Bohemia centralis, Praha, 15: 89 - 101, 1986
Hynutí borůvek na Kokořínsku i v jiných imisních oblastech Absterben des Heidelbeerkrautes in der Gegend von Kokořín sowie in anderen von Immissionen betroffenen Gebieten
Antonín PŘÍHODA V letech 1980-84 začaly na velkých plochách na Kokořínsku hromadně hynout borůvky. Od roku 1979 se na Kokořínsku začaly výrazněji projevovat škody průmyslovými imisemi z mělnických elektráren. Nejdříve byly patrné na nejcitlivějších smrkových porostech. V nejmladších smrčinách první věkové třídy bylo patrné přímo značné zaprášeni jehlic a větévek a výrazné stopy po sání mšic na jehlicích s následným oslabením letorostů. Přetrvávající přemnožení mšic po více let v smrčinách poškozovaných imisemi bylo později pozorováno i na jiných místech v Československu, kdežto v porostech, které nebyly dosud imisemi zasaženy, jednorázové přemnožení mšic /postihující mnohdy značnou část Evropy/ zase pominulo vlivem následného přemnožení jejích přirozených nepřátel, nápadných predátorů, jako jsou pestřenky a slunéčka, a pravděpodobně i nenápadných vnitřních cizopasníků z blanokřídlého hmyzu. Větší škody způsobené mšicemi v oblastech postižených průmyslovými imisemi v zahraničí vysvětluji tím, že blanokřídlí parazité mají k imisím větší citlivost, kdežto mšice jsou odolnější. Větší citlivost budou pravděpodobně mít i někteří predátoři. Působení imisí se projevilo ve smrčinách i v ústupu houby Lophodermium macrosporum (.HARTIG) REHM a nástupem příbuzné houby Lophodermium piceae (.FUCKEL)
HOHNEL
s
cizopasným
působením.
Odpovídalo
to
dřívějším
pozorováním při sledování vlivu imisí na smrčiny v Krušných horách. Souvisí to patrně i se změnami ve složení mikroskopických hub v hrabance a humusu a s
89
úbytkem houby Sphaeridium candidulum SACC., která v hrabance rychle rozkládá smrkové jehličí, a tak omezuje rozvoj houby Lophodermium piceae na opadalém jehličí. Zvýšenému okyselení hrabanky lze přisuzovat i výskyt houby šupinovky drobné - Pholiota scamba (FR.) MOSER na úlomcích dřeva a smrkových větévek v hrabance. Tato houba je především obyvatelem kyselých rašelinišť a v imisních oblastech se šíří i mimo ně (PŘÍHODA 1981, 1982). Hynutí borůvek na Kokořínsku bylo analogické hynutí borůvek v ekologicky velmi podobné oblasti pískovcových skalních měst Tisských skal u Děčína a Děčínského Sněžníku postižených imisemi, kde se sledovalo od roku 1950. Hynutí borůvek v souvislosti s průmyslovými imisemi v jiných oblastech Československa zaznamenává PORKERT (1982). Všímá si otázky hynutí borůvek v souvislosti s úbytkem tetřevovitých ptáků /především tetřeva hlušce/, pro které jsou všechny nadzemní části borůvky základní složkou potravy. "Silné poškození porostů borůvky až úplné odumření nadzemních částí rostlin s následnou špatnou až žádnou regenerací bylo zjištěno na velkých plochách hřebene Orlických hor po některých zimách s relativně vysokou vodní hodnotou sněhové pokrývky a při jejím pomalém tání /např. 1957-58, 1974-75, ale hlavně 1975-76/, podobně v Hrubém Jeseníku po zimě 1976-77. Šlo přitom o místa se silnou mlhou a námrazou. Vůbec nejvýraznější odumření rostlin bylo zjištěno ve starých porostech smrku pod korunami v dosahu opadu námrazy. Hlavní příčinou odumírání porostů borůvky je zřejmě zvýšení průmyslových emisí a kyselosti srážkových vod při současném prosychání korun smrků,a tudíž i zvýšeném osvětlení půdy v posledních desetiletích. Ačkoliv je Vaccinium myrtillus acidofilní rostlina, došlo k jejímu odumření jakoby spálením nadzemních částí rostlin ve vertikální posloupnosti směrem k půdě podle toho, jak byla vystavena během tání působení jednotlivých vrstev sněhové pokrývky. Zejména svrchní vrstvy tající sněhové pokrývky představují koncentrát škodlivin rozpuštěných ve srážkových vodách, obohacených