I.
Otázky: Polostrukturované rozhovory
Obecně Jak vypadá váš každodenní život s mobilem? Jak ho používáte v průběhu dne? Zkuste to co nejpodrobněji popsat. Jak často používáte mobilní telefon? Voláte? Smskujete? Komu? Liší se, komu voláte a komu smskujete? Kde máte mobilní telefon? K čemu potřebujete mobilní telefon? K čemu ho ještě potřebujete? K čemu mohou jiní lidé potřebovat mobilní telefon?
Status: jakým způsobem dávají najevo status? Je pro vás důležité, jak váš telefon vypadá? Upravujete si telefon nějakým způsobem, aby dobře vypadal nebo nezapadl mezi ostatními? Používáte nějaké vychytávky, speciální funkce, vyzváněcí melodie, které druzí nemají? Znáte někoho, kdo by se snažil na druhé zapůsobit díky (vzhledu, speciálním aplikacím) svého telefonu? Jsou nějaké situace, ve kterých nechcete používat mobilní telefon? Co si myslíte o lidech, kteří nepoužívají mobilní telefon? Znáte někoho takového? Myslíte si, že mobilní telefon může pro některé lidi představovat symbol prestiže?
Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? Existují situace, ve kterých jste se díky mobilu cítili bezpečněji nebo víc jistě? Dokážete si vybavit situaci, ve které vás mobilní telefon zachránil? Nebo vám pomohl? Můžete tu situaci popsat? Co jste v dané situaci potřebovali? (slyšet, udělat, cítit) Dokážete si vybavit situaci, ve které jste někomu po telefonu pomohli, dalo by se (metaforicky) říct, že jste ho zachránili? Používáte telefon více, když jste sami, než když jste ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci apod.)? Jakým způsobem? Vybavíte si nějakou situaci, kdy používáte mobil více než obvykle? Máte ho po ruce, když jdete například sami v noci po ulici?
Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) Vypínáte si někdy telefon? Kdy/v jakých situacích? Odpovídáte na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Na které? Je pro vás důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Znáte někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé toho nemohl být? Znáte někoho, o kom byste řekli, že je na mobilu závislý? Jak to vypadá?
Potřeba akceptace, ocenění Vybavíte si situaci, kdy Vám někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Popište tu situaci. A máte nějakou smsku, o které byste řekli, „jo, to mě fakt potěšilo“? Anebo naopak? Vybavíte si situaci, kdy jste chtěli záměrně udělat někomu smskou radost? Schováváte si některé smsky? Které? Od koho jsou a co je obsahem? Vracíte se k nim někdy? Kdy?
I
Potřeba osobní a sociální intimity Co pro vás znamená intimita ve vztahu? Může telefon nahradit přímé setkání? (proč ano? Kdy?) Jakým způsobem projevují druhým lidem náklonnost přes mobilní komunikaci? Je to v něčem jiné než v komunikaci tváří v tvář? Je možné mobilní komunikací pociťovat blízkost s druhým člověkem? Jak? Kdy? Jak vypadá komunikace s vašimi blízkými? Píšete si smsky nebo voláte? Co je obsahem? Kdy? Je v tom nějaká pravidelnost? Love messages … Co si myslíte o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? Za jakých okolností? Jakým způsobem lze nahradit neverbální komunikace? Dát najevo emoce?
Potřeba sebe otevření se Myslíte si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Stalo se vám, že jste v rámci mobilní komunikace byli otevřenější než v komunikaci F2F? Vybavíte si tu situaci? Je něco, co se dá líp sdělit přes telefon než tváří v tvář? Nebo naopak o čem je radši nechcete mluvit přes telefon?
Potřeba strukturalizace životního prostoru Jak používáte mobil k organizování vašeho dne? Domlouváte si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňujete mobilem? (třeba i několikrát) Když máte s někým domluvenou schůzku, voláte si před ní a potvrzujete ji? Kolikrát si voláte? Když máte zpoždění, kdy (po kolika minutách) dáváte druhému vědět? Máte s používáním mobilního telefonu spojené nějaké návyky nebo rituály, píšete např. někomu v určitou dobu apod.? Máte pocit, že ti mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? A naopak, ruší vás někdy soukromé telefony při práci? Vybavíte si nějakou takovou situaci?
Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací Použili jste už někdy mobil k tomu, abyste se vyhnuli nějaké situaci? Stalo se vám někdy, že zazvonil telefon a vy jste ho záměrně nezvedli? Vybavíte si tu situaci? Vybavíte si nějakou situaci nebo typ situací, ze kterých „unikáte“ pomocí mobilního telefonu? Co je to za situace? Znáte někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Když se na někoho naštvete, jak reagujete (ve vztahu k mobilnímu telefonu)? Stalo se vám někdy, že jste potřebovali prostě vypnout MT? Nebýt dostupný? V jakých to bylo situacích? Co jste udělali?
Potřeba vyplnit volný čas Používáte telefon někdy jen tak, z dlouhé chvíle (protože se nudíte)? Jakým způsobem (co děláte?)
Závěr
II
Má podle vás mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Má naopak nějaké nevýhody? Dokázali byste shrnout, co pro vás znamená (představuje) mobilní telefon? Zkuste si představit, že nemáte mobilní telefon. Jak byste se cítili? V čem by vám nejvíce chyběl? V čem by vám naopak vůbec nechyběl?
Dokážete si vybavit nějakou situaci (zkušenost), ve které byl pro vás mobil obzvláště významný? Myslíte si, že tak, jak jsme teď mluvili o mobilní komunikaci, shrnuje vše podstatné o tom, jak ji vnímáte nebo byste k tomu chtěli ještě něco dodat? Co? Je něco, co jsme opomněli zmínit? Identifikační Jméno: Věk: Škola: Partner: Měsíční útrata:
III
II.
Instrukce k experimentu a záznamový arch Datum: ………………………………….. Kontakt: ………………………………..
Instrukce k experimentu: Od dnešního dne, tj. ………………………. se stáváte účastníkem experimentu. Tento experiment si klade za cíl objasnit, co se stane, když nebudete dva týdny používat mobilní telefon. Od tohoto okamžiku bych Vás chtěla požádat, abyste přestali používat svůj mobilní telefon, vypnuli ho a uložili na vybrané místo, tj. ……………………………………….. Následující záznamové archy slouží k tomu, abyste do nich psali své poznámky a postřehy spojené s mobilní komunikací, lépe řečeno s tím, jaké to je nepoužívat mobilní telefon. V každém dni Vám položím několik otázek. Byla bych ráda, kdybyste na ně alespoň jednou denně odpověděli tak otevřeně, jak jen to bude pro vás možné. Jejich vyplnění nezabere více než pár minut Vašeho času. Do archů můžete psát také kdykoli během dne. Vaše poznámky se mohou týkat čehokoli, co vás napadne a co je spojené s mobilní komunikací, např. vašich potřeb, pocitů, možných změn emocí či chování, situací, v nichž jste chtěli mobilní telefon použít a neudělali to, případně jak jste tyto situace vyřešili jinak. Poznámky mohou mít podobu deníkových zápisů nebo můžete použít formu stručných „odrážek“. V průběhu experimentu můžete používat jiné prostředky elektronické komunikace. Může se stát, že experiment přerušíte, ať již zapnutím mobilního telefonu a kontrolou přijatých zpráv/hovorů anebo proto, že ho budete chtít použít. Takový případ, prosím, popište do záznamových archů spolu s uvedením důvodu. Zkuste se ale této situaci vyhnout. Pokud budete mít jakoukoli pochybnost, neváhejte mne kdykoli kontaktovat. O totéž bych Vás ráda požádala v případě, že budete chtít tento experiment ukončit. Děkuji Vám za Váš čas a spolupráci. Velmi si toho cením.
Zdenka Vykoukalová Email:
[email protected] Skype: zdenka.vykoukalova (Tel: +420777285797) IV
Můj život bez mobilu: Den 1. Jaké to pro mě je, když nepoužívám mobilní telefon? …………………………………………………………………………………………………………………………………… Komu jsem chtěl/a dnes zavolat a z jakého důvodu? Co jsem mu chtěl/a sdělit? Jak jsem tu situaci vyřešil/a? Pokuste se seřadit podle důležitosti, kterou dané situaci přikládáte. …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………..…………..…………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………..……………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………..…………………………………………………. Kdy mi dnes telefon nejvíce chyběl? Pokuste se co nejkonkrétněji popsat danou situaci (co se stalo, okolnosti, co jsem od příjemce potřeboval/a slyšet, co mu/jí sdělit, jak jsem se cítil/a apod.). …………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………….……………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………….…………………………………………………………………………………………. V čem mi naopak mobil nechyběl? …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… Jak se cítím, když nepoužívám mobilní telefon? ………………………………………………………………………………………………………………………………….... Jak se chovám, když nepoužívám mobilní telefon? …………………………………………………………………………………………………………………………………… Používám víc jiné komunikační prostředky? Jaké? ………………………………………………………………………………………………………………………………….... Budu ráda za jakýkoli postřeh týkající se Vaší zkušenosti s nepoužíváním mobilního telefonu. Zkuste být co nejpopisnější a nejkonkrétnější. Pokud z nějakého důvodu použijete mobilní telefon, prosím, uveďte to. …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………………………………… V
III
Dotazník zisků potenciálně naplňovaných mobilní komunikací
Jméno: …………………………………………… Datum: ………………………………................... Následující dotazník obsahuje potenciální zisky, které může poskytovat mobilní komunikace. Prosím, pokuste se odhadnout, jak je pro Vás důležité jejich naplňování skrze mobilní komunikaci. Použijte číselné hodnocení na škále od 1-7, kdy 1 znamená „vůbec pro mě není důležité“ a 7 je pro mě „velmi důležité/nezbytné“. Můžete použít i slovní komentář. ZISK Image 1 2 3 4 5 6 7 Je pro mě důležité, jak můj telefon vypadá. …………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Bezpečí 1 2 3 4 5 6 7 Jsou situace, kdy se s mobilem cítím bezpečněji/jistěji. ………..……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Možnost být v kontaktu s druhými 12 3 4 5 6 7 Je pro mě důležité mít možnost být pomocí telefonu neustále v kontaktu s druhými lidmi. ………………………………………………………………………………………………..........................…………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Setkávání se s druhými lidmi 1 2 3 4 5 6 7 Mobil mi umožňuje efektivněji se domlouvat s druhými lidmi. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………….. Akceptace/ocenění 1 2 3 4 5 6 7 Některé důležité SMSky si uchovávám. Rád/a dělám pomocí SMSek druhým radost. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Vnímání blízkosti s druhými lidmi 1 2 3 4 5 6 7 Díky mobilu se mohu cítit druhým lidem blíž. ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………............... ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Sebeotevření se 1 2 3 4 5 6 7 Díky mobilu mohu být v některých situacích otevřenější než v komunikaci tváří v tvář. ……………………………………………………………………………………………………………………..……………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Organizace času 1 2 3 4 5 6 7 Mobil mi umožňuje strukturovat a organizovat čas. …………………………………………………………………………………………………………........................………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Možnost vyhnout se zátěžové situaci 12 3 4 5 6 7 Některé situace (hádky, konflikty, rozchody apod.) se mi řeší snadněji skrze mobilní telefon. ……………………………………………………………………..……………………........................………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Vyplnění volného času 1 2 3 4 5 6 7 Používám telefon, když mám dlouhou chvíli (např. k psaní či čtení SMS zpráv nebo volání). ….………………………………………………………………………………………………..........................................…………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Přenechání zodpovědnosti 1 2 3 4 5 6 7 V některých náročných situacích se raději spolehnu na někoho na „telefonu“ dříve než je začnu sám/a aktivně řešit. …...………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… Jiný zisk: 1 2 3 4 5 6 7 ……………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………
VI
III.
Otázky: rozhovory po experimentu
Schéma závěrečného rozhovoru po ukončení experimentu: Jaké to bylo? Jak vypadal váš život bez mobilu? Změnilo se něco? Jaké to je, když nepoužíváte mobilní telefon? Informovali jste předem o situaci okolí? Jak na to reagovali? Jaké byly reakce vašeho okolí v průběhu nebo po ukončení experimentu? V čem vám MT chyběl? V čem ještě? Kdy nejvíc? Jak jste se cítili? Jak jste se chovali? Objevily se nějaké situace, kdy jste pociťovali silnou potřebu někomu zavolat nebo napsat? Kdybyste měli shrnout váš převládající pocit z celého experimentu, jaký by byl? Porušili jste experiment? V jaké situaci? Jakým způsobem? Kolikrát? Kdy (po kolika dnech)? Změnilo se moje komunikační chování? Jakým způsobem? Zjistili jste něco nového o sobě, o vlastním komunikačním chování? (Pokud ukončí experiment dříve: Jaký byl ten hlavní důvod, proč jste se rozhodli experiment ukončit?)
VII
IV.
Experiment: přepis rozhovorů
Rozhovor č. 1: Filip Jaké to bylo? Žádnou zásadní změnu jsem nepozoroval. Je pravda, že jsem telefon nosil neustále u sebe, byť byl vypnutý, bez toho bych experiment nepodstoupil. Dává mi to pocit jistoty, co kdyby se něco stalo, kdy bych ho potřeboval. Jak vypadal váš život bez mobilu? Změnilo se něco? Jaké to je, když nepoužívám mobilní telefon? Informoval jste předem o situaci okolí? Jak na to reagovali? Ano, všechny jsem obeslal s informací o tom, že nebudu dostupný na mobilu, takže to věděli. Mě to tak moc nevadilo, dalo mi víc práce všechno zorganizovat, ale jinak to tak moc nevadilo. Nejvíc mi vadilo, když jsem něco akutně potřeboval a nešlo to. Zato odezva z druhé strany byla razantní. Když jsem mobil po týdnu zapnul, začaly mi chodit naštvané smsky za celý týden typu „Ty už zase nejsi k zastižení“. Kamarádi se chtěli zeptat, jak se mám a štvalo je, že vůbec nereaguji. Mysleli si, že je ignoruji. Jaké byly reakce vašeho okolí v průběhu nebo po ukončení experimentu? Mamka nepoužívá mobil, ale je zvyklá, že mě kdykoli zastihne a teď to nešlo. Například potřebuje kontrolovat, jestli jsem vyvenčil psa, kterého máme 14 let a stejně mi kvůli tomu vždycky volá a nevěří mi, tak s tou jsem se musel domlouvat dopředu… V čem vám MT chyběl? V čem ještě? Kdy nejvíc? Jak jsem se cítil? Jak jsem se choval? Fungovalo to i bez toho mobilu, ale potřeboval jsem víc komunikovat s těma lidma, mobil je zákeřná věc, protože oddaluje lidi od sebe tím, že si můžou zavolat, tak se pak nemusí vidět. Z hlediska pohodlí je komfortnější moct ho používat, všechno dalo víc práce, různé domluvy a tak. Jiné prostředky elektronické komunikace jsem používal úplně stejně jako normálně, icq to dost ulehčovalo, protože jsem se s těma lidma mohl spojit jinak, kdybych ho nemohl používat, tak bych do toho prostě nešel… skype používám k delším telefonátům, bez toho mobilu je člověk v izolaci. Kdybych ho neměl u sebe vůbec, bylo by to daleko horší, takhle jsem měl aspoň ten pocit, že ho můžu použít, kdyby byla opravdu nějaká nouzová situace. Naštěstí nebyla. Ten mobil mi dává prostě pocit jistoty, musím ho mít v kapse, a kdybych ho neměl, tak jsem nervózní, to vím a musel bych se pro něj vrátit domů co nejdřív. Co kdyby někdo něco potřeboval… Díval jsem se do těch poznámek a zajímavý bylo, že se tam opakovaně střídají dny, ve kterých mi nechyběl, měl jsem svůj klid a jako bych měl syndrom únavy z těch lidí a chtěl jsem si od nich odpočinout. A druhý den se to změnilo, zejména když jsem potřeboval kontakt s nima, to mi chybělo. To se střídalo. Horší to bylo v tom prvním týdnu, kdy bylo zkouškové období, a kdy jsem sám doma a komunikace s druhýma je míň intenzivní. Tak to mi chyběl ten kontakt. Když jsem ho neměl v semestru, tak to už chodím ven a s těma lidma se můžu potkat.
VIII
Byl jsem překvapený, že mi to nechybělo tak moc, jak jsem myslel. Asi jak je začátek semestru a všude je plno lidí, tak je toho na mě moc té komunikace. Porušil jste experiment? Ne. Jen budíka jsem nechal nastaveného a nechtěl jsem ho v průběhu měnit a zapínat telefon tak jsem ho nastavil na takovou univerzální dobu a vstával jsem každý den v 6:00. I o víkendu. Změnilo se vaše komunikační chování? Jakým způsobem? Musel jsem se víc domlouvat dopředu, napevno. Každýmu jsem třikrát zdůraznil, že je to prostě napevno a že se to nedá změnit a když se tam nepotkáme, tak že čekáme čtvrthodiny a pak se to ruší, když ten druhej nedorazí, naštěstí vždycky dorazili. Jednou jsem přišel pozdě já na sraz s učitelkou z gymplu o deset minut a ona tam nebyla, tak to bylo horší, ale pak jsme se náhodou potkali na chodbě, takže se to taky vyřešilo… Víc jsem s těma lidma musel mluvit, musel jsem se mnohem podrobněji a spolehlivěji domluvit, protože pak už to nešlo posunout, takže domluvit podrobnější plánování. Normálně si doma neříkáme, co má ten druhý v plánu, vlastně o tom dni druhých moc nevím, ale takto jsme si sdělovali, co máme v plánu ten druhý den a víc jsem to věděl. To obvykle nebývá. A jak jste se cítil, když jste ho zapnul? Když jsem ho zapnul, tak mě to nějak zvlášť nepotěšilo, že bych odpočítával minuty, tak to ne. Ale cítím, že když ho mám zase zaplej, tak jsem těm lidem blíž, nejsem v izolaci. Druzí: Přišli by o práci, o kamarády, nemohli by si psát s partnery a měli by z toho depresi, že nemohou být v kontaktu…
IX
Rozhovor č. 2 Ondra Jaké to bylo? Žádné výrazné změny, v pohodě. Komunikoval jsem s druhými stejně pomocí dalších médií. Jediné kdy mi chyběl bylo jeden večer, kdy jsem šel z hospody a napadli mě dva skini. Šli proti mně a jeden mě chytl za bundu a přitáhl si mě a začal mi něco říkat. Já jsem se mu vytrhl a utekl jsem. Oni mě pak nechali být, takže se nic nestalo. Ale nebylo to příjemné, když tě někdo tahá za bundu a byli to dva velcí chlapi, to bych se asi neubránil. Tak to jsem si říkal, že kdybych měl u sebe mobila, tak by se mi hodil… mohl jsem utíkat a telefonovat. Nebo něco. Ale nevím… To je mi moc líto. To nemusí, v nejhorším by mě zbili a taky by to nějak dopadlo. Informoval jsi předtím okolí? Říkal jsi to rodičům a kamarádům? Jo, je to asi v rozporu s tím, co jsi chtěla, ale říkal jsem to všem. To by nešlo. Rodiče to vzali, ale myslím, že tátovi to chybělo víc než mámě. Protože neumí používat skype. Tak jsme si 14 dní nevolali ani se neprozváněli. Mně to nějak nechybělo. A teď už si zase voláme. A prozváníme se. A kamarádi se mě akorát ptali, proč to proboha dělám a co z toho budu mít. A když jsem jim řekl, že z toho nic nemám, tak že to nechápou. A že jsem blázen. Taky se vyskytla taková situace, kdy jsme měli jít na pivo a pak se posunul čas a místo a já jsem nemohl dřív a tak to byla komplikace, ale nakonec jsem je našel. Víc by mi to chybělo, kdybych byl doma na Slovensku, kde mám kamarády, se kterýma si hlavně volám, to jsou ty vztahy vzniklé na střední a s pomocí mobilu, na vysoké mají všichni internet a to není problém. A ještě jsem si ho vzal, když jsem jel na koncert do Bratislavy, to jsem ho měl sebou, ale byl vypnutý. Kdyby se něco stalo, anebo jsem zabloudil, tak to by bylo blbé, přijít o koncert kvůli mobilu. No ale nezapnul jsem ho, všechno se vyřešilo i tak. A bylo to už na konci toho experimentu. Pak jsem si ho zapnul následující den ve dvě ráno, ale to už bylo po. A ještě mi chyběl, když jsem chtěl zaplatit koleje a uvědomil jsem si, že nemůžu bez mobilu zaplatit přes internet. Tak jsem teda musel jít do toho bankomatu a vybrat si peníze a jít to zaplatit osobně, to bylo nepohodlné… Jaké byly reakce po ukončení experimentu? No tak s rodičema si zase volám a kamarádi si toho ani nevšimli. Měl jsem tam nějaký čtyři zmeškaný volání. Porušil jsi to? Ne. Jen to jak jsem jel do té Blavy. Ale to jsem ho neměl zapnutej. Změnilo se nějak tvoje komunikační chování? Ani ne, neřekl bych.
X
Rozhovor č. 3 Nina Jaké to bylo? Dobrý to bylo, užila jsem si to. Jak vypadal tvůj život bez mobilu? Změnilo se něco? Jaké to je, když nepoužíváš mobilní telefon? Jak kdy, závisí na tom, co se dělo. A taky, kdy to bylo. O víkendu dobrý, protože to byli všichni doma, přítel a tak. V týdnu to bylo horší. 2x jsem ho potřebovala pořádně. A uvědomila jsem si, jak komunikuju přes mobil, že občas chci někomu udělat radost, čas od času píši příteli jen tak, kdykoli si na něj vzpomenu, tak mu napíšu… A co mu píšeš? „Miluju tě a tak“… A místo toho jsem mu začala nechávat papírky. Ale neměla jsem tendenci nosit mobil sebou, to mě překvapilo. A přemýšlela jsem víc, kam půjdu na procházku se psem, aby to bylo bezpečnější, takže jsem moc nechodila do lesa a chodila jsem spíš po poli. Informovala jsi předem o situaci okolí? Jak na to reagovali? Některý jo a někteří se to dozvěděli až pak a nadávali mě. A musela jsem furt vysvětlovat, proč to dělám. Mě to přijde super, ale ty lidi na to reagovali celkem negativně. A vyvolávalo to velký debaty v hospodě. Všichni říkali, vždyť to je úplně jasný, co se stane, lidi budou víc používat internet a je to blbost, když to můžeš říct…, a většinou říkali, že by se bez něj neobešli i ti, co jsou celkem přístupní. Ale nemít net by bylo hrozně těžký a asi bych to nezvládla, např. jak se chceš domluvit, kdo půjde na nákup a tak. Jaké byly reakce vašeho okolí v průběhu nebo po ukončení experimentu? Mamka byla v pohodě, řekla jsem jí, kdyby něco, ať volá Radkovi (příteli). Otec měl negativní postoj, ptal se, proč to jako dělám a koho si myslím, že to zajímá a proč musím pořád někoho zachraňovat. Přítel byl před začátkem v pohodě, byl na icq a kolikrát říkal, že by se toho mobilu rád zbavil. Okolí bylo zdrcený, říkali „no to ne, jak se s tebou budeme domlouvat.“ Kamarád, se kterým jezdím do školy, se nemohl vynadávat, furt chodí pozdě a nestíhal a tak jsme spolu nejeli a furt říkal, „kdy už skončí ten blbej experiment, ty si to všechno promyslíš a jsi klidná, ale ti druzí si to nemůžou promyslet a nejsou na to *že nemáš mobil+ nachystaní…“ Lidi se mi snažili dovolat a byli naštvaní. Já jsem byla zvědavá, co se všechno stane, a zas tak moc se toho nestalo. A od té doby ho míň používám a dost moralizuju lidi okolo, že si furt píšou smsky, že jsou otrokem mobilu, tak se všichni těšili, až to skončí. Využila jsem to i k tomu, že se můžu vymluvit a nemůžu napsat a nemusím někam jít. A nemůžu za to, že se s někým nesejdu. Bylo to příjemný, byla jsem víc nedostupná a dělala jsem si, co jsem chtěla. V čem ti MT chyběl? V čem ještě? Kdy nejvíc? Jak jsem se cítil? Jak jsem se choval? Díky tomu jsem i o něco přišla… zmeškala jsem pivo a společný dárek. Ale nahradila jsem to něčím jiným a uvědomila jsem si, že když o to přijdu, tak se zas tak moc neděje. Našla jsem opuštěnýho pejska na poli a mohla bych zavolat policii, ať si pro něj přijedou, takhle jsem nic neudělala… a zůstal tam. A nevím, jestli bych do toho šla, kdybych nebydlela s přítelem. XI
Porušila jsi to? V jaké situaci? Jakým způsobem? Kolikrát? Kdy? 2x jsem šla v noci na záchod a svítila jsem si mobilem přítele na cestu. 1x jsem telefonovala od někoho a díky tomu jsem se potkala s tím kamarádem. Byli jsme domluvení, že se někde potkáme a nepotkali jsme se. Kamarádka mu posílala sms, a on pak volal zpátky, tak jsem nevěděla, jestli to mám zvednout nebo ne. Změnilo se moje komunikační chování? Jakým způsobem? Míň často jsem s těma lidma mluvila, ale nebylo mi to nepříjemný. Když se mi někam nechtělo, nemusela jsem to řešit, asi hodně věcí jsem nemusela řešit, zjistila jsem, že se vyřeší i beze mě. A že jsou i jiné alternativy. Akorát mě překvapilo, že jsem se do toho mobilního stereotypu hned dostala. Jaké byly reakce potom? Čekala jsem víc zmeškaných volání a sms, ale já jsme jim to řekla dopředu na FB a ICQ. První tři dny jsem ho moc nenosila, ale teď už ho zas nosím, a okolí bylo nadšený, říkali „no konečně“ a přítel taky, posílala jsem mu smsky a je rád, když mi může zavolat, protože ICQ je dlouhý, tři hodiny jsme si psali smsky, abychom se domluvili… A tatínek říkal „no konečně jsi toho nechala“. Jinak reakce spolužáků… potkali jsme se po víkendu a jen se mě ptali, jak mě mají kontaktovat.
XII
Rozhovor č. 4 Kamil Jaké to bylo? Dobrý, ale mámě to hrozně chybělo. Mámě to hrozně chybělo? Jo, hodně. Ona je zvyklá mi tak dvakrát týdně zavolat a „prádlo z pračky“ a „nákup“ a mohl bys mi přijít naproti pomoct s taškama a tak. A tak říkám, jakože jo, když mám telefon, tak jo, ale neměl jsem telefon tak co, no. Chybělo jí to, ale nic neříkala, byla v pohodě. Jak jsem říkal. Já ten telefon o víkendu nepoužívám, úplně minimálně, takže když jsem doma, tak ho nepotřebuju. Třeba zjistil jsem, že když jsem doma, tak pak nemám do toho ani co napsat. To sedíš doma, prostě, víkend jsem strávil nad učením, nikde nic, tak nad tím nepřemýšlíš. Na začátku jsem na něho hodně myslel. Takovýto jo jo jo, mám ho doma, beru si sebou věci, tak ho nebrat a takhle. Furt na to člověk myslí, říká si, a pak už na konci ani ne, to už jsem ho vypustil, říkal jsem si jen „klíče a peněženku“. Je to jednodušší, nebo… jednodušší, jakože nevím, ten telefon jako takovej mě ani nechyběl, jenom ty služby, co jsem nemohl vyřídit, to je takový… třeba já jsem hodně na internetu a díky tomu mi ten telefon tolik nechybí, ale jsou věci, který se bez něho nedají udělat a to je prostě… no jako zajít si do budky, to není ideální řešení. Jak vypadal tvůj život bez mobilu? Změnilo se něco? Tak třeba přes semestr by mi to vadilo víc, protože bych neměl budík. A tady jsem neměl budík, neměl jsem hodiny. To byly takový dvě věci, který mi nejvíc chyběly. Ten budík, na to jsem si zvykl během tří dní, říkal jsem si „nemusím vstávat“, tak mi to ani nevadilo. Ale ty hodiny mi vadily celkem často, to jsem byl třeba ve městě, vystoupil jsem z šaliny a potřeboval jsem oběhat nějaký úřady a teď jsem šel na úřad, tam třeba nebyly hodiny. Anebo byly a bylo třeba 9:20. Vyšel jsem z úřadu, šel jsem někam jinam, tam hodiny nebyly, šel jsem po ulici a říkal jsem si, aha teď nevím, kolik mám času a za třičtvrtě hodiny mám být tam a tam a stihnu dojet, nestihnu tam dojet? Člověk nemá ty hodiny, aby se podíval. To mi celkem vadilo. Stalo se mi třeba, že jsem šel z badmintonu na volejbal a měl jsem hodinu času. My jsme ten badminton trochu přetáhli, než se vysprchuješ, šel jsem si ještě nakoupit, pak jsem šel na fakultu a za deset minut jsem měl být na fakultě a cesta mi trvala pětadvacet. Nevěděl jsem, že nevím, jak jsem na tom s časem. Takže ti vadil čas a budík. A ještě v nějaké situaci ti to vadilo? Třeba nevím, jak to bylo v práci, protože telefonní čísla se mi tam uchovají asi týden. Vola mi v té době bratranec, a ještě kamarád a ještě jedno neznámý číslo a to nevím, co bylo. Do práce jsem sice napsal, že mi mají psát emaily, ale za dva dny potom, co jsem ho zapl, mi volala ženská na masáž a volala mi na mobil, takže nevím, jestli ten můj email vůbec četli, takže je to takový… jo že nevím, jestli to nevěděli nebo jim to nedošlo, ale prostě mi volala na telefon… to bylo takový zajímavý. Takže říkal jsi o tom lidem okolo? Jak na to reagovali? Já jsem to jen napsal na facebook, aby si to všichni přečetli, „nepoužívám dva týdny telefon a tečka“. Takže mi nikdo nevolal, teda kamoš se mi snažil zavolat asi to nevěděl, já jsem byl někde v neděli, někam jsem jel za ním, a měl jsem dvě minuty zpoždění a přijedu tam a on stojí na zastávce říká mi „já ti volám“ a já mu na to „no jo, ale já nepoužívám telefon“. A byl XIII
to poslední den, neděle, a tak se mě ptal, proč a pokecali jsme a já jsem mu říkal, jo nepoužívám telefon, dneska poslední den, nedovoláš se mi. A on řekl, hmm, tak fajn. To nebylo nic důležitýho, měli jsme sraz a já jsem přišel o tři minuty pozdě. A co mamka, když jsi ho začal používat? Kdy si ho vlastně začal používat? V pondělí, to je dva dny, to mi ještě nevolala, už si na to zvykla. Třeba byly zajímavý reakce. Chodili jsme po volejbale do hospody a byly zajímavý reakce těch lidí, jakože když jsme se o tom třeba bavili, tak říkali, „ty jo já bych to nevydržel“ a „já bych ho potřeboval protože“ a to a ono. A mě to připadlo, že je to na mě takovej nátlak od těch lidí jako „jak to můžeš vydržet bez toho telefonu?“ možná si to interpretuju špatně, ale bylo to hrozně častý od těch lidí, jakože „já bych to nedal“ „jak to můžeš dát“ to nechápu. Já to třeba dám, já to vydržím, mě to nedělá problém, ale to bylo… takový zajímavý, ty debaty kolem toho, že se toho účastním a tak. Půlhodinový debaty. A jak na to ještě reagovali kamarádi na volejbale? Účastnit se toho nechtěl nikdo, ale bylo to zajímavý, ptali se, čeho se to týká a co budeš dělat a proč to děláš a tak. Takže nejvíc ti chyběly ty služby a mamka… Já bych si to musel znova přečíst. Jako jo. Já jsem se snažil napsat tam, co se dalo. Chudák neví, do čeho jde. (komentuje příchod dalšího účastníka výzkumu který právě přicházel). Ten člověk ten telefon vypne a teď jo, mě to ani nepřijde. Ty víkendy byly stejný jako s telefonem. Tak to není chudák v tom případě, ne? Jak to myslíš? Kdoví jak to bude mít, jestli má přítelkyni třeba… ale jestli je pořád na internetu a je to informatik tak to je v pohodě. GL a HF. GL a HF? Good luck a have fun, to je z počítačových her, hodně štěstí a dobře se bavte.
XIV
Rozhvor č. 5 Jana Jaké to bylo? První dny byly dost těžký, vyrovnat se s tím, že musíš všechno řešit pře emaily, a já jsem právě měla zrovna dost těch akcí, tak jsem byla… ne že zoufalá, ale trošku mě to úplně vytáčelo aji jsem jako nevím jestli zuřila, ale teď ke konci jsem přemýšlela jestli ten mobil mám vůbec ještě zapínat, jestli ho nemám zahodit. Kdybych nedostala ten novej, tak aspoň ten starej by přestal za chvilku fungovat a byl by klid. Ale možná, hodí se to, no. Ze začátku to bylo horší, ale pak už to bylo super, že se mi to aji líbilo, protože mi přišlo, že jsem taková pánem svého času, že musím reagovat akorát na ty emaily a na icq a to odpovím, až budu chtít, když ti někdo napíše smsku, tak se očekává, že mu hned napíšeš, a když ti zavolá, tak musíš hned reagovat. A tímpádem mě ani… jak jsem ti říkala, že mám t brigády, jak pomáhám těm magistrám, tak vlastně by měly tendenci mi (napodobuje hysterii) volat a to… jakože vyšilovat, takže já jsem jim napsala, že na mobilu nebudu, takže když budou něco potřebovat, tak ať mi napíšou na email. Tím pádem než aby mi napsaly na email, tak si to radši rozmyslely a tím to jakože odpadlo i tyhle starosti přes mobil. Vím, že ta jedna by mi volala obden, ale prostě no „pamatuju si to dobře, mám udělat toto a tamto a tak“, takže to byla úleva. I to jak ho používám strašně malinko, tak jak jsem přestala tak mi přišlo, že ho fakt nepotřebuju. Spousta lidí mi chtělo volat, ale pak se to vyřešilo tak, že volali příteli, dost často to už pak vyřídil i přítel, takže se toho ke mně stejně dostalo míň, když to byl někdo z rodiny, tak to vyřešili. Ještě jedna další pozitivní věc, že maminka si už konečně nainstalovala skype, o který ji žádám už asi dva roky. Když se mnou chce mluvit tak to jinak nepůjde. A řekla jsi to těm lidem okolo? Napsala jsem zhruba deseti lidem, těm paním, co jim dělám ty brigády, pak jsem jela s dvěma lidma na hory, tak těm a pak samozřejmě rodině, rodičům a sourozencům a pak ještě jedné kamarádce, co s ní chodím cvičit. Takže jenom těm, co jsem přemýšlela, ty jo tady těch deset lidí by mi mohlo příští dva týdny volat a psát, tak těm jsem to řekla, ostatním ne. A co na to říkali? Hmm, tak reagoval na to snad jen jeden člověk, ta kamarádka, ta říkala, no dobrý, to znám, nebo tak něco. Jakože problém byl třeba s tou paní ohledně té brigády, že se mnou fakt potřebovala mluvit, a to je ta paní, co denně provolá hodiny, tak pro ni to bylo těžko pochopitelné. Já jsem jí to poslala emailem, takže nic, ale ona říkala, no tak si ho zapneš, ne? No ježíš. A kvůli ní jsem i jednou musela ten mobil i zapnout, ona za mnou přijela do Brna a to nešlo, tak jí nemůžu říct „domluvíme se napevno“, ona nevěděla, kdy přijede nic. Tak to prostě… A všechny ostatní reakce…? Jo tak naši z toho měli srandu, a kamarádi co jsem s nima byla na horách, tak z toho taky měli srandu, ti spíš reagovali „a co z toho jako máš a co za to dostaneš?“ Já nepovažuju za vhodné za to ani něco chtít… a tam byly taky kuriózní situace, ale to je v tom deníku… jsem se na běžkách ztratila v lese. V Jizerkách a zajímavé je, to bylo už tak týden co jsem ten telefon nepoužívala, a mě to napadlo až potom zpětně, že vlastně bych se měla zlobit na to, že nemám mobil, a že jsem ho mohla použít, ale už jsem na to byla tak nějak zvyklá, že mě to XV
ani nenapadlo. V tu chvíli jsem se zlobila na kluky, že mi ujeli, ale vůbec mě nenapadlo, že jako normální člověk, kdybych měla mobil, tak bych mohla zavolat. Ze začátku bylo moc akcí a navíc jsem se domlouvala se dvěma lidma, kteří používají převážně mobil a jednak brácha na internet nechodí vůbec a kamarádka se na něj taky nedostane, takže to bylo složitý, ještě s jednou kamarádkou jsem si domlouvala schůzku, a ona už neměla čas, musela prostě odjet, tak to bylo takové blbé. To stejný to bylo s tím bratrem, to jsme se prostě narychlo domluvili a pak jsem se skoro nenašli… čekali jsme na sebe pod různýma hodinama… a jen díky tomu, že si pamatuju jeho číslo, tak jsem mu mohla zavolat z budky. Ale i tak by se to vyřešilo, tím že jsme byli domluveni kam jdeme, tak bych za ním zkusila přijet na tu českou a kdyby už tam nebyli, tak bych šla do toho klubu a tam by jsme se našli. A ty si pamatuješ jeho telefonní číslo? No, ale já si pamatuju čísla, bratrovo, mamčino, tátovo, přítelovo, to si pamatuju dlouho. A z netu jsi psala teď víc nebo vůbec se ta komunikace nějak změnila? Z netu píšu normálně, teď jsem psala asi víc, takový ty pracovní smsky bych z toho netu nepsala, tak to jo. A pak říkám, ty hovory s maminkou se přesunuly na skype. A to se změnilo diametrálně, předtím mi zavolala a po deseti dvaceti minutách už balík peněz, teďko hodina na skypu… na jednu stranu jsem si myslela, že budu muset víc za našima jezdit, abych s nima byla a povykládala si s nima, ale tím skypem mi přijde, že těch návštěv už aji ubylo, protože jsme všechno vyřešili přes ten skype a už jako kdyby nemusím k našim jezdit, takže… A pro tebe se ještě něco změnilo? Zjistila jsem, že to zvládám bez budíku. No tak, dneska jsem si už zase zapla, ale.. první den jsem měla ještě budík na mobilu, protože to prostě jinak nešlo, ale pak jsem to zkusila bez mobilu a zjistila jsem, že bych se asi naučila vstávat v přesnou hodinu sama. A myslím si, že pokusím se u toho zůstat, protože podle mě je správné, když se tělo probudí jakoby samo i když možná v pracovní dny je dobrý mít jistotu. A zaspala jsi někdy? No zrovna když jsem měla schůzku s tou paní, tak jsem se probudila v 9:00 hodin, zapla jsem ten mobil a měla jsem tam čtyři zmeškaný hovory, že už je v Brně. Byla u kamarádky a čekala na mě. Takže jsem jí říkala, že jsem ve výzkumu, a ona říkala, „no ježíšmarjá, tak to si teda zapni“, ona mi volala na mobil přítele a ptala se mě, co mám s mobilem, tak jsem jí říkala, že to, že teď nemám používat mobil, tak byla naštvaná. To je zaměstnaná paní, podnikatelka, a nemá čas na nějaké kraviny. Původně myslela, že ho mám rozbitý, a tak se i snažila ať se domluvíme na pevném čase a místě, ale pak jsem jí řekla, že to není nutný. Změnilo se nějak tvoje komunikační chování? Jakým způsobem? Já právě nevím, já jsem měla ten mobil jen na domlouvání, schůzek… možná pečlivěji domlouvám schůzky. Jsem systematičtější. A reakce okolí když sis ho nějak zapla? Já jsem si ho zapla včera. Tak ta rodina to zaregistruje.
XVI
Rozhovor č. 6 Martin Máte pěkné písmo. Jo myslíte? Tak to ještě uvidíte. A jaké to bylo? Ze začátku na to člověk myslí neustále, já tam používám slovo obsedantně. Mě by to ani nevadilo, to jsem si myslel a to se mi i potvrdilo, že ten mobil nemám, ale co mi hrozně vadilo, že jsem nedosažitelnej pro ty jiný, ale kdyby to bylo tak, že všichni ví, že ten mobil nemám a zařizovali se podle toho, tak by mě to asi nechávalo chladným. Ale takhle jsem si říkal, co když mě bude zrovna někdo něco chtít a to byla ta doba, kdy se tady láme to, jestli si dáte přihlášku na doktorský studium a jestli jak jsem takovej trochu pochybovačnej jestli na to mám a jestli si v tom mám věřit a tak jsem si říkal, jestli mě náhodou ten můj potenciální vedoucí nebude kontaktovat, protože to tak jako k tomu spělo, tak jsem si říkal, tak on mě možná zavolá a to… a než jsem začal s tím průzkumem tak mi zrovna zavolal a já jsem si říkal, celý roky mi nevolá a teď mi najednou volá, tak jsem si říkal, že je tam spousta takových náhod, tak jsem pořád posunoval ten začátek, ještě jsem chodil na tu praxi a to bylo taky takový… jednou jsem tam měl přijít, pak jsem tam měl přijít, tak to bylo zvláštní. Takže mě vadil ten příjem směrem ke mně. To bylo to zásadní. A že mě kvůli tomu uteče něco zásadního, a ještě to bylo ohledně tý kariéry, o čemž já vůbec nemám jasno a jsem v tom na pochybách, tak proto mi to… nějaký nakupování rohlíků, k čemu to používám já, čert to vem. Pak když jsem to zapnul, tak jsem tam měl jedno neznámý číslo, a ještě jedno neznámý číslo. To jedno číslo mi volalo pětkrát v jeden den, tak to jsem si říkal, to je nějaký divný a pak se z toho vyklubala nějaká nabídka na internet cosi, takže marginalita, a to druhý číslo to jsem nezjišťoval. A to vaše okolí? Lidi okolo vás na to nějak reagovali? Reagovali (důrazně), to tam je napsaný a to tam je, že se mě ptali vždycky „a když už ti to jako skončí“, to byla mamka, ségra a lidi na privátě. Takže vy jste jim to nahlásil a oni…? Já jsem se o tom zmínil, moc jsem to nerozhlašoval, jen jsem řekl, „hrozí, že to někdy začne“. Ale jelikož jsem nebyl čtrnáct dní doma a my nejsme tak moc v kontaktu, tak to bylo, že oni nevěděli, kdy to začalo a ani nevěděli, kdy to skončilo, nebo pak už asi jo. Ale že se mě ptali, já jsem jim to nahlásil, že asi možná se to někdy stane, já jsem si taky ještě nebyl úplně jistej… Takže jste to ještě zvažoval, a co vás přesvědčilo? Já jsem měl vidinu, že se teďka nebude řešit to hlavní ohledně té praxe, že je to u konce, tak jsem si říkal, teď už nemám vidinu, že mi něco zásadního uteče, tak jsem si říkal, že jo. A u toho školitele potenciálního? My jsem vždycky komunikovali přes mejly, ale teď byla nějaká konference a on potřeboval nějaký data a tak mi volal, ale nemělo to s tím souvislost, ale já jsem chtěl mít všechny kanály volný. Protože ten člověk pokud nemá zapnutý doručenky, tak ani nezjistí, že si tu smsku nepřečtete a neví.
XVII
A to okolí… co nevědělo, kdy začnete a jestli začnete, tak…? Tak to okolí, to byla teda mamka, tak když jsem přijel domů tak ve dveřích to bylo hned ve dveřích ahoj a kdy ti prosím tě skončí to… kdy budeš mít mobil (naštvaně)? Jak jsem říkal na začátku, tak když jsem měl dřív mobil, tak jsem se ho styděl používat neveřejnosti a bylo to jenom pasivně, že ležel doma, tak to ve mně furt trochu je, že nemám tu potřebu to tak moc používat. Skutečně se to pak přesunulo do toho, že jsem si chvilkama užíval, ž nemusím řešit některý věci, že jsem nedosažitelnej a takovýhle. To se tak jako přelívalo tak a tak a to asi charakterizuje celej ten průběh. Vadilo mi to, že jsem nedostupnej a v některých věcech mě to nechávalo absolutně chladným a neměl jsem potřebu ten mobil dnes a denně nutně používat. Taky tam je ke konci těch záznamů když už je tam nuda nuda šeď šeď, tak je tam v čem mi chyběl v ničem, nikomu a takhle, je to takový strohý, ale bylo to tak. Tam pak je teda ten „zkrat“, to bylo přesně v půlce a to se teda přiznám, že na začátku to byla vypočítavost, protože jak jsem říkal, že ty zprávy tam zůstávají viset týden a tak jsem si říkal… a pak jsem ještě čekal na překlad motivačního dopisu, tak jsem si to zkontroloval ráno a pak se nic nedělo a furt ten mejl nešel a já už jsem to měl odevzdávat, tak jsem ho třikrát za ten den zapnul, tak jsem třikrát zhřešil. A v mezidobí jste se podíval, co vám přišlo… No, ale mě nic nepřišlo (otráveně), akorát upozornění na mejly, takže to nic. A bylo to pro vás v něčem užitečné? Uvědomil jsem si, kolik utrácím zbytečně za telefon, protože v řadě věcí to nepotřebujete a já to, že mám ten paušál, tak když mi přijde vyúčtování, tak já to ani nepropíšu tu stovku za měsíc, a že to používám někdy, když to nepotřebuju. To, že mám ten paušál, ten nejnižší výhodný, protože já jsem v tom šetrnej, tak mě to nutí trochu nadužívat. Že volám víc, než potřebuju, ale to je taková moje rozpolcenost, že i když píšu smsku, tak se snažím všechno nacpat do té jedné smsky, i když k tomu nemám objektivní důvod, i když mě tam přebejvaj. Já můžu za měsíc propsat dvěstě smsek… i když mi to přebývá o dva znaky, tak umažu nějakou mezeru… já jsem šetrnej, to jsem přesvědčenej. Takže jste si to v půlce zapnul, zkontroloval smsky a to bylo všechno. Hmm. A teď když jste si ho minulý týden zapnul…? Tak jsem byl rád, že ho mám zase zaplej. Ono prostě, já tady tak machruju, jak to zvládám, ale v řadě věcí to usnadní ten běžnej život, minimálně v tom, že to organizuje ten čas, synchronizujete se s těma druhýma lidma, to tam taky někde píšu, ať už jsou to ty rohlíky nebo něco, třeba příklad my jsme měli jít jeden den do hospody a večer jsme se domlouvali a to byla náhoda, že jsme se sešli v menze na obědě a teď jsme se domlouvali na večer a bylo nás asi osm nebo tak a kde se teda sejdeme, musíte si zamluvit ten stůl. A chtěli jsme jít do té vačice co je ve městě, ale tam je věčně plno, tak někdo to zamluví a dá vědět. A jak dá vědět? No dá vědět mobilem. Já jsem sice na privátě se spolubydlícím, kterej má mobil, takže to by se dalo takhle obejít, jenže on zase nebyl doma, takže to bylo takový složitý… tak mě říkali, „no tak si to zapneš na ten jeden den, ne“, protože já jsem jim říkal, že ten mobil nemám. Taky byla zajímavá reakce v tom „proč to děláš“? Všichni se ptali, že jsem blázen a co z toho budu mít. No ono se pak stalo, že po skypu mě přišlo, že ve vačici je plno a že je to XVIII
někde jinde, takže jsem se to dozvěděl, takovou pokoutní cestou… ale nezapínal jsem si ten telefon, jinak bych asi bloudil a jel do vačice. To se taky přiznám, já jsem si ho dal do batohu a chodil jsem s ním, neležel na té poličce vždycky, pak už teda jo, ale ze začátku ne, co kdyby náhodou… Co kdyby náhodou co? Co kdyby náhodou nevím, kdyby se něco akutně semlelo a já jsem něco potřeboval, tak bych vás lehce obětoval. Ale to byl plán, že když do té vačice nepůjdou, tak že si ho vezmu sebou a zapnu ho, ale já jsem ho zapomněl, protože jsem spěchal a vyrazil jsem bez něj, takže to byla taková náhoda, tak jsem to ani jinak nemohl řešit. (Ukazuje deník, kde chybí informace o tom, kde bude mobil položený). (směje se) Já jsem to právě v koutku duše tušil, že… a odložil jsem si ho na vybrané místo do batohu. Já se právě proto snažím s účastníky dohodnout, kde ten mobil bude a napsat si to do deníku, protože doufám, že to bude působit motivačně… No působí to zásadně. Proto jsem to neudělal. I když ho máte vyplej, tak je v záloze. Když se něco stane, tak pro něho sáhnu. Ale pak jsem si říkal, napsal jsem tam sice batoh, ale nechám si ho doma. A druhý týden po tom zapnutí, jsem ho nechával doma. Já jsem se taky přesvědčil, že vyloženě nikomu nechybím, nikdo mi nepíše, tak co bych si to tahal furt sebou jak kočka koťata, tak jsem si to nechal doma na poličce na stole a pak už se na to začalo prášit, tak jsem si to dal do skříně. To tam teda napsaný není. Taky jsem jel domů, tak jsem si ten mobil vzal do batohu. A není vám to líto, že vám nikdo nepíše? No tak já to používám v takových těch praktickejch věcech. Je pravda, že mě psala kamarádka a to mě mrzelo, to bylo už ke konci, protože to už jsem byla doma a to já zas tak často nebývám, bylo to v pátek a ona se chtěla sejít. Tak to mě mrzelo, že jsem to nevěděl, mi volala, psala a já jsem to prostě nebral. Už jsem to ale vyřešil. To jste měl celkem dost zábavných situací s tím mobilem. No.
