Ideologie hnutí The Brights

Ideologie hnutí The Brights

Bakalářská práce

Studijní program: Studijní obor:

B6101 – Filozofie 6101R026 – Filozofie humanitních věd

Autor práce: Vedoucí práce:

Ondřej Šmol Mgr. Vít Bartoš, Ph.D.

Liberec 2015

Prohlášení Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování Chtěl bych poděkovat Mgr. Vítu Bartoši Ph.D. za velmi cenné rady, věcné připomínky a komentáře, které se mi staly oporou při tvorbě této bakalářské práce. Jeho rady mi daly možnost vyvarovat se chybám, kterých bych se jinak mohl dopustit. Dále bych rád poděkoval celé své rodině za to, že mi vytvořila velice příznivé podmínky po dobu studia.

Anotace: Tato práce se zabývá interpretací a analýzou základních konceptů u nás nepříliš známého hnutí The Brights. Práce se snaží vysvětlit příčiny vzniku tohoto

hnutí

v

kontextu

tradičního

střetu

mezi

evolucionismem

a

kreacionismem, jak se tento střet rozvíjí zejména v anglosaském intelektuálním prostředí. V jednotlivých částech se postupně setkáme vysvětlením podrobností okolo občanského hnutí The Brights, na které bude navazovat historická analýza sporu mezi kreacionisty a evolucionisty. Závěr práce potom pojednává o filosofii stoupenců nového ateismu.

Klíčová slova: Evoluce, kreacionismus, ateismus, náboženství, tolerance, Bůh, víra,

Anotacion This thesis deals with the interpretation and analysis of the main concepts of not very famous civic movement The Brights. Thesis tries to explain the causes of this movement in the context of a traditional conflict between evolutionism and creationism, how this conflict develops especially in the Anglo-Saxon intellectual environment. The individual parts are gradually meet explaining details about civic movements The Brights, which will be followed by a historical analysis of the dispute between creationists and evolutionists. At the end, the thesis will discusses the philosophy of the followers of the new atheism.

Key words: evolution, creationism, atheism, religion, toleration, God, faith

ÚVOD.................................................................................................................................................. 2 1.HNUTÍ THE BRIGHTS......................................................................................................................... 3 1.1 VZNIK HNUTÍ..........................................................................................................................................3 1.2 PŘÍČINY VZNIKU HNUTÍ.............................................................................................................................4 1.2.1 Občanské příčiny.......................................................................................................................4 1.2.2 Nespokojenost s výukou kreacionismu......................................................................................6 1.3 IDEOLOGIE HNUTÍ....................................................................................................................................7 1.3.1 Specifika brighta........................................................................................................................8 1.3.2 Specifika Brighta........................................................................................................................8 1.3.3 Kdo pohání hnutí The Brights....................................................................................................9 1.4 SROVNÁNÍ THE BRIGHTS A SISYFOS........................................................................................................10 2.EVOLUCIONISMUS VERSUS KREACIONISMUS..................................................................................11 2.1 SPORY NATURALISTŮ A KREACIONISTŮ.......................................................................................................11 2.1.1 Vývoj před Darwinem..............................................................................................................11 2.2 Darwinismus....................................................................................................................................15 2.2.1 Sociální darwinismus a jeho dopad.........................................................................................18 2.2.2 Oslabení kreacionismu v důsledku Darwinovy teorie.............................................................19 2.3 Legislativní spory ve Spojených státech amerických........................................................................20 2.3.1 Scopesův opičí proces..............................................................................................................20 2.3.2 Rovnoprávný přístup k oběma teoriím – Arkansas.................................................................21 2.3.3 Pensylvánská kauza.................................................................................................................23 2.3.4 Hrozba ve výuce kreacionismu................................................................................................23 3 NOVÝ ATEISMUS............................................................................................................................. 26 3.1 KRITIKY NOVÉHO ATEISMU......................................................................................................................28 3.2 RICHARD DAWKINS................................................................................................................................29 3.2.1 Sobecký gen.............................................................................................................................30 3.2.2 Memy......................................................................................................................................31 3.2.3 Kritika náboženství..................................................................................................................32 3.2.4 Kritika kreacionismu................................................................................................................33 3.3 CHRISTOPHER HITCHENS.........................................................................................................................35 3.3.1 Kritika náboženství..................................................................................................................35 3.3.2 Lidské zdraví a náboženství.....................................................................................................37 3.4 SAM HARRIS........................................................................................................................................38 3.4.1 Kritika náboženství..................................................................................................................39 3.4.2 Iluze svobodné vůle.................................................................................................................41 3.4.3 Vztah vědy a morálky..............................................................................................................43 3.5 DANIEL DENNETT..................................................................................................................................44 3.5.1 O náboženství..........................................................................................................................45 3.5.2 Návrh výuky náboženství........................................................................................................46 4. ZÁVĚR........................................................................................................................................... 48 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...................................................................................................................49 Seznam použitých internetových zdrojů..........................................................................................50

1

Úvod Tématem této bakalářské práce je interpretace naturalistického pohledu na svět z pohledu občanského hnutí The Brights a předních světových vědců jako jsou Richard Dawkins, Sam Harris, Daniel Dennett a Christoper Hitchens. Za nezbytné považuji podrobněji rozvést problematiku vývoje sporu mezi evolucionisty a kreacionisty. Tento spor, který přetrvává již několik století, podnítil vznik hnutí The Brights. Téma jsem si vybral z důvodu vlastního nadšení pro evoluční teorii a vše, co je s ní spjato. Už jako malého mě fascinovala rozdílnost mezi věřícími a nevěřícími lidmi, ovšem až při studiu materiálů potřebných pro tvorbu této práce jsem si uvědomil, jak velké napětí mezi oběma skupinami panuje. Michael Onfray píše ve své knize "In defense of atheism", že již první člověk, který věřil v Boha, měl i jisté pochybnosti o jeho existenci, a tudíž nevědomky dal vzniknout jak teismu, tak zároveň i ateismu1. Náboženství provází lidstvo od samého počátku, avšak jeho existenci můžeme odůvodnit neznalostí a technologickou nevyzrálostí lidstva. Jak plynul čas, přicházeli stále novější inovace a pokrok se dostal i do sfér biologie a fyziky. V devatenáctém století přišel geniální biolog Charles Darwin s teorií evoluce, kterou popsal ve své knize "o původu druhů". Náboženství utržilo tvrdou ránu, avšak ukázalo svou sílu zakořeněnou v tradici, která přetrvává již tisíce let ve společnosti. Dnes žijeme v době, kdy téměř vše, co bylo dříve vysvětleno Božím zásahem je dnes vysvětleno vědecky. I přesto vliv náboženství stále stoupá. Ve Spojených státech vliv různých církví zasahuje téměř do osmdesáti procent celé společnosti a ateisté (ačkoliv jejich počet vzrůstá) jsou stále považováni za diskriminovanou minoritu2. Ze strachu lživě vyplňují dotazníky a zastírají svůj naturalistický pohled na svět. Členové hnutí The Brights se snaží zasáhnout do současné situace na severoamerickém kontinentu, avšak jejich jednání se setkává s tvrdým odporem. Práce je strukturována do tří následujících kapitol. První kapitola se zaměřuje na vysvětlení ideologie a vzniku hnutí The Brights. Na konci této kapitoly je pokus o komparaci mezi The Brights a Sisyfos. Druhá část je orientována více historicky 1 ONFRAY, Michel a translated from the French by Jeremy LEGGATT. In defense of atheism: the case against Christianity, Judaism, and Islam. Toronto: Viking Canada, 2007. s.15. ISBN 0670067245. 2 PewReserchCenter. America’s Changing Religious Landscape. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2015/05/12/americas-changing-religious-landscape/

2

a popisuje vznik evoluční teorie, která již od svého vzniku, až do dneška bojuje o vědecké prvenství s kreacionismem. Třetí část se věnuje vysvětlení základních myšlenek tzv. čtyř jezdců nového ateismu. Cílem této práce je upozornění na stále větší vliv pseudovědeckých názorů ve společnosti. Také bych rád poukázal na to, jak nebezpečné může být zaměňování vědy a náboženských názorů ve školském prostředí.

1. Hnutí The Brights 1.1 Vznik hnutí Hnutí Brights bylo založeno v roce 2003 Paulem Geisertem a jeho manželkou Myngou Futrell. Geiserta provázely potíže už od prvních chvil, kdy se snažil o vytvoření skupiny s naturalistickým náhledem na svět. Když se na podzim roku 2002 účastnil protestu proti zastírajícím náboženským tématům z 11. září, byl celý pochod nazván velice ofenzivním slovem godless, které bývá u věřících spojováno se zlem. Geisert musel zavést nový název, který nebude vyjadřovat agresivitu vůči věřící skupině (srov. konotace výrazů "gay" a "homosexuál"). Po několika týdnech přišel s výstižným názvem the brights. Geisert tento pojem definuje: Person or persons possessing a worldview that is naturalistic“- a person without belief in a deity or so-called supernatural elements such as the afterlife or spirits .3 Avšak ani s tímto termínem se neobešli bez kritiky. Roku 2003 Chris Mooney napsal ve svém článku Not too "Bright" toto: "I don’t think a degree in public relations is needed to expect that many people will construe the term as smug, ridiculous, and arrogant."4

Tentýž rok v listopadu Geisert s manželkou prezentovali svůj koncept před ateistickým publikem a přes jedinou noc získali více než dva tisíce následovníků, mezi nimiž byl i Richard Dawkins. Právě Richard Dawkins získal pro hnutí velikou publicitu 3 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 Volný překlad autora: Osoba nebo osoby, jejichž světový názor je čistě naturalistický. Osoba prostá víry v božstvo a nadpřirozených elementů jako jsou duchové a posmrtný život 4 MOONEY, Chris. Not Too “Bright". 2003. Dostupné také z: http://www.csicop.org/specialarticles/show/not_too_bright/

3

díky svým článkům v časopisu The Guardian a své knize God delusion. Motivováni nadšením přívrženců se rozhodli založit skupinu the Brights jako "internetovou konstituci", která se skládá z ateistů, agnostiků, humanistů a jiných osob prostých jakékoliv víry v nadpřirozeno. K roku 2010 bylo zaregistrováno více než padesát tisíc brightů ze 186 zemí světa 5. Tento počet se stále navyšuje a to zejména díky rychlé a zcela anonymní registraci na webových stránkách hnutí, právě anonymita může být pro lidi ve Spojených státech amerických klíčová. Proč? Autor se této otázce bude pečlivě věnovat v podkapitole 1.2.

1.2 Příčiny vzniku hnutí 1.2.1 Občanské příčiny V této kapitole bych rád zmínil tři aspekty na americkém kontinentě, které podnítily vznik hnutí. Podle oficiálních webových stránek hnutí www.the-brights.net se jedná o tři bezesporu nejdůležitější občanské příčiny. 1. Příliš mnoho nadpřirozených nesmyslů ve společnosti.  Tyto nesmysly se členové hnutí snaží vyhledat a racionálně proti nim argumentovat. 2. Převládání nesmyslných idejí ve společnosti.  Členové hnutí se angažují, hlavně když je udělena přednost absurditám před racionálními a reálnými fakty. 3. Bezdůvodné privilegovaní takových lidí ve společnosti, kteří si osvojili neodůvodněné víry.  Brighti si jsou plně vědomi toho, jak moc instituce založené kolem těchto věr, zejména potom náboženské, privilegují a udělují jisté výhody věřícím. Jakékoli jiné aktivity brightů (ať už se jedná o nespokojenost s výukou kreacionismu, či samotné ideologie hnutí) můžeme považovat za derivace těchto občanských příčin. Hnutí The Brights vzniklo ve Spojených státech amerických a to ne náhodou. Ačkoliv nejsou žádná přesně stanovená čísla (např. sčítání lidu), je velice obtížné určit počet lidí, kteří jsou členy nějakého náboženství. Jako jediné zdroje nám tedy slouží

5 The Brights' Bulletin. 2010. Dostupné také z: http://www.thebrights.net/movement/bulletin/bulletin.html?b=81

4

soukromé průzkumy nebo samostatné statistiky církví. Z těchto průzkumů vychází, že nevěřících lidí ve Spojených státech amerických je pouze 14% (bližšími počty se zabývá organizace Barna Group6) a i kdyby tento údaj nebyl zcela přesný, jeho odchylka nebude fundamentální. Lidem, kteří patří do této menšinové skupiny, může připadat tento výsledek strašidelný. Mají pocit samoty mezi velikým procentem věřících, a tak často svůj ateismus skrývají. A právě toto skrývání může být existenčně důležité pro pracující Američany. Diskriminace je bohužel častý jev, který je dle brightů nesmyslný. Mynga Futrell tvrdí: " We want everyone to be treated with respect—you don’t have to believe their beliefs. You don’t even have to respect their beliefs—you just need to respect their rights to hold a belief.

7

Tato slova bohužel neposkytují žádné jistoty

a momentálně se zdají jako relativní utopie. V roce 1990 probíhala ve Spojených státech amerických telefonická studie, kdy se lidí ptali: Jaké je vaše náboženské vyznání? Pokud takto zformulovaná otázka byla položena ateistovi, s největší pravděpodobností zatajil svůj naturalistický názor na svět. V roce 2001 se z pohledu Laurie Soule otázka markantně změnila. Otázka nyní měla zcela jiný charakter a vypadala takto: Jaké je vaše náboženské vyznání, pokud je vůbec nějaké? Laurie tvrdí : "To me, that’s the not the same question—if you give people the ‘if any’ option, it’s like opening a window and saying, ‘Hey, you could just say “no.” "8 Problematika může být přirovnána k problematice "gayů" a "lesbiček". Jejich menšina byla a stále je velice silně diskriminována. I přes vnitřní strach z ukončení pracovního poměru, veřejného ponížení dosáhla tato skupina obrovských úspěchů, mezi 6 2015 State of Atheism in America. 2015. Dostupné také z: https://www.barna.org/barnaupdate/culture/713-2015-state-of-atheism-in-america#.VY7Lhfmqqkp 7 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 oid=1468499 Volný překlad autora: Chceme, aby se všemi bylo zacházeno s respektem, není potřeba věřit přesvědčení druhých. Dokonce ani jejich přesvědčení není potřeba respektovat, jediná nutnost je respektovat jejich práva na vyznávání této víry. Chceme, aby lidé vyšli a byli viditelní, nebáli se svého přesvědčení. 8 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 Volný překlad autora: pro mne osobně to není ta samá otázka, pokud dáte lidem možnost "pokud vůbec nějaká" je to jako otevřít okno a říct, hele klidně můžeš říct ne

5

které se řadí například možnost homosexuálního sňatku. Právě pro lidi, kteří se bojí veřejně přiznat k ateismu, je zde komunita brightů, která může zastávat činnost poradenskou anebo mentální oporu pro jednotlivce. Zde se může zdát jako rozhodující právě možnost anonymity, se kterou člověk vstupuje do hnutí.

