… HURÁÁÁ, BUDOU PRÁZDNINY!!! Milí farníci, pospícháte? Samozřejmě, že ano. Náš svět klade velký důraz na výkonnost, akci, rychlost a výsledky. „Kdo drží krok, jde. A ten, kdo nemůže, je občas ušlapán.“ Nemusíme však jednat tímto způsobem. Můžeme zvítězit nad takovým systémem dříve, než nás vyčerpá a zničí. Předkládáme vám několik tipů, jak se v nadcházejících letních prázdninách na chvíli zastavit a jak znovu objevit to, co už máte: čas, dostatek času. Můžete zde nalézt rady, jak objevit svou vlastní cestu, jak využívat čas ve větším pokoji a uvolnění. A to i v tom nejrušnějším životě. Zpomal. Bůh v nebi také nepospíchá. Nejsi odpovědný za to, abys všechno udělal ty. Rozděl si velkou práci na několik malých částí. Jestliže Bůh stvořil svět postupně, můžeš to ty udělat lépe? Dopřej si čas, abys mohl žasnout. Bez úžasu je život pouhou existencí. Jednou za čas a pomalu si vypočítej všechny své dary, všechna svá obdarování. Sedávej někdy potmě. Naučí tě to vidět a slyšet, vnímat a čichat. Mluv pomaleji. Mluv méně. Nemluv. Komunikace se neměří slovy. Naslouchej slovům, která říkáš, zvláště když se modlíš. Udělej si čas na čtení Bible, poezie, dobrých knih. Přemýšlivé čtení obohacuje. Udělej si čas, aby sis hrál. Dělej někdy věci, které děláš rád. Na věku nezáleží. Dítě ve tvém nitru se potřebuje zotavit.
TÉMA MĚSÍCE: ODPOČINEK
Aby se člověk opravdu celkově zotavil, je dobré dát odpočinout nejen tělu, ale umožnit zotavení a pokoj i duši. Tělo si dobře odpočine a posílí v přírodě. Psychika dojde odpočinutí v prostředí, kde jsme přijímáni a milováni skrze odpuštění. Duše si odpočine v modlitbě – v setkání s Bohem, který je zdroj a původce všeho dobrého. Jen on je dárcem pokoje, který svět nemůže dát... Sám Ježíš se často odebíral na „opuštěné místo“ do přírody, aby se zotavil. Ani ty se proto s ním neboj vyjít! Najdi si své klidné místo. Nech se naplňovat rytmem přírody. Uvolněně naslouchej zvukům a tichu přírody. Pozoruj větve stromů, žasni nad leskem kapek rosy nebo nad jednoduchostí pokojové rostliny... Zůstávej v klidu. Pak začni ve svém srdci děkovat Bohu za vše, co jsi objevil. Takto v přírodě zakusíš blízkost Toho, který toto vše utvořil. Jen v Jeho blízkosti si můžeš opravdu odpočinout a zotavit se. Vyzkoušejme to letos při své dovolené! 1
CO SE DĚJE FARNÍ KNIHOVNA NA FAŘE
Od neděle 23. 5. si po každé nedělní mši svaté můžete půjčovat knihy v naší nově zřízené Farní knihovně na faře. Po Farní prodejně knih je to už druhý pokus, jak vám, milí farníci, usnadnit přístup ke kvalitní duchovní literatuře. Proto neváhejte a určitě naši knihovnu navštivte. Seznam nabízených knih naleznete na nástěnce v žebračce či na faře. Zároveň prosíme vás všechny, kteří vlastníte nějaké dobré knihy, které již nepotřebujete nebo vám doma překáží, abyste je naší knihovně věnovali. Pomůžete tak rozšířit naši nabídku. Půjčovné se neplatí, více informací vám jistě ráda poskytne paní Marie Kuchyňková, která knihovnu založila a pečuje o ni.
V KOSTELÍKU MÁME NOVÉ NÁSTĚNKY
Jistě jste zaregistrovali, že v žebračce a na sloupech vzadu v kostele nám přibyly nové nástěnky. Upravil a připevnil nám je tam pan Jaroslav Novák ml., kterému tímto děkujeme. Nástěnky budou sloužit především pro výstavu fotografií ze života naší farnosti. Tyto fotografie si můžete nejenom prohlédnout, ale i zakoupit. Stačí, když na seznam u nástěnek napíšete své jméno a číslo fotografií, které byste rádi vlastnili, a my vám je co nejdříve vyhotovíme a připravíme v obálce do košíku, který také najdete u nástěnek. Cena jedné fotografie je 5 Kč.
