humor, uvolněná morálka atd.«25 Apoštol Pavel, srov. Ef 5,3-4; Blah. NZ: Smilstvo pak, a všeliká nečistota, neb lakomství, aniţ jmenováno buď mezi

(219b)

LIBER II. Druhá věc jíţ šetřiti sluší těm jenţ chtí ozdobně český mluviti, jest jakţ se říká latíně metaphora, to jest, slov některých od jejich vlastního vyznamenání, nebo moci jejich a vlastnosti, poodnesení, a jinam k jiných věcí vyznamenáním obracení. Kteréhoţto způsobu, ii latíníci i Čechové a téţ i jiní jazykové, kdyby neuţívali, častokrat myšlení svých nemohli by příhodně a srozumitedlně, nadto eleganter1 jazykem pronášeti. Velmi jest uţitečná ta figura nebo způsob ten, a náramně mnoho se ho i v písních svatých uţívá. A summou, mluvení nebo psání, kteréţ jest tou figurou jako pokropené, bývá příjemné, milé, ţivé, hýbající, a pravě lidskou mysl maluje, imaginationes menti dulces ingerit; ut de poëmate dicitur, quod sit loquens pictura, sicut et pictura est veluti tacens poëma.2 Ale nechtěje o tom nadmíru šířiti, příklady |(220a) toliko některé ukaţi slušného3 i neslušného té figury uţívaní; nebo kdo by to vše vypsati mohl. Tito způsobové mluvení, pěkné metaphory v sobě vzdrţují. Jako: Teď náš pacholík take leze (vida mladence ještě opodál od domu) jako moucha z pomyjí.4 To slovo leze nemá tu svého vlastního vyznamenání; neţ kdyby řekl: pohleď kam ten rak leze, repit, tu by vlastně vznělo. Ale tam to tolikéţ v sobě má jako by řekl: náš pacholík velmi lehky5jde; a kdyţ k tomu přidáš jako rak, tu teprv, figuru jenţ slove hyperbole připoje, vymaluješ podlé své mysli jeho chod, nešvarný6 a příliš nespěšný. Item, kdyţ se říká o někom: Ten pán čistě své sedláky dře, tu opět jiné jest dříti barana nebo kravu etc. Ale ţe beranu, kdyţ ho odřeš, odejmeš jeho všecku přikryvku, a s tím zdraví; i tak kdyţ sedlákům se odjímají ţivnosti7 daněmi a berněmi,ii ssuţováni bývají etc. pěkně se v tom slovu dření zavře.8 A nadto kdyţ by, přidada k tomu ještě i přísloví, takto řekl: Ubohý sedláček (o některém jednom mluvě) vodřel ho ten jeho ukrutný pán co lipu.9 Item, pěkná metaphora jest říci: Chudičký byv přivinul se ke mně. Ví se co jest vinouti, přivi|(220b)nouti, zavinouti, odvinouti; admodum proprie et significanter, nec minus eleganter sic loquimur.10 – Item: přišel na nic; ješto víme, ţe člověk nemůţ nebyti, a neb byti nic, poněvadţ jest k věčnosti stvořen. – Item, o nešvarné11 ţeně říkají: pravá svině. A o někom řeknou: není neţ kráva, jest hovado,12 pravý nedvěd, jako lev. V řečech Krysta Pána, přemnoho jest toho; zvláště kdyţ praví sám o sobě: Já jsem cesta,13 chleb,14 voda ţivota,15 vinný kořen,16 vy ratolesti17 etc. 1

»vybraně, vkusně« »přivádí na mysl příjemné představy; jako se o básni říká, ţe je to mluvící obraz, stejně i obraz je jakoby mlčící báseň.«; srov. Rhetorica ad Herennium, lib. 4, cap. 28, § 39, pag. 149, lin. 12: Item: „poema loquens pictura, pictura tacitum poema debet esse.“ ▪ Výrok prý pronesl Simonides z Keu, řecký lyrický básník z 6./5. st.př. Kr. 3 »vhodného, náleţitého« 4 viz fol. 290b 5 »pozvolna, pomalu« 6 »nehezký, nedbalý« 7 »ţivobytí« 8 »obsáhne« 9 viz fol. 302a 10 »takto mluvíme velmi správně a výstiţně, jakoţ i vkusně.« 11 »o zanedbané, špatné« 12 viz fol. 296b 13 J 14,6 14 J 6,35.48 15 J 4,10.14; Zj 22,17 2

Jsouť pak také některé metaphory, a neb, mohly by býti, jichţ nesluší uţívati. Buď proto, ţe sou nemravné a nepoctivé; jako onen sedláků syn přede panem mluvil o hruškách, ţe sou zhnilé na vono, t. jako etc.18 a otec potom před týmţ pánem řekl, ţe bude syna tak trestati, aţ bude kakati etc. Některé také metaphory bývají marné, bezpotřebné, ješto kdoţ jich uţívá, za drzího a vysokomyslného oratora drţán bývá; jako kůň, moha pěkně jíti, pokojně, nemůţe neţ laškovati. A protoţ, kdy a kterých metafor uţívati sluší, má-li řeč ne ohyţďovánaiii ale ozdobována byti, kratce povím.| (221a) I. Těch quae honestam in animo meditationem faciunt aptam loco et tempori.19 To jest, které sou poctivé, a nic nenáleţitého v mysl posluchačů neumítají20 neb neuvozují. Nebo kteréţ sou takové, ty se, jako řeči lehkomyslné, lehkomyslným, a bezboţným hodí. Jakoţ toho v krčmách, kdeţ sedláci a někdy i lotrásové rozliční bývají, nemalo se slýchává, dosti ohavných a stydkých, sic velmi vtipně vymyšlených a mistrovský sloţených sentencí, to jest, kousků řečí; jakoţ, co by čert dělal, aby i toho mláta nepoboţným neměl osladiti? Umíťiv on, jako holuby pod necky,21 na dosti špatnou vnadu, světská hovádka lapati.Ale ty věci od váţných múţů vzdáleny byti mají; nebo sou ratolesti22 23 sive urbanitatis24 (český šprymování oplzlé vyloţili) kterouţto apoštol v epištole k Efezům zapovídá.25 Ale trefujeť se někdy toho lecos plisknouti,26 i těm při nichţ by sama váţnost spatřována býti měla. Všecko mi sluší ale ne všecko vzdělává, dí apoštol.27 Jako, jeden znamenitý posluchač nezadníhov kazatele takto chválil po kázaní: Čistě pry mluvil avi uměle, dosti toho aby pět let v domku hejtmanem byl.28 | (221b) Přitom ještě mi se k tomu doloţiti vidí coţ napřed řečeno, totiţ, ţe některá slova, ač jsou dobrá i zvykem přijatá, usitata et probata,29 však nejsou příliš poctivá, ale drobet nemravná. Protoţ lidé rozumní místo nich uţívají jiných, jímiţ jako skrze nějaké podobenství, per metaphoram, subjiciunt ea quae volunt.30 A to bývá, kdyţ potřeba toho zvláštní přijde. Jako kdyby měl někdo před čackými31 lidmi mluviti o něčích nemravných skutcích, i mluvil by takto: Uklidil se32tento pacholík neb člověk před domem. Item, zkuckal se;33 staří někteří říkali: ztratil hřivny etc. Ale někdo neváţný a nestydatý přijda řekl by: zblil se a neb ušpráchal se, a neb ještě nemravnějí: usral se. Takţ podobně i vykladači svatých Písemvii sluší šetřiti váţnosti, a vybírati slova případná. Jako u příkladu, kdyţ Bůh skrze proroky nazývá církev svou poběhlou, scortum34a neb adulteram;35 16

J 15,1.5 J 15,5 18 vypuštěno tabuizované slovo hovno 19 »které činí důstojné uvaţování přiměřeným času a místu.« 20 »neuvádějí« 21 viz fol. 299b 22 »odnoţe, odrůdy« 23 Slovo  znamenalo v hovorové řečtině apoštolských dob jednak všeobecnou obratnost v chování, návyk pohybovat se snadno v prázdných formách vysoké společnosti, na druhé straně i to, co na takové půdě zpravidla vyrůstá, totiţ ten způsob řeči, při němţ pod pláštíkem zdvořilosti a společenské korektnosti a se zdánlivě nevinnou a úsměvnou tváří říkají se druhému do očí ty nejnepříjemnější a nejošklivější věci. 24 Slovem urbanitas se označovala rafinovaná a nepřirozená městská kultura, způsob oblékání, chování, městská řeč, humor, uvolněná morálka atd.« 25 Apoštol Pavel, srov. Ef 5,3-4; Blah. NZ: Smilstvo pak, a všeliká nečistota, neb lakomství, aniţ jmenováno buď mezi vámi, jakoţ sluší na svaté: a [tolikéţ] mrzkost, ani bláznové mluvení, ani cšprymování, kteréţto věci jsou nenáleţité: ale raději [ať jest] díkův činění. Pozn. c: t. dojímavé neb oplzlé. 26 »plácnout, lehkomyslně prohodit« 27 srov. 1 K 10,23 28 »aby byl v nevěstinci správcem.« 29 »uţívaná i přijatelná« 30 »s pomocí metafory předkládají to, co chtějí.« 31 »ušlechtilými« 32 »vykálel se« 33 »vyzvracel se« 34 »nevěstku«; např. Iz 1,21; 23,15-16; Jr 2,20; 3,3; 5,7; Ez 16,30-35; 23,44; Oz 4,14 17

vyloţí-liviii takto vykladač: Kurvo rozprostíralas se etc.,36 vlastně vyloţí ale nemravně, a lidem váţným nepříjemně; chytrákům pak nepoboţným k čemu se tím příčina dá, zkušené jest. Protoţ lépe místo toho slova kurvo, říci ne|(222a)věstko, ješto tolikeţ rovně povíš, a bez ublíţení mravům. Ale dí někdo: Proč lidé chtí míti poctivější uší neţli Duch svatý usta? Odpo. Ba proč ty rádče moha poctivě mluviti i mluvíš stydce, bez nuzné potřeby? Proditur hac impura locutione, impurus animus et cor.37 Co ty tím prokazuješ, hloupost-li čili cos jiného, t. srdce čímsi nepěkným naplněné, suď sebe sám. Kdyby nelze bylo jinak povědíti, měl by výmluvu spravedlivou; ačkoli ještěť by periphrasis zustávala etc. Duch svatý jak mluvil a proč, kdyţ by se slova jazyku toho kterýmţ proroci mluvili soudila, zvěděl by zůstal-li by práv. A také, ten týţ Duch svatý řekl: Smilstvo a všeliká nečistota ne nominetur quidemix inter vos, sicut decet sanctos.38 Item: Kterékoli věci poctivé těch hleďte.39 Nelíbí se tedy Duchu svatému, data opera,40 nazdoru41 nemravně mluviti a bez potřeby, aţ by jazýček brněl říkati kurvo, kurrva; a zvlašť mladým lidem dobré jest neobouvati se v škorně někoho velikého, ano nohy k tomu ještě malé.42 Nejlépe to zlostným43 a klevetným sousedkám poručiti, ony aby tak mluvily tam někde jinde. Rovně téţ můţe řečno býti o tom slovu čerti. J A v kázání o svatém Matěji,44 vyloţil z latiny: |(222b) Nechť s ním čert stojí; moha čistě říci theologorum more:45 ďábel. Neváţní lidé toho slova rádi uţívají, ale doloţí předce: zvyvedený46 čert. Ale lidé poctiví i světští etc., kdyţ, pohnuti jsouce anebo rozhněváni, někomu lají, zdrţují se od slov těch nezpůsobných. Odtud jsou tyto phrases: zvymořený, zvymotaný etc.; bídníče, potvorníče; et similia.47 II. Těch kteréţ nejsou špatné a nízké příliš, ješto by nevysvětlovaly věci té o níţ se mluví, ale více zatemňovaly. Jako, kdyby někdo mluvě měšťanům neb panům, i bral slova, samým sedlákům, a neb samým některým řemeslníkům známá. (Jako, mluvě o někom ţe jest bloud hloupý, a ţe by bylo potřeba aby byl dobře vytřepán,48 přidal by: Nemá ten štospanem49 býti fikován50 ale vyhoblován etc.) Avšak některé by i nízké byly, kdyţ by je Boţí usta zvýšily, těch můţe slušně býti uţíváno. Jako: Duch svatý pověděl, ţe Goliáš měl kopí jako vratidlo tkadlcovo 51 etc. Coţ v písmíchx svatých jest, tomuť jest se povinen kaţdý učiti, rozuměti, beze všeho tím pohrdání. A kdyţť se tomu rozuměti naučí, bude potom i jinde všudy, týmţ slovům i rozuměti snadně moci, i jich take k své potřebě slušně uţiti. Ale jeden kazatel na večerním kazaní řekl: Přijavše |(223a) hojný obrok dne tohoto, Panu Bohu děkújme. Prorsus rusticum olebat; non fuit autem rusticus sed summus affectator novarum vocum et phraseon.52 Moha slušně říci: pokrm duchovní a nebo sluţby Boţí, posilnění ducha našeho vel dobrodíní Boţská etc. Ita novarum rerum studiosi, plerumque dum urbani et eloquentes haberi cupiunt, insulsi fiunt.53 Neţ staří Čechové, toho slova obrok mnoho uţívali v svých

35

»cizoloţnou«; např. Ez 16,32; 23,37-45; Jr 13,27; 9,2; 23,10; Iz 57,3; Oz 2,2; 3,1; 4,2; 7,4 Jr 2,20 37 »Takovouto nemravnou řečí se prozrazuje nemravný duch a srdce.« 38 srov. fol. 221a, pozn. 25 39 srov. Fp 4,8 40 »s vynaloţením úsilí, záměrně« 41 »naschvál, schválně« 42 viz fol. 217b, 290b, 291a 43 »zlomyslným« 44 Kázání o ustavenína biskupství svatého Matěje místo Jidáše, Litomyšl (Oujezdecký) 1540, Knihopis 845 45 »po způsobu teologů« 46 eufemismus za zvyjebaný 47 »a podobně« 48 »vypeskován, vyplísněn« 49 »velkým hoblíkem«; z něm. Stossbank 50 »vydrhnut, vyhlazen« 51 1 Král (1 S) 17,7 52 »Velice to zavánělo něčím venkovským, avšak nebyl to venkovan, nýbrţ největší hledač nových slov a obratů.« 53 »A tak se většinou novotáři, chtějící být povaţováni za zjemnělé a výmluvné, stávají nevkusnými.« 36

psaních proti Římanům54 a jejích kněţím; pravíce o nich, ţe svých věcí a ne Krystových hledají, totiţ pry obroků sytých etc., to jest, platů velikých, desátků, a opatření hojních, prebend tučných etc. III. Ty jsou metaphory nejlepší, kterýchţ se jiţ mnoho od lidí v ůbec uţívá, usitatae,55 ješto by metaphory byly, málo lidé tomu rozumějí, ale jako by vlastní slova nebo phrases byly tak se toho uţívá, nebo vešly jiţ lidem v zvyk.xi Jako, kdyby některému mládenci56 řekl: Obětúj Panu Bohu květ mladosti své, t. vynaloţ na to svůj mladý a ušlechtilý věk; aby v něm Panu Bohu slouţil, a v tom léta svá strávil. Takové figury bývají lidem nejpříjemnější a i nejuţitečnější. Nebo jaký uţitek z pěkné řeči,xii kdyţ se jí nerozumí? jako by prostý Němec k prostému Čechu, svůj toliko jazyk umějicímu |(223b) německy mluvil. Apoštol napsal, ţe ten jemuţ by nebyl kdo rozuměti mluvil-li by, sebe vzdělává a ne bliţního;57 jako by řekl: takový mluvitel chce aby o něm lidé myslili i mluvili ţe jest nětco moudrého, důstojného, divná tajemství i zná i mluví etc. Na věcech přirozených, všem lidem známých, i příkladové jsou příjemní,58 i metaphory odtud vzaté. Jako kdyţ říkají: nezralý pry jest to rozum; nezralé učení; všecko vydţbaní;59 květ mladosti; ten člověk pravě ktve;60 jiţ zrá ubohý starec; dojde tudíţ61 jako pečité;62 zabil mráz,63 nezabí-li mráz; davno sem na to ucho vlíkl a neb pozor měl; jiţ se domílá.64 At hae locutiones pene sunt proverbiales.65 Item, spravedlnost má usta zacpaná. I ta také povědění tu své místo mají. Apoštol: léní břicha,66 psi němí.67 Item, řeči s Judy: zlí lidé ţe sou planety, hvězdy bludné, a oblakové bez vody, stromové podzimní68etc. – Item, zlořečení některá, ač nepříliš chvalitebná: jako draku starý,69 tísto,70 vyţlo71 etc., koni nepokojnému a bújnému šelmo. IV. Item, tu jest i vlastní i příhodné místo |(224a) metaphorám, kdeţ vlastních slov příhodných k vymalování mysli dostatečných a obvyklých není, ale potřeba sama k figurám přinucuje. Jako kdyţ díš: Střela neb kulka prudce letí k cíli; letění se tomu vlastně připisuje coţ má křídla etc. Anebo, by zvláštní slova nebyla zlá, ale kdyţ non sunt tam significantia,72 nemají takové moci, ani tak způsobilého vyznamenání; metaphory pak měl by před rukama ušlechtilé, ad rem appositas,73 hejbající, jimiţ můţeš jako ţivou a mocnou řeč svou učiniti. Jako kdyţ díš: Kratičký jest věk náš, prudce běţí, plyne jako proud vody, ano jako pták letí a neb jako střela letí. Ta voda prudce

54

»proti římské církvi« »běţně uţívané« 56 „Mládenci“ byli nazýváni hoši z bratrských rodin, kteří se pod vedením kněze vzdělávali a byli vychováváni k duchovenské práci a kteří jiţ vykonávali drobnější bohosluţebné úkony. Říkalo se jim také „učedlníci“, „anakoluti“ nebo „podjáhnové“. 57 srov. 1 K 14,4 58 »přijatelní, správní« 59 »vypije do dna; při dţbáně vyţvaní« 60 »kvete« 61 »stejně« 62 »jídlo určené k pečení, jídlo pečené; pečínka; pečivo« 63 »spálil, zničil, seţehl mráz« 64 »jiţ je u konce, mele z posledního« 65 »Tyto obraty však mají téměř charakter přísloví.« 66 Tt 1,12 67 Iz 56,10 68 Ju 12-13 69 srov. Zj 12,7-9: A strhla se bitva na nebi: Michal a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svrţen na zem a s ním i jeho andělé. 70 »čubko, feno« 71 nom. sg. vyţle, »lovecký pes slídič« 72 »nejsou tak výstiţná« 73 »příhodné k věci, případné« 55

běţí, t. teče, plyne (ač to slovo plyne vlastně tomu přísluší coţ v vodě neb po vodě plyne). Item kdyţ díš: Plyň s Hospodinem totiţ, poroučím tě Bohu, jdi předce74kams uloţil, jaks zapřáhl tak tahneš etc. V. Tohoť pak velice sluší šetřiti, aby k tomu metafory příhodné bral coţ chceš v lidských myslech činiti. Jako, chceš-li vzbuditi k chvale Boţí ukazaním Boţích dobrodíní, díš, ţe Bůh jest studnice dobroty nepřeváţená.75 xiii K bázni je vzbuditi chtěje, díš, ruka jeho ţe není ukrácena,76moc všudy provodí,77 a moudrosti jeho |(224b) není počtu ani míry,78 ţadný se mu nevyběhá ani vychytruje, zlapá moudré v jich moudrosti79 etc. – Zchvaluješ-li církev, nazůveš ji rozkošnou vinnicí Pána zástupů80 etc., chotí nejmilejší nebeského krále.81 – Proroci haněvše lid od Boha odstupující, nazývali jej nevěstkou;82 slyš nevěstko slovo Páně,83 dí jeden. Item ukázati chtěvše jak sobě Bůh váţí věrné, připodobňoval je k zřítedlnici oka;84 item ţe sobě Bůh na ruce vyryl jméno aby nikdy nezapomněl.85 Naodpor, neváţení sobě Páně velikého počtu hříšníkův, ukazovali krůpějí padající do okovu vody.86 VI. Ovšem pak na to pamatovati sluší, ţe ne na kaţdém místě a při kaţdé příčině, kaţdého slova můţe se uţiti. Kazatel v kázaní, můţe podlé příčiny, ďabla hadem, drakem starým etc. nazvati;87 peklo jezerem hořícím 88 etc. Ale doma v obecném mluvení, hned se to tak netrefí, ubi non tanta grandiloquentia requiritur. Oportebit itaque et hic servare decorum,89 co kde sluší souditi, i jiných rozumných pilně šetřiti, qui praecepta morum imo et artium, factis exprimunt.90 A opět, kdyby váţný múţ, slov neb metafor, příliš nějakých pochlebných, lahodících etc. |(225a) uţíval, tu kdeţ sluší váţně mluviti; nemenší škoda byla by, neţli by tu váţný byl kdeţ ochotná lítostivost a přívětivá vlídnost ho ozdobovati má. Kazatel kázaní čině,xiv kdyby tak mluvil, slov i způsobů jejích takových uţíval jako kdyţ mátě s svým dítětem mluví, a neb s lidmi, doma s čeládkou svou neb s jinými mluvě, Slova dětinská, verštatní. xv kdyby kazatelského způsobu nesloţil; pro první, za pochlebníka neb i nerozumného etc.; pro druhé, za příliš tvrdého faryzeje, neochotného a hněvivého souzen byl by; id est, aut scurra blandiendo, aut  importunam gravitatem retinendo haberetur.91 Prvního příklad: na kázaní tak co chůva s dítětem mluvě lísavě i říci: Tak tě hle náš Pán Bůh ty pokutičky vzloţil, a nemůţemeť jich od sebe odstrčiti etc. |