XIX
Rozhovor č. 7 Pavel Jaké to bylo? Fajn. Byl jsem v klidu, nikdo mě nenajde a taky se konečně vyspím. Jakože se vyspím a nemusím přemýšlet, co bude za problém nebo kdo mi bude volat. Mám klid sám na to přemýšlet nad nějakýma mýma věcma bez vyrušování okolí a vyspal jsem se plnohodnotně. A nemusel jsem přemýšlet nad tím, co bude potřeba, protože nic nebude potřeba, vím, že mi nikdo nezavolá a nic neřeším. A bonus, žádná rodinná oslava. Řekl jsi někomu, že si ten telefon vypneš? Ne. Máma to věděla. A v práci jsem to řekl Adamovi, nadřízenému, a ten řekl, že je mu to jedno, když nejsem v práci. Ale myslím, že dva nebo tři zmeškaný hovory tam mám. A nezkoušel ti volat? Přiznám se, že v té hromadě zmeškaných telefonátů ani nevím. Takže ti řekl, že je mu to jedno a pak ti stejně o víkendu volal? Jo. Protože potřeboval něco ohledně práce. Je rychlejší zavolat než si to hledat v těch mejlech. On si to ani neuvědomil, že jsem mu to říkal. Když jsem mu to v pondělí říkal, tak říkal, že to zapomněl, že asi jo. V pátek jsem měl dovolenou, tak to jsem ho vypl a měl jsem ho vyplej do úterka. A proč si ho pak zapl? Zapl jsem si ho kvůli práci, potřeboval jsem některý věci vyřídit, a veškerý kontakty mám v telefonu, takže jsem bez něho nemohl pořádně pracovat. Bylo by to složitý. Ale hlavně v práci to máme tak, že si každej řeší nějakou část sólo a v té mojí části byly nějaký komplikace a nemohl jsem čekat až nějaká zaměstnankyně se uráčí odpovědět na mejl za dva dny. Potřeboval jsem do hodiny odpověď, takže jsem potřeboval volat. A z pevné linky je to takový blbý, nejsem zvyklej telefonovat z kanceláře před x lidma, takže radši odcházím do vedlejší místnosti. A ty kontakty nemáš jinde? Mám je v notebooku, ale takovým záhadným způsobem. Takž když to shrnu, největší výhoda byl ten klid a že si nebyl ve stresu. Přesně tak. A věděl jsem taky, že na mě nemůže být nikdo naštvanej, protože se mi nedovolá, ne že mu nezvedám telefon, mám ho vyplej, ztracenej, ukradenej, cokoli, ale prostě nemůže být naštvanej, že nemůžu pomoct. A kdyby jsi měl jenom vyplý zvonění, tak… Tak je to jiný, protože ty lidi ví, že mi volají a já nemám čas to řešit tak to by mi ten klid nepřineslo, to by bylo o to horší stres. Takže to vlastně bylo docela užitečný? Jo super to bylo.
XX
V čem to bylo super? Super to bylo v tom, že to bylo v období, kdy jsem si potřeboval hodně odpočinout, hodně moc a pomohlo mi to, protože jsem si fakt odpočal. Byl jsem ze všeho takovej vypjatej a pak v to úterý ten problém, kterej by se řešit dlouho jsem musel rychle vyřešit a nahnat tu práci o velký množství času rychleji. A v pondělí to šlo nepoužívat v práci? Jo to šlo. V pondělí toho bylo tolik k vyřízení, jakože papírově, že ten jeden den než se člověk zorientuje a dá ty podklady dohromady a pak až další den řeší nějaký komplikace a problémy. Nemá cenu zvedat telefon a něco řešit když nevíš o, co jde. Řekneš nějakou hloupost a přijdeš o ten kšeft. Musíš to mít dopředu připravený, mít poznámky, abys věděl, o čem mluvíš. Navíc mě k tomu zapnutí donutil řešit ten problém, kterej nastal. A byly nějaký reakce, když jsi ho pak zapl? Jo, měl jsem asi šedesát sedmdesát zmeškaných hovorů, půlka byla od zákazníků, kteří se pak dovolali kolegyni nebo Adamovi, takže se to pak řešilo nebo vyřešilo. A zbytek byl od rodiny od známých. Pak vlastně v úterý dopoledne jsem netelefonoval vůbec, vyjma toho jednoho telefonátu, nechal jsem je všechny ať se vyzvoní, když se dozvěděli, že mám zaplej telefon a pak jsem teprve za den dva později zjišťoval, co kdo potřebuje, protože nemůžu řešit nějaký vypjatý soukromý věci v práci, že jo. Takže jsem nejdřív řešil pracovní věci a odbýval jsem okolí. Takže oni, jakmile zjistili že se ti můžou dovolat tak volali pořád a ty jsi to nebral a řešil jsi to až jsi měl čas. Jo. Byli naštvaní? Ani ne, jen to byla hrozně nezvyklá situace v mým případě. Že mám vyplej telefon a okamžitě nereaguju, mysleli si, že se něco stalo nebo tak. Tak se ptali, jestli se něco nestalo a jestli jsme v pořádku. Volala mi máma, s bráchou jsme něco řešili, byl naštvanej, že jsme se něco domluvit, a co se týče toho zbytku věcí tak to byli hlavně známí. A když ti volali ti známí, a nedovolali se, komunikovali s tebou nebo ty s nima nějak jinak? Nebo jsi s nima vůbec nemluvil? S mámou jsem v pátek řešil pár věcí přes mejly. To byly nějaký oslavy, který budou, ale jinak ani ne. Asi jsem s nikým nemluvil. Za babičkou a dědou jsem jel, když jsem jim nemohl zavolat. A dokázal bys říct, v čem ti ten telefon chyběl? V tom, že jsem si neměl s čím hrát. Ale ono i když je vyplej, tak se s tím dá hrát… já mám v práci ještě svůj starej rozbitej telefon a s tím jsem si hrál. Mě to uklidňuje. Ten pracovní byl doma někde strčenej, v nějaké tašce a dál mě to nezajímalo. Jsem hrozně rád, že jsem nemusel nic řešit o víkendu, předtím jsem měl náročný období v práci, takže to pro mě byla úplně spása, uvítal jsem to. Nenapadlo tě, že bys ho mohl vypínat častěji?
XXI
Napadlo mě to, ale to musí přijít nějaká situace, kdy budu úplně vyčerpanej, jinak se nezbavím toho pocitu zodpovědnosti, že bych měl být na telefonu a měl ho mít zaplej, kdyby náhodou něco někde. Není to trochu vyčerpávající? Tak je, ale záleží, jak moc si to člověk připustí. Jsou dny, kdy to neřeším a dny kdy jo. Záleží na rozpoložení, v jakým se nacházíš. A tvůj převládající pocit z celýho experimentu? Bylo to relaxační a udělám to zas. Teď jedu na dovolenou do Španělska a hodlám si ho vypnout. Když jsi ho zapnul, jaký to bylo? Bylo to úplně hrozný, bylo mi úplně špatně z toho, co tam bude. Když jsi mluvil o tom, že když jsi ho vypnul, tak přišel ten klid a když jsi ho zase zapnul, tak přišel ten neklid? Jo. Protože jsem očekával nějaký problémy a co všechno mohl kdo potřebovat a uvědomoval jsem si, že pět dní jsem na něm nebyl… když si uvědomím kolik telefonátů mám denně a nasčítá se ti to do těch pěti dnů a teď ti tam začnou pípat ty smsky o zmeškaných voláních, tak jsem musel rychle vypnout ty zvuky, abych neslyšel, jak to pořádvibruje, pípá, vyzvání. A nevyřešily se některý ty hovory samy? Polovina pracovních hovorů se vyřešila sama, a u těch soukromých v 80procentech nevím o co šlo, ale byla to nějaká blbost, něco jako „jak se máš, nepůjdeš někam, něco potřebuju“ a nebyla tak ani jedna vysvětlující smska, takže to se spíš někdo nudil nebo tak.
XXII
Rozhovor č. 8 Radek a Gábina Jaké byly reakce Vašeho okolí v průběhu nebo po ukončení experimentu? R: První den jsem si říkal pohoda to je, druhej den jsem po něm šahal v tom šuplíku a říkal jsem si nezapnu ho, a některý dny jsem ho musel použít jako budík, protože to nešlo jinak. Vstával jsem jako první, tak jsem potřeboval budík, tak jsem to jeden den porušil jako budík a další den jsem to znovu porušil, protože jsem ten budík musel vypnout a zase jsem na něho šahal, takže sem tam jsem to porušil, ale snažil jsem se to nějak dodržet. Byly tam nějaký hovory, to bylo ke konci, kdy jsem musel volat rodičům, oni jsou takoví blázni, když jim člověk nezavolá, tak zburcujou celý město a policii. A pak už jsem to nevydržel a řekl jsem si kašlu na to. Po asi deseti dnech. A měl jste ho zaplej nebo vyplej? R: Ze začátku vyplej, pak s tím budíkem jsem ho nechal zaplej a pak jsem to nějak nevypínal, jen jsem vypnul zvuk, vibrace jsem nechal, dal jsem to do šuplíku a občas jsem se pak mrknul kolik je hodin, ono je to bez těch hodinek těžký no. Bylo to těžký. Byly dny, kdy jsem ho potřeboval, tak to bylo těžký, a pak byly dny, kdy jsem byl s Šárkou doma, práce a nějaký povinnosti, a na telefon nebyly nějaký myšlenky, tak to jsem ho úplně vytěsnil, ale pak jsme vyřizovali ten privát a ta práce a pak jsem ten telefon nutně potřeboval, to už nešlo dál. A vy jste ten telefon nepoužívali oba, změnilo se něco ve vaší komunikaci? R: Bylo to dobrý v tom, že my jsme začali v pátek, pak jsme jeli do Jihlavy a byl ten ples, tak to jsme byli spolu a pak jsme byli v Jihlavě a pak jsem jeli spolu do Brna a byli jsme spolu do čtvrtka a pak jsme jeli domů a to byl ten den, kdy jsem to porušil. To znamená, že když jste jeli každý sám domů, tak… R: Tak jsme měli nutkání volat nebo psát a prostě to nešlo. Šárka to ukončila až po mě, já jsem jí volal a ona to nebrala, protože byla v experimentu. Dobrý den, *přichází Šárka+. Chcete u toho být hromadně? R, Š: Jo *oba+. To bude týmová práce. Tak se pojďte posadit. *podávám židli+ Zrovna jsme u toho, kdy jste ten experiment porušili… Š: Jo, ale já až dýl. A jak to teda bylo? R: Tak já jsem to začal používat jako budík, protože jsem se potřeboval nějak vzbudit. Pak sem tam jako hodinky, to už jsem to měl zaplý, to jsem pootevřel ten šuplík a nakoukl, ale pak jsme se zase snažili chvilku. Když jsme byli spolu tak to nebyl žádnej problém, ale jak jsme byli od sebe, tak to prostě nešlo… Š: Jo, nejhorší byly první den ty hodinky, potom jsem je našla *směje se+. Nejhorší to bylo, když jsme byli od sebe, třeba u babičky ani není internet. R: Ona Šárka o mě má pořád strach, ona mě pořád někde nahání… ale volal jsem jí dřív já. No a nedovolal jsem se, měl jsem smůlu, tak jsem si říkal, je o něco lepší.
XXIII
A pak jste si ho zapla taky… Š: Jo, zapla. My jsme řešili věci okolo toho inzerátu a to bez telefonu nešlo. R: Ono je to blbý, když třeba voláte na nějakou brigádu a oni vám řeknou, no tak my se vám ozveme. A vy řeknete „no, ale já nemůžu používat telefon“ a budete za hlupáka. Takže i z toho důvodu jsme to museli ukončit. Je to takový divný, stejně jako byste volali nějakýmu šéfovi a volali mu po skypu, to je takový neosobní. V dnešní době se bez toho telefonu neobejdete, ať už jsou to zprávy nebo kontakty, když někam jedete, tak u sebe nemáte notebook a potřebujete zavolat. Š: To ani moje babička nemůže vyjít z baráku bez telefonu. R: Oni ti rodiče s tím ani nijak moc zacházet neumí, je to ta starší generace, zprávy to je pro ně problém, takže vždycky volají. A říkali jste to těm lidem okolo? R: Já jsem mamce řekl, že jsem dva týdny bez telefonu, tak ať se s tím smíří a ona že jestli jsem normální. Kluci u nás na pokoji to věděli, takže vždycky když jsem sáhl po telefonu, tak mě sledovali a smáli se mi. Š: Já akorát doma. A jeho mamce. Mamka na to nic a taťka říkal, že si vyzkouší ten skype. Trochu se s tím pral. R: Mamka se to taky naučila. Ale oni jsou takoví odpůrci té techniky, takže to do budoucna nebude fungovat. A pro mamku je jednodušší podržet na telefonu jedničku nebo dvojku a už volá a to je jednodušší než chodit k počítači. Š: Navíc taťka má služební telefon, takže může volat zadarmo. Jaká byla reakce toho okolí? Š: No tak taťka se s tím tak jako smířil, chvilku se na mě koukal a pak říkal, že to snad nějak zvládnem. A babička říkala, že to bude muset vždycky vydržet do víkendu, což zvládla, a když něco potřebovala, tak řekla sestře a ta mi to vzkázala a obráceně. Protože nikdo jiný doma icq ani nepoužívá, takže jsem přes ni vyřizovala i všechno ostatní. R: A důležitý je mít hodně lidí na icq, to pomůže. A používali jste tedy víc jiný elektronický média? R: No určitě. Když se chcete domluvit na něčem se spolužákama, tak se vám vždycky nechce k tomu počítači a zvednete radši telefon, ale takhle jsem musel vždycky k počítači a icq. Napsat, pak jsem si vzpomněl, že mám začít dělat nějakej projekt a musel jsem začít pracovat (otráveně) a už jsem byl naštvanej. Takže jste byli naštvaní někdy? R: No někdy jo, místo abych lenošil, tak jsem začal pracovat. A převládající pocit z celýho experimentu byl… R. Začátek dobrej, konec horší. Š: začátek by byl dobrej, kdybych měla budík a hodinky. Na to jsem přišla už první den, to byl problém, to bylo zajímavý, málem jsme nestihli autobus do Jihlavy. A proč jste do toho vlastně šel?
XXIV
R: Já jsem do toho šel takovým stylem, že došla Šárka a řekla, hele výzkum a jdeš. Já jsem řekl jo, a to jsem ještě nevěděl, že to je čtrnáct dní bez telefonu a ne nějakej dotazník. Ale to dělá každá ženská… A už jsem souhlasil, takže už mám smůlu. A mělo to i nějaký výhody? R: Ušetříme. Š: A nemusím ho pak nikde hledat, já ho totiž nemůžu většinou najít. Věděla jsem, že ho mám furt na jednom místě. R. A já jsem zase měl volnější kalhoty. Protože já ho nosím furt po kapsách ani ho nedám z ruky, tak jsem měl volnější kalhoty a začaly mi padat. Tak jsem si říkal, ty jo, já jsem zhubl a uvědomil jsem si, že jsem jen vyndal telefon. Je dobrý mít ten telefon, když třeba někam jedete, třeba naši jeli do nemocnice se sestrou a zabouchli si klíčky, a kdyby neměli telefon, tak se mi nedovolají. Bez toho telefonu se člověk neobejde. Je to potřeba, ať už na to volání nebo na tu zprávu. Š: Je to jednodušší. K čemu vám teda chyběl? R: Volání rodičům, že jsem v pořádku, volání Šárce, že nezlobím a jsem doma a nejsem někde v hospodě a jak se má… Vzhledem k tomu, že jste ho začali používat, když jste nebyli spolu, tak se mi zdá, že je to docela důležitý faktor. R: Jo, chceme spolu být v kontaktu. *Šárka přikyvuje+. Možná až nám bude třicet, tak si budeme chtít od toho kontaktu někdy odpočinout. Jaké byly reakce okolí? Š: Komu jsem to říkala, tak reagoval „ježišmarjá“. R: A že jste blázen. Jo. A když jste si ho pak zapnuli, tak byly nějaký reakce? R: Jo, to jsem měl plnej zásobník zpráv, plno nepřijatých hovorů a zprávy typu, že jsem osel a že dlužím několika lidem za hlasovku, kterou jsem neměl shodou okolností vypnutou, protože mě to nenapadlo, že mám hlasovku. Šárka mi taky dluží. Š: Já jsem měla nějaký nepřijatý hovory. R: Jo, mě volali několikrát rodiče a divili se, proč nemám zapnutej telefon. Oni to věděli, ale nenapadlo je to. Jednou volali spolubydlícímu na pokoj a ptali se, co se děje a on mě hledal po celé škole, kde můžu bejt a tak. No zábavný to bylo. A nebyl jste na mě třeba naštvanej? R: To ne, bral jsem to jako zpestření. Bylo to pro vás v něčem nový? R: Dobrý je to vypnout ve zkouškovým, nikdo vás neruší, rodiče vám nevolají. Já mám takový starostlivý rodiče, oni vždycky volají předtím a povzbuzujou mě, říkají „to napíšeš a to bude dobrý“, no a to nemusím, je to nepříjemný. Š: A mě volají vždycky před zkouškou nebo po zkoušce. R: My máme takový crazy rodiče. XXV
Š: Trošku. Tak ještě že vy jste normální. Takže jste to porušili, Radek po 10 dnech a Šárka po 12. R: No ale Šárka to porušila ještě dřív. Š: Jo, já jsem volala na jedny narozeniny, ale pak jsem to zase vypla. Jedný známý, mám na ni jen telefonní číslo a to by nešlo. Tak jsem to zapla a pak zase vypla. A pak jsem ještě psala taťkovi, že jsem v pořádku. R: Šárka to vlastně vůbec nevydržela. Podváděla. Š: To by nepřežil, já jsem mu musela napsat. Po tom plese, to nešlo jinak. A té kamarádce jsem taky jinak nemohla dát vědět a volat jí za tejden k narozeninám, to by bylo takový… A bylo okolí rádo že se vám zase dovolají? Š: Tak u mě rodiče s babičkou byli rádi, že už můžou volat a že nemusí přes ten divnej skype. R: Rodiče volali pořád, ale tentokrát se dovolali. Ti to ani nezaregistrovali. Když nastala nějaká problematická situace, jak jste to řešili? R: Tak Šárka to řešila tak, že volala, a já jsem těm rodičům zkoušel nejdřív po skypu a pak už to fakt nešlo obejít, to jsem ho potřeboval. Ale stejně to moc nefungovalo, oni radši volali. Mají nějakej starej tarif, tak volají dlouho a často. Mamka třeba když má svý dny, tak volá i každej den, to pro ni není problém. Ona se mě ptá „a jak se jako máš a copak děláš a jakej máš den“, takový ty klasický otázky, tak mě jako mapuje. A já jí řeknu „no tak jsem na kolejích, dělám si teplou večeři a učím se samozřejmě“. A sedím tam s klukama a jím tam párek a samozřejmě se neučím. Maminka je starostlivá a je jí smutno, tak hodně telefonuje. Dřív to bylo ještě horší, ale od té doby, co mám mladší sestru, tak je to míň. Od té doby, co Anežka vyrostla, je jí teď pět, tak už má míň času, protože se o ni musí starat. Takže jste si od maminky trochu odpočinul? R: Jo to bylo pozitivní. Ta kdyby mě slyšela. Š: Ta by ti dala. A vás se taky zeptám, stejně jako jsem se ptala u Radka, vy jste ten telefon měla vypnutý nebo jak to teda bylo? Š: No já jsem ho měla vyplej, potom jsem zapla budík, potom jsem ho zase vypla, potom jsem ho zase zapla, většinou na hodinky. Já mám rozbitý hodinky, to sklíčko na nich. R: Kecá. Ona Šárka je taková potvůrka. Ona moc nevydrží v experimentech. Š: Netahej sem věci, který sem nepatří. R: Já si myslím, že Šárka trošku podváděla. Vždycky ho zapla a pak vypla a uklidila do šuplíku. Š: Měla jsem ho na poličce. Jako že jste ho občas kontrolně zapla myslíte? Š: No jo, ale telefon byl vypnutej, nikam jsem nevolala. Ale to bylo až po více dnech, ne ty první dva nebo tak. Jako že jste se chtěla podívat, jestli vám něco důležitýho neuteklo? Š: Jo, co kdyby mě někdo důležitej sháněl. R: No já si osobně myslím, že Šárka to začala dělat už tak po třech dnech, protože ona ho musí mít pořád, nemusí se na něj koukat, ale musí ho mít u sebe. XXVI
Š: Protože to je takovej ten reflex, protože já vždycky všechno strašně rychle ztrácím a neslyším zvonění. Takže vy to na jednu stranu ignorujete ten telefon a na druhou stranu máte potřebu ho čas od času kontrolovat. A to se vlastně nezměnilo ani v průběhu toho experimentu? R: Já si myslím, že ne. Že se to nezměnilo. Š: Ze začátku jsem ten reflex měla menší. Protože to jsme byli spolu. To jsem neměla potřebu ho kontrolovat. R: tak to kontrolovala mě. My jsme se tak hlídali navzájem. Možná kdybych takhle poprosila víc lidí, kteří jsou v páru, tak bych měl úplně jiný data. Ta informace kterou říkáte o sobě navzájem je vlastně trochu jiná. Š: Ono to bylo vypnutý, jen se to vždycky na pár minut zaplo. Vy jste to vždycky zapla, zkontrolovala, jestli vám někdo nevolal a pak jste ho zase vypla. Š: Nebo jestli mi někdo důležitej nevolal, z brigády nebo tak a když nic, tak jsem ho vypla. R: Když si k tomu (deníku) večer sednete a promítnete si ten den, tak si říkáte, no to jsem asi nezapl, ale možná zapl ale jen na chvilku, tak to se nepočítá, takže vlastně nezapl. Já to beru tak, že když jsem to zapl a někam jsem volal anebo psal a budík, tak to jsem tam zaznamenal, ale to bylo až po těch deseti dnech. Já jsem to měl asi dvakrát s tím budíkem to bylo. Š: Já jenom jednou ve středu, budík na sedmou na ráno. Takže ve finále jste to zapli a vypli každej třetí den? Š: Tak já tak každej druhej. R: No já tak třikrát, ale pak jsem to vlastně nechal zaplý a ztlumil jsem zvuk. A občas jsem mrknul na ty hodiny, takže… a smskek jsem si nevšímal. Š: Tím budíkem se to začalo urychlovat. Zapnuli jsme si ten budík a pak nás začalo zajímat, jestli se něco neděje a pak už to bylo těžší. R: To spíš, když já jsem něco potřeboval tak to bylo akutní, když mě někdo volal, tak ať si volá, to mi nevadí, zavolá příště. A po kolika dnech jste to tak zapli? R: Čtvrtý den. Š: Taky. Ale je to tam všechno napsaný. R: My jsme si říkali, že když budeme spolu a nebudeme volat, tak budeme víc spolu, Šárka to tak nějak propočítala, to byla naše záchrana. Abychom aspoň těch pár dní vydrželi. Takže jste nevěřili, že to vydržíte? Š: Já jsem tomu nevěřila. Jak často voláte? R: To záleží měsíc od měsíce. Já mám paušál tak platím tak 220-250 korun za měsíc, ale někdy volám častěji, třeba když se vyřizuje privát nebo ty brigády, tak to i 600. Tak 3-4 smsky denně, když jsem s Šárkou tak 1,2, smsky jsou hlavně Šárce, a to volání rodičům, zaměstnavateli a s kamarádama když se někam jde, tak se domlouváme. Tak 10 hovorů za tejden, volám víc než Šárka. Radek: ekonomická informatika, 2., 20 XXVII
V. Zakotvená teorie: přepis rozhovorů Rozhovor č. 1 11.1. Anna Obecně - Jak vypadá tvůj každodenní život s mobilem? Zkus ho co nejpodrobněji popsat. Já ho skoro nijak nepoužívám. Používám ho, když ho potřebuju jako budík ráno, když jdu ven, tak ho používám jako hodinky a jinak ho teď používám dost málo. - Jak často používáš mobilní telefon? Voláš? Smskuješ? Komu? Občas píšu, občas volám, ale většinou používám jiné formy komunikace. Možná píšu častěji, než volám, protože když volám, tak volám přes skype, pokud to jde. A píšu nejčastěji s kamarádama, kteří nemají skype nebo icq, protože kdo má přístup k icq, tak si píšu přes icq. Nedá se to zobecnit, protože někdy volám 4x denně a pak týden netelefonuju, tak průměrně jednou denně. U smsek je to taky nárazový, někdy používám mobil během 14 dnů, když se něco organizuje nebo potřebuju něco domluvit nebo se něco děje, tak ho používám denně a pak třeba přijde smska za týden. Používám ho s lidma, kteří nemají přístup k něčemu jinýmu. A jsou taky období, kdy se s nima nepotřebuju vidět. - Kde máš mobilní telefon? Teď ho mám u sebe u počítače, protože jsem mámě volala, ať si zapne skype, obvykle ho mívám v batohu, protože ho sebou nosím ven. - K čemu potřebuješ mobil? K takovýmu operativnímu vyřizování věcí, který potřebuju udělat rychle, okamžitě, nebo když někoho potřebuju sehnat. A pak ho používám ke kontaktu s kamarádama, kteří bydlí daleko a nemají přístup k jiným prostředkům. Tam si sdělujeme, co se s náma děje a jak se máme a je to o tom udržování kontaktu. - K čemu ještě mohou jiní lidé potřebovat MT? To je zajímavá otázka, o tom jsem nepřemýšlela. Vím, že lidi to mají nastavený různě, třeba kamarádka mi říkala, že má nastavený vybraných pět čísel, na který si jen volá, někdo to tak má, že ten mobil používá nejvíc, protože ho mají všichni a všichni nemají ten jinej prostředek. A v mým okolí mají zase všichni přístup k počítači a internetu, takže se teď víc používá skype a icq. - Kdybys měla porovnat mobilní komunikaci s jinými způsoby elektronické komunikace, řekla bys, že je to v něčem jiný? Jako pro mě? Pro mě tam zas tak velkej rozdíl mezi skypem a mobilem není, pokud jde o tu mluvenou komunikaci, tak tam je mi příjemnější telefonovat přes skype, protože tam můžu telefonovat přes videokonferenci a teď jsem si na to hrozně zvykla. Jediný, co mobil umožňuje, je to, že není vázaný na fixní místo, což pro mě není teď tak podstatný, protože jsem skoro pořád doma na mateřské. A umožňuje mi udržovat kontakty, které by se jinak rozpadly. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Je pro tebe důležité, jak tvůj telefon vypadá? Není. Pro mě to není podstatné, pro mě je důležitá ta funkčnost a já jsem si vybírala telefon podle toho, že má širší klapky na psaní smsek, mě to vyhovuje. - Upravuješ si telefon nějakým způsobem, aby dobře vypadal nebo nezapadl mezi ostatními? Ne, teda on vypadá podle mých představ, já jsem s ním spokojená. Mám třetí stejnej telefon, vzhledem k tomu, že mi ho ukradli nebo jsem ho ztratila, a koupila jsem si ten samej právě kvůli tomu, že… ne že bych byla spokojená s tím designem vevnitř, s tím jak to mají naprogramovaný, to bych si představovala jednodušší… ale s tím, že jsem na to zvyklá, to je jedna věc a za další je malý… na vejšce jsem si koupila krásnej mobil, kterej byl designově šíleně ujetej, měl zabudovaný rádio, což tehdy nebylo úplně obvyklý a bylo to úplně úžasný, že jsem mohla ve vlaku používat rádio, a po měsíci mi ho ukradli. Takže od té doby jsem si říkala, že si nebudu kupovat super mobily, protože to stejně k ničemu není, takže to je takovej zážitek… a tenhle co mám, mi už taky dvakrát ukradli a není super, je to jeden z těch levnějších mobilů, ale chápu, že lidi, co nemají peníze si ho klidně v zastavárně za stovku koupí. - Ale znáš někoho, pro koho je důležité, jak jeho telefon vypadá? Ve své věkové skupině ne. Neznám nikoho takovýho. - Jsou nějaké situace, ve kterých se vyhýbáš používání MT (nepoužíváš mobilní telefon)?
XXVIII
Zrovna jsem o tom dneska přemýšlela v té bance, když jsi mi volala, jestli je tam povolenej mobilní telefon, ale vypínám ho u doktora, tam mi to přijde nepříjemný, když tam někdo telefonuje, vypínám ho, když jdu na nějakou kulturní akci a nerada používám mobil v kontaktu s druhým člověkem, když třeba platím nebo když je někdo u nás, tak já to nemám ráda. Když jsem ve společnosti druhých lidí, já ho použiju, ale není mi to příjemný a většinou to co nejrychleji ukončím. Nebo to i vypnu a zavolám tomu člověku za chvíli. Odděluju to, když to jde. - Jsou nějaké věci, o kterých nemluvíš přes telefon? Nebo naopak mluvíš radši přes telefon? Jo, nechtěla bych řešit žádný vážný věci přes telefon, jako vážný v osobních vztazích, v partnerským vztahu, pokud jde o nějaké hádky a takovéto věci, tak i ze zkušenosti mi přijde, že je lepší to řešit všechno v realitě, protože přes ten mobil nemáš toho druhýho člověka u sebe, což by až tak nevadilo, to by mohlo být výhoda v některých věcech, ale přijde mi, že se ty věci nedořeší nebo nevyřeší tak, jak bych potřebovala. Na druhou stranu jsou zase osobní situace, kdy jsem zvažovala, jak ho použít, když mám někoho, kdo je vážně nemocnej, tak jsem hodně zvažovala použití mobilu, když toho člověka nemám u sebe a nevím, jak bude reagovat, když ho chci podpořit nebo mu pomoct, ale přišlo mi to důležitý, že kdybych to neudělala, tak mu na ten mobil nic nepřijde nebo mu nikdo nezavolá, takže je to takovej signál, že o toho člověka máš zájem. - Vážná věc je například to, že je někdo vážně nemocnej, což bys normálně neřešila přes mobil, ale navštívila ho… Jo, je třeba daleko, tak použiju ten mobil. Já bych radši toho člověka viděla osobně nebo mu i třeba s něčím pomohla, ale vzhledem k tomu, v jaké jsem situaci, tak to nejde. Že bych se sebrala a odjela na víkend pomáhat s jedním dítětem a druhým, který čekám, to asi nehrozí. - Co si myslíš o lidech, kteří (záměrně) nepoužívají mobilní telefon? Znáš někoho takového? Záměrně? Znám spíš lidi, kteří preferují jiné druhy komunikace, je pro ně třeba daleko důležitější mejl než mobilní telefon, ale že by záměrně nepoužívali mobilní komunikaci, to nevím. Vím o jednom člověku, kterej s tím mobilem zachází tak, že všechny okolo sebe vytáčí, protože ho věčně nemá u sebe, to jo, toho znám. Já ho mám u sebe, protože ho můžu použít v krizové situaci a zjistila jsem, že to tak má víc lidí, a taky jsem ho už párkrát používala v situaci, když šlo někomu o život a bohužel ta holka, co skočila, tak té už bohužel pomoci nebylo, to se mi stalo na kolejích v Komárově… a teď podruhé se mi stalo, že mě předjížděla sanitka a v ní byl doktor, kterej havaroval do auta, který jelo v protisměru a nebylo vidět, tak to jsem byla ráda, že ten mobil mám u sebe. - To se ti opravdu stalo? Jela jsi v autě a za tebou jela sanitka a auto s doktorem...? Jo, předjížděla mě sanita a za ní rychlý auto s doktorem a bohužel v protisměru zrovna stálo auto, kterýmu zrovna zhasl motor, ta sanita to ještě vybrala, ale ten doktor už ne a rozsekal si auto. Ale ti byli v pořádku, tam se nic nestalo. Tak to jsme volali policii, protože jsme nevěděli, jak na tom budou ty lidi, co vypadli z toho auta, protože nebyli připoutaní, oni jeli někde dvěstě metrů, převáželi babičku nebo nějaká taková situace. Tak to se mi stalo, když byla Leontýnka menší, a pro mě byl ten mobil důležitej, protože jsme tam byli jako svědci, tak nás prosili, ať tam zůstaneme a pomůžeme vyřešit tu dopravní situaci, tak jsme volala tátovi ať si pro ni dojede, že ji tam nechci nechat mrznout dvě hodiny v autě. Ono se to pak vyřešilo relativně rychle, protože naboural doktor. Tak vyskočil a vzal si kufřík a šel všechny ošetřovat. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Existují situace, ve kterých jsi se díky mobilu cítila bezpečněji nebo víc jistě? Nemám to tak vyhraněný, nemám pocit, že bych se bez mobilu nedovolala pomoci, že bych bez něho byla out, ale teď jdu někam sama s dítětem sama do lesa, tak to jsem radši, když mám ten mobil sebou, i když nevím, jestli by mi k něčemu byl, kdyby mi chtěl někdo ublížit. Ale říkám si, kdyby se náhodou něco stalo, že někoho něco kousne, tak ta pomoc je rychlejší. Vzpomněla jsem si i na situace, kdy jsem mobil používala hodně, když jsem jezdila dopravou a měla zpoždění, tak jsem ho používala k tomu, aby na mě někde někdo nečekal, a taky se mi stalo, že jsem neměla mobil a že mi ho vždycky někdo půjčil. Jen jednou jsem zažila, že mě někdo odmítl, že mě za deset korun nenechá zavolat, ale jinak jsem s tím neměla problém. - A máš ho v takové situaci po ruce? No právě že nemám, mám ho v batohu. Třeba vím, že kamarádka ho nosí fakt zaplej s tím, že má prst na rychlé volbě, když chodí takhle sama v lese, to já třeba nedělám. Tak jsem nad tím přemýšlela, že zase takovou potřebu úplně nemám. Jí by to asi pomohlo, kdyby viděla, že za ní někdo běží, zavolat o pomoc, otázka je, jestli by stihla dojet. Já mám pocit, že ho mám pro řešení toho, co kdyby se někde něco stalo, tak jak jsem to zažila, že vím, že ta pomoc přijede rychleji, než když musíš shánět telefon. Může mi pomoct v situaci, když se něco stane, a můžu to ovlivnit, ale ne v situaci, kdyby mi chtěl někdo něco udělat. Pepřák jsem třeba nosila v kapse
XXIX
bundy do poradny, protože jsem chodila brzo ráno a byly jsme tam samý ženský, zvlášť ve čtvrti, kde cikáni kradli plechy… ten mobil by mi tak nepomohl jako pepřák, protože jsem měla strach, jak někoho uvidím, že něco krade, protože tam to bylo na denním pořádku. - Používáš telefon víc, když jsi sama, než když jsi ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci, v MHD apod.)? Jakým způsobem? Jo, já to tak mám, určitě, ale fakt je, že jsem teď hrozně málo sama. Ale je pravda, že tyhle věci si řeším třeba v čekárně u doktora, že píšu ty smsky a nevolám, protože to mi vadí, ale když jsem sama, tak si radši řeším ty věci, protože na to mám i víc času si to promyslet anebo napsat tu dlouhou smsku, což s dítětem moc nejde. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáš si někdy telefon? V jakých situacích? Vypínám zvonění, to vypínám dost často a irituju tím některý lidi, jako třeba Radima, kterej mi volá a já to neslyším. *+ - A proč je naštvanej? Protože bych měla podle něj mít ten mobil zaplej. Je naštvanej, protože se chovám iracionálně. Vypínám zvonění a pak zapomenu, že ho mám vyplý. V těch situacích, kdy potřebuju, anebo nechci, aby nás někdo rušil, třeba když jdu na ty kroužky. Když jdu spát a nastavuju si budíka, tak taky vypínám zvonění a často na to pak zapomenu, takže ho mám vyplej dost často. - Takže to možná víc štve ty partnery těch lidí, co si vypínají telefon, že? To je přesný. Jana třeba pořád někde ten telefon nechává a jejího partnera to irituje, protože ji nemůže nikde sehnat a neví, co se děje. - Odpovídáš na SMSky nebo zmeškané hovory okamžitě? Ne, když mám zmeškanej hovor a vím, o koho jde, a vím o situaci, co se děje, tak odpovídám okamžitě, na smsky odpovídám do týdne, jakože se snažím rychleji, ale někdy to nejde anebo na to zapomenu a teď jsem zjistila, že jsou někteří lidi kvůli tomu naštvaní a že se urazí a jsou to lidi, do kterých bych to neřekla, že je taková blbost dokáže vytočit, jakože někdo neodpoví na stupidní smsku, která přišla v nevhodnou dobu. Je to o mým zacházení… já na tu administrativu a na to, že se má něco někdy udělat, moc nejsem a nikdy jsem nebyla, třeba mě štve, že to tak mám v těch blízkých vztazích, že na to kašlu, ale místo toho, abych hned odpověděla, jdu radši spát. Vím, že na to budu potřebovat nějakej čas, a místo toho jdu radši spát. - Co si myslíš o lidech, kteří neustále někomu telefonují nebo smskují? Mě to irituje a irituje mě to od té doby, co jsem bydlela s Luckou, která podle mě u toho mobilu tráví neskutečnou dobu a ona byla schopná večer v posteli hodinu psát a telefonovat a mě to irituje, protože si myslím, že to není potřeba. Já se třeba radši s těma lidma vidím. Po mobilu si vyměňuju spoustu věcí a jsem i ráda, že mi někdo odpovídá a povídáme si o kravinách, ale nepotřebuju volat pořád, jednou denně hodinu a půl. Znáš někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé nemohl být? Jo, to znám. - Znáš někoho, o kom bys řekla, že je na mobilu závislý? Říkala jsem si, jestli je to závislost, ale vzhledem k tomu, že jsme si z ní v té naší partě dělali kvůli tomu legraci… co mi přijde fascinující nejvíc je, že většina těch lidí, se kterýma si vyměňovala smsky nebo volala, je rodina, která jí je hodně blízká, ale na druhou stranu je vídá často, takže mi přišlo, že je to i zbytečný. Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si situaci, kdy ti někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Jo tak to je skoro vždycky. Od těch mých kamarádů, co mi od nich chodí smsky, tak mám radost skoro vždycky, naposledy to bylo včera, když mi psala kamarádka dlouhou smsku, protože to jsou smsky, kdy si píšeme obě, jak se máme a vyměňujeme si osobní informace. Telefonátem radost... to je to samý, je to často. S tím mobilem mám spojený spíš příjemný pocity nebo radostný. - Anebo naopak? Vybavíš si situaci, kdy jsi chtěla záměrně udělat někomu smskou radost? Jo, to jo, Někdy to mám jako povinnost, že je mi to už blbý, ale chci těm lidem udělat i radost. Protože vím, že mě to udělá radost a vím, že oni mají zájem, že chtějí vědět, takže se snažím tu smsku napsat, aby to bylo i výstižný a vím, že některý lidi komentujou smsky ode mě, že jsou zábavný, humorný, že popisuju některý situace ze života a oni se u toho zasmějou… - Schováváš si některé smsky? Které?
XXX
Teď si je archivuju všechny. Schovávala jsem si je, někam jsem si je přepsala a teď mě strašně mrzí, že je nemůžu najít. Právě jak mám ty zkušenosti, že mi ten mobil někdo ukradne, tak vím, že trvanlivost toho mobilu je vyjádřená jen tím, než mi ho někdo zničí nebo ukradne. Některý jsem si přepisovala. - A který? Přepisovala jsem si smsky od partnera, když jsme spolu začali chodit a pak když mi někdo posílal něco zajímavýho… a teď ten můj mobil má dlouhou paměť takže mám pocit, že je nemusím přepisovat. - Který smsky si schováváš, který nemažeš? Teď je mažu všechny, protože je mám v počítači. Nemažu smsky toho hodně osobního blízkýho rázu, většinu jich smažu.
Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Jak vypadá komunikace s tvými blízkými? Píšete si smsky nebo voláte? Co je obsahem? Voláme si a píšeme, ale s některýma blízkýma lidma používám ten skype, z finančních důvodů. - Kdy? Je v tom nějaká pravidelnost? Na to nedokážu odpovědět. Buď je to, že se něco stane, co vím, že by je zajímalo, nebo když jim odpovídám nebo já chci něco vědět, to jsou ty klasický důvody, ale pak jsou jiný a ty nedokážu specifikovat. - A komunikace s partnerem? Přes mobil spolu komunikujeme jenom, když je v cizině a je nedostupnej. Anebo jsou to smsky typu „přečti si ten mejl“ anebo situační, když se třeba někde hledáme typu „počkej na mě tam a tam“, ale moc spolu přes mobil nekomunikujeme. Občas si napíšeme, když jsem v Krkonoších delší dobu, třeba večer něco hezkého, ale jinak… takže když spolu nejsme delší dobu, tak se může stát, že si napíšeme, když je v cizině, tak si nevoláme z finančních důvodů a navíc je tam tak tejden, tak to nemá smysl, anebo si napíšeme, ale když s ním chci mluvit, tak si zapnu počítač. Mám potřebu vědět, jestli je v pořádku, protože vím, jak řídí, mobil používám, když nemůžu použít jiný spojení. - Co si myslíš o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? Pravda to může být, ale… já když jsem neměla partnera, tak jeden můj dobrej kamarád dal mý číslo jinýmu kamarádovi a bylo to docela zajímavý, jo… že mi najednou přišla smska z éteru a najednou jsem si psala s někým, kdo taky někoho hledal, až na to, že jsem pak zjistila, že je o šest let mladší… za pár týdnů, takže jsem kamarádovi jednu vrazila a jemu jsem napsala, že sbohem… - Jakože mu bylo 19? Jo jo, na to jsem si teď vzpomněla, že to přes ten mobil jde, je to takový tajemný, že toho druhýho neznáš anebo ho znáš třeba jen jak vypadá, tak ty smsky jsou takový hezký v tom, že si tam můžeš napsat jen ty příjemný věci a můžeš si toho druhýho nějak představovat, ale potom je otázka, jaká je ta realita, tam si myslím, že může být trošku problém. Takže by mě i zajímalo, jestli někdy i dojde k tomu, že ty lidi, co spolu flirtujou přes mobil, spolu pak mají vážnej vztah. To jsem myslela pro situace, kdy toho druhýho znáš jen letmo, někde jsi ho viděla nebo chodí o dvě třídy výš… je to tajemný, příjemný a v každým případě zábavný, o tom očekávání co bude příště, ale potom pro mě to byl zážitek té reality dost nepříjemnej, a nebylo to jen o těch devatenácti, ale i jiných věcech, protože se neptáš na ty podstatný věci, když flirtuješ. - A co když je to partnerskej vztah? To je něco jinýho, když je to někdo, s kým chodíš nebo ho znáš… já to až tak nedokážu… já jako ty projevy až tak nevyjadřuju ani v té komunikaci tváří v tvář, takže nemám tu potřebu ani v té mobilní komunikaci. Mám spíš pocit, že v té mobilní komunikaci používám třeba některý slova nebo spojení, že napíšu třeba „líbám“, ale jako že bych to nějak víc rozváděla, to ani ne. Je to spíš o tom, že chci tomu druhýmu vyjádřit, že na něj myslím, že ho mám ráda, ale víc jsem u sebe nenašla. - A kdybys měla říct, jestli se to nějak liší od komunikace tváří v tvář, tak…? Pro mě je ten rozdíl, že v komunikaci tváří v tvář pro mě hraje v této oblasti daleko větší váhu ta neverbální složka komunikace než to mluvení. Takže v tom mobilu jsem si sama pro sebe prostě říkala, že hodně zástupně používám ty slova, víc vlastně používám ty slova, kterýma vyjadřuju nějakej vztah, než v komunikaci tváří v tvář. Protože ani těma smilíkama se ten vztah vyjádřit nedá, navíc já ani nikdo jinej moc smilíků nepoužívá, skoro nikdo je nepoužívá, spíš lidi napíšou „myslím na tebe“, „těším se, abys už přijel“ a tak, než aby to nějak… kdežto v té komunikaci tváří v tvář je ta komunikace mnohem výraznější a důležitější, bych řekla. Ale přemýšlím, jestli si třeba nepředstavuju, že je to v mobilní komunikaci intimnější nebo bližší než to je, to nevím. - A jak to má Tvůj partner? Jakou máš zkušenost ze druhé strany? Je to podobné? On se vyjadřuje víc, říká mi, že to má těžký. Mě to stačí, ale jemu to nestačí.