MODLITBY MATEK
Jistě si ještě pamatujete svaté misie, které v naší farnosti proběhly v roce 2002. V té době k nám přijely i dvě dámy z Brna a zeptaly se nás, jestli bychom se nechtěly dlouhodobě modlit za naše děti. Přivezly s sebou i brožurky s návodem. Souhlasily jsme, proto se s námi pomodlily, abychom pochopily některá těžší místa těchto modliteb. Po nějaké době jsme se domluvily s mojí sestrou a švagrovou, nechaly jsme si brožurky rozmnožit a začaly jsme se každý týden modlit. Vždy ve stejnou dobu. Časem se naše společenství rozrůstalo, a v současné době se nás takto modlí sedm. Scházíme se každou středu odpoledne, vždy u jedné z nás doma. Pomodlíme se Růženec, Modlitbu matek a nakonec přidáme modlitby na aktuální téma – za nemocné, za zemřelé, kteří nám odešli, za šťastný porod maminek, za nenarozené děti, za kněze, mládež apod. Za dobu, co se takto k modlitbě scházíme, už nám tři členky odešly, jiné se přidaly, takže je nás stálý počet. Máme velkou důvěru v Pána Boha, že naše prosby slyší. Některé vyslyší hned k naší radosti a posile, jiné později, některé jinak, než si představujeme, ale vždy k našemu dobru. Podrobnosti o tomto společenství najdete na našich farních stránkách. Štěpánka Nováková 2
OHLÉDNUTÍ PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ
Dne 2. května 2010 jsme v kostele sv. Anny společně slavili mši svatou, při které poprvé přijala Tělo Páně děvčata Hana Glozová, Nela Kobzová, Marie Langerová a Nela Surmanová. Chtěli bychom poděkovat nejenom otci Ondřejovi za pěknou slavnost, ale také katechetce, „tetě“ Marušce Kuchyňkové za přípravu našich dětí v hodinách náboženství a zpěvákům ze sboru za hudební doprovod. Všechny rodinné příslušníky, známé, ale i neznámé prosíme o modlitby za tyto děti, aby na tento den vzpomínaly jako na krásný nový začátek setkávání se s Pánem Ježíšem. Prosme všichni, ať den prvního sv. přijímání není posledním, ať vytrvají a rostou ve víře. Za vaše modlitby děkujeme. Rodiče Naše čtyři odvážné slečny se na tento svůj velký den připravovaly celý školní rok. A nepochybujte o tom, že taková příprava je velmi náročná a zdlouhavá. Někteří z vás ji jistě ještě mají v živé paměti. Ale pro ty z vás, kteří jste už zapomněli, jak taková příprava vypadá, jsme s našimi slečnami připravili menší rozhovor. Tak, holky, kdy jste se začaly připravovat na první svaté přijímání? Nela K.: V září. Maruška: Ne, to bylo přece pozdějš. Nela S.: No až tak od ledna, nekdy po Vánocích. Pamatujete si, co jste se učily jako první? Hanička: Desatero. A kolik přikázání je v Desateru? Všechny: No deset, néé? (smích) A pamatujete si ještě něco z toho, co jste probíraly? (chvíle ticha) Maruška: To bylo až poslíš. Nela S.: Nó, pak jsme se učily něco o mši. Hanička: A o zpovědi. Nela K.: To bylo těsně před přijímáním. Co pro vás bylo na celé přípravě nejtěžší a co naopak nejlehčí? Hanička: Nejtěžší je Desatero. Ostatní: Jo! Nela K.: Já ho neumím ani doteď. Mně to moc nejde, já strašně zapomínám. Já opakuju po ostatních. Hanička: My bysme ho samy taky nevyjmenovaly. Maruška: Ono je to sice důležitý, ale je to těžký. Nela S.: Protože když ho porušíš, tak máš hřích. Maruška: To uděláš něco zlýho a Ježíše to potom mrzí. Hanička: Aji mě to pak mrzí. Maruška: A nejlehčí bylo, když jsme si malovaly. Nela K.: A ještě nejlehčí byla zpovědnice. Nela S.: To jo, ale poprvní jsem se bála. A jaké to vlastně bylo u první zpovědi? Nela K.: Dobrý. Nela S.: No, tak padesát na padesát. Docela to ušlo. Hanička: Já jsem aji brečela, protože jsem se bála pana faráře. Nela S.: Ale panu faráři nebylo vůbec rozumět. Nela K: Já jsem mu rozuměla, ale za tu chvilku, co jsem vylezla ze zpovědnice, jsem zapomněla, co se mám pomodlit. Maruška: Jo, to já taky, ale vzpomněla jsem si. 3
Chodily jste po celý rok do kostelíka? Nela S.: Jo, ale někdy jsme zapomněly. Maruška: Já jsem chodila vždycky s mamkou. Pomáhali vám nějak rodiče? Jak? Nela K.: Jó, třeba když jsme tady seděli na faře s panem farářem a všechno jsme domlouvali, tak mamka seděla za mnou a radila mi. Hanička: Tak proto jsi všechno věděla! Byly jste nervózní před přijímáním? Z čeho? Nela K.: Já ani né. Nela S.: Nelča je totiž úplný kliďák. Hanička: Já jsem se bála, jak jsme četly přímluvy. Nela S.: Jo, to bylo nejhorší. Já jsem se aji zasekla. Maruška: Já jsem si zakopla o šaty. Nela S.: Já taky, když jsme si klekaly. Jaký máte nejkrásnější zážitek z přijímání? Nela S.: Jak jsme přijímaly Pána Ježíše. Ostatní: Jó! Změnily jste se nějak od přijímání? Nela K.: Jo, přestala jsem mluvit sprostě. Nela S.: To já jsem s tím zase začala. (smích) Maruška: Na mně si nikdo moc ničeho nevšiml. A myslíte, že by to na vás mělo jít poznat, že jste byly u prvního přijímání? Nela K.: Jo, podle fotek. Maruška: A podle pozdravení, že řekneš: dobrý den. Jak byste vysvětlily, co je to svaté přijímání, někomu, kdo nechodí do kostela? Nela K.: Já nevím. Maruška: Že přijmeš Pána Ježíše pusou. Nela S.: A taky srdcem.
