Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské

xxx. MIKULOVSKÉ SYMPOZIUM

Hranice na jižní Moravě a její obrana od doby římské •..t_...

22. - 23.

ISBN 80-7275-058-5

ISBN 80-86931-01-3 (MZA Brno)

října

2008

xxx.

MIKULOVSKÉ SYMPOZIUM 2008, BRNO 2009

ZDENĚK MĚŘÍNSKÝ

Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Jihomoravská hranice spojující a rozdělující Tatp práce vznikla v rámci VZ MSM 021622427.

Hranice obecně předěl, rozhraní, mez, nejnižší a nejvyšší bod, míra něče­ ho, v geografickém smyslu rozmezí dvou oblasti v přírodě, osídlení, hranice hospodářská, v pozemkové držbě, územní správě i mezi dvěma státy. Hranice přírodních a hospodářských oblastí a většinou i etnické jsou užší nebo širší pře­ chodné zóny (hranice zonální), kdežto v případě pozemkové držby;. v územní správě (administrativní hranice) i státních hranic jsou liniové. Hranice - podle definice v dodnes nepřekonaném Ottově slovníku naučném jest čára, respektive pruh, dělící dvě sousední držby. V širším smyslu rozumí se hranicí celá krajina táhnoucí se podle hraniční čáry. Hranice určovány bývají buď znaky přírodními (mořem, řekami, potoky, horskými hřebeny, stráněmi, roklemi a p, anebo různými v půdě pevně zasazenými nebo jinak vyznačený­ mi předměty (stromy;. ploty, kůly, kameny, příkopy a j.). V prvém případě, kde jíž příroda sama naznačila hranici, nestačí samotný přírodní znak, nýbrž znak tento musí býti oběma sousedními držiteli uznán za právní. Slovo hranice vznik­ lo ve slovanském prostředí od hranice dříví do čtyř hran (gran), které byly v jistých vzdálenostech kladeny na hraniční čáru, tedy vlastně ve funkci hra­ ničního znamení - hraničruKu a toto slovo dostalo též význam hraniční čáry. Setkáváme se s ním i v němčině (die Granze, die Grenze). Maďarština má pak termín megya - medja, meja, mez, neboť ta byla taktéž hraničním znamením a později nabylo toto slovo významu hraniční, mezní čáry a pro hraniční znak vešlo v užívání slovo mezník. Jako hraniční znak sloužily i kopky (acervi, cu­ muli) - hromádky země nasypané a upěchované na hraniční č:áře, dále tzv. líhy (též lízy, v něm. listinách lach, lacha, lachus) - zářezy v hraničních stromech v podobě šípů, kol, křížů a j. Dále také sádky jako deminutivum od sad, saditi (pomere, locare) - totiž hraniční kameny, mezníky. Svůj význam při stanovení hranice mělo i slovo úročiště od uříci, tzn. umluviti, ujednati něco ve významu umluvené znamení hraniční - mezník l ) Hranice pod tímto širokým pojmem se skrývá v rámci společenského a politického vývoje celá škála konkrétních situací. Hranice mezi "kmeny" či "gentes", hranice etnická a v rámci archeologických kultur či celých civilizač­ ních okruhů, hranice sídelního okrsku sídliště či vesnice, jež se vyvíjí v hranici katastrálního území v moderním slova smyslu, zatímco se vznikem státu lze počítat se členěním jeho správní struktury na území jižní Moravy uvnitř v tzv. hradské obce či "gens" i velmi vágně stanovenou a měníCÍ se hranicí proti okol­ ním sousedním státním útvarům.2) Vlastně teprve prosazení feudálních vztahů 1 OTTův SLOVNíK NAUČNÝ. Jedenáctý díl. Hédypathie-Hýždě. Praha 1897, s. 754-756; srov. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die sudmahrische Grenze - verbindend und trennend (The­ sen) Jihomoravská hranice spojující a rozdělující (teze), AH 29, 2004, s. 77, 87-88.

7

vede ke vzniku panstvi, ať již zeměpanského, vyšší či nižší šlechty, dominia církevního nebo měst a statku samotných měšťanu v jeho nestálosti a promě­ nách, které se vyvinulo v základní správní jednotku, jež se v podobě patrimo­ niální správy dožila až revolučního roku 1848. Nás však v případě jihomoravského prostoru zajímá především hranice zemská, či státní v soudobém slova smyslu, tak jak se postupně během raného až vrcholného stře­ dověku konstituuje, a zejména to, co znamená ve smyslu politickém, hospodář­ ském, etnickém, církevním a obecně religiozním i kulturním - hranice jako brána a most, hranice spojující a rozdělující. 3 ) Již přírodní prostředí dnešní jižní Moravy a Dolních Rakous předurčovalo tento prostor a jeho historický vývoj, kdy na dlouhá období pravěku, doby pro­ tohistorické i raného středověku až do doby pádu Velké Moravy a období po­ velkomoravského, byl územím spojujícím, kulturně a ve velké míře i etnicky jednotným. Mírně zvlněná krajina protkaná četnými vodními toky, úrodnými půdami, příznivým klimatem a parkovým habitem, vytvářela příznivé podmín­ ky k životu a obživě člověka již od jeho prvých kroku na dlouhé cestě k dnešní civilizaci v době paleolituY Později, kdy se během 11. století konstituovala vuči 2 K hradištním centrům např. STAŇA, Čeněk: Mahrische Burgwal1e im 9. Jahrhundert. In: Die Ba­ yem und ilire Nachbarn, Teil2. Berichte des Symposions der Kommission fUr FrUhmitte1alterfor­ schung, 25. bis 28. Oktober 1982, Stift Zwettl. Niederosterreich. Herausgegeben von Herwig Frie­ singer und Falko Daim. Osterreichische Akademie der Wissenschaftcn, Philosophisch-historische Klasse DenkscluiIten, 180. Band. Veroffentlichungen der Kommissionfur FriihmittelaJterforschung, Ed. 9, 157-200. Wien 1985. 3 Je až symbolické, že problematika jihomoravsko-dolnorakouské hranice a pohraničí byla téma­ tem 1. mikuiovského sympozia konaného v Mikulově ve dnech 29.-30. IV. 1969; srov. sympoziální sborIÚk JIŽNÍ MORAVA - BRÁNA A MOST, SúDMÁHREN - TOR lJND BRŮCKE. Přednášky a diskusní příspěvky 1. symposia československých a rakouských historiku v Mikulově 29.-30. IV 1969. Vydal Okresní archiv pro okres Břeclav v Miku!ově, odpovědný redaktor Dr. Metoděj Ze­ mek, CSc. Mikulov 1969; k hranicím obecně, defiIÚci, funkci a konkrétně mezi Horními a Dolními Rakousy a Čechami a Moravou srov. např. POUŠENSKÝ, Josef: Pohraničí v dějinách střední Evro­ py - Oas Grenzgebiet - ein Problem Mitteleuropas. In: Jižní Morava - brána a most. Mikulov 1969, s. 8-17; KOMLOSY, Andrea: Úvod. In: Kultury na hraIÚci. JižIÚ Čechy-Jižní Morava-Waldviertel­ Weinviertel Kulturen an der Grenze. SiidbOhmen-Siidmilhren-Waldviertel-WeinvierteL Andrea Komiosyová/Václav Bužek/František Svátek (vyd.). Waidhofen an der Thaya 1995, s. 11-14; TÁŽ: Wo die osterreichischen an die b5hmischen Uinder grenzen: Kleinraum - Zwischenraum Peri­ pherie. In: Kontakte und Konflikte - Bohmen, Mahren und Osterreich: Aspekte eine. Jahrtausends gemeinsamer Geschichte. Referate des Symposium. "Verbindendes und Trennendes an der Gren­ ze III" vom 24. bis 27. Oktober 1992 in ZwettL Herausgegeben von Thomas Winkelbauer. Schrif­ tenreihe des Waldviertler Heímatbundes, Herausgegeben von Hara1d Hitz. Band 36. Waldviertler Heimatbund. Horn-Waidhofen an der Thaya 1993, s. 491-520; přehled hiatorického vývoje od pravěku po současnost s. 498-520; k hospodářské a sociální funkci a jejímu vlivu na formování hraIÚce např. HOFFMANN, Alfred: Die Grenze vom wirtschafts- und sozialgeschichtlíchen Stand­ punkt aus betrachtet. In: JižIÚ Morava - brána a most. Mikulov 1969, s. 28-38b; srov. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Vztahy centrální moci k místnímu vývoji na středověké Moravě. In: XXIII. MS 1993. Ústřed­ ní moc a regionální samospráva. Brno 1995, s. 7-30; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk _ ZUMPFE, Eva: Die siidmahrische Grenze, s. 77-78,88; k vývoji správy srov. např. JANÁK, Jan - HLEDÍKOVÁ, Zdeň­ ka: Dějiny správy v českých zemích do roku 1945. Praha 1989, s. 317-450, 475-492; JANÁK, Jan HLEDÍKOVÁ, Zdeňka - DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátku státu po současnost. Praha 2005, s. SS-57, 67-68, 87, 90-91, 94-95, 112, 127-129, 131-134, 150-151,158-162, 255-257,273-308,350-383,402-417,442-456,480_488; JANÁK, Jan: Dějiny Moravy. Díl 3/1. Hospo­ dářský rozmach Moravy 1740-1918. Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 7. Brno 1999, $. 68-85. 4 KOMLOSY, Andrea: Wo die Osterreichischen an die bOhmischen Uinder grenzen, s. 498-500; POD­

8

tzv. Bavorské východní marce jihomoravská hranice, o ní kronikář Kosmas vý­ stižně k roku 1082 napsal: "Poněvadž pomezí obou zemí nerozlučuje od sebe ani hvozd, ani hory, ani žádné jiné překážky, nýbrž jen říčka Dyje, rovinami tekouCÍ, sotva ty země dělí, zlí lidé kořistili stále v nocí u obojího lidu, navzá­ jem na lup vyjíždějíce, dobytek kradouce a vsi hubíce. "5) Na jih k Dunaji, který jako výrazná přírodní překážka tvořil skutečné rozhraní, se rozkládalo Morav­ ské pole (Marchfeld) vymezené na východě podobným rozhraničením tokem řeky Moravy, která tvořila severojižní osu země, a také základní komuníkační směr od Jadranu k Baltu, tzv. Jantarovou cestu, vycházející z Aquileje a v hlavní trase u nejduležitějšího castra římského středodunajského limitu Carnunta pře­ kračující Dunaj do barbarika. 6) Marchfeld tvoří součást dolnorakouského WeinBORSKÝ, Vladimír 11 kol.: Pravěké dějiny Moravy. Vlastivěda moravská. Země a lid, NŘ sv. 3, Brno 1993, s. 11-503; dále např. SVOBODA, Jiří: Paleolit Moravy a Slezska. Dolnověstonické studie, sva­ zek 1, Brno 1994; URBAN, Otto H.: Der lange Weg zur Geschichte. Die Urgeschichte Osterreichs. Osterreichische Geschichte bis 15 v. Chr. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 2000, s. 27-60; TÝŽ: Weg­ weiser in dic Urgeschlchte Osterreichs. Archii.ologie sehen, erkennen, verstehen. Wien 1989, s. 20, 22-24,34-53; NEUGEBAUER, Johannes-Wolfgang: ArcMologie in Niederiisterreich. Poysdorf und das Weinviertel. Unter Mitarbeit von Christine Neugebauer-Maresch, mit Beitragen von Friedrich Partsch und Spyridon Verginis. St. Pólten Wien 1995, s. 9-32; MĚŘÍNSKY. Zdeněk: 1. Osídlení regionu od prvých stop pobytu člověka do 10. století. In: Moravskobudějovicko, Jemnicko. Vlasti­ věda moravská, sv. 65, s. 74-133, k paleolitu s. 75-77. Brno-Moravské Budějovice-Jemnice 1997; TÝŽ: Rakousko před Rakouskem (domku 907). ln: Dějiny Rakouska (Veber, Václav Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav - Wilioda, Martin - Měřínský, Zdeněk). Praha 2002, s. 9-33; k přírodním poměrum např. DEMEK.. Jaromír (editor) a kol.: Zeměpisný lexikon ČSR Hory a l1ížiny. Praha 1987; VLČEK, Vladimír (editor) a kol.: Zeměpisný lexikon CSR. Vodní toky a nádrže. Praha 1984; DEMEK,Jaromír- NOVÁK, Václav s kolektivem: Neživá příroda, Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 1. Brno 1992; Živá příroda, Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 2. Brno 1997; NIEDEROSTERRElCH. Sehenswilrdigkeiten Kunst-Kullur-Natur. KOMPASS Kultur-Reisefiihrer 272. Stamberg 41993, s. 4-7; LANDESCHRONIK NIEDEROSTERREICH. 3000 Jahre in Daten, Dokumenten und BiIdern. Mit 1.470 Abbildungen. Herausgegeben von Univ. -Prof. Dr. KarI Gutkas. Wien-Miinchcn 1990, s. 66-83; tam též stručný nástin pravěkého a protohistorického vývoje; STROHMElER, Gerhard: Tvorba, proměna, odstup. K vnímání přírody a krajiny na hranicí. In: Kultury na hranicí. JižIÚ ČechY-Jížni Morava-Waldvíertel-Weinviertel - Kulturen an der Gren­ ze. SiiďbOhmen-Stidmahren-Waldviertel-WeinvierteL Andrea KomlosyovMVádav Bůžek/Franti­ šek Svátek (vyd.). Waidhofen an der Thaya 1995, s. 17-30; KULTURFÚHRER WALDVIERfEL, WEJNVlERTEL, SUDMÁHREN. Hg. Wolfgang MULLER-FUNK u. Koll. Wren 1996; český pře­ klad PRŮVODCE KRAJEM A JEHO KULTUROU. Waldviertel, WeinvierteI - Jižní Morava. Anto­ nín Bartoněk - Bohuslav Beneš - Wolfgang Muller-Funk - Friedrich PolleroB (Redakční kolektiv). Břeclav 1999; zde především kap L Od historie k dnešku (Vladimír Podborský, Jan BistřickÝ, Jaro­ slav Pánek, Miloš Trapl, Friedrich PollerolS, Andrea Komlosyová), s. 14-120, U. Život kultura lidé, s. 122-192. 5 KOSMAS II, 35; Cosmae Pragensis Chronica Boemorum - Die Chronik der B6hmen des Cosmas von Prag, (edit. B. Bretholz), MGH Script. rer. germ. NS T. II., Berolíni MCMLV (2. Auflage), s. 131; srov. BLAHOVÁ, Marie - FIALA, Zdeněk, Kosmova kronika česká. Praha 1972, s. 118; dále srov. níže pozn. č. 36. 6 FREISING, F.: Die Bernsteinstraíle aus der Sicht der StraEentrassierung. Archiv Hir dic Geschichte des StraBenwesens, Heft 5. Bonn-Bad Godesberg 1977; SCHREIBER, Hermann: Auf RomerstraBen durch Europa. Erftstadt '2005, s. 236-261; KANDLER, Manfred - VETTERS, Hermann: Der r5­ mische Limes in Osterreich. Ein Filhrer. Wien 1989, s. 173-186,202-230; BICHL, Andreas - GRIEBL, Monika - LA SPERANZA, Marcello - REISINGER, Brigme: Erlebnis Archi\ologie. Camuntum. Vindooona, BernsteinstraBe. Wien 2003, s. 55-71; WINKLER, Gerhard: Die romischen StraJ5en und Meilenstein€ in Noricum - Osterreich. Itlnera Romana 6. Schriften des Límesmuseums Aalen 35, S.tuttgart 1985; STERN, Josef: Wo Romerrader rollten. Gberlegungen zum VerIauf romischer StraBen. Osterreichisches arcMologisches Institut, Sonderschriften, Band 24, Wren 1994; TABULA IMPERII

9

viertelu (Vinná čtvrt') hraničícího na západě u Eggenburgu v oblasti Mannharts· Berg s Waldviertelem (Lesní čtvrt'). Jihozápadní Morava sousedila s dolnorakouským Waldviertelem, potažmo i západní částí Weinviertelu_ Z moravské strany lze toto území rozdělit na dvě základní jednotky. Primárně představuje staré sídelní území zhruba na linii již­ ní části Telečské kotliny a dále do okrajových zón starého sídelního území ~ vlastního pomezního hvozdu. Hranice zde vedla zhruba na čáře Martínkov Rímov - Heraltice severně od Moravských Budějovic a dále na Třebíčsko. Ten­ to proces postupu do lesnatého podhUří Českomoravské vrchoviny počíná nej· později již ve 2. polovině 12. století, ať už je to postup proti toku Moravské Dyje na Telečsko, vytváření sídelních komor na území třebíčského kláštera, či podél trasy Haberské cesty až k pramenům Rokytně. Území severně od výše naznačené linie zůstalo až do 13. století neosídleno a naopak oblasti jižně od ní vyhledávala od nejstarších dob již řada pravěkých kultur počínaje paleolitem. V různých směrech sem více zasahovaly vlivy z jižněji položeného dolnorakous­ kého Waldviertelu a rovněž poloha celé této dnes pohraniční oblasti ji předur- . čovala, aby se stala určitou spojnicí směrem na západ do jižních Čech. Jak jsme již naznačili výše, během předchozího vývoje tornu tak nebylo a přirozenou hranici mezi jednotlivými kulturami tvořil tok Dunaje. V době neolitu (5600/500 2300 př. n. 1.) tomu tak ještě nebylo, ač v jeho mladším a pozdním úseku jsou široké prostory jižní Moravy a Dolních Rakous osídleny lengyelským kulturním komplexem?) V eneolitu (chalkolit) zaujal již oblasti se­ verně od Dunaje a na jižní Moravě komplex kultury s nálevkovitými poháry, další jednotící element ve středním chalkoHtu na rozsáhlých teritoriích od východních a jihovýchodních oblastí Dolních Rakous a jižního Německa na západě po Potisí na východě, Malopolsko na severu a Slovinsko i sever bý­ valé Jugoslávie představovala badenská kultura pojmenovaná dle u Badenu leROMANI. Castra Regina, Vindobona, Camuntum. Praha 1986; PEREGRlNATIO GOTHICA: Jan­ tarová stezka (ed. Jana Cižmářová a Zdeňka Mědlurová), Supplementum ad Acta Musei Morav;­ ae, Scientiae sociales LXXXII, 1997; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Středověké cesty na Mora vě a ve Slezsku. ln: Morava ve středověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. března 1998 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně. Brno 1999, s. 126-128; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Obchodní cesty na jižní Moravě a v Dolním Rakousku do doby vrcholného středověku, AH 23, 1998, s. 174-177; srov. též dále pom. č. 25 7 lJRBAN, Otto H.: Der la~ge Wej'l zur Geschichte, s. 61-94; TÝŽ: Wegweiser ln die Urgeschichte Osterreicha, s. 58-78; MĚRlNSKY, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 11-16; LENNllIS, Eva NEUGEBAUER-MARESCH, Christine - RUTTKAY, Elisabeth: Jungsteinzeit irn Osten Osterreichs. Wissenschaftliche Schriftenreihe Niederosterreich Bd. 102/103/104/105. St. Polten-Wien 1995, tam i další vývoj eneolitu či chalkolitu v rakouském pojetí; NEUGEBAUER, ]ohannes-Wolfgang: Ar­ chiiologie in Niederosterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 33-80; PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Moravy, s. 71-152, k šáreckému stupni s. 81, 95-99, ke kull1.lře s vypíchanou kera­ mikou, jejímu vzniku, rozšíření, náplni materiální kultury i dílčí periodizaci s. 100-108, k MMK s. 103-152; ke koncentraci sídlišť a cyklickému zemědělství srov. např. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Osídlení regionu, s. 78, pozn. Č. 11-12 na s. 143, k neolitu s. 76, 78-94; ke kruhovým objektům srov. POD· BORSKÝ, Vladimír: Těšetice-Kyjovice lY. Rondel osady lidu s moravskou malovanou keramikou v T욀ticich-Kyjovicích. Brno 1988; PODBORSKÝ, Vladimir a kol.: Pravěká sociokulto~~í architek­ tura na Moravě. Primeval socio-rítual arclútecture in Moravia. Brno 1999; k plastice TYZ: Těšetice­ K):'joviCC II. Figurální plastika lidu s moravskou malovanou keramikou. Brno 1985; dále KAZDO­ VA, Eliška: Těšetice-Kyjovice 1. Starší stupeň kultury s moravskou malovanou keramikou. Brno 1984; TÁŽ: Poznámky k postlineárnímu neolitu na jihozápadní Moravě. In: Z pravěku do středověku. Sborník k 70. narozeninám Vladimíra Nekudy. Brno 1997, s. 37-41.

10

žící jeskyně K6nigshOhle v jednom z vedlejších údolí romantického Helenetal jižně od Vídně, zvaného Wolftal. Období mezi existencí klasické badenské kul­ tury a přílivem lidu se zvoncovitými poháry vyplňuje pak 11 Dolních Rakou­ sích tzv. kultura M6dling-Z6bing, pokládaná za dolnorakouskou odnož jevišovické kultury zasahující sem právě z jihozápadní Moravy a na závěr celé periody proniká na území Dolních Rakous lid se šňůrovou keramikou repre­ zentovaný lokální skupinou Herzogenburg. B) Již na počátku doby bronzové se opět kulturním rozhraním stává Dunaj, kněmuž zasahuje rozšíření kultury únětické (2000/1900 - 1700/1500 př. n. 1.) včetně vyústění ve věteřovskou kulturu. 9l Někdy kolem poloviny 2_ tisíciletí př. n. 1. se do rakouského Podunají i jihomoravského prostoru rozšířil nový kultur­ ní komplex táhnoucí se od východní Francie až po střední Evropu, jehož jedno­ tícím komponentem se stalo pohřbívání mrtvých pod mohylami. Jednalo se sice o krátkou časovOu periodu ukončenou nástupem kultur popelnicových polí v období let 1300/1200 př. n. 1., ale významnou měrou ovlivřmjící další vývoj. Na území Dolních Rakous severně od Dunaje s přesahy na jih od tohoto vodní­ ho toku patřila k tomuto kulturnímu komplexu sudetodanubská mohylová kul­ tura lO) a vývoj střední doby bronzové potom plynule přechází v mladší a pozdní dobu bronzovou (1300/1200 - 750/700 př. n. 1.), kdy na větší části evropského kontinentu převládly popelnicová pole s dominantním žárovým způsobem po­ hřbívání a v námi sledovaném prostoru potom kultura středodunajských po­ pelnicových polí zaujímající rozsáhlá území od jižní Moravy a jihozáP3ldního Slovenska přes Dolní Rakousy, Burgenland, západní oblasti Maďarska, Stýrsko až po severovýchodní Slovinsko a severní Chorvatsko.11) Bipolarita kulturního 8 K mllidšímu stupni MMK, jejímu vzniku, rozšíření, náplni materiální kultury a d:ílčirnu členění srov. PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Moravy, s. 117-124, 130-132, 142, 153-156, k eneolitickému vývoji i jeho přechodu do doby bronzové s. 157-232, 237-244, 258-262, 378-379; MĚŘÍNSKÝ, Zdenčk: Osídleni regionu,. s. 93-97, pom. Č. 46-51, 53-54 na s. 145, k dalšímu eneolitic­ kému vývoji s. 97-106, tam další lit.; TÝŽ: Rakousko před Rakouskem, s. 16-21, 23-24; URBAN, Otto H.: Der lange Weg ZUT Geschichte, 5. 95-100102-113,128-135; TÝŽ: Wegweiser in die Urge­ schichte Osterreichs, s. 80-83, 85-91, 99-101; NllUGEBAUER, Johannes-WoH'gang: Die Bronzezeit in Ostiisterreich mit Beítragen von Michaela Lochner, Christine Neugebauer-Maresch und Maria Teschler-Nicola. Wissenschaftliche Schriftenreihe Niederost~rreich Bd. 98/99/ 100 ~ !Ol. St. P6lten­ Wien 1994, ke kultuře se šňůrovou keramikou a zvoncovitými poháry s. 23-48; TYZ: Archaologie in Nieder6sterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 81-84. 9 URBAN, Otto H.: Der lange Weg zur Geschichte, s. 139-170; TÝŽ: Wegweiser in die Urgeschichte Osterreichs, s. 102·118; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 24-25; NEUGEBAUER, Johannes-Wolfgang: Die Bronzezeil im Osten Osterreíchs. Wt Beitragen von Christine Neugebauer­ Maresch, Maria Teschler-Nlcola und Peter Stadler. Unter Mitarbeit von Alois Gattringer. For­ schungsberichte zur Ur- und Fri.ihgeschichte, Band 13. St. Piilten-Wien 1987; TÝŽ: Die Bronzezeit in Ostosterreich, s. 49-143; TÝŽ: Archaologie in Niederosterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 85-94; ke starší době bronzové na Moravě PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Mora­ vy, s. 236-272; MĚRÍNSKÝ, Zdeněk: Osídleni regionu, s. 107-110. 10 URBAN, Otto H.: Der 1ans,: yYeg z!", Geschichte, s. 178-185; TÝŽ: Wegweiser in die Urgeschichte Osterreichs, s. 119-124; MERIN5KY, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 26; NEUGEBAUER Johannes-Wolfgang: Die Bronzezeit irn Osten Osterreicl1s. Mit Beitragen von Christine Neugebauer­ Maresch, Maria Teschler-Nicola und Peter 5tadler. Unter Mitarbeit von Alois Gattringer. For­ schungsberichte zur Ur- und Fri.ihgeschichte, Band 13. St. P6lten-Wien 1987; TÝŽ: Die Bronzezeit in Ost5sterreích, s. 144-165, antropologie starší a střední doby bronzové s. 166-183; TÝŽ: Archaolo­ gie in Niederosterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 95-98; PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: . Pravěké dějiny Moravy, s. 272-286; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Osídlení regionu, s. 110. n URBAN, Otto H.: Der lange Weg ZUT Geschichte, s. 188-210; TÝŽ: Wegwelser in die Urgeschichte

