Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Hudební věda
Jan Hofman
Hudební kultura ve Rtyni v Podkrkonoší, bratři Karel a Čeněk Koletovi Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Jiří Zahrádka, Ph.D. 2010
Prohlašuji, ţe jsem tuto práci vypracoval samostatně s pouţitím literatury, která je uvedená v závěru práce. Jan Hofman
2
Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Jiřímu Zahrádkovi, Ph.D. za vedení práce a věcné připomínky, dále Josefu Nováčkovi, archiváři Koletovy hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší, za poskytnutí cenných materiálu a osobních vzpomínek, dále chci poděkovat pracovníkům Městského úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší za jejich pomoc a půjčené materiály, především pak Michalu Vlčkovi, Janu Kokešovi a Miladě Trachtové. Poděkování patří i Ing. Janu Machovi za zodpovězení doplňujících otázek.
3
Obsah: Úvod ............................................................................................................................
5
1.
Historie Rtyně v Podkrkonoší ......................................................................
7
1.1.
Obecná historie města ..........................................................................
7
1.2.
Hudební historie města ........................................................................
11
Karel Koleta, hudební skladatel- samouk ...................................................
15
2.1.
Začátky komponování, první koncerty ................................................
16
2.2.
Cesta do Daruvaru ve Slavonii ............................................................
19
2.3.
Období let 1920 – 1945 ........................................................................
20
2.4.
Poslední kompozice a boj s nemocí .....................................................
22
2.5.
Dílo Karla Kolety .................................................................................
23
2.6.
Památník Zpěvy mého srdce ................................................................
26
2.7.
Zlidovělá tvorba Karla Kolety .............................................................
27
Čeněk Koleta - dirigent, pedagog .................................................................
29
3.1.
Osudy Čeňka Kolety od roku 1890 do roku 1945 ...............................
30
3.2.
Poslední desetiletí ţivota Čeňka Kolety ..............................................
32
Koletova hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší ....................................
35
4.1.
Smyčcový orchestr ..............................................................................
36
4.2.
Dechový orchestr .................................................................................
37
4.3.
Dirigenti Koletovy hornické hudby .....................................................
40
4.4.
Účasti dechové hudby na soutěţních přehlídkách ................................
41
4.5.
Zahraniční zájezdy Koletovy hornické hudby ......................................
42
4.6.
Obsazení orchestru a repertoár .............................................................
44
4.7.
Slavní hosté Koletovy hornické hudby .................................................
45
Koletova Rtyně – Festival dechových orchestrů ..........................................
48
5.1.
Východočeský Monstrkoncert ..............................................................
48
5.2.
Uspořádání koncertů na festivalu ..........................................................
49
Klub přátel Kolety hornické hudby ..............................................................
51
6.1.
Členská základna klubu ........................................................................
51
6.2.
Dlouholeté přátelství ............................................................................
51
7.
Závěr ................................................................................................................
53
8.
Resumé ............................................................................................................
54
9.
Seznam použité literatury ..............................................................................
55
10.
Textové a obrazové přílohy ............................................................................
57
2.
3.
4.
5.
6.
4
Úvod: Rtyně v Podkrkonoší, malé město pod Jestřebími horami s velmi bohatou hudební kulturou, se do dnešní podoby formovala v druhé polovině devatenáctého století a především v první polovině století dvacátého. Je velice zajímavé sledovat fakt, ţe o hudbu byl největší zájem projevován právě v tomto období, kdy v kaţdé vesnici regionu, ve kterém Rtyně v Podkrkonoší leţí, byla malá kapela. Dále je tato lokalita po hudební stránce velmi známá a uznávaná díky „Koletově hornické hudbě“, která zde působí nepřetrţitě jiţ 145 let, ale také díky festivalu dechových orchestrů „Koletova Rtyně“, který se kaţdoročně pořádá poslední květnovou neděli uţ 45 let a je spolu s Kmochovým Kolínem nejstarším festivalem velkých dechových hudeb u nás. Ve své bakalářské práci chci zmapovat veškeré hudební dění, které souvisí se Rtyní v Podkrkonoší a jménem bratří Koletových. Základem práce bude ţivotopis hudebního skladatele, samouka Karla Kolety a ţivotopis jeho bratra Čeňka Kolety, významného rtyňského učitele hudby a dirigenta místní hudby. Dále zde uvedu historii Koletovy hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší, historii festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně a následně i historii Klubu přátel Koletovy hudby a jeho význam pro pořádání a podporu festivalu. Svou práci chci věnovat právě bratrům Koletovým a jejich odkazu, protoţe zanechali v hudební kultuře Rtyně v Podkrkonoší nesmazatelné stopy. Hudební skladatel Karel Koleta si ke svým písním skládal i texty a později skladby i svépomocí vydával. Čeněk Koleta zaloţil ve Rtyni houslovou školu, mnoho desítek let dirigoval místní hornickou dechovou hudbu a vedl zde také smyčcový orchestr. Na návrh výboru hornické hudby, jako poděkování za práci obou bratrů, byla kapela později přejmenována z „Hornické hudby ve Rtyni v Podkrkonoší“ na „Koletovu hornickou hudbu ZK ROH dolu Zdeněk Nejedlý“ a po roce 1989 následně na „Koletovu hornickou hudby ze Rtyně v Podkrkonoší“. Při shromaţďování materiálů mě velice překvapila skutečnost, ţe za dob první republiky ve Rtyni existoval velký dechový orchestr, velký symfonický orchestr a také houslová škola Čeňka Kolety. Kdyţ uváţím, ţe ve Rtyni v Podkrkonoší ţilo v první polovině 20. století asi 2500 obyvatel, je vytvoření dvou kvalitních hudebních těles odrazem velmi dobré pedagogické činnosti místních učitelů hudby, zejména pak Čeňka Kolety. O kvalitě rtyňského dechového orchestru svědčí i fakt, ţe ve třicátých letech dvacátého století odehrál řadu koncertů, které byly z Prahy a později z Hradce Králové, ţivě přenášeny Československým rozhlasem.
5
Mnoho knih zabývajících se tématikou lidového hudebního skladatele Karla Kolety, jeho bratra Čeňka,
Koletovy hudby, či festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně,
v oficiálních kruzích
není. Většina materiálů, které mám k dispozici, pochází z archivu
Koletovy hudby nebo z Městského úřadu ve Rtyni v Podkrkonoší a tvoří je různé vzpomínkové dopisy nebo rukou psané předmluvy dirigentů a skladatelů k hudebním festivalům pořádaným ve Rtyni u příleţitosti narození či úmrtí místních významných osobností. Dále budu pracovat s kronikou Koletovy hudby, která bohuţel nemá očíslované strany, proto u citací z této kroniky nemohu čísla stran uvádět. Důleţitý oficiální zdroj je kniha vydaná k výročí 650 let první písemné zmínky o Rtyni v Podkrkonoší v roce 2008 (kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 215 s. MK ČR E12906.). Zde se prezentuje historie města a všechny místní spolky, např.: Koletova hornická hudba, Sbor dobrovolných hasičů, Spolek divadelních ochotníků, Špičkaři, atd. Další důleţitou literaturou je kniha Josefa Lněničky Po stopách mých krajanů, vydaná v roce 2000 ve Zlíně (Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. ISBN 80-85948-41-9.).
6
1. 1.1.
Historie Rtyně v Podkrkonoší
Obecná historie města První dějinně nejstarší osídlení Rtyně v Podkrkonoší není sice dochováno přímo, tedy
písemným dokladem či archeologickým artefaktem, ale můţe být kladeno do první poloviny 13. století. V této době vrcholila vnitřní kolonizace českého státu. Velmi důleţitý je rok 1358, ze kterého se dochoval nezpochybnitelný důkaz o názvu obce, ale také o místních obyvatelích. Obec s názvem Hrstina, jak se ves v nejstarším dokumentu nazývá, vznikla ve spojitosti s výstavbou nedalekého hradu Vízmburk. Všechny údaje o datování vzniku Rtyně vycházejí z předpokladu, ţe obec vznikla především díky hradu Vízmburk, jehoţ pánem byl Tas, člen starobylého šlechtického rodu. Poslední výzkum, který provedl Ing. Jan Mach, však tuto nepodloţenou souvislost obce s hradem Vízmburk zpochybnil, jakoţ i samotnou osobu Tase z Vízmburka 1. Pojmenování Rtyně zřejmě vzniklo z přírodního umístění obce. Ve starých zápisech a listinách se udávají různě zkomolená jména obce, jako: Hrtina, Hertina, Ertina a Rtina. Tyto staré názvy jsou zřejmě odvozené od kmenového slova „ert“ neboli rty. Rtyně je totiţ poloţená do údolí a hřebeny kopců po obou jejích stranách skutečně připomínají rty 2. Ve druhé polovině třináctého století existoval ve rtyňském katastru dvůr. Zmíněný dvůr vlastnil Jan Vlk a je uveden v „Kronice předsíně královské“. Tento nevelký majetek Jana Vlka bezpochyby nepatřil pod panství pána z Vízmburka, byl samostatný a tak vydrţel aţ do roku 1525. Tehdy byl odkoupen, rozparcelován a prodán na deset menších statků, které se tímto okamţikem staly součástí obce Rtyně. V polovině čtrnáctého století, měla Rtyně neobvyklé právní postavení i sloţení obyvatel. Jedna část obce byla spravována rychtářem a ţily zde selské rody podléhající vládě vízmburského panství. Na stranu druhou zde byl svobodný dvůr (šlo o léno propůjčené králem a podléhající jeho moci), jehoţ správcem byl man (osoba spravující majetek, pozdějším pojmenováním mana je rychtář). Historicky první písemnou zmínkou dochovanou do dnešních dnů je záznam v první konfirmační knize praţské arcidiecése z let 1354 aţ 1362. Jedná se o nástup nového plebána na farnost v Bohušíně
3
(dnes Boušín- poutní kostel navštívení Panny Marie ve Slatině nad
Úpou).
1 2 3
Mach, Jan Miroslav: Vízmburk. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2007. MK ČR E12906 Fingerová, Jana: Diplomová práce: Hudební ţivot regionu, historie hudebních škol v Úpici a ve Rtyni v Podkrkonoší. Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta, 2001. 67. str. kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 24 str. MK ČR E12906.
7
Ve století patnáctém se toho o samotné obci moc neví. Válečná léta první poloviny patnáctého století, silně poznamenaná husitskými válkami, znamenala pro Rtyni těţké období. Obec byla několikrát po nájezdech Slezanů vypálena a díky tomu přišla o většinu písemných památek. Poté, co se v roce 1449 dostala vláda nad panstvím do rukou Jiřího z Poděbrad, zajistil u něho tehdejší rtyňský rychtář Jan Vanina tzv. „Výsadní list Jiříka z Poděbrad rychtáři Janu Vaninovi“, listinu důleţitou pro majitele rychty do dalších století. Dnes je to nejvýznamnější kulturně- historický dokument přímo svázaný se Rtyní. Po roce 1450, tedy po husitských válkách, byl znovu obnoven místní dřevěný farní kostel vypálený Slezany a byla také postavená nová fara (č.p. 4). Protoţe v té době ale kněţí do Rtyně pouze dojíţděli, slouţila fara jako škola a teprve v roce 1793 postavila obec faru novou. V roce 1592- 93 byla u kostela ve Rtyni postavena dřevěná zvonice. Důleţitým bodem historie Rtyně v Podkrkonoší bylo selské povstání ve východních Čechách. Právě toto povstání, které nakonec skončilo poráţkou sedláků u Chlumce nad Cidlinou, mělo své kořeny na rtyňské rychtě, kde v roce 1775 zasedala povstalecká selská vláda tzv. guberno. Hlavním představitelem povstaleckého hnutí byl rychtář Antonín Nývlt, který ačkoli byl sám svobodným pánem, bojoval za svobodu pro ostatní. V roce 1975 byl pod rtyňským kostelem, hned vedle rychty (č.p. 1), odhalen pomník k dvoustému výročí událostí, které vedly k vydání robotního patentu (1775) a následně i ke zrušení nevolnictví (1781). Spisovatel Alois Jirásek se ve svém románu „ Skaláci“ zmiňuje o Rtyni a hlavním hrdinou je zde rychtář Antonín Nývlt, tzv. Rychetský. Z mého pohledu nejdůleţitějším mezníkem v historii Rtyně v Podkrkonoší bylo objevení černého uhlí a následný rozvoj hornictví ve Rtyni a jejím okolí. Archivář Náchodského zámku jiţ v roce 1634 zaznamenal těţbu uhlí na místním panství. Ale aţ v roce 1775, shodou okolností díky selskému povstání, byla uprchlým povstalcem Michalem Fajfrem náhodně objevena stará těţební šachta na rtyňských Zadech. Od tohoto momentu se v bezprostředním okolí Rtyně začíná s těţbou černého uhlí a jako následek se obec rozrůstá co do počtu obyvatel, tak i domů. Právě mezi lety 1791–1854 je rozdíl v počtu obyvatel a domů velmi patrný (rok 1791: 867 obyvatel, 130 domů, rok 1854: 1961 obyvatel, 273 domů) 4. Největší rozkvět havířské profese nastal v devatenáctém století. V té době vlastnil náchodské panství spolu s jestřebo-horskými důlními podniky kníţe Jiří Vilém ze Schamburg- Lippe. Nejdůleţitějším důlním dílem té doby byla dědiční štola „Ida“ (vzhledem k její délce se 4
kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 9 str. MK ČR E12906.
8
počítalo, ţe jí bude dědit několik generací těţařů). Jméno „Ida“ dostala štola díky manţelce Jiřího Viléma ze Schamburg- Lippe, kněţně Idě, princezně z Waldeck- Pyrmontu. Druhou významnou vlnou těţby a rozšiřování dolů byla doba po druhé světové válce. To byl počátek Východočeských uhelných dolů (VUD). Dne 1. října 1950 byly pak doly Závodu Svatoňovice (jak se dolům říkalo po roce 1945) slavnostně přejmenovány na „Důl Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší“. Přejmenování se osobně zúčastnil tehdejší ministr kultury, hudební vědec Zdeněk Nejedlý, po němţ byl důl pojmenován. Se změnou politických poměrů v listopadu 1989 a následným přechodem na trţní ekonomiku se těţba v „Dolu Zdeněk Nejedlý“ stala i přes vysokou kvalitu uhlí neefektivní a poslední vůz vyjel z dědičné štoly „Ida“ 31. prosince 1990. Poté byly všechny štoly zaplaveny vodou a důlní budovy prodány různým společnostem. Spolu s hornictvím se ve Rtyni v Podkrkonoší rozvíjely různé spolky, které v první polovině 20. století fungovaly samostatně a po roce 1950 byly sdruţovány pod „Závodním Klubem Dolu Zdeněk Nejedlý“. Mimo jiné to byla např. hornická hudba, spolek divadelních ochotníků, spolek zahrádkářů a tzv. Špičkaři. Rtyně v Podkrkonoší má celou řadu historicky významných staveb. Aby byl historický obraz obce alespoň z části kompletní, uvádím zde pár nejdůleţitějších památek: Kostel sv. Jana Křtitele: Jednolodní kostel s pravoúhle zakončeným presbytářem, se dvěma zákristiemi, severní a jiţní, a předsíní na západní straně. Do dnešní podoby byl uveden v roce 1679, kdy ho kněţna Marie Benigna Piccolomini nechala barokně přestavět z kamene. Dřevěný husitský kostelík Jiřího z Poděbrad, se zvonem z r. 1471, byl ve stejném roce zbořen a tento zvon byl zavěšen do dřevěné zvonice vedle nového kostela. Podél fary vede ke kostelu schodiště z roku 1875 s chráněnými lípami z roku 1938. Ve spodní části schodiště je kříţ z roku 1797. Uvnitř kostela se nachází hlavní oltář s vyobrazením sv. Jana Křtitele z roku 1864 od akademického malíře Gustava Vacka pocházejícího z nedalekého Červeného Kostelce. Na stěně vedle oltáře na podstavci je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1776. V roce 1873 byly do kostela z boku vybourány dveře a byl udělán z venku nový vstup na kůr. Zvonice: Rtyňská zvonice je se svými zvony jedním z největších architektonických pokladů zdejšího okolí. I přesto, ţe byla postavena ke konci šestnáctého století (1592-93), je obdivuhodně zachovalá. Zvonice stojí na dvanáctiboké kamenné podezdívce překryté
9
kolmým jehlanem s krytým ochozem a šindelovou střechou. Celá konstrukce je spojena dřevěnými hřeby. Ve zvonici jsou umístěny tři zvony. Nejstarší a nejmenší je z roku 1471 a váţí 170 kg. Dnes je nazýván „umíráček“, jinak nese jméno Jiřího z Poděbrad a byl sem instalován po zboření starého husitského kostelíka v roce 1679. Druhý zvon s názvem „Poledník“ je z roku 1545 od zvonaře Václava z Hradce Králové a váţí 280 kg. Třetí a největší zvon pochází z roku 1644 z dílny Martina Schöttera z Hostinného a váţí 448 kg. Všechny tři zvony byly zachráněny před zrekvírováním díky zvláštnímu nařízení císaře Karla z roku 1917. Karel Kuča, znalec zvonic o rtyňské zvonici píše: „Tato konstrukce je charakteristická pro gotické věţe nejrůznějšího účelu, od obranných bašt aţ po kostelní věţe. Dnes v Čechách jedinou zvonicí tohoto typu je uţ citovaná zvonice ve Rtyni v Podkrkonoší... jednak doklad archaické konstrukce zvonic, jednak ztělesnění principu gotické vertikality. Jedna z nejcennějších českých dřevěných zvonic vůbec.“ 5 Rychta (č.p. 1): Původní dřevěná rychta byla postavena uţ před husitskými válkami. Za válek byla vypálena, ale poté znovu postavena. V roce 1747 shořela znovu i s rychtářem Jiřím Nývltem. O rok později zde byla vystavěna rychta nová, zděná. Během selského povstání byla rychta hlavním centrem povstalců a zasedala zde povstalecká vláda – guberno. Kromě jiných důleţitých dokumentů, zde byla uchovávána „Výsadní listina Jiříka z Poděbrad rychtáři Janu Vaninovi“ (viz. výše). Dne 24. 7 1898 byla do čelní zdi rychty vsazena pamětní deska k památce Antonína Nývlta- vůdce selského povstání. Po roce 1950 přechází správa rychty do rukou státu, vzniká zde hostinec a je částečně přestavěna. V roce 1975 zde byl odhalen pomník- socha rebela, jako památka na selské povstání ve východních Čechách z roku 1775. V roce 1992 rychta kvůli nedbalosti vyhořela a od té doby se nepouţívá. Dnes je majetkem Libora Regnera, českého občana ţijícího v Anglii, a postupně se opravuje. Po opravě fasády se na původní místo mohla vrátit pamětní deska z roku 1898. K rychtě dříve patřila i barokní konírna, která je od roku 1975 objektem městského muzea. Dnes je zde umístěna expozice hornictví a muzeum je pojato jako Památník nevolnického povstání z roku 1775. Selský dům: (č.p 53) Nazývaný „u Vratidlů Hanušů“. Jedná se o mimořádně cennou stavbu s roubenou obytnou částí, zřejmě nejstarší tohoto typu v České Republice. Dům byl vyhlášen
5
Kuča, Karel: České, moravské a slezské zvonice. Praha, Libri 1995, str. 27. ISBN 80-901579-7-1.
10
chráněnou nemovitou kulturní památkou a je zařazen mezi několik dochovaných pozdně středověkých vesnických domů. Aby nevznikl zmatek ve jménu Rtyně v Podkrkonoší, je nutné zde napsat, ţe do první poloviny dvacátého století bylo jméno obce Rtyně. Na ţádost obecního zastupitelstva změnilo výnosem ze dne 24. února 1931 ministerstvo vnitra ČSR název obce Rtyně na Rtyně v Podkrkonoší. Pro úplnost informací byla v roce 1978 obec Rtyně v Podkrkonoší povýšena na město a v roce 1996 jí byl poslaneckou sněmovnou ČR udělen městský znak a prapor. 6
1.2. Hudební historie města Ve Rtyni a v jejím blízkém okolí se hudba nejvíce rozvíjela především ve druhé polovině devatenáctého století a dále pak díky osobnostem Karla a Čeňka Koletových začátkem dvacátého století. Přestoţe uhelné doly poskytovaly poměrně hodně pracovních příleţitostí pro místní obyvatele, ţili zde v devatenáctém století vedle horníků také podhorští tkalci a malorolníci. Výdělky nebyly moc vysoké, proto se pod Jestřebími horami ţilo velmi skromně. Těţká kaţdodenní práce a drsné ţivotní podmínky zřejmě nutily obyvatele rtyňské kotliny, aby hledali útěchu v hudbě. V sedmdesátých letech devatenáctého století vyučoval hudbě ve Rtyni učitel Mojţíš. Ten musel také zastávat funkci varhaníka a ředitele kůru v kostele, protoţe to byl poţadavek vrchnosti, která do učitelských pozic v té době dosazovala. Kromě Mojţíše působil ve škole ještě učitelský pomocník Jarolým Mrázek, který byl daleko lepším varhaníkem neţ jeho nadřízený. V době působení pánů Mojţíše a Mrázka na rtyňském kůru byly bohosluţby v podstatě malé koncerty, na které přicházeli milovníci hudby a zpěvu z celého okolí. Velice dobře tyto situace dokázal popsat Alois Jirásek v románu U nás, nebo Karel Václav Rais v románu Zapadlí vlastenci. Bohosluţby byly kaţdotýdenní příleţitostí k poslechu hudby, protoţe jinak s ní obyčejný člověk nepřišel příliš do styku. Poté co byl učitel Mojţíš přeloţen do Hronova, nastoupil na jeho místo František Červený. Byl to dobrý pedagog, ale velmi slabý varhaník. Na kůru mu pomáhal bývalý pomocník Jarolým Mrázek, který se mezitím stal obchodníkem. Ještě v této době byly mše u lidí velmi oblíbené. 7 Rtyňská kapela v sedmdesátých letech devatenáctého století měla asi deset členů. Kromě pohřbů a venkovských tancovaček neměla jiné hraní. Kdyţ se pořádal nějaký výlet s cílenou hudební produkcí, pomáhali rtyňské hudbě většinou muzikanti z Odolova nebo z Úpice. Tyto 6
kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 7 str. MK ČR E12906 7 Nývlt, Antonín: Zápis o vzniku Hudby ve Rtyni. Rtyně v Podkrkonoší, 1948.
11
výpomoci byly poměrně časté a konaly se vzájemně, protoţe počet hudebníků v kaţdém tělese nebyl velký, všude kolem deseti aţ patnácti hráčů. Ve Rtyni v letech 1880 – 1890 vyučoval hudbě učitel Věnceslav Broţ. Z jeho třiceti dvou ţáků se ale hudbě dále věnovali jen tři, mezi nimi i později slavný rtyňský rodák, muzikant a dirigent Čeněk Koleta. Podle Antonína Nývlta rtyňského rodáka, hudebního skladatele a osobního přítele Karla a Čeňka Koletových to bylo s hornickou hudbou ze Rtyně koncem devatenáctého století takto: „Dokud vlastnil kamenouhelné doly Malo- Svatoňovické kníţe ze Schamburg- Lippe, udrţoval si téţ svoji vlastní hornickou hudbu, která ho velmi často reprezentovala při návštěvách cizích vládců a mocností u kníţete v Náchodě na zámku nebo v letohrádku v Ratibořicích. Hudba se skládala mimo několika konzervatoristů většinou z vyslouţilých vojenských hudebníků. Mnoho jich téţ bylo ze Rtyně a z okolí. Nebylo-li hraní u kníţecí hornické hudby, vypomáhali i ve Rtyni, kde tehdy rtyňská hudba byla v počtu deset aţ dvanáct hudebníků. V roce 1895 prodal kníţe pro neúnosnost, či spíše pro špatné hospodaření úřednictva doly a tím byla téţ propuštěna kníţecí hornická hudba dolů Svatoňovických, jelikoţ nový majitel dolů“Mirešovská společnost“ - nepotřebovala vydrţovat mnoho gáţistů a úředníků kvůli hudbě. Kníţe ze Schamburg- Lippe si asi ještě dva roky udrţoval menší počet hudebníků, a to asi osm aţ deset, ale i tato kapela brzy zanikla.“
8
Protoţe hudba se pěstovala také v jiných obcích v okolí Rtyně, popíši nyní, jak to s hudbou bylo i v jiných vesnicích dnes mikro- regionu Jestřebí hory. Uvádím to zde proto, ţe všechny místní kapely byly v době přelomu devatenáctého a dvacátého století v přátelském poměru a vzájemně si pomáhaly (viz. předchozí odstavec). Toto přátelství se v druhé polovině dvacátého století bohuţel změnilo v rivalitu, z čehoţ pramenily pozdější potíţe a následný rozpad hudeb v mnoha zdejších obcích. V roce 1819 střídavě obcházel školy ve Stráţkovicích a v Odolově (obě obce leţí na svahu Jestřebích hor nad Rtyní) školní pomocník Antonín Beck. Alois Jirásek ho zobrazil v postavě Zajíčka ve své pohádkové hře Lucerna. Antonín Beck shromáţdil skupinu muzikantů a hudba z Odolova zahájila svou činnost v roce 1844. Kapela hrála v obsazení: klarinet, křídlovka, baskřídlovka, trubka, lesní roh a tuba. Později byl vedením této hudby pověřen klarinetista Jan Hejna z Odolova, zvaný bandista. Tuto lidovou přezdívku si vyslouţil zřejmě proto, ţe vedl bandu muzikantů. Tato muzika hrála na tanečních zábavách, zpočátku
8
Nývlt, Antonín: Zápis o vzniku Hudby ve Rtyni. Rtyně v Podkrkonoší, 1948. 5 str.
