IDENTIFIKACE KONÍ ZA POMOCÍ VELIKOSTI A TVARU KAŠTÁNKŮ IDENTIFICATION OF HORSES BY USING A HEIGHT AND A SHAPE OF CHESTNUTS Bihuncová, I., Jiskrová, I., Kosťuková, M., Černohorská, M., Petlachová, T., Píšová, M. Oddělení chovu, šlechtění koní a agroturistiky Ústav chovu a šlechtění zvířat Mendelova univerzita v Brně ABSTRAKT Pro sledování velikosti a tvaru kaštánků bylo vybráno celkem 11 plemen koní: achaltekinský kůň (n = 23); anglický plnokrevník (n = 23); arabský plnokrevník (n = 18); český teplokrevník (n = 21); starokladrubský kůň (n = 20); hucul (n = 20); českomoravský belgik (n = 20); norický kůň (n = 7); slezský norik (n = 14); hafling (n = 20); shetland pony (n = 20). Změřeny a zakresleny byly kaštánky 240 koní. Z toho zpracováno 206 koní, zařazených do tří fylogenetických skupin. Do speciálního formuláře se zakreslovaly tvary kaštánků, měřili jsme výšku v nejvyšším bodě a šířku v nejširším místě kaštánku upraveným posuvným měřítkem. V rámci plemene a ani fylogenetických skupin se neshodují stejné či podobné tvary kaštánků. Ověřili jsme, že obrysy kaštánků jsou vhodné jako identifikační znak, jelikož jsou pro každého koně specifické. Pokusili jsme se rovněž stanovit vztah velikosti kaštánků k síle kostry, ale tuto závislost se nepodařilo statisticky prokázat. Klíčová slova: kaštánek, kůň, plemena koní ABSTRACT For the purpose of observing the shape and size of chestnuts, 11 breeds of horses were selected: Akhal Teke (n = 23), Thoroughbred, Arabian horse (n = 18), Czech warmblood horse (n = 21), Old Kladrubian horse (n = 20), Hucul pony (n = 20), Belgian horse (n = 20), Noriker horse (n = 7), Silesian Noriker (n = 14), Haflinger (n = 20) and Shetland pony (n = 20). A total of 240 horse chestnuts were measured and recorded using a special form for further adjudication. The chestnut height was measured at the highest point, the width at the widest point. There were no matching shapes of chestnuts within the same phylogenic group or even breed. Therefore it can be assumed the outline of a chestnut can serve as an identification factor, as each horse has a specific one. We also made an attempt on determining the dependence of a chestnut size on the skeleton strength, but there was no statistical evidence for that. Keywords: chestnut, horse, horse breeds
ÚVOD Rudiment, který se nachází na hrudní končetině na mediální ploše distálního konce předloktí a na pánevní končetině na mediální ploše tarzu, se nazývá kaštánek, který je pozůstatkem na prvního prstu pravěkých předchůdců koní. Většina koní má na všech čtyřech končetinách tyto rudimenty. V průkazu koně se zapisují a zakreslují vrozené odznaky, získané odznaky, barva koně, chlupové víry a popřípadě výžeh, pokud vyžaduje příslušný řád plemenné knihy. Zakreslování obrysu kaštánků nastává pouze v případě, kdy kůň je bez odznaků a má méně než tři chlupové víry. Naším cílem bylo zjistit, zda tvary kaštánků jsou u koní podobné a nebo zda by byly vhodným identifikačním znakem zakreslovaným do průkazu koně.