11

vývoje celého území dnešního Rakouska včetně dalších okolních území potom v následující halštatské periodě (750/700 - 500/400 př. n. L), jejíž název daly bohaté objevy v Solné komoře (Salzkammergut). Právě východo­ halštatský či východoalpský okruh halštatské kultury byl pokračovatelem dal­ šího vývoje středodunajských popelnicových polí a podržel si i tradiční sídelní areály ve Weinviertelu, Waldviertelu i na jižní Moravě. 121 Další vývoj doby la­ ténské (asi 500 př. n. L - O) pak opět kulturně sjednotil rozsáhlá teritoria zá­ padní a střední Evropy,131 aby potom expanze římského impéria opět na zhruba půltisíciletí (15 př. n.l.-konec 5. stoL n. 1.) učinila Dunaj hranicí mezi provinciemi římského impéria, přičemž proti Moravě to byla Pannonie (později Pannonia inferior) s Noricem (později Noricum ripense) a germánským barbarikem na sever od tohoto veletoku. 14) Na území provincií probíhá urbanizační proces, je budována dokonalá infrastruktura umožňující hospodářský rozkvět i směnu pokračovala

Osterreichs, s. 133-137,146-154; MĚŘíNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 27-28; NEU­ GEBAUER, Johannes-Wolfgang: Die Bronzezeit im Osten Osterreichs. Mit Beitragen von Christine Neugebauer-Maresch, Maria Teschler-Nicola und Peter Stadler. Unter Mitarbeit VOn Alois Gattrin­ ger. Forschungsberíchte zur Ur- und Friihgeschichte, Band 13. St. Polten-Wien 1987; TÝŽ: Die Bron­ zezelt in Ostiisterreíchs, s. 194-~4; TÝŽ: Archiiologíe in Niederosterreich. Poysdorf und das Wein­ viertel, s. 99-104; PODBORSKY, Vladímír a kol.: Pravěké dějiny Moravy, ke kultuře středodunaj­ ských popelrůcových polí, jejímu vzniku, rozšíření, náplni materiální kultury a dílčímu členěni na_v_e~atick()u a podolskou fázi s. 286-301. k lužickým popelmcovým polím s. 301-332; dále srov. MERL"lSKY, Zdeněk: Osídlelú regionu, s. 110-112. ~ 12 URBAN, Otto H.: Der lange Weg zur Geschichte, s. 227-233,263-274; TÝŽ:: Wegweiser in die Urge­ schichte Osterreichs, s. 155, 164,171-183, 184-185; MĚŘíNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakous­ kem, s. 28-30; DIE HALLSTATTKULTUR. Friihform europiiischer Einhelt. lntemationale Ausstel­ lung des Landes Oberiisterreich 25. April bis 26. Oktober 1980 SchloB Lamberg, Steyer. Linz '(o. O.); NEBELSICK, Louis D. - EIBNER, Alexandrine - LAUERMANN, Ernst - NEUGEBAUER, Jo­ hannes-Wolfgang: Hallstattkultur lm Osten Osterreichs. Wissenschaftliche Schriftenreihe Niederii­ sterreich Bd. 106/107/108/109 (~ Forschungsberichte zur Ur- und Friihgeschichte 18, 1997). St. Piilten-Wien 1997; NEUGEBAUER, Johannes-Woltgang: Archaologie in Niederosterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 105-109; k horákovské kultuře, jejímu vzmku, rozšíření, náplni materiální kultury a dílčímu členění srov. PODBORSKÝ, Vladimír a koJ.: Pravěké dějiny Moravy, s. 333-351, 359-378; MÉŘÍNSKÝ, Zdeněk: Osídlení regionu, s. 113-115. 13 FILIP, Jan: Keltská civilizace a její dědictví, Praha 1959, '1995; DIE KELTEN IN DEN ALPEN UNO AN DER OONAU. Akten des Internationalen OGUF-Symposions St. Polten, 14.-18. Oktober 1992 herausgegeben von Erzsébet Jerem, Alexandra Krenn-Leeb, Johannes-Wolfgang Neugebauer, Otto H. Urban. Archaeolingua - Studien zur Eisenzeit ím Ostalpenraum 1. Budapest-Wien 1996; DIE KELTEN IN MlTTELEUROPA. Kultur. Kunst.Wírtschaft. Salzburger Landesausstellung 1. Mai ­ 30. sept. 1980 im KeJtenmuseum Hallein, Osterreich. Salzburg '1980; SCHLlNKE, Diether: Kelten in Osterreich. Wien 1987, '1988; ROHRECKER, Georg: Die Kelten Osterreichs. Auf den Spuren unseres versteckten Erbes. Wien 2003, Salzburg '2006, '2007, 42008; URBAN, Otto H.: Der lange Weg zur Geschichte, s. 283-321, 335-358; TÝŽ:: Wegweiser in díe Urgeschichte Osterreichs, s. 183, 195-200,211-212,222-232,240-245; TÝŽ: Keltische Hohensiedlungen an der nůttleren Donau vom Linzer Becken bís zur Parta Hungarica. 2. Der Braunsberg. Linzer Archiiologische Forschungen 23. Linz 1995; NEUGEBAUER, Johannes-Wolfgang: Die Kelten im Osten Osterreichs. Mít Beitragen von Elisabeth Jerem, Kari Kaus, Silvia Renhart, Otto Urban. Unter Mitarbeít von Christine Neugc­ bauer-Maresch. Wissenschaftlíche Schriftenreme Niederosterreich Bd. 92/93/94. St. Piilten-Wien 1992; TÝŽ: Arch1iologíe in Niederiisterreich. Poysdorf und das Weinviertel. s. 110-111; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko 'p,~d Ra~ouskem, s. 30-33; PODBORSKÝ, Vladimír a koL: Pravěké dějiny Mo­ ravy, s. 380-423; MERINSKY, Zdeněk: Osídlení regionu, s. 115, 119-120, 124-126. 14 GÁSSNER, Verona - JILEK, Sonja - LADSTÁTTER, Sabine: Am Rande des Reíches. Die Riimer in Osterreich. Osterreichische Geschíchte 15 v. cm. 378 n. Chr. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 2002; MÉŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 33-50; Die ronůschen Provinzen. Eine Elnffihrung in ihre Archaologie. Herausgegeben von Thomas Fischer unter Mitarbeit VOn Michael

12

a dálkový obchod a v neposlední řadě se zde počíná postupně prosazovat od počátku 4. století křesťanství. 1ó) Mužeme výstižně hovořit o mnoha otcích Rakouska či Rakušanu, kdy se tu v době stěhování národu a rozpadu římské moci na středním Dunaji postupně objevují germánští Rugiové, Langobardi, přežívají zde zbytky Románu, puvod­ ního romanizovaného, většinou keltského obyvatelstva římských podunajských provincií, od východu a severovýchodu sem od 6. století infiltrují Slované, ná­ sledují Avaři a od západu Bajuwaři. 161 Altjohann. Stuttgart 2001; ROM UNO OAS REICH 44 v. Chr. 260 n. Chr. Die Regionen des Rci­ ches herausgegeben von Claude Lepelley unter Mitwirkung von Pierre Cabanes Méleze'Modrzejewski - Daniel Nony - Marie-Thérese Raepsaet-Charlier - Maurice Sartre­ cia Southern - MicheJ Tarpin - John W.tlkes. Miinchen - Leipzig 2001, Hamburg '2006, s. 253-257, 259-265,267-270, 272-277, 279-305; mz, Jen6: Die Eroberung Pannoniens. ln: Aurstieg und Nie­ dergang der romischen Welt II 6, s. 543-556. Berlin-New York 1977; KOLNÍK, TItus: Zu den ersten Romern und Germanen an der mittleren Donau im Zusammenhang Imt den geplanten romischen Angríffen gegen Marbod 6 n. Chr. In: Bendix Trier (Hg.), Die romÍschc Okkupation niirdlich der Alpen zur Zeit des Augustus. Kolloq~ium Bergkamen ] 989, Bodenaltertiimer Westfalens 26, s. 71­ 84. Aschendorf-Miinster 1991; DIE ROMER AN DER OONAU. Noricum und Pannomen. Landes­ ausstellung SchloB Traun, Petronell, NO. 25, Mai bis 28. Oktober 1973. Ka~alog des Niederoster­ reichischen LandesmuseuIIl.S, Neue Folge Nr. 55. Wien 1973; KANDLER, Manfred VETTERS, Hermann: Der romische Limes in Osterreich. Ein FUhrer, Wien 1986, '1989; FRIESINGER, Herwig - KRINZIGER, Fritz (Hg.): Der romische Límes in Osterreich. Fiihrer zu den archaologischen Denk­ mlIlem. Redaktion: V. Gassner - S. Jilek - A. Stuppner. Wien 1997; TABULA IMPER11 ROMAN1. Castra Regina, Vindobona, Carnuntum. Praha 1986; VORBECK, Eduard - BECKEL, Lothar: Car­ nuntum. Rom an der Donau. Salzburg '1973; CARNUNTUM. Oas Erbe Roms an der Donau. Ka­ talog der Ausstellung des Archaologischen Museums Carnuntinum in Bad Deutsch Altenburg AMC. Herausgegeben von Werner Jobst. 1992; MARC AUREL UNO CARl'\.'UNTUM. Herausgege­ ben von Franz Humer. Sonderausstellung aus Anlass des Jubilii.ums ,,100 Jahre ArchaologJsches Museum Carnuntinum" Bad Deutsch-Altenburg 20. 03. 15. 12.2004. Aml der NO Landesregie­ rung, Abt. Kultur und WJssenschaft, Neue Folge 450, 2004; VINDOBONA - die Romer im Wiener Raum. 52. Sonderausstellung des Historischen Museums der Stadt Wien, Karlsplatz 8. Dezember 1977 bls 9. April1978. Wien o. D. (1978). 15 K urbanizaci a otázkám další kontlnuity vývoje k ranému středověku srov. sborník ZWISCHEN ROMERSIEDLUNG UND MITTELALTERLlCHER STADT. Archaologische Aspekte ZUT Kontinui­ tatsfrage. Herausgegeben von Sabine Felgenhauer-Schmiedt, Alexandrine Eibner, Herbert Kmtt­ ler, Beitrage ZUt Mittelalterarchaologie in Osterreich 17/2001; MĚŘÍNSKÝ, Zdenčk - ZIJMPFE, Eva: Die Anfánge von Stiidten in Miihren und Niederosterreich (von der Protostadt bis mn zur Rechtsstadt). Thesen, AH 32, 2007, s. 14-16,33-34; k počátkům křesťanství LEEB, Rudolf - LlEB­ MANN, Maxinůlian SCHEIBELREITER, Georg - TROPPER, Peter G.: Geschichte des Christen­ tums in Osterreich. Von der Spatantike bls zur Gegenwart. Osterreichische Gescmchte. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 2003, s. 13-27; dále GLASER, Franz: Bischofssitz, Pilgerheiligtum und Kloster im spatantiken Noricum, Archaologje Osterreichs 1/1-2, 1990, s. 7-19; TÝŽ: FrUhes Christentum ím Alpenraum. Eine archaologische Entdeckungsreise. Regensburg-Graz-Wien-KoJn 1997; LOT­ TER, Friedrich: Severin.us von Noricum. Le.gende und hístorische Wirklichkeit. Stuttgart 1976; SE­ VERIN, ZWISCHEN ROMERZEIT UNO VOLKERWANDERUNG. Ausstellung des Landes Oberos­ terreich 24. Apríl bi; 26. Oktober 1982 im Stadtmuseum Enns. Linz 1982; VIRGIL VON SALZBlJRG. Missionar und Gelehrter. Beitrage des Internationalen Symposiums vom 21.-24. September 1984 in der Salz~:r;ger ~esidenz. Herausgegeben von Heinz Dopsch und Roswitha Jufflnger. Salzburg 1985; MERlNSKY, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, $. 45-49. . 16 BRAú'MANN, Franz: Volkerkreuz Europas. Innsbruck 1977; FRIESINGER,. Herwig VACHA, Brigitte: Die vlelen Váler Osterreichs. Romer - Germanen - Slawen. Eine Spu:rensuche. Wien 1987; POHL: Walter: Awaren, Langobarden, Byzantiner -Umbruch in Pannoníen. In: Streifziige durch das MltteJalter. Ein hístorioches Lesebuch. Herausgegeben von Rainer Beck Miinchen 1989, s. 43-54. FISCHER, Thomas: ROmer und Bajuwaren an der Donau. Bilder zur Frilhgeschichte Ostbayems. Regensburg 1988; MENGHIN, Wilfried: Frilhgeschichte Bayerns. Romer und Germanen, Baiern

13

Na jižní a jihozápadní Moravě až po Znojemsko a Třebíčsko se od doby pře­ lomu letopočtu usazují podobně jako na území Dolních Rakous severně od Dunaje germánští Kvádové17) a vojenské zásahy římské moci do tohoto pro­ storu dokumentují legionářské pochodové tábory i vojenský opěrný bod z doby markomanských válek nad bývalým Mušovem na Břeclavsku. IR) Na počátku doby stěhování národů (375-568 n. l.)19) toto původní germánské obyvatelstvo Podunají s největší pravděpodobností opouští a v prvé fázi tohoto neklidného období se zde snad s centrem na Brněnsku usazují Herulové a další kmeny, jež měly vztahy k Hunům v karpatské kotlině a Podunají, vystřídané zde roku 489 nově příchozími Langobardy, kteří roku 509 vyhánějí Heruly. Poslední zbytky Langobardů potom po polovině 6. věku opuštějí jižní Moravu západně od řeky Moravy, stěhují se do Pannonie a i odtud nakonec pod tlakem Avarů na Velikonoce roku 568 odcházejí do severní ltálie. 2ťI) S postupným osídlováním

17

18

19

20

14

und Schwaben, Franken und Slawen. Stuttgart 1990; WOLFRAM, Herwíg: Die Geburt Mitteleuro­ pas. Geschichte Osterreichs vor seiner Entstehung 378-907. Wien 1987, zvl. s. 21-375; TÝŽ: Gren­ zen und Raume. Geschichte Osterreíchs vor seiner Entstehung 378-907. Osterrcichische Geschích" te 378-907. Hg. von Herwíg Wolliam. Wien 1995, s. 17-327; DlE BAjUWAREN. Von Severin bis Tassilo 488-788. Gemeinsame Landesausstellung des Freistaates Bayern und des Landes Salzburg. Rosenheím/Bayern, Mattsee/Salzburg 19. Mař bis 6. November 1988 (hrsg. von Hermann Dann­ heimer und Heinz Dopschl. Milnchen - Salzburg 21988; DlE BAYERN UNO IHRE NACHBARN, Teil1. Berichte des Symposíons der Kommission filr Frilhmíttelalterforschung, 25. bis 28. Oktober 1982, Stift Zwettl, Niederosterreích. Herausgegeben von Herwig Wolfram und Andreas Schwarcz. Osterreichische Akademie der Wissenschaften, Philosophisch-historische Klasse Denkschriften, 179. Band. Tei! 2. Herausgegeben von Herwíg Feíesinger uns Falko Daim, 180. Band. Veroffentlichun­ gen der Kommission filr Frilhmíttelalterforschung, Bd. 9. Wien 1985; GERMANEN, AWAREN, SLAWEN IN NIEDEROSTERREICH. Das erste Jahrtausend nach Christus. Katalog des NO Lan­ desmuseums N. F. Nr. 66. Wíen 1977; NEUGEBAUER, Johannes-Wolfgang: Archaologie in Nie­ derosterreích. Poysdorf und das Weinviertel, s. 118-119; SZAMEIT, Erich: Merowingisch-karanta­ nisch-awarische Bezíehungen im Spiegel archaologischer Bodenfunde des 8. Jahrhunderts. Ein Beitrag zur Frage nach den Wurzeln frilhmittelalterlicher Kulturerscheinungen lm Ostalpenraurn, Neues aus A1t-VIllach 31,1994, s. 7-23; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 50-54. K době římské na územi Moravy a severně od Dunaje, její hmotné kultuře, osídlení a periodizaci srov. PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pravěké dějiny Moravy, s. 424-470; dále např. TABm_A IMPE­ RII ROMAN!. Castra Regina, Víndobona, Carnuntum. Praha 1986; WINDL, Helmut, J.: Niederos­ terreich nordlich der Donau in der romischen Periode, Wissenschaftliche Schrlftenreihe Niederos­ terreich Bd. 52. St. Pólten-Wíen 1981; NEUGEBAUER, Johannes-Wolfgáng: Archaologie in Nie-' derosterreích. Poysdorf und das Weinviertel, s. 113-115. TEJRAL, Jaroslav: The amber route and the Roman military campaigns north of the Middle Danu­ be area during the Hrst two centuries A. D. In: Jantarová stezka. Peregrinatio Gothica. Supp!. ad Acta Mus. Moraviae Scient. Soc. LXXXII, 1997, s. 111-130. MITSCHA-MÁRHEIM, Herbert: Dunkler Jahrhunderte goldene Spuren. Wien 1963; ZOLLNER, Erich: Bevolkerung und Siedlung des osterreichischen Raumes in der Vólkerwanderungszeit. In: Siedlungs- und BevOlkerungsgeschichte Osterreichs, hrsg. vom Institut fiir Osterreichkuude. Wien 1974; WOLFRAM, H. - DAlM, Falko: Die VOlker an der mittleren und unteren DOMU im fiinften und sechsten Jahrhundert. Osterreichische Akademie der Wissenschaften, Wien 1980; FRIESL.'\!­ GER, Herwig - ADLER, Horst: Die Zei! der Volkerwanderung in Niederosterreich, Wissenschaft­ liche Schriftenreihe Niederosterreich Bd. 41/42. St. Polten-Wien 1979; NEUGEBAUER Johannes­ Wolfgang: Archaologie in Niederosterreich. Poysdorf und das Weinviertel, s. 115-118; k době sté­ hování národu, její hmoiné kultuře, osídlení a periodizaci srov. PODBORSKÝ, Vladimír a kol.: Pra­ věké dějiny Moravy, s. 471-503; TEJRAL, Jaroslav: K langobardskému odkazu v archeologických pramenech na území Československa, SlArch XXIII, 1975, s. 379-446; Morava na sklonku antiky. Praha 1982; BEDNAŘÍKOVÁ, Jarmila: Stěhování národu, Praha 2004; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Ra­ kousko před Rakouskem, s. 49-54. WOLFRAM, Herwig: Die Geburt Mitteleuropas, s. 21-81; TÝŽ: Grenzen und Ráume. Geschichte

celého jihomoravského i dolnorakouského teritoria Slovany lze počítat . od počátku druhé třetiny 6. století2lJ a pokud se jedná o zásah kulturního okru­ hu kostrových pohřebišť s litými garniturami v karpatské kotlině, nepřekračují severním směrem Dunaj a na západ řeku Moravu s výjimkou jakýchsi bodů kontrolujících komunikace, jako byl Mistelbach, Schonkirchen u Ginserndorfu a možná Poysdorf (vše Dolní Rakousy) a na jižní Moravě Dolní Dunajovice a asi i Hevlín.lll vývoj a konstituování se jihomoravsko-dolnorakouské hranice během stře­ dověkého období prošel několika fázemi. V období stěhování národů a dále prakticky až do doby 10. století představovaly základní rozhraničující linie pře­ devším velké vodní toky Dunaj a Morava, přičemž jižně od Dunaje nacházíme určitou kontinuitu dalšího vývoje, doloženou u názvů některých míst, zbytků opevnění a komunikační sítě. V průběhu 5. století n. 1. se ale castra a castelly na podunajském limitu i civilní municipiální města v Pannonii superior a Noricu rípense vylidňují. Někde však ještě v 6. století i dále přežívají románské komu­ nity a do trosek dalších postupně proniká nový život a usazují se zde osadníci patřící k různým etnikům usazeným během raného středověku na teritoriu dnešOsterreichs vor seiner Entstehung 378-907, s. 17-70; GERMANEN, HUNNEN UND AWAREN. Schatze der Vólkerwanderungzeit. Dle Archaologie des 5. und 6. Jahrhunderts an der mittleren Donau und der ostHch-merowingische Reihengraberkreis. Austellungskataloge des Gerrnanischen Nationalmuseums. Herausgegeben von Gerhard Bott. Verlag Germanisches Nationalmuseums. Niirnberg 1987; REITERVOLKER AUS DEM OSTEN. Hunnen+Awaren. Burgenliindísche Landes­ ausstellung 1996. SchloB Halhmrn 26. Apríl-31. Oktober 1996. Begleítbuch und Katalog. Eisen­ stadt 1996; POHL, Walter: Dle Awaren. Ein Steppenvolk in Mítteleuropa 567-822 n. Chr. Munchen 1988; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 52-54; srov. též přdch. pozn. č. 19. 21 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu!. Praha 2002, s. 57-63, 224-293; TÝŽ: Slovanské osídlení 6.-10. století na dolní Dyjí a Moravě. In: Slované 6.-10. století. Sborník referátU ze sympozia Bředav-Pohansko 1978, Brno 1980, s. 191-200; TÝŽ: K problematice osídlení Znojemska a Bítovsks v předvelko~oravském a velkomoravském období, CMMZ, Védy společenské LXXIV, 1989, s. 111-113,116; TYZ: Rakousko před Rakouskem, s. 53-54,57-58,63-64; HAvLÍK, Lubomír E.: Staří Slované v rakouském Podunají v době od 6. do 12. století, Rozpravy Československé akademie věd, řada věd společenských, roč. 73, seš. 9. Praha 1963; JUSTOVA, Jarmila: Dolnorakouské Podunají v raném středověku. Slovanská archeologie k jeho osídlení v 6.­ 11. století. Praha 1990; WOLFRAM, Herwig: Die Karolingerzeit in Nieder6sterreich, Wissenschaft­ liche Schriftenreihe Niederosterreich Bd. 46. St. POlten-Wien 1980; TÝŽ: Die Geburt Mitteleuropas, s. 352-367; TÝŽ: Grenzen und Ráume. Geschíchte Osterreíchs vor seiner Entstehung 378-907, s. 310-321; FR1ESINGER, Herwig: Beitrage zur Besíedlungsgeschis~te des nordlíchen Niederóster­ reich im 9.-11. Jahrhundert. l., ArchAustr 37, 1965, s. 79-114; TYZ: Studien ;mr Archaologie der Slawen in Nieder6sterreich I, MPK XV-XVI. Wien 1971-1974; TÝŽ: Studíen 2;ur Archaologíe der Slawen in Niederostcrreich Ir, MPK XVII-XVIll. Wien 1975-1977; TÝŽ: Osterreích im 7.-10 Jh. Mit­ teilungen der Ós~rreíchischen Arbeitsgemeinschaft filr Ur- und Frilhgescl1ichte XXV; 1974-1975, s. 237-244. Wien; TYŽ: Die Slawen in Niederosterreich. WissenschaftHche Schr:iftenreihe Niederos­ terreich Bd. 15. St. Polten-Wien 1976; SZAMEIT, Erich: Frilhmittelalterliche Slawen in Niederoster­ re~ch. Ein Beitrag zum Ersch"einungs~ild slawischer Populatíonen des 6.-8. Jahrhunderts in Osle!' mch, AO 7,19%, s. 21-28: MEŘÍNSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die sild.rniiltrische Grenze, s. 78, 88. 22 DAlM, Falko: Die Awaren in Niederosterreich, Wissenschaftlíche Schriftenreihe Niederósterreich B<:I:;28. St. Polten-Wien 1977; Das 7. und 8. Jh. in Niederósterreich. In: Germanen, Awaren, Slawen in Niederósterreich. Das erste Jallrtausend nach Christus, Katalog des NO Landesmuseums N. F. Nr. 66, 88-94Wien 1977; POHL, Walter: Díe Awaren. Ein Steppenvolk in Mitteleuropa 567-822 n. C';t'. Munchen 1988; WOLFRAM, Herwig: Die Geburt Mítteleuropas, s. 347·351; TÝŽ: Grenzen !ll'!:dRauroe. Geschichte Osterreichs vor seiner Entstehung 378-907, s. 306-310; MĚŘÍNSKÝ, Zde­ něk:·Rakousko před Rakouskem, s. 56-57,61-63; ke kontrole komunikací a bodům vysunutým na sever od Dunaje srov. dále pozn. č. 25, k Jantarové cestě výše pozn. č. 6.

