Lucie Barto‰
Hranice pojmu umûní a legální pojmové znaky umûleckého díla1 (O disproporcích umûnovûdného a autorskoprávního pojmosloví) Podle propracované teorie Petra Pavlovského “soudrÏnost pojmu umûní tedy v kaÏdé dobû, zemi, sociální vrstvû atp. urãovalo a urãuje nosné jádro zevnitfi, nikoli strohé vymezení okrajÛ zvnûj‰ku”.2 Hranice pojmu umûní je moÏné sledovat také z aspektu obecnû platné normy - zákona, kter˘ se oznaãoval jako Zákon o dílech literárních, vûdeck˘ch a umûleck˘ch, nyní Zákon o právu autorském a o právech souvisejících s právem autorsk˘m3. Laicky fieãeno jde o normu, která urãuje napfiíklad to, jaká díla lze pod superdruh umûní zafiadit. Pokud bychom obecnou teorii umûní chtûli s touto normou skloubit, v˘znam pojmu umûní, resp. umûlecké dílo, se nám zfiejmû trochu posune. Ve smyslu Pavlovského hranic pojmu umûní se dá fiíci, Ïe hranice budou je‰tû více neostré. Co je tedy podle této normy v souãasné dobû povaÏováno za v˘tvor spadající do sféry umûní? UvaÏuje tato norma skuteãnû nosné jádro zevnitfi? A jak se staví k pfiechodov˘m oblastem na hranici sféry umûní? Zkusme tuto problematiku rozebrat a pfiípadnû srovnat s teorií umûní dle Petra Pavlovského a Jaroslava Volka4. Pokud by snad nûkter˘ z ãtenáfiÛ tohoto periodika byl na pochybách, zda má vÛbec nûjak˘ smysl zab˘vat se zde zákonem jako normou, která by pro ãinnost divadelníka a teatrologa mûla mít praktick˘ úãel, pak jako jeden z argumentÛ je napfiíklad to, Ïe nejde jen o jednostrannou otázku právní (napfi. kolektivní smlouvy, smlouvy o uÏití divadelního ãi dramatického díla atd.), ale obãas b˘vá teatrolog tím, kdo poskytuje odborn˘ posudek, kter˘ mÛÏe záviset i na skuteãnostech, pro nûÏ je posouzení v souladu se zákonnou normou nezbytné. Pojmové znaky dûl jsou kombinací umûnovûdy a práva. Pojmové znaky umûleckého díla Autorsk˘ zákon zná trojí druhové roztfiídûní dûl: Vedle dûl literárních a vûdeck˘ch jsou to díla umûlecká5. Díly umûleck˘mi myslí díla umûní volného i uÏitého (tedy i díla z pfiechodové oblasti extenzivní, splÀují-li pojmové znaky; z ob68
lasti divadelního umûní uÏitého by sem mohly spadat napfi. divadelnû zamûfiené nauãné a dokumentární filmy nebo historické magické obfiady). V‰echna tato díla musí splÀovat jisté kumulativní legální pojmové znaky dûl, které je odli‰ují od “obecn˘ch” dûl a jsou jakousi normativní definicí umûleckého (ale rovnûÏ vûdeckého, vesmûs literárního) díla. Proto i dílo divadelní, má-li b˘ti povaÏováno za autorsky chránûné, tj. umûlecké ve smyslu superdruhu umûní, by mûlo b˘t souhrnem tûchto znakÛ: 1. Jde o v˘sledek tvÛrãí ãinnosti v oblasti literární, umûlecké (v˘tvarné, hudební atd.) nebo vûdecké (tj. mÛÏe sem patfiit i teatrologická studie). DosaÏení v˘sledku6 závisí na osobních vlastnostech tvÛrce, bez nichÏ by tento v˘tvor (du‰evní plod tvÛrãí povahy) nebyl vÛbec dosaÏen. Osobními vlastnostmi autora chápeme napfi. schopnost tvofiit, s kterou je spjato i slovo talent nebo fantazie, coÏ jsou elementy, které si ãásteãnû do Ïivota pfiiná‰íme, ale z velké ãásti jsou závislé na na‰ich nabyt˘ch zku‰enostech, získané praxi a vzdûlání. V tomto pojetí díla jde o jeho jedineãnost7, osobitost a originalitu, kdy je autor veden svobodn˘m v˘bûrem metod. NezáleÏí na tom, zda tato ãinnost byla vykonávána za úãasti technického zafiízení apod. Du‰evní ãinnost tvÛrãí chápeme vedle du‰evní ãinnosti ostatní (mechanické). 