12
převáţně na Odolově, v domě č.p. 13, kde se ve všední den tkalcovalo a o sobotách dům slouţil jako hostinský výčep a tančírna. V roce 1845 povolalo vedení kníţecích dolů učitele hudby z Havlovic, aby třikrát týdně vyučoval dvanáct horníků na hudební nástroje. Za tuto sluţbu dostal 4 zl. měsíčně. Ale dokonce uţ dříve, v roce 1829, se ve výroční zprávě kníţecích dolů uvádí vydání 42 zl. jako odměna za vyučování hudbě adresovaná učiteli ze Střáţkovic, Augustu Schmiedovi. August Schmied byl učitelem dětí horníků a vyučoval je také hře na hudební nástroje, aby mohly do budoucna posílit hornickou kapelu. Té se říkalo Schamburgská, protoţe se stala chloubou náchodského kníţete Viléma ze Schamburg- Lippe, který byl majitelem dolů. Do hornické hudby byli přijímáni pouze znamenití hudebníci. Měla proto na tehdejší dobu vysokou úroveň. Hudebník z hornické hudby dostal zpravidla byt a na dole lehčí práci, kaţdé úterý a čtvrtek se musel zúčastnit zkoušky. V tyto dny pracovali hudebníci v dole pouze na ranní směně a v jedenáct hodin byli všichni uvolněni na zkoušku. Kaţdé léto odjela kapela do Jánských Lázní, kde koncertovala po dobu letní sezóny pro lázeňské hosty. V roce 1873 hrála kníţecí „Schamburgská kapela“ dokonce na výstavě ve Vídni. Doba druhé poloviny devatenáctého století byla ve znamení velké kultury oblékání. Téměř kaţdý spolek měl svůj stejnokroj a nejinak tomu bylo i v případě kníţecí kapely, která reprezentovala náchodské panství i samotného kníţete Viléma ze Schamburg- Lippe. Kroj hornické hudby se skládal z černé berkytle (sako s třásněmi na rukávech) zdobené bílými portami a z klobouku s bílým chocholem, pod kterým byla dvě zkříţená kladívka. Tradice tohoto ustrojení ostatně přetrvává dodnes. Změnil se pouze klobouk, ten později nahradila lodička se znakem hudby, který se musí nosit na levé straně. V době vlády kníţete Viléma se nejen muzikanti, jako hudební doprovod, ale i obyčejní havíři museli zúčastňovat všech státních nebo církevních oslav ve svých stejnokrojích. Například kdyţ na náchodské panství přijela nějaká návštěva, obvykle zavítala i do Malých Svatoňovic prohlédnout si doly. U těchto příleţitostí se pořádaly slavné průvody do kaple na náměstí, kde se slouţila mše. V čele průvodu šla vţdy hornická kapela a hrála pochody. V kapli byla slouţena mše, kde hornická hudba hrála z kůru a po mši pokračovala slavnost na náměstí, kde opět hrála kapela. Je velice zajímavé, ţe po skončení slavnosti šli všichni muzikanti, ale i ostatní horníci, kteří se museli průvodů účastnit, do předem určeného hostince, kde dostali zdarma tři piva a dva doutníky. V 1864 ve Rtyni vznikla Hornická hudba, později přejmenovaná na „Koletova hornická hudba“. O její historii viz. kapitola 4. Koletova hornická hudba za Rtyně v Podkrkonoší.
13
Nesmím ale na tomto místě zapomenout zmínit kulturní sál, ve kterém se donedávna odehrávaly všechny koncerty a další kulturní akce spojené se Rtyní. Sál „U Mikšů“ nechal postavit pan Mikeš, řezník a uzenář, později také starosta obce Rtyně, na vlastní náklady. Se stavbou bylo započato na jaře roku 1909 a slavnostní otevření proběhlo 28. září téhoţ roku. Protoţe byl sál určen především pro místní spolek divadelních ochotníků, pokřtila se nová scéna divadelní hrou Paní mincmistrová. Do nového sálu se vešlo dvě stě třicet diváků. Pan Mikeš původně sepsal s ochotnickým spolkem smlouvu o pronájmu sálu na dvacet let a ročně museli platit 300 korun nájemné. Nakonec ale sál všem místním spolkům slouţil aţ do konce osmdesátých let dvacátého století. S postavením sálu se otevřela moţnost koncertování ve Rtyni také pro Hornickou hudbu, tehdy vedenou Čeňkem Koletou. Po roce 1948 byl v rámci znárodňování majetku sál panu Mikešovi odebrán a dán do bezplatného uţívání Závodnímu Klubu Dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší. V roce 1960 definitivně přejímá správu objektu Závodní Klub Dolu Zdeněk Nejedlý. Protoţe brzy byla kapacita sálu nedostačující, rozhodl Závodní Klub o přístavbě ke stávajícímu sálu. Tato úprava proběhla v roce 1972 svépomocí členů všech spolků, kteří zdejší prostory vyuţívaly, tedy Spolku divadelních ochotníků, Koletovy hornické hudby, Zahrádkářů a Špičkařů. Po této stavební úpravě se do sálu vešlo tři sta padesát aţ čtyři sta diváků. Po roce 1989, kdy se začaly vracet znárodněné nemovitosti do rukou původním majitelům, byl i sál „U Mikšů“ vrácen rodině po panu Mikešovi. Pan Vacek, který má dnes sál v uţívání, o sál pro koncertní a divadelní vyuţití nestál a tak sál „U Mikšů“ přebudoval na diskotéku a tím znemoţnil koncertování Koletově hornické hudbě ve Rtyni. Podle slov místních pamětníků prý kdysi pan Mikeš sepsal smlouvu, která zaručovala „do konce světa“ bezplatné pouţívání sálu pro divadelní a koncertní účely. Údajně měl mít tuto smlouvu v úschově Závodní Klub Dolu Zdeněk Nejedlý, ale po jeho zrušení v roce 1990 se nikdy tato smlouva nenašla. Proto zde mohla být po vrácení původnímu majiteli bez potíţí vybudována diskotéka a posilovna.
14
2.
Karel Koleta, hudební skladatel- samouk
Karel Koleta se narodil 26. listopadu 1887 v tehdejší Rtyni na „Náměrkách“ v domě č.p 68. Byl třetím dítětem manţelů Koletových. Otec se jmenoval Vincenc (Čeněk) Koleta a matka Marie Kolertová - Štěpánská. V matriční knize je v příjmení rodičů i dětí Koletových velký zmatek. Někde se uvádí Koleta, někde Kolert nebo také Kollert. Tento stav byl údajně zapříčiněn farářem, který oddávající manţele či narozené děti do matriční knihy špatně zapisoval. Otec Vincenc pracoval jako horník, ale svým výdělkem nedokázal uţivit rodinu, proto se doma ještě tkalcovalo. Otec také zastával funkci hajného selských lesů, za kterou ale nedostával ţádné peníze, mohl si pouze v lese nasekat trávu. Matka Marie vypomáhala doma s tkalcováním a občas v hostinci panu Novákovi. Kromě nejmladšího syna Karla (* 1886) měli ještě dceru Josefu (* 1885) a syna Čeňka (* 1876). Rodina bydlela v podnájmu u příbuzného, hostinského Nováka na „Náměrkách“ v č.p. 68. 9 Ve čtyřech letech se začali Karlovi na pravé noze zkracovat šlachy. I přes úsilí matky, která s ním jezdila po doktorech v celém okolí, zůstal Karel upoután na lůţko, protoţe mu chůze dělala velké potíţe. Další váţnou komplikací byla Karlova školní docházka. Při jeho zdravotním stavu nemohl navštěvovat školu, která byla vzdálená tři kilometry. Otec se tedy po dohodě s řídícím učitelem Janem Piţlem a svým starším synem Čeňkem rozhodl, ţe bude Karel vyučován doma od Čeňka. Tímto krokem začala studijní anabáze Karla Kolety, budoucího hudebního skladatele a muzikanta. Tím, ţe byl Karel svým handicapem vlastně vyřazen ze společnosti, chtěl umět něco víc neţ ostatní. Zde mu opět pomohl jeho bratr Čeněk, který ho kromě čtení, psaní a počítání začal učit také hře na housle. Nápad to byl šťastný, protoţe se housle staly jedinou útěchou Karlova ranného dětství. Mnohokrát se stalo, ţe se bratři Karel s Čeňkem při hodině houslí pohádali. V těchto situacích jim otec Vincenc vyhroţoval, ţe jim housle rozbije. Bratři se ihned hádat přestali a oba své housle proti otci svorně bránili. V deseti letech Karel o Vánocích navštívil půlnoční mši, kde jako houslista účinkoval bratr Čeněk. Protoţe nemohl téměř vůbec chodit, donesl ho Čeněk tam i zpět na zádech. Karel se dostal do situace, kdy se pro něho bratr Čeněk stal tvůrcem jeho vlastní existence, za coţ mu byl celý ţivot velmi vděčný. Jak uvádí Stručný ţivotopis Karla Kolety od anonymního autora uloţený na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, jiţ ve třinácti letech (v publikaci Josefa Lněničky se uvádí v devíti
9
Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. 11. str. ISBN 80-85948-41-9.
15
letech) účinkoval Karel se rtyňskou hudbou při koncertech a zábavách v okolí Rtyně. Na koncerty a zkoušky ho dováţel pekař pan Fried na svém voze.
2.1.
Začátky komponování, první koncerty Kdyţ byl Karel starší, musel se kromě hudby začít učit i nějakému řemeslu. Otec
rozhodl, ţe se Karel vyučí pletařem v nedalekém Červeném Kostelci. Těţkou práci dělat nemohl a za vyučení mu otec koupil pletací stroj, aby si zavedl výrobu doma. Jednotvárná práce ho ale příliš nebavila, proto ho bratr Čeněk začal vyučovat kompozici a zasvětil ho do základů hudební teorie, harmonie a instrumentace. Po počátečních neúspěších nakonec našel svůj kompoziční styl a skládal polky pro dechovou hudbu, které se ujaly a byly hrány všude po okolí. První skladbou Karla Kolety byl pochod nazvaný Vzhůru prapore!. Josef Lněnička o zrodu tohoto pochodu píše, ţe vţdy prvního května, okolo roku 1900, chodila vyhrávat kapela po celé vesnici. Podle vyprávění se traduje, ţe kdyţ došla hornická kapela na „Náměrka“ ke Koletovým, dal kapelníkovi Karel svou první skladbu. Byl to výše uvedený pochod Vzhůru prapore!. Protoţe Karel v té době nevěděl nic o harmonii a rozpisu hlasů pro různé nástroje, napsal tento pochod v jednom klíči a ve stejném předznamenání pro všechny nástroje. Tehdejší kapelník Josef Kulda, jinak hostinský „na Mýtě“, Karlovi skladbu vrátil s tím, ţe se to nedá zahrát. Karel byl zklamán, ale po konzultaci skladby s bratrem Čeňkem ji upravil a později mu tento pochod hudba zahrála. 10 Zdravotní stav Karla Kolety se v dospívání zlepšil. Šlachy pravé nohy se mu přestaly krátit a tak s námahou mohl chodit. Pamětníci si jej později pamatují jako staršího pána s hůlkou v ruce, který vţdy vypadal mnohem starší neţ jeho o deset let starší bratr Čeněk. V roce 1908 začal Karel Koleta vydávat své skladby tiskem. Nejprve v České Skalici u firmy Křeček, kde sešit obsahoval tyto skladby: Z květů mladosti- polka, Rozkvět jaravalčík, Jiřinka- polka. Dále vydával skladby v Jablonci nad Jizerou u nakladatele Hnyka. Zde vyšel sešit s těmito skladbami: Blaţenka- polka, Moje potěšení- valčík, Na saních- polka, Kde potok lučinou- valčík. Později pokračoval ve vydávání svých skladeb v sešitech a současně se staral o jejich prodej. V roce 1909 se slavnostně otevřel nový rtyňský kulturní sál „U Mikšů“ (viz. výše). Do té doby se všechny kulturní akce konaly v domě „U Nyklíčků“. Krátce po otevření nového sálu zde Karel Koleta, v jedné divadelní hře pořádané rtyňskými ochotníky, poznává svou pozdější manţelku Emu Středovou. Kvůli Emě začal chodit na zkoušky divadelních ochotníků. Jeden ze svých prvních valčíků s názvem Upomínka z hereckého ţití, věnoval 10
Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. 13. str. ISBN 80-85948-41-9.
16
Koleta právě Emě Středové, spolu s dopisem, v němţ jí vyznal lásku. Její matka paní Klára Středová, která byla zařazena do střední vrstvy rtyňských obyvatel, nechtěla dovolit, aby se Ema stýkala s chudým a navíc chromým Koletou, protoţe ho nepovaţovala za vhodnou partii pro svou dceru. Z této doby bezpochyby pochází skladba Zmařené naděje. V roce 1913 Koleta zakoupil vlastní tiskařský stroj a naučil se ho obsluhovat. Tímto činem chtěl zřejmě veřejnosti, potaţmo i matce Emy Středové dokázat, co dokáţe chromý člověk bez základního vzdělání. V prosinci roku 1913 byl rtyňskými hudebníky uspořádán koncert, jehoţ program byl sloţen výhradně ze skladeb Karla Kolety. V této době byl jiţ Karel Koleta znám jako hudební skladatel a jeho skladby se hojně prodávaly. Ovšem domácí publikum mnoho skladeb od svého rodáka neznalo, protoţe se jeho kompozice hrály více jinde neţ v Podkrkonoší. Tento koncert hrál smyčcový orchestr s početným zastoupením ţesťových nástrojů. O sloţení orchestru vypovídá pouze dochovaná fotografie. Koncert ze 14. prosince 1913 měl tento program: 1.
Na oltář Čechie – slavnostní pochod
6.
Večerní modlitba
2.
Thálie – ouvertura
7.
Proč teskno v mojí duši?
3.
Dumka – sólo pro housle
8.
Z mojí mladosti
4.
Na horách
9.
Pomněnky z luhů rtyňských
5.
Fata morgana
10.
Podzimní růţe
Rtyňská veřejnost přijala koncert velmi dobře a Koleta mohl dál s uspokojením pokračovat ve své práci. Jeho sebevědomí mohl také posílit vzrůstající počet odběratelů jeho skladeb a mnoho děkovných dopisů od muzikantů. Koncert bezpochyby zapůsobil i na představenstvo obce, které rozhodlo, ţe poskytne Koletovi peněţitý příspěvek, aby mohl odejít do Prahy na konzervatoř, kde by se dále vzdělával v kompozici a ve hře na housle. Nakonec mu ale studijní cesty nebylo dopřáno. Vlivný člen představenstva a rtyňský lékař MUDR. Jaroslav Rotbart zmařil úmysly obce. Poukázal na Koletův zdravotní stav a přesvědčil představenstvo, ţe by zbytečně vyhodilo peníze, protoţe Koleta není dostatečně zdráv a nebude dlouho ţiv. Tím se šestadvacetiletému Karlovi navţdy uzavřela cesta ke vzdělání. Přestoţe se v případě Karla Kolety ukázal MUDR. Jaroslav Rotbart jako osoba,
17
která mu znemoţnila studium, v pamětní knize rtyňské školy ho nazývají „dobrodincem“, protoţe v roce 1911 a 1912 zdarma léčil děti, které na to neměli peníze. 11 Během událostí první světové války zemřel otec Emy Středové a její matka Klára Středová si uvědomila, ţe její dcera se uţ nikdy nemusí vdát. Přestala bránit Karlovi stýkat se se svou dcerou a 11. června 1917 se Karel s Emou oţenil.
12
Z tohoto sňatku se narodily
synové Vladimír (* 20. listopadu 1918), Dalibor († 1921), Zdeněk (* 25. června 1924) a dcera Oldřiška. Karlův bratr Čeněk Koleta zastával od roku 1904 funkci kapelníka rtyňské hudby. Poté, co musel v květnu roku 1915 narukovat do první světové války, převzal po něm Karel kapelnictví a vyučování mladých muzikantů ve rtyňské houslové škole. Po válce předal Karel kapelnictví a vedení houslové školy zpátky Čeňkovi a sám se vrátil k vydávání svých skladeb. V roce 1919 se Karel Koleta stal členem Odborného sdruţení hudebníků a v roce 1920 vstoupil do Ochranného Sdruţení Autorského. V těchto letech se začíná lepšit jeho finanční situace, protoţe dříve komponoval většinou bez nároku na honorář. V roce 1914, nedlouho před vypuknutím první světové války, dostal Karel Koleta pozvání do Lázní Bělohrad od svého přítele Jaroslava Rudolfa. Zde se mimo jiné Koleta v divadle setkal s rodákem z Lázní Bělohrad, spisovatelem Karlem Václavem Raisem. Jaroslav Rudolf Karlu Koletovi také několikrát ukázal jednu dívku a doporučil mu s ní navázat známost. Karel odmítl se slovy: „...ţe dívka můţe být velice dobrého srdce, ale i kdyby byla sebehezčí a bohatá, on, ţe jiţ své srdce zadal té, jíţ zasvěcuje svoji hudební tvorbu a za jejíţ lásku je ochoten obětovat ţivot, přestoţe odpor její matky nedává sebemenší naději do budoucna.“ 13 Protoţe Lázně Bělohrad navštívil Karel Koleta ještě v roce 1932, kdy zde začal komponovat operetu Námluvy z inserátu, můţe výše uvedená příhoda evokovat k nějaké spojitosti. Dokonce se mezi pamětníky traduje, ţe kdyţ psal Karel Koleta Námluvy s inserátu byla s ním v Lázních Bělohrad a později i v Piešťanech také jeho ţena Ema, kterou si vzal v roce 1917. Ta prý ale z Piešťan odjela těsně po jejich příjezdu z neobjasněných důvodů. Tato skutečnost můţe nahrávat spekulaci o tom, ţe se příhoda s navázáním známosti zprostředkovaná Jaroslavem Rudolfem mohla odehrát aţ v roce 1932. Já ale z dostupných informací a literatury, kterou mám k dispozici, toto tvrzení zpochybňuji.
11 12 13
Pamětní kniha školy Rtyňské, str. 68, uloţená v SOkA v Trutnově. Matriční kniha Rtyně v Podkrkonoší, IXX. S11. Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. 19. str. ISBN 80-85948-41-9.
18
2.2.
Cesta do Daruvaru ve Slavonii Ve svých sedmnácti letech, tedy v roce 1904, se mohl Karel Koleta zúčastnit cesty do
Ruska s kapelníkem Cibulkou z Nové Paky. Protoţe se ale chodilo za posluchači pěšky, musel se Karel této cesty vzdát kvůli přetrvávajícím problémům s chůzí způsobených zkrácením šlach na pravé noze. V roce 1921 ale dostává, jiţ čtyři roky ţenatý, Karel nabídku na působení v lázeňském orchestru v městečku Daruvar ve Slavonii (dnes Chorvatsko). Tak se na několik měsíců dostává Koleta do hudebně nového prostředí, které ho významně poznamenalo do další kompoziční práce. Dnes chorvatské městečko Daruvar je nejen lázeňské středisko, ale je zároveň i centrem ţivota českých krajanů. Sídlí zde organizace „Svaz Čechů v Chorvatsku“, česká knihovna a české školy: mateřská škola Ferdy Mravence, základní škola J. A. Komenského a na zdejším gymnáziu se vyučuje nepovinná čeština. Česky se lze domluvit jak v Daruvaru, tak i ve všech obcích v okolí. Místní dechová hudba má ve svém archivu dodnes uchovány původní Koletovy skladby. Cesta do ciziny byla pro Koletu poučná. Poznal nejen nové prostředí, hudebníky, ale hlavně nové skladby jiných autorů. Zde začíná psát skladby jinak jak po stránce technické, tak i výrazové. Daruvarský lázeňský orchestr byl oblíbený všemi lázeňskými hosty. Zde Karel Koleta sloţil pochod na počest vděčného posluchače české hudby pana Kagleviče, pochod nese jeho jméno: Kaglevič (pochod je dodnes uchován v archivu Koletovy hudby- viz. seznam skladeb Karla Kolety v textové příloze). Za tento pochod obdrţel Koleta od pana Kagleviče odměnu 1000 denárů. Do tohoto novými poznatky naplněného času přišla Koletovi zpráva z domova o smrti jeho druhého syna Dalibora. Odjet domů za ţenou Emou a synem Vladimírem nemohl a musel se vrátit k veřejnému vystupování. V červenci roku 1921, v době, kdy se Karel Koleta dozvěděl o smrti syna Dalibora, přijela do Daruvaru záhřebská opera. Na její počest a v den národního svátku „Kosovo pole“, uspořádal lázeňský orchestr koncert. Orchestr zahrál na začátku koncertu Koletovu slavnostní ouverturu Láska k národu. V kronice Koletovi hudby je k této události napsáno: „Po uhození počátečního akordu nastalo v hledišti přímo napjaté ticho. Kdyţ přišlo houslové sólo, které hrál sám autor, zapomněl Koleta na svět, na okolí i na svou bolest, vţil se pro tuto chvíli celou duší do sólového výstupu. Po přehrání ouvertury propukl v hledišti neutuchající potlesk. Koletově práci se dostalo zaslouţené odměny a ocenění.“ 14 V témţe roce (1921) zemřel slavonijský král Petr a všechna vystoupení orchestru byla na několik měsíců zrušena. Díky tomu se čeští muzikanti mohli vrátit domů. Na Daruvar 14
Kronika Koletovy hudby, 1921.
19
Karel Koleta vděčně vzpomínal a jeho valčík Daruvarské pomněnky si získal velkou oblibu i u nás.
2.3.
Období let 1920 – 1945 Po návratu ze Slavonie (později Jugoslávie, dnes Chorvatsko) začal Koleta opět hodně
komponovat. Počet jeho úspěšných skladeb rostl. Bohuţel přibývalo mnoho starostí nejen v hudbě, ale i v osobním ţivotě. Jeho ţenu Emu postihlo ochrnutí nervů v pravé noze, takţe nemohla chodit. Neúspěšné bylo i léčení v Jánských Lázních. Dovršením nezdarů byl úpadek zájmu o hudebniny nejen Koletovy. Na scénu se začínají dostávat skladby dovezené z ciziny a o českou dechovou a smyčcovou hudbu přestává být zájem. V roce 1923 Koleta ještě v obchodu s hudebninami začíná prodávat hudební potřeby a nástroje. Ve stejném roce se stává ředitelem kůru Husova sboru ve Rtyni, kde je nově vybudována obřadní síň. Podle matriční knihy, která je uloţená na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, byla Církev Československá Husitská (CČSH) ve Rtyni zaloţena v roce 1920. Funkci ředitele kůru vykonával Koleta po několik let zdarma. Teprve později mu byl určen honorář 600 Kč ročně. Jaro roku 1930 bylo pro Karla Koletu radostné. Postarala se o to především rtyňská hudba spolu s Městskou hudbou z Červeného Kostelce, kdyţ obě tělesa uspořádala v neděli 13. dubna 1930 monstrkoncert k poctě hudebního skladatele Karla Kolety sloţený z jeho skladeb. Karel Koleta neměl do poslední chvíle o této akci ani tušení, dozvěděl se o ní aţ z plakátů, které byly rozvěšeny po celém okolí Rtyně a Červeného Kostelce. Sál divadla J. K. Tyla v Červeném Kostelci byl naplněn do posledního místa, stejně jako sál „U Mikšů“ ve Rtyni, kde se koncert opakoval 4. května. Koncert měl tento program: 1.
Slavnostní pochod Horní ředitel Vlček – věnovaný řediteli uhelných dolů v Malých Svatoňovicích
2.
Jubilejní ouvertura
3.
Ozvěny hor – valčík
4.
Proč teskno v mojí duši – zastaveníčko pro hoboj a flétnu
5.
Fantazie z oper
6.
Láska k národu – ouvertura
7.
Vzpomínka na Šabac – sólo pro křídlovku, věnováno V. Gultovi
8.
Honba v záduší – hudební obraz
9.
Zvuky otčiny – směs písní
10.