suchými složkami aerosolů /s tím souvisejí i známé vlivy vod z tajícího sněhu na ryby/. Toto působení bylo zvlášť patrné pod starými stromy v dosahu opadu námrazy a v dosahu kapek kondenzovaných z mlhy. Tento jev byl pozorován v červnu až červenci 1980 v Orlických horách." Toto sdělení je doloženo rozbory 67 vzorků námrazy a ledovky z Orlických hor a grafem rozdělení četností směru větrů při tvorbě námrazků, jejichž rozbor prováděl Ústřední ústav geologický v Praze. "Značnou úlohu v množství imisí ukládaných ve vzorcích námrazy i ve sněhové pokrývce, vegetaci a dalších substrátech má zřejmě i rychlost větru. Mnohonásobně vyšší koncentrace zjištovaných složek zahrnujících jak výrazné škodliviny, tak i látky, které sice mohou působit příznivě pro expanzi trav, ale tím potlačovat schopnost regenerace a rozšiřování borůvky aj., potvrzují tak korelaci odumření borůvky a též smrku s námrazovou exponovaností a zónami častých mlh. Vacciniaceae, zvláště Vaccinium myrtillus a V. vitis-idaea, jsou význačným prvkem bylinného patra 90
jehličnatých lesů, indikujícím kyselost půdy. Reakce jednotlivých druhů na působení průmyslových emisí nejsou stejné, jak ukazují studie o vlivu průmyslových emisí na některé metabolické procesy jmenovaných druhů (HUTTUNEN 1975, CZUCHAJOWSKA 1979, CZUCHAJOWSKA a STRACZEK 1979 aj.). Pod vlivem průmyslových emisí dochází k změnám v koncentraci pigmentů v listech, v chemickém složení plodů a v obsahu těžkých kovů. Mechanismus odumírání částí rostlin V. myrtillus a lepší rezistence V. vitis-idaea na sledovaných hřebenech hor se zdá být s přihlédnutím k množství ukládané námrazy, trvání mlh a reakcím borůvky částečným zežloutnutím až opadem mladých listů v souladu s těmito výsledky. Následný vliv na přežívající zbytkové stavy našich tetřevovitých po stránce potravní i struktury biotopu pak nemůže být jiný než negativní." Kokořínsko má jiné klimatické podmínky než hřebeny Orlických hor nebo Krkonoš; místo ledovky a námrazy, které obsahují imise, tam jde převážně o prašný spad a kromě přímého účinku imisí na borůvku je tam významný i jejich nepřímý účinek. Jde o sukcesi imise - hromadné napadení hmyzem a následná houbová nákaza, po které nadzemní části borůvkových keříků hromadně odumírají. Zcela shodný průběh byl pozorován v roce 1984 na třech místech na Slovensku v porostech postižených různými druhy imisí. Další článek sukcese, tj. působení tetřevovitých ptáků, což bylo hlavním podnětem ke studiu hynutí borůvek v horských oblastech Čech i na Slovensku, už na Kokořínsku nepřichází v úvahu, protože zde po roce 1930 nebylo hnízdění tetřeva zaznamenáno. KOKEŠ (1979) se ve studii o původu, příčinách a konci šíření tetřeva hlušce v pražském okolí sice o Kokořínsku nezmiňuje, ale v mapce celkového rozšíření tohoto ptáka v Československu (HUDEC a ČERNÝ 1977) jsou přibližně v oblasti Kokořínska nebo jeho okolí čtyři zákresy o hnízdním výskytu před rokem 1930. V této mapce, která je výsledkem práce početnějšího kolektivu autorů, není zakreslen výskyt tetřeva hlušce v době hnízdění kolem roku 1935 na Lanškrounsku, např. v Panském lese mezi Dolní Čermnou a Jakubovicemi. Tento výskyt patrně nebyl zaznamenán ani publikován, neboť hajný jej tajil před myslivci i nadřízenými. Tetřev tam po roce 1945 nevymizel pro úbytek potravní základny, nýbrž důvodem tohoto vymizení byla nejspíše jiná změna v biocenoze - nástupem černé zvěře. Na Kokořínsku byly borůvky hromadně napadeny červcem štítenkou bílou /Chionaspis salicis L./, jehož štítky hustě pokrývaly značnou část větévek a kmínků. Tento červec není specifický pro borůvku nebo čeleď Ericaceae, jako např. Phyllostroma myrtilli (KALTENBACH), nýbrž žije na rozmanitých listnatých stromech
91
6. Šťítenka bílá - Chionaspis salicis na větévce borůvky /orig. A.Příhoda/.
