Hudební dění v Polné a okolí 159

Hudební dění v Polné a okolí

159

X.. Big beat Na začátku šedesátých let se o slovo začal hlásit nový nastupující hudební směr – u nás pojmenovaný dvouslovně – big beat. Tento fenomén zasáhl jako lavina až na výjimky tehdejší mládež. Hlavními představiteli této hudby byly britské skupiny, které ovlivňovaly výrazně i dění na hudební scéně u nás (The Beatles, The Rolling Stones, The Kinks, The Spencer Davis Group, The Hollies, The Animals, The Swinging Blue Jeans, Gerry And The Pacemakers, Manfred Man…) Mohutnou odezvu u nás dokumentuje fakt, že jen v Praze v té době působilo na 200 kytarových skupin. Skupinami, které nejvýrazněji ovlivňovaly vývoj na domácí scéně byly: Olympic, Mefisto, Flamengo, George And Beathovens, Matadors…. Centra big beatu však existovala i mimo hlavní město. V Ostravě natáčely skupiny: Flamingo (Marie Rottrová, Petr Němec), přerovská Synkopa (Pavel Novák, Jaroslav Wykrent), Majestic (Věra Špinarová, Ivo Pavlík), v Brně:Vulkán (sourozenci Ulrychovi), Atlantis (sourozenci Ulrychovi), v Bratislavě: Prúdy (Pavol Hammel), The Beatmen (Dežo Ursíny)… Všechny výše uvedené skupiny výrazně ovlivňovaly nadšence, kteří se pokoušeli v Polné hrát big beat. Pochopitelně, že vzhledem k tehdejším omezeným komunikačním možnostem se většina novinek ze společenského dění dostávala mimo hlavní město s daleko větším zpožděním, než je tomu dnes. Popsaná vlna hudebního nadšení však zasáhla bez nadsázky každý kout naší republiky a tento proces se nemohl vyhnout ani jihlavskému okresu a Polné. Některé obecné zákonitosti působí v konkrétním prostředí různou intenzitou, ale přesto se nakonec prosadí. Nejinak tomu bylo i v tomto případě. I zde - v relativně malém teritoriu - lze vystopovat určité analogie s popsaným vývojem ve světě či ve větších československých městech. Postupem času se začala v Polné formovat skupina lidí, které spojoval zájem o tento druh moderní hudby a tento se u části z nich projevil i aktivně. Jak tomu v podobných případech bývalo, nejdříve se projevovala tato příslušnost k určitému názoru (přiklonit se k beatu znamenalo skutečně reprezentovat určitě životní myšlení mladé generace). Nesmíme vzít ze zřetele fakt, že u nás po šedesátém roce dochází k určitému relativně velkému uvolnění v oblasti kultury, a že se postupně stávají dostupnými některé umělecké produkty, o kterých se dříve mohlo starší generaci jenom zdát. To, co měli tito jedinci společné, to byl zájem o hudbu a o veřejné dění té doby. Jak již bylo uvedeno, sympatie k big beatu znamenala sympatii k zásadním změnám, kterými začala naše společnost procházet. Byl v tom částečně i vzdor proti zaběhlým konvencím, a to nejenom v oblasti hudby, ale všech složek života této doby. Mladí lidé až do této éry byli v oficiálních médiích odkázáni na poslech převážně taneční hudby prezentované velkými zábavními orchestry a několika sólovými zpěváky. Určité oživení přinesl až nástup twistu. I když z dnešního pohledu se jeví tato taneční muzika v jiném světle (v tom lepším, neboť její kvalita byla nesporná), tehdy to z pohledu mladé generace vypadalo úplně jinak a hodnocení bylo vesměs negativní. Pokud paměť autora sahá - byla stejná situace i v polenském regionu. Oživení přinesla až skupina hudebníků okolo Otto Matuly (popsáno dříve). Nastupující generace hudebních fandů se dělila na dvě velké skupiny. Obě spojoval společný zájem o moderní muziku jako takovou, ale byly rozdílné, co se týká preferencí. Ta první preferovala big beat - druhá rock and roll. K první skupině (to znamená jednoznačně preferující klasický big beat) se řadili : Jan Prchal, Oldřich Klement, Jiří Skočdopole, Zdeněk Neubauer – do skupiny druhé můžeme zařadit: Vojtěch Skočdopole, Jiří Jonáš, Václav Havlíček, někde uprostřed byl Antonín Skočdopole a Jaroslav Fišar. V té době bylo velice složité získávat podklady z oblasti rockové hudby. Získat originální text k jakékoliv skladbě bylo téměř nadlidským úkolem.