15

níllo Rakouska. V troskách se zabydlují také Slované, jak nám to dokládají na­

příklad nálezy z trosek legionářského castra v Carnuntu či castellu Comagenis (TuHn, p. B. TuIn, NO).2S) Po rozpadu římské moci v oblasti Panonie superior (v rámci členění pozdně antických provincií Pannonia prima) a Noricum ripense, porážce Rugiů a příchodu Langobardů se nakonec jak dunajské levobřeží tak i pravobřeží stá­ vá jejich sídelní oikumenou. Z těchto důvodů se i průnik nejstarších Slovanů

do oblasti mezi Dunajem a Dyjí a na západ od řeky Moravy jeví na na základě dosavadního stavu bádání jako velmi sporadický.24)Po příchodu Avarů do karpatské kotliny a jejich usazení (562-568) se zde hranicí kaganátu stává právě Dunaj a východní svahy Vídeňského lesa (Wienerwald). Diskusi vzbuzu­ je pouze výběžek s výskytem pohřebišť s litými garniturami severně od Dunaje v pravobřeží řeky Moravy na Marchfeldu a ve Weinviertelu zasahující až do jihomoravského prostoru k Dyji (Hevlín, Dolní Dunajovice). Ten s největší pravděpodobností souvisel s kontrolou komunikací směřujících na sever a hlavně dyjskými brody na ních. 25)Západní části Weinviertelu a Waldviertelu se však tyto procesy dotýkají pouze částečně, neboť je slovanským obyvatelstvem postupně osídlován nejpozději až od 8. století. Předpokládá se dokonce, že právě zde na soutoku Moravské a Rakouské Dyje i v sousednún Bítovsku žil původní kmen slovanských Rakousů či Rakušarlů s centrem na hradě Rakous (Raabs), který dal český název Rakousy oběma zemún nad Enží a pod Enží (Horní a Dolní), neboť v jiných evropských jazycích kromě češtiny toto pojmenování neznáme.26l Z tohoto prostoru registrujeme také několik lokalit s osídlením přežívajícún z 9. do 10. století, eventuálně i dále, jako jsou například hradiště "Sand" u Raabsu a Gars-Thunau, kde se předpokládá jejich zničení Maďary v 1. polovině 10. věku, či dále se od 10. století vyvíjející samotný Raabs, Bítova další lokality na jihozápadní Moravě. 27l 23

MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk -

ZlJMPFE, Eva: Die Anfange von Stadlen in Mahren und Niederosterreich,

s. 16,34; CSENDES, Peter: "Decus omne quod oppida poscunt ... hic reperire potes". Antíke Wur­ zeln mittelalterlicher Staďte. In: Zwischen Romersiedlung und mittelalterlicher Sladt. Archaolo­ gische Aspekte zur Kontinuilatsfrage. Herausgegeben von Sabine Felgenhauer..schmiedt, Alexan­ dr~n.e. Eibn<:r, Herbert ~nitt1er, Beitrage zur Mittelalterarchao)ogie in Osterreich 17/2001, $. 9-16. 24 MERINSKY, Zdeněk: Ceské země r. Praha 2002, s. 59-61; srov. též výše lit. v pozn. č. 2l. 25 MĚŘÍNSKý, Zdeněk: České země 1, s. 329-330, 338-352; TÝŽ: Otázky koloni7.ace a interetnických vztahů na středověké Moravě, AH 18, 1993, s. 99-100; TÝŽ: Středověké cesty, s. 128; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Obchodní cesty na jižní Moravě a v Dolním Rakousku, s. 176; TÍŽ: Die sudmahrische Grenze, s. 78, 88. 26 HOSÁK, Ladislav: Zu den Fragen der EntwicklL1flg der mahr.- iísterreidtischen Grenze. ln: Jižní Morava - brána a most, s. 57-59. Mikulov 1969; TYZ: Slovanská kolonizace Manhartské čtvrti a jej! vztahy k Moravě do konce 13. století, VVM VIII, 1953, s. 1-15; HAVLÍK, Lubornir: Stan Slované v rakouském Podunají, s. 78-81; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: K problematice osídlení Znojemska a Bitovska, s. 114-116; TÝŽ: Osídlení regionu, s. 133-142, zvl. s. 139-140, 142 a pozn. č. 170-171, 176 na s. 149. 27 FELGENHAUER-SCHMlEDT, Sabine: Archiiologische Untersuchungen in der Burganlage auf der Flur "Sand" bei Raabs an der Thaya, Archaologie Osterreichs 7, 1996, Sonderausgabe 1996. Os­ terreích VOr eintausend Jalrren. Der Ůbergang vom Fruh- zum Hochmittelalter, s. 29-33; TÁŽ: Die Burg auf der Flur Sand bei Raabs an der Thaya. In: Velká Morava mezi východem a západem. GroBmahren zMschen West und Ost. Sborník příspěvků z mezinárodní konference, Uherské Hra­ diště, Staré Město 28. 9.-1. 10. 1999. Spisy Archeologického ústavu AV ČR Brno 17. Brno 2001, s. 85-105; TÁŽ; Fundbericht uber eine archaologische Untersuchung in der Bm$.Raabs, NO., Ar­ beitsberichte des Kultur- und Museumsvereines Thaya 1/2, 1996, s. 651-652; TAZ: Burg Raabs an der Thaya - Fundbericht 1999. Arbeitsberichte des Kultur- und Museumsvereines Tháya 4,1999,

16

-

Po pádu kaganátu ve válkách Karla Velikého (742 nebo 747-814, král 768, císař 800) s Avary se zásadním způsobem změnila mocenská situace v celém středodunajském prostoru, kde se místní politické elity velmi rychle přizpůso­ bily novým podmínkám, převzaly iniciativu a rozvíjely dále etatizační proces v našem případě v oblasti staré Moravy - dolního a středního Pomoraví, Zno­ jemska a dále na východ v Ponitří. Dunaj tvoří i nadále jakousi základní hrani­ ci,28) jež se projevuje i v památkách hmotrté kultury, pohřebním ritu i dalších oblastech, přičemž se uvažuje o jihoslovanských elementech kultury karántán­ sko-kottlašského okruhu, které zasahují během 9. století í na sever od Dunaje až do prostoru Dyjsko-svrateckého úvalu, a dokonce až do oblasti jižně od Brna.2\l Tato situace zůstává zachována po celé 9. století a diskuse můžeme vést o otázce, kdy se prostor severně od Dunaje až po Dyji a na západ od Moravy nejméně k Eggenburgu a Leiser Berge (Lysé vrchy) eventuálně do Pokampí stává sou­ částí státu Mojmírovcú. Tato oblast v dolnorakouském Weinviertelu, Marchfelc du a východní části Waldviertelu byla řídce osazena Slovany již v časné slovanském a předvelkomoravském obobL Ve středohradištní periodě potom nabývá zdejší slovanské osídlení na intenzitě a není vyloučeno, že Rostislav I.

(846-870) legalizoval držení celého rozsáhlého území mírovou smlouvou s vládcem "bavorského východu" Karlomannem (829/830-880, král v Bavorsku s Korutany a Pannonií 876, italský 877) uzavřenou někdy v roce 858·či až 861. 30 ) $.816-817; PRlESINGER, Herw:ig: Die Befestígungsanlagen in Thunau. In: 5 000 JahIe Siedlung im Garser Raum. Eggenburg 1975; TÝŽ: Die friihmittelalterlíchen Befesti,gungsanlagen von Thunau, SPFFBU E 37, 1992, 61-66; FRIESINGER, Herwig - MlTSCHA-MARHBIM, Herbert: Výskum na Irradlsku Schanze v Thunau pri' Garse, Dolné Rakúsko, Monumentorum tutela. Oclrrana pa­ mia-tok 8,1972,209-227; FRIESINGER, Herwig - VACHA, Brigitte: Die vielen Váter Osterreichs, s. 134-143; PRlESINGER, lngeborg: Historische Nachrichten zur Geschichte dE,r slawischen Befesti· gungsanlagen von Thunau, SPFFBU E 37, 1992, s. 67-72; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: K problematice osídleni Znojemska a Bítovska v předvelkomoravském a velkomoravském období, ČMMZ, Vědy společenské LXXIV, 1989, s. 113-116; TÝŽ: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů, PA LXXVII, 1986, s. 42, 45, 68; TÝŽ: Osídlení regionu, s. 133-142, zvl. s. 139-140, 142 a poZll. č. 170­ 171,176 na s. 149; TÝŽ: Otázky kolonizace, s. 100; TÝŽ: Rakousko před Rakouskem, $. 63; MĚŘÍN­ sKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Untersuchungen der Ausgrabungen in der Burg Bítov (Bez. Znaim), AH 18, 1993, s. 205-207; srov. též níže pozn. č. 31. 28 WOLFRAM, Herwig: Die Geburt Mitteleuropas, s. 249-308; TÝŽ: Grenzen und Raume. Geschichte Osterreichs vor seiner Entstehung 378-907, s. 211-273; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: České země I, s. 499­ 516; TÝŽ: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu II. Praha 2006, s. 24-38; TÝŽ: Ra­ kousko před Rakouskem, s. 61-63; BEDNAl{lKOVÁ, Jarmila - HOMOLA, Aleš - MĚŘÍNSKÝ, Zde­ něk; Stěhovárú národů a východ Evropy. Byzanc, Slované, Arabové. Praha 2006, s. 75-82; MĚŘÍN­ SKY, Zdeněk - ZlJMPFE, Eva: Die stidmiihrische Grenze, s. 78, 88. 29 GIESLER, Joadúm: Zm ArcMologie des Ost:,!penraumes vom 8. bis 11. Jahrhundert, Archaologi­

sches Korrespondenzblatt 10, 1980, 85-98; TYZ: Untersuchungen zur Chronologie der Bijelo Brdo

- Kultur, PZ LVI, 1981, 3-167; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Velkomoravské kostrové pohřebiště ve Velkých

Bílovicích. (K problematice venkovských pohřebišť 9.-10. stol. na Moravě), St AÚ Brno, roč. xrrr.

Prahs 1985, s. 86-87, 89; TÝŽ: Některé aspekty regionální diferencíace hmotné kultury středohra­

dištního období na Moravě ve vztahu k oblasti Uherskohradišťska. In: Staroměstská výročí. Sbor­ ník přlspěvků ze slavnostního zasedání u ph1ežitosti 40 let archeologických výzkumů Moravské­

"ho muzea ve Stllrem městě a výročí objevu první velkomoravské zděné stavby ve Starém Městě

Hradiště, 7.-8. záň 1988. BITlO 1990, s. 66; TÝŽ: Rakous­

lék - ZUMPFE, Eva: Die sudmiihrische Grenze, 5. 78, 88.

Fuldenses ad a. 861, Excerpta Aventini ex Annalibus Iuvavensibus antiquis derivati ad

':M:ĚŘíN . ~\1FH s. 97,372; srov. HAVLÍK, Lubomír: Staří Slované v rakouském Podunají, s. 66;

',.' SKY, Zdenek: České země II, s. 254, 718; rok 858 uvádí WOLFRAM, Herwig: Die Geburt

~ltteleuropas, s. 284; TYŽ: Grenzen und Riiume. Geschichte Osterreichs vor seiner Entstehung

1:

.~,~"

.\

17

Každopádně se tak stalo nejpozději v době Svatopluka 1. (871-894). Problém představuje právě Pokampí (řeka Kamp, Waldviertel, Dolní Rakousko). Nále­ želo zdejší panství slovanského velmože Josefa k Velké Moravě či k"bavorskému východu" nebo se jednalo o nárazníkový klientský státeček na pomezí obou

útvaru - Velké Moravy a Východofranské říše?31) Situace se velmi rapidně změnila po pádu Velké Moravy a katastrofální po­ rážce Bavorů u Bratislavy 4. července 907, kde padl jejich výkvět včetně něko­ lika biskupů a salzburgského arcibiskupa. Dolnorakouské Podunají se stává bezmocné proti invazi maďarských kočovníků procházejících tudy při svých nájezdech na západ do Bavorska, patrně i Saska a dále až k hranicím dnešní Francie. Sama jižní Morava se v tomto období nacházela v kontaktní zóně se starými Maďary, centrum místní moci se přesouvá na střední Moravu a osídlení v jihomoravských úvalech slábne a pauperizuje se. Po celkovém uklid­ nění situace vyvolané porážkou Maďaru na Lechu, epizodní spolupráci s Poláky Boleslava J. Chrabrého (992-1025), kdy v bojích mezi císařem Jindřichem II. 0002-1024) a polským Bolesl~vem I. Chrabrým (992-1025) stáli Moravané po boku polského knížete a Cechové spolu s Babenberky na straně císaře, se Morava stává součástí přemyslovského českého státu, a to nejpravděpodob­ něji v roce 1018.32) 378-907, 5. 251. 31 HAVLÍK. Lubomír: Územní rozsah velkomoravské říše v době posledních let vlády krále Svato­ pluka (Sv€i'topblka) (K problematice vzájemných vztahu středoevropských Slovanu v 9. století). In: Príspevky k medzislovanským vzťahom v československých dejinách, Slovanské štúelíe 1960, s. 9-79; TÝŽ: Stan Slované v rakouském Podunají. s. 69-70; MĚŘÍNSKÝ. Zdeněk: České země Ii. s. 718; k Pokampí a panství knížete Josefa srov. např. WOLFRAM, Herwig: Die Geburt Mitteleuro­ pas, s. 294, 306-307, 353-354. 356; TÝŽ: Grenzen und Riiume. Geschichte Osterreichs vor seiner Entstehung 378-907. s. 260-261, 271, 362. 373. který tento útvar považuje za knížetví Josefa a jeho efedků závislé na franské moci; srov. FRIESINGER, Herwig - VACHA, Brigitte: Die vi~l;:~ Váte! Osterreichs, s. 134-143; FRIESINGER, Ingeborg: Historische Nachrichten, s. 71-72; MERINSKY, Zdeněk: Rakousko před RakDuskem. s. 63; srov. též výše pozn. č. 26-27. 32 WOLFRAM, Herwig: Die Geburt Mitteleuropas, s. 308. 373-375; TÝŽ: Grenzen und Riiume. Ge­ schichte Osterreichs vor seiner Entstehung 378-907, s. 272-273; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Mo­ rava v 10. století, s. 18-27, 65-70; TÝŽ: Otázky kolonizace, s. 100; České země II. s. 945-967; TÝŽ: Historický vývoj východní Moravy v 10. až 14. století a přínos archeologie k poznání jejích dějin. In: Luděk Galuška - Pavel Kouřil- Jiří Mitáček (eds.), Východní Morava v 10. aŽ 14. století. Brno 2008, s. 7-10; TÝŽ: Morava v 10. až na počátku 11. století, In: Bitka pri Bratislave v roku 907 a jej význam pre vývoj Stredného Podunajska zostavili: Tatiana Štefanovičová a Drahoslav Hulínek. Bratislava 2008, s. 79-112; TÝŽ: M1ihren im 10. bis zum Beginn des 11. Jh., Sborník Bratislava. v tisku; TÝŽ: K lokalizaci hradu Busine u Détmara Merseburského (Thietmari Merseburgensis episcopi ehronicon ad a. J015). SPFFBU E 40, 1995, s. 135-139; TÝŽ: Vývoj zbroje a válečného umě­ ní - významné bitvy na Moravě. ln: Morava ve středověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník pří­ spěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. března 1998 v rámci přednáškového cyklu Morav­ ského zemského muzea v Bmě. Brno 1999. s. 75; MÉŘÍNSKÝ, Zdeněk: Rakousko před Rakouskem, s. 64; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE. Eva: Die sudmahrísche Grenze. s. 78, 88; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k říšskému vévodství (907-1278). In: Dějiny Rakouska (Veber, Václav - Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polivka, M:iloslav - WIhoda, Martin - MěřínskÝ, Zdeněk). Praha 2002, s. 65-69. 74-76; LABUDA, Gerard: Utrata Moraw przez paflstwo polskíe w XI wieku. In: Studia z dziejów polskích i czechoslowackich, tom 1. Wroc!aw 1960, s. 93-96; KRZE.rv.tIENSKA, Barbara: Politický vzestup českého státu za knížete Oldřicha (1012-1034), ČSČH XXV; 1977, s. 246-272; TÁŽ. Wann erfolgte der AnschluJS Miilirens an den bohmíschen Staat?, Historka 19, 1980, s. 195-243; TÁŽ: Břetislav 1. Praha 1986; 2. vyd. Břetislav 1. čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Praha 1999, zvl. s. 66-170; HAVLÍK. Lubo­ mix: K otázce hranice jižní Moravy v době Boleslava Chrabreh.o (Příspěvek k česko-polským vztahům na počátku 11. stolen). In: Studia z dziejów polskích i czechoslowackích. tom 1. Wroclaw 1960, s. 73-91.

m.

18

Velmi rychle se však situace změnila a v bojích mezi Břetislavem L a Jindřichem III. (1039-1 056, císař 1046), jejichž součástí se staly i pohraniční spory s Babenberky z let 1039-1041, při nichž měly Břetislavovy jednotky ob­ sadit roku 1040 blíže nejmenovaný hrad, nacházející se na pomezí tzv. Východ7 ní bavorské marky a českého státu, někdy ztotožňovaný právě s Raabs a. d. Thaya. Ten byl českému knížeti v pruběhu války v roce 1041 odňat. Tyto spory byly urovnány až na sněmu v Rezně na podz~m roku 1041, kdy musel Břetislav I. kapitulovat a přijmout od římského krále Cechy v léno. 33 ) Velmi rychle se vytváří nová jihomoravská hranice oproti tzv. babenberské Východní marce.34l Ta se nejpozději ve čtyřicátých až padesátých letech ustaluje 33 KRZEMIENSKA, Barbara: Boj knížete Břetislava r. o upevnění čes~é!t0 státu (1039-1041), Roz­ pravy ČSAV. řada syp.1ečen~kých věd, roč. 89, seš. 5. Praha 1979; TAZ: Břetislav T. (cít. 2. vyd.), s. 316-334; srOV. MERINSKY, Zdeněk: Hrad Spytihněv v souvislostech moravskéhó vývoje ll. až 12. století a otázka existence údělu Břetislavova syna Spytihněva na Moravě, ČMM CXVI, 1997, s. 29; TÝŽ: Hradisko Břec1av-Pohansko a počátky Břeclavského hradu. Archaeologla medlaevalis Moravica et Silesíana I, 2000, s. 75~76; TÝŽ: Počátky břeclavského hradu. In: Město Břeclav. Uspořádali: PhDr. Emil KORDlOVSKÝ, ~hI?r. Ev~enie KLANICOVÁ, Brno 2001, s. 121; TÝŽ: vývoj zbroje a válečného umělÚ, s. 76; MEŘÍNSKY. Zdeněk ZUMPFE, Eva: Die siid­ mahrische Grenze, s. 79, 89; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k iíšskému vévodstv.í, s.76-79. 34 K politickým, hospodářským a sociálním dějinám a klíčovým událostem v tzv. Východní bavor­ ské marce a od roku 1156 Rakouském vévodství kromě zákí. přehledů jako jsou např. HANTSCH. Hugo: Die Geschlchte Osterreichs. Erster Ban~ bis 1648. (II) 1648-1918. Grilz-Wien-Koln '1953. '1959; VA]DA, Stephan: Die g;-oBe Geschichte Osterreichs. Pro~z - Weltreich - Republik. Stutt­ gart - Zurich - Wien 1984; TYZ: Felix Austria. Etne Geschichte Osterreichs. Wien-Hetdelberg 1980; VOCELKA. Kari: Geschlchte Osterreichs. Kultur GeseUschaft Politik. G:raz-Wien-Koln 2000, Munchen 2002; ZOLLNER, Erich: Geschlchte Osterreichs. Von den Aníangen bis zur Gegenwart. Wien 1961, s1996;ZOLLNER. Erich SCHŮSSEL, Therese: Das Werden Osterreichs. Ein Arbeits­ buch fUr Osterreichische Gescruchte. Wien 61985; LECHNER, Kari: Die Babel1berger. Markgrafen und Herzoge von Osterreich 976-1246. Koln-Graz-Wien 1.21.976,31985, '1992, '1994, '1996; a dalších uvedených např. v publikad VEBER, Václav - HLAVACKA. Milan -, VOREL, Petr - PO­ LÍVKA, Miloslav - WIHODA, Martin - MĚŘÍNsKÝ, Zdeněk: Dějiny Rakouska, s. 654-659; dále pro 11.-12. stol. srov. např. BRUNNER. Kari: Herzogtiimmer und Marken. Vom Ungamsturm bis ins 12. Jahrhundert. Osterreichlsche Geschichte 907-1156. Hg. von Herwíg Wolfram. Wien 1994; OOP­ SCH, Heinz - BRUNNER, Karl- WELTIN, Maximilían: Die Uinder und das Reich. Der Ostalpen­ raum im Hochmittelalter. Osterreichlsche Geschlchte 1122-1278. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 1999; KLEINDEL, W.: Osterreich. Daten zur Geschichte und Kultur. Herausgegeben. bearbeitet und erganzt von lsabella Acked und Gunter K. Kodek. Wien 41995, s. 31-51; MACHO, Andreas: Eíne kurze Geschíchte Nieder6sterreichs. Ereignísse. Personlichkeiten, Jahreszaruen. Wien 2005; POHL, Walter - VACHA. Brigitte: Die Welt der Babenberger. Schíeier, Kreuz und Schwert. Graz­ Wií;in- Koln 1995; 1000 JAHRE BABEN"BERGER IN OSTERREICH. Niederosterreichlsche Jubíl1iums­ ..i11lsstellung, Stift Lílienfeld, 15. Ma! bis 31. Oktober 1976. Katalog des Niederosterreichlschen Lan­ desmuseums. Neue Folge Nr. 66. Wien '1976; GUTKAS, Kar!: Die Babenberger in Osterreich, Wis­ :.seJ}Schaftliche Schriftenreihe Nieder6sterreich &I. 13/14. St. Polten-Wien '1977; k hospodářským l.rakouského území od středověku po současnost SANDGRUBER, Roman: Okonomie und Osterreichische Wirtschaftsgeschichte vom MitlelaHer bis zur Gegenwart. Osterreichische G~chte. Hg. von Herwig Wolfram. W!en 1995; k církevním dějinám LEEB, Rudolf - LTEBMANN, Maxirnílian - SCHEIBELREITER, Georg - TROPPER, Peter G.: Geschichte des Christentums in ěS~rreich, s. 28-456; z české a moravské strany příst syntézy NOVOTNÝ, Václav: České dějiny. '. ..... ",D~~l.část 1. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha 1912; TÝŽ: České dějiny. Dílu I. """ '~~,stl'!'. Od Břetislava 1. do Přemysla 1. Praha 1913; BLÁHOVÁ, Marie - FROLíK. Jan PROFAN­ • ,!,e~A, ~aďa: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek I. Do roku 1197. Praha-LítomyšI1999; Josef ~?
19

na Dyji včetně vybudované soustavy pohraničních hradů.35) Dějištěm konfliktů se jihomoravská hranice stává na širším pozadí bojů o investituru, kdy soupe­ ření Babenberků stojících na papežské straně a Přemyslovců na straně Jindři­ cha IV. 0056-1106) vyvrcholilo porážkou Liutpolda II. (1075-1095) v bitvě u Mailbergu (Mauriberg) severovýchodně od Hollabrunnu 12. května 1082. Tepr­ ve po vítězné bitvě proti Leopoldovi II. (Liutpold; 1075-1095) tl Maílbergu (Mau­ riberg severovýchodně od Hollabrunnu, Dolní Rakousy) v roce 1082 se hraruce lokálně posunuje v oblasti Lednice a Mikulova na jižní dyjské pravobřežU 6 ) V této podobě prakticky již rozhraničení mezi Dolními Rakousy a Moravou se­ trvalo hluboko do novověku a teprve po mírových jednáních v Saint Germain en Laye roku 1919 připadlo následujícího roku k Moravě Valticko. 37J Hranice jako taková měla dvojí diametrálně odlišnou a protikladnou funkci politickou a mocenskou jako rozdělující element, zejména v dobách válečných střetů a na druhé straně spojující v oblasti hospodářských styků, obchodu, kulturní výměny včetně uměleckých projevu, stavebních památek, ve školství, právu a zejména městských privilegií, ale také například v oblasti měr a vah spojovaných právě s obchodem.38) Zdeněk: Otázky kolonizace, s. 100-101; dále srov. zákL lit. k dějinám středověké Moravy a Slezska s přihlédnutim k syntézám dějin českých a sousedních zemí ve sborníku Morava ve středověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. března 1998 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně. Brno 1999, s. 147-148; srov. též dále pozn. č. 39. 35 K hradům a konstituování hranice MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Přehled dosavadního stavu výzkumu fortifikací ll. až počátku 16. století na Moravě a ve Slezsku (hradiska a hrady), AH 6, 1981, $.148­ 163; TÝŽ, Hrad Spytihněv, s. 24-29; TÝŽ: Hradisko Břeclav-Pohan~ko, s. 75-84; TÝŽ: Počátky břec­ lavského hradu, s. 120-121; TÝŽ: Morava po připojení k přemyslovskému státu (1018/19-1197). In: Morava ve středověku, Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. 1998 vývoj v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně. Brno 1999, s. 9; zbroje a válečného umění, s. 75-77;TÝŽ: Historický vývoj východní Moravy, s. 10-11; PROCHÁZ­ KA, Rudolf: K vývoji a funkčnímu rozvrstveru hradů 11. a 12. stol. na Moravě, In: Lokalne ošrod­ ky wřadzy panstwowej w XI-XII wieku w Europie Srodkowo-Wschodniej, Spotkania Bytomskie L Wroclaw 1993, s. 109-141; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k říšskému vévodství, s. 76-79. 36 AUER, Leopold: Die Schlacht bei Mailberg am 12. Mai 1082, Mi1itarhistorische Schriftenreihe, Heft 31. Herausgeber Heeresgeschichtliches Museum (Militarwissenschaftliches Institut). Wien '1984;" HAVLÍK, Lubomír: Staří Slované v rakouském Podunají, s. 78-79; VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl I., s. 39; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného umění, s. 77-78; k posunu hranice srov. TÝŽ: Přehled dosavadního stavu výzkumu fortifikací, s. 159-160; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmahrische Grenze, s. 79-80, 89; WIHODA, Nk1.rtin: Od pohraniční marky k fišskému vévodství, s. 81-84, zvl. s. 82-83. 37 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Dle si.idmiihrische Grenze, s. 79,88; srov. dále pOZll. č. 72. 38 MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Otázky kolonizace, s. 106-113; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Dle siidmiihrische Grenze, s. 79, 88; k městům např. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Stoleti posledních Přemys­ lovců na Moravě a ve Slezsku ve světle archeologických výzkumů a nálezů, s. 27-31; TÝŽ: Středo­ věká města na Moravě. In: Morava ve středověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. března 1998 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně. Brno 1999, s. 117-124; TÝŽ: Problematik der Entstehung der siidmahrl­ schen Stadte und deren Beziehungen zum donaulandischen Gebiet. ln: Stadte im Donauraum. Sammelband der Beitrage aus dem Sympo~ion ir: Smolenice 30. 9. -3.10.1991, Bratislava-Preilburg 1291-1991. Bratislava 1993, s. 55-62; MEŘÍNSKY, Zdeněk ZUMPFE, Eva: Mittelalterliche Stadte in Siidm1íhren und ihre Beziehungen zu mittelalterllchen Stiidten lm niederosterreichischen Raum nordlich der Donau (Arbeitsthese), AH 20, 1995, s. 181-185; TÍŽ: Jihomoravská a dolnorakouská města, jejich místo v kulturním vývojí a odraz v hmotné kultuře, AH 22, 1997, s. 145-158; ke školSM a universitnímu studiu srov. dále pozn. č. 65; k architektuře např. KUTHAN, Jiří: Architektura

