Ideální věk rodičovství v České republice a v evropském srovnání* Jana Chaloupková** Sociologický ústav AV ČR, v.v.i.
Abstract: In this paper a comparison is made between the Czech Republic and other European countries regarding attitudes toward the ideal timing for childbirth. In 1990s there was a sharp increase in the postponement of the transition to parenthood in the Czech Republic. This development raises the question: Are normative beliefs in the Czech Republic regarding the timing of childbirth changing, and if so, are they becoming similar to the attitudes present in Western Europe? After a brief outline of the concept of age norms, beliefs regarding the ideal age of when to become a parent in European countries are explored using data from the European Social Survey 2006. In the final part of this paper there is a detailed analysis of Czech attitudes toward the ideal timing of the birth of the first child, using CVVM survey data from 2006, with a specific focus on cohort and educational differences. This research reveals that Czech attitudes toward the ideal age for mothers having a first child is intermediate between the patterns observed in (a) East European countries where the ideal is for a younger age, and (b) West European states where an older age preference is prevalent. In contrast, the ideal age for becoming a father for the first time in the Czech Republic is one of the oldest in Europe. Significantly, the proportion of the population that rejects age norms for reproduction exhibits little systematic pattern across Europe. Within the Czech Republic the survey evidence indicates that those who are less than 35 years old, and those who are most educated have a significantly older ideal age for having a first child than all others.
Data a výzkum - SDA Info 2008, Vol. 2, No. 2: 109 - 130. (c) Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Praha 2008.
* Tato stať vznikla v rámci projektu Proměny rodinných a pracovních drah v ČR podpořeného grantem Grantové agentury AV ČR č. KJB700280802. Autorka děkuje anonymním recenzentům (recenzentkám) za cenné připomínky k předchozí verzi tohoto textu. ** Veškerou korespondenci posílejte na adresu: Mgr. Jana Chaloupková, Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., Jilská 1, 110 00 Praha 1,
[email protected].
- 109 -
1. Úvod Zvyšování věku při narození prvního dítěte patří spolu s poklesem porodnosti k nejvýznamnějším změnám, k nimž dochází v oblasti rodinného chování v České republice od devadesátých let 20. století a v zemích západní Evropy a v dalších vyspělých zemích od konce šedesátých let 20. století. Tyto změny jsou doprovázeny rozšiřováním netradičních forem soukromého a rodinného života, nárůstem počtu dětí narozených mimo manželství [Hamplová 2007] a zvyšováním bezdětnosti [Sobotka 2006]. Zatímco v roce 1993 dosahoval v České republice průměrný věk ženy při narození prvního dítěte 22,6 let, v roce 2006 se průměrný věk prvorodičky zvýšil již na téměř 27 let [Rychtaříková 2007]. Přes výrazný posun rození dětí do vyššího věku je stále průměrný věk českých žen při narození prvního dítěte nižší než v řadě zemí západní, severní a jižní Evropy [Rychtaříková 2007, Sobotka 2003]. Změny časování rodinného chování v České republice představují aktuální téma sociologického a demografického výzkumu. Reprodukčními věkovými normami se zabývaly na základě analýzy polostrukturovaných rozhovorů Vidovićová a Gregorová [2007] a v souvislosti se studiem bezdětnosti Hašková a Zamykalová [2006]. Problematice posunu rodičovství do vyššího věku se ve výzkumu mateřství po třicítce věnuje i Bartošová [2007]. Záměrem této stati je doplnit tyto poznatky analýzou dat z reprezentativního výběrového šetření a zasadit představy o ideálním časování rodičovství v České republice do kontextu dalších evropských zemí. Proměny časování rodinných startů vyvolávají otázku, jak se mění normativní představy týkající se časování rodičovství. Zvyšuje se v České republice akceptace rodičovství ve vyšším věku? Přibližují se představy o časování rodičovství české populace postojům západoevropských populací? Tato stať je rozdělena do tří částí. V první části stručně představíme koncept věkových norem. V druhé části se budeme věnovat srovnání představ o ideálním věku, kdy se stát rodičem, v České republice a v evropských zemích. V závěrečné části se podrobněji zaměříme na diferenciaci představ o ideálním časování rodičovství v České republice a soustředíme se i na otázku, jak se preference odlišují podle vzdělání a věku (kohorty). 2. Očekávání a normy spojené s věkem Myšlenka, že existují určitá sociální očekávání či normy související s věkem a vhodným časováním významných životních událostí (jako je např. dokončení studia, sňatek, narození dítěte, počátek nebo konec ekonomické aktivity), je základem paradigmatu životní dráhy (life course) [Kohli 1986: 271; Settersten 2003], které se ve světové sociologii rozvíjí od druhé poloviny 20. století1. Studium životní dráhy klade do popředí otázku časování a následnosti sociálně definovaných událostí a rolí, které v průběhu života jedinec zaujímá. Předpokládá se, že si každá společnost vytváří jakési sociální hodiny, určitý systém formálních či neformálních 1 V české sociologické literatuře např. Alan [1989]; Hamplová a kol. [2006, 2004]; Havlíková [2007]. Někteří čeští autoři používají místo pojmu „životní dráha“ pojem „životní běh” [např. Havlíková 2007].
- 110 -
pravidel, která určují, jaké jednání a jaké role přísluší určitému věku (age-appropriate). Věkové normy mohou mít buď formální (např. věk dosažení zletilosti, věk povinné školní docházky), nebo neformální povahu. V literatuře věnující se problematice organizace životní dráhy a sociálních očekávání spojených s věkem najdeme různá pojetí a definice věkových norem. Diskusi vyvolává i otázka adekvátnosti samotného pojmu věková norma a otázka důsledků odlišného (off-time) časování významných životních událostí [Vidovićová, Gregorová 2007; Settersten 2003; Settersten, Hägestad 1996; Settersten, Mayer 1997; Modell; 1997; Marini 1984]. Pojem neformální „věková norma“ je zpravidla užíván ve třech významech [Settersten 2003; Vidovićová, Gregorová 2007; Settersten, Mayer 1997]: 1) ve smyslu statistické normy (střední hodnoty), tj. určité statistické pravidelnosti časování životních událostí v určité populaci nebo subpopulaci, 2) ve smyslu optimálního věku, tj. obecně sdílené představy o nejvhodnějším nebo ideálním věku, ve kterém má dojít k určité životní události [např. Neugarten, Moore, Lowe 1965], 3) ve smyslu sociálně předepsaného či přijatelného věkového rozmezí (age boundaries), kdy by mělo dojít k určitým životním událostem (resp. tranzicím) [Settersten, Mayer 1997: 242]. Toto věkové rozmezí je ohraničeno věkem, do kdy je člověk považován za příliš mladého, a věkem, kdy už je vnímán jako příliš starý. Nejčastěji je zkoumána právě existence horní věkové hranice (age deadline) [Settersten, Hägestad 1996]. Celá řada studií, zaměřujících se na zkoumání představ o časování rodinného chování [Settersten, Hägestad 1996], vzdělávací a pracovní dráhy (ukončení studia, začátek/konec ekonomické aktivity apod.), popřípadě na propojení těchto obou oblastí např. ve výzkumu přechodu do dospělosti2 apod. [Smith 2004; Billari, Liefbroer 2007; Marini 1984], dokládá existenci norem a očekávání spjatých s věkem. Ukazují, že dimenze věku hraje významnou roli při uvažování o různých životních událostech a výkonu rolí v průběhu života. Další studie dokumentují, že existují široce přijímané představy o tom, jaké sociální role a jednání jsou přijatelné vzhledem k určitému věku a v jakém věkové rozmezí mohou být vykonávány [Neugarten, Moore, Lowe 1965; Settersten, Hägestad 1996; Settersten 1997]. Rozdílné názory ale panují v otázce, na kolik podléhají věková očekávání sociální kontrole a do jaké míry je odklonění se od sociálně žádoucího časování vystaveno sociálním sankcím. Někteří badatelé namítají, že neformální sociální očekávání spjatá s věkem nemají povahu sociálních norem, ale spíše představují jakási kulturní vodítka či kognitivní mapy, které poskytují rámec pro srovnávání a hodnocení průběhu individuální životní dráhy [Settersten 2003; Modell 1997]. Jak poukazuje Marini [1984], typické ani preferované jednání nemusí být nor2 Přechod do dospělosti je chápán jako řetězec vzájemně propojených událostí (ukončení studia, získání zaměstnání, dosažení ekonomické nezávislosti, odstěhování od rodičů, založení partnerské domácnosti, sňatek, narození dítěte atd.), které představují posun z ekonomické závislosti na původní (orientační) rodině k ekonomické nezávislosti a založení své prokreační rodiny [Marini 1984].