1.2.2 Nespokojenost s výukou kreacionismu.

Za další příčinu vzniku The Brights lze považovat nespokojenost s výukou v intelektuálním prostředí (např. High schools nebo Colleges). V americkém školním prostředí tento spor přetrvává více než sto padesát let a vedlo se mnoho soudních sporů v různých zemích severní Ameriky. Pod největší úspěch kreacionistů se beze sporu podepsal poslanec John W. Butler, zákonodárce, farmář a laický představený baptistické církve ze státu Tennessee. V roce 1925 Butler prosadil anti-evoluční zákon, který dokonce schvaloval udělování pokut učitelům, kteří by během své výuky popírali příběh Božího stvoření člověka, jak je popsán v Bibli. Mohla za to právě drtivá většina věřících, která byla přesvědčena o neomylnosti biblických textů. Postupem vědeckého vývoje byl tlak na čistou výuku teorie o stvoření tak veliký, že soudy zrušily anti-evoluční zákony a vedle kreacionismu se začala učit i teorie evoluce. H. Morris se v roce 1973 k tomu to problému vyjádřil takto: pokud se věřící rozhodnou pouze pro kreacionistický model, potom by své děti měli poslat do soukromé školy, která podporuje takovýto druh výuky. Pokud nevěřící chtějí, aby se jejich děti učily pouze evolucionismus, měli by vyhledat školu s takovým zaměřením. Veřejné školy by potom měli být neutrální a měly by učit oboje anebo nic z toho. 9 Dne 26. září 2005 bylo rozhodnuto, že dosavadní výuka kreacionismu byla protiústavní. Bylo dokázáno, že takto probíhající výuka byla čistě náboženská a postrádala vědecký charakter, i přesto že se učila jako vědní obor. V

dnešní

technicky

vyspělé

době

vědeckovýzkumné

instituce

vyžadují

vysokoškolské vzdělání v oboru biologie, která zahrnuje teorii evoluce. Zkoumání na buněčné a biochemické úrovni zcela zřejmě dokazuje existenci společného předka. Výuka evoluce je nezbytná pro udržení technického prvenství USA před zbytkem světa. 9 MORRIS, Henry. Evolution, Creation, and the Public Schools. Acts & Facts. 2. 1973. Dostupné také z: http://www.icr.org/article/evolution-creation-public-schools/

6

Pokud by se toto stalo realitou, mohly by se naplnit scénáře, které by například mohly zapříčinit drtivé zpomalení vývoje nových léků, či hledání alternativních zdrojů energie. I tyto podklady představují důsledek vzniku hnutí The Brights. Mohly by vést k zaostalosti studentů vzhledem ke své době. Tento případ obsahuje dva ze tří základních bodů, které jsou právě na začátku této kapitoly uváděny jako příčina vzniku hnutí.

1.3 Ideologie hnutí

Ideologie Brightů se zakládá především na toleranci, rovnoprávnosti, svobodě a v neposlední řadě na naturalistickém pojetí světa. Jakožto skupina tvořená ateisty může být lehce nepochopena a zavrhnuta na základě špatných celosvětových zkušeností s jinými ateistickými skupinami, které se svým protináboženským přístupem příliš netají. Ano, může se zdát velice obtížné mluvit zde o toleranci, když jedním z hlavních představitelů je Richard Dawkins. Ovšem zakladatelé hnutí mluví jasně: "If you just came here to bitch about religion, then go find another group. 10 Velice mnoho brightů soustředí svoji pozornost právě k náboženství a víře (velice často jsou tyto ideje nekonstruktivní a hnutí vůbec nepomáhají), ale nevěnují se občanskému sektoru. Mynga Futrell prosí a doufá, že se tímto směrem vydá co nejvíce členů. Hnutí se snaží přimět své členy, aby se aktivně zapojili ve vlastních sférách vlivu (právo, obchod, výuka, státní správa atd.). Různé akce, které budou pořádány brighty při vzájemné spolupráci, by měly být v podstatě postaveny spíše na občanské iniciativě než na filosofickém nebo ideologickém základě. Neexistuje zde žádné dogma, ani primitivní kategorizace podle přesvědčení nebo hodnot nebo rozpoznatelných náboženství nebo nenáboženských vyznamenání. Zakladatelé mluví o hnutí jako o úsilí o občanskou spravedlnost. Není možné druhým lidem přisuzovat určitou hodnotu za to, zda mají nebo nemají víru ve stejné nadpřirozeno jako já.

10 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 Volný překlad autora: Pokud jsi sem přišel poškozovat nebo jinak hanit náboženství, potom jdi a najdi si jinou skupinu.

7

1.3.1 Specifika brighta Tito lidé tvoří jistou část lidstva; jsou to lidé, kteří 

mají naturalistický pohled na svět,



jejich pohled na svět je bez nadpřirozena a mystických prvků,



jejich etika a akce jsou založeny na naturalistickém pohledu na svět.

Tito brighti tvoří obecné kategorie blíže nespecifikovaných osob. Takové označení se nejlépe hodí pro lidi, kteří odpovídají výše uvedeným bodům. Tímto způsobem ovšem není vhodné označovat konkrétní osoby. Opakem brighta je člověk, který v angličtině dostal název super (od anglického spojení "belief in supernatural", což znamená víra v nadpřirozeno). Jedná se o osobu, jejíž světový názor začleňuje nadpřirozeno a mystické elementy. Jinými slovy, světový názor pro takového člověka není a nemůže být naturalistický. Jednotlivci se tím pádem logicky musí začlenit buď mezi brighty, a nebo lidi, kteří věří v nadpřirozeno (nemohou být oběma najednou). Tito jednotlivci tvoří jedno lidstvo, jeden svět. Toto rozdělení je řízeno silným vnitřním přesvědčením a může být změněno například niterně citlivou událostí.

1.3.2 Specifika Brighta Mnoho brightů (ti kteří jsou specifikování podle obecné definice) si přejí být Brighty s velkým B. Jedná se o lidi, kteří jsou si dobře vědomi toho, že nejsou ti, co věří v nadpřirozeno a také se to nebojí veřejně přiznat. Charakteristika pro Brighta je následující: 

Bright je bright a přeje si, aby tak byl znám a počítalo se tak s ním i ve

společnosti. 

Brighti se registrují do konstituce, aby přidali nové osoby do celkového počtu

a ukázali jim svou podporu rovnostářsky stanoveným cílům a principům hnutí. 

Brighti, kteří se zaregistrují, rozumí hnutí jakožto občanskému úsilí 8

o spravedlnost (nepovažují ho za protináboženské společenství). Paul Geister a Manga Futrell tvrdí: being a Bright means illuminating the naturalistic worldview11. Rozdíl mezi brightem a Brightem může být shrnut takto: bright se ztotožní s idejemi hnutí a dále se nepodílí na rozvoji, Bright se aktivně podílí na "osvětlování" naturalistického pohledu na svět.

1.3.3 Kdo pohání hnutí The Brights Brighti se mohou zapojit do veřejného povědomí jako občanské aktivistické hnutí. Pokud se člen chce aktivně podílet na veřejné propagaci hnutí, měl by dodržovat následující body: 

Sám se musí seznámit s problematikou.



Přesně ji prezentovat ostatním lidem.



Mluvit o cílech, které byly stanoveny hnutím.



Jednat v harmonii se zásadami hnutí.



Podporovat hnutí buď svým časem, nebo penězi.

Každý Bright, který chce jakkoliv hnutí přispět, musí rozumět jeho cílům a zásadám. Pokud by tak neučinil, mohlo by dojít k nedorozumění, které by ze strany The Brights mohlo vypadat jako netolerantní a protináboženské. Brighti by měli usilovat o následující body: a) Podporování občanského porozumění a uznání naturalistického pohledu na svět, který je bez nadpřirozených a mystických prvků. b) Získat veřejné uznání toho, že osoba s takovým pohledem na svět může přinést principiální akce, které jsou důležité ve věcech občanského významu.¨

11 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499 Volný překlad autora: "Být Brightem znamená osvětlovat naturalistický názor na svět"

9

1.4 Srovnání The Brights a SISYFOS U obou skupin se setkáváme s upozorněním na iracionální výsledky vědeckých nebo občanských aktivit. Jsou zde ovšem jisté aspekty, které vymezují rozdíly mezi oběma skupinami. Tyto rozdíly mohou být do jisté míry tvořeny prostředím, ve kterých obě hnutí vznikla. Český klub skeptiků SISYFOS vznikl v roce 1995 v České Republice a zaměřuje se především na vědeckou analýzu sporných, pseudovědeckých a takzvaných nadpřirozených jevů a názorů. A právě zde, zdá se, může hrát velikou roli vysoké procento ateistů v České Republice, kteří nevědomky formují sociální fungování uvnitř státu ve prospěch nevěřících. Proto SISYFOS nemají zapotřebí zasahovat do politické sféry a bojovat za rovnost mezi věřícími a ateisty. Dále se snaží o rozvoj kritického myšlení u vysokoškolských absolventů, chránit spotřebitele před podvodnými výrobky a podobně. Jakožto občanské sdružení se nehodlají angažovat do politické sféry. Člen českých skeptiků Jiří Heřt ve Zpravodaji vysvětluje postavení SISYFOS vůči náboženství. Z řady praktických důvodů, podobně jako světová organizace CSICOP, jejímiž jsme členy, však není vhodné, aby SISYFOS na svých přednáškách, veřejných vystoupeních nebo ve Zpravodaji zasahovali do oblasti náboženské, právě tak jako do oblasti etiky a politiky.12 Toto stanovisko se ovšem týká pouze vlastního obsahu náboženství, etiky a politiky. Tam kde, na hranicích těchto oblastí, bude docházet ke střetu, tam se samozřejmě bude SISYFOS nadále angažovat a problémy analyzovat. Jedná se např. o náboženskou otázku evoluce, kreacionismu, zázraků, krvavých stigmat a nedá se vyhnout ani etickým problémům v medicíně. K občanskému sdružení SISYFOS neodmyslitelně patří anticena bludný balvan, která je udělována za pseudovědeckou činnost. Sdružení SISYFOS uděluje Bludné balvany pro zvýraznění přínosu jednotlivců i různých spolků k matení české veřejnosti a rozvoji blátivého způsobu myšlení. SISYFOS ve srovnání s The Brights působí uvolněnějším dojmem. V jejich působení jsme schopni nalézt stopy humoru (srov. bludný kámen). V USA je téma ateistů natolik vážné, že se v některých případech dá mluvit o existenciálních problémech jedinců. 12 Sisyfos a Náboženství. Praha, 2001, VII. Dostupné také z: http://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-12001.pdf

10

To je důvod, proč The Brights volají po rovnoprávnějším postavení ateistů ve společnosti, proto také vyzývají své členy k aktivnímu jednání ve jejich poli působnosti (politika, právo, vzdělávání apod.) Obě organizace mají velice podobný základ, ovšem jak SISYFOS tak The Brights jsou formovány zejména svým prostředím, musí se adaptovat.

2. Evolucionismus versus kreacionismus 2.1 Spory naturalistů a kreacionistů Tyto spory přetrvávají v naší společnosti více než dvě století a zdá se, že jejich vyřešení pro zatím v nedohlednu. V této kapitole budou zmíněna jména jako Charles Darwin, Jean-Baptiste Lamark, Ernst Haeckel, W. Butler, Billy Sunday a mnoho dalších významných jmen spjatých s prosazováním té či oné strany. Tato kapitola bude pojednávat o prosazování evolucionismu od samého počátku až do podoby, která je nám dnes povědomá.

2.1.1 Vývoj před Darwinem

Na začátku devatenáctého století by jen málokoho napadlo, jak rychlý obrat může nastat od tehdy prosazovaného kreacionismu k něčemu, jako je evolucionismus. Teorie evoluce byla téměř objevena již na přelomu osmnáctého a devatenáctého století, kdy Georges Cuvier (1769 – 1832) důkladně pracoval na zkoumání fosilií a jejich následné komparaci se soudobými druhy. Jako první přišel s novinkou, že některé z objevených druhů se již ve světě nevyskytují, a tudíž zcela bez diskusí musely vyhynout. Díky veliké podpoře vyšších vrstev mohl Cuvier pracovat téměř bez jakéhokoliv omezení, což mělo za důsledek obrovský posun vpřed ve fosilních záznamech. Ačkoliv došel k závěru, že žádný zkoumaný čtvernožec není zcela totožný s tím současným, nepřipustil možnost biologické evoluce. Kritiku evoluce se snažil vědecky podložit. 11

Tvrdí, že tělo živočicha je tak jemně sestaveno, vzájemně propojeno, že není možné, aby se vyvíjely jednotlivé části samostatně. Takový vývoj by ve výsledku znamenal neschopnost přežití živočicha v přírodě. A pokud by evoluce probíhala ve všech částech těla najednou, rovnalo by se to téměř Božímu stvoření. I přes nepřehlédnutelné podobnosti (např. leguán a iguanodon) Cuvier spatřoval ve světě Boží úmysl a dal tak vzniknout katastrofismu. Katastrofismus dle Cuviera představuje koncepci série epoch, které následovaly jedna za druhou, až do té dnešní. Z Cuvierových objevů plyne, že Země je mnohem starší, než jak se píše v knize Genesis, a také z nich lze s jistotou říci jak jednotlivé epochy navazovaly. V každé epoše se vyskytovala rozdílná fauna a flora, která byla zničena hrozivou katastrofou například ve formě potopy, meteoru či vysušení Země. Cuvier poukazoval na patrné rozdíly mezi zástupci fauny v jednotlivých epochách, poukazoval na ně s takovým důrazem, že mezi nimi nerozeznával nezpochybnitelné příbuznosti. I když se Cuvier nikdy neodvolával na Bibli jako na vyšší autoritu, příznivá, že biblická potopa, ve které účinkuje Noe, se přibližně shoduje s datem jeho poslední katastrofy, která dala vzniknout naší epoše. Tato teorie pozvedla samotného Cuviera do vyšších společenských vrstev ve Francii a zároveň vyhovovala církvi, neboť záhada kolem dinosaurů byla vysvětlena ve shodě se stvořením, které je popsáno v knize Genesis. Za Cuvierova oponenta může být do jisté míry považován francouzský astronom, fyzik a matematik Pierre Simon Laplace (1749-1827). Laplace se zabýval vysvětlením vzniku hvězd a slunečních soustav. Jeho teorie vysvětlovala vznik vesmírných seskupení postupným nabalováním rotujícího prachu a plynů pod vlivem vlastní gravitační tíhy. Toto byla evoluce řízená přírodními zákony. Laplacova slova vyvolala v tehdejší Francii veliký ohlas a co se týče Boha, samotnému Napoleonovi odvětil: Tuto hypotézu nepotřebuji13. O necelé čtyři roky po Laplacovi přišel zchudlý francouzský šlechtic Jean-Baptiste Lamarck (1744-1829) se svou tezí transmutace. Transmutaci lze považovat za průkopníka evolucionismu a mnoho evolucionistů se na ni v průběhu devatenáctého a dvacátého století bude odvolávat. Život by měl být formován vzájemným působením síly nebo tekutiny na hmotu. Říká: jakmile se utvoří živý organismus, tekutina 13 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 31.

