Hranická architektura Tomáš Pospěch
vydavatelství DOST
1815 - 1948
Lektorovali: PhDr. Pavel Šopák
Doc. PhDr. Pavel Zatloukal Kniha vychází za finanèní podpory: Mìsta Hranice; rodiny Èoèkových;
a firem: Cement Hranice, a. s.; CIDEM Hranice, a. s.; SSI Schäfer, s. r. o.; Láznì Teplice nad Beèvou, a. s.; Mijoka, s. r. o.; FEMAX, a. s. a Sestav, s. r. o. Text: Tomáš Pospìch Fotografie: Tomáš Pospìch, archiv Mìstského muzea a galerie v-Hranicích Grafika: Martin Feikus Tisk: RETIS Krnov Pøeklad: Petra Janáková (nìm.), Ivo Marek (ang.) Korektury: Renata Škrobálková
Vydalo vydavatelství DOST v-Hranicích v-roce 2000 jako svou první publikaci. © Vydavatelství DOST © Martin Feikus © Tomáš Pospìch
ISBN 80-902942-0-0
Fotografie na obálce: Sanatorium Praha, 1931-1932, Teplice nad Be vou 1073. Pr elí m š anského domu, Masarykovo nám stí 5.
H r a n i c k á
Obsah 4
PØEDZNAMENÁNÍ .................................................................................................................................
7
HRANICKÁ ARCHITEKTURA 1815-1918 JURIKOVI VÝVOJ
DÌDICI ...........................................................................................................................................
10
1815-1918 ....................................................................................................
12
HRANICKÉ ARCHITEKTURY
HRANICKÁ ARCHITEKTURA 1918–1948 DEMOKRATÉ ..............................................................................................................................................
43
VÝVOJ
44
HRANICKÉ ARCHITEKTURY
1918-1948 ....................................................................................................
a r c h i t e k t u r a
ARCHITEKTURA LÁZNÍ TEPLIC NAD BEÈVOU 1815-1948 ....................................................................
66
NÌKOLIK POZNÁMEK ZÁVÌREM............................................................................................................
75
PØÍLOHA CHRONOLOGICKÝ ARCHITEKTI
PØEHLED HLAVNÍCH UDÁLOSTÍ
A STAVITELÉ PÙSOBÍCÍ V
HRANICÍCH
1815-1948 .................................................................................. A
TEPLICÍCH
NAD
BEÈVOU
V LETECH
1815-1948 ....................................
PØEHLED
NEJVÝZNAMNÌJŠÍCH REALIZACÍ ...............................................................................................................
PRAMENY
A LITERATURA
78 83 86
...............................................................................................................................
88
NÌMECKÉ
RESUMÉ .......................................................................................................................................
90
ANGLICKÉ
RESUMÉ ......................................................................................................................................
96
Na první pohled se zdá, že 19. století bylo vìkem „pseudostylù”, nejrùznìjších historismù, uniformovaných pompézních budov, století, kde se dokonce marnì vyhlašoval konkurz na vynález nového stavebního slohu. Toto „èernobílé století” v-našem mìstì zdánlivì nezanechalo nic, èemu bychom se dnes obdivovali. Spíše naopak - byla to doba velkého boøení projevù minulých epoch, zániku fortifikace mìsta a celé jeho generacemi vytváøené struktury. Je to však 20. století, které nám pøedchozí stavební projevy zastøelo nejvíce. V-rovinì estetické se jen tìžko vzdáváme vnímání, které nám mezi souèasnost a historismy postavil meziváleèná avantgarda. Èas a ne-zájem o hodnoty minulosti uèinily z-vìtšiny domù, zbavených pùvodní funkce i vzhledu, jen nevzhledné stodoly. Pro støedoevropský prostor byla léta mezi Vídeòským kongresem a sedmi sarajevskými výstøely dobou neobyèejné stability a rozvoje. Jen velmi tìžko bychom našli období vìtšího klidu a míru. Na tomto pozadí docházelo k nebývalému rozvoji prùmyslu, vìdy a naplnìní všech pozitivních hodnot, minulému století tak milých. Byla to pomìrnì konzistentní doba pomalých promìn, až šedivì nedramatických událostí, na kterou dnes èasto hledíme s pohrdáním a nezájmem. Pøitom právì toto období sehrálo urèující roli pro charakter vìtšiny mìst. Krátké meziváleèné období na pøedchozí vývoj plodnì navázalo. Spolu s bouølivou výstavbou vznikala i v-malých centrech jakými byly Hranice vynikající architektura. Pováleèná léta do roku 1948 byla již jen krátkým epilogem.
Stavba c. k. okresního soudu firmou stavitele Václava Jonáše (1912). Jan Pinkava: Plán m sta Hranic. Kresba podle fotografie ze vzducholodi, nedatováno, nakladatelství Rudolf Forster, Hranice.