XXXI
Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Myslíš si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Myslím si, že ne. Myslím, že dokážou být otevřenější v některých věcech, ve kterých mají strach do něčeho jít, ale jinak si myslím, že když ten strach překonají, tak jsou víc otevřený v reálným světě. Já to tak nemám, ale spousta mých známých bere mobil jako nutný prostředek dorozumívání, operativní, kterej řeší spoustu věcí, ale není to o tom, že by se v téhle realitě otevírali. - A ty to máš taky tak? Mě by to nevadilo otevírat se po mobilním telefonu, ale jak jsem říkala, spíš mám tu zkušenost, že když chci něco řešit, tak přes ten mobil na to nemám dostatek času nebo to nedopadne tak, jak jsem chtěla, a nemám tu zpětnou vazbu. Takže já tyhle věci přes mobil neřeším a i když mám tu potřebu, tak se mi xkrát vyplatilo počkat na to, že to řeším s tím člověkem osobně a bylo to lepší. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Když máš s někým domluvenou schůzku, voláte si před ní a potvrzujete ji? Kolikrát si voláte? S Radimem si to neověřuju, protože s ním jsme prostě domluvení, akorát když se to mění, tak to řeším, ale s ním tu potřebu nemám, protože mám zažitý, že když se jednou domluvíme, tak to funguje. Spíš to mám u lidí, u kterých vím, že je nevídám denně. - Když máš zpoždění, po kolika minutách dáváš druhému vědět? Většinou to dělám v tu dobu, kdy jsem tam měla být, protože mi vadí, když někde čekám jak trubka čtvrt hodiny a nevím, jestli ten druhý nepřijede, protože má zpoždění nebo proto, že se mu něco stalo. To vím, že mě tím iritoval můj bývalý přítel, který mě nechal 20 minut čekat a nenapsal mi. Měl mobil u sebe, tak mi mohl aspoň napsat „mám zpoždění“, protože když tam ten člověk přijde a čeká, tak se mu honí různý myšlenky hlavou a není mu to příjemný. A není to fér, zvlášť když by to měl být partner. -
Máš s používáním mobilního telefonu spojené nějaké rituály, píšeš např. někomu v určitou dobu apod.? Na dobrou noc - Máš pocit, že ti mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Jo, mám, ve chvílích, kdy mi volají lidi, který neznám, nedala jsem jim telefonní číslo a nechci aby moje číslo měli, tak to mi vadí. - Jsou nějaké situace, kdy ti vadí, když ti někdo zavolá? Já to tak neberu, protože si říkám, že to ten člověk nemůže vědět, že zrovna teď je situace, kdy by mi neměl volat. V takovým případě telefon neberu. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Používáš někdy mobil k tomu, aby ses vyhnula nějaké situaci? Že bych třeba napsala, že někam nepřijdu? Nevím, možná jo, ale nebylo to nic důležitýho. Jednou si vzpomínám, že jsem napsala na supervizi, že už nedojdu, ale to bylo v době, kdy ta supervize už běžela. Ale jinak ne. - Stalo se Ti někdy, že zazvonil telefon a Ty jsi ho záměrně nezvedla? Vybavíš si tu situaci? Nezvedám telefon, když mi vřeští dítě, nebo když vím, že se mi něco stalo a nechci se s nikým bavit, tak to ho nezvedám. Nebo ho zvednu a řeknu „děkuju nashledanou“ a zavolám zejtra. - Znáš někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Vím, že některý lidi to tak dělají, mají potřebu se vyventilovat, tak ten mobil použijou. A já teda nejsem ten typ, komu by volali, ale mí kamarádi jsou a volá jim takhle jeden konkrétní člověk, kterej si potřebuje popovídat, ulevit si a používá ho jako ventil. Tak to je jeden člověk, kterýho znám a vím, že ti kamarádi jsou na to už tak zvyklí, že mu to klidně vezmou odkývou mu to a vidí, že mu líp a zavěsí. - Stalo se ti někdy, že jsi potřebovala prostě vypnout MT? Nebýt dostupný? V jakých to bylo situacích? Co jsi udělali? Mě se to moc nestává, mě se stává, že ten telefon vypínám, protože jsou lidi, kteří píšou smsky ve tři ráno, tak nechci, aby mě to budilo… tak když ho dávám k posteli. Mám kamarády, kteří jsou schopní napsat v jedenáct
XXXII
večer nebo v půl jedné ráno, protože je to pro ně ještě normální doba. Radim to dělá taky, když jsme u toho. Třeba když jsem v Krkonoších, tak je normální, že mi od něj přijde smska v půl druhé ráno. „Dobrou noc miláčku, jdu spát“. Tak to si ten mobil vypínám, protože vím, že mě tohle irituje, když mě to vzbudí. Potřeba vyplnit volný čas (MK jako volnočasová aktivita) - Používáš telefon někdy jen tak, z dlouhé chvíle? Moc ne, spíš vůbec. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) - Když jsi nešťastná, řešíš to někdy tak, že někomu zavoláš? Asi ne. - Stalo se Ti někdy, že jsi v problematické situaci vytočila číslo blízkého člověka a požádala ho o radu, ještě než jsi se sama stačila zamyslet? Jo, tak to někdy volám Radimovi, když nastane nějaká blbá situace. Třeba teď se mi stalo, že se Leontýnka zabouchla v bytě a to jsem dřív vytočila číslo, než jsem začala uvažovat. A já jsem stála venku na chodbě a neměla jsem klíče. Tak to mě rozhodilo, protože ona začala za těma dveřma vřískat, protože se lekla. Tak to se mi občas stává, že vytočím nejdřív Radima, protože on je ten, kdo mi v tu chvíli může pomoct, protože má ty klíče, a pak se zklidním a vyřeším to. Jako jsem jí pak řekla, že se má pověsit na tu kliku a otevřít si, ale ona to ještě neumí. - A co ti řekl v tu chvíli? Že jsem trubka. Jednoznačně, a že jede. Závěr -
Má podle tebe mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Má naopak nějaké nevýhody? Má nevýhodu v tom, že když mi ty lidi volají v nějaké situaci, tak já nevím v jaké situaci jsou oni a nechci dávat do telefonu najevo to, že teď to není vhodný nebo že se mi o tomto nechce mluvit, takže se tam objevují aspekty, který v kontaktu tváří v tvář nejsou, protože to vidíš z toho neverbálního nastavení a přece jen ten hlas není dobrý indikátor. Mám pocit, že ho lidi dokážou kontrolovat stejně jako já. Že prostě do toho telefonu něco řeknou, i když to v tu chvíli nemusí být vůbec pravda. Ne že by to byla nějaká velká lež, ale nechtějí toho člověka třeba znepokojovat nebo ho zatěžovat. A vadí mi, že nemám tu zpětnou vazbu, kterou člověk při videokonferenci třeba má. - Dokážeš si vybavit nějakou situaci, ve které byl pro tebe mobil obzvláště významný? To jsou ty situace, kdy jsem volala tu záchranku. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. Jak by ses cítila? Já to znám ze situací, kdy mi ho ukradli. Já bych bez něj dokázala existovat vcelku bez problémů s těma jinýma komunikačníma nástrojema, ale když jsou ty, tak bude i mobil. Ale spíš jde o to, že mě je to fakt nepříjemný a nemám to ráda, když o mobil přijdu, protože v něm mám osobní data (telefonní čísla) a kontakty na lidi, který si neskladuju. A dává se to špatně dohromady. - V čem by ti nejvíc chyběl? To je to, že mi usnadňuje život, že nemusím řešit věci, který bych řešit musela. To jsou ty operativní domluvy, krizový situace, kdy s tím mobilem mám pocit, že je to jednodušší a usnadňuje to v životě spoustu věcí a je mi to příjemný. - V čem by ti naopak vůbec nechyběl? V situacích, kde se dá zastoupit, jako např. budík nebo hodinky. Mám budík i hodinky, ale používat mobil je jednodušší, protože je to všechno v jednom. Nechyběl by mi ani pro komunikaci s některýma lidma, protože to dokážu řešit jinak. Dalo by se bez toho žít úplně bez problémů, ale musela bych víc plánovat, víc zařizovat a vymýšlet, když se něco stane, je to s ním jednodušší. Navíc jsem zjistila, že některý věci nemá cenu psát, třeba si něco napíšeme po mobilu a v tom osobním kontaktu se o tom pak nebavíme a je to prostě škoda. Třeba ho používám i jinak než jsem ho používala dřív. Něco si napíšeš přes den, co se ti stalo, co je zábavný, a daleko zajímavější je si to s tím partnerem říct a
XXXIII
popovídat si o tom a pak se dostaneš k jiným tématům než když si to napíšeš přes tu smsku, ten druhej se tomu zasměje a ty u toho nejsi a tím ta komunikace o tom tématu o tom končí. Asi tak.
Rozhovor č. 2 12.1. Boris Obecně - Jak vypadá tvůj život s mobilem? Zkus ho co nejpodrobněji popsat. Mám ho neustále při sobě, de facto ho používám jako hodinky a jako budík a samozřejmě na komunikaci, mám ho neustále u sebe a člověk se přistihne, že když ho zapomene, je velmi nervózní. Asi jsem ten typ, co už je na něm závislej a nutně ho potřebuje. - Řekl by jsi, že jsi na něm závislej? Proč ho potřebuješ? Když ho někde zapomenu, tak se celý ten den cítím nesvůj, to už mám odpozorovaný. Jako většina lidí myslím. - Jak často používáš mobilní telefon? Voláš? Smskuješ? Komu? Telefon používám pro takovou tu impulzivní komunikaci, když potřebuju s někým něco řešit, třeba pracovně nebo v osobním životě tě napadne, že teď něco akutně potřebuješ domluvit, tak ho použiješ. Myslím si právě, že na sdílení sebe ve světě jsem už začal používat ten facebook. Předtím to bylo icq, teď facebook plní tu roli. Třeba dnes mě ráno zazvonil telefon, típnu ho, jdu do školy, tak mi někdo volá a něco chce, tak to domlouvám, ale dneska jsem zatím nikomu nevolal ani mu nepsal. Já už ani smsky nepoužívám. Tak jeden dva hovory denně. Někdy víc, to záleží. - Tím že jsi pořád online, tak víc používáš tu elektronickou komunikaci na pc? Já jsem de facto pořád online, když někam přijdu, tak tady ty komunikační věci zapnu a je to zapnutý. Telefon je podle mě spíš když něco naléhavě potřebuji já nebo někdo, tak volá. - A dřív to bylo jinak? Pro mě ten vývoj byl nejdřív mobilní telefon, pak začalo být připojení na internet 24 hodin denně, tak jsem začal používat icq nebo skype, a teď je to dál ten facebook. Takže dřív byl mobil opravdu ta nejsilnější komunikační věc, to vím. Člověk se měl se s někým domluvit nebo sejít tak volal nebo psal *přes mobil+. Jakože jsem použil mobil a napsal jsem smsku „jak se máš“. Teď nikomu nepíšu smsky „jak se máš“, jen tak. Něco chceš, tak napíšeš, ale jinak ne. - Kde máš mobilní telefon? Romča: Ivo má neustále někde telefon a nedá se mu dovolat. To není pravda. - Zvedáš telefony nebo nezvedáš telefony? Zvedám telefony, ale vypínám si zvonění někdy a to pak třeba neslyším. Já si vypnu zvonění, když jedu v dopravním prostředku, když jsem někde, kde to prostě… v divadle, kině takovýhle věci… taky si vypínám zvonění, aby mi telefon nezvonil a já ho pak mohl třeba nevzít, když ho někde necháš zvonit, tak si lidi řeknou, proč to nevezme, típnout to nemůžeš, když vypneš zvonění, on vrní, ale ty ho nemusíš vzít. - A v jakých situacích nezvedáš telefon? Když s tím člověkem třeba nechci mluvit. Protože nechci být rušen, anebo když očekávám telefon od někoho, s kým nechci mluvit. - Třeba kamarád, který mě naštve, tak na něho nemám náladu? Může bejt, může bejt. - K čemu ještě mohou jiní lidé potřebovat MT? Jestli narážíš na to, že… já jsem nikdy nepoužíval telefon jako nějakou manifestaci svýho statutu. Nikdy to u mě nebylo. Já jsem byl vždycky o dvě tři generace pozadu a nebyl jsem ten typ, který by si kupoval ty úžasné, krásné telefony, nikdy mě to nenapadlo. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Ale souhlasíš s tím, že existují lidi, pro které je důležité, jak jejich telefon vypadá, i teď? Rozhodně, znám jich spoustu, o kterých bych řekl, zakládají si na tom. - Jaký ten telefon musí být? Čím to je? Stejně jako si kupuješ drahý oblečení, abys nějak vypadal, tak k tomu musí být i ten mobil, takhle si to myslím. Já jsem chodil na Křenovou na gympl a tam to bylo tak, že kdo nebyl alternativní, tak byl prostě „out“, tam to bylo otočený naopak, takže nikdy jsem nešel mainstreamem. - Upravuješ si telefon nějakým způsobem, aby dobře vypadal nebo nezapadl mezi ostatními? Ne, nikdy jsem si nekoupil nějakou barevnou krytku, nikdy jsem si to ničím nepolepil… - Používáš nějaké vychytávky, speciální funkce, vyzváněcí melodie, které tě odlišují od druhých?
XXXIV
Vyzvánění jo, to jo, tam si dám oblíbenou písničku, teďka tam mám nějakou takovou manuchaovskou, tak to se asi prezentuju… když mě to pak někde zazvoní, tak chci, aby to lidi slyšeli, že mám takovouhle písničku, to zase jo, ale ty kryty a že bych musel mít ten nejtenčí telefon a ten nejlehčí a s dotykovým displejem, to nikdy. - Ono je to možná o tom, že jsi alternativní i teďka, nejenom na tom gymplu? Nemusí to být drahej telefon, ale musí být zajímavej, že? To zase jo. - Jsou nějaké situace, ve kterých se vyhýbáš používání MT? V dopravních prostředcích si vypnu zvonění a pak se kouknu, kdo volá, a když je to důležitý tak to zvednu, ale nechci, aby mi to zvonilo před lidma, to mi přijde blbý, kino, divadlo a tyto věci, ve výuce oproti jiným pedagogům, tyhle situace. - A říkal jsi ještě v situacích, kdy nechceš být rušenej. Tak přemýšlím, jaký typ situací to je? Takový ty stavy, že nemáš na nikoho náladu a nechceš být s tím světem spojenej. Tak ho prostě vypneš a dáš ho někde na polici, aby o něm člověk nevěděl. Takhle si to představuju. Tak to se může stát, když tě přepadnou ty deprese, když přijdeš z práce domů sedřenej jako kůň, a to je často. - Co si myslíš o lidech, kteří (záměrně) nepoužívají mobilní telefon? Znáš někoho takového? Je to nesmyslný protest. Já to otočím. Je to stejná situace jako když teď spousta lidí odmítá facebook, říkají „mají to všichni, já to mít nebudu“ nebo „to porušuje moje soukromí“. A každá věc má asi svoje výhody, jak říká jeden můj kamarád, „telefon je od slova mobilní, aby ho člověk mohl mít u sebe a být dostupný pro druhé“. Když třeba o tebe rodiče mají strach a můžou tě nahánět, kde jsi a z toho byly stresový situace, že se nemůžeš dovolat, takhle toho člověka opravdu můžeš najít, když o něho máš strach nebo potřebuješ něco nutně vyřídit. Mobilní telefon má naprosto pozitivní výhody, proč by to někdo mohl nechtít, mě nenapadá. Jak říkám, když to nechceš vzít, tak ten telefon nevezmeš. Teď jsem někoho potkal, kdo neměl mobilní telefon… někdo mi to říkal, ale nevím proč ne, byl to 18ti letej kluk a říkal, že nemá a nechce MT. Každej, koho znám, má mobilní telefon. - V čem je to nesmyslný protest? Nechápu, proč by to někdo nechtěl. Má to tolik pozitiv a tady ty negativa jako nějaká ztráta soukromí nebo něco takovýho můžeš potlačit tím, že ho vypneš. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Sám jsi to naťukl, je to tedy tak, že mobil navozuje potřebu bezpečí? Ano, to jsem se naučil. Máš domluvu s rodičema nebo s přítelkyní, kteří mi vždycky říkají „vem si sebou mobil“. A je to pravda, protože se ti může něco stát, autonehoda a potřebuješ volat... jak jsem měl v srpnu tu bouračku, tak kdybych neměl telefon tak najednou nevím, co bych dělal, potřeboval jsem se někde domluvit. Takže rozhodně mobil dává pocit bezpečí. Možnost okamžitě řešit situace, které vznikly. - Dokážeš si vybavit situaci, ve které jsi někomu po telefonu pomohl, dalo by se (metaforicky) říct, že jsi ho zachránil? Napadá mě, že mi občas před státnicemi nebo velkýma zkouškama někdo zavolá, že je totálně v háji, tak tím telefonem ho uklidňuješ, to se mi stalo mockrát, že s tím člověkem mluvíš a uklidníš ho. Jiná situace mě teď nenapadá. Možná pracovně, když někdy někdo něco pokazí, tak se ozve. - Používáš telefon víc, když jsi sám, než když jsi ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci, v MHD apod.)? Jakým způsobem? Ale jo, když jedeš tím autobusem na dlouhou cestu, tak když člověk čumí do blba, tak může mít potřebu poslat někomu tu smsku, jo tak to může být, že mám takhle potřebu s někým komunikovat. - Co by pak bylo tím obsahem? Jak se máš? To je ta smska . Prostě třeba někomu, koho jsem třeba dýl neviděl a komu normálně nepíšeš, tak napíšeš a zeptáš se „jak se máš“. - Vybavíš si nějakou situaci, kdy používáš MT více než obvykle? No… při těch cestách asi jo, ale jinak ne. - Napadá mě, co kdybys měl třeba depku? To jo, to je pravda. To jsem taky volal, když jsem se rozešel… To člověk provolal velký peníze. V těch krizových situacích, kdy potřebuješ s někým rychle něco. Když se jedná o školu, tak vyhledáš někoho, kdo o tom trošku ví. Ale je pravda, že jsme si před státnicemi, ti co jsme měli jít na tu zkoušku, volali permanentně a uklidňovali jsme se. No a stresovali taky. Asi vyhledáváš ty, kteří ti v dané chvíli můžou něco říct nebo cítíš, že jsou ti praví. Jsou ve stejné situaci a chápou tě. Musí chápat, o co ti jde. Nebudu volat matce . - Co by ti řekla? Rodiče jsou vysokoškoláci, tak by řekla, „tak si s tím poraď jako vždycky“. - Máš ho po ruce, když jdeš například sám v noci po ulici?
XXXV
Ne to ne, já se nebojím. Když procházíš někde Bratislavskou, tak i ten chlap… máš trochu strach a zaťatou pěst, ale nespojoval bych to s mobilem… Pocit bezpečí v těch situacích, který nejsou tak náhlý. Ale… když tě tam někde zmlátí a znásilní, tak si můžeš aspoň zavolat záchranku. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáš si někdy telefon? Kdy/V jakých situacích? Že bych ho vypnul úplně, energii, to ne. To nevypínám nikdy. Ale řeším to tím, že si vypínám to zvonění variabilně. - A vypínáš si zvonění v noci? Ne. To ne. Nevypínám. Pokud teda ti nezavolají ožralí kamarádi a nechtějí si povídat, tak to ho pak vypnu, ale to je pak způsobené tím, že tě někdo obtěžuje. Ale mám zaplej telefon v noci, někdo ti takhle občas v noci zavolá… to se taky párkrát něco se někomu stalo a někdo mi volal. Situace typu přijeď pro mě, nemám odvoz, nebo mám depku, zachraň mě… takovýto situace. Mám naučený ho mít zaplý přes noc, nikdy jsem ho nevypínal. Jsou lidi, kteří ho vypínají. Asi si říkám, kdyby se někdy někde něco… *bylo potřeba+. - Odpovídáš na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Jak kdy. Podle nálady, to je strašně složitá otázka. Někdy odpovím hned, někdy, když mám spoustu práce, tak třeba neodpovím, protože v té chvíli řeším něco jiného, někdy by člověk chtěl odpovědět, ale z taktických důvodů odpovídá později. To jsou situace, jak se to říká v těch amerických filmech: „nemůžu odpovědět okamžitě“, když někde s někým flirtuješ, tak neodpovídáš nebo odpovídáš později. Já možná poslední dobou záměrně neodpovím na smsku nebo nepřijatý hovor, protože to tak nějak není důležitý. Vidíš, kdo ti volá, když je to pracovně, tak si říkáš, zas mi někdo volá a otravuje mě, tak jsem se naučil, že věci se někdy vyřeší samy. Záleží na naléhavosti, která je v tom sdělení, v té zprávě, jsou někteří lidi, od nich když mám nepřijatý hovor, tak volám okamžitě, ale když volá někdo méně důležitý, když to řeknu takhle, tak zavolám později. Když mi volá Bečvářová, tak je to moje šéfová, a když už mi volá, tak je to něco, co je potřeba řešit. Rodičům volám taky. Z rodiny. Odhadnu, jak moc je to důležitý a podle toho odpovím. Pak třeba zapomeneš, že ti někdo volal… s smskama je to častější, že tě nenutí hned odpovědět, ten hovor mi přijde takovej naléhavější, když už někdo volá. - Co si myslíš o lidech, kteří neustále někomu telefonují nebo smskují? Nejdřív mě napadlo, že mají nějakej problém, psychický problém. Ta častá komunikace mobilním telefonem se pro ně stala závislostí. Myslím, že telefon nemůže nikdy nahradit komunikaci z očí do očí, ten samotnej kontakt osobní, ale často se k tomu spousta lidí zbaběle uchyluje skrze telefon. Tím, že mají strach něco řešit osobně, tak k tomu použijí ten mobilní telefon, ono je to jednodušší. I já jsem to takhle několikrát udělal. - Napadá tě nějaká situace, kdy je to jednodušší? Asi když nechceš mít toho druhýho před sebou z nějakých důvodů. Já jsem se takhle jednou rozešel s jednou dívkou, ale hrdej na to nejsem, je to prostě… když toho druhýho už vidět nechceš a chceš se vyhnout nějakým srdceryvným scénám, tak je to správnej pomocník v těchto situacích. - Takže je to ta situace, kdy se s někým rozcházím a nechci řešit jeho emoce? Ano, nechci se vystavit té situaci. Ve vztazích… z vlastní zkušenosti… ten rozchod je tak napjatej a krizovej, že pak už nic horšího není, když se řeší nějaký důležitý věci v tom vztahu, tak stejně toho člověka pak vidíš… můžeš to naťuknout telefonem, ale stejně to pak dořešíš z očí do očí a tak diskuse pak stejně pokračuje. - Takže když ti něco vadí, tak to naťukneš po telefonu a pak se k tomu vrátíš v hovoru? To jo. To rozhodně. A přijde mi to i dobrý, toho druhýho informovat, že se něco děje a pak že to probereme dál, to mi přijde férové. - A to smskuješ nebo voláš? Záleží, jak vážná je to situace.. může to být informativní, napíšeš, že se něco děje. Nebo je něco vážnýho, nějakej průser a tam je lepší tomu člověku zavolat, protože když mu napíšeš smsku, tak on ti stejně zavolá zpátky. Když to chceš dát dohromady, tak to je lepší tváří v tvář. Protože pak co? Zavoláte si a pak se tváříte, že se nic nestalo? - Jak je pro tebe důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Ano. Rozhodně. To je fakt i přes ty ostatní komunikační kanály. Jsem si na to zvykl, to je jasná věc. …. ad závislost - Na čem konkrétně je závislej? Co to je? Já myslím, že si z nějakých důvodů nahrazujou jiný komunikační kanály, z nějakých důvodů. Pro spoustu lidí je obtížný mluvit takhle s někým osobně. Znám spoustu lidí, kterým to není příjemný, nejsou to ty typy do světa a pro ně se to může stát takový druhý médium. Tím, že ostatní způsoby komunikace (tváří v tvář) jsou jim nepohodlný, tak si prostě vyvinuli tenhle. Něco jako hůl zlepší slepci cestu, tak bych to nějak řekl. Spousta lidí ty
XXXVI
neverbální projevy špatně snáší, já se taky někdy necítím úplně komfortně a tím, že tam tahle stresující složka není, tak se jim může zlepšit komunikace, můžeš se víc uvolnit a komunikovat. - Takže může pomáhat některým lidem v komunikaci. Ano. Myslím si to. Když má někdo strach z osobního kontaktu, tak mu to může pomoct. Jo. Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si situaci, kdy ti někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Popiš ji. Jo. Rozhodně. Když opominu tu situaci, že ti někdo zavolá a řekne, vyhrál jsi dva miliony… tak hezký je, když se ti někdo ozve po strašně dlouhé době, koho člověk neviděl. To nečekáš, to je fajn. - Co musí v té smsce být, aby tě to potěšilo? Nějaká pozitivní věc, to mi udělá radost. Jsou to situace, kdy jsem odevzdal diplomovou práci a profesorka Bečvářová mi poslala smsku, že je to super, geniální, tak to jsem se samozřejmě rozplýval… - A jak je to dlouho? 2006, takže tři a půl roku, to si pamatuju tuhle věc, to bylo super. - Necháváš si tyhle smsky? Já smsky vůbec nemažu. Dřív jsem měl starší telefon, tak to si nevzpomínám, že bych si něco záměrně nechával, to jsem postupně mazal. Ale čím větší jsou kapacity telefonů, tím víc tam mám smsek a nemažu. - A vracíš se k nim někdy? Teďka jak jsem řešil ten rozchod a byl jsem z toho takovej špatnej, tak to jsem si četl nějaký smsky, to byla krizová situace, ale jinak ne. To byly ty hezký, ale pak si čteš ty rozchodový, taky se to stalo párkrát, ale moc to nevyhledávám, že bych si četl smsky. Zase jsou situace, kdy ti někdo pošle nějaký úkol, údaje, něco v smsce, tak se k nim vracíš. - Zeptám se obráceně: Vybavíš si situaci, kdy jste chtěli záměrně udělat někomu smskou radost? Asi určitě. Napadá mě ta situace, že někomu znenadání zavoláš, aniž by on to čekal, chceš mu udělat radost. Ale že bych někomu psal, jseš úžasnej z fleku,tak to asi ne. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Co si myslíš o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? Třeba když jsem byl mladší a šel jsem s někým na rande, tak to byla stresující situace. A i v těchto letech… s mou předcházející přítelkyní jsme se seznámili přes icq, to je celkem vtipná historka, to jsme měli popito a je to starej dobrej vtip poslat někomu vtipnou zprávu z cizího icq jako třeba „miluji tě“ a je zajímavý pozorovat ty reakce, ona třeba napsala, „ty zase piješ“ a tak. A tak nějak jsme se seznámili. A podobný to bylo i s mobilem. Něco si napíšeš, prohodíš pár vět, pak zase někdy si povídáš a nějak se prvotně poznáš. A tohle se dělo přes ty smsky, nejdřív si člověk s někým psal a až pak jsme se sešli. A kdyby to bylo naopak tak já z toho budu víc vystresovanej, že o tom člověku nic nevím a takhle máš na co navázat a v té neverbální části komunikace se cítíš líp, nemáš z toho strach. Taky jsem zažil rande bez telefonu, ale ten telefon se dost zažil. Někomu nejdřív napíšeš a pak je to jednodušší. -
Lze se někdy díky mobilu druhým víc přiblížit? V jakých situacích? Jak to vypadá? Vybavíš si nějakou situaci, kdy jsi se cítil díky mobilu druhému nablízku? Taky si pamatuju, že ty telefony nebyly a to bylo problematičtější se s někým seznamovat. Když máš na někoho číslo, kontakt, tak mu můžeš volat. Je tu ta možnost kontaktu lepší než když to nebylo, to jsi musel toho člověka záměrně někde potkat a tam se o něco snažit, osobnější kontakt je složitější. Takhle je to jednodušší. Máš pocit lepší dosažitelnosti toho druhýho, blízkost tam nemusí vzniknout. - Jak je to s projevováním intimity skrze mobilní telefon? Co myslíš intimitou? Ležím nahá na posteli? - Jakým způsobem projevuješ náklonnost skrz mobilní komunikaci ve srovnání s komunikací tváří v tvář? To je asi stejný, co jsem schopný napsat, jsem schopný i říct. Pro mě je v tom ten telefon rychlejší, je to snadnější napsat než říct a pak to podle reakce můžu i zopakovat. Přemýšlím, jak to dělám? No někdy to zkusím… něco intimnějšího napsat smskou a čekám, jak se to ujme a když se to ujme, pak jsem odvážnější. Ne každý je takový ranař aby z očí do očí… nemyslím nějaký velký věci akce,
XXXVII
Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Stalo se ti někdy, že jsi byl v MK otevřenější než obvykle? Ano. Jak jsem říkal, komunikace tváří v tvář je pro mě víc stresující než když voláš nebo komunikuješ skrz internet nebo jinak. - Vybavíš si tu situaci? Třeba konfliktní situace, nemám moc rád konfliktní situace, a když to pak máš řešit z očí do očí, tak je to pro mě stresující, v tom je telefon dobrej. A zároveň můžeš tu komunikaci kdykoli ukončit de facto, kdyby to přerostlo nějakou únosnou mez, z očí do očí neutečeš. Typy situací: konflikty, vztahy, říct něco nepříjemného, rozchod. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Domlouváš si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňuješ mobilem? Jak kdy, spíš se domlouvám napevno a to už pak neřeším mobil. Jedině když se něco stane, tak to pak informuju, obvykle co nejdřív, jakmile to vím, ale snažím se vždy chvíli před tou schůzkou, tak 5-10 min dopředu píšu, že budu mít zpoždění, i když to jsou jen dvě minuty. Když mám být někde ve 14:00 a přijdu 14:02, tak píšu. Nerad čekám a nemám to rád. - A můžu se zeptat ještě na něco k tomu tvýmu předchozímu vztahu: měli jste s používáním mobilního telefonu spojené nějaké rituály, psali jste si např. v určitou dobu apod.? Jo, a to zase záleží na domluvě, která byla různá v různých vztazích. To bylo individuální, ta frekvence, třeba v tom předchozím vztahu partnerce záleželo na tom, abychom si každý den napsali nebo zavolali, a dělali jsme to takhle. Dalo se na to zvyknout. Někdy nemáš potřebu s tím druhým si jen tak zavolat, ale zvyknul jsem si na to a pak se to stalo rituálem. Když jsme se celý den neviděli, tak večer napíšeš smsku „jak se máš, jaký byl den“ nebo zavoláš. Bylo mezi náma takový pravidlo si vždycky aspoň 1 denně zavolat. Ale v těch jinejch vztazích to třeba takhle nebylo, nebylo to takhle častý. V různých vztazích byla různá frekvence. - Máš pocit, že ti mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Ani ne, mě se prolíná soukromý a pracovní život, takže mi to nevadí. Jen někdy, když toho mám moc a třeba mi studenti volají na vánoce, tak to mi trochu vadí, zvlášť ti, co to flákají a pak na poslední chvíli obtěžujou, ale většinou to zvednu a věnuju jim třeba 15-20 minut, i když jsou vánoce. - Studenti mají na tebe číslo? Jo, mají, dávám jim ho kvůli domluvě. Taky třeba ruším konzultace, tak jim volám. - A naopak, ruší Tě někdy soukromé telefony při práci? Vybavíš si nějakou takovou situaci? To ne. Neruší. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použil jsi už někdy mobil k tomu, aby ses vyhnul nějaké situaci? To jo, to jsou třeba takový ty náročný situace, jako třeba trénuju ty soft ballisty a potřebuju někomu říct, že nebude hrát, tak mu to napíšu smskou. Je to jednodušší. Než mu říkat z očí do očí, že je neschopnej. Takhle můžu napsat, že třeba z taktiky na soupeře to vyplývá nebo něco takovýho. Když mám říct něco těžkého z očí do očí, v situaci konfliktů, kdy můžu vypnout a neřešit to, a taky to flirtování. -
Když se na někoho naštveš, jak reaguješ (ve vztahu k mobilnímu telefonu)? Neberu to. Dokud mě to nepřejde. Já ho prostě vypnu.
Potřeba vyplnit volný čas (MK jako volnočasová aktivita) - Používáš telefon někdy jen tak, z dlouhé chvíle? V tom mhdčku třeba, píšu smsky lidem, který jsem dlouho neviděl. Jak se máš. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance)
XXXVIII
-
Myslíš si, že telefon může některé lidi zbavovat zodpovědnosti tím, že mají možnost hned někomu zavolat a požádat ho o radu? To jo, to by mohl, znám třeba kamarádky, který když se něco děje, tak začnou panikařit a vyvolávat co mají dělat. A čekají, že je někdo zachrání. - Stalo se ti někdy, že jsi v problematické situaci vytočil číslo blízkého člověka a požádal ho o radu, ještě než jsi se sám stačil zamyslet? Asi jo, taky se mi to stalo, třeba před státnicemi nebo při tom rozchodu. To taky. Závěr - Je mobil v něčem jinej než jiné elektronické komunikační nástroje? Takové ty osobní rozhovory se řeší přes mobil, když nemůžeš z očí do očí. Chattovat mě přijde takový slabý. Věci, které bych řešil mezi čtyřma očima, ale není to možný, tak použiješ telefon. Nebo potřebuješ sdělit víc věcí najednou, samozřejmě když je to nějaká blbost můžeš napsat dvě řádky najednou přes icq, ale když je to komplexnější, osobnější rozhovor, tak to rozhodně použiju telefon. - Takže by se dalo říct, že v něčem je výjimečnej? Je. Ono se taky dá něco takovýho přes skype, když máš třeba kameru, to je skoro ještě lepší než telefon. - A skypuješ s kamerou? No mám tyhle věci, ale moc to nepoužívám. - Dokázal bys shrnout, co pro tebe znamená mobilní telefon? Nutnej nástroj každodenní potřeby. - Dokážeš si vybavit nějakou situaci (zkušenost), ve které byl pro tebe mobil obzvláště významný? Tak ta havárka, co jsem měl v létě… to nevím co bych dělal, kdybych ho neměl. - A komu jsi nejdřív volal? Tak nejdřív jsem volal tátovi, co se stalo a ať za mnou přijede, takže rodičům, že jsem v pořádku a pak jsem začal volat pojišťovnu a odtahovku a policajty a řešit to. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. Jak bys ses cítil? To už jsem říkal, nejistej. Byl bych nervózní. Něco mi chybí. Když ho třeba zapomenu, tak mám pocit, že se něco děje, někdo mi něco důležitýho volá nebo píše a já u toho nejsem a nevím to. Tak se pak hned dívám, jestli nemám nějakej hovor a zjistím třeba, že ne… - V čem by ti nejvíc chyběl? Že ho nemůžu použít, když se něco děje. Co kdyby někdo něco potřeboval, anebo já jsem něco potřeboval, být spojenej s ostatníma, to by mi chybělo. - V čem by ti naopak vůbec nechyběl? To nevím, nenapadá mě, podle mě má jen samé výhody.
XXXIX
Rozhovor č. 3 14.1. Cecílie Obecně - Telefonuješ ráda mobilním telefonem? Ano. I když upřednostňuji komunikaci vis a vis. - Jak často používáš mobilní telefon? Voláš? Smskuješ? Komu? Určitě volám. Smsky moc neposílám, protože mi to zabírá hrozně moc času. Rychleji něco řeknu, než napíši. A uniká tam i pozornost. Ale když chci třeba něco rychle vyřídit, tak rychlejší je pro mě zavolat a mezitím, jak to zvoní, třeba něco hledám na internetu, atd. je to dovedeno až do takové krajnosti. - A když telefonuješ, tak u toho taky ještě něco děláš? Abys byla efektivní? Ne. Z úcty k osobě, se kterou komunikuji ne. Ale když jsem ten, komu je voláno a nechci zavěsit jen ze slušnosti, tak si klidně i čtu a říkám ty naučené fráze. Ale když telefonuji s nějakou osobou, kterou mám ráda a je mi blízká, tak ne. - Jak velká část komunikace po mobilu je pracovní a jak velká soukromá? Když jsem v práci, tak ve většině případů používám pevnou linku, cítím se tak líp, když jsem v práci tak to *je adekvátní prostředek+ a minimalizuji ty mobily pracovní. Mobil je vhodný pouze, když se přemísťuji a to souvisí zase s efektivitou, ale ne často si mohu dovolit v MHD říkat věci pracovního charakteru, takže minimum té mobilní komunikace je pracovní a drtivá většina je soukromá komunikace. - Kolik telefonů a sms uděláš za den? Pět, někdy dvě a někdy deset. A kolikrát je to „5 minut“ nebo „OK“, nejsou to smsky rozpovídávací a nahrazovací komunikaci. Krátká strohá smska. Když chci s někým sdílet, tak mu zavolám anebo se s ním potkám. - K čemu potřebuješ mobilní telefon? Mám potřebu, kterou mi umožňuje? To teda ne. Pro mě je mobil nucené zlo, náhražka slabá za komunikaci osobní, za dotek, za polibek na rozloučenou za „ahoj, ráda tě vidím a objetí“. Takže pro mě to není nic, co by mě zachraňovalo z nějakých utrpení nebo mi dávalo pocit svobody, to vůbec ne. Je to jenom utilitární věc, abych se třeba s někým domluvila, kdy se uvidíme. A teď mě napadá další věc, když jsem mimo moje běžné působení, tak abych byla v dosahu anebo abych mohla třeba zavolat pomoc. Mobil nejvíc potřebuji na horách nebo na nějakém výletě, kde se mi může něco stát, anebo jedu na služební cestu mimo domov a tím pádem můžu být v kontaktu s blízkými, když s nimi nemůžu být „naostro“. - A když nemůžeš být s blízkými „naostro“, jak potom používáš mobilní komunikaci? Slouží to k tomu, abych nebyla sama, čili mít tu možnost promluvit si s člověkem, ale musím zdůraznit, že kdybych neměla mobil, tak zavolám z pevné linky anebo ze skypu. Skype mimochodem eliminuje u mě výrazně… kdyby soutěžili skype a mobil, tak bych dala nejvíc hlasů skypu, protože je zdarma… když jsem teda někde v dálce a mám potřebu být s blízkou osobou, pak ten mobil použiji právě na to, abych se zachumlala pod paplón a tam mluvila se svým přítelem. S mým partnerem mobilní komunikaci moc nepoužívám, protože on komunikuje velice nerad po telefonu. Nemá rád mluvené slovo, má rád tištěné ajťácké. Pracuje v oblasti IT. Anebo to necháváme na osobní kontakt, ale byla bych raději, kdybychom to třeba měli jako jiné páry, že si volají jen tak, to já neznám, anebo ve velice omezené míře, když si o to řeknu a to už pak nemá význam. - K čemu mohou jiní lidé potřebovat MT? Aby se necítili sami, anebo mají potřebu si s něčím hrát, jako třeba kuřáci potřebují nikotin ke své kávě, tak někteří lidi mají potřebu stále být v kontaktu a stále potřebují podněty podněty podněty. Nedokáží sedět v té tramvaji na zadku a sledovat krajinu nebo spolucestující. Takže postrádají podněty, pak když se zamyslím, mládež… si potřebuje statusově dokázat „ano, já na to mám“ a ukázat se, že na to má, ale viděla jsem ještě horší věc, že kolikrát neví, jak v tom sociálním kontextu reagovat, co vůbec říkat. A napadá mě něco konkrétního: spíš než by v dopravním prostředku, kde sedí na místě invalida, řekli vlídně babičce „prosím, posaďte se“, oni raději chmatnou mobil a tváří se, byť je to hraní jako v divadelní roli, a tváří se, že telefonují a mimochodem se zvednou, aby teda bylo jasné, že se místo uvolnilo, tak raději budou předstírat, že s někým komunikují mobilně než by tomu člověku, který je reálný v tom čase a tam, řekli, „posaďte se“. - Jako že to neumí nebo nedokážou udržet ten kontakt s cizí osobou? Ano, neumí to. Nebo je taková divná doba, že se možná stydí za to, že jsou slušně vychovaní. Pne se v nich, že je machr, a to, že by měl být hodný hoch, který pustí babku sednout. Oni se vyhýbají reálné komunikaci únikem do mobilní, virtuální komunikace. - Znáš někoho takového, o kom by toto šlo říct? Těžko říct.
XL
Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Znáš někoho, komu záleží na tom, jak ten telefon vypadá? Ano, možná dvě osoby. Moc se nesnažím takovými lidmi obklopovat, ale jo. Jedna mladá dáma, která pracuje ve fashion, v modelingu a módní fotografii, tak to opravdu možná jí na tom tak nezáleží, ale z titulu práce, kterou vykonává, prostě musí… takhle vypadat… mít toho ipoda první v ČR…ještě před uvedením na český trh. A pak kamarád, který má rád design a hezký věci a nedělá to kvůli druhým, ale kvůli sobě, to je ten rozdíl mezi nima dvěma. Jemu se to líbí, on to má rád, bude spát třeba na krabicích od mléka, ale koupí si za 50tisíc mobil… ne to přeháním, ale koupí si hezký mobil, protože má rád designovaný stoličky a tak si koupí i designovýho mobila. Má to rád, je to umělec. - Takže je to spíš věc stylu? No, je to i věc stylu, ale on se strašně rád na něj dívá, má ho pořád u sebe a hodně ho používá, a proto i má na něj hodně velké nároky. - Co znamená „strašně moc ho používá“? On je na něm v podstatě závislej, v podstatě prací, kterou vykovává, je odkázaný na to, aby hodně používal mobil. A teď nejen v komunikaci s lidma, ale různé výpisy, hlášky, protože on má webové stránky, tak chce vědět, co se na nich aktuálně děje, je to komunikační nástroj mezi člověkem a strojem. Který je náhradou za člověka. Už i ten stroj je náhradou za člověka. Stroj nahradí člověka a člověk už strojem nahradí kontakt s člověkem. To mě tak napadlo. - Je pro tebe důležité, jak tvůj telefon vypadá? S radostí ti ukážu svoji věc a ta věc vypadá asi takhle *ukazuje otřískaný starý telefon+, to je první mobil, který jsem si koupila za vlastní peníze, a když jsem se ptala, kolik stojí nový kryt a řekli mi tři stovky, tak nic. Odmítám do toho dávat peníze. - A jak ho máš dlouho? Už asi dva tři roky. Pro mě bylo důležité, aby nebyl těžký… opravdu utilitární věc, žádný kraviny, kryty a tak… kolikrát je totiž design na úkor utilitárnosti, potřebovala jsem docela veliký tlačítka, aby nebyl příliš malej, protože ten mi může lehce vypadnout a ztratit se, aby byl taková cihlička, ale zase ne úplně šílená, kus něčeho, aby měl kompaktní provedení, aby nebyl skládací nebo otvírací. Nemá žádný extra věci… na focení mám foťák, na buzení, no dobře to mám mobil… ale třeba na hraní hudby mám domácí kino nebo mp3. Od mobilu jsem vždy chtěla pouze, aby volal a posílal smsky. Moje očekávání od mobilu se nemění. Pořád je to to samý. - Jsou nějaké situace, ve kterých se vyhýbáš používání MT? Samozřejmě. Když mám setkání s nějakým důležitým člověkem, pracovní, ale i nepracovní, když jsem v prostředcích veřejné dopravy, protože mi přijde nepříjemné se svlékat do intimních záležitostí před cizíma lidma, v bance je to zakázané anebo u doktora. Míň už mám ten ostych a to jsem měla a to se teď láme, třeba v shopu… v obchodě. Tam si dovolím i mluvit, anebo třeba se mi i stane, že řeknu, „promiňte, já to musím zvednout“, mám potřebu se omluvit. U pokladny se to občas stane, ale tam je mi to nepříjemné, ale budiž, třeba v obchodě s hadříkama, kde je málo lidí a je tam jedna paní prodavačka a já mám v ruce nějakou blůzku a někdo zazvoní, tak ji pověsím zpátky na ramínko a nemám chuť jít ven, když je to nadlouho, tak jdu i ven, ale někdy to jen vybavím a pokračuji ve výběru svého nového oděvu. - Co si myslíš o lidech, kteří (záměrně) nepoužívají mobilní telefon? Znáš někoho takového? Že jsou to vyhranění magoři, kteří stejně jako ti, co se utíkají na Šumavu pryč od lidí a žijou v jurtě a myslí se, že evoluce je revoluce, evoluce je jedním směrem a ne zpátky, to si o nich myslím. Je to nepochopení doby, neschopnost adaptace na prostředí. Asi sníženým intelektem nebo insuficiencí v jiných oblastech, ale nemám… *smích+ - Myslíš si, že mobilní telefon může pro některé lidi představovat symbol prestiže? Kteří by ho vnímali jako statusový symbol? Samozřejmě. Výkonní manageři, kteří ho mají ozlacený nebo diamantový nebo z třikrát mořeného ořechového dřeva… - Znáš někoho takového? Pozlacený jsem neviděla, jen jsem o něm četla v designovém časopise, který občas čtu, ale vím, že jeden manager ve finanční poradenské skupině, který měl hodně dobrou pozici, tak to dlouho řešil. A řešil to s našimi ijťáky, jaký si má koupit a aby to opravdu bylo cool a aby to vypadalo. Potřeboval to jako symbol mít ťip ťop. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? -
Mluvila jsi o tom, že na horách se s mobilem cítíš bezpečněji, jsou ještě nějaké jiné situace, ve kterých se díky mobilu cítíš bezpečněji?
