaøvu. Na mé ruce jsou obrovské ztrhané mozoly. Václav Pícka 6. èervna 1996

KRESBY : STANISLAV B ARTOŠ str: 18

str: 63

Mysch+Masch No: 16

Povídky

ses až tam, kam se ti ostatní dostávají až po rozkladu tìla. Nìkdo ti dává možnost, velkou možnost nápravy. Nehledej slova nadpozemská, žádná milost není. Pouze další možnost nápravy, jen další možnost. Není, co bych napravoval, øíká se „žiješ jen jednou, proto do toho buš, co se vejde, abys jednou nelitoval“. Tím se øídím, nebo chci. Nezapomenout na nic, nikoho. Vše prý má své místo. Má i nemá. Záleží na pojetí podstaty. Jsou vìci i lidé, kteøí se nikdy nechtìjí zaøadit a pøimìøenì se tomuto názoru také brání. Pøitom jsou nejlehèeji zaøaditelní, protože i pro nì je šuplíèek se jménem. To znamená, že každý nìkam patøí, teda by mìl. Ano, ale ještì záleží na tom, jestli èlovìk najde sám sebe, což by mìla být jedna z hlavních cest lidského poznání. 1 když materialismus a síla financí jsou možná silnìjší. Èlovìèina. Po celou dobu našeho rozhovoru se živoucí spoleènost zakletá do obludného kamene stále zvìtšovala, tlak do zad mi pøipomnìl její mamutí rozmìr ve chvílích divokého puèení, kdy je potøeba zahradník, v tomto pøípadì s kladivem v ruce, aby zušlechtil tu špínu prokvetlou v každém z nás. Chtìl jsem mu

øíct, a pokraèuje v ošetøování svìta, ale nebyla ve mnì síla, abych ho vytrhl z jeho tiché meditace, meditace nad nìèím tak osobním, že nebylo rozumné to pøerušovat. Ticho huèelo a roztahující se kámen temnì vzdychal pøi svém samooplození do lepšího stádia efektivní zrùdnosti. Tak takové to bylo. Opìt budu muset pokraèovat, rovnováha, dùležitá je rovnováha pamatuj si to. Ted už nic není v rovnováze, ten odvìký boj o rovnováhu. Docílíš absolutno, absolutní cokoliv... tøeba tu rovnováhu. Muž se jenom usmál, nebyl to výsmìch nafoukaného profesora nad malým studentíkem topícím se ve svých vìdomostech. Zakroutil hlavou a pokraèoval: Proto tady jsme, nìkdo cílenì, jiný necílenì, ale každý alespoò jednou za život pocítí touhu absolutna. V jakékoliv formì, hmotné i nehmotné. Myslíš, že ty jsi mùj poèátek nebo upozornìní pøed koncem, mezník, cedule na cestì? Ne, jeden je urèitì málo, èást z neurèitého celku cest a polí. Hm, takhle jsem se nad tím asi nikdy nezamejšlel. Najednou v mužových oèích zahrály podivné plamínky, olízl si vyschlé rty. A co ženský, poøád nosej kratší a kratší suknì, trika bez podprsenek. Léto je nejkrásnìjší. Tato otázka mì usadila do hnusnýho bahna, po všech øeèech o veli-

M&M: Jaký je vliv Pavla Zajíèka na kapelu a v kapele? E.T.: Pøestože má Pavel právo veta, tak mám pocit úplný svobody. On vlastnì není muzikant v pravým slova smyslu. Takže tam jde spíš o to, jak na nás pùsobí a jak jsme na sebe napojený. Nìkdy pøijde s nìèím on, zahraje tøeba na klávesy jenom rozložený déèko, my se tak pousmìjem, ale vždycky z  toho nìco vznikne. Já to rozbiju nìjakým rytmem, kytary to zahustìj, smyèce si tam jedou ty svý melodie, on tam pak domyslí složitìjší klávesy a tak to zkoušíme tøeba nìkolik hodin až to JE. V dégéèkách se bìhem tìch let vystøídalo spousta muzikantù, ale jsou to poøád dégéèka, i když nìkdy to jde do sevøenejch písnièek a nìkdy spíš do ploch. Vlastnì ani nejde o to, aby byli všichni vynikající muzikanti. Myslím, že Pavel je vlastnì hodnì otevøenej novejm vlivùm, i v tom jaký si vybírá lidi do kapely. Tahle nová sestava je hroznì pøíjemná, protože je tam každej jakoby odjinud a pøesto to funguje. TobiᚠJirous - bubeník - má jenom kopák, virbl a hihatu a hraje jednoduše. M&M: Když jsem vidìl DéGéèka v ´94 v Brnì, tak se mi právì bicí velice líbily, byli tam tehdy dva bubeníci, myslím že Starhon a ještì nìkdo na perkuse a oba byli skvìlí - hnalo to tu hudbu dopøedu. E.T.: Jo ale on Tobiᚠje taky skvìlej, hraje tøeba míò košatì, ale razantnì a pùsobí

to pøitom odlehèenì. On poslouchá hodnì jungly a drum&basy. Co ty housle s klávesama... pøipadá mi to, že je to zvukovì dost barevné. A co basa jak jsem hrála, bylo to slyšet ? M&M: No výýýbornì, basa byla úúúplnì nejlepší a byla slyšet ze všeho nejvíc. Klidnì sa sem pøestìhuj a možeš s nama hrát v kapele, když mᚠtak pìknou šòùru. E.T.: Jo urèitì, jenom odehrajem zbývající koncerty na Slovensku a pak se sem hned stìhuju. M&M: Prosím tì jaký je Zajíèek jako èlovìk, pøipadá mi na tom pódiu, že je to možná trochu póza a že je asi hodnì sebejistý. E.T.: To právì vùbec ne, to je pøesnì naopak. Je to velice osobní, když se vlastnì lidem tak jakoby pøedhazuje. Tìma textama se hodnì obnažuje a to nedokáže každej. Spoustì lidem to pøijde temný, ale mì pøijde daleko

E.T. na ètyrìch...

str: 62

str: 19

Rozhovor M+M

...a na èesti strunách.

TomᚠŠilla

temnìjší zpívat: „Jsi moje máááááááma, kterou já mám nade vše ráááááád.“ než zpívat o vìcech, který má každej stejnì v sobì. Nikdo si hlavnì nedovede pøedstavit jaká je s Pavlem nìkdy legrace. A jakou si umí dìlat srandu i ze svejch textù. Mì se na nìm líbí i to, že má nìkdy naprosto neadekvátní reakce. Tøeba k nìmu pøijdeš a øekneš: „Když jsem šla na tramvaj, zrovna nìkoho pøejela“. A on: „A co to bylo za èíslo?“. Kdežto když øekneš: „Vrtali mi zub“, tak úplnì pøestane všechno dìlat a øekne: „Fakt? To muselo bejt hrozný“. Pak je trochu

Mysch+Masch No: 16

***

PAVEL

ZAJÍÈEK

Našel sem na ulici køídlo mrtvýho ptáka nebo to bylo køídlo mrtvýho andìla už nevim budeme mluvit ve zkratkách budeme mlèet objímat se a nenávidìt dopít ten kalich až do dna Hledal jsem to v tichu nenašel Hledal jsem to v knihách nenašel Hledal jsem to na cestách nenašel Hledal jsem to v zbìsilosti nenašel Našel sem na ulici køídlo mrtvýho ptáka nebo to bylo køídlo mrtvýho andìla už nevim

maniodepre jako my všichni, ale nepøehání to (jako jeden kluk, kterej jeden tejden dnem i nocí všechny otravoval s rùznejma èinnostma, druhej tejden pak zas upad do naprostý letargie hranièící s kómatem, tøetí tejden vstal z postele zašrouboval se do podvozku vlaku a emigroval do Paøíže, tam ètvrtej tejden upad do letargie hranièící s kómatem až ho poslali zpátky do Bohnic, kde pátej tejden uklidil celej areál). Tahle sestava lidí je myslim dost dobrá a já bych jí chtìla co nejdýl udržet. Pøes Pavla jsem se vlastnì dostala taky k Mejlovi, se kterým jsem nejdøív hrála v celoveèeráku „Kanárek“ (na podzim pobìží) . Tam hrajem sami sebe, takže muzikanty a pak jsme si øekli, když už jsme se tak umìle sehráli, že to zkusíme i

str: 20

Vyschlá postava muže mi nevìnovala ani jeden pohled, dál tyranizoval plaèící kámen bez sebevìtšího zájmu o skuteènost svého konání. Z jeho dlouhých mastných vlasù nespadla ani kapka potu, tváø se pohnula pouze pøi úderu na obrovský majzlík, který mu snad každým okamžikem musel vypadnout. Ale jedna vìc mì vydìsila: Odsekl-li vìtší kus kamene, tak ten, než se dotkl zemì, sám se vrátil zpìt na své místo, vždy v tomto okamžiku se kameník za zvuku mohutného praskání v páteøi protáhl a kámen si s odlehèením oddechl. Nechápal jsem... Proè to dìláš? Muž mi nevìnoval vùbec pozornost, proto jsem pøiskoèil, chytl ho za ruku. Muž se otoèil a v pohledu byl zvláštní úlek èlovìka, kterému beru jeho milovanou hraèku. Trhnutím jsem vytrhl z jeho køeèí ztuhlých rukou nástroj pokory toho šíleného dìlníka. Kladivo se odkoulelo, na jeho toporu zùstaly zbytky ztvrdlé kùže, kousky masa vyrvané z jeho zvláštních rukou. Dìkuji za tuto nucenou pøestávku. Znova se protáhl, tìlo praskalo jako suchý strom. Proè to dìláš? Každý z nás nìco dìlá a nìkdy není vùbec dùležitý výsledek, snad pouze smysl a touha po zaøazení. Nìèím dùležitým být, aby celá spoleènost spoèívala na mém majzlíku. To špatné chci odseknout, ale je to vìèný boj. Chceš snad øíct, že tenhle kámen je samotná prapodstata lidstva a ty jsi

str: 61

jako doktor i lék? Jak poznáš, že odsekávᚠten správný kus nemoci? Vždy je potøeba obìtovat i nìco zdravého pro dobro celku. A proè ty..., kdo tì vyvolil, nebo ses sám ustanovil do funkce samaritána spoleènosti? A kdo jsi ty, když se tak drze ptáš, kde bereš ty právo zvažovat vážnost mé funkce? Zajímá mì jen, proè ty. Úplnì na okraji všech èinù se ocitneš opravdu jen jednou, pak dostaneš na výbìr, ze kterého není možno žádného výbìru, žádného. Potom staneš na takovémto vøedu zemì a snad celých životù. Pak už je jedno, jestli já nebo ty. Každý se sem dostane, aby se osvobodil sám od sebe. Mluvíš, jako bys byl po smrti? Vždy žiješ, nebo... v tom pøípadì i já - to není možný, øekni, že to není možný. Jsi moc pøipoutaný jen ke své sobecké osobì, egoisticky... lidsky. Pokud budeš poslouchat jen slova a nebudeš se v nich rozhlížet a brát si z nich smysl, uslyšíš smrt v každé vìtì. Tak co tady dìlám, nechtìl jsem zastavit tvou práci a pøece to šlo nìjak samo. Strach ve tvém tónu mi napovídá. Co to poøád meleš. Ty mᚠstrach, abys nemusel za mì takhle tvrdì pracovat. Hlavnì nesmyslnì-nesmyslnì-nesmyslnì! Nejsme v zemi pohádek, ani za tím zrcadlem ses neocitnul, nic z tìch vìcí neplatí, neplatilo. Upadls do prázdnoty svých vlastních bahenních øeèí, dostal

Mysch+Masch No: 16

Povídky

Strunná èást DG 307

POVÍDKA: VÁCLAV PÍCKA

POSLÁNÍ? Opìt to samé, krajina propadající se do svého vnitøního vzniku, upírající se do nikomu netušených možností. Stromy bez listí a po podzimu ani zmínka. Hroznì staré místo, rez z kmenù pøímo køièela pøi praskání kùry do snùšky prachu pod ní. Všude se povalovala èervená barva, to nebyla barva krve, ale vìkem sešlá, odpornì se smìjící a nikde nekonèící. Nešel jsem moc rychle, ani to nešlo, tìžká asfaltová hmota høíchù se lepila po celé skuteènosti mých bot. Každý krok znamenal obrovskou tíhu, kroky života - snad... Zákeøný vítr mi pøi každém neopatrném pohledu popálil oèi, proè bych se mìl rozhlížet. Jen jít v mase prázdnoty, jako každý jiný, jít stále dopøedu se sklonìnou hlavou s myšlenkou stáda. Znovu jsem neopatrnì zvedl hlavu, slzy zalily celý oblièej a smìr, žádný smìr se pøede mnou netyèil, jen v dálce na kopci jako vrchol rozkoše umíral kámen, do kterého hrubý kameník vytesával svou životní ságu odpuštìní, ten zvuk kladiva, ta smutná píseò, kterou jsem

døíve nechtìl slyšet, teï bušila do mých spánkù s vervou permoníkù po prohýøené noci plné alkoholových výparù a strašných promile v krvi. Tam musím jít... Chùze se sama zrychlila, bìh, bláto svazovalo, rvalo všechno, co dopadlo do jeho blízkosti. Tlumená rána se smìšným èvachtnutím pøehlušila srdce i kladivo, hnusná chu se lepila na patro, plival jsem, øval nadávky, které se mi zpátky vracely odraženy mou vlastní nemohoucností. A ta troska dál tloukla kámen... Proè... Rychle - bìh, další pád, nadávky, vstát, honem musím dál, dál... Vrány...co, kde se tady vzaly, další, kdo se pøišel podívat na bahno toho èlovìka, dusícího se vlastními slovy a výkaly. Pána všeho, aniž by zvládl sám sebe, bez koruny, s obrovským chtíèem po destrukci a pøemìnì. To byl pohled na sebetyrana èlovìka, kruh tak zdánlivì bludný má jednoduchost spirály, jen staèí vyjít ven a pak rovnì, po smyslu všech slov, vìt, skutkù, marných snù, cílù... Nic jsem nevidìl, bubliny vzduchu prorážely bahno, rychle jsem se otoèil na záda a øval svùj øev bezmocného tvoreèka , byla v tom všechna køivda, bezpráví, obvinìní celého smyslu bytí. A ticho, tìlo schoulené do podoby psa, který se vzdal. Hlava se mi sama otoèila po zvuku, tak blízko jsem ležel a øval svou hysterickou ságu. Hrdinnì se mi klepaly nohy, když na nich tìlo stanulo. str: 60