12

v organismu a jeho potomstvu nadále působí a přirozeně je vede k tomu, aby se vyvíjely ve složitější formy života.14 Jinými slovy, jedná se o výtah, do kterého byly přizvány všechny živočišné druhy, nastupují v odlišných dobách, ale všichni se nahoru vezou společně. V praxi teorii vysvětloval na případu žirafích krků. Během neustálého natahování těchto zvířat za potravou, která byla kvůli změně savan výš a výš, nervová kapalina proudila žirafím krkem a ten přirozeně roste do výšky. Jedná se tedy o postupné zdokonalování přizpůsobení živočišné struktury přírodním podmínkám. Tyto změny byly dle Lamarcka dědičné. Lamarckovu teorii bylo velice snadné odsunout pro nedostatek důkazů. Cuvier oponoval tím, že jednotlivé části živých organismů jsou příliš závislé a příliš jemně utvořené, než aby se celek vyvíjel po kusech. Podobný názor zastávají kreacionisté ve dvacátém století, srov. složitý orgán jako je oko. I přes odmítání svých soudobých kolegů, si jeho myšlení oblíbil například Charles Darwin. Na konci první poloviny devatenáctého století přišel anglický paleontolog Richard Owen (1804-1892) s pojmem homologie. Při objevu a definování tohoto pojmu Owen využil své bohaté zkušenosti v oblasti fosilií. Homologie tedy případy, kdy stejná struktura má u různých živočišných druhů rozdílnou funkci. Lidská ruka, netopýří křídlo, velrybí ploutev mají například společnou pětiprstou strukturu, přestože slouží ke zcela jiným účelům.15 Owena samotného tato koncepce přivedla na myšlenku, ve které všechny živočišné druhy vznikly z jednoho předka. Toto do jisté míry narušilo představu kreacionistů o stvoření živočišných druhů, avšak homologii použili jako důkaz působnosti jediného inteligentního Stvořitele, který použil jediný archetyp. Stejně tak využil homologie Darwin a tímto krokem Owen nevědomky přispěl k utváření evolučních myšlenek nehledě na to, že po většinu svého života bojoval proti evoluci. Na počátku čtyřicátých let předminulého století se Owen pouští do ostrých rozepří s Robertem Grantem. Owen proti teorii vývoje živočišných druhů argumentoval dokonalým anatomickým zlomem mezi člověkem a lidoopem (tento argument neměl dlouhé trvání). Další Owenovou oporou byli dinosauři, kteří podle něj neodpovídají evolučnímu vývoji a to v tom smyslu, že byli nadřazeni všem předchozím i následujícím zástupcům. Evoluce dle prvních teorií měla mít lineární koncepci. Owen si dinosaury představoval jako Boží stvoření. I přes to, že ve fosilním záznamu začal rozpoznávat 14 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 38. 15 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 42.

13

evoluční větvení, jeho kreacionistická orientace mu umožnila v těchto důkazech vidět jiné principy. Na přelomu první a druhé poloviny devatenáctého století byla otázka evoluce stále žhavější, v laickém i vědeckém světě se čím dál častěji stávala hlavním tématem. Před Charlesem Darwinem je nutno zmínit ještě jednoho autora, který na Darwina přímo působil svým spisem Principy geologie. Tímto autorem není nikdo jiný než Charles Lyell (1797-1875), britský právník a geolog. Lyell do roku 1860 striktně odmítal jakékoliv představy o evolučním procesu. Tvrdil, že se svou morální nadřazeností a silou rozumu stojí lidstvo v hierarchii příliš vysoko na to, aby se vyvinulo ze zvířat.16 Lyell sice uznal, že jednotlivé druhy se v průběhu času objevují a mizí, ovšem popřel, že celkový vývoj směřuje vpřed. Jeho myšlení se ocitlo mezi dvěma tábory (katastrofisté versus evolucionisté). Ačkoliv souhlasil s katastrofisty, že Bůh stvořil jednotlivé druhy, nevěřil tomu, že by změny fauny a flory byly tak náhlé a někam směřující. Lyell dokonale vystihl to, jak ohromná síla je skryta v hromadění nepatrných změn v průběhu času. Souhrn jeho poznatků umožnil vznik opoziční teorie proti katastrofismu. Tuto teorii pojmenoval jako aktualismus (dnes také nazýván uniformitarismus). Jedná se o předpoklad, že dnešní pochody měnící zemský povrch probíhaly se stejnými výsledky i v minulosti. Rychlost změn a jejich síla mohly být však odlišné, hlavně v dávné minulosti. Svojí tezí Lyell naboural většinovou představu vědecké obce, která tvrdila, že geologické jevy v minulosti byly mnohem silnějš a to kvůli klimatickým podmínkám. Drtivá většina Lyellových konkurentů žila v geologicky nečinné severní Evropě a tudíž pro ně bylo velice obtížné osvojit si jeho teorii. Aktualismus výrazně pomohl Darwinovi značně prodloužit dobu, kdy mohla evoluce působit. Jak Huxley poznamenal Lyell byl odsouzen pomoci věci, již tak nenáviděl.17 V roce 1851 se do Lyella pustil Owen za patrný vývoj ve fosilním záznamu. O deset let později Lyell konečně sundal své "brýle hypotézy" a viděl shody s Darwinovou transmutací, kterou nakonec přijal. Metodologický naturalismus omezil vědeckou činnost na zkoumání přirozených příčin a zbytek nechal na teologii a filosofii. Výraz "vědec" (scientist) se objevuje poprvé ve třicátých letech devatenáctého století a nahradil titul "přírodní filosof". 16 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 46. 17 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 47.

14

Cuvierův katastrofismus byl kolegy z vědeckého prostředí odmítnut a tehdy nastal ten správný čas pro Darwinovy vědecké objevy.

2.2 Darwinismus Za jeho vznikem stojí geniální britský přírodovědec Charles Darwin (1809-1882). Tato teorie se zrodila během expedice, která měla mapovat pobřeží Latinské Ameriky roku 1831. Darwin silně ovlivněn Lyellovým spisem Principy geologie pozoroval geologické aktivity a následné proměny prostředí a už tehdy mu bylo nad slunce jasné, že se kreacionističtí katastrofisté mýlí. Avšak Darwin začínal rozeznávat chyby i v kreacionistických představách o stvoření jednotlivých živočišných druhů. Za klíčový moment může být považována formulace z roku 1842, kdy Darwin popsal živočichy na nově vzniklém ostrově v blízkosti kontinentu jako příbuzné živočichů na onom kontinentu. Ve svém deníku si potom zapíše: Dal Stvořitel vzniknout všem novým druhům na ostrovech v oceánu, ale ponechal jim tvar podobný těm ze sousedního kontinentu? Tato skutečnost mluví sama za sebe. Vysvětluje to má teorie, ale žádná jiná18. Darwin si byl téměř stoprocentně jistý svým tvrzením, a tudíž mu nečinilo žádný problém argumentovat přímo proti kreacionismu. Do této ofenzivní argumentace můžeme zahrnout jeho následující přesvědčení. Pokud bychom připustili existenci inteligentního Stvořitele, jaký by měl důvod ke tvoření živočišných druhů podle velice obecných šablon? Proč nestvořil faunu a floru tak, aby byla přímo přizpůsobená biotopu, ve kterém se nachází? Roku 1837 Darwin pracoval na eseji Druhy souostroví Galapágy, ve které se snažil na případu pěnkav vysvětlit tento jev. Po návratu z expedice Beagle zatoužil po uznání vědeckých kruhů a byl připraven rozbořit jeden z tehdejších stavebních kamenů celé biologie – neměnnost druhů. Na svém díle O původu druhů pracoval v tajnosti po dvě desetiletí a čekal na příhodnou chvíli k jeho publikování. Roku 1858 Darwin publikoval své dílo O původu druhů a těsně si zajistil prvenství před Alfredem Russelem Wallacem. Rok na to se idea evoluce nezdála tak nebezpečná jako dříve a Darwin připravoval spis O původu člověka. Při pročítání dostupné literatury narazil na Malthusovu studii Esej o principu. Podle Malthuse roste živočišná populace geometrickou řadou, zatímco množství zdrojů roste řadou aritmetickou. Představíme-li 18 DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. Charles Darwin's notebooks from the voyage of the Beagle. Cambridge: Cambridge University Press, 2009, 615 s. ISBN 05-215-1757-5. s. 296.

15

si tyto dvě křivky na grafu, uvidíme místo, ve kterém se s jistotou střetávají. Toto místo je nazýváno "bod krize". Takový bod zapříčiňuje nedostatek potravy a u většiny živočišných druhů má za důsledek úhyn. U lidí potom Malthus hovoří o neštěstí a zlu, nepochybně by následoval i úhyn jedince. Malthus jakožto ekonom navrhuje opatření, která by zmírňovala růst populace geometrickou řadou. Ve svém spise kritizuje a odmítá veškeré sociální aktivity, které mají pomáhat chudým. Tvrdí, že charita pouze dlouhodobě odkládá lidské utrpení. Ve chvíli kdy Darwin aplikoval Malthusovi úvahy na veškerý život, začínal v nich vidět mechanismus evolučního vývoje. A tak dal vzniknout své nejslavnější teorii (v té době ještě negenetické) přirozeného výběru. Ta se později stala základním stavebním kamenem pro celý evolucionismus. Jedná se o vnitrodruhový souboj o zdroje, kdy nejslabší jedinec umírá, protože jeho adaptace na změnu např. klimatických podmínek nebyla dostačující. Přežívají a rozmnožují se naopak jen ti nejlépe adaptovaní jedinci, kteří předávají na potomstvo právě ty geny, které jsou potřebné k přežití. Darwin ve své knize mluví o přirozeném výběru následovně. Leč přirozený výběr, jak později uvidíme, je moc neustále připravená působit a je mnohem silnější, než slabá lidská snaha, stejně jako jsou díla přírody silnější než díla umění.19 O Darwinově genialitě svědčí jeho uvědomění si nespočtu ekologických nik, které umožnilo náhled na evoluční vývoj jako na jakýsi strom, který v průběhu času stále nabývá na svém objemu. Jak již bylo výše popsáno, živočišné druhy se přizpůsobují prostředí a těchto ekologických nik existuje veliká škála. To v důsledku znamená nelineárnost vývoje, velikou variaci adaptací a postupné zaplňování zeměpisných lokalit po celé Zemi. Darwin podotýká, že v takovém světě už Bůh není pouze přebytečný, ale stává se z něj i veliký problém. Důvodem tohoto problému je neslučitelnost laskavého Boha a krutého vnitrodruhového boje o přežití. Publikací knihy O původu druhů vyslovil Darwin myšlenku století, která měla obrovský ohlas. Ačkoliv se tato úvaha mohla zdát maximálně revoluční, Darwin publikaci O původu druhů vnímal jako přípravu pro lidstvo, přípravu na otázku, kdo jsme a zdali jsme opravdu tak odlišní od ostatních zvířat. Před Darwinem ležel poslední úkol, kniha s názvem O původu člověka. Roku 1871 Darwin vypustil do světa Dvojdílný spis O původu člověka (The Descent of Man). Poselstvím tohoto díla měla být zaprvé úvaha nad tím, zda se člověk opravdu 19 DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. O vzniku druhů přírodním výběrem. Vyd. 3., V nakl. Academia 2., rev. Praha: Academia, 2007, 579 s. Europa (Academia), s. 124.

16

tak moc liší od zvířat a zadruhé úvaha o významu rozdílů mezi lidskými rasami. Samotná kniha nepůsobila až takové pozdvižení, a to hlavně zásluhou spisu O původu druhů, který působil jako předvoj. Jako hlavní argument Darwin používá anatomii lidského těla, ve které je možné vidět známky evolučního procesu (například kostrč). Takovéto rysy jasně poukazují na postupný vývoj z nižších forem, které pomalu šplhají až na samotný vrchol. Zastávat jiný názor znamená v tomto případě předpokládat, že podobnosti v naší tělesné struktuře a struktuře zvířat kolem nás jsou tu pouze pro to, aby zmátly naši soudnost20. Spoléhá se v prvé řadě na strukturní podobnosti a sleduje lidské pokolení od dávných předků z říše obratlovců, nejstarších ryb a obojživelníků, raných vačnatců a placentárních živočichů k opicím Nového i Starého světa, a lidoopům světa Starého až ke člověku, zázraku a chloubě vesmíru21 Druhý z argumentů vznikl díky neustálému zpochybňování ze strany kreacionistů. Ti tvrdili, že nikoliv tělesná schránka, ale mysl a emoce jsou to, co nás odděluje od zbytku fauny. Proto Darwin zavádí takzvané psychické a morální atributy, na kterých následně ukazuje nadřazenost člověka, která ovšem vznikla v průběhu evoluce. Tvrdí, že psychické schopnosti a morálka u člověka se liší od podobných schopností u zvířat spíše stupňovitě nežli typově. Po takovémto rozdělení už pro Darwina nebylo těžké aplikovat na psychiku stejný mechanismus jako na tělesnou stránku. Pevně věřil, že i ty nejvznešenější lidské vlastnosti mají kořeny hluboko v evolučním stromu. I přesto, že si byl Darwin jist síly, která se skrývá pod pojmem přirozený výběr, věděl, že tento proces není schopen vytvořit pohlavní a vnější rasové rozdíly. Nezbylo mu nic jiného než zavést sekundární pojem a to "proces pohlavního výběru". Během expedice Beagle si mohl všimnout, že jednotlivé národy se rozcházejí v názoru na to, co je přirozeně krásné a přitažlivé. Jen stěží by Hotentot shledal krásnou Jávskou dívku a naopak. V poslední instanci může pohlavní výběr fungovat na podobné bázi jako výběr přirozený. Nejhezčí samice dané národnosti je vybrána silným samcem, se kterým může předat své geny potomstvu. Výběr se tudíž nepodrobuje ekologickým nikám, nýbrž vnitrodruhovému trendu. Obě díla vyvolala obrovský rozruch a zdálo se, že propast mezi církví a vědou se 20 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, s. 95. 21 DARWIN, Charles. The descent of man, and selection in relation to sex. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1981, 475 s., x p. ISBN 06-910-2369-7. s. 31.

17

nezvratně zvětšuje. Roku 1859 napsal smutný Sedgwick dopis Darwinovi, ve kterém stojí: Korunou a slávou biologie je, že skrze konečný cíl spojuje hmotu a morálku... Vy tuto spojitost zcela ignorujete; a pokud se mýlím, děláte všechno pro to, abyste ji v několika pregnantních příkladech zcela zničil. Pokud by bylo možné ji zničit, lidstvo by utrpělo trvalou škodu, z lidí by se stala zvířata. 22

2.2.1 Sociální darwinismus a jeho dopad Sociální darwinismus přestavuje teorii, která vznikla jako snaha o aplikaci přirozeného výběru ve společnosti. Ačkoliv za jeho zakladatele je považován Herbert Spencer, duchovního otce celé teorie představuje Thomas Malthus. Ovšem pohled na Malthusovy myšlenky se v tomto případě zdají mnohem více nebezpečné než u vzniku přirozeného výběru. Samotný Darwin se sociálním darwinismem prudce nesouhlasil a to z důvodu, že jeho evoluce probíhala v podobě nekonečného větvení, zatím co Spencer ve svém spise Sociální statika popisuje evoluci spíše jako lineární vývoj, na jehož konci je bílá rozkvetlá květina, která představuje nadřazenou rasu. Spencerovy rasistické narážky byly čím dál více častější a koncem devatenáctého století, době industrializace a urbanizace se ostře opíral o sociálně slabé jedince se slovy: Říkejte raději, že práci buď odmítají, nebo ji rychle ztrácejí. Jsou to budižkničemové, kteří tak či onak parazitují na těch, kdo k něčemu jsou.23 Obviňoval slabé jedince jako vážnou hrozbu pro moderní společnost a apeloval na vládu, aby již více nezasahovala do hospodářských záležitostí. Sociální darwinisté snažíce se opírat o Darwinovu teorii tvrdili, že přirozený výběr nestvořil člověk a tak se proti němu nemůže ani stavět v podobě charity a jiných programů. Sociální darwinismus měl dvě zásadní formy. Jednak tu, která volala po minimalizaci vládních zásahů do hospodářství, a jednak imperialismus. Obě formy se brzy teorie evoluce vzdálily natolik, že zdá se nešlo o nic jiného než o ospravedlňování rasistických sklonů. Roku 1868 zastánce druhé formy sociálního darwinismu Ernst Haeckel volá 22 SEDGWICK, Adam. 1859. Dostupné také z: https://www.darwinproject.ac.uk/letter/entry-2548 23 HERBERT, Spencer. The Man Versus the State, with four Essays on Politics and Society. Baltimore, Penguin 1962, s. 82.