XLI
Ano, samozřejmě když jdu večer sama… kdybych byla nucena jít pustou ulicí nebo temným místem, tak přemýšlím o tom, že místo spreje, který nemám, bych si vzala do ruky mobil a vytočila buď svého přítele anebo ho tam měla navoleného anebo teda rovnou policii s tím, že v momentě, kdy by se mě snažil někdo napadnout, tak bych volala…. Nebo bych zmáčkla, aby se aspoň vědělo, co a jak. Kdoví, jak by mi to pomohlo, ale… pak v neznámé krajině na služebce v zahraničí, v neznámých místech, vzdálených krajích, dovolat se o pomoc. Je to způsob, jak se dovolat na nějakou asistence help line a možná i zadarmo, se domoci pomoci, mám v hlavě, že by to měla být nějaká česká linka, ale případně i nějaká místní 112. Jsou situace, kdy mi selže spojení, a já nemám chuť utrácet za taxík, tak bych zavolala místní kolegyni, ke které jedu na tu služebku a zeptala bych se jí, čím mám jet. - Máš ho po ruce, když jdeš například sama v noci po ulici? Nevystavuji se těmto situacím, a teda dobře, teď si vybavuji, bylo to někde kolem brněnské přehrady v noci a šla jsem k zastávce. A to jsem ho ne, že měla připraven, to jsem rovnou volala se svým přítelem a bylo to účelově, nečekala jsem, až nasednu do autobusu, a bylo to kvůli tomu, aby věděl kde zrovna jsem a kdyby se něco stalo, tak aby slyšel, co se děje. To jsem s ním volala nejen kvůli tomu, on byl tehdy na služební cestě a stejně byl mimo Brno, ale chtěla jsem, kdyby náhodou něco, tak aby to slyšel a mohl o tom referovat policii. A taky to byla taková pomyslná berlička, když jsem neměla člověka, který by mě fyzicky chránil při sobě, chtěla jsem ho mít aspoň v té blbé skříňce. V podstatě jsem se s ním chtěla chytit za ruku takhle na dálku. Cítila jsem se osamocená žena, a tak. To byly dvě zastávky kolem přehrady a kolem nikdo, temná noc kde nebyl měsíc, na jedné straně přehrada a na druhé straně opuštěné chatky a les, reálně tam mohlo dojít k čemukoli a ta ulice nebyla osvětlená… naštěstí tam někde v dáli byli dva lidi, kteří vypadali jako pár… - Dokážeš si vybavit situaci, ve které jsi někomu po telefonu pomohla, dalo by se (metaforicky) říct, že jsi ho zachránila? Zachránila mu kůži. Napadá mě hned jedna kamarádka, která se snaží o jakési stipendium do zahraničí, je to poprvé co to vybavuje, tak ta když byla přede dveřma prorektora pro zahraničí tak mi volala „Ježíš Evi, on je tady a co mám dělat“ a jsem ji uklidnila, říkala jsem ji „hlavně jdi do pryč od těch dveří, třeba za roh, aby tě neslyšel, takže jdi na nějakej záchod“, a pak jsem ji postupně uklidnila a uvedla do toho, co má dělat. Jinak po telefonu to byly takové babské řeči, že mi někdo volal, že má problém s partnerem, tak to bylo takové sdílení to bylo. - A obráceně to tak taky může fungovat? Jo, to jsem zažila. Že jsem opravdu zavolala ve chvíli, kdy mě nutili nelegálně odejít z práce. Nade mnou stál šéf, abych podepsala výpověď, tak jsem volala známé, která mi říkala, co mám dělat. „Evo, za žádnou cenu to nepodepisuj, řekni, že já jsem tvůj právní zástupce a odmítni to podepsat, protože jsi tím pádem skončila a jsi v prčicích a celé to bylo takové… nade mnou můj šéf, kterému jsem řekla, „počkejte, já to musím ještě s někým probrat,“ tam ta moje úžasná andělice, prostě záchrana, která mě ukradla z hrobařovy lopaty. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáš si někdy telefon? Kdy/V jakých situacích? Vypínám, když mám to jednání, když mám zkoušku, ale docela málo ho vypínám. Vypnout myslím, jakože vypnout, celý, vyzvánění, to je něco jinýho… ještě když jsem v kině, ale jinak málo. - Co třeba nějaké soukromé situace nebo v noci? V noci ho mám rozhodně zaplý, co kdyby mě totiž někdo potřeboval. Normální člověk nepotřebuje volat ve tři ráno, takže to potřebuje jen člověk v nouzi a pro ty tady chci být, takže ho nechávám zaplý. Zkrátka nevěřím tomu, že bych byla vystavená tomu, aby mi někdo vyvolával. Kdybych šla na rande, tak to ho nevypínám. To asi mluví o tom, jak to bylo důležitý… - Odpovídáš na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Snažím se, většinou. Musím tady oddělovat pracovní a soukromé smsky a hovory, na které se ptáš? Na pracovní odpovídám bez debaty okamžitě a u soukromých to už jde bohužel trochu stranou. Tam to není tak samozřejmé. A neodpovídám smskou, ale většinou odpovídám voláním, nebo i mejlem, někdy to tak divně kombinuji, ale když je to telefon, tak většinou telefonem. - Je pro tebe důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Asi ano. Teď jsem si představila, kdy ne. To když jsem třeba na horách nebo na vycházce se svým přítelem anebo třeba o vánocích, to jsem kontrolovala ten mobil jednou dvakrát denně. A bylo mi jedno, ať chce, kdo chce, co chce. Smsky jsem vůbec neřešila a volání jsem zvedla, ale aktivně nevolala. Takže po dlouhé době s rodinou, příjemno… když chci opravdu být jen sama se sebou anebo s někým, opravdu opravdu jen s ním.
XLII
-
Znáš někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé nemohl být? (Kdo např. standardně smskuje nebo volá uprostřed noci apod.) Můj přítel. Anebo třeba ten můj kamarád, který je furt na mobilu. On je úplně chorý, když nemůže smskovat. Ten se mnou mluví a paralelně odepisuje na smsku, čímž mě vytáčí, no ale je to kamarád. Anebo nechá mě mluvit a smskuje, věřím tomu, že on by byl bez této možnosti úplně v prdeli. - Řekla bys o něm, že je závislý? Určitě. I když je to těžké a je to kamarád… možná je. Možná jsem to teď řekla poprvé nahlas, zatím jsem si to jen myslela. Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si nějakou situaci, kdy ti někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? No jasně. To jsou ty opravdu přací ve smyslu nový rok, vánoce, narozky, ale opravdu třeba je to jedna jediná emotikona *naznačuje polibek+ pusinková, kterou dostanu jen tak, úplně jen tak, kterou dostanu od přítele, a to je asi to nejkrásnější. Já ti ji ukážu. Podívej, jak je to u mě nádherný, to záleží na grafice toho mobilu, u něj to tak hezký není, tak mu je moc neposílám… takže to je ono. Je to krása. - Schováváš si některé smsky? Od něj všechny. A těžce se mi mažou, až když už nemohu přijímat nový, tak s těžkým srdcem některé mažu… koukej, tady jsou až tři *ukazuje tři emotikony polibku+. - No to je krása… Počkej, ale to je celý příběh, pusa pusa dobré ráno a zase pusa. Je to kauzální řetězení. - Máš ještě nějaké jiné smsky uložené? Ty pracovní, ale to není účelové, to jen nemám chuť je mazat. A je tam docela veliká paměť. Takže osobní, od partnera a třeba od mámy, když mi sdělila „já tě mám ráda, ty moje dítě”, to se od ní dočkat to je jednou za rok, tak tu mám uloženou. Nebo vzácné je od nějaké kamarádky, se kterou jsem strašně málo anebo od kamaráda, který je v Austrálii, to je tak jednou dvakrát za rok. Nechávám si je tam úmyslně, abych je tam měla, že jsme aspoň takhle nějak spolu. - Vracíš se k nim někdy? Ani ne, jen když je mažu. V ten moment, kdy si musím říct, vymažu tuto, jedinečnou, jedenkrát za půk roku anebo jednu z těch, které jsou pětkrát denně nebo dvakrát denně, ale jsou od člověka, kterého miluji. A ta smska od té tvojí mamky, je to něco, co by ti takhle klidně řekla do očí nebo ti to raději napíše? To ona mi to velice ráda napíše, do očí by mi to asi neřekla. Byť je tam asi jasné, že to tak opravdu cítí, nejen v rámci toho psaní, ale rozhodně je to pro ni mnohem jednodušší. Protože ona vyjádřit svou emoci takovou tu pozitivní, to ne. Takovou tu negativní, to mě seřve hned, to jo. A právě proto jsem si tuto nechala, to mi sklapla saňa. - A obráceně? Stává se ti, že někdy někomu něco napíšeš, co by se ti hůř říkalo? Mám to úplně obráceně jak ta moje máti, já to strašně ráda šeptám někomu do ouška. A co se týče dalších lidí, tak je to taky tak. Jen v případě, že jsou v Bratislavě nebo v Sydney, prostě daleko, tak z toho titulu jim to napíšu. A spíše emailem více než smskou. Protože třeba vidím, že jsou na chattu, vidím to zelený. S nima si už ani nezačínám chatovat, protože by to byl takový odvar, a právě protože vidím, že tam jsou, tak jim napíšu mejla. „Čau, mám tě moc ráda, abys věděla, kdyby náhodou zítra zemřu, tak chci, abys to věděla“, v tomto znění. Ale smskou to nesděluji. - A vybavíš si nějakou situaci, kdy si ty chtěla udělat smskou někomu radost? Jo. Třeba ta moje kamarádka, Katka, před zkouškou jí chci podpořit, dodat energii, dát to světýlko. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Jakým způsobem projevuješ lidem náklonnost přes mobil? To se mi stalo zrovna dneska, když mi někdo za včerejší večeři děkoval, že to bylo příjemné. To je dobrá otázka a super se ptáš, protože to jsem zrovna dneska ráno řešila. A chtěla jsem napsat „děkuji, nápodobně“ a smilík a pak jsem smazala ten smilík a pak jsem smazala i tu odpověď a pak jsem poslala zas jen toho smilíka. Čili odpovědí byl jen ten jediný smilík bez „dobrý den“ nebo „Nováková“, jenom ten smilík. A to byla persona… to byla pracovní smska, vlastně nebyla, ta večeře byla pracovní, ale ta smska už ne. Byla milá, ale nebyla za žádným postranním úmyslem. - Jakým způsobem projevuješ v osobním vztahu blízkost druhému člověku a je to jiné než v komunikaci tváří v tvář?
XLIII
Záleží, jestli se ptáš na intimitu ve vztahu vyjadřovanou mobilem nebo na intimitu celkově. Intimitu nevyjadřuji mobilem, není to můj cíl, spíš mi to leze na nervy, když to někdo dělá. Když třeba někdo řekne *paroduje+ „lásko moje”, „ty moje kočičko”, „jsem tak rád, že tě mám”, to nejsou věci, které se mají sdělovat mobilem. To je mi navýsost nepříjemný, odporný a hlavně podezřelý. Ve smyslu, když to někdo takhle má, tak bych se ptala, jestli je to jen podpůrné tomu, co jinak sděluji běžně vis a vis anebo jestli je to únik od vis a vis sdělení. Protože jestli se přitom nedokáže jeden druhému podívat do očí, tak je to na houby a ten vztah směřuje do p….. Ale jestli si to říkají, a jen si to potřebují potvrdit ještě jiným kanálem, tak je to fajn. A protože mám vůči tomu takový předsudek a jsem špatně naladěná na sdělování emocí technikou, tak to právě moc nechci. A jestli teda technikou, to jsou krásné analogie, pak co nejosobnějším způsobem. Protože v mobilu je smska, která je pasivní a volání, které je aktivní. Takže když už, tak zavolat. - Jakým způsobem dáváš najevo člověku vztah? Volám, já to klidně sdělím. Ne smskou, ale volám. - A je to pro tebe stejné jako v komunikaci tváří v tvář? Tak z 90 procent, dovolím si trošku víc, v tom mobilu, je to taková berlička. Myslím, že forma je stejná, ale obsah je… trošku si dovolím, vypláznu ten jazyk, když máš psa za plotem, tak štěká, když tam ten plot není, tak neštěká, je tam ten respekt. A technika je ten plot, díky ní si dovolím víc. Tváří v tvář jsem méně odvážná, nejdu s kůží na trh tak lehce, jako když mám tu skříňku. Když to přeženu, kdybych něco škaredýho nebo i něco, co bude pravda, ale bude to bolestné a nepříjemné, řekla mamce tváří v tvář, tak se může stát, že mi flákne jednu přes hubu, ale do mobilu mi asi neflákne. A už notabene, když si chatujeme, a to jsem k ní nejhorší, nejpravdivější. Neberu si servítky. - To musí být asi docela těžký. To je. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) -
Myslíš si, že se někteří lidé dokážou víc „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Jasně. V situacích, téměř ve 100 procentech situací, kdy se za něco stydí, byť to třeba doteď nikdo nevěděl, že mají tento problém, tak se za něj stydí a mají pocity viny a s tím je těžké žít, a proto je dobré s někým sdílet tu zkušenost, ale dělat to tváří v tvář na kafi je téměř nepředstavitelné, tak kolikrát ten mobil je dobrou pomůckou, je to takový nástroj, médium, prostředek, protože je uprostřed mezi nima dvěma a absorbuje do sebe strašně moc té viny, toho hnusu a hnisu na duši a on sám o sobě jenom je a my mu dáváme možnost být dobrým anebo špatným. - To jo. Ale jak píše McLuhan, médium je poselství, takže to, jaký prostředek použiješ, to už nějakým způsobem formuje způsob té komunikace. Takže ten prostředek ti umožňuje nějakým způsobem komunikovat. A máš pravdu v tom, že ono jen je a my ho nějakým způsobem používáme, ale současně to, že je, a jakým způsobem je, umožňuje nebo usnadňuje ten náš způsob té komunikace. A dávám ti za pravdu, že to jaký prostředek použiješ, ovlivňuje sdělení. Ty jo. Já bych si tak ráda psala s Davidem listy, já jsem mu to řekla, musím mu asi nějaký první napsat. Je úplně jiné psát dopis, smsku a psát mejla. Dopis je nejvzácnější forma, protože tam si setsakra dobře uvědomíš, co píšeš, co vykonáváš svou vlastní rukou, to je to nejcennější, co je, mejl klidně smažeš, vyhodíš, ten neexistuje, takže se k němu chováš, jako kdyby nebyl, respektive je to jedno. A ta smka, tam zase… je to utilitární, je to nepraktické, omezené, protože se musíš vyjadřovat velice zhuštěně. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Jak používáš mobil k organizování tvého dne? K organizování mého dne ho nepoužívám opravdu vůbec, sem tam jednou za týden si tam napíšu v 15:00 hod schůzka. Ať mi to zapípá, ale je to jen podpůrná věc k mému diáři. Je to jen podpůrná věc „bacha, je to důležité, přijde tento člověk“. - Domlouváš si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňuješ mobilem? Co je častěji? Určitě. I když vůbec nevím, třeba mám celý den volno, tak si schválně vymyslím dva různé časy a zadám je, ale nikdy to není tak, že „někdy se sejdeme“. Snažím se to dělat tak, aby byl konkrétní čas, konkrétní datum a dokonce i konkrétní místo a ne na tři etapy. A v soukromé komunikaci je to… takový, že já jsem taková pozdě příchozí a zároveň od druhých vyžaduji časovou přesnost. Serou mě, když přijdou pozdě. I o pět minut. - Když máš zpoždění, kdy (po kolika minutách) dáváš druhému vědět?
XLIV
To je ode mě vychcané, když je to pět minut, tak to neřeším. Ale jakmile je to deset anebo i dvacet minut a jen kvůli mé neschopnosti zorganizovat si čas, tak to samozřejmě řeším. A teď se přiznám k tomu, že to řeším úplně hrozně, pošlu jim to smskou. Trošku se bojím toho osobního kontaktu, protože je to nepříjemné. Nikdo nemá rád, když se musí ponížit nebo dělat ze sebe toho maličkého, „já jsem to teď podělal, já za to můžu, je to moje vina“… - A píšeš do té smsky pravý důvod? To mám taky vychytaný, píšu jenom, že „moc se omlouvám, budu meškat, Důvody nepíšu.“ Důvod píšu naopak, a většinou smyšlený, v pracovním vztahu. Aby to bylo podpořeno argumenty. Ale v osobním styku ne. Nepíšu ho kvůli tomu, že nechci lhát, ale proč? Protože ti mí kámoši mě znají a tak jim nebudu lhát už z toho důvodu, že to stejně ví, a potom je to druhý důvod, že chci vypadat taková hodňoučká, že jim nebudu lhát. Ale je to o tom samým, ale ze dvou stran nahlíženo. Nebudu jim lhát, protože oni mě stejně znají a stejně jim to bude jasný a za druhé, i kdybych jim lhala, tak co to jsem za člověka. Aspoň nějací lidi na tom světě musí být upřímní, tak jim nebudu lhát. - Máš s používáním mobilního telefonu spojené nějaké rituály, píšeš např. někomu v určitou dobu apod.? Třeba jako moje kamarádka se vždycky ve dvanáct prozvoní se svým přítelem, že na sebe myslí, ale já to tak nemám. Já prahnu po bezvýznamných smskách nebo zavoláních, ale to se mi nestává. Nevadilo by mi, kdyby byly. Byla bych tomu ráda, ale není tomu tak. Občas se to stane, ale strašně málo a skoro vždy je to z mého přičinění, že já zavolám „tak co, došel jsi? Neruply ti ty brzdy“, když jsme spolu autem a něco se děje v tom autě… občas a to je zase moje trpělivá snaha v rámci partnerského vztahu, se mi ozve David, když jde v osm z práce, tak říká „ahoj, tak já to tady balím a za půl hodinky jsem u tebe“. Nebývá to často, ale už to aspoň bývá. Párkrát za týden nebo aspoň jednou za týden. A většinou se to děje ne smskou, ale zavoláním. - A je to proto, že jde pozdě anebo proto, že chceš, aby ti to říkal? Obojí. Nedá se to oddělit, on si je vědom toho, že nemám ráda, když chodí pozdě z práce a za druhé ví, že bych potřebovala vědět kde je, ne z důvodu kontroly, ale protože se o něj nechci bát. Přijde mi to takové přirozené, učíme se to spolu. Modus operandi. - Máš pocit, že ti mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Ne, to mu nedovolím. Mám velice dobrou odolnost vůči tomu, že to nemusím zvedat. Nemá šanci, protože já mám mobily dva, jeden soukromý a jeden pracovní a není tím pádem ani co řešit, a i kdybych si představila situaci, že mám jen jeden mobil, tak by neměl šanci. - A naopak, když ti volá někdo do práce a je to soukromý hovor, tak přijde ti to nevhod? Ano. Vždy, když nejsem sama v kanceláři. To je vyloženě povrchní a máme už i signály, že to není vhodné a pak ta druhá strana to pochopí a zavolá později. Není mi to příjemné a potřebuji to oddělit. V práci chci pracovat a ne se bavit. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použila jsi už někdy mobil k tomu, aby ses vyhnula nějaké situaci? Ano, třeba dneska. Dneska je vydatný den, dobře že jsi tady… ráno jsem totiž zaspala do práce *snižuje hlas+ a bylo mi voláno, já jsem to nezvedla, protože jsem to neslyšela a tak jsem se vymluvila… poslala smsku, to je nejlepší na výmluvy. A jo, to bylo ono. Tzn. je to situace, kdy mi to není příjemné, musím řešit něco, co se mi příčí, a když chci lhát, tak je to jednodušší tou smskou. Protože lhát do telefonu je blbý, těžce se to provozuje, kdežto na té smsce to není poznat. - Stalo se ti někdy, že zazvonil telefon a ty jsi ho záměrně nezvedla? Vybavíš si tu situaci? Ano. Bylo to od partnera, byla jsem nasraná, to se ani jinak říct nedá, a vydržela jsem to dva dny. Volal mi každou hodinu dva dny a já jsem to nezvedala. - A psal ti i nějaké smsky? Jo, psal, ty jsem četla, ale neodpověděla. Prostě nic. - Co se tam děje, když neodpovídáš, ty toho člověka potrestáš, když mu nebereš telefon? Jo, a ukážu mu, že teď s ním nebudu mluvit, protože on nemluví se mnou. Potrestání, odveta, revanš, byť je to to nejdebilnější, co člověk může udělat. Ale je to tak. - Znáš někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Mě teď napadají jen souvislosti pracovního charakteru. Pro ty lidi to nejsou nepříjemný věci, ale ty lidi se mohou dostat do nepříjemné situace, kdyby byl záznam, že mi to řekli. Raději mi zavolají, než aby mi to napsali do mejlu. A pak o tom není evidence, oni se vyhýbají zodpovědnosti.
XLV
-
To jsou ty pracovní věci, co v interpersonálních vztazích? Dokážeš si představit, že někdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil? Určitě, skrz mobil a ještě víc skrz smsku. Ale na to uplatňuji svůj subjektivní názor. Takž když už něco nepříjemného řešit, tak smskou. A to jsou ty pozdní příchody, a proč nechci jít tam, kde mě zvou a takovéto věci. Nejlíp se lže pasivně, ne při živém rozhovoru.
Potřeba vyplnit volný čas (MK jako volnočasová aktivita) - Používáš telefon někdy jen tak, z dlouhé chvíle? Co to je dlouhá chvíle? Ne, neprohlížím si smsky a nevím ani co tam mám za hry. Ne. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) -
Stalo se ti někdy, že jsi v problematické situaci vytočila číslo blízkého člověka a požádala ho o radu, ještě než jsi se sama stačila zamyslet? Tak u depky jednoznačně, to vždycky volám, to je moje první pomoc, jednoznačně. A i u té paniky, volám. Ano, ani nic jiného, daleko nic a pak až dál se krčí další formy komunikace. - A komu voláš? Těm nejbližším. Máti, ale když vím, že jí to neprospěje, že má dost svých problémů, tak jí nevolám. Pak nejbližší kamarádky. - A co od nich potřebuješ? Sdílení, abych na to nebyla sama, abych rozpustila tu koncentrovanou sračku, nebo tedy distingovaně řečeno se podělila o svoje problémy a samozřejmě hledala to pudové to nejprimitivnější, podporu, oporu, „nejsi v tom sama, to bude dobrý“. Objetí, přijetí, podporu. - Myslíš si, že telefon může některé lidi zbavovat zodpovědnosti tím, že mají možnost hned někomu zavolat a požádat ho o radu? Aha. Že do toho ty lidi sklouzávají častěji, než je nutné. Jo, osobně bych to tipla, že určitě jo. Je to příjemné, bez práce, levné, lehké, jednoduché. Strašně jednoduše spadáváme do brázdiček. Asi nemám důvěru v lidi, prostě nemyslím si, že by většina lidí byla taková, že by raději tvrdě s překážkami šla, vždycky půjdou po highway než po trnité cestě, kde můžou šlápnout do bláta. Závěr - Dokážeš si vybavit nějakou situaci, ve které byl pro tebe mobil obzvláště významný? To se asi zase vrátím k té efektivitě, tomu mému počítání času na vteřiny… Byl mi nápomocen, když jsem třeba vyjela z Brna do Kyjova a směr Slovensko a napadlo mě jen tak, co kdybychom navštívili kámošku, která bydlí v Uherském Hradišti, a je to po cestě. A tak jsem jí zavolala a ona že, „jé, stavte se“ a právě díky tomu mobilu jsme to mohli překombinovat tak, že nejdříve k ní a potom k mamince, i když to původně mělo být obráceně. Takže jsme se domluvili s ní a s maminkou to posunuli, takže opravdu to „mobilní“ v tom bylo to, co je nápomocné. A ještě srandovní je příklad ze včerejška, kdy mě můj nejmilejší vezl do práce a jak jsme odbočovali ke mně, tak mu volala asistentka z práce: „kde jsi, máš tu poštu a jestli to hned nepodepíšeš, tak si pro ni budeš muset jít. A on jak má ten odposlech, tak jsem mu posunkama řekla, že „jasně jdi do práce a ne do mojí“, tak se v sekundě, jak s ní ještě mluvil, tak se přesunul do jiného pruhu a odbočil ke svojí práci. A po cestě mě někde vyhodil a šel, aby to teda stihnul. Tak to bylo online. - Má podle tebe mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? No jasně. Tu mobilitu. - Má naopak nějaké nevýhody? Ano, zdravotní, ozařuje to člověka, mozek, negativně to ovlivňuje jeho funkci elektrosmogem, dokonce i spermie jsou z toho prý pomatené a zpomalené a neplodné. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. Jak by ses cítila? Trošku hůř, ale nebyla bych z toho strašně vykolejená. Bylo by to trochu méně praktické, ale ne nějak že bych si trhala vlasy. Nebylo by to příjemný, ale ne nějak dramaticky. - V čem by ti nejvíc chyběl?
XLVI
Kdybych ho neměla jen chvilkově, protože by mi ho někdo ukradl, tak by mě to naštvalo, protože to pak ztrácí okamžitě tu možnost z jakéhokoli místa komukoli volat, ale co ještě víc, mě nikdo nemůže volat. A dosáhnout mě a třeba si bude myslet, že se s ním nebavím. A třetí aspekt tady tohoto, proč jsem řekla, že by mě to naštvalo, je, že jsem ztratila čísla, která jinak nemám v žádném deníčku, mám je jen v tom mobilu. A pak je druhá část, že třeba bych na něj neměla peníze, tak by mě to trápilo, bylo by mi to nepříjemný. Anebo mám nějaké důvody, že ho nechci, tak mě to netrápí. - V čem by ti naopak vůbec nechyběl? Štve mě, když velice významná osoba, která se vždycky zvedá, ať jsi kdekoli, na jednání, na záchodě, třeba nějaký rektor, by mi volala a zrovna když splachuji nebo když mi někdo nadává „špatně jste mi vrátila, dejte mi ještě deset korun“, v nějaké nepříjemné situaci, anebo v tom už zmiňovaném dopravním prostředku třeba nechci, aby věděli, že mluvím s rektorem, ale to se dá nějak okecat… že mě někdo může doslova a do písmene zastihnout i třeba na záchodě. - A máš sebou mobila i na záchodě? Nemám, ale asi bych to rychle ukončila a šla ho rychle zvedat… ne, na záchod ho nenosím, ale znám lidi, co jo. Takže kdybych byla v očekávání, protože tady ty věci víš, že ti někdo bude volat, tak to je nepříjemné. - Dokázala bys shrnout, co pro tebe znamená mobilní telefon? Šanci *smích+… to je sranda… být dostižená kdykoli, kdekoli a hned nezávisle na tom, kde jsem a zrovna tak zrcadlově zastihnout kohokoli kdekoli zrovna když chci. Tečka. - Máš pocit, že jsme na něco zapomněly? Možná, kdybys dělala procentuálně „jak moc je pro tebe důležitý mobil“? V procentech… nadpoloviční většina, jak moc by mi vadilo, abych ho neměla… 90-100 procent. Byť se to bojím přiznat. Aha, tak to jsem odpověděla předtím jinak, to je inkrementální validita.
XLVII
Rozhovor č. 4 15.1. Denisa Obecně - Jak vypadá tvůj život s mobilem? Zkus to co nejpodrobněji popsat. Ráno mě probudí budík na mobilním telefonu, buď ho mám vyplý nebo ho mám zaplý. Pokud ho mám vyplý, tak jak mě probudí, tak ho zapnu a pokud mě přijdou nějaký smsky nebo něco, občas mi vyskočí nějaká upomínka, co mám ten den udělat, co jsem si tam poznamenala, tak se podívám. Pak si ho sbalím do kabelky a jdu do práce. Tam ho mám položený vedle sebe, a když mi přijde smska, tak si ji přečtu a volám z práce, takže ho používám ho k tomu, abych se podívala na telefon, na číslo toho, komu potřebuju volat, a eventuelně když je to něco, co nespěchá, tak napíšu smsku nebo když vím, že ten druhej člověk nebude na příjmu. Neberu si ho na konzultace s klientama ani většinou na školení, to ho vypínám, vypnu zvuk anebo si ho tam neberu. A i v případě, že to školení mám, tak jen v urgentních případech vyřizuju zmeškané hovory nebo smsky, protože mi to odvádí pozornost a moc se mi to nechce. Pak někdy k večeru už čekám, kdy mi zavolá Petr a někdy zavolá někdy ne. Nicméně v průběhu dne občas, když si vzpomenu na něco, co musím udělat druhej den, tak si do mobilu píšu poznámku. Ty poznámky často odkládám, protože je vždycky neplním, kdy mám, takže mi tam skáčou opakovaně i další dny, no a večer si tam nastavím budík, kterej je tam nastavenej, takže ho zkontroluju a buď ho nechám zaplý nebo ho vypnu, to záleží, jestli je tam baterka slabá nebo silná. A ještě to souvisí s tím, že když si vzpomenu na to, že to není zdravý, ho mít zaplej, tak ho vypnu. - Myslíš, že to není zdravý? Prý to není zdravý. - A kde ho máš? U postele, na posteli, abych na něj došáhla, abych ho mohla vypnout, když ráno zvoní budík. - Jak často používáš mobilní telefon? Voláš? Smskuješ? Komu? V závislosti na tarifu, dřív jsem mívala smskový tarif, takže jsem de facto nevolala a napsala jsem kolem 500 smsek měsíčně, takže si spočítej, kolik to je na den. Nicméně jsem nikdy neměla platit víc než 400,-. Teď, co mám i volání, tak smskuju přibližně podobně, myslím, že tak 200-300 smsek za měsíc dám, tj. necelých deset denně, a volám každý den, ale záleží, jestli chceš příchozí nebo odchozí hovory. Příchozí mám jednou do týdne od familie a tak, když něco řeším něco aktuálního, tak třeba s jedním člověkem volám opakovaně třeba třikrát, ale standardní týden tak dvakrát denně bych řekla, že volám. Volám Petrovi, eventuelně nějakým kolegům z práce nebo kamarádkám, ale to míň. Nevolám jakoby na vyprndávání, ale něco, co je důležitý. To je druhá věc, že mám ještě druhý mobil, kde mám volné minuty a tam když mám náladu, tak volám a vykecám to s kámoškama. To je jenom s kámoškama. Volám těm, co je vídám málo. Takže pokud jsou to věci, který se vztahujou k aktuálnímu řešení nebo když něco potřebuju, ale když chci vyprndávat, tak používám jiné zdroje. - A když se s nima vykecáváš s těma kámoškama, co je tématem? Co je novýho, jak se máme, postěžujeme si a tak. - Liší se, komu voláš a komu smskuješ? Počkej, podíváme se *kontroluje smsky v mobilu+. Povětšinou smskuju kamarádům, občas příteli, a protože se to překrývá s prací, tak je to buď pracovní nebo nepracovní to smskování. Velmi zřídka, řekla bych tak jednou týdně, pošlu domů sms, jak se mají a občas pošlu mmsku. Když třeba fotím, jak jsem dělala svíčkovou nebo jak jsem pekla cukroví. - A komu jsi ji posílala? Posílala jsem ji dom, pochlubit se. Peťovi ne, ten ji dostane. O tom jsem s ním mluvila stokrát. - Co je obsahem těch smsek? Obsahem… když je to pracovní, tak buď nějaká urgence, ať mi někdo něco dá vědět, nebo většinou nějaká domluva na něčem, ale je pravda, že posílám i smsky typu „jak se máš?”, „ozvi se, dlouho jsem o tobě neslyšela”, ale to je v případech, kdy se nudím nebo tak. Jo a ještě Peťovi posílám třeba „ať má hezký den“ ráno. - A posíláš to s nějakou pravidelností? Bylo by to hezký, já bych mu je s pravidelností posílala, nicméně nemohu, takže mu jednou denně posílám smsku, když se hecnu, tak mu nenapíšu jeden dva, jeden den max. - A v jiným vztahu jsi to měla jinak? No to jo, já jsem posílala smsky poměrně často. Jednak takový ty přání pěknýho dne, na dobrou noc, a jak se máš, v průběhu dne a eventuelně i info o mě, co dělám nebo kdo mě naštval nebo… to jsem psávala. Teď to nedělám, protože to nemá žádnou zpětnou vazbu. Třeba když jsme dostali ty projekty, tak jsem napsala smsku asi pěti lidem.
XLVIII
Status: jakým způsobem dávají najevo status? -
Je pro tebe důležité, jak tvůj telefon vypadá?
Jo. - Upravuješ si telefon nějakým způsobem, aby odpovídal tomu, co bys od něj chtěla? Nepotrpím si na žádný nálepky, přívěsky ani nic takovýho, jediný co chci, aby měl velkej displej, barevnej, a měl vysouvací ten, abych nemusela zamykat klávesnici. A v zásadě používám ty nastavení, který tam jsou, jediný co měním, tak jsou vevnitř ty fotky na pozadí. - A co tam máš za fotku na pozadí? Mám tam hory, momentálně. Jenom hory. Na spořiči mám kámošky. - Znáš někoho, kdo by se snažil na druhé zapůsobit díky svému telefonu? Osobně neznám, ale věřím, že takoví lidé jsou. - Jsou nějaké situace, ve kterých se vyhýbáš používání MT? V situacích, kdy potřebuju mít klid s tím člověkem, se kterým jsem, při práci a při důležitých jednáních, který já považuju za důležitý, někomu ten telefon zvoní, vypínám ho, když jdu na školení, prostě tam kde by to rušilo, kdyby ten telefon něco dělal. - A nějaký osobní situace? Třeba že nemáš náladu? Jakože bych byla ten typ, že když ho někdo naštve, tak ho vypnu. To nemívám. Vůbec mě to neomezuje, nemám problém ten telefon nezvednout, když mi někdo zvoní a já s ním nechci mluvit… Ale je fakt, že jednou se mi stalo, když jsem tenkrát byla s tím borcem, jak jsem do něj byla tak strašně zamilovaná, tak jak jsem byla tak strašně nedočkavá, jestli mi teda napíše, tak jsem ten telefon vypínala, abych se soustředila i na jiný věci než na to, že jestli mi napíše. - Vypínala jsi ho kvůli tomu, abys na něj pořád nekoukala. Jo, abych nečekala. - Co si myslíš o lidech, kteří (záměrně) nepoužívají mobilní telefon? Znáš někoho takového? Jo znám, jednu svou klientku, a dělá to proto, že nerada telefonuje. Nerada mluví po telefonu s druhýma lidma. Ona říká, že to nemá ráda, ten kontakt po tom telefonu, to jí přijde divný, že osobně nebo mejlem, ale po telefonu prostě ne. - A naopak, znáš někoho, kdo záměrně používá mobilní telefon? Jako kdo by bez něj neudělal ani krok? Petr. Protože ho potřebuje k práci. - A záměrně kvůli tomu, že chci dát na odiv, jakej mám úžasnej telefon…? To ne. - Myslíš si, že mobilní telefon může pro některé lidi představovat symbol prestiže? Myslím, že tak pro děti kolem 15ti let. Jo může, možná i pro nějaký starší, ale to musí být člověk orientovanej na status nebo obecně na prestiž. Jakoby rozlišovací je to u těch dětí nebo teenagerů, kdy podle toho jaký mám mobil jsem oblíbenej. To není ale jenom mobil… Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Existují situace, ve kterých ses díky mobilu cítila bezpečněji / víc jistě? Určitě. V situaci, kdy jsem sama, nebo jsem odřízlá od světa, takže když jedu na lyže nebo na běžky nebo když jdu na procházku do lesa sama nebo když jedu na výlet na kole sama 40 kilometrů, tady v těch situacích. Obecně, kde by se mi mohlo teoreticky něco stát a jsem tam sama. - Dokážeš si vybavit situaci, ve které tě mobilní telefon zachránil? Nebo ti alespoň pomohl? Tak rozhodně, teď když jsem byla na té Elbě a měla jsem zánět ledvin, tak asi bych to z té budky neobtelefonovala. No. To myslím, že rozhodně. - Vybavíš si, jak jsi volala? Na pojišťovnu jsem volala, pak jsem se domlouvala skrz telefon s lidma, co tam byli taky na té dovče a donášeli mi věci, protože tam měli zakázanej vstup, takže to nešlo jinak než přes telefon a pak s familií jsem se kontaktovala a zjišťovala, co co znamená, co by mi mohlo bejt a tak. A pak jsem zajišťovala, aby oni komunikovali dál s pojišťovnou, abych nemusela tolik volat. A pak jsem ještě psala kamarádkám „jsem na Elbě v nemocnici“. To byly takové ty dlouhé chvíle, kdy tam člověk leží a čučí a nikdo mu nerozumí a nudí se. - A když se nudíš, tak jak používáš mobilní telefon? Když se nudím a nic se mi nechce a vyčerpala jsem všechny ostatní zdroje, tak občas někomu napíšu, třeba lidem, co jsem jim dlouho nenapsala. Tak to jsou ty smsky „jak se máš“ anebo se je snažím zlanařit na nějakou akci nebo něco, třeba „půjdeme na squash“ nebo eventuelně vyřizuju, co jsem dlouho odkládala. - Nevybavíš si nějakou situaci, ve které ty bys někomu pomohla díky mobilu?
XLIX
Jako když kamarádka volá a má krizi, tak to jo. - Používáš telefon víc, když jsi sama, než když jsi ve společnosti druhých lidí? Jakým způsobem? Tak to je těžko říct, kdybych si představila situaci, že nemám nic na práci a nemám co vyřizovat, tak ho budu používat víc, když jsem sama. Ale když si představím běžnej den, kdy potřebuju něco vyřizovat, tak je úplně jedno jestli jsem tam s lidma nebo bez lidí. Ale když bych měla tu nudu, s jinýma lidma vlastně nemám nudu, anebo i kdyby se stalo, že bych se s jinýma lidma nudila, tak bych ho asi používala míň, než když bych byla sama. - Máš ho po ruce, když jdeš například sama v noci po ulici? Po ruce, no mám ho v kabelce anebo v bundě, ale nemám ho v ruce, abych mohla někam volat. To když už, tak tam mám pepřák, ale ten už taky nemívám, klíče mám na obranu. Předpokládám, že mě nikdo nepřepadne. To mě nenapadlo v životě použít mobil, ani si nemyslím, že bych byla schopná něco rychle vytočit… Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáš si někdy telefon? Kdy/V jakých situacích? Říkala jsi, že v noci, při školení a tak… - Reaguješ na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Záleží jak od koho a záleží, co je tam napsaný. Když je to cizí číslo, tak nevolám, když je to Petr, tak volám, když jsou to naši, tak to nechám na večer nebo jim napíšu smsku, jestli to bylo důležitý, nebo když mám pocit, že by to mohlo být na dlouho tak taky napíšu smsku jestli to bylo něco urgent. A kamoškám spíš píšu, když jsem v práci, tak zavolám zpátky z pevné, ale nevolám z mobilu hnedka zpátky spíš skrz šetření a smsky… když mám čas, tak odepíšu hned, ale když mám v hlavě jiný věci, který dělám, tak neodepisuju hned. Odepisuju hned nebo zavčas, když si to ta situace vyžaduje, tzn., že když mám být někde ve tři, a někdo píše, že přijde pozdě, tak odepíšu. Přemýšlím, jestli jsou taky nějaký smsky, na který neodepisuju, asi jo, asi takový ty, kde nejsou ty otazníky nebo jsou tam otazníky, ale je zjevné, že odpověď není potřeba, že jsme třeba už napevno domluvení a je to zbytečný pořád potvrzovat a pak jako když já mu napíšu „dobrou noc“ a on mi napíše „dobrou noc“, tak už pak nepíšu podruhé. A pak jsou i smsky, na který neodpovídám, nebo odpovídám za strašně dlouho, a pak to jsou často lidi, který pro mě nejsou prioritní, anebo z nějakýho důvodu s nima radši nechci komunikovat. - Třeba? Tak třeba Matušovi neodpovídám na smsky, co kdyby mě chtěl třeba vidět, tak nerada odmítám, obecně nerada odmítám, takže radši neodpovím, je to jednodušší. Ale je fakt, že i když mi třeba na Silvestra třikrát volal, tak jsem mu to položila, a pak jsem mu napsala smsku. - Je pro Tebe důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Jo, pro mě jo. - Znáš někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé nemohl být? Většinou bych fakt řekla, že ty mladší děcka, jako holky kolem nějakých 13ti, 14ti, 15ti, který si furt vypindávají s těma kamoškama nebo píšou ty zamilovaný smsky, tam někde si myslím, že by to mohlo být některý…. Možná že někdo takovej existuje, myslím, že to souvisí i s tím, co ten člověk dělá, jakou má náplň práce, a jak je inteligentní a tak. Nebo inteligentní, dokážu si představit blondýnku, takovou tu vyfiflenou, co sedí v té kavárně, co řeší takový ty ptákoviny, nepodstatný věci… třeba ta naše sekretářka… poměrně často ji vidím psát z mobilního telefonu zřejmě soukromé věci, ale nevím, jak často to dělá. V pracovní době to občas píše… souvisí to ani ne tak s inteligencí jako spíš s povahou. - A jakou musí mít ten člověk povahu, aby to psal? Mám takovou představu o slečnách, co řeší ten mejkap a ty kila, ty hadry a kde mám co koupit a co potkaly a s kým se viděly a chce ju, nechce ju, takovou nějakou. - A pro tyhle slečny by mohlo asi být důležitý, jak vypadá jejich telefon, ne? Asi jo, můžeš udělat rozhovor s naší sekretářkou, třeba by do toho šla, to budeš mít úplně jinej vzorek. - Kolik jí je let? 26. - A nezeptala by ses jí? To by bylo geniální. Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si situaci, kdy jsi někomu chtěla smskou (nebo telefonátem) udělat radost? Popiš tu situaci. Jo, určitě, teďka jsem napsala svojí spolubydlící, že je šprtka, že je hrozně dobrá, že to udělala za A+, to jsem myslela, že ani neexistuje.
L
- Anebo naopak? Vybavíš si situaci, kdy ti někdo udělal smskou radost? Jo, když mi někdo udělal smskou radost, to určitě. Třeba Petr, tím, že mi vůbec napíše, mi udělá radost. Ale když mi někdo napíše k narozeninám, vzpomene si, to mi udělá radost. - A máš nějakou smsku, o které sis řekla, jo to mě fakt potěšilo? Teď jsem našla jednu smku, na kterou jsem ještě neodpověděla. To je přesně ten typ smsky, kterej já píšu, když se nudím „jak se máš, nemám co dělat“ ale pak to zaplnily další smsky, takže jsem na ni zapomněla. - Mě moc často tady ty smsky nepíšeš? Samozřejmě píšu těm lidem, kde je potenciál, že rychle odpoví. Hledám… jó, můj kamarád mi psal, ale on mi to píše pokaždé, když se s ním vidím, že mi to hrozně slušelo a že jsem hrozně sexy a že se těší, až si vezmu to tílko příště a tak. Tak to mě vždycky potěší. - Taková oceňující smka. Jo. - To ti takový smsky chodí? Já si takový kamarády dělám záměrně. Doma to nemám, tak… - Petr ti nic takovýho nepíše? On mi to ani neříká, ale to je jedno. Od Petra mě žádná poslední dobou nepřišla, to já si většinou v tom mobilu nechávám, když mě to potěší… třeba měla jsem tam dva tři roky starý smsky…. Mám tam jednu z března 2009, to je rok, od jinýho… teďka sleduju, že to nejsou smsky, nechávám si tam třeba od ségry MMSky její děcka, ale já jak jsem se tenkrát rozešla s Rudou, tak jsem smazala všechny ty hezký smsky a od té doby si je tolik neukládám… že je tady ani nemám, když se tak dívám… třeba tohle, to mohl Petr napsat už jen tenkrát, to by teďka v životě nenapsal „hned bych se k tobě přitulil v pelíšku“, to teďka nepíše. - Tak mu ji pošli zpátky. „Hele, co jsi mi poslal?“ To já dělám furt a nefunguje to. On byl prostě úplně jiný člověk *pokračuje ve čtení smsek+: „Ahoj Madli, doufám, že jsi měla a ještě i máš hezký večer, zítra budu od 5ti v Brně, tak počkám, až se vrátíš z práce a někam vyrazíme. Klidně v 7. Těším se moc“ ty vole, to byly časy. To mu přepošlu *přeposílá+. - Smsky sis teda ukládala spíš dřív a že by sis je přepisovala někdy… To tak v 15ti možná. Mobil jsem měla v 16ti, tak tehdy. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) -
Jakým způsobem projevuješ náklonnost druhým lidem přes mobilní komunikaci? Je to v něčem jiné než tváří v tvář? Tak jak ke komu, ke komu si to můžu dovolit, tak jako, třeba Ajka Kubišová je člověk, o kterým vím, že ráda objímá a často vyjadřuje emoce, takže jí bez problémů napíšu „mám tě ráda“ a „pusu pusu“ nebo něco, ale pak jsou lidi, kde to vůbec nepřipadá v úvahu, že bych to udělala a pak záleží na tom, kdo to je a jaký s ním mám vztah. Občas napíšu, že někoho mám ráda, to jo, ale to tak k narozeninám nebo když mám pocit, že mě potřebuje a tak jako pošlu pusu, pošlu objetí na dobrou noc, pošlu přitulení, pošlu tady ty věci, a „těším se“ to taky píšu, a nevím jak jinak… - Jako že třeba projevuješ ty emoce víc nebo míň skrz mobil? Dřív bych řekla, kdyby ses zeptala před pěti rukama, tak bych řekla, že víc přes mobil, ale teďka bych řekla, že je to tak nastejno. - A ještě přemýšlím, jak to máš s tím Petrem v tom projevování intimity přes mobilní komunikaci. Tak evidentně jí tam bylo víc kdysi dávno, ale to není změna z mé strany, ale z jeho. Já nemám pocit, že v našem vztahu intimita je, takže nevím… - A co je pro tebe intimita? No, takový to, že ti ten člověk dá najevo, že tě má rád, že tě potřebuje, podporuje, no… - A ve vztahu k rodině? Přes telefon, to píšu, že je mám ráda, ale jednou dvakrát za rok. Já nechci lhát, abych psala, že se těším, když se netěším, tak jim to nenapíšu. No nevím, to že jim napíšu, jak se mají, tak mi nepřijde, že je to nějaká míra intimity. Nemám pocit, že bych nějak moc mobilem… my zas tak moc mobilem kontakty neudržujeme, někdo je udržuje víc, někdo i možná míň. Jak s taťkou, to je pravda, on je takovej, že mě říká, že mě má rád, tak mu taky říkám, že ho mám ráda… - Ty se hodně přizpůsobuješ tomu, jak to mají ti druzí lidi, že? Jo, já nemám extrémně potřebu… jo reaguju na to, jak to mají nastavený… a s Petrem… já nejsem člověk, kterej by to nějak měl, u mě se to mění v reakci na to co, dělá on. - Tak to je možná škoda, protože v tom zapomínáš na sebe… ne?
LI
Někdy jo, ale kdyby mělo jít vyloženě o to, jak to mám já, tak já bych nikomu neříkala, že ho mám ráda. Partnerovi jo, ale lidem okolo to říkám, protože jsem se to naučila, prostě mi to tak doma nemáme, nikdy jsme to tak neměli, ale já si myslím, že je to fajn, tak to tak dělám, ale nemám to tak nastavený. Ráda dělám někomu radost, ale přímo že bych někomu říkala, že ho mám ráda, ze svýho vlastního nastavení, tak to nedělám. - Prostě se přizpůsobíš tomu, jak to má ten druhej člověk… Jo, jak kdy. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Stalo se ti někdy, že jsi byla v MK otevřenější než obvykle? Vybavíš si tu situaci? Určitě jsem byla, ale nevybavím si situaci. I když možná jo, jako… teďka když mě naštval Petr, tak jsem mu napsala, ať ze mě nedělá blbce, jako by pro mě bylo jednodušší mu to napsat než mu to zavolat. - A naštval tě po mobilu? Jo, mluvili jsme spolu chvilu předtím, a já nerada dělám scény po telefonu, vůbec je dělám nerada, takže jsem mu pak jenom napsala, že ze mě dělá blbce. - Tak to je spíš nějaká nepříjemná situace? Já jich moc neřeším. A s Petrem bych řekla, že je divnej člověk, u kterýho to takhle silně ventiluju, nemám pocit, že bych to takhle dělala jinak moc. Jinak mi to nedělá problém říct někomu, co potřebuju nebo co si v tu chvíli myslím, ale s ním jo, nebo respektive vím, jaký to bude mít následky. - Myslíš si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Jo, asi určitě. - A napadá tě ještě nějaká situace, ve které to tak může být? To jsou takový ty moje témata jako takový ty flirtovací věci jakože člověk to tam možná trošku víc přehání nebo prostě že sexuální témata si myslím, že jsou po smskách mnohem jednodušší než v reálu. Já mám třeba jednoho kamoše, a nevím, jestli má nějakej problém, ale co on píše do smsek jakoby velmi intimní sexuální záležitosti, tak nevím, jestli to takhle šeptá do ouška, to si nemyslím… Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Máš pocit, že ti mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? To asi ne, protože já ho nedávám zásadně lidem, který by mě mohli častěji obtěžovat typu když vyplňuješ ty formuláře v obchodech, ani klientům nedávám telefon, odlišuju to. Telefon mám spíš pro známý, přátele, rodinu a kamarády a pracovně to vyřizuju jinak. Maximálně mi volá někdo z realitky. - A naopak, ruší tě někdy soukromé telefony při práci? Jo, já nerada v práci dělám jiný věci, než pracuju, když pracuju. Ani nezapínám icq, nemám zapnutej skype, já to odděluju, nemám to ráda moc dohromady. Tak samozřejmě když mi volá někdo soukromě… rodiče odkládám, když potřebuju něco dělat, tak já na to prdím na ten mobil, když něco dodělávám a potřebuju se soustředit, tak to počká, a když někdo něco fakt hrozně urgentně chce, tak zavolá znovu. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použila jsi už někdy mobil k tomu, aby ses vyhnula nějaké situaci? Abych se třeba s někým nepotkala? No jasně. Vzpomenu si třeba konkrétně na to, že když jsem měla jít na prohlídku do realitky na jeden byt a bylo to v 9:00 ráno a mně se prostě nechtělo vstát, tak jsem v půl deváté psala, že nemůžu a nepsala jsem, že se mi nechtělo vstávat. Ale nemyslím si, že bych to dělala nějak výrazně často. - A v osobních vztazích? Rodina, partner, kamarádi? Kamarádi myslím, že ne, partner si myslím, že taky ne, rodina jo, tam když mi píše Luboš „tak už přijeď Magdičko“ tak mu píšu, že nemůžu, a pak to ještě dělám u takových známostí neznámostí. Situace flirtování… prostě jako se mě ptá, jestli jsem v Brně a já napíšu, že ne. Jako jsem v Brně, ale napíšu, že nejsem. Abych nemusela vysvětlovat, že „ano, jsem v Brně, ale nechci se s tebou vidět“. Ale to dělám jen u těch, protože to je cíl, aby se ten kontakt udržoval dál, takže jsu sviňa a… já nerada lidi odmítám, oni to časem pochopí, i tak, ale dá se to tím zaobalit, ale smska může být taky mnohem krutější, než dokážeš být. - Napadá tě nějaká taková situace?
