ŘÍŠE HVĚZD ČASOPIS PRO P Ě S T O V Á N Í ASTRO NO M IE A PŘÍBUZNÝCH VĚD. V ydává s podporou ministerstva školství a národní osvěty Č eská společnost astronom ická v P raze. ŘÍDÍ DR. BOH. M A Š E K .
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
*
D r. B O H . Š T E R N B E R K :
O posouzení hvězdářských objektivů a zrcadel. (D okončení.)
Jestliže takto zjistíme ohniska pro d va prům ěry téže zon y, s v í rající spolu nějaký úhel. obdržím e zpravidla různé hodnoty násled kem další v a d y optiky, astigniatismu. Polohu ohniska astiginatické
.0BR.5-HhRTMSNNm MFTODh zon y pro různé posiční úhly (
% ),
kdež l f je čtení na výtah u pro prům ěr o posičním úhlu
za tých ž okolností, za jakých se skutečně pozoruje, to je také před nost této m etody. K do b y neměl potřebné ekvatoreální montáže, může použiti umělé h vězd y, totiž otvoru ostře osvětleného a tak velikého, aby se jevil od objektivu v úhlu asi 15". Na desce vzniknou tak dva obrázky podobné H artm annově cloně (příloha c). T en to snímek byl získán K rá m o v ý m objektivem o průměru 12 cm , ohniskové délce o o o
o o
°
O o
°
°
o
o o o
o o o
o
°
o
o
o
o
°
o o o
O O O o
~
o
o
o
0
o O°
o
°
OBft.6 HhRTMhNNCNh
(LO M .
80 cm (h vězda V eg a ). Je patrno, že jenom skvrny, odpovídající středním zónám jsou kruhové, kdežto krajní jsou hruškového tvaru s hrotem, jednou dovn itř a podruhé ven. Příčinou tohoto ú kazu 'je sekundární spektrum. L z e je j odstraniti použitím vhodného filtru a vhodnou volbou h vězd y, na př. žlutého filtru a žluté h v ě z d y pro v isuálně k orig ova n ý objektiv. Deska se prom ěří a propočítá podle uvedených vzorců . R ep ro dukované snímky (c ) poskytly tato čtení l na výtahu stroje pro ohniska zon o poloměru z mm v posičním úhlu v (počátek volen lib o vo ln ě): (p/z
9
15
21
27
32
38
0° 90°
43-29 4309
41-47 4119
39 13 38c8
Střed
43-19
41-33
3900
44
575 4126 41'43 41 35
38-33 382 5
22 5° 112-5*
3829
Střed 45° 351°
4340 43 39
42 32 4232
Střed
4340
4232
39 95 4034 40 15
38-58 3877 38-68
157-5°
3834 3&-41
Střed
38-37
Středy (/):
50
43 40 43 19 42-32 4 1 3 3 40 15 39 00 38 33 38 68 41 35
\ ýsleáek můžeme znázorniti gra fick y (z, /). P ro srovnání při pomínám. že Zeiss zaručuje u moderních dvoudílných objektivů visuálních, ž e od ch ylk y nepřekročí Viooo ohniskové délky. T e d y u ob jektivu o ohniskové délce 3 m jsou menší než 3 mm. A b y další vý k la d y o k l a s i f i k a c i o p t i k b y ly srozumitelný, představm e si důsledky zon ových vad. P o zo ro va tel může zaostřiti okulár svého dalekohledu jen na určitou rovinu, rovněž u fo tog ra fic kého dalekohledu může desku dáti do určité rovin y. Tu rovinu sta noví zkusmo fokusováním . V ím e však, že o b ra zy h vězd y, poskyto vané určitým i částmi objektivu budou při tom následkem zon ových vad mimo za ostřova cí rovinu. M ísto ostrého bodovéh o obrázku dají totéž, co pozorujem e, k d y ž okulár vysu nem e z e správné polohy, totiž deštičku, resp. prstenec různého průměrů (zoně odpovídá prstenec). Prstence patřící jednotlivým zónám se přes sebe přeloží, vznikne ne ostrý obrázek. Struktura takového obrázku, ted y obrázku, na němž se účastní ce lý objektiv, b ý vá často složitá. Tak zkoum aný Kranzúv objektiv dává obrázky, je ž zvětšen y vidím e v příloze d) v různých zaostřovacích rovinách. V eškeré tyto o b ra z y lze přesně početně nebo gra fick y v y lo ž ili ze získané k řivk y zon ových vad, což b y však nás ved lo příliš daleko. Vzhled obrázků fokálních i mimofokálních má pro astronom y zna.nou důležitost. O bjektiv vhodných vlastností dává při určitém vyšinutí desky z ohniska rovnom ěrně zčernalé deštičky, jichž zč e r nání m ožno nějakým fotom etrem měřiti a tak stanovití jasnosti hvězd, resp. jejich zm ěny. R ovnom ěrné zčernání extrafokálních obrázků je v ěc poměrně vzácná. P r o fokální o b rá zk y má ovšem existence zo nových vad za následek značnou ztrátu světla, jež není soustředěno v jediném bodě, nýbrž rozptýlen o po určité plošce. Vidím e, že v e li kost zonových va d je jedním z rozhodujících faktorů pro posouzení jakosti daného objektivu nebo zrcadla. G rafická znázornění vad podle uvedeného návodu poskytují dobrý přehled vlastností optiky. A le pro klasifikaci třeba míti něco jedno duššího a tím jsou konstanty, jež různí autoři k tomu účelu zavedli. N ejužívanější byla dosud L e h m a n n o v a t e c h n i c k á k o n s t a n t a T. A bychom pochopili její vý zn a m , podívejm e se ještě jednou na neostré obrázky v »ohnisku« K ranzova objektivu (d). Zm ěřím-li — obrazně řečeno — na nebi střední polom ěr »m lh o vin y«, jež b y u dokonalého objektivu odpovídala našemu neostrému obrázku, a vy jád řím -li jej v obloukových vteřinách, obdržím číselně hodnotu oné konstanty T . je ž je ovšem také přesně definována početně, jak hned uvidíme. D řív e byla jakási nejistota v této definici. N eb ylo totiž dost určitě stanoveno, na kterou zaostřovací rovinu máme tu skvrnu vztahovati. N yn í se vyža d u je taková vo lb a zaostřovací rovin y, aby vy šlá konstanta T b yla co nejmenší. Zaříditi v ě c tak. není ovšem v ž d y bez potíží možno, protože zo n o vé c h yb y m ívají průběh velm i obecný. N edávno ukázal Váisálá, že pro charakteristické — nejčas těji se vy sk ytu jící — případy v y h o v ím e zmíněnému požadavku snadno počtem a navrhuje, a b y se v y š lo od polohy za ostřova cí ro-