2. Dílo je objektivnû (smysly) vnímáno, resp. je objektivnû sdûlitelné jin˘m osobám - v tzv. vnûj‰í formû. Pozor, neznamená to v‰ak nutnost existence artefaktu. Postaãí nosiã díla, tj. hmotná vûc, v níÏ ãi na níÏ je umûlecké dílo jako nehmotn˘ statek zachyceno trvale ãi doãasnû. Tj. du‰evní plod tvÛrãí ãinnosti má vÏdy svÛj hmotn˘ substrát, v pfiípadû literárního díla postaãí jako zhmotnûní díla napfiíklad technicky zaznamenané zvukové vlny. Pojmové znaky dûl tedy nesplÀují pouhé my‰lenky ãi v˘robní metody. 3. Dílo je objektivnû (tj. smysly) vnímáno jako v˘sledek (i souãást) tvorby umûní, tzn. v˘tvor je projevem umûní a je
schopen b˘t objektivnû vnímán jako umûlecké dílo, které pÛsobí na estetické cítûní vnímatele. Tj. normativnû je estetická funkce dÛleÏitá, pfiestoÏe napfi. Volek ji za nejpodstatnûj‰í nepovaÏuje, kdyÏ fiíká: “Estetická funkce tedy nejen Ïe není pro umûní specifická, ale není ani (vÏdy) dominantní.”8 Na rozdíl od Volka v‰ak pro umûlecké autorství není podstatná jiná vûc v díle z oblasti umûní, kterou on naopak za podstatnou povaÏuje: “reáln˘ proces fungování díla v daném spoleãenskohistorickém kontextu”.9 TaktéÏ estetická kategorie krásna není relevantní - to, zda na estetické cítûní vnímatele pÛsobí dílo libû, ãi nelibû. Bere se totiÏ v potaz, Ïe libost ãi nelibost v pÛsobení na krasocit je dána vkusem diváka, kter˘ tfieba - aã dílo nepovaÏuje za libé svému krasocitu - stále jej vnímá (respektuje) jako umûní. Podle Iva Telce v˘tvor musí b˘t schopen vyvolat ve smyslovém vnímání konzumenta imaginární obraz10 literárního, jiného umûleckého ãi vûdeckého díla. Hodnota díla ãi jeho prospû‰nost není pojmov˘m znakem díla. Na rozdíl od pfiechodov˘ch oblastí umûní, mimoumûní a neumûní, kde je rozli‰ujícím mûfiítkem, zda jde o dílo amatérské ãi profesionální, z aspektu autorství k dílu je toto nepodstatné. Z hlediska dûl z pfiechodov˘ch oblastí na hranicích sféry umûní ve vztahu k dílÛm splÀujícím pojmové znaky dojdeme k podivuhodnému závûru i pfii hodnocení plagiátu. Z hlediska hranic pojmu umûní jde o v˘sledek z oblasti intenzivního pfiechodu (tj. hranice mezi umûním a neumûním). Z hlediska pojmov˘ch znakÛ lze pojem hranice vylouãit, koneãn˘ soud je zde jasnûj‰í: plagiát není samostatn˘m dílem (právû proto, Ïe jde pouze o - neosobit˘ - plagiát nûjakého díla), a proto není nutné jej z hlediska pojmov˘ch znakÛ uvaÏovat, jelikoÏ pro nû neexistuje (existuje pouze to dílo, jeÏ bylo pfiedlohou pro plagiát). Budeme-li se bavit o druhé moÏné variantû dvou shodn˘ch dûl (vedle varianty dílo - plagiát díla), pak zákon pfiipou‰tí, Ïe mohou skuteãnû vzniknout dvû shodná díla, z nichÏ ani jedno není plagiát a pfiitom tato díla vznikla soubûÏnû a jsou totoÏná. V tom pfiípadû ale postrádají autorskoprávní individualitu obû tato díla a ani jedno nepatfií mezi díla splÀující pojmové znaky. Pojmové znaky lze vlastnû chápat také jako nûco, co se snaÏí ignorovat existenci neostr˘ch hranic a nastolit pfiesné ãáry mezi umûním a neumûním. Pro takovéto maximální