LII
Třeba to, jak jsem psala tomu Petrovi, že jestli si myslí, že jsem úplná neschopná kráva nebo něco takovýho, a normálně bych to asi z pusy nevypustila, i když teďka už asi jo, ale… otčím třeba píše smsky velmi velmi velmi za hranicí… jestli to, tak ti vypálím barák, ale on by to i řekl možná. - Tak ta smska je krutá v tom, že to vyzní jinak, než myslíš? Spíš ty zábrany tam nemáš, chybí zpětná reakce druhé strany, neneseš ty následky hnedka, můžeš je třeba nést potom, ale ten člověk se dostane do afektu, ale je na druhé straně a ty to nemusíš řešit. - Co rozchody přes mobil? Rozchody přes mobil už nedělám, už jsem na to velká. Už dlouhou dobu to nedělám, ale jeden rozchod jsem měla přes icq, jako to bylo jednou, ale jinak přes mobil ne, to se nerozcházím. Já jsem vrtala tak dlouho, než k tomu došlo. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) -
Stalo se ti někdy, že jsi v problematické situaci vytočila číslo blízkého člověka a požádala ho o radu, ještě než ses sama stačila zamyslet?
Ne. - Když ti třeba není dobře, máš depku… Jo, ale to už musí být… většinou se snažím tohle řešit sociálním kontaktem, když je mi fakt blbě, tak volám nebo píšu, jestli má někdo čas jít se mnou na kafe. Kdyby neexistoval mobil tak půjdu zaklepat na dveře, jestli někdo nemá čas. Takže to určitě, ale v první řadě se vzpamatovávám sama, nepíšu v tom, kdy se něco děje… nejdřív se zklidním a píšu až pak. - A myslíš, že to tak někdo může mít? Jo, někdo to tak může mít. Otčím to tak třeba má, když ho něco nasere, tak zvedne telefon a neví, co bude říkat, ale už to říká... já bych to tak nikdy nedělala. Já vždycky předtím vychladnu, než něco udělám, jsem v některých věcech poměrně racionální, protože vím, že bych řekla něco, co nechci. Závěr -
Má podle tebe mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Má naopak nějaké nevýhody? Výhoda je, že nemusíš být s tím člověkem vedle něj a můžeš se s ním spojit kdykoli potřebuješ. To je nesmírná výhoda. A oproti icq nebo skypu to má výhodu, že můžu mít ten mobil furt u sebe. Kdykoli. - A je nějaký rozdíl v pociťované blízkosti? Myslím, že je to lepší normálně, ale s Petrem je to lepší přes mobil někdy. Protože když má dobrou náladu, tak občas napíše smsku, která je docela pěkná a když ho pak slyším v reálu, tak to tak pěkný není. Máš tu možnost si to dobarvit. Můžeš si tam dát ty věci, který tam nejsou, jako že si to můžeš zidealizovat, stejně tak jako té smsce můžeš dát jakýkoli význam, jaký chceš. - A to je výhoda? Může to být výhoda nevýhoda, když si ji zabarvím tak, že ze mě dělá blbce, tak to je nevýhoda, a já to radši nedělám, já si to zabarvuju do toho pozitivna a pak to zklamání v té realitě je o to větší. To bych taky řekla, že je výhoda. - A má to nějaký nevýhody? Mobil? Jo, že za to musím platit. A nevyjádříš tím všechno, co potřebuješ, ale to já nevyjádřím, ani když mluvím. Nebo se to nesetká s tím ohlasem. Jakože mě třeba až tak nevadí, že toho člověka u toho nevidím, ale vadí mi, že když s tím člověkem volám, že u toho čte ten internet nebo si čte časopis, tak to vím a říkám „hele přestaň si číst a věnuj mi pozornost“. - Jak to poznáš? To poznám. Protože ten člověk mě nechává velmi mnoho prostoru, mluví jedním tónem hlasu a ne vždycky to úplně navazuje. - Dokázala bys shrnout, co pro tebe znamená mobilní telefon? Takovou nějakou spojku. - Dokážeš si vybavit nějakou situaci, ve které byl pro tebe mobil obzvláště významný? Teď když jsem byla na té Elbě, jsem protelefonovala nejvíc v životě, ale bylo to důležitý kvůli té podpoře ostatních, protože jinak by se ke mně asi nedostala. A taky abych měla čerstvý zprávy a tak. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. V čem by ti nejvíc chyběl?
LIII
Kdybych ho neměla mít furt? Tak by mě chyběl. Chyběl by mi. V tom, že bych neměla možnost udržovat kontakt se širším spektrem lidí, chyběl by mně v tom, že nemůžu napsat, že přijdu později, asi proto. Zabralo by mi to hrozně moc času. - Jak by ses cítila? Cítila bych se dost odřízle od ostatních. Cítila bych se jako v takové kouli, kde jsem já a nikdo není. A ti ostatní tam jsou, ale za tou koulí. Mám tu představu koule jako je na zorbing nebo ještě trošku větší a všichni by byli za tou koulí a bylo by náročný se dostat do té koule za mnou nebo já za nima prostě že by tam byla nějaká překážka. To se mě vybavilo. - Je ještě něco, co bys chtěla dodat? Nevím, jak moc z toho vyplynulo, že ho používám jako diář, kam si zapisuju ty upomínky, co potřebuju. Používám i jinej diář, ale do tohohle si píšu ty věci naléhavějšího charakteru nebo i dlouhodobějšího a taky nápady, co mě hnedka napadne, používám ho radši než tužku papír. Ten diář normální míň otevřu než tohle, to je rychlejší. A jinak ještě hudbu v něm občas poslouchám, foťák, ale ty fotky z toho nestahuju, ale používám to pro nějaký momentky, používám mapu, když jsem měla internet zdarma, tak jsem používala hodně google maps a navigaci a kdybych měla internet zdarma, tak je používám dál, a občas používám internet. Jako když něco fakt potřebuju a nemám to jak jinak zjistit, tak to použiju. Nic dalšího nepoužívám.
LIV
Rozhovor č. 5 19.1. Eda Obecně - Jak vypadá tvůj život s mobilem? Zkus to co nejpodrobněji popsat. Od rána, když vstanu. Tak telefon mě budí, pak ho zahodím do postele, všimnu si ho, až když odcházím, beru si ho sebou, protože v něm mám hudbu, docházím do práce, pokládám na stůl, nevšímám si ho, pokud nezvoní. Pokud zvoní, tak normálně komunikuju, beru si ho na oběd, pak ho zase vrátím na místo na stole, tam vydrží do té doby, než jdu domů a zase si ho vezmu kvůli hudbě, pak ho někde doma založím a prakticky si ho nevšímám. Všímám si ho až večer, když si na něm hraju nějakou hru. Nařídím si budíka a jdu spát. - Co na něm hraješ? Hraju wolfensteina. A pár takových arkád, plošinovek. - Já se v tom úplně nevyznám v těch hrách, můžeš mi to trochu přiblížit? Plošinovka… běží panáček po nějakých traverzách třeba. - A kolik času to tak hraješ? 20 minut denně? Víc asi ne. - Říkal jsi, že je hraješ večer, ještě někdy jindy? Spíš večer. - A pak tam byly takový úseky, kdy si ho nevšímáš, pak ho používáš jako hudební přehrávač, dalo by se říct, kdy ho používáš? Prakticky pořád. Kdykoli vyrazím z domu a jsem na cestě, nasazuju sluchátka a poslouchám hudbu z telefonu a když jsem doma, tak ji poslouchám ne z telefonu. - Jak často používáš mobilní telefon? Voláš? Smskuješ? Komu? Jak kdy, smskuju teď docela hodně, protože mám partnerku pryč, tak si spolu smskujem. Měsíční úhrn hodin, kolik protelefonuju? 4 hodiny? A napíšu do sta smsek. Předtím to bylo míň. Ten okruh lidí, se kterýma komunikuju, tak komunikujeme spíš online nebo se potkáváme ve škole, v práci. - A bylo to předtím jiný? Ne, jsem pořád stejnej uživatel. - Online znamená… Email, skype, facebook. - A kdybys to měl třeba porovnat tady ty formy té komunikace, email chatt, facebook, mobil… Jednoznačně vede facebook a skype, to mi přijde nejpoužívanější. A u skypu to není volání, ale psaní. - Takže ho používáš víceméně jako chat. A ten facebook? Taky jako chat. - A jakej je okruh lidí se kterýma komunikuješ po skypu a po facebooku? Většinou jsou to moji bývalí spolužáci z gymplu. A přátelé, kteří jsou kolem této staré skupiny, nicméně pokud komunikuju s nějakým novějším přítelem, tak to není skrze ty chattovací služby, ale skrze komentáře na facebooku, skrz status. Protože s tou novější osobou si většinou nemám tolik co říct jako s tou starou, takže ty facebookový přátelství jsou takový polívkový, instantní. Staneš se přítelem jedním kliknutím a kdežto tady s těma lidma, s těma starejma, mám chuť se potkat osobně. Tak ta komunikace spíš směřuje k tomu, že se někde potkáme. - Takže ta komunikace spíš směřuje k tomu „hele kde se potkáme? Potkáme se tam a tam. Ve čtvrtek. Něco takovýho? Jasně. - Kolik máš odhadem lidí na facebooku a na skypu? Na skypu jich mám asi 35 a na facebooku asi 230, to jsou lidi různě ze světa a tak, ale aktivně si povídám tak to je okruh 15-20 lidí, stejně na tom skypu. - A je to ten samej okruh lidí? Na skypu jsou i jiný kontakty, tam jsou v uvozovkách obchodní a s nima ta komunikace není tak častá a tak srdečná. A na facebooku jsou to fakt ti kamarádi. - A máš na tom facebooku lidi, který jsou víc „pracovní vztahy“? Mám třeba ze školy, ale nekomunikuju s nima, jenom jsme se přidali, aby když se potkáme na chodbě, abychom neřešili ten problém „ty sis mě nepřidal“. Respektive mám tam vedoucího katedry, tak s tím si opravdu nebudu chatovat po večerech. - A co bys dělal, kdyby on si s tebou začal chatovat?
LV
Tak to bych neměl problém, ale já bych asi nikdy nezačínal ten hovor. Já pracuju se skupinama lidí, který tam mám a je tam skupina „nevidí nic“, takže s těma jsem přítel a tam je pár lidí, studenti taky. Nechci, aby viděli, co dělám o víkendech. - A kdybychom se vrátili k tomu mobilu, tak tam je to jak? Myslím okruh lidí, se kterýma si mobiluješ? To je víceméně jenom rodina. Ta nejužší rodina nebo nějakej obchodní kontakt. - A kdybys porovnal skype a facebook a ten mobil, kdybys to porovnal – je mobil nějakým způsobem jinej? Asi jo, je jinej v tom, že poskytuje ty hlasový služby a spíš někdo volá, než že by si psal smsky. Mě třeba smsky taky moc nebaví psát na telefonu. To píšu většinou na internetu, když už to, ale vyžaduje čas. Vyžaduje aktivní participaci, kdežto na facebooku nebo na skypu ty věci padají do schránky a jsou tam pořád a můžeš odpovědět, kdy chceš, a ten telefon zazvoní, a když ho zvedneš, tak si musíš povídat, v tom je to asi jiný, jinak ne. - A teď jak jsi říkal, že máš partnerku mimo ČR, tak se ta komunikace mezi vámi taky nějak změnila? Tak když je partnerka doma, tak si moc netelefonujem, neskjypujem a nefacebookujem, takže teď ten kontakt je buď skrz smsky anebo přes skype, když se potkáme. - A jak ten kontakt vypadá skrz smsky? Dalo by se říct, kdy si třeba víc píšete v tom dni? To těžko říct, jak kdo má čas, takže já si většinou těch smsek všímám až docela dlouho potom, co přijdou, navíc já mám telefony dva, takže…. iphone, ten mám vkapse, ten mám radši a ten druhej na který mi píše i přítelkyně, skončí na dva dny někde schovanej, což je sice špatně, ale já ho nemám rád, jako přístroj jako krabičku. - Nemáš ho rád, jako že se ti nelíbí… ? Ale je pěknej všechno. Ale to ovládání je prostě jiný, zvyknul jsem si na ovládání toho druhýho telefonu a když vezmu do ruky něco jinýho tak trvá docela dlouho než se adaptuju. Když jsem třeba vybíral peníze v bankomatu, tak jsem píchal do toho displeje a divil jsem se, že to nejde. Moc jsem si zvyknul na iphone. - Říkal jsi, že máš dva mobily a máš tam dvoje kontakty. Na těch mobilech? Jo mám. - A proč ti ta přítelkyně nevolá nebo neesemeskuje na ten druhej? No to je úplně jednoduchý, jinej operátor. - A ona na to nějak reaguje, když jí odpovíš až za dva dny? Tak to já odpovím dřív, protože dřív se potkáme někde online. Takže se zeptá „došla ti smska?“ a já řeknu „nevím“. Takže tam nejsou komunikační lapsy, že bysme třeba dva dny nebyli v kontaktu. Prostě ten telefon není hlavní komunikační médium, který používám. - Mluvil jsi o tom, že telefon používáš spíš míň a spíš k volání, míň k psaní smsek. Znáš někoho, kdo ten telefon používá jinak? Jo, nemusíme chodit daleko, třeba ségra. Ta prostě má každej měsíc účet 2,500-4000,- za smsky. Ta furt drží telefon v ruce a smskuje. I důvod, proč dávala pryč iphone byl, že nemůže psát smsky v autě. - Že nemůže psát smsky v autě? Jo, za jízdy. Když řídí, není tam klávesnice, na kterou bys mohla šáhnout, tak jí to vadilo, protože na to nevidíš. - 4000,- za smsky. A komu tak smskuje? Kamarádům. Ale nerad bych jí křivdil, to bylo tak před dvěma lety, když jsem to zaznamenal, teď nevím. Asi chce být v kontaktu s těma lidma. - Řekl bys, že je třeba závislá na mobilu? Já si nedokážu představit, že bych jí ho vzal, nevím, proč bych to dělal, fakt nevím. Asi by se nestalo nic, ale má telefon pořád při sobě, hlídá ho pořád. No ne že by se na něj pořád koukala, ale leží pořád vedle ní a víceméně neodchází z místnosti bez toho telefonu, furt ho má při sobě. Ségra je mladší o pět let. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Je pro tebe důležité, jak tvůj telefon vypadá? *po váhání+ Asi jo. Je to důležitý, jasně že jo, je to součást image. Ten telefon jsem si vybral z nějakýho důvodu a jsem rád, že ho mám. Z jakého důvodu sis ho vybral? Před třemi lety jsem si koupil počítač apple a začal jsem si na to postupně zvykat, a zjistil jsem že to funguje a že je kvalitní, pak představili telefon, a říkal jsem si, že je to blbost, dvaapůl roku než uzrál ten pocit, že to blbost není, hezky to vypadá, je to do série k tomu počítači a ještě mám doma i několik ipodů, prostě věřím té firmě a vím, že to bude lehko ovladatelný, že to bude fungovat a že se na to můžu spolehnout. Taková uživatelská zkušenost anebo fanatismus.
LVI
-
A současně přemýšlím, že před třemi lety appla nemělo zas tolik lidí, takže to mohlo být i nějaký vyjádření postoje…? Asi jo, já jsem appla chtěl od svých 12ti let, když jsem ho viděl někde v televizi v nějakým filmu. Bylo to jiný, bylo tam jabko, bylo to barevný a přátelský, kdežto ten svět těch windows byl takovej černobílej, studenej, kdybych to řek, tak na pc se pracovalo a na applu se tvořilo a mě to bylo strašně sympatický. Když jsem byl velkej, tak jsem si našetřil a koupil jsem si ho. - A to by se dalo vztáhnout i na ten iphone? Jo, geneze mýho užívání mobilního telefonu je taková, že na gymplu jsem to dlouho nechtěl, pak jsem podědil nějakou cihlu po tátovi, měl jsem ji, jenom že ji mám, takže ten telefon mám asi od 16, 15… - Počkej a to jsi říkal, že ho většina už měla? Jo, měli ho… podzim 1997, to mi bylo 16. A někteří spolužáci už telefon měli, vypadali s tím cool a právě že tak machrovali a mě se to nelíbilo. Pak jsem podědil, nebylo důležitý jak to vypadá, důležitý bylo že to umí poslat smsku a zavolat a další telefon přišel asi po třech letech, to už jsem byl tady v Brně, jsem z českých Budějovic, 2000 nebo 2001, to mi slečna řekla, že ten telefon je nemožnej, že bych si měl koupit jinej, nechtěl jsem, přišlo mi to zbytečný, ale koupil jsem si designovější telefon… - Jak vypadal? Sony Ericsson t630, no takovej bílej malinkej, hezká věc, těžko ovladatelná. Ten vydržel taky docela dlouho, pak jsem dostal nějakou poděděnou nokii z domova a pak už jsem si koupil iphone. - Znáš ještě někoho, pro koho je důležitý, jak ten telefon vypadá? Já myslím, že úplně všichni. Ale ne. Spousta kamarádů na to vůbec nehledí, ale znám i lidi, pro který je to důležitý. - A jsou to lidi stejně staří jako ty? Jo. - Znáš někoho, kdo (záměrně) nepoužívá mobilní telefon? Dneska už asi ne, dneska už musí všichni. Napadá mě možná náš jeden profesor, tam si nejsem jistej,ale nevím. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Existují situace, ve kterých ses díky mobilu cítil bezpečněji / víc jistě? Ne. To spíš naopak, že mi ho vezmou. Že by mi ho mohli ukrást, ne většinu času, ale byly asi dvě situace, kdy jsem si říkal, neměl jsem si ho brát sebou. - A co to bylo za situace? Takový hloupý, s kamarádem jsme byli na Cejlu na squashi a šli jsme pěšky do města. Tam je to moc pěkný. - Dokážeš si vybavit situaci, ve které jsi někomu po telefonu pomohl, dalo by se (metaforicky) říct, že jsi ho zachránil? Ne. Asi ne, jako že bych někomu volal záchranku? Vlastně jednou jsme volali policajty k nějakýmu zfetovanýmu klukovi, ale než policajti dojeli, tak kluk se odplazil o ulici dál, takže ho nenašli. - A ještě bych to rozdělila na situace, kdy jde o ohrožení života a pak o ty, kdy má někdy někdo depku nebo se necítí v pohodě. Jako že bych někomu zavolal? Hm, tak já asi ani nebudu ta vrba, a ani nebudu volat… nebo jo, vlastně zavolám a pak to neřeknu, pak se bavíme třeba o úplně jinejch věcech. - Zavoláš a neřekneš to? V tu chvíli si uvědomím, že je to třeba blbost a že toho druhýho člověka nechci obtěžovat takovým nesmyslem a nechám si to v sobě. Nepomůže mi to, jenom to pak položím a jsem na tom úplně stejně. - A nezkoušel jsi to tomu člověku někdy říct? Asi ani ne. - Aha, já myslím, že to někdo může mít i tak, že i když to neřekne, tak mu to pomůže… jakože je třeba v kontaktu s tím druhým. Jako příjemnej je ten pocit kontaktu v tu chvíli, ale většinou to dopadne tak, že ten člověk začne vykládat o svých vlastních problémech, takže je to ještě horší. Mrzí mě to chvilku a pak na to zapomenu. - A když už bys takhle někomu volal, komu bys volal? Asi domů, někomu, ségře bych volal. - A když ne ségře? Tak fakt nevím, když vyloučím přítelkyni, se kterou se spíš vídáme, a mě telefonování vlastně spíš rozčiluje, protože toho člověka nevidím… takže nevím, ségra nebo nevím. - Co tě na tom telefonování konkrétně rozčiluje?
LVII
Mně vadí, že toho člověka nevidím a vadí mi, že když volá on, tak většinou dělá ještě nějaký jiný věci a nevěnuje se jen té komunikaci. Buď se baví ještě s někým vedle, že třeba nečeká, že tak rychle zvednu ten telefon a pak dobíhá ta komunikace a mě to okamžitě strašně naštve anebo nemám rád, když mi volá někdo z auta a řídí. Protože se soustředí na cestu a já pořádně neslyším a vadí mi to. - Vybavíš si nějakou situaci, kdy ti telefon zkomplikoval situaci? Asi ne, pokud se nepočítá to, že jsem s někým domluvenej a ten člověk mi to na poslední chvíli odřekne, tak nic závažnýho. - A to, že jsi s někým domluvenej a on ti to na poslední chvíli odřekne, se může stát? To se může stát, ale stává se to strašně málo. Jediný co se stává častěji, jsou zprávy typu „přijdu později, tak o dvě hodiny“. To klidně může být. - A to je ta komplikace? Komplikace to je, ale protože ten kruh lidí, se kterýma se stýkám, je furt stejnej, tak mě to nepřekvapí. - Používáš telefon více, když jsi sám, než když jsi ve společnosti druhých lidí? Jakým způsobem? Když jsem sám, tak si ho víc všímám a kontroluju, jestli mi někdo něco neposlal, a když jsem s jinýma lidma, tak to není tak častý. Záleží zase, jestli jsem se skupinou lidí, se kterou se cítím dobře a pokud nejsem se skupinou lidí, se kterou se cítím dobře, tak ten mobil je taková ochranná věc, takže se podívám a tím se jako distancuju od té skupiny. - Aha. Jsi ve skupině lidí, ve které se necítíš pohodlně… Můžou to být moji kamarádi, dobří kamarádi, ale je jich moc najednou. Tak se podívám na telefon a jdu to spíš vyřídit, jen abych si třeba odpočinul od toho kontaktu. - A taky ti to možná dává další prostor, když děláš něco s mobilem a jsi ve skupině lidí, tak nemusíš být v kontaktu… mě tak napadá. Asi jo, nikdy jsem o tom nepřemýšlel, ale je to takovej obrannej mechanismus. Anebo když nemá člověk co říct, tak se podívá na telefon a najednou má práci. To jsou i takový funkce těch telefonů jako to falešný zazvonění. A člověk prostě v nepříjemným rozhovoru zapne aplikaci, která mu za tři minut jakoby zavolá. Já ji nemám, ale vím, že existuje. A můžeš tu komunikaci přerušit a jít pryč. - Víš o někom, kdo to používá? Ne, ale četl jsem o tom na netu, že to je super. - To já spíš vím o tom, že se někdo s někým domluví, když vím, že budu mít nepříjemnou komunikaci, tak mi do ní někdo zavolá a já můžu odejít. Tohle je takový instantní, že nemusíš mít toho spojence. - Napadá mě, jak je to v situaci, kdy jsi někde sám, např. v restauraci? Může to být zase ta situace, kdy mobil funguje jaks to řekl… jako obrana? Určitě jo, protože sedět sám v restauraci je takový smutný, takže když jdu třeba sám na oběd, tak ten telefon nedám z ruky. Když je volná síť, tak si čtu noviny na internetu nebo píšu smsku nějakou nebo´jen aby to vypadalo tak si projíždím obrazovky s aplikacema. Já nemám rád prostě čekání a nemám rád, když na mě někdo kouká a já nevím, tak prostě tohle mi dává nějakej pocit bezpečí, obranná věc no. - A jak jsi říkal, že píšeš ty smsky, komu je píšeš? Taková ta náhodná smska. Buď jsou to spolužačky z gymplu, který jsem dlouho neviděl, a to je vlastně všechno. Zeptám se jich, jak se mají, protože ten kontakt je takovej řídkej. - Tak to jsem ráda, že to říkáš, protože to mám podobně a už jsem si myslela, že jsem úchylná, když jdu sama na oběd a píšu smsky kamarádkům jak se mám a co dělám… pro mě je to vlastně substituce vztahu. Jsem tam sama a nebaví mě to tam samotnou, nahrazuje mi to takovou tu komunikaci u toho jídla. Tak to máme asi podobný, já teda neříkám, co si dávám k obědu. - Když třeba jdeš v noci po ulici sám, měl by si ho někde po ruce? Já ho mám pořád na stejným místě, protože jak ho používám jako hudební přehrávač, tak ho mám někde abych k němu mohl. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáš si někdy telefon? Kdy/V jakých situacích? V letadle. Jinak ne. - Protože je to povinný? V nemocnici je to taky povinný… To nevím, to přehlížím, tady ty cedulky, na úřadech to taky přehlížím, ještě v kině vypínám, tam buď vypnu zvonění, nevypínám přístroj natvrdo, je to takovej ten flight mode, fungujou všechny hry a hudba, ale nefunguje telefonní část.
LVIII
- Odpovídáš na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Na smsku? Jak na kterou. Odpovídám na tu, na kterou znám okamžitě odpověď. Pokud nevím, tak počkám, typická věc, domlouváme se s kamarádama, že někam půjdeme za týden, tak než odpovím, tak počkám, až se domluvím s partnerkou, jestli ano nebo ne. Takže je to podle míry užitečnosti. A ještě odpovídám okamžitě lidem, kteří mě příjemně překvapí. Třeba tím kontaktem. - Že tě potěší, že ti někdo napíše? Přesně tak. - Kdo tě takhle může potěšit? To je dobrá otázka, já jsem s těma lidma hodně na internetu, prakticky kdokoli občas mívám pocit, že tu komunikaci začínám já, za což si ale můžu i částečně sám, protože byla i doba, kdy jsem všechno odmítal. Jako „nepůjdu nikam, ne nechci“. A pak už jim přišlo to jako hloupý mi nabízet pořád nějaký alternativy, zábavy, cokoli… přestali se mi ozývat. A teď se to změnilo. Čas od času se tane, že jo, ale není to zase tak častý. A já zas těch smsek taky nenapíšu tolik, takže se není co divit. - A co by to muselo být z smsku, která by tě příjemně překvapila? To je jedno, to spíš by musely být osoby, třeba bývalej spolubydlící, se kterým se tolik nevídáme, někdo z Budějic, kterýho jsem strašně dlouho neviděl, Prostě jsou to takový vzácný lidi, který nemám kolem sebe pořád nebo který nemůžu mít kdykoli chci. Prostě je okruh lidí, kterým se zavolá, napíše a do 24 hodin se s nima člověk sejde a pak jsou lidi, se kterýma to prostě nejde. Lidi, který jsou v zahraničí, lidi, který jsou na druhým konci republiky. - A obsah hraje teda nějakou roli? Asi ani ne. Vadilo by mi, kdyby po mě hned něco chtěli, ale jinak ne. - Tak si představuju co by bylo tím obsahem a bude to něco jak se mám a co se mi teď děje nebo něco takovýho. Jo. - Je pro Tebe důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Důležitý to je asi v té rovině, že mám rád tu možnost vytvořit ten kontakt ten most, ale asi na tom úplně nelpím. - A kdybychom to obrátili, jsou nějaký situace, kdy nemáš potřebu být s těma druhýma lidma? To asi ani ne, pokud nechci, tak neodpovídám. - A kdy nechceš nebo neodpovídáš? To záleží na náladě, těžko říct. - A kdyby sis to zkusil představit, vybavil by sis nějakou takovou situaci, kdy to tak bylo? Nemám rád komunikaci když jím, v restauracích, nemám rád komunikaci v kině ani při reklamách, při reklamách v televizi to klidně, ale v kině to ne, jakmile se zhasnou světla, tak musí být ticho… a nevím další věci, kdy nechci komunikovat, asi už žádný… nebo je mi nepříjemný ještě brát telefony, když mluvím s někým face to face, to nemám rád. - A když se to stane, tak co uděláš? Záleží, kdo volá. Takhle třeba neberu telefon svojí mamce občas, protože ona s železnou pravidelností volala den co den mezi půl třetí a půl čtvrtou, kdy venčila psa a nudila se. Takže to já sedím v kanceláři a nenudím se a je mi hloupý i vůči kolegovi řešit „Na louce je Britunka? No to je bezvadný“. - A je ti to hloupý.. vlastně proč? Že tam nejsem sám. Kdybych tam byl sám, tak není problém, ale nechci obtěžovat svojí soukromou komunikací v pracovní době někoho jinýho. - Takže by se dalo říct, že se snažíš oddělovat pracovní a soukromé věci? Jo sféru soukromou a sféru pracovní odděluju, určitě. - A kdybychom to obrátili, kdyby ti někdo volal pracovně a v době, kterou máš vyhrazenou pro nepracování… Tak pokud bych byl ve stavu ještě řešit tu věc nějak rozumně, tak to zvednu. Jakože nejsem třeba opilej nebo tak, to mi nevadí, protože většinou ty telefony přináší peníze. Řeší se věci a v tom, co dělám, tak ty věci přichází hodně po večerech, kdy lidi začínají mít čas rozdávat úkoly, takže to musí vzít v potaz. A to mi nevadí. - A napadá mě situace, kdy jdeš na rande nebo jsi v nějakým soukromým hovoru a do toho přijde pracovní telefonát? Tak rande už jsem neměl hodně dlouho jako „rande rande“, soukromej hovor no vzhledem k tomu, že s přítelkyní pracujeme pro stejný lidi a chtějí mluvit s náma oběma, tak to většinou takovej problém není, ale pokud by ta míra intimity přesahovala možnost vzít ten hovor, tak to samozřejmě nevezmu. - Ani jeden z vás? No jasně.
LIX
Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si situaci, kdy ti někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Popiš tu situaci. Radost z hovoru nebo smsky v poslední době? … to spíš naopak. Teď si nedokážu vybavit asi nic takovýho. - A ty jsi říkal naopak? Jo, protože mě furt volají telemarketingový společnosti s neuvěřitelnýma nabídkami a člověk na to není zvědavej. A obtěžuje mě to. No teda mám z toho legraci, já si s nima rád povídám, protože je hezký, jak mají komunikační kód naučenej a mají ho před sebou a čtou to a není nad to to nabourávat. Vždycky řeknu, že mám čas, a v okamžiku kdy zavolá a vím co to je, tak nechci, ale nemám důvod ukončit tu komunikaci jen z toho důvodu, že nechci, on má práci a dělá ji, tak proč ho nenechat dělat tu práci. Většinou sedím u počítače tak dělám ještě něco jinýho... Vadí mi jen to, že když tu věc odmítnu, tak mi volají podruhé potřetí, to už mi vadí, to ukončuju hovor, ale pokud je to nějaká novinka, tak si to vyposlechnu. - Anebo naopak? Vybavíš si situaci, kdy jsi chtěl záměrně udělat někomu smskou radost? Asi jo, ale už teď si nevybavuju tu konkrétní situaci, nevím, co jsem tam napsal, ale myslím, že jo. - Co by to tak bylo za typ smsky? Prostě nějakej pozdrav milej, někomu, koho jsem dlouho neviděl. - Schováváš si některé smsky? Které? Od koho jsou a co je obsahem? Vracíš se k nim někdy? Kdy? Ne. Pokud je schránka plná, tak je mažu, komplet všechno. Že bych si četl znova smsky, který už jsem jednou četl, tak to ne. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Může mobilní komunikace v nějaký situaci nahradit přímý setkání? Asi jo. Může. - V jaké situaci? Možný nebo pohodlný to je když se řeší nepříjemný věci, když s tím člověkem nemusíš vidět, jak reaguje na to, co mu křivdíš… - Co si mám představit pod nepříjemnýma věcma? Nepříjemný věci, no… jsem měl něco na mysli a vypadlo mi to… vraťme se k tomu za chvilku. - Jakým způsobem projevuješ intimitu vůči blízkým přes mobil? Liší se to nějak od každodenní komunikace tváří v tvář? Asi ne, myslím si že ne, že… blízkost… myslím si, že je to stejný. Pokud teda nemyslíš sex po telefonu a z legrace, tak… - To jsem úplně nemyslela, ale když jsme u toho, tak tam je to jak? Tak tam je to o představivosti, že jo. Že pracuješ víc se slovama než pracuješ v reálným světě. - Můžu tomu rozumět tak, že jsou situace, ve kterých v rámci mobilní komunikace prostě komunikuješ jinak než v reálu… jako že sex po telefonu je o té představivosti, ale taky musíš něco říkat… Jasně. Ale já tam nevnímám ten rozdíl. Asi psanej projev je jinej než prožitej projev, ale že by se to až tak lišilo, ani ne tak forma jako ta nálada je pořád stejná. - A psanej projev je teda jinej v čem? Zabere víc času, a je popisnej, prostě říkáš věci, který v reálným životě nemusíš říkat. - To znamená, že musíš použít víc slov pro něco, co by jinak bylo jasný. Jo. - Aha. A používání zdrobnělin a… Asi jo, protože tam je tenká hranice mezi vulgaritou a bytím trapnej a dětinskej, tak jiný slova tam jsou. - Napadá tě nějaký příklad, co bys použil v komunikaci přes mobil a ne tváří v tvář? Mě napadá příklad, co bych nepoužil ani ani. Nemám rád takový ty zdrobnělinky. To nepoužívám. Ještě co mě dráždí, když vidím v elektronické komunikaci, když lidi protahujou slova, píšou víc samohlásek nebo píšou dvojitý véčko místo jednoduchýho v, takovej ten novej newspeak. Vidím upištěnou afektovanou blondýnu, a je jedno jestli je to chlap nebo ženská, jsou to takový ty načinčaný děvčata, který používají jazyk nekorektně a zbytečně *otráveně+. Pokud by mi tohle někdo napsal do telefonu, tak bych mu snad ani neodpověděl. Mě to prostě rozčiluje. - Co třeba emotikony? Jako smilíky? Nebráním se jim, naopak si myslím, že je jenom málo zpráv ode mě, který toho smilíka nemají. V té naší komunikaci moc smilíci nebyly, tak to je vážná věc. - Flirtování po telefonu. Je to něco, s čím máš zkušenost?
LX
Jo, mám. - Je to teda něco, co se omezuje na komunikaci pře mobil nebo i na jiný formy komunikace? Asi i na jiný formy komunikace. Ten telefon je jenom platforma. Intimita po telefonu může být stejně po jiným komunikačním prostředku, to je mi jedno. Naopak, pokud mám před sebou větší klávesnici, tak jsem radši. - Nechme tu intimitu a vraťme se k těm nepříjemným věcem. Jo nepříjemný věci… já nevím, když s člověkem nechci… tak je jednodušší vymluvit se, že někam nepřijdu než se s tím člověkem potkat, tak prostě napsat, „je mi špatně“. Nepříjemná věc se týká toho, že se mi nechce něco udělat, tak místo toho napíšu. - A napadá mě co třeba situace typu, že se s někým nepohodnu nebo jsem naštvanej? No tak to spíš mám radši komunikaci tváří v tvář než po telefonu, protože ten telefon od někoho na koho bych byl naštvanej, by mě naštval ještě víc. - Takže když jsi na někoho naštvanej, tak mu bereš nebo nebereš mobil? Ale jo, beru, i když jsem naštvanej, tak není důvod nekomunikovat, ale mám radši komunikaci tváří v tvář. - I co se týče takových věcí typu konflikt nebo něco takovýho? Asi jo. Pro mě konflikt znamená, že trvá tu chvíli, kdy se odehraje, ale pak skončí. Můžeme na sebe řvát s kolegama nebo spolu, mě to bude vadit v tu chvíli, kdy na sebe řveme a jakmile přestaneme, tak si řeknu ok, tak jsme si to řekli a můžeme dál. U většiny lidí to funguje, ale jsou lidi, na který to taky nejde aplikovat. - A na ty aplikuješ teda co? No nic, to se snažím vyhýbat tomu kontaktu, jakýmukoli. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) -
Myslíš si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Asi jo. Je spousta věcí, který se líp říkají po telefonu než tváří v tvář. Emoce. Veškerý emoce jsou snazší přenýst byť z těch písmenek se to nepozná, tak je snazší to napsat. - Stalo se ti někdy, že jsi byl v MK otevřenější než obvykle? Vybavíš si tu situaci? No to se mi asi stalo. *váhání, úsměv+… Jo, dokázal, flirt po telefonu. Jakože v reálným světě byl ten kontakt přátelskej, po tom telefonu to došlo dál, byť to dál zajít nemělo. - Jak to pokračovalo dál… Vůbec všude? Skončil ten kontakt úplně. I v tom reálným světě, ale tam vstoupil další faktor a to byla přítelkyně. Jako na to přišla. Tak tam ten kontakt skončil. - A kdyby do toho nevstoupila ta tvoje přítelkyně? Tak nevím, myslím si, že to co se rozbíhalo v tý mobilní komunikaci, tak by se nestalo v reálným světě. Pak jsme třeba dlouho vedli debatu, jestli to byla nevěra nebo nebyla nevěra. A já říkám, že nebyla a ona říká, že byla. - A shodli jste se na tom nakonec? No neshodli, ona říká, že jo a já říkám, že ne. Dodnes to trvá tenhle spor… čtyři roky už. - Tak to jste spolu docela dlouho? Osm let. - A ještě přemýšlím v jakým okamžiku by to pro tebe ta nevěra byla? Pro mě? V okamžiku, kdy by se to stalo v reálu. Ten virtuální svět já chápu jako zábavu třeba. Je to virtuální, neděje se to, ta diskuse byla vedená, že stejně investuješ city a já jsem říkal ne, já nic neinvestuju, já si hraju, mě to prostě baví a to bylo jádro sporu, který trvá. - Ty to vidíš tak, že neinvestuješ nic, je to jenom hra, která tě baví a ona to vidí tak, že investuješ city. Jo. - To je ten sex po tom telefonu? No ne, tady k ničemu nedošlo, tady to byl flirt. - A jsou jiný situace, kdy to mohlo vypadat ještě trochu jinak? No jasně, ale to už jenom s partnerkou. - Když se něco stane ve virtuálním světě, tak co se děje pak v tom reálným, jestli to navazuje nebo nenavazuje… Jasně, tak já nemám tu zkušenost s tím kontaktem potom, ten už nikdy neproběhnul… - A směřovalo to k tomu kontaktu? Ani ne, já jsem neměl tu potřebu, protože tam bylo ohrožený něco, čeho jsem si vážil, něco, co jsem budoval, tak tohle bylo nedůležitý.
LXI
Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly -
Jak používáš mobil k organizování času? Domlouváš si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňujete mobilem? Ani ne. Pokud se domluvíme, tak se domluvíme na pevno a pak jen přichází to upozornění, že se to posouvá. Anebo ve výjimečných případech ruší. - Ty posouváš taky ty upozornění nebo chodíš v čas? Většinou chodím včas, ale někdy se to nestihne. - Když máš zpoždění, kdy (po kolika minutách) dáváš druhému vědět? Já píšu smsku, když vím, že by to bylo i třeba deset minut. Tak píšu. - Napíšeš jí kdy tu smsku? Většinou se snažím, abych tam byl, když vím, že to nestihnu, tak v ten moment píšu zprávu, že to nestíhám. Příklad: mám tam bejt ve tři, vycházím z domu za deset tři, a vím, že to nestihnu, že tam budu o pět, deset patnáct minut později, tak okamžitě, ještě když vycházím z toho domu, tak píšu. - Máš s používáním mobilního telefonu spojené nějaké rituály, píšeš např. někomu v určitou dobu apod.? Rituály? Spíš možná nějaký fyzický návyky? Třeba způsob, jakým beru ten telefon do ruky, ale určitě ne ve vztahu ke komunikaci a k používání toho telefonu. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Napadá tě nějaká situace, ze který by ses snažil unikat pomocí mobilního telefonu? No je to obranej mechanismus když se necítím úplně svůj, úplně na sto procent, tak vytahuju telefon, kontroluju ho, může to být daný tím, že jsem vyloučenej z nějakýho důvodu z komunikace, která probíhá kolem mně nebo jsem se nezapojil. Tak ten telefon je taková věc, která ze mě udělá ne toho na okraji stojícího a koukajícího se do blba, ale řešícího třeba nějakej problém nebo komunikujícího nějak jinak. - Ty jsi četl Goffmana? Ne. - Úplně ho cituješ. No vidíš. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) -
Stalo se ti někdy, že jsi v problematické situaci vytočil číslo blízkého člověka a požádal ho o radu, ještě než jsi se sám stačil zamyslet? Ne, já nejednám impulzivně, většinou o tom přemýšlím hodinu dvě tři a pak se to snažím komunikovat. - A znáš někoho, kdo by to takhle mohl mít? Nejsem si jistej, ale myslím, že ne. Závěr - Dokážeš si vybavit nějakou situaci (zkušenost), ve které byl pro tebe mobil obzvláště významný? Asi ne. Že by to byla otázka života a smrti, tak to ne. Je to prostě věc, která je součástí toho všedního dne, ale že bych byl odvázanej z toho, že ho mám, tak to ne. - Kdyby si ho neměl… nebo stalo se ti někdy, že jsi ho neměl nějakou dobu? To se asi nestalo. Od těch 16 ho mám pořád u sebe. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. Jak by ses cítil? Tam je otázka, jestli bych měl k dispozici ostatní komunikační nástroje… kdybych měl k dispozici internet, tak mi ten telefon nechybí, kdybych neměl internet, tak mi chybí internet. Možná je to tím, zaměstnání, který mám, způsob života, který žiju, že internet je všude, mám ho doma, v zaměstnání v kavárnách, takže do jistý míry supluje to smskování. -
Poslední otázka, tak jak jsme to probrali, máš pocit, že je tu ještě něco, na co jsem se mohla zeptat a nezeptala jsem se?
LXII
Já myslím, že to bylo pokrytý hezky, asi jo. Prostě telefon je součástí všedního dne. Je těžký si představit nemít ho, protože už patří k nějakýmu statutu ten telefon mít… možná mě napadlo, kdy je ten telefon užitečnej… mí prarodiče telefon neměli, babička byla v Praze v divadle, zkolabovala a nikdo o tom nevěděl a byl z toho velkej problém. Kdyby měla telefon, tak se to dalo řešit, od té doby už telefon mají taky a zvykli si ho mít v tom všedním dni taky.
