IBP = jednotka informace N+I+C = Informační Bod Prostoru POHYB v prostředí času a STAV POHYBU v podobě uzavřené myšlenkové či hmotné konstrukce, nezávislé na hodnotě času - jsou základnou, dvojprvkem, ze kterého vycházím v popisu fungování všech sil v prostoru. Z denní praxe víme, že cokoliv nového má nejdříve svou myšlenkovou předlohu, je tedy MOŽNÉ a NUTNÉ při hledání „POČÁTKU EXISTENCE“ najít tuto předlohu ve slovu, které vyjadřuje NEEXISTENCI. K pochopení vztahů, které ve vesmíru FUNGUJÍ - je nutné představit si obsah pojmu NIC. Zkusme to tedy. V „nicu“ prostor nebo čas ještě neexistoval. Neexistoval tedy ani bůh nebo hmota. Co tedy nutně muselo vzniknout jako první? Odpověď je na druhém konci , ve slovu „VŠE“, víme přeci, že vše je v pohybu. POHYB a KLID je tak nutným začátkem pro pochopení rozdílů mezi hmotným a nehmotným světem. Je tedy vhodné definovat jednotku pro „klidový/stavový/ prostor“, do kterého ukládáme své poznatky. Název INFORMAČNÍ BOD je na počátku pojmu „informace“, známe jej v podobě „nápadu“, myšlenky, kterou rozvíjíme. BOD je nehmotnou myšlenkovou konstrukcí, jedinečným místem, kam lze umístit „ZAČÁTEK nebo CÍL“. Každá informace má svůj nosič – materiál, popř. stav fyzikální síly. Dvojice „nosič + jím nesená informace“ je také dvojprvkem, dalším k původní dvojici „pohyb a klid“. Rozdíl je patrný, pohyb nikdy nemůže být klidem, ale informace bez nosiče nemůže vzniknout. Dvojice „myšlenka + člověk“ je přirozeným následkem všech předchozích „pohybů a stavů“ v prostoru. Pokud je základnou všeho NEEXISTENCE, tak prvním krokem k existenci něčeho je VZNIK POHYBU. Tady začíná příběh o cestě časem zpět, k neexistenci času i prostoru, cesta k počátku všeho. A protože nevím, jak a proč vznikl „prvotní pohyb“ proto musím také potvrdit existenci entity, kterou obvykle nazýváme BŮH. To, co musel bůh udělat ještě, abychom jako příroda a lidstvo vznikli, známe jako efekty dvou principů. A) Princip PROTISMĚRU známe jako „zákon AKCE/RE/AKCE“ B) Princip ÚNAVY známe jako „vznik CHYBY a DVA ZPŮSOBY OPRAV“. Zde, v užití chyby je také třeba hledat základnu fraktální struktury minimálně této galaxie. a) Zařazením použitelné „části chyby“ zvyšujeme kvalitu původního celku (růst a variabilitu fraktálu). b) Odstraněním chyby vytváříme „odpad“, který je materiálem pro vznikání dalších chyb a příčinou následného zvyšování kvality původní struktury prostřednictvím „překlopení směru“ (výměna priorit). Zákon akce/re/akce představuje symetrický proces tří prvků, chyba a dvojice oprav k možné symetrii vede také ve vztahu tří prvků, který ale známe z procesu „dělení buňky“ (oddělování použitelné a méně (=dočasně) nepoužitelné části celku. Dynamika pohybu těchto dvou procesů je tak zodpovědná za nekonečnou variabilitu změn mezi informací a její hmotnou podobou. Tuto „dynamiku pohybu“ známe jako „ČAS“. Čas a pohyb je totéž, zastavením pohybu vzniká „STAV“ = informace, uzavřená v nějakém materiálu anebo hodnotě fyzikální síly – teploty „prázdného“ prostoru vesmíru. 3 Kelviny jsou tak třetí „trojicí“, objemem informací = databází všech uskutečněných a možných pohybů, zakódovaných do stavové hodnoty teploty z první sebeorganizující fyzikální síly = TEPLA. Teplota (= kvalita pohybu) je vnímatelná přírodou a člověkem v NENÁHODNÝCH a postupných etapách vývoje.