- 111 -
mativní, stejně jako neobvyklé jednání nemusí být nenormativní. Podle Marini [1984] a dalších [Settersten 2003; Settersten, Mayer 1997; Settersten, Hägestad 1996] můžeme mluvit o věkových normách jen tehdy, pokud 1) se jedná o obecně sdílená přesvědčení, 2) mají preskriptivní (předepisují, jaké jednání je pro určitý věk vhodné) nebo proskriptivní (předepisují, jaké jednání je nevhodné) povahu, 3) jejich dodržování je zajištěno systémem sankcí. Studie, které se zaměřovaly na dopady porušení sociálně očekávaného časování rodinného chování, ale existenci silných sociálních sankcí nepotvrzují [Settersten, Hägestad 1996]. Podobně Billari a Liefbroer [2007], kteří studovali vliv věkových norem na věk odstěhování se od rodičů, tvrdí, že tlak obecných společenských norem má na rozhodnutí odstěhovat se jen poměrně malý vliv. Tito autoři docházejí k závěru, že ve společnosti sice panují určité představy, jak má vypadat standardní biografie, ale tyto představy jsou poměrně flexibilní a nejsou spojeny se striktními normativními principy. 2.1. Reprodukční věkové normy – věk a rodičovství Časování rodičovství je jednou z nejčastěji studovaných oblastí věkových norem či očekávání. Důvodem je i to, že představy o ideálním věku rodičovství ovlivňují úvahy o časování dalších rodinných tranzic (např. uzavření sňatku nebo počátku společného soužití s partnerem). Součástí konstrukce věkových očekávání týkajících se reprodukce je odkaz na jejich biologickou determinaci, a to zejména u žen.3 Zatímco u žen jsou hranice biologické reprodukce vymezeny dosažením pohlavní zralosti a menopauzou, u mužů neexistuje jasný horní věkový předěl reprodukce4. Tyto rozdíly odráží i sociální věkové normy: horní věková hranice je u žen konstruována do nižšího věku než u mužů a je zdůvodňována poukazem na zdravotní rizika pro matku i dítě, jež jsou spojená s těhotenstvím a porodem ve vyšším věku. Vedle neformálních sociálních norem týkajících se časování rodičovství existují i formální věkové normy, které upravují například podmínky asistované reprodukce či adopce5. Podle Bartošové [2007], která prováděla rozhovory s ženami, které měly dítě po dosažení věku třiceti let, nemá v České republice mateřství ve vyšším věku výrazné negativní sociální dopady, ale je problematizováno téměř 3 Představy o časování rodičovství, a mateřství zvláště, jsou spojeny s diskurzem tzv. biologických hodin. Biologické hodiny jsou chápany jako součást vrozené výbavy žen, které v určitý věk přirozeně začnou „tikat“ a upozorňovat, že nastal vhodný čas mít dítě. Např. ženy odkládající narození dítěte mluví o tom, že jim „hodiny nefungují“, popřípadě čekají, že se „hodiny rozběhnou“ [Hašková, Zamykalová 2006]. 4 Biologické hranice reprodukce se nicméně rozvolňují v souvislosti s rozvojem metod asistované reprodukce, zejména díky dárcovství buněk, které např. umožňuje porodit dítě ženě po menopauze. Objevují se dokonce názory, že v budoucnosti bude možné odkládat rození dětí až za hranice přirozených reprodukčních schopností ženy (např. díky použití dříve zmrazených vlastních vajíček). V České republice je věková hranice, do kdy je poskytována asistovaná reprodukce, stanovena do 48 let věku žen, přičemž hrazena ze zdravotního pojištění je pouze do 40 let [Zamykalová 2005]. 5 Např. po dosažení věku pětatřiceti let ženy již není možné adoptovat kojence, ženám starším čtyřiceti let není hrazena asistovaná reprodukce [Hašková, Zamykalová 2006, Zamykalová 2005].
- 112 -
výhradně v souvislosti s možnými zdravotními riziky a biologickými omezeními. Naproti tomu rizika otcovství ve vyšším věku jsou zmiňována méně často. Silnější sociální dopady jsou ale spojovány s mateřstvím po čtyřicítce [Zamykalová 2005]. Sociální a psychologická rizika rodičovství ve vyšším věku jsou spatřována zejména ve velkém věkovém rozdílu mezi rodiči a dětmi a jsou spojena s obavou, že starší rodiče nebudou na výchovu dítěte stačit a nebudou schopni postarat se o dítě až do jeho dospělosti. Naproti tomu rizika překročení dolní věkové hranice jsou spíše psychologického (nevyzrálost) a materiálního charakteru (ekonomická nesoběstačnost) [Vidovićová, Gregorová 2007; Kučera 2000, Vašková 2006].
3. Použitá data V tomto článku vycházíme ze dvou datových zdrojů. Data za Českou republiku čerpáme z dat výzkumu veřejného mínění Naše společnost Centra pro výzkum veřejného mínění z listopadu roku 2006, v jehož rámci byly respondentům pokládány otázky na ideální věk muže a ženy při narození prvního dítěte6. V tomto výzkumu bylo dotázáno 1092 osob starších 15 let, vybraných na základě kvótního výběru. Kvótními znaky byly pohlaví, věk a vzdělání. Podrobnější vhled do problematiky věkových norem a zasazení postojů české populace do kontextu dalších evropských zemí umožňují data z třetí vlny Evropského sociálního výzkumu (European Social Survey, round 3) z roku 2006.7 Toto srovnání je ale možné jen nepřímo, protože v roce 2006 se Česká republika tohoto výzkumného šetření neúčastnila. Součástí výzkumného šetření ESS 3 byl modul Časování života: organizace životní dráhy v Evropě, který se zaměřoval na problematiku uspořádání životní dráhy a na sociální normy spojené s věkem a časováním různých životních událostí. Z důvodu omezení opakování otázek a tím i nadměrné délky dotazníku byli ve výzkumu ESS respondenti náhodně rozděleni do dvou skupin (tzv. split ballot). Polovině respondentů byly pokládány otázky týkající se mužů a druhé polovině týkající se žen. Vzhledem k tématu tohoto článku se zaměříme pouze na věková očekávání týkající se reprodukčního chování.8 Na rozdíl od českých dat zahrnují data ESS 3 vedle představ o ideálním věku, kdy se stát 6 Otázka zněla: „Jaký je Váš názor na a) ideální věk muže při narození prvního dítěte, b) ideální věk ženy při narození prvního dítěte? Vepište číslici věku. Dále respondenti mohli zvolit varianty „ideální je nemít žádné dítě“, „odmítl(a) odpověď“, „neví“. 7 Byla použita Data ESS3 edition 2, která zahrnují 19 evropských zemí. Analyzovaný soubor obsahuje celkem 34 903 respondentů starších 15 let, vybraných pravděpodobnostním výběrem. Počet dotazovaných v jednotlivých zemích byl následující: Belgie (1798), Bulharsko (1400), Kypr (995), Německo (2916), Dánsko (1505), Estonsko (1517), Španělsko (1875), Finsko (1896), Francie (1986), Velká Británie (2394), Maďarsko (1518), Švýcarsko (1804), Norsko (1750), Polsko (1721), Portugalsko (2222), Rusko (2437), Švédsko (1927), Slovinsko (1476), Slovensko (1766). Podrobnější dokumentace je k dispozici na internetové adrese: http://ess.nsd.uib.no/. Při analýzách jsou používány váhy kontrolující složení populace v jednotlivých zemích (tzv. design weight). 8 Předmětem modulu Časování života v ESS 3 (2006) byly i sociální očekávání týkající se věku ukončení denního studia, věku odstěhování se od rodičů, odchodu do důchodu či počátku sexuálního života.