“zjednodu‰ení” je dÛleÏité - av‰ak s ohledem na tradiãní pojímání umûlce a umûleckého díla nepfiípustné ãi nemorální - Ïe z umûleckoprávního hlediska je v˘znamné pouze to, kdo danou my‰lenku, objev ãi cokoliv jiného, co pfiedchází hmotnému substrátu díla, ztvárnil, a nikoli kdo je toho pÛvodcem. Pfiechodová pásma mezi umûním a neumûním Pojmy jako intenzivní a extenzivní pfiechod z umûlecké do mimoumûlecké ãinnosti, s nimiÏ operují Volek i Pavlovsk˘, nás tedy vybízí k anal˘ze, zda tyto pfiechody mají vliv na to, Ïe dan˘ v˘sledek takové ãinnosti spadá, ãi nespadá pod oznaãení umûlecké dílo autorské, tj. zda splÀuje pojmové znaky, aãkoliv je dle “teorie pfiechodÛ” na rozhraní mezi umûním, mimoumûním a neumûním. PfiestoÏe odpovûì na tuto otázku ãásteãnû vyplynula z pfiede‰lého, pojìme provést demonstraci na dal‰ích pfiíkladech: O extenzivním pfiechodu mÛÏeme hovofiit napfiíklad u po‰tovní známky ãi kniÏní ilustrace. I tato díla v‰ak mohou pfii bezproblémové aplikaci pojmov˘ch znakÛ spadat jednoznaãnû pod díla umûlecká. V poloextenzivním pfiechodu hranic pojmu umûní najdeme mnoho pfiíkladÛ toho, Ïe autorsk˘ zákon v otázce umûleckého díla nepovaÏuje za podmiÀující, aby autor umûleckého díla byl profesionálnû vy‰kolen˘, dospûl˘ ãi du‰evnû zdrav˘ - stejnû hodnotná díla, zasluhující si zafiazení do kolonky umûní, vytváfiejí jak dûti, tak amatéfii (amatér‰tí malífii, fotografové i básníci) nebo lidé du‰evnû chofií. PfiestoÏe ãinnost, kterou vykonávají, nemusí mít vÏdy za prvotní cíl stát se umûním, tak její v˘sledek splÀující pojmové znaky, je plnohodnotn˘m umûleck˘m dílem. Také oblast intenzivního pfiechodu nabízí srovnání; av‰ak interpretace cviãn˘ch hudebních skladeb a podobné ãinnosti intenzivního pfiechodu vût‰inou nepfiiná‰ejí nic osobitého, co by mohlo pojmové znaky umûleckého díla naplnit. O pokusech literárních ãi v˘tvarn˘ch to v‰ak nemusí vÏdy platit. Pojmové znaky umûleckého díla mohou splÀovat i ta díla lidské ãinnosti, která dle slov Jaroslava Volka “si udrÏují stále nûjakou svoji vlastní spoleãenskou funkci a uÏiteãnost, odli‰nou od funkce b˘t umûním”.11 To znamená, Ïe pfiestoÏe neprovádíte urãitou ãinnost cílenû pro to, aby v˘sledkem bylo umûlecké dílo, mÛÏe umûlecké dílo vzniknout. To, Ïe to ãiníte pro nûjak˘ spoleãensk˘ ãi praktick˘ úãel, neubírá automaticky umûleckému dílu nic na jeho plnohodnotnosti. TaktéÏ to, Ïe dílo není úplnû dokonãeno, ãi vzniklo z nízk˘ch pohnu69
tek, neznamená jeho vyfiazení ze skupiny umûleck˘ch dûl, jak je to uvádûno u dûl z intezivního pfiechodu - ve skupinû dûl z období úpadku umûleck˘ch sil autora aj. Co se t˘ãe choulostivé otázky vztahu k˘ãe a umûní, lze tu tolerovat jednu moÏnost: pokud autor k˘ãe splnil pojmové znaky, je jeho dílo autorsky chránûno jako dílo umûlecké a v‰ichni ostatní napodobitelé uÏ nikoli (a navíc je jejich jednání povaÏováno za naru‰ování autorskoprávní ochrany tvÛrce-autora). Z toho vlastnû vypl˘vá, Ïe i v˘tvor, kter˘ je umûleck˘m dílem urãitého autora, se mÛÏe postupnû stát k˘ãem. Spornou otázkou je pak pochopitelnû urãování autorství u nûãeho, co je hromadnû ‰ífieno a není jiÏ povaÏováno za v˘tvor osobit˘. Ve vztahu mezi pfiechodov˘mi oblastmi (jak je definují Volek a Pavlovsk˘) a pojmov˘mi znaky umûleckého díla (jak je definuje autorsk˘ zákon) tedy není pfiímá úmûra. To, zda je to na pfiekáÏku, ãi nikoliv, si zde v‰ak nedovolím hodnotit. Ideální by pro jednotné pojmosloví bylo, kdyby pojmové znaky umûleckého díla bylo moÏné