160

Podobná situace byla v oblasti gramofonových desek. Velmi rozšířeným způsobem jejich získávání bylo dopisování si s cizími státními příslušníky. Takto se do Polné dostaly první desky Beatles z NSR přes Jiřího Pešáka ml. z Francie přišlo několik desek The Beatles přes Vojtěcha Skočdopole, z Německa a Jugoslávie přes Zdeňka Neubauera, a později z Kanady, USA, Velké Británie přes Jana Prchala. Někteří sběratelé se soustředili i na domácí scénu. České gramofonové desky byly zpočátku vydávány sporadicky a v malých nákladech. Průlom zaznamenala edice Mladého světa nazvaná big beat z roku 1965, která obsahovala 5 malých desek se skupinami Olympic a Mefisto. Ze známých nahrávek se tu objevily písničky Adresát neznámý, Roň slzy, Midnight, Oh Boy, Sweet Little Sixteen. Za ní následovaly další tituly od Olympicu, Matadors, Synkopy, Mefista, Flamenga…

Obal SP desky z edice Mladý svět

Vůbec prvním koncertem v Polné, kde zazněl big beat, bylo vystoupení jihlavské skupiny Kováci na jaře roku 1966 v sále kina. Bylo beznadějně vyprodáno. Pořadatelem byl Dům kultury a ROH Jihlava. Velice významným vlivem ve druhé polovině šedesátých let, který ovlivnil příznivce big beatu v Polné byly koncerty, které byly pořádány v jihlavském regionu. Mezi ně bez pochyby patří celá řada koncertů v Jihlavě - Blossom Toes (undergroundová kapela z Anglie), Olympic, George and Beathovens, Framus Five, Matadors, Les Sauterelles (švýcarská kapela, která absolvovala sérii vystoupení s Matadors v nejslavnější sestavě s Vladimírem Mišíkem), Blue Effect.... Největším zážitkem byl pro pamětníky však v červenci 1968 koncert anglické kapely The Swinging Blue Jeans na zimním stadionu v Třebíči. Jako diváci se zúčastnili z Polné – Jan Prchal, Václav Havlíček, Antonín Skočdopole a Zdeněk Neubauer. Nejenže tato kapela byla interpretem notoricky známé skladby Hippy, Hippy, Shake, ale zahrála i celou řadu písniček od Beatles (jeden z jejich členů Terry Silvester se o rok později stal členem legendárních The Hollies).


161

Fotografie z Fan clubu Swinging Blue Jeans (rok 1968) – první vlevo Ray Ennis, uprostřed – Terry Silvester

Titulní strana letáku vydaného u příležitosti vystoupení The Swinging Blue Jeans v Třebíči na zimním stadionu (14.7.1968)


162

Les Sauterelles – foto získané v Jihlavě u příležitosti společného vystoupení skupiny s The Matadors.

V té době se podařilo díky Janu Vomlelovi získat adresu Beatles Fan Clubu do Liverpoolu a do Londýna. Touto cestou se do Polné dostala řada aktuálních fotografií Beatles. Několik z nich poslali členové Beat Fan Clubu na adresu svých přátel a známých osobností z umělecké oblasti. Mnozí z nich za takto zaslanou fotografii poslali písemné poděkování.

Jedna z fotografií z Beatles Fan Clubu ( rok 1968)


163

Navštívenka oficiálního Fan clubu The Beatles

Druhá verze navštívenky


164

Poděkování za fotografii Beatles z Klubu Olympik (Miloslav Šimek)

Poděkování za fotografii Beatles (Pavel Novák)