viny, jin ým i slo vy od počátku (středu referenční koule), od kterého čítám e souřadnice I našeho poloprofilu, daného hodnotou
kdež o — y lY je známá pořadnice vstupního bodu do objektivu, v y jádřená v e zlomcích polom ěru objektivu. Pa k
o In tegrá ly znam enají jen p rávě v ý p o č e t střední hodnoty úchylky t, polom ěru onoho neostrého obrázku, při čem ž ovšem byla dána různá váha různým zónám objektivu, neboť krajní zona dodává více světla než zona vnitřní téže šířky. Z prakse plyne, že jest označiti ob jek tivy jako vynikající, jestliže T < 0’5; ideální b y měl T = o. D obré o b jek tivy mají T m ezi 0’5 a 1'5. O ptiky s T > 1‘5 jsou méně cenné. T a to konstanta je založena na g e o m etrické optice. A le u vynikajících objektivů převládají už vlastně v liv y ohybu světla a proto můžeme posouditi takové optiky mezi sebou lépe podle jiných výra zů , spočívajících na zákonech fysikální optiky. P řesto prakticky m ožno říci o T toto: Je-li T velm i malé, je objektiv rozhodně prvotřídní. A k posouzení takových objektivů m ezi sebou, jež nemusí v y h o v o v a ti příliš v y s o k ý m požadavkům (hledač komet, světelné o b jek tivy a zrcadla), je použití T zcela oprávněno (Váisálá). Principielní vadu v y tý k á v nedávné práci Lehm annově kon stantě Y von . M ůžem e v ě c vy já d řiti takto: Žádati na př. technickou konstantu 0-5 je někdy příliš mnoho a -jindy příliš málo. Vím e totiž, že ohybem světla vznikne i u dokonalé optiky v ohnisku kotouček průměru / « (n = R/2Y. převratná hodnota relativního otvoru). Je celkem zbytečn o žádati, aby geom etricky dávala optika menší obrá zek, než je oh ybová skvrna. A tak navrhuje y v o n vy já d řiti průměr neostrého obrázku, k terý poskytuje optika se stanoviska geom etric kého, v průměrech oh yb ové skvrn y, kterou b y dávala stejná optika ideální. T ím obdrží novou charakteristiku, nazvanou t ř í d a KK < 1 znamená, že »g eo m etrick é« v a d y způsobují menší rozptyl než ohyb světla, optika je prvotřídní. K < 0‘75 jsou m istrovská díla. P ři K = 1’5 — optika je dobrá. K = 2 — optika je »druhotřídní«. Vztah mezi T a K je ovšem jednoduchý, K = T D l l l ’2 pro visuálni optiky, K = T Dl8'6 pro fotografické optiky, kdež D je průměr optiky v cm. T a k to zlepšený údaj nám přím o praví, zda umělec docílil toho, co má pro optiku význam , kdežto 7 v tom sm ěni neposkytovalo roz hodnutí. T = 0'5 je výborná optika, běží-li o optiku malého průměrů. Jestliže však má tuto konstantu optika velk ých rozměrů, pak nutno říci, že optik měl věn ovati jejím u zdokonalení v íc e pozornosti, nebof b y se to vyplatilo.
Je zajím avo, že klasifikace na Y v o n o v y tříd y současně obsahuje implicitně stará kriteria dokonalosti optik, jako R ayleighúv poža davek, a b y rozdíl v e fá zi sbíhajících se paprsků b y l < A/4, nebo požadavek, a b y na celé ploše n ebylo náhlých skoků, chyb. V ý p o č e t tříd y lze provésti snadno graficky, o čem ž jin dy. P o užívá se k tomu dalšího profilu, tak zv. normálního, k te r ý umožňuje také přím ý vý p očet, kde a kolik má optik na objektivu retušovati, aby s nejmenší námahou a se zřetelem ke svý m oblíbeným způsobům re tuše objektiv zlepšil. Klasifikaci na tříd y K m ožno upraviti dokonce tak, a b y explicitně vy ja d řo v a la i astigmatismus. Leh m an nova konstanta toho nedosa huje. Hartm annova m etoda dovolu je ovšem v ý p o č e t astigmatismu a to takto: N akreslem e si Hartmannovu clonu, jíž jsm e použili, a připišm e ke každému otvoru ro z d íly hodnot od střední, kterou jsme k vůli v y loučení astigmatismu v z a li (v iz tabulku). O bdržím e obrazec, který seskupením hodnot kladných i záporných nás poučí o případném astigmatismu a d o vo lí v ý p o č e t konstanty a v e formuli pro astigm a tismus. P o d o týk á m ještě, ž e zkoumání Hartm annovou metodou lze ovšem provésti též mimo optickou osu, pro celé pole. Y v o n o v a úprava tříd y K za účelem vy já d řen í astigmatismu spo čívá v tom, že počítá K pro d v ě hlavní ro vin y astigmatismu a ko nečně ro zloží K na součet: p r v ý člen vystihuje hodnotu objektivu pro t y účely, kde nezáleží na protažení obrázku v přímku, na př. pro ú čely spektrální. Součet pak obou členů vystihuje hodnotu objektivu tam, kde nutno fokusovati na obrázek co nejlepší. Pojem třídy K takto ro zšířen ý je neobyčejně vý h o d n ý a b y lo by záhodno, a b y se všeobecně v ž il do klasifikace optik místo Lehm annovy technické konstanty. P o z n á m k a . V prvé části svého článku zmínil jsem se o B. Schm idtovi a nazval ho mimochodem amatérem. D om níval jsem se totiž z některých důvodů, že Schm idt p rovo zu je broušení zrcadel jen ze záliby, ne jako životn í povolání. P rof. Heinrich mne žádá, abych sdělil, že Schm idt vybrou sil zrcadla pro ústavy v Hamburku, Drážďanech, v Postupimi (o tom to zrcadle v iz Sitzber. Berlin Ak. 1906) a že je inženýrem a m ajitelem optických závodů.