a keřích, zvláště na olších, jeřábech a lípách, ale i borůvce a brusině. Specifičtí červící jsou mnohem citlivější ke změnám životního prostředí než polyfágnější druhy, kteří se někdy na směněných stanovištích přemnožují. Oslabení sáním červců nebo mšíc a zvláště vpichy pronikající hluboko do pletiv živné rostliny umožňují rozmanité houbové nákazy, především houbami ze skupiny Pyrenomycetes, i přechod těchto hub od saprofytismu k parazitismu. Takto oslabené borůvky na Kokořínsku napadala houba popsaná jako Cytospora petrakii ZIMM. 1920 (Hedwigia 62: 300). Podle GORIVIŠVILIHO (1962) je tato houba totožná s houbou Cytospora leucosperma FR., která je konidiovým
7. Houba Cytospora petrakii ZIMM.: a-suchá větévka borůvky s pyknidami, b,c- řezy pyknidou, d- konidiofory, e - konidie /orig. A. Příhoda/
92
stadiem vřeckovýtrusné houby Valsa ambiens (PR.) FR., žijící na nejrozmanitějších listnatých dřevinách. Nákaza byla patrná ještě na živých větévkách borůvek, kde se na jaře vytvářely zárodky dosud nezralých pyknid, které dozrály až v létě nebo na podzim po odumření větévek. Na suchých větévkách byly nalezeny zralé pyknidy zřejmě z loňského roku, ale nikoli vřeckovýtrusné stadium. Keříky napadené pouze červcem, bez houbové nákazy, sice živořily, ale zůstávaly živé, po následné nákaze houbou však nadzemní části zcela odumíraly. Oddenky a kořínky však zůstávaly živé a borůvčí se zcela zničenými nadzemními částmi v předchozím roce, na kterých pak nepřežili ani červci, začalo na jaře 1984 regenerovat. Svědčí to o tom, že imisemi nebyla zničena mykorhizní houba, bez níž borůvka není schopná života, a proto se také naší domácí borůvka nedaří v umělé kultuře v zahradách. Mykorhizní houby mohou být průmyslovými imisemi zničeny v těch oblastech, jejichž ovzduší kromě sloučenin síry obsahuje také fluór, jehož rozpustné sloučeniny jsou velmi fungicidní. Tento prvek se vyskytuje v imisích poškozujících Jizerské hory, Krkonoše a Orlické hory. Mělnické elektrárny, které zpracovávají západočeské hnědé uhlí, mají v imisích především oxid siřičitý. První dvě elektrárny s roční spotřebou 2 500 000 tun hnědého uhlí měly roční produkci oxidu siřičitého 123 000 tun. Třetí elektrárna zahájila provoz v prosinci 1982 s roční spotřebou uhlí 2 500 000 tun, což odpovídá dalším 73 000 tunám oxidu siřičitého v imisích, takže celkové produkce imisí od roku 1983 činí asi 196 0620 tun oxidu siřičitého ročně. Protože jde o oblast, kde převládá západní vítr, největší část imisí je zanášena směrem na Kokořínsko. V biocenózách chráněného území lze proto očekávat velké změny, které postihnou především lesní hospodářství, a proto by bylo žádoucí je sledovat jak opakovanými chemickými rozbory, tak i podle rozmanitých biologických ukazatelů. Na žádost správy Chráněné krajinné oblasti Slovenský ráj se vyšetřily příčiny hynutí borůvek ve Slovenském ráji a na vrchu Kozovec v Slovenském rudohoří, které bylo výborným srovnáním s podobným jevem na Kokořínsku. Hlavním zájmem bylo zachování tetřeva hlušce v této oblasti, kde byl doposud v dobrém stavu a byla obava, aby ztrátou potravinové základny se jeho počet nezmenšoval nebo dokonce úplně nevymizel. Domněnka, že Slovenský ráj není postižen průmyslovými imisemi a že jejich zdroje jsou dostatečně vzdáleny, aby se projevovaly škodlivě, ukázala se při kontrole /hynutí lišejníků a ztráta starších ročníků smrkového jehličí/ dne 6. září 1984 mylná. Při kontrole lokalit Velká a Malé Knola, Grajnar a Murán ve východní části Slovenského ráje se ukázalo, že hynutí borůvek má zcela shodný průběh jako na 93