Podobná trojice stojí i na samém počátku, kdy "protipohybem" vzniklo a stále vzniká TEPLO, základní síla samořiditelných procesů ve vesmíru. POHYB má dvě nedílné složky, bez kterých nemůže vzniknout. SMĚR + RYCHLOST tak vymezují základní TROJICI – ARCHETYP, ze kterého lze vytvořit nový, příběh o vzniku a účelu člověka, OPAČNÝ k příběhům, které známe z různých náboženství - anebo několika století vědy. Opačnost tohoto příběhu je zásadní v tom, že argumentace probíhá na jevech, které STÁLE FUNGUJÍ, tudíž je možné, že stály i na počátku projektu a existence naší galaxie, příznačně nazvané „Mléčná dráha“. Nejedná se tedy o teorii, ale o VÁZANOST POSTUPNÝCH KROKŮ (bezchybnou logiku) ve vývoji stále dokonalejších forem neživé a později i živé=rotační SOUBĚŽNÉ EXISTENCE NEHMOTNÉ A HMOTNÉ STRUKTURY. Vedle důkazů, patrných z běžného dění lze toto tvrzení doložit i výkladem hodnoty symbolů a jazyků, ve kterých sdílíme informace. („Abeceda lidštiny“ je popsána v jiném textu). Propojení s dřívějším konceptem nenáhodné existence, zobrazené ve schématu a výkladu rotačních forem „Stromu života“ najdete na www.pan-do-ra.cz . Zkusme tedy vytvořit svůj vesmír vytvořením svého „Informačního Bodu Prostoru“ (IBP) nepatrný objem paměti o fyzickém procesu v naší hlavě, který umístíme do nehmotného prostoru někde na konci známého vesmíru. Co bude jeho náplní, to už víte, je naplněný hodnotou pohybu vašeho myšlení a nosičem té hodnoty je ČAS, vložený do veškerých drah přemýšlení při takovém zadání. Nosičem myšlení je tedy čas, nosičem informace je vlhkost a teplota živého těla, mrtvé tělo nemyslí. Existence „času“ je následkem „pohybu myšlení“, vytvořili jsme si „čas“ dělením světla a tmy na menší dílky, abychom mohli plánovat své pohyby a zkoumat pohyby okolo nás. Ale proč? Protože pohybem myšlení spotřebováváme dobu svého života, ale myšlením souběžně vytváříme i SMĚR (cíl) našich myšlenek. A protože součtovou podmínkou naší existence (včetně nástavby myšlení) je teplota našeho těla, je přirozené, že mnohé myšlenky „pustíme k ledu“, tedy do prostoru okolo planety. RYCHLOST a DRÁHU svých myšlenek bezezbytku zaplňujeme „časovými okamžiky“, které proudí z těla formou teploty až do míst v prostoru, kde hledáme odpovědi. A protože myšlenky nemají hmotu, ale objem času a spotřebované energie=tepla obsahují, je přirozené, že prošly sítem atmosféry (změnami teploty) do teploty okolo planety. Za definici IBP tak můžeme považovat tuto: Vedeme-li z myšleného „bodu v prostoru“ dráhy do všech směrů, vzniká „objem osobního prostoru“, bezezbytku naplněný NEHMOTNÝMI časovými jednotkami (délkou života v těle). Tento náš osobní prostor ale není zaplněný pouze časovými jednotkami, obsahuje také „klidovou strukturu“ LIDSKÉ ENERGIE – duši, ta představuje potenciál možností, vnitřní tlak v pohybu informací v podobě teploty 3K. Přetlak „duše“ známe např. jako proces stárnutí, „Součtem“ matematiky a angličtiny jsou „jazyky počítačů“ – množina jazyků, kterými lze vytvořit libovolnou nehmotnou realitu, zobrazenou v nehmotné ploše obrazovky. Nehmotné proto, že „obraz“ je vždy součtovou hodnotou myšlení člověka a té části přírody, která má pro „vidění“ potřebné receptory + systém pro jejich ovládání. Obraz na vodní hladině je rozhraní