74

»dál, pryč« Srov. Iz 12,3; Kral.: I budete váţiti vody s radostí z studnic toho spasení; Ekum.: S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. Téma bylo zpracováno i v písni z Kancionálu amsterodamského Studně nepřeváţená (Zpěvník českobratrský č. 122). 76 srov. Nu 11,23; Iz 50,2; 59,1 77 srov. Ţ 58(59),10 78 srov. Ř 11,33; Sír 15,18 79 srov. 1 K 3,19 80 srov. Iz 5,7 81 srov. Zj 19,7; 21,9 82 srov. fol. 221b-222a; viz pozn. 34 83 Ez 16,35 84 srov. Ţ 16(17),8 85 srov. Iz 49,16 86 srov. Iz 40,15 87 srov. Zj 12,9; 20,2; viz také pozn. 69 88 srov. Zj 19,20; 20,10.14-15; 21,8 89 »kde se nevyţaduje tak vznešená mluva. Bude ovšem i zde třeba zachovávat slušnost,« 90 »kteří vyjadřují mravní i umělecké [popř. odborné] zásady svými skutky.« 91 »tj. byl by povaţován buď za šaška pro své pochlebování, nebo za misantropa pro zachovávání strohé důstojnosti.« 75

(225b)

LIBER III. Třetí věc kteréţ ti jenţ dobří Čechovéxvi byti chtějí, mají šetřiti, jest umělé a příhodné uţívání, i slov některých cizích jazykův. Čehoţ zjevný příklad máme na latinících dobrých; kteříţ ač hojnou svou řeč a velmi ušlechtilou mají, a však pro to velmi mnoho slov řeckých nabrali, a jich jako svých uţívají; anobř jiţ, jakţ Římané (neb latiníci) sou křesťané, Starého zákona nezamítajicí, i ţidovských.xvii Nebo ať z přílišné širokosti k moři podobné, jako nějakou krůpěji ukáţi;xviii Kyrieleison, Kristeleison, alleluia92, amen93 etc. kdo neví ţe nejsou slova latinská. Němci pak svůj jazyk ošlechtili latinou, ano někdy přemnoţením překřtaltovali94 (nebo jakţ přísloví jest: Vše co vhod dobro, mnoho nezdravo95); to široce známé jest. Slušnéť tedy a spravedlivé jest, aby čehoţ v tom jiní jazykové |(226a) uţívají, také i náš jazyk toho se nezdaloval. Ano pěkné barvy, ještě zlatem bývají prosazovany96 a jakţ zlattníci říkají, šmelcovány;97 a krásné sukně, krasšími věcmi a neb draššími premovany, a nebo krumpovany98 bývají. Zlattá koruna, drahým kamením naleţí aby se skvěla. A louka rozličným kvitíčkem prokvitala, a zvlaště nepříliš blízko stojicímu zraku divně99 se měnila. A protoţ i my toho coţ jest jiţ do našeho jazyku vnešeno, a my sme to i obvyklostí stvrzené zastali, uţívejme jako svého. Ano i sedláci také jiţ, a ne sami páni, jablka jedí, ne zdejší toliko ale i vlaská pomerančí jako svá vlastní, kdyţ sobě koupí. A kteříţ jiţ popřivykli, jakoţ pak tak se činí, vidíme ţe někteří z Čechů toho slovcexix uţívali, tím svou řeč nemalo ozdobivše. Ale ţeť se také někteří nalézají, ješto nemírným a neumělým cizího jazyku slov v českou řeč vpletáním, ne ozdobu ale ohyzdu do češtiny uvodí. Protoţ čeho by tak při tom šetříno býti mělo oznámím. I. Přidavání latínských slov k češtině, má-li okrasou a ne zohavenímxx hodně slouti, musí pilně byti šetřeno aby se to dálo (non incuria aut studio innovandi seu novas |(226b) phrases fingendi affectate100), ne příčinou101 i v té malé věci, pejchy, vysokomyslnosti,102 a jakéhos nadymání se etc. Nebo to jest těch lidí, jenţ chtí vidíni býti, jichţ se řeč třpytí, a jako bújný kůň, bez potřeby plésá a drsá,103 pro vysycení přílišné nevěda jak sobě počínati má etc. (Jiné jest, kdyţ co toho někdy z potřeby nějaké zvlaštní pro někoho a neb některé přítomné učiniti musí váţný múţ a umělý, třebas i proti přirození svému a chuti.) Ale pro plnost řečí a ukracení někdy (kdyţ toho čas potřebuje) mnohých slov jiných. A to uţívání těch slov, ne o kterýchţ by prve lidé nikdy neslejchali a jim nic nerozuměli; ale těch a takových, kteréţ prvé lidé slejchali, a jimţ se jiţ mnozí i rozuměti naučili, kteráţ sou jiţ lidem v zvyk vešla, ješto jich mnozí tak jako svých vlastních uţívají. Ač i to nemůţ jednostejné byti. Neb některým 92

srov. fol. 156b srov. fol. 156a/b 94 »přezdobili, přehnaně okrášlili« 95 srov. fol. 311a 96 »prokládány« 97 »zabarveny příměsí jiného kovu« 98 »vyšívány« 99 »podivuhodně« 100 »ne z nedbalosti, z novotářství nebo ze snahy tvořit vyumělkovaně nové vazby« 101 »z důvodu, kvůli« 102 »zpupnosti« 103 »skáče a vzpíná se« 93

slovům sami přední, jako literati104 kteříţ čísti umějíxxi a s vyššími drobět věcmi se obírají, právy, řečňovaními etc., a poněkud za ţáky105 od jiných jmíni bývají. Některým pak jiţ i sedláci rozumějí. I protoţ, šetře toliko jaké máš posluchače a neb čtenáře, jimţ mluvíš a nebo píšeš, budeš moci toho coţ by bylo k vzdě|(227a)lání (t. buď k vlastnosti, krátkosti, i slušné ozdobnosti) uţívati. Před dvořáky106 můţe býti jmenován: korfyršt,107 maršalek,108 hejtman,109 truksas,110 štolmistr,111 hofmistr,112 kuchmistr,113 musterherr,114 mustrovati.115 Před vojáky a neb dráby,116 valent vocabula rei militaris117 zbroj, kyrys, šlachtordnung.118 Ale jeden kazatel, aby se ukázal peritus rei militaris etc.119 na kazaní takový artykul předloţil lidem, prostým kopačům,120 k rozjímání. Jaký šlachtordnung Krystus Pán učinil proti ďablu etc.; kázal na čtení ku první neděle postní přiloţené.121 Kdyby byl tam, v poli byv, toho slova uţíval kdyţ vojákům kázal, mohlo by bylo státi. Ale ţe tuto ne vojákům kázal, ale kopačům; protoţ merito habitus est imprudenter.122 Ale mladým lidem lecos se přihodí; iuvenilis calor, si non deest ingenium,123 nedá zaháleti. Před ţáky můţeš jmenovati: regula, phrasis, figura, forma, periphrasis, partes, t. knihy notované z nichţ zpívají na několik hlasů etc., kustoš,124 clausula,125 fusa,126 tonus,127 devocian,128 de voce zpívá.129| (227b) Před měšťany, a zvlášt těmi jenţ chtí slouti literáti:130 monarchia, historiae, kronyky, bonus dies vel Deo gratia,131 a nebo s kuchynskými latiníky132 Deracia, bonum mane,133 a nebo jako hloupí ţáci bone mane, a neb bonus vesper.134 Item salvete vel salus.135

104

litteratus znamenalo kulturní a vzdělaný člověk »studované lidi; kleriky« 106 »před dvořany, dvorskými lidmi« 107 něm. Kurfürst, jeden z kníţat volících německého císaře 108 něm. Marschall, úřední správce panovnického domu, později třetí nejvyšší úředník zemský 109 něm. Hauptmann, vojenský velitel; úředník stojící v čele kraje nebo země 110 něm. Truchsess, jídlonoš, stolník; úřední správce dvorské domácnosti 111 něm. Stallmeister, podkoní, štolba; úřední správce dvorských stájí 112 něm. Hofmeister, nejvyšší dvorský učitel a správce domácnosti 113 něm. Küchenmeister, vrchní kuchař, úřední správce dvorské kuchyně 114 něm. Musterherr, vrchní inspektor armády 115 něm. mustern, provádět inspekci armády, popř. najatých stavů v královských městech 116 »ţoldnéři, najatými vojáky« 117 »mají smysl slovíčka vojenská« 118 něm. Schlachtordnung, sešikování vojska; lat. acies, bitevní řád, ordre de bataille 119 »znalý vojenství atd.« 120 »zemědělským dělníkům, nádeníkům« 121 Mt 4,1-11 122 »po zásluze byl pokládán za pošetilého.« 123 »mladistvý zápal, druţí-li se k němu nadání,«; srov. Quintilianus, Institutio Oratoria, 2. 15. 28: iuvenili calore inconsideratior 124 kustos je znaménko na konci notové řádky, poukazující k první notě řádky následující. 125 klausule je veršový řádek a příslušný úryvek nápěvu. 126 »osminová nota« 127 tonus je jedna z osmi tzv. církevnich stupnic a příslušných chorálních nápěvů. 128 »nehudební, nemuzikální člověk« 129 »zpívá nemuzikálně, falešně.« 130 viz fol. 59a, 226b, pozn. 104 131 »dobrý den nebo díky Bohu« 132 viz fol. 57b 133 »díky Bohu, dobré ráno« 134 »dobré jitro a neb dobrý večer« 135 »Dále buďte zdrávi nebo nazdar.« 105

Před všemi v ůbec, učenými,xxii lejky, i sedláky, t. kteříţ do kostelův a neb na kázaní chodívají: Krystus, apoštol, evanjelista, anděl, faryzeus, publikan, trůn, majestat neb stolice Boţí, mammon neb mammona. Ač mnozí z Čechů nevědí o tom by to slovo bylo jazyku jiného (t. syrského136), ale domnívají se ţe to nomen mammon derivatur a verbo mámím,137 mámiti, omámiti, zmámiti, nebo mnohé lidi mámí peníze neb statek, čest, sláva, svět etc. Patriarcha, mnohém lépe říci neţli, ut quidam solent,138 arciotec; o tom viz jiţ napřed139 xxiii prorsus affectata et non necessaria interpretatio. Multo plus gravitatis et maiestatis habere videtur,140 kdyţ díš patriarcha, neţli by řekl neobvykle, a jako divoce,141 arciotec. Ač to slovo a neb kus slova arci, jest z řeckého , jehoţ latiníci téţ mnoho uţívají, říkajíce archipater,142 archimarschalcus143 etc. seu convertens patriarcha.144 |(228a) Ale k čemu jest, affectare novas voces, cùm pulchrae non desint consuetae ac dudum probatae.145 Poněvadţ to slovo arci, jest z řeckého slova, a my ho jinde uţíváme nemalo, říkajíce arciblazen, arcitroup etc.; i proč máme jazyk svůj chuditi, pohrdajíce tím pěkným a jakýms důstojným slovem patriarcha. Filozof, i to slovo jiţ jest obyčejné v češtině. Mnohem snáze jemu rozumějí i lejci, neţli by český vyloţené (tak jakţ někteří vyloţili) bylo mudrouk a mudrouci etc., coţ sic není vlastně. Nebo philosophus není učitel moudrosti, coţ to slovo mudrouk v sobě zavírá; ale jest tak pravě podlé slova, secundum etymologiam,146 moudrosti milovník. To slovo latínské praeceptor jest jiţ u mnohých známé a v ůbec přijaté,xxiv můţe se ho uţívati. Est gravius ac magnificantius,147 říci můj praeceptor neţli můj mistr. Nebo to slovo mistr řemeslníci sobě dávno, a nyní jiţ i sedláci osobili. Praeceptor communis sloul někdy Philippus v Wittenberce,148 lépe neţ Magister noster,149 jako u sorbonystů.150 Paedagogus jest menší a niţší neţ praeceptor. Nebo ten, ještě nedorostlé děti toliko zpravuje,xxv a jejich jest vůdce v menších věcích. Alleluia, Kyrieleison, amen etc., purmistr, rathaus, publikán, faryzej. To slovo štrafovati jest jiţ mnohým obyčejné a zvyklé; tolikéţ jest jako reprehendere,151 t. pro nětco a v něčem,xxvi [v ně|(228b)čem,] v nějakém poblouzení nebo vyvinutí a pochybení postihnouti někoho a potrestati, vinu nějakou jemu a neb nedostatek ukázati etc.

136

»aramejského«; aramejské māmônâ, v řecké podobě , znamená „bohatství“, „majetek“, „peníze“; jméno syrského boha bohatství (tak v Mt 6,24; L 16,9-13). 137 »jméno mammon se odvozuje od slovesa mámím,« 138 »jak to někteří dělávají« 139 viz fol. 182a-183a 140 »velmi násilný a nikoli nezbytný překlad. Zdá se, ţe je daleko důstojnější a vznešenější,« 141 »podivně« 142 »praotec« 143 něm. Archimareschallus (= Reichserbmarschall), nejvyšší dědičný maršálek Svaté říše římské, zástupce kurfiřta 144 »nebo obráceně patriarcha.« 145 »baţit po nových slovech, ačkoli máme dost krásných slov obvyklých, jeţ se jiţ dlouho osvědčují.« 146 »podle etymologie [tj. tvarosloví]« 147 »Je váţnější a slavnostnější,« 148 Philipp Melanchthon měl mimořádnou autoritu jako pedagog a ovlivňoval vyšší školství a univerzitní studium v Německu aţ do 18. století; proto byl ještě za svého ţivota nazýván praeceptor communis „společný, obecný učitel“ nebo praeceptor Germaniae „učitel Německa“. 149 »Mistr náš« 150 Sorbonnisté byli původně členové Communauté des pauvres maîtres et étudiants en théologie, bydlící v domě zaloţeném v Paříţi r. 1253 Robertem de Sorbon (1201-1274), teologem a dvorním kaplanem; později tak byli označováni i studenti teologie, popř. i doktoři na Sorbonně. 151 »kárat«

Potom pak obláštní věci jsou u lékářů zdejších i u apatykářů: puls, klíster, traňk,152 konfekt,153 pilule, sirup, purgací,154 komplexí155 etc. U bradířů156 a lékařů ranných,157 jména ţil: cefalika = hlavní ţila, bazilika = jatrní, medyána = prostřední, největší. U vinohradníků: perknus,158 pergmeister,159 et nomina instrumentorum160 etc. U tkadlců: stav, osnova, vratidlo, brda, podnoţky,161 člunek, cívky etc. Tak i o jiných řemeslnících. Nebo jedno kaţdé řemeslo, náramně mnoho těch věcí má, aţ tak mnoho, ţe není co chváliti, ale jest nač se hněvati; neb i beze vší potřeby to se děje samým toliko zvykem; tak ţe kdyţ se pacholík některý řemeslu učiti má některému, i jazyku s veliké stránky jinému učiti se musí. Ale to kdo jiţ napraví? To tam jiţ dávno uteklo. |(229a) To pak všecko znáti, věděti, a v paměti vţdycky hotové míti, jednomu člověku není snadné, ale velmíxxvii pracné. Avšak kdoţ dobrou pamět z přírození měl by, a s těmi věcmi často se obíral, s rozlíčnými lidmixxviii často promlouvaje, a jako hejtmanem162 neb ouředníkem nad mnohými lidmi a řemeslníky jsa etc., nemaloť by i v tom mohl. Poněvadţ Mithridates král, více neţ dvatcíti jazyků rozdílných poddané své maje, s kaţdými jich vlastním jazykem mluvíval; 163 ovšemť by někdo také, těmto rozdílům, v jediném tomto jazyku přivyknouti, a je v mysli pohotově míti mohl. Ale někdo maje mnoho rolí a luk etc., tak dobrým hospodařem a pilným přihlidačem k tomu jest, ţe slov sedlských a hospodařských uţívati neumí; ba některý jim, kdyţxxix je od svých pacholků neb šafařů slyší, nerozumí; nevěda třebas, co jest to píce, obilí zmlklé,164 xxx ztuchlé, snětivé, snět, pouchlé165 etc. II. Uţíváno býti má slov, ne lecjakýchs (jako i ne leckdes), ale těch toliko, jenţ se jakous zvláštní ušlechtilost míti zdadí, jimiţ by mohlo ozdoby a krásy řeči přibyti. Jako, kdyţ náleţitě jmenuješ to slovo řecké monarchia, item monarcha, item, kdyţ díš: Chodí tudy osupě se166 jako nějaký Saturnus.167 Ale mohl by někdo, tak mnoho slov, z latiny neb jiných jazyků, do češtiny přeformovati, aţ by nepříjemnost řeči své u poslouchačů učinil. Zvláště kdyţ by taková, a ta slova |(229b) formoval, jichţ prvé nikdy slycháno nebylo, a nebo kteráţ jiţ davno i v pohrdání i v zapomenutí jsou; a zvlaště, kdyţ by to vše bylo bez potřeby, z samého toliko jakéhos drzího křepčení168 etc. Jako podlé mého soudu tak učinil mistr Hájek, jiţ doktor, v předmluvě na minucí, k roku 1560,169 tato slova napsav: nejmocnější potentát. Ač slovo to 152