Kokořínsku, a to přemnožení červce a následné usychání po nákaze houbou Cytospora petrakii ZIMM., která právě začínala být plodná. Hynutí borůvek však nebylo tak hromadné jako na Kokořínsku. Epifytické lišejníky odumírají převážně na východní straně kmenů; příčinou tohoto odumírání je voda stékající z větví po kmenech, což svědčí o předpokládaném zdroji imisí z Rudňan. Východní svahy a vrcholové partie však nebyly imisemi poškozeny souvisle, nýbrž v pruzích v závislosti na geomorfologickém utváření terénu. Hynutí lišejníků bylo zcela nedávného data. Na vrchu Kozovec /1233 m n. m./ východně od Švermova bylo při kontrole 13. září 1984 zjištěno odumírání borůvek se shodným průběhem na západním a severním svahu /se současným hynutím lišejníků a s úbytkem starších ročníků jehličí na smrcích/. Směr imisí byl od jihovýchodu, což odpovídalo znečištění od průmyslových podniků v obci Nižná Slaná jižně od Dobšiné. Vysoké kopečky starých keříků borůvek byly odumřelé převážně jen z jedné poloviny na východní nebo jihovýchodní straně, kdežto jejich severozápadní část byla dosud živá. Při pohledu od jihovýchodu proto porosty borůvčí vypadaly jako hrozivě postižené hromadným hynutím, avšak při pohledu opačným směrem budily zdání ještě poměrně dobrého stavu. Shodným červcem tam byly napadeny i brusiny, ale v menším množství a bez následné houbové nákazy, takže nebyly postiženy větším odumíráním a mnohdy byly dosud plodné. Stálezelené dřeviny, k nimž patří i brusina, jsou mnohem citlivější k přímému poškozování imisemi než opadavé dřeviny, které každoročně obnovují listí nebo jehličí. V tomto případě však byla opadavá borůvka mnohem vážněji poškozena, což by svědčilo spíše o nepřímém následku imisí v sukcesi napadení hmyzem a houbou. Pronikání imisí do jižní části Slovenského ráje bylo v následujících dnech sledováno podle hynutí lišejníků mezi Dobšinou, Stratenou, Dobšinskou Mašou, Dedinkami a okolím Bielé Vody. Imise tam pronikají od Dobšiné v pruzích podle utváření terénu, mezi nimiž jsou pruhy dosud zdravých porostů s dosud dobrým stavem lišejníků. Podle lišejníků bylo možno odlišit i porosty postihované imisemi již delší dobu, kde už také odumřely jedle a na bucích bylo možno najít jedině leprariová stadia lišejníků na nejchráněnějších místech v dutinách pod kořeny velmi starých stromů. Zcela nové však bylo odumírání keříčkovitých lišejníků na dosud zdravých jedlích podle elektrovodu k Dobšinské Maše. Tato biologická kontrola imisí potvrdila a doplnila zcela nezávisle prováděnou práci B. MAŇKOVSKÉ (1984) v oblasti jižně a východně od Slovenského ráje 94
chemickými rozbory vzorků ze smrku, buku a dubů na arzén, kadmium, měď, rtuť, olovo, antimon, síru a zinek a zjišťováním pH v půdě. Podle biologických ukazatelů zóna ohrožení imisemi přesahuje území studované Maňkovskou. Jak zjistila Maňkovská, imise postupují ve shodném směru od průmyslových podniků. /O tom, že jsme různými metodami sledovali nezávisle na sobě shodné otázky v blízkém sousedství, jsme se dozvěděli až po ukončení prací./ Kromě produkce oxidu siřičitého je v této oblasti velmi závažný spad sloučenin arzénu a antimonu z Nižné Slané i Rudňan, ke kterému z Rudňan přistupují i sloučeniny rtuti. Ve sledované oblasti nebyly borůvky zničeny v takovém množství, aby tam nezůstalo pro tetřevy ještě dostatek potravy. