ŘÍŠE HVĚZD ČASOPIS PRO PĚSTOVÁNÍ ASTRONOMIE A PŘÍBUZNÝCH VĚD. ŘÍDÍ DR. BOH. M AŠEK. Tadeáš Hájek z Hájku. (Ke čtyřsetletému výročí jeho narození

ŘÍŠE HVĚZD ČASOPIS PRO P Ě S T O V Á N Í AST RONOM IE A PŘÍBUZNÝCH VĚD. ŘÍD Í DR. BOH. M AŠE K .

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

*

l)r. Q. VETTER, Pruhu: Tadeáš Hájek z Hájku. (Ke čtyřsetletému výročí jeho narození.) Na konci středověku a dlouho do n ovověk u stál v popředí českého .myšlení problém náboženský. Ten zaujal nejlepší muže na­ šeho naroda tak, že n ebylo tém ěř času ani sil na řešení jiných pro­ blémů. zvláště z věd exaktních. Jen alchymie a astrologie svým i tajemným i záhadami a vyb á jen ý m i v zta h y se světem duchů ještě nejspíše od p ovíd a ly mystickém u sklonu tehdejší doby. A přece v y ­ tvořilo se v P ra ze dom orodé prostředí, v němž mohli pusnbiti Hrahe a Kepler. Předn ím representantem tohoto prostředí byl Tadeáš Hájek z Hájku.1) Hájek b y l mužem zajím avým , zjevem složitým , jen ž v sobě vy ro vn a l tak mnohé p rotivy . V jeho žilách se mísila k rev váženého, měšťanského otce se šlechtickou k rví matky, která, b yla poslední svého rodu.2) Rok jeho narození je sporný. P elzel a po něm většina autorů udává jako rok ra ro zen í H ájkova rok 1525. P ru sík 1) však upozornil na to. že v M athiolově Herbáři z r. 1562 jest d ře v o ry t s jeho podobiznou a nápisem, označujícím ho za muže 351etého. P o ­ něvadž lze stěží předpokládati. že b y do tak bohatě ilustrovaného díla, vytištěnéh o s finanční pom ocí stavů českých, byla vzata stará podobizna, není nepravděpodobnou domněnka, že Hájek se narodil r. 1526. nebo dokonce 1527. Jeho otec. Šimon bakalář, byl zám ožným 1) N ejd ú ležitější živ o to p is y T a d e á š e Hájka z Hájku napsali: M. P e lz e l: AbbildunKen bóhm ischer und m áhrischer G elelirten «, lil. díl, 1777. str. 35— 46. St. V y d r a : Historia m atheseos in Bohem ia et M ora via cultae«. 1778, str. 25— 28. .1. Sm olík : »M a íe m a tik o v é v Č ech ách«, 1864, str. 57— 77. A. R yb ič k a : T ad eáš Háiek, jinak Nem icus. z Háiku«. Čas. Čes. Mus.. 1887, str. 275— 284. -') Arch. min. vn itra. Salbuch, 12 a íol. 481— 489. 3)

\

F. P ru sik : »L iterárn ě-h isto rick é p řísp ěvk y ;. K rok. III. 1889* str. 407.

a vá žen ým úředníkem při kapli betlém ské.4) Matka Kateřina před sňatkem se Šimonem dvakráte o vd o věla . Její oba m anželé b y li bo­ hatí bratří, tnajetnici pivovaru na N o vém M ěstě pražském. Ještě v útlém dětství, brzo po r. 1528. ztratil Hájek matku.5) Za nedlouho potom, před r. 1530, přivedl Šimon do svéh o domu macechu, paní Dorotu, sestru Jindřicha Jaromířského z Vlčňovsi.6) Zdá se, že paní Dorota b yla dětem Šim onovým dobrou matkou, neboť Estera, pro­ vdavší se za Víta Herkuliše z M orchendorfa, ingrossatora desk zem ­ ských. zakoupila se hned v sousedství,7) a paní D orota, která podle zá věti Š im on ovy mohla Tadeáše, k d yb y jí ubližoval, vyplatiti po­ dílem 30 kop,s) tak neučinila, n ýbrž byla až do smrti s ním spolu­ majitelkou domu »U H ájků« na Betlémském náměstí č. p. 252. Hájek, k terý se nebál vojenských útrap a zúčastnil se jako v o ­ jenský lékař taženi do Uher v r. 1566,9) lnul vřelou láskou ke knihám a vědě. Lásku tu přinesl si již z domu otcovského. B y lí Šimon ba­ kalář znám jako m ilovník knih zvlá ště náboženských. P ro to mu jeho přítel Kněz Jan odkázal r. 1537 své staré knihy náboženské. Ba již tehdy m alý Tadeáš, hošík ani ne 121etý, si asi knihy oblíbil, neboť týž kněz Jan mu odkázal ved le 6 svazku »H ugo super totam bibliam « čtvrtinu své knihovny.10) 1adeáš byl ta k ovým znalcem starých knih, že jej Matouš Koilinus z C hotěřiny zvláště doporučil tajnému radovi Kašparu Nydbruckovi, který měl dohled nad knihovnou Maxmiliana II., kd yž v létech 1552 až 1557 se pídil po starých českých ruko­ pisech a knihách.") Za svého živo ta nasbíral Hájek cennou knihovnu a přístroje hvězdářské, které se v zá věti jeho zvláště připom ínají.12) Je nasnadě, že muž tak po vzdělání bažící jako Hájek se v ě ­ noval studiu. Na pražské universitě byl jeho profesorem m atem atiky a h vězd á řství mistr Jan Zahrádka, nikoli Mikuláš Šud ze Semanína, jak se někdy uvádí, neboť tento opustil universitu již b rzy po r. 1524.l:‘) Asi r.1548 odešel Hájek na universitu vídeňskou, kde byl jediným posluchačem m atem atiky u Ondřeje Perlachia. I přiučoval soukromě své druhy geom etrii, takže šest z nich tak připravil, že mohli Perlachia poslouchati. V e Vídni studoval také lékařství u Fran­ tiška Em erika a V olígan ga Lazia. R. 1550 je však již zase na uni­ versitě naší. kdež dosahuje 14. červen ce 1550 hodnosti bakalářské a 29. dubna 1552 hodnosti m istrovské. Na podzim téhož roku se ode­ 4) J. Teis;e: »Z á k la d v starého místopisu pražského*. I->. 1915, strana 719— 822. 829. ’ ) F. P ru sík: »Šim on bakalář Hájek , Krok. III, 1889, str. 366— 3/1. « ) .1. T e ig e , I. c.. 876, č. 12. 7) T am též, 882, č. 8. ") T am též, str. 875, č. 16. “ ) V. B řežan : »Ž iv o t pana V ilém a z R ožn ib erk a«. " ’ ) .1. T e ig e , 1. c.. str. 822, č. 71. 1') r . M enčík: »D o p isy M. M atouše Kollina z C h otěřin y a jeho přátel ke K ašp arovi z Nydbrucka, tajnému ra d ovi krále M axim iliana II. Sbírka pramenů k poznání literárn ího živ o ta , skup. II. č. 20. 1914. ,:!) J. T e ig e . 1. c.. 880, č. 26. J. Sm olík. 1. c.. str. 34.

bral na studie do Bologne spoiu s P a vlem D olziem , odkudž také navštívil Jeroným a Cardana v M iláně.14) V říjnu r. 1553 jest již zase v P ra ze představeným koleje Karla IV . Jako profesor fakulty in artibus byl v létech 1555/6 a 1556/7 pokladníkem fakulty; po smrti mistra Šebestiána M osazného (A erich alca) neboli Přeštického 20. li­ stopadu 1555 byl zvolen do ředitelství české koleje. P o tv rzu je s ji­ nými účet rektorův pro rok 1555/6 a účastní se následujícího roku různých usnesení.15) lim se však jeho universitní kariéra končí, neboť opustil profesuru, a b y se oženil a věn o va l lékařství. K d y a kde nabyl hodnosti doktorské, nelze přesně zjistiti. P o prvé užívá tohoto titulu na svém překladě M athiolova H erbáře z r. 1562. P řed tím se píše jen »tnistr«. Jako lékař se těšil H ájek velk é p o v ě s ti.'Nem ocné přijímal také na léčení do svého domu. Ta k ležel u něho na jaře r. 1582 krejčovský to v a ryš Jiří Forster z Freiburka.16) 1 písemně byl o radu dotazován, na př. Šimon Žlutický, písař radní v R akovníce, mu píše r. 15S9 o nemoci své m anželky M agd alen y.17) B y v poslán císařem M a x ­ miliánem k polské královně Kateřině, vy lé č il v 6 nedělích jejího trpaslíka Mikuláše, k terý po pět let, jsa v ře d y pokryt, marně hledal lékařské pomoci. R o vn ěž léčil šestiletou dcerušku Elišku pana Ka­ špara ze Žerotína, leč té n ebylo pomoci. V ydal také spis »Aphorismorum medicorum libellus unus . Francoforti 159718) a r. 1566 vyd a l spis V a vřin ce G ry lla : »D e sapore dulci et am aro«. Jeho lékařské umění došlo uznání tím, že byl roku 1566 nebo 1567 jm enován osob­ ním lékařem císaře Maxmiliána II.. s měsíčním platem 30 zlatých. Po smrti M axm iliánově se stal osobním lékařem jeho nástupce Ru­ dolfa II.10) R. 1593 byl jm enován zem ským sněmem doktorem a lé­ kařem k rá lo vství čes k éh o s ročním platem 400 tolarův.2") P o ž ív a l cti a vážnosti z těchto úřadův plynoucí, leč platy mu n e b y ly v ž d y vyplácen y, l ak 4. listopadu 1569 poukazuje se mu plat za 5 m ě­ síců,2I) 8. října 1571 b ylo mu vyp la cen o 400 kop gr. ze statku po Jeroným ovi M a n vico vi odúmrtím na komoru královskou připad­ lého21) a 26. dubna 1581 přikázáno Rudolfem, aby H ájkovi b y lo v y ­ placeno na účet zadrženého služného 1000 kop gr. z prodeje statku v P ň o v t.-1) S ta v o v é čeští musili si pak r. 1595 vypůjčiti ze sbírky neboli defensí 400 tolarů, aby mu první jeho roční plat mohli v y platiti.2’ ) Jeho zásluhy b y ly dále uznány tím, že m ajestátem císaře '* ) xD ialexis atd.«, str. 5. ,s) Monumenta hist. univ. prag. II. díl, č. 1, str. 352— 361. III. díl, str. 15?. 154. J. T e ig e , 1. c., str. 879, č. 22. *7) Z em sk ý archiv, kopiář města R akovníka. ls) M. P e lze l, 1. e., str. 46. 1S) A. R yb ičk a. 1 c. - " ) Arch. min. vnitra, H 199/2. - ') Arch. min. vn.. kop. 82, fol. 430. - - ) T am též, kop. 85. fol. 249 v. i:1) T am též, kop. 29. fol. 231. -’ *) T am též. H 199/2.

Ferdinanda I. ze dne 14. zá ří 1554 byl p o výšen do stavu rytířského a dán mu erb,2’ ) který majestátem císaře Rudolfa II. ze dne 22. listo­ padu 1595 byl rozhojněn o erb matčin a dáno mu p rávo pečetiti voskem červen ým .*6) O všem majestát z r. 1554 musil dlouho z kan­ celáře vym áhati a ta x y mu neodpuštěny.57) Tadeáš Hájek z Hájku mnoho cestoval. Jak již řečeno, studoval také v e Vídni a v Itálii. V r. 1554 b yl u Nydbrucka v e Vídni. Na rozhraní let 1555 a 1556 pobyl delší dobu v Sasku a Míšni a navštívil také lipský trh.*8) Před r. 1562 byl na českém ven k o vě, kde sbíral česká jména rostlin pro svůj překlad M athiolova herbáře.*9) V této d obě-prý také v y m ě řo v a l, chtěje vykresiiti velkou podrobnou mapu králo vství Českého. L e č nedostalo se mu potřebné peněžní podpory od kom ory královské a stavů, i musil toho zanechati.:,°) P ř i v ý ­ pravě turecké se účastnil obléhání Rábu. kde 9. října 1566 napsal připiš k pranostice na r. 1567. Jako lékař císaře M axm iliána zvláště často dlel mimo Č echy. Minucí na r. 1568 psal v e Vídni, na r. 1570 v Prešpurce. Na podzim r. 1575 odebral se Hájek s dvorem císař­ ským do Ř ezná ke korunovaci R u dolfově. Tu se seznámil s T y chonem Brahem. Oba u zavřeli srdečné přátelství.31) I za v lá d y Ru­ d o lfo v y opouštěl Hájek občas Prahu. T a k byl na cestách od 15. do 20. října 1580.35), na jaře r. 1582, podle s vě d ectví krejčovskéh o to ­ va ry š e Bernarda Brona ze Špýru, byl na svatbě v e V ratislavi.33) Také v r. 1585, k dyž Eliáš R idiger z Hajnu v Míšni, který byl u Hájka hostem, Prahu opustil, nebyl Hájek ro vn ěž v P raze.34) A přece, ač tolik cestoval, k dyž jej r. 1577 zval král švédský, pak sta vo vé štýrští, král polský, r. 1581 T y c h o Brahe do Dánska nebo O ndřej Dudič r. 1584 do Polska, slibujíce mu tam krásné místo, po delším rozm ýšlení odmítl.35) > Hájek, jsa synem s vé doby, byl zvlá ště v mládí v zajetí astro­ logických pověr, avšak v něm se rodí také již moderní věd ecké p o zorova cí m etody a čím dále. tím v íc e se z p o věr těch vym aňuje. Již za vídeňského pobytu se h orlivě oddal studiu astrologie a všeli­ kého hadačství. B y v jako vy n ik a jící žák Perlach iů v vyhlédnut, aby vy d á v a l minuce »p ro položení n iěsta.V ídn ě«. učinil tak pro léta 1549 až 1555. V y d á v á n í kalendářů b y lo důležitou součástí činnosti uni­ **) -’6) 2T) 2S) 29) 3") M itis . . . 31)