E M IL V E S E L Ý , P ra h u :
Thermoisoplethy pro Prahu. Denní průběh teploty se g ra fic k y znázorňuje obyčejně tím, že v pravoúhlé soustavě souřadnic se nanáší na osu úseček čas (ho diny), na osu pořadnic teplota. Jednotlivé b o d y spojím e čarou, která má jedno maximum (kolem 2. hod. odpol.) a jedno minimum (kolem východu Slunce). Denní chod teploty je vša k různý podle roční doby. V zim ě jsou teploty nižší, amplituda, t. j. rozdíl m ezi n ejvyšší a nejnižší
teplotou, menší než v létě. Nakreslím e-li si takové k řivk y pro všechny měsíce, vidím e sice, jak se vzájem n ě liší, nemůžeme však posouditi, jak jedna přechází v druhou. T o je nevýhoda, která m ízí při znázornění isoplethami. Podobně se navzájem liší k řivk y znázorňující roční chod teploty pro jedn otlivé hodiny denní a stejně nemáme představy, jak jedna přechází do druhé. T ep lota v určitém okamžiku, jsouc závislá v první řadě od v ý š k y Slunce, zá visí ted y jednak na denní hodině, jednak na m ě síci. Je funkcí dvou argumentů. T a k o vo u funkci nám znázorňuje plo cha v prostoru. Protn em e-li tuto plochu rovinam i rovnoběžným i s průmětnou a to v intervalech 1° C, protnou se tyto rovin y s onou plochou v křivkách, které spojují místa stejných hodnot teploty (na
př. 0°, 2°, 5°, 10°C . . . ) . T o jsou tak zv. i s o p l e t h y (řecké isos = stejný, pléthos = m nožství, číslo), k teré za ved l do m eteoro logie Lalanne. Prom ítnem e-li je do prům ětny, dostanem e diagram, k terý dává představu, jak je rozdělena teplota během dne a během roku současně. Postup při sestrojení teplotních isopleth P r a h y b yl tento. P rů m ěrné teploty měsíční pro dvouhodinové in terva ly za 30 let (1881 až 1910) jsem čerpal z ročenek klem entinské h vězdárn y. V yp očetl jsem prům ěry a z těch sestrojil d vě sou stavy k řivek : jednak chod »středn íh o« dne pro jed n otlivé měsíce, jednak chod tep lo ty pro ho din y 0, 2, . . . 2 4 během celého roku. A z těchto 24 křivek jsem ko nečně sestrojil připojen ý diagram , na němž isoplethy 0°, 5°. 10° C . . . jsou silněji vy ta žen y. P ř i konstrukci jsem p o ložil 1 den = 1 m m , čím ž je respektována délka jedn otlivých měsíců, 1 hod. = 10 mm, 1 ° C = 10 mm. Z a »středn í« den jsem pokládal 15. den každého m ě síce. Č árkované k řivk y v diagramu udávají doby východu a západu
Slunce v průběhu roku. T a to zhuštěná kresba je pak velm i názorná. Plocha, představující rozdělení teploty, vystupuje »p la stick y « z dia gramu a podává obraz o přechodu teploty ode dne ke dni, od m ě síce k měsíci, nebo od hodiny k hodině. P rvn í způsob znázornění pomocí křivek b ý vá často nepřehledný, zvláště tehdy, k d y ž je k ři vek příliš mnoho, k dyž se n avzájem protínají a od sebe příliš neliší. Toho při isoplethách není. D alší výh o d a je ta, že jasně vystoupí ch yby af už početní nebo v pozorování, i takové, které při o b y če j ných křivkách uniknou oku velm i snadno. K a žd ý bod na ploše sou visí totiž s nekonečně mnoha b o d y sousedními, k d ežto na křivce toliko se dvěma, proto při isoplethách sebe menší chyba se zřejm ě ukáže. P o n ěva d ž jd e o konstrukci ročního chodu teploty' podle m ěsíč ních průměrů, nevystupují přirozeně různé nepravidelnosti v ročním chodu (na př. jarní n ávraty chladna, babí léto a p.) na diagramu vůbec. U k á za ly by se ovšem na diagramu sestrojeném z průměrů pentadových nebo denních. T a k é b y získalo znázornění na přesnosti, k d y b y b y lo b ýva lo m ožno použiti term ografických záznamů od ho diny k hodině místo po 2 hodinách. Z diagramu je také patrn ý ráz podnebí. P r o vnitrozem ské pod nebí m ají isoplethy tva r přibližně kruhový, protáhlý poněkud ve sm ěni vodorovném , kdežto pro přím ořské podnebí jsou protáhlé ve směru svislém. U kazuje ted y náš diagram na podnebí, k teré v zim ě má ráz spíše přím ořský, v létě vnitrozem ský. Podotýkám , ž e křivk y se velm i podobají křivkám pro M nichov.1) Ploch a ohraničená isoplethou 0° udává rozšíření m razového ob dobí. Je m ožné ještě jiné použití isopleth, odkazuji však v tomto směru na Erkův článek. Zd e uvedem e jenom několik ukázek, o čem se můžeme z dia gramu isopleth poučiti. T a k m ůžem e z něho vy čisti pro kteroukoli hodinu a kteroukoli dobu roční průměrnou teplotu vzduchu a porovnati ji s teplotou právě vládnoucí. Na př. dne 1. června 1926 v 10*' ukazuje teplom ěr v P r a z e teplotu vzduchu (v e stínu) 13 5 ° C ; chceme věděti je jí odch ylky od normálu. D iagram dává pro 1. červen a 10h teplotu asi 17'3°. Je ted y teplota vzduchu asi o 4° podnormální. Dále můžeme stanovití pro kterýkoli den prům ěrný denní chod teploty a tím i m eze, ve kterých se teplota v té době během dne normálně pohybuje. T a k na př. na začátku ledna jsou to m eze asi — 15 a 0 5# C, na začátku června asi 12 3 a 19'6° C. M ůžem e dále sledova ti vztah m ezi postavením Slunce na obloze a dobami n ejvyšší a nejnižší teploty denní. V e výkresu jsou naznačeny tečkované při bližné d o b y východu a západu Slunce. N ejnižší teplota nastává v době východu Slunce, n ejvyšší asi 2— 3 hodiny po jeho vrcholení. Zm iňujem e ještě, že z diagramu isopleth teploty je m ožno stanovití mnoho klim aticky důležitých dat, jako jsou na př. nástup a trvání období s určitým i teplotami, na př. 0, 10 a 20° C a j. v. !) V iz : Erk, U eber die D arstelluiig der stiindlichen und jáhrlichen V e rteilwns: der Tem peratur. M eteorolog. Z eitsch rift 1885. p. 281.
Ten to příspěvek souvisí do jisté m íry s článkem doc. dra Schnei dera: Roční průběh teploty v e střední E vrop ě v e 3. čísle III. roč. »Ř íše H v ě z d «.