povaÏovat za synonymní ke stabilnímu “jádru” pojmu umûní12 ãi stabilizovanému nosnému jádru zevnitfi13. Tak to ale zfiejmû není. Volek a Pavlovsk˘ také ani nejsou jediní, ktefií se hranicemi pojmu umûní teoreticky zab˘vali. Uveìme pfiíklad: S podobn˘mi v˘znamy, které lze povaÏovat za analogické k pfiechodov˘m oblastem v souladu s funkcí umûní dle definice Jaroslava Volka, operuje napfiíklad Mirko Novák14, kdyÏ srovnává dûjinn˘ v˘voj funkcí hudby, a pfiitom v podstatû ukazuje, kdy bylo pro lidi prioritní umûní, kdy zase neumûní ãi mimoumûní, tj. jak se hranice pojmu hudební umûní v historii posouvaly více ãi ménû k jednotliv˘m pfiechodov˘m oblastem: “Tak ve stfiedovûku má vedoucí postavení gregoriánsk˘ chorál, umûní tehdy v‰emocné církve. Jeho smysl je náboÏensk˘.” - tedy funkce praktická, spadající do pfiechodu extenzivního. Pfiíklad jiného historického období: “slouÏí lidu k potû‰ení a k vyraÏení, k zábavû i k tanci, a lid sám a lidoví hudebníci si ji vytváfiejí a provozují” - zohlednûní aspektu folkloru a amatérsk˘ch hudebníkÛ, tedy oblast poloextenzivního pfiechodu. A tak Novák pokraãuje i dal‰ími pfiíklady. Na jiném místû své knihy se zase zaobírá malífistvím15 a i zde bychom - pfii aplikaci terminologie Jaroslava Volka a Petra Pavlovského - mohli nalézt náznaky toho, co tito dva naz˘vají hranicemi pojmu umûní. Novák si také uvûdomuje, Ïe v˘sledek malífie (obraz) mÛÏe mít jak estetické, tak mimoeste70
tické funkce (napfiíklad ilustraãní, dokumentaãní atd.), tj. Ïe v rámci kaÏdého druhu umûní mÛÏe docházet k posunu smûrem od umûní k mimoumûní. Umûlecké dílo, artefakt, umûleck˘ v˘kon, fragment Jak je to z hlediska pojmov˘ch znakÛ se vztahem umûleckého díla a artefaktu? Co se t˘ãe vztahu termínÛ artefakt a umûlecké dílo16 a jeho aplikace na pfiípadné shodné ãi podobné termíny, s nimiÏ operuje autorsk˘ zákon, je tu zfiejm˘ch hned nûkolik skuteãností: 1. Pod pojem autorského díla spadá obojí: Z hlediska autorského práva, z hlediska ochrany díla, jde o totoÏné chápání. A to nejen v pfiípadech v˘tvarného umûní, kdy umûlecké dílo je zároveÀ artefaktem, ale i v pfiípadû hudby: autorskoprávní ochranu má dílo, stejnû jako i jeho ãásti, jeho námût hmotnû ztvárnûn˘ notov˘m zápisem ãi jin˘m záznamem - napfi. hlasovou interpretací melodie na zvukovém nosiãi atd. 2. Podstatn˘ je nosiã díla: Termín umûlecké dílo dle Volka a Pavlovského17 je to, co vychází z hlavy tvÛrce, zatímco artefakt je ten fenomén, na nûjÏ pfii vnímání reaguje konzument. Umûlecké dílo je pouze jedno, kdeÏto nosiãÛ téhoÏ díla mÛÏe b˘t u nûkter˘ch druhÛ umûní více - hudební dílo mÛÏe jeho autor zaznamenat jak zvukov˘m záznamem, tak notov˘m apod. Tj. pro sjednocení umûnovûdného pojmosloví s autorsk˘m zákonem by bylo vhodné pouÏívat triádu pojmÛ: umûlecké dílo (= to, co vychází z ruky a hlavy tvÛrce), nosiã umûleckého díla (= zhmotnûní umûleckého díla), artefakt (= to, co vnímá konzument, tj. jinak také realizace díla). 3. Pseudoartefakt není umûleck˘m-autorsk˘m dílem, jelikoÏ nesplÀuje pojmové znaky; pfiedev‰ím nevzniká jako v˘sledek tvÛrãí ãinnosti autora apod., pfiestoÏe je esteticky stejnû úãinn˘ (tj. konzument není jedin˘m dÛleÏit˘m pojmov˘m znakem! ). Z toho vypl˘vá, Ïe u autorského díla je podstatné i to, jak vzniká, pfiestoÏe to ze zákona na první pohled není patrné. 