ho a rozjel naprosté „Šílenství.“ Mejla je vlastnì nìkdy konzervativnìjší v tom, že jede poøád ten svùj zajetej styl a neuhne z nìj. Ale poslední dobou se taky vlastnì otvírá novejm vìcem. Na tý desce Šílenství“ nechal Dušanovi, kterej obstarával samply, hodnì prostoru. Samply se budou pouštìt do lidí a my k tomu budem hrát ten big beat. Zajímavá kombinace. A taky se tìším, že si víc zazpívám. Na texty Krchovskýho. M&M: No Krchovský je geniální, ale ty samply...? Je to takové sterilní. Tøeba když tu hráli Plastici, tak to byl úžasný nápøah, který bych snad ani neèekal, ale míchat do této hudby tu elektrotechniku... I když ono to umožòuje takové to magièno, jak Hlavsa asi vždycky chtìl. E.T.: No právì, ale když se to hraje naživo, tak jsou ty samply hodnì osekaný. A Dušan to bude vlastnì jakoby míchat v prùbìhu koncertu. Jediná sterilita je v tom, že nesmíme uhnout z  rytmu, bubeník má click, podle který-

v reálu. Z  toho filmu mám vlastnì tyhle vixlajvantový kalhoty a natržený na zadku jsou proto, že jsme v jedný scénì kopali celou noc do popelnic, (mùj celoživotní sen, kterej se tím filmem naplnil a zlegalizoval) jakože jsme rozjaøený rockeøi, ale po natáèení jsme mìli nohy oteklý jak konve a zasajrajtovaný kostýmy od rùzných zbytkù z žižkovských kuchyní. Poprvý jsem zažila, že na nás cikáni øvali z oken a nerušíme noèní klid. Takže jsme se dohodli, že spoPavel Zajíèek lu zaènem hrát. Mejla mì vlastnì sbalil na to, že bysme dìlali moje vìci, ale pak se ukázalo, že je tøeba odehrát nejdøív jeho novou desku, která už je natoèená. Pùvodnì to mìli hrát Plastici, ale klukùm se nelíbilo všechno od hudby a Mejlovi zase Brabencovi ságy a tak vzal Krchovskýho makabrózní texty, Dušana Vozáry-

str: 21

Mysch+Masch No: 16

Hudební kukátko

E.T. v konjunkci se Šudlovskou slivovicí.

ho jede. Líbí se mi to tøeba víc než ty zdigitalizovaný Magický noci. Slyšel´s to? M&M: Slyšel a moc se mi to nelíbilo, tato hudba byla vždycky živá... Mám pocit, že Hlavsa mìl vždycky velice dobrý talent na melodie, ale že se trochu chtìnì posunuje tímto smì-

JSOU

TO PODIVNÝ MÍSTA

PAVEL

ZAJÍÈEK

Jsou to podivný místa a to nejcennìjší zùstává skryto v tichu cesty, který se køížej na co èekᚠptᚠse na to co nepøichází a rty vyschlý žízní vášní nepochopenim a obrys tìla obtisklej v krajinì snu sou to podivný místa fantasmagorický stavby a stavby iluzí kroky který smìøujou sem a tam podivný svìtla podivný tváøe podivný slova podivná záøe

rem k té jakoby moderní hudbì. Tøeba ta jeho Fiction, tak to je pøesnì o tom o èem mluvím... E.T.: No talent má, to je jasný, i když se už také nìkdy opakuje, nìkdy mᚠpocit, že celej koncert je vlastnì jedna písnièka. A to spojení s tou elektronickou hudbou mùže leckomu pøijít takové trochu jakoby chtìné. Ale je to cesta, na jejímž konci mùže bejt Hlavsa s basou obklopenej pìti Dýdžejema a mùže to bejt skvìlý. Já jsme do toho šla vlastnì proto, že mì pøitahuje použití elektroniky v kombinaci s živým hraním, ale existuje tisíc zpùsobù jak to zkombinovat a v tom to právì vìzí.... Proto mi vlastnì nevadí, že jsem v Šílenství vlastnì za interpreta, protože je to cesta na jejímž konci mùžu stát i já s basou obklopená pìti dýdžejema (už na tom pracujeme s Tobiášem, ale nechci to zakøiknout) jé to je pìkná, písnièka to je „Temple of Dog“ ze Seattlu (hudba z reproduktorù v baru). To se mi moc líbí... M&M: Tak Díky za rozhovor ***

No a potom hrála Tublatanka, DéGéèka tancovali v baru a hráli na španìlu, ale u toho jsme už bohužel nebyli, protože Jirka musel ráno vstávat a øídit autobus. Rozhovor do koneèné podoby jsme s Evkou dopracovali pomocí emailu, nebo verze vzniklá ústním, podáním, byla dost kùsá. Za rozhovor jsou odpovìdni: ZDŠ, Jiøí Chaloupka a jeho bratránek, Mexikánec Petr, Fotky: Pavel Paška. str: 22

Tož padlá nocija èornyja i nasédol na bicykél znáèky Zimmermann (èitál Cimérman) zahraníènojej výrobotojej, na uháòalž ku chalùpeèce Martinóvajej. Dorazil k òojej uslyšál mocnóje chrápanije i nevìdùciž, èehož tého zapøièinijou jes Vratilsavéèka, ktorýju unavá pøepádla, no i zmóhlá. Pravil´t sóbì samotnájemu: “jaj, Martin dóma zostál , i ja nebohyj robiti nièéhož nemohùcež, i vydám si sa na muzikù žalósu øadnùju štamprlíèkoj odehnátiš.“ Dorazil Jeroným do Potùènièek, skryjec bicykel znáèky Zimmermann do køoviská, posadivšic sa ku stolu prazdnyjemu. Z rázu ostál kterák pøikoványj, že kàvi z nìho nedoøezál by, bo on uzrél Martina vytaèajuceš Kvìtoslávinku. Ná, èehož bol tento krádaè myšlenija nebystrého, zapoèál štamaprlièky klátiti sóbì v hrdló rýcholosou pøevilikój, dokávaï nezhrùtilž sa pod stól dubóvyj v bezvìdomíju hlubokojemž, než móøe samotnája. Spatøíliš tehó junáci statníjiž, mìly snáhu pøevelikù Jeronýma

obživnùti, vskazáliž oni pro bábku kóøenaøku, ktorája pøispìchališ, róbilaš èéhož v sílach jéjich bólo. I nepomóhlo masáženie sàdca áni dýchanije, tož bábka právila:“Ná vèíl jedinou nádìjou jes kóøeò zabarvénija èernójeho.“ Nákùkla v kapsù krádaèovuju, zda u òého nenachádza sa listìnka o alérgii na kóøeò zabarvénija èernójeho, ktorak by jého aplikácija màtvos pøinéslo. Ná v tem zøéla notýsok popísányji hùsto. Tož všéci z òého zvìdìli, któryj lùpije v chalùpeèkách jéjich, i že nóci dnéšnyje v úmysluju mìl Martina o majetek skrovnyj pøipravíti. Bábka kóøenaøka podála mu kóøeòa zabarvényja èernójeho, któryj obživnùvšic krádaèa Jeronýma zo bezvìdomíja, i mósel on pøíznati sa k èinnostijam nekálym, tož táky vysvìtlovátiti, proèež Martina nevylùpil. Martin nehnìvál sa vjacéj na Vratisláveèku, bo zaslùhou jej chrápanija krádaèa dopádaliž. I od dob týchto zóvajù sa Kaminièky z pod Horój Pøevysokój - Chrápanièky z pod Horoj Pøevysokoj.

RESBY:: SSTANISLAV TANISLAV B BARTOŠ ARTOŠ KKRESBY str: 59

Mysch+Masch No: 16

Povídky

POVÍDKA: LUDMILA ŠÍLENÁ V roce 1952 se ve mìstì Okenice nad Okenou sjednotily odvážné emancipované dámy a založily klub na podporu dam chrápajících, pøispìjíc tak alespoò skrovnou troškou aktivistkám z okolních mìst ve státì Vnìjškozemí, v odboji proti patriarcháru. Klub existuje dodnes a jestli jste o nìm ještì neslyšeli, je to jen proto, že tyto prosté, pøesto vzdìlané ženy nikdy neklesly na úroveò mamutích podnikù typu COCA-COLA a nevnucovaly své názory v nevkusných reklamách svìtových masmédií. Jedna z èlenek kubu PDCH, jenž se zajímala mimo jiné také o dávnou minulost své rodné vlasti, nalezla ve starých análech také tento starý, leè pouèný a pravdivý pøíbìh histrocký. I neváhala a pøepsala jej ze starovnìjškozemštiny do dnešní podoby, ponechavší mu však pøekrásnou mluvu jadrnou zastaralou. Stalo se toto v dìdince zované Kaminièky zpod Horoj Pøevysokoj, ktorá rozprostírala sa v hlùbi lesyska øádného. I žil v tejto na samom konci uhléø Martin so svojoj málenkou sistrièkou Vratislavéèkù. Na tož Matrin bol junák švarnyj, natùry veséloje, též s radosù pøevelikoj roborilž od skoréhož jítra nebohého do pozdìjšíhož vjéèera bohého. Jeho milenája zovala sa Kvìtoslavéèka, bydliž této v málož dalekoj dedinéèce Potùèníèky. Siotíèky Vratislavéèka, krasavija dìvèicá po chálupce šustálaž, v poléèku chrpticu zokýbalaž, ppinky zobstarralájaž, tož aj chùtnóju pokrméèku spravilájaž,po nócach študýroválaž. Mìl Martin s òoj bolesou øadnùji, vo aná chrápála mocnójo zo spanija jej náležicíhož. Jednùc sobotoj malá vyhravᝠv Potùèníèkach muzíka Mimíkry i Martin

sa tamó vyprávjal Kvìtoslávinku vytancová. No, Vratisláveèka k temu nebola s radostúju, prosijuce Martina: „Zostáni so mnoj, bo krádì v nášiich dedínkach kradaè a ja spravodlivého spanija nedostánu, no s oavujou øadnujù oka nézamkru.“ Martin nedbajùce odýšol za Kvìtoslavínkoj, tož aji muzikoj, nemajuciž tušenia pražadny jeho, èeho krádaè Jeroným so myšlenkujou na Martina s Kvìtoslanínkoj v Potùènièkach, chystal sa lùpi v chálupce jeho. Mìl tóto napisáne v notýsku, bo u òého pámìá pražádnaja nebolá, i pisál sobì tamó nanóvo.

str: 58

Žij svùj život naplno a pamatuj: DOKÁŽEŠ VŠECHNO! Jarní rovnodennost 1991 - jestli pùjde všechno podle plánu , tak právì v tenhle den by mìla deska vyjít - je to desáté výroèí vzniku OI POLLOI. Pøesnì tak, bylo to v roce 1981, V roce, kdy celou Británii zachvátily masové nepokoje. Tehdy jsme se èásteènì z nudy a èásteènì „oživení „ rockových koncertù, které se konaly na naší škole, rozhodli zformovat kapelu. Nikdo jiný v  okolí na to nevypadal, takže bylo na nás zaèít hrát dobrou punkovou hudbu, po které jsme my i pøátelé šíleli. Ze všeho nejdùležitìjší byl duch „udìlej to sám“ , který doufám stále udržujeme v nahrávkách i koncertech, které si organizujeme sami. Vzpomínám, jak jsem byl „uloven“ a proti své vùli pøinucen pøidat se ke kapele. Tìžko by mì tehdy napadlo, že to co zaèalo trochu jako sranda s jediným cílem - vyvolat chaos na školních koncertech, skonèí vydáním nìkolika LP, evropským a americkým turné. Za posledních 10 let jsem díky kapele potkal tolik vynikajících lidí a zažil tolik srandy a bizardních zkušeností až je to neuvìøitelné , prostì excelentní! Díky punku jsem procestoval Británii køížem krážem a hrál od Ottawy po Ostende, od Weymountu až po Warszavu a od Memphisu, Tennese až po Bialystok na ruských hranicích s Polskem ( a všechno to byly pekelnì dobré koncerty, samozøejmì). Tohle všechno bez jakékoliv „nahrávací spoleènosti“ za zády, manažera a dokonce i bez zesilovaèù nebo kloudné bicí soupravy, které doteï nemáme. Dokazuje to, že když doopravdy chceš, jdeš si za tím, dokážeš všechno. To je to, co jsem chtìl zdùraznit. Pochopil jsi to? Pøesnì tak, dokážeš všechno! Chceš projet svìt v punkové kapele? Udìlej to! Když jsme to dokázali my a poslechni si co hrajeme, moc profesionální to není, tak ty to mùžeš zvládnout taky. Chceš hrát na hudební nástroj? Mùžeš! Mùj starý kámoš z TOXIC EPHEX - Dod, se chtìl nauèit hrát na skotské dudy, ale lidi mu øíkali, že v jeho vìku (26) je už pozdì. Zkoušel ve dne v noci a po osmnácti mìsících zaèal vydìlávat jako poulièní hudebník. Chceš založit vegánskou jídelnu a komunu ? Dej se do toho! Poøád o svých snech jen nepøemýšlej, zaèni je realizovat. Systém nás rád drží dole, likviduje seberealizaci a chce abychom se cítili bezmocní, ale pravda je ta, že sílu máme a jsme sto realizovat svoje sny. Je skryta v každém z nás - použijme ji. Je v nás zruènost i talent - vypusme je. Zaènìme dnes. Je to dost dùležité, protože žijeme jen jednou a podruhé už šanci nedostaneme. Nedokážu si pøedstavit, jak ležím na smrtelné posteli a uvìdomuju si, kolik vìcí jsem neudìlal (by jsem to tøeba i zkoušel) a kolik jsem toho propásl. Ale ty nejsi na smrtelné posteli (doufám), takže je dùležité, abys už neplýtval životem v nìjakém zbyteèném zamìstnání nebo pøed televizní obrazovkou. Jestli nejsi spokojený se situací, v které se ocitáš, vstaò a zmìò ji. Je to tvoje jediná šance, jak plavat s delfíny, procestovat svìt, slézt Andy , žít mezi indiány, seskoèit padákem na Stonehenge za letního slunovratu (a tak obejít policejní zátarasy) , žít v kolonii opic, dotknout se pyramid, projít tropickým pralesem, zpívat s velrybami nebo cokoliv jiného, nepropásni tuhle šanci! Strávit nejdùležitìjší okamžiky svého života u seriálu „Neighbours“ je zloèinem proti této nádherné planetì. Žij svùj život naplno a pamatuj: Dokážeš všechno! Deek - OI POLLOI (Skotsko) str: 23