Do zbraně- pochod
20
Koncert dirigovali Čeněk Koleta - dirigent hudby ve Rtyni - a Ada Šupich – dirigent hudby v Červeném Kostelci. 15 Rtyňská hudba si ve třicátých letech získala velkou popularitu, především díky koncertům v Praze v Československém rozhlase. Prvního koncertu se účastnil i Karel Koleta jako člen orchestru a do programu byly zařazeny také jeho skladby. Rodákem ze Rtyně v Podkrkonoší byl také Antonín Nývlt, hudební skladatel a osobní přítel Karla a Čeňka Koletových. Jednou z jeho nejslavnějších a dodnes hraných skladeb je pochod Štábní kapitán Římek. Antonín Nývlt byl v době první světové války v Ruském Zborově. Jeho dcera Zdena zůstala ve Rtyni, protoţe zde měl Antonín Nývlt své příbuzné. V době války ale vypukla ve Rtyni epidemie dětského záškrtu, kterému Zdena podlehla. Kdyţ se Antonín Nývlt vrátil z války, napsal skladbu Zdenička, kterou později Karel Koleta takto otextoval: "U Zborova na vršíčku vidět je na nebi jedinou hvězdičku, Zdeničko má. Ta hvězdička uţ zhasíná, na tebe, Zdeničko, mé srdce vzpomíná Zdeničko má...“ 16 Antonín Nývlt zůstal po první světové válce v Praze, kde působil u vojenské hudby. Díky této práci si získal v praţských uměleckých kruzích mnoho kontaktů, které později vyuţil k doporučení Hornické hudby ze Rtyně pro ţivé koncerty v Československém rozhlase (viz. kapitola 4.2.). Na začátku druhé světové války měl Karel Koleta zkomponovaných jiţ 900 skladeb (od tohoto čísla se zřejmě mylně odvíjí číslo celkového počtu skladeb Karla Kolety uvedených v některých dokumentech). V době války odešel z veřejného ţivota a věnoval se dále komponování, na které měl čas. Protoţe psal i básně, mohl současně vyuţít zhudebnění vlastního textu. Koleta byl velkým vlastencem. Během války mimo jiné zkomponoval chrámovou skladbu Rodný kraj, kterou vyjádřil bolest ze zrady svého národa a konfrontoval v ní dobu Mnichovského diktátu. 17
15 16 17
Program se dochoval na dobové fotografii z koncertu, spolu s plakátem, kde je uveden program. Vše je uloţeno v archivu Koletovy hudby ve Rtyni v Podkrkonoší. Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. 21. str. ISBN 80-85948-41-9. Fingerová, Jana: Diplomová práce: Hudební ţivot regionu, historie hudebních škol v Úpici a ve Rtyni v Podkrkonoší. Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta, 2001. 76. str.
21
První vlastenecké verše skladby Rodný kraj zde pro ukázku uvádím: “Ty hory, lesy našeho Ţaltmanu, Kdyţ na ně pohledím, hrdě zvednu hlavu. Ty lesy ţaltmanské hradbou naší byly, Věřím, ţe budou dávat zas nové síly. Všem, kdyţ pod nimi ţijete, ať jsou pravým rájem, Česká písnička, česká řeč ať hlaholí krajem. Drahý ti musí být ten rodný tvůj kout, V němţ s láskou zpívejte Kde domov můj.“
18
Pro oslavu osvobození Československé republiky v roce 1945 zkomponoval Koleta sbor: “Ó vlasti milá, jak jsi nyní krásná, Kdyţ stojíš volná, prosta ohavů, I ta obloha se nám zdá víc jasná A jsme šťastnější ve svém domovu“ 19
2.4.
Poslední kompozice a boj s nemocí Po zkomponování pochodu Vítězné Rudé armádě se Karlu Koletovi zhoubná rakovina
velmi zhoršila. Svou práci však neopustil do úplného konce. Také jako sólový houslista působil do poslední chvíle. Ještě v době své pilné práce a plné ţivotní síly věnoval Odonu Brátovi, jako jeho spolupracovníku v hudbě, pochod Věrný přítel. V závěru věnovací listiny píše Odonu Brátovi tato slova : “Aţ jednou přijde doba a já nebudu zde ţít, nechť toto malé dílo připadá Ti jako výkřik osudem pronásledovaného tvůrce myšlenek rodného- drahého kraje podkrkonošského a podţaltmanského- je v něm láska- výraz upřímného přátelství
a naše česká melodie
nefalšovaná, jak ani moje myšlenky nedovedli napsat.“ Karel Koleta 18 19
Kronika Kolety hudby. Fingerová, Jana: Diplomová práce: Hudební ţivot regionu, historie hudebních škol v Úpici a ve Rtyni v Podkrkonoší. Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta, 2001. 77. str.
22
Za druhé světové války Karlu Koletovi zemřela ţena Ema (* 17. července 1886 † 23. června 1941). On zemřel o sedm let později na následky nevyléčitelné nemoci- rakoviny. V kronice města Rtyně v Podkrkonoší je k této události napsáno: „Hudební skladatel Karel Koleta zemřel v kruhu své rodiny dne 17. října 1948 a pohřben byl za veliké účasti hudebníků a občanů v rodinné hrobce na rtyňském hřbitově vedle své nezapomenutelné manţelky Emy.“ 20
Karel Koleta byl jako hudební skladatel osobností, která sehrála důleţitou roli v kulturním ţivotě regionu. Nejvýrazněji ovšem přispěl k rozvoji dechové hudby, ač seznam jeho skladeb uvedený v příloze obsahuje daleko více skladeb pro smyčcový orchestr. Jak s odstupem času hodnotí osobnost Karla Kolety odborníci, můţeme dobře vidět z úvahy hudebního skladatele Miroslava Císaře: „Karel Koleta byl v pravém smyslu slova lidový génius, vedle Františka Kmocha nejvýraznější umělec – samouk. Byl tak přímým pokračovatelem linie F. Kmocha a F. M. Hilmara. Poloţil jeden ze základních kamenů k tzv. lidovce, kterou dovršila generace reprezentovaná jmény Václava Bláhy, Bohuslava Ondráčka, Josefa Hotového, Josefa Poncara, Jaromíra Vejvody, Karla Vacka a dalších. Koleta jim melodickým, harmonickým a formálním modelem vlastně stanovil normu, o kterou se mohli spolehlivě opřít. Pomohl tak nepřímo prorazit s lidovkou i do západní Evropy, tedy oblasti, která tento ţánr ve své hudební historii neměla a nemá. Pro země západní a severní Evropy je česká lidovka určité exotikum, a proto také české kapely slaví s lidovkou takové úspěchy. V tom spočívá Koletův největší význam a přínos české hudební kultuře.“
21
V hudebním odkazu po Karlu Koletovy zbylo na 1500 skladeb. Z toho bylo 180 skladeb zaregistrováno v Ochranném Svazu Autorském (OSA), coţ byl na tehdejší dobu značný počet.
2.5.
Dílo Karla Kolety Tím, ţe Karel Koleta neměl moţnost ţádného studia hudby na vyšší neţ amatérské
úrovni, soustředila se jeho kompoziční tvorba na skladby v nichţ se formovala jeho skladatelská osobnost. To znamenalo kompozici zejména pro smyčcové nástroje, protoţe Karel Koleta byl v první řadě houslista a dále komponoval také pro dechový orchestr, protoţe tyto skladby měly mnoho odběratelů a těţila z toho i hornická hudba ve Rtyni. Kromě těchto instrumentací komponoval také chrámová díla pro varhany nebo housle, zpěv a varhany, které
20 21
Kronika Města Rtyně v Podkrkonoší, rok 1948. Vlastivědný sborník krajem A. Jiráska, B. Němcové a bratří Čapků: Rodný kraj. Červený Kostelec, 1999/18. 34 str.
23
také sám jako ředitel kůru kostela Církve Československé Husitské (CČSH) prezentoval při mších. Z chrámových děl se bohuţel nedochovalo téměř nic, protoţe všechen notový materiál byl ze skříně umístěné na kůru kostela CČSH pár dní po smrti Karla Kolety někým odnesen a dodnes se nenašel. Tím, ţe byl Karel Koleta „lidovým“ skladatelem, komponoval ve formách, které byly pro lidovou hudbu nejen v Podkrkonoší typické, tzn. valčíky, polky, pochody, kvapíky, mazurky, idylky, zastaveníčka, písně, atd. Karel Koleta ve svých skladbách pouţíval nejčastěji třídílnou písňovou formu. Melodický průběh je u něho přirozený a je oproštěný od jakékoliv konstrukce. Zakladatelskou roli hrál především v komponování smutečních pochodů, které další orchestry převzaly a dodnes je hrají. V hudebním vydavatelství Panton byla v roce 1983 vydána smuteční pochodová kníţka pro dechový orchestr, která kromě smutečních pochodů a písní Karla Kolety obsahuje také smuteční pochody jiných skladatelů (seznam smutečních pochodů a písní Karla Kolety, vydaných vydavatelstvím Panton v roce 1983, je vypsán v textové příloze). Panton také vydává tiskem několik skladeb Karla Kolety, z nichţ některé nechává otextovat u předních českých textařů, neboť byly Koletou napsány v orchestrální verzi. Po roce 1990 bylo sedmnáct skladeb Karla Kolety natočeno na kazety (MC) v podání různých malých dechových hudeb. Karel Koleta komponoval také hudebnědramatická díla. Není jich mnoho a u některých se vůbec nedochoval notový materiál, takţe o nich víme pouze z dokumentů. Zřejmě nejdůleţitějším hudebnědramatickým dílem, u něhoţ se dochovala partitura je opereta Námluvy z inserátu (viz. níţe). 22 Dalším hudebnědramatickým dílem s partiturou je vánoční revue se zpěvy a tanci o sedmi obrazech s názvem Vánoce malého hraničáře. Premiéra této vánoční revue proběhla 25. prosince 1935 v sále „U Mikšů“ a následně zde byla třikrát reprízovaná. Text napsal Břetislav Kavan a hudbu s harmonizací vánočních koled Karel Koleta. Následuje Koletova divadelní hra se zpěvy a hudbou Pro dobro rodiny. Hra měla premiéru 27. listopadu 1937. Námět hry je lidový z hornického prostředí. V pamětní knize rtyňských ochotníků je k této hře napsáno: „Lidový námět z hornického ţivota, prostě a nenáročně podaný členy a členkami našeho divadla, dovedli dosáhnouti předvídaného zájmu čelného obecenstva; po druhém dějství byl skromný místní autor vyvolán na scénu, aby byl předmětem
22
Partitura operety „Námluvy z inserátu“ je uloţena v archivu Koletovy hudby ve Rtyni v Podkrkonoší.
24
ovace. Je s podivem co zmůţe píle a snaha prostého spoluobčana, jemuţ osud nebyl vţdycky přízniv.“
23
Posledním dohledaným hudebnědramatickým dílem je zhudebněná veselá divadelní hra o čtyřech jednáních se zpěvy Sestřičky. Hudbu Karel Koleta zkomponoval na námět Františka Hlavatého a hru před uvedením 25. března 1908 reţíroval Vilém Schreiber. Repríza proběhla 29. března 1908 opět „U Mikšů“ a následně na Velikonoční pondělí téhoţ roku na prknech ochotnického spolku v Ţernově. V dokumentech je uvedeno ještě jedno hudebnědramatické dílo s názvem Touha za lepším. K tomuto dílu jsem ovšem nenašel nic více neţ název. 24 V pamětní knize I. rtyňských ochotníků jsem objevil ještě jedno dílo Karla Kolety se jménem Babička kořenářka. Toto dílo ale zřejmě nepatří do Koletovi tvorby hudebnědramatické, ale pouze do tvorby dramatické, protoţe nikde není zřetelně uvedeno, ţe při představení hrála hudba, nebo, ţe je to hra se zpěvy. Premiéru hry Babička kořenářka pro divadelní ochotníky ze Rtyně reţíroval Jaroslav Friede. K titulu je v pamětní knize I. uvedeno: „Dne 29. ledna 1939 sehráli jsme prvotinu Karla Kolety Babička kořenářka, obraz ze selského ţivota.“
25
Všechna výše uvedená díla byla provedená ve spolupráci s ochotnickým spolkem ve Rtyni v Podkrkonoší v sále „U Mikšů“. Mylně je ovšem Karlu Koletovi připisováno zhudebnění divadelní hry Pantáta Hájek, která byla v roce 1933 hrána na rtyňské ochotnické scéně. Zde je libreto rtyňského učitele a ochotníka Břetislava Kavana zhudebněno Stanislavem Šidlákem. Ten byl členem Pěveckého sdruţení Českých učitelů a působil v Malých Svatoňovicích. Břetislav Kavan a Karel Koleta byly dvě osobnosti jejichţ význam překročil rámec regionu. Břetislav Kavan byl učitelem ve Rtyni v Podkrkonoší a působil zde také jako divadelní ředitel. Za éru jeho ředitelování se na prknech ochotnického spolku objevili hry jako Lucerna Aloise Jiráska, Fidlovačka Josefa Kajetána Tyla, Kupec Benátský Williama Shakespeara, a mnoho dalších významných divadelních her jak klasických, tak i méně známých autorů. Z hudebně dramatické tvorby provedené ve Rtyni za ředitele Břetislava Kavana to pak byly např. výše uvedená díla Karla Kolety, nebo opereta Perly panny Serafínky od Rudolfa Piskáčka, atd. Břetislav Kavan psal také vlastní divadelní hry. K jeho nejlepším patří jiţ 23 24 25
Pamětní kniha I. rtyňských ochotníků, Závodní klub ROH dramatický obor Rtyně v Podkrkonoší. Pamětní knihy I.a II. rtyňských ochotníků jsou uloţeny v SOkA v Trutnově. Ročenka SOkA Trutnov: Kafka, Jan: Ochotnické divadlo ve Rtyni v Podkrkonoší. Státní oblastní archiv v Zámrsku, 2006. 1. vyd. 190 str. ISBN 80-902709-6-4. Pamětní kniha I. rtyňských ochotníků, Závodní klub ROH dramatický obor Rtyně v Podkrkonoší. Pamětní knihy I.a II. rtyňských ochotníků jsou uloţeny v SOkA v Trutnově.
25
zmíněná díla Pantáta Hájek (inspirovaný románem Boţeny Němcové Dobrý člověk, zhudebněné Stanislavem Šidlákem) a Vánoce malého hraničáře (zhudebněné Karlem Koletou), z další tvorby pak tragédie Byli tři (na téma skutečného důlního neštěstí v MaloSvatoňovických dolech v roce 1924), nebo např. komedie Zázračné fluidum (z prostředí spiritistů). 26 Operetu o třech jednáních Námluvy z inserátu začal Koleta podle dochovaných dokumentů komponovat v Lázních Bělohrad a dokončena byla v Piešťanech, ovšem na poslední straně partitury je uvedeno: „Skládáno za léčení v lázních Piešťanech Slovensko od 10. 5 do 30. 5 1932. Lázeňský Kur Hotel Depantace Julien dvůr, pokoj č. 3. Karel Koleta“.
27
Z tohoto dodatku je zřejmé, ţe operetu Koleta skládal pouze v Piešťanech. Od sdruţení skladatelů dostal v roce 1932 finanční příspěvek, který vyuţil pro ozdravný pobyt v obou výše uvedených lázních. Hudbu operety Námluvy z inserátu zkomponoval na libreto Jaroslava Přibila a Václava Nehyby. Operetu zkomponoval během dvaceti dnů, od desátého do třicátého května 1932. Partitura obsahuje dvě stě šest stran a premiéra proběhla desátého a jedenáctého prosince 1932 ve Rtyni v Podkrkonoší na prknech místní ochotnické scény „U Mikšů“. V pamětní knize I. rtyňských ochotníků je v datu premiéry operety poněkud zmatek. Na jedné straně se uvádí 10. a 11. listopadu 1932 a na další stránce 10. a 11. prosince 1932
28
(bohuţel
v dokumentu nejsou číslovány stránky). Z jiných dokumentů ovšem jasně vyplývá, ţe premiéra proběhla v prosinci roku 1932.
2.6.
Památník Zpěvy mého srdce Aby obraz o Karlu Koletovi byl alespoň z části kompletní, musím zde uvést, ţe to byl
nejen hudební skladatel samouk, ale i básník. Většinu svých skladeb sám opatřil textem. Většina těchto písní je obsaţena v jeho památníku Zpěvy mého srdce. Jedná se o sbírku básní a písní, kterou Karel Koleta osobně napsal na stroji a nechal svázat. Zpěvy mého srdce označil jako svazek I., svazek II. s název Na strunách lásky a citu je také sbírkou básní a písní, ale svazek III., který má titul Podkrkonošské motivy je pouze sbírkou básní. Zda Karel Koleta napsal více sbírek neţ tři, se dnes uţ nedozvíme, ale i tato poměrně vzácná památka ukazuje na všestranně rozvinutou uměleckou osobnost člověka, který nikdy nechodil do školy. Přílohou svazku I. a II. jsou notové zápisy s nápěvy zhudebněných textů. Pod titulem kaţdé
26 27 28
Ročenka SOkA Trutnov: Kafka, Jan: Ochotnické divadlo ve Rtyni v Podkrkonoší. Státní oblastní archiv v Zámrsku, 2006. 1. vyd. 186- 207 str. ISBN 80-902709-6-4. Nápis viz. poslední strana partitury operety „Námluvy z inserátu“, uloţena v archivu Koletovy hudby ve Rtyni v Podkrkonoší. Pamětní kniha I. rtyňských ochotníků, Závodní klub ROH dramatický obor Rtyně v Podkrkonoší.
26
básně je v závorce uvedeno, do jakého typu skladby je text zhudebněn a na konci svazku jsou s čísly stránek otištěny texty i notový zápis. Dnes jsou tyto tři svazky, jako památka na autora, uchovány na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší. V úvodu sbírky Zpěvy mého srdce autor uvádí: “Svému rodnému a milovanému kraji Podkrkonošskému na důkaz lásky a vděčnosti, věnoval Karel Koleta.“ “Básně moje jsou prosté, někdo řekne neumělé- ale měl by bráti ohledu, ţe jsem do školy vůbec nechodil. Jsou to však upřímné výlevy a zpěvy mého srdce, kde nalezne se také dobrých myšlenek a v hudbě tvorby lidové české, které by ovšem pravý básník a hudební pedagog- skladatel, dovedl jinak podati, neţ jsem učinil já- samouk. Doufám, ţe bude je mnohý rád také čísti a hráti- tím více, ţe jsou psané a komponované od člověka, kterému nebylo dopřáno ve svém ţivotě ani jediné hodiny seděti ve školní lavici, kde by mohl poznati toho nejnutnějšího a svojí schopnost pak lépe uplatniti. Podávám je zde jak moje srdce lépe cítilo, kéţ je kaţdý tak rád pročítá, jak rád jsem je psal, ač osud mi nebyl příznivý, bičoval mě na kaţdém kroku a v kaţdém mém podnikání a kdyţ jsem tu svojí báseň neb píseň napsal, tu vţdy jako nová netušená síla vnikla do mého srdce, byl jsem posilněn do dalšího boje s nelítostným svým osudem. Své rodné vesničce Rtyni je upřímně připisuji, aby na mne památka nikdy nezhynula.“ 29
2.7.
Zlidovělá tvorba Karla Kolety Z hudební tvorby Karla Kolety zůstává dodnes velmi známou píseň Kde potok
lučinou, kterou nechal vydat v Jablonci nad Jizerou u nakladatele Hnyka v roce 1907. Tuto valčíkovou píseň zkomponoval Koleta pro svou první lásku Annu Hůlkovou. Během desítek let se vryla do paměti lidí natolik, ţe ji mnozí povaţují za lidovou. V roce 1940 si motiv této valčíkové písně přivlastnil hudební skladatel Leo Vašata. Melodii lehce upravil a vydal ji za svou vlastní skladbu. Karel Koleta ho ţaloval a do soudního sporu musel vloţit 1000 Kč. Ţe motiv písně Kde potok lučinou pospíchá do lesa je Koletovou myšlenkou svědčí i příroda. Potok uvedený v názvu skladby dodnes vytéká od „Františky“ a lučinami teče ke Rtyni, kde dostal potok jméno „Rtyňka“. V místech, kde potok protéká lučinami, bylo Koletovo rodné místo na „Náměrkách“. Proto ho zmíněný potok mohl inspirovat k napsání této písně. Na upamatování této skladby uvádím v příloze její text (viz textové přílohy).
29
Koleta, Karel: Zpěvy mého srdce. Rtyně v Podkrkonoší, 1940.
27
Skladeb, které postupem času zlidověly, je od Karla Kolety asi čtyřicet. Kromě písně Kde potok lučinou je to např. píseň Proč ta Jizera tolik hučí?, Dostal jsem šavlenku, Chaloupka pod strání, Náš poklad, U kapličky, Píseň Odolovu a mnoho dalších.
28
3.
Čeněk Koleta- dirigent, pedagog
Čeněk Koleta se narodil jako první dítě manţelům Vincencovi (Čeňkovi) a Marii Koletovým 3. května 1876 ve Rtyni, v č.p 68, na „Náměrkách“. Rodina bydlela v podnájmu u příbuzného hostinského Nováka. Manţelé Koletovi zde obývali malou světnici, v níţ byl umístěn tkalcovský stav, stůl, lavice, postel a kachlová kamna. Kdyţ se pak v průběhu let narodili ještě dcera Josefa (* 1886) a druhý syn Karel (* 1887), museli chlapci spát na slamníku na zemi, který se přes den vynášel na chodbu. Tkalcovský stav byl v druhé polovině devatenáctého století součástí kaţdé domácnosti v okolí Rtyně. Výdělek z rolničení nebo z práce v uhelných dolech nedokázal uţivit rodinu, proto se navíc ještě tkalcovalo. Hře na housle se Čeněk Koleta začal učit v sedmi letech, tedy v roce 1883, u rtyňského učitele Věnceslava Broţe, který zde působil v letech 1880–1890. Dále se hře na housle učil v Horním (Červeném) Kostelci u pana Šrůtka a nakonec ještě v Červeném Kostelci u pana Linharta. Protoţe rodina Koletových byla chudá, koupil Čeňkovi housle jeho kmotr, hostinský Novák a později mu je daroval. Dnes jsou tyto „ţluté housle“, jak byly pro svou specifickou barvu nazývány uloţeny v Městském muzeu ve Rtyni v Podkrkonoší. Protoţe byl v době přelomu devatenáctého a dvacátého století zastáván názor, ţe samotná hudba nikoho neuţiví, poslal otec mladého Čeňka do učení obuvníkem do Bystrého u Starkova. Obuvnický mistr pan Hofman, u kterého se Čeněk učil, měl čtyři děti, a tak ze začátku učeň místo spravování obuvi jezdil s kočárem a hlídal děti. Po pěti týdnech od nastoupení do učení jel Čeněk domů a při návštěvě kmotra Nováka (rovněţ obuvníka), který ho v hudbě podporoval, se Čeněk rozhodl, ţe se do učení nevrátí. Kmotr Novák mu řemeslo obuvníka vymlouval uţ dříve s tím, ţe nebude moci hrát na housle, kdyţ bude mít ruce umazané od smůly na lepení bot. Rodiče s odchodem Čeňka z učení souhlasili pod podmínkou, ţe mu kmotr Novák zakoupí klarinet, na který se bude učit v Červeném Kostelci u Hynka Hanuše a postará se, aby byl přijat do hornické hudby ve Rtyni. Kmotr Novák souhlasil a tím dal vzniknout silné osobnosti, která poté hudbu ve Rtyni formovala aţ do šedesátých let dvacátého století. Čeněk se místo práce obuvníka začal ţivit domácím tkalcováním. 30
30
Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. 13 - 14. str. ISBN 80-85948-41-9.
29
3.1.
Osudy Čeňka Kolety od roku 1890 do roku 1945 Ještě neţ se ale Čeněk dostal do hornické hudby do Rtyně působil v hudbě tzv.