4. K tématu druhového zatfiídûní artefaktÛ uveìme citaci z Volka: “Partitura, aÈ rukopisnû psaná, nebo ti‰tûná, nebo notov˘ zápis není tedy artefaktem hudebním. To v‰ak neznamená, Ïe nemÛÏe b˘t zãásti artefaktem v˘tvarn˘m.”18 Z hlediska legálních pojmov˘ch znakÛ není pro zatfiídûní do jednotliv˘ch druhÛ podstatné druhové roztfiídûní artefaktÛ, ale vnímání díla z hlediska konzumenta. 5. A co ve chvíli, kdy artefakt a umûlecké dílo existují zároveÀ, napfi. pfii improvizaci recitace básnû? Je to autorské-
umûlecké dílo? Nebo v takovém pfiípadû rovnûÏ platí, Ïe neexistuje-li nosiã, neexistuje dílo? Tento pfiípad objasní vysvûtlení pojmu v˘kon, jak jej pouÏívá âást druhá Zákona o dílech literárních, vûdeck˘ch a umûleck˘ch “Práva v˘konn˘ch umûlcÛ”19, a to objasnûním rozdílu mezi pojmy umûleck˘ v˘kon a umûlecké dílo: Umûleck˘ v˘kon je v˘kon herce, zpûváka, taneãníka, sbormistra ãi jiné fyzické osoby, která hraje, zpívá, recituje nebo jinak pfiedvádí, provádí ãi interpretuje umûlecké dílo (vãetnû dûl lidové kultury). Pro srovnání tedy: v˘konn˘ umûlec vytváfií umûleck˘ v˘kon na základû existence umûleckého díla20 (vyjadfiuje jej), autor oproti tomu vytváfií umûlecké dílo. Z hlediska aplikace pojmÛ artefakt a umûlecké dílo je umûleck˘ v˘kon artefaktem, a je tedy skuteãnû nutné tyto dva pojmy rozli‰ovat (tj. provede-li herec sv˘m v˘konem umûlecké dílo nûkolikrát, pokaÏdé jde o totéÏ dílo, av‰ak vÏdy o nov˘ umûleck˘ v˘kon, o nov˘ nehmotn˘ v˘sledek umûlecko-interpretaãní tvÛrãí ãinnosti; dva shodné artefakty jsou nemoÏné)21. Umûleck˘ v˘kon je rovnûÏ jako umûlecké dílo nehmotn˘m statkem, kter˘ ale nemÛÏe existovat bez díla a u kterého se nevyÏaduje jedineãnost, pouze osobitost. 6. Jak je to s rozdílem mezi dílem a jeho fragmentem a se vztahem fragmentu k artefaktu? Umûlecké dílo je autorsk˘m dílem, aÈ je dokonãené, ãi nikoliv. - Zde se pozastavme u polemiky J. Volka, kter˘ s tímto závûrem souhlasí: “Je‰tû jeden rozdíl mezi umûleck˘m dílem a artefaktem je v‰ak tfieba akcentovat, a to generálnû ve v‰ech umûleck˘ch druzích, i v malífiství a sochafiství. Je to rozdíl, kter˘ vypl˘vá z pomûru fragmentu umûleckého díla k jeho celku. Nûkdy se tvrdívá, Ïe pr˘ jediná vûc, o které nemÛÏe b˘t v estetice sporu, je Schellingovo a Coleridgeovo tvrzení, Ïe umûlecké dílo je organick˘ celek, an organic whole. Ale právû tato vûc se mi zdá velmi, ba nejv˘‰ diskutabilní. CoÏ máme málo dûl-fragmentÛ? Nedokonãená symfonie Schubertova, nedopsané Gogolovy Mrtvé du‰e a Dostojevského Bratfii Karamazovi, Ha‰kÛv ·vejk, velkolepé úryvky islandské Eddy, pouhé zlomky básní Sapfin˘ch atd. atd.? ¤íci, Ïe dílo i jako zfiejm˘ fragment je zase nûjak˘m celkem a organick˘m k tomu, je prázdná sofistika a skr˘vání problému. Právû v této rovinû nám v‰ak pomÛÏe uvûdomûní si rozdílu mezi dílem a artefaktem v tomto smyslu: umûlecké dílo je to, co vy‰lo z ruky a hlavy tvÛrce, tfiebas nedokonãené - v tomto pfiípadû pak jde o nedokonãené umûlecké dílo. Nyní bûhem dní, rokÛ a století pochopitelnû díla nepfiib˘vá, n˘brÏ buì ub˘vá, nebo v nejlep‰ím