BIŘMOVÁNÍ
V sobotu 22. 5. 2010 jsme v naší farnosti oslavili další významný den – po roce a půl náročných příprav se svého dne dočkali i naši biřmovanci. Vy, kteří jste tento důležitý okamžik jejich života oslavili spolu s nimi v našem kostelíku, budete jistě souhlasit, že na tento den bude naše farnost dlouho vzpomínat. Svátost křesťanské dospělosti přijel našim biřmovancům udělit sám otec biskup, Mons. Vojtěch Cikrle v doprovodu svého kancléře, P. Jaroslava Čupra, kterého v naší farnosti dobře známe z loňského AnnaFestu, kdy celebroval nedělní poutní mši sv. Tuto významnou událost si nenechali ujít ani náš otec děkan, P. Pavel Kafka a P. Jaromír Smejkal, farář z Kurdějova. Všichni biřmovanci by vám jistě řekli, že to nejhorší, čeho se před biřmováním obávali, byly zvídavé biskupovy otázky, kterými si ověřuje připravenost biřmovanců. To byl možná důvod, proč se většině z nich na čele objevily krůpěje potu, když otec biskup dočetl evangelium, vzal do ruky biskupskou hůl a postavil se přímo před biřmovance. Po menším strašení se ale obrátil na našeho otce Ondřeje a raději si trochu vyzkoušel jeho. Otec Ondřej z toho měl samozřejmě velkou radost, i když ne tak velkou jako samotní biřmovanci. Naštěstí náš pan farář testem prošel, a tak mohlo všech 24 biřmovanců z našich třech farností obdržet pomazání jako symbol pečeti darů Ducha svatého. Otec biskup i biřmovanci odcházeli z kostela s úsměvem na rtech, ale to nejdůležitější je teprve čeká – prožít svůj život jako dospělí křesťané takovým způsobem, aby se za své činy jednou nemuseli stydět. Modleme se proto za všechny biřmované. 4
PĚŠÍ POUŤ DO ŽAROŠIC
Už poosmé se naši farníci přidali ke skupince kobylských, kteří každý rok, vždy 8. května, vyráží na pěší pouť do poutního místa Žarošice. Asi není potřeba dlouze popisovat, jak náročná a krásná zároveň tato pouť byla. Kdo se na cestu nevydá, nepochopí. Rádi bychom se ale chvíli zastavili u samotného poutního místa Žarošice. Možná někteří z vás nevědí, že právě zde už několik let slouží náš bývalý pan farář P. Josef Večeřa. V Žarošicích stávaly dva kostely: starší – poutní, zasvěcený Panně Marii, a mladší – farní, zasvěcený sv. Anně. Poutní kostel měl daleko větší význam než farní. Poutní místo Žarošice bylo známé po celé Moravě. Když se o něm dozvěděla i královna Eliška Rejčka, koupila Žarošice pro cisterciačky ze Starého Brna. Poté Žarošice obdarovala vzácnou sochou. Během třicetileté války poutní i farní kostel zpustly. V roce 1782 zrušil císař Josef II. starobrněnský klášter, proto Žarošice ztratily svou vrchnost. Postupně rušil poutě a 1. srpna 1785 byly zakázány úplně všechny poutě. Tím se kostel Panny Marie vstal „zbytečným“ a začal se připravovat k demolici. Když poutníci přišli 11. 9. 1785 na každoroční pouť v sobotu po svátku Narození Panny Marie a zjistili, že je kostel uzavřen, vnikli násilím do kostela, vzali sochu Panny Marie a přenesli ji do farního kostela sv. Anny v Žarošicích. Od té doby poutníci přicházejí na pouť do farního kostela v Žarošicích. Příští rok se tam určitě vydejte s námi! :-)
NAROZENINY OTCE ONDŘEJE
V sobotu 29. 5. 2010 jsme se spolu s farníky z Kobylí a z Vrbice sešli v kobylském kostelíku, abychom mší svatou poděkovali za 35 let života a výročí kněžského svěcení našeho otce Ondřeje. Mši svatou sloužil jeho dlouholetý kamarád otec Jacek Kruczek z Řečkovic, kterého známe díky občasným „záskokům“ i v naší farnosti. Během svého kázání otec Jacek zavzpomínal na klukovská léta, kdy otec Ondřej vyváděl takové lumpárny, že by do něho ani ti nejodvážnější neřekli, že z něho jednou bude kněz. Otec Jacek je o rok starší než náš Ondřej, a když si v semináři přečetl, že do prvního ročníku nastoupil nějaký Andrzej Wasowicz, ani ve snu ho nenapadlo, že je to jeho kamarád z dětství. A vidíte – přece se Pánu Bohu zachtělo povolat si tohoto „nezbedu“ za svého služebníka mezi lidmi. Cesty Páně jsou nevyzpytatelné... Kromě úsměvných vzpomínek však otec Jacek mluvil velice vážně o daru, jakého se nám v otci Ondřejovi dostalo. Vždyť nebýt jeho a ostatních kněží, kdo by nám uděloval svátosti? Kdo by sloužil mše svaté, uděloval rozhřešení ve svátosti smíření, oddával, pohřbíval? Někdy si opravdu neuvědomujeme, že kněz (ať už na něho máme jakýkoliv osobní názor) je jediný prostředník, skrze něhož nám mohou svátosti proudit. Bohužel kněžích nám ubývá – vždyť v letošním roce budou v celé naší republice vysvěceni pouze dva novokněží! Proto děkujme za našeho otce Ondřeje, modleme se za něho a vyprošujme mu u Boha požehnání a sílu, aby dokázal správně vést všechny tři naše farnosti a každého z nás. Aby Bůh nedopustil, že by naše farnost jednou zůstala bez kněze... 5