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou borůvky znečištěny průmyslovým spadem, neboť tato základní potrava pro kuřata tetřeva s příměsí arzénu, antimonu nebo i rtuti jim rozhodně není prospěšná. Chemická rozbory vzorků ze smrku, buku a dubů by proto bylo třeba ještě doplnít rozborem borůvčí i plodů borůvek. Západně od Kozovce u Červené Skaly zřídil Výskumný ústav lesného hospodárstva ve Zvolenu stanici pro umělý odchov tetřeva hlušce. Když se po dva roky za sebou nepodařilo dochovat kuřata tetřevů do dospělosti, byla stanice zrušena a výzkumný úkol umělého odchovu tetřeva byl zastaven. V místech, kde původní populace tetřeva mizí, protože se změnily ekologické podmínky pro jeho existenci, není při nasazení uměle odchovaných tetřevů naděje ha úspěch. Další zcela shodný případ hynutí borůvek v lese poškozovaném imisí se stejnou sukcesí červec-houba byl koncem října 1984 sledován v sedle mezi Príslopem a vrcholem Magurky nad Ždiarem v Tatranském národnín parku. Tudy totiž pronikají imise z Polska a přecházejí mezi Hlúpým a Ždiarskou Vidlou do Zadných Meďodolů; po zničení reliktních smrkových porostů mezi Kolovým plesem a Brankou v Žádných Meďodolech se jim pak otevřela cesta až do Javorové doliny, což lze v posledních letech sledovat jak podle rychlého hynutí epifytických i skalních lišejníků, tak i podle postupu dřevokazné chorošovité houby outkovky různotvaré - Antrodia heteromorpha (FR. ex FR.) DONK. Rozšíření této houby bylo sledováno po 30 let předtím v oblasti Belianských Tater, kde se omezovala pouze na rašeliniště, nejkyselejší podmáčené smrčiny a porosty olše šedé se smrkem na kyselých náplavech Javorinky /skupiny lesních typů Piceetum relictum acidofilum, Pineto-Piceetum sphagnosum, Piceetum montanum sphagnosum, Piceetum montanum turfosum a Piceeto--Alnetum/. Po
95
okyselování půdy imisemi začala tato houba pronikat i do jiných typů smrčin v Belianských Tatrách a uměle založených smrčin Spišské Magury. Pronikáním imisí z Polska může být ohroženo i stálé hnízdiště tetřevů v Tristarské dolině. Aby se snížilo pronikání imisí z Polska, bylo navrženo vysázet jako clonu po hřebeni od Suchého vrchu při polské hranici /nad Vojtasovou/ k Príslopu nad Ždiarom a odtud po hřebeni Magurky ochranný porost složený ze směsi buku a modřínu jako nejodolnějších k imisím. Touto směsí by bylo účelné zalesnit i imisemi postižené části při východním okraji Slovenského ráje, dále hřeben mezi Dobšinou a Dedinkami jižně od Slovenského ráje a rovněž i postižené části vrchu Kozovec, kde jedle a smrk citlivé k imisím nemají v dohledné budoucnosti naději na přežití a po jejich zániku se otvírá cesta imisím do dalších porostů. Směs buku s modřínem je po hospodářské stránce velmi produktivní, odolná proti požárům i mnoha škůdcům a chorobám, nutná je ovšem vhodná provenience obou dřevin pro daný vegetační stupeň i geologický podklad. Geobotanici a typologové mají sice proti ní námitky, že se v přírodě takový typ lesa nevyskytuje a je zcela umělý. V západní části Slovenského ráje v sousedství rezervace Sokol však zůstal takový reliktní porost zachován; v nedávné době zde byly pokáceny přes 120 let