1 Obecné zmínky o architektuøe 19. století lze najít v-odborné literatuøe o areálu vojenských školských ústavù (Pavel Zatloukal: Historismus. Architektura 2. poloviny 19. století na Moravì a ve Slezsku. Olomouc 1986). Z-hranické architektury meziváleèného období byl znám Weinbergerùv dùm od Arnošta Wiesnera, Maruštíkova vila od Karla Caivase a Fricova vila navržená Lubomírem Šlapetou. Podrobného zpracování se doèkala jen architektura lázní Teplic nad Beèvou (Vítìzslav Kollmann – Pavel Zatloukal: Moravské láznì v-promìnách dvou staletí. Krajské vlastivìdné muzeum v-Olomouci, Oblastní galerie výtvarného umìní Olomouc, 1987). Z-tohoto zdroje jsem výraznou mìrou èerpal pro kapitolu o teplické architektuøe v-této knize.
7 H r a n i c k á
pøedznamenání
a r c h i t e k t u r a
Zatímco dìjiny Hranic, jejich stavební vývoj a èetné památky gotiky, renesance a baroka se doèkaly podrobného zpracování a vìnuje se jim pozornost i nadále, poslední dvì staletí stavební historie mìsta takové štìstí nemìla.1 Proto bylo cílem knihy alespoò z-èásti smazat tento dluh.
V-druhé polovinì 19. století se také vytváøí dodnes platná struktura
Nakonec ještì krátce ke struktuøe textu: Kniha se zabývá archi-
slohù mìøítko a vzor pro svou soudobou tvorbu. Ztotožòování se s-cha-
nebývalé množství archiválií, o což se pøièinil jak relativnì nevelký èasový
stavitelsko-administrativní praxe. Stavba, podobnì jako sebemenší stavební
tekturou uvedeného období v Hranicích a lázních Teplice nad Beèvou.
odstup, tak i rùst vzdìlání a kulturní úrovnì obyvatelstva. V této dobì
zásah, pøístavba, oprava fasády nebo oplocení, podléhala schvalovacímu
Spoleènì proto, že obì místa jsou neoddìlitelné a tvoøí funkèní celek.
øízení a následnì i kolaudaci. Veškerým tìmto aktivitám pøedcházelo podání
Nejvýznamnìjšími realizacemi jsou zmínìny i nejbližší obce pøirozenì spadající
žádosti s dvojmo pøiloženými plány vèetnì zakreslené situace vlastnictví
k-hranickému centru. Nepatøiènì by snad mohl v-práci pùsobit znaèný pro-
rakterem zaniklých slohù a estetický vztah k-minulosti je srozumitelný na pozadí doby, kdy se formovaly historicko-vìdecké základy umìní. Stylový pluralismus mùže být vnímán jako paralela liberalismu, panujícího v-politické sféøe. Minulé století, plné oslav prùmyslu a vìdy, je ovšem také dobou traumatických obav ze zhoubnosti prùmyslové civilizace.
H r a n i c k á
8
P vodní plány domovních fasád: (1) Alois Jambor: Restaurace U zlatého jelena, 1903, s. armády 211, (2) Wilhelm Doderer – Karl Schmidt: D m pro d stojníky, 1860-1863, areál vojenských škol, s. armády, (3) Franz Macher: Synagoga, 1864, Janá kova 296, (4) Wilhelm Doderer – Karl Schmidt: Vyšší b h (1863), areál vojenských škol, s. armády, (5) Zacharias Herrmann – Alois Jambor: Zem branecká kasárna, 1889, s. armády.
všeobecné demokracie, scientismu a dùrazu na osvìtu je i v-hranickém regionu vydáván velký poèet èasopisù, bohatì se rozvíjí veøejný život, èinná
a umístìní pozemkù. Následovalo pozvání všech zúèastnìných k posouzení
stor, který je vìnován konci století a prvnímu desetiletí století nového v-po-
je øada veøejných spolkù, zakládají se školy atd. V-druhé polovinì 19. století
na místì: pøítomen byl starosta, jen výjimeènì jeho zástupce, žadatel
rovnání s-rozsahem textu pøedchozích let. Ale první polovina 19. století
se nám pozvolna, ale radikálnì, promìòuje povìdomí o tehdejším životì.