VÝLET DĚTÍ DO BONGA
Už se pomalu stalo tradicí, že vždycky na začátku a na konci školního roku se naše malá, menší i úplně nejmenší farníčátka vypraví pořádně si „zablbnout“ a zařádit do zábavního parku Bongo v Brně. Ani letos tomu nebylo jinak. A tak jsme 15. 5. opět požádali našeho dvorního pana řidiče Josefa Otáhala z Kobylí, a on nás opět bezpečně přivezl na místo činu. Člověk by si myslel, že po pár hodinách nepřetržitého skákání na trampolínách, lezení po horolezecké stěně, sjíždění toboganů a skluzavek, balonkových bitek a plazení se po nafukovacích matracích toho ti prcci budou mít plné zuby. Opak byl ale pravdou a nám, dospělým, kteří jsme děti doprovázeli, se zdálo, že čím déle zde děti pobyly, tím více energie měly... Možná i proto se z úst většiny z nich ozývalo nesouhlasné „mrčení“, když jsme v 17.00 ohlásili balení věcí a odjezd domů. Ale víc protestů už naši siláci pro otvírající se pusu a padající víčka nezvládli. A cesta domů byla velice klidná... :-)
SVÁTEK TĚLA A KRVE PÁNĚ
V neděli 6. června 2010 se snad poprvé stalo, že brány našeho kostelíka zůstaly zamčené. Nikde ani živáčka a nic nenasvědčovalo tomu, že právě tuto neděli naše církev slaví jeden velice významný a krásný svátek – Slavnost Těla a Krve Páně. Ale nebojte se, brány nezůstaly zamčené nadlouho. Jenom se slavnostní mše svatá přesunula tam, kde by ji asi málokdo čekal – do samotného středu naší vesnice, na „sólo“ u kulturního domu. Vždyť kdy jindy se nabízí tak výjimečná příležitost požehnat celé naší obci a všem jejím obyvatelům, než právě v den Božího Těla? I když některým se tento nápad zdál přinejmenším hodně odvážný, opět se ukázalo, že když si dáme tu práci, když sneseme pár těžkostí a trochu nepohodlí ke cti a slávě Boží, dobrý Bůh se postará a požehná nám. A tak jsme spolu s naším otcem Ondřejem a jeho kamarádem otcem Robertem slavili mši svatou před očima těch, kteří si v neděli ráno šli do Bupra koupit pár rohlíků a pivo. A možná že i oni zaslechli něco z krásného kázání otce Roberta, který tak jasně a srozumitelně (samozřejmě po přeložení do češtiny) mluvil o tajemství Eucharistie a jejího místa v našem životě. Možná i jich se dotklo poselství, které nám otec Robert zvěstoval: „Eucharistie není sladká jako čokoláda, neuvidíme ji v televizních reklamách ani na billboardech, a přesto každý z nás cítí neklid a touhu po setkání s chlebem života...“ Slavnostní průvod ke kostelu už byl jen třešničkou na dortu, kdy sám Ježíš Kristus skrytý v Eucharistii procházel naší obcí a žehnal naší farnosti, obci, našim rodinám a každému z nás osobně. Děkujeme všem vám, kteří jste si dali práci s přípravou oltářů, s výzdobou a ozvučením, dětem, otcům Robertovi a Ondřejovi za jejich službu, naší schole Deo Gratias za krásný zpěv, a především pak našemu panu starostovi Václavu Surmanovi, který se znovu ukázal být ochotným a nepostradatelným pomocníkem. Vám všem upřímné Pán Bůh zaplať! 6
ANNAFEST 2010 Protože se již kvapem blíží svátek svaté Anny, patronky naší farnosti, a s ním i čtvrtý ročník setkání mladých – AnnaFest, věnujeme v tomto čísle zvláštní kapitolu právě informacím o našem festivalu, který zasáhne celou naši farnost i obec. A opět doufáme, že se AnnaFestu zúčastní každý z vás, protože i když je AnnaFest především setkáním mladých, program je sestaven tak, aby si v něm každý z vás našel něco pro sebe. Asi už víte, že letošní AnnaFest vypukne ve dnech 23.–25. července. Začne v pátek v 18.00 mší svatou. Po mši svaté se mladí ubytují v naší škole, navečeří se před farou, a od 20.00 zahájí AnnaFest seznamovací program šitbořické kapely Sch:o)k, která bude doprovázet celý sobotní program a nedělní mši svatou. Po skončení si všichni budou moci sednout k táboráku a opéct pár „špekoňů“ :-) Sobotní program už bude vypadat následovně: zahájení v 10.00 na pódiu v parku, dopolední skupinky, v 15.00 koncert, odpolední skupinky, v 16.30 katecheze P. Siostrzonka, S.P.U.M., ve 20.00 koncert Šatlavy, potom ve 22.00 večerní ztišení s milionem svíček v kostele a v 23.00 noční mše svatá s našim otcem Andrzejem. Podrobný program včas vyvěsíme na nástěnku v kostele. V neděli od 9 hodin vás všechny srdečně zveme na besedu s hlavním nedělním hostem P. Prokopem Siostrzonkem, převorem břevnovského kláštera, který