„Náměrecké“, kde byl kapelníkem Antonín Škoda. Ta se skládala z hudebníků, ţijících na „Náměrkách“, kde Koletova rodina bydlela. V této hudbě působil od roku 1888. V devadesátých letech devatenáctého století odchází Čeněk od kapely „Náměrecké“ do hornické hudby rtyňské, kde byl kapelníkem Josef Kulda, hostinský „Na Mýtě“. Přesný rok jeho příchodu do hornické hudby ve Rtyni není znám, ale na první dochované fotografii této hudby z roku 1896 jiţ sedí jako klarinetista (viz. obrazové přílohy: Nejstarší dochovaná fotografie hudby ve Rtyni, Čeněk Koleta- spodní sedící řada, s klarinetem druhý z leva). Dobré základy hry na housle od Věnceslava Broţe a precizní výuka červenokosteleckého učitele klarinetu Hynka Hanuše, poskytly Čeňku Koletovi dostatečnou přípravu na pozdější zaloţení vlastní houslové školy ve Rtyni, i k dlouholetému řízení hornické hudby. V hraní se postupně natolik zdokonalil, ţe začal sám vyučovat houslové hře. Vyučovat housle začal v roce 1891, ve svých patnácti letech a tím poloţil základ vzniku houslové školy Čeňka Kolety ve Rtyni. Dnes se jiţ nedá dohledat, kolik ţáků z této houslové školy vzešlo, ale vycházeli od něho ţáci, kteří se později hudebně proslavili. Z jeho prvních ţáků to byly např. Josef Škoda – syn náměreckého kapelníka, Josef Vokřál – později dirigent hudby v Sarajevu, Antonín Nývlt - hudební skladatel, štábní rotmistr u hudby pěšího pluku č. 28 v Praze a později dirigent vojenské hudby v Praze, Karel Přibyl - houslista, člen praţského kvarteta, Václav Nývlt - člen orchestru státního divadla v Brně, a mnoho dalších. Ovšem největší zásluhu má Čeněk Koleta na záchraně existence svého mladšího bratra Karla, který pro svou nemoc nemohl chodit do školy, proto ho Čeněk po dohodě s otcem a učitelem Janem Piţlem učil doma (viz. kapitola č. 2 Karel Koleta, hudební skladatel- samouk) V roce 1904 se tehdy osmadvacetiletý Čeněk Koleta ujímá kapelnictví v hornické hudbě, v které setrval celých 52 roků. Protoţe docházení z Horní Rtyně do jejího centra (asi tři kilometry) bylo hodně nepříleţité, přestěhoval se Čeněk s rodinou kolem roku 1904 přímo do Rtyně ke kováři panu Máslovi do domu č.p. 211. Později se stěhuje do domu č.p. 343 k violistovi hornické hudby panu Machovi. Jeho dům ale po úderu bleskem vyhořel nedlouho po jejich nastěhování. Poté kupuje od řídícího učitele Jana Piţla pozemek v centru Rtyně a staví na něm svůj dům č.p. 432, kde s rodinou bydlí do konce ţivota. Den 5. června 1899 se Čeněk Koleta oţenil s Annou Zákravskou (* 29. června 1874, † 5. 12 1922). Anna pocházela z Městce u Jesenice a byla schovankou v hostinci „U Nováků“. Čeněk Koleta s Annou Koletovou - Zákravskou měl syny Čeňka Koletu (* 24.září 1899, † 23. října 1965) a Josefa Kolerta (* 15.února 1901) a dcery Františku Kollertovou (* 30. září
30
1902), Alţbětu Kolertovou – Lochnerovou (* 4. května 1904) a Miloslavu Kollertovou – Kuldovou (* 22.února 1908). Jak jsem jiţ uvedl v kapitole č. 2 je v matriční knize Rtyně v Podkrkonoší kolem jména Koleta velký zmatek, proto je problematické vyhledat všechny přímé rodinné příslušníky. V matriční knize jsem ještě nalezl jména: Růţena Kollertová (* 7. března 1910, † 27. února 1912), Jaroslav Kollert (* 25. května 1906, † 23. listopadu 1908) a Ladislav Kollert (* 8. října 1913, † 22. října 1915). U všech třech dětí, které se nedoţili více neţ dvou let, je uvedeno jméno matky Anny Koletové- Zákravské a otce Čeňka Kolety s popisnými čísly domů, které vţdy souhlasí a bydlištěm obou rodičů. Čeněk Koleta se po smrti manţelky Anny ještě jednou oţenil, vzal si Marii Kuldovou (*22.července 1882, † 5. června 1965). S příchodem první světové války v roce 1914 musel Čeněk narukovat na frontu. Vedení hornické hudby i houslové školy předává bratru Karlovi. Čeněk se ve válce dostává k hudbě do Českých Budějovic, kde působí dva roky a po přeměnění hudby na fanfárovou, se musí místo klarinetu naučit hrát na ţesťový hudební nástroj eufonium (baryton). S touto fanfárovou hudbou je převelen na italskou frontu do Gorlice, kde se dostává do přímé konfrontace s bojem. Po osvobození v roce 1918 se Čeněk vrací do Rtyně a opět se ujímá vedení hudby i houslové školy. Ve vojenské kapele, ve které za války působil, získal Čeněk Koleta nové zkušenosti, které mohl praktikovat při dirigování hornické hudby. Kapelník to byl velmi rázný a přísný. Na druhou stranu ale dokázal dobrým slovem a porozuměním podrţet orchestr i v tak vypjatých chvílích, jako byly přímé přenosy koncertů do Československého rozhlasu, nebo účinkování hudby na různých soutěţích. Mezi lety 1931–1938 Čeněk Koleta dirigoval hornickou hudbu na jednadvaceti rozhlasových koncertech v Praze a na sedmi v rozhlase v Hradci Králové. Čeněk Koleta dokázal rtyňskou hudební kulturu pozvednout díky projektům, které organizoval a propagoval. Rtyni v Podkrkonoší za éry jeho kapelnictví navštívili přední umělci tehdejší hudebního ţivota. Ve Rtyni vystoupil např. dirigent Dr. Václav Smetáček, který zde v roce 1943 řídil místní smyčcový orchestr spolu se smíšeným pěveckým sborem. Dále zde vystoupily koloraturní koncertní pěvkyně Marie Vojtková – Paříková (1939) a Jarmila Bičišťová (1940). Z instrumentálních sólistů pak houslisté Mariana Tainerová (1933) a profesor Karel Hršel (1934). Proč zde ale slavné osobnosti zvané do Rtyně ve spojitosti Čeňka Kolety uvádím? Protoţe pokaţdé, kdyţ pozval známého sólistu, či dirigenta, nacvičil s nějakým svým ţákem některou skladbu z programu, aby si ţák mohl se sólistou či dirigentem zahrát sólo. To byla velká motivace nejen k podání dobrého výkonu, ale i ke zlepšování svých kvalit do budoucna.
31
Druhou světovou válku proţil Čeněk ve Rtyni v Podkrkonoší, kde se svojí kulturní činností snaţil zmírnit následky války. Např. za války byl uspořádán koncert nazvaný „Škroupův večer“, na kterém přednášel hudební vědec, skladatel a sbormistr prof. PhDr. Josef Plavec. V závěru večera zazněla píseň z Fidlovačky J. K. Tyla Kde domov můj. Josef Plavec musel tuto píseň uvést natolik dobře, aby se případně dalo čelit eventuálnímu stíhání německými okupačními úřady. Podobných koncertů proběhlo ve válečných letech několik. Syn Čeňka Kolety, Čeněk Koleta ml., se kvůli ilegální činnosti proti fašistickému diktátu dostal během války do několika pracovních a koncentračních táborů. Prošel koncentračním táborem v Terezíně, pracovním táborem v Kladně a do konce války byl ve vyhlazovacím táboře v Německém Flossenburgu. Po osvobození táboru ve Flossenburgu americkou armádou se dostává zpět do Rtyně v Podkrkonoší. Rukou psané vzpomínky Čeňka Kolety ml. na pobyt v těchto táborech jsou uloţeny v SOkA v Trutnově a na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší je uloţena jejich kopie. Konec druhé světové války znamenal pro Rtyni zbytečné krveprolití. 8. května, kdy mělo být oficiálně po válce, prchající jednotka úpické SS ze strachu o vlastní ţivot zastřelila několik rtyňských občanů a dva občany bezdůvodně umučila o dva dny dříve 6. května na střelnici úpické stanice SS. Obětí květnových událostí roku 1945 bylo pět: Vladimír Kulda, Ljuba Turek (umučeni úpickou SS), Jaroslav Hanuš, Vasyl Paulysko a Václav Nývlt – Černý. Po skončení druhé světové války se opět svobodně mohly organizovat koncerty a jiná hudební vystoupení. Proto Hornická hudba opět hraje v lázních Velichovky, v Jánských Lázních, v Poděbradech a zúčastnila se také několika soutěţních přehlídek o nejlepší hornické hudební těleso v Československé republice. Všechny tato akce proběhly za organizace a dirigování Čeňka Kolety.
3.2.
Poslední desetiletí života Čeňka Kolety Komunistická vláda, která nechtěla ve státě soukromé podniky, jim nastavila velmi
vysoké daně a následkem toho musel v letech 1955 – 1956 Čeněk Koleta houslovou školu zavřít a svou ţivnost odhlásit. Poté co v roce 1956 Čeněk Koleta ukončil pro pokročilý věk svou dirigentskou dráhu, nastal v hudbě velký rozkol (viz kapitola 4.2. str. 37). Nejen problémy v hornické hudbě, ale i situaci vzniklou zavřením houslové školy Čeněk Koleta velmi těţce snášel a podle slov pamětníka Jana Macha, který u Čeňka Kolety v dětských letech bydlel, se během několika let stal z hrdého přímého člověka nahrbený a unavený stařík. Během šedesátých let se situace díky tenoristovi hudby panu Odonu Brátovi rapidně zlepšila a např. tradiční narozeninové „štandrle“ před domem Čeňka Kolety zase probíhaly. 32
Čeněk občas chodil poslouchat na zkoušky Koletovy hudby a nechyběl nikdy na Monstrkoncertu, kde vţdy nějakou skladbu dirigoval. Díky tomuto vývoji situace se mu vrátila chuť do ţivota, protoţe viděl, ţe „jeho hudba“ má pokračování. Poté, co mu v roce 1965 zemřela druhá ţena Marie, nedostávalo se Čeňkovi doma takové péče jako doposud. Proto zřejmě na Monstrkoncertu v roce 1967, kde seděl na čestné tribuně pouze v košili a hornické berkytli do pozdního odpoledne, nastydl, dostal zápal plic a na následky této nemoci 20. června 1967 zemřel. Dva dny před smrtí Čeňka Kolety ho navštívil tajemník městského úřadu, jeho osobní přítel a tenorista hornické hudby ve Rtyni v Podkrkonoší, Odon Brát. Ten sepsal v roce 1976 při oslavě stého výročí od narození Čeňka Kolety tuto řeč: „Při vzpomínce na našeho nezapomenutelného kapelníka Čeňka Koleta vracím se k jeho posledním slovům, kterými mě při mé návštěvě dva dny před odchodem do neznáma - avšak při plném vědomí - pověřil tlumočit Vám – prostými avšak srdečnými slovy mě řekl: „Prosím Tě vyřiď našim hošům, ţe jim za všechno děkuju.“
31
Na Štědrý den roku 1961 napsal Čeněk Koleta svou můţeme říci „hudební poslední vůli“, kterou promlouval ke všem hudebníkům i celé hudební veřejnosti: „Psáno na Štědrý den 24. prosince 1961: Celý ţivot svůj, veškeré síly své: 52 roků dirigentství, 72 roků působení v hudbě zasvětil jsem naší hudbě. Proţívali jsme společně chvíle radostné i trpké. Těch radostných bylo daleko více. Při našem společném působení a práci jsem se v našem upřímném kolektivu vţdy cítil jako otec ve vzorné rodině. Co bylo to za práci při různých těch slavnostech, sokolských, ţupních sletech, okrskových cvičeních, hasičských slavnostech, různých lidových slavnostech, v lázních Velichovkách, Poděbradech, Bělohradě, v Praţském a Hradeckém rozhlasu, při plesích po dalekém kraji, kolikráte při velmi svízelné dopravě aţ k Liberci, za Hradec, Broumovsko – k tomu všemu musela býti velká lidská láska, ideál a obětavost nás všech. Přáním mým jest, aby kaţdý jednotlivec s láskou a nadšením muzikantským ve svornosti a pospolitosti pracoval ku dobré pověsti naší hudby, aby členové své předchůdce vděčné paměti měli a s úctou na ně vzpomínali. Čeněk Koleta kapelník ve výsluţbě.“
31 32
[Brát, Odon]: řeč ke stoletému výročí narození Čeňka Kolety. Uloţená na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, 1976. str. 10. [Brát, Odon]: úryvek z řeči nad hrobem Čeňka Kolety ze dne 23. června 1967. Celá řeč je uloţená na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší.
33
32
Za zásluhy a propagaci hudby dostává Čeněk Koleta od hornické hudby čestné uznání a jmenování čestným dirigentem. Také rtyňský národní výbor udělil Čeňkovi čestné uznání za zásluhy pro rozvoj kulturní činnosti. V den horníků 5. září 1956, dostává Čeněk Koleta od prezidenta Československé republiky „řád rudého praporu“ za mimořádné pracovní zásluhy a věrnost hornickému povolání. Pod listinou je podepsán ministr paliv pan Jonáš. Na návrh výboru závodního klubu dolu Zdeněk Nejedlý a hornické hudby ve Rtyni bylo schváleno, ţe se hudba přejmenuje na „Koletovu hornickou hudbu ZK ROH dolu Zdeněk Nejedlý“. Bylo tak učiněno z důvodu nedocenitelných zásluh obou bratrů Koletových pro rozvoj hornické hudby ve Rtyni. Ovšem největší pocty a vyznamenání dostal Čeněk Koleta 21. května 1966, kdy mu v jeho devadesáti letech prezident Československé socialistické republiky Antonín Novotný propůjčil za celoţivotní zásluhy o rozvoj české lidové hudby vyznamenání „Za vynikající práci“. Toto vyznamenání obdrţel Čeněk Koleta u příleţitosti Monstrkoncertu dechových hudeb Východočeského kraje ve Rtyni v Podkrkonoší. Československá televize natočila v roce 1966 pořad o významných letitých osobnostech Východočeského kraje nazvaný Křapíci. Svůj medailonek měl zde i dirigent Čeněk Koleta, který zde s televizním redaktorem hovořil a poté i dirigoval hornickou hudbu. Pořad byl natočen před jeho domem ve Rtyni v Podkrkonoší č.p. 432 z důvodu propůjčení státního vyznamenání „Za vynikající práci“ a při jubileu devadesátých narozenin Čeňka Kolety. Díky Josefu Nováčkovi, archiváři Koletovy hudby, se dochovala nahrávka tohoto televizního pořadu na magnetofonovém pásku, která byla v roce 2008 převedena na CD Antonínem Formanem. Hudba do tohoto pořadu je nahrána ţivě hornickou kapelou za dirigování Čeňka Kolety přímo při natáčení. Kvalita nahrávky není příliš dobrá, ale nahrávka je cenná spíše pro zachování hlasu Čeňka Kolety a autentičnost hudby. Na nahrávce zazněly pochody Karla Kolety: „Šemua“ a „Kyzivát“ - ten věnoval svému kamarádovi Václavu Kyzivátovi z Libáně. Nahrávku na magnetofonový pásek pořídil Josef Nováček v roce 1969 z televizního vysílání.
34
4.
Koletova hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší
Částečně je historie Koletovy hudby ze Rtyně v Podkrkonoší jiţ popsána v kapitole č. 1.2. Historie samotné hornické hudby ve Rtyni sahá do roku 1864. V pamětní knize obecní školy je o ní první písemná zmínka. Místní kapela hrála na odhalení základního kamene pro stavbu nové místní školy. Není známo ani sloţení orchestru ani první kapelník, ale od této doby je datován vznik hudby ve Rtyni. V loňském roce (2009), to bylo 145 let od jejího zaloţení. Velice zajímavý je fakt, ţe hornická hudba ze Rtyně za celou svou historii nepřestala hrát. Na její činnost neměl fatální dopad ţádný z politických reţimů a ani jedna světová válka. Samozřejmě, ţe celých sto čtyřicet pět let nebyla její historie pouze kladná, ale i přes spoustu problémů si zachovala přízeň hudebníků i posluchačů. Největší vliv na celkový vývoj hudby měli bezesporu bratři Karel a Čeněk Koletovi. Jako poděkování za jejich práci byla hudba na ţádost výboru hudby v roce 1969 přejmenována z „Hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší“ na „Koletovu hornickou hudbu ZK ROH dolu Zdeněk Nejedlý“. S pádem komunistického reţimu v roce 1989 se zavírají i místní uhelné doly (viz. kapitola č. 1.1) a ruší se Závodní Klub dolu Zdeněk Nejedlý. Od roku 1990 je hudba přejmenována na „Koletova hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší“. Přestoţe v ní kromě starších hráčů, hornických důchodců, jiţ ţádný aktivní horník nehraje, stále si uchovává název „hornická hudba“. Podle této výsady nosí černé berkytle s třásněmi a zkříţenými kladívky na rukávech a vlastní prapor, který hudba dostala darem od Města Rtyně v Podkrkonoší v roce 2004 k výročí 140 let zaloţení. Prapor zdobí kromě sv. Cecílie, patronky muzikantů, také sv. Barbora, patronka horníků. Nejstarší dochovaná fotografie hudby ve Rtyni je z roku 1896. V této době byl kapelníkem Josef Kulda, hostinský „Na Mýtě“, kde se po dlouhou dobu konaly i zkoušky. Z této fotografie je patrné, ţe rtyňská hudba měla na konci devatenáctého století 23 členů. Jak jsem jiţ zmínil v kapitole 3.1., v této době byl členem hudby Čeněk Koleta, hráč na klarinet. Poté, co se v roce 1904 měnilo vedení hudby, převzal po Josefu Kuldovi dirigentskou taktovku právě Čeněk a vedení hudby nepustil do roku 1956. Pouze ve válečných letech první světové války, kdy musel Čeněk Koleta narukovat, řídil hudbu ve Rtyni Čeňkův bratr Karel Koleta. Po skončení války a návratu Čeňka do Rtyně se Karel opět vrátil k aktivní hře na housle a dirigentskou taktovku předal zpátky Čeňkovi. Po roce 1918, tedy v době první republiky zaţívá hudba velký rozmach. Zájem o hudbu byl především v lázeňských centrech jako např. v lázních Velichovky, v Jánských lázních, 35
v Poděbradech, v Lázních Bělohrad, atd. Hudba hraje nejen po lázeňských kolonádách, ale i na různých státních, veřejných, sokolských či ţupních slavnostech a v průvodech po celých Východních Čechách. Na svém programu má jak skladby klasických autorů, tak skladby nové a moderní. Svou tvorbou do repertoáru hornické hudby ve Rtyni přispíval i Karel Koleta, jehoţ skladby byly zařazovány nejen na koncerty v rámci regionu, ale i na celostátní soutěţní přehlídky hornických hudeb, či do ţivých rozhlasových přenosů. Díky těmto rozhlasovým koncertům, kterých se mezi lety 1931–1938 uspořádalo dvacet jedna v rozhlase v Praze a sedm v rozhlase v Hradci Králové, si hudba získala velkou oblibu.
4.1.
Smyčcový orchestr Hornická hudba ve Rtyni sdruţovala téměř od svých počátků hudbu dechovou i
smyčcovou. Zvláště v dobách od roku 1900 do roku 1950 byl zdejší smyčcový orchestr velmi kvalitní, coţ dokazuje nejen návštěva dirigenta orchestru FOK Dr.Václava Smetáčka v roce 1943, kdy v sále „U Mikšů“ dirigoval místní smyčcový orchestr se smíšeným pěveckým sborem. Podle literatury, kterou jsem měl pro tuto práci k dispozici, ovšem není jednoznačně jasné, zda jedni hudebníci působili v orchestru smyčcovém a jiní v orchestru dechovém nebo zda v obou seskupeních hráli stejní lidé, kteří ovládali hru na nástroj jak dechový, tak smyčcový. Ale je zřejmé, ţe ve smyčcovém orchestru působili i hráči přespolní z jiných orchestrů v okolí, z Červeného Kostelce, Úpice, apod. V dochovaném anonymním záznamu, uloţeném na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, jehoţ autorem je zřejmě tehdejší tajemník Národního Výboru Odon Brát, se píše: „Nebyla to však jen práce dechového orchestru, avšak kdyţ nastala podzimní doba tu ihned se hudba přeměnila ve smyčcový orchestr. A byly to opět hodnotné smyčcové koncerty i symfonické za spoluúčinkování koncertních mistrů houslových např. Mariany Tainerové, profesora Hršela a jiných. Rovněţ koloraturní koncertní pěvkyně naše hudba hostila např. Marii Vojtkovou – Paříkovou, Jarmilu Bičišťovou a jiné.“
33
Bez doprovodu smyčcového orchestru hornické hudby se neobešlo ţádné divadelní představení na prknech rtyňského ochotnického divadla „U Mikšů“. Buď hrála hudba přímo v divadelní hře, operetě, či opeře, nebo jen hudbou vyplňovala prostor mezi jednotlivými akty divadelních představení. Z těch slavných hudbou hraných kusů, uvedených na rtyňské ochotnické scéně, to byly např.: jednoaktová opera Viléma Blodka V studni, opereta Námluvy z inserátu s hudbou Karla 33
[Brát, Odon]: pojednání ke stoletému výročí narození Čeňka Kolety. Uloţené na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, 1976. str. 6.
36
Kolety, Polská krev Oskara Nedbala, či Mamzelle Nitouche Florimonda Hervé a mnoho dalších. V druhé polovině dvacátého století, s příchodem vládnoucí komunistické strany a socialistické ideologie, se do popředí hudebního zájmu dostávají masové akce typu oslav prvního máje, spartakiád, atd. O smyčcovou hudbu není ze strany vládnoucí vrstvy zájem, protoţe tato hudba se nehodila do jejich masové ideologie. Celkový úpadek zájmu o tento typ hudby znamenal konec éry smyčcového orchestru hornické hudby ve Rtyni v Podkrkonoší. Poslední vystoupení tohoto tělesa proběhlo kolem roku 1955.
4.2.
Dechový orchestr První dochovaná fotografie hudby z roku 1896 jasně ukazuje, ţe hornická hudba byla
převáţně dechovou hudbou. Smyčcový orchestr se z ní vykrystalizoval v průběhu let a velký podíl na jeho vzniku mělo otevření houslové školy Čeňka Kolety ve Rtyni. Dechový orchestr hrál před rokem 1900 pouze na vesnických tanečních zábavách, svatbách, pohřbech a při významných událostech jako byly různé městské slavnosti, sokolské slavnosti, atd. Jak jsem jiţ uvedl, před rokem 1900 měl hornický dechový orchestr 23 členů (spočítáno podle fotografie z roku 1896), to uţ byl dostatečný počet muzikantů na to, aby si hudba na různé akce nemusela půjčovat hudebníky z jiných kapel, např. z Odolova, Úpice, atd., jak to bylo v dřívějších dobách běţné. Po roce 1904 kdy se kapelnictví ujímá Čeněk Koleta, vystupuje dechová hudba v lázních po celých Východních Čechách a na plesy jezdí kromě obcí v okolí Rtyně aţ za Hradec Králové, do Broumovského výběţku, nebo k Liberci. V této době to muselo být velmi obtíţné zvláště z pohledu dopravy. Největší rozmach dechového orchestru nastal za dob první republiky a následně ve třicátých
letech
dvacátého
století,
kdy
dechový
orchestr
několikrát
vystoupil
v Československém rozhlase v Praze, který začíná vysílat v roce 1923 a poté i v Hradci Králové. V roce 1931 tajemník hudby Jan Špicar navrhoval, aby hornická hudba koncertovala v Československém rozhlase. Antonín Nývlt díky svým známostem v praţských uměleckých kruzích (působil tehdy v Praze u vojenské hudby) tento projekt podpořil a následně i prosadil. První ţivé nahrání se uskutečnilo 27. září 1931. Jako člen orchestru se ho zúčastnil Karel Koleta a za dirigentským pultem stál jeho bratr Čeněk. Do programu byly zařazeny také
37
skladby Karla Kolety. Program koncertu v Československém rozhlase z 27. září 1931 se uchoval jako text pod fotografií orchestru, proto ho zde mohu uvést: 34 1.
K. Koleta: Horní ředitel Vlček - pochod
2.
Forini: Koncertní ouvertura
3.
J. Fučík: Od břehu Dunaje - valčík
4.
Cibulka: V pod večer - idylka
5.
Masenet: Angelus - část suity
6.
Kotelbej: Na perském trhu - intermezzo
7.
J. Malát: Kvítí z luhů Českých – směs
8.
K. Koleta: Zdař Bůh – polka
(Jména skladatelů uvádím tak, jak jsou napsána na dobovém koncertním programu – fotografii, tedy bez křestních jmen, pouze se zkratkami) Tohoto nahrávání v Československém rozhlase se hudba zúčastnila v počtu 35 členů. Honorář čítal 900 kč a jen autobus do Prahy a zpět stál hudbu 1800 kč. Rozdíl musela hudba doplatit z vlastního rozpočtu. Do roku 1938 uspořádala v rozhlase hornická hudba ze Rtyně ještě dalších dvacet koncertů. Antonín Nývlt díky svým konexím přesvědčil ředitele Československého rozhlasu, aby u dalších koncertů, které zde proběhly, zaplatil hudbě honorář navíc s příspěvkem na dopravu. Za druhé světové války byla činnost hornické hudby v podstatě jednou z mála fungujících kulturních společností ve Rtyni. V koncertech odkazovala na světové, hlavně však české, autory a povzbuzovala národní hrdost a odpor proti okupaci. Akce pořádané za 2. světové války viz. kapitola č. 3.1. Po roce 1948 s nástupem komunistické ideologie se dechové orchestry dostávají do popředí zájmu vládnoucí Komunistické strany. Tento typ orchestru uspokojoval poţadavky odehrání masových kulturních akcí typu spartakiád, prvomájových průvodů, ţupních či sokolských slavností, atd. Tento rozmach znamenal na jednu stranu rozšíření dechového orchestru, ale na stranu druhou zapříčinil zánik orchestru smyčcového. Od roku 1950 začíná na hornickém učilišti v Malých Svatoňovicích vyučovat hudbě tenorista Karel Ludvík. Za dobu svého vyučování hudbě mu rukama prošlo přes čtyři sta ţáku hornického učiliště. Mezi nimi i Josef Nováček, později hráč na křídlovku a archivář v
34
Program je uveden na dobové fotografii uloţené v archivu Koletovy hornické hudby ve Rtyni v Podkrkonoší.