Část polenských beatových nadšenců se však pokoušelo věnovat aktivnímu provozování big beatové muziky přímo v Polné. V té době skoro každý kluk školou povinný toužil po tom, aby se naučil hrát na kytaru. Někteří to zkoušeli jako samouci, někteří se učili u Jiřího Pešáka (Jiří Pešák ml. , Zdeněk Neubauer, Jaroslav Rychtecký, Jaroslav Fišar), někteří u Karla Pometla (Pavel Jirka, Miroslav Meloun, Antonín Brabec, Zdeněk Havlíček). Repertoár každého, kdo se v té době učil hrát na kytaru a snažil se k tomu zpívat byl zhruba stejný (ono se to vlastně automaticky předpokládalo - nezpívajících kytaristů bylo hrozně málo, protože to znamenalo poloviční použitelnost) - Dajána, Vzpomínka plíživá, Hippy- Hippy - Shake, Rock and roll music ( ten se zpíval z českým textem.... Prej hraju po večerech rock and roll a máma - bývá místy dáma .....) . Materiálů - ať již not, pro ty, kdož by je využili nebo textů bylo hrozně málo, takže se anglické texty opisovaly a jejich fonetický záznam sloužil k učení. Z okruhu Jiřího Pešáka - tohoto hudebního nadšence, skvělého člověka a multiinstrumentalisty se rekrutovala první beatová kapela v Polné. Zpočátku bez názvu -


165

později pod názvem Kajmani začala zkoušet ve složení: Jiří Pešák ml. (kytara), Jaroslav Fišar (kytara), Jaroslav Rychtecký (basová kytara), Oldřich Klement (bicí). Název skupiny byl odvozen z českého textu známého rock and rollu, kde se zpívalo ..... Na shledanou krokodýle, na shledanou KAJMANE..... Tato písnička se tak dlouho do omrzení, vyřvávala na lavičkách v polenském parku, že v momentě hledání názvu skupiny bylo okamžitě rozhodnuto. Za zkušebnu posloužila podkrovní místnost v domě u Pešáků. Aparatura stejná jako u většiny kapel té doby - zesilovač z rádia, basová kytara a doprovodná kytara = španělka, bicí = pionýrský bubínek. Rytmické nástroje doplňovala tamburína. Na úrovni byla sólová kytara na kterou střídavě hrál Jiří Pešák a Jaroslav Fišar. Byla to první elektrofonicka kytara v Polné - červené barvy a s páčkovým přepínačem snímačů, v tehdejších cenách stála kolem 900,Kč.. Je nutno poznamenat, že častým hostem na prvních zkouškách byl Jiří Pešák st., pokud by mu nebránil věk - byl tu přeci jenom rozdíl jedné generace - byl by to v té době asi nejlepší hráč big beatu v Polné, protože tehdejší repertoár hravě zvládl . Dodnes ti, kdož měli to štěstí a setkali se s ním při muzicírování, vzpomínají na jeho improvizační schopnosti. Je to jeho méně známá stránka, neboť v povědomí široké polenské veřejnosti je znám spíše jako hráč na trubku. Začátek skupiny Kajmani se datuje do roku 1965. V dubnu roku 1966 skupinu rozšiřuje Jan Prchal, který se věnuje zpěvu a hře na foukací harmoniku (klávesovou, zobcovou, model Jolana). První veřejnou produkci v této sestavě skupina absolvuje na závěr školního roku ještě ve starém polenském kině s dřevěnými lavicemi a hraje písničku Olympicu Dej mi víc své lásky. V té době představují repertoár zejména skladby Shadows, Beatles, Rolling Stones (zde vynikl drsnější pěvecký výraz Jana Prchala), Kinks a z domácích Olympic, Synkopa, George and Beathovens..... V září roku 1966 Kajmani odjíždějí hrát na třídenní setkání učňovské mládeže n.p. Pleas na Lipnici. Zde po dva večery vyplňují kulturní program.

Setkání mládeže na Lipnici

Skupina pokračuje ve své činnosti a vystupuje jako předkapela již zmíněného hudebního seskupení Otto Matuly na tradičních čajích v sále U Slovana. O polenské pouti k všeobecnému překvapení členů skupiny koupil Jiří Pešák st. od provozovatelů Lunaparku lampový zesilovač o výkonu 20W na dva mikrofony, byl to model


166

z r. 1943 – funkční i se šňůrami a šroubovacími konektory. První mikrofon (membránový značky Tesla) zakoupila skupina za 50,- Kč v prodejně Elektra u pí. Marie Bednářové. Ještě v roce 1966 střídá na místě hráče na sólovou kytaru Jaroslava Fišara Zdeněk Neubauer. Skupina začíná více inklinovat k domácímu repertoáru a objevují se i pokusy o vlastní tvorbu. První vlašťovkou byla písnička Tvé oči, která byla kolektivním dílem všech členů skupiny. Začátek skladby byl vypůjčen ze skladby Beatles Sgt. Pepper´ s Lonely Hearts Club Band (reprize).