20

Nemůžeme zde vyjmenovávat všechny další střety, které se na jihomoravské hraruci odehrávaly během středověku. Také na konci ll. století organizovali ji­ homoravští údělníci odboj a drobnou záškodnickou válku v moravsko-rakous­ kém pohraničí, při níž byl dokonce Liutpoldem Znojemským v roce 1100 obsazen hrad Raabs. Potom se po poměrném období klidu stává jihomoravská hraruce dějištěm dalších bojů až na počátku poslední čtvrtiny 12. a ve 2. čtvrti­ ně 13. století. Probíhaly od roku 1226 a zejména za Friedricha II. Bojovného (1230-1246). Pak se na další čtvrtstoletí (1251-1276) stává vládcem rakouských zemí Přemysl Otakar II. a jeho spor o ně s Rudolfem 1. Habshurským skončil porážkou a smrtí českého krále u Díirnkrut na Moravském poli 26. srpna 1278. Nelze zde popisovat další konfliky z roku 1304, zmatky po vymření Přemys­ lovců v roce 1306 a nástupu Jana Lucemburského na český tron v roce 1310. Po době klidu za vlády Karla IV. (1348-1378) nastává období drobné domácí války, která zuří i na rakousko-moravsko-českém pomezí, propuká husitská re­ voluce a následující války (1419-1436), které se také přenášejí často na jih od rakousko-moravské hranice a teprve po uzavření míru počátkem roku 1446

zavládl na jihomoravské hranici klid, ale jen do doby konfliktů spojených

s dobou vlády Jiřího z Poděbrad 0458-1471).39)

v přemyslovském stát~)3; století. ln: Umění doby posledních Přemyslovců. Roztoky u Prahy-Pra­ ha 1982, s. 181-351; TYZ: Ceská architektura v době posledruch Přemyslovců. Města-hrady-koste­ ly-kláštery. Vunperk 1994; TÝŽ: Přemysl Otakar ll. Král železný a zlatý, král zakladatel a mecenáš. Vimperk 1993; TÝŽ: Přemysl Ottakar lL Kónig, Bauherr und Mazen: Hófische Kunst lm 13. Jahr­ hundert. Wien-K6In-Weimar 1996; TÝŽ: Zakladatelské dílo krále Přemysla Otakara II. v Rakousku a ve Štýrsku. Praha 1991; TÝŽ: K otázce geneze kastelů krále Přemysla Otakara 11. ln: Itálie, Čechy a střední Evropa. Praha 1986, s. 109-121; dále k této otázce SCHlCHT, Patrick:Ósterreichs Kastell­ burgen des 13. und 14. Jahrhunderts, Beitrii.ge zur Mittelalterarchaologie in Osterreich, Beiheft 5. Wien 2003; RAZL\1, Vladislav: Kastel středoevropského typu?, AH 17, 1992, s. 133-139; TÝŽ: K disl<usi o tzv. středoevropském kastelu, AR XLVI, 1994, s. 62?-632; TÝŽ: K problematice vztahu hrad - královské město v Cechách, AH 27, 2002, s. 307-326; JEZEK, Martin: Kastel východočeské­ ho typu? A další otázky ze středověké Chrudirrú,AR LI, 1999, s. 833-871; VARHANÍK, Jiří: K původu stavebního typu hradu Špilberka, AH 23, 1998, s. 391-398; PLAČEK, Miroslav: Hrady v hrazených moravských městech, AH 22,1997, s. 201, 2OS, 211; k názom o autonomním vývoji DURDÍK, To­ máš: Kastellburgen des 13. Jahrhunderts in Mitteleuropa. Praha 1994, parareině Wien-K6In-Wei­ mar 1994; TÝŽ: K otázce kaste1l't středoevropského typu, AR XLVl, 1994, s. Z:j~-273; TÝŽ: Králov­ ské hrady a královská města v Čechách 13. století, AH 20,1995, s. 331-337; TYZ: Hrady kastelové­ ho typu 13. stoleti ve střední Evropě. Praha 1998; TÝŽ: Die Burgen in den bOhmis,hen mittelalter­ lichen Stadten, Castrum Bene 6, 1999, s. 41-72; srov. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Historický vývoj vý­ . chodru Moravy, s. 18, zvl. pozn. č. 66 na s. 33. 39 Kpolitickým, hospodářským i sociálnim dějinám a klíčovým událostem vrchoiného a pozdního středověku v Rakouském vévodství srov. :NlEDERSTA.TIER, AloiS: Die Herrschaft Osterreich. Fiirst und Land im.Syii.tmittelalter. Osterreichische Geschichte 1278-1411. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 2001; TYZ: Das Jahrhundert der Mitte. An der Wende vom Mittelalter zur Neuzeit. Oster­ l:eiclíísche Geschichte 1400-1522. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 1996; DJE HABSB1JRGER. Eine .europaísche Familiengeschichte. Herausgegeben von Brigitte Vacha, verfaBt von Walter Pohl und Graz-Wien-Koln 1992 (české vyd. Habsburkové. Historie jednoho evropského rodu. české a moravské strany přísl. syntézy NOVOTNÝ, Václav: Česl~é dějíny. Dílu L část za Přemysla I. a Václava 1. (1197-1253). Praha 1928; TÝŽ: České dějiny. Dílu L moci za Přemysla II. Otokara (1253-1271). Praha 1937; ŠIMÁK, Josef vítězDílu 1. část 5. Středověká kolonísace v zemích českých. Praha 1938; ŠUSTA, Dílu fL ?á~t 1. Soumrak Přemy;;lovců a jejích dědictví. Praha 1935; TÝŽ: České Král Clzmec. Praha 1939; TYZ: České dějiny. Dílu II. část 3. Otec a syn. Praha dějiny. Dílu II. část 4. Za císařskou korunou. Praha 1948; BARTOŠ, František dějiny. Dílu II. část 6. čechy v době Husově. Praha 1947; TÝŽ: České dějiny. Dílu

21

Z válečných střetů odehrávajících se na jihomoravské hranici je nutno zmÍ­ nit, pomineme-li boje mezi Velkomoravany a Východofranskou říŠÍ, jíž střetnu­ tí odehrávající se v době po přelomu tisíciletí. To zasáhlo bezesporu také oblast jižní Moravy. Na jedné straně zde bojovali Moravané jako spojenci Boleslava I. Chrabrého (992-1025) a na druhé straně císař Jindřich II. (1002-1024) spolu s českým Oldřichem 1. (1012-1034) a Jindřichem I. Babenberským (994-1018). Morava tehdy představovala vedlejší frontu, neboť hlavní boje probíhaly ve Slezsku. Po dobytí Moravy, nejspíše v roce 1018/1019, a jejím připojení k přemyslovskému českému panství knížetem Oldřichem 1., je země předána do správy jeho synu Břetislavovi J. (český kníže 1034/35-1055):10) Také v tomto II. část 7. Husitská revoluce 1. Doba Žižkova 1415-1426. Praha 1965; TÝŽ: České dějiny. Dílu li. část 8. Husitská revoluce ll. Vláda bratrstev a její pád 1426-1437. Praha 1966; URBÁNEK, RudoU: České dějiny. Dílu IIl. část 1. Vé~ poděbradský 1. Praha 1915; TÝŽ: České dějiny. Dílu III. část 2. Věk poděbradský II. Praha 1918; TYZ: České dějiny. Dílu lil. část 3. Věk poděbradský lil. Praha 1930; TÝŽ: České dějiny. Dílu III. část 4. Věk poděbradský IV. Praha 1962; ŠUSTA, Josef: Dvě kIÚhy českých dějin. Kus středověké historie našeho kraje. Kniha první: Poslední Přemyslovci a jejich dědictví 1300-1308. Praha '1926; Kniha druhá: Počátky Lucemburské 1308-1320. Praha '1935 (re­ 2001, 2002); VANíČEK, Vratislav: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek II, 1197-1250. PraLitomyšl 2000; TÝŽ: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek III. 1250-1310. Praha-Litomyšl 2002; BOBKOVÁ, Lenka; Velké dějiny zemí Koruny české, svazek IV.a. 1310-1402. Praha-Litomyšl 2003; BOBKOVÁ, Lenka - BARTLOVÁ, Milena: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek lV.b. 1310­ 1402. Praha-Litomyšl 2003; ČORNEJ, Petr: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek V. 1402-1437. Praha-Litomyšl 2000; ČORNEJ, Petr - BARTLOVÁ, Milena:Velké dějiny zemí Koruny české, sva­ zek VL 1437-1526. Praha-Litomyšl 2007; KAVKA, František: Vláda Karla IV. za jeho císařství (1355­ 1378), (Země České koruny, rodová, říšská a evropská politika). l. díl (1355-1364), II. dil (1364­ 1378). Praha 1993; MACEK, Josef: Jagellonský věk v českých zemích 0471-1526) 1. Hospodářská základna a královská moc. Praha 1992; TÝŽ: Jagellonský věk 2. Šlechta. Praha 1994; TÝŽ: Jagellon­ ský věk 3. Města. Praha 1998; TÝŽ: Jagellonský věk 4. Venkovský lid. Národnostní otázka. Praha 1999 (2. vyd. sv. 1-2, Praha 2001, sv. 3-4, Praha 2002); ŠMAHEL, František: Husitská revoluce HV. Praha '1993, 21995; TÝŽ: Husitské Čechy. Struktuy, procesy, ideje. Praha 2001.; ŽEMLIČKA, Josef: Přemysl Otakar I. Panovník, stát a česká společnost na prahu vrcholného feudalismu. Praha 1990; TÝŽ: Století posledních Pfemyslovců (Český stát a společnost ve 13. století). Praha 1986,21998; TÝŽ: Počátky Čech královských 1198-1253. Proměna státu a společnosti. Praha 2002; FIALA, Zdeněk: Před­ husitské Čechy 1310-1419. Praha 1968; MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava 1310-1423. Praha 1999; SPĚVÁČEK, Jiří: Král diplomat (Jan Lucemburský 1296·1346). Praha 1982; TÝŽ: Jan Lucembur­ ský a jeho doba 1296-1346. K prvlúmu vstupu českých zemí do svazku se západní Evropou. Praha 1994; TÝŽ: .Karel IV. Život a dílo. Praha 1979; TÝŽ: Václav IV. 1361-1419. K předpokladům husitské revoluce. Praha 1986; SElBT, Ferdinand: Karel rv: Císař v Evropě (1346-1378). Praha 1999 (něm. orig. KarI. IV. Ein Kaiser in Europa 1346 bis 1378. Munchen '1978); KUČERA, Matúš: Pater patriae. Zo starých českých a slovenských dejín. Bratislava 1981; Karel rv: Státnické dílo. K vydám připravili Marie Bláhová a Richard Mašek. Praha 2003; ČECHURA, Jaroslav: Karel IV. Na dvojím trůně. Praha 1998; BAUM, Wi1helm: Císař Zikmund. Kostmce, Hus a války proti Turkům. Praha 1996 (něm. orig. Kaiser Sigismund. Korustanz - Hus und rŮTkenkriege. Graz-Wien-Koln 1993); HOENSCH, ]órg K: Kaiser Sigismund. Herrscher an der Schwelle ZUT Neuzeit 1368-1437. Munchen 1996; KAVKA, Fran­ tišek: Poslední Lucemburk na českém trůně. Králem uprostřed revoluce. Praha 1998; KEJŘ, Jiří: Hu­ sité. Praha 1984; TÝŽ; Hussiten revolullon. Prag 1988; SEIBT, Ferdinand: Hussitica. Kóln-Graz 1965; TÝŽ: Hussitenstudien. Miinchen 1987; RlEDER, Heinz: Die Hussiten. Streiter fiir Glauben und Nat!­ on. Gernsbach 1998; KALOUS, Antonín: Matyáš Korvín (1443-1490). Uherský a český král. České budějovice 2009; dále srov. zákl.lit. k dějinám středověké Moravy a Slezska s přihlédnutím k syntézám dějin českých a sousedillch zemí ve sborníku Morava ve středověku, s. 147-148; srov. též výše pozn. Č. 34; dále srov. MĚRÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva; Die sudmahrische Grenze, s. 80-84, 89-91­ 40 VÁ~, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 36; MĚŘÍNS~, Zdeněk: K lokalizaci hradu Businc, s. 135­ 139; TYŽ: Vývoj zbroje a válečného umění, s. 75; TYZ: Historický vývoj východní Moravy, s. MERÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmiihrische Grenze, s. 79, 89; srov. výše pozn. č. 32.

22

břetislavském období se kontaktní zóně mezi jižní Moravou a Dolními Rakou­ sy nevyhnula řada konfliktů. Podnět k nim bezesporu zavdaly expanzivní plá­

ny českého knížete vyplývající patrně z tradičně pojímaného teritoria staré Moravy v období velkomoravského státu, kdy k jeho jádru patřilo i Pováží s jihozápadním Slovenskem a území Dolních Rakous na sever od Dunaje a na východ od Kampy. Tato původně ke staré Moravě příslušející území, na něž si Břetislav činil právoplatný nárok, představovala zřejmě ještě v době prvé poloviny Břetislavovy pražské vlády prostory s charakterem určitého pohranič­ ního konfinia a mocenského vakua, o jejichž opanování soupeřili Přemyslovci jak s uherskýoo Arpádovci, tak i s Babenberky v tzv. Východní bavorské mar­ ce, od roku 1156 rakouském vévodstvUl) Při bojích mezi Břetislavem 1. a Jindřichem III. (1039-1056, císař 1046) z let 1039-1041 propukly také pohra­ niční spory s Babenberky a roku 1040 měly Břetislavovy jednotky obsadit blíže nejmenovaný hrad nacházející se na pomezí tzv. Východní bavorské marky a českého státu, který byl českému knížeti v průběhu války v roce 1041 odňat. Někdy je ztoto~ňován právě s Raabs a. d. Thaya. Tyto spory byly urovnány až na sněmu v Rezně na podzim roku 1041, kdy musel Břetislav 1. kapitulovat a přijmout Čechy v léno. 42) Právě s ustalováním moravsko-uherské a moravsko­ rakouské hranice na řekách Moravě a Dyji souviselo snad již od třicátých až čtyřicátých let 11. věku i budování obranné linie hradů na levém dyjském a pravém moravském břehu, dokončené nejpozději za Břetislavova syna Spyti­ hněva II. (1055-1061).43) Na širším pozadí zápasů o investituru a angažovanosti jeho jednotlivých ak­ térů na straně papežské a císařské strany se také odehrála bitva u Mailbergu (Mau­ rlberg) severovýchodně od dolnorakouského Hollabrunnu a jižně od moravské hranice, neboť již v roce 1078 odpadl od Jindřicha IV. (l05g-.1106) markrabí vý­ chodní bavorské marky Leopold ll. (Uutpold; 1075-1095). Rímsko-německý král po vyčerpání diplomatických i mocenských prostředků marku markrabímu od­ ňal a patrně ji již na řezenském, dvorském sněmu v březnu 1081 udělil Vratisla­ vovi n. 0061-1092, král 1086). Ceský kníže však musel toto území na markraběti sám dobýt a záminku k vojenským akcím mu daly pohraniční konflikty na jíhomoravské dyjské hranici. K samotné bitvě došlo 12. května 1082 a svědectví Gjejím pIŮběhu nám zachoval Kosmas. Vratislav II. sice vyhrál, ale nebyl scho­ pen tohoto vítězství využít k trvalému opanování Východní bavorské marky.44) VÁLKA, JOsef: pějiny Moravy. Díl 1., s. 36-37; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Yýyoj zb~íe a válečného umě­ s. 75-76; TYŽ: Historický vývoj východIÚ Moravy, s. 10-11; MERINSKY, Zdeněk - UNGER, Osídleni dolního Podyjí a dolního Pomoraví v 10. až 13. stol. ve světle ,archeologických pra" . ln: Mikulovská sympozia 78, Praha 1979, s. 67-72; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk ZUMPFE, Eva: iesíidmahrische Grenze, s. 79, 89; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k říšskému vévod­ zbroje a válečného umění, s. 76-77; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, s. 79, 89; WIHODA, Martin: Od pohraIÚční marky k říšskému vé­ pozn. Č. 33. . zbroje a válečného umění, s. 77; TÝŽ: Historický vývoj východní Mo­ _. ZUMPFE, Eva: Díe sudmiihrische Grenze, s. 79,89; k budovám obranné lirůe a hranice proti Uhrám a tzv. Východní bavorské marce srov. výše Lubomír: Staň Slované v rakouském Podunají, s. 78-79; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk vý­ ZUMPFE, Eva: Díe sudmiihrische ~:s;79-8Q,89; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k říšskému vévodství, s. 82-83; k bitvě bergusrov. výše pozn. č. 36.

f0je'.'l',:!álečného umění, s. 77-78; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk

23

Zmiňme i další válečné konflikty, zejména boje mezi jihomoravskými úděl­ níky - se syny Konráda I. Oldřichem Brněnským (1092-1097, ?-1099, 1101-1113/ 15) a Litoldem Znojemským (Liutpold, 1092-1099, 1101-1112) a českým ústřed­ ním panovníkem Břetislavem II. (1092-1100), kdy došlo k jejich zatčení a vyhnání z údělů. Po vyhnání organizovali oba proti Břetislavovi II. i jeho bratru Bořivo­ jovi dosazenému za správce jižní Moravy odboj a drobnou záškodnickou válku v rakousko-moravském pohraničÍ, při níž byl dokonce Litoldem v roce 1100 obsazen hrad Raabs.4sl Po těchto bojích zavládl na jihomoravské hranici poměr­ ný klid a prakticky až do roku 1157 zde nemáme žádné zprávy o nějakých vět­ ších bojových akcích kromě útoku několika rakouských ministeriálů na hrad Podivín během léta roku 1157, jenž byl jimi vypálen. V tomto případě se však asi jednalo o individuální akci. Ministeriálové využili nepřítomnosti rakouské­ ho vévody a asi i moravských údělných knížat ve svých doménách, neboť od 2. poloviny srpna se české a patrně i moravské oddíly pod velením Vladisla­ va II. (1140-1172, 1174) zúčastnily v sestavě císařských vojsk boju ve Slezsku a Polsku proti Boleslavovi IV. (1146-1173).46) Místem vzájemných bojů se jihomoravská i jihočeská hranice stává opět na počátku poslední čtvrtiny 12. století a za jeden z hlavních duvodu lze pova­ žovat spory o některá pohraniční území ve Waldviertelu, kam z jihu směřoval kolonizační proces v režii ruzných rakouských feudálů. Již v polovině 12. sto­ letí postoupil na.českou stranu silva Boemica do Vitorazska. To v tomto obqobí náleželo ještě k Cechám, a byly zde snahy postupovat dále do nitra země. Ces­ ký kníže Soběslav II. (1173-1178) požadoval v roce 1175 na Jindřichu II. Jaso­ mirgottovi (1107?-1l77, markrabí 1141, rak. vévoda 1156) vydání tohoto kolonizovaného území zpět. Ten ale tuto žádost odmítl, což vedlo v srpnu ná­ sledujícího roku 1176 k zahájení vojenských operací a vpádu Soběslavových vojsk do Rakous. Boje potom pokračovaly na pozadí vnitro dynastických sporů mezi Přemyslovci dále a skončily až rozhodčím výrokem císaře Friedricha I. Barbarossy (1152-1190) z roku 1179 v Chebu, kterým byla stanovena hraniční linie sporného územÍ. Oblast příslušející k hradu Vitorazi (Weitra) připadla na­ trvalo k Rakousům a také území kolem Nové Bystřice kolonizované již v předchozím období leníky hrabat z Raabsu - ministeriály ze Zobingu - se stala dočasně součástí Rakous. Současně se uvolnily i cesty k intenzivnějšímu proni­ kání rakouských vlivů do českého a přilehlého západomoravského pohraničí"7)

45 VÁLKA. Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 39-41; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného umě­ ní, s. 78-79; TÝŽ: Církevní instituce na Moravě a historické pozadí vzniku třebíčského kláštera, ln: Ve stopách sv. Benedikta. Sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích Koruny české konané ve dnech 24.-25. května 2001 v TIebíči. K vydání připravili Libor JAN a Petr OBŠUS­ TA, Disputationes Moravicae 3, Brno 2002, s. 65-80, zvl. s. 74-75; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmiihrische Crenze, s. 80, 89. 46 NOVOTNÝ, Václav: České dějiny. Dílu 1. část ll., s. 871-872, tam další pram. a lit.; srov. MĚŘÍN­ SKÝ, Zdeněk: Morava a Slezsko ve století posledních Přemyslovců (1197-1310). In: Morava ve středověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. ledna až 25. března 1998 v rámci přednáškového cyklu Moravského zemského muzea v Brně. Brno 1999, s. 28­ 2.9; TÝŽ; vývoj zbroje a válečného umění, s. 86; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siid­ mahrische Grenze, s. 80, 89. 47 VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 43-45; HAVLÍK, Lubonúr: Staří Slované v rakouském Po­ dunají, s. 79-84; ŽEMLIČKA, Josef: Přemyslovci, Vítkovci, Kuenringové. Vytlačení šlechtické moci do politických hranic (1156/58-1310). In: Kultury na hranici. Jižní Čechy-Jižní Morava-Waldvier" tel-Weinviertel • Kulturen an der Grenze. Siidb6hmen-Siidmahren-Waldviertel-Weinviertel. An­ drea Komlosyová/Váciav Bůžek/František Svátek (vyd.). Waidhofen an der Thaya 1995, s. 39;

24

Po poměrném období klidu, odmyslíme-li vnitřní nástupnícké problémy pře­ myslovského státu, se jihomoravská hranice stává dějištěm dalších bojů až ve druhé čtvrtině 13. věku.4H )Již na konci vlády prvého českého dědičného krále Přemysla Otakara 1. (1197-1230) se do jeho politiky promítají snahy o získání babenberského dědictví vrcholící v době, kdy v čele českého státu stál jeho syn Václav 1. (1230-1253). Záminku k počátku bojů mezi českými Přemys­ lovci a zakouskými Babenberky dal návrat Přemyslovy dcery Anežky (sv. Anež­ ka) do Cech v roce 1225 po jejím neúspěšném zasnoubení se synem štaufského císaře Fridricha II. Sicilského Jindřichem VII. «1242), neboť ten se oženil právě s dcerou rakouského vévody Leopolda VI. (1198-1230) Markétou. A na tom měl sám tento Babenberk nemalý podíl. Přemysl Otakar I. vpadl hned následující­ ho roku 1226 do Rakouska a došlo k odvetné akci Leopoldově, kdy při hroz­ ném plenění jižní Moravy prosIul zejména Jindřich z Kuenringu.49) Vypuknutí těchto bojů, jež se změnily po roce 1230 v dlouholetý vleklý kon­ flikt, sužovalo především příhraniční oblasti obou států, hlavně jihomoravský prostor či sousední rakouské území. Jmenujme alespoň vpád Friedricha II. Bo­ jovného na Moravu, kdy se tento poslední rakouský vévoda z babenberského rodu zmocnil hradu Bítova a jeho spojencem proti českému králi byl i moravský markrabě Přemysl, což nakonec Václava 1. donutilo pacifikovat Moravu váleč­ nou výpravou. Roku 1237 je však moravský markrabě Přemysl v odboji znovu a boje s rakouským vévodou pokračovaly i po odchodu Tataru ze střední Evro­ py v roce 1241. Také po celá čtyřicátá léta trvá snaha Přemyslovců získat ba­ benberské dědictví. Ta vrcholí po smrti Friedricha II. Bojovného (1246) a po předčasném skonu manžela Gertrudy Babenberské moravského markra­ běte Vladislava (1247).50) Na moravský markraběcí stolec byl tehdy ihned dosazen teprve čtrnáctiletý mladší syn Václava I. Přemysl (Otakar II.), jistě s širšírniúmysly a plány české­ ho krále na získání rakouských zemí, neboť právě Morava byla pro pražského vladaře ideáJním nástupním prostorem expanze českého státu na jih do Podunají. Pojeho neúspěšném povstání proti svému otci Václavovi 1. v roce 1248 se stává osobou hrající ústřední roli při snahách Přemyslovců získat rakouské dědictVÍ, TÝž: Počátky Čech královských 1198-1253, s. 46; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky kříšskému vévodství, s. 94-95. 48 ..obecně k celému období do roku 1278 na území dnešní Rakouské republiky např. DOPSCH, He­ inz - BRUNNER, KarI - WELTIN, Maximílian: Die Lií.nder unci das Reich. Der Ostalpenraum im HoduIŮtlelalter. Osterreichische Geschichte 1122-1278; k vnítřním nástupnickým problémům čes­ kého státu srov. S lit. např. ŽEMLIČKA, Josef: Přemysl Otakar 1., s. 40-58; VÁLKA, Josef: Dějiny vy. Díl 1., s. 45-50; dále srov. MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Století posledních Přemyslovců, s. 19-22; Historický vývoj východní Moravy, s. 13-14; WIHODA, Martin: Vladislav Jindřich. Brno Moravy. Díl 1., s. 47; MĚŘÍ1\ISKÝ, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného umění,

Historický vývoj východní Moravy, s. 15; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die

:~,ď~~~ahrische Crenze, s. 80, 90; NOVOTNÝ, Václav: České dějiny. Dl1u 1. část III., s. 571-574; WI­

. Od pohraníční marky k říšskému vévodství, s. 108-109. České dějiny. Dílu!, část lll., s. 641-783; ŽEMLIČKA, Josef: Přemysl Otakar L, Století J'0sledních Přemyslovců, s. 49-70 (cit. vyd 19í!?); TÝŽ: ročátky Čech krá­ 153-166; VALKA, Josef: Dě~ny Moravy. DílI., s. 47-48; MERINSKY, Zdeněk: Morava letí posledních Přemys!ovcu, s. 29-30; TÝŽ: Vývoj zbroje a válečného umění, $. 92; vývoj východní Moravy, s. 15-16, zvl. pozn. Č. 55-58, tam další llt.; MĚŘÍNSKÝ, 1PFE, Eva: Die siidmahrische Crenze, s. 80-81, 89-90; WIHODA, Martin: marky k řfěskému vévodství, s. 109-115.