»léčivý nápoj, odvar z bylin, tekutý lék« »hustý lektvar« 154 »pročištění; počišťovací prostředek [projímadlo, dávidlo]« 155 »letora, temperament« 156 »holičů, lazebníků« 157 »ranhojičů« 158 »majitel vinice v obvodu obce« 159 »úředník spravující daný viničný obvod a pečující o dodrţování viničního práva« 160 »a jména nástrojů« 161 »šlapadla, šlapačky« 162 »nadřízeným« 163 Mithridates (Mithradates) VI. Eupatór Dionysos (132-63 př. Kr.), pontský král; srov. Plinius maior, Naturalis historia VII, 24, 88: Mithridates, duarum et viginti gentium rex, totidem linguis iura dixit, pro contione singulas sine interprete adfatus. 164 »zkaţené vlhkem« 165 »s prázdnými klasy« 166 »nahněvaný, zamračený« 167 srov. fol. 311b; představa o tomto bohu jako rozhněvaném vycházela z pojetí Saturna jako Diem svrţeného a zapuzeného boţstva putujícího po Itálii; Saturn byl ve středověké a renesanční astrologii spojován s melancholickým temperamentem a s převáţně negativními vlastnostmi (chladný, suchý, temný, smutný, smrt, neštěstí, samota, strach, pochybnosti) 168 »vyzývavé afektace« 169 viz fol. 134a 153

in plurali numero170 bývá uţíváno, od řečníků a dvořáků mnohých. Nebo říkávají: potentatové, ale zřídka velmi. Neţ in numero singulari,171 tu jiţ pravě jest novum, inusitatum,172 nepěkně i nepotřebné. Neb k čemu jest to slovo vrchnost? Mnohém jest obyčejnější i pěknější. Ale pochlebníci, leda173 nětco nového našli, a jako liščím ocasem pooháněli světa. – Teţ i ta slova: truc v hrdlo.174 Německé slovo jest truc. Kteříţ psání Luterova z němčiny do češtiny vykládali,175 nechávali ho tak. Non est adeo usitatum,176 lépexxxi bez něho; leč by kdo chtěl z oumysla germanisare.177 III. A protoţ, kdoţ by měl domácího jazyku slova vlastní a pěkná, tuť by nenáleţelo cizích vnášeti. Ale ţeť tomu velmi jiţ na překáţku jest zvyk. Neb mnozí z Čechů, častá s Němci mluvení mívajíce, ano i blízko nich, a neb mezi nimi své majíce obýdlé, jejich slov zvykli uţívati. |(230a) Jako, aby říkali: dej sem hantuch,178 máš-li hantlík,179 zač to farkle.180 V Lanškrouně poň tak mluví. Aţ snad se přihodí takovým Čechům, jako předešlých věků Srbům,181 takţ jiţ ani český ani německý ani latíně mluví, neţ tak sobě zpletli a zmátli řeč, aby jim toliko ti rozuměli kteříţ se od nich plodí. Takţ podobně se děje při pravích, i Němcům i Čechům, ţe mnohých latínských slov uţívají; některými řeč svou ozdobujíce, a jinými ohyţďujíce a neb ochuzujíce;xxxii jako kdyţ říkají proces,182 reces,183 impugnací,184 relací185 etc. O tom čti mistra Jana Husa.186 I mezi ţáky a kněţími teţ, nemalo jest takového bezpotřebného latínských slov do české řeči pletení. Neb říkají: exponovati,187 mutovati,188 lusum dáti neb míti.189 Ale abych příklad prostějším ukázal, neumělého, nevčasného, neb nepotřebného, a neb i směšného uţívání slov jiných jazyků; příkladů nětco předloţím, varování hodných. Někteří říkají i píší: creda apoštolská,190 v credě apoštolské. Ješto by dobře mohli říci: u víře obecné křesťanské, neb ve dvanacti člancích. A nebo, chtí-li latině mluviti, a latiny nekaziti marně, kdyby aspoň říkali: v Synbolum apoš|(230b)tolském;191 ješto by tomu, i latíník srozuměl, a popřivykna, i Čech. Ale tuto, ani Čech ani latiník nynější, nisi peritus antiquitatis,192 ví co se praví. Někdo by slyšel, zvlášť hloupější Moravci, na krydu (jakţ oni 170

»v mnoţném čísle« »v jednotném čísle« 172 »nové, neobvyklé« 173 »jen aby« 174 »přímo do tváře, schválně, neomaleně« 175 Do konce ţivota Blahoslavova byla z Luthera přeloţena kázání (Pavel Příbramský 1520 a Zygmunt Zyja 1544); O. Velenský přeloţil spis O velebné svátosti Svatého pravého těla Kristova (1520) a Výklad o Antikristu (1522); J. Roh přeloţil Spis, v němţ [Luther] ukazuje, co se mu při Bratřích zdá za pravé a co za pochybné (1523); M. Michalec je asi překladatelem spisu O mši oblaštní neb samotní a o pomazání kněţském (1541); Jan Augusta přeloţil Zrcadlo kněţské (1542). 176 »není příliš obvyklé« 177 »dopouštět se germanismů.« 178 »ručník« 179 »rukavičku« 180 »sele« 181 tj. Luţickým Srbům 182 »papeţská klatba; soudní spor« 183 »právní dohoda, jíţ se činí nějaký ústupek« 184 »napadení [uplatnění práv]« 185 »zpráva podaná od soudního nebo jiného úředního jednání pro zápis do zemských desk« 186 viz fol. 163b-164a, pozn. Error! Bookmark not defined. 187 »vyloţit, přeloţit, interpretovat« 188 »proměňovat [zejm. solmizační hlasy přechodem z tetrachordu do tetrachordu]« 189 »pořádat [divadelní] hru«; Lat. lusus = hra, veřejné vystoupení, zábava 190 »krédo«; tzv. apoštolské vyznání víry 191 podle latinského výrazu Symbolum Apostolorum (popř. apostolicum) 192 »leda znalec dávnověku,« 171

mluví) t. na křidu. Bývalo toho slova někdy v školách uţíváno, dokudţ se dítky v škole (jakţ staří říkají) páteřům učívali, a říkávali Pater noster, Credo, Ave etc. Ale jiţ nyní, ani Marye ani Krysta nevzývají, i bludům i pravdě pokoj dávajíce. Z stranyxxxiii pak mluvení, to se můţe o nich říci, ţe ani latině ani český umějí, leč velmi řídcí, jichţ se tuto nedotýče.193 Ale kdyţ není příhodných slov českých, tak mnoho v sobě obsahujících, jako někdy některé latínské neb řecké, a třebas i německé jest; jako monarchia, regula,194 ješto kdyby chtěl to český povědíti krátce jedním slovem, tedyť by ţádný, někdy snad ani učený ani neučený, nesrozuměl; i lépe jest tu uţiti slova příhodného, z jiného jazyku, a zvlášť jestli ţe prvé kteří uţívati ho obyčej mají. Kdyby pak měl ten všecken smysl v tom slovu zavřený vysloviti, tak ať by mohlo rozumíno býti od jiných; máš-li k tomu čas, sluší-liť, jest-li potřeba, bude-li k vzdělání,xxxiv a umíš-li; uţiv obého; a nebo, nenáleţí-liť, i mluviţ prostým Čechům česky, a nestydě se za to co jsi, nečiň se před poslouchači tím čímţ nejsi.| (231a) A ať i toho nepomínu. Bývá při tom někdy mýlka. Nebo někteří, umějíce i německy i jakţ takţ český, kdyţ nětco z němčiny vyloţiti mají, a nalézají tam slova ne německá ale latínská neb jiná, i takţ také je přelévají do češtiny bez soudu; domnívajíce se, jakoţ Němci, buď pro chudobu své řeči, neb z jakých koli příčin, latínského slova nechali, tak ţe i v češtině učiněno byti má. Jakoţ kdos vyloţil z němčiny tato slova: coţ se (prej) religionum dotýče etc., moha výborně slovem českým říci náboţenství. – I ono slovo, bez porokaxxxv latínské nec sic, neksík, teţ jest ničemné. Někteří ho uţívali,195 mohouce dobře bez něho býti; jiţ našeho věku, téměř z zvyku vyšlo. Jestiťxxxvi pak neksik, jako by řekl: ani tak ani onak; totiţ člověk neupřímý, uvilý,196 šibalský etc. – Daňk obdrţeti, phrasis ex germanica lingua desumpta,197 u těch Čechů kteříţ s turnaji zacházejí, vox trita.198 Ale mistr Tomáš v svéxxxvii předmluvě na ţaltař199 také tak napsal; ješto v věcech theologických váţnější slovo náleţelo. Nebo člověk prostější, nesvědomý200 dvorských marností, nevěděl by co se to praví; mohl by pomysliti, ţe nějakého Daňka, t. Danyele chce u sebe obdrţeti etc. Lépe bylo říci chválu obdrţeti; usitatum plane verbum, et phrasis non inelegans esset.201 Aneb prostě říci chválenu byti etc.| (231b) Náleţelo by také abych aspoň na tomto místě zmínku učinil de vocabulis

technicis.202 Ač jest toho sic dotčeno napřed na listu <228b>xxxviii nemalo; krátce ještě nětco dím, nebo s tím se dlouho meškati není proč. V Čechách i na Moravě řemeslníci ti jenţ německy neumějí, téměř všecka nádobí a nástroje své německy jmenují; jako soukeníci truhláři, zámečníci, a jiní. Ale těm sluší toho všeho dopustiti a odpustiti, aby jakţ počali a zvykli,xxxix ani německý dobře a pravě ani česky mluvili. Na nichţ, jakoţ není se proč horšiti, tak také není jich proč následovati; nechť sobě hlédají,203 xl chovají tam ty své štospaňky,204 verkpaňky,205 pámy,206 pušpámy,207 prušpámy,208 šlaharně,209 hoblíky, štoshoble,210 hamrle,211 pemerlíny,212 plocky 213 etc. 193

Komentuje se zde nepochybně laicizace městského školství a s ní souvisící úpadek ve výuce a znalostech latiny. 194 »pravidlo, ustanovení; řehole« 195 M. Červenka; srov. fol. 335b 196 »záludný, uvirý«; srov. fol. 298a 197 »vazba přejatá z němčiny,« 198 »běţné slovo«; lat. tritus „obnošený“; srov.: faciamus ... tractando usitatius hoc verbum et tritius. Cicero, Academica 1. 27; Cicero, De divinatione 2. 11 199 Davida krále v Israeli Psalmové a písně [...] s předmluvou M. Tomáše z Javořice, Praha (Severyn) 1538, Knihopis 17526 200 »neznalý« 201 »bylo by to docela obvyklé slovo a velmi vkusná vazba.« 202 »o odborných slovech, o technických termínech« 203 »ať se jen starají o (ty své ...)« 204 »velký bednářský hoblík«; z něm. Stossbank; viz také fol. 222b, pozn. 49 205 »pracovní lavice nebo stoly«; z něm. Werkbank

Appendix.214 Vidí mi se uţitečné i toto přidati. Ta slova z jiných jazyků vzatá, kteráţ sobě jazyk český jiţ osobil jako by jeho vlastní byla, dvojím způsobem, i psána i pronášína byti mohou. Jednímxli po latínsku (aneb, podle způsobu toho jazyku z keréhoţ vzata sou). A druhým po našsku, t. po česku aneb podlé způsobu českého. A však proto mezi tím při některých slovích viděti jest, ţe jiţ je zvyk velmi zproměňoval, a pravě k tomu ohnul, aby do naších declinací a jiných form trefovati se musila; kteráţ kdyby někdo zase jako vydírati jazyku našemu chtěl, a znovu je do jiných form formovati etc., velikou by nepříjemnost řeči své učinil.| (232a) Tatoť pak sou slova a neb i jiná jímxlii podobná: Jeţíš, Krystus, anděl, Mojţíš, apoštol. Beneš s Philomátem a Gzelem, tak učinili při těch slovích Jeţíš, Mojţíš etc., zhaněti je chtěvše a do prvnějších forem, jimţ Čechové jiţ dávno odvykli, vykládati; o čemţ napřed.215 Tak by také někdo drzí, novarum rerum studiosus,216 mohl pokoštovati217 při tom slovu Krystus, aby nam zapověděl psati, a neb hlaholem vyslovovati nebo vynášeti Krystus, zase nas do latiny navrátiti chtěje; t. abychom psali, a i v mluveníxliii tak vynášeli Christus, proto ţe se tak latíně i řecky píše; a nebo ještě nezpůsobněji Christos.218 A tolikéţ při tom slovu Messiáš, kteréţ sobě i latiníci drobet přeformovali z ţidovského.219 A mohl by někdo tak všetečný a neváţný se snad najíti, ţe by nedopouštěl říkati Christus neb Mesiáš, ale kázal by říkati český Pomazaný; ba některý potomek Ariů,220 byl by z toho potěšen. Ale nemúdrochům221 hodné by se bylo, i posmati, i je slušně zahanbiti. Jiná slova mnohá jsou, ješto i psati, i v mluvení je vynášeti můţ kdo chce jak chce, podlé, neb rozumu, neb zvyku svého; t. buď po latínsku, buď po česku, jakţ by posluchačům kterým přijemněji bylo. Jako:| (232b)

po latínsku 206

po česku

»opracovaná dřeva, ráhna na zavěšování«; z něm. Baum »šlapátka, podnoţky, trnoţe, stoličky pod nohy«; z něm. Fussbank 208 »kulatá hladká dřeva na tkalcovském stavu, přes něţ se napíná utkané plátno«; z něm. Brustbaum 209 »těţká kovářská kladiva, perlíky«; z něm. Schlaghammer 210 »sráţecí veliké hoblíky, řezáky«; z něm. Stosshobel 211 »menší kladívka«; z něm. Hämmerlein 212 »zubatá kladívka na otloukání kamene, pemrlice«; asi z něm. Behämmerlein 213 »oboustranná kladiva s plochými konci«; z něm. Platzhammer 214 »Přídavek.« 215 viz fol. 155a-160a 216 »novotář« 217 »pokusit se« 218 podle ř.  219 hebrejská výslovnost byla māšīah 220 Arius (Á, 256?-336), původce tzv. ariánského kacířství, které odporovalo ortodoxnímu církevnímu učení o sv. Trojici; hlásalo, ţe Kristus jako syn Boţí byl svou podstatou člověk. V pozdějších dobách se arianismem nazývaly i jiné obměny antitrinitarismu. K nim se v 16. a 17. století počítali například tzv. polští bratří nebo tzv. sociniáni; blízký jim byl i francouzský reformátor Michael Servet (1511-1553). 221 »bláznům, pošetilcům« 207

metaphoraxliv phrasis pharisaeus Philippenses Philomates publicanus evangelium epphata222 Epicurus Sadducaeus figura angelus

metafora frázis faryzej Filipenští Filomates, neb Filomat publikán; ač Beneš vyloţil celný, Mat 18.223 svaté evanjelium, a neb čtení efeta Epikur Saducej figuraxlv anděl.

Někteří anjel píší. Ale mohl by někdo říci: Kamţe jel? Snad do lesa? Tolikéţ, napíšeš-li s anděly, dí snad někdo: s jakými děly etc. Ale čeho lidé nezpotvoří kdyţ se přičiní?xlvi syrupus philosophus tonus pausa devocianus complexio chorus character

sirop filozof tón pauza devocián komplexí kůr karakter, Apokalypsis 16.224

(233a) Naposledy při tomto artykuli ještě mi se vidí obláštní zmínku učiniti, o věci vlastně k tomu artykuli přináleţející, t. o následování phraseon, způsobů mluvení, cizího jazyku. Ač jest na několika místech jiţ prve nemalo té věci dotykáno,225 a i ještě při příčině226 bude; však tuto za hodné soudím abych nětco světleji o tom napsal. Nebo na obojí stranu některé lidixlvii uchylovati se nevelmi příleţitě227 podle soudu mého vidím. Jedni sobě to libují, a mnoho toho bez potřeby, ale ne bez škody jazyku českého uţívají. Jiní pak ţadného místa tomu nedavajíce a všecko to hanějíce, nemalý díl ozdoby a příjemnosti řeči české ujímají; a to zvlaště v theologí, t. v věcech k náboţenství náleţících. Jistě jakoţ v jiných věcech tak i tu, medium optimum est.228 Kteříţ to oblibují, a za ţadnou škodu toho nemají, ti germanismos et latinismos saepe etiam turpes commitunt,229 způsoby latiny neb němčiny s češtinou matou, řeč kazí, a budou, buď v psaních buď v mluveních svých, velmi nepříjemní a nesrozumitedlní. Příklad toho na mnohých českých spisích, v nichţ věci výborné, jako zlato čisté, se předkládají, ale řeč jest velmi nezpůsobná a nesrozumitedlná. Neţ kdoţ by dobrý Čech byl a 222

řecky  (srov. Mk 7,34); je to deformovaná podoba chaldejského slova ef-fath-ah´ „buď otevřen, otevři se“ 223 srov. Mt 18,17 224 srov. Zj 16,2 225 zejm. fol. 190a-219a 226 »při příleţitosti« 227 »náleţitě, vhodně« 228 »nejlepší je střední cesta.«; zásada klasické řecké filosofie a literatury; srov. In medio consistit virtus. »Uprostřed spočívá ctnost.« Viz Horatius, Epistulæ I, 18, 19. Rčení oblíbené od antiky v několika verzích; srov. In medio sedet inclita virtus. (= Proslulá ctnost uprostřed sedí; Walther 11840b); nejznámější jsou dvě antické verze z Ovidia (Proměny 2, 137 a 140): Medio tutissimus ibis (= Středem půjdeš nejbezpečněji) a Inter utrumque tene (= Drţ se mezi oběma krajnostmi). 229 »dopouštějí se germanismů a latinismů, často dost ošklivých,«

latiny povědomý, zvlášť starých latiníků, tenť by mohl mímo jiné porozuměti co a o čem čte. A ovšem kdyţ se k tomu přimísí způsob vedení věcí podlé regulí dyalektyky, tuť jest prostému Čechu velmi nesnadné, |(233b) buď cíl všech psání spatřiti, buď věcí k cíli směřujících, pořadek a běh i moc znamenati. Takoví sou otcův naších někteří spísové. Jako, o opětování křtu,230 o pokloně,231 větší spísek tištěný o večeři Páně232 etc. Některá slova taková se i v Písních233 nalezají, jako: nic v světě silnější není234= silnějšího. Item: vida ţe pomocník není = pomocníka L 20.235 V Písních: Počila radost nemalou odplatu přehojnou.236 Ale velikým muţům, velikými věcmi zaměstknaným, jestli ţe kdy slov a způsobů mluvení nemohou ušetřiti, zvlaště in versibus,237 za zlé míti nesluší; etiam bonus dormitat Homerus.238 A také předešlý věk, svou zvláštní výmluvu má; tak psáti jim duch Páně kázal jakţ věk jejich potřeboval, a příčiny ukazovaly.239 Ale kteříţ to nyní z nevaţnosti a pro nedbalivost činí, jazykům cizím neb řečem se učíce, řeči své vlastní právě240 mluviti nedbají, někteří snad i neumějí, těmť by hodné bylo přimluviti,241 kdyby to byl kdo učině. Na druhou pak stranu, kteříţ to všelijak tupí, ţadného tomu nedavajíce místa, chudí řeč českou a loupí. Příklad dám na jedné toliko věci, obšírné však, kteráţ slove hebraismus sive phrasis hebraica242 (o níţ sem zmínku napřed učinil243). Nám kteříţ křesťané sme, Zákon Páně, starý i nový, často čítáme a slejcháme, nemalo slov i způsobův mluvení v zvyk vešlo, a tak nám to |(234a) obé jaks zobyčejnělo, ţe jiţ to slyšíce, uší náše nic se na tom nezastavují jako na nějaké nové věci, ale líbost v tom jakás jest, jako by to vlastní přirození jazyku našeho dávalo, non radit aures sed demulcet.244 Jako ta slova Mat 6: ptactvo nebeské,245 nádoby hněvu,246 nádoby milosrdenství,247 osudímxlviii svým vládnouti,248 syn zaslíbení,249 syn zatracení,250 duch zaslíbení,251 Spiritu promissionis252 Beza vyloţil z řeckého,253 moha říci spiritu promisso,254 Ad Ephes1c, Díl jeho poloţí s pokrytci255 xlix Mat 24. A 230