Mysch+Masch No: 16

Mejla Hlavsa

R o z h o v o r

lo, vyrábìla pozoruhodné koláže. Chtìla z nich sestavit tarotové karty. Soubìžnì s kolážemi psala k jednotlivým kartám i knihu. Její modely mi zas pøipomínaly irskou krajinu. Ušité z rùzných cárù látky vypadaly jako zemì zdejší pøi pohledu z letadla. Zeptal jsem se na to Štìpána. Bylo tomu vskutku tak. Maria prý mìla sny (nebo vize) o tom jak létá nad krajinou a podle toho šila své modely. Jo sny pomyslel jsem si, natahej mne za nos. Dostal jsem od ní pohlednici s jednou její koláží a razítkem prodejny. Veèer jsme spolu s pøáteli Premy navštívili v Tralalí místní hospùdku, kde ten veèer hráli. Zde jsem poprvé okusil

kdo by neznal Sametovì (Velvetovì) hrobový hlas, legendární postavy èeského hudebního undergroundu. Do listopadu ´89 hudební duše PPU, DG 307 a hitmaker Garáže. Po splasknutí bolševika se obrátil k modernìjšímu zvukovému pojetí. Nejprve v brilantnì rockové Pùlnoci, potom v uhlazené Fiction s bratry Vozáryovci. Mezitím navnadil zemi èerstvì exhumovanými Plastiky a dnes objíždí kluby s Šílenstvím, projektem pùvodnì plánovaným pro PPU. Šílenství spojuje výborné texty J. H. Krchovského s techno samply Jana Vozáryho a skvìlými a jednoduchými hudebními nápady, které Hlavsu neopouští. Sekunduje mu k tomu „androšská elita“ - J. Karafiát na kytaru, Eman Kandl na škopky, E.T. na basu a zmínìný už sampler Vozáry. Na desce trochu iritující technozvuk je na koncertì pøehlušen celkovou syrovostí kapely, znìjící jako brzdové bubny modrého autobusu. Hlavsa docela programovì smìøuje od minulosti dopøedu, a protože se od své podstaty nemùže vzdálit, snaží se inovovat zvuk... Nicménì celek je dost životaschopný, zvláštì naživo. Šílenství vystoupilo 21. kvìtna v Hradišském klubu Mír. Po koncertì jsme požádali Mejlu o nìkolik odpovìdí...

M&M: První obligátní otázka, jak se vám hrálo v Uherském Hradišti v porovnání s jinými koncerty tohoto turné? M.H.: Tak bylo tady trochu míò lidí než jsme zvyklí, ale byli výborní, takže koncert to byl dobrej. Byl samozøejmì poznamenán tím, že naši šudlovští pøátelé pøivezli litry slivovic, takže èást souboru se vìnovala pøed koncertem tìm lahvím, ale myslím že to

místní jableèné pivo zvané cider (sajdr). Nìco mezi pivní kozou a èuèem. Zde jej pijí zejména nìmeètí turisté, ženské a dnes veèer já. Brída platila já pil, Prema, Thomas a Bob hráli, Štìpán tanèil a veèer pøíjemnì plynul... Na zpáteèní cestì jsem klimbal na podlaze Bremovy dodávky. Štìpán si chudák rozøízl o nìco svou ruku (cesty jsou špatné). Když jsme dorazili do Ventry naskytl se nám krásný ba pøímo nádherný pohled. Vidìli jsme jasnou oblohu s mléènou dráhou jakoby na dosah ruky. Vše jen na malou chvíli. Nebe se opìt zakabonilo.. Poutník po zemi Irské, Adam Poncza

Báje ze zemì Irské

- O studni a velké bitvì.

To ještì v dobách, kdy celý poloostrov Dingle pokrývaly husté lesy s mohutnými duby a lidé nouze neznali, odehrál se tento pøíbìh. Na samém cípu poloostrova, v malém zálivu, kde lidé v osadì Ceann Trá pobývali, se jednoho deštivého dne velká flotila vylodila. Obávaný vojevùdce, jehož místní pod jménem „král svìta“ znali, pøirazil ke bøehùm se svými vojsky a jal se dobývat a pustošit. I vidìl to hrdinný bojovník (jeho jméno se v mé pamìti nedochovalo, øíkejme mu teda Pady) Pady, jehož farma stála na nedalekém útesu a svým mužným hlasem svolal všechny farmáøe z okolí. A že to byli tvrdí chlapi, popadli vidle a klacky a po vzoru vojevùdce Žižky, o nìmž v krajích zdejších nikdo nikdy neslyšel, rozprášili vojska nepøítele bìhem dne a noci.

byl dobrý koncert. Rozhodnì z toho vyvodíme dùsledky pro pøíštì. M&M: Hudební forma vašeho hraní se od Plastikù vyvíjí k jakési elektronické hudbì, alespoò co se týèe nahrávek, koncerty si zachovávají svou syrovost. Je to definitivní podoba, která vám v této fázi vyhovuje nebo smìøujete nìkam dál? str: 24

str: 57

Smuten však byl Pady ze ztráty mnoha mužù svých. A jak se vrací po pláži domù, tu mu z nenadání tøi sestry cestu zkøíží. „Smuten jsi, smuten“ øíká první. „Nermu se však Pady, víme co tì trápí a pomùžeme ti“ pokraèuje prostøední. A když tøetí ukáže našemu hrdinovi cestu ke studni se zázraènou uzdravující vodou, Padyho tváø zazáøí. Muže ranìné i mrtvé k vodì donese a ta všechny uzdraví, jak tøi sestry pravily. Radost pøeveliká naplní srdce mužù i žen a na poèest vílám jež Padymu cestu ke studni ukázaly, pojmenují 3 blízké útesy TØI SESTRY. A studna? U cesty, v nenápadné houštinì se dochovala dodnes. Nevìøíte? Zeptejte se tedy Adama. Køoví, ve kterém se studna skrývá, vidìl na vlastní oèi. Z angliètiny pøeložil: Fop

Mysch+Masch No: 16

Poezie

Nìkolik, na zážitky bohatých, dní bylo mi souženo prožíti spolu se Štìpánem na bøehu Atlantického oceánu v jeho karavanu. A to zejména díky nepøíznivému poèasí v konèinách tìchto tak obvyklého. Bylo to pravda, i pøes èasté mrholení a sychravost, dny nádherné, kdy mìl jsem možnost poznati místo a zejména lidi s nimiž teï žil. Nicménì my chtìli vyrazit do hor dále na sever za dobrodružstvím i když to co jsme zažívali ve Ventry a okolí stálo také za to. Poštìstilo se mi navštívit, to když se poèasí umoudøilo, jednu z místních pøírodních scenérií. Moøské útesy Coumineol. Jedno z pøekrásných míst u oceánu se slavnou skálou Slea Head ènící z moøe. Na toto pøekrásné místo jsme jeli v dodávce Štìpánového souseda pøíznivce hnutí Haré Krišna, milovníka Plumjuice (èti plamdžus - slivovice) ctihodného Premy Ananda Dase. Jak zní jeho obèanské jméno bohužel nevím. Pro všechny je to Prema. Dále s námi spolucestovali Tomᚠ(co mne pozval) a Prémùv syn Gora, jenž nikdy v životì masa nepozøel. A na mopedu za námi dorazila Brída sestra Deklanova, jenž patøil v Praze kde spatøili jsme poprvé U Dvou Hrabalù žijícího Ira. Z útesù tìchto je vidìt na nejzápadnìjší ostrovy Irska ostrovy Blaskidské. Pak již je Amerika. Tu jsem pro oblaènost nevidìl. Zvláštnì zpívá zde oceán. Po-

sedìli jsme chvíli v prùrvách mezi útesy. Jen kapky slané a myšlenky dopadly na nás. Zvláštnì zpívá zde oceán a krásnì. I tady je spousta stojících kamenù. Celá tato krajina je vlastnì jen o kamenech, trávì ovcích a hlavnì lidech. Málem bych zapomnìl i o oceánu. A pokud neprší, modrém nebi, které jakoby na dosah ruky zde bylo. Všechno je zde nìjak blízko nebo daleko? Jeden den jsem se dokonce koupal. Takže jsem vlastnì využil veškerou svou výbavu. Bylo to v úterý 21. Èervence v pìt hodin odpoledne. Slunce zintenzivnilo své záøení nad naším karavanem. Já hupky do plavek. Tryskem jsem pelášil do oceánu. Nevím kolik stupòù mìl. Joujou to byla kláda! Promenádníci po pláži ve svetrech rozpaèitì pozorovali nezvyklou scenérii. Zde se lidi chodí koupat, mají však na svých tìlech neoprénové obleky a jsou mnohdy všemi mastmi mazaní k úèelu tomu vyrobenými. Nicménì jsem se snažil udìlat pár kraulových temp. Já zdatný plavec držitel diplomu s želvou cítil jsem se jako ryba. Né však ve vodì, nýbrž v obchodním domì za výkladem mrazícího pultu. Drobné jehlièky projíždìly mým tìlem mírnì mne šimrajíc. Byl jsem tam všehovšudy tak pìt minut. Ale byl. A tak jsem se tedy poprvé ve svém životì koupal v Atlantiku. Tento den byl celý nìjak magický. Navštívili jsme obchùdek od Štìpánové známé Marie. Hned zpoèátku se mi jevila jako nìjaká èarodìjnice. U ní v obchùdku to tak taky vypadalo. Byl to kšeftík s rukodìlnýma vìcma. A již je vyrábìla sama nebo jiní známí. Maria pocházela z Anglie. Zde se snažila protloukat životem jako ostatní. Dìlala co ji bavilo tedy umìní. Šila rùzné modely malovala, ale hlavnì, co mì nejvíc zaujastr: 56

M.H.: No já nepøemýšlím pøíliš dopøedu. Zatím myslím, že tohleto mi pøesnì vyhovuje, ale samozøejmì kdo ví, co bude za rok za dva. Ale tohleto je jistì v tuto chvíli pøesnì to, co mám rád. To znamená jednoduchá píseò s použitím tìch moderních zvukù... M&M: Bondy, Wernisch, Krchovský... To jsou jména lidí, jejichž básnì jste dosud zhudebòoval. Jaká další jména máte vyhlédnutá? M.H.: Myslím, že dobudoucna budeme hodnì spolupracovat s Jiøím Krchovským, protože jeho básnì mají obrovský rytmus a vtip a aèkoli to vypadá že to jsou chmury, tak ty básnì mají obrovskou ironii a èerný humor. Jsou pøesnì to co v tuto chvíli cítím. M&M: Magor kdysi prohlásil nìco v tom smyslu, že: Underground není ani tak politický postoj, ale spíše životní postoj. Pozice tak trochu na okraji spoleènosti. Jakési vymezení se vùèi odlišné vìtšinì. Z toho plyne, že také existuje nezávisle na spoleèenském klimatu, tøídním nepøíteli, a že tedy existuje FURT. Existuje dnes podle Vás nìjaký underground a pokud jo, cítíte se být jeho souèástí? M.H.: My jsme underground nikdy ne-

str: 25

považovali za nìjakou sociální skupinu nebo nìco takového. Pro nás to byl vždycky spíše kulturní pojem než cokoli jiného. Znamenalo to pro nás necpat se za každou cenu na žebøíèky a netoužit nutnì po tom prodávat desetitisíce desek. Prostì si dìlat to, co máme rádi. Samozøejmì pokud se to nìkomu líbí, tak proè ne, ale nedìlat v žádném pøípadì nic pro to, aby se z toho stalo zboží. M&M: Budou Plastici nìjakým zpùsobem pokraèovat dál? Chcete je obèas oživovat? M.H.: Tak Plastici samozøejmì jsou kapela, se kterou se povezu zøejmì do konce života. A bude hrát nebo nebude hrát. Plastici vlastnì 16 let nehráli, ale jako pojem existovali dál. No a v souèasný dobì je to tak, že hledáme, co dìlat dál. M&M: Poslední turné Plastikù bylo myslím dost pøesvìdèivé. Otázkou je, jestli to pøesvìdèilo i kapelu, že má cenu pokraèovat a jestli pøípadnì vzniká nìjaký nový materiál, aèkoli ten starý byl perfektnì pojatý... M.H.: Právì o to jde. Za tìch 16 let jsme se dostali každý trošku nìkam jinam a v tuto chvíli zatím nedokážeme najít spoleènou notu. M&M: Jste každý trochu nìkde jinde... M.H.: Ne.. Honza Brabec má svoji kapelu, Vráa Brabenec nikoli, Pepa Janíèek taky ne a Jirka Kabeš taky ne. Ale jde o to, že dejme tomu Vráa Brabenec by chtìl navázat na to, co jsme dìlali v 70. a 80. letech. To byly takové ty dlouhé celky jako Pašije a Leading Horses. No a já jsem prostì zjistil za ta léta, že v èem se cítím nejlíp,