staré modříny, avšak zůstalo přirozené zmlazení modřínu s bukem, které by bylo účelné připojit k rezervaci Sokol a dále sledovat jeho přirozený vývoj. Kde nelze odstranit zdroje průmyslových imisí, nezbývá než přizpůsobit lesní hospodářství změněným podmínkám. Reliktní biocenozy vystavené trvalému intenzivnímu vlivu imisí nelze uchránit tím, že se ponechají bez jakéhokoli zásahu, neboť by to znamenalo odsoudit je jen k postupnému, někdy však i velmi rychlému zániku a uvolnit cestu imisím do dalších, dosud jen málo narušených biocenóz. Pokud jde o opatření na ochranu nebo zmírnění účinku imisí na Kokořínsku, které se začalo projevovat až v posledních letech po výstavbě nových elektráren /avšak velmi intenzívně/, je napřed nutný podrobný výzkum s detailním zmapováním imisemi postižených a vážně ohrožených porostů, a to jak podle chemických rozborů, tak i podle biologických ukazatelů. Entomofauna a houbové nákazy borůvky byly i mimo imisní oblasti sledovány v různých biocenózách a množství výsledků tohoto průzkumu by poskytlo materiál na obsáhlou samostatnou publikaci. Pro srovnání jsou uvedeny jen některé poznámky vztahující se k napadení borůvky čěrvcem. Nejvhodnější lokalitou pro soustavná pozorování byly východní svahy hory Paradajz /939 m n. m./ nad Banskou Štiavnicí, 96
protože se nalézá blízko pracoviště a dosud se zde neprojevují účinky imisí ze Žiaru nad Hronom postihující hlavně návětrné jižní a jihozápadní svahy a některé doliny, kudy protahují větrné proudy. Původním lesním typem na této loka lítě byla kyselá smrková buřina /Fagetum abietino-piceosum/, ve které bylo lesním hospodařením zvýšeno zastoupení smrku. Od nepříliš velkého počtu loňských samiček červců zůstaly na stoncích borůvek bílé chomáče s přezimujícími vajíčky, z nichž se vylíhlo velké množství larev, které obsadily stonky i listy. Borůvky byly současně napadeny housenkami píďalky, které skeletovaly listy a způsobily značnou ztrátu asimilační plochy. Píďalku určil dr. J. Patočka jako Jodis lactearia (L.). Na listech skeletovaných housenkami píďalky larvy červce hynuly /což se sledovalo i v laboratoři/.)
8. Slunéčko čtyřskvmné - Exochomus quadripustulatus: a-pohled shora, b-pohled ze strany, c-larva, d-kukla /orig. A. Příhoda/.
97
9. Slunéčko dvojskvrnné = Chilocorus bipustulatus /orig. A. Příhoda/.
Kromě píďalky se tam ve velkém počtu objevily i černé larvy slunéček, které zničily velkou většinu červců. Zbylé červce pak požírala i dospělá slunéčka, patřící většinou k druhu slunéčko čtyřskvrnné - Exochomus quadripustulatus (L., méně se zde vyskytovalo i slunéčko dvojskvrnné - Chilocorus bipustulatus (L.), které bylo v imisních oblastech v roce 1984 pozorováno pouze na jediném místě a jen v nepatrném množství na jediném keříku borůvky na poměrně chráněném místě ve východní části Slovenského ráje. V teplejších kyselých doubravách jižního Slovenska, které nebyly postiženy imisemi, ničilo červce na borůvkách slunéčko polní -Hyperaspis campestris (HRBST.). ROUBAL (1936) uvádí ze Slovenska všechna tato černá slunéčka ničící červce /i některá další/ jako hojná, velmi hojná až obecná. Jejich současné rozšíření speciálně ve vztahu k imisím by bylo potřebné sledovat po delší dobu /zvláště s ohledem na propagovanou, ale v praxi málo uplatňovanou biologickou ochranu/. Mnoho parazitů a predátorů škodlivého hmyzu je zřejmě