T am též, Saibuch, č. 286. íol. 27. T am též, Saibuch 12 a, íol. 481— 489. F. Menčík, 1. c. T am též. H e rb a rz O ndřeje M ath iola Senenského, 1562, íol. * * I I v — * * * Iv . »B ohuslai Hassensteynii lucubrationes oratoria e . . . « excudebat Tli. 1592, dopis M. K ollina, fol. A 7. J. Sm olík, 1. c. »A p o d ix is pliysica atd.«, fol. D v . 3*) J. T e ig e , 1. c „ 879, č. 22. 3' ) Mus. arch., Hájek z Hájku, 1. 3S) L A. B irkenm ajer, »M ik o la j K op ern ik «, str. 616. »T y ch on is B rahae O p era O m nia«. V II tom., pag. 6 0 ‘a 170. •O ch ran ovsk ý arch.«, sv. X IV .. str. 577.

versitních učitelů h vězd á řství a m atem atiky. K e kalendářům těm b ý v a ly připojován y pranostiky, t. j. prorokování počasí a budouc­ nosti ze zjevů nebeských, dále označení, kteří dn ové jsou se z ře ­ telem na tyto z je v y příhodné pro pouštění žilou a jiné úkony. Hájek, jsa jinak zaměstnán, přestal po r. 1555 v y d á v a ti minucí. K d y ž však v dubnu r. 1557 zem řeli mistr Miknláš Sud ze Semanína a mistr Jan Zahrádka, profesor university, kteří oba vy d á v a li kalendáře, tu Hájek povolil nátlaku svých přátel jakožto jediný povolan ý tehdy v P ra ze a jal se zn ova kalendáře vy d á va ti. P r v n í byla minucí na r. 1558, v níž za ved l novotu, v y b r a v »některé příhodné časy k hos­ p odářství*, vyn ech a v však zato jako nepotřebné všeliké »aspekty«.**) V tom to vynechán í lze snad spatřiti p rvé zakolísání v ír y v neom ylnost hádání z úkazu nebeských. Nezůstal tomů však v ě ­ ren, neboť v mimicích na r. 1561, 1564. 1567, 1568 a 1570 již zase aspekty uvádí. K minucím svý m píše předm lu vy »sm ěřující k obec­ nému dobru«. Jsou to rozjím ání, v nichž často upadá v kazatelský tón. Tak v minucí na r. 1561 uvažuje o důstojenství člověka s tvo ­ řeného k obrazu B ožím u; v minucí na r. 1564 navádí k účinnému vlastenectví, a b y se v příkořích neztrácela mysl, vlast všem i m ož­ nými způsoby se obhajovala, z ní se neutíkalo. nepřítel buď obrátil v přítele nebo zahubil. V minucí na r. 1567 d ovozu je, že Bůh se­ sílá nebeská znamení jako výstrahu hřešícímu lidstvu, jako po­ slední hrozbu, a b y ’ se kálo a naprayilo. neboť jedině tak může ujiti strašným trestum a utrpení, která tato znam ení prorokují. V mi­ nucí na r. 1568 varuje před náboženskou nesnášenlivostí, kterou po­ kládá za néjhorší zlo. ukazuje, že' jakékoli náboženství udržuje lid v e svornosti a společné lásce a horlí proti m ravní zpustlosti a pře­ pychu v kroji a šatstvu. P r v n í období tv o rb y H á jk o vy jest však i jinak charakterisováno jeho sklonem k astrologii a hadačství. Ta k připojil ke spisu »D iagram m ata atd.« r. 1551 astrologickou báseň mistra M ik. Bourgois, r. 1556 vy d a l » V ypsání s vyznam enáním jedné i druhé kom ety, kteréž vid in y b y ly března a dubna m ěsícuov létha tohoto M D LV 1«. V 1. až 3. kapitole m luví o kometách na základě starých spisova­ telů, v , 5. až 7. líčí její astrologické účinky. R. 1560 v y d a ! » V ýk lad y na p roroctví turecké.37) R. 1564 shrnul do jedné kn ížky 3 astrolo­ gické spisky. V yd al totiž starý astrologický rukopis z knihovny ko­ leje císaře Karla IV.. obsahující zlom ek neznámého auktora a »L ib er Regum de signiíicationibus • planetarum«. Zlom ek p r v ý cituje, jak Hájek sám upozorňuje, auktora »S ph aerae« z r. asi 1220, patrně Sacrobosca. Zlom ek ten zajímal Hájka tím spíše, že se za b ý v á také léčením padoucnice a m alom ocenství. Hájek na dvou místech ke zlomku tomu připojuje poznám ky. Nadpis druhého spisu vykládá tak. že prý d říve »m atem atická studia jedině od králů byla pěsto­ vána, kdežto nyní v tom to rozm ařilém stáří světa, b y v š e v y p u ­ !6) J. Sm olík, 1. c. *T) T am též.

zena od králů, přestěhovala se k chuďasům a to ještě jen k málo­ kterým , ke školometům, a u nich jsou hostem. K těm to dvěm a spiskům připojil 100 astrologických aforismu H erm eta Trism egista, opatřiv každý komentářem. Kom entář ten došel asi velk é obliby u současníku, neboť v dopise dosud nevydaném (jak mi sdělil p. I)r. .los. V o lf) žádal jej 12. dubna 1573 znám ý O ndřej Dudič, aby s ním uzavřel přátelství a mu dopisoval o studiích svých , o no­ vý c h knihách a matem atických přístrojích, pravě, že po jeho přá­ telství zatoužil asi před pěti léty, když se zahloubal v jeho kom en­ tář. P o d le Milieta de Chales vy d a l spis P a v la A lexan dra: »Rudimenta pro natalitiis«.w) Byl rozhodným stoupencem iatromathem atiky, t. j. věřil v léčebné m etody astronom icko-astrologické. T o v i­ díme z jeho minucí, nejlépe však z jeho vý ro k u v předm luvě k pře­ kladu M ath iolova H erbáře: » A já mám jeden lék na způsob syrečkuov udělaný, jistý čas podle influencí nebeské zpečetěn ý pe­ četí naschvál udělanou, na níž stojí Serpentarius na Štíru, tím vším způsobem a posuňkem, jakž na nebi od astronom uov se býti p o­ kládá. l en lék v jisté míře přijatý jest divné znamenité i tajné moci proti jedu i tráven i a tu moc má z nebe od h vězd sobě danou.« Tak jako lidé jsou podle jeho mínění i rostliny na zjevech nebeských zá­ vislé.'19) Než v pozdějších spisech méně se přiklání k v íř e v aspekty a čím dále tím v íce vidí v nebeských znameních jen všeobecné v ý ­ strahy B oží hřešícímu lidstvu. Již v »D ia le x is« r. 1574 v y tý k á astro­ logům, že nesmyslnými báchorkami lid straší. V předm luvě ke dru­ hému vyd á n í své »M etop oscop ie« z r. 1584 si přím o stěžuje, že mnozí lžiproroci zneužívajíce lehkověrnosti lidské prorokují vše možné. N e jvíce brojí proti těm. kteří ke každému dni v kalendáři připisují prolhaná proroctví, zahalujíce své hříčky do tajných sym ­ bolů liter, jakoby tyto b y ly značky jakýchsi tajností, jež nelze v e ­ řejnosti sděliti. P r a v í tu vý slov n ě, že se stoupajícím věkem ztrácí zájem na všelikém hadačství. H á jk o vy astrologické studie za vídeňského pobytu p řived ly jej ke studiu hádání lidských osudu vůbec, totiž k chiromantice a metoposkopii, t. j. hádání lidské p o va h y a osudů lidských z vrásek na čele. P roto prosil Cardana za své n ávštěvy v Miláně, aby mu ukázal svou metoposkopii. o níž se mu zmínil. C ardano-odm ítl. Kniha jeho vy šla teprve po jeho smrti r. 1658. Hájek vyd a l r. 1562 spisek Apliorismorum metoposcopicorum libellus unus« u Melantricha v Praze. Spisek ten byl hledán a rozebrán. Znám ý matematik a h vězdář Joachim Rhaeticus v y b íz í Hájka v dopise ze dne 28. října 1563, aby knížku tu rozhojnil. Než Hájek k tomu neměl času. Jiné práce, lé­ kařská prakse i záležitosti soukromé, zvláště dlouhá pře, do níž se dostal jako jeden z vykon avatelů zá věti Anny z Hradištka, vdovu po Kašparu U rticellovi, ze dne 26. května 1562 a která se vlekla přes 30 let. tomu n ed ovolova ly. P roto připravil jen 2. vy d á n í ne;,s) St. Vydra, 1. c. »•) H erb arz atd.. * * l l v - * * * I v .

změněné, které v y š lo r. 1584*") v e Frankfurtě a b y lo i přeloženo do němčiny. Ta k é s alchym ií přišel Hájek do styku, ba snad i s okul­ tismem. Jako jeden z nejlepších přírodovědců d vo ra Rudolfova, který požíva l plné d ů věry císa řo vy , b ý va l, jak se zdá, rádcem Ru­ dolfovým , měl-Ii někdo z alchymistů, do P ra h y přicházejících, býti císaři představen. R. 1584, kdy Hájek již nebydlil v e starém Hájkovském domě na Betlemském náměstí, dal ochotně dům ten v uží­ vání proslulému Johnu D eeo vi a jeho průvodci R. K elleyo vi, kteří před Hájkem a francouzským lékařem Mikul. Barnaudem proměnili rtuť v e zlato. V tom to dom ě také D ee v y v o lá v a l s v ý m m agickým krystalem duchy.41) K iesew etter uvádí je j m ezi člen y bratrstva Rů­ žového kříže. Ač ted y Hájek nebyl prost v ír y v e všeliké kouzelné působení, kterým ižto n ázory středověk vrhal dlouhé stíny daleko do n ovo ­ věku, přece jest jedním z průbojníků moderních exaktních metod vědeckých. Tuto. svou exaktnost projevil pracemi, kterým i si za­ sloužil, aby jeho jm éno b y lo uchráněno před osudem zapadnouti v m oře zapomenutí. O bor spisů těch jest h vězd á řství. P r v n í práce sem patřící jest velm i vzá cn é dílko: »l)iagram m ata seu T y p i Eclipsium Solis et Lunae futurarum. Anno a Christo natu 1551 lina cum eorundem explicationibus in gratiam Venerabilium virorum Joannis Albini & S y x ti Beůschl Canonicorum Cenobii Neuburgensis etc. per Thaddaeum Nemicum alias H ašek Pragen sem conscripta & aedita.« Jest to v ý p o č et zatm ění M ěsíce 20. února a zatm ění Slunce 31. srpna. Spisek ten psán asi v době vídeňských studií H ájkových. Jméno H ájkovo proniklo do mezinárodních kruhů hvězdářských jeho pracemi o n ové h vězdě, která se ob jevila v listopadu 1572 v souhvězdí Kassiopeje. A č Hájek měl jen nedosti přesné přístroje, neboť nemohl odečísti na nich jedn otlivé minuty, n ýbrž jen 10, nej­ v ý š e 5 minut, přece jeho pozorován í se ze všech současníků liší nej­ méně od vzorn ých p ozorová n í T y ch on ových . S v é v ý s le d k y sdělil s veřejn ostí n ejdříve listem, k terý byl poslán Bartolom ěji Reisacherovi a uveřejněn jako dodatek ke spisu téh ož: »D e Mirabili N ova e ac splendidissimae Stellae, Mense N ovem bri anni 1572 pri­ mům conspectae ac etiam nunc apparentis Phaenomeno etc.«. Viennae M D L X X III. List ten jest nadepsán: »L)e Investigatioue loci no­ va e stellae in zodiaco secundum longitudinem ex unica ipsius meridiana altitudine & observationis tempore, geom etrica deductio. P o ­ drobně pojednal o nové h vězdě v e svém spise »DiaIexis de novae et prius incognitae stellae inusitatae magnitudinis & splendidissimí ,0) Aphorisinorurn m etoscopicorum lib e r«, v y d . z r. 1584. str. 19 nn. '* ) J. S vátek . O b ra z y z kulturních dějin v Cechách®, II. A T ru e Faithful R elation of W h a t passed for tnean Y ee rs B etw een Dr. John D ee . . . and Som e Spirits .. .« B y M eric. Casaubon, 1659, str. 212. A. W ra n y , Oeschichte der C hem ie in Bóhm en«. O. Zachar, >.Rudolí II. a alchyrnisté«, Cas. Ces. Mus., 1917. str. 250.

Iuminis apparatione, & de eiusdem stellae v e ro loco constituendo. Adiuncta est ibidem ratio investigandae parallaxeos cuiuscunque phaenomeni. eiusque a centro terrae distantia, M eteorologicam doctrinam iniriiice illustrans nunc primům conscripta et edita per Thaddaeum Hagecium ab Hayck. Aulae Caesareae Maiestatis Medicum. Accesserunt aliorum quoque doctissimorum virorum de eadem Stella scripta et quaedam alia. qtiae versa pagella cognosces.* Francofurti 2.0

D I A L EX I S I M A G O

CASSIOPE-íí.

Kassiopeia s novou hvězdou. (T ad . H ájek z H ájku: »D ia Ie x is «, str. 20.)

ad Moenum M D L X X IIII. V e lk ý význ a m H ájkových prací o nové h vězdě není jen v přesnosti p o zorová n í a v e zpracován i tohoto v dě­ jinách h vězdářství tak důležitého astronom ického zjevu , ale také v metodě, kterou určil místo n ové h vězd y. Zpravidla se přičítá Vilém u IV. Hessenskému zásluha, že p rv ý stanovil polohu h vězdy, zjistiv její průchod určitým azimutálním kruhem a přesně dobu. kdy se tak stalo. Vilém vý s le d k y svých pozorován í nepublikoval a do­ vídám e se o nich hlavně z korespondence s Tychonem Braheni, kterou ten otiskl v e svých »R p isto lae/astronom icae« r. 1596. T y c h o

dozvěd ěl se o V ilém ově m etodě teprve r. 1575. kd yž byl u něhu v Kasselu návštěvou.**) N eb yla by tudíž ani tak nepravděpodobnou domněnka, že Hájek v r. 1572 asi neznal této m etody. Nechf jest tomu jakkoli. H ájkovi přísluší zásluha, že stanovil polohu nové h v ě z d y pozorováním jejího průchodu meridiánem a stanovením příslušné doby, ted y metodou podnes užívanou. Brahe sám. mluvě o metodě H ájkové, ač jinak jeho >Dialexis chválí jako nejlepší spis o n ové h vězdě, jí v y tý k á , že používá hodin, které tehdy ještě n eb yly naprosto přesné. o 1 1 r í.

o c c

a

j r J.