D R . A R N O Š T D IT T R I C H :
Epilog foinické Medvědici.*) V 3. čísle tohoto ročníku uveřejnil prof. B o r pod maskou *shm utí« ústup od m yšlenky, že M ed věd ice jest souhvězdí foinické. Článek jest mistrným kusem dialektické práce. T a k asi se hájila na středověkých universitách ztracená věc. Jsem pragmatistou, to jest hledím na skutek, ne na slova. Vidím v B o ro vě článku revok aci: 1. P ro to že v íc než polovina jeh o článku věn ována výkladu a há jení názorů Gundelových, jen ž — jako já — pokládá souhvězdí za indoevropské, ale liší se od mého stanoviska tím, že původ M e d v ě dice chce objasniti prostředky ry z e Iinguistickými. 2. P rof. B o r připomíná, že idea foinického původu M ed vědice jest od Hofmanna (T erst 1865). 3. Chudobné, částečně nevěcné shrnutí končí poznámkou, jíž se s thematem definitivně loučí. Prosím čtenáře, aby srovnal jednostránkové shrnutí B o rovo s desítistranovým ilustrovaným resumé, je ž jsem uveřejnil v »S iriu « r. 1926, str. 1. P r o případ, že b y prof. B or se rozhodl znovu M ed věd ici jako foinickou hájiti, věnuji několik slov jeho způsobu m yšlení v souhrnu. U žívá — patrně nejsa si toho vědom neustále téhož dialektického obratu: vyk lá d á zpravidla pravdivé m yšlenky, je ž k v ě c i nenáleží a pak prohlásí věc za dokázanou. P řík la d : má se dokázati, že K o lumbus o b jevil Brasilii (co ž není pravda). V y lo ž í se správně o jeho plavectví a plavbách a k d y ž jsm e posluchače trochu pobavili, trochu umluvili, skončí se s pathosem, s radostí neb jen prostě: a ted y Kolumbus objevil Brasilii. V izm e na př. zmínku Borovu o Th ozopité, m edvědí bohyni v e l kého kouzelného papyru pařížského. Souhvězdí M ed věd ice jest po p rvé zaznamenáno u H om éra a sahá, jak B o r n ejnověji sám uznává, jako indoevropské do začátků n erozdělených Indoevropců. Zaklí nání hvězdná tuší se v Ř ím ě asi v 1. století př. Kr. T a k o vá pozdní zpráva nemá pro odhalení původu M ed vědice vůbec význam u. V ž d y ť křesťanský »pán bůh« udělil T h ozopité úřad, točiti klenbou nebeskou! Lituji, že zd e nemohu prof. B o ro ví přiznati polehčujících okol ností. Kdo, jako on na str. 112 pozn. 17., vy č ítá jin ým »neznalost historie«, ten se ipso facto prohlásil za jejíh o znalce. — A výklad * ) R edakce, p op řávajfc místa tomuto článku, pokládá vým ěnu názorů cbou autorů za ukončenu.
o hvězdném kouzelnictví upadající antiky jest n. b. v knize Gundelově. kap. 15., kterou B o r zná. Souhvězdí M ed vědice jest starší než Artem is i Astarté. Jaký význ am může tu míti, ž e Fobos za doby císařské zob razoval se M ed věd em ? M ám e praehistorické o b ra z y skalního m edvěda dávno již vyhynu léh o i sochy m edvědí z prvého svítání lidské kultury. T y B o r ignoruje. — Jako znalec historie sam ozřejm ě o nich ví. P r o č zanedbává m oji poznámku o foinické skulptuře, kde m edvěd trhá Adonise, t. j. znamená letní v e d ro ? A d vo k á t smí při obraně zanedbávat, co klienta zatěžuje. A le věd a se takto nedělá. A č nejsem filolog, na orientalistiku B o ro vu si přece ještě trou fám. Kallisto a Ortha si přeloží do foiničiny, a b y si zjednal cestu k ženským bohyním orientu a to má b ýti důkaz, že M ed věd ice jest foinické souhvězdí. K de je doklad, že tyto bohyně b y ly v asociaci se souhvězdím jako M ed věd icí? Článek zm íněný přináší několik poznámek, je ž musím zodpo věd ěli. 1. Rikša = v o z ík u Japonců a nikoliv u Indů. O m yl ten způsobil B o r sám dvojznačnou v ěto u :2) M ed věd ice (V elk á ) se všude uvádí jako rikša, jež nastoupila tu na m ísto zapomenutého vý ra zu vá h a n a m = V ů z . (Ř. H. IV . 188.) Míním, že i Vůz jako takový byl Indům znám. Nahusa spadne s V o zu a prom ění se v H ada = Draka. 2. M ed věd ice sluly též kn ěžky hellénské A rtem id y v Africe. (V z a to ze seznamu podobných případů, sestavených jako materiál pro totemism.) 4. N eznalost dějin. — V ě d ě l jsem od přítele historika, ž e od vození Bernu a Berlína pokládá se za lidovou etym ologii. E x voto s bohyní a m edvědem dokazuje, že v tamní krajině vzpom ínka na m edvědí kult se zachovala. P r o to mohla lid ová etym ologie v y v o la ti znovu starodávné chování medvědů, jm én y B em va rd , A rk to fyla x *) zajištěné. Reinach, znam enitý znalec totemismu, ex voto uznal. B o r — b ez udání důvodů — je zlehčuje. — D ržím se Reinachá. 5. Pozn á m k y o »nechápavém h istorikovi* odm ítám jako neloyální vůči svému příteli i sobě. C o pak má chudák pochopiti, když B or sám foinické M ed věd ice se vzd a l a hájí n ázory Gundelovy. A co mne se tý č e : Nem ám při práci své tajností a p ro to .s e také nemohu »p ro z ra d it«! — Jsem z v y k lý m ysliťi za sebe sám a nepo třebuji věru asistence, abych prohlédl nedostatečnost B o ro vá doka zování. V iz jeh o salto k názorům Gundelovým . V ě c má se tak: P říte l shrnul úsudek svůj o B o ro vě M ed vědici v poznámku: » P ořá d tvrdí, že je foinická, ale ještě neuvedl nic na dů kaz!« — T o bylo i mé mínění. Jen z úcty před cizí prioritou i když se jedná o malou poznámku, jsem je j citoval. Nyní, a b y nebylo po chybnosti, pravím osobně: B o r prohlásil svůj spor o foinickém pů 2) V iz d řív ě jš í mé stesky na B o ro v u neurčitost. 3) K poznám ce o A rk tu rovi 111 nahoře. P r o č b ych nemohl b ý ti první, jenž A rktura jak o hlídače chovaného m ed věd a správně v y lo ž il?
vodu M ed věd ice za skončený d říve než s opravdovým dokazováním své these počal! — Prosím naši veřejn ost velm i důtklivě, aby v tom neviděla sou hlasu, mlčím-li k osobním náhledům prof. Bora. Další studie své k historii astronomie, ilustrované po př. na M edvědici, hodlám pu blikovat! něm ecky i česky v jiných listech. N eb oť mám ještě leccos, co bych rád o tem atedi těch předložil soudu veřejnosti.