Rozhovor M+M

Mysch+Masch No: 16

M&M: Tìžká otázka... Máte pocit, že existuje nìjaké øešení toho velkého problému v Kosovu nebo, že jím je tøeba to bombardování? M.H.: Já strašnì nerad dìlám soudy, protože neznám tu situaci, ale každopádnì musím øíct, že asi nejvíc se vnitønì ztotožòuju s názorem Jiøího Dinstbiera, který myslím tu situaci zná naprosto dokonale a jehož názor je dostateènì znám. Pepa Karafiát alias Joe Carnation M&M: Jste blízký pøítel pana presidenta Havla, nejsou právì jednoduché pøímoèaré pís- máte pocit, že se hodnì názorovì nièky, kterýma nekomplikuju poslucha- posunul od doby, kdy prvnì pøišel do èùm život. úøadu. Od jakéhosi mimoblokového Opilý Chaloupka: Eee Mejlo... Já pacifismu a politiky slušnosti ve svemám jednu otázku... tru až k tomu, že teï tvrdí, že vždycM.H.: (k Chaloupkovi): Malý moment ky tvrdil, že NATO je pro nás to nejOpilý Chaloupka: Nee... proè nejez- lepší... díš k Magorovi na narozeniny? M.H.: No já, samozøejmì tuto otázku M.H.: No protože on tam nikdy není jsem s ním nikdy nekonzultoval, jestli že... chce do NATA nebo nechce, ale osobOpilý Chaloupka: Jee...? nì si myslím, že svojí životní filosofii M&M: Tak to je místní underground... nemìní. Samozøejmì jako prezident Plastici, mám ten dojem, hráli bene- a státník musí respektovat spoustu vìcí, fici pro Kosovo... je to pravda... ke kterým se nᚠstát zavázal a bylo M.H.: Je to pravda. My jsme udìlali by asi strašnì smìšný, kdyby on mlubenefièní veèer druhého kvìtna. A udì- vil jinak. Ale jeho životní filosofie zùlali jsme to sami, protože jsme tušlili, stává stále stejná. že velmi záhy vzniknou mamutí festi- M&M: Èili zùstává dál morální autovaly a koncerty, kde si budou rùzní mu- ritou... zikanti a kapely honit trièko no a o to M.H.: Pro mì nepochybnì a byl jsem prostì vùbec nejde. Jde o to vybrat naprosto znechucen, když pøed zhruba okamžitì prachy, což se podaøilo, a ty rokem, 3/4 rokem se do nìj média prachy dát potøebnejm lidem. pouštìla kvùli jeho osobnímu životu, což M&M: Bylo to pro nìjakou organi- bylo nìco tak nechutnýho... Èlovìka, zaci, nebo nadaci? kterýho si považuje celý svìt, a je to M.H.: To bylo pro nadaci Èlovìk v východ nebo západ, tak prostì naši notísni. vináøi tahají v bulvárních plátcích až hrùstr: 26

la. Vystoupilo spoustu místních hospodských umìlcù. Takže jsem mohl být spokojený. Celou tuto estrádu uzavíral Tony Small s Toni Geiliengem, kytara a housle. Zejména extravagantní a exklusivní hra Tonniho Geilienga mne oèarovala. (Toni je velmi populární na øetechovském hoprdoksovém festivalu, kde letos nepøijel zahrát). Takže jsem byl potìšen, že si jdeme vyslechnout jejich recitál ještì jednou do místní hospùdky. Joj a tam jsou hospùdky krásné. Než zaèala jejich produkce, navštívili jsme jinou hospùdku, kde jsem ochutnal jejich místní pivo Èerný Guines. Hospùdka to byla vìru nádherná. Èím déle v ni našinec pøebýval s pøáteli, kteøí nosili Guinesa za Guinesem, tím více útulnìjší zdála se. Jakoby èas se zde zastavil. Hned jsem byl námoøník z èasù Johna Silvera. Snil jsem o ostrovì pokladù. Z vedlejší místnosti pravda byl slyšet syrový big bít Jimiho Hendrixe, ale interiér mne pøenesl o pár set let zpìt do historie. Na koncertì dvou Tonniú nebo chcete-li Antonínù po našem, byla taktéž bezva nálada. Jenom se našinec musel èasto protloukat skrz diváky k toaletám. Po nìjakém èase bylo lokál nám tøebas zmìniti. Nevím, kde v tu dobu byli všichni mužští pøátelé Štìpánovi, ne dìvèat mìl kolem sebe mnoho. Jejich nápad byl (zøejmì) navštívit místní disco club. Štìpán sic nìco brblal, ale já, vlastnì výzkumník, nenamítal jsem zhola nic. Místní club nebyl typickou provinèní diskotékou nebo zábavou jak to známe u nás. U dveøí nestáli propocení Arnoldi v upnutých trièkách bílé barvy, nýbrž dva decentní pánové ve fracích. Ti nám otevøeli dveøe i když jsme nevystr: 55

padali na zlatou mládež, spíše návštìvníky Woodstocku. Šatnu také nehlídal dùchodce v šusákovce nebo baloòáku. Ovšem vstupné tomu také odpovídalo, deset liber. Za oba. Uvnitø mne oèekávalo pøekvapení. Vcházeli jsme totiž do malého pøízemního domku, které známe z jižní Moravy, uvnitø však byl docela prostorný mramorový parket. Hlava na hlavì. Pøipomínalo to bazén nebo kluzištì, nebo na parket se sestupovalo po schùdcích ze tøí stran. Uprostøed byl DJ. U vstupù na parket stáli pánové v bìlostných košilích. Hlídali, aby se nikdo s nápojem v ruce nedostal na parket. A nikoho tudíž nezranili støepy. Štìpán se mi v tom mumraji ztratil. Když se potom poznenáhlu objevil, nesl èerné pivo a tak shledání bylo o to radostnìjší. Tanèili jsme až do úplného ohlupnutí. Notnì unaveni zanechavši rozparádìné mladé na diskotéce, ubírali jsme se k místu, kde mìla Maria zaparkované své auto. Øíkal jsem si, že bych nemohl øídit, ani kdybych byl støízlivý. Jezdit vlevo, musel bych dávat velký pozor. Lámal jsem si hlavu, kdo pojede a jak se vlezem do auta všichni. Vyøešil to Štìpán, který se postavil opìt nemilosrdnému osudu èelem ni zády. Hrdinnì usedl za volant, naøídil a nasednem a jelo se. Dìkoval jsem svatému Patrikovi, patronu Irska, že jsem jízdu pøežil.

Mysch+Masch No: 16

Cestopis

upoutají pozornost ponejprv. Mnohé slouží zjevnì k ohranièení majetku jako ploty u stavení, ohrady pro dobytek, atp. Ale jsou i takové, které vedou do hor, nebo do oceánu vytváøejíc jakoby tajemné obrazce, nebo nesmyslná hrazení v krajinì. Tajemství tìchto zdí bylo mi pozdìji prozrazeno. Žádní mimozemšané pane Dänniken, ani tajemné civilizace nebo jak by zajisté senzace chtivý ètenáø oèekával práce prastarých Keltù. To v minulém století zachvátil Irsko, pod láskyplnou patronací britské koruny, hladomor a mnohá nezamìstnanost byla øešena prostými lidmi útìkem do zemì zaslíbené, za oceánem západnì, kde teï hledím z nedalekého kopce nad Ventry. Znáte jistì z populárního filmového snímku Titanik. Spousta rodin hledala novou nadìji za velkou louží. Britové tento odliv chtìli nìjakým zpùsobem zastavit. Najímali tedy lidi, kteøí byli bez práce, na stavbu tìchto hladových zdí. Irové stavìli a stavìli ... Vyšplhali jsme se nad Ventry. Jsou tu samá vøesovištì, mokøadové trávy a je zde vlhko. Na úpatí hory, když jsme vyplašili pár ovcí, spatøil jsem prastarou hrobku keltských váleèníkù. Pøesnì jak to známe z èetných vyobrazení. Ploché kameny zaøazené do zemì a na nich jeden vìtší posazený kolmo - tzv. Dolmen. Nasávali jsme maggickou atmosféru onoho tajemného místa, zvedal se vítr, kolem lítaly èáry mlhy. Bylo to neuvìøitelné... a krásné zároveò... Veèer byla ve Štìpánovì karavanu párty na poèest mého pøíjezdu. Né žeby se tam párty až do ranních hodin nekonaly každý den, ale byl to pøece jen dùvod k oslavì. Pøítelíèkové jeho tamní pøišli se podívat na dalšího exota ze vzdálené východní zemì, která je pro nì možná

víc exotiètìjší a tajemnìjší než Indie a Nepál, kde již mnozí nìkolikrát pobývali. Po namáhavé cestì jsem byl již notnì unaven tak jsem je brzy opustil a odešel do øíše snù. Oni pak dlouho ještì pokuøovali a popíjeli èaje. Nìkolik málo suvenýrù co dovezl jsem od nás, vzbuzovalo u nich zájem. Èokoláda Studentská peèe a jiné pamlsky. Mìl jsem z domova od ženy upeèenou bábovku, dával jsem jim ochutnat ryze èeskou specialitu. Tváøili se však ponìkud nechápavì. Štìpán jim to totiž pøeložil jako koláèek. Pozdìji jsme pochopili proè jim tento koláèek nejede. Jaksi nevìdomky jsem na to pøišel. Místní chleba mi nìjak nejel, øíkal jsem o nìm že pro množství cukru a konzistenci je jak bábovka. Pak mi došlo, že jsem jim vlastnì nabízel chleba s oøíškama a rozinkama. Druhý den mého pobytu ve Ventry byla nedìle, takže jsme spali až do hlubokého poledne. Ten den probíhal v Dingle benefièní festival na podporu Jižního Sudánu. Velmi jsem se tìšil na tradièní irskou muziku, která nám støedoevropanùm zní tak exoticky. Štìpánovi se pravda moc nechtìlo, nebo jí byl již pøesycen. Je to ale silná osobnost a tak se pro tento den obìtoval a mohli jsme vyrazit. Svezl nás chlápek z Austrálie, který tam téhož dne vystupoval tuším se jmenoval Steeve Cooni. Na kytaru doprovázel jednoho místního maníka, který hrál na harmoniku tahací. Jejich vystoupení poøádnì všechny rozparádilo. Jeden irský tradicionál hrál Steve dokonce na dydžerydù (nástroj australských domorodcù). Festival se odehrával v místním pøístavu. Hrálo se na vleèce. Atmosféra byla výborná a dìvèata, jenž vybírala do klobouku, snad i nìjakou tu libru vybrastr: 54

za. Já mu vìøím naprosto a jeho autorita je pro mì neotøesitelná jakýmkoli výplodem jakýchkoli škrabalù. M&M: V nedávné minulosti jste hrál s Lou Reedem v Bílém domì, „co to mìlo znamenat?“ M.H.: No byl jsem tam pozvanej já a Lou Reed se svojí kapelou. Ten nápad dostal velvyslanec Saša Vondra, že u pøíležitosti státní návštìvy by bylo vkusný, aby tam Lou Reed zahrál. No a pak se vynoøila myšlenka, že bych tam mìl vystoupit jako host za èeskou stranu. Jak Lou Reed, tak já, jsme mìli pochybnosti, jestli je to vùbec vhodné, jestli to nebude považováno za urèitou servilnost vùèi americkýmu estabilischmentu. Ale Lou Reed mì ubezpeèil, že se rozhodnì nehodlá s americkým estabilischmentem bratøíèkovat. No když se americká strana dozvìdìla, co chystá èeská strana, tak se jí stáhla prdel, zpanikaøila a snažila se, aby tomu koncertu nìjak zabránila. Prezident Clinton ale, když uvidìl seznam skladeb, tak nehnul ani brvou, aèkoli tam byly nìkteré dost ostré vìci. No a když jsem dostal od Lou Reeda fax, abych se pøipravil, tak jsem jenom èekal, jak to dopadne. Koncert nakonec probìhl docela hladce, protože prezident Clinton øekl, že respektuje pøání svého pøítele Václava Havla, který chtìl abychom tam zahráli. M&M: Øíkal jste, že na seznamu skladeb byly „ostré vìci“, mohl byste to upøesnit? M.H.: No šlo hlavnì o skladbu „Dirty bulvd“, v níž se zpívá, že na každém rohu stojí kurva, která tì chce vykouøit, což bylo v dobì, kdy vrcholily ty Clintonovy aféry. M&M: Ve vaší hudbì èasto využívástr: 27

te samply. Nedìlá vám to pøi koncertech problémy? M.H.: Ani ne. Hlavní je aby byl dobrý bubeník a držel rytmus. Eman to má všechno puštìné ve sluchátkách a navíc je velice dobrý bubeník. M&M: Ale to si èlovìk nemùže ani moc zaimprovizovat... M.H.: To je úplnì v pohodì. V tìch vìcech jsou místa kde si mùžeme zaimprovizovat dosyta. M&M: Dìkujeme za rozhovor. Za M+M se Vyptávali ZDŠ a JR Otravoval: Jiøí Chaloupka

KAPKY KRVE

J. A. KRCHOVSKÝ

Jsme si blízcí jako prve dùvod je mi záhadou nosíš z kapek mojí krve náhrdelník pod bradou

Starý vìnec mýho hrobu usušila´s na èele místo nìj teï zdobí skobu polštáø z naší postele Jsme si blízcí jako prve... V obálce mᚠmoje vlasy starý obraz chmurný mezi òadra schovala jsi klíèek od mý urny Slova který jsem ti øíkal napsal nìkdo po zdech z naší lásky zbyl jen výkal uhoøelý povzdech Jsem si blízcí jako prve...