LITERÁRNÍ PŘEHLED Na končetinách hospodářských zvířat se nachází rudimenty původních polštářů pětiprstých zvířat. Tyto kožní útvary tvoří zesílená pokožka, škára a podkožní vazivo polštáře. Zápěstní polštář (torus carpalis) se nachází na hrudních končetinách koně na mediální ploše distálního konce předloktí, na pánevních končetinách leží zánártní polštář (torus tarsalis), který je na mediální ploše tarzu. Zánártní polštář (torus metacarpalis) se nachází na palmární ploše záprstí a nártní polštář (torus metatarsalis) na plantární ploše distálního konce nártu, jsou to malé rohové útvary čili ostruhy (Hintze, 1909, Komárek a kol., 1964, Marvan a kol., 2003). Prstové polštářky (torus digitales) jsou u kopytníků formou střelky a patky (Komárek a kol., 1964; Marvan a kol., 2003). Místa výskytu kaštánků popsali autoři Hintze (1909), Lechner (1922), Kolda (1936), Hanslian (1947), Popesko (1964), Bílek a kol. (1955), Lerche (1962), Komárek a kol. (1964), Talukdar (2002), Stehlík a Trantírek (1971), Čollák a kol. (1978), Hampl a kol. (1984), Najbrt a kol. (1982), Hermsen (1999), Marvan a kol. (2003), Kapitzke (2008) a Kojouri a kol. (2010). Kolda (1936) uvádí, že orientální plemena koní mají menší kaštánky nebo mohou popřípadě i chybět, kdežto u západních koní jsou vyvinuty vždy a jsou velké. Kapitzke (2008) udává, že kaštánek není vyvinut u všech plemen koní. Komárek a kol. (1966) charakterizuje u teplokrevných koní kaštan na povrchu hladší, jen mírně zvrásněný a celkově menší. U chladnokrevných koní jej popisuje jako rozbrázděný hlubokými zářezy a celkově většího tvaru. Kaštánky na hrudních končetinách bývají pravidelně větší než na pánevních končetinách, kde mohou i chybět (Komárek a kol., 1966). Kojouri a kol. (2010) také tvrdí, že jsou kaštánky delší na předních končetinách než na zadních a dále dodává, že jsou kaštany větší s vyšší tělesnou hmotností koně. Najbrt a kol. (1982) souhlasí, že jsou na zadních končetinách kaštánky menší a že někdy mohou chybět. Stehlík a Trantírek (1971) uvádějí dva názory na vznik a to, že jsou to atavistické pozůstatky zápěstních a zánártních pružných rohovitých polštářků pětiprstých předků koní a nebo, že kaštánek je zbytek prvého nebo druhého prstu. Kolda (1936), Komárek a kol. (1964), Talukdar (2002) popisují velikost kaštánků až 10 cm výšky, délku 1 – 10 cm a 1 - 4,5 cm šířky. Naproti tomu Najbrt a kol. (1982) popisují kaštánek jako až 5cm dlouhý útvar, jeví se jim jako svisle oválný, plochý útvar. Také Stehlík a Trantírek (1971) vidí oválný, plochý útvar bez chlupů s nerovným a často rozbrázděným povrchem. I Kolda (1936) popisuje kaštan oválného tvaru, šedočerné barvy, méně žlutohnědé či nažloutlé, ale Komárkovi a kol. (1964) se jeví barva spíše jen tmavošedá až černá a občas žlutavá. Talukdar (2002) udává barvu šedočernou či žlutošedou. Povrch kaštánku charakterizuje jako hladký a dodává, že nejvýraznější kaštánky jsou u koní
ve věku 6 až 19 let. Podle Novotného a kol. (1966) je kaštan a ostruha kožní útvar, jejichž podkladem je vazivo škáry, které vytváří bohaté papilární těleso a nad ním se nachází silná vrstva rourkové a mezirourkové rohoviny. Komárek a kol. (1964) dodává, že škára kaštanu a ostruhy je papilózní, bez chlupů a žláz, rohovitá vrstva je poměrně měkká a má rourkovou skladbu. Najbrt a kol. (1982) popisuje rohovinu kaštánku jako tuhou, dále na povrchu hluboce rozeklanou a uvádí, že se odlupuje v celých kusech. Dodává, že polštář kaštánku je jen málo zřetelně oddělen od okolního podkožního vaziva, zpravidla je podkožní vazivo pevněji přichyceno k povázce. Klement (cituje Navrátil, 2011) zpracoval pro účel rychlé identifikace dostihových koní před dostihem přehled nejčastějších kaštánků. Dělí je na devět nejčastějších tvarů (obr. 1).
1) Vrchol je úzký nebo zahrocený, spodní část je širší nebo rovná (tvar hrušky). 2) Vrchol je rovný nebo širší než spodní část, která je zahrocena nebo užší (tvar jahody). 3) Vrchol spodní část jsou užší nebo zahrocené (tvar plamínku). 4) Vrchol i spodní část jsou široké nebo rovné, nebo je kaštánek kulatý (tvar pomeranče). 5) Vrchol má jeden zářez, jehož oba okraje jsou ve stejné výši (tvar srdce). 6) Pravý okraj zářezu je vyšší (pravý pazourek). 7) Levý okraj zářezu je vyšší (levý pazourek). 8) Vrchol má tři hroty, nebo jen velký hrot uprostřed (tvar erbovního štítu). 9) Tvar kaštánku je nepravidelný a neodpovídá žádnému výše uvedenému tvaru.