Kajmani v Pionýrském domě r. 1966 (zleva Jan Prchal, Zdeněk Neubauer)

V průběhu roku 1967 se skupina postupně začala lépe technicky vybavovat. Oldřich Klement vyrobil vlastními silami opravdovou basovou kytaru! V té době se u skupiny objevuje též technik. Tuto úlohu plnil po léta Miroslav Jůzl. Byl opravdu bohatě využit, neboť vzhledem k špatnému technickému stavu veškerého vybavení, byla v permanenci pájka a cín. Kategorií samou pro sebe byly mikrofony. Používalo se zpravidla jinde vyřazených mikrofonů. Pravidelnými akcemi, kde skupina hrála, byly dětské


167

karnevaly - ať již v Březině u hodinářského učiliště, nebo v jediném kulturním stánku většího rozsahu v Polné - a to v Lidovém domě. Repertoár skupiny tvořily z poloviny skladby zahraniční, a z druhé poloviny české. Tehdy nebylo v oblibě škatulkovat, takže bylo možné slyšet od kapel podobného zaměření vedle rock and rollu i píseň stylu c&w, nebo i vyložený pop. Takže v repertoáru byly zařazeny mimo jiné i skladby: Měsíc (Synkopa), From Me To You (Beatles), Tvé oči (vlastní), Zuzana (instrumentálka c&w), Tenhle bílej měsíc (Mefisto), Tvůj vlak (Synkopa), Želva (Olympic), I Want You (Troggs), It´s All Over Now a Time Is On My Side (Rolling Stones), Midnight (Shadows), Hippy Hippy Shake (Swinging Blue Jeans)….. Skupina rovněž absolvovala několik akcí mimo Polnou. Nejvydařenější byly dvě taneční zábavy v Bohdalově, když celý sál ve finále sborově zpíval Hippy, Hippy, Shake......... V Domě pionýrů a mládeže zkoušela v létě roku 1967 se skupinou Kajmani krátce také dvojice zpěvaček Jana Sobotková (sestra Bohuslava Sobotky) a Marie Zubatová. Ze skladeb jim nejvíce vyhovovala Chytila jsem na pasece motýlka. Spolupráce trvala však pouze několik týdnů. Koncem roku 1967 odešli Jiří Pešák a Jaroslav Rychtecký a na jejich místa přicházejí Ivo Drbohlav (klavír) a Pavel Skočdopole (basová kytara). Zkoušky probíhají v Domě pionýrů a mládeže pod vedením Václava Havlíčka a skupina na krátký čas přijímá název The Breevers..

Kytara Jolana Gracioso z roku 1965


168

The Breevers (zleva Oldřich Klement. Pavel Skočdopole, Zdeněk Neubauer, Jan Prchal, Ivo Drbohlav)

Dům pionýrů a mládeže měl velikou výhodu – byl zde k dispozici klavír. Vystupování v jiných sálech bylo omezeno právě díky nástrojovému obsazení, neboť skoro nikde nebyl klavír k dispozici. Následně se podařilo problém vyřešit půjčováním si klavisetu (dnes by se řeklo elektrofonický klavír) z bývalého zemědělského učiliště. Tím se podstatně rozšířil akční rádius skupiny, neboť Ivo Drbohlav byl vedle Jana Prchala jediným hudebně vzdělaným členem skupiny a díky jeho nesporným kvalitám se daly hrát i složitější písničky. V nové sestavě se také kapela prezentovala i na čajích v sále U Slovana. V říjnu 1969 odchází Jan Prchal na vojenskou službu a skupina Kajmani se rozpadla. Kajmani byli skupinou, která pokračovala tradici pravidelných estrád v Domě pionýrů a mládeže. Byly to dílem připravené, dílem nepřipravené bloky scének, písniček a povídání. Atmosféra byla skutečně vynikající. Pro dokumentování stačí uvést tři příklady za všechny. Jednu s estrád navštívil Rudolf Chlebeček a nechal se na místě přemluvit, aby bez přípravy přednesl scénku, která je vlastně parodií na rozhlasovou reportáž a reportér v ní vyzpovídává zaměstnance továrny na výroby párátek. Druhým takovým příkladem byl kapelník tehdejšího Meteoru – Rudolf Dvořák, který se rovněž nechal na místě přesvědčit k nepřipravenému vystoupení a vynikl v monologu Motorcýgl Do třetice – Jan Prchal a Oldřich Klement předvedli na dvou estrádách svoji scénku: Ztratil jsem klobouk..