P os ta v e n í k om ety v r. 1577 a 1578. (T a d e á š Hájek z H ájku: »D escrip tio com etae etc.«, P ra g a e 157*. pag. 11.)

Druhým astronom ickým zjevem , kterým se H ájek obíral, b y lý kom ety. P r v á vlasatice, kterou p ozoroval, byla kometa z r. 1556. V ý s led k y svého pozorován í uložil v e 4. kapitole uvedeného již spisu » Vypsání atd.«. Pak následovala kometa z r. 1557. o níž se zmiňuje na konci téhož spisu, a kom eta z r. 1577. které věn o va l d va spisy. **) Zach, xW ilhelin IV.. La n d g ra í von H esseru, Monatl. C o ri espondenz. 1803. .1. L. E. D re y e r, »T y c h o B ra lie «. 1894, str. 83.

totiž: I liaddaei Hagecii ab H ayck epištola ad Martinům Milium. In qua examinatur sententia M ichaelis Moestlini et Maelisaei Roeslin de Com eta Anni 1577. A c simul etiam pie asseritur contra profanas et Epicureas quorundam opiniones, qui Com etas nihil significare contendunt etc. G orlicii, M D L X X X a >>Descriptio com etae qui apparuit Anno Domini M D L X X Y II a IX die N ovem bris usque ad X III diem .!anuarii Anni LX X V II1 etc.« P rag a e 1578. a kometa z r. 1580. o níž pojednává ve dvou spisech dalších, totiž: » 0 některých předešlých znameních a úkazech v p o větří a o kom etě tohoto r. 1580.« H ořelice. 1580 a »A p od ix is physica et m ath em atica.de com etis tum in genere, tum in přimis de eo qui proxim e elapso anno L X X X in confinio fere Mercurii & Veneris effulsit & plus minus L X X V I dies duravit.« G orlicii M D L X X X I. Hájek určoval, pokud kom ety b y ly viditelný, denně jejich polohu a parallaxu. Z a b ý va l se také fysickým složením a původem komet, ovšem v duchu své doby. Než význ a m Hájkův v dějinách astronomie jest ještě jiný. V X V . stol. neměl ve lik ý h vězdář toruňský mnoho stoupencův. S věd čí jistě o velkém vědeckém rozhledu H ájkově, že patřil k malé jich obci. A nejen to, jemu děkujeme za zachránění cenných dvou prací Koperníkových před ztrátou. Hájek dal T ych o n ovi r. 1575 při setkání v Římě opis Koperníkova listu W apovském u a opis netištěného prvního náčrtu jeho soustavy, ba od Hájka pochází asi i jeho nadpis: »N icolai Copernici de hypothesibus motuum coelestium a se constitutis Com m entariolus«. Y tom to náčrtku sta ví Koperník d o ­ mněnku. ještě hodně upomínající na ep icyk ly soustavy P to lem a io vy. Kdož ví, neměl-li tehdy Hájek ještě jiné listy K opern íkovy. Vidím e tu v něm zase sběratele starých knih a rukopisů, jak se nám je v í v korespondenci Nydbruckově. Otázku, odkud měl ty to cenné ruko­ pisy. nelze určitě zodpověděti. Snad si je přinesl z Vídně od svého učitele Perlachia, který je mohl míti prostřednictvím svého učitele Tannstettera od M oravan a O ndřeje Stiboria, kanovníka olom ouc­ kého a profesora university vídeňské, přítele Poláka .lana G logo včik a .4*) K h vězdářské činnosti H á jk ově se druží jeho činnost kalendářní. O jeho m inucidi jsme se již zmínili. Roku 1574 vy d a l v P ra ze »T a bule Dlouhosti Dne i Noci, Východu, Poledne i Západu k zpravování O rloje obojího, celého i polovičního, kterak ten srovnán b ý ti má podle svých hodin, a to přes celý Rok. ku položení České Zem ě a k v y v ý š e n í Polum L graduov, Od D. Tadeáše Hájka z Hájku gruntovnie zpravená a nyní znovu vytištěn á*. K d y ž r. 1581 papež Řehoř nařídil podle usnesení tridentského koncilu opravu julianského ka­ lendáře. tu vznikal proti tomu silný odpor. S ta v o v é m oravští po­ žádali Ta d eá še Hájka o dobrozdání v e věci té, kteréž on obšírně podal. Hájek se tu je v í rozhodným stoupencem reform y.44) Hájek " ) L. A. Birkeiim aier. 1. e., str. 634— 637. ,4) F. D v o rs k y , »D o b ro zd án í T a d y á š e Hájka z Hájku o o p ra v ě a za­ veden í n ovéh o kalendáře papežem Ř eh ořem «. Cas. Čes. Mus., 1902. str. 300 až 306, 473— 484.

%

b y l po va žová n za nejlepšiho znalce kalendářů. Proto, k dyž se do nich mnoho chyb vloudilo, b y lo inu císařem Rudolfem r. 1597 ulo­ ženo. aby všechny v P ra ze vy d á v a n é kalendáře přehlédl a o tom císaři zprávu podal. Žádaje kalendář od mladého impressora Jana Otmara Dačického, byl jím hrubě insultován. Otmar byl odsouzen a tiskařům uloženo, a b y sami přinesli k přehlédnutí H ájkovi do domu n ově vytištěné kalendáře. Z toho povstalo velk é reptání mezi tiskaři, kteří se obrátili na arcibiskupa, poukazujíce, že to je zasaho­ vání do jeho pravom oci, neboť před vytištěním musil býti každý spis předkládán do arcibiskupské kanceláře k censuře. Při tom se neostýchali dotýkati se také H ájkova náboženství. Obšírnou Háj­ kovu zprávu poslal cíŠař arcibiskupovi. Ten Hájka obvinil ještě z nespravedlivého n adržování souvěrcům a znovu se otřel o jeho náboženství. A tak zůstalo při starém : imprimatur dával arcibiskup a špatné kalendáře rozšiřo vá n y i nadále.45) S astronomií v ž d y úzce souvisela matematika, zvlá ště g e o ­ metrie. P ro to také Hájek se h orlivě oddal jejímu studiu, jak jsme již viděli za jeho vídeňského pobytu. K d yž přednášel na pražské uni­ versitě, vy d a l svou řeč, kterou začínal geom etrické před­ nášky, p o d .n á zvem O ratio de laudibus geom etriae, scripta et recitata in Academ ia Pragen si, sub initium lectionis Ruclideae. XII Februarii die A M. Thaddaeo Nem ico Haykone ab Hagek . Pragae, M D LVI1. V ýzn am tohoto spisku leží v tom. že obsahuje stručné dě­ jiny m atem atiky českého původu a že byl jedním z nejstarších pra­ menu V y d ro v i při sepisování dějin m atem atiky v Čechách. Miliet de Chales uvádí ještě, že psal »D e sectione conica orthogona-.4,i) O mnohostrannosti H ájkově svědčí, že se nám zachoval z jeho péra spisek » I )e cerevisia. eiusque conficiendi ratione, natura. viribus et facultatibus, opusculum authore Thaddaeo H agecio ab Ha­ gek®. Francofurti, M D L X X X V . Hájek napsal tuto knížku, b y v do­ tazován Juliem Alexandrinem . tehdy předním lékařem císařovým a autorem z d ra v o v ě d y , po tom, jak se p ivo vaří. A b y mu mohl v y hověti, dotazoval se Hájek pivova rn ík ů v a sládkův. Snad se tu pro­ jevila i rodinná tradice matčina, která, jak jsme již uvedli, byla pro­ vdána za d v a bratry, m ajitele pivovarů . Hájek byl břitký polemisátor. Jeho názor charakterisují slova z Minuce 11a r. 1564, že udatné a rekovné prom luvení ve vhodné době získá úctu všech i nepřátel. Jeho h vězdářské spisy, v nichž také otevřen ě v y v ra c e l mínění, která za nesprávná pokládal, v y v o ­ la ly mnohé útoky na něj. N ejvětší jeho odpůrci tu b yli Hannibal Raymund z V eron y. T h eodor Graminaeus. profesor h vězdářství v Kolíně a biskup Vilém Lindanus. Odpůrci ti nezůstali však ve svých tištěných útocích na Hájka při věcných důvodech, nýbrž uráželi jej i osobně, co pak nejhoršího, napadli jeho náboženství 4r>) F. D v o rs k ý , »T a d v á š Hájek z Hájku*. Čas. Čes. Mus.. 1891, str. 229— 247. ,fi) St. V y d ra, 1. c.

s úmyslem v době tehdejší jistě průhledným. Hájek se bránil jak polem ickým i větam i v předmluvách svý ch spisů, tak spisy zvlá št­ ními. Jsou to: Responsio ad virulentem & maledictum Hannibalis Raymundi, Veronae sub Monte Baldo nati, scriptum, quo iterum confirm are nititur, Stellám, quae Anno L X X II et LX X II1 supra sesquimillesium fulsit, nop novám , sed veterem fuisse etc.« Pragae. M D LV I., »S pon gia contra rimosas et fatuas cucurbitulas Hannibalis Raymundi, Veronae sub monte Baldo nati. in larva Zanini Petoloti a monte Tonali etc.«, 1578, »A d secundas insanas cucurbitulas Han­ nibalis Raym undi-Zani Itali V eron ae sub monte Baldo nati Spongia Secunda«, P ra g a e 1579 a snad spis »A qu ilo historicus«. který- nebyl otištěn, nýbrž jen v rukopisu protivníkům zaslán.’ 7) D ruhý z těchto spisu, kde se právě brání proti osobním útokům a osočován í svých protivníků, také proti útoku biskupa Lindana stran v ír y , byl při­ pojen jako dodatek k Descriptio com etae«. K d y ž spis b yl arci­ biskupovi předložen, k censuře. nechtěl tento dovoliti jeh o otištěni. Teprve k dyž Hájek en ergicky se proti tomu ohradil, b ylo mu udě­ leno imprimatur.,s) Jinou polemiku měl Hájek s pražským i pranostikáři a skladateli kalendářů. K d y ž se o zv a l proti jejich chybám , sesypali se na něho. Hájek napsal obranu, kterou v listopadu 1584 poslal po nakladateli N igrin ovi. jsa již 11 týdnů churav, k arcibiskupovi o imprimatur. Arcibiskup je však odepřel, že p rý se měl osobně dostaviti. Hájek se proti tomu ohradil dopisem. Zda mu b ylo v y h o v ě n o a spis vyšel, není mi známo.**) T a k é do lékařské polem iky byl zavlečen. Napadl ho totiž Fanchelius, který se ujal léčení uvedené již Elišky Ž e ro tín o vy na d va týdn y před její smrtí. Hájek mu odpověděl spiskem: »A c tio medica Thaddaei ab Hagek ad versus Philippum Fanchelium. Belgam , incolam Budvicensem. Medicastrum et Pseudoparacelsistum ». Ambergo, 15%. Hájek pokládal za svou m ravní povinnost, hájiti spravedlivou v ě c proti neoprávněným útokům, i k dyž nebyl jí sám dotčen. O tom nejlépe svědčí jeho nabídka Č eským Bratřím, ač nebyl jejich v y ­ znání. že napíše obranu B ratří proti útoku, kterým je prudce napadl něm ecký luteránský farář v Jihlavě, Dr. Jan Hedericus čili Heidenreich, napsav r. 1580 spis »Fxam inatio capitum «. Hájek odpověď tu skutečně napsal a zaslal panu Janovi ze Žerotína, prose v e své skromnosti, aby spis předložil starším Bratří, nechť sami jej po­ soudí, podle svého uznání změní a v y d a jí pod jménem, jaké si sami přejí. On že » v tom nehledá své ch vá ly a chlouby, než s lá v y a cti B o ž í«, že jest veden jen dobrým a křesťanským úmyslem, horli­ vostí k pravém u a čistému učení K ristovém u *. B ratří však nepřijali jeho nabídku, nýbrž vzkázali mu, že si nepřejí, aby jeho o d p ověď *7) M. P e lze l. I. c. F. D v o rs k ý , 1. e.. 1891. *9) T am též.

vyšla, nechtějíce zv ě tš o v a li rozbroje. Jest jistě známkou ústupnosti a rozšafnosti. k dyž Hájek beze všeh o se přání Bratří podrobil.50) l ato poslední polemika přivádí nás k otázce, na kterou jsme již několikráte narazili, totiž k H á jk ově náboženství a jeho poměru k němu. Hájek byl muž hluboce zbožn ý, jakým podle všeho byl již jeho otec. T a to zbožnost prosvitá všem i jeho spisy. Jak často jsou jeho předm lu vy prodchnuty obdivem velkolepého díla Božího, přírody a zvláště zjevů nebeských. Ba čtenáři se maně zdá, že jeho láska ke hvězdám , jeho snaha po přesném pozorován í a prozkou­ mání zákonů těles nebeských jest právě jen výron em tohoto obdivu, že jest to vlastně projev jeho náboženského ducha, kterým se klaní před vznešeností Boží. Odtud také jeho kazatelský tón a jeho ná­ boženské rozjím áni, do něhož často upadá. A jsou to etické hod­ noty. které v y čerp á v á z pozorován í přírody. Tadeáš Hájek b il věrn ým stoupencem H u sovým a strany pod obojí. K jiným věrám b y l snášenlivý, jak i z jeho poměru k Bratřím patrno. Účastnil se horlivě jednáni zem ského sněmu v květnu r. 1575 o t. zv. Českou konfessi jako člen komise a pevně se také této konfessí držel. K dyž se Jan starší ze Žerotína zdráhal tohoto jednání se zúčastniti. b y l pany k němu vy slá n Hájek a skutečně se mu podařilo pana ze Ž e­ rotína na sněm přivésti.51) Druhý cit, jím ž byl Hájek veden, byla vrou cí láska k českému jazyku a národu. P ři překladu M athiolova H erbáře »předně toho šetřil, aby ja zyk český v e své celosti zachoval, rozšířil a zvelebil®.38) Minucí na r. 1558 se uvolil jen proto na naléhání přátel vyd a ti, a b y­ chom nebyli pomlouváni, že není u nás po smrti mistrů Jana Za­ hrádky a Mikuláše Šuda nikoho, kdo b y správné kalendáře v y d á va ti mohl a chtěl.5*) V době, kdy učený svět píše tém ěř jen latinsky, píše Hájek o věd eckých látkách, o botanice a h vězdářství, také česky. A č mu b y ly činěny skvělé nabídky do ciziny, nemůže se odliodlati opustiti svou vlast. Jeho vlasten ectví prozařuje z různých jeho před­ mluv a věnováni, nejsilněji ze spisu »D e laudibus geom etriae«. Tadeáš Hájek měl hojně přátel a b yl s nimi v ž iv é korespon­ denci. Četné listy jeho a jemu zaslané jsou u veřejněny ať již jako dodatky k jeho spisům od něho samotného, ať od autorů jiných. A vša k velk á část této korespondence dosud jest ukryta v archivech. B y lo b y jistě ien spravedlivou uznalostí, kterou jsm e povinni tomuto muži, k d y b y došlo k jejich publikaci. Z jeho přátel a příznivců tu .ien uvedem e ved le jm enovaného již Nydbrucka Jana Hodějovského z H odéjova, M atěje Collina, Ondřeje Mathioli. Julia Alexandriím, Reinera Reineccia. Jakuba Curtia. B arvitia, Fabritia, Longomontana, Joachima Rhetica. Ondřeje Dudiče, Cornelia Oemma. Jindřicha Sa*) 31) M r. 63, v-)