bude sloužit i slavnou mši svatou v 10 hodin. Po skončení mše svaté bude program pokračovat pohoštěním a zábavou u cimbálu, takže pokud budete mít aspoň chvilku času, tak určitě zůstaňte i se svými návštěvami. Už teď se nás ptáte, jak bude nedělní mše svatá vypadat. A my vás ujišťujeme, že bude podstatně klidnější než vloni. V červenci budeme v našem kostelíku zpívat přede mší svatou hymnu k sv. Anně, abychom si ji společně mohli zazpívat na poutní mši. Opět také prosíme všechny naše maminky a babičky, aby nám pomohly s přípravami a opět pro návštěvníky napekly buchty a připravily pomazánky, které si mladí poutníci vždycky velice pochvalují. MOŽNÁ NEVÍTE: O víkendu 11.-13. 6. 2010 se v Praze uskutečnilo první oficiální setkání Aliance křesťanských festivalů v ČR, do které byl přizván i náš AnnaFest! Cílem tohoto unikátního projektu je zajistit vzájemnou pomoc a podporu všech křesťanských festivalů u nás. Náš AnnaFest jela do Prahy zastupovat Veronika Nováková. A její největší zážitek? „Do Prahy jsem jela s pocitem méněcennosti, ale už po prvním večeru jsem zjistila, že AnnaFest vůbec není tak malá a bezvýznamná akce, za kterou jsem ji v porovnání s jinými festivaly považovala. Všechny přítomné, mezi kterými byli čelní představitelé festivalů takových zvučných jmen, jakými jsou Verím Pane, JesusBreak, Worship, Dokořán, FreakFest, Pod Věží apod., zajímalo, jak je možné tak obsáhlou a velkou akci v tak malé farnosti zvládnout. Byla jsem velmi hrdá, že jsem mohla odpovědět, že s ochotnými a obětavými farníky jde všechno! :-) Velkým povzbuzením pro mě byl rozhovor s P. Jurajem Drobným z SR, který je zakladatelem snad nejznámějšího festivalu na Slovensku – Verím Pane a který mě utvrdil v tom, abychom i přes všechny potíže v našem úsilí pokračovali. Protože každé dobro něco stojí a cesta k němu je plná překážek.“ Více o Alianci na www.aliancefestivalu.cz. 7
CO DĚLAT, KDYŽ CHCI SVÁTOST SMÍŘENÍ
Kdybychom se zeptali, kdo z vás, milí farníci, se rád zpovídá, asi by většina z vás sklopila provinile oči. Bohužel je to tak, že i když jsme si vědomi, že ve zpovědnici nás nečeká nic menšího, než je Boží odpuštění, přesto se tam většina z nás zrovna dvakrát ráda nehrne. A je to přirozené, protože komu by bylo příjemné vyhrabat ve svém nitru špínu a zlé věci, které jsme provedli a které bychom nejraději úplně vymazali ze svých životů? Je těžké shrnout pár slovy celé tajemství, obrovský význam a radostnou naději, kterou nám zpověď přináší. Přesto se o to pokusme. Není nic podivuhodného na tom, že se člověk cítí někdy lépe, někdy hůře. Na každého z nás působí řada vlivů. Nejen zdravotní stav a třeba počasí, ale také naše vnitřní vyrovnanost i vnější okolnosti, které nás právě zasahují. Všechny moudré příručky duchovního života říkají, že si člověk nemá těchto nálad a rozpoložení příliš všímat, že se jimi nemá nechat poutat. Mohou ale nastat situace, kdy se ani v modlitbě, ani v křesťanském společenství nebudeme cítit dobře, a to proto, že nám bude překážet náš hřích. Ježíš je od zla zcela odpoutaný, a tak člověk, který ví, že udělal v lidských vztazích nebo ve vztahu k Bohu nějakou hrubku, se před ním necítí nejlépe. A také mezi ostatními křesťany je mu třeba trapně. Křesťana ohrožují v jeho postoji ke zpovědi dvě úskalí. Buď je v jeho očích zpověď znehodnocena, zredukována na zastaralý rituál, kterého se účastní jen proto, že to tak vyžaduje okolí, nebo uznává její potřebu jen z neurčitého strachu a pro znovunabytí ryze lidského klidu. V tom i onom případě se ztratil hluboký smysl zpovědi tím, že byla snížena úroveň čistě lidské praktiky, místo aby v účinném znamení svátosti víra viděla setkání s Ježíšem Kristem Vykupitelem. Kristův učedník, který se dopustil hříchu a z popudu Ducha svatého přistupuje k svátosti smíření, se má především celým srdcem obrátit k Bohu. Toto obrácení srdce, které v sobě zahrnuje lítost nad hříchem a předsevzetí vést nový život, je vyjádřeno zpovědí církvi, zadostiučiněním a polepšením života. Bůh pak udělí odpuštění prostřednictvím církve, která působí skrze službu kněží. Svátost smíření je podmíněna těmito částmi: 1. LÍTOST – první a nejdůležitější část zpovědi, která je „bolestí duše nad spáchaným hříchem a jeho odsouzením, spojená s předsevzetím dál už nehřešit“. Na této lítosti srdce závisí pravdivost pokání. Bez ní jakoby zpověď ani nebyla vykonána. 2. VYZNÁNÍ – vychází z pravdivého sebepoznávání před Bohem a z lítosti nad hříchy. Vyznání je základní částí zpovědi, kdy s pokorou, upřímně a otevřeně vyznáváme své poklesky, nedokonalosti a hříchy, protože jenom skrze toto vyznání nám Boží milost může všechno toto slabé v nás proměňovat a uzdravovat naše srdce zraněné i tím nejmenším hříchem. 3. ZADOSTIUČINĚNÍ – pravé obrácení se dovršuje za viny, polepšením života a náhradou škody. Příkladem nám může být pomluva. Když někdo někoho pomluví, tak patřičným zadostiučiněním bude říct o tom člověku něco dobrého. Tak se jakoby „nahradí škoda“. 4. ROZHŘEŠENÍ – hříšníkovi, který ve svátostné zpovědi vyjevil služebníku církve své 8