l)R . J O S E F Š T Ě P Á N E K , T á b o r:
Mariovy měsíce a Voliaire. Ke článku pana dra S eyd la připomínám, ž e zesnulý prof. dr. Gruss upozorňoval nás, své žá k y, ž e V olta ire »d ivin a c í« uhádl správně počet M a rtových měsíců a to v e své povídce »M ik rom ega s . T a to povídka byla H avlíčkem do češtiny přeložena r. 1851, originál V oltairů v v y š e l roku 1752. Místo, o které jde, z n í:*) »O pu stivše kouli Jupitera, projeli prostoru asi 100 milionů mil, zvroubili pobřeží plan ety M a ršový, která jak povědom o o pětkráte menší jest nežli naše malá kulička: vid ěli též oba m ěsíce této pla nety, je ž to ušly bystrým zrakům našich hvězdářů. Vím arci, že páter Castel bude psáti a sice velm i šp rým o vs k y proti existenci obou těchto m ěsíců; ale já se stran y toho vztahuji na ty, jenž pro obdobnost rozumují. T ito stateční filo so fové vědí, ja k b y M arsovi, tak tuze vzdáleném u od slunce, zatěžk o b ylo obstáti, k d y b y neměl při nejmenším alespoň dva m ěsíce.« V oltaireovou povídkou a »G u llive ro vý m i cestam i« S w ifto vý m i jest v ě c velm i nápadná. O dkazuje-li V oltaire na ty, kteří »p ro ob dobnost rozum ují«, je tu důvod pro existenci dvou měsíců M arto v ý c h zřejm ý, totiž analogie. Dom nívám se, soudě podle podobnosti obou satir, že »G u lliv e ro v y ces ty «, v y š lé r. 1726, b y ly V olta ireovi skoro podnětem k »M ik ro m e ga so vi«, že i on vy c ítil z nich »a n a log ii« jako důvod pro existenci dvou měsíců M artových, a že tudíž výro k prof. Grussa o »d iv in a c i« sotva jest oprávněn.
JO SE F K L E P E Š T A :
Pokrok ve fotografii mlhovin. Jedním z největších úspěchů parabolického zrcadla v astro nomii jsou snímky velm i slabě zářících mlhovin. Úplná achromasie postříbřené plochy o d rá žející na citlivou fotografickou desku téměř veškeré světelné paprsky, je příčinou dokonalých, ostrých obrazů. * ) C itován o podle vyd á n í »S v ě t o v é k nih ovny* č. 443— 444, »N ě k tc ré p ověsti* od V oltaira, 1905. u O tty, str. 24— 25, v původním překladu H a v líč k o v ě.
Kterak na v ý v o ji moderního reflektoru bylo závislé studium mlho vin, dokazuje nejlépe obraz, k terý laskavostí pana J. C. Duncana z observatoře na Mount W ilsonu v příloze reprodukujeme. Snímek je částí originálního negativu, na kterém byla exponována jižn í ra mena spirálové m lhoviny v souhvězdí A ndrom edy. Podrobnosti, které originál snímku má, p o tvrd ily znamenitě H ugginsova studia spektroskopická. T a dokazovala, že mlhovina v Androm edě na rozdíl od celé řa d y tvarem jí podobných mlhovin není plynné pod staty, n ýb rž že její ramena jsou tvořen a m yriadam i samostatných těles. Lidském u oku však n ebylo m ožno v e mdlém světle m lhoviny rozezná ti s jistotou tyto podrobnosti. T e p rv e sním ky astronoma J. E. K eelera C rossleyo vý m reflektorem daly tušiti a studie astro noma M . Hubbleho menším reflektorem observatoře na Mount W il sonu p o tvrd ily výzkum spektrální. Sním ek náš je již pokračováním ve studiu podrobností. Je to sk vělý úspěch lidského důmyslu, uvědom ím e-li si, ž e reflektor h vězdárn y M ount-W ilsonské fotografu je stejně dokonale spirály m lhoviny v Androm edě jako průměrné krátkofokální stroje h vězdáren evropských ramena M léčné dráhy. Podstatou ani vzhledem se tyto sním ky vzájem n ě neliší. K e snímku Duncanovu našli bychom řadu podobných v B a m ard o vě publikaci »T h e M ilk y W a y and C o m e ts «.*) K ra jin y M léčné dráhy v sou hvězdí Labutě.pod souhvězdím O rla a Štítu Sobieského m ají tentýž vzhled. Tem né kanály přerušují proudy h vězd a na mnohých m í stech setkávám e se s oblaky a nakupeninami zcela podobným i jako je svě tlý oblak na snímku A ndrom edy. O dalším pokroku fo tog ra fického studia mlhovin budu míti příležitost čtenáře seznámiti v příštím ročníku »R íš e h vězd «.
F . F IS C H E R :
M appa Selenographica K. Anděla. V poslední době, k d y zájem o astronomii se u nás značnou měrou zvýš il, pociťován b yl m ezi m ilovn íky astronomie nedostatek m apy Lu ny pro správnou orientaci při p ozorován í povrchu našeho souputníka. C iz í m apy toho druhu, jako jest menší vydán í map Lohrm annovy a M á d lero v y nebo mapa Gaudibertova, lze velm i těžko zakoupiti a to ještě často za obnosy dosti značné. P ro to vítám e, že zásluhou »K n ih ovn y přátel o b loh y« naklada telem p. Klepeštou vyd á n a byla »M appa Selenographica« p. uč. K. Anděla, v níž pozorovatel L u n y najde dobrého rádce při hledání základních útvarů. V české literatuře, pokud je mně známo, vy d á n y b y ly toliko dvě m apy Lu ny v lepším provedení a to v Grussově díle » Z říše h vězd « a v Jeništově překladu W e is o v a atlasu, kdež ve zmenšeném form átě reprodukována malá mapa M ádlerova. Obě * ) Publications oí the L ick O b s e rv á to ry , V o l. X I. 1913.