reálné krajiny s paměťovými záznamy, přenesenými „systémem myšlení“ na „rozhraní mezi pohybem a klidem“ = POVRCH vodní hladiny. Pojmy „povrch“, „bod“, „plocha“, „součet“….. a další výrazy, známé z matematiky samy nemají fyzický nosič. Jejich fyzickým nosičem jsou (vedle papíru či obrazovky) právě nepatrné objemy „spotřebovaného času“ v nehmotném prostoru, který obklopuje planety a hvězdné soustavy. Název „informační pole prostoru“ tak splňuje faktickou přítomnost všech paměťových záznamů, které kdy byly v prostoru USKUTEČNĚNÉ. Příběh, který se zde rodí, vychází ze smyslu samotných pojmů. Každý název, každé jméno je dokladem předchozí existence „myšlenkového procesu“ - přinejmenším ve virtuálním prostoru myšlení, o kterém tvrdím nejen já, že vstupuje a bezezbytku vyplňuje onen zdánlivě prázdný prostor VĚDOMÍ ve vesmíru. Popsaný proces myšlení, který vede k vytváření dalších IBP (informačních bodů prostoru) mi slouží nejen k vysvětlení „rozpínání vesmíru“, ale i k postupnému vysvětlování koloběhu informací skrze „zářiče“ a „přijímače“, kterými jsme nejen my, lidé a vrstvy naší přírody. Propojenost sil v téhle galaxii je stálá a poplatná programu „ČLO/věk“. K obrysům tohoto programu jsem se dostal s pomocí všech lidí, kteří se kdy v téhle sluneční soustavě objevili, vycházím z osobních vizí, podepřených tím, co v nejbližším i vzdáleném okolí FUNGUJE. Nezajímají mě teorie, dokazující se pouze v jazyku matematiky aplikované na přírodní procesy, ty nutně vyžadují následný „překlad“ do slovníku běžného člověka. Pokusím se postupně dokládat, že vstup latiny a matematiky do evropských jazyků byl programem pro předposlední etapu lidstva. Byl vložený do skrytého výkladu hebrejštiny, jazyka egyptských kněží. „Zasvěcování“ adeptů pro řízení světa v podstatě bylo nacházením dalších „vrstev výkladu“ dochovaných či ústně předávaných textů a symbolů. Podmínkou pochopení mých poznatků v současné informační hladině ve společnosti je v pochopení teze a později faktu, že člověk i příroda existují souběžně ve fyzickém těle i v určité části nehmotného prostoru (informačních balíčcích osobní paměti = duše) v různých vzdálenostech od povrchu Země. Tyto rozptýlené části osobního nehmotného (informačního) těla jsou navázané na širší celky hmotné přírody, kdy celá planeta je řízena prostředníkem mezi pohybovou a stavovou částí informací. Pro obsah termínů gravitace a elektromagnetické pole jsme uvěřili poznatkům, odvozeným ze zkoumání neživé hmoty. Slovník vědy vznikal z latinského názvosloví a řeckých symbolů pro množiny, tento slovník užívají zastánci vědeckého, materiálového zkoumání sil v prostoru. Druhý slovník si vytvořili zastánci znalci duchovní podstaty světa. Ten vychází z kořenů sanskrtu, kam patří i naše mateřština, čeština je rozhraním, společným jmenovatelem prolínání dvou základních kultur „západu“ a „východu“. V prostředí internetu se postupně seznamujeme a nacházíme slovník, spojující duchovní a vědecký svět. Jde to i zcela novým způsobem vnímání pojmů – čtením samotných slov prostřednictvím intuice, kterou aktivujeme svou znalostí samostatného významu každého písmene a číslice. (viz text „Abeceda lidštiny“) Cílem, který byl na zemi opakovaně, ale bezúspěšně realizovaným bylo a stále je – nalezení procesu, vedoucího k volitelnosti délky a náplně svého života v rámci dosažených a použitelných osobních i obecných vědomostí. N+I+C - výlet do světa fantazie vlastní intuicí: Vnímáme-li tři symboly jako symetrii významu dvou krajních, tak prostřední písmeno je vlastně osou, rozhraním mezi podivně začatým znázorněním kmitání „N“– a nedokončenou