18

po silném a jednotném Německu, které by vládlo celému světu. Tvrdí, že kompletní dějiny národů musejí být vysvětleny pomocí přirozeného výběru. Vášeň a sobectví národa – vědomé i neúmyslné – jsou proto hnací silou života. 24 Tato slova poháněla Německo v době první světové války, která jak víme se stala jednou z největších katastrof (ne-li vůbec tou největší) moderního lidstva. Ačkoliv Haecklovi výroky byly téměř neslučitelné s Darwinovým myšlením, vedly k hlubokým obavám před celou evoluční teorií a daly tak vzniknout americké ofenzívě proti evolucionismu.

2.2.2 Oslabení kreacionismu v důsledku Darwinovy teorie Ve druhé polovině devatenáctého století se Darwinismus vštípil do povědomí jak laiků, tak i vědců. Darwinisté tvrdili, že teorie jedinečného stvoření nemá s vědou pranic společného. George Frederick Wright ve své knize Recent Works Bearing on the Realation of science to Religion uvádí, že jsme ve službách vědy povinni dostat ze známých sekundárních příčin vše, co lze, abychom se dobrali vysvětlení. Neměli bychom se uchylovat k neznámým (či nadpřirozeným) příčinám přírodních jevů, alespoň dokud nevyčerpáme vše, co nám nabízejí příčiny známé. Pokud se přestaneme řídit tímto pravidlem, bude to znamenat konec veškeré vědy a zdravého rozumu.25 Zajímavostí je, že Wright byl vysvěcený kněz. Doposud zapřisáhlí kreacionisté začali polevovat a přiznávat jisté důkazy evoluce. Například Arnold Guyot těsně před svou smrtí přiznal všem kromě člověka společného předka. Za hlavní důvod oslabení kreacionismu, může být považován fakt, že kreacionisté přebrali roli těch, kteří říkají „ne“. V zásadě nenabízeli žádné alternativy a tak se evolucionisté chopili interpretace přírody. Owen prohrál téměř každý spor s Huxleym a svou kariéru zakončil přijetím teorie, kde živočichové mutují v nově vzniklé druhy. Jeho náboženské přesvědčení mu nedovolilo úplně vyřadit inteligentního Stvořitele, který předem vytvořil šablonu, dle které se odvíjí mutace druhů.

24 HAECKEL, Ernst. The History of Creation - Volume I. 1884. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2015 s. 20. 25George F. Wright. Recent Works Bearing on the Realation of Science to Religion: No. II. 1876. Bibliotheca Sacra, s. 480.

19

2.3 Legislativní spory ve Spojených státech amerických Jak již bylo nastíněno výše, spor mezi kreacionisty a evolucionisty se v průběhu dvacátého století z velké části přesunul do USA. Darwinovy spisy nejenže popřely stvoření, tak jak je popsáno v knize Genesis, popřely také samotnou existenci Boha ve světě. A tak se protievoluční snahy přeměnily v kampaň, která se angažovala hlavně ve školském prostředí. Za výsledek veškerých snah kreacionistů byly legislativní spory.

2.3.1 Scopesův opičí proces

V roce 1925 se ve státě Tennessee objevil takový návrh zákona, který měl zrušit výuku teorie evoluce ve státních školách. Problém tkvěl ve výuce tzv. vědecké interpretace Bible. Kreacionisté se odvolávali na nízké procento obyvatelstva vyznávající

evoluci

a

zároveň

na

vysoké

procento

věřícího

obyvatelstva.

I přes obrovský nepoměr se ve školách učila vědecká interpretace Bible, zatím co ortodoxní křesťanský výklad byl zakázán z důvodů ovlivnění náboženstvím. Celé situace se chopil farmář a poslanec John Washington Butler, který sepsal onen prohibiční zákon. Jeho obsah lze shrnout přibližně takto. Kriminalizoval vyučování jakékoliv teorie, jež by popírala příběh stvoření člověka, tak jak je popsán v knize Genesis, a místo něj by hlásal teorii, že nižší živočichové jsou našimi předky. 26 Za takové porušení vyučujícím navrhoval pokutu ve výši pěti set dolarů. Dne 21. března 1925 se dostal návrh až do senátu, kde byl následně schválen, a tak vznikl "Butlerův zákon". V přímé reakci na Butlerův zákon se zapojila do sporu Unie amerických občanských svobod. Ti prohlásili, že se zastanou každého učitele z Tennessee, který poruší protievoluční zákon. Jejich nabídku přijal John Scopes a soudní jednání mohlo vypuknout. Během soudního líčení byly nasazeny elity z obou stran. Na straně Butlerova zákona stál zastánce křesťanské legislativy a trojnásobný kandidát na prezidentský post William Bryan. Jako Scopesův obhájce působil Clarence Darrow. Již od samotného začátku 26 BROWNE, E. Darwinův Původ druhů: biografie. Vyd. 1. Praha: Beta, 2007, 215 s. Knihy, které otřásly světem, s. 156.

20

soudního sporu bylo více než jasné, že obhájcům jde spíše o to, aby zdiskreditovali protievoluční zákon. To se jim nedařilo až do samotného konce soudního procesu. Tehdy vyzval Darrow Bryana, aby k obhajobě zaujal stanovisko. Debata probíhala na trávníku před soudní budovou a měla přibližně tři tisíce posluchačů. Darrow podroboval Bryana otřepanými otázkami např. Žil Jonáš opravdu tři dny v břiše velryby? Mohl Jozue prodloužit den tím, že přiměl Slunce, aby se zastavilo?27 Naštěstí pro Darrowa na tyto otázky nebylo možno odpovědět přímo a Bryan buď mohl iracionálními výroky podpořit svou víru, a tak se prozradit, že odmítá výuku evoluce z omezených náboženských důvodů, anebo uznat že Bibli nelze číst doslovně a je nutno ji jistým způsobem interpretovat. Bryan zkusil obě možnosti, ale ani s jednou před Darrowem neuspěl. Ve finále Bryan uznal, že i ostatní mají právo Bibli interpretovat, bez výjimky (tím pádem uznal i vědeckou interpretaci). Záhy se po opičím procesu začal stupňovat protievoluční aktivismus a i přesto, že narážel na silný odpor, sklízel úspěchy. Zejména ve státech Mississippi a Arkansas byl schválen zákon vytvořený dle šablony z Tennessee. Ve státech, kde se takto koncipovaný zákon neprosadil, byla vzácnost narazit na učitele, který by evoluci vyučoval, dost často si stěžovali rodiče na matení svých dětí. Nastalo období, které trvalo několik desítek let, kdy se utvářel zcela nový vztah mezi názorem biologů a názorem stále více konzervativních křesťanů.

2.3.2 Rovnoprávný přístup k oběma teoriím – Arkansas Po zhruba čtyřech desetiletích od Scopesova procesu přicházejí kreacionisté s novým typem boje proti evolucionistům. Henry M. Morris (1918-2006) v 70. letech zakládá Institut pro výzkum stvoření (ICR). Lidé z Institutu se již nespokojovali pouze s faktem, že darwinismus není pravdivou teorií. Poprvé nezastávali status těch, kteří neustále tvrdí "ne". Tentokrát přišli s vlastní vědeckou alternativou "vědecký kreacionismus"(nemělo se jednat o kreacionismus náboženský). V ICR si dávali za úkol zničení evolucionistického aktualismu a pokoušeli se toho docílit letáky, knihami, zvukovými nahrávkami, videokazetami, přednáškami a debatami. Bylo zde i jisté úsilí prosadit se na území středoškolského trhu s upravenou verzí kreacionistické učebnice, 27 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 213.

21

v níž nebyly přímé odkazy na Boha a Bibli. Dle ICR byl vědecký kreacionismus stejně vědecký jako evolucionismus, a tak roku 1979 vydal tento institut prohlášení, že výuka obou teorií na státních školách by neporušovala ústavní zákaz výuky náboženství, protože by se jednalo spíše o vědecký přístup k oběma teoriím než o náboženskou doktrínu.28 V osmdesátých letech proběhlo několik veřejných průzkumů, ve kterých se ukázalo, že se většina Američanů domnívá, že by se měly vyučovat obě teorie současně. Toto zjištění absolutně šokovalo přední biology, kteří se do té doby vědeckému kreacionismu posmívali nebo ho přehlíželi. Roku 1980 republikánský kandidát Ronald Reagan popsal evoluci jako "pouhou teorii" a dodal, že je potřeba ji doplnit výukou kreacionismu. Reagan vyhrál volby na jihu Spojených států a státy Louisiana a Arkansas rychle přijaly ustanovení o zrovnoprávnění obou teorií. Slova arkansaského guvernéra zněla následovně: Pokud budeme v rámci státního systému školství vyučovat evoluci, proč ne také vědecký kreacionismus? V obou případech se jedná o teorii.29 De facto ihned po schválení zákona o rovnoprávnosti kreacionismu a evolucionismu podala Americká unie pro občanská práva obžalobu a žádala, aby byl zákon prohlášen za protiústavní. K případu se vyjádřil nejeden expert na biologii a náboženství a již v prvních dnech bylo jasné, že zákon nemůže obstát. Soudce dospěl k rozhodnutí, že vědecký kreacionismus je založen spíše na náboženství, než na vědě a tudíž je protiústavní. Cílem vědeckého kreacionismu je šíření náboženství během hodin biologie. Zastánci vědeckého kreacionismu se odvolali k nejvyššímu soudu a po šesti letech (roku 1987) přišel rozsudek, který vyslovil soudce Williem Brennan. Legislativní minulost tohoto zákona dokazuje, že jeho hlavním cílem je změnit osnovy na státních školách, aby vyhovovaly jisté náboženské doktríně, jež zcela odmítá faktické důkazy evoluce, čímž porušuje ústavu.30

28 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 255. 29 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 257. 30 LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. s. 258.

22

2.3.3 Pensylvánská kauza Spor mezi kreacionisty a evolucionisty je natolik hluboký, že zasahuje až do dvacátého prvního století. V roce 2004 pensylvánská škola učinila kontroverzní rozhodnutí. Podle něj je Darwinova teorie pouhou teorií a měla by se podrobovat neustálému zkoumání, popřípadě porovnávání s teorií konkurence schopné. Proto škola zavedla vedle teorie evoluce výuku tzv. inteligentního plánu. Inteligentní plán se tak měl stát jiným vysvětlením stvoření než Darwinova teorie. Toto školské usnesení bylo záhy napadeno pobouřenými rodiči, kteří spor předložili tamnímu soudu. Soud po zhruba měsíci prohlásil jednání školy za protiústavní, neboť porušovalo první dodatek Ústavy Spojených států. Konkrétně se jednalo o klauzuli o zavádění náboženství. Důležitou roli při rozsudku hráli experti, kteří jednoznačně potvrdili, že inteligentní plán nemá vědecký charakter a že se nedokáže oprostit od kreacionistických a náboženských předsudků. Dodatečně soudce John E. Jones III. vydal rozhodnutí. V tomto dodatku zakazoval jakkoliv snižovat, shazovat teorii evoluce, a jednak se zmiňovat o inteligentním plánu. Na celé kauze je cítit veliká podobnost se sporem z roku 1925 (tzv. Scopesův opičí proces). Tehdy bylo zakázáno učit darwinismus, nyní se role otočila a kromě evoluce se nesmělo učit nic jiného.

2.3.4 Hrozba ve výuce kreacionismu Spor mezi zastánci teorie o stvoření a zastánci evoluce se ve dvacátém století projevoval zejména na novém kontinentě. Nicméně roku 2007 Parlamentní shromáždění Rady Evropy projednávalo text, vypracovaný Komisí pro kulturu, vědu a školství, s názvem Nebezpečí kreacionismu ve vzdělávání31. Téhož roku byla tato rezoluce parlamentem schválena. Je zarážející, jak malou podporu zákon měl. 48 členů vyjádřilo souhlas, 25 členů se vyjádřilo proti návrhu, 3 se zdrželi hlasování a 448 členů

31 FLORYK, David a Klára STEIGEROVÁ. Nebezpečí kreacionismu aneb co je v Evropě nemyslitelné. 2007. Dostupné také z: http://www.reformace.cz/zod/nebezpeci-kreacionismu-aneb-co-je-v-evropenemyslitelne-cislo-95

23

se hlasování vůbec nezúčastnilo. 32 "Účelem této zprávy není zpochybňování či boj proti víře; právo na svobodu vyznání to nedovoluje. Jejím účelem je varovat před jistými tendencemi vydávat víru za vědu." 33 Panují zde jisté obavy, že budou-li se kreacionistické myšlenky dále šířit v našem školství, může být narušena samotná demokracie v Evropě. K tématu se vyjadřuje například i český vzdělanec David Floryk, který si klade otázku: Opravdu je možné, aby v demokratických a právních státech Evropy, které ctí svobodu vědeckého bádání a svobodu slova a svědomí, politické orgány zavazovaly své občany takovýmto způsobem k podpoře jediné, byť dominantní vědecké teorie - a aby alternativní vysvětlení nejednoznačných vědeckých faktů bylo takto politicky vytlačováno z veřejné debaty? 34 Kreacionismus v takové podobě, s jakým se setkala Rada Evropy roku 2007, byl do té doby známý spíše jako americký fenomén. Zdá se, že si nachází cestu na starý kontinent a jeho šíření zasáhlo hned několik zemí Evropské unie. Za nejdůležitější cíl kreacionisté považují zahrnutí svých myšlenek v osnovách ve školních vědeckých oborech. Problém je ten, že kreacionismus si nemůže činit nárok na vědecký status. Kreacionisté zpochybňují vědeckou povahu jistých složek vědění a tvrdí, že evoluční teorie je pouze jednou interpretací mezi mnoha. Obviňují vědce z toho, že neposkytují dostatek důkazů, jež by prokazovaly, že evoluční teorie je vědecky platná. Na druhé straně vydávají své vlastní názory za vědecké. Nic z toho neobstojí při objektivním rozboru.35

Výbor, který na problém upozornil, se reálně obává vážného zmatku, který může nastat v hlavách malých dětí mezi tím, co přísluší přesvědčením, vírám, ideálům všech druhů a tím, co přísluší vědě. Teorie inteligentního plánu je jakousi inovovanější

32 YAHYA, Hârun, Vladislav BĚHAL a Maciej GIERTYCH. O evoluci: sborník příspěvků na téma vznik života. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2010, s. 63. 33 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z: http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm 34 FLORYK, David a Klára STEIGEROVÁ. Nebezpečí kreacionismu aneb co je v Evropě nemyslitelné. 2007. Dostupné také z: http://www.reformace.cz/zod/nebezpeci-kreacionismu-aneb-co-je-v-evropenemyslitelne-cislo-95 35 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z: http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm

24

a rafinovanější stránkou kreacionismu, která nepopírá jistý stupeň evoluce. Nicméně se na čtenáře či posluchače snaží zapůsobit vědecky, a v tom spočívá jeho nebezpečnost. Evoluce je postavena na vědeckých faktech, které lze empiricky dokázat. Stala se důležitým faktorem v ekonomickém, sociálním a technologickém rozvoji. Slovo evoluce se stalo obrovským fenoménem v řadě vědních oborů, kterým pomohlo leccos vysvětlit bez použití nadpřirozených aspektů. Vedle takto silně postavené teorie se staví kreacionismus, který se chlubí založením na vědecké preciznosti. Realita je ovšem jiná a metody, které bývají používány, jsou dogmatická tvrzení; pokroucená vědecká užití vědeckých citací, někdy ilustrované velkolepými fotografiemi; a sázka na více či méně slavné vědce, z nichž většina nejsou specialisté v těchto otázkách.36 Popření evoluce by nebyla pouze záležitost v chápání vzniku člověka jako druhu, mělo by široký dopad na vývoj celých společností. Pokroky v medicíně, boj proti nemoci AIDS nejsou možné, jsou-li popřeny všechny principy evoluce. Protievoluční kampaně často pramení z náboženských extrémismů, jež jsou propojeny s politickými hnutími na extrémní pravici. V řadě případů se projevilo, že někteří zastánci striktního kreacionismu nemají problém nahradit demokracii teokracií. Je ale nutno podotknout, že čelní představitelé různých náboženství zaujmuli umírněnější postavení. Kupříkladu Papež Benedikt XVI (i jeho předchůdce) poukazuje na fundamentální roli vědy v pokroku celého lidstva a uznává, že evoluční teorie je více než pouhou hypotézou“. Do té doby, dokud bude teorie evoluce úspěšně odolávat nejrůznějším falsifikacím, je nutné, aby zaujímala ústřední postavení v přírodovědných předmětech. Vedle toho je důležité vyučovat kulturu a náboženství a kreacionistické myšlenky by mohly být prezentovány jako dodatek kulturní a náboženské výuky. Nemohou ovšem být považovány za vědeckou disciplínu. Parlamentní shromáždění Rady Evropy vyzvalo jednotlivá ministerstva školství členských státu Evropské unie o apelování na obhajobu vědeckého poznání, aby posílili výuku základů vědy, její historie, teorie poznání a jejích metod ruku v ruce s výukou objektivního vědeckého poznání; učinili vědu srozumitelnější, přitažlivější a bližší realitám současného světa; tvrdě potírali výuku kreacionismu jako vědeckého oboru 36 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z: http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm

25

ve stejném postavení s evoluční teorií a obecně bránili přednášení kreacionistických myšlenek v jiném oboru než v náboženství.37 Avšak

v

celé

rezoluci

nebylo

definováno,

kdo

jsou

ti

kreacionisté,

kteří se tak usilovně snaží o ovládnutí výuky ve státních školách. Ti lidé, kteří všemi silami usilují o nastavení teokracie nebyli definování taktéž. Nutná hrozba pro demokracii nebyla definována rovněž. Bylo by opravdu hloupé myslet si, že všichni kdo věří ve stvoření dle knihy Genesis jsou nutnou hrozbou pro demokracii.