- 113 -
rodičem,9 i postoje k sociálně přijatelné dolní věkové hranici (tj. do kdy je na to člověk považován za příliš mladého) a horní věkové hranici, kdy se stát rodičem (tj. od jakého věku je člověk považován za příliš starého, aby měl /další/ dítě). Respondenti byli požádáni, aby uvedli konkrétní číslici věku. Data ESS 3 dále zaznamenávají tři typy „únikových“ odpovědí: 1) názor, že ideální věk (popř. dolní či horní věková hranice) neexistuje, 2) odpověď nevím, popřípadě 3) nesouhlas s tím, že daná životní situace má vůbec nastat (např. nesouhlas s nesezdaným soužitím či s manželstvím). Pro účely srovnání síly věkových norem týkajících se reprodukce porovnáme v datech ESS 3 podíly odpovědí, že ideální věk, kdy se stát rodičem, neexistuje nebo ho nelze určit, s odpověďmi na otázky, jaký je ideální věk, kdy začít žít s partnerem (partnerkou) v nesezdaném soužití a kdy uzavřít manželství. Plné znění otázek v anglickém znění je uvedeno v Příloze.
4. Věková očekávání týkající se reprodukce – evropské srovnání Zatímco v zemích severní a západní Evropy dochází od konce šedesátých let 20. století k poklesu plodnosti, sňatečnosti a rozšiřování nesezdaných soužití a odkládání uzavření sňatku a narození dítěte do vyššího věku, v zemích střední a východní Evropy se tyto změny plně nastartovaly až v devadesátých letech po pádu komunistického režimu. Na rozdíl od západní Evropy v zemích bývalého východního bloku přetrvávala až do devadesátých let 20. století vysoká úroveň sňatečnosti, nízký sňatkový věk a nízký věk při narození prvního dítěte [Rychtaříková 2001]. S postupem individualizace v současných vyspělých společnostech podle mnoha badatelů roste diverzita představ o ideálním životním uspořádání, jedinci se vyvazují z předem jasně definovaných rolí a získávají možnost aktivně konstruovat svoji vlastní biografii. Životní dráhy jedinců se stávají dynamičtější a rozmanitější [Beck 2004 (resp. 1986), Shanahan 2000]. Můžeme proto předpokládat, že představy o ideálním věku rodičovství se budou více diferencovat a rozvolňovat. Předpokládáme, že ve skandinávských zemích a v zemích západní Evropy bude ideální věk založení rodiny v průměru vyšší než v zemích východní Evropy, kde ke změnám rodinného chování dochází až v posledních desetiletích. Otázka, zda se očekávání týkající se reprodukčního chování v zemích západní Evropy rozvolňují a rozprostírají se do širšího věkového rozmezí v důsledku rostoucí individualizace, je složitější a nelze ji zodpovědět pouze z dat mezinárodního srovnání z jednoho časového bodu. Důvodem je právě odlišné časování změn v reprodukčním chování. Vzhledem k tomu, že zvyšování věku při narození prvního dítěte započalo v západoevropských zemích o několik desetiletí dříve, je možné očekávat, že se tato změna promítla již do představ ideálního časování rodičovství starších generací. Naproti tomu v zemích východní Evropy se představy o ideálním časování mohou výrazně generačně diferencovat. Očekáváme, že v ze9 Na rozdíl od výzkumu Naše společnost 2006 otázka ve výzkumu ESS 3 výslovně nesměřovala na ideální věk při narození prvního dítěte, ale na ideální věk, kdy se stát rodičem. Kontext baterie, ve které byla tato otázka pokládána, ale podle našeho názoru implikuje, že se týká narození prvního dítěte, a proto považujeme tyto dvě otázky za srovnatelné.
- 114 -
mích, ve kterých započaly změny demografického chování již na konci šedesátých let 20. století, bude vyšší podíl respondentů uvádět, že ideální věk nelze stanovit. 4.1 Je možné určit ideální věk, kdy se stát rodičem? V prvním kroku nás zajímalo, nakolik jsou lidé v jednotlivých evropských zemích schopni stanovit ideální věk rodičovství a zda se v evropských zemích liší podíl těch, kteří existenci věkových limitů a norem v oblasti rodinného chování úplně odmítají.10 Pro posouzení významu norem týkajících se časování rodičovství je srovnáváme s názory na ideální věk, od kdy začít žít v nesezdaném soužití a kdy vstoupit do manželství. Data ESS 2006 potvrzují, že většina respondentů spojuje časování založení rodiny s určitými sociálními očekáváními a má jasné představy, v jakém věku by tyto události měly optimálně nastat. Podíl respondentů, kteří uvedli, že ideální věk, kdy mít dítě, neexistuje, dosahoval až 14 % (Tabulka 1 a Tabulka 2). Pokud zahrneme i ty, kteří nedokázali určit konkrétní ideální věk, dosahuje podíl respondentů, kteří neodpověděli, až 18 %. Nejvíce respondentů, kteří neuvedli ideální věk, kdy se stát matkou, bylo v Německu, Švýcarsku (15 %), Slovinsku a Estonsku (14 %). Naopak nejméně dotázaných neuvedlo ideální věk, kdy se stát matkou, v Belgii (2 %), Kypru (4 %), Norsku (4 %) a ve Francii (5 %).11 Ve výzkumu CVVM 2006 na otázku na ideální věk rodičovství neodpovědělo necelých 7 % respondentů.12 Ve srovnání s dalšími významnými momenty rodinné dráhy je věk, kdy se stát rodičem, nejsilněji spojen s představami o ideálním věku. Například až třetina respondentů uvedla, že neexistuje ideální věk, kdy začít žít v nesezdaném soužití s partnerem či partnerkou, nebo ho nedokázala určit. Důvodem je především to, že soužití s partnerem bez sňatku není ve všech sledovaných zemích považováno za univerzální součást životní (rodinné) dráhy. Např. v Polsku téměř 15 % (resp. 14 %) dotázaných na otázku na ideální věk, kdy začít žít s partnerem či partnerkou, neodpovědělo, protože nesezdané partnerské soužití odmítá. Ideální věk vstupu do manželství neuvedla ve výzkumném šetření ESS 2006 až pětina respondentů, přičemž mezi nimi převažoval názor, že ideální věk, kdy uzavřít sňatek, neexistuje. Celkově můžeme konstatovat, že existenci dolní věkové hranice v oblasti reprodukčního chování odmítá jen velmi nízký počet respondentů (Tabulka 3). Velmi nízký je i podíl těch, kteří nebyli schopni konkrétní věkový limit stanovit. Naproti tomu názor, že neexistuje horní věková hranice, kdy se stát rodičem, nachází větší podporu. V této položce nalézáme i největší genderové rozdíly. Názor, 10 Je třeba připomenout, že rozdíly v zastoupení těchto odpovědí mohou být způsobeny i rozdílným přístupem tazatelské sítě v jednotlivých zemích. 11 Obdobné zastoupení odpovědí bylo i v otázce na ideální věk, kdy se stát otcem. Nejvyšší podíl odpovědí nevím nebo ideální věk neexistuje nalézáme v Německu (18% podíl), Portugalsku (17,5%), Slovinsku (17%), Estonsku (16%) a Švýcarsku (12%). Nejmenší podíl dotázaných (3%–6%), kteří neuvedli ideální věk, kdy se stát otcem, byl v Belgii, Norsku, Kypru a ve Francii. 12 Na otázku na ideální věk při narození prvního dítěte muže neodpovědělo 6,6 % dotázaných a ideální věk ženy neuvedlo 7,7 % respondentů.