Lukáš Praţský, Spis dosti činicí otázce protivnikuov Jednoty Bratrské, proč křest po sluţebnosti od kněze řimského svěcení stále v nie se opakuje, Bělá p. Bezd. (O. Velenský) 15201, Knihopis 5037; Litomyšl (Olivetský) 15212, Knihopis 5038 231 Lukáš Praţský, Sepsanie duovoduov z najjistčích Písem. Sviedectvie obojieho i pravého rozumu jich i o klaněnie a klekanie před Svátostí Těla a Krve Boţie, Bělá p. Bezd. (O. Velenský) 1520, Knihopis 5036 232 Lukáš Praţský, Spis dosti činicí těm jenţ o Svátosti Těla a Krve Páně méně neţ pravda Čtenie smysliti káţe smyslí [...], Ml. Boleslav-Na Karmeli (Štyrsa) 1525, Knihopis 5039 233 Kanc. Jana Roha 234 N 12, píseň Buoh Otec z pouhé milosti, poslal Syna z své výsosti 235 píseň Adama Šturma Bohu Otci nebeskému, v milosti, v lásce štědrému 236 D 19, píseň Lukáše Praţského (popř. Beneše Bavoryňského) Vesele Bohu zpievejme, jemu čest, chválu vzdávejme; v kancionálu je tento text: počila radost nesmiernou, odplatu radostnou 237 »ve verších« 238 srov. fol. 5b, 217b, pozn. Error! Bookmark not defined. 239 naráţka na husitskou dobu a dobu vzniku Jednoty bratrské 240 »správně« 241 »domluvit, pokárat« 242 »hebraismus neboli hebrejská vazba« 243 viz fol. 69a-70b 244 »uši to nerve, nýbrţ jim to lahodí.« 245 Mt 6,26 246 Ř 9,22 247 Ř 9,23 248 1 Te 4,4 249 Ř 9,8; Ga 4,28 250 Mt 23,15; J 17,12; 2 Te 2,3 251 Ef 1,3 252 »Duchem zaslíbení« 253 srov. fol. 144b 254 »duchem, který byl zaslíben« 255 Mt 24,51

mnoho k tomu podobného. Coţ kdyby měl všecko předělávati, resolvere,256 nebylo by to příjemné mnohým poboţným a učeným lidem, a vůbec téměř všechněm. A jaká potřeba toho předělávání, čehoţ se tak jiţ i davno dobře uţívalo, i ještě uţívá? Mnoho-li sou na tom zejskali kteříţ se v to předešle dali. Příklad dám. To povědění neb phrasis ptáci nebeští proměnili, místo toho poloţivše ptáci povětrní; nebo pry ne po nebi létají ale v povětří. A kdoţť jest kdy příčinou těch slov bloudil, t. pomyslil na to ţe by to bylo nebe v čemţ neb kdeţ ptáci létají? A kdo téţ neví, ţe ptáci, jakţ nad nami tak pod nebesy létají? Zdá mi se velmi chatrné, i marné, takové mudrování, zvlášť u nás v řeči české.| (234b) Šebestianus Kastalio,257 múţ znamenitý, vykládaje znovu biblí Písem svatých do latiny, proto ţe jest všecky hebraismy vymetal, a slov řeckých a ţidovských i frází nešetře právě latíně psal, tak jakţ nejvýbornější latiníci mluviti a psati obyčej měli; od mnohých není oblíben;258 tak ţe i nejučenější našeho věku múţí, ač latinu jeho velmi chválí, však textu Píseml svatých, radše obecného výkladu neţli jeho, obecně uţívají.259 Ale někteří uchýlivše se, příliš to zhruba dělají; všecko totiţ vykladají a formují z latiny, i češtinu tudy kazíce; atque hac ratione, multos ineptos graecismos<,> latinismos, et germanismos committunt.260 O čemţ viz jinde.261

(235a)

QUARTUS LIBER.262 Čtvrtá věc potřebná těm jenţ chtí dobře a ozdobně český mluviti nebo psati, jest tato, kteráţ u latiníků enallage263 slove. O níţ Linacer,264 slovoutný a velmi vtipný muţ, v své Grammatyce široce psal,265 mnoho rozličných příkladů ex idoneis autoribus266 přivodě, nebo jest věc ta velmi široká v jazyku latinském. Kteréţto někteří nešetříce, ani dobrých příkladů erudite et proprie loquentium vel scribentium267 následujíce, nemalo ušlechtilých způsobů mluvení, vlastních a obvyklých českému jazyku, potupili a pokudţ na nich bylo zavrhli; všecko to coţ se k regulím grammatyky netrefovalo, za chyby (vicia) odsoudivše. Jako i jiní teţ zase naodpor bez soudu bedlivého lecos za figuru beze vší potřeby přijavše, v svých mluveních i psáních uţívali. Těch obojích mnozí následují. Čemuţ kdyby mělo místo dáno

256

»odstranit« viz fol. 182a, pozn. Error! Bookmark not defined. 258 Castalio byl ve sporech hlavně s Kalvínem a jeho stoupenci. 259 míněn nepochybně především Beza 260 »a tím se dopouštějí mnoha nepěkných grécismů, latinismů a germanismů.« 261 viz oddíl Proprietas phraseon (fol. 190a-219a, zejm. 204b-212b) 262 »Čtvrtá kniha.« 263 z řec.  „záměna“; termín starších gramatik označující záměnu jedné gramatické formy jinou (nezřídka i chybnou); takové záměny se vyuţívalo jako rétorického prostředku; jde o záměnu morfologických forem nebo slovních druhů 264 viz fol. 52b 265 srov. De emendata structura Latini sermonis libri sex. Parisiis (Stephanus) 15322; zejm. liber II, str. 56-77, liber VI, str. 264-274 266 »z vhodných autorů« 267 »těch, kdo vzdělaně a správně mluví nebo píší« 257

byti, nemalá ujma a škoda české řeči státi by se musila; jakoţ z níţe poloţených příkladů všemu tomu se světle porozuměti bude moci. A neţli k vyčítání jich přistoupím, vidí mi se, abych o tom nětco, kdy a na kterých místech, ano i kterýchli figúr, uţívati dobrému Čechu |(235b) sluší, pověděl. Poněvadţ pak to jisté jest, ţe ne leckdys a leckterýchs figúr se uţívati má; tedyť v tom sluší šetřiti: 1. potřeby, 2. ozdoby, 3. zvyku eruditorum,268 těch kteříţ pravě a dobře český mluví. Potřebí figur bývá, kdyţ bez ních nelze věci, kterouţ předloţiti máš, čacky269 světle a srozumitedlně vypovědíti; někdy propter vitandam amphibologiam. 270 Jako: ukazoval mi koně; tu nevíš, jednoho-li koně čili dva koně; protoţ rcilii per enallagen ukazoval mi kůň; a nebo přidej adiectivum, a rci svého koně. Pije zasmál se = kdyţ pil, pijíc, jako zlí Čechové říkají. Někdy ad vitandam ;271 liii jako, maje říci: tudy jest cesta k peklu, lépe říci ku peklu, a nebo do pekla. Jindy ad vitandam cacophoniam;272 jako a budeme mu milí. Neţli máš tak nepěkně múmtati, radče rci: a budemť jemu milí. A ačkoli příčinouliv ozdobností uţívá se a má uţíváno býti figúr, k čemuţ příkladů hojnost velikou níţe viz; však proto hleď, aby to za ozdobu sobě pokládal, coţ by i jiní sobě libovali a za ozdobné měli; aby snad hlouposti své a nebo všetečnosti, figúrami nezdál se přikrývati. Zvyku proto šetřiti musíš: 1. ţe ty lidí všech nepřevedeš, a zvyku nevykořeníš; protoţ, coţ jen můţe dobře uţito býti, toho tak nech. <2.>lv A také spravedlivé jest zvyku šetřiti, podlé onoho povědění Horaciova: |(236a) Videndum esse quid approbet usus quem penes arbitrium est et ius et norma dicendi.273 K tomu, zdaţ by se styděti nemusil, kdyţť bylvi se tvému mluvení, způsobu a nebo slovům posmívali. Jako, při dvoře jsa, kdyby řekl někomu: Kam půjdeš? maje jiţ podlé zvyku obecného říci: Kde půjdeš? Honestum est igitur ut te attemperes ad usum vulgi;274 šetře však, ne chasy a sedláků, ale čackých mluvitelů.275 Kterých pak a nebo jakých figur uţívati by se mělo, z příkladů těch kterýchţ hojně se níţe připomíná, není nesnadné vyrozuměti. Jistě kterýchţ uţívají dobří Čechové, buď v mluvení buď i v psaních, také kaţdý učedlník aby uţívati se učil a zvykal, náleţí. Ale o tom všem níţe na svých místech šíře.

Enallage partium.276 Nomen pro adverbio ponitur eleganter277 v našem jazyku. Quid pro sicut:278 Mrzí mne jako pes, mrzí mne co pes. Přidává se k tomu, ut plenior et vehementior efficiatur

268

»vzdělanců« »hezky« 270 »abychom se vyhnuli dvojznačnosti.« 271 »abychom se vyhnuli ošklivému mluvení«; srov. fol. 240b; Blah. NZ překládá toto slovo v Kol 3,8 jako mrzkomluvnost;  znamená v řečtině „hanebná, sprostá, oplzlá řeč“ 272 »abychom se vyhnuli nelibozvučnosti« 273 Horatius, De arte poetica (epistula ad Pisones), v. 71-72: quae nunc sunt in honore vocabula, si volet usus / quem penes arbitrium est et ius et norma loquendi – která jsou nyní v úctě slova, chce-li tomu „úzus, jenţ sám jen / o mluvě rozhodnout můţe, ten dává jí zákon a normu“ (překlad R. Mertlík); viz fol. 175a, pozn. Error! Bookmark not defined. 274 »Je tedy poctivé přizpůsobit se úzu lidové řeči;« 275 »ušlechtilých mluvčích.« 276 »Záměna slovních druhů.« 277 »Místo příslovce lze pěkně pouţít jména« 278 »Co místo jak: « 269

oratio,279 jiný: Mrzíš mne co jiný pes. Nestydatým lidem, a překáţejícím ţenskému pohlaví,280 ţeny poctivé a horlivé neb prutké281 tak říkají.| (236b) Verbum pro particula expletiva: adhibita primum aphaeresi et tandem apocope:282 hleď, hle. Toť jest hle příčina pravá, toho coţť sem dříve řekl, ea vero demum est causa legitimalvii etc. I toţ hle, jaks dělal tak máš. Adverbium temporis pro coniunctione causali.283 Kdyţ místo toho slova poněvádţ. Luc 16, kdyţ ste v mammoně nepravé etc.284 = poněvadţ ste. Kdyţ zůstáváš = poněvádţ. V obecném mluvení se říkává: Kdyţs to směl285 učiniti, věřím ţe by i víc etc. Kdyţť smí selhati, takeť by i ukradl. – Inerudita et inepta enallage jest:286 Kdeţ já sem i hned jemu odepřel, kdeţ já k tomu se ohlásiv etc.; místo toho kdeţ měl by říci ale já, já pak, pročeţ já, a já etc. Beneš 2 Ad Hebr: Kdeţ toho Bůh posvědčoval;287 admodum inepte.288 Actor 17: Kdeţ aţ posavád přehlídl Bůh.289 Adverbium loci pro adverb temporis.290 Tuť já s nim zajdu, tuť já jemu nepovolím, t. tehdy, v ten čas a v té věci. Hic ego illum contempsi prae me.291 Tu on se rozhněval, quidam,292 totiţto on se rozhněvá. Adverbium loci pro coniunctione subiunctiva etc.293

Praepositio pro coniunctione, et contra,294 někdy snesitedlně, a někdy mrzce. Jako, postav to slovo, praepositionem pro, loco coniunctionis causalis propter 295 takto: Krystus |(237a) umřel za hříchy náše,296 Neb jestli ţe jest za hříchy umřel, tedy hříchové měli sic zemříti; quod esset absurdum.297 Ale kdeţ díš: Krystus umřel za nás, tu jest vlastně promluveno; nebo kdyby Krystuslviii nebyl za nás v to se vydal, totiţ, místo nás aby on trpěl, tedy bychom my byli museli trpěti; a tak pravě za nás trpěl, a netoliko pro nás, t. naší příčinou.lix – Latíněť se na obé dobré dobře vzíti můţe. Díš-li: Christus passus est pro nobis,298 dobře díš. Item, Christus passus est pro peccatis nostris,299 teţ dobře díš; quia subintelligis delendis, t. pro peccatis delendis, id est propterea ut deleret ea.300 Ale u nás nemůţe se to tak dobře trefovati.

279

»aby se řeč stala výraznější a naléhavější,« »pokušitelům ţen« 281 »rozhorlené nebo energické« 282 »Sloveso místo doplňovací částice: napřed pouţijeme afereze [tj. odsunutí počátečních hlásek] a nakonec apokopy [tj. vypuštění koncových hlásek]«; Blahoslav bere zřejmě za východisko tvar pohleď (po-hle-ď). 283 »Příslovce času místo spojky příčinné (důvodové).« 284 L 16,11 285 »Kdyţ jsi to dokázal... Kdyţ ses toho odváţil ...« 286 »Nevzdělaná a nevhodná záměna je:« 287 Ţd 2,4 288 »velice nepěkně.« 289 Sk 17,30 290 »Příslovce místa místo příslovce času.« 291 »Tu já jsem jím kvůli sobě samému pohrdl.« 292 »kdosi, někdo« 293 »Příslovce místa místo spojky podřadicí.« 294 »Předloţka místo spojky a naopak,« 295 »předloţku pro [tj. místo, za] místo důvodové spojky propter [tj. kvůli, pro]« 296 1 K 15,3 297 »coţ by bylo nesmyslné.« 298 »Kristus trpěl za nás,« 299 »Kristus trpěl za naše hříchy,« 300 »protoţe tím chápeš aby byly zahlazeny, tj. aby hříchy byly zahlazeny, to jest kvůli tomu, aby je zahladil.« 280

Patrněji pak ten rozdíl mezi tím slovkem pro a mezi tím za na jiných místech můţe býti spatřín a poznán. Jako, učiň to pro mne, udělej to za mne, pro mne můţešlx jíti kam chceš, jdi na svadbu za mne, t. místo mne, poď také na svadbu, a učiň to aspoň pro mne. Nomen pro adverbio causali.301 Co místo toho proč. Luc 8:lxi Co myslíte zlé věci v srdcích etc.,302 měl by říci proč myslíte etc. Jestiť communis ta phrasis,303 a ta slova obvyklá, i v latínském i v řečkém jazyku na tom místě. V obecném pak mluvení, často se toho způsobu uţívá. Jako: Co se vrtíš? Co se touláš? Co stojíš? Co hledáš? Co se škrabeš? Co se ho máš báti? Není se ho |(237b) co strachovati, není v něj co spoléhati, coť mám o tom mnoho mluviti? Coť se mám s tím párati etc. Item pro adverbio similitudinis:304 vrčí co pes. Měl by říci jako (a neb podobně jako) pes, spí co prase, hledí co tele na nová vrata,305 čerstvý co kráva na ledě.306 Neţ někdy uţíváno toho slova co, facit locutionem agrestem;307 na Moravě někteří tak obyčej mají mluviti. Jako: A ty jakýs nejápný co náš Vavra,308 ty rovně tak děláš co já; lépe říci jako já. Coť bylxii se nechtělo, ale pěkněji díš: jakoť by se nechtělo. Beneš inerudite vertit locum309 Luc 6a: Co činíte čehoţ nesluší činiti v soboty.310 Někdo by mohl říci: na to-li se ptáš co činí? čili na to, proč to činí? Non enim rusticitas inest his verbis bohemicis tantum, sed et ambiguitas; ideo nos vertimus proč?311 Vůbec někteří tak mluví: udělám jen co se vrátím; lépe tu říci jakţ. Ineptissima enallage312 Moravců, a velmi častá, kdyţ říkají: on půjde spěšnější, stoupá pevnější;lxiii má se říci český spěšnějí, pevněji. Koupím laciněji, lacinši; a ještě i to zle, nebo měl by říci: lacinější jest voves neţli pšeníce. Participium pro verbo:313 Však mu chci rád plátce314 býti; obyčejné a obvyklé mluvení. Sic by mohl říci vlastně: Však mu rád zaplatím, solvam ei, soluturus sum ei.315 – S temi zůstávající jest = zůstává; ale ta |(238a) phrasis není tak obyčejná. Někteří toho způsobu více a častěji uţívají, neţ sluší a potřebí, ita ut meritolxiv pro ineptis habeantur.316

Accidentium in nomine enallage. Sed primum nomen pro nomine. Abstractum pro concreto ponitur,317 kdyţ říkáme: má ďábelství; mohouce říci má ďabla. Čehoţ i jiní jazykové uţívají. V Zákoně toho nemalo se nalézá. Ale však nesluší z toho potom sobě i k jiným slovům bráti míry. Nebo řekl by: má blaznoství, maje říci blázen jest; zle by řekl. Ale dobře díš: má zimnici; lépe neţli by řekl zimničník jest. 301

»Jméno místo příslovce příčiny (důvodu).« Mt 9,4 303 »ta vazba je obecná« 304 »Dále místo příslovce podobnosti:« 305 srov. fol. 297a 306 srov. fol. 289b 307 »činí řeč neohrabanou« 308 srov. fol. 313b 309 »neobratně překládá místo« 310 L 6,2 311 »V těchto českých slovech není totiţ pouze neohrabanost, nýbrţ vzniká i dvojsmysl, a proto jsme přeloţili proč?« 312 »Velmi nevhodná záměna« 313 »Příčestí místo slovesa:« 314 »platitel, povinný k placení« 315 »zaplatím mu, hodlám mu zaplatit.« 316 »a tak jsou po zásluze povaţováni za nejapné.« 317 »Záměna jmenných případků. – Nejprve však jméno místo jména. Klade se abstraktní jméno místo jména konkrétního.« 302

319

jsme

Possessivum pro primitivo, inepte.318 Jako oni starci babilonští řekli: V ţádosti tvé = v ţádosti tebe, ţádám tebe. Vitandum hoc censet Linacer.320

Genus pro genere.lxv| (238b)

Enallage numeri in nominibus. Dualis pro plurali.321 Dvěma panům slouţiti.322 To slovo panům jest pluralis numeri; a druhé, t. dvěma, jest duale; protoţ positum est, plurale pro duali.323 Sic regulariter324 mělo řečeno býti: dvěma panoma, jakţ staří říkávali a psávali. Ač někteří, jako Filomat, Beneš, Gzell, Proxenus, na jiný způsob dělali enallagi, t. pravíce ţe dvěma duale positum pro isto plurali dvoum;325 i zkaziti chtíce pulchram enallagen, concordabant adiectivum substantivo,326 a říkali dvoum panům, aby vţdy dodělali.327 Ač však pro to Beneš na některých místech nezamítal nummerum dualem. Jako Mat 18 poloţil: dvě noze;328 quod utrunque<,> adiectivum et substantivum scilicet, est numeri dualis.329 Staří Čechové také uţívali enallage i při těchto slovích dualem pro plurali ponentes:330 škřehot zuboma, viz v Písních starých L 4; 331 měli říci zubům, nebo více mívá člověk zubů v oustech neţli dva. O těch slovích: prosím Vás pane milý, a neb prosím Vaší <Milos>ti, kdo neví ţe per enallagen dicuntur.332 Snesitedlná ještě byla a býti můţe ta enallage; ač někteří sobě nelibují té |(239a) vobizací,333 ale kdo napraví obec? Neţ ţe pak na ní není přestáno, pýcha nedá i v tom (jakoţ pak její subiectum proprium334 jest, marnost, dým, a pára). Hodně ten kdoţ Barbaralecticam tabulam vydal v Prostějově,335 Doctora Hájka otec.336 na to naříkal, tupě ta mluvení: je-li pán pryč, nejsou pán doma. Tak daleko vystoupila povodeň hrozná mrzutého337 pochlebensví, ţe jiţ musí ineptire stulte, extra limiteslxvi naturae.338 Staří Čechové říkali 318

»Zájmeno přivlastňovací místo osobního, nevhodně.« Dn 13,20 320 »Linacer soudí ţe je tomu nutné se vyhýbat.«; srov. fol. 235a, pozn. 265, De emend. struct. II, str. 71 321 »Rod místo rodu. – Záměna čísla u jmen. – Duál místo plurálu.« 322 Mt 6,24 323 »stojí číslo mnoţné místo dvojného.« 324 »pravidelně, správně« 325 »duál dvěma stojí místo toho plurálu dvoum;« 326 »krásnou záměnu, přizpůsobili adjektivum substantivu,« 327 srov. Blahoslavův komentář na fol. 73a-74b 328 Mt 18,8 329 »coţ obojí, totiţ adjektivum i substantivum, je dvojného čísla« 330 »kladouce dvojné číslo místo mnoţného:« 331 Kanc. J. Roha v písni Byť lidé na to pomněli, coť je má potkati 332 »říká se to záměnou [čísla].« 333 »toho vykání« 334 »vlastní předmět« 335 »přehled barbarské mluvy«, tj. gramatiku národního jazyka (na rozdíl od latinské a řecké); jde o spis Šimona Hájka Tabula congruitatis quarundam locutionum Bohemicarum [barbarolectica], Prostějov (Günther) 1549, Knihopis 2854; týkala se hlavně rodové shody u participií, duálu, plurálu, aoristu a imperfekta; viz také fol. 5a 336 Šimon Hájek (1485-1551), bakalář, měšťan praţský; srov. fol. 5a 337 »protivného, odporného« 338 »nesmyslně třeštit aţ za přirozené hranice.« 319

králům s uctivou poklonou: Ţádný339 králi prosím Tvé Milosti, aby Tvá Milost etc. A Poláci téţ podobně tak mluví in singulari. Item, prosil sem královy Milosti, abstractum pro concreto ponentes,340 t. měvše a mohše říci: milostivého neb milostného krále prosil sem. Ale jiţ to všecko jest málo a jako nic. Quò stultitiae et absurditatislxvii non deveniemus tandem?341 Příklad máme na pohanech, ţe mnozí bývše mizerní, smrtedlní lidé, za bohy jmíni býti chtěli; aţ někteří, své bláznoství poznavše, tomu komuţ náleţelo čest takovou davše, posehnuli se, nýbrţlxviii padli před nim. Nabochodonozor;342 a jiní, s hrozným nad sebou naříkáním, k věčným odebrali se pokutám. Jako Herodes,343 kterýţ strašlivá slova, na věčnou své pejchy pamět, umíraje promluvil, Euseb344 lib<er> 2, cap 10:345 Qui vobis Deus videor, iam vitam finire iubeor; qui alxix vobis immortalis vocabar, iam moriturus abducar.346 lxx| (239b) Singularis pro plurali, et quidem eleganter. Ut:347 I kdoţ sou to?, id est:348 I kteří neb jací jsou to lidé? Ale tu jest duplex enallage,349 t. netoliko singularis pro plurali, ale i neutrum pro masculino.350 – Item, aulica phrasis,351 těch kteříţ se s rybníky obírají, říci: dobrá ryba jest na tomto rybníce, t. dobré ryby; a nebo zase naodpor špatná ryba. Takţ podobně truhlaří a koláří, tesaří a jiní podobní říkají dobrý les, t. dobré dříví, surový les = surové dříví, dobrý šindel prodává, ničemného šindela koupil, dobrý oves.