pfiípadû zÛstává celé, popfiípadû je obnovováno do pÛvodní celosti. Zub ãasu hlodá na pyramidách, na obrazech star˘ch mistrÛ, na chrámech a památnících, sem tam se ztrácí, vypadne zpûv z prastarého v˘pravného eposu atd. ¤eckou plastickou a stavitelskou kulturu známe napfi. vlastnû jen ve fragmentech. To, co z jednou hotového umûleckého díla, jak vy‰lo z ruky tvÛrce, je pozdûji oderváno rÛzn˘mi vlivy klimatick˘mi a atmosférick˘mi, zemûtfiesením, horlivou ãinností obrazoborcÛ, ktefií poráÏejí ‘nemravné’ sochy pohansk˘ch bohÛ na zem, a koniá‰Û, ktefií spalují závadné ãásti knih, atd., to jiÏ není dílo, n˘brÏ pouze ãást díla, to není celek, n˘brÏ fragment. Ale artefakt je to, co je konkrétnû vnímáno, ne to, co vytvofiil mistr pfied pûti tisíci lety: artefakt je tedy vÏdy cel˘ a jeho ãásti jsou ãásti tohoto konkrétního celku zde pfiítomného a vnímaného. I fragment díla je tedy cel˘ artefakt, i útrÏek melodie, dvouver‰, pokud zapÛsobí, je artefaktem v tuto konkrétní chvíli umûlecké apercepce.”22 “Celkovû je tedy moÏno opravdu shrnout, Ïe fragment je vÏdy fragmentem umûleckého díla, ne fragmentem artefaktu: vztah fragmentu a celku vyvolává tedy rÛzné problémy pouze v rovinû díla. [...] Artefakt je vÏdy cel˘, neboÈ je to ta skuteãnost, která vzbuzuje podnûty umûleckého konzumu a proÏitku a která je jako jejich pfiíãina aktuálnû pfiítomna a aktuálnû pÛsobí.”23 Podle autorského zákona je nepodstatné, a) zda je dílo nedokonãené, b) i to, zda uvaÏujeme jen o jeho ãásti (fragmentu) ãi nûkolika ãástech. Pojímání umûleckosti a autorské ochrany je vÏdy plnohodnotné, jako by se jednalo o celé dokonãené dílo. RovnûÏ není podstatné to, Ïe mohlo vzniknout na objednávku. Hranice pojmu “jedineãnost díla” Otázkou, nad kterou je nasnadû se pozastavit u anal˘zy pojmov˘ch znakÛ, je otázka po pfiesném v˘znamu pojmu JEDINEâNOST DÍLA. Jedná se totiÏ opût o pojem s velmi neostr˘mi hranicemi. Tento pojem nelze uvaÏovat, pokud nepfiipustíme tuto neostrost, tedy nepfiipustíme-li existenci takzvaného “obecného fondu” neboli sféru domaine public24: Dílo není ztvárnûno pouze z komponentÛ, které oznaãujeme za autorskoprávnû jedineãné. Vedle nich analogicky stojí prvky, které jsou obsaÏeny v kaÏdém díle (naz˘vejme je prvky voln˘mi). “Obecn˘m fondem se pak rozumí v‰e, co je obecnû uÏíváno z hlediska obsahu, formy i vyjadfiovacích prostfiedkÛ, 71
jakoÏ i v‰e, co je jiÏ objektivnû pfiedurãeno (napfi. pfiírodními zákony). Není pfiitom v˘znamné, zda si autor plnû uvûdomuje, Ïe ãerpá z obecného fondu, anebo zda pÛsobí kolektivní nevûdomí, rÛzná informaãní pole aj.”25 Umûlecké dílo x umûleck˘ v˘kon Jako definici v souladu s právem autorsk˘m bychom pro pojem (umûlecké) dílo mohli pouÏít následující sentenci: (Umûlecké) dílo je jednotlivû urãen˘, jedineãnû osobit˘ statek nehmotné povahy (av‰ak hmotnû vyjádfien˘ - materializovan˘ - v jakékoliv lidsk˘mi smysly vnímatelné podobû), kter˘ je v˘sledkem du‰evní tvÛrãí26 ãinnosti konkrétní fyzické osoby (autora, tvÛrce, pÛvodce), jejímÏ je du‰evním vlastnictvím, a to absolutnû a nepromlãitelnû27, a v nûmÏ se - ontologicky vzato - zraãí i sama osobnost autora. Paralelnû vedle pojmu umûlecké dílo stojí pojem umûleck˘ v˘kon, jehoÏ podstatu jsme jiÏ definovali - jedná se o provedení díla (splÀujícího pojmové znaky dle práva autorského) v˘konn˘m umûlcem. Na tomto místû bych se chtûla vrátit ke svému ãlánku Proã není inscenace autorsk˘m dílem reÏiséra28. Tato polemická studie reagovala mimo jiné i na stav autorskoprávních formulací, které pfiispívají