- 115 -
- 116 -
stát se rodiþem (A) není neví/bez ideální odpovČdi vČk 1,6 0,3 3,2 8,7 7,5 2,9 10,4 3,3 6,2 1,3 0,0 5,2 3,2 0,6 8,3 3,4 9,8 5,6 2,5 1,4 2,7 4,1 9,1 1,8 6,0 5,4 7,7 4,1 10,5 4,0 6,2 3,8 8,0 3,6 12,7 2,2 9,3 2,3 6,8 3,5
zaþít žít s partnerem bez sĖatku (B) není neví/bez nikdy ideální odpovČdi vČk 3,4 1,1 1,4 5,6 12,6 10,3 16,1 4,7 1,5 12,5 4,4 4,9 5,2 3,1 3,5 3,3 3,4 1,4 6,1 2,9 9,7 19,1 6,0 4,1 16,8 5,8 1,8 3,2 2,3 2,9 9,2 8,8 13,7 15,1 6,3 6,0 13,5 8,4 10,9 11,5 6,1 7,7 17,2 5,9 3,1 9,5 8,4 5,1 10,9 3,8 1,5 21,0 3,6 1,7 12,0 6,5 4,9 11,4 10,4 4,9
uzavĜít sĖatek (C ) není neví/bez ideální odpovČdi vČk 2,8 1,1 5,6 10,0 13,6 4,2 14,3 3,3 6,8 1,2 0 10,5 4,7 0,6 15,2 4,0 17,8 5,6 3,3 2,8 4,4 4,5 15,0 4,2 9,6 4,2 11,1 3,4 15,2 4,1 11,4 5,1 13,2 5,3 19,9 3,0 11,6 3,5 10,7 4,3 1,9 11,9 10,4 13,7 7,5 5,2 3,8 11,7 15,4 3,9 6,8 10,9 11,4 11,8 14,5 10,0 11,6 14,9 11,6 10,3
5,9 28,5 22,3 21,8 11,8 8,1 18,7 29,2 24,4 8,4 31,7 27,4 32,8 25,3 26,2 23,0 16,2 26,3 23,4 26,7
3,9 15,6 17,8 17,6 8,0 10,5 5,3 19,2 23,4 6,1 8,9 19,2 13,8 14,5 19,3 16,5 18,5 22,9 15,1 15,0
Celkem bez odpovČdi A B C
Podíl respondentĤ, kteĜí neuvedli ideální þasování rodinných startĤ žen (v %)
Zdroj: ESS 2006. Poznámky: Kategorii „nikdy neuzavĜít sĖatek“ nevybralo v žádné z dotazovaných zemí více než 1 % dotázaných, a proto ji zde samostatnČ neuvádíme. Sloupec „celkem bez odpovČdi“ zahrnuje souþet kategorií „nevím/neodpovČdČl(a)“, „ideální vČk neexistuje“, „nikdy nežít v nesezdaném soužití“ a „nikdy neuzavĜít sĖatek“.
Belgie Bulharsko Dánsko Estonsko Finsko Francie Kypr Maćarsko NČmecko Norsko Polsko Portugalsko Rusko Slovensko Slovinsko ŠpanČlsko Švédsko Švýcarsko Vel. Británie Celkem
Tabulka 1.
- 117 -
stát se rodiþem (A) není neví/bez ideální odpovČdi vČk 2,7 0,5 2,3 9,6 7,9 2,2 11,3 4,4 6,1 1,4 0,0 6,1 3,6 1,6 10,5 2,6 13,0 5,0 2,3 1,4 3,5 5,0 13,6 3,9 11,6 4,6 9,8 4,3 13,1 3,9 7,4 3,4 8,7 3,2 13,8 1,1 7,6 4,0 8,1 3,7
zaþít žít s partnerkou bez sĖatku (B) není neví/bez nikdy ideální odpovČdi vČk 3,5 1,3 1,2 5,0 13,2 6,4 11,7 3,5 0,9 13,5 6,9 3,2 4,3 4,0 2,4 3,7 3,3 1,4 5,8 3,0 4,6 17,0 5,7 4,6 16,2 5,6 1,1 2,6 3,0 2,2 8,5 8,9 14,6 23,6 6,9 2,3 14,6 9,4 6,9 12,0 5,9 7,1 15,1 4,7 2,4 9,2 6,4 6,4 9,4 3,6 0,8 20,6 3,2 1,2 10,1 6,2 3,0 11,2 9,3 3,7
uzavĜít sĖatek (C) není neví/bez ideální odpovČdi vČk 3,7 2,0 3,4 10,0 13,5 2,8 12,5 4,0 7,3 1,6 0,0 8,3 5,0 0,8 14,3 3,0 18,2 4,1 2,7 2,0 3,9 3,8 22,3 3,2 12,1 4,4 10,9 4,1 14,1 2,9 10,6 4,0 10,2 4,7 17,5 2,0 8,5 3,4 10,4 3,8 3,2 11,9 10,1 15,7 7,5 6,1 5,2 13,1 18,0 3,7 8,5 17,5 16,2 14,1 17,0 10,8 11,9 14,9 11,6 11,8
6,0 24,6 16,1 23,6 10,7 8,4 13,4 27,3 22,9 7,8 32,0 32,8 30,9 25,0 22,2 22,0 13,8 25,0 19,3 24,2
5,7 13,4 16,3 16,5 8,9 8,3 5,8 17,3 22,3 4,7 7,7 25,5 16,5 15,0 17,0 14,6 14,9 19,5 11,9 14,2
Celkem bez odpovČdi A B C
Podíl respondentĤ, kteĜí neuvedli ideální þasování rodinných startĤ mužĤ (v %)
Zdroj: ESS 2006. Poznámky: Sloupec „celkem bez odpovČdi“ zahrnuje souþet kategorií „nevím/neodpovČdČl(a)“, „ideální vČk neexistuje“, „nikdy nežít v nesezdaném soužití“ a „nikdy neuzavĜít sĖatek“.
Belgie Bulharsko Dánsko Estonsko Finsko Francie Kypr Maćarsko NČmecko Norsko Polsko Portugalsko Rusko Slovensko Slovinsko ŠpanČlsko Švédsko Švýcarsko Vel. Británie Celkem
Tabulka 2.
- 118 -
Podíl respondentĤ, kteĜí neuvedli dolní a horní vČkové hranice, kdy se stát rodiþem pro ženy a pro muže (v %)
Ženy Muži Celkem bez odpovČdi dolní vČková horní vČková dolní vČková horní vČková dolní vČková horní vČková hranice hranice hranice hranice hranice hranice nikdy neví nikdy neví nikdy neví nikdy neví ženy muži ženy muži pĜíliš pĜíliš pĜíliš pĜíliš mladá stará mladý starý Belgie 0,5 0,2 0,8 0,5 1,0 0,4 2,7 1,4 0,7 1,4 1,3 4,1 Bulharsko 0,6 7,8 8,4 19,0 0,7 7,2 17,0 18,8 8,4 7,9 27,4 35,8 Dánsko 1,4 5,3 1,5 4,0 2,2 3,8 2,2 3,4 6,7 6,0 5,4 5,6 Estonsko 0,8 6,3 6,2 6,6 0,4 6,9 13,2 7,4 7,1 7,3 12,8 20,6 Finsko 1,6 2,6 4,5 3,8 1,4 2,7 7,4 3,3 4,2 4,1 8,3 10,7 Francie 0,0 2,8 0,0 1,9 0,0 1,7 0,0 2,7 2,8 1,7 1,9 2,7 Kypr 0,6 2,4 0,0 7,5 1,4 1,6 5,8 5,8 3,0 3,0 7,5 11,6 Maćarsko 1,4 3,5 2,5 4,5 1,3 5,2 10,1 5,2 5,0 6,5 6,9 15,3 NČmecko 0,5 4,6 2,3 6,3 1,6 4,7 6,5 5,9 5,1 6,3 8,7 12,4 Norsko 0,5 1,6 1,4 2,9 0,8 0,9 3,1 1,9 2,1 1,7 4,2 5,0 Polsko 0,5 4,7 2,5 9,5 0,5 6,2 8,2 9,6 5,2 6,7 12,0 17,8 Portugalsko 0,6 4,2 2,6 6,9 1,8 6,3 11,3 12,2 4,8 8,1 9,5 23,5 Rusko 1,1 5,9 5,4 12,9 1,9 9,7 15,4 19,9 7,1 11,6 18,4 35,3 Slovensko 0,7 4,4 4,6 5,9 1,2 5,4 11,0 8,9 5,1 6,6 10,5 19,9 Slovinsko 1,8 7,4 4,9 8,4 0,9 7,2 12,0 9,6 9,2 8,1 13,3 21,6 ŠpanČlsko 0,4 2,9 3,1 4,8 1,1 5,3 7,5 7,9 3,4 6,4 8,0 15,4 Švédsko 0,7 3,7 4,1 4,9 0,9 4,6 3,8 5,4 4,4 5,5 9,0 9,2 Švýcarsko 0,8 4,3 2,4 4,5 1,6 3,8 3,5 3,8 5,2 5,4 7,0 7,3 Vel. Británie 0,6 3,3 3,0 5,5 1,4 3,8 8,0 4,3 3,9 5,2 8,5 12,3 Celkem 0,8 4,1 3,2 6,2 1,2 4,7 7,8 7,3 4,8 5,9 9,4 15,1 Zdroj: ESS 2006. Poznámka: Sloupec „celkem bez odpovČdi“ zahrnuje souþet kategorií „nevím/neodpovČdČl(a)“ a „nikdy není pĜíliš mladý(á)/starý(á)“.