LXIII
Rozhovor č. 6 20.1. Filip Obecně - Jakým způsobem používáte každodenně váš mobilní telefon? Tak já vždycky vstanu s mobilem, protože na mobilu mám i budík, tak mě teda budí, pak to vezmu někam přes kuchyň do koupelny a vždycky ho mám sebou, pravidelně, to já si ho beru vždycky sebou, a potom odcházím do školy, tak to bude vždycky u mě, já bez mobilu neodcházím, vždycky kontroluju tři věci společně s peněženkou, klíčema, ten mobil tam bejt musí no a mám ho u sebe vlastně celej den a jediný, kdy ho vyndám z kapsy je, když jsem doma, ale mám ho někde poblíž, tak abych ho buď slyšel nebo mohl reagovat, to znamená, že si ho v podstatě nosím sebou. A večer si ho dávám zase do postele a nevypínám ho na večer. Možná ani tak ne, kdyby někdo urgentně volal, to si občas někdo vzpomene ve dvě ráno, že potřebuje něco řešit, ale já prostě pro nějakej takovej pocit, že jsem online a že jsem k zastižení. - Kde ho máte? V kapse ho mám. Musím mít vždycky kalhoty, který mají kapsu. Protože do batohu bych ho určitě nedal, protože by mě ho třeba ukradli, ale spíš kvůli tomu, že mě třeba někdo volá a něco bych prošvihl, pro mě je to takový že musím být pořád online, aby mě něco neuteklo, takž takhle. - Jak často ho používáte? Voláte? Smskujete? Smsky posílám většinou z internetu, protože to většinou něco stojí, takže ty věci, který počkají, vyřeším z internetu a to musím říct, že teda pošlu hodně smsek, a co se týká volání tak záleží na tom jak kdy, když jsou okolo mě lidi, kteří mají speciální tarify, tak není problém protelefonovat hodinu denně, hodinu a půl s nima, ale to bývávalo, teď už je to menší, zvlášť o zkouškovým na to není čas, tak to nedělám. Ale jinak pravidelně to používám každej den, těch smsek napíšu dost a to volání tak ta hodina. Teďka přes zkouškový ne, ale jinak dost. - A je to spíš s lidma, kteří mají ten tarif? Takže máte okruh lidí, se kterýma takto komunikujete? Jo, tak tak. Když potřebuju něco vyřídit, tak samozřejmě zavolám, ale nebudu hodinu mluvit s někým jen tak, že se nemůžeme vidět, tak nebudu mluvit za extra peníze. - A kdo má ten tarif? To jsou mí kamarádi, ale třeba nemůžeme se vídat, protože bydlí na druhým konci republiky a nebo jezdí jen na zkoušku jednou za čas anebo třeba něco potřebují poradit, jsou z podobnýho oboru, takže spolu třeba něco řešíme hodinu, takový ty studijní záležitosti. Já jsem z lékařské fakulty a oni jsou třeba farmaceuti nebo tak a ono se to prolíná. - Liší se, komu voláte a komu smskujete? Ti, co mají ten tarif, volají sem ke mně, smskuju tam, kde je to potřeba a jde to vyřešit tou smskou, ale tam už se na peníze nějak nehledí. Ale každý den určitě nějakou odešlu, když jdete pozdě nebo potřebujete něco změnit, tak určitě. - Co ještě může být obsahem smsek? Do určité míry sou to smsky typu „jdu pozdě“, „omlouvám se, potřebuju něco zařídit“, a tak dále, přesouvám a ve zkouškovém jsou to smsky jako „vyhodím skripta z okna“ klasicky. Takový to, kdy si člověk potřebuje chvilku ulevit a odpočinout si s tím, že teda napíše někomu jinýmu, dostane zpětnou vazbu, která je dost podobná, takže víte, že na tom nejste sám tak hrozně, že vás to nebaví, tak takhle. Byla taky doba, kdy se přes ty smsky řešily nějaký serioznější věci v rámci mezilidských kontaktů a tahle, ale to se neosvědčilo. To radši osobně. - Serioznější věci - Co si pod tím mám představit? Třeba že se někomu něco nelíbilo, a místo abychom se viděli osobně, tak se to řešilo po smskách a tím se to ještě víc zbouralo. Ten člověk to nepochopil tak jako to bylo myšlený, je v podstatě o tu emoční stránku oškubaný, takže nevidíte jak se ten člověk tváří. - A napadne vás nějaká konkrétní zkušenost, kdy jste něco poslal oškubaně? Konkrétně asi ne, ale napadne mě nějaká věta, která byla myšlená trošku jinak, takový to z telefonu nepoznáte co je myšlený ironicky sarkasticky cynicky takže toto se neosvědčilo a už vůbec ne v takových těch choulostivých situacích, kdy opravdu o něco jde a vy utrousíte nějakou poznámku, která byla myšlená jinak a těžko to pak zpravíte přesvědčováním někoho po smskách, že tak to nebylo myšlený. - K čemu potřebujete mobil? To je otázka. Je to pro mě kontakt se světem, s někým jsem se o tom nedávno bavil, že lidi už si teď obecně dělají míň času na osobní setkání na to, aby se někde viděli nad kávou a radši to pořeší po internetu nebo po smskách, takže v podstatě člověk už ty lidi okolo sebe má jen virtuálně, toto asi bude ten můj případ, že prostě chci být online, chci být přístupnej lidem, abych něco neprošvihl, kdyby náhodou třeba někdo napíše, že jsou vypsaný aktuální termíny na zkoušky, tak to vím, a jinak pro zábavu ho tak moc nepoužívám, ale spíš pro takovou tu komunikaci jako náhražka za to osobní setkání. Bohužel. S někým si třeba napíšu „ahoj, jak se máš a
LXIV
toto“ místo toho abysme se viděli na hodinu a pořádně si pokecali, tak si v pár smskách sdělíme, co je nejnovějšího a to je vše. Není čas a jsem taky trošku línej. Je to pohodlnější napsat, ale je to potom škoda, protože o ty lidi svým způsobem přicházíte, ale je to takový odosobněný, že prostě není to tak pevný. Smsku můžete napsat každýmu. Ale čas si uděláte na ty, o který stojíte, to je pravda. - K čemu ještě mohou jiní lidé potřebovat MT? Pro zábavu určitě, spousta lidí si dělá hodně fotek, videa, vím, že někteří mí kamarádi z takových těch diskoték v noci, když někdo někde úplně nemožnej, tak si ho natočí. Ale myslím si, že k tomu, zvlášť ty mladší děcka, to budou mít na ty hry. Pak ti, co pracujou, to mají služebně, aby bylo k zastižení. Já to pro tu zábavu moc nemám. Mně stačí, že to volá a píše smsky a to je všechno. Kalendář používám hodně, už ani nemám zápisník, to už je všechno v telefonu naskládaný. Takže když potřebuju něco připomenout, tak nebudu hlídat a každý den koukat do zápisníku, ale už to mám v mobilu. Je to taková dobrá náhražka. - Aha, takže vám to pomáhá organizovat život. Nepotřebujete třeba diář. No určitě. Všechno mám v telefonu, narozeniny, všechno, ono se to ozve, když to něco potřebuje. Mám to i za lidi kolem sebe, dvakrát třikrát připomenout té a té, že má toto udělat. Protože oni mi třeba někteří řeknou „prosím tě, připomeň mi to“, ale já nevím proč, já to do tří sekund zapomenu, tak radši už si to napíšu. - Nemáte toho pak moc? No moc ne, to většinou jeden dva lidi a to ještě jednou za půl roku. Mám co dělat z organizací vlastního času teda. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Je pro Vás důležité, jak váš telefon vypadá? Určitě je, jednak teda je to pravda, že ten telefon, kdyby nebyl pěknej, tak si ho asi taky nepořídím, jen proto, že má opravdu hezký funkce, musí být uživatelsky příjemnej plus ta vizáž, je pravda, že na vás působí i to okolí. Když dneska přijdete s telefonem, kterej byl in před pěti sedmi lety, tak už moc nezapůsobíte, nezaperlíte, nic, i když to není primárně to. Ale přece jenom, tak jako šaty dělají člověka, tak i toto patří k image, mobil dělá taky člověka, je to vaše součást. Taky podle toho, jakej si pořídíte telefon, tak každej jakou má povahu, tak takovej zvolí design, takovej ten moderní, usedlej, klasickej… to spolu souvisí. - Jakej máte design telefonu? Já nevím, můžu vám ho ukázat, abyste ho posoudila, akorát chystám se na novej, protože tento už je starej. - Tak ten vypadá podle mě tak technicky, mužsky, je typickej klučičí, jak byste to řekl vy? Mě připadá takový normální, není to nic extravagantního. Protože já taky nebývám. - A co z toho vzhledu pro vás důležité? Kdybyste si vybíral nový telefon, co by měl mít? Kvalitní a velký display, protože já mám rád, když je tam prostor a nečte se to na jednom řádku a hlavně by to mělo mít pohodlný tlačítka a dost daleko od sebe. Byl bych radši, aby byl menší, ale přijatelnej, aby se vám tam vlezly ty prsty, ten joystick je taky dobrá věc. Určitě to nebude véčko, ty já rád nemám, takovej normální jednoduchej, ne možná primitivní, ale jednoduchej, hezkej mobil, tak aby to nebylo moc drahý, to u mě hraje dost velkou roli, aby se to dalo používat, nevím takovej klasickej, tak jako toto. - Klasický, jednoduchý a moderní. Nemusí to být vzhledem žádný čtyřbarevný a vyměnitelný kryty, stačí taková nějaká krabička. - A díváte se na to, jaký mají jiní lidi mobil? Když ho někdo někde vyndá, tak se třeba podívám, jak ten telefon vypadá, ale nedá se říct, že by to na mě působilo jako reklama až tak, že si řeknu „ano tento si chci pořídit“. Mě tím nikdo neohromí, ať už je to sebelepší telefon, tak prostě já si vždycky vyberu něco z té střední kategorie. - Myslela jsem to spíš tak, jestli si říkáte „on má extravagantní mobil, tak bude extravagantní“. Aha, možná do určité míry, to zase spolu úplně nemusí souviset, každý si vybere to, co je mu uživatelsky nejvíc příjemný, ale jestli to spolu až do takové míry souvisí, to ne. - Co nějaké personalizované věci? To jsem nikdy nepoužíval, vždycky jsem byl spokojený s tím, co tam je v nabídce. A přizpůsobit si to dovedu spíš v takových těch věcech, jako když tam mám tento profil, tak aby to vrnělo a když dám jinej, tak aby to normálně nahlas fungovalo. Aby to bylo funkční. Takže spíš v té otázce nastavení, jak se to bude chovat ne, jak to bude vypadat. - Znáte někoho, kdo by se snažil ohromit druhé lidi tím, jaký má telefon? Mě se to stalo jednou, to bylo za éry, kdy jsem byl v posledním ročníku na základní škole, to znamená okolo roku 2001, tenkrát byly ty jednodušší telefony typu siemens c25 ještě s tou anténkou a to vím, že jsem jel do Vídně vlakem a v Břeclavi přistoupila nějaká dvojice Rakušanek, a když mě viděly s tím telefonem, tak vytáhly o třídu novější siemens c35 a tak nenápadně se naklonily ke mě a začaly si na tom psát smku a myslely si, jak mě
LXV
tím dostanou. To bylo evidentní, že viděly, že já mám ten starej c25, tak vytáhla ten novej, kterej stál v té době 5500,- takže… zvlášt vím, že v tom dětském kolektivu na základní škole je to hrozně důležité, tenkrát se to rozjíždělo ty telefony a když někdo neměl telefon, tak byl automaticky out, všichni měli nokii 6210 hráli na tom hada a každej musel mít telefon, tak se ohromovaly spíš ty děcka, to si pamatuju. Teďka až tak moc ne. - Odkdy máte telefon? Od roku 2001. Od deváté třídy. To tehdy bylo takový, že ho všichni měli, já jsem si říkal „já odolám a nebudu jako všichni, je to komerce, stojí to peníze“ no, a nakonec s tím přišli naši sami, jestli bych nechtěl, tak to se neodmítá, tak to mi ho pořídili. - To už s ním žijete nějakou dobu? Teď je to devět, skoro deset let. - A ty Rakušanky byly stejně staré jako vy? Ne ne, těm bylo tak 45, 50. - Znáte někoho, kdo záměrně nepoužívá mobil? Nechce ho? Moje mamka ho nechce. Protože jí by to narušovalo soukromí, ví, že by byla snáz dostupná a nebylo by to tak, že kdykoli ona potřebuje, tak by někomu zavolala, ale ona by byla taky celkem dosažitelná, a tak si ho nenechala zřídit, s tím že by to bylo pořád „mami prosím tě potřebuju“. Od dětí nebo od kohokoli, kdo by to číslo získal, a dneska vám nikdo nezaručí, že by to číslo někomu nedal, takže by ho ani nechtěla. Já jsem se už snažil tolikrát, říkám jí, aby ho měla u sebe, kdyby se jí třeba někdy udělalo špatně anebo cokoli se může stát, tak aby si nějak pomohla. Nechce to už tři roky, tak asi v tom vytrvá. My jsme jí nějakej koupili a ona řekla, že ho nebude používat. - A jak to máte? Když ta vaše mamka nemá telefon a vy asi nejste pořád doma, když jste na škole, tak jak jste spolu v kontaktu? Já jsem dostupný, ona mi může zavolat kdykoli z práce. Ale když já volám do práce jí, tak nemám zaručený, že to třeba vezme, protože to je přece jenom oficiální telefon, kdy tam ona nemusí být. Takže já směrem k ní ta komunikace je opravdu špatná. Vadí mi to hodně. Protože já bych třeba potřeboval něco urgentně, ale chci se s ní na něčem domluvit, že se třeba uvidíme a ať nejezdí domů a zůstane ve městě a to nejde se domluvit. To musím vždycky večer před tím a potom si ještě zavoláme, jenže potom ona volá v době, kdy já mám výuku, tak to nemůžu vzít, tak pak volám zpátky a ona to nevezme… je to prostě složitý, tak to mě opravdu štve. Tak teď si to vyzkouší ona, jaký to je. - Znáte někoho, kdo naopak záměrně používá mobilní telefon? Ze svýho okolí osobně to asi neznám, ale viděl jsem u těch menších děcek třeba na zastávce nějaká osmiletá holčina vzala telefon a začala s mamkou řešit strašně důležitý věci, takový ty dětský, ale evidentně to takhle ty děcka dělají. Z mýho okolí to nikdo nedělá. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? -
Teď se dotknu něčeho, o čem jsme se bavili na začátku, když jste se mě ptal, jestli ten mobil musíte mít opravdu vyplej a nemít ho u sebe, protože co kdyby někdo něco potřeboval. Téma bezpečí... Existují situace, ve kterých se dá díky mobilu cítit bezpečněji / víc jistě? No tak určitě těch situací je hodně, když se pohybujete třeba v noci ve městě, tak to bez telefonu je takový blbý, to bych si asi moc netroufl. Nehledě na to, že už jsem to i párkrát potřeboval, že jsem volal někam záchranku, takže v noci určitě, bez toho nevycházím, pak jsou důležitý věci, kdy potřebuju telefon, někde když jsem mimo civilizaci, třeba sám na nějaké túře nebo něco, kdyby se třeba něco stalo… tak to taky, hlavně tady ty situace, kdy by se někomu něco stalo, že si dovedete přivolat tu pomoc. Nemusíte nikam běžet a je to opravdu bezpečnější, můžete se na něco spolehnout, můžete někomu zavolat a nejste na to třeba sama, že vám někdo může pomoct, tak to je důležitý. - Už se vám nějaká taková situace stala, že vám ten mobil pomohl? Ty situace byly dvě nebo tři, kdy jsme volali záchranku z telefonu. Vždycky šlo o záchranku, v terénu, tak právě proto. Jednou to bylo ve vlaku, podruhé to bylo ve městě a potřetí to bylo taky ve městě, takže v civilizaci. - A v jakou denní dobu se to stalo? Jednou to bylo, v noci, v tom vlaku to bylo ve dne a ta třetí situace taky ve dne? - A v tom vlaku to bylo…? V tom vlaku to jsme nastoupili, to jsem se vracel z praxe v Olomouci do Brna a nastoupili jsme do vlaku, ten byl kupéčkovej a v tom vlaku, v tom kupé seděl nějakej mladej borec, kterej poslouchal nějakýho disckmana nebo něco a pravděpodobně si nějakým způsobem si vyvolal epileptický záchvat, tak to jsme k němu volali záchranku, která ho odvezla nemocnice do Olomouce. - A pak byly ještě nějaké další situace?
LXVI
Pak to bylo ještě dvakrát v Brně, jednou to bylo kvůli opilství, jeden kamarád se opil a volali jsme záchranku a překvapivě byla potřeba, pak nám řekli, že opravdu se to hodilo. A po třetí to byl nějakej akutní stav z vyčerpání nebo něčeho takovýho, prostě taky to bylo na nemocnici. A to byl taky kamarád. Až na ten vlak se to týkalo *mýho+ okolí, ještě ke všemu. - Dokážete si vybavit situaci, ve které vás mobilní telefon zachránil? Nebo vám alespoň pomohl? Napadne vás nějaká taková? Určitě by byla nějaká, když jsem se třeba vyskytl někde v nějakým konfliktu nebo něco, tak to určitě pomůže. Ono se to hodí vždycky… Máte možnost si zavolat pomoc. - Jako v konfliktu… že se s váma chce někdo porvat? Třeba. Cokoli takovýho by se stalo. Nebo třeba i kdybych se vyskytl tam, že se někde něco děje, tak kdybych potřeboval zavolat hasiče, záchranku, policajty, to je jedno. Vždycky je to něco z tohoho. - A v takové nějaké situaci konfliktu jste byl? Byl, ale na to nebyla potřeba volat policie. To se řešilo pepřovým sprejem. Ten taky nosím. Ono je to celkem potřeba. Samozřejmě, člověk toho nesmí zneužít a použít to v situaci, kdy se to má. To je jedna z věcí, kterou nosíte u sebe, abyste měla pocit bezpečí. Něco aspoň trošičku, že se máte čím bránit. My jsme se dostali do jednoho konfliktu, když jsme šli z oslavy maturitního večírku, a to se teda netýkalo mě, ale mýho kamaráda, oni se porvali na české, tak jsme to použili jednou a bylo to na místě, protože oni by jinak dopadli nevím jak. Použili jsme to jen na toho druhýho… My jsme mu říkali, že to na něho použijem, že se rvát nechcem, ale on si to nenechal vysvětlit. - A kdyby to nezabralo, tak co děláte? Ono to zabralo, takže jsme nedělali nic, kdyby to nezabralo tak těžko říct, jestli volat ty policajty nebo zdrhnout… těžko říct. - Takže v jedné kapse máte mobila a v druhé pepřák? Ano, ale ten pepřák nenosím pořád. To je takový jako… když třeba jdete někam na zábavu, protože večer se vracíte spolu s lidma, kteří jsou v náladě, mnozí jsou opilí a jsou agresivní. To není tak, že byste potřebovala někomu dokázat, že něco… ale když se opravdu může něco stát, je to takový *lepší+. A vím, že třeba hodně kamarádky z mýho okolí i teda kluci to opravdu u sebe poctivě nosí, protože s tím mají špatné zkušenosti, do nějaké takové situace se dříve nebo později dostali, zvlášť ti, kteří se jedou zabavit do města a vrací se v noci tím rozjezdem, takže ho používají. - Je to drahý takovej pepřák? Tak dvě tři stovky. - Já bych ho měla určitě v batohu a než bych ho vytáhla, tak by bylo pozdě. To se stalo kamarádce, že ho chtěla použít, ale nevěděla, že se musí nejdřív odjistit. Mačkala a ono to právě nešlo. A ono je to v tom stresu těžký. A taky nevíte jak to vyhodnotit, jestli to použít nebo ne, potom ještě abyste nestála proto větru… A je to taky, kromě toho telefonu určitě bezpečnější. - Vybavíte si nějakou situaci, kdy používáte MT více než obvykle? Třeba když vím, že někoho nezastihnu jiným způsobem, třeba přes internet, a urgentně potřebuju něco se zeptat nebo vyřešit. Třeba něco takovýho. Tak to jsem třeba schopen zavolat třem lidem zároveň, ne v jednu v noci, to já zas vím, kdy si můžu dovolit je s něčím obtěžovat, ale klidně to použiju ve větší míře, když mi třeba není něco jasný ve zkouškovým, potřebuju se zeptat. - Ne teda v jednu, do kdy tak voláte? To je individuální, někdo třeba chodí na ranní, tak jde spát dřív a někteří jsou zase noční ptáci a taky záleží na tom, jaký mám s těma lidma vztahy, jestli jsme dobří kamarádi, tak to pochopí, když zavolám třeba do půlnoci, ale jinak volám tak do desíti hodin. A ráno až se probudím, ale dřív než v osm, tak určitě ne. Jen když je potřeba třeba něco vyřídit ještě před školou, která začíná v osmu nebo v půl osmé a je to se spolužákem, kterej tam taky přijde, ale třeba se zpozdím, tak to vyřídím takhle. - Když posíláte smsky kamarádům typy chci si popovídat, dá se to nějak časově lokalizovat? To spíš záleží na náladě, než na čase. A ta nálada může být kdykoli jakákoli. To je třeba v situaci, kdy si vzpomenu na někoho, koho jsem třeba dlouhou dobu neviděl, a nechci to říct tak, že ten kontakt oprašuju, to zase zapadnout ho do prachu nikdy nenechávám, ale třeba jsme se dlouho neviděli nebo neslyšeli tak tehdy, nebo třeba když jsem přepracovanej, tak to hodně. Když třeba celej den koukám do knížky a už mě to opravdu nebaví, potřebuju nějaký myšlenky úplně odjinud než se soustředit na tu jednu věc. Když mě je smutno, tak to použiju, no a když jsem bez nálady, tak to taky použiju. Když mě třeba někdo něco napíše… nemusí to být vyloženě pěkný, co by mě extrémně potěšilo, stačí mě třeba jenom „jak se mám“. Je to prostě nějaká komunikace s tím venkem. - A ty pěkný smsky jsou obsahově o čem?
LXVII
To jsou spíš takový ty optimisticky laděný, že se někomu něco povedlo, nebo vás někdo podpoří „ale to stejně dáš“, něco takovýho v tom smyslu. My se třeba s těma mejma kamarádka takhle dokážeme podpořit, komunikujeme spolu aji takhle. - A schováváte si tady tyhle smsky? Jo. - Vracíte se k nim někdy? No, jo, někdo tomu prý říká povinnosti ke vzpomínkám a dělají si k tomu ke mně legraci, protože ví, že já si spoustu těch smsek, třeba aji který mě poslal někdo k nějaké pěkné situaci, která se mi líbila, tak já je mám prostě schovaný, a čas od času si je prolistuju, přečtu, usměju se, pohoda, mám to tam schovaný. - A vybavíte si smsku, kterou tam máte a ke které se rád vrátíte? Těch tam asi bude víc, určitě se rád vracím ke své první smsce, kterou jsem poslala a kterou tam mám ještě pořád schovanou a která je deset let stará. A to mě psala kamarádka ze základy, které jsem psal poprvé, že mám telefon, že právě stojí na frontě na Lunetiky s holkama a že je to tam úplně super a že se z Martina zblázní, něco takovýho tam psala. Tak to mám dodneška schovaný jako moji triumfální první smsku. A ještě mám takový ty smsky, když se potom s někým něco řeší ohledně řekněme ne úplně jednoduché situace ze života, něco takovýho, tak smsky tady z toho mám schovaný, občas je to takový na připomenutí, že problém mají i ostatní lidi, že když vás něco štve, tak stejně v tom nesjte sama, protože ostatní mají taky nějakej podobnej problém. - Jak si tom mám konkrétněji představit jaký je to typ smsek? Nevím, jak to charakterizovat… takový smsky, kdy mám třeba nějakou horší náladu anebo se mi třeba něco nevyvede a teď to s někým rozebírám a dostanete zpátky nějakou smsku, která se vám to snaží nějak odůvodnit nebo vám pomoct, něco takovýho, co se týká třeba složitějších životních věcí a dovede vás to povzbudit, podržet. Tak to taky. Že si potom vzpomenete na tu konkrétní situaci a řeknete si, jo, tehdy mě třeba nebylo dobře a došla mě takováhle pěkná smska, a ono to tak opravdu je. - A konkrétně třeba…? *trochu podrážděně+ Obecný tvrzení ze života, jak věci fungujou. Třeba „neotáčej se zpátky, koukej dopředu“ něco takovýho. Takový ty obecný, co nějak platí. A to si pak schovám, protože to je připomínka toho, ono to tak opravdu je. Je to realita. - Kdybyste porovnal situaci, kdy jste ve společnosti druhých lidí, a kdy jste sám, řekl byste, že se nějak liší používání toho mobilního telefonu? Když jsem ve společnosti druhých lidí, tak ho nepoužívám, protože nemám důvod, to se věnuju jim, leda by to bylo něco urgentního, že by někdo potřeboval něco vyřešit, tak to zvednu, zeptám se, buď se omluvím, že se to teď nehodí a zavolám později, když to nespěchá, anebo teda se na chvilku někam vytratím a tam to vyřešíme, pokud to spěchá… - Takže netelefonujete, když jste s těma lidma? Ne, mě to vůči nim připadne trošku blbý. Já jsem tam od toho, že se chci věnovat jim, chci se s nima bavit a ne hodinu telefonovat s někým jiným. A když jsem sám, tak ten telefon používám jenom v těch situacích, kdy potřebuju ten kontakt s lidma. Jinak ho nemusím nějak moc mít. Když to třeba teď nepotřebuju, jsem zabranej do práce, tak to nevadí. - Když třeba půjdete sám na oběd? Máte v takové situaci tendenci někomu napsat… To je takovej ten volný čas, takže ano, ve volným čase si ho teda zkracuju psaním smsek. Toto jo, ale ono je to něco jinýho, když jsem sám a jsem na obědě, nebo když jsem sám a učím se. Protože tehdy ten telefon opravdu nepoužívám. Ale když jsem sám, nudím se a jsem na obědě, tak někomu jen tak v mezičase napíšu, že jsem třeba chtěl někomu odpovědět nebo se zeptat a tak. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) -
Říkal jste, že si telefon nevypínáte. Jsou nějaké situace, kdy ho úplně vypínáte nebo ho máte furt zaplej? Možná jenom v době, kdy bych se opravdu hodně naštval. Takový to, když mě dovede vytočit pár lidí, víc lidí než jeden za den, moc často se to nestává, ale jedno nebo dvakrát do roka to je, tak já prstě ten telefon vypnu s tím, že s nikým teďka nepotřebuju mluvit a chci mít svůj klid. A to jediná situace, kdy ho vypínám, na zkouškách ho mám pořád zapnutej akorát to vyzvánění je upravený. - Takže když je toho prostě moc? Jo, odseknout se od toho. - A jak dlouho vám to vydrží mít ho vypnutý? Den, to není moc. Anebo potom když někam vycestuju, kde není signál a není tam elektrika tak to je zbytečný. - A v noci máte vyplý vyzvánění?
LXVIII
Ne ne ne. Na no csi ho vypínám… vlastně pak je zbytečný, aby ten telefon byl zapnutej. To je spíš kvůli nějakýmu pocitu, než že bych to nechal zapnutý, abych se teda… protože vždycky se najde někdo, kdo vám zavolá ve tři hodiny ráno s tím, že si potřebuje jen tak popovídat, protože teď je v náladě… - To se vám stává? To se stává. Mají dobrou náladu, tak se chcou zeptat, jak se máte. - Abychom to odlišili od situace, kdy vám někdo volá, protože mají depku. To se stalo párkrát. Většinou jsou ty lidi takový veselí, tak vám zavolají „ahoj, jak se máš“. - Jsou ještě nějaké jiné situace, ve kterých si ztlumíte vyzvánění? Ano, já ho mám ztlumený pořád, já ho nezapínám, mně stačí jen na vibrace, protože je to takový diskrétní. Rozhodně ho nemám zaplý ve škole, u zkoušky, ani doma, a zásadně to nemám v tramvaji, protože svoje hovory ať už jsou o čemkoli tak nerad řeším na veřejnosti. Na veřejnosti telefonuji jenom v případě, že potřebuji něco urgentně vyřešit a určitě nebudu uprostřed přeplněné tramvaje řešit, jestli si dneska koupil někdo nový šaty. - S tím se teda neztotožňujete? S voláním v tramvaji? Ať si každej dělá, co chce, tam jde spíš o to, že to okolo vás slyší strašná spousta lidí. Někdy se docela dobře bavím, protože to je úsměvný co tam takhle lidi říkají. Ale já to obecně nemám rád, protože mi to připadá, že se vystavuju před padesáti lidma, nechci říkat, že bych byl středem pozornosti, to zas vypadá celkem normálně, že telefonujete, ale záleží na tématu. Když někdo potřebuje vyřešit to, že dneska má nějakou depku nebo něco takovýho, tak to určitě nebudu řešit v tramvaji, tak to určitě ne. - Odpovídáte na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Záleží na tom, od koho to je. Když je to nějaký důležitý zmeškaný volání tak se snažím ihned, když není, tak to odložím. Když na toho člověka nemám náladu, tak to odložím klidně přes celej den až na večer, a pak teda jako napíšu, že se omlouvám, ale že jsem třeba nebyl u internetu nebo něco takovýho, s tím, že ty smsky vyřizuju hodně přes internet. No a můžu to někdy odložit… Potom jsou třeba lidi, kteří by strašně rádi komunikovali, ale vy s nima komunikovat nechcete, třeba už jste si to nějak vyříkali nebo něco takovýho, tak těm samozřejmě neodpovídám. - Jste si něco vyříkali? No prostě někdy to třeba nedopadne, že… v tom smyslu že každej si hledá pro sebe nějaký lid, se kterýma je kompatibilní, chce s nimi trávit čas atd. Potom jsou lidi, se kterýma čas trávit nechcete, je to jenom jednostranný nebo něco takovýho, ale budiž, a potom jsou třeba lidi, kteří udělali v životě nějakou špatnou věc vůči vám a s těma nechcete komunikovat už vůbec. Anebo vás to prostě a jednoduše nezajímá. Nebo je to totálně někdo cizí, kdo vám napíše, že někde sebral číslo a chce si popovídat. - To se vám taky stává? Jo, to celkem běžně. To bylo zejména na základce, na střední, jak se ty lidi prozvání z cizího čísla a teď smska „čau, kdo jsi“ „já moc dobře vím, kdo jsi, ale neřeknu ti, kdo jsi“ „a kdo jsem já a toto“ no prostě, kdy ty lidi byli ve výhodě, věděli o koho jde, dostali na vás číslo a dobře se bavili. Tak to nestojí za odpověď. - To je ten typ smsek, kdy já toho druhého neznám a nechci s ním komunikovat, potom jste říkal s lidma, se kterýma je ten vztah jinej, že oni mají víc potřebu s váma být než vy s nima… Tam je to třeba spíš na úrovni řekněme ne kolegiální, ale běžné, jak komunikujete s cizíma lidma nebo tak nějak obecně, ne že byste je úplně ignorovala, ale určitě tam nějaká žhavá komunikace neprobíhá. To spíš odložím. - A pak to ještě bylo o tom, že vám někdo udělá něco nepříjemnýho a vy s ním nechcete komunikovat. No tak, ale to ne že bych přerušil tu komunikaci úplně z ničeho nic, ale mám radši, když se sejdeme a řekneme si, že „já s tebou opravdu nechci komunikovat“. Myslím, že je to férovější, než když se najednou utnete a ten člověk neví, o co jde. - Takže to neřešíte přes ty smsky, ale dáte si někde sraz a proberete to. Jo, „nelíbí se mě to a to a už s tebou nechci komunikovat“. - Napadá vás nějaká konkrétní situace, ve které se toto může stát? Abych věděla, co si pod tím mám představit. Napadají mě vztahové věci… No to určitě, tam se to dá použít ve velkým, v tom smyslu, že si myslím, že to je zrovna ta oblast, kde si myslím, že to člověk může použít nejvíc, nejčastěji. Protože to můžou být lidi, kteří vám asi mnohem víc můžou ublížit třeba po citové stránce, kdežto kamarád to většinou nedělá. Ten vás třeba může podrazit, ale citově asi ne. A myslím, že ty city ty lidi asi hodně raní. Ale to nemusí být jen o tomto, to můžou být lidi, se kterýma já nejsem kompatibilní, že mě opravdu nesednou a můžou to být lidi ze školy, nějací spolužáci, spolužačky a já nemám zájem se s nima vídat ani komunikovat protože… - A oni vám stejně píšou? No ne dlouho. *smích+ Jim to dojde. - A vy odpovíte, anebo až časem.
LXIX
Buď časem, anebo na to zapomenu úplně a neodpovím vůbec. Ale nestává se to často, já se většinou snažím komunikovat zpátky ať je nějaká vazba. - Znáte někoho, o kom byste řekl, že je na mobilu závislý? Jak to vypadá? No, možná jo. Částečně to asi budu aji já, ale pak to budou třeba lidi, kteří se hodně angažujou, třeba ze školy, takový y různý spolky co tam jsou a zasahujou do těch veřejných věcí ve škole. Organizujou různý akce, jsou v akademickýcm senátu, tak ti by se neobešli ani ten týden. Ti to potřebují denně. Ti mají ten telefon pořád v ruce. Pořád telefonujou, komunikujou. A já jsem na tom závislej, jak se to vezme, dovedu bez toho být nějakou dobu, ale spíš v situaci, kdy nejsem mezi lidma, kdy jsem např. 14 dní v přírodě nebo něco takovýho. Ale jak se pohybuju ve městě, a vím, že ty lidi můžu vídat a tak, tak to asi potřebuju. Potřeba akceptace, ocenění -
My jsme se bavili o těch situacích, kdy vám udělá někdo smskou radost. Funguje to i obráceně, že pošlete někomu smsku, abyste ho podpořil? No to já dělám dost často. Posílám to většinou lidem, kteří mají špatnou náladu aktuálně z nějakýho důvodu, lidem, kteří mají dlouhodobě špatnou náladu, to si tak vzpomenu během dne, že jim to třeba udělá radost. Lidem, kteří mají třeba nějaký problémy s partnerem, to je dost častý, lidem kteří se rozvádí, kteří mají vážně nemocný děti, to se mi taky stalo, a potom když někdo něco potřebuje konkrétně mimo jinou sféru. A možná taky, i když to zas není až tak moc častý, ale kdyby se vyskytl nějakej pacient, kterej by to potřeboval, tak možná. Ale zase tam je to otázka, nemůžete si práci tahat do svýho soukromýho času. Zatím o tom jen přemýšlím, do takové situace jsem se nedostal. Záleží taky na tom, kdo to je, takových lidí můžou být stovky, kteří to potřebujou a to zase nejde zachraňovat celej svět. - Ale je pravda, že jsem od své zubařky dostala jednou smsku a to mě hrozně potěšilo. Ona mi volala, měla jsem nějakej velkej problém, tak se ptala, jestli se to zlepšilo a pak mi poslala ještě smsku. Hmm, to potěší. Já mám třeba stavy, kdy mě to zničehonic napadne, tak ten telefon lapnu a někomu něco tak nepíšu. Jen tak. To já si zase vzpomenu, když vím, že někdo má nějakej problém, tak si vzpomenu. - A obráceně to taky tak funguje? Obráceně to až tak spontánně nefunguje bych řekl, že to není takový, že někoho napadne a tak napíše, ale spíš když já bych něco potřeboval. Takže to se spíš ozvu já. Nebo se někdo zeptá, jak se mám. To funguje, ale není to takovýto primárně, že jsem se kdysi zmínil o nějakým problému, že jsem se kdysi zmínil a oni napíšou, tak to nee. - Není vám to líto? Není. Spíš to nedělají tak intenzivně. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) -
Jak funguje komunikace mobilním telefonem v partnerském vztahu? Liší se to nějak od běžné komunikace? To těžko říct. Určitě ty lidi vidím raději osobně, protož když se řeší něco závažnýho, tak to není na smsky ani na žádnou internetovou komunikaci. Takže to je pravda, že tyto lidi vídám spíš osobně, oproti tomu když se třeba potřebuju zeptat nějakýho kamaráda kamarádky jak se má, tak napíšu smsku „ahoj, jak se máš“ a může se to vyřešit po smskách aniž se vidíme. - A svojí partnerce byste to nenapsal? Ne, to ne. To spíš tak to používám během zkouškovýho, kdy není čas se vidět osobně. Je to sice taková komunikace, aby byla, ale nedá se nic dělat. - Mohl byste se ještě zamyslet nad tím, jak taková komunikace vypadá, a zda je to v něčem jiný? To záleží asi na tom, jakej s tím člověkem mát vztah, když jste s někým v partnerským vztahu, tak to určitě bude jiný než vůči lidem, který máte za spolužáky. Určitě to bude otevřenější, možná tam bude o to víc zájmu „jak se máš“, „jak to zvládáš? Dobrý?“ „co doma?“ bude to intenzivnější vyzvídání. A taky lidi změní ty slova, je to takový jemnější, než normálně „čau, jak se máš“. - Jemnější než kdybyste s tím člověkem mluvil osobně? Ne, to ne. - Takže je to jiný než ve vztahu s kamarády, ale ne jiný rozdíl komunikace přes mobil a tváří v tvář? To ne. - Jakým způsobem se dá projevit náklonnost přes mobil?
LXX
Nějakým způsobem je pochválit, říct jim že, je máta ráda nebo že to bude dobrý, že vám na nich záleží. Dá se to, i když já tuhle tu formu beru jako trochu neupřímnou. Nikdy nepoznám, jak je to myšlený vážně. Já to nepoznám. Od lidí, kdy vím, že spolu máme dobrej vztah, tak to jo. Ale když mě to napíše někdo tak jako běžně, tak to ne. Ta smska pro mě nemá nějakou extrémní váhu, řečení smskou od někoho koho tak neznám. - Když to někomu napíšete smskou, je to častější než byste to řekl normálně? Možná trošku jo, ale nevím proč. Ale to taky jen lidem, kteří ví, že je to opravdový, reálný. Já je nestačím vídat, oni mají aktuálně nějakej problém, tak jim napíšu „klídek, neboj se, víš, že za tebou někdo stojí“. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) -
Myslíte si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V jakých situacích? Dokáže. Možná ají víc než v realitě. Vím, že někteří lidi o některých věcech neradi mluví osobně, zvlášť o těch extrémně soukromých, a že radši to řeší přes mobil. - Třeba věci intimního charakteru? Jo, třeba soužití s někým jiným, když to potřebují rozebrat, tak to radši řeší přes telefon než osobně. Možná taky proto, že je jim to nepříjemný se tomu člověku dívat do očí a teď před ním vytahovat ty svoje věci, který by chtěli… já si totiž myslím, že jak používáte ten telefon, tak v těchto věcech máte okolo sebe takovej nějakej bezpečnostní pruh. Není tam ta přímá interakce, tak se cítíte trošičku v bezpečí, že jste zavřená za nějakým… nemusíte odpovídat, nemusíte se bát, že jste tázaná na něco, co jste nečekala, můžete si rozmyslet za jak dlouho odpovíte, co odpovíte, myslím si že pro ty lidi je to často přijatelnější, nemají takovej strach z té komunikace, tak se třeba víc otevřou, ale rozmyslí si to třeba. - Stalo se ti, že jsi v rámci mobilní komunikace byli otevřenější než v komunikaci F2F? Vybavíš si tu situaci? To možná spíš vyplývá z toho, že když třeba nemám čas ty lidi vidět, tak se to řeší po těch smskách. Takže nějaká taková situace určitě byla. Zvlášť třeba nějaký takový ty akutní situace, kdy se něco nezadaří, vy jste z toho úplně ohromená, nemáte pevnou půdu pod nohama, tak zavoláte. - Takž když se něco nepovede? Tak je to možnáý být otevřenější, protože to akutně potřebuju řešit. Možná. Možná že člověk to dělá z takové nerozvážnosti, ale třeba řekne do toho aji víc, protože jak je to šok a akutně, tak toho dovedete víc říct. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Máte pocit, že vám mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Zasahuje určitě, protože když ho máte po ruce, tak jste pořád k zastižení a nevyhnete se tomu kontraktu s těma lidma tolik. Leda byste ho někde nechala ležet a „teď ho nechcu vidět“. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Znáte někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Já myslím, že takoví lidi se určitě najdou, protože jim je nepříjemný se vidět osobně, protože oni odtamtud nemůžou utéct. Telefon můžete vypnout a můžete se tomu vyhnout, ale jak naproti někomu sedíte, tak odtamtud dost dobře neutečete a musíte si to vyposlechnout asi celý. - O jakej typ situací se může jednat? Určitě to zase bude zasahovat do mezilidských vztahů, ať už je to v rámci vztahu jako vztahu nebo mezi kamarádama. Třeba „nelíbí se mě, že...“ anebo prostě jdou dvě kamarádky jdou na kávu a té jedné se na té druhé nelíbí, že jí řekla něco před třetí kamarádkou a tak jít to vyčte, na té kávě anebo potom přes ty smsky se třeba pohádají, ta jedna vypne telefon, to vím, že to takhle chodí. Tak jedna vypne telefon a ta druhá s tím nemůže nic dělat. - A to musí být docela nepříjemný. Já myslím, že to ještě víc uškodí, než když si otevřeně vyříkáte co a jak. Je to teda nepříjemná situace, ale zase obě strany ví co a jak. - A když někdy s někým nechcete mluvit? Stalo se vám, že jste ten telefon někomu prostě nezvedl? Určitě to bylo v situaci, kdy jsem toho člověka nechtěl osobně vidět.
LXXI
- Máte nějaký typ situací, ze kterých byste měl tendenci unikat pomocí mobilu? Mlžíte? Možná taky ten únik od toho osobního setkání. Pokud se to dá vyřešit telefonem a toho člověka opravdu nechci vidět, tak to udělám takhle. Ale to se jedná o typ lidí, který nechci vidět ani teď, ani potom, ani za rok ani za dva. Ten vztah mám ukončenej. Ale není to tak, že bych něco končil po mobilu. Většinou to bývá tak, že je to dávno ukončený, ale ten člověk se zase někdy ozve a já mu to znovu vysvětlím, ale už se nevidíme, protože o to není zájem. - Ono to možná pro něho nemusí být tak ukončený, jako pro vás? Jo, je to pravda, ale nevím. To musím, asi srozumitelněji ukončit. Spíš jsem měl na mysli takovou tu situaci, kdy si někdo za dva roky vzpomenete, že se věnujete nějaké profesi a něco po vás chce. Nebo náhodou si vzpomene, že má nějakej problém a potřeboval by to s někým pořešit. A vy jste se dva roky neviděli… - A co děláte v takové situaci? Nic. Neřeším to. Neberu to, protože pro mě je to uzavřený. Záleží taky na tom, kdo to je. Když je to někdo v akutní situaci, kdo potřebuje pomoct, nebo něco. Ale zase jsou lidi, se kterýma nekomunikuju pět nebo sedm let a nikdy to pořádně nedopadlo, že bysme se potřebovali vidět, tak tam už opravdu nemám důvod, proč bych teď měl nějak začít znova, něco řešit, pomáhat jím s tím. Tak to nezvedám. Je pravda, že se mě to podařilo to párkrát zvednout, ale byl jsem do toho telefonu chladnej, poslechnu si to prostě, hmm, jo, hmm, tam není moc co říct. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) -
Stalo se vám někdy, že jste v problematické situaci vytočili číslo blízkého člověka a požádali ho o radu, ještě než jste se sami stačili zamyslet? Děje se to tak, potřebuju s něčím poradit, než se nějak rozhodnu něco udělat, ne ani tak poradit, jako získat informace názor na věc. Tzn. získat názory od pár lidí, pak si to nějak sesumírovat a podle toho se rozhodnout. To určitě dělám. V jakýchkoli situacích, mám se odhlásit ze zkoušky, jak dlouho ti to trvalo se to naučit apod. cokoli. Závěr - Má podle vás mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Jste flexibilní. Jste dostupná kdykoli to potřebujete a můžete si flexibilně změnit program dne a ti jedinci, kteří nepotřebují lidský kontakt nebo se s těma ostatníma lidma vidět nechou, tak to můžou využít. Některým je to nepříjemný, tak tam je to vhodná náhražka osobní komunikace, přes ten telefon je to pro ně srozumitelnější, lehčí to nějak vyřešit, že se třeba nějak netrápí… - A znáte někoho, kdo to tak má? Obecně ano, anebo mám kolem sebe spoustu lidí, kteří obdrželi smsku, že se třeba rozchází. Zničehonic, je to jednodušší než se vidět asi, byť na mě to působí jako trošičku zbabělejší forma… hodně lidí to používá, místo aby se s tím člověkem viděli, protože je to opravdu nepříjemná situace, a vyhnout se tomu takhle je úplně nejjednodušší. - Má naopak nějaké nevýhody? Určitě narušování soukromí. Připadá mi, ž člověk se na tom stává celkem závislý, že to bere jako takovou samozřejmost, že to prostě musí mít. Že si to asi neodpustíte a už to s váma tak srostlo, že je to prostředek denního používání. Je to jako kdybyste neměla zubní kartáček. - Dokázali byste shrnout, co pro vás znamená mobilní telefon? Těžko na to odpovědět. Znamená to pro mě spojení se světem v situacích, kdy nemůžu osobně. Určitě takovej prostředek podpory třeba když já někomu píšu nebo něco potřebuju a taky se nemůžu vidět nebo jsem teda línej a radši napíšu tu smsku. Než abych se někam vypravoval a s někým se viděl. - Zkuste si představit, že nemáte mobilní telefon. Jak byste se cítili? Na omezenou dobu? První co mě vždy napadne, že nebude dostupná pomoc. Protože to souvisí s těma zkušenostma z dřívějška, to by mě asi nejvíc vadilo, a potom ten kontakt s lidma, kterej bych musel nahrazovat tím osobním, což by samozřejmě bylo jedině dobře. A musel bych si zorganizovat čas tak, abych dovedl si udělat čas třeba i ve zkouškovém i na to, abych ty lidi vídal, protože když to nebudu udržovat ani přes smsky ani osbně, tak to nedopadne dobře. - Je něco co jsme nepokryli? Ptala jste se na všechno, k čemu může mobil člověk používat. Možná jste se nezeptala na hry, ale ty nepoužívám a to jsem vám řekl. Kdysi bývávalo. Teď je to spíš takovej prostředek komunikace ne zábavy a když vyplnění volného času, tak komunikací, ale ne zábavou.
LXXII
Rozhovor č. 7 20.1. Gábina Obecně - Jak vypadá váš život s mobilem? Zkuste to co nejpodrobněji popsat. Používám ho hned od rána, protože mě na něm zvoní budík, a potom během dne ani moc ne, jen když zavolá taťka, když se mnou potřebuje mluvit, on volá často, nebo když mě píše přítel, anebo když mi volá někdo z tý rodiny. Jakože vyloženě nějaká závislá na něm nejsem. Já ho většinou někde zapomenu a vzpomenu si na něj za čtyři hodiny a pak zjistím, že mi volalo spousta lidí a tak se je snažím kontaktovat zpátky, ale většinou ho používám v normě. Jen když si domlouvám nějakou schůzku s někým, potřebuju něco zařídit, a nemůžu se zastavit osobně nebo to vyřídit na tom internetu. - Takže používáte ještě jiná komunikační média? Icq, facebook, jako chat. Sykpe mám, ale nějak ho nepoužívám, protože mám špatnej mikrofon a mikrofony. - Kolik je to třeba hovorů za den? Smsek? Tak za den tak jednou s přítelem, když nejsem spolu a s taťkou možná dvakrát, možná jeden s babičkou, když se jí hodně stejská. A když se jí stejská a když si nemá s kým popovídat, tak se rozhodne a volá mě. A já jsem ráda. - A když jste spolu, tak si asi nevoláte? Nevoláme, nepíšeme si, to volá jenom taťka, a když jsem s přítelem u nás, tak to ten telefon vůbec nepotřebuju. - A jak vypadá ta komunikace s přítelem? Voláme si, smskujeme, píšeme si pře icq, doma máme net, u babičky třeba internet nemáme, takže tam zase třeba spíše ty smsky. Když je zkouškový, tak si píšeme míň,protože se učíme a když zkouškový není, tak jsme schopní si psát tři čtyři hodiny v kuse. Jednu odešlu, ona hned přijde odpověď tak takhle, teď se většinou učíme, takže si pošleme jednou za dvě tři hodiny. - A co si píšete? Jak jsme pokročili, jak nám to jde a zároveň se povzbuzujeme, že to budeme umět a že tu zkoušku uděláme. On studuje informatiku a já studuju manažerskou ekonomiku. - A když si píšete mimo zkouškový, tak to o čem? Tak různě, odpoledne tak jako normálně a večer třeba že se nám stejská nebo tak… *nervózní smích+… odpoledne třeba že šel k taťkovi a co se tam probíralo, nebo co je novýho nebo co kdo říkal, my jsme takový drbny. A večer je to o tom, že jsme sami a že je to strašná škoda… - K čemu potřebujete mobila? Ve vztahu k rodičům k tomu, abych dala vědět, že jsem v pořádku. A k příteli, když jsme od sebe, tak abychom byli aspoň trošku v kontaktu. - Když už jste od sebe, tak abyste mohli být spolu. Jo, aspoň trošku prostě. - K čemu můžou jiný lidi potřebovat mobilní telefon? Než k těmhle praktickým věcem to vůbec nechápu, co s ním dělají. Já teda ten budík a pak s těma blízkýma. Můžou si třeba psát s nějakýma kamarádama, o něčem důležitým, to vidím u své sestry, ta nejde bez mobilu ani pomalu na záchod, ta si píše hodně. Mnohem víc než já. - A řekla byste o ní, že je závislá? No, tak když si bere mobil i na záchod. - Píše smsky i na záchodě? Když jí nějaká přijde, tak odpoví. Ona zase až do tohohle týdne neměla možnost na tom notebooku nebo přes internet, takže pro ni to byl jedinej komunikační prostředek, takže ho využívala jako víc. - O kolik je mladší? O dva roky. [19] - A kde ho máte? Většinou v tašce, někde zahrabanej, a když vím, že budu volat nebo že něco, tak si ho dám třebado kapsy u bundy. A potom na něj zapomenu, když se vyslíkám a nechám ho tam a právě nastává to hledání. A doma… většinou si ho dám na noční stolek, abych si nezapomněla nařídit toho budíka, ale jinak přes den si ho vždycky někam položím a nevím o něm. Status: jakým způsobem dávají najevo status? -
Je pro tebe důležité, jak váš telefon vypadá?