3 Nový ateismus Třetí kapitolu své práce bych rád věnoval filosofickému směru tzv. novému ateismu, který navazuje na události popsané v kapitole druhé. Pojem jako takový se poprvé objevil v listopadu roku 2006, kdy americký žurnalista Gary Wolf napsal v magazínu Wired článek o nově se formujícím směru New atheism. Článek nesl nadpis „The Church of Non-Believers“38, čímž ve Spojených státech amerických způsobil veliký mediální poprask, čímž se zasloužil o hluboké vštěpení do podvědomí společnosti. Ještě tentýž měsíc bylo téma kolem nového ateismu probíráno v mnohých médiích, jedním z nich byla např. televizní stanice CNN. Nový ateismus sestává především z vědců a jiných intelektuálů, které spojuje jednoznačnost v přímé kritice náboženství. Za hlavní představitele lze považovat Richarda Dawkinse, Sama Harrise, Daniela Dennetta a Christophera Hitchinse. Tito čtyři lidé se významným způsobem podepsali pod úspěchy novodobého ateismu a díky těmto svým zásluhám dostali kolektivní přezdívku „ čtyři jezdci nového ateismu“ (jedná se o narážku na čtyři jezdce Apokalypsy). I přes skutečnost, že se výroky výše uvedených v řadě detailů rozcházejí, je možné nalézt mnoho společných přesvědčení a názorů. Jako příklad bych rád uvedl, že víra v Boha je hypotéza jako kterákoliv jiná a není zde žádný problém, proč by nemohla být podrobena vědeckému výzkumu, a v případě, že by jako vědecká teorie neobstála, mohla by její platnost být vyvrácena. Stoupenci nového ateismu zastávají pouze empirické vysvětlení světa, díky kterému 37 Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. Dostupné také z: http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm 38 WOLF, Gary. The Church of the Non-Believers. Wired.com. 2006. Dostupné také z: http://archive.wired.com/wired/archive/14.11/atheism.html

26

jsou schopni obsáhnout vesmír jako celek. V takovém světě nezbývá žádné místo pro Boha. Za důležitého považuji Victora J. Stengera ( zesnulého 25. srpna 2014), částicového fyzika a stoupence nového ateismu. Stenger se nikdy netajil svým odporem vůči náboženství, jeho publikace jsou plné narážek. Například na stránkách filosofické katedry university v Coloradu napsal ve svém článku následující: Science flies you to the moon. Religion flies you into buildings. Imagine a world without religion 39. Mimo jiné se také Stenger pokusil charakterizovat základní teze nového ateismu, které zní přibližně40: 

Jakékoliv náboženské víry a jejich derivace jsou ve své podstatě naivní

a iracionální. 

Zakázat zvýhodňování náboženských skupin



Bible nenabízí žádné odpovědi na utrpení, které lidstvo sužuje.



Náboženství není v žádném případě zdrojem morálních hodnot.



Vesmír je pouze hmota nic víc



Ateismus je pozitivním druhem filosofie



Síla ateismu roste a vštěpuje se do povědomí lidí



Bezbožné společnosti jsou spokojenější a zdravější.

Jelikož tento výčet charakteristik sepsal stoupenec nového ateismu, můžeme ho považovat za „vnitřní“. Považuji za nezbytné, aby na problematiku bylo nahlíženo z více perspektiv, a proto uvedu ještě jeden výčet, který byl sepsán výzkumníky z Investigation Atheism. Tento výčet lze považovat za „vnější“, jelikož se na něm nepodílel nikdo z nových ateistů. 

Téměř s naprostou jistotou můžeme říct, že Bůh není.



Náboženství jsou ve své podstatě nebezpečná a svůj automatický respekt

39 STENGER, Victor. The New Atheism. Dostupné také z: http://www.colorado.edu/philosophy/vstenger/Battle/NewAth.pdf 40 STENGER, Victor. The New Atheism. Dostupné také z: http://www.colorado.edu/philosophy/vstenger/Battle/NewAth.pdf

27

si nezaslouží. 

Náboženství a víra v nadpřirozena má původ, který může být evolučně

potvrzen. 

Víra v božstva není ve shodě s evoluční teorií.



Náboženství má sklony k poškozování vědy.



Náboženská výuka je chápána jako indoktrinace, což se rovná zneužití dětí.

Výzkumníci z Investigation Atheism se také snaží o formulaci dvou hlavních cílů nových ateistů. První cíl definují jako snahu o trvalé začlenění a bezpečnost vědy ve společnosti. Jako druhý cíl nového ateismu vidí ve striktním odmítnutí náboženství a v poukázání na jeho zastaralý charakter. Shrnutím výsledků z Investigation Atheism může být fakt, že se noví ateisté často považují za naplnitele odkazu evropských radikálních osvícenců.

3.1 Kritiky nového ateismu Díla čtyř jezdců, ale i ostatních členů tohoto naturalistického směru se ocitla pod palbou kritiky, a to nejen ze strany kreacionistů, ale i ostatních vědců z akademické sféry. Kritika byla namířena na údajnou hrubost a jednoduchost spisů. Amarath Amarasingam v kolektivní knize Religion and the New Atheism: A Critical Appraisal píše: There was in fact nothing new about new atheism. Everything that is said by the likes Dawkins, Harris, Hitchens and Dennet had already been said, and said better, by Russel, Paine, Fuerbach, Marx, Freud, Nitzshce and others. 41 Jako jedna z mála tato kniha není čistou obhajobou teologie a obsahuje mnoho rozborů, které se věnují výrokům nových ateistů na vědecké rovině. Kritika pochopitelně přichází i z řad různých náboženství. Za největšího oponenta 41 AMARASINGAM, Amarnath. Religion and the New Atheism: A Critical Appraisal. California: Death Valley, 2008. Dostupné z: https://books.google.cz/books? id=Ri65bB04dlwC&pg=PA1&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q=everything %20that&f=false Volný překlad: Nový Ateismus defacto nepřináší nic nového. Vše co říkají Dawkins, Harris, Hitchens a Dennet již bylo řečeno a to lépe z úst Russela, Paineho, Fuerbacha, Marxe, Freuda, Nitzscheho a dalších.

28

z křesťanské víry považuji amerického politického komentátora Dineshe D'Souzu. Ten se účastnil několika vyhrocených debat s předními představiteli nového ateismu, kteří zažívali perné chvíle42. D'Souza ve své knize What's So Great About Christianity popisuje záměr nových ateistů: Ateisté chtějí monopolizovat veřejný prostor a zároveň z něj naprosto vyloučit křesťanskou víru. Chtějí politické otázky typu potratů oddělit od náboženství a morálních požadavků. Chtějí ovládnutí škol proto, aby mohli propagovat sekulární ideologii a tím podkopat křesťanství. Chtějí znehodnotit faktická tvrzení náboženství a chtějí přesvědčit zbytek společnosti, že křesťanství je nejen chybné, ale i zlé. Obviňují náboženství za zločiny spáchané v minulosti a také za konflikty právě probíhající. Jinými slovy, chtějí, aby náboženství – a speciálně křesťanství – zcela zmizelo ze Země.43

3.2 Richard Dawkins Celým jménem Clinton Richard Dawkins, narozen 26. března 1941 v Nairobi v Keni, je britský zoolog, etolog a biolog. Roku 1976 napsal knihu s názvem Sobecký gen, čímž na sebe strhnul pozornost tehdejší vědecké obce. Myšlenka sobeckého genu ho dovedla až k pojmu „mem“, který dnes tvoří jádro jeho myšlení. Dawkins byl ve věci evoluční biologie natolik zapálen, že mu byla udělena přezdívka „Darwinův rotvajler“(obdobně jako se říkalo T. Huxleymu „ Darwinův buldok“). Nezůstal ovšem pouze u šíření evoluční teorie a ke konci dvacátého století se pustil do přísné kritiky náboženství a všech jeho derivací. Roku 1991 sepsal esej Viruses of the Mind, kde přirovnává náboženství k počítačovému viru. Pověsti o jeho nekompromisní povaze Richarda Dawkinse předcházejí a díky tomu se stal skutečnou super star mezi vědci 21. století.

42 Hitchens, D'Souza. The God Delusion Debate. [Video]. youtube [online]. Fixed point foundation, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=LadcfqjPV28 43 D'Souza, D. What's So Great About Christianity. Washington, D.C.: Regnery Publishing, 2007, s. 10.

29

3.2.1 Sobecký gen

Charles Darwin v devatenáctém století popsal evoluční teorii, která dodnes nebyla žádným biologem vyvrácena. Došlo k mnoha úpravám a intepretacím, avšak princip zůstal stále stejný. Téměř vše, co Darwin popsal v díle O původu druhů, bylo správně až na genetiku. Genetika se v devatenáctém století považovala za smíchání otcovy a matčiny tekutiny v plodu. Dawkins tvrdí, že pokud by byla pravda taková jako tvrdil Darwin, každá generace, kteréhokoliv druhu by byla diametrálně odlišná od té předešlé. Genetiku na správnou cestu uvedl Gregor Johan Mendel, který ji popsal tak, jak ji chápeme do jisté míry ještě dnes. Poté co Dawkins získal vědomosti od Mendela a

Darwina,

mohl

připravit

svou

vlastní

interpretaci

evoluční

teorie.

Tu popsal ve své knize Sobecký gen. Richard Dawkins elegantně využil přirozeného výběru a vnitrodruhového boje, který aplikoval na mnohem menší měřítko, na geny. Boj o místo pod Sluncem tedy nespočívá na jedincích, nýbrž na jednotlivých genech. To co se odehrává na úrovni složitých biologických celků, je potom pouhé „loutkové divadélko“. V Sobeckém genu Dawkins hovoří o genech také jako o replikátorech. Mohlo mít toto postupné zlepšování technik a přípravků používaných replikátory k zajištění svého trvání ve světě vůbec nějaký konec? Bylo dost času na zlepšování. Jaké podivné nástroje sebezachování přinesla následující tisíciletí? Co mělo být osudem prastarých replikátorů za 4 miliardy let? Nevymřely, neboť jsou dávnými mistry v umění přežít. Nečekejte však, že je uvidíte volně plavat v moři. Této dobrodružné svobody se dávno vzdaly. Dnes se hemží ve velkých koloniích, bezpečně usazeny v gigantických nemotorových robotech, odděleny od okolního světa, s nímž komunikují složitými nepřímými cestami a manipulují prostřednictvím dálkového ovládání. Jsou přítomny ve vás i ve mně, stvořily nás, tělo i mysl, a jejich zachování je konečným důvodem naší existence. Udělaly velký pokrok, tyto replikátory. Dnes se jim říká geny a my jsme jejich nástroje přežití.44 Geny jsou dle Dawkinse individuální a vysoce specifické, nemohou se tedy ani jakkoliv míchat. Geny se dědí a každý potomek dostane polovinu od biologického otce a druhou polovinu od matky. Tyto zděděné geny již byly zděděny od čtyř prarodičů 44 DAWKINS, Richard. The selfish gene. New ed. Oxford: Oxford University Press, 1989, s. 13.

30

popř. osmi praprarodičů, přičemž se nikdy nemísí a jdou vždy svou vlastní cestou. Takové organismy, kterým se daří reprodukovat, Dawkins říká „úspěšné“; to samé pojmenování má pro geny. Zásadní roli hraje vztah nositele a genu. Může se zdát, že naše tělo žije bezcenný a naprosto bezmocný život. Dawkins tvrdí, že tak tomu nejspíše bylo u našich dávných předků, kteří žili jen pro reprodukci a přežití, tudíž pro stejný účel jako geny. Dnešní člověk má však obrovskou intelektuální výhodu, která zahrnuje techniku, matematiku, filosofii, vědu, jazyky apod. Díky těmto dovednostem se člověk může postavit na odpor vůči vnitřním replikátorům a může je tak zvaně „rebelovat“. Zásluhou této vzpory dnešní společnost může jednat svobodně a nebýt pouhou schránkou pro motor. Dawkins pokládá za nesmírně důležité jednat do určité míry proti sobeckým genům. Společnost řízená replikátory by byla sobecká, kapitalistická a „nehezká“, neexistovaly by žádné sociální opatření, charity, domovy důchodců… veškerá empatie a prosociální smýšlení by se vytratilo. Svět podle přírodních zákonů, ať už dle Darwina nebo Dawkinse, nevyhlíží nikterak pozitivně.