25

což je již koncem roku 1251 korunováno úspěchem a moravský markrabě je na žádost rakouské i štýrské šlechty zvolen za vládce babenberských zemí. To však vyvolalo odpor uherského krále Bély IV. (1235-1270), v roce 1252 postihly v;ojenské operace rakouské země a již roku 1253 se válka přenáší i na Moravu. Utok byl však odražen a následujídho roku 1254 je mezi oběma panovníky uzavřen v Bratislavě mír. Po smrti Václava I. dne 22. září 1253 se Přemysl Ota­ kar II. (1253-1278) ujímá vlády v c~lém českém státě. Sll Opanování rakouských zemí, Stýrska a později i další expanze k Jadranu (Korutany, Kraňsko, Vindická marka, Pordenone atd.) byla zastavena po volbě Rudolfa N. Habsburského 1218-1273 jako ŤÚJlský král Rudolf I., správa Rakous­ kého vévodství 1276-1282, za představitele Ríše. Roku 1276 byl na českého krá­ le uvalen říšský acht, odpadla od něj šlechta v rakouských zemích a i část domádch fe~dálů. Přemysl se musel Rudolfovi podrobit a vzdát se všech svých zemí kromě Cech a Moravy. Odtud pak již vedla cesta k jeho porážce u Suchých Krut na Moravském poli (Diirnkrut a Jedenspeigen, Marchfeld, Dolní Rakou­ sko), kde našel 26. srpna 1278 svoji smrt.52 ) Vítězné vojsko počalo ihned pustošit jižní Moravu a zejména se v tom vy­ znamenávali Uhři a Kumáni. Morava zůstala pod správou habsburského pa­ novníka až do roku 1283, kdy byla navrácena Václavovi II. (1283-1305) a Opavsko legitimnímu levobočkovi Přemysla Otakara II. Mikuláši 1. Opavské­ mu (asi 1253/1255-1318, vévoda opavský 1281). Země byla v této době rozvrá­ cena násilnými akcemi a lapkovstvím šlechty. Další léta vlády Václava II. přinesla stabilitu včetně hospodářského i politického vzestupu českého státu a územní expanze zaměřené na sever a jihovýchod do Míšně, Slezska, Polska a Uher. Klid narušil až konflikt s Albrechtem 1. Habsburským (vévoda rakouský 1282, římský král 1298-1308) a jeho tažení ke Kutné Hoře v roce 1304, jež muselo 51 NOVOTNÝ, Václav: České dějiny. Dílu 1. část llI., s. 784-854; žEMLIČKA, Josef: Století posledních Přemyslovců, s. 70-80 (cit. vyd 1986); TÝŽ: Počátky Čech královských, s. 170-194; VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 48-49; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Morava a Slezsko ve století posledních Pře­ myslovců, s. 30; TÝŽ: vývoj zbroje a válečného umění, s. 92-93; TÝŽ: Histortcký vývoj východní Moravy, s. 16, zvl. pozn.~. 58, tam dalŠílit.; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk-ZUMPFE, Eva: Die sudmahrische Grenze, s. 81, 90; WIHODA, Martin: Od pohraniční marky k říšskému vévodství, s. 115-117. 52 K Přemyslovi Otakarovi II. a Rudolfovi I. i jejich době např. HOENSCH, J6rg K.: Přemysl Otakar ll. von Bohmen. Der goldene Konig. Graz-Wien-K6ln 1989; FRANZL, Johann: Rudolf L Der erstl! Habsburger auf dem deutschen Thron. Graz-Wien-Koln 1986; KUTHAN, Jili: Přemysl Otakar JI. Král železný a zlatÝ, král zakladatel a mecenáš, s. 7-23; TÝŽ: Přemysl Ottakar II. KOIÚg, Bauherr und Mazen; TÝŽ: Zakladatelské dilo krále Přemysla Otakara II. v Rakousku a ve Štýrsku, s. 9-19; ŽEMLIČKA, Josef: Století posledních Přemyslovců, s. 73-80, 110-152; VÁLKA, Josef: Dějiny Mora­ vy. Díl 1., s. 49-50; dále např. sborIÚk ČESKO - RAKOUSKÉ VZTAHY VE 13. STOLETÍ. Rakousko (včetně Štýrska, Korutan a Kraňska) v projektu velké říše Přemysla Otakara II. Sborník rfl~np"kt' . ze sympozia konaného 26.-27. září 1996 ve Znojmě. K vydání připravili Marie Bláhová a váček za spolupráce Jana Hrdiny a Petra Kubína. Praha 1998; viz též BOHMISCH REICHlSCHE BEZlEHUNGEN 1998. Bóhmisch-ósterreichísche Beziehung"n im 13. Jall.thunder~ Osterreich (einschlieBlich Steiermark, Kiirnten und Kmin) im GroBreichprojekt Ottokars II. Pie­ mysl, KOIÚg von Bohmen. Vortrage des internationalcn Symposíons vom 26. bis 27. September 1996 in Znaim. Herausgegeben von Marie Bláhová und Ivan l:Daváček unter Mitwirkung ve Hrdina und Petr Kubín. Prag 1998; NOVOTNÝ, Václav: České dějiny. D11u 1. část 4., s. 3-270; TA, Josef: České dějiny. Dílu II. část 1., s. 3-284; MĚŘÍNsKÝ, Zdeněk: Morava a Slezsko ve posledních Přemyslovců, s. 30-32; TÝŽ: Historický vývoj východIÚ Moravy, s. 16; TÝŽ: vývoj . je a válečného umění, s. 93; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die sudmahrische Grenzc,

90; WIHODA, Martin: Od pohraniČ1Úmarky k nšskému vévodství, s. 117-121; další lit. srov.

pozn. č. 39.

26

postupovat přes Moravu,. neboť také jeho ústup po utrpěném vojenském ne­ úspěchu se s největší pravděpodobností odehrával po tzv. Haberské cestě smě­ rem na Jihlavu a Znojmo. Krátce na to Václav II. v Praze dne 21. června 1305 umírá a í jeho syn Václav III. (1305-1306) se za rok na to stává při přípravách na polské tažení v Olomouci dne 4. srpna 1306 obětí atentátu. Jím přemyslov­ ský rod po meči vymírá. 53 ) Nastává období dalších zmatků, které souvisely s přechodnou dobou, kdy je českým králem počátkem září 1306 provolán Jindřich Korutanský (1306) vzá­ pětí vystřídaný Rudolfem 1. Habsburským 1306-1307), jenž za podpory svého otce římskéhp krále Albrechta I. (1255-1308, vévoda 1282, král 1298) vtrhl přes Moravu do Cech a 16. září byl zvolen panovníkem českých zemí. Umírá však o necelý rok později asi 3. července 1307 a 15. srpna je českým králem podruhé zvolen Jindřich Korutanský (1307-1310), na což král Albrecht 1. Habsburský spolu se svým synem Friedrichem III. Sličným (1289-1330, vévoda 1298, řím­

ský spolukrál a protikrál Fridrich I. 1314) odpověděl ihned tažením do Čech. Jihozápadní Morava se opět stala pruchodištěm habsburských vojsk, neboť Frie­ drich III. vyrazil od Jemnice a nazpět ustupoval po neúspěšném obléhání Kolí­ na a Kutné Hory spolu s otcovými jednotkami ke Znojmu, které hájil Raimund z Lichtenburka. V následujícím roce 1308 však dochází ke změně mocenské si­ tuace. Po zavraždění krále Al.brechta 1. (1. V. 1308) poklesl vliv Habsburků na dění v českých zemích i v Ríši a ve Znojmě je nakonec dne 15. srpna 1308 uzavřena mírová smlouva mezi Jindřichem Korutanským a Friedrichem III. Slič­ ným. Slabá vláda Jindřicha Korutanského 0307-1310) vedoucí ke zhroucení panovnické moci a násilným akdm v zemi (např. r. 1309 došlo ke vzbouření šlechty proti opavskému vévodovi Mikulášovi L a ten byl ze svého knížectví vypuzen) vedla nakonec v roce 1310 k nastolení Jana Lucemburského (1310­ 1346) na český trůn. Moci s~ ujímá nová panovnická dynastie daleko více svým 54 původem spojená s ději v Ríši a západní Evropě. ) Ve vnitřních mocenských sporech a bojích se země rozdělila na dva tábory, z nichž jeden reprezentovali Ronovci v čele s Jindřichem z Lipé a královnou vdovou Alžbětou Rejčkou a druhý královna Eliška, Vilém Zajíc z: Valdeka «(1319) Srov. např. ŠUSTA, Josef: České dějiny. Dílu n. část 1., s. 287-687; TÝŽ: Dvě knihy českých dějin. Kniha prvlÚ, s. 1-471; ŽEMLIČKA, Josef: Století posledIÚch Pl;emyslovců, s. 153-192; VÁLKA, Jo­ sef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 51-54; k olomoucké vraždě HI,OBIL, Ivo: Místopisné otázky kolem zavraždění Václava III. v Olomouci, VVM XXxv, 1983, 162·174; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Morava ,,~~sko v!" století posledních Přemyslovcu, s. 32; TÝŽ: VýVoj zbroje a válečnéJ;>o umění, s. 93; M;ERlNSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die sildmahrische Grenze, s. 81, 90; POLlVKA, Miloslav: . •. Hái>sburkové cestou na výslU11í (1278-1490). In: Dějiny Rakouska (Veber, Václav - Hlavačka, Mi­ : - Polívka, Miloslav - Wihoda, Martin- MěřínskÝ, Zdeněk). Praha 2002, s. 135-149; lit. v pozn. č. 39. !ské dějiny. Dílu II. část 1. s. 691-754; TÝŽ: teské dějiny. Dílu II. část 2., s. 3-149; českých dějin. Kniha první, s. 472-532; Kniha druhá, s. 1-123; MEZNÍK, Jaroslav: C.i . • orava, s. 12-15; TÝŽ: Morava za vlády lucemburských markrabat (1310-1411). ln: ~ravavestředověku, editor Zdeněk Měřínský. Sborník příspěvků proslovených ve dnech 7. led­ 1998 v rámci přednáškového cyklu Moravského >;eIDského muzea v Brně. Brno Josef: D31i?y M<;>ravy. Díl 1., s. 80-81; MĚŘÍNSKÝ, Z:ieněk: vývoj zbroje s. 93-94; MERINSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmahrische Gren.ze, s. \;I;J."IJL1 v lV\, Miloslav: Habsburkové cestou na výsluxú, s. 149-150; DIE ZElT DER FROt-IEN )ome und Kloster 1279-1379. Niederosterreichische Landesausstellung, Wiener bis 28. Oktober 1979. Katalog des Ntederósterreichischen Landesmuseums, Neue Wien 1979.

27

a další osoby. K této skupině se připojil i král a rozpoutala se domácí válka, která pokračovala i na jaře roku 1317, kdy byl král obležen v Brně, odkud jen stěží utekl do Prahy. Jindřich z Lipé hledal spojence u Habsburků a nakonec jako zprostředkovatel zasáhl římský král Ludvík IV. Bavorský (1314-1347, císař 1328). Mírový sněm v Domažlicích (23. IV. 1318) skončil naprostým vítězstvím pan­ ské šlechty. 55) Po porážce Habsburků v bitvě u Miihldorfu (Miihldorf am lnn, Bavorsko, Ně­ mecko), kde proti ním bojuje 28. září 1322 spolu s Ludvíkem rv. Bavorským i Jan Lucemburský, je smlouvou s nimi ze září 1323 konečně uklidněna také situace na jihomoravské hranici a vrácena některá důležitá místa jako například Znojmo, ~odivfn, Břeclav a další. Nová pohraniční válka se zde rozpoutala již v roce 1326. Ceské a moravské vojsko pustošilo Podunají a Habsburkové byli nuceni uznat před­ chozí Janovy dohody s Jindřichem Korutanským o nástupnictví v Korutansku a Tyrolsku. Zájem českého, krále poutají stále více zahraničně politické záležitosti včetně vojenských akcí v Ríši a zejména v severní Itálii. Roku 1331 se opět bojuje na jižní Moravě a v jejím rakouském sousedství, ale k rozhodující bitvě mezi čes­ kým králem a koalicí Habsburků s jejich bývalým protivníkem Ludvíkem IV. Ba­ vorem nakonec nedošlo. Lucemburské zisky na jih od českého království jsou však postupně ztraceny. Změnu v neklidné domácí situaci a stabilizaci vnitropolitických poměrů přivodil až návrat králova nejstaršího syna Karla (1316-1378, mor. mar­ krabě 1333/1334, římský a český král 1346, císař 1355) ze ztracené severní Itálie na podzim roku 1333 a jeho nástup na moravský markraběcí stolec.s6) Postupně byly zklidněny domácí poměry a až do smrti moravského markrabě­ te Jana Jindřicha (1322-1375, tyrolský hrabě 1335-1341, mor. markrabě 1349/1350) a Karla IV. (1346-1378) vládl klid i na jihomoravské hranici. Téměř vzápětí po smrti obou lucemburských vladařů se však rozpoutaly na Moravě boje a spory mezi jeho syny o otcovské dědictví: Ty zcela rozvrátily stabilizované poměry v zemi a mimo jiné i markraběcí majetky. Všechny rozpory předznamenávají hlubokou krizi spo­ lečnosti a státu v době vlády Václava rv. (1378-1419t jež vyústila v husitskou re­ voluci. Celá krize je provázena i drobnými záštími, lapkovstvím a domád válkou periodicky propukající a sužující celou zemi i její okolí, neboť se přenášela i do Slezska, Lužice, rakouských zemí atd. Spuštěn byl mechanismus lokálních bojů vedených družinami šlechty z jejich hradních sídel, bojů mezi jednotlivými členy lucemburského rodu i dalšími zúčasmujídmi se aktéry, ale také obyčejných loupeží, násilností na cestách, v lidských sídlištích a lapkovství. 57l Naph1dad roku 55 ŠUSTA, Josef: Č:es~é dějiny. Dílu II. část 2., s. 150-311; TÝŽ: Dvě knihy českýcft dějin. Kniha druhá, s. 124-287; MEZNIK, Jaroslav: Lucemburská Morava, s. 15-26; MORAVSTI LUCEMBURKOVÉ. Sborník praci Muzea měs~a_ Brna ~ORUM BRUNENSE 2000. Brno 2000; VÁLKA, Jos~f.; .Dějiny Moravy. Díl 1., s. 81-84; MERINSKY, Zdeněk: vývoj zbroje a válečného umění, s. 94; MERINSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Díe siidmahrische Grenze, s. 82, 90; dále srov. lit. uvedenou Výše v pozn. č.39.

56 ŠUSTA, Josef: české dějiny. Dílu II. část 2., s. 312-573; do r. 1320 srov. TÝŽ: Dvě knihy českých dějin. Kniha druhá, s. 287-323; MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava, s. 26-32; VÁLKA, To<ef: Dějiny Mo~avy. Díl 1., s. 84-85; POLíVKA, Miloslav: Habsburkov~ :~stou ~a výsluní, s. MERINSKY, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného umění, s. 94-95; MERINSKY, Zdeněk Eva: Díe siidmahrlsche Grenze, s. 82, 90-91. 57 MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava, s. 33-56, 16..1-175; 202-308; VÁLKA, Josef: Dějiny.Mora:­ vy. Díl 1., s. 85-91, 103-110, 115-120; HOFFMANN, František: K povaze drobné války, a násilných činů před husitskou revolucí. ln: Pocta akademiku Vaněčkovi k 70. narozeninám. ha 1975, s. 55-75; TÝŽ: Morava na cestě k husitské revoluci, Husitský Tábor 4, 1981,57-68; Bojové družiny před husitskou revoluci na západni Moravě. In: Moravský historický sborník

28

1404 obléhá neúspěšně Znojmo Zikmund Lucemburský (1368-1437, uherský král . 1387, král 1410, císař 1433) spolu s rakouským vévodou Albrechtem IV. Habs­ burským (1377-1404, vévoda 1395).58) Také po výbuchu husitské revoluce v roc~ 1419 se jižní Morava stala nástup­ nim prostorem k tažením proti husitům do Cech a od let 1423 až 1425 i vedlejší frontou celého konfliktu. Albrechtovi V. Habsburskému (1397-1439, vévoda 1404, český a uherský král 1437, římský král 1438) bylo 23. března 1422 svěřeno správ­ covství Moravy a 1. října 1423 se stává moravským markrabětem. Po ukončení

husitských válek se vnitřní poměry v zemi zhoršily po smrti Albrechta II. Ra­ kouského (1439).59) Celá první polovina čtyřicátých let 15. století je vyplněna drobnou válkou mezi Moravany a Rakušany, boji s východočeskou stranou Hynka Ptáčka z Pirkenštejna na česko-moravském pomezí, neklidem na moravsko-uherské hranici a potyčkami mezi Jihlavou a Táborem. Nejsloži­ tější situace byla právě na rakousko-moravském pomezí, komplikovaná zde skutečností, že zemřelý Albrecht Rakouský zůstal řadě Moravanů dlužen pení­ ze a ti je vymáhali v jeho dědičných zemích násilím. Podnikají vojenské výpra­ vy až k Dunaji, a poněvadž poručníkem Albrechtova syna Ladislava Pohrobka (1440-1457, vévoda 1440, uherský král 1440/1444, český 1453) byl Friedrich III. (1415-1493, 1440 římský král Friedrich IV., císař 1452), vede spory a soukromou válku s ním a mimo jiné také s městem Vídní řada moravských ravíca hístorica). Brno 1987, s. 72-88; TÝŽ: Morava př~:J husitskou revoluCÍ, éMMZ, Vědy spole­ čenské LXIX, 1984, s. 49-78; LXX, 1985, s. 103-146; TYZ: Bojové družiny na Moravě a v Cecháeh před husitskou revolucí a za revoluce, Tábo:ský ar~hiv 6, 1994, s. 47·144; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného ;unění, s. 95-96; MĚRINSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmahrisehe Grenze, s. 82-83, 91; POLlVKA, Miloslav: Habsburkové cestou na výsluní, s. 174-178. 58 MEZNÍK, Jaroslav: Lucemburská Morava, s. 283-284; VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. DítI., s. 108; MĚŘÍNsKÝ, Zdeněk: vývoj zbroje a válečného umění, s. 95-96; MĚfúNsKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die siidmahrische Grenze, s. 83, 91. 59 VÁLI
29

šlechtických magnátů, jako například Pertold z Lipé, Beneš z Černé Hory, Bítov­ ští z Lichtemburka, Jan z Hradce a na Telči a Jan z Pernštejna. Neúspěchem skon­ čila například výprava do Rakous z roku 1443, neboť s kořistí ustupující moravský oddíl byl přepaden rakouskou zemskou hotovostí, obrán o lup a následně došlo ke zpustošení Znojemska. Vzájemné střety v pohraniční ob­ lasti pokračovaly dále a teprve počátkem roku 1446 zavládl po uzavření míru na jihomoravské hranici klid. 6ů) Ten však netrval dlouho a po nástupu Jiřího z Poděbrad (1458-1471) k moci podnikl nový český král již na počátku léta 1458 vpád do Rakouska a jeho voj­ sko plenilo území severně od Dunaje a ještě v pozdním létě a na podzim toho­ to roku donutil dalším tažením Albrechta VI. (1418-1463, Přední Rakousv 1446, vévoda Horních Rakous 1458, Dolních Rakous 1462), aby se vzdal svých náro­ ku na Moravu. Zároveň podporoval i za účasti moravských vojenských oddílu a jejich hejtmanu císaře Friedricha III. Dokonce jej v roce 1462 pomáhá osvobo­ dit z obležení jeho příbuznými ve Vídeňském hradě. 6 : l Mocenská situace voleného českého krále se však rapidně zhoršila vznikem Jednoty zelenohorské 28. listopadu 1465. Morava představovala, tak jako za husitských válek, strategické území a nástupní prostor k vedení dalších vo­ jenských operací, čehož si byly obě strany snažící se zajistit si výhodné pozice pro vedení dalších bojových akcí dobře vědomy. Od roku 1467 zuří na Moravě a o Moravu válka v leččems se podobající včetně formování obou protivných stran situaci na počátku husitských válek před necelým půlstoletím. Tyto udá­ losti nelze na těchto stránkách podrobně popisovat, každopádně by si však za­ sloužily nového podrobného zpracování. Právě Rakousko představovalo nástupní strategický prostor a na jaře 1468 vtrhl JiřÍkuv syn Viktorin do Rakous proti císa­ ři Friedrichovi lIL, jenž se také přidal k odpfucům českého krále. Na pomoc mu vyrazil Matyáš Korvín (uherský král 1458-1490) a české kontingenty musely pro­ následovány vojsky Matyáše Korvína ustoupit na Moravu.6Zl Tyto boje byly však 60 VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 150·154; TÝŽ: Počátek "bezvládí"? (Politické myšleru a státní struktura v bojích o završení husitské revoluce). ln: Rodná 7.emě. Sborník k 100. výročí Muzejní a vlastivědné společnosti v Brně a k 60. narozeninám PhDr. Vladimíra Nekudy, CSc. Emo 1988, s. 309-318; DŘÍMAL, Jaroslav: Politika moravských královských měst za feudálních r07.brojli ve čtyřicátých letech 15. století, Sborník Matice moravské LXXXIV, 1965, s. 132-156; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk: vývoj zbroje a válečného umění, s. 99-100; MĚRÍNSKÝ, Zdeněk ZUMPFE, Eva: Die siidmlihrische Grenze, s. 83, 91. 61 VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 154-156; MACEK, Josef: Jiří z Poděbrad. Praha 1967; PO­ LÍVKA, Miloslav: Habsburkové cestou na výsluní, s. 181-191; MĚf-dNSKÝ, Zdeněk: vývoj zbroje a válečného umění, s. 100; .MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk- ZUMPFE, Eva: Die siidmahrischeGrenze, s. 83,91. 62 VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 1., s. 157-164, k jagellonskému období na Moravě (1490-1526 tamtéž s. 164-170 a dále srov. výše v pozn. Č. 39; v rakouských zemích srov. VOREL, Petr: Vznik, rozvoj a první krize podunajské monarchie 0490-1657/1665). ln: Dějiny Rakouska (Veber, Václav - Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav - Wihoda, Martin - Měřínský, Zdeněk). Praha 2002, s. 199-225; dále HOENSCH, Jorg K: Mattruas Corvinus. Diplomat, Feldherr und Miizen. Gra.z-Wien-Koln 1998; POLÍVKA, Miloslav: Habsburkové ce~l?~ na výsluru, s. 191-193; MĚŘÍN­ SKY, Zdeněk: Vývoj zbroje a válečného umění, s. 101-103; MERlNSKY, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Die sudmiihrische Grenze, s. 83-84,91; k celému období v Dolních Rakousích i v širších souvislos­ tech srov. např. RlLL, Bernd: Friedrich ID. Habsburgs europilischer Durchbruch. Graz-Wien-K6In 1987; FRIEDRICH III. Kaiserresidenz Wiener Neustadt. Ausstellung St. Peter an der Sperr, Wiener Neustadt 28. Mai bis 30. Oktober 1966. Katalog des N.-O,- Landesmuseums, Neue Folge Nr. 29. Wien o. D. (1966); SCHALLABURG MATIHIAS CORVINUS UND DIE RENAISSANCE IN UN­ GARN 1448-1541. Schal!aburg '82, 8. Mai-I. November 1982. Katalog des Niederosterreichischen Landesmuseums, Neue Folge Nr. 118. Wien '1982, zvl. s. 1-47; MATIHIAS CORVJNUS, THE KING.