38
Koletově hornické hudbě a externí učitel ZUŠ v Úpici. Hráči na baskřídlovku Karel Ludvík s Odonem Brátem jsou spolu s dalšími jmény legendami Koletovy hudby. Po odchodu Čeňka Kolety v roce 1956 do hudebního důchodu, nastal v hudbě rozkol. Noví dirigenti se snaţili hudbu prosazovat pouze na akce, které byly finančně dobře ohodnocené, ale kam se většinou nevešla celá kapela, proto se musel dělat výběr, kdo z hudebníků tu kterou akci odehraje. Dalším problémem byly plesy a pohřby, kde byla situace velice podobná. Kdyţ vezmeme v úvahu fakt, ţe kolem roku 1953 byl za jeden pohřeb honorář 25 - 30 kčs a hodinová mzda na dolech činila 5,10 – 8,30 kčs (podle platové třídy), sehnali si raději horníci- muzikanti za sebe náhradu do práce a šli hrát na pohřeb, zvláště kdyţ těch pohřbů bylo do měsíce několik. V archivu Koletovy hudby ve Rtyni je uchována pokladní kniha odehraných pohřbů mezi lety 1940 aţ 1950. Zde je mimo jiné z částky, kterou hudba za pohřeb utrţila patrné, ţe jiţ v roce 1941 si jeden muzikant na pohřbu vydělal 30 – 40 kčs. Velice mě překvapila částka, kterou hudba v počtu dvanácti hráčů dostala za pohřeb pana Prokopa z Aleje ve Rtyni v Podkrkonoší v roce 1944 a to 700 kčs. V roce 1946 to bylo dokonce 1500 kčs za jeden pohřeb, kde ovšem hrála celá kapela, ne jen malá tzv. „funus parta“. Zda se celá částka utrţená za pohřby rozdělila mezi hudebníky nebo jestli část peněz byla ukládána do pokladny hudby, není ze záznamů patrné. Podobný trend honorování pohřbů, plesů a tanečních zábav přetrvává i po roce 1956, kdy z funkce dirigenta odchází Čeněk Koleta a někteří jeho nástupci chtěli hudbu dělat převáţně pro výdělek. Další problém vyvstal s chováním muzikantů k Čeňku Koletovy po jeho odchodu do muzikantského důchodu. Tato situace je dobře patrná z řeči, kterou napsal Odon Brát svým kolegům muzikantům: „Váţení kolegové. Dovolte abych k dnešní velmi trapné situaci. Která se vyvinula odchodem našeho kapelníka projevil Vám několik slov... Chápu, ţe zaslouţený věk 79 roků zasluhuje jiţ odpočinku, avšak nemohu se ztotoţnit se způsobem provedení jeho odchodu. Znám ho osobně 25 roků a věřte, ţe za tuto dobu neslyšel jsem od něho nikdy pomluvu, nebo nenávist vůči některým kolegům, vţdy raději všechny sporné věci řešil smířlivě- v dobrém. A i dnes, kdy k podání resignace byl přinucen mimořádnými okolnostmi, neprojevil nenávist vůči naší hudbě a příkoří, ţe v poslední době byl jiţ opomíjen trpělivě, ovšem s bolestí v srdci snášel. Přišel mezi nás při pohřbu pí. Nývltové, přišel se podívat i na náš koncert v neděli- avšak málo z nás se k němu hlásilo, kdo z nás ho v době od jeho resignace pomalu 2 měsíců k němu přišel na návštěvu- nikdo, straníme se ho, ač dříve jsme mu projevovali přátelství- věřte připadá mě to jako bychom se ho stranili, jako vyřazeného
39
člověka z lidské společnosti. Váţení kolegové, tato slova nepronáším jen na adresu našeho kapelníka, avšak mám zřeteli Vás všechny starší hudebníky, kteří jste se všichni zaslouţili o rozkvět hudby. Především cením vysoko práci našeho kolegy Špicara... ale vidím a lituji, ţe se všemi těmito pracovníky a kolegy, kdyţ dochází jejich stáří se loučíme teprve nad rakví- pak teprve pronášíme plamenná slova a nesnaţíme se uctít jejich práci, dokud jsou mezi námikolegové to je příliš sobecké nelidské...“
35
Tato řeč Odona Bráta k hudebníkům Hornické hudby je natolik důleţitá, ţe jsem ji celou vloţil do textových příloh (viz. Pojednání Odona Bráta ke krizi hudby v padesátých letech po odchodu Čeňka Kolety v roce 1956)
4.3.
Dirigenti Koletovy hornické hudby Na nejstarší dochované fotografii z roku 1896 je kapelníkem hornické hudby ze Rtyně
Josef Kulda, hostinský „na Mýtě“. Kdo řídil hudbu před Josefem Kuldou není známo. V roce 1904 je voleno nové vedení hudby a dirigentskou taktovku přebírá Čeněk Koleta. Vojenský kapelník Jan Vostrčil odchází v roce 1959 do penze. Do té doby působil jako kapelník vojenské hudby v Litoměřicích, kde pod ním základní vojenskou sluţbu odslouţil Josef Nováček, hráč na křídlovku hornické hudby ze Rtyně. Vedení hudby, po odchodu Čeňka Kolety v roce 1956, nebylo uspokojivé, proto Josef Nováček nabídnul Janu Vostrčilovi místo kapelníka rtyňské hudby. Později ale dostává nabídku na dirigování hudby Františka Kmocha v Kolíně, proto v roce 1962 ze Rtyně v Podkrkonoší odchází. V době od roku 1962 do 1970 orchestr postupně řídili Antonín Šolc- učitel LŠU v Úpici, Karel Hejzlar- učitel ZŠ ve Rtyni v Podkrkonoší, nebo Miloslav Hruška- houslista orchestru FOK. Hornickou hudbu výjimečně dirigoval i bývalý kapelník Čeněk Koleta. Dalším významným dirigentem Hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší byl doktor hudebních věd Svatopluk Kozdera. Ten řídil hudbu mezi lety 1970 aţ 1977 a na zkoušky či koncerty do Rtyně dojíţděl z Hradce Králové. 36 V roce 1976 se do vedení hudby dostává Zdeněk Tlučhoř- učitel LŠU v Úpici a tuto funkci zastává dodnes, tedy jiţ 34 let. Od roku 1999 se na řízení hudby podílel také doktor farmacie Miroslav Srna. Ten ovšem pro neshody mezi úzkým vedením hudby a muzikanty Koletovy hornické hudby podal k 21. lednu 2010 resignaci na funkci dirigenta o od hudby odešel. 35 36
Brát, Odon: řeč k hudebníkům hornické hudby. Celá řeč je uloţená je na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší. kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 75 str. MK ČR E12906.
40
4.4.
Účasti dechové hudby na soutěžních přehlídkách Jiţ v době dirigování Čeňka Kolety se hornická hudba několikrát zúčastnila soutěţních
přehlídek dechových orchestrů. Tehdejší Ministerstvo Informací a Osvěty pořádalo soutěţe hornických hudeb. Jedna taková přehlídka se konala 23. října 1949 v Kladně a zúčastnila se jí i hornická hudba ze Rtyně pod vedením Čeňka Kolety. Porota byla sloţená převáţně z vojenských hudebních odborníků, mimo jiné např. z podplukovníka J. Uhlíře a štábního kapitána J. Fadrhonce. Hornická hudba ze Rtyně se tehdy umístila na třetím místě, přestoţe si získala největší ohlasy publika, které s výsledky soutěţe nesouhlasilo a ţádalo hlasování publika. Protoţe se ale do celkového hodnocení soutěţe započítávaly také výrobní výsledky jednotlivých dolů, skončila hudba ze Rtyně aţ na třetím místě. Stejná situace jako v Kladně se opakovala o necelý měsíc později 20. listopadu 1949 v Radiopaláci v Praze. Byla to závěrečná soutěţ o nejlepší hornické hudební těleso v Československé republice. Rtyňská hudba, pod vedením tehdy jiţ 75- letého Čeňka Kolety, si opět získala největší ohlas publika, které si vynutilo, jako od jediné hudby, opakování poslední skladby, ale po přihlédnutí k výrobním výsledkům dolů se umístila zase na třetím místě. Rozhněvané publikum tehdy uklidnil hudební skladatel Václav Dobiáš, který mu vysvětlil, ţe do celkového pořadí se nepočítá pouze předvedený umělecký výkon hudby, ale také výrobní výsledky mateřských uhelných dolů. V roce 1979 se orchestr uţ pod vedení Zdenka Tlučhoře zúčastnil krajského kola soutěţe ministerstva kultury, kde získal druhé místo, stejně jako o rok později v roce 1980 v Sokolově na celostátní soutěţi hornických dechových orchestrů. 37 V roce 1983 se hudba poprvé probojovala do ústředního kola velkých dechových orchestrů konaného v Ostravě. Vyhrát v osmdesátých letech krajské kolo ve východočeském kraji bylo velice obtíţné, protoţe zde bylo mnoho kvalitních hornických orchestrů. Na ostravské soutěţi v roce 1983 se hudba neumístila, dostala pouze diplom za účast. V roce 1987 se Koletova hudba opět zúčastnila národní soutěţe velkých dechových orchestrů, nazvané Ostrava 83‘. Stejné soutěţe se orchestr zúčastnil i v listopadu roku 1991. V červnu roku 1989 hudba spolu se skupinou maţoretek, zaloţených v roce 1977 Dagmar Kašparovou, navštívila Norské město Hamar, kde se konala světová soutěţ dechových orchestrů. Zúčastnilo se jí 168 orchestrů a 8500 hudebníků. Koletova hudba zde získala dvě zlaté medaile. První za vítězství v kategorii Show program a druhou na provedení povinných skladeb a to: Giusepe Verdi- Nabucco a Zdeněk Tölge- Promenádní suita. Na tuto soutěţ byla 37
Hejtmánek Josef, Tlučhoř Zdeněk, Stanislav Nývlt: 120 let Koletovy hornické hudby. Vydal ZK ROH Dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší, 1984. 2 str.
41
určená jiná povinná skladba, která nebyla Koletově hornické hudbě poštou doručena. Proto kapelník Zdeněk Tlučhoř zvolil náhradní povinnou skladbu. Komisí byla tato změna uznána a orchestr se mohl soutěţe zúčastnit. V lednu roku 1997 se Koletova hudba zúčastnila soutěţní přehlídky dechových orchestrů konané v Praze ve Vinohradském divadle. Na této soutěţi získala Koletova hudba v nejvyšší kategorii stříbrné pásmo a Stanislav Presse st. získal zvláštní cenu poroty za sólový výkon ve hře na xylofon ve skladbě Jiřího Volfa Cirkus Humberto. V říjnu roku 2003 se Koletova hornická hudba zúčastnila soutěţní přehlídky velkých dechových orchestrů Ostrava 2003. Na této prestiţní soutěţi, které se pravidelně účastní přední velké dechové orchestry z celé České Republiky, získala hudba ze Rtyně podle obdrţených bodů ocenění ve Zlatém pásmu a Vladimír Charitonov, člen saxofonové sekce Koletovy hudby, obdrţel zvláštní cenu poroty „Za vynikající výkon“ na soprán saxofon předvedený v soutěţní skladbě Píseň slavíka skladatele Václava Trojana. 38
4.5.
Zahraniční zájezdy Koletovy hornické hudby Koletově hornické hudbě se před rokem 1989 podařilo několikrát vycestovat za
hranice západního světa a tam reprezentovat českou hudební kulturu. . Prvním velkým zahraničním zájezdem Koletovy hornické hudby byla návštěva švédského festivalu dechových orchestrů v Kristianstadtu v roce 1984. Na tento zájezd odjely tři autobusy muzikantů s maţoretkami a také tehdy nezbytný dozor KSČ. Kontakty s touto severskou zemí byly později znovu navázány díky rodině českého emigranta pana Maliny. Ovšem místo Koletovy hudby do Kristianstadtu později odjel Mládeţnický Dechový Orchestr ZUŠ v Úpici. Důvod byl jednoduchý, Koletova hudba potřebovala na cestu dva autobusy, ale pořadatelé mohli zaplatit pouze jeden. Začátkem července roku 1986 navštívila Koletova hudba slovenské město Handlová, kde navázala kontakty s místní hornickou hudbou. Z dnešního pohledu by se jednalo o zahraniční zájezd, ovšem dříve tomu tak nebylo. V roce 1987 odjela hudba do německých měst Borna a Aue. Obě města leţící na německé straně Krušných Hor mají hornickou tradici a v kaţdém sídlí velký dechový orchestr. Jednou z největších zahraničních cest Koletovy hudby, byla jiţ výše zmíněná soutěţní přehlídka dechových hudeb v norském Hamaru v roce 1989. Tato cesta byla spojená
38
kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 87 str. MK ČR E12906.
42
s koncertním turné po německých městech. Hudba při této cestě vystoupila na čtrnácti koncertech po celém Německu. V červnu roku 1990 odjela hudba do německého Hannoveru na festival dechových orchestrů, kde kromě koncertních pódií hrála i v katedrále. Do německého Hannoveru se Koletova hudba vrátila ještě v roce 1991, kdy na „Musikparade der Nationen“ vystoupila spolu s maţoretkami se show- programem. V roce 1992 se ze zahraničních vystoupení konal pouze koncert v polském lázeňském městě Kudowa- Zdrój. V září roku 1993 navštívila Koletova hudba německé město Zetlitz. Ovšem rok 1994 byl z pohledu zahraničních zájezdů velmi pestrý. Začátkem června koncertovala hudba opět v polských lázních Kudowa- Zdrój, ale uţ koncem června odjíţdí dva autobusy muzikantů do francouzského města Montbeliard, leţícího v malebném území vína- Alsaska. Rok 1995 znamenal zájezd do francouzského města Rouffach, leţícího nedaleko města Montbeliard v Alsasku, kde cestou zpět hrála hudba dva koncerty v německém městě Baden Baden. Město Rouffach je známo nejen díky vysoké kvalitě místních vín, ale také díky místnímu akordeonovému orchestru. V roce 1996 navštěvuje Koletova hudba rakouské Alpy, jmenovitě město Scheffau. S místní hudbou a jejím kapelníkem Thomasem Wegmüllerem byl navázán kontakt jiţ dříve a hudba ze Scheffau se zúčastnila Monstrkoncertu ve Rtyni v roce 1994. V roce 2004 vystoupila rakouská kapela ve Rtyni znovu v rámci jubilejního 40. Monstrkoncertu. V květnu roku 1998 odjela Koletova hudba do tyrolského města Feldthurns, leţícího nedaleko města Brixen, kde strávil dva roky v exilu Karel Havlíček Borovský. Dechový orchestr z Feldthurns vystoupil na rtyňském Monstrkoncertu v roce 2004. Téhoţ roku (1998) v červnu navštívila malá parta Koletovy hudby německé město Elstra, kde koncertovala v rámci slavností místních hasičů. O měsíc později, v červenci, jela hudba do Elstry znovu na pozvání zdejšího pana starosty a hrála na oslavách 750 let zaloţení města. S nástupem nového tisíciletí a citelnou změnou repertoáru (viz. kapitola 4.2.) přestala mít hudba během několika let moţnost zahraničních zájezdů a vystoupení. V září roku 2001 hudba spolu s maţoretkami navštívila německé město Bautzen a poté během několika let ještě třikrát vystoupila v polském městě Jeltz- Laskowice (druţební město Rtyně v Podkrkonoší) a dvakrát v katedrále ve Swidnici. Koncerty ve swidnické katedrále vznikly díky dobré spolupráci Koletovy hornické hudby s farářem z Police nad Metují, který má se Swidnicí úzké kontakty.
43
4.6.
Obsazení orchestru a repertoár Zde je namístě poloţit si otázku, kam se ještě dechová hudba dokáţe do budoucna
posunout v otázce výběru repertoáru a interpretace skladeb. Na tuto otázku se snaţí jiţ mnoho let hledat odpověď snad všichni kapelníci, dirigenti a umělečtí vedoucí velkých dechových hudebních těles jistě nejen u nás, ale na celém světě. Proti dvacátému století se repertoár jakýchkoli orchestrů v posledních desetiletích zásadně změnil. Pryč jsou doby, kdy polky, valčíky a jiné písně „lidovkového“ charakteru byly hlavním těţištěm programu a pomalejší skladby např. romance či idylky dokreslovaly koncertní atmosféru. Starší generace posluchačů bohuţel pomalu odchází a návštěvníků, kteří si rádi poslechnou koncertní „lidovku“ velmi rázně ubývá. Bohuţel si mnohdy lidé neumí představit, co dokáţe dechový orchestr s dobrým aranţmá všechno zahrát. Sdělovací prostředky na nás v dnešní době chrlí mnoho skladeb z různých hudebních odvětví, ale jen nepatrná část z nich dokáţe svou kvalitou a hudební myšlenkou přeţít jeden rok, další nepatrné mnoţství pak jedno desetiletí. Pryč jsou také doby, kdy na kaţdém vesnickém plese hrála dechová hudba a na městských reprezentativních bálech hrál spolu s dechovou kapelou ještě big band. Toto spojení bylo dobrým mravem reprezentativního plesu padesátých a šedesátých let dvacátého století. Aby v dnešní době koncerty dechové hudby navštěvovali i mladí lidé, musí se do koncertních programů vkládat skladby moderní popové scény, písně z muzikálů, atd. Ale nemělo by se zapomínat ani na klasiku. Nemyslím tím teď skladby klasických skladatelů jako Mozarta či Beethovena, které jsou samozřejmě také často v různých instrumentacích hrány, ale myslím tím klasické skladby určené pro dechový orchestr, tedy polky, valčíky, nebo operetní melodie. Pro ukázku zde vypíši hierarchii nástrojů velkého dechového orchestru: V tradičním velkém dechovém orchestru hrají hlavní melodii křídlovky, protimelodii v hlubší poloze baskřídlovky (tenory) a eufonia (barytony), ozdoby nebo samostatné melodie klarinety a flétny s pikolou, doprovod trubky v různých laděních, lesní rohy, pozouny s tubami a rytmus udrţují bicí nástroje (velký buben, malý bubínek, činely). V takovéto hierarchii je instrumentována valná většina skladeb zkomponovaná nebo aranţovaná do devadesátých let dvacátého století. Protoţe dnešní trend aranţování skladeb je jiný neţ ve dvacátém století a kaţdý aranţér je jiným „kuchařem“, uvedu zde, jak se v posledních zhruba deseti letech píší aranţmá pro Koletovu hornickou hudbu. Největší doprovodná, ale také melodická váha je kladena na rytmickou sekci (klávesy, kytara, baskytara, bicí). Tento model je převzatý z tanečních
44
orchestrů či big bandů. Melodie se ve velké míře začínají psát lesním rohům pro jejich specifické zabarvení tónu. Lesní rohy dříve měly funkci pouze doprovodnou. Novým nástrojem, který se v dechové hudbě začal pouţívat, je saxofon, převzatý stejně jako rytmická sekce z tanečních orchestrů či big bandů. Saxofony postupně přebírají hlavní melodii od křídlovek a tenorů. Protoţe základní pouţívané typy saxofonu jsou čtyři (altový, tenorový, barytonový a sopránový), má aranţér při pouţití saxofonů na výběr z široké palety barvy zvuku. Klarinetům a flétnám zůstala původní funkce zdobení melodie. Trubky spolu s pozouny uţ také nemají svoji původní pouze doprovodnou funkci. Pro svůj charakteristický ostrý tón jsou pouţívány pro různé vyhrávky a protimelodie. Postupně se začíná vytrácet melodie z partů křídlovek a tenorů. Tyto nástroje, pro svůj nezaměnitelný kulatý tón, dnes spíše drţí akordy a dobarvují výsledný zvuk skladby. V instrumentaci záleţí především na aranţérovi, obsazení orchestru a typu skladby, kterou má upravit. Pro Koletovu hudbu v posledních letech nejvíce aranţují: Vladimír Popelka, Rudolf Koudelka, Karel Bělohoubek, Mirko Krebs, Jaroslav Šíp, Václav Hybš, Václav Zahradník ml., Jan Valta, Petr Vajsar a další aranţéři, podle typu skladeb, který chce hudba nechat upravit. Díky tomuto výběru aranţérů má Koletova hudba moţnost nechat si všechny skladby aranţovat tzv. „na tělo“. Koletova hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší má na svém repertoáru skladby od operních árií (A. Dvořáka, G. Rossinih, ad.), přes klasické koncerty (F. Kramáře, J. N. Hummela, ad.), operetní melodie ( My Fair Lady, Země úsměvů, ad.), skladby dechovkového typu (K. Vacka, J. Poncara, J. Vejvody, ad.), filmové melodie (Perličky stříbrného plátna, Moment for Morricone, ad.), muzikálové melodie ( Dracula, Jesus Christ Super Star, Evita, Tři mušketýři, ad.), aţ po moderní skladby popové scény (Tina Turner, The Beatles, Olympic, ad.).
4.7.
Slavní hosté Koletovy hornické hudby Jak jsem jiţ zmínil v kapitole č. 3.1. zval Čeněk Koleta do Rtyně přední osobnosti
tehdejší hudební kultury. Z instrumentálních sólistů ve Rtyni vystoupili v roce 1933 houslisté Mariana Tainerová a o rok později také profesor Karel Hršel, v roce 1939 pak koloraturní pěvkyně Marie Vojtová – Paříková a v roce 1940 další pěvkyně Jarmila Bičišťová. V roce 1943 zde vystoupil také dirigent orchestru FOK Dr. Václav Smetáček. V prosinci roku 1983 vystoupil spolu s Koletovou hudbou operní pěvec Národního divadla v Praze, Eduard Haken. S hudbou ze Rtyně vystoupila na Vánočním koncertě v roce 1985 také pěvkyně Národního Divadla Libuše Domanínská.
45
Spolu s Koletovou hornickou hudbou vystoupil v letech 1985, 1986, 1987, 1994 a 2004 také sólo trumpetista České Filharmonie Miroslav Kejmar. Z dalších instrumentálních hráčů to byl např. 20. prosince 1987 Zdeněk Pulec, společně s ţesťovým kvintetem České Filharmonie, jehoţ členem byl také výše zmíněný Miroslav Kejmar. Moderátorské funkce se v letech 1971 a 1991 ujala televizní hlasatelka Milena Vostřáková, v letech 1969 a 1990 pak Jarmila Šustrová. Na Jarní koncert roku 1997 přijal pozvání hudební skladatel Karel Vacek spolu s Josefem Zímou. Josef Zíma také vystoupil na festivalu Koletova Rtyně v roce 1999. Z dirigentů s Koletovou hornickou hudbou několikrát vystoupil: Václav Hybš, Jindřich Praveček, Jaroslav Zeman, Jaroslav Andrejs, Karel Vacek ml., Josef Poncar ml., Jaromír Vejvoda ml. a mnoho dalších. Zahajovacím koncertem 43. Festivalu Koletova Rtyně, 26. května 2007, bylo vystoupení Koletovy hudby se zpěvačkou Martou Kubišovou a bývalým dirigentem a aranţérem Tanečního Orchestru Československého Rozhlasu (TOČR) Vladimírem Popelkou. K výročí 145 let od zaloţení Koletovy hudby, 30. května 2009, byl uspořádán „Koncert gratulantů“, kde vystoupili dirigenti: plk. Mgr. Václav Blahůnek (Hudba Hradní Stráţe a Policie ČR), mjr. Jaroslav Šíp (Ústřední Hudba Armády ČR), Václav Hybš, Vladimír Popelka, Rudolf Koudelka, Václav Zahradník ml. a Jan Valta. Kromě dirigentů zde vystoupili také sólisté: nprap. Jan Novotný- pikolista Ústřední Hudby Armády ČR, dále trombónová sekce Hudby Hradní Stráţe a Policie ČR, houslisté Hana Hloţková s Janem Valtou a violoncellista Matěj Štěpánek. V roce 2008 a 2009 spolupracovala Koletova hudba s legendárním rockovým kytaristou Michalem Pavlíčkem. Uskutečnili se dva projekty nazvané „Michal Pavlíček třikrát jinak“ a to 5. září 2008 na „Dočesné“ v Ţatci a 27. září 2009 ve Staré Boleslavi, v rámci Svatováclavské pouti. Skladby pro Koletovu hudbu upravil klávesista skupiny Michala Pavlíčka, Petr Vajsar. Na obou koncertech v doprovodu Koletovy hudby s Michalem Pavlíčkem vystoupili přední interpreti české rockové scény např. Bára Basiková, Vilém Čok, Tomáš Hájíček, Roman Dragoun, Miroslav Imrich, Václav Noid Bárta a další.
46
Rtyňská hudba má velice nízký věkový průměr. Je to hlavně díky hudební škole v Úpici, kde je ředitelem a zároveň učitelem na ţesťové nástroje Zdeněk Tlučhoř, který je od roku 1976 kapelníkem hudby ve Rtyni.