-stavebník, stavitel, který bude stavbu provádìt, mìstský stavební inženýr,
je na faktické architektonické realizace pomìrnì skoupá, a proto je také
Stává se „obrazovì èitelné” - vzniká fotografie a s ní postupnì množství
sousedé, pøípadnì další posuzovatelé (pozdìji napøíklad požární tech-
v textu zastoupena skrovnìji.
obrazového materiálu, který nám kontext doby náhle pøedestøe v dosud
nik). Rozhodnutí vydávala obecní rada mìsta. Pamatovalo se v nìm
Chci podìkovat Mìstskému muzeu a galerii v-Hranicích, jmenovitì
nebývalé šíøi. Plány zachované na hranickém stavebním úøadì a fotografie
pøinejmenším na dovìtek: „Chodník a ostatní plochy ulice øádnì oèistìte
PhDr. Hanì Svobodové a Josefu Christlovi, Stavebnímu úøadu Mìstského
a do pùvodního stavu upravte.” Bez dodržení všech naøízení komise nebyla
úøadu v-Hranicích zosobnìnému Ing. arch. Ladislavem Patoèkou a Ilonou
stavba schválena v kolaudaèním øízení. Za komisi platil stavebník-žadatel
Peprníkovou, že mi umožnili práci s jejich materiály, doc. PhDr. Rostislavu
z archivu Mìstského muzea a galerie v-Hranicích a nìkolika soukromých sbírek byly nejzákladnìjším materiálem pro tuto práci. O jednotlivé stavby,
mìstskému úøadu 8. 87 K (v roce 1908) nebo 20 Kè (v roce 1920). Odvolání
Šváchovi, bez jehož vlivu bych se nikdy hranické architektuøe neodvážil
které byly s-nezájmem a nepochopením pro minulé století vìtšinou necitlivì
mohlo být podáno k obecnímu výboru (po roce 1918 k mìstskému
vìnovat, doc. PhDr. Pavlu Zatloukalovi a PhDr. Pavlu Šopákovi, za cenné
pøestavovány, se bylo možno opírat jen výjimeènì.
zastupitelstvu) do ètrnácti dnù. Víceménì stejný prùbìh mìlo i kolaudaèní
pøipomínky, aèkoliv mám dùvod pochybovat, že by souhlasili s-výsledným
øízení. Až na skuteèné výjimky se nestávalo, že by nìkdo pominul ohlašovací
rukopisem. Za materiály o synagoze vdìèím Dominiku Christlovi, na øadu
povinnost, nebo že by byly vykázány nedostatky v provedení stavby.
pramenù k vojenským školám mne upozornil Václav Bednáø a v-neposlední
a r c h i t e k t u r a
øadì dìkuji za èetné rady také Petøe Janákové, Renatì Škrobálkové a Karlu Holešovskému.
a r c h i t e k t u r a
K 19. století máme oproti pøedchozím obdobím zachováno pomìrnì
9 H r a n i c k á
Architektura historismu si brala z-odkazù na stavitelství minulých
„Malá stanice na trati, která vede do Ruska...”2, zaèíná popisem Hranic rakouský spisovatel Robert Musil svou autobiografickou prvotinu
D. Kurz: Pohled na Hranice ze Struhlovska, (podle Kunika z roku 1830), fotografická reprodukce leptu.
Zmatky chovance Törlesse a nìkolika slovy tak výstižnì charakterizuje jedno z tehdy nejvìtších moravských mìst. Podle poètu obyvatel z-roku
Mìsto bylo dlouho støedem pøevážnì zemìdìlského okresu s významným knížecím
1835 byly Hranice na železnièní trati mezi Bøeclaví a Bohumínem dokonce mìstem nejvìtším.3 Zatímco v roce 1610 mìlo mìsto 328 domù, v roce
velkostatkem. Z prùmyslových odvìtví byl nejvýznamnìjší textilní prùmysl, který však ještì
1876 jich bylo 529 a žilo v-nich 7.200 køes anù a židù. K roku 1900, kdy se
v Hranicích vyvážet výrobky na trhy do Uher, do Trnavy a Pešti. Pozdìji ho následovali další
pøi sèítání už nesleduje víra, ale národnost, mìly Hranice 8.278 obyvatel,
podnikaví hraniètí soukeníci a položili tak základy mohutnému rozvoji výroby sukna ve mìstì v druhé polovinì 18. století a na poèátku 19. století.7 Díky rozvoji soukenictví za napoleonských 1852 vznikla i továrna na orientální fezy. Ale èetná celní omezení, zakládání manufaktur, zájem o lehèí sukno i zmìna módních trendù v následujících letech zpùsobily, že soukenictví ve mìstì upadalo, až nakonec zrušení cechovního systému a zavedení nového živnostenského øádu v polovinì 19. století hranické soukenictví znièilo docela. V-konkurenèním prostøedí pøežila jen továrna firmy Heller, založená Richardem Hellerem v-roce 1844.