Enallage casuum,lxxi vel Antiptosis. Nominativus aliquando, aut in alium casum mutatur, aut corrumpitur potius. Nonnunquam necessitate seu coactione; ut in carmine,352 jako v Písních starých L 3:353 Jakţ je skutci jich zastanou; melius dixisset354 skutkové; sed trisyllaba fuisset vox etc. Quandoque vero id fit incuria. Ut in Moravia,355 kdyţ říkají soudci, majíce říci soudcové. Item svědci; melius356 svědkové. Bratří, bratrové. Accusativum inde formavit |(240a) Beneš, valde pueriliter,357 bratry; Act 15: učili bratry;358 melius dixisset359 bratří. Lépe tu figuru 339

»milý, milovaný, ţádoucí« »kladouce abstraktní slovo místo konkrétního,« 341 »Kam aţ nás nakonec zavede hloupost a nesmysly?« 342 Nabukadnesar II. (605-562 př. Kr.), nejvýznamnější novobabylonský král; srov. Da 1 - 4 343 , Heródes I., zv. Veliký (73 – 4 př. Kr.), král judský; srov. L 3,1 344   , Eusebius Caesarejský (z Kaisareje), kolem 275-339, biskup, církevní historik; hlavní díla:  (Chronika), obsahující obecné dějiny do r. 325;  (tj. Církevní dějiny) v desíti knihách do r. 323, přeloţené do latiny Rufinem; na ně Blahoslav odkazuje (znal je asi z vydání R. Stephana d’Estienne, Paříţ 1544). 345 srov. MPG 20, col. 159: „Ecce, inquit, deus ego vester cogor nunc e vita discedere, fati necessitate voces illas quas de me modo jactabatis, falsitatis et mendacii protinus coarguente; et qui immortalis appellabar a vobis, iam rapior ad mortem.“ – Rufinův překlad: Historia ecclesiastica, lib. II, cap. 10, § 7, pag. 189, lin. 13 a n. 346 »Já, v němţ jste viděli boha, musím nyní na rozkaz ukončit svůj ţivot; já, jeţ jste nazývali nesmrtelným, budu odsud smrtí odvlečen.« 347 »Jednotné číslo místo mnoţného, a vskutku vkusně. Jako:« 348 »to jest:« 349 »dvojitá záměna« 350 »číslo jednotné místo mnoţného, ale i rod střední místo muţského« 351 »Dále dvořácké rčení« 352 »Záměna pádů neboli antiptosis. – Nominativ se někdy mění v jiný pád, nebo lépe řečeno porušuje se. Někdy z nutnosti nebo z nezbytí, jako v písni,« 353 Kanc. J. Roha, píseň Lukáše Praţského Kdyţto přijde přehrozný Páně den 354 »lépe by řekl« 355 »ale slovo by bylo trojslabičné atd. Někdy se tak ovšem děje z nedbalosti. Jako na Moravě,« 356 »lépe« 357 »Beneš z toho velmi školácky vytvořil akuzativ,« 358 Sk 15,1 359 »lépe by řekl« 340

antiptosin udělati = ponere nominativum360bratří místo accusativum bratry (provoco ad iudicium aurium,lxxii non tamen asini sicut cuculus361). Neţ na jiném místě nezamítám toho slova bratry. Bratry jeho na vojnělxxiii zbili. Ač by pěkněji řekl: bratří jeho na vojně zhynuli. Měl dva bratry. Ovšem pak inepte dices:362 bratrové jeho přišli; lépe bratří jeho. Ač by tu mohl někdo mudrovati = rozdíl tu činiti mezi těmi slovy; bratří ţe jsou duchovní přátelé, t. křesťané = jednostejného povolání; bratrové pak, ţe sou jedné matky synové. Neodpíral bych já tomu rozdílu, kdyby jej také jiní oblíbiti a zachovavati chtěli. – Koni, koňové. Perou se ti koni v maštali. Tesaři, tesařové. Páni, panové. Milí pání; páni milí, v ůbec se říká. Poláci: panové milí. Někdy také i v Čechách to uslyšíš, panové milí, ale častěji na Moravě. – Item břímě, břemeno, břeménko, břemíčko; omnia usitata.363 Staří: témě, těmeno. Símě, semeno; prior theologica vox.364 Plémě, plemeno; téţ, prius theologicum,365 Davidovo plémě. Tale quiddamlxxiv saepe admittebat chariss f Erithacus.366 Ale na něm se to mohlo snésti. Nechať se ne leckdos z mládků obouvá v jeho škorně.367

Někdy pak euphoniae gratia368 k témuţ podobně říkají pastýří, t. pastýřové. Šeňkéři, šeňkéřové. Lovci, lovcové. Proprie hic videtur |(240b) dativus singularis poni pro nominativo plurali.369 Neb říkáme in dativo tomu soudci, tomuto pastýři. A zase tito pastýři, tito lovci. Dicere autem tito soudci est rusticum.370 Tolikéţ, řekl by hříši, hříchové, doktoři, doktorové, páni, panové; ačť se někdy říká panové milí etc. Nominativus pro accusativo.371 Budeme šťváti na zajíc = na zajíce. Verštatní frazis jest: Jiţ sme se smluvili za jeden člověk = za jednoho člověka. Mistr Jan Hus píše z ţaláře dí: aby věrné slouhy = věrní sluţebníci.372 Act 15: učili bratry,373 Beneš vyloţil; lépe pro accusativo vziti nominativum bratří. Ale díš, erit amphibologia; nesciet enim activum ne sit an passivum? R<espondeo:>374 Málo mu škodí nýbř nic; lépeť jest neţ by byla ,lxxv totiţ, troupské mluvení. In carmine někdy permittitur.375 V písni oné: Vida ţe pomocník není kterýţ by etc.376Ač v jiné písni viz prostě a lépe: Vida ţe pomocníka není ţadného člověka.377 360

»pouţít nominativu« »odvolávám se k úsudku sluchu, avšak nikoli k sluchu oslích uší jako kukačka« ▪ naráţka na anonymní bajku (mylně připisovanou Pliniovi st.) o soutěţi ve zpěvu kuakčky a slavíka; jejich rozhodčím byl osel, protoţe měl tak velké uši; ten přiřkl vítězství kukačce, neboť sloţitý slavíkův zpěv nedovedl pochopit. Španělský humanista J. L.Vives (1493-1540) má tuto verzi: „Cuculus et philomela eodem cantant tempore, verno scilicet ab Aprili medio ad Maium exactum, aut eo circiter. Hae duae aves in contentionem venerunt de suavitate concentus. Quaesitus est iudex et quia de sono erat certamen aptissimus visus est ad eam cognitionem asinus, qui praeter ceteras animantes grandes haberet auricolas. Asinus, repudiata luscinia, cuius se harmoniam negaret intelligere, victoriam cuculo adiudicavit: philomela ad hominem appellavit. Quem ubi videt, agit statim causam suam, canit diligenter, ut se illi approbet ad vindicandam iniuriam ab asino acceptam.“ (Exercitatio Linguae Latinae sive Colloquia, 1538, VIII- Garrientes, str.3-4) 362 »nevhodně řekneš« 363 »to všechno je obvyklé« 364 »prvnější slovo je teologické« 365 »to prvnější je teologické« 366 »Něco takového často připouštěl předrahý bratr Červenka.« 367 viz i fol. 217b, 290b, 291a 368 »kvůli libozvučnosti« 369 »Zdá se, ţe zde správně stojí třetí pád jednotného čísla místo prvního pádu čísla mnoţného.« 370 »Ale říci tito soudci je neohrabané.« 371 »První pád místo čtvrtého.« 372 Husův dopis z ţaláře ze dne 24. června 1415: aby věrné slúhy boţie sě jich ostřiehali (M. Jana Husi korespondence a dokumenty. Vyd. V. Novotný, Praha 1920, č. 147, s. 309); viz i fol. 106a 373 Sk 15,1 374 »bude tu dvojznačnost; nikdo totiţ nebude vědět, je-li to řečeno aktivně nebo pasivně. Odpovídám:« 375 »V písni lze někdy připustit.« 376 v písni Adama Šturma Bohu Otci nebeskému, v milosti v lásce štědrému; Kanc. J. Roha, L 20 377 v písni Pavla Paulina Prozpěvujmeţ vesele, ţeť nám Buoh dal Spasitele; Kanc. J. Roha, N 11 361

Nominativus pro ablativo. Fere merus germanismus.378 Říkají ti jenţ český pěkně mluví: kup sobě kůň, zabodl mi kůň, per synecdochen etc.;379 ješto by měli říci podlé vlastnosti: koně, kup sobě koně etc. |(241a) A jest spravedlivé tu uţívati figury proto, ţe díš-li: ukoval mi koně, nevíš jednoho-li koně či dva, či více, neb mnoho koní koupil neb ukoval. Ač kdyby řekl: zabodl mi koně, víš ţe se o jednom koni mluví; proto, ţe kdyby více koní bylo neţli jeden zuráţíno,380 řečeno by bylo: zbodl mi koně. Et contra,381 řek-li by: zbodl mi kůň, byla by jiţ opět jiná significatí a neb smysl; t. ne na jednom místě zabodl, ale na mnohých místech jej zbodl etc., to jest, mnoho ran bodených jemu nadělal. – Ad Hebr 11: Nestydí se slouti jejich Bůh,382 t. Bohem. Nebudeš neţ vůl, troup; volem, troupem etc. – Staří tak říkávali podlé tehdejšího způsobu:lxxvi Věřím u Bůh, to jest v Boha; u pokušení, v pokušení. Sed fit amphibolia.383 U pokušení, iuxta in tentationem.384 Item, staří říkali: povyšovati se nad Bůh, nad Boha. Magnus usus tùm temporis fuit385 litery u; viz o tom níţe.386 Ale kdyby pak podlé toho způsobu chtěl enallagen sobě tvořiti, t. nominativo uti pro ablativo387 leckde bez potřeby, jako říkati: podej nůţ, chleb, konev, koţich, sukni etc.; tu by jiţ bloudil, faceres insulsam enallagen;388 a to by byl germanismus = imitatio inepta phraseos germanicae;389 a však někdy jiţ i to místo má. Jako kdyby řekl: Vede kůň za sebou, nevelmi nepěkně díš; nebo |(241b) i přivykli mnozí tak jiţ říkati. Ale řek-li by: Nech mi ten kůň, a neb nebeř etc., zle díš; neţ můţešlxxvii a máš říci: Nech a nebo nebeř mi toho koně. Ale o tomlxxviii jiţ napřed dosti.390 Nominativus pro ablativo instrumenti391 často se pokládá, a nevelmi zle. Jako: ta země kteráţ na onen časlxxix nejušlechtilejší kralovství byla; měl by sic ablativum dati: královstvím nejušlechtilejším. – Byl jejich hejtman, hejtmanem, pánem, řečníkem, vůdcím, pokušitelem, ochráncím etc. V Písních starých392 L 8; ať sme vţdy povolnými = povolní. Luclxxx18: Byť tento nebyl zločinec,393 zločincem; jest král, t. králem; utrunque usitatum;394 bude král český, bude králem českým. Zůstal ďabel a zatracenec, t. Jidáš.395 Někteří nechválí i této enallage, aby maje říci, Izai 45: neníť jiného,396 t. Boha, i řekl by: a neníť jiný, t. Bůh. Ale nesluší haněti té frázi, nebo jest jiţ obvyklá. Neţ dobré jest znati grunt její, ut non ex ignoratia regularum ita loquamur, sed data opera, propter variationem

378

»Nominativ místo ablativu. - Téměř čistý germanismus.« »synekdochou atd.« 380 »pozraňováno« 381 »A naopak« 382 Ţd 11,16 383 »Ale vznikne tak dvojznačnost.« 384 »podle in tentationem [tj. v pokušení].« 385 »Velmi mnoho se tehdy uţívalo« 386 viz fol. 269b 387 »uţít nominativu místo ablativu« 388 »udělal bys nepovedenou záměnu« 389 »nejapné napodobení německé vazby« 390 viz fol. 64b-65b, 190a-190b 391 »Nominativ místo instrumentálu« 392 Kanc. J. Roha, L 9, píseň Jana Roha Otče náš, jenţ jsi na nebesích, nakloň uší svých 393 J 18,30 394 »obojí je obvyklé« 395 srov. 2 Te 2,3 396 Iz 45,21 379

orationis sicubi placet.397 Nýbř v Čechách v některých krajích mnoho tak mluví, jako v Plzenště; nempe germanisant, utpote Germanis proximi.398| (242a) Nominativuslxxxi pro vocativo.399 Chasa nynější, vandrovní tovaryší a jiní hýskové, v obyčej sobě vzali aby člověku starému říkali otec, však per figuram,400 aby bylo potvorně; t. kdyţ mají říci pane otče, pane otec. Kdo chce býti fifidlem401 a nemudrochem,402 můţe jich následovati; nebo jest ta phrasis lehkomyslná, na lidi váţné nenáleţející. Genitivus pro nominativo insulsissime.403 lxxxii Maje říci trůj, i díš trojí. Jako v novém českém herbaři:404 trojí index;lxxxiii měl napsati trůj, a pak-li by chtěl říci, trojitý. V témţ herbaři D Hájek dí: Zelí405 obyčejně trojí jest, nám známé; měli říci pan doktor troje zelí, trůj list etc. Ale dobře se říci můţe této trojí věci, trojího koření. Pán Bůh trůj v osobách, v osobách trojího, troje lékařství406 spolu slito etc. Dativus pro vocativo. Ut quidem elegantissime ita nonnulli turpissime dativo casu pro vocativo utuntur,407 říkajíce: Já daruji tu věc pánu mému, t. majíce říci: Jáť vám pane můj daruji tu věc. Z Němec přinesený jest ten způsob nového pochlebenství, kdeţ se neslušně, ne z opravdové a váţné uctivosti, ale z marné pochlebnosti, a pakli ex 408 uţívá.| (242b) Ve svatých písních ţe se toho poněkud uţívá, a neb někdy i v poboţných písničkách, jako v oné: Chvala buď tobě Bohu,409 jako by řekl: Chvala buď tobě Boţe, jako v jiné písničce jest: Budiţ chvala tobě Pane Boţe jenţs etc.;410 někdy v Kollektách náboţných,411 jako: Tobě Pánu Bohu jedinému budiţ chvala; mohl by sic říci: tobě Pane Boţe jediný budiţ chvala; protoť ne hned také sluší toho uţívati leckdes, aclxxxiv theologicas locutiones accomodare potatoribus etc.412 Dativus pro ablativo.413 Chceš-li mne = chceš-li mou manţelkou byti, nechci tebe, praví ţe tě nechce, praví ţe mi nechce, jemu nechce, tobě nechce. Elegans figura est. 414 Já tobě nechci. Praví ţe mu chce, ţe mu nechce. – Aliquando non sine barbarismo aut

397

»abychom tak nemluvili z neznalosti pravidel, nýbrţ vědomě kvůli pestrosti výrazu, pokud to někde uznáme za vhodné.« 398 »to zřejmě němčí, jsou totiţ blízko Němců.« 399 »Nominativ místo vokativu.« 400 »gramatickým posunem« 401 »potřeštěncem, větroplachem« 402 »bláznem, pošetilcem« 403 »Genitiv místo nominativu – velmi nehezky« 404 Herbař: jinak Bylinář velmi uţitečný [...] od Doktora Petra Ondřeje Matthiola Senenského [...] v latinské řeči sepsaný, a jiţ [...] na českou řeč od Doktora Thadeáše Hájka z Hájku přeloţený a vůbec všechněm vydaný, Praha (Melantrich) 1562, Knihopis 5416 405 »byliny, rostliny« 406 »lék« 407 »Dativ místo vokativu. Tak jako někteří uţívají dativu místo vokativu velmi vkusně, tak jiní to činí velice ošklivě,« 408 »ze špatné nápodoby, ze snahy opičit se« 409 zřejmě píseň Chvála tobě Bohu Otci, jens nám seslal ty z své moci, Kanc. J. Roha, M 8 410 píseň Mikuláše, písaře turnovského, nebo Jana Poustevníka Budiţ chvála tobě, Pane Boţe, jenţ stvořil nás, Kanc. J. Roha, N 9 411 Kolekta je proměnlivá mešní modlitba uzavírající v západních liturgiích zahájení mše, vstupní modlitba před (prvním) čtením. Zde jde asi o Modlitby náboţné proti obecním nedostatkům od učených lidí sloţené na dvě strany rozdělené, Prostějov (Günther) 1549, Knihopis 5840-5841; nebo Modlitby náboţné od poboţných muţův z svatých Písem sebrané, Praha (Melantrich) 15541, 15582, 15643, Knihopis 5849 412 »a přizpůsobovat teologické výrazy opilcům atd.« 413 »Dativ místo ablativu.« 414 »Je to vkusná figura.«