Tabulka 3.
že muž není nikdy příliš starý na to, aby měl dítě, zastává až 17 % dotázaných. Relativně vysokých hodnot dosahuje i podíl těch, kteří nedovedli horní věkový limit stanovit. Sociální věkové limity mateřství neuznávalo nejvýše 8 % dotázaných. Srovnání odpovědí nepotvrzuje předpoklad, že k neexistenci věkových limitů rodinného chování se budou přiklánět spíše obyvatelé zemí západní Evropy a Skandinávie. Naopak překvapivě nejvíce odpovědí, že nikdy není pozdě mít (další) dítě, nacházíme ve východoevropských zemích. V Bulharsku a Rusku neuvedlo horní věkovou hranici, od kdy je muž příliš starý, aby měl (další) dítě, více než 35 % dotázaných. Vyšší podíl „chybějících odpovědí“ byl i v Polsku. Naopak v Belgii, Kypru, Finsku, Francii a Norsku je zastoupení respondentů, kteří neuvedli konkrétní věkovou hranici či ideální věk, nejnižší a nejméně respondentů se zde přiklání k tomu, že věkové normy neexistují. Data ESS naznačují, že nezanedbatelná část populace v jednotlivých evropských zemích nedokázala na otázky na ideální věk a věkové rozmezí reprodukce odpovědět. Skutečnost, že respondent neuvedl konkrétní věk, nemusí znamenat, že odmítá existenci věkových norem. Za odpovědí nevím se může skrývat názor, že ideální věk záleží na okolnostech, případně že ideální věk spadá do určitého věkového intervalu. 4.2 Představy o ideálním časování reprodukce – evropské srovnání Tabulka 4 ukazuje průměrný ideální věk, kdy se stát rodičem, a sociálně vnímané dolní a horní věkové hranice rodičovství v jednotlivých evropských zemích. Dolní věková hranice rodičovství se ve sledovaných zemích pohybuje kolem věku dosažení zletilosti, konkrétně mezi 18. a 20. rokem u žen a u mužů mezi 19 a 22 roky. Za horní věkovou hranici reprodukce je považován věk mezi 40 a 43 roky u žen a mezi 45 až 50 roky u mužů.13 Průměrný ideální věk, kdy se stát matkou, dosahuje nejvyšších hodnot ve Švýcarsku (26,8) a Španělsku (26,7), nejnižších v Rusku (22,6). V České republice průměr dosahuje podle dat CVVM 24,7 roků u žen a 28,2 let u mužů. Česká republika tak stojí mezi východoevropskými zeměmi, kde je ideální věk, kdy se stát matkou, kladen ještě do nižšího věku, a zeměmi západní Evropy, kde je dávána přednost vyššímu věku. Tyto rozdíly zhruba odrážejí i rozdíly v reálném časování narození prvního dítěte. Mezi země s nejnižším průměrným věkem matky při prvním porodu, tj. nižším než 25 let, se řadí státy východní Evropy: Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva. V zemích západní a jižní Evropy dosahuje průměrný věk matky při prvním porodu hodnot 27 – 29,5 let [údaje za rok 2004 dle Porodnost a plodnost 2006]. Hodnoty ideálního věku, kdy se stát otcem, se pohybují mezi 25,5 a 29 lety, tj. v průměru až o 3,5 let výše než u žen. Pokud jde o představy o ideálním časování otcovství, řadí se ale Česká republika k zemím, kde je průměrný ideální věk nejvyšší. Ideální věk, kdy se stát otcem, je podle Čechů v průměru ve 28,2 letech. 13 K podobným závěrům dochází i Hašková a Zamykalová [2006] ve studii vycházející z biografických vyprávění bezdětných mužů a žen. Zatímco u žen tvoří čtyřicet let věk, od kdy začíná být bezdětnost popisována jako definitivní, u mužů je tento věkový zlom posunut k hranici padesáti let.
- 119 -
- 120 -
ideální vČk
Ženy dolní vČková hranice prĤmČr SD 19,4 3,1 19,1 2,9
horní vČková hranice prĤmČr SD 40,7 4,9 41,2 4,8
ideální vČk
Muži dolní vČková hranice prĤmČr SD 20,6 3,2 21,3 3,8
6,0 8,0 8,4 7,5 7,3 7,7 7,5 7,1 7,7 8,5 8,5 7,9 8,0 7,3 7,0 6,7 8,1 7,7
45,3 51,1 50,5 47,6 48,2 45,7 47,3 47,3 46,6 48,1 47,6 46,6 48,7 45,9 47,8 47,1 48,2 47,4
horní vČková hranice prĤmČr SD 45,5 7,5 45,4 6,3
Ideální vČk, kdy stát rodiþem, a sociálnČ pĜijatelná dolní a horní vČková hranice mateĜství a otcovství
prĤmČr SD prĤmČr SD Belgie 25,7 2,9 27,2 3,4 Bulharsko 23,7 2,7 26,4 3,4 ýR 24,7 2,7 28,2 3,1 Dánsko 25,6 2,9 20,0 2,8 40,5 4,2 26,8 2,9 21,3 3,2 Estonsko 23,4 2,6 18,8 2,5 43,3 5,3 25,8 3,2 20,5 3,3 Finsko 24,1 3,2 19,1 2,6 42,6 4,7 25,8 3,5 20,4 3,2 Francie 25,6 3,1 19,4 3,3 42,0 4,8 27,2 3,3 21,1 3,7 Kypr 26,2 2,5 19,7 3,1 42,6 5,4 29,0 3,3 21,2 3,2 Maćarsko 24,9 3,2 19,8 3,5 39,1 5,0 27,7 3,5 22,3 4,3 NČmecko 25,5 3,2 19,1 2,9 41,5 4,7 27,4 3,4 20,7 3,5 Norsko 25,3 2,8 18,9 2,4 41,6 4,4 26,5 3,0 20,0 2,8 Polsko 23,9 2,7 18,7 2,6 40,6 5,4 25,7 2,7 20,2 2,8 Portugalsko 24,5 3,2 18,3 2,7 42,7 5,6 26,3 3,4 19,7 3,2 Rusko 22,6 2,4 19,1 2,7 40,9 5,9 25,5 3,1 20,9 3,5 Slovensko 24,4 3,6 19,1 2,9 40,8 5,9 26,6 3,5 20,7 3,5 Slovinsko 24,6 3,0 19,3 2,9 42,4 5,4 27,0 3,3 21,3 3,6 ŠpanČlsko 26,7 3,3 19,3 4,3 42,8 5,4 28,1 3,4 20,0 3,7 Švédsko 25,7 3,3 19,5 3,0 42,5 5,1 27,1 3,4 21,0 3,4 Švýcarsko 26,8 3,2 19,4 2,8 41,7 4,5 28,5 3,2 21,2 3,4 Vel. Británie 24,7 3,8 19,0 3,1 42,5 5,5 26,4 4,0 20,3 3,8 Celkový prĤmČr 24,9 3,3 19,2 3,0 41,7 5,2 26,8 3,4 20,7 3,5 Zdroj: ESS 2006. Za ýeskou republiku data Naše spoleþnost 2006 (listopad). Poznámka: SD – smČrodatná odchylka.