obrácení, uděluje Bůh odpuštění skrze znamení rozhřešení, a tím je zpověď dokonána. Na závěr je důležité si říct, že každé zpovědi by mělo předcházet to, čemu se říká „zpytování svědomí“. Pod tímto pojmem si nepředstavujme nic většího a nic menšího, než zamyšlení se nad tím, co a proč vlastně vyznám Pánu Bohu. Jde především udělat si před zpovědí chvíli čas, pomodlit se a popřemýšlet nad tím, co mě opravdu trápí nebo čím já trápím Boha a bližní. Závěrečná rada: hříchu lituj hned, cestu kontroluj občas, nad závěrem dne se zastav, uznej dobré a zlé, děkuj a pros za odpuštění a pravidelně (minimálně 6krát za rok) se zpovídej.
UČÍCÍ SE CÍRKEV V tomto čísle budeme pokračovat v bohoslužbě slova. Podíváme se na význam homilie a přímluv při mši svaté a navážeme tak na předchozí číslo, ve kterém jsme si vysvětlili smysl a pořadí čtení. Promluva (homilie, kázání) je výkladem posvátných textů. Má pomoci posluchačům k lepšímu pochopení slyšeného Božího slova a k jeho uvedení do života. Patří mezi nejstarší prvky bohoslužby. Už II. vatikánský koncil nařídil, že se nesmí o nedělích a zasvěcených svátcích vynechat. V ostatní dny je vřele doporučována, zvláště ve všední dny doby adventní a postní. V naší zemi se díky kardinálu Františku Tomáškovi stala promluva součástí všech bohoslužeb. Homilii může mít pouze vysvěcený služebník, laikům není dovoleno kázat. Promluva není odborná přednáška ani „rozplizlé žvanění“. Měla by reagovat na aktuální problémy místní církve (farnosti) ve světle slyšeného Božího slova. O nedělích a slavnostech jako odpověď na nabídnuté Boží slovo zní Vyznání víry. (Latinské „Credo“ je odvozeno od dvou slov: „cor dare“ = dát srdce.) Dáváme Bohu svoje srdce, naši ochotu zachovávat jeho slovo. Do latinské bohoslužby se dostalo Vyznání víry poměrně pozdě, až v 11. století. Zato jeho formulace je starobylá. Známe dvojí formu. Kratší Věřím v Boha se nazývá apoštolské, poněvadž má svoje počátky v apoštolské době. Setkáváme se s ním už ve 2. století. Delší vyznání, které běžně recitujeme při mši, je rozšířenou podobou toho prvního, jak bylo odsouhlaseno na dvou prvních ekumenických koncilech v Niceji (325) a Cařihradě (381), proto se mu říká Nicejsko-cařihradské. Zde se ujasňovala víra ohledně božství Ježíše Krista a Ducha svatého, proto články týkající se těchto osob jsou rozšířené. Krédo je vyjádřením jednoty společenství i jednoty s celou katolickou církví. Zároveň je znamením naděje ve sjednocení všech křesťanů, kteří týmž křtem přijali stejnou víru. Při bohoslužbách je možné recitovat jak první, tak druhou formu kréda. Bohoslužbu slova uzavírají přímluvy – modlitba věřících. Do liturgie se znovu vrátily díky II. vatikánskému koncilu, ale patřily do ní již od nejstarších dob. Má to být modlitba věřících. Někteří namítají, že přednášení předem připravených, obecných úmyslů příliš nesplňuje tuto úlohu. Proto se v některých menších společenstvích setkáváme s tím, že věřící vyjadřují úmysly přímluv spontánně, vlastními slovy. I bez této formy je ale možné, aby každý věřící vložil v duchu ke čteným přímluvám své vlastní prosby nebo díky, které v té chvíli nosí ve svém srdci. Náplní přímluvné modlitby jsou prosby za druhé lidi. Naše 9
modlitba se rozšiřuje za obzor našich těsných srdcí, přimlouváme se za ostatní lidi, i za celý svět. Kněz tuto modlitbu pouze zahajuje a uzavírá. Jednotlivé úmysly přednášejí zástupci věřících. V přímluvách máme pamatovat na církev, svět, trpící a na potřeby místního společenství. Na pronesené úmysly reagují věřící společnou aklamací (zvoláním, třeba „Prosíme Tě, vyslyš nás“) nebo chvilkou tiché modlitby. V liturgii se nám dochovaly starobylé přímluvné modlitby, které se používají při velkopátečních obřadech. Po ukončení přímluv končí i bohoslužba slova. Kněz i věřící se připravují na obětní průvod, kterým začíná bohoslužba oběti. O té ale více zase příště.