k polemikám o postavení reÏiséra v rámci divadelní inscenace. Pfiedmûtné pojetí divadelního reÏiséra v‰ak je moÏné fie‰it ne z hlediska práva autorského, a tedy práva reÏiséra k inscenaci jako dílu, ale z hlediska pojetí reÏiséra jako v˘konného umûlce. To, Ïe v˘konn˘mi umûlci jsou zpûváci, herci nebo taneãníci, je vesmûs bez námitek. To, Ïe jimi naopak nejsou komparzisté, maÏoretky nebo moderátofii, ktefií vût‰inou neprovádûjí dílo splÀující pojmové znaky, je také snadné pochopit. Rozdíl umûleckého díla a umûleckého v˘konu je napfiíklad v tom, Ïe u umûleckého v˘konu není nutné, aby byl hmotnû zachycen - staãí i efemérní vyjádfiení v˘konu (na druhou stranu je dobré myslet na to, Ïe z hlediska ochrany umûleck˘ch v˘konÛ práva v˘konn˘ch umûlcÛ trvají 50 let od konce roku, v nûmÏ byl pofiízen záznam v˘konu). V oblasti divadla je umûleck˘ v˘kon chápán tak, Ïe napfi. herec je povaÏován za v˘konného umûlce, kter˘ pfiedstavuje divadelní dílo hrou; divadelního reÏiséra bychom ve vybran˘ch pfiípadech mohli povaÏovat za v˘konného umûlce, kter˘ provádí divadelní dílo
72
umûleck˘m nastudováním (pokud toto nastudování je vskutku osobité a i ostatní pojmové znaky jsou splnûny). Podle komentáfie Ivo Telce29 lze umûlecké v˘kony tfiídit na v˘kony, kdy: “a) jediné dílo je provádûno jedin˘m v˘konem jediného v˘konného umûlce (sólisty), pfiiãemÏ zákonná ochrana tûchto umûleck˘ch v˘konÛ je star‰ího pÛvodu. V˘kon sólisty mÛÏe b˘t vytvofien i v kolektivu, kter˘ provádí napfi. jediné hudební dílo, av‰ak musí se jednat o v˘kon, kter˘ obstojí samostatnû, coÏ je vûc jeho umûlecké povahy, b) jediné dílo je provádûno jedin˘m v˘konem, na nûmÏ se sv˘m nesamostatn˘m tvÛrãím podílem úãastní více v˘konn˘ch umûlcÛ (jejich soubor ãi sdruÏení osob) jako kolektiv. Jak˘ je vzájemn˘ právní vztah úãastníkÛ tohoto sdruÏení, není pfiitom (pro vznik v˘konu a práv k nûmu) v˘znamné. Jedná se o obdobu díla spoluautorÛ.” BohuÏel to, zda v nûkteré z tûchto dvou definic kaÏd˘ reÏisér plnû obstojí, není jednoznaãné. Z pohledu umûnovûdné definice ãinnosti reÏiséra by bylo zfiejmû lep‰í “poohlédnout” se napfiíklad po reÏisérovi jako umûleckém zpracovateli. Nejasnost hranic mezi a) reÏisérem-autorem a b) reÏisérem-zpracovatelem/aranÏérem/uspofiadatelem má své poãátky v ‰irokém zábûru ãinnosti souãasného reÏiséra: Skuteãnû v mnoh˘ch pfiípadech vytváfií reÏisér i autorské dílo: napfi. jeli autorem dramatizace, autorem pfiekladu apod. Tehdy je v˘sledek této ãinnosti dílo - dramatizace, pfieklad - a reÏisér je jejich autorem. Av‰ak vyslovenû reÏisérská ãinnost, opro‰tûná o ãinnosti, jejichÏ v˘sledkem není divadelní inscenace jako celé autorské dílo, ale jen dramatizace pouÏitá pro inscenaci, nemá v autorském právu oporu pro reÏiséra jako autora. Pokud ov‰em dan˘ reÏisér bude spadat pod v˘‰e uveden˘ TelcÛv komentáfi rozli‰ení umûleck˘ch v˘konÛ, chápejme reÏiséra jako v˘konného umûlce, kter˘ není autorem, pouze sv˘m v˘konem provádí jiÏ existující dílo (na nûmÏ se ov‰em mohl i sám autorsky podílet - napfi. pfiekladatelsky). Upozornûme ale na to, Ïe toto pozb˘vá platnosti, pokud reÏisér vyuÏije k tomuto provádûní díla jiÏ znám˘ch a dfiíve aplikovan˘ch metod a stylÛ - autorem tûchto reÏisérsk˘ch metod je ten, kdo je provedl osobitû ãi navrhl, vymyslel a tento nápad hmotnû ztvárnil.