Obr. 1 Kód očíslování tvaru kaštánků podle Klementa (Navrátil, 2011)
MATERIÁL A METODIKA Studijní materiál pro analýzu představuje 206 koní 11 plemen. Plemena koní byla rozdělena podle fylogenetických skupin. Měření tedy proběhlo u skupiny východní, západní a severské. Skupina koní východních se člení na podskupinu íránskou, kde byli vybráni zástupci plemene achaltekinského koně. Druhá podskupina jsou arabští koně, vybrané plemeno byl arabský plnokrevník. Třetí podskupinou zahrnují araboberberští koně a konkrétního zástupce reprezentuje naše jediné autochtonní plemeno starokladrubský kůň (vraník). Čtvrtou podskupinou koní anglických zastupovala v práci dvě plemena anglický plnokrevník a český teplokrevník. Do páté podskupiny tarpanovitých byl vybrán huculský kůň. Do skupiny koní západních byla vybrána plemena českomoravský belgik, slezský norik, norik a hafling. Jako poslední skupinu koní severských reprezentuje v naší práci shetlandský kůň. Z celkového počtu 206 koní je 44 hřebců, 119 klisen a 43 valachů. Pracovní pomůcky pro měření kaštánků byly upravené posuvné měřítko, pásková míra, speciální formulář a digitální fotoaparát. Do formuláře jsme zakreslovali tvary kaštánků a následně jsme je měřili upraveným posuvným měřítkem v mm a zapisovali naměřená data.
Do tabulky v programu Excel jsme zapsali získaná data: kůň, plemeno, pohlaví, věk, barva, výraznost, barva kaštánku. Dále jsme zadali efekty: plemeno, pohlaví, věk a obvod holeně. Co se týče závislé proměnné, byly následně za sebou zapsány: výška pravé přední končetiny (PP I), šířka pravé přední končetiny (PP —), výška pravé zadní končetiny (PZ I), šířka pravé zadní končetiny (PZ —), výška levé přední končetiny (LP I), šířka levé přední končetiny (LP —), výška levé zadní končetiny (LZ I), šířka levé zadní končetiny (LZ —). Předmětem sledování bylo posoudit, zda jsou tvary kaštánků a jejich rozměry ovlivněny konkrétním plemenem a fylogenetickou skupinou, dále pak, zda hraje roli věk, pohlaví či síla kostry, určená podle měřeného obvodu holeně. K posouzení vlivu sledovaných efektů na výšku a šířku kaštánků byla použita analýza rozptylu. K mnohonásobnému porovnávání byla použita metoda Tukey – B. Porovnávání významně odlišných párů sledovaných plemen proběhlo u výšky a šířky kaštánku na levé zadní končetině. Dále jsme zjišťovali pomocí obecného lineárního modelu (GLM), zda efekty fylogenetická skupina, pohlaví a věk mají statisticky průkazný vliv na závisle proměnnou výšku a šířku kaštánků na všech čtyřech končetinách. Testovali jsme, jaký vliv budou mít sledované efekty na výšku a šířku změřených kaštánků. Zpracování dat proběhlo v Unistat for Excel verze 5,1.
VÝSLEDKY A DISKUSE Vyhodnocení rozměrů kaštánků Nejčastěji se vyskytujících tvarů kaštánků je dvanáct. Pod číslem 1 jsme označili chybějící kaštan, 2 nepopsatelný, 3 představuje je srdcovitý tvar, 4 rozdvojený. 5 kapkovitý, 6 obrácená kapka, 7 úzký ovál, 8 ovál, 12 písmeno tvaru ,,b“, 13 písmeno tvaru ,,d“, 18 kosočtverec, 20 kruh. Tvary byly seřazeny podle končetin PP, PZ, LP, LZ a podle tvarů 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 12, 13, 18, 20 do tabulky s následným vyhodnocením.