169

Ztratil jsem klobouk – zleva Jan Prchal, Oldřich Klement (jaro r. 1969))

V té době se začaly v Polné formovat i ostatní kapely. Předně to byla formace, ve které působili Pavel Jirka, Miroslav Meloun, Aleš Sadil a Antonín Brabec, a která se soustředila převážně na instrumentální skladby od Mefista a Shadows. Jako příklad může posloužit Monica, Midnight, Apache apod.


170

Skupina pod vedením Aleše Sadila: zleva: Aleš Sadil, Miroslav Meloun, nahoře: Jindřich Klábště (ostatní dva členy se nepodařilo identifikovat)

Dalším seskupením, které pokračovalo vždy prakticky každý rok v jiné sestavě podle toho, jak kdo končil učení, byla skupina, která si začala říkat Watchmakers (v překladu Hodináři). V různých obměnách se zde vystřídala řada učňů hodinářského učiliště a některé ze sestav byly skutečně vynikající. Za zmínku stojí dvě - ta úplně první se slovenským kytaristou Janem(příjmení se nepodařilo zjistit) a ta na čele s pozdějším členem a následně kapelníkem skupiny Markýz John Vladimírem Růžkem, na basovou kytaru v této formaci hrál Jožo Suchánek z Bratislavy – velice populární postava tehdejšího hodinářského učiliště. Vladimír Růžek hrál také ve druhé polovině 70. let v doprovodné skupině Jany Kratochvílové. Jeho již zmíněná formace Markýz John několikrát koncertovala v Polné. Působení kapel z hodinářského učiliště mělo dvě pozitiva na hudební dění v Polné. Za prvé se rozšířila nabídka hudebních směrů (zpravidla hráli něco jiného, než kapely polenské) a za druhé vzhledem k tomu, že se pravidelně účastnili společných produkcí, přitáhli hodně fanoušků. Malý sálek v Domě pionýrů a mládeže (ten už dneska vlastně neexistuje) praskal pokaždé ve švech, neboť hodinářské učiliště mělo povolenou delší vycházku a estrád se účastnili prakticky všichni jeho učňové. Liberalizace všech stránek společenského dění u nás, bohužel, neměla dlouhého trvání. Srpnová okupace tehdejšího Československa „Spojeneckými vojsky“ znamenala postupný nástup k tzv. „normalizaci“ veškerých stránek společenského a kulturního dění, i života obecně. Na konci dvacátého století se skupina Kajmani sešla po mnoha letech k několika příležitostným vystoupením (Oslavy 30 let BFC, Silvestr 1999, Silvestr 2000)


171

Kajmani na oslavách Silvestra v roce 1999 v sále na Zámku (zleva Jan Prchal, Jiří Pešák ml.,, ing. Zdeněk Neubauer)

Na jaře 2001 nahrála skupina CD s názvem Ohlédnutí, na které zařadila tyto skladby: It´s All Over Now (repertoár The Rolling Stones) Nashledanou krokodýle (Bill Haley) Hello, Mary Lou (Gene Pitney) Oh! Daling (Tne Beatles) Asi (Creedence Clearwater Revival) Vzpomínka plíživá (Olympic) That´s All Right (Elvis Presley) Tvůj vlak (Pavel Novák a Synkopa) Satisfaction (The Rolling Stones) Down On The Corner (Creedence Clearwater Revival) Tvé oči (vlastní skladba – Zdeněk Neubauer – Jiří Pešák ml. – Jan Prchal – Jaroslav Fišar – Oldřich Klement- Jaroslav Rychtecký)