,415 jako K Řím 10: qui confidet ei, kdoţ doufá jemu;416 latinismus, id est, indecora latinae phrasis imitatio,417 lépe: kdoţ doufá v něm a neb v něj. Accusativus pro nominativo. Indecorus quoque latinismus. Ut 1 Cor 12:418 Nemo potest dicere Dominum Iesum nisi etc.,419 vyloţíš-li takto: Ţádný nemůţe praviti Pána Jeţíše neţ v Duchu svatém, velmi nesvětlé i nepěkné bude promluvení; proč?lxxxv široko by bylo vysvětlovati; kdo by posoudil pilně kaţdého toho slova i jich sloţení, nenesnadně můţe srozuměti. Lépe staří vykládali ač prostě: Ţádný nemůţe říci Pán Jeţíš |(243a) jediné v Duchu svatém. Beneš však vlastněji vyloţil, ale slovy nepříjemnými: Ţádnýlxxxvi nemůţe nazývati Jezusa Pánem; nebo ten smysl jest v těch slovích řeckých i latínských obsaţen,420 jako by řekl: ţádný nemůţ Jeţíšovi ukřiţovanému a vůbec téměř ode všech potupenému připisovati toho ţe by byl pánem, t. Mesiášem, a tak slavně ho vyznávati. Pán Jeţíš, leč by to v něm Duch svatý zplodil, kterýţ sám vyznání Krysta i v čas největších nebezpečenství v svatých působí, ale tělo a krev nedá se v to. Accusativus pluralis pro nominativo plurali usitate ponitur.421 Mat 15b: Z srdce pocházejí smilstva, krádeţe;422 mělo by se říci krádeţové. Accusativus pro ablativo simplici.423 V ten čas, pro v tom čase a nebo času; eleganter.424 Haní to Filomát, sed immerito.425 – Item v písničce viz: třetí den z mrtvých vstati;426 prostě třetího dne. Mat 27: druhý den,427 na druhý den, druhého dne kterýţ byl po Velkém pátku. Habet haec antiptosis locum maxime in carmine.428 Accusativus pro ablativo, nepěkně, ut: všecky k umluvě voláš, K 20 v Písních starých.429 Měl tu raději poloţen býti ablativus: všech voláš.| (243b) Accusativus cum praepositione pro ablativo instrumenti.430 Maje říci vlastně: věrou ospravedlněni jsouce,431 i můţeš říci: skrze víru ospravedlněni jsouce. Item: věrou ţiv bude spravedlivý,432 z víry ţiv bude spravedlivý. K Řím 5a: kterouţ stojíme, . Sluší však proto i toho šetřiti, ţe na některých místech jedna forma se lépe trefuje neţ druhá. Sed haec usus et acutum iudicium aurium (a toť jest ovoce zvyku) docebit.433

415

»Někdy je v tom cizomluv nebo hloupé mluvení,« Ř 10,11 417 »latinismus, tj. nepěkná nápodoba latinské vazby,« 418 »Akuzativ místo nominativu. - Rovněţ nepěkný latinismus. Jako 1. Korinťanům 12:« 419 1 K 12,3 420 řecky (Nestlé):      ,     ; latinsky (Vulgata): et nemo potest dicere Dominus Iesus nisi in Spiritu Sancto 421 »Akuzativ mnoţného čísla se běţně klade místo nominativu mnoţného čísla.« 422 Mt 15,19 423 »Akuzativ místo prostého ablativu« 424 »vkusně« 425 »ale nezaslouţeně.« 426 v písni Lukáše Praţského Raduj se srdce člověka z hřiechův jiţ povstalého a v písni Ondřeje Ciklovského Ó, Kryste, naděje přeţadoucí, kterýs podstoupil smrt; obě Kanc. J. Roha, D 18; text: Třetí deň/den mocně z mrtvých vstal 427 Mt 27,62 428 »Tato záměna pádů je nejspíš na místě v písni.« 429 píseň Lukáše Praţského Kryste spasiteli, vykupiteli; Kanc. J. Roha, K 20 430 »Předloţkový akuzativ místo instrumentálu.« 431 Ř 5,1 432 Ř 1,7; Ga 3,11; Ţd 10,38 433 »Ale o tom nás musí poučit úzus a bystrý úsudek sluchu (...). « 416

Ablativus instrumenti pro ablativo cum praepositione, eleganter: ut434 Dnem i nocí, t. ve dne i v noci ţádám za to etc. V povolání435 svém hodně choditi, povoláním svým etc.; obé dobré, ale první hladší a světlejší, druhé jest tvrdé a staré drobet. Ablativus instrumenti pro accusativo. Dura phrasis; ferenda quidem in carmine, sed non imitanda.436 V Písních O 14:437 Nicť nam to neškodí ţeť sme hříšnými; lépe ţeť sme hříšní. Servanda est potius proprietas decora, non admittendae insulsaelxxxvii figurae.438| (244a) Ablativus instrumenti pro nominativo.439 V Starých písních bylo: Jestiť psano davním rokem, Jeremiašem prorokem etc.440 = jakoţ před davními lety psal Jeremiáš prorok. Vocativus pro nominativo441 bude, kdyţ díš známému svému, collegae vel alii:442 Au tys rád tomu kdyţ říkají, pane mistře neb kněţe Jene etc.;  est dictum.443 Sic by měl říci takto: kdyţť říkají, pan mistr, neb kněz Jan.| (244b)

Enallage in pronominibus. Generum. Neutrum pro masculino. Qua ratione egregielxxxviii exprimitur propriissimalxxxix demonstratio. Ut:444 dobrý tě xc člověk neb múţ, t. ten o němţ mluvíme, a neb, o němţ zmínku máme. Item: totoť jest dědic,445 t. tento kterýţ teď k nám jde. Pro faeminino.446 Dobrá tě to ţena, dobrá tě toto krmě. Pronomen hoc refertur hic in talibus locutionibus, magis ad intellectum seu sententiam totam quàm ad substantivum nomen.447 Jako: dobráť jest to ţena, jakýţ jest to múţ, nechutná tě toto krmě etc. Luc 21: Jsou to (t. ti) dnové pomsty.448 Jan 6: Tvrdáť jest toto řeč etc.449 Luc 7: Která a jaká jest to ţena;450 multo elegantius quàm si diceres451 ta ţena.

Numeri.452 434

»Vkusně se klade instrumentál místo ablativu předloţkového: jako« »Ve svěřeném úkolu, svěřené věci« 436 »Instrumentál místo akuzativu. Těţkopádná vazba, kerou lze strpět v písni, ale kterou bychom neměli napodobovat.« 437 píseň Jana Augusty Ej, Boţe, rač se ozvati, nechtějţ déle meškati, Kanc. ivančický O 15 438 »Spíše bychom měli zachovávat pěknou jazykovou správnost a nepřipouštět nepovedené figury.« 439 »Instrumentál místo nominativu.« 440 Kanc. J. Roha, C 3, píseň Jestiť psáno davním rokem o Krystu ţe měl trpěti 441 »Vokativ místo nominativu« 442 »kolegovi nebo někomu jinému:« 443 »bylo to řečno nápodobou.« 444 »Záměna u zájmen. – Záměna rodů. – Rod střední místo muţského. Tímto způsobem lze výtečně vyjádřit to nejvlastnější ukazování. Jako:« 445 Mt 21,38; Mk 12,17; L 20,14 446 »Místo rodu ţenského.« 447 »Zájmeno to se zde v takových výpovědích vztahuje spíše ke smyslu celé věty neţ k podstatnému jménu.« 448 L 21,22 449 J 6,60 450 L 7,39 451 »mnohem vkusnější neţ kdybys řekl« 452 »[Záměna] čísla« 435

Všickni kdoţ do sebe toto mají etc.453 Kdoţ est collectivum, protoţ construitur cum plurali všickni;454 sic prostě mluvě měl by říci všickni kteříţ; ale bylo by dyssylabum,455 protoţ do toho vrše bylo by se netrefilo;456 rovně jako O 10: Kdoţ jsou v zámutku i k němu zří, pomoci jinde nemají.457 |(245a) – Item, říkáváxci se: kdoţ by pak tímto pohrdali = kteříţ. – Item, jakoţ u latiníků aliqua pro aliquod, tak u Čechů některá jablka místo některé jablko. A takţ rovně některé místo toho nějaké. Ač jest to jiţ numerus pro qualitate.458 Mistr Petrus Codicillus v předmluvě na Pranostyku 1567459 poloţil takto“ Vidělo mi se býti uţitečné xcii napomenutí tuto o střídmosti etc. poloţiti. Bis aberravit bonus magister.460 Nebo měl říci nějaké napomenutí. Některé numerum significat<,> nějaké qualitatem.461 Dám jemu některý groš, t. několik grošův. Ale rád bych nejprvé při něm spatřil nějaké polepšení. Podobně jako u latiníků rozdílny sou voces aliquod a aliquot,462 nětco neb nějaké a několik. Aliquot eorum venerant.463 Terent,464 Aliquot me adiere.465 – Item střídmost jest pokaţené slovo, ale středmost. Nebo středmost jest modestia. Moravci někteří ho uţívají místo toho českého střízlivost = sobrietas. Střízlivý jest = non est ebrius seu ebriosus. Item střízvý, non ebrius.466 Nebeské hvězdy spatřovati,467 a svého vlastního jazyku dobře neuměti, hanba.

Casuum. Inerudita enallage est in hoc dicto Luc 6, ubi nonnulli interpretes accusativum pro ablativo, latinismum admittentes, postavili:468 coţ, měvše říci čehoţ. Takto stojí v textu: Proč činíte coţ nesluší;469 pěkněji díš a vlastněji: Proč to činíte čehoţ nesluší činiti. |(245b) V trpkostech je zkušuješ;470 jich mělo býti; Jich, je xciii ale pro zvyk a starobylost,xciv to se můţe a má spravedlivě jiţ na tom místě trpěti, alioquin et  admitteres.471 Dobře díš: Jáť sem jich (t. těch lidí etc.) neviděl. Ale mnozí Moravci zle říkají po slovensku: Jiţ sem jich snědl, t. ty třešně, višně etc. Já semxcv jich ulál,472 t. ty mendýky473 a ţebráky. – V starých písních474 Q 14: kteréţ Bůh tak povolavá; lépe kterýchţ.| 453

srov. píseň Chvalmeţ, věrní, Spasitele (= Lauda Sion Salvatorem); Kanc. J. Roha, H 5; na H 6 text: Kdoţ to v sobě stálé mají 454 »Kdoţ je hromadné, protoţ se pojí s číslem mnoţným všickni;« 455 »dvojslabičné« 456 »do této kategorie by se nehodilo;« 457 Kanc. J. Roha, O 10, píseň Uzkosti ač sou se všech stran, naděje náše budiţ Krystus Pán 458 »mnoţství místo jakosti« 459 nedochovaná Minucí a pranostyka z Učení Praţského [...] k létu Páně 1567, Praha (Melantrich?) 1566; srov. Knihopis 4167-4179; viz také fol. 177a, pozn. Error! Bookmark not defined. 460 »Dobrý učitel dvakrát chybil.« 461 »Některé označuje mnoţství, nějaké jakost.« 462 »slova nějaké a několik« 463 »Několik jich přišlo.« 464 Publius Terentius Afer (kolem 190-159 př. Kr.), římský dramatik, jehoţ komedie Andria, Hecyra (Tchyně), Heautontimorumenos (Sebemučitel), Eunuchus, Phormio a Adelphoe (Bratři) byly ve středověku oblíbenou školní četbou 465 »Několik [lidí] přišlo za mnou.«; srov. Andria, 3. dějství, vers.534 (pag. 26): Chremes: Aliquot me adierunt. 466 »není opilý nebo opilec. Dále střízvý, není opilý.« 467 M. Codicillus byl profesorem matematiky a astronomie na praţské univerzitě. 468 »[Záměna] pádů. – Neobratná záměna je ve slovech Lukáše 6, kde někteří překladatelé poloţili akuzativ místo ablativu a dopustili se tak latinismu:« 469 L 6,2 470 Kanc. J. Roha, O 1, píseň Boţe Otče, jenţs milostivý a dobrotivý 471 »jinak by ses dopustil i nelibozvučnosti« 472 »vyhuboval jsem je, vynadal jsem jim«

(246a)

Enallage Accidentium in Verbis. Enallage Numerixcvi in Verbis. Inepta quorundam adulatorum locutio multis placet, maxime aulicis et Pragensibus, vulgo říkati:475 Jsou-li pán doma, nejsou doma pán; jako by několik těch panů a nebo paní bylo. Ale jakoţ se někdy lidem málo zdá , to míti coţ mají, neţ chtěli by také i tomu coţ jiní mají (vlastnost očí Achabových, jenţ nemohly s pokojem patřiti na vinnici Nábotovu, ale svou vidětixcvii chtěly476); tak se i těmto málo zdá kdyby jim říkáno bylo jest singulariter,477 neţ chtí slyšeti raději pluraliter478 jsou. K tomu podobný jest i ten, jiţ dávno v zvyk vešlý způsob, říkati jednomu vy, vám, a ne ty, a tobě, vobizacio.479 (Jako nejvyššímu a všemohucímu říkáme Otčexcviii dej nam, odpusť nam, a ne dejte nam neb odpusťte nám.<)> A jako staří říkali: O králi učiň milost s sluţebníkem tvým, nalezl-li sem milost před tebou.480 A potom Římané staří říkali: My, t. já ne sám ale s jinými<,> tobě pane neb příteli (t. ne jiným neţ samému tobě). Kdyby také zaloţili sobě i v tomto poníţenost, aby mnozí příjdouce přede pana řekli: Já |(246b) pane milý všeckni prosím vás učiňte tak etc. Neb poněvadţ příčinou poddanosti a poniţování sebe od mnohých mluvě neřekl já, a nebo kdyţ, mnozí říkají pánu jednomu vy, proč by on mnohým neřekl ty. Ale ctknoutiť481 nelze o to. Nebo tudíţ482 by člověk uslyšal tato přísná slova, prchlivým promluvená způsobem: I pročeţ ty mi bídný potvorníčexcix tykáš? Coţť sem malý v ůčích? Věz ţe sem lepší neţ ty etc. A protoţ darmo tě mysliti o napravení toho; neţ raději, co kdo rád jidá dáti mu toho dosti zvlášť kdyţ se čeho nekupuje draze, ani s ujmouc cti Boţí dává. Ač u latiníků, turpis illa et incommoda vobisatio etc. iam paulatim evanescit, dum viri docti ad veterum morem redeunt. Ut Castalio vir sane doctus, orditur praefationem in bibliorum sacrorum versionem novam Sebastianus Castalio Eduardo Sexto483 etc. Neţ bojím se ţe toho v češtině ještě za našeho věku nebude. In carmine, idque raro, permititur hoc modo uti,484 kdyţ máš říci musejí oni, i řekni musí, neb musíť oni k tomu státi. Uţívá se toho nečasto i v obecném mluvení, ale na větším 473

»potulné ţebravé studenty nebo mnichy«; z lat. mendicus „nuzný člověk, ţebrák“ viz fol. 28a 475 »Záměna slovesných případků [tj. gramatických kategorií] – Záměna čísla u sloves – Nejapné pochlebnictví některých lidí se líbí mnohým, zejména dvořanům a Praţákům, obecně říkati:« 476 srov. 3 Král (1 Kr) 21,1-16 477 »jednotným číslem« 478 »mnoţným číslem« 479 »vykání« 480 např. Ex 33,13; Ţ 118(119),17 481 »ceknout, zmínit se« 482 »ihned« 483 »ono ošklivé a nepříjemné vykání jiţ zvolna mizí, poněvadţ učení muţové se navracejí ke způsobu starých [tj. předků]. Jako Castalio, vpravdě učený muţ, začíná předmluvu k novému překladu Písma svatého „Sebastianus Castalio Eduardovi Šestému“ atd.« ▪ Předmluvu ke svému latinskému překladu Bible (1551) adresoval Castellio (viz fol. 182a, pozn. Error! Bookmark not defined.) anglickému králi Edwardovi VI. (1537-1553), humanisticky vzdělanému v klasických jazycích, těmito slovy: SEBASTIANVS CASTELLIO EDVARDO SEXTO ANGLIAE REGI CLARISS. SALVTEM. Uţívá důsledně oslovení „tua Maiestas“. V předmluvě Castellio odsuzoval náboţenské pronásledování jako něco, co se protiví podstatě a duchu víry, a vyslovoval skepsi vůči dosaţitelnosti pravdy ve věcech náboţenství. 484 »V písni, avšak i tam málokdy, se snese pouţití tohoto způsobu,« 474

díle, bezpotřebně. – Item, spějí maje říci, i díš spí. A však rozdíl pomni učiniti, dyftoňgu přidáním neb ujetím, takto: on spí, neb ona spí. Oni spje.ci |(247a) Takţ i to slovo: oni bdějí, on bdí. A to jest jiţ velmi obvyklé, ţe týmeř neuslyšíš toho slova bdějí, ale vše se říká a neb píše bdí oni, bdí on. – Imitatur hanc enallagen et haec apocope485 cii chtí,ciii místo toho slova celého chtějí. Přináleţejí a přináleţí, přináleţejících. Verum genitivus vel ablativus iste pluralis in hac voce, omnino requirit hanc enallagen, euphoniaeciv gratia.486 Item, všickni ti drábi487 musí pryč, t. musejí. Nastal pak nedávno způsob, kterýţ, chváliti-li či haněti bych měl, nevím; nebo chváliti mi se ho nechce a haněti nesmím. Čeští páni neradi slyší kdyby je kdo jmenoval pravým jménem na křtu přijatým. Jako aby řekl pan Vratislav (ovšem přidáš-li po staročesku) Perštejnský,488 hanba jest; neţ rci: pán z Perštejna, pán z Ţerotína, pán z Kounic etc. Pane z Kounic, pane z Lomnice etc. Zdá se to panům nětco býti důstojnějšího; nebo křtěné489 má leda sedlák. Za to mám ţe to Vlaši do Čech, jako i jiné věci lecjakés, vnesli; oni sobě říkají Duca de Alba,490 Prince de Arania, de Aurelia etc.; i toţť naší také se k tomu formují. A jiţ se toho chytajícv i zemané, říkajíce sobě pane z Bílkova,491 pane z Mukoděl492 etc. I nechaţťcvi ale ty křtalty493 sobě mají; přejme jim toho pytle dýmu. - Mat 12 zle vyloţili: otázali ho řka;494 řkouce dicendum fuit iuxta regulam syntacticam.495| (247b)

Enallage generum in verbo.496 Apocal 4: padli 24 starců,497 padlo 24 starcuo; jedno za druhé se uţívá, per enallag<en> generum et numeri.498 Padlo to hovado, dobytče; padli muţí, padly ţeny a panny, děti etc.