39
Ale nejen díky ZUŠ v Úpici je v Koletově hudbě
tolik mladých muzikantů. Na zkoušky, které se v kině ve Rtyni v Podkrkonoší pravidelně konají kaţdý čtvrtek v 18.30 hodin, se sjíţdějí muzikanti z celého okolí: z Náchoda, z Červeného Kostelce, z Hronova, z Malých Svatoňovic, Velkých Svatoňovic, z Úpice, atd. V devadesátých letech minulého století byla při ZŠ ve Rtyni v Podkrkonoší zaloţena také ZUŠ. Bohuţel kvůli pedagogům, kteří zde vyučovali dechové nástroje, se do Koletovy hudby nedostal ţádný místní ţák. Je s podivem, ţe téměř všichni učitelé rtyňské základní umělecké školy, kteří zde vyučovali nebo vyučují, v minulosti v Koletově hudbě působili. Dnes je ovšem zdejší pedagogický sbor obměněn a situace začíná nabírat lepší směr.
39
kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 87 str. MK ČR E12906.
47
5.
Koletova Rtyně – festival dechových orchestrů
Dne 21. srpna 1960 uspořádala Hornická hudba za Rtyně společně se Závodním klubem dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší, v provizorně upraveném přírodním divadle za rychtou, společný koncert dechových hudeb. Koncertu se tehdy účastnila Kmochova hudba z Kolína řízená kapelníkem Václavem Týrem a místní Hornická hudba řízená kapelníkem Janem Vostrčilem. Divácká účast byla tehdy nevídaná. Přírodní amfiteátr za rychtou navštívilo 1200 posluchačů. Na oplátku zahrála rtyňská hudba 3. září 1960 na náměstí v Kolíně. Tyto dva koncerty se staly hlavním podnětem k organizování rtyňských a kolínských festivalů dechových hudeb. Oba festivaly později dostaly názvy podle slavných místních rodáků: „Koletova Rtyně“ a „Kmochův Kolín“. V dnešní době to jsou dvě nejznámější hudební události ve Východočeském a Středočeském kraji. Ve Rtyni v Podkrkonoší se zpočátku jednalo pouze o krajské přehlídky dechových orchestrů, ale od roku 1981, vţdy ve dvouletých intervalech, se celkem pětkrát stala Rtyně organizátorským městem celostátních festivalů hornických dechových orchestrů (CFHDO) z celé tehdejší České a Slovenské Federativní Republiky. 40 Aţ po roce 1991 se tento festival, na počest rtyňských rodáků, bratrů Karla a Čeňka Koletových, přejmenoval do dnešní podoby „Festival dechových orchestrů Koletova Rtyně“. Od roku 1960 do roku 2009 proběhlo ve Rtyni celkem 45 festivalů.
5.1. Východočeský Monstrkoncert Na podzim roku 1964 tehdejší Ústav pro kulturně výchovnou činnost v Praze prosazoval myšlenku pořádat ve všech krajích Československé republiky kaţdoroční Monstrkoncerty velkých dechových orchestrů. Cílem mělo být podpoření činnosti velkých dechových orchestrů, kterých např. v západních Čechách, v jiţních Čechách, nebo na jiţní Moravě bylo velmi málo. Ve Východních Čechách bylo tehdy mnoho velkých dechových orchestrů- zvláště hornických, ale ţádný festival se v okolí nekonal, proto kapely neměly mnoho příleţitostí ke koncertování. Ve Východočeském kraji se první Monstrkoncert konal 25. května 1965 v Hradci Králové ve velkém sále kulturního domu Střelnice. V roce 1966, v roce oslav ţivotního jubilea devadesáti let Čeňka Kolety, prosadili rtyňští hudebníci konání Monstrkoncertu dechových orchestrů Východočeského kraje ve Rtyni, v přírodním amfiteátru 40
Nývlt, Stanislav: Myšlenka a vznik festivalu dechových orchestrů ve Rtyni v Podkrkonoší. Almanach vydaný k 30. festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně. Rtyně v Podkrkonoší 1994. 4. str.
48
za rychtou. Po jeho úspěšném absolvování bylo organizátory rozhodnuto, ţe se festival bude konat kaţdoročně. Ovšem název Monstrkoncert dechových orchestrů Východočeského kraje nést nemohl, protoţe festival s tímto názvem se později konal jednou ve Skutči a podruhé v Hradci Králové. Po nezdaru v těchto východočeských městech se festival natrvalo přestěhoval do Rtyně v Podkrkonoší a koná se zde dodnes. Prostředí přírodního amfiteátru za rychtou vyhovovalo nejen divákům, kterým se zde otevírá pohled na Jestřebí hory, ale i muzikantům, protoţe se zde mohl hrát jiný repertoár, který by např. na kolínském náměstí „nevyzněl“. Hned od počátku se rtyňského festivalu účastnila Posádková Hudba Hradec Králové s dirigentem Josefem Maršíkem, která obohatila program na patnácti ročnících. Hlavní přínos pro amatérské muzikanty byl hlavně v tom, ţe měli moţnost zahrát si s profesionálními vojenskými hudebníky a tím se zdokonalit v interpretaci různých skladeb. Tyto zkušenosti pak přenášeli do svých domovských kapel a tím se pozvedla úroveň většiny východočeských dechových orchestrů. Monstrkoncert dechových orchestrů Východočeského kraje byl původně pouze krajskou přehlídkou, na které hrály výhradně východočeské orchestry skladby východočeských autorů, např. Karla Kolety, Antonína Nývlta, Jaroslava Andrejse, Františka Uhlíře, Bedřicha Erbena, Jindřich Pravečka a mnoha dalších. Postupem času se ale začaly zvát orchestry z celé tehdejší Československé republiky a později i ze zahraničí.
5.2.
Uspořádání koncertů na festivalu Festival dechových orchestrů Koletova Rtyně, se koná vţdy poslední květnový víkend
v přírodním amfiteátru za rychtou ve Rtyni v Podkrkonoší. V posledních letech se jeho program ustálil takto: sobotní večer má koncert Koletova hudba. Tento se dříve konal v amfiteátru za rychtou, dnes ve sportovní hale Orlovna. Po koncertě následuje taneční tzv. „monstráková“ zábava, na které většinou hraje nějaká malá dechová kapela. Sobotní koncerty Koletovy hornické hudby se pořádají v posledním desetiletí, dříve součástí festivalu nebyly. Nedělní program: od osmé hodiny ráno aţ do oběda probíhá zkouška všech zúčastněných orchestrů na Monstrkoncert. Čas začátku nedělní zkoušky není pevně stanoven, ale řídí se obtíţností a délkou programu Monstrkoncertu. Notový materiál je dirigentům jednotlivých orchestrů posílán s předstihem poštou, aby je kaţdý orchestr nastudoval samostatně. V jednu hodinu je program zahájen slavnostní fanfárou zkomponovanou Miroslavem Císařem, který tuto fanfáru vţdy sám diriguje, na nápěv písně Karla Kolety Kde potok lučinou. Poté jiţ probíhá hlavní program Monstrkoncertu samostatnými půl hodinovými výstupy zúčastněných orchestrů. Při něm sedí na pódiu vţdy dvě kapely a v hraní se střídají. Takto se představí
49
všechny orchestry, většinou jich vystoupí šest a po následném přestavění pódia, kdy se na něj musí srovnat ţidle pro všechny hudebníky, můţe začít Monstrkoncert. Vysvětlení názvu monstrkoncert je jednoduchý: je to koncert všech zúčastněných orchestrů dohromady. Pro jednotlivé skladby programu Monstrkoncertu jsou určeni dirigenti buď ze zúčastněných kapel, nebo z řad pozvaných hudebních osobností a dirigují velké hudební těleso, které mnohdy čítá i tři sta muzikantů. Společný program Monstrkoncertu měl velmi typické programové i repertoárové zaměření, které dnes jiţ není tak striktně dodrţováno jako dříve. Toto zaměření můţeme rozdělit do tří částí: 1. Nejprve se hrála jedna aţ dvě skladby českých autorů devatenáctého a začátku dvacátého století, např. Bedřich Smetany, Antonína Dvořáka, atd. Za zmínku stojí, ţe například v době normalizace se zde hrál sokolský pochod Josefa Suka V nový ţivot, který mimo jiné zazněl v roce 1922 na zahájení olympijských her v Los Angeles. 2. Druhou část tvořily soudobé skladby převáţně východočeských skladatelů např. Karla Kolety, Antonína Nývlta, Jaroslava Andrejse, Františka Uhlíře, Bedřicha Erbena a dalších. 3. Závěr byl sloţen z výběru „lidovek“ a pochodů v úpravách pro velký dechový orchestr. Na repertoárové přípravě a dirigování Monstrkoncertů se v sedmdesátých a osmdesátých letech podíleli především hudební skladatelé Karel Vacek, Jindřich Praveček a dirigent Posádkové hudby Hradec Králové Josef Maršík. 41 Dnes je výběr repertoáru ponechán na výboru Koletovy hornické hudby a jejím vedení. Nedílnou součástí festivalu je i vystoupení maţoretkových skupin, které si s sebou přivezou zúčastněné orchestry nebo jsou to maţoretky z místních ZUŠ či Občanských Sdruţení. V textové příloze je vypsán program posledních 15. ročníků Festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně.
41
Kozdera, Svatopluk: Počátky monstrkoncertů Východočeského kraje ve Rtyni v Podkrkonoší. Almanach vydaný k 30. festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně. Rtyně v Podkrkonoší 1994. 7. str.
50
6.
Klub přátel Koletovy hudby
Klub přátel Koletovy hornické hudby byl zaloţen v r. 1992 podle vzoru Klubu přátel Městské hudby Františka Kmocha v Kolíně. Účelem Klubu přátel je podpora Koletovy hudby návštěvou jejich koncertů, propagační činností a organizací různých akcí. Od r. 1992 je Klub přátel Koletovy hudby hlavním pořadatelem a organizátorem festivalu dechových hudeb Koletova Rtyně. Ten se pořádá, jak je jiţ zmíněno výše, kaţdoročně poslední víkend v květnu za účasti českých i zahraničních orchestrů.
6.1.
Členská základna klubu Členskou základnu klubu tvoří převáţně rodinní příslušníci hudebníků hrajících
v Koletově hudbě, kteří cítili potřebu aktivně se zapojit do dění kolem fungování hudby a organizace festivalu. Členové jsou většinou starší občané měst Rtyně v Podkrkonoší, Červeného Kostelce, Úpice a obce Batňovice. Při zaloţení v r. 1992 měl Klub přátel Koletovy hudby sto šestnáct aktivních členů, které řídil jedenácti členný výbor pod vedením p. Jaroslava Semeráka. Během let působení klubu dostali za svou mimořádnou činnost pro Koletovu hudbu a město Rtyně v Podkrkonoší čestné členství hudební skladatelé: Jaroslav Dufek, Jindřich Praveček, Miroslav Císař a kapelník Švýcarské hudby Jantar p. Thomas Wegmüller. V posledních letech se členská základna nerozrůstá, ba naopak někteří členové pro pokročilý věk pomalu odcházejí a mladí se pro určitou „nepopulárnost“ dechové hudby v takových klubech neangaţují. Bohuţel je nejen na propagaci festivalu velmi znát činnost starší generace, která uţ pro svůj pokročilý věk nemůţe obsáhnout všechny nové druhy reklam či jiných propagačních programů, a tak se jiţ mnoho a mnoho let pouţívají stále stejné a dnes jiţ zastaralé druhy propagace. Z jiného úhlu pohledu je ochota lidí, kteří mají chuť se v dnešní době pustit do organizování festivalu a všech věcí s ním spojených, velmi ceněná.
6.2.
Dlouholeté přátelství Jak jsem jiţ zmínil, byl Klub přátel Koletovy hudby zaloţen podle vzoru Klubu přátel
Městské hudby Františka Kmocha v Kolíně. Tento kolínský spolek nemá na starosti jen podporu hudby Františka Kmocha a festival dechových hudeb v Kolíně, ale stará se taky o
51
všechny věci související se jménem Františka Kmocha, např. obstarává jeho rodný domek, jeho hrob a mnoho dalších věcí. Na stejném základu vznikl i spolek ve Rtyni v Pokrkonoší. Přátelství navázané při zakládání Klubu přátel Koletovy hudby s Klubem přátel Městské hudby Františka Kmocha trvá jiţ mnoho let i přes značnou vzdálenost obou měst. K navázání kontaktů mezi Koletovou a Kmochovou hudbou došlo jiţ v srpnu roku 1960, kdy společně obě hudby uspořádaly první „monstrkoncert“ ve Rtyni v Podkrkonoší v provizorním areálu za rychtou. Dobré vztahy rtyňského a kolínského Klubu přátel nenarušily ani problémy vzniklé rozdělením Hudby Františka Kmocha kolem roku 2003. Oba kluby si navzájem navštěvují své výroční schůze a častá je i korespondence mezi jednotlivými členy. Z Kolína se pravidelně kaţdý rok vypravuje autobus na nedělní program Festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně, stejně tak navštěvují Rtynští různé akce pořádané v Kolíně. Vyvrcholením spolupráce obou klubů a orchestrů bylo natočení televizního pořadu „Příště u vás“ v únoru roku 1999 v Kolíně na „Zámecké“. Spolu zde účinkovala Koletova hornická hudba a Hudba Františka Kmocha před kamerami České televize. Pořad byl Českou televizí vysílán 20. května 1999. 42
42
Všechny informace týkající se Klubu přátel Koletovy hudby, jsem získal od členky výboru klubu Kristiny Nováčkové.
52
7.
Závěr:
Tato bakalářská práce, jako prozatím jediný text, souhrnně shrnuje všechny důleţité osobnosti, instituce, či akce svázané se jménem Koleta a městem Rtyně v Podkrkonoší. Osobnost Karla Kolety byla jinými pisateli zpracována pouze ţivotopisně, ne s ohledem na tvorbu, či dohledání a vytvoření seznamu jeho skladeb. Osoba Čeňka Kolety nebyla ţivotopisně sepsána nikdy. Historie Koletovy hornické hudby byla mapována jiţ dříve, ale pouze z pohledu dechového orchestru a jeho historie do roku 1956, tedy do odchodu kapelníka Čeňka Kolety do hudebního důchodu. Hudební festival „Koletova Rtyně“ hovoří o své historii pouze z almanachů, vytvořených u příleţitosti jubilejních ročníků festivalu a Klub přátel Koletovy hudby je touto formou zpracován poprvé. V textové příloze je především uveden seznam skladeb hudebního skladatele Karla Kolety, který je rozdělen podle typu orchestru (dechový, smyčcový) a podle typu skladeb. Dále jsou zde uvedeny programy Monstrkoncertů a seznamy zůčastněných orchestrů od roku 1994 (jubilejního 30. ročníku) do roku 2009 (45. ročníku). Programy před rokem 1994 by nebyly kompletní, proto je v textové příloze neuvádím. Obrazové přílohy jsou členěny podle významnosti a ke kaţdé obrazové příloze je doplněn komentář. Z této práce je velmi dobře patrné, jak významné byly osobnosti Karla a Čeňka Koletových a jak jejich práce ovlivnila regionální hudební kulturu. Z odkazu obou bratrů čerpají rtyňské hudební instituce dodnes. Další bádání na poli hudební historie Rtyně v Podkrkonoší by se dále mělo ubírat směrem nabízejících se otázek. Zvláště pak zkompletováním seznamu skladeb Karla Kolety, který čítá na 1500 kompozic, ale především lepším seznámením se smyčcovým orchestrem Hornické hudby ve Rtyni, který zanikl v padesátých letech dvacátého století, jeho koncertní činností a přesným obsazením nástrojů. Cílem této práce bylo seznámit čtenáře s hudební historii malého města pod Jestřebími horami s bohatou kulturní historií. Zda se mi tento cíl podařilo naplnit, nechám na čtenáři samotném.
53
8.
Resumé:
Tato práce je věnovaná hudební historii města Rtyně v Podkrkonoší a jejím významným hudebním osobnostem, institucím a kulturním akcím. Práci jsem rozdělil do šesti kapitol, které jsou srovnané podle důleţitosti tématu s přihlédnutím k názvu celé práce. Jako první kapitola je zde uvedená obecná historie a stručná hudební historie Rtyně v Podkrkonoší. Druhá kapitola je ţivotopis hudebního skladatele Karla Kolety, třetí kapitola je ţivotopisem rtyňského učitele hudby a dirigenta Čeňka Kolety. Čtvrtá kapitola pojednává a historii rtyňské Hornické hudby, dnes Koletovy hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší a hodnotí ji jak z pohledu dechového orchestru, tak i z pohledu orchestru smyčcového. Dále tato kapitola shrnuje všechny důleţité dirigenty, zahraniční zájezdy a koncerty. Pátá kapitola mapuje historii hudebního festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně, pořádaného zde pravidelně od roku 1960 v přírodním areálu za Rychtou. Poslední šestá kapitola je shrnutím krátké historie Klubu přátel Koletovy hudby, vzniklém v roce 1992 na základě Klubu přátel Františka Kmocha v Kolíně.
Diese Arbeit wird der Musikgeschichte der Stadt Rtyně v Podkrkonoší und ihren bedeutenden musikalischen Persönlichkeiten, Institutionen und kulturellen Veranstaltungen gewidmet. Die Arbeit wird in sechs Kapitel gegliedert, die nach der Wichtigkeit und mit der Berücksichtigung zu dem Titel der Arbeit gereiht werden. Als das erste Kapitel wird hier allgemeine Geschichte und kurze Musikgeschichte von Rtyně v Podkrkonoší erwähnt. Das zweite Kapitel ist der Lebenslauf des Komponisten Karel Koleta, das dritte Kapitel ist der Lebenslauf von dem Musiklehrer und Dirigenten Čeněk Koleta. Das vierte Kapitel behandelt die Geschichte der Bergmännermusik (Hornická hudba) in Rtyně, heute ist das Die KoletaBergmännermusik. Diese wird sowohl aus Sicht des Blasorchesters als auch aus Sicht des Streichorchesters geschätzt. Weiter werden in diesem Kapitel alle wichtige Dirigenten, ausländische Reisen und Konzerte zusammenfasst. Das fünfte Kapitel folgt die Geschichte des Musikfestivals der Blasorchester Koletova Rtyně, das im natürlichen Areal hinter Rychta regelmässig seit dem Jahre 1960 veranstaltet wird. Das letzte Kapitel ist eine Zusammenfassung der Kurzgeschichte des Klubs der Freunde von Koleta-Musik, der im Jahre 1992 aufgrund des Klubs der Freunde von František Kmoch in Kolín entstanden ist.
54
9.
1.
Seznam použité litratury:
kolektiv autorů: Rtyně v proměnách staletí 1358 – 2008. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2008. 215 s. MK ČR E12906.
2.
Lněnička, Josef: Po stopách mých krajanů. 1. vyd. Atelier IM Zlín, 2000. ISBN 8085948-41-9.
3.
Mach, Jan Miroslav: Vízmburk. 1. vyd. Město Rtyně v Podkrkonoší, 2007. MK ČR E12906.
4.
Fingerová, Jana: Diplomová práce: Hudební ţivot regionu, historie hudebních škol v Úpici a ve Rtyni v Podkrkonoší. Univerzita Hradec Králové Pedagogická fakulta, 2001.
5.
Kuča, Karel: České, moravské a slezské zvonice. Praha, Libri 1995, str. 27. ISBN 80-901579-7-1.
6.
Nývlt, Antonín: Zápis o vzniku Hudby ve Rtyni. Rtyně v Podkrkonoší, 1948.
7.
Pamětní kniha školy Rtyňské, uloţená v SOkA v Trutnově.
8.
Matriční knihy Rtyně v Podkrkonoší.
9.
Kronika Koletovy hudby.
10.
Pamětní kniha I. rtyňských ochotníků, Závodní klub ROH dramatický obor Rtyně v Podkrkonoší. Pamětní knihy I.a II. rtyňských ochotníků jsou uloţeny v SOkA v Trutnově.
11.
Ročenka SOkA Trutnov: Kafka, Jan: Ochotnické divadlo ve Rtyni v Podkrkonoší. Státní oblastní archiv v Zámrsku, 2006. 1. vyd. 190 str. ISBN 80-902709-6-4.
12.
Koleta, Karel: Zpěvy mého srdce. Rtyně v Podkrkonoší, 1940.
13.
Kronika Města Rtyně v Podkrkonoší, rok 1948.
14.
Vlastivědný sborník krajem A. Jiráska, B. Němcové a bratří Čapků: Rodný kraj. Červený Kostelec, 1999/18.
15.
[Brát, Odon]: pojednání ke stoletému výročí narození Čeňka Kolety. Uloţená na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší, 1976. str. 10.
16.
[Brát, Odon]: úryvek z řeči nad hrobem Čeňka Kolety ze dne 23. června 1967. Celá řeč je uloţená na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší.
17.
Brát, Odon: řeč k hudebníkům hornické hudby. Celá řeč je uloţená je na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší.
55
18.
Hejtmánek Josef, Tlučhoř Zdeněk, Stanislav Nývlt: 120 let Koletovy hornické hudby. Vydal ZK ROH Dolu Zdeněk Nejedlý ve Rtyni v Podkrkonoší, 1984.
19.
Nývlt, Stanislav: Myšlenka a vznik festivalu dechových orchestrů ve Rtyni v Podkrkonoší. Almanach vydaný k 30. festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně. Rtyně v Podkrkonoší 1994.
20.
Kozdera, Svatopluk: Počátky monstrkoncertů Východočeského kraje ve Rtyni v Podkrkonoší. Almanach vydaný k 30. festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně. Rtyně v Podkrkonoší 1994.
56
10. Textové a obrazové přílohy: Seznam skladeb hudebního skladatele Karla Kolety: Podle různých záznamů zkomponoval Karel Koleta 1500 skladeb (v některých dokumentech se uvádí 900 skladeb, vysvětlení viz. kapitola 2.3.). Ucelený seznam nikde neexistuje, proto zde vypíši pouze seznam skladeb, které jsou uloţeny v archivu Koletovy hudby ve Rtyni v Podkrkonoší. Karel Koleta si převáţnou většinu skladeb vydával sám. Na přebalu je vţdy uvedeno: jméno skladby, jméno skladatele, typ skladby ve které je komponována, kdo ji vydal a kde (většinou Karel Koleta, Rtyně v Podkrkonoší, Čechy). U většiny skladeb vydaných ve Rtyni bohuţel chybí rok vydání. Zřídka kdy je rok vydání natištěn, někde je dopsán vlastní rukou Karla Kolety s nějakou poznámkou k interpretaci skladby a někde není napsán vůbec. Seznam jsem zde rozdělil na hudbu dechovou a hudbu smyčcovou. Dále je pak seznam rozdělen na podskupiny: pochody, polky, valčíky a jiné typy skladeb.
Dechová hudba: Dechová hudba, pochody: /č. / Název skladby
/
Typ skladby / Rok vydání / Místo vydání (napsání)/
1.
Jen dál a dál
pochod
1930
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Věrný kamarád
pochod
1930
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Pro čest i slávu
pochod
1930
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Mlád jsi jen jednou
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Švarný plavec
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Do kroku
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
7.
Pozdrav Miletínu
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Slavnostní pochod
pochod
F. J. M . Vlček
9.
K zásluţné práci
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Věrný přítel
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Genius
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
12.
Šormuv pochod
pochod
1937
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Stráţ naší svobody
pochod
1939
Rtyně v Podkrkonoší
57
14.
Revident Jizba
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Věrnost za věrnost
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Inspektor Sochor
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Svornou pílí
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Do zbraně
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
19.
Čechoslováci
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
20.
Na Dobeníně
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
21.
Hajme vţdy pravost
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
22.
Věrni vlasti
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Boleslav, Boleslav
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Nebudem se ţeniti
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Spojenými silami
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Vítání jara
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
27.
Kdyţ jsem k Vám chodíval pochod
Rtyně v Podkrkonoší
28.
Pošťácký pochod
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
29.
Veselé mládí
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
30.
Kratěna
pochod
1939
Rtyně v Podkrkonoší
31.
Vítězné rudé armádě
pochod
1945
Rtyně v Podkrkonoší
V roce 2008 byly díky bývalému dirigentovi Koletovy hudby, Miroslavu Srnovi, pro Koletovu hudbu upraveny u mjr. Jaroslava Šípa, dirigenta Ústřední Hudby Armády ČR, tyto pochody Karla Kolety: 1.
Chaplin
pochod
2008
2.
Horymír
pochod
2008
3.
Mlád jsi jen jednou
pochod
2008
4.
Jará mysl
pochod
2008
5.
Jen dál a dál
pochod
2008
6.
Náš prapor
pochod
2008
7.
Věrný kamarád
pochod
2008
8.
Pro čest i slávu
pochod
2008
9.
Vítání jara
pochod
2008
10.
Šemua
pochod
2008
58
Dechová hudba, polky: 1.
Boţka (slova Vilda Sýkora) polka
1934
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Modré oči
polka
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Českým kráskám
polka
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Perluška
polka
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Přitul se
polka
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Fanuška
polka
Rtyně v Podkrkonoší
7.