K ZAMYŠLENÍ ZNALOSTI NEJSOU VŠECHNO
Anglická hraběnka chtěla před válkou strávit letní pobyt v Německu, a tak napsala jednomu tamnímu venkovskému učiteli. V dopise se tázala na vše, i na pohodlí. Také chtěla vědět, mají-li v tom domě, kde chtěla bydlet, WC. Učitel dobře neovládal angličtinu a neznal význam té zkratky. Zeptal se starosty, ale ten taky nevěděl. Po dlouhém přemýšlení ho napadlo, že to patrně znamená Wesley Church, metodistický kostel. Proto odepsal: „WC se u nás nachází 7 mil od našeho domu, uprostřed jedlového háje v překrásné krajině. Je otevřený dvakrát týdně, v úterý a ve čtvrtek. Chápu, že je to pro vás nepříjemné, je-li vaším zvykem chodit pravidelně, ale zajisté se přesvědčíte, že cesta k němu je krásným výletem. Hodně lidí si s sebou bere oběd a zůstává tam přesčas. V létě je obyčejně návštěvnost veliká, a proto bych vám radil, abyste chodila brzy. Je v něm 60 míst k sezení, ale pokud přijdete pozdě, nemusíte se bát, je tam dost míst i k stání. Radil bych vám, abyste chodila ve čtvrtek, protože v ten den uslyšíte i varhanní doprovod. Po celém okolí jsou slyšet ty nejjemnější zvuky. Opatřím vám s radostí to nejlepší místo. P.S. Zapomněl jsem dodat, že zpěvníky visí na dveřích.“ Do této situace se v dnešní době snad nikdo z nás už nedostane. Apoštol Pavel kdysi napsal křesťanům do Říma, že jsme proměňováni obnovou mysli a studium je hlavním nástrojem, který nám k tomu pomáhá. Do tohoto studia patří i výuka náboženství, četba Písma, studium duchovní literatury apod. Když se začtete do Starého zákona, zjistíte, že v Páté knize Mojžíšově se často opakuje tato věta: „Budeš-li zachovávat Boží přikázání, budeš se mít dobře. Nebudeš-li, budeš se mít špatně.“ Nezasvěcenému čtenáři se toto tvrzení může zdát téměř jako vydírání. Ve skutečnosti jde ale o seriózní nabídku. Ať se podíváme do historie kam chceme, vždycky se tato skutečnost nakonec ukázala jako pravdivá. Vždycky, když lidé neměli v úctě jeden druhého, nechtěli uznat svoji chybu a sužovali druhého svojí arogancí, tak na to doplatili všichni. Jistě je dobré vědět, co je to WC, ale ještě důležitější je poznání toho, o čem je řeč v evangeliu: totiž že se máme chovat k druhým tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Přeji nám všem, aby se nám toto dařilo naplňovat. (Převzato a upraveno z knihy Nesesmolíš P. Pavla Konzbula) 10
POZVÁNKY FARNÍ TÁBORÁK S KOUZELNÍKEM
V úterý 29. června 2010 srdečně zveme všechny farníky na oslavu konce školního roku. S dětmi se sejdeme na faře v 16 hodin, připravíme se na poslední dětskou mši svatou a po jejím skončení v 18.00 nás čeká velký táborák před farou. Těšit se můžete na spoustu dobrého jídla a pití, soutěže, hry a především na parádní vystoupení mistra všech kouzel a triků – PŘIJDE TOTIŽ I OPRAVDOVÝ KOUZELNÍK! Navíc pro všechny přítomné zde bude připraven zvláštní závěrečný test ze znalostí náboženství a všechny, kteří testem projdou, čeká SPECIÁLNÍ ODMĚNA. Srdečně zveme nejen děti, ale i mládež, rodiče a babičky – takže úplně všechny! S sebou špekáček na opečení a dobrou náladu!