172

Obal CD skupiny KAJMANI - Ohlédnutí

Iniciátorem vzniku nového hudebního seskupení, které pokračovalo v produkci klasických beatových skladeb a později si začalo říkat Efendix byl Petr Novotný. Postupně se dala dohromady základní sestava Efendixu, která zkoušela u Neubauerů v malé místnosti ve složení: Petr Peřina (zpěv, kytara) Jiří Kislinger (zpěv, percussion) Petr Novotný (basová kytara) Jaromír Vacek (kytara, zpěv) Zdeněk Neubauer (kytara, zpěv) Antonín Brabec (kytara, zpěv) Když se později ukázalo, že je ona malá místnost na zkoušení jednak skutečně malá a jednak se s přibývajícím časem zvyšoval hluk v domě, začal Efendix zkoušet v Domě pionýrů a mládeže. Ke skupině přibyl ještě bubeník Jaroslav Fišar, kterého posléze vystřídal Vladimír Myšička. V září 1971 doplnil sestavu Jan Prchal. Hudba, kterou skupina zpočátku produkovala, byla akustická. První písničky, byly některé skladby z repertoáru skupiny Kajmani (Kansas City, Tvé oči, And I Love Her, I Saw Her Standing There), píseň Green, Green s českým textem od skupiny Rangers a názvem Vím, Vím..., skladba od skupiny Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich (Wreck Of The Antoniette) s českým názvem Začíná Máj a konečně Barbar Ann a Do It Again od Beach Boys.


173

Zakládající sestava Efendixu – zleva: Jiří Kislinger, Petr Peřina, Petr Novotný, Jaromír Vacek, Zdeněk Neubauer, chybí Antonín Brabec (rok 1970)

Prvním veřejným vystoupením Efendixu byla estráda v roce 1971 Nazdar hodiny v Lidovém domě, kterou připravili Miloš Frýba (tehdy začínající televizní hlasatel) a Petr Vaněk a která měla veliký úspěch. Navázala na neméně úspěšnou zábavnou revui stejné dvojice Jak vám dupou králíci, která byla inscenována o rok dříve.. Na tehdejší dobu se jednalo o nebývalou akci (dokonalá příprava, kostýmy). Efendix zde hrál tři písničky: Vím, Vím..., Do It Again s českým textem a jakousi parafrázi písničky Goodbye. Od podzimu roku 1971 hrál Efendix až do ledna 1972 každou neděli odpoledne na Čajích v sále U Slovana (Hacienda, Kapela, Pláč……) Technickým problémem bylo vždy „zakotvení“ bicí soupravy, neboť na prkenné podlaze neustále „ujížděl“ velký buben. Bubeník Vladimír Myšička to řešil tak, že do podlahy jednoduše zatloukl hřebík.

Součástí estrády Jak vám dupou králíci bylo i vystoupení tanečních dvojic (gavotta)


174

Skupinový snímek protagonistů estrády Jak vám dupou králíci). nahoře zleva: Miloš Frýba, Ilona Musilová, Petr Vaněk, Zdeněk Coufak, prostřední řada zleva: Božena Cinková, Ludmila Klusáčková, Božena Matušková, Marie Tmelová, Marie Perlová, Zdeněk Bradáč, Ilona Šimková, Eva Mikšíčková dole zleva: Zdeněk Dobrovolný, Antonín Mikšíček

Další tři vystoupení skupiny jsou spojena již s vlastními estrádami Efendixu, které se konaly vždy v nabitém sále Domu pionýrů a mládeže. Estrády Efendixu měly v podstatě jednoduché schema. O scénář se podělili tři kamarádi Zdeňka Neubauera a zároveň jeho spolužáci z jihlavské průmyslové školy - Aleš Uhlíř, Antonín Potěšil a Jaroslav Přeslička. Tito tři nadšenci napsali scénář a připravili scénky. Hudební složku pak zajistil Efendix. Zazněly skladby Tvé oči, Kansas City, I Saw Her Standing There, And I Love Her, Začíná Máj, Do It Again, Hey Jude, Run For Your Life, Tvůj vlak, Podívej - odchází láska, Zahoď lásku, Okno na chodník a finálovka Petra Novotného Slepička kropenatá. Vzhledem k tomu, že vždy byly velice dobré vztahy muzikantů s hodinářským učilištěm (zejména s jeho dívčí částí), zpravidla se na těchto estrádách podílela značnou měrou i některá ze skupin, která momentálně na hodinářském učilišti působila (jejich sestava se často měnila). Efendix hrál i na několika večírcích v sále hodinářského učiliště v Březině. Za dobu trvání skupiny se v repertoáru objevilo několik stovek písní nejrůznějšího žánru (jenom výčet písniček hraných současnou sestavou obsahuje více než šest desítek položek). V popsané sestavě a s uvedeným repertoárem působil Efendix zhruba do podzimu roku 1971. Postupně došlo k změnám v personálním složení. Zdeněk Neubauer odešel do Prahy a z vojny se vrátil Jan Prchal,.Ku prospěchu dalšího vývoje beatu v Polné měl možnost prakticky celou vojnu se věnovat hudbě, neboť měl to štěstí a sloužil v Armádním uměleckém souboru v Písku.