P o r t r é t o s o b n o s t i

V Máchovì vìku... „Já jsem byl tehdy básníkem høbitovních nálad a Karel kreslil samé umrlèí hlavy. Já jsem se procházel jen podél zapomenutých hrobù malostranského høbitova a Karel naslouchal pøíšernému vytí opuštìných psù na vzdálených samotách. A tak jsme øešili jednou i otázku, jak dlouho má vlastnì slušný básník žíti. A shodli jsme se na tom, že opravdový básník umírá v Máchovì vìku a že býti ètyøicetiletý, dokonce padesátiletý (!!) - je svrchovanou neslušností.“ (ze vzpomínek Jiøího Karáska ze Lvovic)

k nedožitým 125. narozeninám Karla Hlaváèka „Život se mìøí kvalitou, ne poètem prožitých dnù,“ napsal ve svých Minutových nesmyslech známý jezuitský knìz Anthony de Mello (19311987). Jedním z tìch, kdo svým životem potvrdili platnost tìchto slov a navzdory krátkému èasu, jenž jim byl vymìøen, za sebou zanechali hlubokou stopu, byl nespornì i Karel Hlaváèek, jeden z èelných pøedstavitelù básnické dekadence konce 19. století. Narodil se 29. srpna 1874 v Libni, tehdy ještì samostatné obci za okrajem Prahy, kde také prožil takøka celý svùj život. V Karlínì v letech 1886 - 1892 studoval reálku a v Praze se pozdìji stal mimoøádným posluchaèem francouzštiny a francouzské literatury na Karlovì univerzitì. Talent a zájem o výtvarné umìní ho pøivedl i do výtvarného kursu na umìleckoprùmyslové škole. Když byla v Libni založena sokolská tìlocvièná jednota, Karel byl mezi prvními cvièenci. V Hlaváèkovì

tvorbì se jeho sokolství projevilo první vydanou sbírkou Sokolské so-

Mysch+Masch No: 16

støed karavanu byl døevìné hranol, jenž svùj ponìkud divoký vzhled má tento podpíral støechu a na tom byla skoba. výrobník tepla své kouzlo a dokonce i Korálky spolu s amuletem jsem tam tepelný efekt, èemuž by u nás doma povìsil na znamení, že jsem šastnì asi sotva kdo uvìøil. Štìpán dokáže toto dorazil k cíli své cesty. Štìpán mne ne- zaøízení rozhajcovat dobìla. V Irsku je vìøícnì pozoroval a pak øekl, a už toho nouze o døevo. A tak se topí nejèastìji nechám. Nechápal jsem èeho. Hned pítem, jedná se vlastnì o sušenou do mi to vysvìtlil. Koberec si do karavanu briket lisovanou rašelinu, jejíž cena není pøinesl vèera ze smetištì, které se na- pro svou pracnou výrobu zanedbatelná. chází kousek za jeho karavanem. Amu- Podél velikých oken, kterýma zas tak let jsem si povìsil na místo, kde ještì moc netáhne, jsou palandy. Tyto slouží pøedtím, než se mi vypravil naproti do k  sedìní a pozdìji až se èlovìk unaví i k ležení a spaní. Tralalí, vysel ten jeho... Spalo se mi opravdu pohodlnì... Ale vrátím se k popisu jeho karavaKdyž jsme se obèerstvili èajem a nu. Když do nìj vstoupíte hlavními dveømi (nemùžete to splést neb zadní sdìlili si nìkolik bezprostøedních dojmù, vchod se u tohoto typu karavanu té- vydali jsme se na obchùzku do okolí. mìø nevyskytuje), uvítá vás malinká ku- Bylo celkem pošmourno foukal nepøíchyò s  døezem a plynovým sporákem. jemný vítr a mrholilo. Údajnì typické Na plyn je i osvìtlení dvou lamp s  hed- poèasí. V zimì sníh nepadá, zato neuvábnými žárovkami, u nás již témìø ne- stále prší a jsou bouøky. Ještì že jsem známý zdroj osvìtlení. Po pravé ruce mìl pláštìnku a poøádné boty. Krajina je malý kamrlík tak na dvoj lùžko, kde je zde kamenitá, protkaná zdmi spávají návštìvy, ale to musí Štìpán z kamenù, které se tu všude válejí ponejprv vystìhovat bicí , špinavé a èis- v nepøeberném množství. Zídky tyto té prádlo, cestovatelské potøeby a spoustu jiného harampádí, o které není èlovìku nikdy nouze. Vpravo pak nachází se hlavní místnost. Romantik by øekl audienèní hala s krbem. Realista pak ložnice s divokými kamny. Tyto vyrobeny ze starého barelu èi vìtšího plechového kýble (kbelíku) a páru zázrakem drží- Tak takto pøebýval nᚠ„Dreadlock Rasta“ Fop ve svém karavanu na cích kamenù. Pøes samém pokraji oceánu v dobì, kdy jej poutník Adam navštívil. Možná tak pøebývá dodnes.

str: 28

str: 53

foto: Adam Poncza

Mysch+Masch No: 16

A taky je tam jedna hospoda trochu pøipomínající nᚠvesnický obchod z èasù budování socialistické vesnice. Pár restaurací, Kittina restaurace, Mariin obchùdek Stár síd s  rukodìlnými artikly a sprchy na jednu libru. Dále ze svahu je již jen cesta, no cestièka ke kempu, kde žije Štìpán. Cestièka tato jest pro krajinu irskou zcela typickou. Nebo jest ohrazena kamením a obrostená keøi na mnoha místech zabraòujícími výhled do pustého kraje... Irsko je pro našince maggickou vzdálenou krajinou. A v  naších konèinách zažívá zájem o vše keltské pravdivou renesanci. Já musím na sebe z poèátku prozradit, že vydal jsem se do této bájné zemì bez neokeltského pobláznìní, kdy jedinou populárnìvìdeckou èetbou o keltech byly pøíhody Asterixovy a jeho vìrných druhù, necestoval jsem však po ní bez zájmu o vše historické souèasnì. Štìpán mne uvedl do své residence. Jeho karavan se nacházel v místním kempu. Ten tvoøilo nìkolik starších èi novìjších karavanù a mobilních domù. Každý z tìchto karavanù musí být kvùli èastým zde bouøím pevnì zakotven ke kamenité pùdì. Ale i tak se nìkdy stane, že bouøe je silná, kotvení povolí a obyvatelé karavanù vyváznou pouze s holými životy. Karavan jeho nebylo možno jsa pøehlédnout. Neb žil on v jednom z nejstarších; èervenozeleném, zatímco ostatní byly barvy bílé. Takový karavan èi mobilní dùm to není nic takového, co si u nás doma pøedstavíme pod tím názvem nebo co u nás mohli jsem do otevøení opony železné spatøit. Není to nic pøevratného za trabantem vleèeného. Jest to docela prostorné obydlí s podobným tvarem. Ve spodní èásti opatøené malými koleèky

by mohlo se to naložiti na korbu náklaïáku a pøemístiti tam, kde je zrovna zapotøebí - odtud i patrnì název mobilní dùm. Pak je jak již jsem uvedl nutné zakotviti takovýto karavan a již se bydlí. Štìpánùv karavan mìl výhodu, až øekl bych romantickou polohu. Kempem probíhala polní silnice rozdìlujíc jej tak na dva díly. Jeho karavan nacházel se v pravé pùli. Jsa mírnì zastrèen mezi sousedními karavany, nerušil ho provoz na silnici kempské (surfaøi, ranní bìžci cyklisté, dìcka na koních ni majitel v traktoru). Nalevo hned naproti nacházelo se stanovištì pobøežní hlídky, kde mohl si odvážlivec zapùjèit nìjaké to náèiní sportovní. Dále tu bylo W.C. a tekoucí pitná voda, údajnì z hory ènící se na východì, zvoucí Orlí. Tamní jezero bylo posvátné a my pijíc tuto zázraènou vodu, stávali jsme se tudíž dle pøírodních zákonù taktéž posvátnými. Magické mohou èlovìka v zemi irské potkati pøíhody. Jedna hned pøi uvedení do Štìpánova karavanu prožíti mì souzena byla. „Chovej se tu jako doma Adame“ nabídl mì Štìpán. Nebylo možno vzít jeho slova jinak neb koberec, který krášlil jeho karavan, ležel i u mne doma v mém novém bytì, kde jsem se pøestìhoval mìsíc po odjezdu Štìpány z naší milované vlasti. Oba nosíme od svých jinošských let na krku amulet jestøába z neznámé nám hmoty. Tento byl vyroben speciálnì na zakázku jistým umìlcem. Takže, jen dva exempláøe na svìtì jsou. Kdykoliv na pou jsme se vydávali, amulet chránil nás pøed zlými okolnostmi. I teï když vyjíždím, pøi sobì ho mívám. Odložil jsem si batoh ze svých unavených zad. Sundal si z krku korálky a amulet. Uprostr: 52

nety (jeho vùbec první sbírka Smích a slzy zùstala rukopisným pokusem) z roku 1894. V této sbírce se to na jedné stranì hemžilo dobovými apelacemi a klišé („Jen vzhùru srdce junácké“, „Zvítìzí Vlast naše, tøeba v zbraní zvuku“, „Jen práce, práce znak buï Sokolíkù“ apod.), na stranì druhé se již zde zaèíná objevovat melancholie, tøeba i ve verších o sokolském výletì. Sbírka vyšla v roce 1895. Jiøí Karásek ze Lvovic na ni pozdìji vzpomíná takto: „Hlaváèek zároveò se zásilkou nových básní poslal skromný sešitek, svou básnickou prvotinu Sokolské sonety. Pøijal jsem tu knihu jako dokument mrtvé již básnické snahy Hlaváèkovy a nijak se nad Sokolskými sonety nepozastavoval. Myslil jsem si jen, že jest to knížka, která bude jednou Hlaváèka hodnì mrzeti, jako mne již tehdy mrzelo nìjaké takové Bezcestí. Ale Procházka byl na Sokolské sonety rozezlen. Napsal hned prudkou kritiku proti nim, a když jsem mu to vymlouval, øekl, že kritický výprask bude Hlaváèkovi zdravý a že upustí od takového spisování. Namítal jsem, že Hlaváèek jest již dále a že Sokolské sonety jsou stanicí pøekonaného vývoje. Ale Procházka neupustil. Poslal kritiku k sázení Stivínovi po své tetì a já s hrùzou

str: 29

„Želva“, Karel Hlaváèek - kresba tuší - 1897

Cestopis

vidìl, že vytištìná kritika vypadá ještì hùøe než v rukopise. Smlouval jsem tedy s Procházkou, aby nejhorší vìty své kritiky vyškrtal, a smlouval jsem tak naléhavì, že po nìkolika operacích, jež kritika prodìlala, nakonec obsahovala jedinou øádku, kterou se pùvodnì konèila. Vypadala pak celá kritika takto: Karel Hlaváèek: Sokolské sonety. Pøíteli !!!??? - - - - Karel Hlaváèek byl touto kritikou jediného slova tak znièen, že se odmlèel na celou øadu mìsícù. Nepøicházela již ta jeho žlutá psaníèka se zásilkami nových básní. Bylo mi líto, že se Hlaváèek tak odmlèuje. Napsal jsem mu dopis, ale pøišla jednoøádková odpovìï, že nic nemá a že básnìní zanechává. Jest tedy z toho vidno, že Hlaváèek pøece jen do Sokolských sonetù vložil kus své duše, když se ho nepøíznivá kritika Procházkova tak dotkla. Procházka ovšem své mínìní o Sokolských sonetech nikdy nezmìnil a nezaøadil je ani do Spisù Karla Hlaváèka. A pøece jsou Sokolské sonety zajímavé z psychologické stránky jako pokus slouèiti antickou ideu sokolství s filozofií a náladou moderní dekadence.“ Koncem roku 1895 Karel narukoval. První dny strávil v kasárnách v Praze na Brusce (poblíž nynìjší stanice metra Hradèanské).

„...Mám vyhlídku pøes støechy omšené nemocnými trsy mechu prohnìdlé barvy, na zkrácenou perspektivu královského hradu s bizarnì trèící vìží svatovítskou,“ píše Mánièce: „Vše má tak ubíhavé, zkrácené hrany a okna - jen ta Daliborka - ta s takovou sebevìdomostí smìje se a s takovou slabou ironií - ano, jsem tady v „Daliborce“, jenže jiného, „moderního“ druhu. Z kasáren nesmím dosud ani na krok, nemám ani co dìlat - ty „štychy“ na blùze jsem už zaèernil inkoustem - tak sedím na tøínožce u okna - a dívám se na šedivé nebe zapocenými tabulkami - na nebe, z nìhož tak tiše mží na rùznì klonìné støechy a do hluboké ulice tam kdesi pode mnou, kde huèí ozvìna kosím... Mimodìk vzpomínám té vojny v Praze - tady má pro mne každý surovec jenom rozkaz nebo nadávku.“ Èlovìka nemùže nenapadnout, že technika se za to více než století možná výraznì znaènì zmìnila, ale podstata armády, kterékoli armády na svìtì, ani omylem. Pøesto se však ani

v tomto deprimujícím a lidského života nedùstojném prostøedí Karel Hlaváèek literárnì zcela neodmlèel a nìkolik drobných dílek (napøíklad báseò Anémie) z té doby vyšlo pozdìji v Neumannovì Almanachu secese. Ono „moderní otroctví“ (jak vojnu sám Hlaváèek nazýval) netrvalo naštìstí dlouho. Po mnoha lékaøských prohlídkách a pøezkumech zdravotního stavu se Karel Hlaváèek díky své krátkozrakosti koneènì 12. bøezna 1896 dostává ze spárù c.k. eráru a odjíždí domù. Karel se znovu zapojuje do spoleèenského života. Obnovuje svou èinnost v libeòském Sokole, pokraèuje v literární i výtvarné tvorbì. Ve druhé polovinì roku 1896 vychází jeho básnická sbírka Pozdì k ránu. Obnovuje i spolupráci s Moderní revuí, kam pøispívá i jako výtvarník a také jako výtvarný kritik. Nikdo z okruhu Moderní revue však tehdy nemá ponìtí o Hlaváèkových materiálních pomìrech. Sám básník je totiž - jak vysvítá z pozdìjších vzpomínek Karáskových - peèlivì tajil: str: 30

„Vinìta s kosatcovým vzorem“, K. Hlaváèek (1897-8)

„Vinìta se stylizovanou koèkou“ , K. Hlaváèek (1896-1897)