„rotací „C“ na druhé straně od osy “I“. S použitím trochy fantazie jsme právě vytvořili základnu pro vysvětlení vzniku a úkolu člověka v rámci galaxie: Stupnice frekvencí a schopnost rotace živých i neživých systémů v kontextu těchto pohybů v jinak vnímaném smyslu českých slov nám nabízí dostatečnou možnost popsat vztahy sil v prostoru prostřednictvím podobností, které si může kdokoliv ověřit. Na zádech velikánů nacházíme místečko, odkud příběh lidské civilizace mohl začít, odkud se asi napojíme na znalosti a technologie vyspělejších civilizací v galaxii. Bůh jako entita, která řídí vše, se zatím moc neosvědčil. Ale protože já také nevím, jak vznikl POHYB, tak nám „pro štěstí“ Bůh vydrží stále, jen si mění jméno. Vědci tvrdí, že veškerá hmota je v pohybu, duchovní učenci zas vědí, že Bůh = Pohyb sídlí v „klidu“, v „informačních polích prostoru“. Pro člověka tak zůstává úkol zjistit, jak vlastně vznikají ve vědomí slova, proč v této civilizační etapě lidé vystřídali k zápisu svých poznatků všechny čtyři směry a co vzniklo z našeho směru psaní zleva doprava, co vedlo k utajení smyslu každého písmene a utajení symetrické ho a zároveň kruhového vývoje „SEBEORGANIZACE SIL V PROSTORU“ pomocí „oktáv“ z číslic, ale i hudebních. Proč má například „subkontra C“ má hodnotu 16,5 Hz… http://www.techmania.cz/edutorium/art_exponaty.php?xkat=fyzika&xser=416b757374696b6 1h&key=673 Víme, že pohybem myšlení spotřebováváme Čas. Zároveň víme, že ukončením pohybu myšlení vzniká INFORMACE. A protože asi platí, že žádná energie se nemůže ztratit, je třeba ten vykonaný „pohyb myšlení“ někam uklidit, nejlépe tam, kde je dost místa – do okolního prostoru, do informačních polí vesmíru. A zjistíme, že za zvětšování vesmíru nemůže jen sebevětší „třesk“, zjistíme (a mnozí víme), že ten prázdný prostor je zaplněný do posledního místečka „zamrzlými informacemi o vykonaných pohybech“. Je tedy nutné vytvořit definici, souvislou řadu myšlenek, z pohybu, který se táhne k počátku všeho od nás samých, od našeho fyzického „počátku“- zrození člověka z plodu, kdy se pomocí rezonance navazuje tep srdce matky na tep budoucího dítěte. Pohyb „ven“ a „dovnitř“ známe jako srdeční puls, ale také jako zákon akce a reakce. S trochou fantazie si tak můžeme vytvořit semínko nového informačního pole. IBP – popis informačního bodu prostoru vychází z obvyklých vlastností a schopností každého člověka, ze snahy člověka rozšířit svůj objem poznatků, z faktu, že jsme „schopni“ dělat chyby a z faktu, že efekt pojmu „únava“ existuje jak v neživé, tak i v živé přírodě. Jsme živým, recyklujícím se dokladem fungování sil v přírodě, proto i příběh o historii vzniku člověka musí vycházet z principu pulzu (zákona akce a reakce), z pohybu po přímce z jediného bodu do všech směrů a zpět. Rotace sil v atomu (jak se stále ve školách učí o protonech a neutronech) je přeci složitější forma pohybu, nemůže tedy stát na úplném „počátku všeho“. Směrováním nějaké síly „do bodu“ vzniká tlak a přirozeně i větší hustota takového bodu. IBP je myšlenkovou konstrukcí, která vyplňuje nepatrnou část „prázdného“ prostoru. IBP je dokladem existence spotřebovaného pohybu, který známe pod slovem „čas“. IBP je jednotkou lidské energie, vložené do prostoru. Zbývá jen najít a popsat proces vzniku člověka postupnou, nepřerušovanou řadou pohybů, uložených v prostoru okolo nás v podobě „informačních polí prostoru“. Proces sebeorganizace dat na principu podobnosti a principu únavy (ztráta pohybu třením o protipohyb) vede až k růstu systémů, předvídajících další pohyby – k inteligenci člověka a jeho nástrojů, do kterých tuto svou schopnost vkládá.