již nadlouh~ I:~~ledn~,otevřeno~ roztržkou a na obzoru se objevuje nový dale­ 631 ko nebezpeCne)Sl nepntel -' TurCI. Spojujícím prvkem byla i etnická skladba, kdy německy mluvící obyvatel­ stvO kolonizovalo poměrně rozsáhlé prostory jižní a jihozápadní Moravy a sídlilo i v řadě měst včetně velkých zeměpanských ve vnitrozemí. To vše potom de­ terminovalo interetnické vztahy. Stejně tomu tak bylo s představiteli některých významných šlechtických rodu v příhraničních oblastech, jež podléhali jak čes­ kým králům, tak i rakouským vévodum a řada jihomoravských rodů pocháze­ la z Dolních Rakous (např. Lichtenštejnové, Sirotkové atd.). Také církevní instituce, zejména kláštery se vyznačovaly značně internacionální skladbou svých osazenstev a velmí čilou výměnou kulturních statku. Ml Po celý středověk a raný novověk se na vídeňskou universitu zapisovala řada studentů z Moravy i Slezska a jihomoravský region s velkými městy jako bylo Brno, Jihlava a ZnojmO i menší poddanská města v pohraničí představovala určitou spádo­ vou oblast na cestě za vzděláním. podobně studium na vídeňské "Alma mater Rudolphina" vyhledávala i řada příslušníků moravských šlechtických rodu. To vše samozřejmě přispívalo k rozsáhlé výměně kulturních i materiálních statků, Tradition and Renewal in the Hungarian Royal Court 1458-1490. Exhibition catalogue. Eudapest History Museum 19 March 2008 - 30 June 2008. Budapest 2008. 63 VOREL, Petr: Vznik, rozvoj a první krize podunajské monarchie, s. 225-228; k obléhání Vídně a obsazení Uher (Dolní země) i dalšimu útoku na Vídeň v letech 1526, 1529 a 1532 po bitvě u Moháče 29. srpna 1526 a obležení v roce 1683 srov. v širších souvislostech např. RENNER, Victor von: Wien im Jahre 1683. Geschíchte der zweiten Belagerung der Stadt durch die Turken im Ralunen der Zeitereignisse. Wien 1883; OHLlNGER, Walter: Wien zwischen den TUrkenkriegen. Geschichte Wiens, Band III. Wien 1998; HAGENAU, Gerda: Jan Sobieskí. Der Retter Wiens. Wien·Mi.inchen 1983; STURMINGER, Walter: Die Tiirken vor Wien. Diisseldorf 1968; WIEN 1529. Die erste Tur­ kenbelagerung. Ausstellungskatalog des Historischen Museums der Stadt Wíen. Wien 1979; DlE TORKEN VOR WIEN _ Europa und die Entscheidung an der Donau 1683. Ausstellungskatalog des Historischen Museums der Stadt Wien. Wien 1983; OSTERRElCH UND DlE OSMANEN. Ge­ meinsame Ausstellun!;. der Osterreiclůschen Nationalbíbliothek und des Osterreicruschen Staatsar­ chivs. prunksaal der Osterrelchischen Nationalbibliothek 31. Mai bis 30. Oktober 1983. Katalog. WienKl.lENRINGEN. 1983. 64 DlE Das Werden des Landes Niederosterreich. Níederosterreichische Landesaus­ steUung, Stift Zwettl, 16. Mal - 26. Oklober 1981. Katalog des Nieder6sterreíc1ůschen Landesmu­ seums, Neue Folge Nr. 110. Wien 21981; BRUNNER, Karl: Die Kuenringer, Wissenschaftliche Schrif­ tenreihe Niederosterreich Ed. 53. St. POlten-Wien 21981; DRABEK, Anna M.: Die Waisen. Eine nle­ derosterreichisch-mahrlsche Adelsfamilie unter Babenbergern und Přemysliden, wbG LXXIV, 1966, s. 292-332; TÁŽ: Eine Ade1sfamilie jn Niederosterreich und Miihren an der Schwelle vom Hoch­ zum Spatmittelalter. ln: Jižní Morava - brána a most, s. 41-55b. Mikulov 1969; HOSÁK, Ladislav: Zu den Fragen, s. 59-60; W1NKELBAUER, Thomas: Lichtenštejnové jako "šlechta neznaj!cí hrani­ ce". Náčrt majetkového vývoje pánů a knížat lichtenštejnských v Dolních Rakous(Ch a na Moravě v rámci politických dějin. ln: Kultury na hranici. Jižní Čechy-Jižni Morava_Waldviertel-Weinviertel Kulturen an der Grenze. sudbohmen_Siidmlihren-Waldviertel-Weinviertel. Andrea KomlosyovM Svátek (vyd.). Waidhofen an der Thaya 1995, s. 215-222; Václav Josef: Přemyslovci, Vítkovci, Kuenringové, s. 39-42; k etnické skladbě Ernst SCHWARZ, Die Orts­ namen der Sudetenlander als Geschíchtsquelle. Munchen-Berlin 1931, Miinchen 21961; TÝŽ: Untersuchungen zur deutschen Sprach- und Vo\kslumgeschichte Mittelmahrens. Briinn-Leipzig 1939; TÝŽ: Sudetendeutsche Familiennamen auS vorhussitischer Zelt. K6ln-Graz 1957; TÝŽ: Volkstumsverhii!tnisse in den Stadten Bohmens und Míihrens vor den Hussitenkrlegen, Bohemía II, 1961, 27-111; TÝŽ: Volkstumsgesc1ůchte der Sudetenlander. II. Teíl: Miihren. Handbuch der um sudetendeutschen Kulturgeschichte. Herausgegeben vom Vorstand des Collegt Carolinum. Forschungsstelle fur dle bohmischen Liinder, 4. Band, Miinchen 1966; TÝŽ: Sudetendeutsche 5prach­

Bůžek/František

ŽEMLIČKA,

raume. Miinchen 1962.

31

30

idejí, technických inovací a prosazování nových společenských vztahu. 65) Napo­ má.halo tomu i poměrně husté propojení obou zemí dálkovými cestami i místními komunikacemi dané snadnou prostupností celého hraničního úze­ mí.66) Nakonec se vlastně toto rozhraničení po vzniku podunajské habsburské monarchie v roce 1526 stalo pouze hranicí zemskou67) a po zrušení celních hra­ .5

::il 65 HLAVÁČEK, Ivan: Zu den kulturellen Kontakten zwischen den bčhmischen und čstcrrcichischen Uindem lm 15. Jahrhundert.ln: Kontakte und Konflikte - Bčhmen, Miihren und Osrerreich: As­ pekte eines Jahrtausends gemeinsamer Geschichte. Referate des Symposlums "Verbindendes und Trennendcs an der Grenzc Ul" vom 24. bls 27. Oktober 1992 in Zwettl. Herausgegeben von Tho­ mas Winkelbauer. Schriftenreihe des Waldviertler Heímatbundes, Herausgegeben von Harald Hitz, Band 36. Waldviertler Heimatbund, 67-77. Horn-Waidhofen an der Thaya 1993; MĚŘÍNSKÝ, Zde­ něk: Studenti z Bítova na vídeňské universitě 0382-1447) a význam universitních matrik pro po­ znáni kulturních vztahl' Moravy a Slezska s rakouskvmi zeměmi, ČMM CXVll, 1998, 431-452; TÝŽ: StuAen!i vídeňské university z Polné (1377-1524), VSV, Oddíl věd společenských Xl, 1998, 59-75; TYZ: Cemohorští z Boskovic na vídeňské universitě v pozdním střed.ověku a raném novo­ věku. In: Nový Mars Moravicus aneb Sborník pf:íspěvků, jež věnovali Prof. Dr. Josefu Váikovi jeho žáci a přátelé k sedmdesátinám, 285-306. Brno 1999; TÝŽ: Studenti z Brtnice (okr. Jihlava, Morava) na vídeňské univerzitě. In: Pocta Janu Janákovi. Předsedovi Matice moravské, profesoru Masary­ kovy univerzity věnují k sedmdesátinám);ho přátelé a žáci. K vydárú připravili Bronislav Cho­ choláč a Jíří Malíř, 307-311. Brno 2002; TYZ: Marginálie k životním osudům Přemysla III. Opav­ ského. In: Od knížat ke králům. Sborník u příležitosti 60. narozerún Josefa žemličky, 423-437. Pra­ ha 2007; tam další lit. 66 Srov. např. ď ELVERT, Christian: Geschichte der Verkehrs-Anstalten in Mahren und Oesterreich­ Schlesien. In: Schriften der hisl. statisto Sektion, Bd. 8. Brunn 1855; ROUBÍK, František: Silníce v Čechách a jejich vývoj. Praha 1938; JA."'lÁK, Jan: Dějiny Moravy. Díl 3/1, S. 242-261; POŠVÁŘ, Jaroslav: Obchodní cesty v českých zemích, 11a Slovensku, ve Slezsku a Polsku do 14. stol., Slezský sborník 62, 1964, S. 54-63; CSENDES, Peter: Die Straílen Niederosterreichs lm Fruh- und Hochmlt­ telalter. Masch. Diss. Wien 1966; VÁVRA, Ivan: Haberská cesta, HG 3, 1969, s. 8-32; TRÁVNÍČEK, Dušan: Staré cesty na Vltorazsku a územní vývoj této oblasti, HG ll, 1973, S. 101-114; VERMOU­ ZEK, Rostislav: Měnínská cesta, JM 10/1, 1974, s. 14.3-150; TÝŽ: Mikulovská cesta, JM 18, sv. 21, 1982, s. 86-102; TÝŽ: Brno - křižovatka starých cest. In: Brno mezi městy střední Evropy, s. 186­ 190. Brno 1983; TÝŽ: Středověké komunikace na jižní Moravě, Mkulovská sympozia. XVI. MS 1986. Vývoj obydlí, sídlišť a sídlištní struktury na ťžní Moravě, s. 213-219. Praha 1987; TÝŽ: Zno­ jemská cesta, JM 24, sv. 27, 1988, S. 115-132; MĚRÍNSKÝ, Zdeněk: Středověké cesty na Moravě a ve Slezsku, s. 125-131. Brno 1999; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk - ZUMPFE, Eva: Obchodní cesty na jižní Moravě a v Dolrúm Rakousku, s. 173-178. 67 BŮžEK, Václav - GRUUCH, Josef - NOVOTNÝ, Miroslav: Život na česko-moravsko-rakouské hranici v raném novověku. Regionálrú rovina středoevropské integrace v politice a kultu.ře. In: Kultury na hranici. Jižrú Čechy-Jížrú Morava-Waldviertel-Weinviertel Kulturen an der Grenze. Siidbi5hmen-Sudmahren-Waldviertel-Weinviertel. Andrea Komlosyová/Vádav Bůžek/František Svátek (vyd.)Waidhofen an der Thaya 1995, s. 47-54; VÁLKA, Josef: Dějiny Moravy. Díl 2. Morava reformace, renesance a baroka, Vlastivěda moravská. Země a lid. Nová řada, svazek 6. Brno 1996; dále srov. VOREL, Petr: Vznik, rozvoj a první krize podunajské monarchie, S. 222-286; HLAVAČ­ KA, Milan: Habsburská monarchie v době barokrú a osvícenské (1657/1665-1790). ln: Dějíny Ra­ kouska (Veber, Václav - Hlavačka, Milan - Vorel, Petr Polívka, Miloslav - Wíhoda, Martin ­ Měřínský, Zdeněk). Praha 2002, s. 287-365; TÝŽ: Rakouská monarclúe v "dlouhém" 19. století (1790­ 1918). In: Dějiny Rakouska (Veber, Václav - Hlavačka, Milan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav Wihoda, Martin - Měřínský, Zdeněk). Praha 2002, s. 366-471; MORAVA V DOBĚ RENESANCE A BAROKA. K vydání připravil Tomáš Knoz. Brno 2001; z rakouské lit. WINKELBA UER, 1110" mas: Standefreiheit und Fiirstenrnacht. Land"r und Untert.men des Hauses Habsburg lm konfessío­ nellen Zeitaltcr, Teill-2. Osterreíchische Geschichte 1522-1699. Hg. von Herwig Wolfram. Wlen 2003; VOCELKA, Karl: Glanz und Untergang der hOfischen Welt. Repriisentation, Reform und Reaktion im habsburgi'schen Vielvolkerstaat. Osterreichische Geschlchte 1699-1815. Hg. von Her­ wig Wolfram. Wien 2001; RUMPLER, Helmut: Bíne Chance mT Mitteleuropa. Biirgerlíche Emanzi­ pation und Staatsverfall in der Habsburgermonarchie. Osterreichische Geschlchte 1804c1914. Hg.

t-.

f..'!··.. ·~:.-{ o ~ (f)

N W

....t (f)

" >O!

"~_ ..-;'

ť-,,-,

~! i .-­ s;..'~~o ( i -;~':, ~~,: \("'" «I ~;~,p)" ,)'0 g ,"":;;;:..'

A

o

i

~ (f)

'\. . __ _

:z

\

J ll!

_'\

~

>N.

......

\

"" 'Ol ",,-'"

'"., 'u'" N ID

w

-o

O

~

5 .~

2

tUL:

>

~~

....t

o E ái

(f)

ID

\

c~11 >;.:r~.\

c


o

f.::! Cl>

Oi ....., U

'1::

~ 'č:

]i (f)

,...;

Oi .....

,...,

O'l

eo ~

'" -'"

""

"O

.(1)

., .., E N

""

Ul (I)

'U

!1 ~

!"

::::

E ~

*"o *"8 '"~ <Xl

I

o

'"

~

I

l"

~

:§ ~N

*" *"ii; "" ~ ~i !"

o

'"oI

I

~

.....

,~'"

33 32

oi O; :::!

""e N

~

'", \

Ol ...J

.,<':

"

.E

.S

c:

i;;j

\

~

",

1: 'e;;

.=, )

.,

\

{fj

}

c:

o' ~

"O

o

N

~

$:' :l o

"­

E
:J:

..,

~

E

......-'-",\,. i~ C\~.·

'ID ."
(

<Ó

:li!

O;

N

~

.."

,-'f í~

-6Ol

(ll

:c O

I

('

c:

~ <.>

:;:; '"

Cl.

o

~

o. N

.l2 N

.8 ~

.,

'2 >{fl

:Sl

'" ~

::s

.fil
'~rťl:ě W - .2 .-,J -t ('O ~~

l-'-

)\J (~r/)

Cl::

'"

,~~

\

m

..x <>

! I

' jO

~

IU)

:;

'I-

~ Ď

LU""t U

Cl t"

i

._( ..,

E

ID N .::)

34

ll>

E

.l.! c

!

:J:

~

.r:::

..!...._,

o

U

{ij "" z o .,

' ' , )U r ';.~.')o

ln

::>

.fil
"":ii o

,

o

CL

Cl::

::J

\

.. '"

..c: ~

0­

:5; E

~ .!2.

"O

o

E

c::

~

,.,zE'"

Ol·:;:)

J~

r'

.... ,

nic v roce 1775 se v praktickém životě lidí hrabice projevovala jen vyhlašová­ ním a vystavováním různýc~ úředních zákazů a povolení na jedné či druhé stra­ ně hraničních kamenů. 68 ) Zívot v jednom soustátí až do 28. října 1918 tyto mnohostranné vztahy a styky ještě dále upevňoval a otevíral obyvatelům pří­ hraniČ1Úch oblastí nové možnosti a také rozšiřoval úzký pohled dovnitř. Na druhé straně jej ovšem od 19. století začíná provázet vznikající naciona­ lismus, který tyto vztahy komplikoval. Průběh hranic nab~{val stále více na významu během národnostních bojů na konci 19. století, přičemž němečtí národovci v nich spatřovali relikt feudalismu a fakt, že nešlo o hranici etnickou a na obou stranách se mluvilo německy, jim dávalo argument k jejímu posunu na sever až k hranici jazykové. Naopak čeští národovci trvali na staleté územní jednotě českých zemí, historickém právu a poukazovali na neexistenci celistvé­ ho německého osídlení po obou stranách hranice a českého jižně od ní. K tomu se přidávaly i další hospodářské, politické i kulturní tužby.69) To vše přivedlo nakonec Rakousko-Uhersko k naprosté destrukci a v~ víru I. světové války pak i konečnému zániku mnohonárodnostní habsburské monarchie, jež poslední agónii prožívala na konci října a počátkem listopadu 1918 - 3. listopadu byly přijaty v Padově (Itálie) tvrdé podmnínky příměří s Dohodou, 11. listopadu abdikoval císař Karel 1. (1916-1918) a 12. listopadu došlo k vyhlášení republi­ ky. Listopad 1918 se stal konečným úmrtním měsícem monarchie a vzájemné vztahy i interakce na moravsko-rakouské hranici se počaly ubírat asi ke škodě těch, kteří zde po řadu generací žili, zcela jinými cestami.7°) Oněch sedmdesát a jeden rok bouřlivého 20. století s převraty a změnami politické i mocenské situace a orientace zde nelze detailně zmiňovat a budou

ť

von Herwig Wolfram. Wien 1997; z biografií jednotlivých panovníků SUTTER FICHTNER, Paula: Ferdinand J. Wider Turken und Glaubensspaltung. Graz-Wien-Kiiln 1986; FRANZL, Johann: Fer­ dinand II. Kaiser im Zwiespalt der Zeit. Graz-Wien-KOln 1978; SPIELMAN, John P.: Leopold 1. Zur Maeht ni.:ht geboren. Graz-Wien-Kiiln 1981; INGRAO, Charles W.: Josef I. Der "vergessene" Kai­ ser. Graz-Wien-K6In 1982; TAPIÉ, Vietor 1.: Maria Theresia. Die Kaiserin und ihI' Reich. Graz­ Wien-K6ln 1980; SCHREIBER, Georg: Franz 1. Stephan. An der Seite einer groBen Frau. Graz­ Wien-Killn 1986; MAGENSCHAB, Hans: Josef II. Revolutionar von Gottes G:naden. Graz-Wíen­ KOln 1979; PEHAM, Helga: Leopold ll. Herrscher mit weiser Hand. Graz-Wien-Kiiln 1987. 68 KOMLOSYOVÁ, Andrea: Uvod, s. 12; TÁŽ: Jedna země mnoho lidí. Cesty zboží a lidí mezi ra­ kouskými a českými zeměmi C1740-1918).ln: Kultury na hranicí. Jižní Čechy-Jižní Morava-Waldvier­ tel-Welnviertel - Kulturen an der Grenzc. Sůdb6hmen-Sůdmahren-Waldviertel_Weinviertel. An­ drea Komlosyová/Vádav Bužek/František Svátek (vyd.).Waidhofen an der Thaya 1995, s. 55-68; k moravskému a slezskému vývoji např. JANÁK, Jan: Dějiny Moravy. D11 3/1, s. 9-67; přehled nejduležitějších událostí rakouského vývoje např. ACKERL, lsabella: Geschichte Osterreichs in Daten. Von 1806 bis heute. Wiesbaden 2008, s. 7-80; GUTKAS, Kari: Geschichte des Landes Nie­ derosterreich. m. Teil. Von den Reformen Maria Theresia bis ZUT Gegcnwart. 69 JORDÁN, František: Jihomoravské pohraničí a vztahy česko-rakouské v nové době. In: Jižní Mo­ rava - brána a most, s. 108-119. Mikulov 1969; KOŘALKA, Jiří: Tschechen im Habsburgerreich und in Europa 1815-1914. Sozialgeschichtlíche Zusammenhiinge der neuzeítlíchen Nationsbildung und der Nationalitatenfrage in den biihmischen Uindem. Schriftenreíhe des 6sterreichischen Ost­ und Sůdeuropa-Instituts. Wien-Miinchen 1991; KOMLOSYOVÁ, Andrea: Uvod, s. 12; z německé lit. např. PRlNZ, Friedrich: Bóhmen und Miihren. DeulSche Geschichte im Osten Europas. Berlín 1993, '2002, s. 304-481. 70 ACKERL, lsabella: Geschichte Osterreichs in Daten, $. 80-81; k historickému vvvojí 20. stoj. např. VEBER, Václav: Mezi východem a západem. In: Dějiny Rakouska (Veber, Václav Hlavačka, Mi­ lan - Vorel, Petr - Polívka, Miloslav - Wihoda, Martin - Měřínský, Zdeněk). Praha 2002, s. 472-603; HAN1SCH, Ernst: Der lange SchaUen des Staates. Osterreíchische Gesellschafl:sgeschichte im 20. Jahrhundert. Osterreichische Geschichte 1890-1990. Hg. von Herwig Wolfram. Wien 1994.

35

jistě podrobně

rozebrány v dal~ích příspěvcích. K prvním komplikacím došlo hned po vyhlášení samostatné Ceskoslovenské republikx 28. října 1918,/ kdy již následujícího dne se ve Vídni německorakouští poslanci Ríšské rady z Cech při­ hlásili k "německočeskému zemskému shromáždění" a byli rozhodnuti neuznat příslušnost jimi zastupovaných okresů k novému státu a podob!lě se vyslovili 30. října také poslanci ze severní Moravy a Slezska, dále z jižních Cech a němečtí jihomoravští poslanci usilovali, aby se Kreis Deutsch - Sudmahren (Kraj německá jižní Morava) a autonomní okres Znojmo staly součástí polních Rakous. Dne 12. listopadu pak došlo k vyhlášení Republik Deutsch - Osterreich (Republika německorakouská) a 22. listopadu 1918 vydalo její Prozatímní národní shromáž­ dění zákon o rozloze, hranicích a vztazích státního území německého Rakous­ ka, jehož prvý paragraf konstatoval, že "Republika zahrnuje: Rakousy pod Enží/ Enns včetně Kraje německá jižní Morava a německého území v okoIi,Nové Bys­ třice/Neu~istritz, Rakousy nad Enží včetně Kraje německé jižní Cechy, (. ..), Německé Cechy a Sudety, jakož i německy osídlená území Brna, Jihlavy /lglau a Olomouce/Olmiitz." Do poloviny prosince převzalo však československé voj­ sko postupně v odtržených oblastech moc, přičemž u Znojma, Mikulova a Slavonic došlo téměř k ozbrojeným srážkám, kterým na české straně zabráni­ li v prvých dvou případech francouzští dustojníci a "Gegenregierung" (Proti­ vláda) Kraje německá jižní Morava kapitulovala 16. prosince 1918 ve Znojmě a uprchla před českým vojskem spolu s vídeňským plukem lidové obrany do nedaleké dolnorakouské Retz.71) Integrita historického zemského území i hranice zustaly tedy uchovány, což také prosadila Francie požadující na mírových jednáních s Rakouskem v Saint Germain en Laye u Paříže (Francie), konaných od 18. ledna 1919, zachovat te­ ritoriální integritu českých zemí proti všem představám určení nové hraníce na základě etnických principů. Nakonec došlo pouze k nepatrným změnám ze strategických a technických, zejména však dopq~vních důvodů. Na základě mírové smlouvy ze dne 10. září 1.919 se součástí Ceskoslovenska stalo mimo jiné Valticko (Valtice/Feldsberg, Uvaly /Garschonthal, Charvátská Nová Vesl Oberthemenau, Poštorná/Unterthemenau, Hlohovec/Bischofwarth) příslušející od středověku k Dolním Rakousům. Nutno podotknout, že v Charvátské Nové Vsi, Poštorné a Hlohovci měli na základě sčítání lidu z roku 1900 naprostou převahu obyvatelé s českým obcovacím jazykem, podobně jako v Rabensburgu, jenž zůstal v Rakousku. n ) Naštěstí nebyly vyslyšeny československé požadavky formulované v květnu 1919 a zapracované do návrhu smlouvy předložené rakouské delegaci 2. červ­ na téhož roku, který vyvolal na rakouské straně značné rozhořčenÍ. Návrh na stanovení hranice mezi Rakouskem a Československem daný Dohodou totiž

71 HAAS, Hanns: Zur Problematik der osterreichisch-tschechoslowakischen Grenze 1918-1919. In: Jižní Morava - brána a most. Mikulov 1969, s. 131-132; GARSCHA, Winfried, R: Hranice a jejich posuny. Rakousko-československá hranice 1918-1945. ln: Andrea Komlosyová - Václav Bůžek František Svátek (vyd.), Kultury na hranici. Jižní Čechy - Jižní Morava - Waldvíertel Weinvíer­ tel, s. 69-70. Waidhofen an der Thaya 1995; GER~IC, Miroslav: Připojení Valtícka k československu. In: Město Valtice (red. a veď. autorského koL Emil Kodiovský). Valtice 2001, s. 358-359 s některými nepřesnostmi.

72 ~ÍPEK, Zdeněk: Česká veřejnost a Valtícko před připojením k Československu, Jižní Morava 10, sv. 11, 1974, s. 171-175; GARSCHA, Winfríed, R: Hranice a jejich posuny, s. 71; GERŠ!C, Miroslav: Připojení VaJticka, s. 359-360.