»O ch r. arch.«, !. c., str. 564— 580. F. H rejsa. »Č e s k é kon íesse«, R ozp r. Ces. Akad.. tř. I., č. 1.. 1912, 159 a 365. H erb a rz atd., 1. c. J. Sm olík. 1. c.

vila, Jana Keplera, Martina Bacháčka. pana Bedřicha ze Žerotína. pana Adam a z Hradce a zvláště Tychon a Brahe.54) B y lo f na prvém místě zásluhou Hájkovou, že T y c h o byl povolán do P ra h y.35) Jak již řečeno, byl Hájek ze zám ožné rodiny. Snad i ženitbou získal. Vedle starého domu na Betlémském náměstí měl i jiný ne­ m o vitý majetek. Tak dala jemu Kateřina Duhlová z M ik o vic jakožto věn o jeho m anželky 12. března 1557 t. z v . B ílý dům na rohu Jeru­ zalém ské ulice s celým zařízen ím a vinici, kde dnes stojí Denisovo nádraží. M im o to mu dala tato Kateřina, teta jeho nevěsty, své pohledávky v celkovém obnosu 2110 kop grošů a 4 k rá v y , jež měla jednu v e V ršovicích a tři v P etrovicích .56) P o h led á vk y si musil ovšem Hájek vyupom ínaťi. l ak jeden dluh. váznoucí na poli u Olšan, byl mu splacen teprve po soudní při/’7) Dům v Jerusalemské ulici prodal Hájek r. 1581 panu V ilím o vi V o s tro v c o v i z K rálovic za 300 kop gr. českých/’*) 12. března 1566 koupil Hájek od ry tíře Hertvika z N estajova za 300 kop gr. českých dum »U zlatého koníčka na freim arktě (č. 12 >U červeného srdce na Ovocném trhu).59) Do domu toho se Hájek přestěhoval. R. 1586 dědil po své příbuzné Anně M andelkové dum v ulici naproti bráně S vinské za sv. Štěpánem na N ovém Městě. Dum ten prodal 7. srpna r. 1587 Bartolom ěji Jeptišk ovi za 150 kop gr. českých.80) Jako majitel domu na Betlémském náměstí soudil se Doktor Hájek se svý m sousedem Eliášem Behmein z Paumberka. šmukýřem. který koupil od T a d e á š o v y sestry Esthery. o v d o v ě lé H erkulišovy, tak z v a n ý V o ta v o v s k ý dům. zastávaje se n ezletilých dětí Herkulišových. P ř e táhla se od r. 1582 do r. 1585.*1) V únoru r. 1557 Hájek ještě přednášel na universitě, avšak, jak se zdá. b rzy potom universitu opustil, nebof podle uvedeného iiž zápisu Kateřiny Duhlové. byl již 12. března téhož roku ženat. Jeho manželkou byla Kateřina ze Stránova. V latinském dopise zt> dne 3. červen ce 1557 píše Nydbruck H ájkovi, že marně pátral v e Štýrském Hradci po H ájkově zem řelém tchánovi Schornirovi. Před zbořením kaple Betlém ské sňal inženýr Č eslav Kriesche náhrobní nápisy a znaky z kamenů tam umístěných. Podle něho byla tam pochována H ájkova manželka Kateřina Škorňova ze šturnova r. 1577. Z toho soudí Rybička i Prusík. který našel zápis o svatbě H ájkově s Kateřinou ze Stránova. že paní, v Betlém ě pochovaná, jest druhou manželkou H ájkovou.6*) Přihlédnem e-li však ke jménu •"■*) M. P e lze l, I. c. **) F. D v o rs k ý , »N o v é z p rá v y o T y c h o n o v i B rah ovi a jeho rodině. . Cas, Ces. Mus.. 19Ó1, str. 325— 332. **) Měst. arcli. v P ra ze. 2193. fol. 342. •r) Arch. čes., X X V III, str. 109— 111. M ěst. arch. v P ra ze . 101, fol. 205. ■>s) Měst. arch. v P ra ze 219f>. fol. 519. **) Tamtéž. 2118. fol. 126. '•") T am též, 2197, fol. 304. 1243. fol. 204. Arch. min. vnitra. H 199/1. 61) .1. T e ig e , 1. c., str. 879, č. 22 a 23. 62) F. M enčík. 1. c „ A. R ybička, 1. c. a F. Prusík, 1. c.

otce Kateřiny ze Stránova Schornira, tu zdá se. že není tak ne­ pravděpodobná domněnka, že v Betlém ě byla pochována první manželka H ájkova a že m ylně byl její predikát místo ze Stránova čten ze Sturnova. Hájek ztrátu s vé choti těžce nesl. neboť pravi ve své »Spongia <. že od p o ví G ram inaeovi i Lindanovi. až se po této ztrátě zota ví. S manželkou tou měl syn y Simona, V áclava a nejspíše Jana, který roku 1595 byl již m rtev, dále d cery Ludmilu, která se r 1588 vdala za Jana K ojta z Bílé H ory, lékaře v Hradci K rálové, a A n if t i" ) Je^té před r. 1583 se znovu oženil se Zuzanou z Merklína, neboť tohoto roku pohnán byl před soud Markétou Helm ovou, že ji urazil zastávaje se m anželky své.64) Se Zuzanou měl dceru Zuzanu. Paní Zuzana a syn Šimon dostali sč do nějakých peněžních zá ­ pletek se žid ovsk ým rabbím Venturem Vlachem »od práva zběh lým «, neboť musili se 29. dubna a 29. května 1593 zaručiti dvěm a anglickým kupcům Lorenci O w rto n o vi a Vilému B alyden ovi a c í­ sařskému dvořanu Maximiliánu W olg em u tovi celkem na 2596 zlatých.®5) Šimon byl úředníkem při císařské České dvorské kance­ láři. Dne 15. března r. 1595 koupil Šimon Hájek dum »U stříbrného m edvěda* ved le Železných d v e ř í« (č. p. 437 v ulici Michalské) za 75(1 kop gr. českých)**) a oženil se s Johanou Kateřinou z Kouby. Svatba byla asi slavná, neboť b ylo k ní vy d á n o zvláštn í »Lpitluilatnion de nuptiis . . . Domini Simeonis Hagecii ab Hagek et Johannae Catharinae Domini Adami Lehneri a Kouba filia e . .. Scripta ab am icis« Pragae. Í595. L eč Šimon se netěšil dlouho ani svém u m an­ želskému štěstí, ani domu, neboť před 25. květnem téhož roku z e ­ mřel, kdy doktor Tadeáš Hájek z Hájku zříká se svého dědictví na tomto domě ve prospěch své o v d o v ě lé snachy. Však i ona zem řela po několika létech bezdětná, neboť r. 1614 jest dum ten již majetkem pana Adam a Lelm era z Kouby, který jej prodává.67) Druhý syn V áclav byl již od své mladosti, asi od r. 1580, v cizině, kde se sám živil. Vstoupil také do služeb císařských a byl v r. 1609 císařským vý b ěrčím posudního v k n ížectví opolském, ratibořském, těšínském a panství píštínském.*8) Doktor Tadeáš Hájek z Hájku zem řel náhle, bez závěti. 1. září o 4. hodině noční (buďto v 10 v e č e r anebo v e 4 ráno) r. f600. Na jeho pohřeb zva l v řelý m dopisem mistr Martin Bacháček. rektor university. Poch ován byl 3. září v kapli Betlém ské a pohřbu mezi jiným i se zúčastnil i T y c h o Brahe, kterého byl Hájek radostně v únoru r 1589 v P ra ze uvítal.6*) Paní Zuzana s dcerkou svou na straně jedné a V á cla v s Annou na straně druhé se smluvili 13. zá ří r. 1600, že oba dom y s celým B:1) J. Sm olík, 1. c. b’ ) F. D v o rs k y , 1. c., 1891. 65) Měst. arch. v P ra ze , 2186. íol. 310 v a 370.

B6) .1. Teige, I. e., Ii, str. 722, č. 18. “7) T am též, č. 19 a 20. 68) T am též, l,>. str. 880, č. 26 a str. 881, č. 29. “*) J. Sm olík. 1. c.. .1. T e ig e , 1. c.. str. 880. č. 25.

zařízením , dluhy i pohledávkami, připadnou v d o v ě a její dceři, zaéež tyto mají pastorkům vyplatiti 2200 tolarův. Jen nedoplatek 600 tolarúv z platu Tadeášova jako protomedika k rá lo vství č es k éh o a po­ hledávka 631 tolarů u K ryšto fa U lrycha z Naumberka má připadnouti oběma stranám na polovic. M im o to paní Zuzana se za vá za la každému pastorkovi odevzdati d vě postele s celým zařízen ím a

Znak Tad eáše Hájka z Hájku z r. 1595. (Salbueh 12 a fol. 486 v archivu m inisterstva vnitra v F rá z e .)

eentnýř cínového nádobí. Bibliotéka konečně přiřčena V á cla vovi jako iialirada za jeho dlouholetý pobyt v cizině, kdy otci ani v nejmenším nezavdal podnětu k útratám. N ež m ezi dědici došlo ke sporu, uebot paní Zuzana své pastorky nevyplatila. 11. srpna r. 1603 pro­ dala paní Zuzana dum na Betlém ském náměstí za 395 kop gr. čes., proti čemuž V á cla v vznesl odpor. R. 1609 2. října zajistily paní Zuzana s dcerou V á c la v o v i a Anně 2000 tolarů na svém domě na

O vocn ém trhu, za čež se tito vzd a li svého nároku na dúm ten, čímž spor ukončen/0) Paní Zuzana zem řela před 27. srpnem 1610, kdy císařský fořt D ytrych Noble chtěl zabaviti dceři její Zuzaně z Hájků pro dluh 4(Xí kop gr. míšeňských dům na O vocném trhu.71) Dluh teň Zuzana zaplatila. Zuzana se vdala za Strossburgera a zem řela bez zá věti před 4. prosincem r. 1635, kdy domem tím, jako odúinrtíin připadlým majetkem, chtěla naložiti kom ora císařská. Dům byl však velm i spustlý, takže se odhadoval r. 16-37 jen asi na 1600 zl.72) R. 1644 vznášel pak na dům ten nárok malíř Karel Škréta, syn o vec Zuzany Strossbu rgerové.73) T o jsou poslední z p rá v y o rodině slavného kdys Doktora T a ­ deáše Hájka z Hájku.

FR. N U Š L, Praha:

Letošní kongres mezinárodní Unie astronomické v Cam bridge. li. P rv n í týden kongresu uplynul tak rychle a v takovém shonu i stálém duševním napětí, že tep rve k d y ž jsm e zase seděli v e vlaku, jen ž nás z C am bridge odvážel, začali jsm e si uvědom ovati. jak mnoho nových dojmu, zkušeností, vzpom ínek a poznatků si odná­ ším e.*) A le na klidnou úvahu ještě nebylo času. B lížili jsm e se Londýnu, abychom v něm také týden pobyli. A le co pak je to na Lo n d ý n ! Zvláště, kd yž nás čekalo pokračování kongresového pro­ gramu vzhledem k tomu, že greenw ichská hvězdárna slavila 2501eté jubileum a všichni kongresisté se oslav zúčastnili. Dne 23. červen ce byli jsm e hosty R oyal S ociety, kteráž ve svých nádherných místnostech v Burlington House uspořádala na počest jubilea stkvělou výstavu všeho svého i odjinud sneseného bohatství, historicky nebo jinak v ě d e c k y zajím avého. B y lo tu asi .30 menších odděleni, z nichž každé b ylo věn ován o určitému pro­ blému a obsahovalo podrobný popis vystaven ých předmětu nebo experimentu, s vysvětlu jícím textem , sestaveným péčí jednotlivých vědeckých a výzkum ných ústavů nebo samých badatelů. K cha­ 70) J. T e ig e , 1. c., str. 880, č. 26— 29. 71) Měst. arcli. v P ra ze , 2114, fol. 18 v\ 72) T am též, 2114. iol. 504 a -2115. fol. 31. Arch. min. vnitra, II 199/5. 7:‘ ) Měst. arch. v P ra ze . 2114. iol. 504 B. P eška, » ( ) Karlu Š k r é to v i«, S v ě to zo r. 1876, str. 153. *) O všem že se také mnoho dálo b e z nás, p ro tože jsm e k ažd ý sle­ d ovali práce ien v komisích, je ž bezp rostřed n ě s našimi vlastním i pracemi věd eck ým i sou visely. A ž budcu v y tiš tě n y pc-drobnč p ro tok o ly všeh o je d ­ nání, bude m ožno dáti našim čtenářům podrobnější zp rávu o odborném jednání v komisích, p cdrb ně ja k o před třem i léty v e zp rá v ě o kongresu v Ř ím ě r. 1922.