Portrét

v pežotu dvìstìpìt. Nìjak jsme se doò nasoukali. Štìpán, jsa lépe jazykovì vybaven mne, usedl vedle nìj. Mladý muž se nás ptal zda chceme jet starou nebo novou cestou. Na radu Štìpána jsme jeli starou. Ani onen mladý muž nebyl v tomto kraji prvnì jako já. Byl totiž zdejším rodákem již delší èas žijícím a studujícím v Londýnì. Ale sem se vždy rád vracel zejména o prázdninách. To pak natankoval do své dvìstìpìtky a prohánìl se po okolí. Ještì jednu interesantní zajímavost jsme se od nìj dozvìdìli. Jeho rod od nepamìti v Dingle žil a cesta kudy jsme k tomuto mìsteèku pøibližovali se, nese název po jeho pradìdovi OConnor Pass. Cesta tato byla plna køivolakých záhybù, jež ústili v prudké srázy. Chránìni jsme byli pouze chatrnými zídkami z kamení podél cesty. I tak se na této spíše uzouèké stezce daøilo øidièùm vyhýbat se i autobusùm s turisty. Na vrcholu stoupání, než se cesta znovu zapoène svažovat dolù do údolí k oceánu, je jak již to bývá, místo na rozhled do kraje. Zastavili jsme, ale tento dosti chmurný den nebylo bohužel pøíliš nic vidìt. A tak mi jen Štìpán spolu s OConnorem ukazovali co bych vidìl, kdyby bylo hezky, tímto a tímto smìrem. Nakonec stejnì ale dodali, že v Irsku krásnì bývá málo kdy. Èímž mne moc nepotìšili, nebo v mé batožinì, neøku-li cestovatelské výzbroji, byly vesmìs letní vìci. Odjíždìl jsem z domova kdy mìlo nastoupit jak jsem se pozdìji dozvìdìl, léto. Mìl jsem jedny dlouhé kalhoty na cestu (to abych pùsobil jako slušný èlovìk), troje krátkých na pobyt, nìjaké trièka s krátkými rukávy, dokonce plavky a ruèník, kristusky, no naštìstí jeden svetr a pláštìnku. Štìpán se na mne trochu str: 51

osobnosti

oboøil, že mi snad psal, že tu furt prší. Jámu øekl, že ano, ale nìkdy v  zimì a teï je již léto (alespoò u nás dodal jsem mlèky). Pomalu jsme sjíždìli z horských výšin. Sestupovali jsme do Dingle. Ptal jsem se tedy, co toto jméno znamená. Podle dostupných mì zdrojù jsem se dozvìdìl, že když Anglièani okupovali Irsko, poangliètili zdejší irské názvy foneticky do angliètiny. A tak jsem si mohl pobrukovat Dingl Bell, Dingl Bell a nikdo mi neublížil. Po krátké chvíli jsme vjíždìli do malebného pøístavního mìsteèka jak je našinci znají hlavnì z historických filmù. Všude jsou krásné barevné domeèky s malovanými vývìsními štíty. Nìkteré domy jsou celé pokryty malbami pro Dingle typickými. Jsou to zejména námoøní motivy nebo nejvíce se opakující motiv delfína který sídlí v jednom zdejším zálivu a je vyhledávanou turistickou atrakcí. Nìkteøí z místních s ním dokonce, pokud k  tomu nastanou pøijatelné pøírodní podmínky, chodí plavat do oceánu. Jméno tohoto delfína je Fangi. Z Dingle do Ventry, kde Štìpán žije, je to asi tak daleko jako od Romana k Matovi, možná ještì dál. Ventry je dosti podivuhodné letovisko. Je tam takové malé námìstíèko, na kterém pøi silnici stojí asi pìt domù, možná sedm, aby to bylo krásnìjší a magiètìjší èíslo. Z tìchto tedy ze sedmero domù sídlí v jednom obchod se smíšeným zbožím alias koloniál spolu s  poštovním úøadem. Což jest ve stejné místnosti, kde jsou regály se zbožím, taková oddìlená kukaò, kde vždy nìkdo sedí, kdo vám prodá známky nebo vás pøi nákupu upozorní, že vám došel balík z  Èech, jak se to stalo nám, když jsme nakupovali. No jasnì vždy Štìpána zná celé Irsko.

Mysch+Masch No: 16

aneb

Našinec v prastré zemi keltské-díl II

Cestopisná vyprávìní Našince Adama Ponczi o putování do bájné zemì irské skrz starý kontinent, o divech, jež tam spatøil na vlastní oèi, o pokrmech, jež tam jedl, o dobrodružství, jež mu tam byla souzena prožíti, jakožto i o lidech na své pouti potkavších tam.

Objekt v kroužku není prosím pìknì irská kráva, jak by se mohlo povrchnímu pozorovateli zdát, nýbrž stojící kámen magického významu. Foto: Bùhvíkdo

Tak jsme se tedy shledali šastnì. Následovalo mnoho høejivých objetí, slzí a nezbytné nahnutí z cestovní ploskaèky. Stopovali jsme smìrem do Dingle. Zaèalo již poøádnì pršet. Nikdo nám i pøes ten d隝 nezastavil. Kolem nás, ale v

opaèném smìru, profrèel Thomas GleeWn, pøítel mùj odvìký, kterého jsem spatøil dnes poprvé, aè jsem s ním mnoho nocí v Praze probendil. Této legendì jsme se se Štìpánem ještì mnohokrát zasmáli. Byli jsme již hodnì promoklí, když nám zastavil jistý mladík str: 50

Detail „vinìty s liliovým motivem“, K. Hlaváèek, (1897)

c e s t o p i s

Speir, Dtalama, Gealach a Grien

„Fantazie Karlova bujnì pracovala,“ píše Karásek: „Øekl mi jednou, že mùj byt je stylovì zaøízen, líbil se mu anglický nábytek, po stìnách Ropsovy rytiny ale hrùzné je, že se musím dívati oknem na báby na vinohradském trhu, a co pomohou tuberózy, stoupá-li z tržištì jiný zápach... Trochu mì pozlobila Karlova ‚vznešenost‘, i ptal jsem se libeòského aristokrata já, vinohradský plebejec, jak tedy on sám v Libni bydlí. ‚Daleko za Libní, na opuštìném návrší, je zpustlý letohrádek, jenž je v majetku naší rodiny už od osmnáctého století. Zaprášené komnaty, dávno neobydlené, pùsobí strašidelnì. Praská v nich nábytek, vrzají parkety, tlejí hedvábné záclony, pavouci lezou po tapetách s girlandami rùží. Rodina naše bydlí jen v pøízemí a mùj pokoj má okna do zahrady v anglickém slohu, jejíž túje pùsobí dojmem høbitova... Slyším obèas kašel souchotináøského otce, ale my se nestýkáme, ani pøi obìdì, sluha mi jej donáší pøímo do mé pracovny, a tak otce nevidím již po léta...‘ Vzpomnìl jsem si na toto Karlovo líèení pøi jeho pohøbu roku 1898, kdy jsem spatøil ten ‚strašidelný libeò-

str: 31

ský letohrádek‘. Byl to èinžák na periférii, plný sousedek a dìtí, jímž vanula ne vùnì dávného rokokového minula, ale zápach vyváøeného prádla. Ubohý Karel ležel v rakvi pøízemního malého bytu, kde se tlaèila celá ustrašená rodina, jeho rodièe, jeho sourozenci. A stydìl jsem se, že jsem vešel k rakvi pøítelovì a že jsem vidìl jeho tajemství, jímž zastíral pùvod proletáøe, on, jenž se cítil aristokratem, a nikdy, nikdy proletáøem, nejvýše hrdým gézem...“ Avšak nepøedbíhejme pøíliš. K Procházkovì (Arnošt Procházka - vydavatel Moderní revue) sbírce Prostibolo duše vytvoøil Hlaváèek cyklus kreseb (1897), které upoutaly i tehdy proslulého polského spisovatele Stanislawa Przybyszewského (ten mìl aspoò podle Karáska - mj. zásluhu na tom, že v Nìmecku tehdy vešlo ve známost jméno básníka Václava Jebavého alias Otokara Bøeziny), žijícího v té dobì v Norsku. Uspìl v soutìži na obálku pro avantgardní polský èasopis Zycie. Ve druhé polovinì roku 1897 spolupracuje i s Neumannovým anarchistickým Novým kultem.

Portrét osobnosti

Studie k obrazu „Mùj Kristus“, K. Hlaváèek (1897-98)

V prùbìhu roku 1897 se však už zaèíná projevovat zhoubné onemocnìní tuberkulózou. V této situaci Hlaváèek píše svou vrcholnou básnickou sbírku Mstivá kantiléna, inspirovanou vzpourou nizozemských gézù proti španìlské nadvládì. S postupující chorobou se i básníkovo osamocení - zèásti zøejmì i dobrovolné - prohlubuje. „...Což myslíš,“ píše Marii Balounové v únoru 1898: „že pouhá tvá pøítomnost na mé nervy nepùsobí jako železná výheò? Všecko se ve mnì napne a roztoèí - já nemohu za sebe. A tys pravila, že potøebuji klid. Pøec mne dobøe znáš, jaké dovedeš ve mne dìlati bouøky! Nebuï dìtinnou, pøec se nemusíme vidìti (a jak vidìti trapnì) kolikrát za týden...“ Úmyslné básníkovo osamìní potvrzuje i Jiøí Karásek ze Lvovic: „Nemìl jsem ani tušení, že se pøiblížil konec života Hlaváèkova. Hlaváèek uèinil všechna opatøení, aby zùstal osamocen i v své nemoci. Nechtìl, aby nìkdo poznal skuteènost, v níž žil. Chtìl, aby pro veøejnost zùstal básník zjevný, ale aby zùstal èlovìk utajen. To bylo velmi sympatické a já jsem se také nikdy neodvážil vnikati do Hlaváèkova soukromí.“ Skuteèné materiální pomìry Hlaváèkovy pak redakci Moderní revue prozradila - zøejmì proti Karlovì vùli jeho milá Marie Balounová: „Slyšeli jsme slova o bídì“, vzpo-

míná dále Karásek: „a slyšeli jsme také, že by zachránil Hlaváèka pouze pobyt na jihu, ale že není penìz. Procházka ihned pøemýšlel, jak pomoci. Svolal všechny známé a blízké z Moderní revue a uèinil výzvu, aby každý z nás pøispìl nìjakou èástkou, aby se mohl uskuteèniti Hlaváèkùv pobyt na jihu. Apel byl ovšem nejdùvìrnìjší, aby nic neproniklo do veøejnosti, a Procházka také pøemýšlel, jakým zpùsobem by se mohla sebraná èástky odeslati Hlaváèkovi, aby o pùvodu penìz nezvìdìl a neurazil se. Byli jsme ètyøi, kdo tuto akci podnikli, mimo mne a Procházku ještì Karel Kamínek a Antonín Sova, a sebrali jsme na své pomìry znaènou èástku. Bohužel nedošlo k odjezdu Hlaváèkovu na jih, ponìvadž se zhoršil zatím jeho stav tou mìrou, že již nemocný nebyl schopen transportu.“ Tehdy, kdy èas odkrajuje poslední mìsíce jeho života, „kdy chorobné oèi básníkù náhlou pøedtuchou umdlévají“, Hlaváèek svìøuje pocity svého osamocení a úzkosti svým Žalmùm.

.......

Zas krásný den byl, smutný den, v zelený pøísvit korály záøily rudì, lesk rybích ok ve tmì fascinoval a lepkavé chaluhy, jak obrovská kyvadla zvolna mìøily èas...

str: 32

z nich však mají pramálo spoleèného se zájmy tìch, co skuteènì bojují za svobodu Chiapasu. S puškou èi bez ní“. Jsme za mìstem a takto se se mnou Julian louèí. A když stopuju smìrem do hor, projíždí kolem spousty aut s onìmi mladými revolucionáøi. Po dlouhém èekání zastaví rozvrzaná dodávka a já jedu stejným smìrem. Každých deset èi ménì kilometrù nás staví ozbrojení muži ve vojenských uniformách a kontrolují posádku i náklad vozidla. Bez problémù kontrolními místy se zátarasy a barikádami podél cest projíždíme. Muž se svou ženou a dvìmi dìtmi smìøuje s nákladem ovoce do blízkého mìsteèka a podezøení vojákù nebudí. A když rozmlouváme, netají se svými sympatiemi k zapatistùm. Vesnice, do které mám namíøeno se blíží, vojenské hlídky ustanou. Jsme uprostøed hor, v kraji, kde ještì pøed nedávnem tekla krev proudem. V místech, kde lidé pøežívají jen díky každodenní namáhavé práci. V místech, kde stále mluví pùvodním jazykem svých pøedkù a tradice a rituály starých Mayù se udržují navzdory široce rozšíøenému køesanství. V místech, kde prostí lidé žijí šastnì i bez vzdìlání, jež nabízí moderní mexická spoleènost. A moci penìz, která jim bere pùdu pod nohama, øíkají: „Nechte nás na pokoji!“. A už vjíždíme do oné vesnice v samém epicentru odboje. Podél cesty posedávají davy ozbrojencù spolu se skupinkami mladých Amerièanù. Naši dodávku brzo zastaví hlouèek ozbrojených revolucionáøù a požadují po øidièi 20 pesos. „Proè?“, ptá se. „Na podporu revoluce.“, odpovídá jeden z ozbrojených s lahví piva v ruce. „Podívej“, øíká øidiè „mám dvì str: 49

dìti, žijeme z toho co vypìstujeme a prodáme sotva z ruky do huby. Ve vesnici 20 km odsud, jsme souèástí revoluce stejnì jako vy.“ „To je možné, ale zaplatit musíte, jestli chcete projet“ nesmlouvavì pronáší ozbrojený mladík. Prohlížím si ony revolucionáøe podél cesty s lahvemi v rukou. A taky skupinku yapíkù, jež se rozhoøèují nad tím, že nechceme zaplatit. Naráz se mi tu nìjak nechce vystupovat. Podávám muži 20 pesos. Hlouèek se rozestoupí a nechá nás projet. Za vesnicí se s rodinou rozlouèím a dál stoupám do kopce po svých. Kolem cesty vidím prostá obydlí z nepálených cihel s otevøeným ohništìm uvnitø. A na pìšinì potkávám muže a dìti jak za západu slunce schází z hor s tìžkým nákladem døeva. Jejich oblièeje záøí a na mùj pozdrav s úsmìvem odpovídají. Jejich je Chiapas. Jim válka bere blízké. Oni však neválèí. Jejich revoluce je jinde. A snad nìkde tady v horách žije i onen vùdce Marco a s hrstkou vìrných se snaží najít zpùsob, jak pomoci lidem Chiapasu. Duben 1999. Proèítám noviny. „Zapatisté skládají zbranì“ øíká titulek a z èlánku se dozvídám, že jako projev vùle k domluvì zapatisté odevzdávají zbranì. Válka konèí? Revoluce zaèíná?