Tabulka 4.
Graf 1.
PĜedstavy o ideálním vČku, kdy stát rodiþem – pro ženy a pro muže
29,5
CY
ideální vČk rodiþovství - muži
29 28,5
CH
CZ
28
E
H
27,5
D F
27
SLO
26,5
SK
BG
GB
P
26
RUS
25,5
EST
B S DK
N
FIN PL
25 22
23
24
25
26
27
28
ideální vČk rodiþovství - ženy
Zdroj: ESS 2006. Za ýeskou republiku data Naše spoleþnost 2006 (listopad). VysvČtlení zkratek: B Belgie DK Dánsko GB Vel. Británie PL Polsko BG Bulharsko E ŠpanČlsko H Maćarsko RUS Rusko CY Kypr EST Estonsko CH Švýcarsko S Švédsko CZ ýeská rep. F Francie N Norsko SK Slovensko D NČmecko FIN Finsko P Portugalsko SLO Slovinsko
Vyšší hodnoty nalézáme jen ve Španělsku, Švýcarsku a na Kypru. Vzájemný vztah mezi časováním ideálního věku, kdy se stát rodičem, u mužů a u žen ve sledovaných zemích ukazuje Graf 1. Podrobnější obrázek o struktuře představ o ideálním věku rodičovství získáme, podíváme-li se blíže na rozložení odpovědí (Tabulka 5). Z hlediska odkládání narození dětí do vyššího věku je důležitý podíl respondentů v jednotlivých evropských zemích, kteří kladou ideální věk ženy, kdy se stát matkou, na hranici 30 let a výše. Hranici třiceti let lze považovat za významný mezník, kdy sílí tlak na bezdětné mít děti a kdy roste vědomí rizik spojených s dalším odkládáním těhotenství [Hašková, Zamykalová 2006; Bartošová 2007]. Největší podíl odpovědí, že ideální věk mateřství je až po třicítce, nalézáme ve Španělsku a Švýcarsku. Tento názor zde vyslovuje více než čtvrtina dotázaných. Téměř pětina respondentů považuje pozdější mateřství za ideální i ve Švédsku a ve Francii. Naproti tomu v Rusku, Estonsku a Bulharsku tento názor zastává jen méně než 4 % dotázaných a většina respondentů považuje za optimální stát - 121 -
- 122 -
52,8 64,4 40,5
40,2 24,6 56,5
42,8
25,9 12,8
35,1 28,1
26,5 51,1 36,6 69,8 44,2
36,0
16,7 24,3 14,3 38,9
Finsko
Francie Kypr
Maćarsko NČmecko
Norsko Polsko Portugalsko Rusko Slovensko
Slovinsko
ŠpanČlsko Švédsko Švýcarsko Vel. Británie
28,3 18,0 26,1 13,5
9,5
9,6 4,6 9,3 1,5 10,5
13,5 14,6
17,5 12,2
7,8
7,0 10,9 2,9
30+ 13,6 3,6
Celkem 35,2 52,6 12,1 Zdroj: ESS 2006. PZa ýeskou republiku data Naše spoleþnost 2006 (listopad).
55,0 57,7 59,6 47,6
54,5
63,8 44,3 54,1 28,7 45,4
51,4 57,3
56,6 75,0
49,4
25–29 60,7 46,8
do 24 let 25,7 49,6
ženy
15,6
8,6 13,7 4,4 23,3
11,2
13,6 22,3 18,3 26,5 16,5
11,0 11,5
11,1 1,9
25,1
6,9 13,9 23,0
do 24 let 13,6 17,6
54,0
46,8 51,1 47,4 48,3
55,4
62,7 64,0 55,8 56,0 54,8
47,0 51,3
53,1 44,7
53,1
51,3 61,5 57,2
25–29 55,7 59,5
muži
Rozložení odpovČdí na ideální vČk, kdy se stát rodiþem (Ĝádková procenta)
Belgie Bulharsko ýR Dánsko Estonsko
Tabulka 5.
30,5
44,6 35,2 48,2 28,4
33,4
23,7 13,7 25,8 17,6 28,8
42,0 37,1
35,8 53,4
21,8
41,9 24,7 19,9
30+ 30,7 23,0
se matkou ve věku mladším 25 let. Vzhledem k tomu, že ideální věk rodičovství je pro muže kladen do vyššího věku než u žen, není překvapující, že v případě mužů je věk nad třicet let uváděn výrazně častěji (až 50 % dotázaných). Co se týče ideálního časování mateřství patří Česká republika spíše k zemím, kde má mateřství po třicítce nižší podporu – za ideální věk, kdy se stát matkou, považuje věk vyšší než třicet let jen 7 % respondentů. Pokud jde o věk, kdy se stát otcem, Česká republika se řadí k zemím, kde je častěji považováno za ideální, aby se stal muž otcem ve věku třiceti let nebo výše.
5. Představy o ideálním věku rodičovství v České republice V předchozí části jsme se soustředili na evropské srovnání. V této části se podrobněji zaměříme pouze na Českou republiku a pokusíme se odpovědět na otázku, nakolik se představy o ideálním věku diferencují podle vzdělání a v generačním pohledu. Během devadesátých let 20. století dochází v České republice k rozšiřování věkových pásem považovaných za vhodná pro uzavření sňatku a pro narození dítěte a představy o časování těchto událostí se více diferencují [Kučera 2000]. Srovnání s daty z roku 1996 [Pikálek 1997] naznačuje, že mezi lety 1996–2006 došlo jen k mírnému posunu představ o ideálním časování narození dítěte do vyššího věku (z 24,0 na 24,7 v případě žen a z 27,5 na 28,2 v případě mužů). Zároveň s tím se zvyšuje podíl lidí, kteří ideální věk rodičovství posunují až na třicítku a výše. Zatímco v roce 1996 uvedlo ideální věk ženy při narození prvního dítěte vyšší než 30 let jen 2,6 % respondentů, v roce 2006 se jejich podíl zvýšil na 7%. Stát se otcem až po dosažení třicet let považovalo za ideální v roce 1996 25,6 % respondentů [Šalamounová, Šamanová 2003]. O deset let později byl jejich podíl již 42%. Předchozí studie ukazují, že představy o ideálním časování mateřství a otcovství se liší výrazně podle vzdělání, ale nenacházejí rozdíly podle věku a pohlaví [Šalamounová, Šamanová 2003; Pikálek 1997]. Vidovićová a Gregorová [2007] naopak dokumentují, že postoje týkající se vhodného časování rodičovství se liší podle věku a jsou kohortně podmíněny. Na základě interpretace polostrukturovaných rozhovorů ukazují, že příslušníci odlišných kohort mají díky svým odlišným životním zkušenostem rozdílné představy o vhodném časování vstupu do rodičovství [Vidovićová, Gregorová 2007]. Předchozí studie se ale přímo nesoustředily na vztah mezi vzděláním a věkem. Je možné předpokládat, že vliv věku (kohortní příslušnosti) se liší podle vzdělání. Pro účely další analýzy byli respondenti rozděleni do tří věkových skupin. Nejmladší kohortu tvoří lidé narození po roce 1970, kteří realizují nebo plánují realizovat své reprodukční plány až v nových sociálněekonomických podmínkách po roce 1989. Kohorta lidí středního věku zahrnuje lidi narozené v letech 1947 –1970, kteří započali reprodukční období již v období socialismu, přičemž část z nich měla děti až po roce 1989. Naproti tomu příslušníci nejstarší věkové kohorty (narození před rokem 1946) reprodukci z větší části ukončili před již rokem 1989, kdy překročili čtyřicítku.14 Následující grafy uka14 Do první kohorty byly zahrnuti respondenti do 35 let, do druhé lidé ve věku 35–59 a do třetí lidé starší 60 let.