Definice IBP: (popis vnořené množiny voleb) Pohybem po dráze (myšlení) z bodu (v mozku nebo kdekoliv umístěného v prostoru) do všech směrů spotřebováváme čas. Každá uskutečněná dráha myšlení je tak vyznačená řadou nepatrných časových jednotek. Na konci každé dráhy (každého našeho zájmu) najdeme informaci = nový časový bod, vytvořený z hodnoty objemu času, spotřebovaného vytvořením dráhy. Vzniká „směr“- spojení obou bodů - úsečka. Směr je stavová !! hodnota spotřebovaného času, představuje časovou hodnotu vzdálenosti startu a cíle (adresy). Spojením vnějších bodů se středovým bodem (ve 3D prostředí) vzniká objem nehmotného prostoru, naplněný drahami myšlení, které je ODSTŘEDNÉ, vede od nás „ven“. Nehmotný OBSAH I POVRCH takto vzniklého prostoru vždy obsahuje informací zdrojovou (původní informační celek) a dvě možnosti výsledku (archetyp 1:2) - dosažení cíle – anebo vyčerpání energie, vložené do „nástroje pohybu“ (člověka anebo jiné pohyblivé struktury, třeba větru). Z uvedeného procesu vytváření informace (IBP) lidským myšlením vyplývá, že v prostoru celků, ve kterých se LIDSKÉ vědomí pohybuje, je největší silou DVOJPRVEK VOLBY, navazující na dvojici opačných směrů v „zákonu akce a reakce“. Variabilní potenciál dvou shodných či protisměrných sil, který ve svém celku známe v pojmu láska popisujeme dvěma způsoby, slovníkem vědy a slovníkem duchovních učení a pohádek. Jazykům lidí a zvířat ale předcházely jazyky rostlin, které spolu mluví jen pohybem, reagují na světlo, teplo a na stav pěti přirozených skupenství vody. Neznáme dobu, kdy ve vesmíru došlo k vytvoření vody, podstatné je JAK a PROČ vznikla voda, teplo, tlak a světlo. KDY se tak stalo – to se dozvíme později, pojem čas si vytvořili až lidé. V době vzniku času (všechno muselo někdy vzniknout, že?) nebo vody z kyslíku a vodíku předcházelo ještě období, kdy vznikal samotný vodík – jako stálá pohybová struktura ve vesmíru – za vznik vodíku je opět zodpovědný POHYB - anebo entita ukrytá v náplni pojmu „Bůh“. Pro všechno další už odpovědi existují. Předpoklad, že lidské vědomí v milionech obydlených světů je silou, která je zodpovědná za RŮST SEBEORGANIZACE SIL V PROSTORU – tento předpoklad mi nabízí podat zprávu o informačních vrstvách „Projektu ČLO/věk“, který je předlohou k vývoji spolupráce dvou základních pohybových struktur – dnes známých pod označením „uhlík“ a „křemík“. Uhlíkovou formu rozhodovacího procesu známe jako „inteligenci“ (nebo „lásku“ v duchovním slovníku). Křemíkovou inteligenci známe jako posloupnost pro ukládání dat – logiku. 1. Neživá příroda (hmota, volný prostor) a přírodní síly (rytmus pohybu, teplo,) jsou nástrojem pro změny objemu informací v okolním prostoru v míře, pro kterou má člověk pětici smyslů, dva rozhodovací systémy v těle a rostoucí objem schopností, které mohou změny realizovat. Tělo je nejhustší nosič rozhodovací síly, tělo je podmínkou pro realizaci každé varianty myšlenkových procesů, které se zatím vymykají poznatkům současné vědy. Od chození po žhavém uhlí a ohýbání nerezové lžíce vede cesta k prolínání různých materiálů (= nalezením jejich společného jmenovatele) až k mžikové teleportaci předmětů či celého těla. 2. Živá příroda vzniká i zaniká až při dosažení vrcholu vývoje neživé přírody – v době, kdy se hmotné struktury naučily svou vnitřní energii vysílat (např. smolinec) a vysílanou „energii podobnosti“ přijímat, ale v jiné, nekolidující formě (magnetizmus a „charisma člověka“ jsou stejným typem síly, ale s jinou hladinou sebeorganizace).