Enallage temporis in verbo. Praesens pro praeterito.499 I v latíně i v češtině často se toho uţívá, a dosti pěkně, dum rem ob oculos ponere ac veluti depingere volumus.500 485

»Této záměně se podobá i apokopa [tj. vypouštění hlásek na konci slova]« »Ale onen genitiv nebo ablativ mnoţného čísla u tohoto slova vţdy vyţaduje takovou záměnu kvůli libozvučnosti.« 487 viz fol. 227a, pozn. 116 488 Vratislav z Pernštejna (1530-1582), současník Blahoslavův, nejvyšší kancléř Království českého; patřily mu i Kralice; byl katolík, ale přál Jednotě bratrské. 489 »křestní jméno« 490 Blahoslav měl zřejmě na mysli Ferdinanda Álvareze de Toledo y Pimentel (1507-1582), známého španělského generála a diplomata 491 Praţmové z Bílkova, vladycký rod; Bílkov je malá obec u Dačic 492 Kusí z Mukoděl, vladycký rod; Mukoděly jsou malá obec u Loun 493 »způsoby, formy« 494 Mt 12,10 495 »podle syntaktického pravidla mělo být řečeno řkouce.« 496 »Záměna rodů u slovesa.« 497 Zj 4,10 498 »záměnou rodů a čísla.« 499 »Záměna času u slovesa. – Čas přítomný místo minulého.« 500 »chceme-li věc postavit před oči a vykreslit ji názorně.« 486

Iesus autem dicit ei,501 Jeţíš pak dí mu, t. řekl mu. Eleganter hoc modo reddimus graecum praesens per futurum nostrum, eadem manente significatione.502 Item v obecném mluvení takto říkáme: Kdyţ sme spolu jdouce na péči se měli,503 toţťcvii na nas vystoupí koliks lotrů, t. vystoupilo jich kolikos. Accedo ad pedissequas.504 Toţť on hned přistoupí k němu a dá mu políček.505 Toţť mi se on rozstůně. A toť se všeckno kouří. Item: I odevře se nebe, t. odevřelo se nebe. I sede, a toţť přide na něj déšť, i rozběhne se. Staří propter discrimen a futuro,506 říkávali i rozběţe se; ale jest to archaismus non usurpandus.507 cviii I pozdraví jí a řka, t. pozdravil. M J Hus v kázaní na 16. neděli: Sede ten jenţ byl mrtev;508 cix archaismus est cavendus,509 lépe říci sedl. Jako i to v kázaní na 17. neděli: |(248a) Aprehensum eum sanavit,510 (Hus svatý muţ,cx admisit latinismum,511 napsav) chopeného uzdravil ho.512 Item: Slouha pak ten pade přede pánem,513 tum ille procidit coram domino;514 nyní bychom řekli padl, prostě, aut per figuram515 padne. Jan 16: zvěstujeť vam = zvěstovati bude;516 praesens pro futuro, archaismus est non imitandus.517 Mat <3>:cxi Přijde Jan Křtitel,518 staří říkali přijíde, t. přišel. Mar 14: Přijide Jidáš etc.519 Tak staří. Jiní předce per praeteritum reddunt,520 dosti způsobně a prostě: přišel. Beza521 latíně poloţil: Adest Iudas. Vlastně by mohl říci: Jde Jidáš. V obecném mluvení mohl by říci: A toť Jidáš jde; exprimeretur eleganter sententia graecorum verborum.522 – Item níţe Marci 15: Svolají k němu všecku zběř,523 item Marci 14: Accipit secum Petrum;524 et in graeco et in latino est praesentis temporis verbum.525 Český by zle řekl pojímá a neb béře; oportet igitur uti praeterito:526 pojal Petra; aut ut nos reddidimus527 pojav. Beneš vyloţil i pojme, scilicet per futurum utitur,528 na tom místě, meo iudicio,529 neslušně.

501

J 14,6.9 »Takto pěkně vyjadřujeme řecký přítomný čas naším budoucím a zachováváme přitom týţ význam.« ▪ v řeckém textu Janova evangelia    je sloveso v indikativu présenta aktiva ve 3. os. sg. 503 »měli jsme se na pozoru, byli jsme ve střehu« 504 »Přistupuji k druţině« 505 srov. J 18,22 506 »pro rozlišení od budoucího času,« 507 »nepouţitelný archaismus« 508 L 7,15; srov. Hus, Postilla , čtenie 49: I sěde ten, jenţ bieše umřěl, a poče mluviti. (Erben II, 353) 509 »archaismu je třeba se vystříhat« 510 L 14,4 511 »dopustil se latinismu« 512 srov. Hus, Postilla , čtenie 50: A on chopeného uzdravil ho a pustil. (Erben II, 359) 513 srov. Hus, Postilla, čtenie 55: A pad sluha ten, prosieše ho ... (Erben II, 388) 514 Mt 18,26; Vulgata: procidens autem servus ille orabat eum 515 »nebo gramatickým posunem« 516 J 16,13-15 517 »čas přítomný místo budoucího, archaismus bychom neměli napodobovat.« 518 Mt 3,1 519 Mt 14,43 520 »vyjadřují časem minulým,« 521 viz fol. 144b 522 »pěkně by byl vyjádřen smysl řeckých slov.« 523 Mk 15,16 524 Mk 14,33 525 »v řečtině i v latině je sloveso v přítomném čase.« 526 »je tedy třeba uţít času minulého:« 527 »nebo jak jsme přeloţili my«; viz fol. 103b 528 »totiţ budoucím časem, uţívá« 529 »podle mého mínění« 502

Ex hebraico idiomate530 vzat také způsob, ut futurum indicativi531 ponatur pro praesente imperativi. Ut:532 nebudeš pokoušeti,533 t. nepokoušej. Nezabiješ,534 t. nezabíjej, non habebis deos alienos535 = ne habeas.536| (248b)

Enallage personarum in verbis. Secunda persona pro tertia. Pulcherrima phrasis est sed theologica quoque, secundam personam pro tertia quandoque ponere,537 takto: Chvalteţ tě Hospodine všickni andělé = Laudent te Domine omnes angeli.538 Zvelebújteţ tě svatí zborové, magnificent te sanctae fidelium congregationes. Izak Jákobovi řekl: Serviant tibi populi,539 sluţte tobě lidé, národové. – Podobná k tomu phrasis byla by kdyby řekl: Uperte540 tě oni nebo neuperte. Zaplaťte oni tobě nebo nezaplaťte, jdi to předce. Item: Jiţ pak oni děkujte nebo lejte a hněvejte se jak chcete, ty nic nedbej. Nejednou jiţ jest povědíno de modo permissivo, quo nos utimur pro imperativo.541 Jako: Nechaţť tě chválí andělé. Nebo tertiam personam imperativi non possumus impertivo illo modo bohemice reddere.542 Můţešcxii říci: Lauda anima mea Dominum,543 chval neb chvaliţ duše má Pána. Item: Lauda Dominum tuum Sion,544 Sione chval neb chvaliţ Pána svého. Item: Laudate Dominum omnes gentes,545 chvalteţ Hospodina všickni národové. Ale nemůţeš personam tertiam tam proprie convertere.546 Laudate Dominum sol et luna;547 český díš-li per modum permissivum:548 nechaţť chválí |(249a) Hospodina slunce i mesíc, tu nebude pravé celé rozkázaní, ale bude jako nějaké dopuštění. Řek-li by pak kdo: ať chválí Hospodina etc., bude povědění necelé; musíš k němu přidati verbum aliquod,549 t. takto: přikazuji neb poroučím, neb ţádám, neb dopouštím etc., ať chválí Hospodina všickni andělé. Aby pak bylo právě imperative, non per circumlocutiones,550 ale jedním slovem, sumitur secunda persona v takových místech pro tertia,551 takto: Chvalteţ Pána z těch věcí, i vy jenţ ste nyní, i ti kteříţ ještě budou po nás, také chvalte Pána. A neb takto, kdyby u latiníků mohl touţ fuguru udělati 530

»Z hebrejštiny« Blahoslav má na mysli konstrukce hebrejského imperfekta ve významu budoucího času. 532 »aby se kladl indikativ budoucího času místo rozkazovacího způsobu času přítomného. Jako:« 533 Mt 4,7; L 4,12 534 Ex 20,13; Dt 5,17; Mt 5,1 535 Ex 20,3; Dt 5,7 536 »neměj.« 537 »Záměna osob u sloves. – Druhá osoba místo třetí. – Občasné kladení druhé osoby místo třetí je krásná, leč teologická vazba,« 538 Ţ 148,2 539 Gn 27,29 540 »zbijte« 541 »o permisívním způsobu, jehoţ my uţíváme místo způsobu rozkazovacího.« ▪ Permisívním způsobem se rozumí slovesné vyjádření dovolení, souhlasu, popř. přípustky; srov. i fol. 113a, 203a. 542 »třetí osobu rozkazovacího způsobu nemůţeme oním rozkazovacím způsobem přeloţit do češtiny.« 543 Ţ 145,1 544 Ţ 147,1 (Vulg.: lauda Hierusalem Dominum lauda Deum tuum Sion) 545 Ţ 116(117),1 546 »třetí osobu tak náleţitě přeloţit.« 547 Ţ 148,3 (Vulg.: laudate eum sol et luna) 548 »permisívním způsobem«; viz pozn. 541 549 »nějaké sloveso« 550 »rozkazovacím způsobem, nikoli opisem« 551 »chápe se druhá osoba [...] jako třetí« 531

bez neslušnosti a říci: Laudate te omnes angeli, chvalteţcxiii tě všickni andělé. Ale u latiníků to se netrefí, quia videretur apostrophe552 příliš spěšná a neslušná, t. jako by, obrátě se od trůnu Boţího k andělům, řekl: Chvalteţ, a rychle obrátě se a neb oblíčej obrátě k Boţímu trůnu zase, přidal by: tě všickni andělé. Item jiný příklad, kdeţ se vidí lépe per modum permissivum vykládati neţli per hanc enallagen 1 Regcxiv 3:553 Dominus est, faciat quod est bonum in oculis eius,554 Pánť jest nechaţť učiní coţ se dobrého vidí před očima jeho. Ale však tu pěkněji u nás stojí modus permissivus neţlí u latíníků imperativus; neb neslušelo na Eli aby Bohu rozkazoval, ale aby zarmoutě se Bohu |(249b) povolil (jemuţ odpírati, ani slušné ani moţné bylo) a trestání přijal pokorně. Staří Čechové vykládali ať učiní; nemnoho lépe neţli by vlastně řečeno bylo: učiň Pán coţ se mu vidí. Také někdy dosti pěkně se uţívá přitom, toho slovce on, jenţ jest tertiae personae,555 protoţ táhne za sebou i jiného slova verbum přístojícího takto: faciat sive non faciat, jiţ on učiň nebo neučiň. Dicat sive non dicat, pověz on nebo nech. Faciat vel accipiat ipse quae vult, učiň neb vezmi on etc.

Tertia persona pro secunda.556 Jako, loquatur Dominus meus, nechaţť mluví Pán můj557 (ač se tu per circumlocutionem558 mluví, o čemţ sem napřed pověděl, de modo permissivo559). V biblí jest nemalo na ten způsob mluvení. Genes 18: Coepi loqui ad Dominum meum,560 počal sem mluviti ku Pánu mému, a nebo k tobě jeţ si Pán můj. Ne excandescat.561 cxv Ne irascatur Dominus meus,562 1 Regcxvi 25: Ne ponat Dominus meus,563 id est, ne ponas Domine mi, nechaţť nepokládá Pán můj (místo toho) nepokladej Pane můj. Sed nunc quidam , corrumpitur ut phrasin ita et mores, suis intempestivis adulationibus, dicendo, maxime in germanica lingua imo iam et Bohemi,564 nechaţť jí pán, proč pán |(250a) nejí, neb neráčí jísti? Verum hac de re nuper non pauca scripsi.565

Tertia persona loco primae.566 A takţ také podobně, tertia persona pro prima.567 1 Regcxvii 25: Attulit ancilla tua, pro attuli569 = přinesla děvka tvá, t. já přinesla sem kteráţ sem děvka tvá. A výše: Loquatur ancilla tua, nechaţť mluví děvka tvá,570 t. nechaţť já děvka tvá mluvím. Genes 568

552

»protoţe by se zdálo, ţe je to oslovení« »permisívním způsobem vykládati neţli touto záměnou v 3. kapitole 1. knihy královské: « 554 1 Král (1 S) 3, 18 (Vulg.: Dominus est quod bonum est in oculis suis faciat) 555 »třetí osoby« 556 »Třetí osoba místo druhé.« 557 Da 10,19 558 »opisem« 559 »o permisívním způsobu« 560 Gn 18,31 561 »Ať nevzplane (hněvem)«; srov. Ex 32,22 v Kalvínově překladu: Ne excandescat iracundia domini mei 562 »Ať se nehněvá Pán můj,«; srov. Gn 31,35 podle Vulgáty 563 1 Král (1 S) 25,25 564 »Avšak nyní někteří špatní napodobitelé kazí vazbu i mravy svým nepřípadným pochlebováním říkajíce – většinou v německém jazyce, ale dokonce uţ i Češi,« 565 »Avšak o této věci jsem toho před chvílí napsal více.«; viz fol. 246a 566 »Třetí osoba místo první.« 567 »třetí osoba za první.« 568 1 Král (1 S) 25,27 569 »místo přinesla jsem« 570 1 Král (1 S) 25,24 553

19: Invenit servus tuus gratiam etc., nalezl sluţebník tvůj milost,571 t. já jenţ sem sluţebník tvůj nalezl sem milost. Z Písem-licxviii pak svatých čili odkud odjinud Němci to vzali (oniť snad vědí) a kteříţ český umějí, tak i v Čechách mluviti počínají; leckdoscxix leckomus bez potřeby, jen aby pochlebenstvícxx se rozmahalo rovný rovnému mluvě dí: Co pán chce; jiní říkají: Co chcete pane; a kdyby starý Čech přišel řekl by: Co chceš pane. Item, jsa za nětco ţadán dobrý člověk ritířsky dí sobě rovnému (on mní ţe uctivě, ale bude pochlebenství nového formou): Já to pošli pánu, t. já tobě to pošli pánu. Kdyby jiţ aspoň řekl tak jako staří otcové říkali: Já sluţebník tvůj tobě pánucxxi mému pošli; ale toť by neslušelo aby od rovného |(250b) k rovnému mluveno býti mělo; a takţ rovně i ono jiţ řečené. Proč by neřekl jiţ aspoň podlé zvyklého vobizovaní:572 Já vám to pošli? Ale kdo je tam v krčmách bude napravovati? Slyše někdo an praví: Já připíjímcxxii pánu mému, chtěl by ho tu grammatyce učiti, snad by korbelem měl o hlavu.

Enallage adverbiorum.573 Kde, ubi, adverbium in loco, ponitur saepissime pro adverbio quó, quod ad locum significat,574 t. takto, maje říci kam půjdeš, i dí kde půjdeš, item kde chceš. A jiţ nyní tohoto času u mnohých Čechů, a zvláště při zámcích neb dvořích, kdyby kdo řekl: kam chceš, smějí se neb i hněvají, a jako stydí za to, stulte egregiam et propriam vocem repudiantes.575 Někteří pak neváţně na tu otázku odpověděli by (pro to slovo kam) Kamkovi etc. A tak sami Čechové českou řeč ssuţujícxxiii a kazí bez hodné příčiny.| (251a)

Adverbium interrogandi pro causali etc.576 Co blazníš = proč blazníš. Co křičíš. Co se dřeš. Coţ nepujdeš do kázně. Coţ nechceš. Co neumíš křičeti. Coţ se nehneš.

Adverbium pro Coniunctione.cxxiv admodum inepte ponitur, t. ubi pro autem.577 Kdeţ já viděv toho potřeby etc., lépe říci já pak viděv toho etc. Vartovský,578 té frázi obyčej má uţívati ano i mnozí jiní v obecném mluvení, a zvláště pak řečníci před právem579 často tak mluví; nevelmi davno se to kdes vzalo. Beneš, K Ţidům 11: kdeţ Bůh svědectví vydával o dařích jeho,580 ničemně vyloţil.

Adverbium qualitatis pro intend<endi>.581 571

Gn 19,19 »vykání« 573 »Záměna příslovcí.« 574 »kde, příslovce označující polohu na místě, velmi často se klade místo příslovce kam, které označuje pohyb k místu« 575 »hloupě zavrhujíce výborné a správné slovo.»« 576 »Příslovce tázací místo příslovce příčiny atd.« 577 »Příslovce místo spojky se klade velmi nevhodně, tj. kde místo pak.« 578 viz fol. 159b 579 »u soudu« 580 Ţd 11,4 581 »Příslovce jakosti místo příslovce záměru.« 572

Dobře větší = mnohem větší. Mámť se dobře zle, totiţ dosti zle, velmi zle. Dobře vejše nad to vokno dosahl. Jest dobře tlustší.

Adverbia temporis.582 Někdy, aliquando. Kdys, quondam. Někdyť jest bývala má ţivnost,583 nyní jiţ vše draho; někdy, t. kdys tam prvé davno.| (251b)

Enallage generum in participiis. Utuntur nonnulli faeminino participio pro masculino.584 Ale toho dvě příčiny bývají. Jedna, neznámost grammatyky české a zvyk zlý. Druhá, opatrnost; kteráţ učí menší škody dopustiti se pro uvarování větší. Příklad prvního. Kdyţ kdo takto dí: On na tu cestu chodíc uškodil sobě; tu neměl říci chodíc, nebo to slovo jest generis faeminini,585 a ten kdoţ sobě uškodil, jest generis masculini.586 Pověděl tak dobře jako by řekl: pán jela pryč. Ale mohl a měl říci: On chodě na tu cestu etc.; a tak concordaret adjectivum cum substantivo.587 Item: Přetrhl se dělajíc; dělaje měl říci. Item: Činíc panu poklonu prosil ho; měl říci čině, a neb činiv. K Pavel Aquilin Hradecký bakalář,588 v předmluvě na Pranostyku léta 1551:589 Uvaţujíccxxv u sebe častokrát; měl říci uvaţuje,cxxvi a neb pomejšleje na to, soudě to etc. Ač dobrému a opatrnému Čechu, mohlo by to ne k rozumění grammatyckým regulím, ale k opatrnému figúr uţívání přičteno býti. Ale Pavel kněz, dobrý-li jest čili zlý Čech, i z těchto způsobů mluvení, v téţ předmluvě poloţených, můţe býti srozumíno: |(252a) všickni jenţ se přídrţí; měl říci přídrţejí. Item: abych vděčnost svou Vaš<í Milos>ti dokázal; měl říci vděčnosti.cxxvii Item: dokonavši to předsevzetí; měl říci dokonav. Vaší Milosti prosíc; měl říci prose. A v textu species vyloţil tvárnost, měv říci částka etc. Příklad druhého. Kdyţ někdo v těch toliko slovích uţíval by té enallage, kdeţ by mu se vlastního způsobu uţiti netrefilo (leč by chtěl pochybnosti590 amphibologiae591 se v řeči dopustiti). Jako kdyby řekl někdo někomu: Sluţíţ pánu svému milujíc ho. Ač on zle dělá ssuţjíc své poddané. Ale ţe by nebylo pak rozdílu mezi těmito dvěma sentencími: on miluje pána svého, item miluje ho, amans eum (totiţ milujíc ho) nechtěl mi toho učiniti; id est, non est discrimen inter verbum indicativi modi tertiae personae, amat, miluje, ac inter participium masculinum, amans, miluje.592 Příklad toho příhodný máš v písničce Budiţ chvála velebné etc.