U splavu
polka
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Škoda věku mladého
polka
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Blondýnka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Na Děvíně
polka
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Štěstí ve hře
polka
Rtyně v Podkrkonoší
12.
Ty nestačíš
polka
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Zahrajem si polku
polka
Rtyně v Podkrkonoší
14.
Lázeňská kúta
polka
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Pampelišky
polka
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Oluša
polka
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Vesničanka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Rozkošná očka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
19.
Dva havíři
polka
Rtyně v Podkrkonoší
Dechová hudba, valčíky: 1.
Touha po vlasti
valčík
1921
2.
Dívčí ţal
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Věrné srdéčko
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Radoslav
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Sousedský
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Spolu ţivotem
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
7.
Ty o tom víš
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Našim vlastenkám
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Z našeho venkova
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Pro tvoje dobro
valčík- číslovaný
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Duch venkova
valčík- číslovaný
Rtyně v Podkrkonoší
12.
V tanci ţivot
valčík- číslovaný
Rtyně v Podkrkonoší
59
Daruvar
13.
Čím ţivot bez lásky
valčík- koncertní
Rtyně v Podkrkonoší
14.
Na pěkné vyhlídce
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Obří údolí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Přítel z mládí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Ty o tom nevíš?
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
18.
V pohádce lesů
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
19.
Suplent
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
20.
Duhové barvy
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
21.
Z lesní samoty
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
22.
Harmonie duší
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Babička tančí
valčík- sousedský
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Ze Šumavských hvozdů
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Posel jara
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Vzpomínka na mládí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
27.
Tuţby srdce
valčík
Rtyně v podkrkonoší
Dechová hudba, jiné typy skladeb: 1.
Kouzlo lásky
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Jubilejní předehra
ouvertura
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Baníkova láska
Idylka
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Skromná fialinka
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Kamila
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Prodavačka květin
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
7.
Matce k svátku
píseň
8.
Novým světem
ouvertura
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Vzpomínka na Šabac
Idylka
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Zavátý květ
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Eleonora
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
12.
Vojínovo rozloučení
píseň- ozvěna
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Děvče venkova
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
1937
60
Rtyně v Podkrkonoší
Dechová hudba, smuteční pochody a smuteční písně: (Tyto skladby byly vydány v roce 1983 vydavatelstvím Panton Praha) 1.
Spi svůj sen
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
2.
Daleká cesta má
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
3.
Poslední cesta
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
4.
K věčnému spánku
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
5.
Zpěv andělů
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
6.
Věčný spánek
smuteční pochod
1983
Panton, Praha
7.
Adagio
smuteční píseň
1983
Panton, Praha
8.
Chvilka ţalu
smuteční píseň
1983
Panton, Praha
Smyčcová hudba: Pozn.: Kde je u skladeb smyčcové hudby uveden rok 1925, nemusí to vţdy znamenat rok jejich vydání, který u většiny skladeb není uveden. V roce 1925 byly tyto skladby svázány do sešitu v tvrdých deskách, zřejmě pro účely plesových produkcí. Tyto sešity jsou uloţeny v archivu Koletovy hudby ve Rtyni v Podkrkonoší.
Smyčcová hudba, pochody: 1.
Praporčík
pochod
1928
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Svorně vpřed
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Pílí ku zdaru
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
4.
S veselou myslí
pochod
1926
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Branislav
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Boleraz
pochod- Slovenský
Rtyně v Podkrkonoší
7.
Z našich dob
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Naše Slovensko
pochod- Slov. 1925
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Náš poklad
pochod s textem
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Věrná láska
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Česká mysl
pochod
12.
Našim skautům
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Na lavičce
pochod s textem
Rtyně v Podkrkonoší
14.
Do zbraně
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
1925
61
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Pochod ochotníků
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Odchod z Doboje
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Pozdrav z Jestřebí
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Jaroboj
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
19.
U našeho lesíčka
pochod s textem
Rtyně v Podkrkonoší
20.
Proletář
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
21.
Kaglevic
pochod
1921
Daruvar
22.
Vzpomínka na Daruvar
pochod
1921
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Pro Českou krev
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Kukačka, kukala
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Přímo hleď
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Příchod akrobatů
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
27.
Fotbalista
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
28.
Rozvědčík
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
29.
Stráţ naší svobody
pochod
30.
Krakonoš
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
31.
Gentleman
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
32.
Můj domov
pochod s textem
Rtyně v Podkrkonoší
33.
Bohatýr
pochod
1945
Rtyně v Podkrkonoší
34.
Slavoj
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
35.
Falešná láska
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
36.
Úpavan
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
37.
Pozdrav z jihu
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
38.
Našim hasičům
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
39.
V jednom šiku
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
40.
Našim hraničářům
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
41.
Našim skautům
pochod
42.
Dobrovolník
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
43.
Vlastní silou
pochod
Rtyně v Podkrkonoší
44.
Tiše šumí lesy
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
45.
Jarní vody
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
46.
Na dovolenou
pochod
1925
Rtyně v Podkrkonoší
47.
Jubilant
pochod
1928
Rtyně v Podkrkonoší
48.
Modelka
pochod
1946
1925
Rtyně v Podkrkonoší
Rtyně v Podkrkonoší
Rtyně v Podkrkonoší
62
Smyčcová hudba, polky: 1.
Mládí se nevrací
polka
1928
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Pro naše děvčátka
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Na plesu
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Naše vzpomínky
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Při svitu hvězd
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Kávový dýchánek
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
7.
Julinka
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Miluška
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Malá čtveračka
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Jarní nálady
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Daruvarským gospodičnám polka
1921
Rtyně v Podkrkonoší
12.
Večer v dědince
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Pokušitelka
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
14.
Majoránka
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Po starodávnu
polka
16.
Na lesní pěšince
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Nebuď ţárlivou
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Sousedka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
19.
Komtesa
polka
Rtyně v Podkrkonoší
20.
U rybníčka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
21.
První polibek
polka- francouzská
Rtyně v Podkrkonoší
22.
Olga
polka
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Na vycházce
polka
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Na lodičce
polka
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Volenka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Snoubenka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
27.
V přátelském krouţku
polka- koncertní
Rtyně v Podkrkonoší
28.
V stinném loubí
polka
Rtyně v Podkrkonoší
29.
Na venkově
polka
Rtyně v Podkrkonoší
30.
Rozpustilka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
31.
Sedmikráska
polka
Rtyně v Podkrkonoší
32.
Jaruška
polka
Rtyně v Podkrkonoší
33.
Za vlahých večerů
polka
Rtyně v Podkrkonoší
1946
63
Rtyně v Podkrkonoší
34.
Evička
polka
Rtyně v Podkrkonoší
35.
Jasmínový květ
polka
Rtyně v Podkrkonoší
36.
Cestou mezi květy
polka
Rtyně v Podkrkonoší
37.
Na gymnáziu
polka
38.
Na Děvíně
polka
Rtyně v Podkrkonoší
39.
Mládenecké snění
polka
Rtyně v Podkrkonoší
40.
Poslední růţe
polka
Rtyně v Podkrkonoší
41.
Třeba hned
polka
Rtyně v Podkrkonoší
42.
Tánička
polka
Rtyně v Podkrkonoší
43.
Májový večer
polka
Rtyně v Podkrkonoší
44.
S úsměvem na líčku
polka
Rtyně v Podkrkonoší
45.
Po zasněţeném svahu
polka
Rtyně v Podkrkonoší
46.
Ţivotem oklamaná
polka
Rtyně v Podkrkonoší
47.
Kdo hledá najde
polka
Rtyně v Podkrkonoší
48.
Ty a já
polka- koncertní
Rtyně v Podkrkonoší
49.
Černé domino
polka
Rtyně v Podkrkonoší
50.
Posvícenská
polka
Rtyně v Podkrkonoší
51.
Dvě klepny
polka
Rtyně v Podkrkonoší
52.
Po oddechu
polka- fr.
53.
Filosofka
polka
Rtyně v Podkrkonoší
54.
Děvče z cirku
polka
Rtyně v Podkrkonoší
55.
Bedřiška
polka
Rtyně v Podkrkonoší
56.
Kadeřavé děvče
polka
Rtyně v Podkrkonoší
57.
Z květů mladosti
polka
1908
Křeček, Česká Skalice
58.
Jiřinka
polka
1908
Křeček, Česká Skalice
59.
Blaţenka
polka
1908
Hnyk, Jablonec nad Jizerou
60.
Na saních
polka
1908
Hnyk, Jablonec nad Jizerou
61.
Na výsluní
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
62.
Zlaté mládí
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
63.
Jugoslavenka
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
64.
Alenka
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
65.
Při svítání
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
66.
Marta
polka- fr.
1925
Rtyně v Podkrkonoší
67.
Dvě přítelkyně
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
1934
1925
64
1925
Rtyně v Podkrkonoší
Rtyně v Podkrkonoší
68.
Aneţka
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
69.
Pozdní květ
polka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
Smyčcová hudba, valčíky: 1.
Snubní květ
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
2.
Z rodného kraje
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
3.
V zadumání
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Polibek jara
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Porosené květy
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
6.
V něţném obětí
valčík
7.
Večer na sadě
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Z luzných nocí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Kde naleznu štěstí své?
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Luční květy
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
11.
V podzimní noci
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
12.
Tuţby srdce
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Amorek
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
14.
Mé Zdeničce
valčík (od Antonína Nývlta) Rtyně v Podkrkonoší
15.
Citlivá srdce
valčík
1926
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Co mohu Ti více dáti
valčík
1928
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Sen letních nocí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Masopustní nálady
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
19.
Pluh ţivota
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
20.
Snubní květ
valčík- efektní
Rtyně v Podkrkonoší
21.
V bouři a klidu
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
22.
Ve vzpomínkách
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Na přivítanou
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Ta láska, jak blaţí
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Dvě bledulky
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Z ratibořického údolí
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
27.
Srdečné přání
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
28.
V ovzduší jara
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
29.
Čarovné oči
valčík
30.
Květ mateřídoušky
valčík
1924
Rtyně v Podkrkonoší
Rtyně v Podkrkonoší 1925
65
Rtyně v Podkrkonoší
31.
Daruvarské pomněnky
valčík
1921
Rtyně v Podkrkonoší
32.
Z lázeňského ovzduší
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
33.
Naše přástky
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
34.
S jarem kvete i láska
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
35.
Novoroční přání
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
36.
V měsíční noci
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
37.
V radosti a ţalu
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
38.
Matčina láska
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
39.
V útulném domku
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
40.
Šlechetné srdce
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
41.
Čím ţivot bez lásky
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
42.
Blahé chvíle
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
43.
Herecká krev
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
44.
Jubilant
valčík
1928
Rtyně v Podkrkonoší
45.
U rodného krbu
valčík
1933
Rtyně v Podkrkonoší
46.
V roztouţení
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
47.
Sen letních nocí
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
48.
Fenilleton
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
49.
Ušlechtilé duše
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
50.
U staré lípy
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
51.
Zpěvem k srdci
valčík
1926
Rtyně v Podkrkonoší
52.
Láska a něţnost
valčík
1931
Rtyně v Podkrkonoší
53.
V lepším světě
valčík
1926
Rtyně v Podkrkonoší
54.
Proč tuţíš
valčík
55.
První randíčko
valčík
56.
Letěli holuby
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
57.
Můj sen
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
58.
Večerní zvony
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
59.
Podkrkonošský kraj
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
60.
Na paloučku
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
61.
Zimní perla
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
62.
Na břehu Neţárky
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
63.
Šumavské lesy
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
64.
Z mého ţivota
valčík
Rtyně v Podkrkonoší 1936
1946
66
Rtyně v Podkrkonoší
Rtyně v Podkrkonoší
65.
Miluj mne
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
66.
Večerní zvony
valčík
Rtyně v Podkrkonoší
67.
Květy otčiny
valčík
1946
Rtyně v Podkrkonoší
68.
Kde potok Lučinou
valčík
1907
Jablonec nad Jizerou
69.
Rozkvět jara
valčík
1908
Křeček, Česká Skalice
70.
Věřím v tebe
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
71.
Čas lásky
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
72.
Jako v pohádce
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
73.
Z lesní samoty
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
74.
Ze starých časů
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
75.
Ţivot bez lásky?
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
76.
Dcerám české vlasti
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
77.
V předtuše jara
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
78.
Pohádkou jara
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
79.
Zmařené naděje
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
80.
Zlatý prstýnek
valčík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
Smyčcová hudba, jiné typy skladeb: 1.
Proč teskno v mojí duši
zastaveníčko
Rtyně v Podkrkonoší
2.
V jaru ţivota
gavotta
Rtyně v Podkrkonoší
3.
Zvuky otčiny
směs písní
Rtyně v Podkrkonoší
4.
Vţdy upřímně
mazurka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
5.
Proč spěcháš?
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
6.
Na útěku
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
7,.
Tajemné zvonky
mazurka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
8.
Důvěrné chvíle
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
9.
Trochu štěstí
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
10.
Blesk
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
11.
Perlička
mazurka
12.
Na odletu
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
13.
Buďme si upřímní
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
14.
To zelené vyloţení
pochodová píseň
Rtyně v Podkrkonoší
15.
Z lesního zátiší
třasák
Rtyně v Podkrkonoší
16.
Tebe, jen miluji
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
1926
67
Rtyně v Podkrkonoší
17.
Šotek
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
18.
Marcela
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
19.
S větrem o závod
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
20.
Modré chrpy
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
21.
Přes hory, roviny
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
22.
S chutí do tance
mazurka
Rtyně v Podkrkonoší
23.
Netopýr
kvapík
Rtyně v Podkrkonoší
24.
Na Balkáně
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
25.
Bumbrlíček
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
26.
Kdo z nás dřív?
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
27.
Na prázdninách
mazurka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
28.
Ţíti a milovati
mazurka
1925
Rtyně v Podkrkonoší
29.
Kolibřík
kvapík
1925
Rtyně v Podkrkonoší
Text valčíkové písně „Kde potok lučinou“ (hudba i text Karel Koleta) 1.
Kde potok lučinou pospíchá do lesa, tam srdce táhne mě, v radosti zaplesá. Tam jsem já chodíval, Andulku vodíval, za krásných večerů jí v oči hledíval.
Ref.:
Ó, byl to krásný sen, Bohuţel krátký jen. Kéţ navrátí se mi Ty doby večerní.
2.
Andulko má milá, proč jsi mě šálila? Neměl jsem k vám chodit, ani s tebou mluvit. Tys mě svojí lásku věrně slibovala, Nemyslel jsem, ţe bys ty mě oklamala.
68
Ref.
Ó, byl to krásný sen, bohuţel krátký jen. Kéţ navrátí se mi Ty doby večerní.
3.
Však musím tobě přát štěstí, má Andulko, Jiţ více nebudu klepat na okénko. Přiloudí se jiný, tobě snad víc milí A zlíbá nastokrát ten tvůj ret spanilí.
Ref.:
Pak vzpomeneš si na mě, aţ líbat tě bude a uroň slzičku daruj mu kytičku.
4.
Kdyţ minul lásky sen, já vyšel jsem si ven. Zašel jsem v háječek, kde zpíval slavíček. Však kdo se sem blíţí- smutně se rozhlíţí? Já poznal ubohou, Andulku ztrápenou.
Ref.
Teď na ten krásný den vzpomíná kaţdý den, a na ten lásky čas: kéţ navrátí se zas.
5.
Kdyţ mě uhlídala, do pláče se dala, Odpusť mi Pepíčku, co jsem učinila. Já jsem jí ubohou do své náruče vzal, Pan farář nás oba, u oltáře oddal.
Ref.
Pak jsme šťastně ţili, spolu vzpomínali, ten krásný lásky čas, ţe se nám vrátí zas.
69
Pojednání Odona Bráta ke krizi hudby v padesátých letech po odchodu Čeňka Kolety v roce 1956: „Váţení kolegové. Dovolte abych k dnešní velmi trapné situaci. Která se vyvinula odchodem našeho kapelníka projevil Vám několik slov. Předem Vás prosím abyste tato slova nebrali jako obhajobu našeho kapelníka. Chápu, ţe zaslouţený věk 79 roků zasluhuje jiţ odpočinku, avšak nemohu se ztotoţnit se způsobem provedení jeho odchodu. Znám ho osobně 25 roků a věřte, ţe za tuto dobu neslyšel jsem od něho nikdy pomluvu, nebo nenávist vůči některým kolegům, vţdy raději všechny sporné věci řešil smířlivě- v dobrém. A i dnes, kdy k podání resignace byl přinucen mimořádnými okolnostmi, neprojevil nenávist vůči naší hudbě a příkoří, ţe v poslední době byl jiţ opomíjen trpělivě, ovšem s bolestí v srdci snášel. Přišel mezi nás při pohřbu pí. Nývltové, přišel se podívat i na náš koncert v neděli- avšak málo z nás se k němu hlásilo, kdo z nás ho v době od jeho resignace pomalu 2 měsíců k němu přišel na návštěvu- nikdo, straníme se ho, ač dříve jsme mu projevovali přátelství- věřte připadá mě to jako bychom se ho stranili, jako vyřazeného člověka z lidské společnosti. A přec vzpomeňme, co práce pro náš sbor vykonal. Vy starší obzvláště se pamatujete co not se na opisoval pro hudbu zdarma a i v době, kdy odměna za opisování mu byla přiznána, neúčtoval všechno. Vzpomeňme těch kulturních akcí- on nechyběl na ţádné častokráte i nemocen avšak vţdy stál na svém místě. Vzpomeňme, ţe jeho zásluhou bylo, ţe svému bratru Karlovi dal potřebné vzdělání, kdyţ začal přímý boj o jeho existenci, boj o skývu chleba- toho so byl bratr, náš kapelník vědom a nebýti jeho nemohl by Karel Koleta dáti našemu národu tolik lidové tvorby. On ho učil psát a číst, tomu krásnému hudebnímu umění on má podíl na jeho popularitě v hudebním světě. I podle jeho jména byla naše hudba hodně známá. Váţení kolegové, tato slova nepronáším jen na adresu našeho kapelníka, avšak mám zřeteli Vás všechny starší hudebníky, kteří jste se všichni zaslouţili o rozkvět hudby. Především cením vysoko práci našeho kolegy Špicara, který tak aktivně pracoval o rozkvět naší hudby a jehoţ práce nabyla dostatečně odměněna- ale vidím a lituji, ţe se všemi těmito pracovníky a kolegy, kdyţ dochází jejich stáří se loučíme teprve nad rakví- pak teprve pronášíme plamenná slova a nesnaţíme se uctít jejich práci, dokud jsou mezi námi- kolegové to je příliš sobecké nelidské. Nedovedeme ani oceniti práci našich kolegů, kteří k nám dojíţdějí ze vzdáleného okolí, nedovedeme si uvědomovati co lásky k hudbě projevují ztrátou času na cestách.
70
Ţe idealismus z lidské společnosti mizí a nastává materialismus to je denní úkaz, avšak mezi námi v naší muzikantské rodině přece by tento neblahý zjev neměl by býti patrný. Vţdyť hudbu pěstujeme jako ušlechtilou zábavu, jí šlechtit máme náš cit a lásku jeden k druhému. A proto proč má dojíti nyní k rozchodu a naším kapelníkem ve hněvu? Při jeho třicetiletém jubileu jsme mu přáli, aby ještě dlouhá léta byl nám zachován a aby láska a kolegialita mezi členstvem byla trvale zachována. A nyní po odstupu dalších 20 let jiţ si pomalu ani nepřejeme aby mezi nás přišel. Na dnešní schůzi nebyl jsem ani poměřen abych jeho i jeho syny pozval mezi nás- kolegové to jest opravdu příliš tvrdé. Vidím, ţe těţko dnes překlenout nyní oţehavou věc- chápu, ţe na jedné straně je nutno sjednávat náhradu vzhledem k jeho pokročilému věku, avšak takovýmto způsobem přece nečekal jsem nikdy ţe se s ním rozloučíme- ţe takto v nedorozumění odejde z našeho středu. Vidím, ţe podobným způsobem nastane jednou rozloučení i s ostatními staršími kolegy ţe i oni nedojdou za ţiva uznání za jejich práci nejen pro rozkvět naší hudby ale i pro kulturní ţivot naší obce a našeho národa. Podobného výsledku se dočkal i náš Karel Koleta. Dovolte, abych Vám přečetl část jeho literární zpovědi. Toto rozjímání psal a mě předal 3. srpna 1940 s ţádostí o ponechání pro historii naší hudby- mimo jiné píše: ........ (tato část v text chybí) A právě tato slova dnes aplikuji na odchod našeho kapelníka- i on zešedivěl a i jemu se vkrádá hořká slza do očí. Kolegové odpusťte a nehněvejte se, ţe pouţívám sentimentality v této chvíli, kdy je třeba naše těleso uchovat ve stálé formě, neboť jedině tak práce našeho kapelníka bude stále ţivá, jedině při zachování popularity a dobré její výkonnosti, bude v paměti uchováno i jméno jeho, avšak buďme si vţdy vědomi, ţe za vším máme viděti také člověka- člověk cítícího. Proto Vás prosím, buďme jako zářným příkladem lidské společnosti, buďme jako muzikantská rodina a ne jen jako tovaryši a učedníci muzikantské ţivnosti, kterým vţdy se zaplatí nejsme jiţ ničím povinováni a které kdyţ jejich síly dojdou odkopneme. Tak bychom se špatně zapsali v historii hudebního ţivota- nedopusťme, aby podobné zpověď jako je Karla Kolety byla psána ostatními našimi kolegy- buďme příkladem dalším generacím ve vzájemné lásce a spolupráce ppro kulturní povznesení naší lidové hudby.“
Odon Brát 1956
(Originál tohoto přepisu je uloţen na Městském úřadě ve Rtyni v Podkrkonoší)
71
Seznam členů Koletovy hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší k dubnu roku 2010: kapelník
Tlučhoř Zdeněk,
flétny
Kadlecová Dagmar, Veverková Kateřina, Šotolová Petra,
hoboj
Višňáková Denisa, Molinger Jan,
klarinet
Hejna Josef, Ilchman Pavel, Janáček Adam, Ilchman Petr, Zavřelová Eliška, Janků Monika, Pavlová Alena,
saxofon
Charitonov Vladimír, Šrůtek Jaroslav, Hejčl Martin, Máchová Tereza, Beránek Jakub, Hofmanová Veronika, Fišerová Monika,
lesní roh
Trachta Miroslav, Vlček Petr, Rejchrt Martin, Lukášek Jiří, Macek Petr, Suchánková Jana, Nývlt David, Kadlecová Yveta,
křídlovka
Nováček Josef, Hofman Jiří, Kriegel Martin, Koleta Miloš, Křesťan Karel, Rejdák Jaroslav,
baryton
Portych Zdeněk, Rudolf Jiří,
tenor
Gabriel Vojtěch, Forman Jan,
trubka
Hofman Jan, Vlček Michal, Veverka Luboš, Ţák Vítězslav, Nývlt Josef, Mičola Tomáš,
pozoun
Urban Josef, Kratochvíl Pavel, Vlček Jan, Procházka Marek, Řehák Pavel, Rudolf Jiří,
tuba
Drapač Vlastimil, Krause Jan, Novotný Jan, Jenka Jiří, Veselý Aleš,
klávesy
Möglichová Kamila, Pichová Jiřina,
72
kytara
Urban Radim,
bas kytara
Týfa Michal,
bicí
Presse Stanislav, Presse Stanislav ml., Kult Václav, Ševců Oldřich, Hylena Petr, Rudolf Jiří, Dřevecký Jakub,
zpěv
Seidlová Vlasta, Hofman Jiří, Matoušková Eva, Kitlerová Iva, Labík David,
73
Programy Monstrkoncertů a seznam zúčastněných orchestrů Protoţe se mi nepodařilo dohledat programy všech Monstrkoncertů od roku 1960, vypíši zde ucelený seznam pouze od roku 1994 (od 30. jubilejního festivalu) do roku 2009 (do 45. festivalu dechových orchestrů Koletova Rtyně). Seznam obsahuje názvy zúčastněných orchestrů a programy jednotlivých ročníků Monstrkoncertu.
30. jubilejní festival 28.- 29. 5.1994 Zúčastněné orchestry: ZUŠ Úpice, ZUŠ Hradec Králové, Červený Kostelec, Ústí Nad Orlicí, Lanškroun, Chrudim, Městská hudba Hradec Králové, Kmochova hudba Kolín, Koletova hudba, Bundesmusickapelle Scheffau (Rakousko),
Program monstrkoncertu: 1.
B. Smetana
Polka a finále
dir. St. Horák
2.
L Janáček
Čeledenský
dir. J. Zeman
3.
A. Dvořák
Polonéze Es dur
dir. J. Tomášek
4.
J. Praveček
Krkonošská romance
dir. J.Maršík zpěv: L. Nováková, J. Kosina
5.
B. Hajdušek
Na kmínku
dir. B. Hajdušek
6.
Franc. lidová
Valčík lásky
dir. Ing.. L. Slavětínský zpěv: I. Broţová
7.