Obr. 2 Tvary nejčastějších kaštánků podle výsledků měření Analýza rozptylu závisle proměnných výška a šířka kaštánku na všech končetinách nám ukázala, že s výjimkou levé zadní končetiny je vliv všech sledovaných efektů statisticky neprůkazný. Pouze u levé zadní končetiny jsme prokázali statisticky vysoce průkazný vliv efektu plemene na výšku i šířku kaštánku. Proto bylo dále provedeno mnohonásobné porovnání výšky a šířky kaštánků na levé zadní končetině u sledovaných plemen. Výsledek přináší tabulka 1
Tab. 1 Porovnávání výšky kaštánku na levé zadní končetině u sledovaných plemen
Skupina Příp. Průměr SHP
20 25,6500
HF
20 35,2000
SHP HF STKL
OR
ACH
A1/1
ČMB
*
*
*
*
H ČT *
N SN
*
*
*
*
*
*
*
STKL
20 37,4000
OR 1/1
18 41,7222
*
*
ACHAL
23 42,6087
*
*
A1/1
23 43,0000
*
*
ČMB
20 44,6500
*
*
H
20 46,0000
*
*
ČT
21 47,5714
*
N
7 59,1429
*
*
*
SN
14 61,7143
*
*
*
* *
*
*
*
*
*
Z tabulky 1 vyplývá, že nejvyšší kaštánky na levé zadní končetině má jednoznačně slezský norik a dále norik. Slezský norik se liší od všech ostatních plemen, norik pouze od shetland pony, haflinga a starokladrubského koně. Na druhou stranu nejmenší kaštánky má plemeno koní shetland, které se liší v porovnání se všemi ostatními plemeny s výjimkou starokladrubského koně a haflinga. Tab. 2 Porovnávání šířky kaštánku na levé zadní končetině u sledovaných plemen
Skupina SHP
Příp. Průměr 20
SHP HF
H
OR 1/1
A1/1
ČT
STKL
ACHAL
N
ČMB
SN
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
HF
20 15,0000
9,4000 *
*
*
*
*
H
20 15,5000
*
*
*
*
OR1/1
18 15,6111
*
*
*
A1/1
23 16,0435
*
*
*
ČT
21 17,8571
*
*
*
*
STKL
20 20,3000
*
ACHAL
23 20,8696
*
*
N
7 23,0000
*
*
ČMB
20 23,3000
*
*
*
*
*
*
SN
14 24,1429
*
*
*
*
*
*
*
*
Nejširší kaštánky má plemeno slezský norik, českomoravský belgik a následně norik a nejužší kaštánky má shetland pony. Shetland pony se odlišuje od všech plemen. Šířka kaštánku odlišuje haflinga od slezského norika, českomoravského belgika, norika a achaltekinského koně. Hucul s anglickým plnokrevníkem se společně odlišují od slezského norika, českomoravského belgika a achalteke. Dále arabský kůň a český teplokrevník se společně odlišují od slezského norika a českomoravského belgika. Pomocí obecného lineárního modelu jsme prokázali vysoce statisticky průkazný vliv efektu fylogenetická skupina na výšku a šířku kaštánků na všech čtyřech končetinách. Faktor věk má vysoce statisticky průkazný vliv na šířku kaštánku na PP a LP. Dále statisticky průkazný vliv má efekt pohlaví na výšku kaštánku na PZ a LZ. V tabulkách 3 – 5 jsou uvedeny minimální, průměrné a maximální rozměry kaštánků u koní sledovaných fylogenetických skupin.
Tab.3 Minimální rozměr kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin fylogen skup Východní Západní Severská Celk.min
PP I 29 33 15 15
PP — PZ I PZ — LP I LP — LZ I LZ — 10 0 0 26 10 14 3 14 11 6 33 12 0 0 5 0 0 12 6 0 0 5 0 0 12 6 0 0
Tab.4 Průměr velikosti kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin fylogen skup Východní Západní Severská Celk.prům.