rakteristice v ý s ta v y podávám aspoň stručný v ý č e t n ejza jím a věj­ ších předmětu nebo skupin: N o v ý stroj na jisk rové fo togra fo vá n í vzdu ch ových vrstev v okolí letícího projektilu a překrásné fo togra fie vrstev v různých okam ži­ cích letu. Stroj k měření plynů vydech ovan ých včelou nebo rost­ linou. N ejstarší anglický dalekohled galileovského typu s ohnisko­ vou dálkou 2 stopy a zvětšením 3-násobným z roku 1661. Různá zrcadla a okuláry W illiam a Herschela a některé stroje Johna H erschela. F. Hope-Jonesovo volné kyvadlo, k ý v a jíc í v hermetick.\ uzavřeném obalu, z něhož je vzduch částečně vyčerpán. P o d le v y ­ stavených diagramů dává toto k yva d lo lepší v ý s le d k y než pro­ slulé k yva d lo Rieflerovo'. K ý v á zcela volně, dostávajíc jen po půl­ minutách impulsy, je ž spouštějí druhé kyvadlo, s původním tak úzce synchronisové, že rozdíl v e fá zi kyvu nikdy nepřekročí '/sin sek. (podle návrhu W . H. Shortta). Prof. .1. Jolyho fo to g ra fie v při­ rozených b a ň ách , zhotovené před 30 lety. M o d ely starých strojů egyptských a kopie vodních hodin ze 14. století před Kristem. Sbírka starých kompasu. Lir. .1. S. O w en se stroje na počítání m nož­ ství prachu nebo bakterií ve vzduchu. N ěkteré u kázky výsledku : prach ze skladišť uhelných neb obilních, z kouře, z londýnské mlhy. prach usazující se na lodích uprostřed Atlantského okeánu. Brow nův molekulární pohyb na částečkách kouře. M ůlleruv uni­ versální X -paprskový spektrograf a sira W . B ragga X -paprskovt zkoumání organických krystalů. T ele fo to g ra fick é ob ra zy, přenesené telefonní linkou na vzdálenost 3.300 mil. N o v é sluneční hodiny s ci­ ferníkem. Adam H ilger v y sta v il fo togra fie interferom etru, jejž ob­ jednala japonská vláda k m ěření délek až do 1 m podle M ichelson ovy m etody, u žívající vln ových délek m onochrom atického světla. Různé speciální elektronové lampy. O b ra zy a pam átky na Izáka Newtona, zvlá šť -první reflektor, jím vlastnoručně zh otoven ý roku 1671. M im o to 4 H u yghen sovy o b je k tiv y ohniskové dálky 90 až 210 stop z let 1691 až 1737. D va chronom etry kapitána Cooka a v ý š k o v ý tlakoměr, jehož užil Ch. D arw in na své cestě kolem světa. Hookeův drobnohled a dalekohled se zvětšením 24-násobným asi z roku 1670 od Cockse. M o d ely různých lokom otiv v pohybu v m ě­ řítku 1 : 16 až 1 :8 z let 1812 až 1829. Sir Rob. lia d field vy sta v il zvláštní druh oceli ze slitin železa, niklu a chrómu, snášející zrca d ­ lové vyleštění, jež se nekazí a nemění b a rv y ani, zvyšu je-li se teplota k 10C0" a třeba i v oxydačním plameni. V pátek 24. červen ce byli člen ové U nie hosty R o y a l Astronomical S ociety. V yn ik a jící cizí astronom ové se ujali slova, aby každý n ejvýše v 10 min. času prom luvil o výsledcích své práce. l)r . IV . U7. Cam pbell, ředitel L ic k o v y h vězdárn y, sdělil, že b y ly m ěřeny radiální rychlosti asi 30CO h vězd až po velikost 55. Z nich byla počítána rychlost a sm ěr pohybu sluneční soustavy prostorem . V ýsled ek - « = 268 9n. d = 27 2°, V = 190 k ’ii s e c — souhlasí velm i dobře s výsledkem , je jž — z om ezeného počtu pozorován í ob­ držel Cam pbell již r. 1911. O dečtou-li se při jedn otlivých hvězdách

zdánlivé radiální rychlosti, v y p lý v a jíc í z tohoto pohybu sluneční soustavy, liší se radiální rychlosti různých spektrálných typu hvězd značně od sebe, jak je patrno z násl. tabulky: Spektrum

B0— B5 B8— A3 .45— A 2 F5— G0 G5— K2 K 5 -M I)

P očet hvězd

243 441 195 242 680 232

R ych lost v km/sec.

74 9-6 12-5 15-8 155' 16-7

A tu je nevysMětlitelno. proč právě na začátku svého v ý v o je m ají h vězd y n ejvětší radiální rychlosti, pak až k bílým obrovitým h věz­ dám typu A a B se rychlost zmenšuje, ale pokračujem e-li v L o ck ye rRussellově diagramu podél v ě tv e trpaslíku k hvězdám červeným , radiální rychlosti se zase zvětšu jí tak, jakoby tu n ebylo rozdílu mezi ob ry a trpaslíky, a jakoby jen třída spektrální rozhodovala o radiálních rychlostech. I)r. Cam pbell pokládá vy světlen í tohotc úkazu za tvrd ý oříšek pro evoluční teorii hvězd. Dr. J. S. P la sk etl (V ik toria ) v e své řeči se zmínil m ezi jiným o podobném zkoumání radiálních rychlostí, při čem ž z 277 slabších h vězd typu BO až B5 do 75 velikosti odvodil průměrnou radiální rychlost 20 km sec, což je v nesouhlasu s výsledkem Cam pbellovým . Cam pbell odpověděl, že nesouhlas se asi podstatně zmenší. odečtou-Ii se také rychlosti plynoucí z pohybu sluneční soustavy. Mimo to, že již Pick erin g poukázal na za jím a vý rozdíl v rozložení hvězd typu B podle toho, zda jsou jasné nebo slabé. Plaskett dodal, že podle drah tří dvojh vězd typu B m ožno souditi na vzdálenost asi řádu 1000 parsek (1 parsek = 3 světelné roky), takže jeho slabší B h vězd y se vztahují pravděpodobně k jiné části prostoru než jasné B h vězd y Cam pbellovy. P ro f. H. Shupley se zmínil o rozložení temných mlhovin a o otázce, zda existují v tém že m nožství jako v Mléčné draze i ve vyšších šířkách galaktických. O pik v Dorpatu soudil podle sčítání asi 250.000 h vězd na pařížských mapách astrograíických. že v deklinaci asi 24° je kolem oblohy tolik temných mlhovin, že bychom viděli aspoň 5krát tolik hvězd, kolik skutečně vidím e, k d y b y tento zá voj bylo m ožno odstraniti. Shapley opakoval sčítání hvězd na fotografiích harvardské h vězdárn y, je ž obsahovaly stejně slabé h vězdy, jako pařížské m apy astrografické. A le k dyž počítání bylo rozšířeno na slabší h vězd y snímků déle exponovaných, onen zdánliv ý zá voj většinou zm izel, takže Shapley soudí, že m ožno s dů­ věrou pokračovati v e všem zkoumání týkajícím se hvězd podle jejich zdánlivé a absolutní velikosti. Dr. Van Maanen (Mount W ilson ) v y světlil velik é obtíže, jež se je v í v měření vnitřních pohybu spirálních mlhovin a ukázal, jak Jackson a S m a rt se pokusili vy s v ě tliti pozorované poh yby předpo­ kladem system atických chyb. A le nepodařilo se to. ta k že.je pravdě-

«

.

podobno, ž e v ý s le d k y jsou reálné. T a k é podrobně dokázal, že nelze celk ový rotační pohyb m lhoviny v y světliti vlivem system atických velikostních chyb. Dosud b y ly m ěřen y sním ky získané 60" reflek­ torem s desítiletým časovým rozdílem . Van Maanen doufá, ž e za 5 nebo 6 let bude m ožno proměniti desky s ča sovým rozdílem 20 let. linou řadu desek, exponovaných 100" reflektorem , bude možno měřiti již po 3 nebo 4 letech, aby se zjistil rotační pohyb částí blízkých středu m lhoviny M 33. H v ě z d y m ěřené v kulové h vězd o­ kupě M 13, b y ly vyb írá n y Shapleyem podle barevného indexu a podle vzdálen ostí o d středu, aby se v y m ý tily h v ě z d y k mlhovině nepatřící. Dr. Schlesinger se v y slo v il velm i pochvalně o svrchovaně kritickém způsobu zkoumání Van M aanenově. Poukázal pak na 40 let staré, výb orn é R o b ertsovy snímky spirálních mlhovin a naznačil, ž e b y bylo velm i užitečno m ontovati R o b erts o vy dalekohledy a snímky opakovati. Pan í R o b e rísov á sdělila, ž e je dobře uschováno asi 1500 desek exponovaných od roku 1886 20” reflektorem a asi 000 exponovaných C ookovou čočkou, a vřele slíbila podporovati každý podnik v e sm yslu návrhu Schlesingerova. Dr. B. Lindblad z U psaly ukázal na důležitost spektrálních fotografií, získaných hranolem s malou dispersí, postaveným před objektivem , protože z relativní intensity' kyan ovod íkových prului a z blízkého, ale úplně jinak se chovajícího pruhu v okolí č á ry G, lz e souditi na absolutní velikosti hvězdné a přispěti tak podstatně k pozorován í prostorového rozdělen í h vězd až do 11. velikosti. U žito bylo 6" hranolu s dispersí asi 14 mm, a exponováno 1 až 2 hodiny. Dr. H. Spencer Jones z kapské h vězdárn y pojednal o nové h vězdě letos objevené v souhvězdí P icto ris a prof. J. Stebbins ukázal na řadě diapositivů v ý s le d k y záznamů křivek světlosti u růz­ ných h vězd prom ěnlivých, jež obdržel metodou fotoelektrické buňky v e spojení s 15" dalekohledem h vězdárn y v Madisonu v A m e­ rice. B y lo m ožno registrovati i h vězd y 6. a 7. velikosti, neboť stroj byl aspoň lOOkráte citlivější než starší stroj proi. Lindemanna. P ro f. W . de S itte r podal přehled prací připravených k tisku na hvězdárně v Leyden u a zmínil se o 1800 deskách, je ž p řivezl z jižn í A frik y prof. Hertzsprung. D esk y b y ly exponován y celkem 630 hodin v době IV 2 roku a jsou prom ěřová n y m ikrofotom etrem a blinkmikroskopem. Vlastní o sla vy jubilea greenw ichské h vězdárn y se zúčastnil král a královna a vláda pozvala člen y U nie k slavnostnímu obědu. Podrobn á zpráva o tomto jubileu a vůbec o význ am u greenw ichské h vězdárn y bude podána v příštím ročníku Říše H vězd. K ongres b y l zakončen jednodenním zájezdem do O xfordu, pro­ hlídkou musea, některých knihoven, kolejí, kostelů a obou h v ě z ­ dáren. Tu nás upoutala velik á zelená prostranství, strom y vrou ­ bená a na nich jedn otlivé bu dovy observatoře a menší, navzájem od sebe oddělené kopule. S v ě ž e hlavní budovy bylo vid ěti město a zelení porostlé koleje. S ed ělo nás tam několik na vrchní plošině

s proí. Fotheringham em, jen ž vy p rá věl. V še jasně zá řilo v sluněa nad tou krásou ja k o b y se každým slovem starého pána m alovaly o b ra zy z dějin Anglie, zá k la d y povahy, bohatství a sebevědom í šťastného národa. V takových chvílích člověk necítí, že hodiny jdou. O několik dní později vraceli jsm e se lodí po velm i rozbou­ řeném m oři k břehům francouzským . Zd rželi jsm e se pak ještě týden v Paříži. Celkem vzpom ínám , že jsm e byli zváni v C am ­ bridgi, v Londýně, v O xfordu, byli jsme hosty v pařížské A ka­ demii věd, u ředitelů greenwichské, pařížské a meudonské h věz­ dárny. Mnoho hostitelů našich se tázalo na Prahu a slíbili, že p ři­ jdou k nám roku 1927 na sjezd U nie geodetické a geofysikální. Jak;; to čest a radost! Učiním e jistě vše. co bude v naší moci, abychon jim pobyt v P ra z e zpříjem nili. A le jak jim splatíme pohostinství, je ž oni osobně prokázali nám ? K teré české úřednické rodiny jsoi. tak zařízen y, aby m ohly zvá ti takové hosty? V íte-li radu, dejte nám ji.

J O S E F S Ý K O R A , O n d ře jo v :

O vývoji kometových ohonů. (D ok on čen í.)