úpr. Mir. Císař
Písničky K. Kolety
dir. M. Císař zpěv: J. Kollertová, V. Fialová, P.Krista
8.
J. Dufek
Nokturno pro Tebe
dir. M. Srna solo J. Kubina
9.
E. Zámečník
Veselí trubači
dir. E. Zámečník
10.
F. Kmoch
Česká muzika
dir. Orch. Scheffau Všichni zpěváci + maţoretky
74
31. Festival 28.- 29.5.1995 Zúčastněné orchestry: DO města Hradec Králové, Městská hudba Červený Kostelec, Městská hudba Ústí nad Orlicí, Dechová hudba Machov, Krkonošská hudba Jablonec nad Jizerou, DO města Kybartai- Litva, Krojovaná dech. hudba “Šarovec“ z Hluku, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
A. Aust
Ve sdruţení je síla
dir. Dr. J. Tomášek
2.
J. Fučík
Marinarella (předehra)
dir. O. Kůţel
3.
Fr. Kmoch
Na stříbropěnném Labi
dir. ing. L. Slavětínský
4.
F.M. Hilmar Esmeralda
dir. M . Císař
5.
R. Piskáček
dir. j. Maršík,
Tuláská píseň
zpěv: Ivan Trnka 6.
V. Vačkář
Vzpomínka na Zbiroh
dir. St. Horák sólo: V. Mejvald, L. Vincenc,
7
J. Poncar
Ten večer májový
dir. O. Rousek zpěv: J. Kollertová, V. Fialová,
8.
K. Koleta
Nech něco pro nás
dir. J. Volf, sólo J. Nováček
9.
K. Vacek
Hej paní mámo!
dir. K. Vacek zpěv I. Trnka, I. Broţová
10.
K. Hašler
Do pochodu s K. Hašlerem
dir. Zd. Tlučhoř
32. Festival 25.- 26. 5 1996 Zúčastněné orchestry: Krkonošská dechovka z Jablonce nad Jizerou, “Novoměšťanka“ z Ostroţské Nové Vsi, MH Červený Kostelec, Koletova hudba, MH Ústí nad Orlicí, Podnikový dech. orch. ŠKODA Mladá Boleslav, Musikkapelle Feldthurns Südtirol- Italy,
75
Program monstrkoncertu: 1.
J. Čermák
Břetislav (pochod)
dir. A. Herman
2.
B. Smetana
Valčíky
dir. J. Maršík
3.
J. Praveček
Krkonošská romance
dir. L. Slavětínský zpěv: L. Nováková, J. Kosina,
4.
J. Flégl
Polonéza Hořicka
dir. J. Tomášek
5.
O. Kůţel
První kroky (sólo pozouny) dir. O. Kůţel
6.
F. Uhlíř
K dobré náladě (sólo 4. klar.) dir. F. Uhlíř
7.
J. Marčík
Proč a nač
dir. J. Maršík
8.
J. Andrejs
Potštejnská serenáda
dir. L. Hanuš
9.
B. Erben
Kvete len
dir. K. Vacek, zpěv J. Benešová
10.
K. Koleta
Jen ţádné loučení
dir. J. Ulrich
11.
A. Nývlt
Melodie A. Nývlta
dir. Z. Tlučhoř, zpěv P. Krista
12.
O. Kolman
Přátelská
dir. Südtirol- Italy
13.
F. Kotásek
Vám přátelé
dir. M. Císař
14.
K. Vacek
Zůstaň tu s námi
dir. K. Vacek ml. zpěv všichni + maţoretky
33. Festival 31. 5- 1.6 1997 Zúčastněné orchestry: Ţesťový soubor ZUŠ Náchod, První východočeská stabilní dechovka Hradec Králové, Malá dechová hudba Sebranka- Benešov, Koletova hornická hudba, Městská hudba Bjelovar (Chorvatsko), Program monstrkoncertu: 1.
A. Dvořák
Slavnostní pochod
dir. J. Zeman
2.
B. Smetana
Skřivánčí píseň
dir. dr. J. Tomášek
3.
J. Praveček
Libuška
dir. Mgr. St. Horák
4.
J. Volf
Zdar festivalu
dir. J. Volf
76
5.
J. Dufek
Slabikář
dir. ing. L. Slavětínský
6.
V Studnička
Píseň vycházejícího slunce
dir. V. Studnička
7.
J. Maršík
Zapomeň lásko má
dir. J. Maršík
8.
K. Koleta
Čtveračka
dir. Z. Tlučhoř
9.
K. Vacek
Hlasatel
dir. F. Geček
10.
J. Poncar
Přes dvě vesnice
dir. J. Molinger
11.
J. Vejvoda
Kde jsi mé mládí
dir. M. Vejvodová
12.
K. Vacek
Zůstaň tu s námi
dir. K. Vacek
13.
J. Vejvoda
Ještě tu poslední
dir. L. Merta
34. Festival 30. 5- 31. 5 1998 Zúčastněné orchestry: Dechový orch. Města Hradec Králové, Dech. orch. města Ústí nad Orlicí, Spojené městské hudby Červený Kostelec a Náchod, Koletova hudba, Dechový orch. města Ostravy, Dech. orch. Bautzen- SRN, Program monstrkoncertu: 1.
Jindřich Praveček
Země milovaná
dir. J. Maršík
2.
Johann Strauss
Císařský valčík
dir. J. Tomášek
3.
B. Smetana
Prodaná nevěsta- duet Kecela a Jeníka
dir. L. Slavětínský, zpěv: David Špaňhel, David Rakoncaj 4.
A. Dvořák
Humoreska
dir. L. Petithanová
5.
J. Volf
Rebel
dir. M. Císař
6.
P. Hapka
Hudba pro fontánu
dir. L. Moţná
7.
K. Koleta
Na závodní dráze
dir. Zdeněk Philip
8.
A. L. Weber
Má se mlčet
dir. Zd. Tlučhoř zpěv: J. Vlachová, P. Krista,
9.
Jar. Zeman
Pozdrav pozounů
dir. K. Bria
10.
arr. E. Kudelásek
Vacek- Poncar- Vejvoda
dir. K. Vacek
11.
K. Vacek
Zůstaň tu s námi
dir. M, Hauschild
77
35. Festival 29. 5- 30. 5 1999 Zúčastněné orchestry: Dechový orchestr ZUŠ Hronov, Mládeţnický orchestr ZUŠ Náchod, Dechový orchestr Krakonoška Trutnov, Beskydská kapela, Program monstrkoncertu: 1.
K. Koleta
Kyzivát
dir. Zd. Tlučhoř
2.
J. Praveček
Rodný kraj
dir. J. Maršík
3.
E. Kálmán
Čardášová princezna
dir. O. Kůţel
4.
E. Zámečník
Překonej sám sebe
dir. autor
5.
J. Dufek
Praţská polka
dir. L. Hanuš
6.
V. Studnička
Hajdy, hajdy
dir. M. Císař
7.
J. Andrejs
Trumpetová sonatína
dir. L. Slavětínský
8.
K. Svoboda
Jsi můj pán
dir. Mgr. St. Horák
9.
J. Zeman
Pozdrav sólistů
dir. autor
10.
K. Vacek
Panenko modrooká
dir. J. Vlček
11.
K. Vacek
Cikánka
dir. K. Vacek
12.
K. Vacek
Šumařinka
dir. K. Vacek
13.
J. Vejvoda
Škoda lásky
dir. L. Petithanová
36. festival 27. - 28.5 2000 Zúčastněné orchestry: Dechový orch. Bautzen- SRN, Městský dechový orch. Kopřivnice, Dechový orch. ZUŠ Hradec Králové, Koletova hudba,
Program monstrkoncertu: 1.
J. Praveček
Koncertní polonéza
dir. J. Maršík
2.
E. Zámečník
Ozvěny tance
dir. St. Horák
3.
O. Nedbal
Slyšte jen
dir. A. Hrnčířek
4.
J. Brabec
Modlitba pro Martu
dir. L. Petithanová
78
zpěv: I. Broţová 5.
J. Zeman
Šťastný let
dir. autor
6.
O. Kůţel
První kroky
dir. autor
7.
K. Vacek
12 x Vacek
dir. K. Vacek zpěv: I. Broţová, J. Oplt
8.
F. Kmoch
Česká muzika
dir. Zd. Tlučhoř
37. Festival 26. - 27. 5 2001 Zúčastněné orchestry: Dechový orchestr Jelcz- Laskowice (Polsko), Dechový orchestr Koprivnicki Ivanec (Chorvatsko), Dechový orch. města Hradec Králové Dechový orch. města Ústí nad Orlicí, Dechový orch. ZUŠ Jeseník, Koletova hudba ze Ryzně v Podkrkonoší. Program monstrkoncertu: 1.
A. Nývlt
Kapitán Římek
dir. Zd.Tlučhoř
2.
J. Andrejs
Východočeský tanec
dir. J. Maršík
3.
J. Jeţek
Bugatti step
dir. V. Vraňovský sólo klarinety ZUŠ Jeseník
4.
K. Koleta
Jen ţádné loučení
dir. M. Císař
5.
K. Vacek- arr. A. Mikulka Směs polek K. Vacka dir. K. Vacek
6.
O. Petr
Cirkus Renz
dir. J. Tomášek sólo xylofon: S. Presse
7.
J. Zeman
Zátavská polka
dir. J. Zeman
8.
J. Praveček
Země milovaná
dir. St. Horák
9.
J. Fučík
Florentinský pochod
10.
J. Janovec
Vjezd Gladiátorů
dir. V. Hybš
Hezky od podlahy
dir. L. Slavětínský
79
38. Festival 25. – 26. 5 2002 Zúčastněné orchestry: Blaskapelle Jantar (Švýcarsko), Městská dechová hudba Červený Kostelec, Velký dechový orchestr Kolín, Dechový orchestr ZUŠ Hradec Králové, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
J. Maršík
Festivalový pochod
dir. J. Maršík
2.
J. Praveček
Maminčina pohádka
dir. J. Maršík
3.
O. Nedbal
Árie diplomata
dir. P. Stříška zpěv: Michal Horáček
4.
V. Trojan
Píseň slavíka
dir. M. Srna sólo soprán saxofon: Vl. Charitinov
5.
K. Koleta
Za vestu, za kabát
dir. Zd. Tlučhoř
6.
J. Zeman
Jubilejní (Myslivecká polka)
dir. autor
7.
E. Kudelásek Con bravura
dir. O. Kůţel
8.
J. Dufek
dir. M. Císař
9.
E. Kudelásek Vacek- Poncar-Vejvoda
dir. P. Stříška
10.
B. Smišovský Měšťanská hospůdka
dir. M. Všetula
11.
F. Kmoch
dir. T. Wegmüller
Dobrý přítel čas
Česká muzika
39. Festival 31. 5 - 1. 6 2003 Zúčastněné orchestry: Hasičská hudba ze Skutče, Mestský dychový orchester Trenčín, Orchestr KWK Bielsziwice (Ruda Slaska- Polsko), Dechový orchestr ZUŠ Fr. Kmocha Kolín, AF Bras Band Letohrad, Dechový orchestr města Hradec Králové, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
J. Fučík
Zvuky fanfár
dir. J. Maršík
2.
J. Praveček
Koupím já si
dir. St. Horák zpěv: M. Horáček
80
3.
J. Zeman
Pozdrav z jihu
dir. J. Zeman
4.
J. Brejšek
Píseň pro trubku
dir. autor trubka sólo: J. Rejdák
5.
K. Koleta
Kukačka- pochod
dir. Z. Tlučhoř
6.
P. Staněk
Amen
dir. J. Pilný
7.
S. Leva
Já chci být jen svá
dir. V. Béreš zpěv: I. Kitlerová
8.
K. Pádivý
Mutěnická polka
dir. J, Kala
9.
K. Hulák
Brněnská
dir. L. Slavětínský
10.
J. Volf
Cirkus Humberto
dir. autor sólo xylofon: St. Presse st.
11.
V. Hybš
O muzikantech
dir. autor Zpěv: Vl. Sajdlová, J. Hofman
12.
Fr. Kmoch
Můj koníček
dir. J. Šťastný
40. Jubilejní Festival 28. – 30. 5 2004 Zúčastněné orchestry: Dechový orchestr ZUŠ Roudnice nad Labem, Městská dechová hudba Červený kostelec, Městská hudba Fr. Kmocha Kolín, Musikkapelle Scheffau- TirolAustria, Městský dechový orchestr Kopřivnice, Musikkapelle Feldthurns- Südtirol- Italien, Podnikový dech. orchestr Škoda Auto Mladá Boleslav, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
A. Dvořák
Slavnostní pochod
dir. J. Brejšek
2.
O. Nedbal
Árie diplomata
dir. L. Moţná
3.
J. Andrejs
Trumpetová sonatina v rytmu
dir. J. Maršík
sólo trubky z Koletovy hudby 4.
J. Praveček
Krkonošská romance
dir. K. Bria
5.
R. Hofer
Marsch der Jugend
dir. H. Ordner
6.
F. Kmoch
Na Motoru
dir. I. Fišer
7.
R. Schumann
8.
L. Janáček
Snění
dir. R. Fleissig
Silnice – z Moravských tanců
81
dir. L. Hanuš
9.
J. Celba
Večerníček
dir. A. Hrnčárek
sólo v převleku Křemílka a Vochomůrky: J. Hofman, J. Rejdák 10.
K. Koleta
Melodie Karla Kolety
11.
K. Hašler – arr. V. Hybš
12.
Fr. Kmoch
dir. Z. Tlučhoř
Česká písnička
dir. V. Hybš
Česká muzika
dir. E. Gamper
41. Festival 28. - 29. 5 2005 Zúčastněné orchestry: Velký dechový orchestr města Zlína, Dechový orchestr města Hradec Králové, Dechový orchestr mladých Chlumec nad Cidlinou, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
J. Praveček
Dynamic- pochod
dir. P. Rašek
2.
K. Koleta
Touha po Vlasti
dir. M. Srna
3.
B. Smetana
Árie Jeníka a Kecala
dir. J. Maršík
4.
J. Fučík
Starý bručoun
dir. K. Bělohoubek sólo fagot: F. Komárek
5.
B. Hajdušek Směs hornických písní
dir. E. Zámečník
6.
J. Fišeka
Rozmarná
dir. Z. Tlučhoř
7.
A. Menken
Chraň Bůh ty bídné
dir. Zd. Möglich
8.
K. Komzák
Útokem – kvapík
dir. J. Zeman
9.
E. Parma
Třešňové květy
dir. J. Bílý
10.
J. Brejšek
Promenádní valčík
dir. autor
11.
K. Valdauf
Věřím – tango
dir. M. Kotala
12.
A. Mikulka
Hudbu hrajem veselou
dir. St. Horák
13.
K. Hašler- arr. V. Hybš
Hašler ve Rtyni
dir. V. Hybš
42. Festival 27. – 28. 5 2006 Zúčastněné orchestry: Dechový orchestr ZUŠ Jeseník, Koletova hudba, Krojovaná dechová hudba “Šohajka“ z Dolních Bojanovic, Posádková hudba Hradec Králové,
82
Program monstrkoncertu: 1.
V. Hybš
Slavné basfigury
dir. V. Hybš
2.
G. Verdi
Přípitkový valčík
dir. J. Maršík zpěv: E. Matoušková, M. Horáček
3.
M. Krebs
Operetní směs
dir. kpt. J. Lexa
4.
J. Jeţek
Ţivot je jen náhoda
dir. Zd. Tlučhoř zpěv: V. Seidlová
5.
M. Krebs
Směs českých hitů
dir. R. Czuczor
6.
K. Svoboda
Nechte zvony znít
dir. M. Srna zpěv: I. Kitlerová
7.
A. Nývlt
Kapitán Římek
dir. T. Uhlíř
43. Festival 26. – 27. 5 2007 Zúčastněné orchestry: Dechový orchestr ZUŠ Police nad Metují, Dechový orchestr mladých Chlumec nad Cidlinou, Malá dechová hudba Křídlovanka, Dechový orchestr města Hradec Králové, Koletova hudba, Program monstrkoncertu: 1.
A. Nývlt
Směs melodii A. Nývlta
dir. Zd. Tlučhoř
2.
K. Koleta
Zapomeň lásko má
dir. M. Srna
3.
K. Koleta
Boţka
dir. J. Molinger
4.
J. Fišera
Havíři
dir. P. Rašek
5.
K. Vacek
Cikánka
dir. J. Maršík
6.
K. Vacek
Bříza zelená
dir. L. Slavětínský
7.
J. Poncar
Zvonky v Loretě
dir. Lubor Bořek
8.
J. Poncar
Modrá kukadla
dir. Zd. Tlučhoř
9.
A. Borovička Vyhrávala kapela
dir. J. Maršík
10.
J. Vejvoda
Zbraslavská
dir. M. Srna
11.
J. Vejvoda
Škoda lásky
dir. J. Molinger
83
44. Festival 31. 5 – 1. 6 2008 Zúčastněné orchestry: Bundeskapelle St. Johann in Tirol (Rakousko), Kmochova hudba z Kolína, AF Brass Band Letohrad, Koletova hornická hudba Rtyně v Pokrkonoší, Program monstrkoncertu: 1.
Tyrolský pochod
Dem Land Tirol die Treue
dir. H. Ordner
2.
F. Kmoch
Romance pro křídlovku
dir. P. Stříška
sólo: J. Stříška (kř.), L. Klouček (ten.) 3.
A. Mikulka
Melodie Karla Hašlera
dir. Z. Tlučhoř
zpěv: V. Seidlová, J. Hofman 4.
J. Dufek
Tobě Praho
dir. M. Císař zpěv: J. Hofman
5.
K. Koleta
Kyzivát
dir. F.Hrdý
6.
J. Poncar
Zvonky v Loretě
dir. J. Pilný
7.
J. Vejvoda
Zbraslavská
dir. O. Kůţel zpěv: R. Vrbický, J. Vanc
8.
J. Maršík
Zapomeň lásko má
dir. autor zpěv: V. Seidlová, J. Hofman
9.
K. Vacek
Zůstaň tu s námi
dir. M. Srna zpěv: sólisté všech orchestrů
45. Jubilejní Festival 30. – 31. 5 2009 Zúčastněné orchestry: Podnikový dechový orchestr Škoda Auto Mladá Boleslav, Dechový orchestr města Hradec Králové, Dechový orchestr ZUŠ J. L. Dusíka Čáslav, Koletova hornická hudba Rtyně v Podkrkonoší, Program monstrkoncertu: 1.
J. Volf
Zdar festivalu
dir. autor
2.
F. Kmoch
Na stříbropěnném Labi
dir. J. Maršík
84
3.
J. Fišera
Havíři
dir. M. Srna
4.
K. Koleta
Náš prapor
dir. Z. Tlučhoř
5.
E. Zámečník Ozvěny tance
dir. Karel Bria
6.
J. Praveček
Maminčina pohádka
dir. St. Horák
7.
J. Zeman
Muzikantům
dir. autor
8.
P. Staněk
Marine Majoretten
dir. Z. Lauterbach
9.
O. Kůţel
Beguine pro trubky
dir. autor sólo: E. Kubiš, M. Kobylka (trubky)
10.
B. Erben
Kvete len
dir. L. Moţná zpěv: T. Moravcová, J. Zubák
11.
arr. M. Císař Melodie Antonína Nývlta
dir. M. Císař zpěv: V Seidlová, J. Hofman
12.
J. Vejvoda
Škoda lásky
dir. Z. Tlučhoř zpěv: sólisté všech orchestrů
85
Obrazové přílohy: Karel Koleta: č. 1 – 4:
86
č.2 – 3: Karel Koleta, památník Zpěvy mého srdce s ukázkou písně Kde potok lučinou:
č. 3 – 4: Titulní strana partitury operety Námluvy z inserátu a z ní píseň Sluníčko:
87
č. 5: První strana partitury vánoční hry se zpěvy Vánoce malého hraničáře, slova Břetislava Kavana zhudebnil Karel Koleta:
č. 6: Fotografie hudby z koncertu 13. dubna 1930 k poctě hudebního skladatele Karla Kolety:
88
č. 7: Plakát s programem z koncertu k poctě hudebního skladatele Karla Kolety:
č. 8: Ţákyně houslové školy v době vedení Karla Kolety, fotografie z 10. června 1917:
89
Čeněk Koleta: č. 9 – 10:
č. 11: Čeněk Koleta při dirigování Hornické hudby na fotbalovém hřišti ve Rtyni v Podkrkonoší kolem roku 1960:
90
č. 12: Čeněk Koleta (uprostřed) před domem svého bratra Karla, při odhalování pamětní desky v roce 1965:
č. 13: Pamětní deska zavěšená do omítky domu č.p. 360 ve Rtyni v Podkrkonoší, kde Karel Koleta bydlel od roku 1917 do roku 1948:
91
č. 14: Fotografie rodiny Koletových (Čeněk- druhý sedící zleva, Karel- čtvrtý sedící zleva):
92
Koletova Hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší: č. 15: Nejstarší dochovaná fotografie Hornické hudby ze Rtyně z roku 1896:
č. 16: Fotografie smyčcového orchestru Hornické hudby ze Rtyně z roku 1910, dirigentem je Čeněk Koleta, Karel Koleta sedí na pozici koncertního mistra:
93
č. 17: Fotografie Hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší z roku 1929:
Slavní hosté Koletovy hornické hudby: č. 18 - 19: Hostem smyčcové orchestru Hornické hudby v roce 1933 byla houslistka Mariana Tainerová a v roce 1934 houslista Karel Hršel:
94
č. 20 - 21: Hostem hudby v roce 1939 byla koloraturní pěvkyně Marie Vojtková – Paříková a v roce 1940 pěvkyně Jarmila Bičišťová:
č. 21: Hostem smyčcového orchestru v roce 1943 byl dirigent orchestru FOK Dr. Václav Smetáček:
95
č. 22: Operní pěvec Eduard Haken byl hostem Koletovy hornické hudby v prosinci 1983:
č. 23: Miroslav Kejmar, trumpetista České Filharmonie byl hostem Koletovy hudby v letech 1985, 1986, 1987, 1994 a 2004. Fotografie pochází z koncertu k výročí 140 let hudby v roce 2004:
96
č. 24: Hosté a aranţéři Koletovy hudby (zleva) Rudolf Koudelka a Vladimír Popelka:
č. 25: Hostem Koletovy hudby v roce 2007 byla Marta Kubišová:
97
Dirigenti Koletovy hornické hudby: č. 25 - 26: Josef Kulda - hostinský „na Mýtě“ řídil hudbu do roku 1904, Čeněk Koleta dirigoval hudbu od roku 1904 do roku 1956:
č. 27 - 28: Jan Vostrčil byl dirigentem hudby v letech 1959 – 1962:
98
č. 29: Antonín Šolc, učitel LŠU v Úpici, střídavě hudbu dirigoval mezi léty 1962 – 1969:
č. 30: Doktor hudebních věd Svatopluk Kozdera řídil hudbu v letech 1970 – 1977:
99
č. 31 - 32: Učitel a ředitel ZUŠ v Úpici Zdeněk Tlučhoř diriguje hudbu od roku 1976 do dnes:
č. 33 - 34: Miroslav Srna dirigoval hudbu od roku 1999 do ledna roku 2010:
100
Legendární hráči Koletovy hornické hudby: č. 35: Tenoristé (zleva) Karel Ludvík a Odon Brát:
č. 36: (zleva stojící) Petr Vlček, Oldřich Dědek, Jiří Rudolf, Jaroslav Hanuš, (zleva sedící) Josef Šotka, Miloš Koleta, Josef Nováček, Hugo Ilchmann:
101
Novodobé fotografie Koletovy hornické hudby ze Rtyně v Podkrkonoší: č. 37: Koletova hudba v roce 1982 na festivalu v Kolíně:
č. 38: Koletova hudba v přírodním amfiteátru za Rychtou ve Rtyni v Podkrkonoší v roce 1984:
102
č. 39: Fotografie ke 120. výročí zaloţení hudby ve Rtyni z roku 1984:
č. 40: Fotografie z vánočního koncertu v roce 1986 za účasti trumpetisty Miroslava Kejmara:
103
č. 41: Fotografie z národní přehlídky VDO v Ostravě roku 1987:
č. 42: Fotografie z norského Hamaru, odkud si v roce 1989 hudba dovezla dvě zlaté medaile:
104
č. 43: Fotografie Koletovy hudby s maţoretkami z roku 1989:
č. 44: Fotografie hudby a maţoretek ke 130. výročí zaloţení hudby z roku 1994:
105
č. 45: Koletova hornická hudba ze Rtyně v Podkrkonoší v roce 2003:
č. 46: Koletova hudba v roce 2003 na pozadí kostela sv. Jana Křtitele ve Rtyni v Podkrkonoší:
106
Zajímavé stavby ve Rtyni v Podkrkonoší: č. 47 - 48: Zvonice postavená roku 1592 – 93:
č. 49: Kostel sv. Jana Křtitele postavený v roce 1679:
107
č. 50: Pohled na Rtyni v Podkrkonoší kolem roku 1900:
č. 51: Rychta ve Rtyni, vpravo je památník- socha Rebela z roku 1975:
108