Efendix v původním složení přestal existovat a vyprofiloval se Efendix II ve složení:


175

Vlastimil Frai (kytara, zpěv) Bedřich Vacek (bicí) Jan Prchal (zpěv) Miloslav Pařík ml. (basová kytara) Miroslav Kasl (kytara) Zkoušelo se v domě u Paříků v podkrovní místnosti. Manažérem skupiny byl Oldřich Klement (od roku 1972) V této sestavě odehrál Efendix II jedno vystoupení v Domě pionýrů a mládeže.

Efendix v roce 1973 – dole zleva: Miloslav Pařík ml., Oldřich Klement, Bedřich Vacek, nahoře – zleva: Miroslav Kasl, Jan Prchal, Vlastimil Frai, Miroslav Zvolánek (zvukař) Repertoár byl široký - od převzatých písniček (Creedence Clearwater Revival, Rolling Stones, Gary Glitter, Slade, Ten Years After a jiné) až po několik pokusů o vlastní tvorbu (Vlastimil Frai), jejichž počet s postupem času narůstal. Skupina v tomto složení absolvovala nepřetržitou sérii Čajů o páté v sále U Slovana v období od poloviny listopadu 1972 až do března 1973. Nedělní program skupiny byl následující: 14,00 – 15,30 příprava, včetně zkoušky a od 16,00 do 21,00 (často i do 22,00) vlastní produkce. Při těchto produkcích se velice osvědčil manažér Oldřich Klement, protože dokázal „vyžehlit“ nejrůznější průšvihy. Od rozbitých židlí - až po potyčky mezi návštěvníky).


176

Ohlas byl ohromný. Na Čaje se do Polné sjížděla spousta mladých lidí z celého širokého okolí (včetně početné skupiny fandů z Jihlavy). Hrálo se každou neděli. Krátkou dobu působil s Efendixem II Oldřich Fuit z Věžnic, který dosáhl velice dobré úrovně hry na kytaru a skupina se tak mohla pustit i do složitějších instrumentálních pasáží (například Samba Pa Ti, od Carlose Santany). Technikem skupiny byl Miroslav Zvolánek. Jako manažer skupiny pokračoval Oldřich Klement. New Efendix postupně hrál na těchto akcích: taneční zábava Chroustov (jaro 1973) taneční zábava Česká Jablonná taneční zábava Kamenná (3x) taneční zábava Peršíkov (2x) taneční zábava Modlíkov taneční zábava Dobronín taneční zábava Újezd taneční zábava Věžnice taneční zábava Polná - pouť 1973 taneční zábava Polná 1974 (společně se skupinou Atlantik Chotěboř) odpolední Čaje U Slovana (leden - březen 1974) Z výše uvedených akcí stojí za zvláštní připomenutí tři : Tou první byla taneční zábava o polenské pouti na hřišti Slavoje, kdy hrál Efendix (tehdy již pod názvem New Efendix) určitě před největším počtem diváků (1100 platících). Touto taneční zábavou byla založena tradice, která přetrvává až do dnešních dnů. – pořádání tanečních zábav pod širým nebem o tradiční polenské Mrkvancové pouti. Místem konání v období 1973 – 1989 byl prostor hokejového hřiště v areálu TJ Slavoj (v lokalitě u Tokozu). V pořádání těchto tanečních zábav se pravidelně střídaly oddíly TJ Slavoj – kopané, odbíjené a později ledního hokeje. Organizování těchto akcí bylo velice náročné. Jedna zábava se konala v sobotu od 20,00 a druhá ve stejný čas v neděli. Zpravidla ležel největší díl práce spojené s organizací na několika jednotlivcích, kteří z tradiční polenské pouti mnoho neměli. Z polenských souborů se dostalo této příležitosti vedle New Efendixu (do roku 1989) i skupině PB Sprint. New Efendix ukončil svou činnost v roce 1975. Po více než patnácti letech byla činnost Efendixu v roce 1990 obnovena. Zpočátku působil v sestavě: ing. Zdeněk Neubauer (zpěv a kytara) Jan Prchal (zpěv a basová kytara) Jaromír Vacek (zpěv a kytara ) Bedřich Vacek (bicí)

Poprvé se na veřejnosti představil v Zámeckém klubu o pouti 1992 a ve stejném roce hrál společně s příležitostnou sestavou milovníků trampských písniček při oslavě Silvestra opět v Zámeckém klubu.