PP I 49 58 30 50
PP — PZ I PZ — LP I LP — LZ I LZ — 25 43 18 48 25 43 18 32 48 21 57 31 47 21 15 26 8 29 14 26 9 26 43 18 49 25 43 18
Tab.5 Maximální rozměr kaštánků na končetinách podle fylogenetických skupin fylogen skup Východní Západní Severská Celk.max
PP I
PP I 85 91 49 91
PP I 45 54 24 54
PP I 84 91 49 91
PP I 33 33 15 33
PP I 81 90 48 90
PP I 37 50 26 50
80 94 48 94
PP I 38 37 24 38
V tabulkách 6 – 8 jsou uvedeny maximální, minimální a průměrné a rozměry kaštánků u sledovaných plemen koní. Tab. 6 Maximální rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní Maximum ACHAL A1/1 ČMB ČT HF H N OR1/1 SHP NS STKL Celkové maximum
PP I 85 70 76 80 67 58 85 59 49 91 60 91
PP — PZ I PZ — LP I LP — LZ I LZ — 35 70 33 81 37 64 38 32 78 21 63 33 74 30 54 75 33 82 50 67 37 39 84 33 77 34 80 33 37 59 24 63 32 57 20 30 79 23 59 29 71 22 45 91 31 90 50 85 28 32 69 30 63 32 74 21 24 49 15 48 26 48 24 47 81 33 86 47 94 34 45 60 32 60 37 58 30 54
91
33
90
50
94
38
Nejvyšší kaštan na PP je u NS, dále se stejnými hodnotami jsou plemena achalteke a norik, šířka kaštanu je největší u ČMB následně NS, N a STKL. Výška kaštanu na PZ je největší i NS, ČT, H a A1/1, kdežto šířku kaštanu na PZ mají souběžně stejnou čtyři plemena ACHAL, ČT, ČMB a NS, největší kaštan na LP má N, NS, ČMB, nejširší kaštan na LP je u
ČMB a N stejný, o něco menší NS. Maximální výška na LZ se nachází u NS, N a ČT a maximální šířka je u ACHAL dále ČMB a NS. Tab. 7 Minimální rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní Minimum ACHAL A1/1 ČMB ČT HF H N OR1/1 SHP NS STKL Celkové minimum
PP I 36 31 48 29 33 32 39 33 15 45 34 15
PP — PZ I PZ — LP I LP — LZ I LZ — 10 0 0 28 10 20 3 14 18 10 26 13 18 10 23 20 13 42 24 22 12 19 19 11 27 15 25 11 14 16 6 33 12 0 0 10 10 8 31 12 14 8 25 11 13 36 21 12 10 11 16 7 30 10 15 7 5 0 0 12 6 0 0 27 29 12 45 25 32 16 20 20 12 28 20 20 11 5
0
0
12
6
0
0
Minimální výška i šířka kaštánků na předních i zadních končetinách je jednoznačně u SHP a na PZ stejně i u ACHAL a LZ u HF. Jejich hodnota je 0, tedy chybějící kaštan. Následné nejmenší výšku kaštanu na PP má ČT a A1/1 a nejužší kaštan na PP je dále u SHP, ACHAL, H a OR1/1. Na PZ nejmenší kaštan mají dále H a N a nejužší HF a H. Minimální hodnota na výšku kaštánku je následně na LP A1/1, ČT a ACHAL, stejně se STKL, tato plemena jsou odstupňována po 1mm. Minimální hodnota měřená na šířku kaštanu na LP je ACHAL s OR 1/1, HF s H, výška minimální hodnoty kaštanu na LZ je již zmíněno u SHP a HF 0, dále pak N, H OR1/1 a šířka je následně u ACHAL o 3 mm více než SHP s HF, dále OR 1/1 a H. Tab.8 Průměrný rozměr kaštánků na končetinách podle plemen koní Průměr ACHAL A1/1 ČMB ČT HF H N OR1/1 SHP NS STKL Celkový průměr
PP I 55 51 60 51 46 43 66 44 30 68 49 50
PP — PZ I PZ — LP I LP — LZ I LZ — 27 42 19 52 27 43 21 23 44 16 48 23 43 16 33 45 23 59 33 45 23 27 48 19 50 27 48 18 26 38 16 44 25 35 15 19 46 15 44 19 46 16 37 60 22 63 36 59 23 23 42 15 43 23 42 16 15 26 8 29 14 26 9 37 61 24 68 34 62 24 31 37 20 49 30 37 20 26
43
18
49
25
43
18
Průměrný výsledek výšky a šířky kaštánků je na předních končetinách téměř stejný PP výška 50 a LP 49mm, PP šířka 26 a LP 25mm, PZ výška 43 a LZ 43 a šířka PZ 18 a LZ také 18mm. Z celkového průměru jsou nejmenší kaštánky u plemene koní shetland pony, dále u arabského koně a hucula a haflinga.