10. Slunéčko polní - Hyperaspis campestris /orig. A. Příhoda/.
98
citlivých nejen k pesticidům, ale i k chemickému znečištění jiného původu. Píďalka Jodis lactearia, která poněkud konkuruje larvám červců a žije na břízách, olších, dubech, buku, habru, lísce i borůvce a dalších dřevinách,je poněkud polyfágní. Z Banské Štiavnice ji zaznamenali Abafi-Aigner, Pável a Uhryk už roku 1896 (HRUBÝ 1964). Speciálně na borůvce žije příbuzná píďalka Jodis putata(L.). Ze Slovenského ráje ji uvádí na několika místech REIFRICH (1960), jako ne příliš hojnou, ale častou u Dobšiné. Ve sledovaných porostech borůvek této oblasti v roce 1984 se nepodařilo najít ani tuto píďalku, ani nápadnější požerky housenek na borůvce. Borůvky pod Paradajzem u Banské Štiavnice byly v roce 1984 navíc ještě značně postiženy suchem, přesto však byly bohatě plodné, i když plody byly suchem poněkud zakrnělé a drobnější než obvykle. Houba Cytospora petrakii ZIMM. zde byla nalezena jen na jednotlivých zaschlých větévkách, a i když byla napadena dvěma druhy hmyzu, borůvčí neodumíralo. Za zmínku stojí, že sukcese imise - napadení červcem a následné infekce houbami přecházejícími od saprofytismu k parazitismu - byla zjištěna i na jiných dřevinách. V Jizerských horách na jalovcích postižených imisemi hynuly po přemnožení červce keře po napadení houbou Cytospora dubyii SACC. a totéž bylo pozorováno i na jalovcích pěstovaných v městském prostředí v zahradách nebo na hřbitovech, kde byly keře jalovců značně zaprášené a vystavené imisím z motorových vozidel i z jiných zdrojů v blízkém okolí. V roce 1984 pak bylo hlášeno z více míst v Praze a v blízkém okolí hynutí zeravu západního - Thuja occidentalis L., kde byly na vzorcích z velmi zaprášených keřů nalezeny štítky zatím blíže neurčených červců a následné nákazy několika druhy hub, za normálních okolností jen saprofytických. Jsem si vědom toho, že jedinec nemůže za krátkou dobu zpracovat ekologii biocenóz postižených imisemi v celém rozsahu a že názory vyslovené v tomto příspěvku zatím nelze pokládat za všeobecně platné závěry. Příspěvek je míněn spíše jako podnět k velmi potřebným ekologickým studiím pro širší kolektivy a zvláště pro amatéry organizované v různých vědeckých společnostech a svazech ochránců přírody, pro zájmové kroužky na školách apod. Zvláště členové entomologických společností by měli v tomto směru příležitost přispět k řešení velmi aktuálních otázek ochrany životního prostředí a odpoutat se od prostého sběratelství k faunistickému a ekologickému výzkumu. 99
Zusammenfassung 1980-1984 war in der Umgebung Kokoříns ein massenhaftes Eintrocknen des Heidelbeerkrautes zu verzeichnen. Seit 1979 wird dieses Gebiet mit den Immissionen der neuerbauten Kraftwerke bei Mělník verseucht. Die schädlichen Auswirkungen haben sich zunächst im Gesundheitszustand der Fichtenbestande niedergeschlagen und Hand in Hand damit ging auch das Eintrocknen des Heidelbeerkrautes. Auf dieser Pflanze haben sich die Schildläuse Chionaspis salicis L. übervermehrt, und es folgte die Infizierung von bisher lebendigen Zweigen durch das Pilz Cytospora petrakii ZIMM. Das Absterben von Heidelbeersträuchern infolge der Immissionen im nordöstlichen Böhmen wurde von PORKERT beschrieben. Hier hat es sich auch auf die Waldhühner /Tetraonidae/ negativ ausgewirkt, für die Heidelbeeren eines des Grundnahrungsmittel darstellen. Ähnliche Probleme, so