však svým i ro zm ěry (prvá m ěří 17 cm, druhá 25 cm v průměru) daleko zů stávají za mapou Andělovou. Přání, které vy s lo v il p. uč. Anděl již v druhém čísle časopisu »Ř íš e h vězd « r. 1922 dochází dnes uskutečnění. S kresbou započal již v r. 1921 a podkladem k ní slou žily fotogra fick é snímky M ěsíce pořízené na hvězdárnách v P a říž i a Mount Hamiltonu. Snímky tyto, je ž jsou v e sbírkách státní h vězdárn y v P raze, jsou zajím avé tím, že svého času p osk ytly prof. W ein e k o v i příležitost k získání fotografických zvětšenin pro jeho v e lk ý atlas Luny. D řív e než W ein ek započal zvětšovati fotografickou cestou, za b ýva l se též — jsa znam enitým kresličem — zvětšováním pom ocí s íťk y a k tomu účelu zhotovila mu fa. H ey d e v D rážďanech zvláštní přístroj, usnad ňující kresbu z negativu pom ocí lupy. P řístro j, jakož i část negativů b y ly laskavostí ředitele stát. hvězdárny, p. prof. dra. Nušla zapů jčen y p. Andělovi, jem už půjčili některé snímky Měsíce, zakoupené z pozůstalosti W ein e k o v y, též p. rada Novák a p. Klepešta. Způsob kresby, jím ž mapa je p ro ve dena, odpovídá způsobu užitému pro mapu Gaudibertovu, kde v eš keré ú tva ry zakresleny jsou tak, jakoby Slunce pro celý povrch současně stálo as 30° nad západním horizontem, tudíž opatřen y jsou krátkým i stíny vržen ým i ke straně východní. Způsob tento jest velm i dobrý pro snadnou a rychlou informaci, zvláště u začátečníků, bohužel však podává nám obraz útvarů jen za osvětlení s jedné strany. M im o to při tom rozměru, ja k ý mapa má, jest délka stínů na újmu zakreslení nejen detailů, je ž jsou v bezprostřední blízkosti na východn í straně útvaru, nýbrž i škodí zakreslení vrstevnatosťi a rozeklanosti svahů. K e srovnání s kresbami map jiných nutno uznati, že jednoduchá kresba (N eison) neutkví tak snadno v paměti jako kresba plastická, která k určování větších útvarů v daleko hledu velm i dobře se hodí. P ro to právem lz e očekávati, ž e mapa A ndělova stane se hledanou pomůckou zvláště pro m ajitele men ších dalekohledů,, jim ž bude dobrou průpravou ke studiu velkých map vědeckých. D ílo vy d á n o jest v e dvojím proveden í: v b a rv ě černé bez vn itř ních označení, tak aby různorodost stínování povrchu Lu ny dů kladně vynikla, druhá pak v barvě hnědé má pojm enování většin y útvarů. Hnědá reprodukce není opatřena obvyklou sítí sférickou v projekci orthografické, nýbrž má zakreslen y pravoúhlé souřad nice. H orizontální a vertikální prům ěr jest rozdělen na 20 stejných dílů, jim iž p rolo žen y kolmice, takže c e lý kotouč L u n y je vkreslen do 400 čtverců resp. (na okrajích) obdélníků, z nichž strana prvých m ěří 3-05 cm. O patřím e-li si pro čtverce vlákn ové měřítko, kterým by tyto b y ly děleny na 100 plošných dílců, lze snadno pom ocí jeho stanovití polohu útvarů přibližně až na 001 polom ěru Luny, neboť podle znám ých form ulí x = s in /. c o s & y = sin /? pří poloměru Lu n y = 1, snadno si již vypočítám e hodnoty pro selenografickou délku CO a selenografickou šířku G?). O sy protínající se v e středu m apy označím e: vodorovnou X, svislou Y . Tím rozdělen je povrch
v e 4 kvadranty a znam ení souřadnice x jest v západní polovině + . v e východn í — , znamení souřadnice y v sev. pol. + , v jižní — . T ím to způsobem m ůžem e srovnávati, jak dalece zakreslená poloha útvarů v mapě odpovídá přesným m ěřením uvedeným v seznamech Fra n zových neb Saunderových. K mapě přiložen jest seznam obsahující většinu názvu dnes všeobecně používaných pro útvary, které pom ocí abecedy, vepsané na okraji hnědé reprodukce mapy, m ožno snadno najiti. Rozm ěřeni 61 cm v průměru, odpovídajícím měřítku 1 :5,698.211 (použijem e-li pro prům ěr M ěsíce hodnotu W ein ekem stanovenou 3475909 kilo metrů) jest mapa A n d ělova uvedena co do velikosti do jedné řady s mapou Neisonovou, resp. menší G oodacrovou. O dpovídá tudíž 1 mm ve středu m apy 5698 m na povrchu Lu ny a mapa samotná v y kazovat! b y mohla tolik detailů jako mapa Francie vkreslená na form át o něco menší než je čtvrt archu papíru běžného formátu. Vzhledem k nestejnému úhlu osvětlen í jednotlivých útvarů na fotografii za různých librací, b yla mapa pro jistotu kontrolována a srovn ávána s velkou mapou G oodacrovou. Z a jím a v ý byl způsob reprodukce v grafickém zá vod ě firm y V. Neubert na Sm íchově, a b y lo b y si přáti, aby autor m apy p říle žitostně své zkušenosti uveřejnil. Mapou Andělovou učiněn byl u nás p rvý pokus toho druhu v oboru selenografie a doufejme, že práce tato najde pokračování u těch přátel astronomie, jim ž nejen příležitost pozorování, nýbrž, též vo ln ý čas dostatečně k tomu účelu jsou přízn ivý. Poznám ka redakce. A n glick ý selenograf, H. P e r c y W ilkins (L la n elly), posoudil v dopise autorovi jeho mapu takto: » Děkuji Vám za Váš dopis a Vaši »M appu Selenographicu«. která dnes v pořádku došla. Jest mi velk ým potěšením slyšeti o ně kom, kdo se zajím á o studium fysikálních detailů našeho satelita. Vaše mapa, či spíše »o b ra zo vá m apa«, jest velm i dobrá a velice vhodná pro začátečníky jako vůdce k poznání hlavních útvarů m ě síčního povrchu. S rovn ával jsem V aši mapu s mou a jsem potěšen, že V aše mapa jest přesná jak pokud se týká form y, tak různých zakreslených útvarů. Nevím , jak Vám dlouho trvalo sestrojení mapy, ale m oje mapa zabrala mi všechen v o ln ý čas po dobu šesti let.«
M ars. P o d le G r a iío v ý c h p o zo ro v á n í v květnu a č erven ci b y la patrná ien sk vou cí žlulá polární čepičk a: 28. V. v id ite ln ý S y rtis M a io r; te p rv e od 13. V II. patrny hlavní o b r y s y objektů, ale jed nob arevné a zaražené. Od zá ří všech n y jed n otlivosti povrch u d obře vid itelné, mnohem lépe n ež 1924. Na planetě nastala řada pozoruhodných zm ěn: Lacus Solis k ru h ový, v e lk ý a tm a vý.
M a re
Cimm erium
bohaté
na
jednotlivosti.