582

»Příslovce času.« »ţivobytí, výţiva« 584 »Záměna rodů u participií [tj. přechodníků]. – Někteří uţívají přechodníku ţenského místo muţského.« 585 »rodu ţenského« 586 »rodu muţského« 587 »adjektivní tvar slovesa by se shodoval s podstatným jménem.« 588 Pavel Aquilinas (Aquilinus, Vorličný), zv. Hradecký (kolem 1520 - 1569), humanisticky vzdělaný kněz, učitel a korektor v Güntherově tiskárně v Prostějově, farář v Kyjově, rádce Vojtěcha z Pernštejna. Bakalářem od r. 1546. V 60. letech polemizoval s Blahoslavem ve věci kompromisní konfese společné utrakvistům, luteránům a českým bratřím. 589 nedochovaná pranostika, srov. Knihopis 242 590 »pochybné věci, chyby« 591 »dvojznačnosti« 592 »tj. není rozdíl mezi slovesem ve třetí osobě oznamovacího způsobu amat, miluje a mezi přechodníkem muţským amans, miluje.« 583

I 9:593 láskou oudy církve zapalujíc v svatý spolek uvozuje. To slovo zapalujic est participium faemininum, positum pro masculino, z té příčiny ţe sequitur verbum uvozuje;594 i kdyby poloţil jakţ vlastnost míti by chtěla zapaluje, fieret ambiguitas,595 takţe by se zdálo to |(252b) participium býti verbum jako i to sequens,596 t. uvozuje. Neţ krátké i býti musí: uvozujic, si debet esse singularis numeri;597 nebo napsal-li by uvozujíc, tedy by bylo plurale, per apocopen dempta litera finali e, quia sine figura diceres uvozujíce.598 – Znajíc věrní pána vůli, apocope.cxxviii Znaje on, znajic ona, znajicí, cum novisset.599 Jest sluţebnice dobře pána svého znajicí. Rozjímajic. Poroděc zůstaneš pannou, poroděci utečeš, enixa abibis. – Apoštol dí: flens dico, pláče pravím,600 to jest plačíc; nejlépe říci per circumlocutionem601 s pláčem. Téţ i při tom slovu píši, scribo; píše, scribit, píše, scribens. Někteří pak ad vitandam amphibologiam602 řkou: píšic já jemu. – Item někteří insulse loquuntur:603 budouc já přítelem, a neb budouc on mým sousedem; měli by říci jsa já, jsa on mým přítelem. Okolo Stráţnice obyčejně tak mluví: Budúc on mým súsedem a tak sa se mnou vadí. A však někdy, ubi ex contextu facile genus apparet,604 můţ se interpres605 opováţiti té amphibologiae,606 radše neţ by se dopustil barbarismu.607 Jako Luc 23 ego transtuli:608 potresce cxxix t. potrápě nebo pokáraje) ho propustím.609 Quidam transtulerat: potrescíc, inepte.610 Beneš: kdyţto potresci; improprie et duriter.611 Protoţ potřebí jest v tom spěšného |(253a) běţité612 mysli soudu, aby hned prohledna kde se můţe poloţiti, sine hac ambiguitate supra dicta, participium masculinum,613 a kde pro uvarovaní ambiguitatem614 mělo by se místo mascul poloţiti faemininum z potřeby nevyhnutedlné. Nebo někteří, vídajíce od opatrných mluvitelů toho náleţitě uţívati, a nerozumějíce této jiţ řečené příčině, i domnívají se ţe to můţe leckdes učiněno býti. A v tom, přivyknouce toho nešetřiti, potom leckdys grammatyku pohlavkují. Někdy pak mohlo by se i této opatrnosti od vykladačů svatých Písem uţiti, aby jiné slovo, majicí podobnou k prvnímu moc,615 na to místo poloţeno bylo, kteréţ by nečinilo amphiboliae.616 Jako 2 Ioan Epišt: ne jako nové přikázaní tobě píše;617 rci raději

593

píseň Jana Blahoslava v Ivančickém kanc. z r. 1564 na I 9 Budiţ chvála velebné Trojici svaté jedinému Hospodinu. Úsek v kancionalu zní: Láskou udy Církve zapalujíc / v svatý spolek uvozuje 594 »je přechodník ţenský stojící místo muţského z té příčiny, ţe následuje sloveso uvozuje;« 595 »vznikla by dvojznačnost,« 596 »následující« 597 »má-li to být tvar jednotného čísla;« 598 »číslo mnoţné, jemuţ apokopa odňala koncovou hlásku e, poněvadţ bez této figury bys řekl uvozujíce.« 599 »kdyţ poznal« 600 Fp 3,18 601 »opisem« 602 »aby se vyhnuli dvojznačnosti« 603 »nevkusně mluví« 604 »kde je rod snadno patrný ze souvislosti« 605 »překladatel« 606 »víceznačnosti« 607 »cizomluvu« 608 »já jsem přeloţil« 609 L 23,16; Blah. NZ fol. 117: Protoţ potresce ho, propustím [jej]. In marg.: pokáraje 610 »Kdosi přeloţil: potrescíc, nejapně.« 611 »nesprávně a neobratně.« 612 »bystré« 613 »bez této víceznačnosti, o níţ byla řeč výše, přechodník muţský« 614 »abychom se vystříhali dvojznačnosti« 615 »význam« 616 »dvojznačnosti« 617 2 J 1,5

předkládaje, et nihil sententiae deerit, ac tolletur amphibologia.618 – Téţ Mat 10, a téţ 11: praecipiens, přikazuje, přikazujíc;619 lépe říci přikázaní dávaje. Ano i tato opatrnost v tom jest dobrá, aby jedno participium druhé osvěcovalo a vykládalo. Příklad suď Mat 11: Přišel Jan nejeda ani pije.620 To první participium nejeda jest světlé, a protoţ od něho se i druhé osvěcuje, t. pije, tak ţe se rozumí, ţe jest participium a ne verbum, a má vyloţeno býti bibens a ne bibit. Item Marci 9:cxxx I vyšel z něho křiče a velmi jim lomcuje.621| (253b)

Enallage numeri in participiis. Turpem et ineptam enallagen quidam faciunt, aut (ut verius dicam) barbarismum admittunt,622 říkajíce: vidoucí (a neb viducí) dobrodíní Boţská. Et contra:623 já znajíce takovou věc etc. Přistoupil k němu prosíce ho. Já nemohouce tomu odolati etc. Měli by říci místo toho vida, vidoucí my; ut verbum cum pronomine in genere et numero cohaereret.624 Item místo toho mohouce já má se říci moha já a neb mohouce my. Item: vztahše ruku svou na učedlníky;625 lépe vztahna; někteří křepčiti chtíce píší vztahv;626 jiní multo ineptius627 vztahev, vrhev. Ale někteří toho rozdílu neznají inter participium numeri pluralis et singularis. Detestanda sane ruditas, et non ferrenda negligentia.628

Enallage temporum in participiis. Praesens pro praeterito.629 Euphoniae gratia.630 Mat 12: a vztáhna ruku;631 lépe tak říci neţli ut supra.632 Ta proprietascxxxi graecae linguae:633 vztahv aneb vztahev, neb tak někteří píší ale nezpůsobně; ač by na tom místě mohl napsati vztah ruku. |(254a) Mat 22: znaje pak Jeţíš lest jejích.634 Proprie ex graeco635 měl by říci znav, , ale nepěkně, inusitate.636 Díš-li poznav, hůře bude; nebo to slovo znaje comprehendit actionem manentem, ale poznav praeteritam, ac nonnihil derogari videbitur providentiae Domini.637 Mar 8, takovýţ příklad viz: a znaje to Jeţíš.638 A takţ podobně i při tom 618

»neztratí se nic z významu a dvojznačnost bude odstraněna.« Mt 10,5; 11,1 620 Mt 11,18 621 Mk 9,26 622 »Záměna čísla u participií [tj. přechodníků] – Někteří dělají ošklivou a nevhodnou záměnu nebo se (přesněji řečeno) dopuštějí cizomluvu,« 623 »A naopak:« 624 »aby se sloveso shodovalo se zájmenem v rodě i čísle.« 625 Mt 12,49 626 srov. bible Melantrichova z r. 1556/57; viz fol. 264b 627 »mnohem nevhodněji« 628 »mezi přechodníkem čísla jednotného a mnoţného. Vpravdě zavrţeníhodná nevzdělanost a nesnesitelná nedbalost.« 629 »Záměna časů u participií [tj. přechodníků]. – Čas přítomný místo minulého.« 630 »Kvůli libozvučnosti.« 631 Mt 12,49 632 »jak uvedeno výše« 633 »Ta specifická vlastnost řeckého jazyka:« 634 Mt 22,18 635 »Náleţitě z řečtiny« 636 »neobvykle« 637 »nebo to slovo znaje označuje trvalou činnost, ale poznav minulou, a vznikne dojem, jako by se nějak omezovala prozřetelnost Páně.« 619

slovci 639 byvá: vlastně by mělo vyloţeno byti viděv, ale euphoniae gratia, můţ per hanc figuram640 býti řečeno vida, a pakli jiným slovem ač ne tak vlastním uzřev, teţ dobře. Mar 10: brav je na své lokty,641 díš vlastně ale nepěkně, protoţ propter euphoniam642 lépe říci bera je. A níţe: poklekna před ním;643 kdyby chtěl vlastně říci, musel by ineptire644 řka poklekev a nebo poklekv. Mat 25: ,645 báv se. Sed est vox inusitata;646 způsobněji, euphoniae gratia díš boje se, ponendo praesens pro praeterito; nisi velles synonimon accipere:647 zhroziv se, ale ţe jest drobet tuţší neţli bycxxxii tu náleţelo.| (254b)

Accentuum Enallage si liceret sic dicere.648 A pakli raději dím, Proměnitedlnost v Accentích. Mnohoť jistě záleţí na accentích. Maličkým štrejškem649 velikou proměnu v slově učiníš. Jako: ţena hledajicícxxxiii noţe, participium quaerens;650 hlédajicí na poli pšenice, custodiens;651 hledajicí, nomen,652 ta jenţ hledá. Verum subjiciam plura et utilia exempla.653 á. a. Blázniti, blazniti; křepčeji se zdá a bystřeji vzníti bez akcentu breviter;654 první to s dlouhým á iam videtur obsolescere.655 – Včerácxxxiv přišel, včera spadl sníh, utrunque usitatum,656 jak kdo chce můţe psáti. – Náše prozba, naše; hic accentus nonnihil gravitatis addere videtur; sine accentu,657 domácí slovo a jako verštatné se býti zdá. Takţ podobně i o tom slovu kámen a kamen, kamení etc. Však ne leckdes měniti sluší accenty; neb by někde spolu s accentem změnila se moc, significatio,658 slova toho. Jako při těch slovích na kvasu: byli spolu na kvasu, to jest, na hodech; čijiťcxxxv já při něm starou nákvasu neb nakvašení, to jest, nanečištění;659 ještě z něho nevypachla ta stará nákvasa. |(255a) – Item, za vraty stojí; on hojí na závraty.660 é. e. U večér, u večer, večer; sine accentu661 zdá se býti bystřejší a jako křepčejší slovce.

tě 638

Navštěviti, navštíviti; první křepčejicxxxvi vzní.

Mk 8,17 např. Mt 5,1 640 »kvůli libozvučnosti můţe tímto gramatickým posunem« 641 Mk 10,16 642 »kvůli libozvučnosti« 643 Mk 10,17 644 »pitvořit se« 645 Mt 25,25 646 »Avšak je to neobvyklé slovo;« 647 »kvůli libozvučnosti díš boje se, takţe kladeš místo minulého času přítomný, pokud bys nechtěl uţít synonyma:« 648 »Záměna délek, pokud by se to tak dalo říci.« 649 viz fol. 9b – 10a 650 »hledající« 651 »hlídající« 652 »jméno« 653 »Podám tedy mnoho uţitečných příkladů.« 654 »krátce« 655 »zdá se, ţe uţ zastarává.« 656 »obojí obvyklé,« 657 »vidíme, ţe zde délka dodává důstojnosti; bez délky« 658 »význam« 659 »znečištění, poskvrnění« 660 »léčí závratě, mdloby« 661 »bez délky« 639

Ac multi infinitivi abreviantur similter.662 Však aby se nevzdycky tak říkalo; quod rarum charum, vilescit quotidianum.663 Ale v mnohých slovích nemohou se měniti accentové sine detrimento significationis.664 Jako při tom slovci lépe; nebo říkáme: lepé škorně máš, a sou lépe udělané neţli mé. í. i. V ních, v nich, s ními, s nimi; bez dyftoňgu a neb accentu lépe, s accentem jest po domaţlicku,665 velut quedam patavinitas in Livio, ut alibi dixi.666 – Takţ také jímiţ, jíţ, jiţ, totiţ kterouţto. – Zavítej = bene veneris,667 staré slovo: Zavítej k nám Duše svatý.668 Zavitej velut669 zavitý, to jest zavinutý. – In adverbiis670 někteří často chybují, dělajíce turpem enallagen (vel antistechon potius).671 Jako majíce psáti: raději tomuto chci, mileji umříti, liběji hrá na loutnu, pěkněji zpívá; i píší: radějí, milejí, pěknějí etc. Nýbř672 nekolika ne zadním muţům předešle se zdálo, ţe na těch místech má dlouhé í a ne krátké i psáno býti; ale jest jisté ţe se na tom dobří muţí mejlili; protoţ tím sobě ţadný překáţeti nemá. – Někteří hned mezi í a i nechtí míti rozdílu. Sunt omnino inepti.673 |(255b) To slovo jedno je přemáhá,674 jejich, těch hovad nebo těch múţův pokrm = est genitivus pluralis mascul et neutri;675 ale jejích, t. té ţeny šatů mnoho zhynulo, plurale faemininum, casus geni;676 a však jiţ sobě, t. písaři to za obyčej vzali aby leckdes dlouhé í udělali, a zvlášť kdyţ se na konci slova trefí. Jako: urozenému panu Janoví, Petroví, Heraltoví, nejvyššímu purkrabí etc., dám dobrou vůlí. Ale i to jest  latiníků.677 Nebo nyní mnozí, a zvláště mímo jiné umělejší písaři, literu konečnou prodluţují, t. ocásek k ní přidávají jako acccent: manerˆ adiuratj etc. Na zavírku všeho toho coţ sem jiţ obšírně o té figuře napsal, toto dím pro vykladače678 Čechy, čehoţ sem i napřed dotekl, ţe někdy, a často, figurata oratio679 latínská, musí prostě býti český povědína; non enim semper nostra lingua admittit figuras ubi lingua latina hoc requirit; et contra.680 Protoţ potřebí tu opatrnosti. Příklad dám. Latíně dobře díš: Qui concursus ad amnes?681 (t. qui pro qualis),682 ale český musíš vyloţiti prostě bez figury: Jaké shluknutí nebo zběhnutí se ku potokům? Dáš-li které zběhnutí etc., inerudite transtulisti.683|

662

»Avšak podobně se krátí mnoho infinitivů.« »co je vzácné, je drahé, co je všední, ztrácí na ceně«; srov. Walther, n. 26006; R. C. Trench, Proverbs and Their Lessons, London 1861, Appendix str. 159 664 »bez porušení významu« 665 z Domaţlic pocházel J. Roh; srov. fol. 3b 666 »stejně jako padovské provincialismy u Livia, jak jsem se zmínil uţ jinde.«; srov.: quem ad modum Pollio reprendit in Livio Patavinitatem, M. Fabius Quintilianus, Institutio Oratoria,1.5.56; 8.1.3: 667 »kéţ jsi dobře přišel«, smysl: „vítám tě!“ 668 píseň Zavítej k nám, Duše svatý, s Otcem, s Synem; kanc. Ivančický, H 16 669 »jako, jakoby« 670 »V příslovcích« 671 »ošklivou záměnu (nebo lépe řečeno antistechon.)« ▪ antistechon je záměna jedné hlásky ve slově jinou; srov. fol. 265b 672 »Ba dokonce, Ba i« 673 »Jsou úplně pošetilí.« 674 »usvědčuje« 675 »je genitiv mnoţného čísla pro muţský a střední rod;« 676 »mnoţné číslo rodu ţenského, genitiv;« 677 »opičení se latiníků« 678 »překladatele« 679 »figurativní výraz, výraz s gramatickým posunem, s řečnickou ozdobou« 680 »náš jazyk vţdy totiţ nepřipouští figury tam, kde je vyţaduje latina, a naopak.« 681 srov. Vergilius, Aeneis 6, 317: o virgo, quid volt concursus ad amnem? 682 »který místo jaký« 683 »přeloţil jsi to neobratně.« 663

i

i ] a opraveno podle kontextu berněmi ] deměmi iii ne ohyţďována ] neohyţďowáno iv Umíť ] Vmjt v nezadního ] neţadnjho vi a ] a|a vii Písem ] pjſen viii vyloţí-li ] wj|loţjli ix quidem ] quidam x v písmích ] wpjſnjch zřejmě písařská chyba, opraveno podle smyslu a kontextu xi v zvyk ] zwyk xii z pěkné řeči ] y pěkné reči xiii nepřeváţená ] nepřewázená xiv čině ] cině xv marginálie u Hr-Jir vypuštěna xvi Čechové ] Chechowé xvii ţidovských ] Zidowſkých xviii ukáţi ] vkáţj xix slovce ] ſlunce opraveno podle kontextu xx ne zohavením ] nezahawenjm xxi umějí ] nevměgj opraveno podle smyslu xxii učenými ] vcenými xxiii marginálie u Hr-Jir vypuštěna xxiv přijaté ] ƥtage ƥgaté xxv zpravuje ] zpra|wge xxvi v něčem ] w něcem xxvii velmí ] welmy xxviii lidmi ] lidni xxix kdyţ ] kdiţ xxx zmlklé ] zmlké xxxi lépe ] lepé xxxii ochuzujíce ] ochozugjce xxxiii Z strany ] Ztrany xxxiv k vzdělání ] kroz|dělánj xxxv poroka ] proroka xxxvi Jestiť ] Geſtit xxxvii v své ] w wſwé xxxviii interpolováno podle skutečného stavu v rkp. xxxix zvykli ] zwikli xl hlédají ] hledagj xli Jedním ] Gedenjm xlii jím ] gym xliii v mluvení ] wluwenj xliv metaphora ] Mtaphora xlv figura ] ffigura xlvi přičiní ] přicynj xlvii lidi ] lidj xlviii osudím ] vſudjm xlix pokrytci ] prokrytcy l Písem ] pjſen li i kterých ] z kterých lii rci ] rey liii  ]  liv příčinou ] přjcinau lv interpolováno podle smyslu lvi kdyţť by ] kdyzťby lvii legitima ] legitime lviii Krystus ] Kryſtus vmřel lix příčinou. ] přjčinau, tedybychom my byli muſeli trpěti: a tak prawě za nás trpěl. ii

lx

můţeš ] můţeţ Luc. 8 – nesprávný údaj místo Mat. 9 lxii jako já. Coťby ] Iako iakoťby opraveno podle kontextu a smyslu lxiii pevnější ] pewněyſſy lxiv merito ] menito lxv patrně vynechána část původního textu. lxvi extra limites ] extralimitis lxvii absurditatis ] abſurditas lxviii nýbrţ ] nýbřz lxix qui a ] quia lxx Ale jiţ to všecko … iam moriturus abducar. u Hr-Jir vypuštěno lxxi casuum ] casum lxxii aurium ] arium lxxiii vojně ] wagně lxxiv quiddam ] quidam lxxv  ]  lxxvi způsobu ] zſpůſobu lxxvii můţeš ] můţes lxxviii o tom ] oto lxxix čas ] cás lxxx Luc. – nesprávný údaj místo Jan lxxxi Nominativus ] Nominnatiuus lxxxii insulsissime ] inſulſiſsme lxxxiii index ] Iudex lxxxiv ac ] ač lxxxv proč? ] Proc? lxxxvi Ţádný ] Zadný lxxxvii insulsae ] inſuſsae lxxxviii Qua ratione egregie ] Quia ratione egreie lxxxix propriissima ] prprijſsima xc doplněno podle smyslu xci říkává ] Rjkáwa xcii doplněno podle smyslu xciii marginálie u Hr-Jir vypuštěna xciv starobylost ] ſtarebyloſt xcv sem ] ſe xcvi Numeri ] Numri xcvii viděti ] wideti xcviii Otče ] Otce xcix potvorníče ] potwornjce c s ujmou ] svgimau ci spje ] ſpj cii apocope ] Acopope ciii chtí ] Chitj civ euphoniae ] euphomiae cv chytají ] chybagj cvi I nechaţť ] Ynechaţt cvii toţť ] tozť cviii usurpandus ] usurbandus cix mrtev ] mrtwe cx svatý muţ u Hr-Jir vypuštěno cxi emendováno podle Bible cxii Můţeš ] Můţeţ cxiii chvalteţ ] Chwalteš cxiv Reg ] Rep: cxv excandescat ] ex|caudeſcat cxvi Reg ] Rep. cxvii Reg ] Rep. cxviii Z Písem-li ] Zpjſenli lxi

cxix

leckdos ] leckdoz pochlebenství ] pochlebenſtwj ſwa cxxi pánu ] Pánů cxxii připíjím ] připjgj cxxiii ssuţují ] sſuzugj cxxiv Coniunctione ] Coniuctione cxxv Uvaţujíc ] V|wazugjc cxxvi uvaţuje ] vwa|zuge cxxvii vděčnosti ] wděcnoſti cxxviii apocope ] Acopoce cxxix potresce ] Protreſce cxxx 9 ] 19 cxxxi proprietas ] prprie|tas cxxxii neţli by ] nezliby cxxxiii hledajicí ] hledagícy cxxxiv Včerá ] Wčera upraveno podle kontextu cxxxv čijiť ] čigit cxxxvi křepčeji ] křečegi cxx