Poznámky 1) Text je doplnûním studie Hranice pojmu umûní Petra Pavlovského, publikované v Divadelní revue XIV, ã. 2, 2003, s. 73-77. 2) Pavlovsk˘, P.: Hranice pojmu umûní, in Divadelní revue XIV, ã. 2, 2003, s. 73. 3) Zákon ã. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorsk˘m a o zmûnû nûkter˘ch zákonÛ. âást první: Právo autorské a práva s ním související; Hlava I.: Právo autorské. 4) Petr Pavlovsk˘ vychází (a ztotoÏÀuje se) z obecné teorie umûní Jaroslava Volka, viz napfi.: Volek, J.: Základy obecné teorie umûní. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1968. 5) JiÏ na první pohled je zfiejmé, Ïe toto tfiídûní se neopírá o pfiíli‰ jasná hodnotící mûfiítka a tradiãní teorii umûní. Nepochopitelné je napfiíklad to, proã díla literární nespadají taktéÏ pod díla umûlecká: Podle rÛzn˘ch v˘kladÛ, které nás chtûjí pfiesvûdãit, Ïe je to na základû urãit˘ch historick˘ch pramenÛ, je to proto, Ïe literárním dílÛm je i mezinárodnû “vûnována samostatná klasifikaãní pozornost”. Aãkoliv se nám to mÛÏe jevit jako nelogické, i po nûkolika novelizacích toto roztfiídûní zÛstává, pfiestoÏe bychom se spí‰e pfiiklánûli k roztfiídûní autorsk˘ch dûl na dvû skupiny - díla umûlecká (kam by patfiila i díla literárnûumûlecká) a díla vûdecká, s dal‰ími podskupinami. Pfii del‰í historickoprávní anal˘ze bychom do‰li i k tomu, Ïe vûdecká díla - vesmûs vyjadfiovaná písmem - vlastnû vykrystalizovala z dûl literárních, od nichÏ se li‰í urãitou vûdeckou strukturou díla a vûdeckou argumentací a terminologií. Pro rozli‰ení, zda je tvÛrce pak oznaãován vûdcem, ãi umûlcem, to v‰ak nemá Ïádn˘ vliv, prostû jde o tvÛrãího autora. Ivo Telec v komentáfii k autorskému zákonu vydaném kniÏnû (Praha 1997, s. 13) pí‰e: “Historicky se právo autorské plnû vyvinulo teprve v dÛsledcích vynálezÛ reprodukãní techniky (knihtisku). Stalo se tak, jak se zdá, následnû aÏ po v˘voji práv vydavatelsk˘ch (formou vydavatelsk˘ch privilegií), práv soutûÏních (jako práv antimonopolních) apod.” Autorem je navíc taktéÏ pfiekladatel (= autor pfiekladu), uspofiadatel (= autor souborného díla) a zpracovatel (= autor zpracování). Proto budeme buì hovofiit pouze o díle, nebo pojem umûlecké dílo budeme pouÏívat souãasnû i pro dílo literární. Pod dílo literární spadá podle práva autorského i pojem dílo divadelní (kam patfií napfi. dílo dramatické, dílo hudebnû dramatické atd.). 6) Je jedno, zda jde o v˘sledek cílen˘ ãi necílen˘ (srv. rozdíl u pfiechodov˘ch oblastí). 7) Volek, J.: o. c., s. 92: “Dal‰ím dÛsledkem pro hodnocení v˘znamu umû-
8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19)
20) 21) 22) 23) 24) 25) 26)
27) 28) 29)
leck˘ch dûl, jenÏ plyne ze zvlá‰tního pfiedmûtu umûní, je jedineãnost a nenahraditelnost umûleck˘ch dûl. ProtoÏe souãástí pfiedmûtu v umûní je umûlec - ãlovûk sám, a nejen to spoleãenské, ale i pfiímo individuální v nûm, a protoÏe toto individuální je naprosto neopakovatelné, je odraz toho v‰eho, jednou zachycen˘ a objektivizovan˘ ve formû umûleckého díla, také jedineãn˘, neopakovateln˘ a nenahraditeln˘.” TamtéÏ, s. 107. TamtéÏ, s. 107. Pojem Iva Telce, viz: Telec, I.: Autorsk˘ zákon. Nakl. C. H. Beck, Praha 1997, s. 24. Volek, J.: o. c., s. 15. TamtéÏ, s. 22. Pavlovsk˘, P.: o. c., s. 73. Novák, M.: Od skuteãnosti k umûní. Nakladatelství ãeskoslovensk˘ch v˘tvarn˘ch umûlcÛ, Praha 1965, s. 112-113. TamtéÏ, s. 69. Volek, J.: o. c., s. 105. Viz Volkova definice umûleckého díla a artefaktu in Volek, J.: o. c., s. 105. TamtéÏ, s. 115. Zákon ã. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorsk˘m a o zmûnû nûkter˘ch zákonÛ. âást první: Právo autorské a práva s ním související; Hlava II. Práva související s právem autorsk˘m: Díl 1: Práva v˘konného umûlce k umûleckému v˘konu. Zde se tím myslí - pokud se vrátíme k roztfiídûní dûl dle autorského práva - literární a umûlecká díla, vûdecká nikoli. Opakování umûleckého v˘konu je moÏné de iure jen ze záznamu. Volek, J.: o. c., s. 120. TamtéÏ, s. 122. Pojmy zavedl K. Knap (viz Základní otázky systému práv k nehmotn˘m statkÛm, Praha 1974). Telec, I.: Autorsk˘ zákon. Nakl. C. H. Beck, Praha 1997, s. 27. Tj. nejde o reprodukování, kopírování ani rutinní ãinnost, stejnû tak sem nepatfií ãinnosti seskupující cosi jiÏ vytvofiené (napfi. redaktorská práce, není-li jejím v˘sledkem nov˘ tvÛrãí celek jako napfiíklad ãasopis nebo sborník). Autorsk˘ zákon platí ergo omnes = i proti tvÛrci samotnému. viz Divadelní revue XIII, ã. 2, 2002, s. 82. Telec, I.: o. c., s. 364.
73