Největší a nejširší kaštany mají plemena koní norik slezský a norik, dále u teplokrevných koní jsou to plemena ČT, ACHAL, A1/1, OR1/1. Vyhodnocení tvarů kaštánků Chybějící kaštánky na končetině koně se vyskytly z celkového počtu 206 sledovaných koní celkem u 4 koní Ztráta kaštánku se objevila u klisny achaltekinského koně na PZ, dále u klisny plemene hafling na LZ a u dvou klisen shetland pony, z toho jedné klisně chyběl kaštánek na PZ a druhá měla ztrátu na obou zadních končetinách. Na rozdíl od těchto případů se nám objevili dva jedinci, kteří měli kaštánky dva na jedné končetině a opět je vztah pouze k zadním končetinám. Nálezy byly pouze u plemene ČMB u klisny 49/997 FÍBÍ po 2696 KORBUS z matky 49/493 FIRMA po 2537 SAPON s.v. a další nález byl u plemenného hřebce 2694 SASUN po 2537 SAPON z matky JM 4448 DARINA po 2255 AGRISUN – 2. Tento hřebec měl dva kaštánky na LZ končetině, ale je možné, že nějaká genetická predispozice by tam mohla být díky 2537 SAPON. Kojouri a kol. (2010) ve své práci vůbec neuvádějí chybějící kaštánky, podle jejich výpočtů totiž neměl ani jediný případ možné ztráty kaštánků či výskytu dvou kaštánků na končetině. Celkově v rámci všech sledovaných plemen byla značná rozmanitost tvaru kaštánků, stejně jak uvádí Kojouri a kol. (2010), kteří sledovali tvary pouze u tří plemen. Tvary pojmenovali jako oválný, kruhovitě oválný, mandlovitý, kruhovitý, fazolovitý a v některých případech, kdy tvary byly velmi nepravidelné, označil jako nepojmenované. Tab.9 Tvary kaštánků u třech různých plemen podle Kojouri a kol. (2010)
Oval
Elongated oval
Circular oval
Amygdalate
Gyrate
Bean like
Undistinguishable shape
Left front
20
12
12
16
16
24
-
Right front
24
8
32
12
20
-
4
Left hind
56
4
16
4
16
-
4
Right hind
48
8
24
8
12
-
-
Nejčastější výskyt tvaru kaštánku je jednoznačně č.5 kapkovitého tvaru, nejpočetněji je tento tvar zastoupen nejvíce u A 1/1, ČT, ČMB, STKL, OR 1/1, HF, SHP, H, N a nejméně
u ACHAL. Dále nejpočetněji vyšly tvary nepojmenované díky četné rozmanitosti, nejvíce se tyto tvary objevovaly na předních končetinách. Nepojmenované kaštany se nejvíce objevují u plemene ACHAL, kde se nachází nejvíce tvarů na LZ – 27 kaštánků z celkového nepojmenovaného počtu 56 u daného plemene. Druhé plemeno je shetland pony s celkovým počtem nepojmenovaných kaštanů 19. Již méně se vyskytují nepravidelné tvary u ČT, OR 1/1, H, ČMB a A1/1 a nejméně N, HF, STKL. Tab. 10 Tvary kaštánků v jednotlivých zastoupení na končetinách koní Očíslování
1
2
3
4
5
6
7
8
12
13
18
20
tvarů kaštánků PP
/
41
4
5
67
7
9
38
7
2
24
2
PZ
3
26
8
24
54
12
27
14
6
16
5
11
LP
/
37
4
7
63
13
17
31
5
8
20
1
LZ
2
25
10
23
51
9
35
19
21
3
1
7
Celkem
5
129
26
59
235
41
88
102
39
29
50
21
U Kojouri a kol. (2010) z celkového počtu 100 koní ze 400 kaštanů vyšly pouze 4 nepojmenované tvary. Dalším nejčetnějším tvarem u většiny plemen je ovál s výjimkou achalteke, kdy se kaštan typu ovál nevyskytuje ani na jediné končetině. Po fylogenetické straně se ovál vyskytuje více ve skupině východních koní, ale i severské. Z výsledků a tabulek se ukázalo, že pro konkrétní plemeno či fylogenetickou skupinu není specifický konkrétní tvar kaštanu. I když byly kaštánky seskupeny do konkrétních tvarů, byly silně rozlišné. Kaštánky, které nemají momentálně příliš vysokou hodnotu v identifikaci koní by časem mohly získat své uplatnění. Ovšem je otázka, zda se mění jejich tvar během života koně. Kojouri a kol. (2010) jsou přesvědčeni, že délka kaštánků se s věkem zvyšuje a šířka klesá u OR 1/1 a A1/1 a že se rozměry mění s věkem a tělesnou hmotností. Klement (in Navrátil, 2011), který se věnoval sice úzké specializaci na jedno plemeno, a to na anglického plnokrevníka, tyto koně identifikoval před dostihem a po dostihu. Při pozorování zaznamenal časté pravidelně se opakující tvary kaštánků. Paradoxem je, že se k nám tento způsob identifikování (při nulovém počtu vrozených odznaků a minimálním počtu chlupových vírů) do Průkazu koně dostal díky FEI. V Ústřední evidenci koní ČR se neevidují tvary zakreslené v průkazech koní. Dle platné legislativy není tento znak jako identifikační a podléhající popisu uváděn. Co se týče kopií zahraničních průkazů, tak je větší pravděpodobnost vyššího nálezu obrysů kaštanů v průkazech koní. Pro popisy koní do FEI pasu se kaštánky běžně nepoužívají jako identifikační znak. Průkazy koní s obrysy kaštánků se ve světě vyskytují sporadicky.