~žadoval odstoupení Gmiindu a Vitorazska s Vitorazí (Weitra) a Učovem (Ut­ scha ), Hardeggu a Merkersdorfu na Dyji, celého severovýchodruno výběžku u Rakous mezi Laa a. d. Thaya a Hohenau, přeloženi slovensko-dolnora­ Dolních l
bono ), Gundschachen (Kunšach), Erdweis (Nová Ves), Rottenschachen (Rap­

šach)š a části Brandu a Hohenbergu?31 Takto stanovená hranice mezi bývalým

Československem a Rakouskem přetrvala s drobnými korekcemi kromě doby

okupace v lew;h 1938-1945 až do současné doby a v průběhu státní hranice mezi

RakouskOU a Ceskou republikou se již nic nezměnilo. Z let 1918 až 1919 sice máme málo spolehlivých dokladů o názorech němec­ ky mluvícího obyvatelstva v době rozjitřené prohranou válkou s katastrofálními hospodářskými důsledky na vytvoření nové státní hranice vedené naštěstí ví­ ceméně v linii bývalé zemské. Ta zůstala otevřena vzájemné komunikaci, vý­ měně kulturní, informací, obyvatel a pokračovaly také kontakty hospodářské, což umocňovala společná řeč i způsob života na obou stranách nové hranice dvou nedávno vzniklých suverénních státU. Přes určité administrativní bariéry zůstávala tedy otevřená. Nicméně striktní nedodržení principu historických hranic a na druhé straně odmítnuti principu práva národů na sebeurčení, 'Iry­ cházejíClno ze známých čtrnácti bodů prezidenta USA W. Wilsona, mohl v tomto případě postoje německy mluvících obyvatel jihomoravského pohraničí ovliv­ nit, neboť mohli nabýt, tak jako předtím Ceši v Rakousko-Uhersku, někdy i oprávněného 9- jmu určité diskriminace v rámci nového unilitárního státu 0 s vedoucí rolí Cechů, a nikoliv jako dřívě v "monarchii" Němců a Maďarů?41 Vzájemné antagonismy však dočasně setřela poválečná hospodářská konjuktu­ ra a stabilní politické poměry v novém nástupnickém státě, kde se německy mluvící obyvatelé a jeho politická reprezentac~ postupně včleňovali do nových struktur hospodářského a politického života Ceskoslovenska. Po prosazení nO­ vých politických i hospodářských poměrů se musel novým skutečnostem při­ způsobit i brněnský průmysl a celé hospodářství jihomoravského pohraničí orientované předtím především na rakouský trh~ Poměry v pohraničí jižní Mo­ ravy závisely nejen na vnitropolitické situaci Ceskoslovenské republiky, ale i vztazích československo-rakouských a později od třicátých let také poměru k Německu. Z české strany to byla snaha zachovat a upevnit ve středoevropském prostoru "status quo", který vytvořil versaillský systém, a obyvatelé nově vznik­

Zdeněk: ~.:

Československa

Moravě ~59-360.

73 ŠíPEK, Spory s Rakouskem o vedení státních hranic na jižní v letech 1918-1923. Mikulov 1968; HAAS, Hanns: Zur Problematik, s. 132·140; GARSCHA, Win­ fried, Hranice a jejich posuny, s. 69, 71; GERŠIC, Miroslav: yalticka, s. 74 JORDAl"J, František: )íhomoravské s. 119-120; KOMLOSYOVA, Andrea: Uvod, 5.12-13;

pohraničí,

Připojero

GARSCHA, Winfried, R.: Hranice a jejich posuny, s. 69,71.

37

36

lé Rakouské republiky dlouho trpěli špatně utajovaným pocitem neuznání no­ vých skutečností včetně ztráty výsadní role metropole císařství - Vídně.75) Na rakouské straně k tomu podstatně přispívala i celková vnitropolitická situa­ ce a mezinárodní postavení nově vzniklé Rakouské republiky, postižené po prohrané válce hospodářskými potížemi, zmítané inflací i politickým bojem mezi pravicí a levicí, který po násilně armádou a policií potlačeném povstání levicové sociálně demokratické organizace zvané Rcpublikanischer Schutzbund 12.-15. února 1934 vedl k nástupu autoritářsk~ho austrofašistického DollfufSova režimu orientovaného na Mussoliniho .Itálii. Radě vůdců povstání ohroženým i na životě poskytlo právě tehdy azyl Ceskoslovensko,?6) Změna v poměru obou etnik nastala v době velké hospodářské krize z let jež postihla daleko citelněji oblasti s německy mluvícím obyvatel­ stvem77) a zlom přišel po nástupu Adolfa Hitlera k moci 30. ledna 1933. Prvou hitlerovského Německa se stalo právě samostatné Rakousko, jehož k "Třetí říši" započal v ranních hodinách 12. března 1938.7g) režimem spojená demagogická propaganda našla úrodnou půdu také v moravském a slezském po!taničí a většina jeho německy mluví­ cích obyvatel nakonec žádala "návrat do Ríše" (Heimkehr ins Reich). Tyto tuž­ by pak zpečetil mnichovský diktát uzavřený bez přítomnosti československých představitelů 30. září 1938 mezi Německem, Itálií, Francií a Velkou Británií. Touto dohodou bylo Československo donuceno odstoupit Německu, ale také 75 JORDÁN, František: Jihomoravské pohraničí, s. 120-121; starší českou a slovenskou lit srov. např. GAJAN, Koloman: Die tschechoslowakische Historiographie uber die tschechoslowakisch-oster­ reichischen nach dem Jahre 1918. In: Jižní Morava brána a most. Mikulov 1969, und Oesterreich. s.144-151; Alena: Die tschechoslowakische ln: Jižní Morava brána a most. Mikulov 1969, s. 155-160; Zdeněk: Desintegrations­ tendenzen in den wirtschaftlichen Beziehungen zwischen der und Osterreích in 8CJ1el1Kr1el~sz,elr. In: Kontakte und Konflikte - Bohmen, Miihren und Osterreich: lallrt,ms.>n,ds g;ell1lelrlS
38

MaďarskU a Polsku velké části svých pohraničních území obývaných většinou Něl11ci, Maďary a Poláky. Na jižní Moravě se kromě Valticka připojeného v roce

1919 jednalo o politické okresy Hodonín, (Goding), Mikulov (Nikolsburg), Hustopeče (Auspitz), Moravský Krumlov (Mahrisch Kromau), Znojmo, Dačice a Jindřichův Hradec včetně soudního okresu Nová Bystříce (Neubistritz) nebo jejich velké části, jež připadly k říšské župě Niederdonau (Dolní Dunaj). O několik měsíců později - 15. března - 1939 obsadila německá vojska i zbytek

okleštěné části českých zemí, kde byl státoprávně vyhlášen Protektorát Čechy a Morava, "de fach?" se však jednalo o německou koloniF9) Po osvobození Ceskoslovenska v roce 1945 přes oboustranně vznesené po­ žadavky, kdy z československé strany byly opět oživeny úvahy o rozšíření bra­ tislavského předmostí, zarovnání hranice u Nové Bystřice, ve Vitorazsku včetně Gl11undu, Litschau a Zwettlu, dále pásu podél Dyje i vytvoření "slovanského koridoru" územními korekturami na Moravském poli (Marchfeld) až k Mikulovu, a to za kompenzace, však nakonec po oficiálních sondážích z 2. července 1946 k žádným změnám státní hranice nedošlo. Ta byla obnovena v linii z roku 1919. 80 ) Hranice se útěkem a odsunem německy mluvícího obyva­ telstva stala od konce raného středověku znovu etnickou a po ukončení odsu­ nu se stále více uzavírala. Celé Dolní Rak01:!sy, část Horních Rakous severně od Dunaje přiléhající právě k hranici s Ceskoslovenskem a Burgenland na východě hraničící s Maďarskem se staly až do státní smlouvy uzavřené v roce 1955 součástí sovětské okupační Málo je známo, že již 12. června 1945 žádal tehdejší dolnorakouský hejtman Leopold Fígl pro obrovské problémy se zásobováním utečenců, kteří již překročili rakouské hranice, o jejich okamži­ té uzavření sovětskými jednotkami, by zatlačily sudetoněmecké utečence Německa, neboť podle jeho argumentace "všichni německy mluvící občané optovali pro Německo.~81) Ještě v srpnu 1945 se Rennerova vláda pokusila o zpětné převzetí utečenců Ceskoslovenskem a MZV v Praze oproti tomu zastávalo stanovisko, že všichni Němci, kteří po 5. květnu 1945 překročili československo-rakouské hranice, byli považováni za říšskoněmecké občany 79 KOMLOSYOVÁ, Andrea: Úvod, s. 13.; GARSCHA, Winfried, R.: Hranice a jejich PECKA, Jindřich: Mezi okupací a osvobozením. Československo-rakouské pODl' 1945. In: Andrea Komlosyová - Václav Bůžek František Svátek (vyd.), Kulturv na hraníci. Čechy - Jižní Morava - Waldvjertel- Weinvjertel. Waidhofen an der Thaya Hanns: Konec německo-české symbiózy na jižní Moravě. ln: Andrea Komlosyová - Václav Bůžek - František Svátek (vyd.), Kultury na hranící. Jižní Čechy - Jižní Morava - WaIdviertel - Weinvier­ teL Waidhofen an der Thuya 1995, s. 301-304; dále srov. BRANDES, Detlef: Die Tschechen unter deutschem Protektorat, Teil 1. BesatzungspoJitik, und Widerstand im Protek­ torat Bohmen und Mlihren bis Hevdrichs Tod (1939-1942): Tei! ll. Besatzun1l:Soolitik, Kollaboratior Herausgegeben VOll Vorstand des \..O.Il"~;lUIn bohmischen Lander. Miinchen-Wien 1969, Munchen 80 RATHKOLB, Olíver: "Ein schwieriges Verhaltnis" und die ČSR 1945 bis 1950. In: Andrea Václav Bůžek - František Svátek (vyd.), Kultury na hranici. Již~! Čechy Jlliní Morava Weinviertel. Waidhofen an der Thaya 1995. s. 486·487; TYZ: RATH­ KOLB,Oliver: Citlivé vztahy. Rakousko a Československo v letech 1945-1989. In: Andrea Komlo­ - Václav Bůžek František Svátek (vyd.), Kultury na hranici. Jižní Čechy - Jižní Morava ­ - Weinviertel. Waidhofen an der Thaya 1995, s. 76. 81 KNlGHT, Robert: "Ich bin dafiir, die Sache in die Lange zu ziehen." Wortprotokolle der oster­ reichischen Bundesregierung von 1945-52 uber die Entschiidígung derJuden. Frankfurt/Main 1988, s. 91; RATHKOLB, Oliver: Citlivé vztahy, s. 75.

39

m'7n."řr,;!í část tak učinila dobrovolně a s vědonúm těžkých provinělÚ, kte­ se nacistické okupace dopustila. Samotná "divoká vyhnáru" provádě­ národními výbory byla kvalifikována jako "pochopitelná revuluční reakce na ukrutnosti Němců za nacistického režimu". Také se již nerozlišovalo mezi ra­ kouskými a německými občany; ačkoliv na to zpočátku Praha brala zřetel (počína­ je 12. březnem 1938). Tyto odsuny byly pro československou stranu definitiVlÚ, ale když se spojenci dohodli na tom, že sudetští Němci budou z větší části odsunuti do německých okupačních zón, a jakmile se situace vyvolaná odsuny do Rakouska uklidnila, přestala Rennerova vláda klást tuto otázku do popředí a neměla zcela očividně v úmyslu diskutovat o morálně politickém pozadí odsunu.82J V této rozjitřené době se také v pffhraniční oblasti množila noční přepadení, krádeže a přestřelky, aniž bylo jasno, zda se na nich podílely bandy pašeráků a lupičů nebo vojáci sovětské okupační armády, a to ještě posilovalo u místního na rakouské straně, zejména ve Weinviertelu, přání hrani­ ci zajistit a Nakonec mimo dalších exekutivních orgánů připadl tento úkol příslušníkům pěti rakouských jednotek zformovaných v letech 1944 až 1945 v Jugoslávii, aby přispěly k osvobození a obnově Rakouska. Tyto pluky vtáhly v květnu 1945 do Vídně a po jejich demilitarizaci je převzala do svých služeb poli­ 83 cie. ) Zde je možno shledávat určité analogie i se zajištělÚm hranice na druhé čes­ koslovenské straně. Těsně po válce se vztahy mezi oběma zeměmi vyvijely příznivě a v roce 1946 se dokonce v Rakousku uvažovalo o cellÚ unii s hospodářsky mno­ hem silnějším Československem. Vzhledem k zásadlÚ geopolitické orientaci obou sousedů v počínajíd studené válce se však již během roku 1946 projevoval prozá­ H4 padlÚ kurz Rakouska ) a po únoru 1948 se jíhomoravská hranice, ač se na územi DollÚch Rakous sovětské okupační jednotky, stává součástí tzv. "želez­ né ODOnv" mezi Východem a Západem a tím také jíhomoravské přihraničí nabývá ) významu politického, bezpečnostního a vojenského, který ovlivňoval každodenlÚ život skupin zdejších novoosídlencd, kteří se zde usadili po odsunu německy mlUVícího původního obyvatelstva. s5) Tak došlo ke zpřetrhálÚ po staletí utvářených vztahů, jež vždy přesahovaly státní a etnickou hranici. 86) 82 l{ATHKOLB, Oliver: "Ein schwieriges Verhiiltnis", 5. 479-486; Hanns: Konec německo­ české symbiózy na jižní Moravě, s. 304-311; PETRÁŠ, Jiří František: Česko-německé soužití a odsun německého na jižní hranici s Rakouskem v letech 1945 až 1947. In: Andrea Komlosyová - Václav - František Svátek na hranici. Jižní

s. 313-324.

Jižni Morava - Waldviertel Weinviertel. Waidhofen an posuny; s. 72.

83 GARSCHA, Winfried, R.: Hranice 84 RATHKOLB, Oliver: "Bin Verhilltnis", s. 486-490; TÝŽ: Citlivé vztahy, s. 76-77;

in Daten, s. 81-11. K poválečnému vývoji "druhé"

ACKERL, Isabella: Geschichte Rakouské republiky srov. ACKERL, Jsabella: Geschichte Osterreichs in Daten, s. 130-J 37.

85 KOMLOSYOVÁ, Andrea: sám tennín "železná opona" není originální metaforou W. Churchilla nýbrž původně pochází z pera Josepha GOEBBELSE: Das

Jahr 2000. ln: Das Reich, 25. II. 1945; ten jej pravděpodobně převzal z projevu ministra zahraniči

v poskdni vládě"Třetí říše" Hitlerova nástupce velkoadmirála KarI Donitze (1891-1980) Johanna

Ludwiga Graf Schwenn von (1887-1977) reprodukovaným 3. v: 1945 v londýnských Ti­ mes; srov. KERNIC, Franz: Der Vorhang". Zur Geschichte des Stacheldrahtzaunes zwi­ sehen Ost- und Westeuropa.ln: Der Truppendienst 6, s. 514. Wien 1991; KOMLOSY, Andrea: Wo

die osterreichischen an dic bohmischen Uinder grenzen, Anm. Nr. 6 auf s. 498; dále RATHKOLB,

Oliver: "Ein schwieriges Verbaltnis", s. 487-490; TÝŽ: Citlivé vztahy, s. 77. 86 KOMLOSYOVÁ, Andrea: Úvod, s. 11, 13-14; HAAS, Moravě, s. 30]-312; , .. např. ACKERL,

protisovětskou

Teprve konec roku 1989 a pád železné opony symbolizovaný přestřiželÚm ostnatých drátů hraničních zátaras znamenal počátek nových vzájemných vzta­ hú v celé jj.homoravsko-dolnorakouské oblasti, které dále prohloubil vstuP Ra­ kouské i Ceské republiky do Evropské unie (1. ledna 1995 a 1. května a později i schengenského prostoru (1. prosince 1997 a 21. prosince 2007). Tyto vzájemné vztahy spojovaly během několika tisíciletí často bez ohledu na nynější hranici společné kultury a civilizace pravěku až rané doby dějinné a teprve bě­ hem raného středověku v prvé polovině 11. století se konzolidovala dnešní hra­ nice, která během staletí mocenského soupeření prvkem rozdělujícím, ale mnohem více na poli styků obyvatel obou zemi, ať již kulturních tak přede­ vším hospodářských, faktorem spojujícím. Znovu tak počaly být budovány vzta­ hy zpřetrhané po roce 1945 a navázáno na téměř tisíciletou kontinuitu vzájemných vztahů od raného středověku po novověký rozporuplný vývoj 2. poloviny 19. a první poloviny 20. století. B7)

von Armin LatlSs'~ggeJ děleni - U01UUlC-ell1 ner - Michal Stehlík laburg - Jihlava 2009.

Zdeněk Měřínský

DIE SUDMAHRISCHE GRENZE - VERBINDEND UNO TRENNEND Die Grenze - allgemein Scheide, Schnittstelle, Rain, der ticfste und hóchste Punkt, das MaíS von etwas, im Sinne Sehnittstelle zweier Gebiete in der Natur, Besiedelung, Grundbesitz und der Territoria)verwal!ung auch zwischen zwei okonomisehe Staaten. Die Grenzen Natur- und Wirtschaftsgebieten und meistens aueh ethnischc sind (zonale Grenzen), im Falle des Grundbesitzes, schmiilere oder breitere der Territonalverwaltung Grenzen) und der die Grenze linear verlauft. Die Grenze isl - nach der Definition des bis heute noch nieht iibertroffenen Enzyklopiidischcn Lexikons vom Verlag Otto (Ottův slovník naučný) - cine Linie, bzw. ein Streifen, die zweí benachbarte Besitze trennen. lm weiteren Sinne versteht man unler dem "Grenze" die gesamte Landschaft der Grenzlinie. Die Grenze isl entweder durch naturliche Merkmale (Meer, Bache, Bergkamme, Abhange, Schluchten u. a.), oder durch i.m Boden Eest verankerte oder auf Weise gekennzeichnete (Biiume, Ziiune, Falle, wo díe Natur selbst die andeutet, Pfiihle, Steine, Griiben u. a.j. lm nlehl allein ein nattirliches Zekhen, sondem dieses Merkmal muB von den beiden benac Haltem als rechtmiiGig anerkannt werden. Das Wort »hranice« (Grenze) entstand ím slawischen Milieu. aus der Bezeichnung "Ho)zstoíS mit vier Kanten (grana)". Diese Hol:t.stoBe wurden in bestimmten Entfemungi'n von eínander auf den Grenzlinien aufgeschíehtet, also eigentlich in der Funktion eines Grenzzcichens - und dieses Wort bekam auch dic Bedeutung »Grenzlinie«. Man begegnet díesem Wort auch ím Deutschen (díe Granze, die Grenze). Im Ungaríschen wurdi' der Terminus megya - medja, mez, ebenfalls cin Gren7..zeichen, spater ZlU einem Wort mit der Bedeutung "Grenzlinie", das Grenzmerkmal kam das Wort »mezník« (Grenzstein, Marksteinl in Gebrauch. AIs Grenzmerkma! dienten aueh Haufen (acervi, eumuli) - Erdhaufen, die (luf der Grenzlinie aufgeschiittet und festgestampft wurden, weiters dann sog. »líhy" (aueh »lízy«, in deutschen Urkunden lach, lacha, lachus) - Einschnitte in Grenzbíiumen in der Form

40 41

von Pfeilen, Kreisen, Kreuzen u. a. sowie »sádky" als Diminutivum von »sad, saditi« (ponere, locarc) - d. h. Grenzsteine. Seine Bedeutung bei der Festlegung der Grenze hatte auch das Wort »úročiště" von »uncí«, d. h. etwas vereinbaren im Sinne "vereinbartes Grenzzeichen" _ Grenzstein. Die Grenze - unter diesem weiten Begriff verbirgt lm Rahmen der gesellschaftlichcn und politischen Entwicklung eine Skala konkreter Situationen. Die Grenze zwischen den "Stammen" oder "genfes", die Grenze im Rahmen Kulturen oder Zivilisationskreise, die Grenze eines Siedlungsbezirks oder eines eines Katasterterritoriums im modemen Sinne des Worles der sog. Burggemeinde oder des Staates mit der Gliederung seiner Verwaltungsstruktur "gens" auch mit einer sehr vage bestimmten und sich veriindernden Grenze gegeniiber den benachbarten Staatsgebilden gerechnet werden kann. Eigentlich fuhrte erst die Durchsetzung feudaler Beziehungen zur Entstehung des Gutsbesitzes, sowohl des landesherrschaftlichen, als auch des h6heren oder niederen Adels, des kirchlíchen Dominiums und der Stiidte bzw. der Guter 'tadtbiirgern, der sich zu einer GrundverwaltungSeinheit entwíckelte, die sleh in der Form >atrimoniaJverwaJtung bls ins Rcvolutionsjahr 1848 erhalten konn!e. Uns lnteressiert jedoch .lle des siidmiihrlschen Raums VOr allem dle Landes- oder Staatsgrenze im gegenwiirtigen Sinne des Wortes, so, wie sie skh allmahlich im Laufe des friihen bls spiiten MittelaJters ethnischen, kirchlichen konstitulert hat, und vor allem was dies im politischen, und aIlgemein undGrenze. kulturellen Sinne bedeutet Tor und Briicke, die verbindende und Die Entwicklung und Konstituierung der siidmiíhrisch-niederosterreichischen Gren<:e verlief im Mittela1ter in einigen Pha.sen. In der Zeit der und weiter praktisch bis in die Zeit des 10. Jahrhunderts hinein stellten die grollen Donau und Mareh die abgrenzende Grundlinie dar. Nach dem Zerfall der romischen Macht im Gebiet von PannOnia inferior und Noricum nach der Niederlage der Rugier und dem Einzug der Lal1gobarden wird sowohl das linke auch das rechte Donauufer zu ihrer Siedlungs6kumene. Aus diesem Grund erweist skh auch das Eindringen der aJtesten Slawen in die Gebiete zwisehen Donau und March sowie westlieh der March aufgrund des gcgenwartigen Forschungsstandes als sehr sporadisch. Nachdern. die Awaren ins Karpatenbecken waren und hier sesshaft wurden (562­ und die 6stlichen Abhange des 568), bildete hier die Grenze des Kaganats eben die Wienerwaldes. Zur Diskussion regt ein AusJaufer des Auftretens von Grabstiittel1 mit gegossE~nE,n Garnituren nordHch der Donau und am rechten Ufer der March im Marchfeld und im W.~nvi.!It"L der bls il1 den sudmahrischen Raum zur Thaya Dolní DUnajOvice) reicht, ano Er hing mit gro/Ster Wahrscheinlichkeit mit der Kontrolle von zusammen, die nach Norden fUhrten, und vor a!lem mít den Thayafurten auf diesen Kommunikationen. Nach dem Fall des Kaganats il1 den Kriegen Karls des Gro/Sen (742 oder 747-814, K6nig 768, Kaiser 800) mit den Awaren veranderte sieh grundsiitzlich die Machtsituatíon im ganzen mitteldonaulandischen Raum, wo sich die lokalell politischen Eliten sehr schnell den neuen Bedingungen anpassten, di" Initiative ubernahmen und weíter den EtatisíerungsprozeJS in unserem Palic im Bercích des alten Miihrens - des unteren und mittleren MaTchgebietes, des Gebietes um Znaim und weiter nach Osten lm Nitragebiet - entfalteten. Die Donau bildet naeh wie vor eine Art was sieh in den Denkmalern der materiellen Kultur, im Bestattungsritus und

in weiteren Bereichen iiullert, wobei siidslawische Elemente des Karantal1enischen

K6ttlachkulturkreises erwogen werden, die im Laufe des 9. Jahrhunderts auch n6rdlich der Donau

bis Zut der FliilSe Thaya und Svratka und bis in das Gebiet siidlich von Briinn

reichen. Diese bleibt das ganze 9. erhalten, und es erhebt sich die

wann das Gebíet nordlich der Donau und Westen mindestens bis Eggenburg und zu

Leiser Bergen zum Bestandtei! des Moimiridenstaates wurde. Mit gr6llter Wahrscheinlichkeit ist

dies erst in der Zeit Svatopluka J. (871-894) geschehen, und das gleiche Problem stellt das Gebiet

des

des Kamps im nieder6sterreichischen Waldviertel dar. Geh6rte das hiesíge Slawenfiirsten Josef Zll GroJSmahrel1 oder zum "bayrischen Osten", oder handelte es um

einen kleínen Klíentenpufferstaat an der Scheide beider Gebilde _ Grollmahrens und des

Ostfrankisehen Reichs? Nach dem Zerfall GroBmahrens und der katastrophalen Niederlage der Bayern bei Pre15burg

(Bratislava, SR) am 4. Juli 907, wo ihre Elite samt BiSChofen und dem Salzburger Erzbischof

Das nieder6sterreichische Donaugebiet

war, veranderte sich die Situation sehr p"e!",e11i.i1ber der Invasion magyarischer Nomaden, díe híer bei ihrel1 Streifziigen in den Westen

und wahrscheinlich auch nach Saehsen und weiter bis ZUT Grenze des heutigen

machtlos. Siidmahren selbst befindet skh in dieser Periode in der Kontaktzone

das Zentrum lokaJer Maeht vcrschlebt sieh nach Mittelmiihren und die

B iedelung in den siidmahrischen Talengen wird schwacher und verarmt allmahlich. Nach der die durch die Niederiage der Magyaren an der Lech hervorgerufen ~de, wird Mahrel1 nach der episodenhaften Zusammenarbeit mit den Polen Boleslaws 1. Chrobry (992-1025) zum Bestandteil des b6hmischen Přemyslidenstaates und 2'.war wahrscheil1lich '!XI Jahr 1018. Es bildet sieh schnell eine neue siidmahrische Grenze zur sog. "Babenberger ~tmark". Sie stabílisiert sich an der Thaya (Dyje) spatestens in den 40er bis 50er Jahren, samI dem errichteten System von Erst nach der siegreichen 5chJacht gegen Luitpold Tf. (1075-1095) bei Mailberg (Mauriberg von Hollabrunn, Nieder6sterrcich) im Jahre 1082 verschiebt sieh díe Grenze lokal im Bereich Eisgrub (Lednice) und Nikolsburg (Mikulov) an das Iinke Sudufer der Thaya. Die der Grenze zwischen Niederosterreich und Miihren bis tief in díe Neuzeit hinein, und erst nach den i1berdauerte praktisch in dieser Friedensverhandlungel1 in Saint Germain el1 Laye im Jahre 1919 kam lm darauffolgenden lahr das Gebiet um Feldsberg (Valtice) Zll Miihren. Die Grenze an sieh hatte cin zwcifache, diamelral untersehiedliche und gegensatzliche Funktion - eine politische und eine Machtfunktion als trennendes Element, vor aIlem il1 den Zeiten kriegerischer Auseinandersetzungen - und andererseits eine verbindende im Bereích von Wirtschaftskontakten, des Handels, des Kulturaustausehes samt kunstlerischen Darbietungen und Baudenkmalern, im Schul- und Rechtswesen, aber auch Z. B. im mit dem Handel verbundenen Bereich der Ma/Se und Gewichle. Von den Auseinandersetzungen, abgesehen von den Kamplfen zwischen den Grofunabrern Ostfrankischen Reích, sind schon die Auseinandersetzungen zu pr
IIe~higung der Situation,