Bredichin zdokonalil v z o rc e a rovn ice Besselov\ a konečně se­ stavil svoje rovnice hyperbolického pohybu částic v ohonu komet. V yšetřil více nežli 50 komet. V každém jedn otlivém případě ltledaí velikost odpudivé síly, která mohla b y v y tv o ř iti p o zorova n ý ohoii. Výsledkem této práce b ylo zjištění, že vůbec existují ohony tří typu. P ro ohony 1. typu odpudivá síla je asi 18krát větší nežli síla gravitační. T a to síla žene částice v ohon s velikou rychlostí asi 6 ’4 km za vteřinu. Ohon je dlouhý, skoro přím očarý, slabé jasnosti a málo se uchyluje od prodlouženého průvodiče. P ro ohon II. typu odpudivá síla je m ezi 22 až 05. Počátečn í rychlost je asi 1 Ví km. Ohon i v tom to případě je dosti dlouhý. jasn.\. ohýbá se h yperbolicky jako roh a v konci je dosti široký, také se dosti odchyluje od prodlouženého průvodiče. P r o ohon 111. typu odpudivá síla je jenom m ezi 0-3 až d l sil % gravitační. Počátečn í rychlost kolem 300 až 600 m za vteřinu. Ohon je krátký, na konci široký, slabý, velm i zakřiven směrem ke Slunci a velice se uchyluje od prodlouženého průvodiče. Sam ozřejm á otázka, proč vzn ikají ohony tří typů. A b y však vznikla lepší představa vů bec o v ý v o ji k om etovéh o ohonu. poukáži d řív e na znám ý zje v podobný. B ydlím v O n dřejově a skoro každ.V týden jezdím do Prah y. P ro to že je lépe přijíti k vlaku o pulhodinkí d říve nežli o vteřinu později, obyčejně dlouho čekám na vlak. Sedíu na la vičce a pozoruji často, jak se tv o ří kouř vystupující z lo k o ­ m otivy. Říká se. že kouř se táhne z rou ry lo k om otivy, ale

to není pravda, on se tvoří. Na obrázku je viděti. jak se tvoří. Lokom otiva vypouští první kotouč kouře, k d y ž vypouští druhý kotouč, první se zdvihne do v ý š k y , k dyž vypou ští třetí ko­ touč, zdvihne se do v ý š k y druhý, a ještě v ý š e první. Z těchto k o ­ toučů se tv o ří celk o v ý kouř. Z rou ry se vypou štějí stále n ové a n ové kotouče kouře a konec tohoto celk ovéh o kouře se rozptyluje v e vzduchu. Sam ozřejm ě, že odchylka celkového kouře od ve rti­ kály. ve kterém ž směru jsou vy h a zová n y kotouče kouře, je závislá nejen od rychlosti, se kterou se vyhazu jí kotouče kouře, ale sou­ časně také od rychlosti lokom otivy. K d yž kotouče kouře se n e v y ­

hazují se stejnoměrnou rychlostí, celk o v ý kouř může b ý t vlnitý. K d y ž v některé okam žiky se kotouče kouře přestanou vy h a zova ti, c e lk o v ý kouř bude přerušený a roztržen ý. Podobn ým asi způsobem vzniká také ohon kom ety. Částice k om etové látky proudí z jádra kom ety směrem k Slunci. K d y ž se vzdalu jí od jádra, rozpadají se na menší a menší částice, až konečně odpudivá síla sluneční pře­ koná gravitační silu sluneční. D ůvod je v tom. že gravitační síly při zm enšování částic bude u bývati úměrně s objem em , t. j. se třetí mocninou průměru částice, kdežto odpudivá síla. která se předpo­ kládá elektrického původu, se zmenšuje s plochou částic, t. j. s d vo jinocí průměru částice. P ro to gravitačn í síly, zinenšují-li se částice, u bývá rychleji než odpudivé síly, až při určitém průměrů částice gravitační sila vy ro v n á se odpudivé. P ři dalším rozpadu a zm en­

šení průměru částic odpudivost převládá nad gravitační silou a žene částice zpět v ohon kom ety. Z a jím avo je, že, bude-li odpu­ divá síla míti původ v e světelném tlaku, nastane stejný úkaz. pro­ tože tlak také zá visí přímo na ploše částic. Početn é lze určití prů­ měr částic, při kterém odpudivá síla se rovná síle gravitační. Za předpokladu, že odpudivá síla má pUvod v e světelném tlaku, ie tento průměr podle S. A. Arrheniusa pro uhlovodík = 0-0019 mm. Zmenšuje-li se průměr ještě dále, pak odpudivá síla převláda nad silou gravitační. Odpudivá síla se stane 18krát větší nežli gravitační, kd yž průměr částic bude asi 0 000 1 mm. Vzhledem k takovým úva­ hám upozornil K. Schw arzschild, že v ý p o č et je správný jenom pro částice poměrně většího průměrů, neboť pro menší prům ěry nutno vzíti v úvahu ohyb světla. V ý s led k y jeho výpočtů jsou velice po­ zoruhodné (Sitzungsberichte der math.-phys. Classe der kgl. bayer. * Akadem ie der W issenschaften, B. X X X I.. Heft lil.). P r o paprsky vln o v é délky / = 0‘6 « (žluté s vě tlo ) a částice specifické hm oty = 1 našel Schwarzschild. že světeln ý tlak se v y ro v n á gravitačn í síle. jakmile průměr částic klesne na 0‘0015 mm. Zmenšuje-li se průměr ještě více. roste tlak nad sílu gravitační, až při průměrů 000018/h/h je tlak 18krát větší. Od tohoto maxima však tlak s klesajícím prů­ měrem rychle se zmenšuje, až při průměrů 0-00007 mm se v y ro v n á opětně síle gravitační, načež rychle klesá na nulu. Dále S ch w arzschild p ra v í: » Větší odpudivé síly, které b y gravitačn í sílu v íc e než mokráte nebo 30kráte p ř e v y š o v a ly , nelze vy světliti, leč bychom předpokládali k neuvěření malé specifické hm oty částic ohonových .« V ýsledek S.ehwarzschildUv je velice za jím a vý v tom směru, že v ta­ kovém případě ztráta ohonové látky v prostoru při jejím proudění z jádra kom ety nebyla b y tak značná, jak mohlo b y se předpo­ kládán na první pohled. Na začátku se přičítala odpudivost v kom e­ tových zjevech elektrickém u původu, a je známo z prací Zolhiero vý ch a z kinetické teorie plynu, že elektrická odpudivost je ne­ přímo úměrná m olekulové hmotě částic. T o dalo možnost Bredichinovi vy světliti. proč se tv o ří ohony různých typů a proč různé ty p y musí býti z různých látek. Předpokládám c-li, že ohon I. typu vzniká z částic néjmenší hmoty' m olekulové, t. j. z vodíku, pak ohon II. typu je nutně v y tv o ř e n z částic, jejichž m olekulová hmota je tolikrát větší, kolikrát odpudivá sila je menší. T a k o vo u m olekulo­ vou hmotu mají uhlovodíky a lehké k o vy . Podobně ohon III. typu vzniká z částic ještě větší hm oty m olekulové, t. j. z těžkých kovů. Zvláštnosti každého ohonového typu je viděti z této tabulky: Typ

O dpu divá síla

Rychlost km sek

Látka

M o lek u lo vá hmota

I.

1 8 ...(1 )

6-5

II.

2 2 až 0 5 , . . ( ‘ až J g )

1-5

vodík u hlovodíky, lehke k o vy těžké k o v y

1 8 až36

lil.

0 3 a ž 0 1. . . ( « V až r J--0)

0 J -0 6

56 až 206

M yšlenka Bredichinova o částicích různé hm oty m olekulové se potkala v cizině s nedůvěrou, protože tehdy v e spektru komet a v ohonu b y ly zjištěn y jenom uhlovodíky. Však později B redi­ chin, V o gel, Dunér, Copeland, L oh se a jiní p o zorova telé zjistili v ko­ metách sodík, magnesium a železo. P od le Bredichinova pozorován í kom ety 18821 a podle C am pbellova na Mount W ilsonu kom ety 1893 IV m ožno předpokládati v kometách vodík. Vůbec zjistiti v ohonech vod ík a k o v y je v ě c velic e nesnadná, protože ohony I. a III. typu jsou sam y sebou nadmíru slabé. M im o to v e spektru kom ety a v e spektru proudu, který právě vy c h á zí z jádra kom ety, je těžko č á ry nějaké zjistiti, protože jasné emisní sp lýva jí s tm avým i Fraunh oferovým i čarami absorpčními slabého odraženého světla sluneč­ ního. Zjistiti vod ík a k o v y je m ožno jenom při výjim ečn ě příznivých podmínkách a při velice jasných kometách.

"

Bredichin vy světlil všechny zvláštnosti jedn otlivých ohonu. Poukáži na některé z nich. Anomální ohon, nedlouhý a směrem k Slunci, krátkou dobu u některých kom et pozorova n ý, se v y ­ světluje tím, že rozpad částic, které proudí z jádra kom ety, nepo­ stoupí tak daleko, aby odpudivá síla převládla nad gravitační. Úchylka od normálního tvaru hyperbolického ohonu a n ěkdy zvlnění ohonu se vy světlu je tím, že proudění z jádra kom ety se neděje stej­ noměrnou rychlostí. Přerušení roztržen í — ohonu má původ v okolnosti, že na některou dobu se proudění za stavilo; i možná vy p očíta ti. kd y se toto přerušení proudění stalo. R. 1882 proí. Schmidt v Athénách zjistil v určité vzdálenosti od kom ety dva světlé oblaky, které se pomalu p oh y b o va ly směrem od kom ety. Bredichin prozkoumal dráhu tohoto pohybu. U kázalo se, že je hyperbolická souhlasně s teorií. V ys v ě tlil pak také. že tato oblaka se v y tv o řila z dvou klubek k om etové látky, která byla vyh ozen a z jádra kom ety brzo po jejím průchodu přísluním. Nádherná kom eta r. 1744. která má jméno kom eta Chéseauxova, se 7. března ob jevila se šesti ohony, 5 jasnými a jedním sla­ bým. Prodlou žené osy těchto ohonú se přibližně sbíhaly v jádru kom ety, které b y lo pod obzorem . Bredichin v y světlil, že to nebylo 6 zvláštních ohonu. nýbrž 6 pruhů jediného pětkrát přerušeného ohonu II. typu. a vypočítal, kdy byla vyh ozen a klubka kom etové látky, která se protáhla v pruhy ohonu. T e ď se vrátím ke své fotog ra fii kom ety r. 1910.*) P ravím , ž e nic zvláště nového v ní nebylo. K rátk ý ohon nalevo, to je ohon III. typu. nejspíš z částic železa a možná i z jiných těžkých kovů. Dlouhý ohon a 5 pruhu nalevo od dlouhého ohonu — to je pětkrát přeru­ šený jediný ohon II. typu. složený z částic uhlovodíků a možná i z lehkých kovů. P rv n í pruh, počítaje zleva , tohoto přerušeného ohonu II. typu se v y tv o ř il z klubka (kotou če) ko m eto vé látky, které bylo vyh o zen o z jádra kom ety dne 15’9 ledna: druhý pruh vznikl * ) V iz Přílohu k číslu 4.— 5.

z klubka, vyh ozen éh o 165 ledna; třetí — 17* 1 ledna; č tv rtý — 17*4 ledna: pátý 17*8 a od 18*6 ledna začala prouditi kom etová látka, která v y tv o řila dlouhý ohon. P rom ěřen í m ého negativu a vů bec spracování všech pozorován í kornety 1910 a vykon al v ěd eck ý nástupce Bredichinův v oboru ohonu kom etových, proí. P o k ro vsk ý , astronom pulkovské h věz­ dárny. U vedené d o b y, kdy b y ly v y h o ze n y kotouče kom etové látky, jsem p řevza l z jeho pojednání: P ro f. K. P ok row sk i. Synchronen im S ch w eiíe des Kometen 1910 a. D orpat 1911. P ráce h vězdárn y jurjevsk é university. Sv. X X I. Část IV. Zajím avá je tato věc. Zkoumaje fotografické snímky kom ety 1893 II., Bredichin zjistil pri v y tv o ř e n í ohonů této kom ety odpudivou sílu velikosti 36: zkoumání kom ety r. 1903 dalo- m ožnost předpokládati ještě větší odpudivou sílu. totiž asi 70. P ro to Bredichin pro­ slovil domněnku, že částice vypu zené s takovou velkou silou mají m olekulovou hmotu ještě menší nežli vodík, že jsou to částice, na které se rozpadává vodík. Domněnka byla tehdy velice odvážná; v š a k teď, k dyž Rutheríord v době vá lk y r. 1918 zjistil m ožnost roz­ kladu dusíku na helium i vod ík a kyslíku na helium, lze připustiti, že v tom prostředí a při těch podmínkách, v nichž vzn ikají kom e­ tové z je v y , vodík se rozpadá na částice menší hm oty m olekulové. Bohužel měl Bredichin příliš slovanskou povahu. K d y ž se dal uchvátiti nějakou m yšlenkou nebo nějakou prací, mohl pracovati od rána do noci, ani k obědu n evyšel, jídlo a nápoj mu přinesli do pra­ covního kabinetu. M im o to v noci ještě p o zorova l na hvězdárně. A le seděti. podle německého způsobů, určitý počet hodin za pra­ covním stolem a klidně konati práci, která je sice nutná, avšak která snad ho nezajím á, toho nebyl schopen. A byla tu práce, kterou b ylo nezbytno vykonati, totiž sebrati všechna jeho pojednání z oboru kom etových ohonu a podati soustavný výk la d v ý v o je jeho vzorců, rovnic, m yšlenek a výsledku. Však Bredichina n ebylo m ožno pří­ měti. a b y se podjal této pro něho nudné práce. A to byla veliká chyba. P ro to jeho práce b y ly málo známé v cizině. Jednotlivé práce mohl pochopiti jenom odborník v tom to oddílu astronomie a k tomu dobrý matematik. M im o to všechn y práce jsou spojeny jedna s dru­ hou a namnoze napsány ruský. Ani světoznám ý Arrhenius, ačkoliv také psal o kom etových zjevech , prací Bredichinových dokonale nebyl znalý. N ikdy Bredichin nemluvil ani nepsal o čtyřech typech ohonu. jak to sděluje S. A. Arrhenius v e své Lehrbuch der kosmischen Physik. 1903. T eil I. Seite 207. Konečně se podařilo dostati dovolen í od Bredichina, a b y výk la d jeho badání v oboru kom eto­ vých ohonů sestavil velm i nadaný jeho žák R. Jaegermann. M im o to se podařilo jej přem luviti, aby vyd a l soustavný výk la d svých prací v oboru létavic. la to d vě díla, a to: R. Jaegermann. Prof. Dr. Tli. Bredichin’ s mechanische Untersuchungen uber Com etenform en. St. Petersburg. 1903 a Th. Brédikhine. Études sur l’origine des M étéores cosmiques et la Form ation des leurs courants. St.-