T riviu m
Charontis
a C erberus
mnohem
bledší;
Triton , T h o t a Nephentes v ý r a z n é :
S yrtis
M aior úzká, P andorae Fretum širok é; v e lk é zm ěn y v rozsahu i b a rv ě na s ta ly v Libii a Ausonii. S e v e rn í čapka polární dosahuje 50°. zatím co jižní ie s otva patrna (1. XI.). S e v e rn í
záře
viditelná
v
našich
P o d le B. Z. V. Guth. krajinách. (15./16. října 1926.) 'D n e
13. října t. r. p ozorován b yl prudký výbuch na Slunci v e lk ý m spektroheliografem m eudcnské h vězd á rn y ; ohromná hmota vodíku proudila rychlostí řá d ov ě 130 km/sec. Výbuch však neměl dlouhého trv á n í: v 11h 5nl b yl ještě klid, v 13h 15™ nastalo maximum, v e 14h 41«i značné zeslabení. T a to v ým inečná činnost
dala oček ávati ohlas na naší
Z em i;
vskutku
magnetickou
bouři, která počala 14. X. v 20h, ted y asi 31 hod. po p ozo ro va n é erupci, b y lo m ožno sledovat! 36h. M axim um měla podle údajů h vězd árn y v Meudonu m ezi 19h a 23h dne 15. X. B ouře b y la provázen a i polární září, která však pro n ep řízn ivé počasí b yla v Meudonu patrna jen z části. Z ato v našich šířkách, od 50° jižně, b yla za jasné noci (15./16. X .) d obře patrna. S tát nímu geofysikálním u ústavu v P ra z e b yla zaslána řada p ozorován í, která budou zpracován a a publikována. Z áře
v yz n a č o v a la
se četným i, mnoho
násobným i v ý š ie h y , k teré upom ínaly na pruhy reflek torů : význ a č n é b y lo také zabarvení, u obzoru zelené, v ý š e če rv e n ě lem ovan é: záře patrna byla tiž z v e č e r a ke 20 h, ale hlavní rozvin u tí nastalo m ezi 23h a l h 15m. M agne tická deklinace, měřená na státní hvězdárně v P ra ze , 15. října v 21 hodin b y la 4°55-4'; v e dnech předchozích i následujících m ěla průměrnou hod notu 5° 28'. — P ro sím e všech ny naše p řízn ivce, ab y podobné úk azy p ečlivé sled ovali (n ávod v iz Ř. H. ročník I!., seš. 7. a 8.) a p ozo ro vá n í zasílali státnímu geofysikálním u ústarvoi — Praha II., U K a rlo v a č. 3.
V. Guth.
! O OOO OO OC O O OO OO OC O O OO OO OC O O OO OO OO oooooooc oooooooc
N o v é knihy >oooooooo ooooooooooooooooooooooooooooooocoooooooo
R.
Amundsen:
Létadlem
k s e v e rn í
točně.
(N ak lad atel
V.
P e tr,
Praha 1926, stran X V + 293. za 70 K č .) P ře lo ž ila M. K rausová-Lesná. N ásledující řád ky nechtí snad podati kritiku odvážn ého letu kapitána R. Amundsena a jeho druhů, n ýb rž hodlají se dotknouti n ěkterých partií knihy, vztah ujících se k astronomii. T ý k á se to hlavně oddílu, k te rý psal R iistr-L a rsen . v e výp ravy,
ale
kde
kterém čtenáře seznam uje nejen s technickou stránkou i popisuje
letu, tak zv. navigaci. Se
stanovení
zem ěpisných
souřadnic
a řízení
zájm em si p řečte čtenář jistě o velm i vtipně
vy řešen ém slunečním kompasu, o m ěřiči s m ě rové ú chylky letu a o v y konaných m ěřeních. N eškodilo b y však, k d y b y ty to od d ífy b y ly p ro v á ze n y názorným i d iagram y a obrázky. V y s k y tu je se tu však několik ne vhodností. na které bych čtenáře rád upozornil. P říčin ou jich b yl buď ne vh odn ý překlad nebo přím o nedopatření v originále. T a k na str. 112 jest uved en o: »v o d o ro v n ý komponent zem ního m agnetism u« m ísto »v o d o ro v n á složka (kom ponenta) zem ského m agnetism u*:
na str. 114 a 116 se m luví
r> ^ vyrovn án i času* místo o »č a s o v é r o v n ic i* : m ísto »p r a v ý greenw ich ský čas« o
užito »sk u tečn ý g. č .«; na str. 117 v
m ístní čáře,
v y p a d lo
slů vk o
»druhou«.
prvním řádku, kde m luví se N ešťastně
p řeložena
v ě ta
■str. 119 v oddílu nadepsaném »p o zo ro v á n í d ek lin a ce«; čtem e tam :
na
?>Bvla
na něm (t. j. kompasu) také vážk a pro p ostavení do v o d y * — podle všeho jde o 1 i b e 11 u na kompasu, k teré se u žív á v námořní plavbě. T y p o g ra fic k y se č a s o v é údaje, jedná-li se o m inuty a sekundy, neoznačují ', " , nýbrž m, s. V příkladu uvedeném na str. 116 je řada nedopatření: znam énko — u stavu hodin patří až před číseln ý údaj, k te rý m á b ý t podtržen. Hrubou chybou však je, že údaj pro Q. S. T . je nejen špatně sečten, ale i chybně p řeved en
na úhlovou
míru, m ísto sp rávn é
udáno 2h 25m 17* = 36n3';
tuto
chybu
hodnoty
nutno však
2h 26m 17® = 30° 34 -5
p ravděpodobn ě
přičísti
na vrub originálu, neboť v y s k y tu je se i v něm eckém překladě. V pokračo ván í příkladu je chybná u váděti »ch yb u in d exu « (lép e »in d ex o v o u ch y b u «) za údaj u vád ějící polovičku nam ěřené d vojnásobné v ý š k y , neboť je potřebí napřed změřeným údaj op raviti o ch. i. a te p rv e poté v ý s le d e k děliti dvěm a. Sluneční
deklinace
pro
u veden ý
okam žik
nečinila
+ 2 0 °1 5 '4 ",
nýbrž
+ 20°15'25", jak se m ožno p řesvědčiti podle efem erid ; ostatně je nevhodné u váděti m inuly
některé
údaje
na ob lou k ové
sekundy, jiné
však
toliko
na celé
(ja k o na př. »o p r a v a «), neboť přesnost výp o čtu má b ý ti úměrná
přesnosti m ěření. Ing.
V. Guth.
A n t . Š t v á n . Fen n elů v teo d o lit typu X X V . R o zb o r s ta v b y, či
štění a rektifikace. Praha 1925. L ito g r a fo v a n ý rukopis p ro potřebu triangu lační
kanceláře
m inisterstva
financí.
V y tis k l
reprod.
ústav
m inisterstva
financí. V
prvn í části popsán je ve lm i zevru b n ě do nejmenších podrobnosti
c e lý stroj. Četné, velm i názorně a odborně kreslené ilustrace d o p ro v á ze jí popis. V části druhé je obsažena řada pokynů k čištění a uchování stroje. V části třetí je ze v ru b n ý návod pro rek tiíikaci teodolitu. při čem ž jsou u ved en y přík lad y
z
praktického m ěření, čím ž
n á vod
nabývá
ob zvláštn í
cen y. Část č tv rtá obsahuje některé p ok y n y inženýra-praktika. G . S ch ia p a relli: L e lare, s c e l t e
p iú
belle
e ripubblicate
pagine
di a s t r o n o m i a
popo-
d a L. Q a b b a . U. Hoepli, M ilán, 1925,
V III + 371 str. U p ra v iti poutavě popularisující přednášku nebo článek a p řece mu zach ova ti vědeck ou úroveň, jest v zá c n é umění.