42 43

Es seien noch weítere Krlegskonflikte erwahnt, Vor al1em dle Kampfe zwischen den siídmiihrischen Teílrursten den Sohnen Komads L, Oldřich von Brunn (Ulrich, 1092-1097, ?­ 1099,1101-1113/15) und Litold von Znaim (1092-1099, 1101-1112) - und dem zentralen bohmischen Herrscher Břetislav II. (1092-1100), wahrend derer sie verhaftet und aus ihren Lehen vertrieben wurden. Nach ihrer Vertreibung organisierten beide im osterreichlsch-mahrischen Grenigebiet Widerstand und Klcinkriege gegen Břetislav II. und seinen Bruder Bořivoj, der als Verwalter Sudmahrens eingesetzt worden war. Nach diesen Kampfen wurde es an der sudmahrischen Grenze verhiHtnismiHsig ruhig, und bis 1157 gibt es hier praktisch keine Berichte uber gro15ere Kampfhandlungen, au15er dem Angriff einiger osterreichischer Ministerialen au! die Burg Podivín im Laufe des Sommers 1157, die von ihnen niedergebrannt wurde. Es handelte sich hier wahrscheinlich um eine lndividuelle Aktlon. Síe nutzten die Abwesenheit des osterreichischen Herzogs und wahrscheinlich auch der miíhrischen Teilfiirsten in ihren Domane, denn ab der 2. AugusthiHfte nahmen die bohmischen und wahrscheinlích auch die miihrischen Truppen unter dem Kommando von Vladislav II. (1140-1172, (1174) im Rahmen der kaiserlichen Streitkrafte an den Kampfen in Schleslen gegen Boleslaw IV (1146-1173) teil. Nach dieser Zeit verhiiltnlsma15iger Ruhe, abgesehen von den inneren Nachfolgeproblemen des Přcmyslidenstaates, wird die sudmahrische Grenze erst im zweiten VierteJ des 13. Jahrhunderts zum Sehauplatz weiterer Kiimpfe. Schon am Ende der Regierung des ersten bohmischen Erbkonigs Přemysl Ottokar l. (1197-1230) projezieren sích in seiner Politik Bestrebungen, das Babenberger Erbe zu gewinnen, die in jener Zeit ihren Hohepunkt erreichen, als an der Spitze des bOhmisehen Staates sein Sohn Wenzel 1. (1230-1253) steht. Vorwand fur den Beginn der Kiimpfe zwíschen den Přemysliden und den osterreiehischen Babenbergern war die Ruckkehr von Přemysl s Tochter Agnes (hl. Agnes) nach B61unen im Jahre 1225 nach ihrer erfolglosen Verlobung mil dem Sohn des Staufferkaisers Friedrich II. von Sizílien (1212-1250), Heinrich VII. «1242), denn dieser heiralete gerade die Tochter des osterreichischen Herzogs Leopold VI. (1198-1230) Margarete, woran der B.abenberger selbst grolSen Anteil hatte. Přemysl Ottokar 1. flel gleich lm folgenden }ahr 1226 in Osterreich ein, und es kam zu einem Vergeltungsschlag Leopolds, bei dem vor allem Heinrich von Kuenring durch seine schrecklichen PliJnderungen Sudmahrens beriJhmt wurde. Diese Kampfe, die nach 1230 in einen jahrelangen Konflikt ubergingen, plagten vor allem dic Grenzgebiete beider Slaalen - den siidmiihrischen Raum und das benachbarte osterreichische Territorium. Erwahnt sei zumindest der Eiruall Friedriehs II. des Streitbaren in Miihren, wiihrend dessen sich dieser letzte osterreiehische Babenberger Herzog der Burg Vottau (Bítov) bemachtigte; sein Verbiindeter im Kampf gcgen den bi:íhmischen Konig war auch der miihrische Markgraf Přemysl, was zuletzt Wenzell. zwang, Mtihren militarisch zu befrieden. lm )ahre 1237 widersetzte sieh jedoch der miihrische Markgraf wieder, und die Kampfe mit dem osterreichischen Herzog setzten sich auch nach dem Abzug der Tataren aus Mitteleuropa lm Jahre 1241 fort. Auch in den 40er Jahren sind die Přemysliden bemuht, das Babenberger Erbe an slch zu rei15en. Diese Bemuhungen nnden nach dem Tode Friedrichs II. des Streitbaren {(1246) und dem vorzeitigen Ableben des Gemahls der Gertrude von Babenberg, des mahrischen Markgrafen Vladislav «1247), ihren Hohepunkt. Zum míi.hrischen Markgrafen wurde damals sofort der zu jener ZeH erst vierzehn Jahre alte jungere Sohn Wenzels 1., Přemysl (Ottokar II.) emannt, gewifl mít weiteren Planen und Absichten des bohmischen Konigs, sich die os!erreichischen Lander zu erkampfcn, denn gerade Mahren war fur den Prager Herrscher ein ideales Aufmarschgebiet fur cine Expansion des bOhmischen Staates nach Suden in das Donaugebíet. Nach seiner erfolglosen Auflehnung gegen seinen Vater Wenzel I. im Jahre 1248 beginn! er, bei den BemUhungen der Přemysliden, das osterreichische Erbe zu erlangen, die zentrale Rolle zu spielen, was schon Ende 1251 von Erfolg gekront ist. Der miihrische Markgraf wird aufgrund eines Ansuchens des osterreichlschen und steirischen Adels zum Herrscher der Babenberger Under gewiihlt. Oas erweckte jed och del' Widerstand des ungarischen Konigs Běla IV (1235-1270). lm Jahre 1252 verliefen berelts militarisehe Operationen in den osterreiehíschen Landern, und schon 1253 greift der Krieg auch naeh Mahren uber. Der Angriff wurde jedoch abgewehrt, und im nachsten Jahr, 1254, wird zwischen beíden Herrsehern in Pre15burg (Bratislava, SR) Frleden geschloBsen. Nach dem Tod Wenzels I. am 22. September 1253 ubernlmmt Přemysl Ottokar II. díe Herrschaft lm gesamten bohmisehen Staat. Die Beherrschung der ósterreichischen Lander, der Steiermark und spater auch weitere Expan.~ionen Zur Adria hin (Karnten, die Krain, die Windische Mark, Pordenone usw.) fanden nach der Wahl Rudolfe IV. von Habsburg (1273 als rómischer Konig Rudolf l., Verwallung des Herzogtums ÓSterreich 1276-1282, (1291) zum Reprasentanten des Reiehes ihr Ende. lm Jahre 1276 wurde uber den bOhmischen Konig dle Acht verhangt, der Adel in den osterreichischen Landem sowie ein Tei! der einheirnischen Feudalherren fielen von !hm ab. Přemysl muBle sich Rudolf unterwerfen und auf al1 seine Lander auller Bi:íhmen und Miihren verzichten. Von hier

fuhrt dann der Weg zu selner Niederlage bei Oiirnkrut und Jedenspeigen im Marchfeld in

e ~~er6sterreich, wo er am 26. August 1278 den Tod fando Oas síegreiche Heer begann sofort S:'dmii.hr zu verwusten, und in dieser Hinsicht zeichneten sich vor allem die Ungarn und enauS. MiillIen bUeb unter der Verwaltung des Habsburger Herrschers bis 1283, als Cl, an :uro anen (1283-1305) zurllckgegeben wurde. Das Troppauer Gcbiet bekam der legitime uneheliche Wenze111. S hn von Přemysl Oltokar II., Nikolaus 1. aus Troppau, (etwa 1253/1255-1318, Troppauer Herzog 1~1) zuriíck. Oas Land war damals durch Unruhen und Gewalt zerriíttet. Die nachslen Jahre der Herrschaft Wenzels II. brachten Stabilitat samt wirtschaftlichem und poUtischem Aufschwung des bBhmischen Staate. sowie territoriale Expansionen nach Norden und Stidosten - nach Meilien, SChlesien, polen und Ungarn. Die Ruhe wurde erst durch den Konflikt mít Albert T. von Habsburg (osterreiehischer Her7.og 1282, romischer Kaiser 1298-1308) und seinen Feldzug nach Kuttenbcrg (Kutná Hora) im Jahre 1304 gestort, der uber Mlihren gezogen sem mulSte, denn auch seln Riickzug nach dem erlittenen militarischen MíBerfolg spielte sieh mit hoehster Wa.hrsehelnlichkeit auf dem Haberweg in Ríchtung Iglau (Jihlava) und Znaim (Znojmo) ab. Kurz danach stirbt in Prag am 21. Juni 1305 Wenzelll., und sein Sohn Wenzel III. (1305-1306) wird ein Jahr spater, wahrend der Vorbereitungen fiír den Polenfeldzug, am 4. August 1306 Opfer eines Attentats. Mit ihm stirbt

das Přemyslidengeschlecht in miinnlicher Línie aus. ..

Es beginnt cine Zelt weiterer Wirmisse, die mil der l.Jbergangszeit in Zusammenhang standen,

in der Aruang Septernber 1306 Heinrich von Kiirnten (1306) zum bOhmischen Konig emannt

wird, der kurz danach von Rudolf 1. von Habsburg (1306-1307) abgelo.t wird, der, unterstiitzt

von seinem Vater, dem romischen Konlg Albrecht 1. (1255-1308, Herzog 1282, Konig 1298), uber

Miihren nach Bohmen eindringt und am 16. September zum Herrscher der b(jhmischen Uinder

gewiihl wird. Er stirbt cin knappes Jahr spater, etwa am 3. Juli 1307. Am 15. August wird Heinrich

t von Kilrnten (1307-1310) zum zweiten Mal zum bohmischen Konig gewahlt, worauf Konig Albrecht 1. von Habsburg mít seinem Sohn Friedrich III. dem Sch6nen (1289-1330, Herzog 1298, romischer Mitkonig und Gegenkoníg Friedrich 1.) sofort mít einem Feldzug nach 130hmen antwortete. Durch Siidwestmahren zogen wieder die Heere der Habsburger, (lenn Friedrich lll. begann seinen Feldzug in Jamnitz (Jemnice). Zuriíck zog er mít den Truppen seines Vaters nach der erfolglosen Belagerung von Kolín (Kolin) und Kuttenberg (Kutná Hora) nach Znaim, das von Raimund von Líchtenburg verteidigt wurde. lm folgenden )ahr 1308 verandert sích jedoch die Machtlage. Nach der Ermordung des Konigs Albrecht I. (1. Mai 1308) sank der Einflu15 der Habsburger auf das Geschehcn in den bóhmischen Landern sowie im Reích, und in Znaim wírd sclilieBlich am 15. August 1308 ein Friedensvertrag zwisehen Heinrich von Kiirnten und Friedrich III. dem Schonen geschlossen. Die schwache Herrschaft Heinrichs von Kamten (1307-1310), die zum Zusammenbruch der Herrschermaeht und zu gewalttiitigen AusschTeitungen im Lande fuhrte (50 Z. B. kam es im Jahre 1309 zu einem Aufstand des Adel. gegen den Troppauer Herzog Nikolaus 1., und dieser wurde aus seinem Hcrzogtum vertrieben), halte zuletzt die Ernennung Johanns von Luxemburg (1310-1346) zum bohmischen Konig zur Folge. Die Macht ergreift eine neue Herrscherdynastie, dle durch ihren Ursprung weit mehr mít dem Geschehen im Reích und in Westeuropa verbunden war. ln den inneren Machtauseinandersetzungen teilte sieh das Land in zwei Lager, von denen das eine das Geschlecht der Ronovieer an der Spítze mit Heimich von Lipá und der Konigin­ Witwe Elisabeth Rejčka reprasentierte, und das zweite Konigin Elise, Wilhelm Zajíc von Valdek «(1319) und weitere Personlichkeiten. Dieser Gruppe schloB steh auch der Konlg an, und "in innerer Krieg wurde entfesselt, der sich auch im Friíhling des Jahres 1317 fortsetzte, als der Kónig in Bri.inn (Brno) umstellt war, von wo cr nur mít Muh und Not nach Prag f1iehen konnte. Hcinrich von Lipá suchte Verbiindete bei den Habsburgem, und zuletzt griff der romische Konig Ludwig IV. von Bayern (1314-1347, Kaiser 1328) als Vermiltler ein. Die Friedensverhandlungen in Taus (Domažlice, 23. Apri! 1318) endeten mit einem absoluten Sieg des Herrscheradels. Nach der Niederlage der Habsburger lm Kampf bei Muhldorf (Miihldorf am lnn, Bayem, Deutschland), wo gegen sie am 28. September 1222 gemeinsam mit Ludwig IV von Bayern auch Johann von Luxemburg kampfte, beruhigt sich endlich durch den von ihnen abgeschlo15enen Vertrag vom September 1323 auch díe Situation an der siidmahrischen Grenze, und einige wichtige Ortschaften wie z. B. Znaim, Kostel (Podivín), Lundenburg (Břeclav) u. a. wurden zuriíckgegeben. Em neuer Grenzkrieg brach schon 1326 aus. Oas bohmische und míi.hrische Heer verwustete das Do?a~gebiet, und die Habsburger waren gezwungen, die frllheren Abkommen Johanns mit ~;m,:ch von Kiirnten uber die N achfolge in Kamten und TIrol anzuerkennen. Das lnteresse des boh?"ls.chen Konigs fesseln immer mehr aulSenpolitische Angelegenheiten samí militiirischer ~ktnlltaten lm Reich, vor allem in Norditalien. 1331 wird wieder in Siidmahren und in seiner :,terreichischen Nachbarschaft gekiimpft, aber zum entscheidenden Kampf zwisehen dem hmischen Konig und der Koalition der Habsburger mit ihrem ehernaligcn Cegner Ludwig IV.

45

44

von Bayern ist es letztlich nich! gekommen. Die Gewinne der Luxemburger sudlich des bóhmischen Konigreichs gehen jedoch allmiihlich verloren. Eine Veranderung in der unruhigen Lage im Land und eine Stabilisierung der innenpolitischen Verhalmisse brach!e erst die Rilckkehr des iiltesten K5nigssohnes KarI aus dem verlorenen Nordilalien lm Herbot des Jahres 1333 Ulld seine lnanspruchnahme des miihrischen Markgrafenstuhls. AlImiihlich beruhigten sich die inneren Verhiiltnlsse, und bis zum Tode des miihrischen Markgrafen Johann Heinrich (1349/50-1375) und KarI IV. (1346-1378) herrschte auch an der sildmahrischen Grenze Ruhe. Fasl urunittelbar nach dem Tode beider luxemburgischen Herrscher entflammten jedoch in Miihren Kampfe und Auseinandersetzungen unter seinen S6hnen um das viiterliche Erbe. Das zerst5rte vollkommen die stabtlisíerten Verhiiltnisse im Land und unter anderem auch den markgraflichen Besitz. Dies alles war eín Vorzeichen fur eine tiefgehende Krise der Gesellschaft und des Staates in der Zeit der Regierung Wenzels IV. (1378-1419), die in díe hussitische Revolution mundete. Diese Krise wird auch von kleinen Gehiissigkeiten, StraBenraub und einem inneren Kleinkrieg begleitet, der periodisch ausbrach und das ganze Land und seine Umgebung bedrilckte, denn er ubertrug sich auch auf Schlesien, díe U1usitz, díe 6sterreichischen Lander usw. Es wurde ein Mechanismus lokaler Kampfe ausge15st, dic von den Gefolgschaften des Adels von ihren Burgsitzcn aus gefíihrt wurden, von Kilmpfen Ullter den einzelnen Mitgliedern des Luxemburgischen Geschlechts und weiteren Akteuren, die daran teilnahmen, aber auch gewohnlicher Raububerfalle, Gewalttatigkeiten auf den StraBen und in den Siedlungen. Bo belagerte z. B. im Jahre 1404 Siegmund von Luxemburg (*1368-1437, ungarlscher Kónig 1387, Konig 1410, Kaiser 1433) gemeinsam mit dem ósterreichischen Herzog Albrecht IV. von Habsburg (*1377-1404, Herzog 1395) erfolglos Znaim. Auch nach dem Ausbruch der Hussitenrevolution inl Jahre 1419 wurde Sudmahren zum Aufmarschgebiet fur den Feldzug gegen dic Hussiten nach B5hmen und in den Jahren 1423 bis 1425 auch zu einer Nebenfront des ganzen Konflikts. Albrecht V. von Habsburg (*1397-1439, Herzog 1404, b5hmischer und ungarischer Konig 1437, r5mischer K5nig 1438) wurde am 23. Marz 1422 die VerwaJtung Miihrens anvertraut und am 1.0ktober 1423 wird er miihrischer Markgraf. Naeh dem Ende der Hussite]1kriege versehlechterten sieh die inneren Verhiiltnisse lm Lande nach dem Tod Albrechts II. von Osterreich «(1439). Die gesamte erst"!. Balfte der 40er Jahre des 15. Jahrhunderts ist mit einem Kleinkrieg zwischen den Mahrern und Osterreichem, mit den Kampfen mít der ostbóhmischen Partei Hyneks Ptáček aus Pirkenstein an der bohmisch­ miihrischen Grenze, mit Unruhen an der mahrisch-ungarischen Grenze und PUinkeleíen zwischen Iglau (Jihlava) und Tabor (Tábor) ausgefiillt. Am schwierigsten war die Situation eben an der ósterreichisch-mahrischen Grenze, die hier nech durch den Umstand kompliziert wurde, daB der verstorbene Albrecht von Osterreich einer Reihe von Mií.hrern Gcld schuldig geblieben war und diese es mit Gewa!t in seinen Erbliindern einlrieben. Sie unternehmen Streifzuge bis zur Donau, und da Friedrich Ill. (*1415-1493, 1440 r5míscher K6nig Friedrich IV., Kaiser 1452) Vormund des Sohnes von Albrecht Ladislav Postumus 0440-1457, Herzog 1440, ungarischer K5nig 1440/1444, b5hmischer K6níg 1453) war, fíihrte eine Reihe adeliger Magnaten, wic z. B. Pertold von Lipá, Beneš von Černá Hora, das Geschlecht der Bítover von Lichtemburg, Jan von Hradec und Telč und Jan von Pernstein mi! ihm und u. a. auch mit der Stadt Wien Prozesse und einen privaten Krieg. Erfolglos endete z. B. der Feldzug nach Osterreich ím Jahre 1443, denn díe milhrische Truppe, die skh mi! ihrer Beute aut dem Riickzug befand, wurde VOll ciner 6sterreichischen Bereitschaft uberfallen und ihrer Beu te beraubt. Danach kam es zur Verwilstung des Znaimer Gebiets. Die gegenseitigen Konflikte an der Grenze setztcn sich weiterhin fort, und ers! zu Beginn des Jahres 1446 begann, nachdern Frieden geschlossen worden war, an der sudmahrischen Grenze wieder Ruhe einzukehren. Dieser Friede war allerdings nicht von langer Dauer. Nach dem Antritt Georgs von Poděbrady a.ls neuer bOhmlscher Konig 0458-1471) marschierte dieser zu Beginn des Sommers lm Jahre 1458 in Osterreich ein, und sein Heer verwustete das Territorium n6rdlich der Donau, und noch im Spatsornmer und lm Herbs! desselben Jahres zwang cr durch einen weiteren Feldzug Albrecht Vl (1418-1463, Vorder5sterreich 1446, Herzog von Ober5sterreich 1458, von Níederosterreich 1462), auf seine Ansprilche 3tÚ Miihren zu verzichten. Zugleich untersrutzte er unter Teílnahme maJuischer MiJitiirtruppen und deren Hauptleute Kaiser Friedrich llJ. Er hilft sogar, lhn aus der Wiener Burg Zll befreien, wo jhn scine Verwandten belagerten. Díe Machtsítuation des gewahlten bOhmischen Konigs verschlcchterte sich jed.och rapid durch das Entstehen der Grilnbergunion (Jednota zelenohorská) am 28. November 1465. Miihren stellte, ebenso wie wahrend der Hussitenkriege, ein strategisches Territorium und Aufmarschgebiet filr weílere mllitarische Operationen dar. Dessen waren skh beide Seiten, die bemiiht waren, sich gute Positionen fíir díe Fiihrung weiterer Kampfaktionen Zll sichem, wohl bewuíSl. Ab 1467 tobt in und um Mahren ein Krieg, der in Manchern, samI dem FontlÍere1l beider Gegenseiten, der Situation zu Beginn der Hussítenkriege vor etwa einem halben Jahrhunderl

46

.' :..ch ist. Diere Ereignísse k5nnen Mer ni~ht ein~ehend bes:hrieben ~erden, wiirden jedoch eine !iluili .ausfi.ihrliche Bearbeitung verdlenen. Osterrelcl1 sleHte em strategJsches Aufrnarschgeblet dar, IieUe: .Friihling 1468 fte! Georgs Sohn Viktorin in Osterreich ein, um gegen Friedri.ch ID., der sích und ~ Gegnern des bOhmíschen Kónigs angeschlossen hatte, zu Mmpfen. lm Zll Hllfe kamen Corvinus (ungarischer Konig 1458-1490), und dic b5hmischen Kontingente, verfolgt von den : e n von Mathias ComllUS, mulSten nach Miihren zurilckweichen. TruP~iese Ka.lIlpfe waren jedoch. fUr langc Zett die. letzte. off<;ne Auseinandersetzung, und am "ll TÍZon! erscheint ein neuer, welt gefahrhcherer Femd - dle Turken. o Ein, verbindendes Elell\ent war auch die ethnische Zusamll\ensetzUI:g, da díe de~t:chspTachige ',Belr1>!keru g verhaltnismaBlg gro(5e Temtonen Sud- und Sudwestma~rens ~oloruslerte. und in n von Stiidten, salIlI den groBen landesherrschaftllchen Stadten 1m LandeSllmeren, . -; ,er Reihe .e . Das alles determinierte dann die interethnischen Beziehungen. Ebenso verhielt es skh tndeJte ':t den Reprasenta~len einiger bedeutend~r Adel~ge~chlechteT inden Grenzregionen, díe sow~hl

'dén 'b1>hmischen Konigen, als auch den osterrelclllschen Herzogen unterstanden. Eme Relhe

'. 'si\dÍnahrischer Geschlcchter stammte aus Niederosterreích (z. B. die Líechtensteiner, Waisen usw.).

é·Ai.tchkirchliche Institutionen, vor allem Klooter, zeichneten sich durch eine sehr internationale

'Zusarnmensetzung ihrer Belegschaft und einen sehr regen Austausch kultureller Gilter aUB.

'.':Wlihren des ganzen. Mittelalters und in der fruhen Neuzeít lmmatrikulierten víele Studenten

d und Schlesien an der Wiener Universitat. Die sudmiihrische Region mit groBen Stiidten ;~us'Miihren 'Wie BrUnn, 19lau und Znaim sowie kleineren Untertanenstadten im Grenzgebiet stellten ein ,,~ugsgebiet auf dem Wege zur Bíldung dar. Ebenso nahm auch eine Reihe von Angeh5rigen '.:D1ahrlscher Adelsgeschlechter das Studium an der Wiener "Alma mater Rudolphína" auí. Das .::,'-t."ani.s trug natiirlich zu eínem umfangreichen Austausch kultureller und materieller Guter, ldeen, 'tečhrlischer Innovationen sowie zur Durchsetzung neuer gesellschaftJicher Beziehungen bel. Dem !;warauch eine verhaltnlsmiiBig starke Verflechtung beidcr Lander durch Fernverbíndungswege . ,.und lokale Kornmunikationswege behilflich, was durch eine leichte Begehbarkeit des ganzen .'Grenzterrltoriums gegeben war. Zuletzt war diesc Grenze nach der Entstehung der Habsburger ))oMi1monarchie im lahre 1526 nur eine Landesgrenze. Das Leben in ciner Staatengemeinschaft 'bÍSzum 28. Oktober 1918 festigte diese víelseítigen Bezichungen und er5ffnete den Bewohnern . ,',derGrenzgebiete neue Mi;glichkeiten und einen gr6Beren Weitb!ick. .'.' ,:Andererseits begleitet das Lcben schon seit dem 19. Jahrhundert der entstehende ":.NationaJismus, der diese Beziehungen komplizierte und sic zuletzt vollkommen vernichtete und '.. ;.in, den Wlfren des Erslen Weltkriegs zum ZerfalJ der mwtinationalen Habsburger Monarchie fíihrte, . dieihIe letzte Agonie Ende Oktober und Anfang November 1918 erlebte. Am 3. November wurden Í!IPadua (lta1ien) die harten Bedíngungen des Waffenstillstands mit den Alliierten angenommen, , ,;am 11. Nnvember abdizierte Kaiser KarI 1. (1916-1918) und am 12. November wurde die Republik au~gerufen. Der November 1918 bedeutete den endgi.iltigen Tod der Monarchie, und die ,gegenseitigen Beziehungen und Interaktionen an der miihrísch-6sterreíchischen Grenze begaben 'sích; wohl zum Schaden derer, deren Vorfahren hier víele Generationen hindurch gelebt haben, 'am andere Wege.

';as

47