ZÁVĚR A DOPOPRUČENÍ PRO PRAXI Tvary kaštánků jsou velice různorodé a mají spíše v menším počtu tvary opravdu jednoznačně popsatelné, přičemž největší variabilita tvarů se nachází zejména u achaltekinských koní. Mnozí koně v rámci plemene se lišili extrémní velikostí kaštánků. Výsledkem zkoumání je, že velikosti ani tvary kaštánků nejsou ovlivněny konkrétním plemenem. Z výsledků je patrné, že největší a nejširší kaštánky má skupina koní západních, nejmenší kaštany se nacházejí u skupiny koní severských. Z obecného lineárního modelu jsme dospěli k poznání, že faktory fylogenetická skupina a pohlaví mají statisticky průkazný vliv na výšku kaštánku jak na pravé, tak i na levé zadní končetině, dále jsme zjistili, že faktory fylogenetická skupina a věk mají statisticky průkazný vliv na šířku kaštánku jak na pravé přední končetině, tak i na levé přední končetině. Minimální a maximální naměřené hodnoty v rámci fylogenetické skupiny se nacházejí na přední končetině, kdy se výška kaštánků pohybuje od 12 do 91 mm, šířka je od 5 – 54 mm, na zadní končetině je výška kaštánku od 0 tedy chybějící do 94 mm, šířka 0 – 38 mm. Průměr změřených kaštánků dal pro PP výšku 50 mm a šířku 26 mm pro LP výšku kaštanu 49 mm a šířku 25 mm, tedy z každé strany o jeden mm méně. U zadních končetin vyšla šířka i výška na obou stranách stejná a to výška kaštanu 43 mm a šířka 18 mm. Žádný autor se nezmínil o nálezu dvou kaštánků na jedné končetině, které se objevily v experimentální části ve dvou případech, a to pouze u chladnokrevných koní. U případu klisny ČMB má horní kaštánek 22 mm výšku a 8 mm šířku, mezera mezi horním kaštánkem a spodním je 19mm, spodní kaštánek má 26 mm výšku a 8 mm šířku. Druhý případ dvou kaštánků se objevil u hřebce ČMB, kdy horní kaštánek měl 11 mm výšku a 6 mm šířku, mezera byla opět 8 mm, spodní kaštánek měřil na výšku 20 mm a na šířku 11 mm. V obou případech je spodní kaštánek o několik mm vyšší. Doporučili bychom využití tvaru kaštánků jako dalšího dílčího identifikačního znaku, zejména u plemen koní v typické jedné barvě. Pokud časem dojde na koni ke změnám, které neodpovídají jeho slovnímu a grafickému popisu, zajistí majitel opravu osob provádějících registraci a označování koní. Změna slovního a grafického popisu se zaznamená do Hlášení o registraci koně narozeného v ČR, a toto hlášení se zasílá do 7 dnů ode dne opravy na adresu ÚEK. To se týče zejména změny barvy, kdy první označení a evidence probíhá u hříbat. Hříbě se označuje před odstavem tak, aby byl vydán průkaz koně nejpozději do 31. prosince roku narození koně, nebo během 6 měsíců od data narození podle toho, který z těchto termínů nastane později. První označení probíhá kolem 4.měsíce života hříběte a původní barva se může jevit poněkud jinak než bude v dospělosti. Proto bychom navrhovali možné zakreslení kaštánků již při první registraci hříběte. Návrh viz obrázek 2
Obr. 2 Grafický popis koně a formulář pro zakreslení kaštánků Co se týče administrativy při zavedení zakreslování kaštánků, tak by nebyla nutná žádná speciální úprava, změna či nové popisové formuláře. Obrysy kaštánků by pověřené osoby zakreslovaly k příslušné končetině. Dále na ÚEK při zhotovení průkazu koně by tyto tvary nakreslily přímo do uvedené tabulky, která se nachází přímo v Průkazu koně. Co se týče slovního popisu, navrhovali bychom jej zapsat v řádku pro konkrétní končetinu v navrhovaném znění nejčastěji se vyskytovaných tvarů. SEZNAM ZKRATEK A 1/1 – anglický plnokrevník