Fotky: Jitka Kozáková; poskytlo Nesehnutí

Mysch+Masch No: 16

Z CHIAPASU/Fop

c e s t o p i s

Marhoul

Co jsem vidìl, co jsem slyšel. Moje cesta. Moje zkušenost. Mùj pohled na vìc. Bez nároku na pravdu. Prosinec 1998. Silný, tøi dny trvající liják mì vítá v Palenque, mìsteèku uprostøed státu Chiapas, nejjižnìji položené provincii Mexika. Èlenitá pahorkatina pokrytá tropickou džunglí skrývá mnohé. Stojím na vlakovém nádraží a dívaje se do deštì, vychutnávám své první minuty v Chiapasu. Mladièký policista, který zde vykonává službu strážce zákona, si mì z povzdálí prohlíží a o chvíli pozdìji mu zvìdavost nedá a s láhví tequily v jedné, s puškou v druhé ruce ke mnì pøivrávorá. Podává mi flašku, a když pøátelsky potøásá mou pravicí, puška mu sklouzne z ramene. Prvnì se usmìje, záhy však zvážní a pøi pohledu na ležící zbraò dùležitì praví: “Tohle“, ukazujíce na pušku, „to tu musím mít poøád u sebe, hochu. Tady v Chiapasu je nebezpeèno. Banditi a revolucionáøi jsou všude kolem“, naèež rukou opíše kolem sebe velký kruh. Nejspíše zachytí mùj nedùvìøivý pohled a z peèlivì složeného kapesníku, jenž vytáhne ze zadní kapsy

kalhot, udìlá roušku, kterou ováže kolem hlavy tak, aby zakryla oblièej až po oèi. „Tak takhle vypadají. Žijou v horách, kradou a zabíjejí. Proto jsme tady, abychom støežili poøádek a chránili lidi“, praví a znovu si pøihne z láhve, nejspíš aby tomu divadýlku dodal vìtší dùležitosti. Hodím bágl na záda, podìkuju za doušek koøalky, který zahøál a znovu do deštì. A že mám štìstí, potkávám místního rodáka Juliana. V domì rodiny jeho pøítele, ve velmi pøíjemné spoleènosti prostých lidí strávím zbytek dne a noci. Zvídavì se vyptávají na život v mé zemi, jež pro nì vonní exotikou, ale sami o sobì moc nemluví. O tradici pradávných pøedkù zarytì mlèí, povinnost udržet je v tajnosti, jakoby byla souèástí jejich dìdictví. O revoluci mluvit nechtìjí. To, že jim pøed pìti lety válka vzala syna se dozvídám až pozdì v noci od Juliana, to když ostatní už spí. A když místnost opouštím, povšimnu si fotografie vùdce revoluce Zapaty, jež je nenápadnì umístìna v rohu u dveøí. Brzo ráno procházíme mìsteèkem. „Mnozí z tìch mladých klukù co vidíš kolem se pøipojili k revoluci. Cítí se silní s pistolí skrytou nìkde za pasem a s kápí na hlavì. Mnohdy jim není ani 14. Hrdinství a dobrodružství, jež revoluce zdánlivì nabízí, neláká jenom je. Staly se módou i pro cizince. A tak Chiapasem dnes proudí davy mladých Amerièanù jež prý pøišli pomoci revoluci. Zájmy vìtšiny str: 48

V mrákotách teskné samoty, jsem bolesti své do modliteb vžil, ve chvílích úzkostí, ztišil se mùj horeèný tep žil, ve chvílích posledních, životù tajemství øešily žalmy, v té chvíli Soumraku, mùj Vìèný požehnal mi. ...napsal Hlaváèek ve svých zøejmì posledních verších. A v téže dobì, v kvìtnu 1898, koneènì vychází Mstivá kantiléna. „Knihu Hlaváèkovu jsem dostal koncem kvìtna,“ vzpomíná opìt Karásek: „a Procházka øekl, že napíše o Hlaváèkovi vìtší studii sám do èervencového sešitu Moderní revue. Èíslo èervnové bylo již vysázeno a zlomeno a nebylo lze do nìho zaøaditi vìtší práci. Tím více jsem byl pøekvapen, když pøišel Procházka ke mnì a sdìloval mi, že si usilovnì pøeje Hlaváèek, abych kritiku o jeho knize napsal já, že ji èeká a že se na ni tìší. Zároveò mi øíkal Procházka, že mu lékaø Hlaváèkùv oznámil, že se rychle blíží konec Hlaváèkùv a že èerven nepøežije. Ihned jsem se odhodlal, šel jsem do tiskárny ke Stivínovi, maje v kapse Mstivou kantilénu a prázdný papír. Vyhodil jsem z vysázeného pøekladu Nietzschova Antikrista nìkolik stránek a v tiskárnì jsem napsal menší studii o Mstivé kantilénì. Mìl jsem vìdomí, že tuto kritiku píšu jen pro drahého Karstr: 33

Kresba K. Hlaváèek, (1898-1899)

Mysch+Masch No: 16

la, že je to mùj poslední rozhovor s ním a že je nutné, aby vycítil z každého slova, že jsem mu oddán a že na nìho myslím. Ale pøitom nesmìlo býti v kritice ani stínu toho, že vím, že Hlaváèek propadl smrti, že je ztracen, že ho lituji, že po nìm teskním. Vynasnažil jsem se zachovati dojem kritické analýzy a naprosto nebuditi zdání konciliantního referátu. Ètu-li tento referát dnes, divím se, jak jsem byl schopen v tak hlubokém vzrušení napsati studii tak objektivní. (...) Poèátkem èervna jsem psal tuto kritiku, 8. èervna veèer byla dodána nová Moderní revue Hlaváèkovi, a za týden potom, 15. èervna, zemøel. Procházka mi øíkal, že Hlaváèek sáhl nedoèkavì po novém èísle Moderní revue, že nervóznì hledal kritiku o své knize, že se rozzáøila jeho tváø, když kritiku nalezl, že ji hned èetl a že mìl z ní velikou radost. (...) Ani po smrti Hlaváèkovì jsem se neodvážil pøi pohøbu vejíti do místnosti, kde žil Hlaváèek a kde teï ležel v rakvi. Zùstal jsem venku státi mezi sousedy, kteøí se dostavili k pohøbu, zatímco pøátelé z Moderní revue obklopovali rakev v úmrtní komnatì. Byl krásný èervnový den rozpálený sluncem, den, v nìmž se rozvírají purpurové rùže. Ale nemyslil jsem na krásu života v tom vzdáleném koutì Prahy, chudob-

Portrét osobnosti

dé-

ti , napojen èerným vínem mých smuteèních nálad, abys se snad nevrátil již— tož pùjdu zas, psanec v zapadlá vévodství své duše, zšeøelých od vìkù podmraèným veèerem agonie, a usednu vzrušen do èerného obilí Zkonejšení, zapomenut všemi, pochopen jenom jedním...“ Pochopen snad více než jedním, Karle Hlaváèku, aspoò doufám, že více než jedním... (Miloš Hlávka, kvìten 1999)

Detail kresby z návrhu obálky knihy K. Èervinky „Hledání samoty“, K. Hlaváèek (1897)

„Jsme zrozeni k strasti a bídì, protloukáme se životem, klín klínem vyrážíme, žijeme od pøípadu k pøípadu, ode dneška k zítøku. A milliony žijí v hladu - a jedinì ten vztek, ta z᚝ a to zoufalství jsou vzpruhami denního života.“ (Karel Hlaváèek - z výtvarné kritiky obrazového cyklu „Smrt“ F. Stassena, Topièùv salon)

str: 34

Tentokrát vám pøinášíme pøeklady polské ska - kavé kapely AKURAT, kterou bylo možno shlédnout napøíklad na loòské M+M PÁRTY (kde pøedvedli strhující vystoupení, èehož dùkazem byl naplnìný poskakující sál i pøilehlá kuchynì). První text „Dziewiêæ“ pochází ze stejnojmenného dema, které kapela vydala v roce 1997. Do pøíštího èísla M+M chystáme rozhovor s touto kapelou. texty: PIOTR WRÓBEL, complet translated by Mr.GANJA

ném a pøedmìstském, jehož ulicemi odváželi mlaho èeského básníka na blízký høbitov. Veøejnost nemìla tušení, jak veliká nadìje èeské poezie byla pohøbívána do hrobu pøedmìstského høbitova. Ze spisovatelské obce mimo literáty z kruhu Moderní revue nepøišel nikdo kromì básníka K. B. Hájka, jenž byl osobním pøítelem Hlaváèkovým, a básníka Aug. Eug. Mužíka, jemuž Hlaváèek posílal verše do Besed lidu a jenž byl pøátelsky naklonìn nejmladším, by byl z generace lumírovské.“ Jak že to napsal Karel Hlaváèek ve své sbírce Pozdì k ránu? „...A až odejdeš, soucitný Hos-

„Želva“, K. Hlaváèek, kresba perem tuší (1896-7)

Mysch+Masch No: 16

SPOKÓJ MÍR

Mír, velký mír vesmír mezi slzami v oèích

Mír v moøi moøe èeká spokojenost velkou vrací øeka Most nad øekou øeka plyne mír mouchy kdesi v jantaru Já jsem ten mír køièí øeka jantar leží moucha èeká jsem na mostì most je mír øeka leží v jeho kroku jsem na vodì celkem plachý mír v mém vlastním stínu Mezi vrstvy mír se vkradl vesmír mezi slzami v oèích str: 47

DROGA - CESTA A cesta dlouhá je není známo, zda cíl má a cesta klikatá je co je dál za zatáèkou

Kamení mnoho pod kamením leží sklo dlouho by se šlo však kdyby nebylo to sklo to by se šlo lépe A cesta bez konce je apatrnì beze smyslu myslím, že mám dùvody, abych cestu svou nemìnil

Mysch+Masch No: 16

Poezie hudby

aKURAT D D z E i e V w i Ì ê æ T DZIEWIÊÆ - DEVÌT Nelekám se obìtí nebojím se závisti nezajímám se o tituly trvám z pøizpùsobivosti

Ale i když tak bezstarostnì plynou mé dny pro jednu malou záležitost èasto slzy otírám

Problém je však celý v tom, že nemohu sám sebou být, protože devìt rùzných snù každý den se mi zdává Devìtkrát najednou devìt pøání mám devìt sladkých polibkù od devíti krásných dam

Však jen jedno tìlo na devìt vášnivých srdcí mám to poøád je tak málo pøece více mùžu chtít Mít tak jedno tìlo navíc na devìt srdcí vášnivých to poøád je tak málo já mùžu pøece více chtít

str: 46

Literatura

I. Prameny mnì dostupné: Karel Hlaváèek: Krví svého tìla, dechem své duše (s doslovem Václava Tomka), MANIBUS PROPRIIS 1998 Karel Hlaváèek: Žalmy (s pøepisem øeèi Václava Tomka nad básníkovým hrobem z roku 1998 místo doslovu), MANIBUS PROPRIIS 1998 Karel Hlaváèek: Budu snít marnì (s doslovem Jsou lesy, daleké, tesklivé, kleèící lesy, Jiøího Brabce), Mladá Fronta 1998 a deštì padají na nì, deštì dlouhé, zádumèivé, Karel Hlaváèek: Pozdì a noci, sychravé, bázlivé, kleèící noci jsou, k ránu, Kentaur / a mraèna na nimi klekají k obydlím básníkù Polygrafia 1993 opuštìných Václav Tomek: Èeský anarchismus 1890 a vìtry, studené, staré a belhavé vìtry, 1925, FILOSOFIA, klepají tiše berlami 1996 (zde je vedle na stìny Samot nejzapadlejších... Hlaváèkova èlánku Nacionalism a internacionalism V tìch hodinách ticha, uveøejnìna øada jeho kdy kyvadla úzkosti na zdích umlkají, výtvarných prací) Jiøí Karásek ze Lvovic: v tìch hodinách hrùzy, Vzpomínky , THYRSUS 1994 kdy chorobné oèi básníkù II. Literatura náhlou pøedtuchou umdlévají, citovaná V. Tomkem v edièních poznámkách v tìch hodinách temnot, k výboru Krví svého tìla, dechem své duše: kdy poltí se náhle shýbnuté mraky Dopisy Karla Hlaváèa puklinou vidìt je opálové prsty ka Marii Balounové (Kladno, 1926) Tvé všemocné ruky Král kdosi na hoboj v lichotných vlnách mìsíce, (Klub pøátel poezie, jež mají zavlhlou sugesci cínu, Praha, 1978) Dílo Karla Hlaváèka v tìch hodinách strachu, (Kvasnièka a Hampl, Praha 1930) - svazek I. kdy svìtlo v mé svítilnì Tebe se bojí - Sokolské básnì a studie, svazek II, - Básnì, svazek a prsty mé schvacuje závra, pokornì k Tobì sepnoucí se, III. Kritiky. Žalmy (Melantrich, v tìch hodinách pozdních, Praha, 1934)

tìhotných bázní a dìsem,

str: 35

slyš, bože mùj, motlidbu osamìlou, melancholickou.