der Autor, tauchen jedoch nicht nur im Gebiet Kokoříns auf, sondern auch in drei Gebieten der Slowakei, wo es zum Aufeinanderfolge "Immission Schildlause-Befall - Pilz Cytospora petrakii ZIMM" kam. In der von den Immissionen nicht betroffenen Gegenden der Slowakei wird die Vermehrung des Sehildlauses durch die Marienkäfer Exochomus quadripustulatus L., Chilocorus bipustulatus L. und Hyperaspis campestris HBST. gedrosselt. Die Sukzession "Immission - Schildlaus-Befall - Pilzinfektionen" hat der Verfasser auch im Falle der Holzgewächse aus der Gattungen Juniperus und Thuja beobachtet. Literatura ABAFI-AIGNER.L., PÁVEL,J., UHRYK,F,, 1896: Ordo Lepidoptera. - Fauna Regni Hungariae III., editio separata 1-82. Budapest. ALSTAD.N.N., EDMUNDS J., G.F., 1982: Effects of air pollutants on insect populations. Ann. Rev. Entomol., 27: 369-384. ANONYMUS 1985: Elektrárna Mělník.-Lidé a Země, 34: 96. ANONYMUS /LM/, 1984: Umělý odchov tetřevů a dropů na Slovensku. - Krásy Slovenska, 61 (12): 47. BERGMANN,A., 1951-55: Die Grossschmetterlinge Mitteldeutschlands. Jena. CZUCHAJOWSKA,Z., 1979: Seasonal changes of pH-and buffer capacity of aequous homogenates of Vaccinium vitia-i- and Vaccinium myrtillus leaves. – Acta Soc. Bot. Poloniae, 48 (1): 35-46. CZUCHAJOWSKA,Z., STRACZEK,T.,1979: Seasonal changes of pigment concentration in the leaves of Vaccinium myrtillus and Vaccinium vitis-idaea and the influence of industrial emissions. -Acta Soc. Bot. Poloniae, 48 (4): 551-558.
100
GVRITIŠVILI, M.N., 1982: Griby roda Cytospora Fr. v SSSR.-Tbilisi. HODEK,I.,1973: Biology of Coccinellidae. - Praha. HRUBÝ,K., 1964: Prodromus Lepidopter Slovenska - Prodromus Lepidopterorum Slovaciae. - Bratislava. HUDEC,K., ČERNÝ,W. /red./, 1977: Ptáci- Aves II. Fauna-ČSSR 21. - Praha . HUTTUNEN,S, 1975: The influence of air pollution on the forest vegetation around Oulu. Aeta Univ. Oulensis, Ser. Sci. Rer. Nat., 33: Biol. 2. KOKEŠ,0., 1979: Původ, příčiny a konec šíření tetřeva hlušce /Tetrao urogallus L./ v pražském okolí. - Bohemia centralis, 8: 175-191. MÁLEK,J.,1983: Typologický systém vojenských lesů pro ČSSR s nástinem biocenologie lesa. - Praha. MAŇKOVSKÁ,B.,1984: The effects of atmospheric emissions from the Krompachy, Nižná Sluná, Rudňany iron ore mines on forest Vegetation and soils. - Ecology /ČSSR/, 3 (3): 331-344. MOTTL,S., 1955: Ubývání tetřeva /Tetrao urogallus L./ v ČSR. - Ochr. Přír., id: 237-239. PORKERT,J. ,1975: Methodische Gesichtspuncte zum Studium der Ökologie der bedrohten Tetraoniden-Populationen. - Beitr. Jagd.-Wildforsch., 9: 417-429. -
Berlin.
PORKERT,J.,1980: K antropickým vlivům na populace tetřevovitých /Tetraonidae/. Opera Corcontica, 47: 31-42. PORKERT,J., 1982: Ke strukturálním změnám biotopů tetřevovitých /Tetraonidae/ v hřebenových
partiích východních Sudet
a jejich
vztahům
k imisím škodlivin
transportovaným srážkovými vodami. - Opera Corcontica,19: 165-182. PŘÍHODA,A.,1981: Houby Kokořínska. - Bohemia centralis, 10: 71-92. PŘÍHODA,A., 1982: Fytopatologické důsledky působení průmyslových imisí na lesní společenstva. - Lesnictví, 28: 889-892. - Praha. REIPRICH,A., 1960: Motýle Slovenska. Oblasť Slovenského Raja. - Bratislava. ROUBAL,J.,1936: Katalog Coleopter /brouků/ Slovenska a Podkarpatské Rusi na základě bionomickém a zoogeografickém, II. - Bratislava.
Adresa autora: Doc. ing. Antonín Příhoda 252 67 Tuchoměřice 26
101
102