3.2.2 Memy Memy, jinými slovy kulturní přenos, jsou jakousi obdobou sobeckého genu, od kterého se však liší svou dynamičností. Změny vyvolané na jedincích za působení okolního prostředí vyžadují mnoho času, řádově století až tisíciletí. Tyto kulturní geny jsou mnohem více progresivní a Dawkins říká, že se mohou měnit dokonce během jediné generace. Dawkins si pokládá zásadní otázku. Funguje kulturní evoluce darwinovsky? Přežívá silnější? Odpověď zní ano, snaží se to ukázat na analogii mezi kulturní a biologickou evolucí. Věda působí velice evolučně, nové modely automobilů rychle nahrazují ty starší apod. Memy se šíří na rozdíl od genů nezávisle na užitku pro nositele. Existují ve škále, kde na jednom konci můžeme nalézt memy užitečné a na straně druhé nebezpečné např. kuřáctví a závislost na drogách. Za jiné memy potom můžeme považovat například módu anebo celibát v náboženství. Konkrétně třeba v případě celibátu je však zřejmé, že tato dispozice by se podle striktně biologických zákonitostí nikdy rozšířit nemohla (hypotetické geny, odpovědné za potřebu celibátu, by musely z populace naopak velmi 31

rychle vymizet). Zde je tedy místo pro memy.45

3.2.3 Kritika náboženství Richard Dawkins byl během svého života mnohokrát tázán, zda smýšlí skutečně nepřátelsky vůči náboženství. Dawkins odpovídá Myslím, že jsem nepřátelský vůči náboženství, ale to neznamená, že jsem nepřátelský vůči věřícím lidem. Bojuji proti lidem, kteří využívají své náboženství, aby utlačovali druhé, ale to je něco jiného.46 Zásluhou svých nezastírajících postojů vůči náboženství si vysloužil u svých názorových oponentů také přezdívku „Papež ateismu“ - ten, který káže o pravdivosti svého přesvědčení a otevřeně vybízí k ateismu. Dawkins zavádí termín „militantní ateismus“, který se stává symbolem jeho boje s náboženstvím. De facto se jedná o nový ateismus s tím rozdílem, že Dawkinsův militantní ateismus vybízí k hlubšímu zamyšlení. Dawkins zvolil tento název schválně, aby poukázal na nesmyslnost toho, jak veliký počet lidí nazírá na jeho ateismus skrze prsty. Jedinými zbraněmi, které v boji s náboženstvím používá, jsou pera, slova, knihy a důraz na logiku a racionalitu. Odmítá jakékoliv formy násilí, které se právě v mnoha případech pojí s nejrůznějšími náboženstvími. Existuje zde však ještě jeden význam militantního ateismu, a sice jako obranné zdi, která má bránit racionalitu dnešní vědy. Kolem náboženství panuje určité společenské tabu, které zakazuje jakkoliv kritizovat náboženství. Dawkins tvrdí, že bychom toto tabu neměli akceptovat. Víra v Boha je vědecká otázka, na kterou by mělo být možno odpovědět ano nebo ne. Dawkins poukazuje na absurdnost náboženství za pomoci plurality náboženství po celém světě. Různá náboženství věří každé v jiného Boha, který vylučuje existenci Boha z druhého náboženství. Druhý faktor absurdnosti náboženství je zakotven v geologii a výuce. S vysokou pravděpodobností dítě narozené v Indii bude konvertovat k hinduistické víře, zatímco Filipínec bude téměř jistě křesťanem. Dawkins si je vědom, že vystupovat proti jedinému náboženství by mohlo působit diskriminačně a hloupě a tudíž kritizuje hypotézu Boží existence (ať už Poseidona, křesťanského Boha nebo pastafariánské špagetové monstrum). 45 Co jsou to sobecké memy?. 2001. Dostupné také z: http://www.scienceworld.cz/biologie/co-jsou-tosobecke-memy-4419/ 46 Musíme znát evoluci, ať víme, jak neřídit svět, říká nejslavnější biolog. 2015. Dostupné také z: http://technet.idnes.cz/richard-dawkins-interview-rozhovor-rozsireny-fenotyp-nabozenstvi-popularizacevedy-glm-/veda.aspx?c=A150418_180804_veda_pka

32

Protože Dawkins nechce praktikovat argumentaci kreacionistů, tedy těch, co říkají „ne“, staví alternativní argument proti Boží existenci: Jakákoliv tvůrčí inteligence, dostatečně složitá na to, aby mohla cokoli projektovat, může vzniknout pouze jako konečný produkt dostatečně dlouhého procesu postupné evoluce.47 To znamená, že Bůh nemohl existovat na samém počátku a není tím pádem odpovědný za současný stav ve vesmíru. Jinými slovy Dawkins za pomoci evoluční teorie dokázal, že Bůh je pouhý blud.

3.2.4 Kritika kreacionismu Kreacionisté věří, že svět byl stvořen Bohem, který ho stvořil jako nejvhodnější možnou alternativu, která byla možná. Není dle nich možné, aby takto nádherný a perfektně fungující svět byl založen na základě náhody, kterou představuje evoluční teorie. Kreacionisté v podstatě buď věří doslovnému čtení Bible, nebo její interpretaci. V takovém světě nezbývá místo pro evoluci. V průběhu dvacátého století byl dokázán nevědecký charakter kreacionismu, a tudíž se objevil inteligentní design, který se snaží tvářit jako vědecká disciplína. Richard Dawkins mezi inteligentním designem a kreacionismem nevidí žádný rozdíl a tvrdí, že jde pouze o kreacionismus pod novým jménem, překřtěný z taktických politických důvodů. Richard Dawkins se rozhodl vytvořit slepého hodináře, jakožto protiklad samotnému Bohovi. Takový hodinář představuje v našem světě přirozený výběr, nemá schopnost nazírat budoucnost, neplánuje následky a jeho jednání nesleduje žádné cíle. I přesto přirozený výběr funguje tak precizně, že v nás vyvolává pocity, jakoby je někdo velice inteligentní a všemohoucí předem naplánoval. Kreacionisté často vyzdvihují problémy biologických teorií, jež mají veliké problémy vysvětlit vznik prvních živých organismů. Proces, kdy se z mrtvé a nehybné hmoty stává život je nesmírně složitý, šance k jeho naplnění se blíží nule. Inteligentní Stvořitel by takový problém si měl s takovým problémem hravě poradit, nebo ne? Dawkins se domnívá, že nikoliv. Pokud před vznik vesmíru postavíme nějakou vyšší inteligenci, která má tolik schopností a vědomostí, aby mohla vytvořit vesmír, musíme počítat s její ohromnou složitostí. Dle Dawkinse je velice nerozumné vysvětlovat 47 DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství útěchu, nebo bolest?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 477 s. Galileo, s. 51.

33

složitost vesmíru něčím ještě složitějším. Velice slavným se stal příklad Boeingu 747, kterému Dawkins věnoval celou kapitolu

ve

své

knize

Boží

blud.

Britský

astronom

Fred

Hoyle

tvrdí,

že: pravděpodobnost, že život vznikl na Zemi, není o nic větší, než pravděpodobnost, že se vrakovištěm přežene hurikán a bude mít to štěstí, že náhodou složí Boeing 747 48. V takovém argumentu pochopitelně ihned kreacionisté viděli silnou oporu a začali ho používat v různých debatách. Dawkins jim oponuje tím, že opomíjejí kumulativnost přirozeného výběru. Jinými slovy příroda, tak jak ji známe, nevznikla během jediného okamžiku. Jak jsem již výše popsal, ústředním problémem evoluční teorie je extrémní nepravděpodobnost. Zastánci inteligentního designu, jsou si tohoto faktu velice dobře vědomi, a proto se staví k situaci tak, že jsou pouze dva možné způsoby: design nebo náhoda, která je statisticky tak nepravděpodobná, že automaticky vyhrává stvoření Bohem. Kvůli špatné interpretaci kreacionistů (možná záměrné) musí Dawkins dokázat, že přirozený výběr není ani náhodný, ani předem naplánovaný. Na příkladech jako jsou mraky, kameny ukazuje, že příroda může náhodně vytvořit předměty, které v nás něco asociují. Na příkladu Mount Rushmore v Jižní Dakotě zase zmiňuje obrovské sousoší čtyř amerických prezidentů, které bylo vytvořeno designérem. Tímto vysvětlením říká Dawkins zcela jasně: Myslím, že rozdíl mezi náhodou a designem je jasný 49 Předchozí příklady ukázaly, čím vším evoluční teorie není, a proto Dawkins zavádí třetí pojem „designoids“. Objekty takovým způsobem stvořené nejsou ani náhodné, ani dílem nějakého stvořitele. Jedná se o živé objekty a jejich produkty. Designoidní objekty nejsou náhodné. Ve skutečnosti jsou postupně tvořeny nenáhodnými procesy, které vytváří téměř dokonalé iluze designu. 50

48 DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství útěchu, nebo bolest?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 477 s. Galileo, s. 134.

49 DAWKINS, Richard. Climbing mount improbable. London: Penguin Books, 2006, xii, 308 s, s. 2-3. 50 DAWKINS, Richard. Climbing mount improbable. London: Penguin Books, 2006, xii, 308 s, s. 2-3.

34

3.3 Christopher Hitchens

Christopher Eric Hitchens byl anglicko-americký novinář, jehož kariéra trvala více než čtyři desetiletí. Stal se slavným hlavně díky své neortodoxní kritice náboženství. Stejně jako Dawkins i Hitchens působí jako nový ateista, avšak od Dawkinse se naprosto liší. Hitchense můžeme považovat za ryzího intelektuála s důrazem na empirii, zatímco Dawkins je vědec, který klade důraz na racionalitu. Hitchens měl jakožto novinář možnost procestovat celý svět a vnímat nejrůznější víry a jejich projevy. Samotný Hitchens se považuje nikoliv za ateistu, nýbrž za antiteistu. Ateista v Boha nevěří, avšak si může myslet, že víra v Boha je správná. Antiteista se domnívá, že pro předpoklad víry v Boha nejsou žádné opodstatněné důkazy.

3.3.1 Kritika náboženství

Roku 2007 Hichens vydává bestseller God is not Great, který se stal ztvárněním Hitchensových myšlenek. V této knize píše o tom jak náboženství všechno ničí (Religion poisons everything). Je přesvědčen o tom, že náboženství bylo založeno v době, kdy lidstvo bylo ještě „malé dítě“. Tvrdí, že lidé byli vždy lačni po poznání a to i tehdy, když absolutně netušili, co se kolem nich vlastně děje. Hitchinsovy slovy náboženství vzniklo z uplakaného a vystrašeného dětství našeho lidského druhu a dětského pokusu srovnat se s naší nevyhnutelnou touhou po poznání. 51 Mnohem ostřeji potom vystupuje Hitchens proti organizovanému náboženství, kterému se nebojí přisluhovat různým zločinům páchaným na lidskosti. Takové náboženství je spojeno s rasismem, netolerancí, násilností, omezuje svobodné hledání pravdy a používá nátlak za účelem náboženské konverze malých dětí.

S vírou je neodlučitelně spojen pocit bezpečí, útěchy a pochopení. Hitchens potvrzuje, že členové náboženských skupin opravdu pociťují utišující účinek víry. Takový typ útěchy je podle Hitchense falešný, protože se zakládá na nepravdivých mýtech. Může se tedy jednat o placebo efekt. Na takovou falešnou útěchu spoléhá majoritní část věřících a díky její náklonnosti získává náboženství v některých místech 51 HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, s. 89.

35

světa stále větší moc. Ta se projevuje např. ve snaze prosadit náboženské představy ve školství, úlevy na daních apod. Taková moc má ve výsledku velice neblahý dopad na společnost. V náboženství spatřuje Hitchens prvotní hřích lidstva a vyčítá mu zejména amorálnost a případné újmy na zdraví jedinců. Ve své podstatě nemusí být špatné chování jedinců, nýbrž ony stavební principy náboženství. Hitchens vidí všechny mýty o stvoření světa jako cosi falešného a člověku záměrně nalhávaného. Nejrůznější náboženství jsou výtvory člověka a jejich „hlavy“ nejsou schopné správně vyložit činy svých proroků, spasitelů a božstev. V historii kladly církve vědcům nejrůznější překážky, které byly schopné pozdržet vědecký pokrok. Ten se však nedal zadržet navždy a za velice důležitý zlom považuji hromadné používání dalekohledu v Evropě. V tu chvíli se náboženské představy o kosmu začaly rozpadat a věda se pomalu oddělovala od náboženství. Dnes náboženství nemá pravomoci na zadržení vědeckého pokroku, a proto se stává zastaralým a jeho výroky se zdají být čím dál tím více nepravdivé, až úsměvné. Nicméně věřící i nadále hlásají víru jako zdroj jediného čistého poznání. Hitchens jejich sebevědomí komentuje následovně Nejenže vědí, že Bůh existuje a vše vytvořil a nad celým dílem drží ruku, ale vědí i to, co od nás vyžaduje, počínaje jídelníčkem a konče sexuální morálkou,52 Hitchens se nevyhýbá ani kritice posvátných textů jako je Bible a Korán. V těch potom ukazuje na obrovský počet situací kdy si tyto texty odporují a také poukazuje na plagiátorství (např. dokazuje, že některé pasáže koránu mají původ v zoroastrismu).

3.3.2 Lidské zdraví a náboženství Nyní bych rád rozvedl Hitchinsův pojem „ Religion poisons everything“. Právě onou částí toho všeho, co náboženství může zničit, je i to nejcennější, co člověk má, a sice vlastní zdraví. Hitchens jako zcestovalý novinář má spoustu zkušeností s negativními vlivy náboženství v různých lokacích. Jednou z nich je indická Kalkata a očkování dětí proti obrně. Díky obrovské propagaci vakcíny proti obrně, vrostla její produkce a cena šla rapidně dolů (až na několik amerických centů). Pro nadace jako je UNICEF, či jiné nadace třetího sektoru potom není až takový 52 HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, s. 23.

36

problém tyto vakcíny poskytnout relativně velikému počtu dětí v sociálně slabých zemích (v tomto případě Indii). Problém nastává v okamžiku, kdy se začnou angažovat náboženské autority, které šíří pomluvy, že ona vakcína způsobí impotenci a průjem. Vzhledem k jejich autoritě, veliká část lidí poslechne a svým dětem vakcínu nedovolí. Takových případů, tvrdí Hitchens, je bohužel dlouhá řada. Vedle případu s obrnou lze uvést například AIDS a jižní Afriku, kde je křesťanství považováno za dominantní církev. Viru HIV se tu daří skutečně dobře a to hlavně díky absenci jakékoliv sexuální ochrany v podobě kondomů apod. Mnoho organizací se snaží o co největší distribuci ochranných prostředků do postižené oblasti. Naráží ovšem podobně jako UNICEF v Indii na odpor církevní autority. Tentokrát v podobě vatikánského duchovního Kardinála Alfonsa Lopeza Trujilla. Ten se snažil upozornit na vadu kondomů, která vzniká již při jejich výrobě, a tudíž jejich pořízení je naprosto k ničemu. Je to prý jako člověk proti ohni použil benzín. Hitchens se k jeho výroku postavil se slovy: Zavřete oči a zkuste vymyslet, co byste řekli, kdyby Vám byl dán hypotetický úkol způsobit co nejméně slovy co největší lidské utrpení. 53 Smutný nádech celé situaci přidává fakt, že stanovisko Trujilla není zastáváno pouze jím samotným, nýbrž celým Vatikánem, který má na své následovníky obrovský vliv. Ve finále pak mají Afričtí katolíci nechráněný sex i přesto, že jsou nakaženi a nemoc šíří dále. Vatikán na svoji obranu argumentuje následovně: sexuální vztahy mezi mužem a ženou musí být

přirozené54 Trujillo za podpory Vatikánu celou situaci ukončuje absurdním výrokem: Ještě jsem nikdy neviděl, aby kupříkladu pes používal během pohlavního styku s fenou prezervativ.55

Jako další zdroj nebezpečí Hitchens považuje některé z náboženských rituálů. Ty v lepším případě mohou vést ke zhoršení zdravotního stavu, v horším případě i smrti. Hitchens uvádí ženskou obřízku, která je stále prováděna v muslimské Africe. Za velice nehygienických podmínek je odstraněn klitoris a stydké pysky, celá „operace“ je završena zašitím tlustou nití. Je zcela zbytečné zmiňovat obrovské riziko zánětu, který v těchto intimních partiích může znamenat životní problém. Stejně tak jako ženskou obřízku, kritizuje Hitchens židovský zvyk, který spočívá v amputaci chlapecké 53 HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, s. 66. 54 HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, s. 66. 55 HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, s. 66.

37

předkožky.