Mysch+Masch No: 16

Poezie

Z

O

ddat se krásným obrazùm svìta tohoto bez zkurveného rozumu

22/1/1995

astavit krajinu dìtství co je tak daleko a pøece se vrací nemít unavené oèi z jiných pohledù vìrnì si malovat na chodníku panáka a vznášet se nad ním dokud si ho voda neodnese do oblak aby se v noci promìnil v mìsíc co se na tebe dívá když apkᚠbosa tam kam potøebuješ ráno zapomeneš na naše tiché øeèi nerozumnì dìtská maluješ na cestu další obrázky které vezme voda jako tebe bere èas a zemì

5/1/1994 5/1/1994

S

mrt se se zrozením objímá v každé vteøinì marného snažení na tom nìco zmìnit

zikanti jsou stejní. Pak jsme se rozrostli z pìti kusù na šest, pøibrali jsme totiž trubku, zpìv a klávesy. Od té doby je poèet èlenù, kteøí momentálnì hrají velice pohyblivý. Nìkdy je jich pìt, a nìkdy taky ètyøi nebo šest. Za krátkou dobu se tedy poèet èlenù Trottlu zdvojnásobil. Hraje s námi taky flétna a jsou tu taky tøi ženské. To všechno jsou pro nás velké zmìny a pro muziku, kterou produkujeme, samozøejmì taky. Trottel nikdy nevydal dvì podobná alba. Snažíme se hrát všemi možnými zpùsoby, pøièemž hojnì používáme svou pøedstavivost a tvoøivost. Mìníme se a doufáme, že naše muzika pokraèuje nìjakým smìrem a to právì chceme. Než vydáme desku, média a veøejnost nás rùznì popisuje a definuje. Chápe-

me to a dìkujeme jim za to, že Trottel je EXPERIMENTALJAZZPUNK PSYCHEDELIC UNDERGROUNDETNOCORová kapela, která kombinuje muziku šedesátých, sedmdesátých, osmdesátých a devadesátých let a jestli chcete vìdìt jak vypadá Troxx...je to to samé, jenom bubny tam chybí. Dalším dùležitým poèinem za dobu naší existence bylo to, že jsme si vytvoøili vlastní “agenturu” Trottel Records. To bylo v roce 1993. Bylo to hlavnì kvùli usnadnìní našeho nahrávání a taky proto, abychom pomohli dalším skupinám, jejichž styl se nese v podobném duchu jako ten náš. Teï pracuje Trottel Records v širokém zábìru nekomerèní hudby a snaží se propagovat alternativní kulturu. Spousta rokù minula, Trottel se neustále mìní a vyvíjí. Jenom naše motivace se nezmìnila a taky naše láska k muzice, komunikujeme hraním, potkáváme rùzné lidi, chceme být nezávislí a ubírat se právì tou alternativní cestou tak, že si budeme vytváøet svùj vlastní prostor a možnosti. Spousta lidí v Evropì nám v tom pomohla a jejich pøátelství pro nás hodnì znamená.

Discography - Trottel

1995

Básnì na této dvoustranì: Lenka B., Fotky: ZDŠ

INTERFERENCE (CD) - 1999 TROTTEL RDS./BAHIA MUSIC TROXX TRACKS (CD,MC) - 1997 TROTTEL RDS./AMANITA RDS. /France NNNW./Poland THE STOLEN GARDEN (CD,MC) - 1995 TROTTEL RDS. ITS UP TO YOU (EP) - 1995 TROTTEL RDS.-MALARIE RDS. THE SAME STORY (CD,LP,MC) - 1993 TROTTEL RDS. -X-MIST THE FINAL SALUTE (DLP,CD,MC) - 1991 X-MIST GERMANY YOUR SINCERE INNOCENCE (MAXI SINGLE) - 1990 X-MIST RDS YOUR SINCERE INNOCENCE (CD) - 1996 TROTTEL RDS. BORDERLINE SYNDROMA (LP,MC) - 1989 GOUGNAF MM./FRANCE

str: 45

Mysch+Masch No: 16

Poezie hudby

VARIACE NA MODROU BARVU

Trottel sága Na letošní M+M párty patrnì vystoupí maïarská legenda alternativní hudby - TROTTEL a tak pro vaši informaci zaøazujeme pøeklad materiálu, který kapela vystavuje na svých internetových stránkách. Pravidelným ètenáøùm M+M jistì neuniklo, že jsem už pøed èasem (è.10) do našeho obšastníku zaøadili pøeklad z obalu alba The Stolen Garden a pamìtníci si možná ještì vzpomenou, že v pradávném druhém èísle byla recenze na jeden jejich koncert a pøeklady textù z LP The Final Salute in the Name of Human Misery. Chcete-li se o kapele dozvìdìt více, mùžete je kontaktovat na adrese: Trottel records Budapest 1192 Kós K. tér 14. Hungary Tel./fax: 36-1-377 66 07, internetová adresa: http://trottel.mentha.hu

Stav vìcí

Skupina byla zformována pøed 15 lety a zaèala vydávat desky a koncertovat na turné v roce 1989. Až dosud jsme hráli stovky koncertù v Maïarsku i za hranicemi. Ani kilometr dlouhý papír by nebyl dostateènì dlouhý pro øádné vylíèení našeho životopisu, takže na to zapomeòte. Trottel jako skupina a projekt je v neustálém pohybu, spousta vìcí se stala, právì se dìje a bude se dít.

Takže od zaèátku

Pouze dva z kapely zùstali od zaèátkù až dodnes. Za ty roky jsme prošli rùznými obmìnami co do složení. Dvì kytary, basa, bicí a ženské vokály, to bylo pùvodní složení, pak

se jeden kytarista trhl a první tøi alba se dìlala už v této sestavì. Po vydání dvojitého LP nás opustil zpìvák a zùstali jsme pouze instrumentální skupinou - trio kytara, basa, bicí, protože to bylo to, co jsme vlastnì chtìli a taky jsme nechtìli, aby za zpìváka nastoupil nìkdo jiný. Tohle období se nám hroznì líbilo, protože absence zpìvu nám otvírala novou dimenzi hudby a taky to byl velice dobrý zpùsob, jak komunikovat pøes muziku. Po tomhle všem jsme pøibrali druhého kytaristu a vydaly album the Stolen Garden (Ukradená zahrada, pozn. pøekl.). V roce 1995 jsme nastartovali nový projekt bez bicích, mìly to být jenom kytary, které budou hrát dohromady a vzájemnì se doplòovat. Nazvali jsme to jako TROXX, protože jsme nechtìli, aby si lidé mysleli, že to vlastnì hraje stejná kapela, ale bez bicích. Chtìli jsme, aby Trottel a Troxx lidi brali jako dva diametrálnì odlišné vìci, kromì toho, že jenom mustr: 44

D

oklopýtat oklopýtat se se až až sem sem Vystoupit ze své fantazie vv tomto tomto mìstì mìstì èarovných èarovných barev barev a vzdušnými proudy spojit do do èasu èasu neurèita neurèita se s fantazií svou zavírám oèi nechat se obarvit modøe zùstává jen tìlo a takto a jinde pohybuju se prostupovat barevnou duhou nasedám na kolotoè snù tvojí a myšlenek svých a nemít zaèátek roztáèí mì a nemít konec aniž bych to chtìla odjakživa sic pøítomná vašim zrakùm vašim všechno má svoji barvu smyslùm smyslùmztracena ztracena svùj stupeò citlivosti daleko svìtu tohoto jsem svùj dotekový bod aniž bych se pøibližovala jinému který uniká našim oèím sama se sebou navyklým køiku nezastavujte mùj kolotoè tìch nasycených... raè èekat budu barev kam sedátko moje nechám se zaèarovat se mnou doletí kouzlem modrým 12/7/96 12/7/96 bez návratu do svého tìla pod každou lampou jiná budu oslední den v tomto roce neuvidíte mùj stín poslední ani mne nebude k zahlédnutí podoben kvìtu zaschlé rùže já budu jen za plotem zahrádky zasnìžené modrá konec dne skonèil právì 1995 ubìhl našim unaveným oèím a smyslùm co nejsou to co kdysi bývaly voje a moje barva když dny si dìtské ruèky podávaly se nedá smíchat dohromady oddanì tìšíc se z nich ale oddìlenì mùže nevìda o žádném omezení vytvoøit zázraènou nevíme o rùži mozaiku pod snìhem bílým èarovného spektra 31/12/95 31/12/95

P

T

str: 37

1995

Mysch+Masch No: 16

Poezie

SENZACE V POLOSNU Lilie! Jsem strašnì zpit tou bìlí vaší... zavírám oèi, vlastnì cítím, jak se samy touhou po tmì zavírají ó, bože, díky - tma je - vidím jen tmu sametovì hebkou tmu, tmu èernou, zahoøklou, tmu sazí... ----------------------------------...Chumle ve tmì, nejaké bílé chumle kde vzaly se ty bílé chumle jepic? Tma od nich bìlá, bìlá intenzivnì, však bìlá beze zvuku a mrazivì - ach, to je bìli ! Já po celé ji cítím tìle a nejvíc na prstech, tu mastnou bìl, i v žilách cítím ji - a já jsem všecek bílý a topím se v té bìli, co jí všady, chci køièet o pomoc, však zoufalá ta myšlìnka má zmítá se v té bìli chaotické v bìl taví se tou bìlí, bìlí bezezvukou, jež ze všech stran se na mne sype práškovitì a stlaèuje má gesta, nekoneèná bìl...

TAJE ... TAK PÙVABNÁ JE láska je bùh láska je dar láska je šperk co ty si mi vzal láska je ostrov láska je žal láska je osud co proudí až posud láska je vìtev láska je voda láska je všechno co není svoboda

LIDÉ V POUTECH Mìl na duši vrásky vandal z lásky rozbít pouty svìt z beznadìje uletìt uzamèena umlèena ponièena s potížema hledá cestu zpátky tìmi zazdìnými vrátky

KOLEJE ÈASU Nevidím své stáøí nevím jak se tváøí nevidím své mládí nevím jak se stáøí

EXTÁZE TICHA Jdu nevím kam jenom d隝 mì doprovází jsme obleèení a stejnì nazí beze slov bez extází

PLACHÝ Tu a tam utrousil svá pøání chlapec beze slov beze stání jenž žaloval svùj stín jenž pronásledoval ho

Karel Hlaváèek (19xx) Básnì a kresby na této dvoustranì: Míša Jeøábková

str: 38

str: 43

Mysch+Masch No: 16

Poezie

O TROLLU, RAKU A LUNÌ

aneb povzdech našeho století na téma nerudovské

O NÁS S NÁMI sveden svým vlastním stínem naplnìn svým vlastním rýmem ve svém vlastním tìle døímem O NÁS S NÁMI II. proleželé úsmìvy prosolené slzy zrajeme už budeme brzy

Za svitu Luny se plouží Troll, v hlavì ho tíží alkohol nekouká - šlápne na Raka a ten mu nadá do „paka“.

má v hlavì aspoò poøádek, pøedstavu „teï“ a „tady“, a i když leze nazpátek, nestaví z písku hrady.

Ve hlavách víry myšlenek - hvìzd milióny nad námi jsme jako trolli opilí pøed vesmírnými branami.

„Jak lvové bijem o møíže, jak lvové, v kleci jatí“ se Zemí máme potíže, drží nás na oprati.

Stojíce v nìmém úžasu tam pod souhvìzdím Raka zmatená støelka kompasu jako když máme „draka“

Z kùže bychom se vysvlékli jak hadi šupinatí však - jak bychom to navlékli, když nemùžem ni z gatí

Za svitu Luny se ploužíme, i pod paprsky Slunce o duši mnoho nevíme, rozumu na tøi unce

dík úctyhodné mravnosti a lásce ke konvenci?! Tak „bijem o møíž - ducha lvi“ o vlastní impotenci.

Zahrajeme si do kroku vojensky bøesknou píseò, velebíce èas pokroku a kdesi uvnitø - tíseò

Nebylo-li by lépe nám opilým býti Trollem nìjaký rak by zavèasu tituloval nás volem

Až v pocitové smìsici šlápneme na korýše, as vykloubí si sanici, jak spílat bude pýše èlovìka jmény zvuènými z pozice pravdy toho, který, aè dole na zemi, nevìda pøíliš mnoho,

str: 42

str: 39

(Václav Pícka - 1999)

V

iláèku, stmívá se Stín pøikryl mìsto, stromy, kraj Stmívá se Kapky deštì dopadají na okenní rám

yprávím - poslouchᚠ- vteøiny bìží s èasem jak za plamínkem v tmách jdeš za mým hlasem už se jen nedíváš, zatím co jiní žijí a stovky nápadù, které Ti hlavou míjí, jsou darem podaným, pøijatých z mých dlaní miláèku, vždy to víš a nepøemýšlíš ani, co svìt byl pøede mnou - vìøíš jen v to, co bude.

Lampa nad stolem napomáhá stínùm, èas se vytratil v tónech padajícího deštì, rozplynul do modroèerného svìtla, potemnìl melancholickou krajinou krajiny tmy

Tvé pøedstavy, Tvé dny bez mne prázdné, chudé, k okraji naplnìné proudem teï jiskøí v džbánu mám podíl na Tvých snech - by nedosnìných k ránu, už nepøežívᚠjen. Všechno, co mùžu stvoøit, jak pramen èistý svìt dávám ti náhle prožít to všechno tak nové, ty nepoznané zemì -

Miláèku, stmívá se Èekám, až znovu prosvítíš mùj svìt Zítra dnes v noci?

Pøísahán na zázrak, co náhle mnou v Tobì budí se k úsvitu. Ta slova beze jména, ta hvìzda zážehu a náhle vlastní cena Jen jedno jediné: vzdálenost snù a èasu Jak vypsat, vykreslit, vyzpívat tóny hlasu, co náhle láme se - a ne už v beznadìji Duhové prameny jak v obzoru se chvìjí pøejdeme jejich most „já k Tobì a Ty ke mnì“?

M

P

lamínku, do tmy záøící hvìzdami tmavomodré noci, kapièko ze tmy pøicházející divokým deštìm voníš. Jak sen, jak úsmìv, toulᚠse duší po prostoru, jak slunce, prozáøící mrak, jak ranní rosa na lukách, jak cesty do obzoru.

(1998)

Tulaèko nocí, po hvìzdách, zbavuješ duši tísnì stín slunce, slzu na øasách, na duši vrásku, divný strach, smývᚠjak tóny písnì_ Plamínku, do tmy záøící hvìzdami tmavomodré noci, kapièko, za tmy pøicházející divokým deštìm voníš.

Ne, žádná vzdálenost neroztøíští je ve mnì ach ne, to ze smutku nepropadám se v dešti, ne, neptám se, co s tím víš jsou i slzy štìstí. (1997)

- KRESBY

VÁCLAV PÍCKA

- BÁSNÌ

VÁCLAV PÍCKA