P ři rychlém ro z v o ji exak t
ních v ě d lze dnes znovu v y d a ti p ráce z let 1861— 1908 jen trv a lé ceny. T a k o v ý m i pracem i, napsanými v zá c n ý m popularisačním uměním, jsou články a p řednášky zem řeléh o ve lk é h o italského h vězd áře. Schiaparelli b y l z těch v zácn ých exaktních vědců, k teří ra zíce sami c e s ty pokroku s v é v ě d y , přece b yli proniknuti pochopením jejího historického v ý v o je . Z dějin astronom ie čerpá zpestřen í s v ý c h
populárních výk lad ů . U pozorňu jí tu zvlá ště na tři
přednášky o padajících hvězdách, kde
podán v ý v o j domněnek, nebo na
za jím a v ý v ý k la d o vzniku heliocentrického názoru u Reků. Auktora a jeho práci sbližují se čtenářem p rv é d va listy autobiografické, kde líčí, jak již v m ládí b yl přiveden k lásce ke hvězdám , líčí v liv svéh o ok olí na sebe i způsob s v é věd e c k é práce. N ěkolik nechtě proh ozen ých s lo v ukazuje i v y rovnanou skromnou povahu v ě d c o vu . K om ety, kosm ické proudy, m eteority. M ars a m ožnost ž iv o ta na něm, pohyb a fysik áln í složen í planety M erkura. r o zm ě ry na Zem i a v kosmu, o b y v a te lé těles kosm ických, to v š e jsou otá zk y, jim iž se ob írají k ap itoly za jím avé knihy o pracech Sch iap arelliových. O. V etter.
p JO O C X JO O O O O O O O O O O O O O O uO O O O O O O O O O O O O O O O O O C O O O O O O O O o OOOOOOOO3 0 0 0 0 0 0 0 X
O oooooooco o o o o ooo
Zprávy ze Společnosti.
&O OO OOQO O O Q O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O O C o
D ary. Pan továrn ík J. J. F ric v ě n o v a l Společnosti K č procent v ý tě ž k u
ze
vstupného n ávštěvníků
na hvězd árn ě
140-— v
O dbočka »F e d e ra c e strojvů d ců * v Nuslích v ě n o v a la K č 100'— při n á vš tě v ě musea a h vězd árn y v
jako 40
O nd řejově. ze sbírky
Klementinu. P an ing. Jaroslav Štych
d aroval K č 40-— ro v n ě ž ze sb írk y při n á vš tě v ě h vězd árn y. Členská schůze dne 4. října konala se za účasti 28 členů a 20 hostů v
posluchárně filosofick é fak u lty v
Klementinu. Schůzi zahájil předseda,
upozornil přítom né na p ozorován í, která se budou v Klementinu v
kcnati na hvězdárně
m ěsíci říjnu a v y z v a l je k hojné účasti. P o té přednášel
s m ezinárodním m ěření zem ěpisných délek, kteréh o se zúčastníme u nás d věm a přístroji. Státní hvězdárna bude m ěřiti na hvězd árn ě v O n d řejově cirkum zenitálem konstrukce N ušt-Frič a spolu s ní bude p ra co va li v o je n sk ý zem ěpisný ústav druhým přístrojem té že konstrukce. P o to m předseda pojednal o měření průchodu h vězd m ěření cirkum zenitálem
přístroji m erid ián ovým i a o principu
V ý s le d e k m ěření bude v každém směru jistě za
jím a v ý. P řed n ášk a b y la vyslechnuta posluchači s v e lik ý m
zájm em.
Členská schůze dne 8. listopadu konala se v posluchárně filosofické fakialty
v
Klem entině
za
účasti 34
členů. Schůzi
ing. Dr. Jan Šourek, uvítal přítom né a om luvil
zahájil
m ístopředseda
nepřítom ného
předsedu,
k te rý je pilně zíaměstnán na hvězd árn ě v O n d ře jo v ě m ezinárodním m ěře ním zem ěpisných délek. D ále předkládá několik fo to g ra fií a kreseb
slu
nečních skvrn, pořízen ých našimi am atéry pp. Šupíkem , K lepeštou a ing. R olčík em a několik snímků z h věd árn y
na Mount YVilsonu v
Kalifornii.
P oté přednášel p. ing. Jar. Štych o příp ravách ke zříze n í lid o v é h vězd árn y v P r a z e a inform oval přítom né člen y o všech akcích, k teré b y ly výb orem v této v ě c i vyk on án y. Schůze skončena o 20. hod. a většin a přítom ných zúčastnila se p ozorován í p lanety Jupitera na v ě ž i státní h vězdárny. Přednášku o iid o v é hvězd árn ě v P ra z e pro člen y m ěstského zastupi telstva města P ra h y uspořádala Č. A . S. dne 19. října o 18. hodině v po sluchárně fil. fakulty v Klementinu. O zříze n í lid o v é h vězd árn y v P ra z e prom luvil předseda Společnosti. P o přednášce rozp řed la se ž iv á debata a předneseny' byly' četné d o ta zy č le n y m ěstského zastupitelstva. Z říze n í li d o v é h vězd árn y v P ra z e b y lo p řijato všem i p řítom ným i s naprostým sou hlasem. P o
přednášce b y la
uspořádána prohlídka astronom ického
musea
a v ě ž e státní h vězd árn y v Klementinu, Změna red ak ce: D osavad n í red ak tor pan proí. dr. Boh. M ašek v zd a l se v e d e n í »R íš e h v ě z d « jednak pro neodkladné práce, jednak proto, že s v ý m úředním postavením jest nucen trá v iti většinu roku m imo Prahu. V ý b o r společnosti děkuje mu srdečně za to, že svou prací, kterou časopisu po č ty ři plná léta nezištně v ě n o v a l, úroveň časopisu v y s o k o povzn esl. Zatím ní red ak cí b y l p ověřen p. dr. O tto S ey d l, P ra h a I., K lem en tinum, jem už buďte zasílán y všech n y p řís p ě v k y p ro časopis i redakční v ý tis k y . M ajitel a v y d a v a te l Česká astronom ická společnost v P r a z e 15. O d p ověd n ý redaktor D r. B. M ašek, O n d řejov, Č ech y. — Tiskem knihtiskárny štork án a spol., Z ižk o v , H usova třída č. 68.
Jižní část m lhoviny v sou h vězd í A n d ro m e d y (N . G C . 224.) F o to g ra fie H o o k e ro v ý m reflek to rem ob serva toře M ount W ils o n v K a lifo rn ii. Získal John C . Duncan dne 24. V III. 1925 p o exposici 2 hodin.
H ok a k
.Říši
hvězd“
r o í . VII.
č.
5.)