V Hitchinsových

očích

(také

Dawkinsových)

je

na

vině

právě

neopodstatnitelná úcta k náboženství, která dovoluje i v dnešní moderní době tyto zastaralé tradice a zvyky. Další příklad je z Íránu, kde je snížena na devět let věková hranice, která dovoluje mít pohlavní styk. Nebo odmítání krevní transfúze ze strany jehovistů, sexuální zneužívání a týrání dětí křesťanskými kněžími. Hitchens zmiňuje, že takových exemplářů je celá řada a vypsání všech by dalo na celou knihu. Většinu těchto „zločinů“ prováděných na lidech a především na dětech, zažil Hitchens z bezprostřední blízkosti, a tudíž podle mne není příliš obtížné pochopit jeho přístup k náboženství jakožto antiteisty.

3.4 Sam Harris Sam Harris je americký spisovatel faktu a neurovědec, který po boku Richarda Dawkinse a Daniela Denneta působí jako třetí jezdec nového ateismu. Během své kariéry publikoval několik knih, ve kterých rozebírá svou kritiku náboženství (především islámu a křesťanství). Jeho popularita získaná z mnoha televizních show (např. TED) mu zajistila přednášky na prestižních školách jako je Stanford, Harvard, Caltech a dalších.

3.4.1 Kritika náboženství Působení Sama Harrise v novém ateismu ho v Americe bezesporu staví do velmi kritizované pozice a on je si toho dobře vědom. Ví, že jeho slova mohou hanit a urážet oněch devadesát procent americké populace. To však není pointa jeho konferencí ani knih. Říká: Jednoduše se nesmírně bojím role náboženství v našem světě. Myslím, že náboženství je nejvíce jednoty rozdělující a nebezepečná ideologie, kterou jsme kdy vytvořili.56 Jeho obavy navíc podporuje i fakt, že náboženství je jediná ideologie na světě, která je chráněna jak zevnitř, tak zvenčí. Jinými slovy, v dnešní společnosti 56 HARRIS, Sam. The Clash Between Faith and Reason. [Video]. library.fora.tv [online]. Aspen institute, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z:http://library.fora.tv/2007/07/04/Clash_Between_Faith_and_Reason

38

existuje určité tabu, které zakazuje kritizovat náboženské přesvědčení a Harris se domnívá, že kvůli toleranci toho tabu platíme příliš vysokou cenu. Naše schopnost sebepoškozování se s vysokou účinností šíří i ve dvacátém prvním století, a to do značné míry díky konstruování našeho chápání světa na základě starobylé literatury. Toto propojení moderní technologie, destruktivní technologie a filosofie z doby železné je špatné.57 Harris zmiňuje náboženskou pluralitu a odvolává se například na Russela, který již před více než sto lety řekl „všechny pravdivé být nemůžou“. V případě připuštění myšlenky, že teoreticky právě jedno náboženství je správné (nevíme však které), měl by nyní každý věřící s určitou pravděpodobností očekávat, že skončí v pekle. Dále kritizuje „otřesné“ a nedostačující důkazy Boží existence. Tyto důkazy spočívají v zázracích, které nikdo neviděl. I přesto je obrovský počet lidí, kteří věří v Boží zázraky, v mystické schopnosti svých guru, mýtické příběhy a jiné. Ve skutečnosti jsou tito lidé doslova zázračně neochotní podívat se na svět kolem sebe naturalisticky. Harris tvrdí, Sathya Sai Babovi zázračné příběhy jsou dosvědčené mnoha tisícovkami živoucích svědků a ani přesto si nezaslouží ani hodinu na Discovery Channelu, ale zakomponováním pár zázračných příběhů do nějáké starobylé knihy, zaručí, že polovina žijících lidí na této planetě o tom začne přemýšlet jako o legitimní představě dle které by se měli organizovat svůj život a okolí.

58

Harris za jednu z takových knih

považuje kupříkladu Bibli. Ta je tvořena mnoha zázračnými událostmi a téměř miliarda křesťanů žije dle její doslovné interpretace. Sílu Bible dokazuje i fakt, že od jejího vzniku se nikdo nepokusil o její zdokonalení, inovaci. Jako protiklad uvedu Isaaca Newtona, který je bezesporu jeden z největších géniů lidstva. Jeho výsledky ve fyzice byly pro vědeckou obec natolik autoritativní, že se je pokusil jen málokdo zpochybnit, avšak do dvou století byla na světě práce Alberta Einsteina, který s pojmem gravitace dokázal skutečné divy. Knihy jako Bible a Korán se staly také zdrojem morálky věřících. V desateru přikázání se píše „ Nezabiješ“. Ovšem právě desatero nám dává mnohem horší důvody k zabití, než se mohou naskytnout v životě. Harris má na mysli toto: Pokud přítel poruší Sabat nebo zpodobí Boha, jsem povinen ho zabít. Pokud ho nezabiji, tak jsou moji sousedé povinni zabít mne. Harris si klade otázku: Je to opravdu ta nejlepší kniha 57 tamtéž 58 tamtéž

39

o morálce jakou máme? Je to vůbec dobrá kniha? 59 Jako absolutní popření morálního základu bible je podporování otroctví. To podporuje jak Nový tak Starý zákon. Pokud si dnes představíme otroctví, pojí se nám okamžitě se slovem zlo a nikde v Bibli není žádné zlo popsáno tak neuznaně. Ten nejlepší Bůh nás ve Starém Zákoně nabádá, jak nakládat s otroky. Říká: nemlaťme naše otroky tak tvrdě, že poraníme jejich oči nebo zuby a neuhoďme je holí tak, že zemřou na místě, pokud však zemřou za den-dva tak není žádný problém.60 Další ohavnost, která je možná dle Koránu se týká „neposlušných“ žen. Taková žena, která se nechová dle představ svého manžela (jehož je věcí), musí být zmlácena či zbičována. Dle Koránu žena nesmí opustit dům bez svolení svého manžela, musí se vyhýbat veřejným trhům, nesmí mluvit k nejlepšímu příteli svého muže. Jediná role, kterou hrají ve svém často donuceném vztahu, je ta aby byly vždy čisty a připraveny ukojit sexuální potřeby svého muže. Podobných nehumánních situací je v náboženských textech plno a Sam Harris z toho jednoznačně vyvozuje, že pokládat náboženství za zdroj morálky je naprosto nesmyslné. Tvrdí, že morálka je evolučně výhodná. Šimpanzi mají z devadesáti devíti procent stejnou DNA jako člověk. Ačkoliv se u nich nedá mluvit o kultuře, která údajně stála u zrodu morálky, můžeme u nich pozorovat morální pohnutky. Jako příklad Harris uvádí vystavení se nebezpečí pro záchranu druhého šimpanze před utopením. V celku vzato garant morálky není v knihách, ale v našich mozcích.

3.4.2 Iluze svobodné vůle V této kapitole bych rád vycházel především z přednášky Sama Harrise, ve které podrobně vykládá své chápání svobodné vůle. Harris si nemohl nevšimnout, že více než století se spor mezi vědou a náboženstvím točí kolem toho samého tématu, evoluce. Evoluce je bezesporu teorie, která ukazuje na nepravdivost Bible a na to, že máme společné předky s jinými živočišnými druhy. Podle Harrise by ovšem měl člověk nyní upřít pozornost jiným směrem, směrem, který se týká nás, jakožto žijících lidí. Nezáleží na tom, zda jsme věřící či nikoli, svobodná vůle se týká naprosto všech. Harris říká iluze svobodné vůle je pro mne stejně nezpochybnitelná jako výše zmíněná evoluce61. Ovšem na rozdíl od evoluce, pochopením svobodné vůle může změnit 59 tamtéž 60tamtéž 61 HARRIS, Sam. Iluze svobodné vůle. [Video]. youtube [online]. Skeptic magazine, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=rcfd-OZB5ig&feature=youtu.be

40

vnímání naší společnosti a morality. Obecné vnímání svobodné vůle záleží na dvou předpokladech. Prvním je, že každý se v minulosti mohl zachovat jinak, než se ve skutečnosti zachoval. Kupříkladu to, že si člověk vybere červené auto, nebo modré mu dává pocit svobodného rozhodování. Druhým předpokladem je, že jsme vědomou příčinou našich myšlenek a jednání. Pocit potřeby podrbat se a následné podrbání. Bohužel díky již proběhlým experimentům víme, že oba tyto předpoklady jsou nepravdivé a jedná se tedy o naše vnitřní přesvědčení. Svět, ve kterém žijeme, je seskládán z příčin a následků a není žádný reálný důkaz pro to tvrdit, že právě ony příčiny pocházejí z našich myslí. Našemu rozhodnutí předchází obrovská řada příčin, která je na nás zcela nezávislá, a tudíž za ni neneseme žádnou odpovědnost. Nebo jsou výsledkem náhody a nejsme za ně též odpovědní. Nebo jde o kombinaci náhody a determinismu, ale žádná z možných kombinací nám nedá svobodnou vůli v takové podobě, jak si ji lidé představují. Harris používá příklad násilných zločinců. Pokud se díváme na lidskou svobodu předpoklady, jež jsou nám přirozené, tak nevyhnutelně zpětně viníme zločince z jejich brutálních činů. V momentě kdy se podíváme na širší síť kauzality, hlavní podklad pro svalování viny zmizí. Taková síť může sahat až do útlého dětství, kdy bylo dítě psychicky a fyzicky týráno. V takovém případě člověk uzná, že kdyby byl oním kriminálníkem (naprosto identicky), jednal by nejspíše stejně, ze stejných důvodů. Otázka náhody je velice ošemetná. Je to právě náhoda, která určí naše fyzické proporce jako je naše výška, konstrukce mozku a s tím spojené předpokládané chování. Jak říká Harris člověk musí být opravdu nešťastný, aby se narodil s myslí a mozkem psychopata62 Takovou náhodu je těžké si připustit, protože těžce narušuje naše vnímání morálky. Nyní bych rád ukázal na podobnost dvou případů, v prvním jsme schopni zcela prominout, v druhém případě osobu odsoudíme. Představme si člověka, na jehož mozku se vytvoří rakovinotvorný nádor, který zasahuje části mozku tak, že může vyvolat psychopatické sklony. Tyto sklony mohou vést například k zabíjení nevinných lidí. V okamžiku, kdy člověka podrobíme zdravotnímu vyšetření, přijdeme na jeho nevinu ze strany svobodné vůle. Takový člověk se stal obětí nádoru a své činy nemohl nikterak kontrolovat. Následně dochází k jeho očištění a poslání do léčebny. V druhém případě 62 tamtéž

41

máme člověka, jehož mozková mikrostruktura byla tvořena postupně během života. Interakcí ve společnosti, potlačenými událostmi z dětství došlo u jedince nutně k vytvoření identity psychopata, který například mučí lidi. Harris říká Kdybychom porozuměli fyziologii nervové soustavy takového kriminálníka, bylo by to stejně ospravedlňující, jako kdybychom u něj našli nádor.63 Jak Harris upozorňuje, jeho představa svobodné vůle není opírána o filosofický materialismus, a tvrdí, že podle dnešní vědy je i naše mysl popisována jako hmotná. Nepochybně je většina psychických událostí následkem událostí fyzických. Mozek je hmotná soustava řídící se přírodními zákony. Ale i za předpokladu, že by mysl byla duchovního charakteru, i za předpokladu, že bychom nedokázali pochopit její fungování, na argumentaci Harrise by to prý nic nezměnilo. Ve spojitosti svobodné lidské vůle se dostává Harris až k náboženství jako je křesťanství, které je naprosto závislé na svobodné vůli. Je to jediná odpověď na otázku zla ve světě. Klasická, často omílaná otázka: Proč dobrý Bůh dovolil zabít nacistům miliony nevinných lidí? Odpověď dle křesťanů zní, že Bůh ve své vší dobrotě nemohl zasáhnout, protože lidé mají svobodnou vůli. Toto je ta nejlepší odpověď, kterou lidé mají, aby ospravedlnili psychopatickou morálku Boha. A proto není divu, že mezi vědou a náboženstvím je tak obrovská propast. Na konec své přednášky říká Harris, že nic z toho, co řekl, nevylučuje osobní a politickou svobodu, pouze chtěl říct, že myslet si, že jsme dokonale odpovědní za stav naší mysli, je s realitou prostě neslučitelné. Pokud se chceme řídit realitou, nežli fantazírováním našich předků, myslím si, že se náš pohled na tyto věci musí změnit.64

3.4.3 Vztah vědy a morálky

Mnoho lidí si myslí, že na otázku morálky, dobra a zla nemá věda žádný názor. Domnívají se, že věda nám pouze umožňuje získat to, čeho si vážíme, ale nikdy nebude schopna říct, čeho si máme vážit. A proto si lidé myslí, že věda nikdy nedokáže odpovědět na otázky, které jsou pro člověka nejdůležitější, například Stojí za to žít? Kvůli čemu zemřít? Co patří k dobrému životu? Sam Harris s tímto obecným názorem 63 HARRIS, Sam. Iluze svobodné vůle. [Video]. youtube [online]. Skeptic magazine, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=rcfd-OZB5ig&feature=youtu.be 64 tamtéž

42

nesouhlasí a tvrdí, že rozdělení vědy a lidských hodnot je pouhou iluzí. Často se říká, že věda se zabývá pouze fakty, a tudíž se nemůže zabývat morálkou. Žádný popis světa, nám nikdy neřekne, jaký by svět měl být. Harris namítá, že i lidské hodnoty jsou určitým druhem faktu. Říká že jsou to fakta o blahobytu tvorů s vědomím 65 Jako příklad uvádí horniny, ke kterým necítíme žádný soucit. Myslíme fakt, že horniny nemohou trpět. Jako opozici uvádí vysokou míru soucitu k našim „příbuzným“ šimpanzům, u nichž se domníváme, že jsou spojeni s větší mírou štěstí nebo utrpení než například hmyz. U obou případů, jak Harris podotýká, se jedná o faktické tvrzení, ve kterém se můžeme buď mýlit, nebo mít pravdu. Je ironií, že stejný názor jako Harris zastávají i náboženští demagogové. Tedy názor, že na morální otázky existují správné a špatné odpovědi. Ti si pochopitelně nárokují pravdu sami pro sebe, protože ta pochází od hlasu z větrného víru, ne protože provedli racionální analýzu případů a podmínek blahobytu žijících stvoření. Harris tvrdí, že brýle náboženství, skrze které většina lidí pohlíží na morální problémy, zcela separovaly morální debaty od skutečných problémů lidského utrpení.