- 123 -
Graf 2. Ideální vČk pĜi narození prvního dítČte podle vzdČlání a kohorty a) ideální vČk ženy 27
26,6
26,5 26 25,5
25,7 25,0
25
25,3 25,0
25,0 24,7 24,4
24,5
24,1
24,0
24
23,9 23,6
23,5 23 22,5 22 nejmladší kohorta ZŠ
stĜední vČk
SŠ bez maturity
nejstarší kohorta
SŠ s maturitou
VŠ
a) ideální vČk muže 31
30,5
30 29
29,4 28,9
28,6 28,6
28,1
28
27,5 27,5
28,5 27,3
27,4
28,0
27 26 25 24 23 22 nejmladší kohorta ZŠ
stĜední vČk
SŠ bez maturity
nejstarší kohorta
SŠ s maturitou
Zdroj: Naše spoleþnost 2006 (listopad). N=1019.
- 124 -
VŠ
- 125 -
0,29
Pohlaví (ref. muž)
R2 0,09 N 1012 Zdroj: Naše spoleþnost 2006 (listopad).
nejml.kohorta*ZŠ nejml.kohorta*SŠ bez mat. nejml.kohorta*SŠ s mat.
0,23 0,22
1,21 0,32
Kohorta (ref. Nejstarší ) nejmladší kohorta stĜední kohorta 0,17
0,000 0,000
0,36 0,20
0,081
0,000 0,152
0,000 0,000 0,040
0,000
0,31 0,28 0,29
24,23
Sig.
-0,72 -0,68 -0,66
0,28
1,83 0,33
1,34 0,85
-1,11 -1,10 -0,40
24,05
Koef.
Ideální vČk ženy
VzdČlání (ref. vysokoškolské) základní -1,35 SŠ bez maturity -1,31 SŠ s maturitou -0,60 ideální poþet dČtí (ref. 2+) ideální je mít 1 dítČ 1,35 ideální je mít 2 dČti 0,85
Konstanta
Koef.
M1 stand. chyba 0,33
0,09 1012
0,66 0,61 0,64
0,17
0,57 0,23
0,36 0,20
0,41 0,34 0,35
M2 stand. chyba 0,36
0,274 0,272 0,298
0,097
0,001 0,150
0,000 0,000
0,007 0,001 0,250
0,000
Sig.
0,28
1,05 0,09
1,59 0,74
-1,26 -1,48 -0,43
0,08 1008
0,19
0,26 0,26
0,41 0,24
0,36 0,33 0,34
0,141
0,000 0,702
0,000 0,002
0,000 0,000 0,201
Ideální vČk muže M3 koef. stand. sig. chyba 27,99 0,38 0,000
Tabulka 6. Regresní analýza. PĜedstavy o ideálním vČku ženy a muže pĜi narození prvního dítČte
zují, jak se liší představy o ideálním věku mužů a žen při narození prvního dítěte podle vzdělání a kohorty. Z grafů 2a a 2b je patrné, že s vyšším vzděláním a s příslušností k mladší kohortě se ideální věk rodičovství posouvá do vyššího věku. Tento posun ale není rovnoměrný. Tyto grafy naznačují, že nejvýraznější rozdíly mezi vzdělanostními kategoriemi zaznamenáváme v nejmladší kohortě. Pro posouzení vlivu vzdělání a věku byla použita regresní analýza, která umožňuje porovnat „čistý vliv“ jednotlivých proměnných. Lze očekávat, že se názory na ideální věk rodičovství liší v důsledku odlišných životních zkušeností a že roli hraje věk, ve kterém se respondent či respondentka sám(a) stal(a) rodičem. Relevantní by proto bylo zahrnout do analýzy i reálný věk respondentů při narození dítěte. Data ale neposkytují informace o věku dítěte. Představy o ideálním věku při narození prvního dítěte se mohou lišit i v závislosti na počtu plánovaných dětí. Budeme proto ověřovat, zda ti, kteří považují za ideální dvě a více dětí v rodině, kladou časování narození prvního dítěte do nižšího věku než ti, kteří chtějí jen jedno dítě.15 Nejvyšší dosažené vzdělání bylo rozlišeno do čtyř kategorií: základní vzdělání, střední bez maturity, střední s maturitou a vysokoškolské. Regresní analýza (viz Tabulka 6) byla provedena zvláště pro ideální věk mužů a zvláště pro ideální věk žen a vstupovaly do ní proměnné kohorta, vzdělání a pohlaví a ideální počet dětí v rodině (Model 1 a 3). Analýza potvrdila, že se představy o ideálním věku, kdy se stát otcem a matkou, liší podle kohorty narození a podle vzdělání. Neprokázalo se ale, že by se postoje k ideálnímu věku, kdy se stát rodičem, lišily podle pohlaví. V názorech na časování rodičovství se výrazně odlišují lidé mladší 35 let (tj. nejmladší kohorta). Naproti tomu názory na ideální věk při narození prvního dítěte lidí středního věku a příslušníků nejstarší kohorty se statisticky významně neliší. Zatímco pokud jde o ideální věk, kdy se stát matkou, platí, čím nižší vzdělání, tím nižší je ideální věk, kdy se stát matkou, v názorech na nejvhodnější věk mužů při narození prvního dítěte se rozlišují lidé bez maturity a s maturitou. Postoje středoškoláků s maturitou a lidí s vysokoškolským vzděláním na ideální věk, kdy se stát otcem, se neliší. Názory na ideální věk rodičovství jsou ovlivněny i představami o ideálním počtu dětí v rodině. Ti, kteří upřednostňují početnější rodinu, kladou ideální věk při narození prvního dítěte do nižšího věku. V druhém kroku (Model 2) jsme ověřovali, zda se i při kontrole dalších proměnných prokáže, že se v nejmladší kohortě rozšiřují rozdíly mezi jednotlivými vzdělanostními skupinami. Interakční efekt mezi příslušností do nejmladší kohorty a vzděláním se však neukázal jako statisticky významný.16 To jinými slovy znamená, že postoje k ideálnímu časování rodičovství závisí na vzdělání, ale síla tohoto vlivu se v jednotlivých kohortách neliší.
6. Závěr Záměrem tohoto článku je zasadit problematiku ideálního časování rodičovství do konceptu životní dráhy a věkových norem. V tomto článku jsme se věnova15 Otázka zněla: „Jaký je Váš názor na ideální počet dětí v rodině? Napište číslice počtu.“ 16 Stejné výsledky přinesla i analýza, kde závislou proměnou byl ideální věk mužů při narození prvního dítěte, a proto ji zde neuvádíme.
- 126 -
li srovnání představ o ideálním časování rodičovství v České republice s postoji v dalších evropských zemích. Na datech z České republiky jsme se zaměřovali i na diferenciaci představ o ideálním věku, kdy se stát rodičem, podle kohorty narození a podle vzdělání. Významným diferencujícím faktorem je podíl populace jednotlivých evropských zemí, který považuje za ideální mateřství až po dosažení třiceti let. Předpokládali jsme, že v zemích západní Evropy bude ideální věk rodičovství v průměru vyšší než v zemích střední a východní Evropy. Zatímco v názorech na ideální věk mateřství tvoří Česká republika jakýsi přechodový typ mezi zeměmi západní Evropy a zeměmi východní Evropy, pokud jde o názory na ideální věk, kdy se stát otcem, řadí se Česká republika k zemím, kde je průměrný ideální věk nejvyšší. Srovnání s předchozími výzkumy dokládá, že se v České republice mění představy o ideálním časování rodičovství a že se ideální věk mateřství a otcovství posouvají do vyššího věku. Vyšší věk při narození dítěte považují za ideální lidé mladší 35 let a lidé s vyšším vzděláním. Srovnání s postoji v západoevropských zemích naznačuje, že je pravděpodobné, že trend zvyšování věku při narození prvního dítěte bude ještě dále pokračovat. Při zkoumání věkových očekávání nemůžeme pominout nezanedbatelný podíl těch, kteří odmítají existenci ideálního věku rodičovství a věkových hranic rodičovství, případně je nedokážou konkrétně určit. Oproti předpokladům byly nejvyšší podíly respondentů, kteří neuvedli horní věkovou hranici, kdy mít (další) dítě, ve východoevropských zemích. Otázkou pro další výzkum je, co se za těmito odpověďmi skrývá a kdo jsou nositelé těchto postojů. Neuvedení konkrétního věku nemusí nutně znamenat, že věkové normy zcela ztrácejí svůj význam. Věková očekávání se nemusí vázat pouze přímo na konkrétní chronologický věk, ale např. na koreláty věku (např. ukončení studia) nebo se mohou odvíjet od představ o vhodné časové následnosti určitých rolí [srv. Vidovićová a Gregorová 2007]. Tento článek se soustředil jen na dílčí téma problematiky sociálních věkových norem týkajících se reprodukce. Problematika věkových reprodukčních norem je mnohem širší a její významnou součástí je otázka sociálních dopadů a sankcí, které se vážou k odlišnému (off-time) časování. Zjištění zahraničních i českých studií nicméně naznačují, že opožděné časování rodičovství není provázeno významnými sociálními sankcemi a negativními postoji okolí [Settersten, Hägestad 1996; Bartošová 2007]. Trend zvyšování věku při narození dítěte je spojen s poklesem intenzity plodnosti. S růstem věku při narození dítěte lze proto očekávat i nárůst rodin jen s jedním dítětem. Mnozí demografové upozorňují na to, že odkládání rodičovství do pozdějšího věku může mít za následek to, že se některým již reprodukční plány nepodaří naplnit a zůstanou bezdětní [Sobotka 2006].