Pétersbourg. 1903, to jsou dva nádherné věd ecké pom níky, které po sobě zanechal akademik Brediehin. Bredichin zem řel r. 1904. V závěrku svého článku nakreslím ještě tento obrázek. P řed mnoha, mnoha tisíci lety se pohybovala vesm írem po přím očaré dráze veliká plynová kompaktní hmota. N ebyla viditelná, protože neměla vlastního světla. Náhodou na její cestě se objevila naše sluneční soustava. V livem gravitační síly podle zákona N ew to n o va sluneční soustava odchýlila tuto plynovou hmotu s její přím očaré cesty, takže se začala poh ybovati po elipse podle zákonů K ep lerových s dobou oběhu kolem Slunce asi 75 let. la t o plyn ová hmota se stala členem sluneční soustavy a dostala později jméno kometa H a lleyova . K dy se ob jevila tato kometa v slu­ neční soustavě, to se určitě neví. Od doby, kdy se začalo spolehlivé datování zjevu, tato kometa je známa. K d yž se plynová hmota blíží ke Slunci, elektrom agnetická síla sluneční začíná na ni znatelně působiti, kom eta začíná svítiti. Cím rychleji a blíže Slunce se kometa pohybuje, tím světlo její je jasnější. M im o to svítí kometa také sla­ bým odražen ým světlem slunečním. Pod vliv e m elektrom agnetické síly sluneční vzniká táž síla také v kometě. Účinkem těchto dvou sil vy ch á zejí z kom ety hmotné částice, které se postupně rozpadají. Tyto částice se na začátku pohybují směrem ke Slunci, ale pak se zahýbají nazpět a tvo ří ohon. Částice k om etové látky se ženou d o­ zadu v ohon pod vlivem resoluční síly, která se skládá z gravitační síly sluneční a z odpudivých sil — sluneční á k om etové. Ohon ko­ m ety vzniká stálým proudem hmotných částic vych ázejících z ko­ mety. Síla, která žene částice v ohon, je nejspíš elektrického pů­ vodu a současně světeln ý tlak. K d yž kometa proběhla přísluním. vzdaluje se od Slunce, rychlost její se zmenšuje, v ý v o j ohonu vůbec konečně zm izí, světlost kom ety současně se zmenšuje, kom eta je sotva viditelná — kometa umírá. A pak klidná neviditelná scvrklá plyn ová hmota pokračuje dále v e svém běhu kolem Slunce. P ř i­ bližně za 75 let zase se přiblíží tato hmota k Slunci, kom eta znovu o žív á , zase se o b jeví světlo, zase se v y v in e fysiko-chem ický život, zase se o b jeví ohon atd. Mnoho jiných kom et se objevu je v sluneční soustavě. Však v ě t­ šina jich dlouho se v e sluneční soustavě neudrží. Jak přišly z neko­ nečna. tak se zase ztrácejí v nekonečnu. N ejvětší v liv na pohyb kom et má Jupiter, protože má n ejvětší hmotu ze všech oběžnic. P o hybuje-li se kometa poblíže Jupitera, muže se za určitých podmínek státi, že se zm ění eliptická dráha ko m ety v parabolickou nebo d o­ konce v hyperbolickou, a kometa se pak ztratí pro slunečnou sou­ stavu. A zase poletí snad přímočarou drahou neviditelná plynová hmota, dokud nepotká na své cestě jinou hvězdičku-slunce, která ji o ž iv í a v liv e m s v é gravitační s íly na některou dobu udělá kometou své sluneční soustavy. Hmota různých komet je z různých látek a proto vzn ikají ohony různého tvaru, dokonce někdy i několik ohonu najednou. Na částice nejmenší m olekulové hm oty (v o d ík o v é ) působí největší odpudivá

síla a s velkou rychlostí žene částice v ohon I. typu velice dlouhý a jen slabé odchýlený od prodlouženého průvodiče. Částice prů­ měrné m olekulové hm oty (uhlovodíku a lehkých kovu ) se ženou v ohon s menší silou a tv o ří ohon II. typu také dosti dlouhý, ale odchylka jeho od prodlouženého průvodiče je větší. Částice se značnou molekulovou hmotou (těžkých kovů) se ženou se slabou odpudivou silou, tv o ří ohon III. typu, krátký a velm i odchýlený od průvodiče. Stále n ové a n ové částice se ženou v ohon a stále se ztrácí látka z konců ohon v tom prostředí, v e kterém se kometa pohybuje. Kom eta je kolem svéh o přísluní poměrně blízko ekliptiky. M ožno ted y říci. že ztráta k om etové látky se děje v ekliptikálním pásu kolem Slunce. Jaká je po chemické stránce tato rozptýlená látka kom etových ohonů, nevím e. Možná, že je z částic, ná které se snad rozpadá vodík a jiné p rv k y při těch podmínkách, při kte­ rých vzniká ohon, v prostředí bez vzduchu a bez tepla. A možná, že svítivo st tohoto pásu rozptýlen é látky ohonů kom etových dává z je v zodiakálního světla. Dodnes mechanická teorie Bredichinova o v ý v o ji ohonů je nejdokonalejší, však možná, že přece není úplně správná, možná, že jinak se děje v ý v o j ohonú kom etových , snad se o b je v í jiná teorie, která lépe bude odpovídati skutečnosti. T o však bude teprve, až se narodí m ozek bohatší vzletem m yšlenek, nežli byl m ozek Bredichinův. Současně to nastane v době. až se zase o b jeví na nebi kom ety s pořádným účesem, nikoli s moderním m i­ kádo, protože jenom tehdy se vzbu dí intensivní zájem k tomuto zjevu. M ožná, že mladí h vězdáři toho se dočkají. Ioooooooc

Drobné zprávy. Č esk ý

o b jev

nového

prvku

dvimanganu.

V

,0000000000000000

posledním

h v ě zd « (str. 157.) b yla zp rá v a o tom, že W . N o d d a c k ,

čísle

Ř íše

J. T a c k e o v á

a O. B e r g zjistili d va n ové p rv k y , příbuzné s manganem, jim ž přísluší v periodické soustavě M e n d ě leje v o v ě p ořad ová čísla 43 a 75 a pro něž navrhují jm éna »M asurium « a >Rhenium«. Svůj důkaz existence oněch prvků op írají o spektrální analysi R ón tgen ova charakteristického spektra: sami uvedli, že 2 z 5 zjištěn ých čar L-serie prvku 75 souhlasí s čarami volfram o vým i. D va čeští badatelé, docent V. D ole jš ek a proi. J. H e jro v s k ý upozorňují na to. že další d v ě č á ry lépe souhlasí s čaram i thalia než s v y ­ počteným i čaram i n ovéh o prvku 75. T ak z b ý v á jediná čára, je ž však je velm i blízk á nejsilnější čáře zinku z Á,'-serie. takže ani tato čára n ep osk y­ tuje nesporný důkaz. Je ted y prozatím jejich o b je v dosti pochybným . Oba čeští auktoři však zjistili prvek 75 jiným způsobem. P ři elektrolyse m anganových solí. je ž připravili z nejčistších preparátů M erck ových . ob je v ila se v autom atickém záznamu, jak reste intensita proudu s použitou silou elektrom otorickou, d vě charakteristická ohbí. je ž naznačovala přítom ­ nost neznám é znečištěniny v poměru 1 :200.000. Chem ickou cestou se jim podařilo zhustiti ty to neznám é přim íšeniny do roztoku, jenž obsahoval asi 2 až 3° o znečištěniny v pom ěru k manganu. Sraženinu z takovéh oto ro z­

toku v y š e tř o v a li

pak autoři

róntgenospektroskopickou

m etodou

a zjistili

4 č á ry, je ž nesporně přísluší i.-serii prvku s p ořad ový m číslem 75.

P ř í­

sluší te d y zásluha o skutečný o b je v tohoto prvku vlastně oběm a českým badatelům

Dolejškovi

a

Heyrovskému;

autoři

doporučují

za

jm éno n ovéh o prvku staré případné označení M e n d ě le je v o v o *drim an gan «, neboť je to d r u h ý hom olog (chem ick y podobný p rv e k ) manganu. V záznam ech se ukazují d vě ohbí. což značí, že jsou k manganu p ři­ m íšeny vlastně p rv k y

dva. Je na snadě domněnka, že n ezjištěn ý dosud

p rvek je asi p r v ý hom olog manganu (»e k a m a n g a n «). jem u ž přísluší p ořa­ d o v é číslo 43.

Č eští autoři zatím nemohli rozhodnouti tuto otázku, neboř

p ou žitý induktor nestačil na vzbuzení /C-serie tohoto prvku. B y l však jim p ovolen

m inisterstvem

náklad na opatření

mohutnějších

pomůcek, takže

jistě v nejb ližší dcbě se jim podaří o uvedené dom něnce získati jasno. N achtikal. R W At/uiluc. P rom ěn livost této h v ě z d y ob je v il 1899 H. M. P a r k h u r s t a označil ji za krátkoperiodickou proměnnou s periodou 7-90 d při světeln ém kolísání v mezích 8-43— 9-20 vel. D ob a světeln ého vzestupu jest podle

něho

M — m =

2*90.

Délku

p e rio d y

7-87 “ a jeho zlepšené elem enty 2415587-60 +

později

Parkhurst

zlepšil

na

7*87 d E b y ly p ře v z a ty i do

Y . J. S. i do katalogu A. Q. H vězd u p o zo ro v a li krom ě Parkhursta H artw ig. Van der Bilt, v . Zeipel, Furnessová a O lcott. M u ller píše o ní v díle L ite ­ ratur u. Geschichte des Lich tw ech sels d. verand. S terne II.. že podle P a rk h u stcvých výsled k ů o její prom ěn livosti není poch yb y. Začal jsem letos p o zo ro v a ti tuto hvězdu dne 9. září a odtud sled o val jsem ji celkem 19 večerů . Za těchto p o zo ro v á n í jasnost její b y la neustále stejná a sk oro přesně rovn a h vězd ě

B. D. -j- 15° 4075 (9-39 v e l. H a rv.).

K rátk op eriodick á m ěnlivost této h v ě z d y te d y ustala a b y lo b y za jím a vo zjistit ze starších p ozo ro vá n í — existují-K vhodná — , kdy a jakým prů­ během tato zm ěna se udála.

R . H. tř

N o v á prom ěnná v Orlu

V Beob. Zirk. 33 (1925) ohlašuje M. W o l f

hvězdu, již nalezl na snímcích ze 14. záři 1925. (P o lo h a 1855: a =

19 h 23-7 m,

d ~ — 6° 43'). H v ě zd a je na nich poněkud jasnější než 9 vel., k d ežto na četných deskách z let 1904 až 1924 vů b ec chybí. P o d le foto m etrick ých mě­ ření V o g to v ý c h b yla dne 19. IX. 8-6 v e l. a podle dalších m ěření jasnost její zv o ln a stoupá. P rozatím n í označení je 9. 1925. N en í ovšem zcela vylou čen o, že jest to »n o v á « hvězd a. P rů m ě r M iry . P e a s e

*

H■

na hvězd árn ě M t. W ilso n sk é zm ěřil in terfero­

m etrem zd á n livý průměr této znám é prom ěnné h v ě zd y . Hodnota, k níž d o­ spěl, jest největší, jaká dosud tím to přístrojem b y la m ěřena, totiž 0-06". P ar.ila xa h v ě zd y b yla několikrát určována. Starší m ěření (R nssell, Flint, Elkin-Sm ith) udávají hodnoty poněkud v ě tš í než 0'1” . Z novějších m ěření plynou hodnoty menší, asi 0-065". P o d le toho b y l b y průměr M iry o málo menší než polom ěr zem ské dráhy. Mira jest ted y h vězd n ým obrem , sluncem v e stadiu počátečním a nikoli snad dohasínající hvězdou. S tojí za zmínku, že průměr v y p o číta n ý nedávno B o t t l i n g e r e m (V e ro ff. d. U n iv. S tern w

B erlin -B ab elsb erg III. 4.) z m ěření foto elek trick ých jest jen 8-2 průměru slunečních. B . H.

N o v é knihy.

000000003000000000000000000000000000000000000000 •

m F r.

Zá viska:

Einsteinův

princip

relativnosti

a

teorie

gravitačn í.

Kruh. sbírka spisů v y d á v a n á Jednotou čs. matematiků a fysiků. S v a z ek 1. Str. lo5. V P ra ze 1925. Cena Kč 16-— . N o v á tato knížka předního našeho teoretickéh o fysik a sleduje účei d v o jí: v yk lá d á co m ožná přístupně obsah a význ am velk o lep ých m yšlenko­ v ých koncepcí E insteinových a jest. úvodem k m atem atickém u výk lad u nauky o rela tivitě a g ravita ci, je jž autor připravuje společně s doc. drem H lavatým . O bojím u účelu v y h o v u je znamenitě. P ro f. Záviška totiž z mno­ hých s v ý c h věd eck ých b ý v a jí

čtenářům

diskusí dcbře poznal, které m yš le n k ov é pochody

zpravidla

nesnadné

a

nejasné

a

z

jakých

předsudku

m nohdy celou tuto teorii zavrhu jí. T ě m to částem výk lad u věnuje p roto ob ­ zvláštn í péči a nutno uznati, že se mu p odařilo v y lo ž iti sporné v ě c i tak názorně, že jen čtenář předem za u ja tý a nepřístupný rozu m ovým důvodům zůstane jim i nedotčen. P r o postup výk lad u v o lí autor cestu historického v ý v o je , což je jistě nejp řirozen ější vstup do této zcela n o vé oblasti m yš lé n k ov é : m im o to nej­ lépe se tak pozná, proč tato nauka vzniknouti musila a které n o v o ty zavád í do našich názorů na přírodu. Z toho důvodu rozpadá se knížka na d vě tém ěř sam ostatné části, p ojed n ávající o s p e c i á l n í a o b e c n é teorii rela tivity. V p rv é části v y c h á zí autor z poznatku, že každ ý pohyb je jen rela­ tivní, v y k lá d á stanovisko N e w to n o v y m echaniky, z níž se dospělo k pojmu inerciálních soustav a k mechanickému principu relativnosti. P řech á zí pak k tomu, jak se m echanické pozn atk y p řen ášely i na s v ě te n ý éter, což však ve d lo k rozporům s pozorováním i. Podstatu těchto rozporů auktor v y s v ě t ­ luje zevru bně na nejznám ějším pokuse M ichelsonově. zm iňuje se však stručně i o jiných pokusech optických "a elektrom agnetických , je ž vedou ke stejným výsledkům . P o této p říp ravě přistupuje auktor k vlastním u výk lad u Ein­ stein ova

učení, je ž

v e d le

principu relativnosti. zobecněného na všechny

děje, zavád í jako druhý základ princip stáié rychlosti světeln é. Zvláštní pozornost je věnován a Einsteinově analysi pojmu současnosti, nebof v něm v ě z í zp ravidla kořen neporozum ění c e lé teorii. Auktor od vozu je pak po­ četně L oren tzovu transform aci, jak ož i je jí důsledky, totiž kontrakci délek a dilataci času za pohybu a ukazuje, jak je třeba pozm ěniti mechaniku, aby b yla v souhlase s principem relativnosti. P rv o u část u za vírá výkladem , jak M inkow ski spojením prostoru a času v jednotné kontinuum prostoručasu nebo-li

světa

mohl

L oren tzovu

transform aci

znázorniti jako prcsté

otočení č ty řrozm ěrn é sou sta vy souřadnicové. P r v é tři kapitoly druhé části jsou asi n ejzd ařilejší z c e lé knihy. V nich auktor z filosofického i fysikáln ího stan oviska objasňuje m yš lé n k o v ý pod­ klad obecné nauky o rela tivitě. P rá v e m ukazuje v nich na snahy M ach ovy, jenž b yl

vlastním

předchůdcem

E insteinovým a zdůrazňuje postulát tno-

děrní fys ik y , p ozo ro vateln é z je v y vyk lád ati toliko p o zo ro vateln ým i důvody. V

dalších

odstavcích

auktor

názorně

v yk lá d á

známé

důsledky

obecné

teorie, jak ož i pojem k řivosti prostoru. Obsáhlá stať je věn ován a obecným souřadnicím