177

Následovala produkce na Velikonoce - opět v Zámeckém klubu a hraní na několika srazech polenských školních ročníků. V roce 1993 hrál Efendix poprvé pro děti na Silvestra v dopoledních hodinách (což se opakovalo v letech 1994,1995,1996,1997,1999,2001) a večer ve velkém sále Zámku doprovázel taneční zábavu.

Poprvé po obnovení činnosti vystoupil Efendix v zámeckém klubu (zleva: Jan Prchal, Petr Novotný, Jaromír Vacek, ing. Zdeněk Neubauer)


178

Současná sestava Efendixu – zleva:Vlastimil Frai ,ing. Zdeněk Neubauer, Bedřich Vacek, Jan Prchal

V roce 1994 nahradil Jana Prchala na basovou kytaru Pavel Koumar a v roce 1997 rozšířila sestavu Eva Klusáčková o klávesy a zpěv. Vrcholnou akcí pro Efendix bylo účinkování na oslavě Silvestra 31.12.1999, kdy společně s Polenským big bandem, skupinou Bartáci, skupinou Kajmani a za pomoci Petra „Šaryka“ Coufala a Mgr. Vlastimila Matuly zahrál dvě směsi písniček z muzikálů, Osvobozeného divadla a Semaforu. Zazněly zde písničky jako - Ten kdo nemá rád, S čertem si hrát, Potopa, Klokočí, Motýl, Život je jen náhoda…

Petr Coufal a Eva Klusáčková zpívají s Efendixem Ten, kdo nemá rád (Silvestr 1999)


179

11. listopadu 2000 oslavila skupina Efendix na Zámecké rychtě v Polné 30 let od svého založení. Při této příležitosti se sešli všichni současní i minulí členové skupiny a v průběhu večera se představili v jednotlivých hudebních vstupech. Vzpomínkou na estrády v bývalém Domě pionýrů a mládeže v sedmdesátých letech byla scénka stínového divadla „Návštěva u lékaře“,kterou předvedli ing.Aleš Uhlíř, Jaroslav Přeslička a ing.Antonín Potěšil CSc.

Ze setkání u příležitosti 30 let Efendixu – zleva: Petr Peřina, Jaromír Vacek, ing.Zdeněk Neubauer, Jiří Kislinger, Petr Novotný

Na soukromé akci 23. listopadu 2002 si s Efendixem zazpíval Pavel Novák (zleva: Pavel Novák, ing.Zdeněk Neubauer, Bedřich Vacek, Vlastimil Frai)


180

V roce 2002 natočil Efendix vzpomínkové CD s názvem Memory (Pláč, Začíná Máj, Angelika, Kouzelník, Vzducholoď, Blues in E dur, Podívej, odchází láska…) V roce 2004 natáčel televizní štáb v Polné 21. díl seriálu Výprava za českými čerty. Do tohoto seriálu nahrál Efendix v Městském kině v Polné čtyři zvukové sekvence,z nichž pak dvě byly použity jako zvukový doprovod v samotném seriálu. První zazněla v úvodním díle a druhá v díle věnovaném městu Kladruby. V tomto díle se sporadicky členové skupiny objevili na televizní obrazovce.

Skupinové foto z natáčení hudebních podkladů pro seriál Vladimíra Štětiny Výprava za českými čerty, které se uskutečnilo v Městském kině 15. srpna 2004 (zleva: Miroslav Jůzl, ing.Zdeněk Neubauer, Jan Mahdal, Jan Prchal, PaedDr. František Sláma, Martin Mahdal, Bedřich Vacek – sedící)

V roce 2005 na jaře skupina Efendix v obnovené sestavě ukončila svoji činnost.

Hudební dění v Polné a okolí 159

Recommend Documents