Literatura Alan, J. 1989. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama. Bartošová, M. 2007. „Životní dráhy prvorodiček po třicítce: proč mít dítě později?“ Gender, rovné příležitosti, výzkum 8(2): 75-81. Beck, U. 2004 (v orig .1. vyd. 1986). Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha: Sociologické nakladatelství.
- 127 -
Billari, F. C., A. C. Liefbroer. 2007. „Should I Stay or Should I Go? The Impact of Age Norms on Leaving Home.“ Demography 44(1): 191-198. ČSÚ. 2006. Porodnost a plodnost 2001–2005. 2006. Praha: Český statistický úřad. Dostupné na internetu: http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/p/4008-06 (2. 9. 2008). Hamplová, D. 2004. „Výzkum životní dráhy a event-history analýza.“ SDA info 6(1): 8-10. Hamplová, D., P. Šalamounová, G. Šamanová (eds.) 2006. Životní cyklus. Sociologické a demografické perspektivy. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hamplová, D. (ed.) a kol. 2007. Děti na psí knížku? Mimomanželská plodnost v ČR. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Hašková, H., L. Zamykalová. 2006. „Mít děti – co je to za normu? Čí je to norma?“ Biograf (40-41): 130 odst. Dostupné na internetu: http://www.biograf.org/clanky/ clanek.php?clanek=v4001 Havlíková, J. 2007. „Věk v sociologické teorii: Perspektiva životního běhu.“ Sociální studia 1-2: 179-200. Kohli, M. 1986. „The world we forgot: a historical review of the life course. Pp. 271-303 in V. W. Marshal. Later Life. The Social Psychology of Aging. London: Sage. Kučera, M. 2000. „Představy o postavení sňatku a narození dětí v životní dráze mladých svobodných lidí.“ Pp. 45-66 in L. Fialová a kol. Představy mladých lidí o manželství a rodičovství. Praha: Sociologické nakladatelství. Marini, M. 1984. „Age and Sequencing Norms in Transition to Adulthood.“ Social Forces 63(1): 229-244. Modell, J. 1997. „What Do Life-Course Norms Mean?“ Human Development 40(5): 282-286. Neugarten, B. L., J. W. Moore, J. C. Lowe. 1965. „Age Norms, Age Constraints, and Adult Socialization.“ The American Journal of Sociology 70(6): 710-717. Pikálek, D. 1997. „Vstup do manželství a děti v rodině.” Data & Fakta 4. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Rychtaříková, J. 2007. „Porodnost v České republice: současný stav a nedávné trendy.“ Pp. 79-93 in Populační vývoj České republiky. Praha: Přírodovědecká fakulta UK. Rychtaříková, J. 2001. „Minulá a současná diferenciace reprodukce v Evropě.“ Pp. 1025 in J. Rychtaříková, S. Pikálková, D. Hamplová. Diferenciace reprodukčního a rodinného chování v evropských populacích. Sociologické texty SP 01:10. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Settersten, R. A. Jr. 2003. „Age Structuring and the Rhythm of the Life Course.“ Pp. 81-97 in J. T. Mortimer, M. J. Shanahan (eds.). Handbook of the Life Course. New York: Kluwer Academic/Plenum Publishers. Settersten, R. A. Jr., K. U. Mayer. 1997. „The Measurement of Age, Age Structuring, and Life Course.“ Annual Review of Sociology 23: 233-261. Settersten R. A. Jr. 1997. „The Salience of Age in Life Course.“ Human Development 40: 357-281. Settersten, R. A. Jr., G. O. Hägestad. 1996. „What´s the Latest? Cultural Age Deadlines for Family Transitions.“ The Gerontologist 36(2): 178-188. Shanahan, M. J. 2000. „Pathways to Adulthood in changing societies: Variability and Mechanisms in Life Course Perspective.“ Annual Review of Sociology 26: 667- 692.
- 128 -
Smith, T. W. 2004. „Coming of age in twenty-first century America: public attitudes towards importance and timing of transitions to adulthood.“ Ageing International 29(2): 136-148. Sobotka, T. 2006. „Bezdětnost v České republice.“ Pp. 60-78 in D. Hamplová, P. Šalamounová, G. Šamanová (eds.). Životní cyklus. Sociologické a demografické perspektivy. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Sobotka, T: 2003. „Změny v časování mateřství a pokles plodnosti v České republice v 90. letech.“ Demografie 45(2): 77-87. Šalamounová, P., G. Šamanová. 2003. „Představy respondentů o partnerských vztazích.“ Naše společnost (3-4): 25-31. Vašková, R. 2006. „Rozhodovací procesy náctiletých matek vedoucí k volbě časného rodičovství“ Pp. 79-117 in Hamplová, D., P. Šalamounová, G: Šamanová (eds.) 2006. Životní cyklus. Sociologické a demografické perspektivy. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Vidovićová, L., Gregorová, E. 2007. „Věkové normy v sociologické perspektivě.“ Sociální studia 1-2: 201-217. Zamykalová, L. 2005. „Babičky-matky? Diskurzivní konstrukce mateřství skrze asistovanou reprodukci“. Gender, rovné příležitosti, výzkum 6(1): 35-38.
Použitá data European Social Survey, round 3, 2006 (edition 2). Dostupné na internetu: http://ess. nsd.uib.no/. Naše společnost 2006 (listopad). Centrum pro výzkum veřejného mínění. Sociologický ústav AV ČR.
Příloha 1 Formulace otázek ESS 3 v anglickém znění. Otázky byly kladeny zvlášť pro muže a pro ženy. Zde uvádíme jen variantu otázek týkající se žen. 1. Ideální věk We are now going to ask you a series of questions about the ideal age for girls or women to do certain things, then about when they are too young and finally about when they are too old to do certain things. In each case please give an approximate age. In your opinion, what is the ideal age for a girl or woman: ….to start living with a partner she is not married to? ….to get married and live with her husband? ….to become a mother? WRITE IN AGE: (Don’t know) (No ideal age) (Should NEVER live with partner not married to/Should NEVER get married)
- 129 -
2. Dolní věková hranice Sometimes people are considered too young to do or experience certain things... Before what age would you say a woman is generally too young: ...to become a mother?
3. Horní věková hranice In the same way as people are sometimes considered too old to do certain things, sometimes they are considered to be too old. After what age would you say a woman is generally too old ...to consider having any more children? WRITE IN AGE: (Don’t know) (Never too young / (Never too old) INTERVIEWER NOTE FOR ALL ITEMS ASKING FOR AN AGE: If respondent states ‘No ideal age’/‘Never too young’/‘Never too old’ accept answer and do NOT probe. If respondent provides an age range, ask for a specific age within that range. If respondent cannot give specific age, code as don’t know.
- 130 -