POUŤ SENIORŮ
Milé babičky a dědečci, vzpomínáte si na loňskou pouť s naším otcem Ondřejem do Žďáru? Pokud se vám tam líbilo, máme pro vás dobrou zprávu – letos nás čeká pouť další, tentokrát do Sloupu, Vranova u Brna a Křtin! Na cestu vyrazíme v úterý 6. července 2010, tedy na státní svátek Mistra Jana Husa. Odjezd autobusu: 8.30 z Kobylí (od křižovatky a od fary), 8.35 z Vrbice (z horní a dolní zastávky) a 8.40 z Bořetic (od Floriánka a z autobusového nádraží). Ráno oslavíme společně mši svatou v kostele Panny Marie Bolestné ve Sloupě, který si i prohlédneme pod vedením místního kněze P. Karla Chylíka. Kolem poledne se zastavíme na dobrý oběd ve Vranově u Brna, kde si prohlédneme i zdejší kostel a klášter. Celý den zakončíme ve Křtinách, kde na nás bude čekat P. Tomáš Prnka, který nás provede celým poutním místem, včetně Bukovinky. Cena: 400 Kč (zahrnuje dopravu a oběd). Pouť je vhodná i pro ty z vás, kteří máte problém s pohybem – na všechna místa nás přímo doveze autobus. Zájemci, zapište se na seznam v sakristii.
PRIMIČNÍ MŠE SVATÁ PETRA KOŠULIČE
V sobotu 10. července 2010 jsme zváni do Hustopečí, kde bude v 15 hodin sloužit primiční mši svatou novokněz Petr Košulič. Odjezd autobusu: 14.00 z Kobylí (od křižovatky a od fary), 14.05 z Vrbice (z horní a dolní zastávky), 14.10 z Bořetic (od Floriánka a z autobusového nádraží). Zájemci, zapisujte se na seznam v sakristii. Návrat proběhne 20 minut po skončení mše svaté. Petr přijme kněžské svěcení z rukou Mons. Vojtěcha Cikrle v sobotu 26. června 2010 v 9 hodin v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně. 11
OBSAH CO SE DĚJE: Farní knihovna …....................... 2 Nové nástěnky …....................... 2 Modlitby matek …..................... 2 OHLÉDNUTÍ: První svaté přijímání …............. 3 Biřmování ….............................. 4 Pěší pouť do Žarošic …............. 5 Narozeniny otce Ondřeje …..... 5 Výlet dětí do Bonga ….............. 6 Svátek Těla a Krve Páně …....... 6 ANNAFEST …............................ 7 CO DĚLAT, KDYŽ CHCI: Svátost smíření …..................... 8 UČÍCÍ SE CÍRKEV: Bohoslužba slova – II. díl …...... 9
TÁBOR S DĚTMI Z DĚTSKÉHO DOMOVA
Už potřetí zveme všechny malé i větší dítka na letní tábor spolu s našimi kamarády z Dětského domova Olomouc. I letos vám, milé děti, můžeme slíbit, že nudit se rozhodně nebudete. Tématem letošního tábora je totiž STVOŘENÍ SVĚTA. Vy, kteří tento příběh znáte, s námi budete určitě souhlasit, že máme před sebou velký kus práce... :-) Tábor již tradičně proběhne poslední týden velkých prázdnin, to znamená ve dnech 23.–30. 8. 2010 na naší staré známé táborové základně v Olešné u Nového Města na Moravě. Cena táboru je 1 400 Kč a zahrnuje v sobě ubytování, plnou penzi a veškeré pomůcky, které děti budou potřebovat. Přihlášky jsou k vyzvednutí v sakristii. Podrobné informace Vám poskytne Veronika Nováková (tel.: 776 234 202).
DEO GRATIAS BUDE ZPÍVAT NA VODĚ
K ZAMYŠLENÍ: Znalosti nejsou všechno …...... 10
V sobotu 4. září naše bořetická schola Deo Gratias vystoupí na VIII. ročníku Mezinárodního festivalu POZVÁNKY …............................ 11 Na vodě u vodní nádrže Lučina. Přijeďte je podpořit! :-) Táborák s kouzelníkem Od 16.00 tak můžete z pódia postaveného přímo Pouť seniorů na hladině nádrže slyšet oblíbené i nově nacvičené Primiční mše Petra Košuliče písničky naší mládeže. Podrobné informace o tomto AnnaFest netradičním hudebním festivalu najdete na adrese Tábor Stvoření světa www.festivalnavode.cz. Deo Gratias bude zpívat Na vodě VŠEM NAŠIM FARNÍKŮM PŘEJEME POHODOVÉ PRÁZDNINY. A ODPOČÍVEJTE! :-)
Farní Listy – stále je o čem psát :-) e-mail:
[email protected] mobil.: 776 234 202 www.boretice-farnost.cz
Redakční tým: farníci a farníčata z Bořetic Jazykové korektury: dobrá duše K.M. Duchovní podpora: otec Ondřej občasník, první ročník, třetí číslo, vydáno nákladem 100 ks
12