Proto svůj čas

trávíme debatami o sňatku stejného pohlaví, a ne o genocidě nebo šíření jaderných zbraní, chudobě nebo jiném nesmírně důležitém problému.66 V jedné věci se však Harris s demagogy shoduje, a sice že je potřeba univerzální pojetí lidských hodnot. Přistupujeme-li k otázce morálky vědecky, je potřeba vypustit určité názory. Jak jsme dospěli k přesvědčení, že v morální oblasti nic jako morální odbornost nebo morální talent či génius neexistuje? 67 Proč by se měl každý názor na věc počítat? Má opravu každá kultura na takové téma svůj pohled, jenž je hoden zvážení? Bude vědecká obec brát v potaz názor talibánských fyziků? Jistě, že nebude. Potom je ovšem zcela nepochopitelné, proč je ignorace Talibánu méně zjevná v tématu morálky a lidského blahobytu. Celou situaci se snaží zlehčit svou teoretickou percepcí na konferenci fyziky, která by vypadala následovně:

Co by se stalo, kdybych se ukázal na konferenci

o fyzice a řekl: "Teorie superstrun je nesmysl. Neoslovuje mě. Takhle vesmír v malém měřítku nevidím. Nejsem její fanoušek." Nic by se nestalo, protože nejsem fyzik a teorii 65 HARRIS, Sam. Věda umí odpovídat na morální otázky. [Video]. TED [online]. TED, 2010. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/sam_harris_science_can_show_what_s_right? language=cs#t-79416 66 HARRIS, Sam. Věda umí odpovídat na morální otázky. [Video]. TED [online]. TED, 2010. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/sam_harris_science_can_show_what_s_right? language=cs#t-79416 67 Tamtéž

43

superstrun nerozumím. Jsem Ted Bundy (vrah) teorie superstrun. Nechtěl bych patřit do žádného klubu teorie superstrun, který by mě chtěl za člena.“

68

Jak je tedy možné,

že ve sféře morálních otázek se berou v potaz i názory Talibánců a mnoha jiných radikálních skupin? Sam Harris se domnívá, že svět potřebuje více lidí, kteří jsou si vědomi spojitosti mezi morálkou a fakty. Možná se potom lidstvo začne zabývat správnými věcmi a to následně povede k menšímu lidskému utrpení. Žijeme ve světě, ve kterém není možné chápat lidský blahobyt různými způsoby, které mezi sebou mají obrovskou průrvu. Lidstvo by mělo směřovat k řešení otázek, které bezprostředně souvisí s lidským životem. Aby toto bylo možné, lidé budou muset připustit, že na tyto otázky odpovědi existují.

3.5 Daniel Dennett

Daniel Clement Dennett je americký filosof a kognitivní vědec. V oblasti filosofie se pohybuje od roku 1965, kdy získal doktorát z Oxfordské univerzity. Donedávna působil Dennett pouze v kruzích vědecké obce a byl znám jako Typický filosof pro filosofy.69 Po devadesátých letech se začal věnovat publikacím, které měli možnost zasáhnout i mimo vědeckou sféru. Stejně jako předešlí tři autoři, i Dennett patří do nového ateismu, nicméně se od nich celkem odlišuje. Zatímco se Dawkins, Harris a Hitchens presentují jako militantní ateisté či antiteisté, Dennett se snaží poukázat na svůj postoj vůči náboženství, který je, jak sám říká, neutrální. Díky takovému postoji se stal ústřední postavou hnutí The Brights.

3.5.1 O náboženství

Už pouhý Dennettův pohled na náboženství je naprosto odlišný od jeho kolegů. Ti v náboženství vidí hrozbu a vnímají ho striktně negativně. Dennet přistupuje 68 Tamtéž 69 DENNETT, Daniel. Breaking the Spell. 2006. Dostupné také z: http://www.klemens.sav.sk/fiusav/doc/organon/2010/3/419-424.pdf

44

k náboženství ze strany biologie, a z tohoto pohledu se jeví jako záhadné. Náboženství se svou strukturou, teoriemi a artefakty tvoří mimořádně složitou a propracovanou konstrukci. Dá se říct, že náboženství jakožto lidský fenomén, představuje „nákladný podnik“. Ovšem evoluční teorie ukazuje, že nic tak složitého neexistuje jen tak pro nic za nic. Zdá se, že náboženství se v různých podobách objevuje ve všech známých kulturách a je pravděpodobné, že náboženství nějakým způsobem zvyšuje šance přežití a reprodukci. Například v tomto směru se neshoduje se svým mladším kolegou Samem Harrisem, který poukazuje na lepší sociální soudržnost v ateistických zemích, jako jsou skandinávské země apod. Dennet

se

snaží

poukázat

na

podobnost

mezi

domestikovanou

krávou

a náboženstvím. Kráva má stejně jako lidé svého předka, který žil před tisící let. Lidstvo tohoto předka domestikovalo a vyšlechtilo dnes již dobře známou dojnou krávu. V posledních stoletích přišli lidé na tak zvané reverzní inženýrství, které se věnuje různým částem těla krávy a snaží se popsat a zlepšit jejich funkci. Náboženství je dle Denneta stejným přirozeným jevem, jako je právě kráva. Lidé si ho „domestikovali“ a vyvíjí se již tisíce let. K dnešním dnům pracoval Dennet na otázce náboženství bez přestávky téměř třináct let a dalo by se říct, že je reverzním inženýrem náboženství. Díky takovému přístupu je možné prolomit společenské tabu, které se k náboženství pojí. Myslí si, že by se k náboženství mělo přistupovat jako ke každému jinému přírodnímu jevu. V přírodě je možné se setkat s parazitem, který je schopný narušit psychiku svého nositele. Příklad: parazit se dostane do těla myši. Jeho cílem je však dostat se do břicha kočky. Ta se za normálních okolností zdržuje ve stísněných prostorech. Parazit však nahlodá její mysl tak, že z ní udělá „supermyš“, díky čemu myš vyběhne na otevřené prostranství a je sežrána kočkou. Jinými slovy, je zde únosce, který je schopen vyvolat sebevražedné sklony jedince. Tyto sklony však nepocházejí z genetických zájmů „uneseného“ jedince. Dennett se ptá: Stává se toto i nám? Odpověď zní ano. Arabské slovo „islám“ znamená „podrobení“. S podrobením člověka se nesetkáváme jen v islámu, ale i v křesťanství, kdy lidé doslova oslavují své odevzdání se Bohu.

3.5.2 Návrh výuky náboženství

45

Dennett jakožto člen The Brights vystupuje proti výuce kreacionismu jakožto vědní teorie. Tvrdí však, že by nebylo moudré studentům neumožnit seznámení s přesvědčeními různých náboženství. A proto se snaží o návrh, aby všem dětem po celém světě byly vykládána fakta o nejrůznějších náboženstvích. Pouze fakta jako historie, přesvědčení, hudba, texty, symbolizace, zákazy apod. Tato fakta by měla být předkládána přímočaře a bez vnitřního zbarvení. Dennett říká, že takový návrh je nanejvýš tolerantní vůči náboženské svobodě. Dokud svoje děti učíte o ostatních náboženstvích, pak je můžete – a to tak brzo, jak se vám zlíbí a cokoliv se vám zlíbí – učit jakékoliv přesvědčení, které je chcete učit. Ale učte je také o ostatních náboženstvích.70 Návrh spočívá ve snaze co nejvíce informovat občany. Tato snaha je jak se ukáže nezbytná pro uchování demokracie v naší společnosti. Demokracie spočívá na informovaném souhlasu. Dezinformovaný souhlas potom v demokracii nemá zcela žádnou hodnotu. Dennett poukazuje na povinnost rodičů vůči svým dětem. Máte zodpovědnost ke světu, k státu, k nim, abyste se o ně správně postarali. Můžete je učit jakékoliv přesvědčení, které je podle vás důležité, ale já tvrdím, že máte také zodpovědnost za jejich přístup k informacím o všech ostatních přesvědčeních na světě.71 Anonymní římskokatolický autor tento návrh označil za totalitní, jiný recenzent za směšné. Ale čím se liší výuka faktů o náboženství od výuky písma, počítání apod. Dennett si je vědom, že jisté náboženské organizace usilují o co nejčistší pojetí své víry mezi dětmi, že přímo zakazují zmínky o ostatních náboženstvích. Na to však Dennett odpovídá: nemyslím si, že to je obhajitelné72

70 DENNETT, Daniel. zaveďme školní výuku náboženství - všech náboženství. [Video]. TED [online]. TED, 2006. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/dan_dennett_s_response_to_rick_warren?language=cs 71 DENNETT,Daniel. zaveďme školní výuku náboženství - všech náboženství. [Video]. TED [online]. TED, 2006. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/dan_dennett_s_response_to_rick_warren?language=cs 72 DENNETT,Daniel. zaveďme školní výuku náboženství - všech náboženství. [Video]. TED [online]. TED, 2006. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/dan_dennett_s_response_to_rick_warren?language=cs

46

4. Závěr Z výše popsaného je zcela zřetelné, že klín, který mezi náboženství a vědu vrazila teorie evoluce, se stal důvodem, proč obě sféry budou již na vždy vnímány zcela separovaně. Díky evoluci se lidem dostal do rukou pádný důvod proč si vznik světa nevysvětlovat i na dále pomocí mýtických představ, které pocházejí od našich vzdálených předků. Jsem přesvědčen, že lidská touha po racionálním vysvětlení vzniku vesmíru a technologický pokrok by daly vzniknout oné propasti mezi náboženstvím a vědou tak čí onak. V dnešní době tato propast znamená napětí mezi ateisty a věřícími, která může vyústit v oboustrannou diskriminaci. A právě tato diskriminace se stala hlavním zájmem hnutí The Brights, které působí zejména v Severní Americe. Zde se projevuje netolerance vůči ateistům, kteří vedle věřících žijí v menšině. Z této netolerance plyne potřeba zatajování osobního přesvědčení, které narušuje koncepci demokratického státu, kterým USA je. Tím ovšem nechci

na věřící ukazovat jako na ty,

kteří

jsou špatní a netolerantní.

Společnost (ať už ateistická, či věřící) je nevědomky formována svými členy, kteří pouze nechtějí přijmout někoho s odlišným názorem na svět. Ve třetí kapitole jsem záměrně zmínil čtyři přední zástupce Nového ateismu, kteří představují současnou špičku mezi ateistickými vědci. Jejich kritika náboženství je všeobjímající, avšak jsou si naprosto jisti, že zakázat náboženství by nikomu neprospělo. Náboženství se vyvíjí postupně s lidstvem, které musí samo dospět k opuštění víry v nadpřirozeno. Do té doby je ovšem nutné minimalizovat napětí, které je zde přítomno už téměř dvě století. Právě o to usilují stoupenci hnutí The Brights. Rád bych skončil citací Myngy Futrell, která říká: Všichni v něco věříme.73

73 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content?oid=1468499

47

Seznam použitých zdrojů AMARASINGAM, Amarnath. Religion and the New Atheism: A Critical Appraisal . California: Death Valley, 2008. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné z: https://books.google.cz/books? id=Ri65bB04dlwC&pg=PA1&hl=cs&source=gbs_toc_r&cad=4#v=onepage&q=everyt hing%20that&f=false BROWNE, E. Darwinův Původ druhů: biografie. Vyd. 1. Praha: Beta, 2007, 215 s. Knihy, které otřásly světem. ISBN 978-80-7306-303-0. DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. Charles Darwin's notebooks from the voyage of the Beagle. Cambridge: Cambridge University Press, c2009, xxxiii, 615 s. ISBN 05-215-1757-5. DARWIN, Charles, G CHANCELLOR a John VAN WYHE. O vzniku druhů přírodním výběrem. Vyd. 3., V nakl. Academia 2., rev. Praha: Academia, 2007, 579 s. Europa (Academia). DARWIN, Charles. The descent of man, and selection in relation to sex. Princeton, N.J.: Princeton University Press, 1981, 475 s. ISBN 06-910-2369-7. DAWKINS, Richard. Boží blud: přináší náboženství útěchu, nebo bolest?. Vyd. 1. Praha: Academia, 2009, 477 s. Galileo. ISBN 9781299881235. DAWKINS, Richard. The selfish gene. New ed. Oxford: Oxford University Press, 1989, ISBN 9780195673449. D'Souza, D. What's So Great About Christianity. Washington, D.C.: Regnery Publishing, 2007, George F. Wright. Recent Works Bearing on the Realation of Science to Religion: No. II. 1876. Bibliotheca Sacra, s. 480. HAECKEL, Ernst. The History of Creation - Volume I. 1884. CreateSpace Independent Publishing Platform, 2015. Herbert Spencer, The Man Versus the State, with four Essays on Politics and Society. Baltimore, Penguin 1962. HITCHENS, Christopher. Bůh není veliký: o tom, jak náboženství všechno zničí. Vyd. 1. Praha: Metafora, 2009, 379 s, ISBN: 978-80-7359-155-7. LARSON, Edward J. Evoluce: pozoruhodný příběh dějin vědecké teorie. V Praze: Slovart, 2009, 326 s. ISBN 978-80-7391-157-7. ONFRAY, Michel a translated from the French by Jeremy LEGGATT. In defense of 48

atheism: the case against Christianity, Judaism, and Islam. Toronto: Viking Canada, 2007. ISBN 0670067245. YAHYA, Hârun, Vladislav BĚHAL a Maciej GIERTYCH. O evoluci: sborník příspěvků na téma vznik života. Vyd. 1. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2010,

Seznam použitých internetových zdrojů

Co jsou to sobecké memy?. 2001. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.scienceworld.cz/biologie/co-jsou-to-sobecke-memy-4419/ DENNETT, Daniel. Breaking the Spell. 2006. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.klemens.sav.sk/fiusav/doc/organon/2010/3/419-424.pdf DENNETT,Daniel. zaveďme školní výuku náboženství - všech náboženství. [Video]. TED [online]. TED, 2006. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/dan_dennett_s_response_to_rick_warren?language=cs FLORYK, David a Klára STEIGEROVÁ. Nebezpečí kreacionismu aneb co je v Evropě nemyslitelné. 2007. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.reformace.cz/zod/nebezpeci-kreacionismu-aneb-co-je-v-evropenemyslitelne-cislo-95 HARRIS, Sam. Iluze svobodné vůle. [Video]. youtube [online]. Skeptic magazine, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupnostupné z:https://www.youtube.com/watch?v=rcfdOZB5ig&feature=youtu.be HARRIS, Sam. The Clash Between Faith and Reason. [Video]. library.fora.tv [online]. Aspen institute, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupnostupné z:http://library.fora.tv/2007/07/04/Clash_Between_Faith_and_Reason HARRIS, Sam. Věda umí odpovídat na morální otázky. [Video]. TED [online]. TED, 2010. [vid. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.ted.com/talks/sam_harris_science_can_show_what_s_right?language=cs#t79416 Hitchens, D'Souza. The God Delusion Debate. [Video]. youtube [online]. Fixed point foundation, 2013. [vid. 14.5.2015]. Dostupnostupné z:https://www.youtube.com/watch? v=LadcfqjPV28 LEIBROCK, Rachel. The Bright side. Newsreview.com. 2010. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.newsreview.com/sacramento/bright-side/content? oid=1468499 MOONEY, Chris. Not Too “Bright". 2003. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.csicop.org/specialarticles/show/not_too_bright/ 49

MORRIS, Henry. Evolution, Creation, and the Public Schools. Acts & Facts. 2. 1973. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.icr.org/article/evolutioncreation-public-schools/ Musíme znát evoluci, ať víme, jak neřídit svět, říká nejslavnější biolog. 2015. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://technet.idnes.cz/richard-dawkins-interviewrozhovor-rozsireny-fenotyp-nabozenstvi-popularizace-vedy-glm-/veda.aspx? c=A150418_180804_veda_pka Nebezpečí kreacionismu ve vyučování. 2007. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.memento.junweb.cz/clanky/bkno4.htm PewReserchCenter. America’s Changing Religious Landscape. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné z: http://www.pewforum.org/2015/05/12/americas-changing-religiouslandscape/ SEDGWICK, Adam. 1859. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: https://www.darwinproject.ac.uk/letter/entry-2548 Sisyfos a Náboženství. Praha, 2001, VII(1). [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.sysifos.cz/files/Zpravodaj-1-2001.pdf STENGER, Victor. The New Atheism. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.colorado.edu/philosophy/vstenger/Battle/NewAth.pdf The Brights' Bulletin. 2010. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://www.thebrights.net/movement/bulletin/bulletin.html?b=81 WOLF, Gary. The Church of the Non-Believers. Wired.com. 2006. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: http://archive.wired.com/wired/archive/14.11/atheism.html 2015 State of Atheism in America. 2015. [online]. [cit. 14.5.2015]. Dostupné také z: https://www.barna.org/barna-update/culture/713-2015-state-of-atheism-inamerica#.VY7Lhfmqqkp

50