ACHAL – achaltekinský kůň ČMB – českomoravský belgik ČT – český teplokrevník H - hucul HF – hafling N- norický kůň NS – slezský norik OR 1/1 – arabský kůň, plnokrevník SHP – shetlandský kůň, pony STKL – starokladrubský kůň PP I - výška kaštánku na pravé přední končetině PP – - šířka kaštánku na pravé přední končetině PZ I - výška kaštánku na pravé zadní končetině PZ – - šířka kaštánku na pravé zadní končetině LP I - výška kaštánku na levé přední končetině LP – - šířka kaštánku na levé přední končetině LZ I - výška kaštánku na levé zadní končetině LZ – - šířka kaštánku na levé zadní končetině PP – pravá přední končetina PZ – pravá zadní končetina LP – levá přední končetina
LZ – levá zadní končetina PK – přední končetina ZK – zadní končetina FEI – mezinárodní jezdecká federace Ohol. – obvod holeně ÚEK – Ústřední evidence koní
SEZNAM LITERATURY Dvořáková, A., 2011, únor: Ústní sdělení k evidenci obrysů kaštánků v Průkaze koně. Čollák, D., Hampl, A., Klein, Z., Klesnerová, R., 1987: Morfologie hospodářských zvířat, Část II, Splanchnologie, nauka o kůži a smyslové ústrojí. Státní pedagogické nakladatelství, Praha. 126 s. Čollák, D., 1984: Kožní soustava, s. 143 – 159. In: Hampl, A. Morfologie hospodářských zvířat II. Státní pedagogické nakladatelství, Praha, 221 s. Hermsen, J., 1999: Encyklopedie koní. Rebo Productions, Čestlice, 312 s. Hintze, R., 1910: Kastanien an den Gliedmassen der Einhufer, s. 372 – 380. In: Wiegmann, A. F. A., Archiv für Naturgeschichte. Nicolaische, Berlin. Jahn, P., 2011, leden: Ústní sdělení k zakreslování kaštánků do pasu FEI. Kapitzke, G. 2008: Kůň od A do Z. Brázda, Praha, 411 s. Kojouri, G., Shadkhast, M., Ziaiie, B. a Taghadosi, C., 2010: Characterizations of Chestnut in Relation to Age, Height and Body Weight in Equines. Databáze online [cit. 2010-3-25]. Dostupné na: http://www.vetscan.co.in/v5n1/characterizations_of_chestnut_in_relation_to_age_height_bod y_weight_in_equines.htm Komárek, V., Bukvaj, J., Hampl, A., Holman, J., Král, A., Ponížilová, E., Pravda, D. a Torda, M., 1964: Anatomie a fyziologie hospodářských zvířat, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 387 s. Lechner, A., 1922. Povšechná nauka o koni. Zemědělské knihkupectví A. Neubert, Praha, 201 s. Lerche, F. 1962: Chovatelská technika (Chov koní). Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 359 s. Marvan, F., Hampl, A., Hložánková, E., Kresan, J., Massanyi, L. a Vernerová, E., 2003: Morfologie hospodářských zvířat. Brázda, Praha, 304 s. univerzita v Brně, Brno, 170 s. Najbrt, R., Bednář, K., Červený, Č., Kaman, J., Mikyska, E., Štarha, O., 1982: Veterinární anatomie 2, Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 596 s. Navrátil, J., 2011, duben: Ústní sdělení a archiv k metodě rychlé identifikování anglického plnokrevníka navrženou Klementem Kód očíslování tvaru kaštánků (archiv s největší pravděpodobností z Bulletinu nebo ze Studijní informace VSCHK Slatiňany. Stehlík, V. a Trantírek, J., 1971: Naučný slovník zemědělský 3 k-l. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1254 s. Svaz chovatelů českého teplokrevníka, 2010: Ročenka 2009. AP tiskárna Písek, Písek, 137 s. Talukdar, A., 2002: Kastanie, Torus carpeus bzw., Torus tarseus (Haut und Hautorgane), s. 45 - 46. In Wissdorf, H., Gerhards, H., Hukamp, B., Deegen, E., Praxisorientierte Anatomie und Propädeutik Des Pferdes. 2., ergänzte und völlig überarbeitete Auflage, Verlag M. & H. Schaper Alfeld, Hannover, 947 s.