( » E insteinovým m ěkkýšů tn«), neboť tato část b ý v á zp ravidla

druhým zdrojem neporozumění. Odtud počínaje klade autor na vn ím avost čten ářovu již p oža d a vk y větší, co ž je způsobeno o v š e m

samou povahou

věci. P o zo rn ý čtenář však jistě nabude správného názoru o m yšlénkovém obsahu obecné teorie, třebas jsou m atem atické v ý k la d y om ezen y jen na míru nezbytně nutnou. V poslední kapitole p řed vád í autor v ýs tižn ě důvody, je ž vedou k předpokladu, ž e prostor je konečný, v sebe u zavřený. Autor v úvodu p íše: »S n ažil jsem se, tuto knihu psáti co m ožn á p ří­ stupně: irkázalo se. že je to mnohem těžší, než jsem sám s počátku tušil.* V tom m á zcela pravdu. Jako referent musím konstatovati, že se mu plně zd ařilo překonati všech n y m yšlen k ové obtíže, takže kniha bude výborn ou pomůckou každému, kdo chce vniknouti do těchto hlubokých proudů m yšlénkových , jim iž se nyní v y t v á ř í n o v ý íysik áln í a ovšem m ický názor na svět.

též

astrono­

N uchlikul.

J. G. H ašen S. J. S tein S. ] . , Die veránderlichen Sterne, Druhým svazkem dokončeno toto v p ra v d ě monumentální dílo. P r v n í d í l (historick o -tech n ick ý) začal vych á zeti již v r. 1913. (H e rd e r. F reib u rg in B reisaau.)

Ve

čtyřech

silných

sešitech

(L ieíeru n gen ,

úhrnem

811 str.)

snesl

v něm ředitel vatikánské h vězd á rn y P . Hugen ohrom né m n ožství materiálu. P rv n í sešit se obírá otázkou v ý z b r o je p o zo ro v a te le , druhý popisuje p o z o ­ r o v a c í m eto d y: v něm nalezne čtenář obšírné poučení a p ok yn y pro p o ­ zo ro vá n í. o chybách fysio log ick éh o původu, o v o lb ě s ro vn ávacích h vězd a jejich užití, o stupni odhadním. Popisuje a s ro v n á v á zde podrobně po­ z o ro v a c í m etod y absolutní (H erschel. A rge la n d er), diferenční (A rg e la n d e r) a zlo m k o v é

(P o g s o n , P ic k e rin g ), pojed n ává o b arevn osti h v ě zd

a jejím

význam u pro p ozorován í. Sešit je zakončen praktickým i p ok yn y pro p o zo ­ r o v a c í záznam y. T ře tí sešit pojednává o redukci p ozorován í. Zde dočtem e se o konstrukci stupnic srovn ávacích fotcm etrick ých stupnic. 0

h vězd, o spojován í od h ad ových a

D ále o souřadnicích světeln é k řiv k y , o extm kci,

půlící k řiv c e «. Sešit končí p říklady p ro ved en ých v ýp o čtů (tj A ql, f Gem.

f} L y r , o C et. y C y g , A lg o l, S C nc). Š koda jen, že příklady, jak jsou zde podány, začátečníkům , zejm éna nem ají-li po ruce citovan é literární p ra­ m eny. m alo budou prospěšný. Č tv r tý (p osled n í) sešit I. dílu jedná o e le ­ mentech světeln é zm ěny, t. j. o amplitudě, epoše a hlavních fázích, periodě a tvaru světeln é k řiv k y . Konečně té ž o b a revn é změně. P o v a h a tohoto dílu v y s v ítá zřetelně z některých míst p řed m lu vy ke čtvrtém u sešitu. Na př.: »S am ozřejtn ě nem ohlo se zde jednati o poučení širšího kruhu čtenářstva, n ýb rž jediné o sbírku co m ožná nejúplnější starší 1 n o vější literatury, jak ož i výsled k ů všech s úspěchem užitých m etod po­ z o ro va cíc h i početních . . .« A dále: »M istoricky-tech nická část díla se stala stálým přihlížením ke d řív ě jš í literatuře spíše snůškou pramenů nežli p ří­ ručkou pro pozorovatelem N esčetné citáty v původním jazyku (lat., angl., fr.. it.) neulehčují p rá vě četbu tohoto dílu. T a k é n aprostý nedostatek dia­ gramů i obrazů

pocítí jistě mnohý čtenář .nepříjem ně. N a k a žd ý způsob

sluší však o b d iv o v a ti úžasnou důkladnost díla. V oboru, k te rý si Hašen

vytknul, není takřka o tá zk y, na niž by n eb ylo v knize od p ověd i bud přím é neb aspoň příslušného literárního poukazu. P opis m etod fotom etrických, fo to gra fic k ýc h a příslušných přístrojů dílo neobsahuje. Svazek

druhý

(in atem atick o-íysik áln í d íl) sepsal Dr. J. Stein S. J.

1v p rvn í části (4 k a p itoly ) p ojednává podrobně o úkazech i teorii > n o v ý d u h vězd, druhá část jedná o d louh operiodických hvězdách, třetí o cefeidách, č tv r tý o hvězdách zá k ry to v ý c h . K nim řadí i h v ě z d y » z á v o jo v é « (V e rschleierungssterne), jich ž nejznám ějším typem je K C oronae bor. Podrobně jedná zejm éna o A lgolu a [ j L y ra e . Z vláštn í odstavec věnuje i jiným důle­ žitým

hv ězdám

počtáře,

těchto

z a b ý v a jíc í

se

typů.

K

v ý p o č ty

této

části

n áležejí

z á k r y to v ý c h

tabulky,

soustav.

určené

T en to

pro

s\azek

je

vskutku snůškou dnešních věd o m o stí o prom ěnných hvězdách a obsahuje též seznam ve šk e ré sem spadající literatu ry. Cena je sice značná (II. sv. 35 zl. m arek), ale vzh led em k rozsahu i ú pravě přim ěřená. N yn ější cena 1. dílu, k terý v y c h á ze l postupně, není mi známa. fí. h u cu r.

Zprávy ze Společnosti.

oooooooooooooooo 50000000c oc

OOOOOOOOÍ'

4. schůze výb o ru

se konala die 30. listopadu

1925. Z hlavních bodu

program u uvád ím e: V e věci týk a jící se pozůstalosti Š tefán ik ovy b y ly uči­ něny společně s Pam átníkem od b oje další kroky. Na v ě ži Státní h vězdárny v Klementinu budou — jak o prozatím ní řešení »U ra n ie« naší Společnosti — p ostaven y cba p ětip alcové dalekohledy z Technického musea, takže čle­ nům občas v určité dny bude um ožněno shlédnouti některé o b je k ty nebe, těm to strojům přístupné. S vych ázk am i na v ě ž se počne asi na ja ře příštího roku. Na rok 1927, kdy bude v P ra z e sjezd m ezinárodní Utlie geod etick é a geofysik áln í, připadá d esítileté v ý r o č í založen í Č eské společnosti astro­ nomické. Pan K lepešta navrhuje, aby se toto v ý r o č í o s la v ilo slavnostním způsobem. Podrobnosti o s la v y budou předm ětem jednání na příštích schů­ zích v ý b o ro vý c h . Zatím se p om ýšlí na slavnostní schůzi. 11a níž po případě prom luví n ěk terý z vědeck ých hostí geod etick ého sjezdu a v ýsta vu člen­ ských prací teoretických, praktických

i kreseb astronom ických.

Konečně

b y ly schváleny účty pok lad n ík ovy, v y ř íz e n y některé drobnější záležitosti adm inistrativní a přijati n o v í 3 členové. Členská schůze konala se dne 7. prosince 1925 za účasti 30 členu. Na této schůzi prom luvil p. prof. dr. R o s i c k ý o historii a mechanickém v ý ­ voji

našeho staroslavného

pražského orloje.

Krásné diap ositivy

starých

kreseb, fo to g ra fií s tro jo v é h o za říze n í i figurální a o b ra zo v é (M ánesův kalendářník) v ý z d o b y o rlo je i v ře lá láskou k starodávném u d ýšící slova, zanechala v přítom ných hluboký dojem. Upozorňujem e při

této

příležitosti

zn ovu

na

poučný

českému dílu spisek

p.

dra

V. R o s i c k é h o , o něm ž jsm e přinesli v »Ř íš i h v ě z d « zprávu. V ydán b yl nákladem J. O tty r. 1923. Cena K č 12-— . D ary. Pan Josef B artoš z P e lec h o v a u Ž elezn ého Brodu vě n o v a l 100 Kč na

p ořizován í

nových

diapositivů.

P an

Boh. Zem ek.

taj. čsl.

konsulátu

v Hamburku, d a rova l Společnosti 35 K č, K nihovna přátel ob loh y* v P ra ze zvětšen é foto gra fick é ob razy Galileiho. K eplera. Herschela. Laplace. N e w ­ tona a Gausse. D r a B o h. M a š k a

»H v ě zd á řs k á ročenka na rok 1926« v y jd e počát­

kem ledna. Našim členům, k teří objednali letošní ročník R očen k y, rozešle adm inistrace n o v ý ročník autom aticky; není tudíž třeba zn ovu objed návali. P řih lášky nových odběratelů adresujte adm inistraci

Ř íše h v ě zd i.

T é m ě ř osm tisíc korun čsl, dluhuje ieště člen stvo za časopis a pří­ sp ěvk y Společnosti. K prvém u prosinci b y ly poslány upom ínky všem dlu­ hujícím.

Jak

značně

ztěžu jí tito

liknavci finanční p om ěry

S p olečn osti!

N ejste i V ý m ezi nimi? O braz povrchu Luny, jenž v y š e l nákladem naší

K nihovny přátel o b ­

lohy# b y l schválen za pomůcku v y u č o v a c í m inisterstvem šk olství a národní o s v ě ty pro šk oly obecné, občanské, střední a odborné. O b raz b yl poslán na ukázku všem středním školám.

A v ý s le d e k ?

Pran ep atrn ý. T é m ě ř 8 0 °o

zásilek došlo zpět. Důkaz m alého zájm u o astronom ii na středních školách? Z »K n ih ovn y přátel ob lo h y«. D ruhý sv a ze k populárních astronom ických spisů v y jd e již v lednu 1926 a bude cbsahovati spis dra Rud. S c h n e i ­ dera:

vH odiny a hodinky*. V ed le za jím a v é h o podání o sestrojen í a v ý ­

konnosti k ýv a d lo v ý c h hodin i kapesních hodinek a m oderním rozšiřován í přesného času rad iotelegrafií a telefonií, obsahuje spis návod, jak sestrojiti le v n ý a účelný přijím ač pro poslech časových rad iotelegraíick ých signálů z P a ř íž e a z Nauenu. K textu je p řipojen o 13 ilustrací a jedna příloha na křídě. Členům bude rozeslán na ukázku ihned, jakm ile v y jd e . V e sbírce foto grafick ých snímků astronom ických v y š e l jak o p r v ý obraz snímek střední části souhvězdí Oriona, p o říze n ý na soukrom é h vězdárně M gPh. Fr. Fischera

v P ra z e -P o d ó lí p ětip alcovým

Z eissový m

objektivem .

Obsahuje nejkrásnější seskupení h vězd na zim ní obloze, tři jasné h v ě zd y v pásu O riona a známou mlhovinu pcd nimi. P řip ra v u je se druhý obraz obsahující snímek z h vězd árn y v

O n d ře jo v ě : D v o jitá hvězdokupa y a h

P e rs e i po exposici 3 hod. T ře tí obraz cbsahuje snímek S ek ce pro p ozo ro­ vání m eteoritů při C. S. A .: Z d á n liv ý pohyb kolem nebeského pólu. Sbírka tato bude v yd áván a v om ezeném p oitu exem plářů a bude cb­ sahovati vedle původních snímků dom ácích i fo to gra fie z cizích velik ých hvězdáren, m ezi nimi několik snímků stop alcovým reflektorem na Mount .W ilsonu v K alifornii. V y jd e asi 20 cbrazů. Cena jednoho kusu v šedé pas­ partě

10 Kč.

Přih lášeným budou posílán y podle m ožnosti alespoň

dva

ob razy současně, aby se ušetřilo na cbalu a poštovném . P řih lášk y ještě přijím á ^Knihovna přátel oblohy « v P ra ze -I.. N áp rstk ova 208. P řís p ě v k y a předplatné na rok 1926 n ep osílejte pošt. poukázkami. P o ­ užijte k tomu složenek Fondu lid. h vězd árn y Š tefá n ik ovy. jejich ž platnost b y la prodloužena do března. S o 11 c i t á t o r, d o b r ý

tabularista,

dlouholetý člen Ces. astron.

společnosti, prosí o b rzké umístění. ^Lask. nabídky na adr. Lad. P ok orn ý, soukr. úř.. D olní B ousov. M ajitel a v y d a v a te l Č eská astronom ická společnost v P ra z e 15. O d p ov ě d n ý redaktor Dr. B. M ašek, O n d řejov, Č ech y. — Tiskem knihtiskárny Štorkán a spol., Ž ižk o v , H u sova třída č. 68.