ve 761 domech.4 O tom, že až do zaèátku našeho století poèet obyvatel-
Z-hranických prùmyslových podnikù uvádí Bartolomìj Vrána v-roce 1877: „Z továren jsou 3 na lihoviny,
a r c h i t e k t u r a
stva a domù v Hranicích stoupal jen pomalu, a víceménì plynule, svìdèí i dochované plány mìsta z roku 1727 5 a z konce 19. století.6
3 na sodovou vodu, 1 pøádelní, 3 soukenické a pak c. k. první výsadní továrna galanterní a lékárnické zboží
Hranice byly správním centrem kraje. V rámci reforem státní správy
Po úpadku textilního prùmyslu se do popøedí dostala továrna na vodovody a pumpy firmy Kunz a nábytkáøský
pøeložil Josef II. v roce 1784 krajský úøad pøerovského okresu z Olomouce
závod a. s. Thonet-Mundus. Známá byla také První èeská speciální továrna na prací stroje a pøístroje Rak &
do Hranic. Funkci krajského mìsta plnily až do roku 1849, kdy byly
Hobza v Èaputovì ulici. K roku 1905 jsou ještì v Hranicích uvádìny První hranická továrna na umìlý nábytek a práce
c. k. krajské úøady zrušeny. Místo nìj bylo následujícího roku v-Hranicích
stavební Ant. Loubka a spol. na Nádražní tøídì, Továrna hedvábných látek firmy Alfred Rosenthal v Mostové ulici,
zøízeno okresní hejtmanství, do kterého náležely okresy hranický, lipenský,
Kruhová parní cihelna Jindøicha Czeikeho v ulici U nádraží, Továrna na nábytek z ohýbaného døeva J. Sommra
budišovský a bystøický.
ve Vrchlického ulici a Továrna na sukna Richarda Hellera na Tøídì císaøe Františka Josefa.
z lepenky Jana Martina Hessa a pak 2 pivováry. (...) Spolky jsou zde hasièský, ètenáøský a obèanská záložna.”
Hraniètí Židé, žijící ve mìstì pøinejmenším od roku 1627, podporovali všechny humanitární a veøejnì prospìšné aktivity, poèínaje zavedením veøejného osvìtlení, stavby Staré nemocnice, kamenného mostu atd. Z osobností hranické židovské obce je tøeba pøipomenout alespoò básníka Jakoba Julia Davida, filmového Nejstarší známý pohled na Hranice (1593), d evoryt Jana Willenbergera, Bartolom j Paprocký z Hlohol: Zrcadlo slavného markrabství moravského. Olomouc 1593.
režiséra Norberta Falka a posledního hranického rabína, filozofa, spisovatele a humanistu Jacoba Rabbinowicze. Zcela osobité postavení získávají Hranice v kontextu sousedících lázní Teplic. Zde vzkvétal osobitý kulturní život a v neposlední øadì láznì, a jejich prostøednictvím i Hranice, navštívila øada významných osobností tehdejšího veøejného života. Pro hranickou architekturu získají láznì obzvláštní význam v období první republiky, kdy jejich intenzivní rozvoj podmíní i stavební ruch ve mìstì. Díky lázním a prvoøadým architektùm, kteøí se budou na
2 Robert Musil: Zmatky chovance Törlesse. Mladá fronta, Praha 1993, s. 26.
3 Hranice mìly 5.553 obyvatel, následoval Lipník s 5.260 lidmi, kdežto Pøerov mìl tehdy 4.533 obyvatel a Ostrava jen 1.752.
4 Bartolomìj Vrána: Popis místních dìjepisùv okresu „hranickolipnic-kého”. Vydal Šimon Forster, Hranice 1877.
5 Václav Richter: Nìkolik dochovaných plánù z Hranic. Èasopis pøátel starožitností, 1952, è. 2, s. 81–96.
6 Pøetištìný ve Vojtìch Bartovský: Hranický okres. Brno 1909 a Vojtìch Bartovský: Hranice. Statisticko -topografický a kulturnì-historický obraz. Vydal Vojtìch Bartovský, Hranice 1906. (Plány kreslil stavitel a budoucí starosta mìsta Václav Jonáš).
jejich výstavbì podílet, vznikne i v Hranicích øada pozoruhodných realizací èeské meziváleèné architektury. 7 Bohumír Indra: Židovská ulice v Hranicích. Zpravodaj mìsta Hranic a lázní Teplic nad Beèvou XXVI, bøezen 1985.
11 H r a n i c k á
H r a n i c k á
10
válek mohlo být v roce 1815 v Hranicích 385 mistrù, 23 tovaryšù, 47 uèòù a 342 pøadlen. V roce
a r c h i t e k t u r a
Jurikovi dědici
z toho 2.373 Nìmcù, kdežto o dvacet let pozdìji ve mìstì žilo 9.303 obyvatel
vycházel z tradic støedovìkého soukenictví. David Vraclavský, zaèal v-roce 1756 jako první