LXXIII
Ne, hlavně musí odesílat ty smsky a přijímat ty hovory. A mít tam ten budík a jinak tam nepotřebuju vůbec nic. Já ho jinak nevyužívám, mám tam třeba foťák, ale jestli jsem fotila dvakrát nebo třikrát tak je to hodně. Většinou když chci fotit, tak si vezmu foťák lepší, protože z toho mobilu je stejně kvalita špatná, to už radši, když už fotku, tak hezkou. - Používáte nějaké vychytávky, speciální funkce, vyzváněcí melodie, které vás odlišují od druhých? To nepoužívám. Já vyzvánění vůbec nepoužívám, jenom vibrace, já si ho totiž potom vždycky zapomenu vypnout, když jdu do školy a potom by mi to tam zvonilo, to je takový nepříjemný, tak to si ho radši nechám vyplý. Mě je to takový trapný, když zazvoní v hodině telefon. No a na budík tam mám nějakou melodii, ale už nevím jakou, to jsem si přetáhla od sestry, abych tam neměla ty jejich hrozný… nějakou takovou, aby mě to pomalu budilo, aby to nebyl hned takovej kravál. - Znáte někoho, pro koho je důležitý, jak ten mobil vypadá? V mým okolí to lidi ani tak neřeší. My jsme měli všichni takovej historickej, potom když se nám rozpadl, tak jsme dostali novej. Ale žádný takový vychytávky, teď vyšel novej telefon, tak to ne. - Nikoho, pro koho by bylo důležitý, jak ten telefon vypadá, aby byl hezkej třeba neznáte? Ne, nebo aspoň mezi těma blízkýma kamarádama, se kterýma se stýkám, tak to jako ne. Vůbec. Oni jsou všichni takový někam jinam investovat než do toho mobilu. Protože ta technika jde strašně rychle dopředu, to ani nemá cenu. Si myslím. - Jsou nějaké situace, ve kterých se nepoužíváte mobilní telefon nebo nechcete použít? Ve škole, jinak mě nic nenapadá. Když si potřebuju něco zařídit, tak záleží co je to za člověka, jestli mám na něj telefonní číslo, tak mu buď posílám email anebo volám. - A jsou nějaká konkrétní místa, kde byste ho nepoužila? Jo, kulturní akce jako divadlo, kino, v mhdčku bych ho použila. Tam je mi to jedno, tam mi přijde normální, že tam telefonuje skoro každej. Prostě zazvoní mobil, a když volá někdo důležitej, tak to beru. - Kdo je někdo důležitej? Volá mi třeba lékařka, že mě musí přeobjednat, třeba po zkoušce telefonuju s tím taťkou, situace, kdy je to akutní, ne přímo akutní, ale pro mě podstatný. - Znáte někoho, kdo záměrně nepoužívá mobilní telefon? Neznám, to má asi každej. - Znáte někoho, kdo záměrně používá mobilní telefon? Taky ne. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Napadá vás nějaká situace, kdy je důležitý dát vědět, že jsem v pořádku? Tak jezdím do Brna z Jihlavy, takže na dálnici se děje furt něco, tak z toho důvodu, jestli jsme někde neuvízli tak tak. Jinak ani ne, nebo většinou taťka mi drží palce na zkoušky tak dám vědět hned po zkoušce, jak to dopadlo, aby nebyl nervózní. - Stala se vám situace, ve které jste se díky mobilu cítila bezpečněji / víc jistě? Jo jednou jsem šla sama večer domů a telefonovala jsem cestou s babičkou, jako kdyby mě někdo… tam šli ještě takový nějaký podezřelí individua, tak kdyby po mě náhodou něco chtěli, takže ta babička o tom aspoň ví nebo ví, kde jsem. - Takže jste šla v noci po ulici a zavolala jste jí? Já jsem jí volala, že už jsem na cestě, aby se nebála, protože jsem šla nějak pozdě. Hlavně za mnou šly ty lidi, tak… je to takový bezpečnější, když už jste sama… a ještě k tomu babička bydlí kousek od střediska, kde bydlí samí cikáni, tak mám někdy docela strach… takže když se vracím v noci, tak to je aspoň něco… - Kde ten telefon máte, když jdete takhle někde sama v noci? V kapse, v ruce. Ruku mám v kapse na telefonu, mám to místo pepřáku. Kamoška chodí s pepřákem, má ruku na pepřáku, já mám ruku na mobilu, přinejhorším vytočím číslo… ono to slyšet bude, že jo co se stalo. - Že byste přímo v té kapse vytočila číslo… a předpokládám, že jste to ještě neudělala? Ne ještě ne, zatím to bylo vždycky v pořádku, protože většinou jede nějakej známej kamarád, co jezdí taxíkem, tak mě třeba nabral. Mě se strašně často stává, že ten jeden kamarád jezdí taxíkem tak mě potká a vždycky mi vynadá, že mu nevolám, mě to přijde takový blbý zneužívat kamaráda jen porto, že ho znám a poveze mě zadarmo. - Dokážete si vybavit situaci, ve které vás mobilní telefon zachránil? Nebo alespoň pomohl? Když potřebuju akutně zrušit nějakou schůzku, třeba když jsem nemocná, třeba do ordinace se většinou nedá jinými prostředky sdělit, že nemůžu přijít. - Pak mě napadá situace, kdy nemám dobrou náladu, mám depku…
LXXIV
Jo, tak můžu třeba zavolat někomu… nebo domluvit se s někým, že se sejdem, to by mi zlepšilo náladu. - A obráceně, dokážete si vybavit situaci, ve které jste někomu po telefonu pomohla, dalo by se (metaforicky) říct, že jste ho zachránila? Fyzicky nebo psychicky? Jo, tak to s tím mám depku, někam zajdem, tak to se určitě stalo a s tím fyzickým ne. - Používáte telefon více, když jste sama, než když jste ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci, v MHD apod.)? Jakým způsobem? Ne. Žádnej rozdíl tam asi není. Já ho moc nepoužívám, takže tam rozdíl není. - A když jste ve společnosti druhých lidí a někdo vám zavolá, tak to zvednete? Záleží, v jaký společnosti to je, když jsou to kamarádi, kteří se někde sejdou si posedět, tak to zvednu, omluvím se odejdu od stolu a zvednu si to a když je to třeba nějaká důležitější osoba tak to zeslabím a potom zavolám zpátky, záleží na tom, kdo volá a s kým sedím. - Komu byste to nezvedla? No tak když by volala babička já jsem měla nějaký jednání, třeba jak tady teď sedíme, tak bych to zeslabila a zavolala bych jí potom, až skončíme a když by volala třeba doktorka nebo nějaká paní, se kterou mám domluvenou konzultaci, tak bych jí to zvedla a omluvila bych se vám. Záleží, co by to bylo za lidi. - Říkala jste, že záleží na tom, s kým jste. V jaké společnosti tedy zvedáte telefon? S těma kamarádama bych to zvedla, to jsou kamarádi a teď bych to třeba nezvedla… - Vybavíte si nějakou situaci, kdy používáte MT více než obvykle? Když si s někým domlouvám schůzku, sraz se základkou, kdy se to obvolává… a jinak asi ne. A s tím přítelem… když není zkouškový… člověk není nervozní a je v lepším psychickým rozpoložení, tak víc smskuje. - Když jste nervózní, tak moc nevoláte? Když jsem nervózní, tak nevolám, ležím obložená papíry a snažím se něco si zapamatovat. A napíšu jednou za dvě tři hodinky „moc mi to nejde“. On napíše, že to určitě umím a že to dám. - To je příjemný to takhle dostat, že? Určitě. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) - Vypínáte si někdy telefon? Kdy/V jakých situacích? Vypínám si ho, když jdu na zkoušku. Úplně. Protože on je takovej trošku nevyzpytatelnej, mám třeba zeslabenej zvuk, to vibrování a on třeba něco provede. Jinak si ho nevypínám. A v noci ho mám na to vibrační vyzvánění. - Odpovídáte na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Záleží od koho a jestli se mi zrovna chce. Mně se často stává, že mi někdo napíše a mě se zrovna nechce psát. Nebo odepíšu třeba za půl hodiny anebo když se učím, tak taky neodpovídám až si dám třeba pauzu nebo tak. Tak hodina dvě než odpovím, někdy třeba až za dva dny. - Říkala jste, že jak od koho, od koho odpovídáte hned a od koho za dva dny? Za dva dny to jsou většinou kamarádi, kteří mě někam tahají, abych s nima šla někam do hospody a tak. A to moc neodpovídám, protože vždycky píšu to stejný a oni mi napíšou, že se vymlouvám, tak oni mi říkají, že se přece nemůžu furt učit a že musím jít někam pryč. Nedokážou to vůbec pochopit, že prostě nechci ani. A do tý půl hodiny přítel, taťka, babička a tak. - Je pro vás důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Určitě. Protože ten internet není všude, není tak lehce dostupný, ten mobil je lepší. Když chci, tak ho vezmu a zavolám. - Když to tak porovnáváte, řekla byste, že mobil je v něčem jinej v porovnání s icq, s elektronickou komunikací? Pro ty starší lidi je lepší ten mobil určitě, neumím si představit, že by mi babička psala přes icq, ta než by našla ty písmáka, tak by to asi trvalo. No a jinak s těma kamarádama je lepší to icq, je to zadarmo, nemusíme za to platit, nemusíme za to platit, je to taková konverzace spíš. Ty smsky to je takový spíš, že se domlouváme přesně v kolik a kde když máme domluvu, že se někde sejdem a tak. - A když si píšete s tím přítelem, je to stejný, je ta komunikace podobná? Je to podobný. - Znáte někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé nemohl být? Sestra. Ta si nemohla nechat ani vyčistit klávesnici, když jí nefungovaly pořádně tlačítka, aby nebyla bez mobilu. Ono se jí to potom nějak záhadně spravilo, že tam měla jenom nějakou vodu a to souvisí s tím, že si ho bere fakt všude, takže já se tomu vůbec nedivím. - Vadí vám to, když si takhle někdo pořád píše a nevěnuje vám tu pozornost? Nevadí. Ona stíhá psát a mluvit. Současně.
LXXV
Potřeba akceptace, ocenění - Napadá vás situace, kdy vám někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Ani moc ne. - Anebo naopak? Vybavíte si situaci, kdy jsi chtěla záměrně udělat někomu smskou radost? To asi taky moc ne. To spíš když už tak na tom icq nebo facebooku. Ale tou smskou moc ne. - Schováváte si některé smsky? Které? Od koho jsou a co je obsahem? Vracíte se k nim někdy? Kdy? No já je vůbec nemažu, až když mi dojde, že žádná nemůže přijít, tak to potom vezmu naráz jich víc. Ale vyloženě schovávat asi ne. Tak některý… - Který? Já nevím, když má nějakej pěknej obsah nebo když je od nějakýho určitýho člověka, od kterýho bych si to chtěla schovat, abych měla… jakože co prostě napsal, spíš takový rodinný. Než od kamarádů nebo od přítele. - Než přítele. Naši jsou totiž rozvedení, takže co mi psala mamka a tak. Tak to mám třeba schovaný. Já si to schovávám spíš z toho důvodu, když se třeba jednou někdy sejdem, tak abych jí mohla ukázat, že to naspala špatně, že se mi to nelíbilo nebo tak. Ona většinou píše nějak… že nás všichni ovlivňujou a že se nechceme sejít, přitom já jsem se s ní třeba sejít chtěla a ona nechtěla, takže to je takový problematický. Mně se to nelíbí a dotkne se mě to, protože já jsem se s ní sejít chtěla a ona nechtěla, a když napíše jednou za rok, a nenapíše ani k narozeninám k ničemu tak je mi to takový hloupý. Když už mi něco přijde, tak si to schovám… - Abyste jí to pak mohla ukázat a říct „takhle to není“. No, kdybych třeba jednou náhodou… tak aby to měla,protož e já bych si to nezapamatovala. Co psala nebo tak. - Tak to asi není úplně příjemnej typ smsky, to je spíš důkazní materiál? Asi tak. - A schováváte si ještě i jiný? Takový ty co se mi líbí a co jsou hezký. Třeba z vánoc si vždycky nechám, když mi přijde víc těch vánočních přání, tak abych měla na příští rok co posílat. Ta, která se mi líbí, nebo tam mám schovaný nějaký přání k narozeninám od kamarádů, který se mi hodně líbily nebo tak. - Vybavíte si nějakou hodně hezkou? Vybavuju si, že mi psal kamarád k narozeninám a začínalo to Šáááárinkooooo, a pak už si to nepamatuju, ale hrozně se mi líbilo, jak napsal ty dlouhý áčka a hafo óček, to bylo takový dobrý. Třeba něco k narozeninám, něco hezkýho. Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Může mobil nahradit přímé setkání? Ne, protože na toho člověka nevidím, takže když to píše tak si při tom může myslet něco jinýho, dělat něco jinýho a prostě psát to jen tak automaticky. Já si myslím, že to osobní setkání je určitě lepší. - Poznáte to, že si někdo něco dělá a mluví s váma? To jo, poznám. - Jakým způsobem se dá projevovat náklonnost druhýmu člověku přes mobil? Podle mě to ani moc nejde, to osobní setkání je mnohem lepší. No a takový ty smsky, ve kterých se sice dá něco napsat, ale není to ono. - A když si píšete s tím přítelem, tak tam je to taky o nějakým projevování blízkosti… To určitě, potěší to, ale když to slyším tváří v tvář nebo tak, tak je to hezčí. - Je to taková náhražka, ale nedostatečná. Určitě. - Používáte nějaký specifický jazyk při komunikaci mobilem? Většinou ne, jen když mám dlouhou smsku, tak se ji snažím zkrátit. - Co si myslíte o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? *smích+ Já si myslím, že je to pravda. Protože přes ty smsky a de facto i přes to icq člověk nemá tak velký zábrany a řekne, respektive napíše víc než by kolikrát řekl. Kdyby se o tom daným tématu bavili tváří v tvář, tak určitě by se toho ten druhej nedozvěděl tolik jako v té smsce nebo po icq. - Dalo by se říct, že ty lidi co spolu flirtujou po těch smskách, jsou otevřenější, než kdyby spolu mluvili osobně? Tak můžou být otevření a můžou si taky ty situace víc přibarvovat nebo vymýšlet si. Zlepšujou sebe, jaký jsou a potom v reálu to může být úplně jiný, to chování.
LXXVI
- To skoro říkáte jakoby se vám to stalo. Tak když jsem byla v té deváté třídě, kdy ty mobily začínaly, tak jsme si taky hodně psali. - A odkdy používáte mobil? 7, 8 třída. Jak to začalo být aktuální, 2002 byla sedmá třída. Dostala jsem ho k vánocům, tak jsem byla úplně nadšená. U nás už ho mělo skoro tři čtvrtě třídy a já jsem ho furt neměla a hrozně jsem ho chtěla. - Proč jste ho chtěla tak moc? Všichni ho měli. Tenkrát ze začátku to byl hit, všichni ho měli, to je stejný jako když se začaly objevovat přehrávače na cédéčka, tak to byl taky hit a každej chtěl mít přehrávač na cédéčka. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Stalo se vám někdy, že jste byla v MK otevřenější než obvykle? Vybavíte si tu situaci? Já myslím, že určitě. Takový třeba vzpomínání na minulost vyjasňování si určitých situací, proč se co stalo, tak určitě bych nebyla tak upřímná jako kdybych s tím člověkem mluvila jako po tom internetu nebo icq. - Takže ta situace byla nějakým způsobem nepříjemná, jak nepříjemná? Tak líbil se mi jeden kluk asi před třema rukama a já jsem se mu taky líbila a on chodil s jednou holkou a nějak se to potom celý zamotalo a pak jsem ani nevěděli, proč jsme se nedali dohromady tenkrát, tak jsme si to vyjasňovali. To bylo takový přes to icq jsme si to ho stoprocentně řekli víc, než kdybychom se sešli a měli o tom mluvit. Myslím, že bysme se oba styděli. Takže jsme si to řekli přes icq a pak už jsme to nemuseli řešit normálně, nebo aspoň doufám, že už se to nebude řešit. To je teďka čerstvý. Já už to teď řešit nechci, myslím, že jsme si to už vyřešili a že to stačí. - A podobně by to mohlo fungovat i přes ten mobil? Určitě. I když si myslím, že icq má rychlejší reakce. Když se to tam objeví, tak hned odepisuju první, co mě napadne, kdežto přes smsku mám jakoby čas na rozmyšlenou, ještě si to po sobě můžu xkrát přečíst a je to víc upravený a myslím, že to už není taková spontánní reakce. - Že tam je ten větší odstup? Jo. - Myslíte si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? V nějakých situacích? V případě, že jsou upřímný tak jo. Když nejsou tak si můžou vymýšlet cokoli. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly - Používáte mobil k organizování vašeho dne? Ne. To ne. Mám diář. - Domlouváte si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňujete mobilem? Záleží jak kdy a jak s kým. Většinou se snažím domlouvat se napevno, abych si mohla dál rozhrnout ten den… - Jako třeba my spolu jsme se domluvily na pevno (minulý týden). Neurčitě se domlouvám třeba se švadlenou, kdy asi přijedu, ona mi zavolá, jak to bude mít hotový… když to nejde říct. - Když jste domluvení a pak se to nehodí, kdy dáváte vědět? Hned jak se to dozvím, tak se to snažím zavolat, abychom to mohli co nejdřív vyřešit a přesunout na nějakej jinej termín, třeba může ten člověk dřív nebo bude moct dýl, tak aby měl tak včas on na rozmyšlenou kdy se mu to bude hodit. - A když máte zpoždění, kdy to dáváte vědět? Když jedu na nějakou schůzku nebo tak… záleží, za kým jedu... když je to někdo důležitej, před kým bych se cítila hodně trapně, kdybych přijela pozdě, tak asi budu volat… když třeba budeme mít sraz v 9:00, tak v 8:50 budu volat, že budu mít zpoždění, no a když to bude sraz s kámoškama a sejdeme se v nějaký hospodě, tak když budu mít půl hodiny zpoždění, tak jim napíšu smsku, že přijdu později. Těch patnáct minut si myslím, akademická čtvrthodinka a pak dávám vědět. - Máte s používáním mobilního telefonu spojené nějaké rituály (návyky), píšete např. někomu v určitou dobu apod.? To ne. - Máte pocit, že vám mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Ne, já ho zas tak moc nevyužívám. Takže mě je to jedno. - Že by vám zkomplikoval život?
LXXVII
Ne.
Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použila jste už někdy mobil k tomu, abyste se vyhnula nějaké situaci? Určitě, když jsem měla domluvenou schůzku s někým, kam se mi vyloženě nechtělo, tak jsem zvedla telefon a řekla jsem, že nemůžu, ale většinou to bylo s nějakýma kamarádama, se kterýma jsem měla někam jít. Tak jsem jim to na začátku slíbila, abych měla celej tejden pokoj, a pak jsem jim napsala, že nemůžu. - Stalo se vám někdy, že zazvonil telefon a vy jste ho záměrně nezvedla? Co je to za situaci? Někdy asi jo. Situace to je když to třeba nemůžu zvednout. Jsem s někým na jednání nebo mám nějakou diskusi, anebo když jsem ve cviku. A že bych to nechtěla zvednout, to jsou zase ti samí kamarádi. - Znáte někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Mě nikdo nenapadá. Někdo mi volá… *dívá se na mobil, který zvoní+ Já jsem většinou ráda, když ho někde zapomenu a nemusím s nikým mluvit. - Klidně si to vyřiďte. Záleží asi jaká nepříjemná situace, některý není ani slušný řešit přes mobil, je lepší se sejít vyříkat si to. A některý, když prostě nechci, tak… ale kdybych se třeba s někým rozcházela tak je lepší se sejít a promluvit si o tom než to řešit přes mobil. - A co by teda šlo řešit přes mobil? Přes ten mobil… kde se sejdem a takový ty připomínací smsky a když mi píše kamarádka, tak co dělám a kdy mám čas a zase to navazuje na to, kdy se sejdem… my si nepíšem jakoby zbytečnosti. - A vy ho máte takovej hezkej přitom a ještě tam máte přívěšek, a delfínka… To jsem dostala od kamarádek… a tady to mi dal spolubydlící na pokoji nějaký samolepky, tak jsme si polepili mobil a notebook, už jsou takový ošoupaný, na notebooku mám hvězdici a chobotnici a nějakou rybu s vyvalenýma očima… to byl nějakej mořskej svět. Ale jsou pěkný. - Když jste na někoho naštvaná, jak reagujete (ve vztahu k mobilnímu telefonu)? Když jsem naštvaná na něj tak to mu nepíšu a čekám, až on mi zavolá nebo to, tak to většinou i zvednu. I když se stalo i to, že jsem to nezvedla. A když jsem naštvaná na něco jinýho a ne na něj, tak to vždycky zvednu. - Mě napadla ta situace, kdy jste mluvila o té vaší mamce, kdy jste říkala, že si schováváte smsky, abyste jí je mohla ukázat a říct že to není pravda. Jak vypadá vaše komunikace s mamkou? Mezi náma žádná komunikace není, ona napíše jednou za rok smsku, naposledy psala někdy začátkem prosince, jestli se nechceme sejít. A ještě co mě teda docela uráží je to, že mě i ségře posílá ty stejný a na začátku změní jméno. To se mi jako nelíbí, když už píše, má dvě dcery, tak ať každé aspoň napíše smsku svou, to mi přijde takový… prostě se mi to nelíbí. Komunikace tam není vůbec žádná. My jí ani neodpovíme. A ona se potom neozve, tak ty periody, kdy píše, se prodlužují, tak si myslím, že jednou už nenapíše vůbec. Teď je to jednou za rok, předtím to bylo jednou za půl roku, ale to napsala ještě na narozeniny, teď už nenapsala ani na narozeniny. - A vy neodpovídáte, takže to spěje k tomu, že to časem vyšumí? Já myslím, že asi jo. Kdyby třeba psala ty smsky častěji nebo aspoň něco normálního, prostě normální smku a ne že nám bude vyčítat, že jsme ovlivňovaný nebo že prostě, kdyby to napsala něco sympaticky, ale to zní divně, normálně, že má zájem, a ne jenom že chce někoho obviňovat… - To je blbý, tomu věřím… a kdyby vám zavolala, tak to zvednete? Ona nevolá, takže to nemusím řešit. - Stalo se vám někdy, že jste potřebovala prostě vypnout mobila? Nebýt dostupná? Nekomunikovat se světem? No tak když jsem třeba byla nějaká smutná, naštvaná, něco se mi třeba nepovedlo a chtěla jsem být sama, tak to vypnu, úplně. Já se z toho potom vyspím a ráno už je to lepší.
Potřeba vyplnit volný čas (MK jako volnočasová aktivita) -
Používáte telefon někdy jen tak, z dlouhé chvíle (protože se nudíte)? Vlastně to už jsme se o tom bavily s tím přítelem ta komunikace… Jo, to můžu napsat tu smsku, hru tam mám nějakou jednu, to mám nahranej rekord, to už nejde víc… - Píšete si takhle s přítelem nebo ještě s někým jiným?
LXXVIII
On je ta hlavní osoba. S těma kamarádama je to opravu dpřes to icq a facebook, jinak ne. Potřeba vyhnutí se zodpovědnosti (snižuje self-reliance) -
Stalo se vám někdy, že jste v problematické situaci vytočili číslo blízkého člověka a požádali ho o radu, ještě než jste se sami stačili zamyslet? No tak zase akorát tomu příteli. To se může stát. Když jsem smutná nebo když se třeba pohádáme nebo tak. - Tak mu zavoláte a on vám řekne, že to bude dobrý…? No anebo mu zavolá ségra. Posledně mu volala a říkala „šárka leží v posteli a brečí“. Tak potom jsme se zase bavili my dva. Ona mu zavolala od sebe z mobilu a pak volal zase on mě a bavili jsme se. - A vy jste mu nezavolala? Mě se v tu chvíli nechtělo nějak volat nebo vůbec mluvit. Takže stačilo, že tam byla ta ségra a ještě nějaká další osoba. On mi totiž poslal smsku a já jsem začala ještě víc brečet. Tak ségra mi řekla, že jsem praštěná a začala mu volat. - A co vám poslal za smsku? Jako pěknou smsku, ale mě to v tu chvíli ještě dojmulo, jak jsem se pohádala a to bylo pěkný, tak jsem z toho začala brečet ještě víc. A tak mu ségra zavolala a řekla, ať vás uklidní? No, řekla mu, co se stalo. Závěr - Dokázala byste shrnout, co pro vás znamená mobilní telefon? Kontakt s blízkýma lidma, s kterýma chci být v kontaktu. Jinak nic. Abych mohla zavolat tomu taťkovi, že jsem v pořádku a že jsem v pořádku dojela a říct mu nějaký novinky a s přítelem, když jsem o víkendu doma, tak aby s ním mohla být v kontaktu. - Dokážete si vybavit nějakou situaci (zkušenost), ve které byl pro vás mobil obzvláště významný? Důležitej je když si potřebuju něco zařídit, přes lékaře, tu švadlenu, z rodiny taťka. To, jak mi zavolal ten přítel po té hádce, to bylo taky úlevný. - Zkuste si představit, že nemáte mobilní telefon. Jak byste se cítila? Nemohla bych zavolat nikomu a nikdo by nemohl zavolat mě, takže třeba v některých těch náročnějších situacích když by mi bylo smutno tak by mi to chybělo. Za normálních okolností, kdy jsem v pohodě a nic mě netrápí, tak si myslím, že by mi nechyběl. - Dodala byste ještě něco k tomu, k čemu ten mobil používáte nebo je to takhle všechno? Já myslím, že to bylo všechno.
LXXIX
Rozhovor č. 8 21.1. Honza Obecně - Jak vypadá tvůj život s mobilem? Zkus to co nejpodrobněji popsat. *vibruje mu telefon, odkládá ho mimo dosah diktafonu, vibruje pak v průběhu rozhovoru ještě několikrát+ já používám telefon na to, že tím, že mám web tak jsem odkázaný na to, že mám přesměrované, všechno mám vázané na nějaký mejl, když něco nejde, tak mi přijde smska, takže mi chodí smsky, ale nejsem takový ten, že hned odepisuju, zkrátka smsky mi chodí… za den mi jich přijde třeba 50, ale mám vypnuté, aby mi to nepípalo, jen si to zkrátka přečtu a mám to odfiltrované tak, že mi chodí jen ty důležité, nepravidelné mejly, protože mejlů mi taky chodí hodně. To znamená, jen když se něco děje, abych věděl a nemusel být stále na netu. Co se týká telefonování tak moc netelefonuji, respektive my máme takový ten zlozvyk se Slovenska, proto ani ty smsky moc neřeším na rozdíl od českých lidí, protož eu nás je sekundová tarifikace, tzn., že jsem zvyklý dělat krátké hovory, zavolám a zeptám se „kde jsi, kde se potkáme?“ a položím telefon, a ten druhý mi řekne, kam mám jíst. Tady v Čechách to trochu leze do peněz. A co se týká toho dalšího, tak momentálně telefon spíš používám na to, aby se mi lidi dovolali. Já sám moc netelefonuji, když porovnám lidi okolo mě, ale je to způsobené i tím, že když si lidé dají nějaký paušál, tak je ten operátor naučí telefonovat. A já v Čechách i na Slovensku mám předplacenou kartu a tím pádem nejsem donucený zkrátka nějak telefonovat, jakože si vymýšlet ten důvod proč bych zavolal. - Myslíš, že lidi to tak dělají? Určitě. Protože vím, že když si mí kamarádi dali paušál, tak mi najednou telefonovali s věcma, se kterýma mě běžně neotravovali anebo mi mohli napsat jen smsku anebo mi mohli napsat mejlů. Ale najednou začali telefonovat, protože mají minuty. A to myslím, že je i cíl toho operátora, v podstatě naučí ty lidi, když jim dáme nějakou službu, telefonovat a oni si najednou přestanou všímat toho, že jim jiné sítě platí jinak a najednou víc utrácí. Já víc neutrácím, protože volám, jen když potřebuji. A ještě mám druhý telefon, slovenský, protože to číslo slovenské mám od roku 1999, takže na to když něco je, tak mi někdo zavolá na to staré číslo a když jsem na Slovensku, tak neměním simkartu. Takže nemám ani žádné jiné simkarty navíc, nejsem takový, že bych šel strašně po ceně, to nedělám. - A když už jsme u toho dne, tak ráno se probudíš budíkem na telefonu a pak ti začnou chodit ty smsky… No já se probudím a už tam ty smsky jsou. Z noci. A na ně není potřeba odepisovat, já je často ani nečtu, jen se podívám na subjekt toho a hned je smažu. Já jsem si to tak nastavil, protože se nemusím připojovat, když se něco děje a stávalo se mi, že akorát v dobu, kdy jsem nebyl na internetu, se něco přihodilo a najednou mi nešly dva weby a já přicházím o peníze. Takže jsem to musel takto řešit, nejde to jinak. Ještě používám mobil, že můžu checknout mejl, a taky můžu jít na web. Teď je tam aplikace „google maps“ mapy a já si třeba zadám nejbližší čsob bankomat a ono mi to najde bankomat. To používám, když potřebuji. Nepoužívám ty služby, protože je mám, ale proto, že je potřebuji. To je ten rozdíl mezi mnou a lidmi, někteří ty služby využívají proto, že „ano, mám to zaplacené, tak to teď budu používat“. Já to mám, když potřebuji, například nejsem na mobilním chattu stále, a já si ho zapnu jen, když chci někoho na tom chattu vyhledat, nechci mu telefonovat nebo smskovat, protože ho nechci otravovat. Pokládám ten telefonát za nejvyšší způsob, jak někoho můžu otravovat. To zkrátka nepoužívám, když to nehoří anebo se něco neděje. A pokud to není tak důležité, nevolám, buď napíšu smsku… a někdy volám, protože se mi to do té smsky nechce psát, je to lenost, nechce se mi v té smsce něco vysvětlovat, dlouho psát… protože než to napíšu, tak se to stane a už to nebudu potřebovat. - Komu voláš a komu píšeš? Volám velmi málo lidem. Vybírám si, komu zavolám, a komu napíšu, volám lidem, o kterých vím, že je to nebude otravovat, že jim můžu kdykoli zavolat, že je neprobudím, přemýšlím tak, že známe se tak dobře, že můžu zavolat. - Takže blízcí kamarádi. Ano. Ale nevolám lidem, které vidím jednou za rok, protože nevím, jaká je jejich momentální situace. U těch lidí, kterým volám, dokážu předpokládat, kde se asi nacházejí, tak dobře je znám, že vím, že když mi to nezvedne, že aha, je ve škole na přednášce a zavolám později nebo on zavolá nazpět. - A smsky píšeš tomu zbytku? Smsky píšu, nevím kolik jich je, nemám žádný smskový paušál ani nic… přemýšlím, kdy jsem naposledy poslal smsku… můžu se podívat… může to být dva dny… např. kvůli statistice… 20. (předchozí den) dvě smsky, 19. Jedna, 18. tři, 17. tři například. - A když ses na ně teď díval, komu byly? Kamarádům v Brně. Týkalo se to nějakého setkání, že přijdu později nebo tak.
LXXX
- Říkal jsi, že voláš lidem, které to neprobudí, takže mě to přivádí na otázku: vypínáš si telefon na noc? Na noc si ho nevypínám, protože se mi párkrát stalo, že jsem zaspal, a tomu člověku říkám, že když nejdu, ať mi zavolá a probudí mě. Zvonění nevypínám, ale nestalo se mi, že by mě někdo probudil, většinou mi ty lidi nevolají, když zkrátka je noc. To si myslím, že už patří k bontonu… jedině někdy ráno se stane, že mi někdo např. v 9:00 zavolá a já ještě spím, ale to se nestává moc často. - A v 9:00 ráno tě to asi nenaštve… Nenaštve mě to nějak. Záleží, kdy jdu spát, když něco dodělávám a jsem do rána vzhůru, ale někdy se mi stane, že mě to ani nevzbudí… v 7:00 ráno to ne, to bych mu asi něco řekl. Dokážu si představit situaci, kdy by mi někdo takto ráno zavolal, že se opravdu něco děje. Ale jinak zkrátka… ale bohužel tam kde bydlím, nemám jinou možnost spojení… např. rodiče si můžou dovolit vypnout telefon, protože mají ještě pevnou linku. Já pevnou linku nemá, takž když se něco děje, tak můžu kdykoli zavolat. - K čemu ho teda potřebuješ? Bohužel je to momentálně tak, že když chci někoho kontaktovat, tak se to momentálně nedá… nedokážu si představit podnikat bez toho. Takže k pracovním věcem jednoznačně… - A v tom soukromém životě? Totéž komunikace s kamarády, momentálně stav je takový, že všichni mají internet, takže teď už telefon nevyužívám tak, jako dřív, kdy to byla jedna možnost jak se dohodnout a potkat. Kdybych teda nechtěl psát pohled, teď když jsem na netu, tak se dá dohodnout i tak a nemusím psát smsku. - Když jsi na netu, tak používáš elektronické nástroje jako chat, skype, facebook atd. a mobil používáš… Když jsem venku - K čemu ještě mohou jiní lidé potřebovat MT? Já ho ještě používám jako organizér. To znamená, že tam mám připomínky věcí, není jich moc, ale ty důležité, nemám papírový diář, to se mi nevyplatilo, protože jsem ho v těch klíčových momentech neměl u sebe, takže v podstatě si to vždy poznačím do telefonu. Tak můžou ho používat na focení, nahrávat nějaká videa, myslím, že se z toho stává multimediální nástroj. Také jsem se přistihl, že když jsem párkrát zapomněl mapu a jel jsem např. do Prahy, tak ty mapy, které tam jsou, jsou tak dobré, že nepotřebuji mapu. - Kde máš mobilní telefon? Jeden mám v jedné kapse a druhý v druhé. Častokrát jdu ven bez ničeho, takže si ho beru takto. Bohužel ej to kvůli tomu, že když někdo telefonuje, protože můžu přijít o slušný balík peněz, že to nezvednu. Takže si nemůžu dovolit ten luxus, že den třeba vyrazím bez telefonu, že si ho zapomenu, tak se stane, že můžu díky tomu přijít o inzerenta. Protože ty lidi mají takový blbý zvyk, že zavolají a já jim řeknu „víte co, já jsem teď někde ve městě, napište mi mejl“ a vím, že když zjistili moje číslo, tak hned pod ním je můj mejl. Ale oni chtějí vědět, ž ežiju, že je tam nějaká osoba. A kdybych to nezvedl, tak ani nemusí napsat. A to je to obrovské riziko. A další věc je to, že ten mejl je nespolehlivý. - Tak to může být někdy docela náročné být pořád online. Těch telefonátů není tolik. Já jsem si to zařídil tak, že se snažím všechny věci, když se něco stane, že mi někdo někam volá kvůli něčemu na webu, tak se snažím to vyřešit tak, aby tam ten důvod už nebyl. Takže když tam něco zapomenu uvést, tak to dopíšu, snažím se ty telefonáty eliminovat na minimální možnou míru. Ale není to tak, že by mi telefonoval někdo každý den. Jde o to, že někdy může přijít x telefonátů za týden a nedá se to jinak, ale zase moje výhoda je nemusím sedět nikde na telefonu, můj den je takový volný, že si to můžu zorganizovat, jak chci a v tom je to dobré. - Neruší tě někdy telefon v soukromí? Vypínám. To se samozřejmě nedá nonstop vydržet. - Dalo by se říct, v jakých situacích ho vypínáš? Častěji vypínám zvonění, v kině, na přednášce nebo všude kde je důležité, aby byl klid. Protože mně to také vadí, když někomu začne zvonit telefon, vím jaké to je. Vypínám ho všude, kde to jen trochu… vypínám telefon vyzvánění i v kavárně, kde vím, že chci klid a dá to ten telefon udělat, tak že když bude zvonit, tak ho budu cítit, tak… - Takže vypneš zvonění a máš ho na vibrace? No jasně. Toto mám tak zautomatizované jako pásy v autě. Už to ani nevnímám, přicházím na schůzku a vypínám, je to jednoduchý úkon a měl by to tak každý dělat, protože... - Jako třeba já před chvilkou, kdy mi zazvonil telefon. To se stane *klidně+. - Dobrý je, že ta doba je taková, že to ty lidi tak moc nevytáčí, je to nepříjemné, ale dá se to řešit. Před nějakýma dvěma třema rokama by to toho člověka fakt naštvalo.
LXXXI
Jasně. Ale to není jen o nějakém vypínání, nemám rád lidi, kteří telefonují v mhd, to mě úplně vytáčí, řeší fakt soukromé věci a navíc si neuvědomují, že nemusí do toho telefonu křičet. Ale jak to špatně slyší, tak do toho křičí. - A to ti vadí? To mi vadí. Když mi takto někdo volá, tak to nezdvihnu a zavolám radši později a řeknu, že jsem byl někde. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Je pro tebe důležité, jak tvůj telefon vypadá? Ani ne. Spíš je pro mě důležité, aby vydržela baterka, to je jedna z prvních věcí, na co se dívám, aby to nevydrželo jeden den, protože to by mi moc nepomohlo… spíš ty funkce. - Používáš nějaké vychytávky, speciální funkce, vyzváněcí melodie, personalizované věci? Aplikace no, tak používám co tam je a na tom co se dá, protože ten slovenský *druhý+ je dost starý. Tam jsem si ho odpersonalizoval zrovna před dvěma dny, měl jsem tam ale to už dávno… tam se dá dát papírový podklad a on se celý mění. I předek i zadek. Teď jsem to dal pryč, takže je takový nahý *ukazuje+, teď vyčnívá baterka a všechno, tak zatím jsem to tak nechal. A umyl jsem kryty, protože byly špinavé. Ale co se týče nějakých takových…. Mám tam podklad takový do červena, protože ta modrá my nedělá dobře. Ale jinak přívěsky, nálepky nic. - Kdyby sis kupoval nový mobil, díváš se na to, jak vypadá? Samozřejmě, vzhledem k tomu, co studuji *architekturu+, tak ano. Hnusný telefon si málokdo koupí. Hnusné telefony jsou jen služební, které někdo nafasuje. Nedokážu si představit, že by si někdo koupil hnusný telefon. Pro mě je důležitá ta velikost a co nejjednodušší tvar. Čím ti výrobci do toho… tím jak si to strukturují, tak tím je to horší. Takže co nejjednodušší, sice tento tak sice nevypadá *manažerský telefon+ tehdy, když jsem ho kupoval, tak to byla taková novinka. A ještě to je taková moje úchylka, že kupuji věci jedné značky. Ono je to praktické, že to ulehčuje výběr, protože hodně lidí stále řeší, když se podívá na ten trh, kolik toho je a je toho strašně moc. No ale mě se osvědčilo, že výrobci, kteří jsou tradiční, vyrábí ty věci dlouho, tak je to na té věci cítit. Když zkrátka např. foťáky dělá nikon, který je dělá 80 nebo 100 let, tak je to na tom přístroji cítit, že to dělá firma s tradicí, a když začne foťáky dělat sony, které je nikdy nedělalo, tak je to tam vidět, že oni zkrátka hledají ten tvar. Mně se to osvědčilo, že některé věci mobil, foťák, notebook kupuji stále od stejných výrobců. I když teď velmi zvažuji, ale pořád seto toho velmi držím… zvažuji nový mobil i foťák a nejsem si úplně jistý. Ale to ještě není takové… Já si ho musím vyzkoušet, zase nejsem takový ten designový šílenec, že si ho koupím, protože se mi líbí a pak zjistím, že se mi na něm špatně pracuje… teď je N97 co má celý display a má klávesnici, ale teď je to tak, že se rozhoduji, protože google vydal nový telefon, ale ten jsem ještě neměl v ruce, protože tam je to také, že… a hlavně při těch dotykových, když to zkrátka nebude dobře reagovat, tak je to o ničem. Jedině vyzkoušet, ale já vím, že ten telefon potřebuji teď, ale když ho koupím za půl roku, tak se mi nic nestane. - Znáš někoho, pro koho je důležité jak jejich telefon vypadá? No jasně, jsou takoví lidi, nejsem takový, že bych ty telefony měnil každý rok, jsou i lidé, kteří to dělají, kamarád si koupil telefon a potom až zjistil, že se mu zle ovládá, zkrátka to pero stylové, a dotykové, a zjistil, že když je v tramvaji a nemá se čím držet, tak něco psát nebo tak… nebylo to praktické, ale zjistil to, až když si ho koupil, což je podle mě dost tragédie, takové věci se mají zkoušet a na to to i je. Takže jsou lidi, kterým to potom nevyhovuje. - Znáš někoho, kdo záměrně nepoužívá mobilní telefon? Hmm… někoho jsem znal, kdo neměl mobil, jakože dlouho odolával, ale momentálně si nevybavuji nikoho, kdo by neměl mobil… aha mám, moje teta, ale ta je starší… ona ho např. nemá. Nechce být otravovaná lidmi, má v práci pevnou linku, a ještě navíc podniká, ale ona není šéf, její muž je šéf a ten má mobilní telefon, nedovedu si představit, že by byla šéf a neměla mobilní telefon, to by asi fakt nešlo. V té firemní sféře je na toto ten tlak dost velký, obzvlášť pokud člověk nemá kancelář… Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Existují situace, ve kterých ses díky mobilu cítil bezpečněji / víc jistě? To asi ne. Ale např. se mi stalo, že kamarádka, která šla nějakým nočákem, byli jsme někde venku, a ona věděla, že jsem vzhůru, ona šla na jeden nočák a já na druhý nočák a zavolala mi cestou, jak vystoupila z autobusu, že ji někdo sleduje. A telefonovala, až dokud nevešla do domu, takže myslím si, že u žen to může mít takový lepší efekt. Tedy pokud mají komu zavolat, protože to je též velmi omezené, kdyby se zkrátka nedovolala, tak je to… - A co bys dělal?
LXXXII
No však právě, nedokážu si představit, jak bych jí mohl pomoct, jediné co bych mohl udělat je vzít si taxík a jet tam. Jakoby to je jediná možnost, ale zase než tam dojedu, to je půlhodina reakční doba, to jsou tam policajti dřív. Mohl bych zavolat policii, to co by ona možná nemohla. - A myslíš, že to teda v takové situaci pomoct? Že to dá člověku ten pocit... Určitě to může pomoct v tom, že když je ten člověk přepadený a omráčený a může se probudit i za hodinu nebo tam může i zamrznout v této době, takže mu to může pomoct. Samozřejmě jsou takové ty falešné poplachy, kdy někdo volá a nedovolá se a v hlavě se mu děje, proč se nedovolal, i když to může být úplná blbost jako např. vybitá baterka. Že ten člověk si představuje, co se všechno může stát, přitom ten mobil může být zapomenutý, já se tomu snažím vyhýbat a říkám si „však ono se nic neděje“. - Používáš telefon více, když jsi sám, než když jsi ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci, v MHD apod.)? Jakým způsobem? Když jsem sám, protože když někde sedím v kavárně, tak je mi blbé si hned psát smsku nebo něco, spíš se každému omluvím, „sorry, já si potřebuju dopsat smsku, počkej“, protože vím, že člověk, který píše smsku, tak když na něho mluvíš, tak on to nevnímá. Je to takové , jako by byl někde jinde. - A když si sám v kavárně, dalo by se říct, že mobil víc používáš? Záleží kde jsem, v jaké kavárně a na co čekám. Jestli na něco čekám nebo jsem v té kavárně jen tak. Když jsem v ní že na něco čekám a nudím se a nemám ani nic na čtení, nejsou tam noviny, je to špatná kavárna, tak si čtu přes mobil slovenské noviny, co se děje… anebo když jedu autobusem a vím, že jdu 30 minut a zase nemám nic na čtení tak si čtu diskusi pod novinami a tím se vcelku zabavím. - A teď se vracím k těm rozjezdům a nočním cestám… když jdeš v noci sám, máš mobil někde po ruce? To ani ne. Nevnímám to tak, že bych se někde bál. To ne. Nestalo se mi, že bych se dostal do takové situace, možná i tím to je, ale snažím se když jdu po nějaké ulici, kde se něco děje, tak nejdu do toho centra, vidím, že je tam nějaký opilec, nesnažím s projít, jdu na druhou stranu anebo jinudy, ale nesnažím se to provokovat, když se člověk dívá, musí se dívat, jestli se něco před ním neděje, většinou je to vidět… - Tak jak to poslouchám, mám pocit, že je pro tebe důležité být v kontaktu s druhýma lidma? Ano, ale někdy je to zase tak naopak, že teď častokrát zjišťuji, že dělám počítačový support spoustě lidí, a když se přihlásím na chat, tak strašně moc lidí něco chce. Tak jsem to vyřešil tak, že se nepřihlašuji. Zjišťuji, že hodinu dvě hodiny denně řešil cizí problémy s věcmi, které si ty lidi mohli najít sami, tak se nepřipojuji, a stejně tak jsem schopný nevzít telefon, když se mi nechce… dopředu vím, co bude asi chtít ten člověk, tři typy věcí a nemám chuť ani na jednu, tak to nezvedám. To se mi stává. Když nemám např. chuť jít ven, to mám i v mejlu. Spousta lidí vyžaduje i na mejl záponou opdpvěď. Já když si email přečtu a neodpovím, tak to znamená ne. Ale kopec lidí se rozčiluje, ty se mi neozval na mejl, já těch mejlů mám třicet za den, tak to zkrátka nestíhám psát každému ne ne ne. - A je pravda, že oni vyžadují tu reakci… Ano, oni chtějí tu reakci, ale ne, když já jim prostě neodepíšu, tak to znamená ne, nemám zájem, nechci ne a oni to nechápou, a po mobilu je to to samé, ještě víc. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) -
Znáš někoho, kdo by bez možnosti moci kdykoli kontaktovat druhé nemohl být? Kdo ho má pořád v ruce? Znám, ale nevím, jestli…. Ono to tak vypadá, jestli to tak ve skutečnosti je, to nejde říct. Myslím, že by ten člověk neumřel, ale našel by si jiné cesty, jak to řešit jinak. Kdyby ty sítě padly, tak najednou by tu běhali psychopati, kteří by se s tím nedokázali vypořádat, není to taková životně důležitá věc. Pamatuji si i dobu, kdy mobily nebyly a žilo se… - A kdybys tu dobu porovnal, kdy ty mobil nebyly a kdy jsou… Těžko říct, my děláme takovou akci pro zahraniční studenty vždy přes léto a to se opakuje každý rok no a např. měli jsme naplánovaný Český Krumlov a v byla tam vysoká voda a v podstatě kamarád, který to dělá, tak během posezení kavárně vybavil přesun 40 lidí na tři dny do úplně jiného místa i s autobusy. No a to si nedokážu představit bez mobilu… musel by to mít v nějaké papírové verzi, jít do bankomatu, rozměnit si peníze a samozřejmě by se ani nedovolal těm druhým, protože by nebyli na telefonu… zkrátka takovéto věci se dají řešit, ale nejde to zneužívat. - Jak by se to dalo zneužívat? Zneužívat toho, že můžeš kdykoli kohokoli zastihnout, to degradují tyto služby a minuty zdarma. Já si myslím, že kdyby měl každý předplacenou kartu, co by ti operátoři neradi viděli, tak by se ty věci zneužívali méně. Telefonovalo by se méně a jen tehdy, kdyby to ten člověk potřeboval. Kolikrát je to trapná věc… Představ si, že každý člověk má sto litrů benzínu na měsíc, jezdil by autem víc. Anebo by měl sud vína každý měsíc, tak by se
LXXXIII
ožíral víc. Když se dá něco zadarmo… ono ty věci se platí proto, aby byl nějaký limit totéž je pravda u datových věcí, internet přes mobil je dražší, protože nemají na to stavěné sítě, oni ví, že když sníží cenu, tak jim naroste počet uživatelů netu, ta cen dělá i toto. Stejně tak drahá restaurace se brání proti bezdomovcům tím, že má vyšší ceny. - Je pravda, že operátoři určují komunikační chování lidí. Ano. Dá se předpokládat, že až bude konkurence, že ceny půjdou dolů, a dá se říct, že na Slovensku lidé víc telefonují a ty hovory jsou kratší a méně smskují, protože ty smsky stojí stejně jako 20ti sekundový hovor a lidi si uvědomí, že udělají rychlý hovor a je to totéž. Potřeba akceptace, ocenění - Vybavíš si situaci, kdy ti někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Popiš tu situaci. Když jsem byl hodnocený na zkoušce, mě to chodí na mobil, výsledek. To není moc soukromé. - Tak to je nějaké ocenění. Ano. Když nepočítám blahopřání k narozeninám… nepamatuji si nic takového. Ani moc ne. - Anebo naopak? Vybavíš si situaci, kdy jsi chtěla záměrně udělat někomu smskou radost? Nevím, moje paměť je v tomto… v posledním týdnu ne. - Schováváš si některé smsky? Které? Od koho jsou a co je obsahem? Vracíš se k nim někdy? Kdy? Schovávám ano, jakékoli. Ostatní mažu abecedně. Když telefon ohlásí, že je plný a tam si dám abecední pořadí a všechno smažu vyjma těch smsek od přítelkyně. Všechny to by se nedalo, takže jen některé si nechávám. - A které si necháváš? Ehm… diplomatická odpověď je, že od ní mažu ty, které jsou takové… že přijde později… a všechny ostatní, které nejsou technického charakteru jako např. „kde se potkáme“, „přijdu později“ si nechávám.
Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Teď mám partnerské vztahy,… napadá mě, jestli s tou partnerkou máte nějaké zvyky, návyky… Ano, voláme si jednou denně. Když se nevidíme. Když se vidíme tak ne. - A kdy si voláte? Ráno spím, tak to ne. Spíš na večer, když ještě ona nejde spát. Takže. - A smsky? Smsky moc ne, spíš telefonáty. - Tak jak si je pak můžeš schovávat? Tak říkám spíše ne, méně často. Ta frekvence je těžko říct, teď když se vidíme každý den tak to může být jednou za dva týdny, když se za hodinu uvidím, tak nemám potřebu psát smsku. Jedině že se opozdím. - Takže když se setkáváte, asi spolu nebydlíte… Zatím ne. - …jakým způsobem se dá projevit náklonnost přes mobil? Vím, že se lidi prozvání, já to nepoužívám, máme spíš dohodnuté takové věci, že když přijdu čekat k práci, tak ji prozvoním, že už jsem tam. Jen aby mě nemusela čekat venku, na mraze atd. - Například používáš jiná slova? Samozřejmě že je to trochu jiné. Ano. - V čem je to jiné? Tak to je jasné, když je to přítelkyně, tak jí píšu jinak. Já nevím, jak to mám vyjádřit. Neumím to nějak paušalizovat, záleží od situace… jak bych to řekl, je to tak že když chci napsat takovou smsku, tak ji ani nenapíšu, ale zavolám. Předpokládám to za takovou lepší formu, protože ta smska může být špatně pochopená častokrát. - Takže když jí chceš sdělit něco hezkého nebo si na ni vzpomeneš nebo ji chceš mít nablízku, tak jí radši zavoláš, než abys jí psal. No ano. Určitě. - Co si myslíš o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? Může to tak být, jasně že jsou lidí, kterým toto pomáhá, že by normálně do očí některé věci nenapsali, tak jasné, že toto jim pomůže. To je to samé jako přes internet. - Co je to za lidi?
LXXXIV
Sociopati a it. Mají hodně průniků *smích+… jsou to lidé, kteří mají problém oslovit ženu, mají problém, to co chtějí říct, se na to musí nachystat, protože když nejsou dostatečně akční v té… věřím tomu, že mohou být lidé, kteří s tím mají problém, tak je to zlé, to člověk moc neovlivní a musí se nachystat na to, aby s tím člověkem dokázal naživo komunikovat a věřím tomu, že ti lidé si tu smsku strašně chystají, strašně moc do toho dávají a přitom ta druhá strana se na to podívá a řekne si dobře, no. Vůbec to nemusí ani nijak zaznamenat nebo tomu přikládat takovou vážnost. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Myslíš si, že se někteří lidé dokážou více „otevřít“ přes mobilní telefon než v komunikaci tváří v tvář? Ano. Tito lidé ano, je to možné a ta smska je taková očištěná myšlenka od všeho, je tam v podstatě jen ten text a věřím, že existují lidé, kterým to jde lépe přes ty smsky než v životě, to je jasné. - V jakých situacích? No tak takový ten první kontakt, respektive takové to prolomení ledů, že zkrátka jsou s tou osobou v kavárně a k ničemu nedojde kromě nějakého běžného „jak se máš“ a pak se rozejdou a v smsce řeknou to, co chtějí, co tím sledovali. A najednou i ta osoba pochopí, proč se s nimi chtěli setkat. To je možné. A častější je, že to udělá muž ženě než obráceně. Víc jsem se tím setkal u mužů. - Stalo se ti, že jsi v rámci mobilní komunikace byl otevřenější než v komunikaci F2F? Vybavíš si tu situaci? Ehmm. To zase naráží na můj paměťový problém, je to možné, ale fakt si to nevybavím. Možná to bylo spíš z donucení, že… mě se nestala ta situace, kterou jsem popisoval, že někdo vyjde z kavárny a smska dokončí to, co chtěl říct… spíš… v negativním slova smyslu. Ale moc ty smsky nepoužívám, vadí mi to v tom, že si to člověk může vysvětlit úplně jinak…. Těch pár slov. Proč by muži a ženy neměli v tom partnerově telefonu se hrabat, protože když tam vidí *cituje+ „v partnerově telefonu jsem našla větu: potkáme se zítra od nějaké hodiny, těším se“ přitom to může být pracovní schůzka a ta žena si to vysvětlí úplně jinak. - S tím máš nějakou zkušenost? Nemám, naštěstí, ale dokážu si to představit. - Může to být tak, že někdo něco napíš a myslí to neutrálně a parnerka si to vyloží jako že to neutrální není. No jasně. - A pak je ještě druhá věc, že někdo něco napíše, a myslí to i jako flirtovací smsku, ale je to v té virtuální realitě, ale v reálu se nic neděje. A ta partnerka by se zase vytočila, ale nemusí o nic jít. Ano. To je problém i na chattu, to jsou věty očištěné od emocí, když s někým komunikuji tak po hlase poznám, že je naštvaný, aspoň podle hlasu, když už se s ním nemůžu vidět. Takže tam pak můžou kvůli tomu vzniknout hádky, úplně kvůli blbostem. A vznikají. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použil jsi už někdy mobil k tomu, aby ses vyhnul nějaké situaci? Dnes jsem se měl potkat s Evou a položil jsem mobil. Zavolal jsem jí. - A myslela jsem situaci, kdy se mi někam nechce, tak mlžím… Ano, to taky dělám. Já jsem jí řekl pravý důvod, protože když volám, když např. napíšu přes chat, tak to může vypadat neupřímně nebo blbě, sice se známe, ale já bych to neudělal, ale když jí zavolám, tak očekávám od ní odezvu, jestli jí to není nepříjemné, protože to umím ještě korigovat, můžu ještě přijít. Ale pro mě by bylo lepší, kdybych si to mohl přeložit. Podle hlasu když řekne „nevadí“, tak záleží na tom, jak řekne to nevadí a zkrátka ty lidi, co znám už vím, ž když jim to bude vadit, tak to ještě můžu změnit a není to moje nějaká kašlu na tebe. - Takže v tom smyslu je mobil osobnější než třeba chat. Určitě ano. - Znáš někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? V arabských zemích stačí na rozvod tři smsky. Zavrhuji tě zavrhuji tě zavrhuji tě. A možná nemusíme chodit daleko. Určitě jsem se s něčím takovým potkal, ale v mém okolí je hodně lidí, kteří jsou od sebe vzdálené anebo nejsou stále spolu, a tam se to bohužel ani jinak nedá. Nejsou v Brně o ulici dál. A když jsou zkrátka dál tak se to někdy nedá. - Když se na někoho naštveš, jak reaguješ ve vztahu k mobilnímu telefonu?
LXXXV
Nevím, mě lidi znají, já se moc nenaštvu, ale málokdy se vytočím, že by mě něco tak vytočilo, a lidi když ví, že mě nemají otravovat nebo něco, tak mi nevolají, takže nemám ani příležitost to odmítnout. Málokdy se stane, že to nezvednu, díky tomu teda. Ale já se nedokážu nějak naštvat. Když teda něco chce, tak ano. Proč ne. Zvednu mu telefon a není problém. -
Stalo se ti někdy, že jste v problematické situaci vytočili číslo blízkého člověka a požádali ho o radu, ještě než jste se sami stačili zamyslet? To se mi ještě nestalo. Ale je to tím, že jsem jedináček a jsem zvyklý se spoléhat sám na sebe. Závěr - Má podle tebe mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Slyším toho člověka, dokážu víc poznat, jak to myslí. A jsi pořád připojený, online. - Má naopak nějaké nevýhody? Člověk je otravovaný, ale mě to nevadí, protože to umím regulovat. Ono se to dá, myslím, že hodně lidí to řeší, že stále zvedá telefon stále to řeší, když jim někdo zavolá a jim to není příjemné, tak i tak ten telefonát trvá deset minut, tím si generují další lidi, protože oni ví, že když se chtějí vykecat, tak jim můžou zavolat. Mě takoví lidé nevolají, protože se mnou si nepokecají přes telefon, nemám proč řešit takové věci. - Dokázal bys shrnout, co pro tebe znamená mobilní telefon? Úspora času a flexibilita, můžu být např. být teď tady, nemusím být zavřený v práci. - Zkus si představit, že nemáš mobilní telefon. Jak by ses cítil? Celá ta společnost to generuje, tak ho musí mít všichni. Takže kdyby neměli ostatní telefon, tak bych s tím neměl problém.
LXXXVI
Rozhovor č. 9 21.1. Ivo Obecně Když se kupuje byt a vyřizuje se s realitkou ten nájemník, tak ho používám hodně a jinak ne, jinak jsou to takový triviální věci, že píšu si se spolubydlícím, jestli jde někdo do obchodu a má koupit rohlíky. - Jak vypadá váš život s mobilem? Zkuste to co nejpodrobněji popsat. Začíná to tím, že ho ráno zapnu, protože přes noc mi nesmí nic bzučet u hlavy… mám ho vyplej, úplně. - Tak to jste první. Ne, já to nemám rád a donutil jsem i spolubydlícího, aby to vypínal. Nevím, jestli je to prokázaný, ale prostě si říkám, že když to vysílá, tak to nebude nic extra zdravýho, tak pro to mít. Používám ho jako budíka, takže se s ním seznámím hnedka od rána. Je takhle na stole, vyplej a zvoní mě jako budík, takovým hrozným nepříjemným zvukem, kterej nikdo nemá rád, je to jako když se sype sklo. Potom ho strčím do kapsy a čekám, co se stane. Jelikož mě chodí smsky jako odkazy na mejl, školní upozornění, tak to je nejčastější co se mi děje s mobilem přes den, že zjistím, že se něco děje. Teďka z nějakýho důvodu Masaryčka posílá s dvouhodinovým zpožděním, takže to mi pak někdy vadí, ale není to zas tak zásadní. No a prostě, když mě někdo zavolá, tak to vezmu nebo nevezmu. Takovej normální stav. Přijdu domů někam ho položím, na poličku a nevšímám si ho. Když zazvoní, tak za ním jdu, že bych si na něm hrál nějaký hry, tak to ne. Jediný k čemu ho ještě jinak používám, tak ten telefon má světlo, to je praktická věc, tak když něco potřebuju. - Takže ho používáte jako budíka, pak vám tam chodí ty smsky, volání… A ještě jedna věc, internet v tom, když jedu domů, tak si v tom zjišťuju vlakovej spoj. - K organizování dne, diář…? To už je teďka pasé, já jsem ho měl na spravení a oni mi přehráli to nastavení a všechny narozeniny a svátky, co si údajně chlapi moc nepamatujou, já si to moc nepamatuju, tak jsem to tam měl uložený a oni mi to smazali. Připomínky svátky a narozeniny. Teď už to tam není, tak si to budu muset nějak zjišťovat. Takže na todle to používám, ale nemám to jakoby diář jakoby mincovník nebo něco. - Jak často používáte mobilní telefon? Voláte? Smskujete? Komu? Nevím co, je standardní, to je otázka, ale možná pošlu jednu dvě smsky za den a kdybych měl volat, tak dvě tři volání týdně. Nejsem zas takovej masivní uživatel toho mobilu. - Komu voláte a komu smskujete? Kdybych měl někomu volat, tak to bude častěji takové to operativní po Brně s kamarádama, že se máme někde potkat nebo jak už jsem říkal v tom obchodě, tak když se chci vypisovat s smskou, tak vypisuju, když nechci, tak volám. Domů to je taky, třeba mamce nebo ségře, tam ale docela často volám. Ale tak oni zase volají mě, tak to se vykryje, a taky existuje skype, tak když mě tam večer uvidí, tak používáme skype. - K čemu ho potřebujete? K čemu ho potřebuju a k čemu ho používám, k čemu ho potřebuju to je smsky a volání a pak beru takovou nadstavbu ten internet a koupil jsem si ten přístroj s tím, že tam má diodky, to mi přijde praktický protože…je to dobrá věc… už jsem to párkrát využil. Status: jakým způsobem dávají najevo status? - Je pro vás důležité, jak váš telefon vypadá? Hmm. Ne. - A jak váš telefon vypadá? Chcete ho jako vidět? Sony erricson. Foťák je tam docela dobrej, ale já ho nepoužívám. - Kdybyste si kupoval nějakej novej telefon, tak jak by měl vypadat? Jsem s tímhle spokojenej, takže aby vypadal tak nějak podobně, měl velkej display, barevnej, s dostatečným rozlišením, volil bych ne už takhle blbě ne mrňavý tlačítka, radši bych chtěl větší, ale dá se to naučit, já jsem si to uvědomoval, už když jsem ho kupoval, ale v té době, kdy jsem si ho kupoval zrovna nějakej jinej nebyl. - To už jste několikátý muž, kterýmu vadí malá tlačítka. Vy ten výzkum pak můžete prodat mobilním operátorům… no ale když jsem ho měl doma a půjčovala si ho mamka nebo ségra, tak jim to taky nějak moc nevyhovolalo. Určitě i starší lidi by s tím měli problém. Dá se na to zvyknout, ale teď když jsem měl na té reklamaci jinej, ten měl větší klasický tlačítka a bylo to pohodlnější. Tenhle je pro design. To zas bych tak nemusel mít. Teďka. Ale já bych to zas tak nemusel mít, když jsem si ho kupoval, tak jsem chtěl sony erricson, protože jsem si zkoušel, jak je to jakoby sestavený, jak to funguje, tak to
LXXXVII
mě přišlo podobný. Zkoušel jsem si u kamaráda nokii, protože já jsem takovej, že když si něco kupuju, tak si to hodně ošahám, tak to neee, to nechci už z principu a v té době byl jedině tenhle s těma mrňousama. - A když s někým mluvíte, všímáte si, jakej má ten člověk telefon? To si všimnu, ale není to. Všimnu si. Nemůžu říct, že ne. Asi si spíš uvědomím, jestli je to pro něj důležitá věc a jestli za to utrácí anebo jestli v dnešní době, kdy jsou ty barvený a foťákový a on to jako nemá, tak si říkám, jo, on má jiný priority. Ale nic z toho nevyvozuju, to ne. A není to tak, že bych po tom pátral. To zas ne. *kouká na můj telefon, který leží na pohovce vedle mě, trochu se zastydím za své čytři roky staré červené LG s přívěskem od swarowskeho] - Já ho mám taky zrovna v opravně. *smích+ - Používáte nějaké vychytávky, speciální funkce, obrázky, vyzváněcí melodie, které vás odlišují od druhých? Nemám. A vyzváněcí melodii mám starou, z toho Alcatelu, a jsem na ni zvyklej, tak jsem řešil, jak ji z něho dostanu do toho novýho. Zvuk příchozí sms je jedna z těch nabídek v menu (tehdy), co tam byla nastavená i to sypající sklo je odtud, to je mě sympatický, protože to je strašně nepříjemný a tak mě to vzbudí i ta melodie… kamarádka má hudební školu a tam se daly skládat podle not písničky… a složila mi jich víc, a já jsem si vybral, jedno je to skyborow fair od simona a garfinkela, tak to tam mám teď. Ale je to o zvyku. Já jsem si na to zvykl a prostě jsem to chtěl, v tomhle jsem konzervativní. - Znáte někoho, kdo by se snažil na druhé zapůsobit díky (vzhledu, speciálním aplikacím) svého telefonu? Jo, jednu slečnu, ale ta byla na gymplu, ale ta byla… ta se snažila zapůsobit vším, takže i mobilním telefonem a u ní se střídal tak třikrát do půl roku. Oni neměli nouzi o peníze, tak se to v tom promítalo. Chudák byla vždycky v tom, že se to nemohla nikdy naučit, to jsme si říkali, tak hlavně že má Nina novej, ale… ono je to podobný, ale musíte kopírovat ty kontakty a mě to přijde zbytečný. Tak ta splňovala to, co chcete slyšet a potom kamarád, ale ten není, že by chtěl zapůsobit, ale když si vybírá, tak je pro něj důležitý, jakej ten telefon bude mít a má dva nebo tři, ten si na tom tak ujíždí… a když to má nový, tak se s tím chlubí, co to všechno umí a tak. - Znáte někoho, kdo (záměrně) nepoužívá mobilní telefon? Dlouho to byla moje sestra, ale ta už to teďka používá, ale jinak ne, neznám nikoho, kdo by to bojkotoval, jako že to vyloženě nechce, ale ještě jeden kamarád, ale ten taky podlehl, ale to je tak dva tři roky nazpět. - A proč ho nechtěli používat? Bylo to v tom, že to je zbytečný, do teďka to nebylo, ale bylo to trošku… mě přišlo jako vzdor, že se zaseknou a just ne, jako když všichni tak já ne. Jako na protest. - Znáte někoho, kdo záměrně používá ten telefon, aby na sebe poutal pozornost? Dalo by se říct, že tady ten kamarád, co má ty tři telefony, tak volá a smskuje nadmíru, dalo by se říct, když to tak slyším ty sdělení kolikrát, tak mi přijde, že je to zbytečný. - A který sdělení jsou nadmíru? Asi je to něco o tom „jak se máš“, ale nepotřebuju to slyšet třikrát za den. Oni si volají hodně v rodině, volá maminka, volá tatínek, volá babička a pak on jim volá nazpět… nebo kdy přijedeš a za hodinu volají zase, ale on to nechápe jako že je to přehnaná péče, on to dělá taky. Takže to tak mají naučený. Ale my jsme zase doma druhej extrém, my si zase nedáváme takhle moc vědět, takže nevím, kde je ten normál. - Jsou situace, kdy je pro vás příjemnější použít ten mobil než že byste s ním třeba mluvil osobně? Nevím, já ten mobil zas tak pro tenhle účel nepoužívám, myslím, že ten osobní je lepší, kolikrát si říkám, že je lepší si to vyříkat po telefonu než osobně. Určitě některý nepříjemný věci je snazší si vyřizovat takhle, ale jak přemýšlím, tak mě nenapadá nic, co bych takhle řešil. Ale je to možná o tom, že jsem v té situaci nebyl a pak bych možná řekl, radši zavolám, radši napíšu smsku. Určitě ta smska by se dala, to je úplně takový anonymní. Pro ty nepříjemný věci mě napadá… ale nemůžu říct, že bych to neudělal. - Napadá vás někdo, kdo by to tak udělal? Napadá mě jeden náš spolubydlící, ale on má takovou sníženou sociální inteligenci, on ani nemluví ani netelefonuje, to se týká třeba i jiných věcí, že třeba odejde z bytu a to už mobil nezachrání. Tam třeba chybí ta empatie k těm druhým, co oni teď budou dělat, když ze dne na den nemají čtvrtýho na nájem a tak… tak ten by to neřešil. Bezpečí: zvyšuje telefon pocit bezpečí? - Existují situace, ve kterých byste se díky mobilu cítil bezpečněji / víc jistě? Tak pořád je to způsob, kdy se dovoláte nebo myslíte si, že se dovoláte o pomoc. Jako někdy třeba… určitě když já třeba jezdím do ciziny, tak je to pořád spojení se světem, s domovem určitě. A určitě i to světlo je praktická
LXXXVIII
věc, já to pořád budu opakovat, a když někde zatmíte tak se podíváte na něco, na cestu… nevěřil jsem, ale je to věc, kterou já docela používám. - Jaký to má světlo? Já vám to ukážu *ukazuje, zapíná silné led světlo+ - Takže takové situace, kdy jsem v cizině, někde zatmím… Určitě je to i dovolat se o pomoc, ve smyslu vyloženě, že se vám něco stane, zlomíte si nohu, něco v tomhle smyslu, to bezpečně, máte spojení se světem a zase to, že to má ten internet, že si najdete i ten spoj a můžete se i podle toho zařídit. To já kvituju, to je dobrá věc. Tak v tomhle smyslu se cítím bezpečněji, mám nějakou berličku, jak se dostanu k těm informacím, které potřebuji. - A napadá vás nějaká konkrétní situace, kdy byste to použil pro záchranu sebe nebo někoho? Vyhledávání vlaku to jo, to že jsem volal o pomoc sebe, to se mě asi nestalo, vyloženě zdravotně, ale já jezdím na tábor jako vedoucí a tam jezdím hodně s autem, to už se mi stalo, tak jsem si volal o radu a zároveň byli i lidi s malýma dětma v nemocnici a já jsem měl pro ně dojet a tak, tak že se trochu pozdržím, tak to bylo hodně organizování času a taky jsem se ptal, co se s tím autem může stát a co nemůže, tak v tomhle smyslu, protože já to neznám. A potom třeba na horách jsme se domlouvali v zimě, právě jak jsem říkal, že člověk někde zatmí, tak v zimě na hřebeni, dvě skupinky, tak se domlouvaly, kdo má klíče od tý chaty a kdo tam kdy bude, tomto smyslu… jestli máme zůstat v hospodě, která je prostě zase pět kilometrů od té chaty nebo jestli máme vyrazit, tak ve smyslu synchronizace toho času. Tak to už bylo… ale není to na denním pořádku. - Máte ho po ruce, když jdete například sám v noci po ulici? To ne, já ho nosím v kapse anebo tak padesát na padesát, to jak si to v noci vypínám kvůli tomu záření, tak se snažím to nemít vyloženě na těle, v kapse, takže ho vrážím do batohu, nevím jestli mě to zachrání, ale… - Vy jste na to docela opatrnej? Jo, protože si říkám, že ho mám od… osmé třídy na základce, takže to už dlouho, a myslím si, že už se ho zabavím, nebo nevím, co vymyslí, až mi bude osmdesát, takže jsem tomu vystavenej dost dlouho, takže z toho důvodu se možná i chráním. - Dokážete si vybavit situaci, ve které jste někomu po telefonu pomohl, dalo by se (metaforicky) říct, že jste ho zachránil? Takhle jako psychicky, to jo, protože jeden kamarád má prostě problém s tím, že si neumí prostě srovnat v hlavě, co se stane, když umře, pro mě se to třeba špatně chápe, protože já to mám vyřešený, ale on ne, jakoby s tím, jestli je něco nebo není něco, popřípadě jestli je úplně jedno co tady teďka dělá, když nic není, tohle má hodně, v tomhle smyslu ano… to už jsem byla jako nápomocen. - A on má tady tu situaci, kterou řeší, takže vám zavolá? No, zavolá nebo napíše, asi potřebuje to vyventilovat, dostat to ze sebe. A já mu odpovím. - A co vám může napsat? My jsme se o tom bavili osobně, takže já už vím, on se pořád opakuje, je to jako kolovrátek trochu *úsměv+. Já se ho snažím navést na to, on teda není věřící a já taky ne, že v dnešní době se to tlačí na to mládí a takhle a člověk se s tím nesetká a opovrhujeme s tím s těma starejma lidma, snažím se to tak okecat, že je to normální a že bysme si na to měli zvykat a hodím tam nějakej příklad ze života, že když jsem byl na pohřbech, že jsem se taky štítil toho, že když se tam otevírá ta rakev a líbají se tam ti nebožtíci, ale teď mi to nepřijde nějak hrozný, že se s tím člověk naučí žít a musí to prostě přijmout, ale já jsem to nikdy takhle neměl… já jsem se spíš bál toho, jak ten člověk vypadá v té rakvi… jemu to zatím takhle stačí. Nevím, co víc bych mohl udělat. - To je náročná situace… On to nejdříve řeší po tom telefonu, protože ho to napadne a potom to řeší osobně, jak se vidíme. V tu chvíli je to akutní zásah, když to řeknu tak, a přichází to pravidelně před spaním, to je tak v deset v jedenáct. A to je třeba jednou za půl roku, za rok, ne že by to bylo každej týden. - Používáte telefon více, když jste sám, než když jste ve společnosti druhých lidí (např. v restauraci, v MHD apod.)? Jakým způsobem? To asi ne… Když jsem s těma lidma, se kterýma mám potenciál si psát, tak ho používám málo, protože tam fyzicky jsou, takže to nepotřebuju, ale jinak to nevím… - Vybavíte si nějakou situaci, kdy používáte mobila více než obvykle? Jako třeba kdybych jezdil tím vlakem, že se tím třeba zabavím a budu si s ním víc hrát? To asi ne. Potřeba být neustále v kontaktu s ostatními (skupinové koheze) -
Vypínáte si někdy telefon? V jakých situacích?
LXXXIX
V divadle to vypínám, to zase kompletně, protože jinak když to bzučí tím vibračním, tak je to slyšet, nebo když jdu plavat nebo když to nemáte u sebe a je to v té skříňce. A je to z toho důvodu, že tam mám ten kód a říkám si, kdy mi to někdo vybere, tak ať z toho nic nemá. A taky kdyby mi někdo volal, tak ať ví, že se nedovolá, většinou to vypínám úplně. Ale i teď mám teda vyplej zvuk, jinak bych slyšel, jak mi to mlátí… protože ten vývoj… život s mobilem martina brauna, já jsem se za ten mobil styděl, mě bylo trapný ho používat, mě přišlo trapný, kdybych šel třeba po ulici a volal si, to mě přišlo přitažený za vlasy, mě to bude zvonit a všichni se na mě budou dívat a co já tam budu vykládat a tak. Tak to byly ty moje začátky, pak jsem šel do Brna na vejšku a klasika byla, že jsem měl a mobil byl na privátě a chodil jsem si po Brně bez mobilu, tak mí spolužáci z toho nebyli nadšení, protože mít mobila je na nic, a teď už jsem normální a nosím ho jako většina lidí a jsem s ním docela spojenej. - A když vám někdo zavolá, tak to zvednete? Jo. Akorát se mi nelíbí, že se stane na přednášce, že si pan učitel vezme mobila, tak to vůbec. Když s někým mluvím, to mě teď napadlo, jak jsem mluvil o tom bytě, mě teď někdo volal, neznámý číslo, já tam mluvím s tím nájemníkem, tak to nevezmu, to to típnu, neřeknu „moment, já si jdu zavolat“ to ne. Jako preferuju ten osobní kontakt než ten mobilní, jedině když by to bylo něco důležitýho, o čem bych věděl, ale to záleží. Ten osobní kontakt je pro mě důležitější a přijde mi to neslušný. - V MHD kdybyste byl? Teď už to vezmu, ale přijde mi to nepříjemný, nepraktický, že tam je randál, ale vezmu to určitě. Ale kdyby to bylo něco oficiálnějšího, tak zavolám já nebo vystoupím. - Co by to znamenalo, že by to bylo něco oficiálnějšího? Teďka třeba když jsem si domlouval tu praxi, tak bych rozhodně si nevolal z tramvaje „dobrý den, můžu k vám jet na praxi?“ Tak to určitě ne. Kdyby mě oni volali, tak budiž, to by věděli, že se to může sát, ale jinak ne. - Odpovídáte na SMS/zmeškané hovory okamžitě? Bývalo to zvykem, že jsem dopovídal okamžitě, teď se k tomu zase vracím, protože jakmile neodpovím hned, tak pak už to je…a pak už je to čím dál trapnější… to bylo teď před vánocemi, přání se má opětovat a ono se to nestalo, tak 26. už mi bylo trapný přát na vánoce. Ale to zas není nic tak zásadního, ale snažím se odpovídat většinou okamžitě, to jsou věci většinou okamžitýho řešení, není to formulování nějakých vizí do budoucna, to ne. To se po mobilu nebo po smsce nedělá a když je to hovor, tak to je okamžitě. - Hodně mluvíte o tom, že telefon používáte hodně utilitárním způsobem? V rámci mobilní komunikace používáte ho někdy i jiným způsobem? Jo taky, napíšu někomu jak se má, ale je to určitě menšina, protože to je.. ono se to rozvine do nějaký delší komunikace, těch smsek je ví a to já jako… asi kdybych to psal když třeba jedu tím vlakem a nemám co dělat. Ale když mám co dělat něco na práci, to mě přijde, že mě to obtěžuje, protože to je zdlouhavá věc, protože já jim chci odpovědět a zareagovat zpátky, většinou to neskončí u jedné smsky, já to hodně roztahuju, většinou to neskončí u jedné smsky, takže… ale dělám to. Když s někým dlouho nejsem v kontaktu, tak toho využiju. Když jsem v tom vlaku nebo když mám čas. Mě napadají tak tři čtyři lidi, kterým se takhle ozvu občas, takže to není nějaký masivní měřítko a konkrétně ta jedna holka ta je vyloženě jednou za půl roku nebo za rok, to je málo. Napíšeme si, jak se máme a co děláme. S těma ostatníma lidma se vídám osobně, takže tím se hodně posune a ředí. - Mluvil jste o tom kamarádovi, kterej nadměrně komunikuje, jak vnímáte takový lidi, co nadměrně komunikujou? Tak on zase není tak moc, ale… trošku z nich mám srandu, že se bez toho neobejdou, a když by to bylo moc, tak se to přelomí do toho pohrdání, jakože já „haha“ já to tak nepotřebuju, nejsem na tom závislej. - Takže byste si řekl, že on je na tom závislej? Jo. - A pozná se to, že má mobil pořád v ruce? Asi. Já jsem si to o nikom takhle neřekl, takže neznám tu definici, ale teoreticky by to tak mohlo být. - Je pro Vás důležité mít možnost být neustále v kontaktu s druhými lidmi? Zas tak ne. Když bych ten mobil neměl, tak z těhle praktických věcí co jsem vám říkal na co to používám, tak to je dobrá věc, ale s těma lidma se dá spojit i jinak dneska, tak z tohohle důvodu to není… a kdyby na to nedej bože přišlo, když máte na srdce ten, tak ho nemůžete mít…, tak kdybych to řekl, tak se to nějak udělá, nejsem s ním svázanej. Potřeba akceptace, ocenění -
Vybavíte si situaci, kdy Vám někdo udělal smskou (nebo telefonátem) radost? Popište tu situaci.
XC
Konkrétně mě nenapadá, ale tady ty tři nebo čtyři lidi určitě. Že si vzpomenou, že mi napíšou něco hezkýho, tak to jo. - Anebo naopak? Vybavíte si situaci, kdy jste chtěl záměrně udělat někomu smskou radost? Jo. To jo, určitě. Když má někdo něco před nějakým důležitým nečím… důležitým v jeho životě, tak se s ním určitě nějakým způsobem spojím, je to hlavně po tom mobilu, mejly neposílám a jinak já nevolám, pošlu smsku. - Schováváte si některé smsky? Které? Od koho jsou a co je obsahem? Vracíte se k nim někdy? Kdy? Schovával jsem si je *lítostivě+. Než mi to přeformátovali. Tak já už nevím, ale občas… já si schovávám i ty odeslaný, protože ještě si myslím, že občas se mi povede něco hezkýho vtipnýho napsat, takže si tam nechávám i to svoje, i ty příchozí samozřejmě, protože je tam někdy ta vazba a když jich mám moc tak se to musí smazat, tak si to tak projíždím a bavím se nad tím občas. Ale teď už ne, nevím, o co jsem přišel. Říkám si, že žiju bez toho vesele dál, tak zase taková katastrofa to není. Ale zase za ty roky to tam bylo. Já jsem se to snažil tam dostat z toho starýho telefonu, minimálně to bylo za dva roky, možná tam bylo i něco víc.
Potřeba osobní a sociální intimity (blízkosti) - Může mobilní komunikace nahradit komunikaci tváří v tvář? V jistém smyslu ano, protože z vlastní zkušenosti to mám tak, že když ty lidi třeba nevidíte dlouhou dobu, tak já jsem v kontaktu omezeným, ale s lidma, se kterýma jsem něco prožil v minulosti a teďka se s nima díky vzdálenosti nebo času nevidím, tak je to ta forma. Ano může to nahradit, ale může to být i v osobním kontaktu, takže to bych nebral jako mínus, že by se ta intenzita nebo častost/frekvence kontaktu snižovala. Zase jsem to zažil i jinak, už se nevídáte, třeba ve škole, potom ty intervaly jsou delší, a že by to nahradil ten mobil, tak to ne. Takže to si myslím, že je stejný. - Jakým způsobem se dá projevit náklonnost druhým lidem přes mobil? Formulačně jako by je to stjený jako v řeči akorát to napíšete nebo zavoláte. Ale v tomhle jsem já spíš, že to píšu. Já spíš jakoby řeším ty operativní věci, tímhle, ale tím že to napíšete, máte větší čas si to rozmyslet i si pohrát s těma slovama. - Říkáte to samý, ale máte víc času si to rozmyslet, takže je to víc promyšlený? Jo určitě. - Co si myslíte o sloganu O2 „I nesmělí mohou flirtovat“. Může to fungovat? Ano souhlasím s tím, protože tipl bych, že to bylo na nějaký psaní smsek? Protože když by to bylo to volání, tak je to takový ošemetný, ale kdyby to bylo na to volání, ale když by to bylo na to psaní, tak jak se říká, papír snese všechno tak mobil (sms) snese taky všechno. Pošlete to a už to někde je, a čekáte, co se vám vrátí, ale jakoby nikdo se na vás nebude blbě tvářit nebo vám nic neřekne okamžitě, nebo vám nevrazí facku. Takže s tím souhlasím. Potřeba sebe otevření se (self-disclosure) - Takže by se dalo říct, že někteří lidé dokážou být otevřenější v té… Ano, dovolí si víc, protože na to nemají náturu. Nebo dostatek. - V jakých situacích kromě těch flirtovacích situací, se dá být otevřenější přes mobil? Tak já s tím nemám zkušenost, ale možná by to mohlo být v práci, v těch formálních pracovních vztazích, i když to si možná ještě rozmyslíte, než to pošlete. V tom afektu by to šlo a už to běhá. A nemáte čas přejít z toho kanclu do kanclu, když vám něco přijde, tak to odpálíte. To mě teďka napadlo. - To možná může být i jiná situace, že mě člověk naštve a já rychle zareaguju? Je to možný, tím že člověk je nesmělejší osobně, takže má víc ty zábrany než když je tam *po mobilu+ sám a může se rozeřvat a tím to napsat. - Stalo se vám někdy, že jste byl v MK otevřenější než obvykle? Vybavíte si tu situaci? Asi jo, jelikož já jsem ten nesmělý, tak jo. Bylo to zhodnocení plesu jedné slečny, takhle jo, ale zase si nemyslím, že bych to neřekl osobně, ale ona už pak nebyla příležitost… ale bylo to… nevolal jsem a zase jsem si vyhrál se slovíčkama a napsal. - To by z vás měli v O2 radost. Potřeba strukturalizace životního prostoru, kontroly -
Domlouváte si schůzky napevno anebo si vše operativně upřesňujete mobilem?
XCI
Tak mohli bysme se domlouvat i den dopředu, ale přes mobil, to ano. Dělám oboje, záleží, co to je, protože třeba tady ve škole, s těma děckama to je, že je něco napevno, kde se vidíte a to prostě víte a pak jsou takový malichernosti, jestli jde někdo na oběd nebo nejde nebo s těma rohlíkama, jak jsem říkal na začátku, tak to je flexibilní a zároveň si dáte vědět, jestli se náhodou nepohybujete ve stejný okamžik někde poblíž, že byste se sešli, takže tak. Asi by převážilo to operativní, ale jsou i situace „ve tři tam“. - Když máte s někým domluvenou schůzku, voláte si před ní a potvrzujete ji? Kolikrát si voláte? Když máte zpoždění, kdy (po kolika minutách) dáváte druhému vědět? Jak kdy a jak komu. Těm, který jsou bližší a dovolím s i k nim víc, tak ať si čekají… anebo tak záleží jestli jich je tam víc a ten člověk se zabaví, anebo jestli čeká vyloženě na mě a beze mě není zbytí, tak to dávám vědět nejčastěji v dopravním prostředku, když jsem na cestě protože mám čas, když jdu, tak to nestíhám psát smsku a jít rychle nebo volat. A každopádně když vás čeká nějakej deadline, jako třeba do divadla nebo do kina, prostě to od nějaký doby začíná, tak to dávám vědět určitě dopředu. Pokud je to do hospody za kamarádka, tak to se moc neobtěžuju, oni tam počkají, zabaví se i beze mě. Záleží na tom, jak moc já jsem pro tu situaci důležitej a taky záleží na lidech, když by to bylo něco formálního, tak se ozvu a s předstihem, ke kamarádům si dovolím víc. - Máte s používáním mobilního telefonu spojené nějaké pravidelné návyky, rituály, píšete např. někomu v určitou dobu apod.? Tak na vánoce, kdy se přeje, to je zvýšená frekvence, letos to byly ale tak tři smsky, letos se posílalo málo sms, jinak ne. - Máte pocit, že vám mobil někdy zasahuje do soukromí? V jakých situacích? Je nepraktická věc, že jste prostě na příjmu, to určitě. Ale z důvodů, kdo by mě mohl špehovat tak by to byla mamka nebo rodina a to je… ona je zvyklá, tak když to člověk nevezme… - A jak to ta mamka dělá? Tak to je jedinej, kdo by mě mohl zasahovat do soukromí, jinak já ten mobil nevezmu a nazdar. A mamce ho vezmu, většinou, ale zase jak jsem říkal, je to ten člověk, kterej kdyby na mě čekal, tak si k němu dovolím víc. Tak jí to klidně típnu, ale jakmile budu moct tak jí obratem napíšu, proč to bylo. Ale ona je v tomhle až moc uťáplá, že si k ní víc dovolíme. Ale já nejsem toho otrok, nebo si to myslím, takže kdyby mě někdo zasahoval do toho, nabourával ten… tak to si zas nenechám… i teď se mi stane, že ho nechám občas doma a nejsem to… necítím se z toho vyvedenej z míry, když si nezapomenu i hodinky, tak jo, to mě vadí... a jinak ne a když mě nic ten den nepřijde, tak to absolutně nevadí. Potřeba vyhnutí se /úniku ze zátěžových situací (únik z rodiny, utajení virtuální přátelé, lhaní, mlžení, neodpovídání) - Použil jste někdy mobil k tomu, abyste vyhnul nějaké situaci? To asi ne, nenapadá mě konkrétní příklad, ale kdybych ho měl, tak nejsem proti. - Když se vám třeba někam nechce, nebo se vám nechce se s někým vidět… Tak to jo, to určitě. Konkrétně mě napadla jedna situace. Potkal jsem jednu kamarádku a jednu její kamarádku, o které nemůžu říct, že by byla šálek mého čaje, ale zas tak moc mi nevadí, a taky jsem byl unavenej, a ony šly do divadla a domlouvaly se, kam půjdou pak a řekly mi, že mám přijít. No a já jsem se na to netvářil už tehdy a prostě jsem si jel vesele domů a už jsem věděl, že nepřijdu, ale vyloženě jsem jim to neřekl, říkal jsem možná, nevím asi ne, ale neřekl jsem asertivně ne, nechce se mi. A pak jsem poslal smsku, nevolal jsem, že nedorazím. Asi tam bylo nějaký zdůvodnění, a asi ne pravdivý. - Stalo se vám někdy, že zazvonil telefon a vy jste ho záměrně nezvedl? Vybavíte si tu situaci? Ta situace třeba teď s tím nájmem, vyloženě praktická věc, ale že bych vyloženě někoho konkrétního nechtěl vzít, to si nevybavuju, že by se mi stalo. To bych asi vzal… - A kdybyste třeba byl naštvanej na někoho, tak… Asi bych to vzal, máte pořád tu volbu, že to položíte. Je to teda docela drsný, já to beru docela na roveň tomu, že vás někdo hodně urazí, že vám třískne s telefonem, tak mi to přijde jako urážka. Tak bych se snažil, aby to bylo nějak komentovaný a uvedený, určitě by to nebylo, že bych si to vyslechl a položil to beze slova. Ale nemůžu říct, nebyl jsem v té situaci. - Ani obráceně, že by vám někdy někdo zavěsil? Možná ségra někdy, ona je taková hodně ostrá…jedinej člověk, co mě napadá. - Znáte někoho, kdo řeší nepříjemné věci raději přes mobil než F2F? O jaký typ situací se jedná? Jo. Ale to je spíš že vůbec neřeší a když už tak třeba tou smskou, je to kamarádka, spolužačka. Bývalo to horší, už jsme si ji trochu vychovali, s ním byla prostě taková nedospělá domluva, ona vám neřekla jasně ne, řekla jo, a třeba vás nechávala čekat. Byli jsme domluvení, že někam pojedeme, pak se to organizuje, většinou o prázdninách, kdy máte spoustu jinejch aktivit a je to takový že se musíte nějak domlouvat, a když vám někdo
XCII
nereaguje a dělá mrtvýho brouka, v jejím případě mrtvou broukyni, tak je to špatný. A hlavně mě to uráží, že jí nestojí za to vám nestojí říct, že co… že jí nestojíte ani za to slovo. Vy jí napíšete, jestli teda jede, nebo že si kupujeme lístek nebo tak a ona nic a když jí voláte, tak to nevezme a nevíte, že jakýho je to důvodu… a pak nic, jakoby se nic nestalo. Ale když by to bylo tváří v tvář, tak k tomu musí zaujmout tu situaci, a když už ji dokopete něčím ostrým k tomu, aby zareagovala, tak vždycky pošle smsku, nikdy nezavolá. - Stalo se vám někdy, že jste potřebovali prostě vypnout MT? Nebýt dostupný? V jakých to bylo situacích? Co jste udělal? Možná dřív, teď už asi ne. Já jsem to dřív nepotřeboval jakoby ty lidi…, klidně jsem ho nechal doma a klidně jsem ho vypnul a zapnul ho až večer, ale nebylo to z nějakýho důvodu. Ale teď třeba jak mám tu diplomku, tak tom Podyjí, tak tam signál v tom národním parku v tom kaňonu není a nějak mě to netíží. Tam jediný, když byla teďka zima, tak by mě to tížilo, protože se nedovoláte a zamrznete tam. - Kdyby vám bylo psychicky blbě, tak stalo se vám, že byste někomu napsal nebo zavolal v té situaci? Asi jo, když bych to neměl s kým řešit a byl bych jakoby sám, tak určitě. Je to jako možnost spojení se světem. - Stalo se vám někdy, že jste v problematické situaci vytočili číslo blízkého člověka a požádali ho o radu, ještě než jste se sami stačili zamyslet? Ne. Nejdřív já sám a pak do toho budu angažovat ostatní.
Závěr -
Má podle vás mobilní komunikace nějaké výhody oproti jiným formám komunikace? Má naopak nějaké nevýhody? Tak určitě je, když se vrátíme k tomu O2, tak ta míra anonymity v tomhlectom, toho člověka nevidíte, můžete si tam vymýšlet, jakoby ať v tom hlase nebo v tom psaní, takže v tom smyslu určitě… dá se to využít nebo zneužít a zas výhody jsou, že se spojíte s lidma, překonáváte tu vzdálenost, být s nima v kontaktu a sdílet s nima plno věcí. Tak v tomto smyslu určitě. - Má to nějaký nevýhody? Náhoda je určitě v tom, že nevidíte na toho druhýho a nevidíte, jak se přitom tváří, co přitom dělá a jestli si to na vás nenachystal a jestli si to nečte. Prostě nevidíte celýho toho člověka a jak se tváří a co dělá a jestli je to upřímný nebo není to upřímný a takhle. Nevidíte ten body language. - Dokážete si vybavit nějakou situaci, ve které byl pro vás mobil obzvláště významný? Napadá mě, ale to byla zase doba, kdy jsem ho měl čerstvě, tak určitě v nemocnici. Já jsem byl v nemocnici dýl, tak to bych bral, že je to důležitý to spojení, že prostě sdílíte ty svoje problémy, že s tím můžete někoho otravovat. - Tak jste třeba někomu napsal „ jsem tady“… Tak vzhledem k tomu, že jsem tam byl dva měsíce, tak oni to všichni věděli, ale že si můžete domlouvat, že tam budete, že někdo přijde na návštěvu. Ale moje babička, když takhle ležela, tak pro ni je to určitě mnohem víc důležitý než pro mě, když já jsem ležel ve svým městě, kde jsem měl celý svoje okolí než když ona je 100kilometrů jinde, tak si může zavolat vnoučkovi. - Zkuste si představit, že nemáte mobilní telefon. Jak byste se cítili? Určitě v některých situacích by mi chyběl, ale zase bylo by to o zvyku, určitě, nemyslím si, že by se to nedalo. Pak je plno praktických situací, věcí, na který se to snažím já nejvíc využívat, že koordinace času s jinýma a že si ušetříte strašně času a kilometrů a tak… anebo čistě praktická věc je, když já jsem na tom táboře a stojím před regálem v obchoďáku a teď voláte si do té kuchyně, co teda vlastně máte koupit, co to jako je… protože to je strašnej problém, když je něco blbě. Tak v tomto smyslu, řešení praktických věcí. Ale kolikrát si říkám co asi dělali lidi, když nebyly mobily, taky to nějak museli… třeba příklad jak jsem říkal, že vás někdo špehuje, já tu zkušenost naštěstí nemám, ale kamarádka byli na silvestra v Maďarsku a z nějakýho důvodu se jí najednou nemohla maminka dovolat a jelikož je hysterická, tak začala obvolávat i všechny rodiče ostatních co s ní byli v Maďarsku, tady v Čechách se zvedlo celostátní pátrání proč jako tam ta Markétka není, že je zabitá, znásilněná a začnou se tyhle vize a pak se ten telefon nabil a začne jí chodit x nepřijatých hovorů a hrůzostrašný smsky a vy sám se vyděsíte, co se teda vlastně děje. A když by nebyl mobil, tak prostě odjedete do Maďarska a nazdar. - Dokázali byste shrnout, co pro vás znamená mobilní telefon? Spojení se světem, no záleží, jak máte ten svět velkej, ale s lidma, se kterýma něco řešíte nebo jste s nima v kontaktu a potom takový to pracovní, prostě máte tu komunikaci u sebe, a potom jsou to i ty praktický věci, jako že tam ti výrobci nacpou tu omáčku, jako třeba baterku. Pozn. Ivo si rozmyslel v průběhu rozhovoru, že zkusí experiment.
XCIII