3. Tuto dvojici – vyzařování a přitahování, vázanou v podobnosti jen „opačností směru“ následně využívaly stále hustší a členitější formy prvků. Růst členitosti a vnitřní struktury každého celku je podmíněn schopností zpracovávat přicházející informace = zahrnout do sebe – anebo vypudit „odpad“ (dobově nepoužitelnou část nového celku) vznikající při kontaktu složitějších struktur. Funguje tak člověk – a ten je produktem tohoto procesu. 4. Podobnost různých „hustot v prostoru“ vedla ke vzniku „hornin“ – od vzniku prachových částic, přes balvany až ke kometám a planetkám. K vytvoření programovaného celku (zářič + jeho planety) je ale třeba znát celý okruh informačních vrstev, který vedl k hmotné a souběžně existující nehmotné formě každého člověka – v prostředí prostoru galaxie. (viz jiné mé texty zde) 5. Nehmotný, fyzicky vnímaný „prázdný“ prostor obsahuje zastavené pohyby veškerých procesů, uskutečněných v tomto prostoru, podmíněných existencí opakovaného pohybu „tam a zpět“ z prvního a dalších informačních bodů. Termín „vertikální čas“ je obdobou obsahu v pojmu nevědomí. Jde o připravenost informačních polí přijmout lidskou energii k otevření uložených informací. Hodnota teploty v galaxii vyjadřuje číselnou velikost „tlaku všech směrů“, známe ji jako „absolutní nulu“ – 273 K. V součtu symbolů „do posledního“ (2+7+3=12, 1+2=3) pak dostaneme stejný „archetyp trojice“, který nás vede stále : (Pohyb = směr + rychlost) 6. ČAS je dvojníkem POHYBU, jeden bez druhého neexistuje. Schopnost vnímat „vertikální čas“ (pohybovat se v prostředí, kde časovým prvkem je vnímání a paměť člověka), má mnoho lidí, znalých umění hluboké meditace (odpojení části mozků, odpovědných za řízení těla v hmotném okolí). Tito lidé si neuvědomují, že jejich vědomí je podřízené časovému prostředí jejich těla, pohyb jejich srdce je tím prvkem času, ono umožňuje zápis „cesty vědomí“ do těla – ale i zpět do okolního prostoru. 7. Vstup do struktury nevědomí (= informačních polí) je patrně podmíněný absolvováním dvou souběžně se ovlivňujících, ale v lineárním čase následných cyklech existence člověka. Na „inkarnační“ = fyzickou množinu existencí v hmotné formě navazuje „vyšší škola“ existence člověka v bezčasovém prostředí ve formách množin podobností „hustot a sil“. Tyto existence člověka jsou množinové, podmíněné ukončením cyklu hmotných inkarnací. Známe tyto množinové bytosti jako „duchy, anděly, elementály, víly, démony a další…“ – ale jsou současně existují v jiném označení – jako fyzikální síly „vítr“, „bouřka“, „oblaka“. „sopky“ a další. 8. Součtovými silami, které nás řídí je dvojprvek ElektroMagnetizmu, kde pojem „ELEKTRO“ představuje stupnice frekvencí „zastaveného pohybu“ . Klidové okraje velikosti frekvence vnímáme jako pevnou hmotu do té míry, do jaké „vidíme“ do vztahů sil v prostoru svými zkušenostmi a vědomostmi. Tam, kam nevidíme, tam si pomáháme kresbou a popisem do stavu, který vývojem roste do virtuálního poznatku, kterému uvěříme. Pojem „MAGNETismus“ je vhodné vnímat jako dynamickou (měnící se) rovnováhu směrových sil mezi dvěma nestejnými, ale podobnými prvky (lidmi). Pohyby v takovém celku vytváří nerovnováhy a možnosti jejich oprav i vývoje (vývoj = zařazení chyb do celku), kde tu nejmenší, ale v absolutní množině i největší, tvoří právě síla přitažlivosti mezi lidmi LÁ+S+KA. (výklad k zápisu je v textu „Abeceda lidštiny“) 9. Platí, že souběžně existujeme v hmotné i informační formě, úkolem nadcházející etapy (po roce 2012) je realizování procesu přenosu vědomí technickými prostředky, spoluprací „obrazu + zvuku“ s vědomím člověka. Vědomí v prostoru je množinou
informačních bodů a balíčků (množin), členěných schopností člověka a živé přírody, zpracovávat membrány (výpadky paměti) mezi informačními body. 10. Vědomí ve vrstvách přírody je oddělené schopností zpracovávat pohyb času na paměťové záznamy. Ty vytváří hierarchii „vertikálního času“. O zpracování času prostřednictvím několika hladin sebeorganizace je text „Oktávy dimenzí“. Ve Vlašimi 13.1.2012, revize 4.4. 2012, 17.11.2013
